Mendelova univerzita v Brně. Zahradnická fakulta

Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta

Hodnocení estetického působení významných rodů léčivých a kořeninových rostlin čeledi hluchavkovitých Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracovala:

Ing. Jarmila Neugebauerová, Ph.D.

Michaela Janečková

Lednice 2015

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že jsem práci na téma Hodnocení estetického působení významných rodů léčivých a kořeninových rostlin čeledi hluchavkovité vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše.

V Lednici dne:

…………………………………………………….. podpis

Poděkování Děkuji vedoucí bakalářské práce Ing. Jarmile Neugebauerové, Ph.D., za ochotu a čas, který mi věnovala, děkuji také za odborné vedení, poskytnutí informací, materiálů a připomínek. Dále bych chtěla poděkovat firmám Sedmikráska a Agrokarpaty Plavnica za poskytnutí informací. V neposlední řadě děkuji své rodině za podporu při studiu.

Obsah

1.

ÚVOD ................................................................................................................................ 6

2.

CÍL PRÁCE ...................................................................................................................... 7

3.

LITERÁRNÍ PŘEHLED ................................................................................................. 8 3.1 CHARAKTERISTIKA LÉČIVÝCH A KOŘENINOVÝCH ROSTLIN ............................................. 8 3.1.1

Léčivé rostliny ........................................................................................................ 8

3.1.2

Kořeninové rostliny ................................................................................................ 9

3.1.3

Pěstební nároky léčivých a kořeninových rostlin ................................................. 10

3.1.4

Sběr léčivých a kořeninových rostlin.................................................................... 11

3.1.5

Využití léčivých a kořeninových rostlin ................................................................ 12

3.2 KRITÉRIA PRO HODNOCENÍ ESTETICKÉHO PŮSOBENÍ ..................................................... 15 3.2.1. Růstové a vzhledové vlastnosti ............................................................................. 15 3.2.2. Kvetení .................................................................................................................. 17 3.2.3. Barva .................................................................................................................... 18 3.2.4. Textura ................................................................................................................. 21 3.2.5. Tvar květů a listů .................................................................................................. 23 3.2.6. Struktura ............................................................................................................... 23 3.3 CHARAKTERISTIKA OKRASNÝCH ROSTLIN A ZPŮSOB JEJICH POUŽITÍ ............................. 24 3.3.1

Okrasné rostliny s použitím do záhonů ................................................................ 25

3.3.2

Okrasné rostliny s použitím v nádobách .............................................................. 27

3.3.3

Okrasné rostliny s použitím ve floristice .............................................................. 28

3.3.4

Trávník a použití okrasných rostlin ...................................................................... 28

3.4 SORTIMENT OKRASNÝCH DRUHŮ ................................................................................... 32 3.5 OKRASNÉ LÉČIVÉ A KOŘENINOVÉ ROSTLINY

ČELEDI HLUCHAVKOVITÝCH ................... 33

3.6 DRUHY OKRASNÝCH LÉČIVÝCH A KOŘENINOVÝCH ROSTLIN ......................................... 35 3.6.1

Hyssopus officinalis L. – yzop lékařský ................................................................ 35

3.6.2

Lavandula angustifolia Mill. – levandule lékařská .............................................. 36

3.6.3

Majorana hortensis Moench – majoránka zahradní ............................................ 38

3.6.4

Melissa officinalis L. – meduňka lékařská ........................................................... 39

3.6.5

Mentha x piperita L. – máta peprná ..................................................................... 41

3.6.6

Ocimum basilicum L. – bazalka vonná ................................................................ 42

3.6.7

Origanum vulgare L. – dobromysl obecná ........................................................... 43

3.6.8

Rosmarinus officinalis L. – rozmarýn lékařský .................................................... 44

3.6.9

Salvia officinalis L. – šalvěj lékařská ................................................................... 46

3.6.10

Satureja hortensis L. – saturejka zahradní ...................................................... 48

3.6.11

Thymus vulgaris L. – tymián obecný (mateřídouška tymián)........................... 50

4.

VLASTNÍ KOMENTÁŘ K ŘEŠENÉ PROBLEMATICE ........................................ 52

5.

ZÁVĚR ............................................................................................................................ 53

6.

SOUHRN ......................................................................................................................... 54

7.

RESUME ......................................................................................................................... 54

8.

LITERÁRNÍ ZDROJE .................................................................................................. 55

9.

PŘÍLOHY ....................................................................................................................... 64 9.1 SEZNAM OBRÁZKŮ ........................................................................................................ 64 9.2 SEZNAM TABULEK ......................................................................................................... 64

1.

Úvod

V zahradní a krajinářské architektuře jsou používány rostliny, které jsou svým habitem, strukturou, texturou, barvou květů a listů či tvarem zajímavé. Většinou používáme do těchto kompozic okrasné rostliny. Mezi okrasné rostliny můžeme zařadit letničky, dvouletky, trvalky, cibulnaté a hlíznaté rostliny. Kromě rostlin okrasných se v poslední době využívají estetické hodnoty i rostlin užitkových – např. zelenina a léčivé rostliny. Okrasné rostliny nacházejí uplatnění především v záhonech, dále mohou být vysazovány v nádobách nebo je lze nahradit za trávník a v neposlední řadě jsou využívány ve floristice. Podle českých a zahraničních katalogů můžeme zjistit, jaké druhy či kultivary jsou nabízené na trhu. Léčivé a kořeninové rostliny jsou takové, které se ve větší míře používají ve farmaceutickém, potravinářském či kosmetickém průmyslu. Ale zároveň mohou být používány v zahradní a krajinářské tvorbě a ve floristice. Jsou to ty rostliny, které jsou pěstovány díky jejich obsahovým látkám. Léčivé a kořeninové rostliny obsahují silice, třísloviny, flavonoidy, glykosidy, vitaminy, oleje či další látky. Náplní bakalářské práce je popsat vybrané druhy okrasných léčivých a kořeninových rostlin z čeledi Lamiaceae, které se využívají v zahradní a krajinářské tvorbě. A určit jejich estetickou hodnotu (textura, struktura, barva květů a listů či tvar). V neposlední řadě sestavit sortiment těchto rostlin.

6

2.

Cíl práce

Cílem bakalářské práce bylo popsat významné druhy léčivých a kořeninových rostlin z čeledi Lamiaceae, a to z hlediska jejich estetického působení v okrasných zahradách. Dílčími cíli byla charakteristika čeledi Lamiaceae, popis léčivých a kořeninových rostlin, rostlin okrasných. Jedním z cílů bylo také sestavit sortiment okrasných rostlin z produkce domácích a zahraničních firem, které se používají jako léčivé a kořeninové, a tyto vybrané druhy stručně charakterizovat a definovat kritéria estetického hodnocení.

7

3. 3.1

Literární přehled Charakteristika léčivých a kořeninových rostlin

KREMER (2004) uvádí, že většinu léčivých rostlin považujeme zároveň za kořeninové rostliny. V České republice se používá 300 druhů léčivých a kořeninových rostlin. V Evropské unii je to 2000 druhů léčivých a kořeninových rostlin (TOŠOVSKÁ, BUCHTOVÁ, 2012).

3.1.1 Léčivé rostliny Léčivé rostliny jsou významnou užitkovou skupinou (VALÍČEK, 2003). Ať plané či pěstované obsahují terapeuticky účinné látky, které využíváme při léčení lidí i zvířat. Slouží-li léčivé rostliny jako suroviny pro výrobu léčiv, hovoříme o jejich nepřímém využití. Přímo používáme léčivé rostliny obvykle v sušeném stavu, který je vhodnější pro zachování stability obsahových látek. Ojediněle se pro přímou léčbu používají rostliny v čerstvém stavu. Z čerstvé rostliny, kterou označujeme jako matečnou, se sušením stává droga. Drogou může být celá rostlina (např. pukléřka islandská – Lichen islandicus) nebo pouze její část (kořen – radix, nať – herba, květ – flos, list – folium, plod – fructus) či produkty látkové výměny (silice), (NEUGEBAEROVÁ, 2006). Kvalita léčivých rostlin pro farmaceutické účely je stanovena příslušnými články Českého a Evropského lékopisu a Českého farmakologického kodexu. Jako léčivo či surovina pro výrobu léčiv se používají pouze takzvané oficinální drogy, které jsou uvedené v Českém lékopise. Kvalitu registrovaných léčiv kontroluje Státní úřad pro kontrolu léčiv. Léčiva jsou charakterizována zákonem č. 378/2007 Sb. (www.sukl.cz). Pokud jsou tyto rostliny zpracovávány pro potravinářské účely, musí splňovat požadavky potravinářské legislativy. Kontrolní orgánem je pak Státní zemědělská a potravinářská inspekce (TOŠOVSKÁ, BUCHTOVÁ, 2012). Léčivé rostliny ve svých částech (kořen, nať, květ či plod) mohou obsahovat alkaloidy, glykosidy, vitaminy, silice, třísloviny, hořčiny, oleje a další látky. Obsah těchto látek závisí na faktorech vnitřních (genotyp, stupeň ontogeneze) a vnějších faktorech (klimatické a půdní 8

podmínky), (NEUGEBAEROVÁ, 2006). Klimatické faktory ovlivňují obsahové látky nepřímo - z hlediska v jaké míře je ovlivňován metabolický proces. Obsahové látky závisní i na pěstebních podmínkách, mezi které řadíme teplotu, světlo, závlahu, strukturu půdy či obsah živin v půdě (FELKLOVÁ, KOCOURKOVÁ, 2003). Podle Českého statistického úřadu (dále ČSÚ), byly léčivé rostliny pěstovány v roce 2013 na 3310 ha s produkcí 2 894 t a průměrným výnosem 0,87 t/ha. Tento údaj je aktuální k 31. 5. 2014.

3.1.2 Kořeninové rostliny Kořeninové rostliny obsahují aromatické látky, které zvýrazňují chuť a vůni pokrmů (NEUGEBAEROVÁ, 2006). Norma ČSN ISO 676 uvádí seznam botanických a běžných názvů rostlin nebo jejich částí, které se používají jako koření nebo kořenící látky. Podle této normy můžeme říci, že kořením jsou rostlinné produkty nebo jejich směsi, bez příměsí, používané k ochucení, okořenění a dodání vůně potravinám. Kořeninové rostliny pro obsah významných látek mohou obsahovat glykosidy, hořčiny, silice, saponiny, třísloviny, tuky a jiné. Uplatnění těchto látek využíváme při přípravě pokrmů, přičemž upravujeme chuť, ale i vůni nebo vzhled potravinářských výrobků. Kořeninové rostliny prospívají zdraví hned dvakrát, jídlu dávají dobrou chuť a zároveň přispívají k lepšímu využití přijímané stravy (KREMR, 2004). Využíváme listy, nať, kořeny či plody kořeninových rostlin (KŘIKAVA, 1993). Pro kořeninové rostliny je podle HABÁNA, ČERNÉ a DANČÁKA (2001) charakteristické, že jsou konzumované jen v malých množstvích. Požadavky na kvalitu koření najdeme v ČNS normách. V našich podmínkách se léčivé a kořeninové rostliny získávají nejen pěstováním, ale také sběrem ve volné přírodě či z dovozu (RŮŽIČKOVÁ, 2013). Většina druhů je pěstována jen na malých plochách, a proto je označujeme jako minoritní, neboli maloobjemové plodiny (RŮŽIČKOVÁ, KOCOURKOVÁ, 2012).

9

Podle ČSÚ byly kořeninové rostliny pěstovány v roce 2013 na 2 256 ha. Z této plochy byl pěstován na 2 173 ha kmín. Průměrný výnos kořeninových rostlin byl 2 172 t, a z toho kmín měl výnos 2 009 t. Produkce kořeninových rostlin byla 0,96 t/ha. Z toho kmínu měl 0,92 t/ha. Tento údaj je aktuální k 31. 5. 2014.

3.1.3 Pěstební nároky léčivých a kořeninových rostlin Většina rostlin čeledi Lamiaceae je pěstována na lehkých hlinitopísčitých půdách (Hyssopus oficinalis, Lavandula angustifolia, Thymus vulgaris, Ocimum basilicum) či středně těžkých hlinitopísčitých půdách (Majorana hortensis). Některým druhům se daří i na kamenitých půdách

-

Lavandula

angustifolia.

Patří

sem

i

druhy

rostoucí

v

travnatých

porostech – Teucrium chamaedrys, Thymus pulegioides, kterým se také daří v borových lesích. Na vřesovištních, rašelinných a horských loukách roste například Betonica officinalis. Najdou se ale i druhy, které vyžadují vyšší podíl vápníku (Hyssopus officinalis, Lavandula angustifolia, Majorana hortensis), naopak nevápnitou půdu vyžaduje Thymus pulegioides (MIKEŠOVÁ, LUTOVSKÁ, 2004, GROMOVÁ et. al., 1993; TOMŠOVIC, HROUDA, ŠTĚPÁNEK, ŠTĚPÁNKOVÁ, 2000). Zástupci čeledi Lamiacea vyžadují teplé a slunné polohy. Pokud jsou rostliny pěstované v dobrých podmínkách, vyvinou se dobře, poskytnou dobrou sklizeň s vysokým obsahem účinných látek (TRAXL, 1992; TOMŠOVIC, HROUDA, ŠTĚPÁNEK, ŠTĚPÁNKOVÁ, 2000). Většinu léčivých a kořeninových rostlin zařazujeme do řepařského výrobního typu, pro který je charakteristická nadmořská výška do 350 m n. m, průměrná roční teplota se pohybuje v rozmezí 8 – 9 °C a průměrný roční úhrn srážek je 600 - 800 mm. Do řepařského výrobního typu bychom zařadili Hyssopus officinalis. Výjimku tvoří Ocimum, vyžaduje průměrné roční teploty nad 9 °C, průměrný roční úhrn srážek do 600 mm a nadmořskou výšku do 250 m n. m. Jedná se o kukuřičný výrobní typ. Do kukuřičného výrobního typu zařazujeme především rostliny s vysokými nároky na teplo. Najdeme zde druhy, které jsou pěstovány v bramborářském výrobním typu s nadmořskou výškou do 600 m n. m. Průměrné roční teploty jsou v rozmezí 6 – 8 °C a průměrný roční úhrn srážek je 600–800 mm. Rostliny patřící do bramborářského výrobního typu se vyznačují nižšími nároky na teplo. Do bramborářského

10

výrobního typu patří Mentha. (NEUGEBAEROVÁ, 2006, GROMOVÁ et. al., 1993, TRAXL, 1992). Léčivé i kořeninové rostliny z čeledi Lamiaceae množíme převážně ze semen, Mentha se množí oddenky. Odrůdy i rozmnožovací materiál podléhá zákonu č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin. Podle věstníku kontrolního a zkušebního ústavu je k 30. 6. 2014 registrováno 30 odrůd léčivých, aromatických a kořeninových rostlin (www.eagri.cz, 2014).

3.1.4 Sběr léčivých a kořeninových rostlin Správná sklizeň a posklizňová úprava rostlinného materiálu zabezpečuje požadovaný vzhled a kvalitu účinných látek. Všeobecně lze říct, že léčivé rostliny sklízíme v době nejvyššího podílu obsahových látek. Hlavní signalizací sběru je dospělost rostlin (do určité fáze) či množství obsahových látek. Doba sklizně závisí mimo jiné na části, pro niž je daná rostlina pěstována (radix, herba, folium, flos), (FELKLOVÁ, KOCOURKOVÁ, 2003; KŘIKAVA, 1993). Navíc se během dne může měnit hladina obsahových látek, čemuž sklizeň přizpůsobujeme. Léčivé a kořeninové rostliny sklízíme za pěkného a suchého počasí. Sklizeň provádíme ručně nebo mechanizovaně. Čerstvě sklizený rostlinný materiál by neměl zůstat ve vrstvách, protože pak dochází ke ztrátám obsahových látek a k plesnivění (FELKLOVÁ, KOCURKOVÁ, 2003; KŘIKAVA, 1993). Nať sklízíme na počátku rozkvětu rostlin, v požadované či určité výšce, přičemž rostlinu stříháme 100 – 150 mm nad povrchem půdy. Sklízená nať by neměla mít žluté listy či velký podíl dřevnatých stonků, které drogu znehodnocují. Za vhodných podmínek můžeme během vegetace

u

některých

druhů

provádět

dvojitou

sklizeň

(Majorana

hortensis,

Mentha x piperita, Mellisa officnalis, Ocimum basilicum). Dále můžeme nať sklízet u Hyssopus officinalis, Galeopsis segetum, Lavandula angustifolia, Leonourus cardiaca. Listy sklízíme před rozkvětem, je možná i dvojitá sklizeň, tu provádíme u rostlin (např. Mentha piperita, Melissa officinalis). Pro list je také sklízena Salvia officinalis. Naopak květy sklízíme v době plného květu. Květy jsou většinou sklízeny ručně. Pro květy jsou sklízeny tyto

druhy

Lavandula

angustifolia,

Calendula

officinalis,

Alcea

rosea.

(FELKLOVÁ, KOCOURKOVÁ, 2003; TRAXL, 1992). Kořeny jsou sklízeny na podzim 11

nebo na jaře, protože v tomto období mají nejvíce obsahových látek. Kořeny při sklizni vyrýváme (FELKLOVÁ, KOCOURKOVÁ, 2003; TRAXL, 1992). Pro kořen je sklízena Salvia miltiorrhiza (ALLARDICE, 2009). Sušení léčivých rostlin je z jednou nejdůležitějších operací, neboť se významně podílí na kvalitě drogy. Léčivé a kořeninové rostliny sušíme přirozeným teplem nebo umělým. Rostlinný materiál, který hodláme sušit, by měl mít dobrý zdravotní stav. Rostliny z čeledi Lamiaceae sušíme do 40 °C, především kvůli jejich obsahu silic. Doba sušení závisí na typu rostliny, kterou budeme sušit, a na vrstvě, v níž sušíme. Kořeny ještě před sušením, praním zbavíme zeminy. Drogy skladujeme při teplotě 10 – 15 °C. Uchováváme je nejlépe v papírových sáčcích, jutových pytlích, některé rostliny (např. květ heřmánku) skladujeme v krabicích či v pytlích z vhodných plastických hmot. Každá droga musí mít požadovanou kvalitu odpovídající požadavkům platného Českého lékopisu či oborové normě. Normy uvádějí podrobněji jakostní znaky pro první a druhou třídu (KŘIKAVA, 1993; FELKLOVÁ, KOCURKOVÁ, 2003). Objem vykoupených sběrových drog je určen výší výkupních cen nákupců a zájmem sběračů. V České republice je vykupováno okolo 70 druhů léčivých rostlin. Výkupní cena u květinových drog je 140 Kč/kg, 55 Kč/kg je uváděno u kořenových drog a u listových a naťových drog je to kolem 50 Kč/kg (TOŠOVSKÁ, BUCHTOVÁ, 2012).

3.1.5 Využití léčivých a kořeninových rostlin Čeleď Lamiaceae má široké uplatnění. Jedná se o čeleď, která je z hlediska kořeninových rostlin nejvýznamnější (KLIKOVÁ, PAVELKOVÁ, 2007). Většina rostlin z čeledi Lamiaceae našla uplatnění v potravinářství, ve farmaceutickém a kosmetickém průmyslu či v lidovém léčitelství. Díky obsahovým látkám mohou být používány i v parfumérii (Lavandula). Mnoho, i nepůvodních druhů v našich podmínkách pěstujeme jako koření např. Majorana hortensis či Satureja hortensis. Některé druhy využíváme jako koření (například Majorana hortensis, Origanum vulgare či Thymus vulgaris) při dochucování jídel, pomáhají při nadýmání a plynatosti, podporují chuť, k jídlu a činnost žaludku a trávení, 12

v neposlední řadě upravují, překrývají a zlepšují chuť popřípadě vzhled pokrmů. Jsou využívány jako okrasné rostliny. V zahradní a krajinářské architektuře jsou léčivé, aromatické a kořeninové rostliny stále oblíbenější (ŠTOLCOVÁ, POPELKOVÁ, 2009). Mezi nejprodávanější druhy léčivých a kořeninových rostlin v České republice bychom zařadili Mentha spicata, Ocimum basalicum, Anethum graveolnes, Rosmarinus officinalis, Thymus vulgaris, Origanum vulgare, Levisticum officinale, Salvia officinalis, Melissa officinalis, Satureja hortensis či montana a v neposlední řadě také Artemisia dracunculus (ŠTEFFKOVÁ, 2007). Nejen v České republice, ale i v zahraničí jsou firmy, které se zabývají pěstováním, sběrem z volné přírody či výrobou produktů léčivých a kořenových rostlin. Mezi tyto firmy bychom zařadili Leros, Sedmikráska, Agro Karpaty Plavnica, Natura či Byliny Mikeš. Rodinná firma Sedmikráska sídlí v obci Jimramovské Paseky. Tato firma se zabývá sbíráním léčivých rostlin z volné přírody, sušením či výrobou produktů. Pro výrobu svých produktů využívá 50 – 60 druhů. Tato firma se pro své zpracování snaží sbírat většinu rostlin z volné přírody, ale některé druhy si pěstuje nebo si je nechává pěstovat (Malva mauritiana – sléz maurský, Calendula officinalis – měsíček lékařský, Lavandula, Hyssopus, Melissa, Mentha) či

je vykupuje

z velkoskladu

bylin

od

velkopěstitelů

(Matricaria

–

heřmánek,

Sylimbum – ostropestřec). Z těchto rostlin pak vyrábí sirupy a čaje (viz tab. 1. Sortiment druhů čeledi Lamiaceae). Firma Agrokarpaty Plavnica, která se zabývá pěstováním léčivých rostlin, ze kterých vyrábí sypané a bylinné čaje či masážní oleje. Pěstuje 15 druhů léčivých a kořeninových rostlin. Tato firma pěstuje např. Mentha x piperita, Melissa officinalis, Origanum vulgare. Zde je uvedený seznam firem, které se zabývají pěstováním či sběrem rostlin z volné přírody. Jsou zde vybrány druhy z čeledi Lamicacea u těchto druhů je pak uvedeno, pro co se, jednotlivé druhy sbírají (viz tab. 1 Sortiment druhů čeledi Lamiaceae).

13

Tab. 1. Sortiment druhů čeledi Lamiaceae

Agrokarpaty

Sedmikráska

Firma

(Firma

Sbíraná část

Taxon

Hyssopus officinalis - yzop lékařský

nať

Lavandula angustigfolia - levandule lékařská

květ, nať

Melissa officinalis - meduňka lékařská

nať, list

Mentha x piperita - máta peprná

nať, list

Melissa officinalis - meduňka lékařská

nať, list

Mentha x piperita - máta peprná

nať, list

Origanum vulgare - dobromysl obecná

nať

Sedmikráska,

Firma

Agrokarpaty;

NEUGEBAUEROVÁ, 2006)

14

MIKEŠOVÁ,

LUTOVSKÁ,

2004;

3.2 Kritéria pro hodnocení estetického působení Estetika je nauka, která se zabývá poznáváním a hodnocením krásy a povahy estetického chápání světa (KUŤKOVÁ, 2011). Člověk své okolí hodnotí především zrakem (HANSE, 2007). Estetické hodnocení je subjektivní a je dáno mimo jiné kontextem vnímaného objektu, respektive vztahem mezi pozorovatelem a objektem (MIKULÁŠ, 2012). Estetika prostupuje všemi obory lidské činnosti, protože krása, kterou se zabývá je vlastnímu každému předmětu a jevu, bez rozdílu původu. Mezi tyto činnosti lze zařadit floristiku. Mezi estetické prvky, které jsou posuzovány a hodnoceny ve floristice, jsou bod, linie, tvar, textura, struktura, barva, světlo, stín (KUŤKOVÁ, 2011). Estetické prvky (textura, struktura, barva, tvar) můžeme hodnotit jednotlivě, posuzovat či vnímat komplexně (KUŤKOVÁ, 2011). Na rostlinách lze zkoumat tyto hodnoty, mezi ně řadíme vnější (vzhledové, estetické) znaky a vlastnosti dřevin. Mezi vnější (vzhledové, estetické) znaky lze zařadit především velikost a tvar rostlin, texturu, charakter olistnění. Většina těchto uvedených znaků je proměnlivá z důvodu vývoje a období během roku. Tyto znaky lze zařadit do jednoho termínu, a tím je habitus rostlin (HURYCH, 2003). KUBALÍK (2012) tvrdí, že estetický vztah k zahradám vykazuje základní charakteristiky estetického oceňování přírody.

3.2.1. Růstové a vzhledové vlastnosti Růstové a vzhledové vlastnosti lze charakterizovat z hlediska růstu a vývoje rostlin a jsou spojeny s přibýváním a změnami hmoty. Růst je základní projev života, který charakterizuje přibývání hmoty či velikostí, které je spojeno s činností protoplazmy. Naopak vývoj je časový sled růstových a diferenciačních změn. Rostliny podle šířky, výšky a růstu můžeme rozdělit do několika skupin. Růst rostlin dělíme na vzpřímený (Salvia officinalis, Satureja hortensis), vystoupavý (Majorana hortensis), poléhavý (Majorana hortensis), plazivý (Mentha x piperita).

15

Rašení je vnějším projevem růstu a vývoje. Doba rašení může být ovlivňována genetikou rostliny nebo průběhem počasí. Vegetativní růst je přirůstáním počtů a délky výhonů, zvětšováním listů a v poslední řadě s přibýváním zelené hmoty. Charakterem tohoto růstu je dosažení dědičné velikosti a dynamiky růstu. Velikostí rostlin se rozumí rozměry dosahované u dospělých rostlin. Výška je pouze jedním ukazatelem růstu. Méně pak je důležitá šířka. Velikost rostlin je ovlivňována různými faktory. Jedná se především o genetické vlastnosti rostliny, kvalitu půdy či počasí. Výška je údaj, který je měřen v centimetrech a je měřený od báze rostliny po nejvyšší bod rostliny v kolmém směru. Šířka rostlin je také údaj, který je měřen v centimetrech. Šířka je měřena ve směru světových stran, a to od severu na jih, a od východu na západ. Šířka je pak vypočítána jako aritmetický průměr. Šířka je důležitým kritériem při osazování záhonů. Výšku rostlin můžeme rozdělit do několika skupin, a to na nízké (Ajuga reptans), středně vysoké (Lavandula angustifolia). Vzhledové vlastnosti rostliny lze charakterizovat z hlediska jejího vnějšího působení v kompozici. Růstové a vzhledové vlastnosti se navzájem prolínají a doplňují (MACHOVEC et al., 2006). Do vzhledových vlastností řadíme především ty vlastnosti, které lze charakterizovat z hlediska typu růstu. Zda vytváří, kompaktní, hustý, převislý, popínavý či keřovitý vzrůst. V této tabulce je přehled druhů a kultivarů rostlin, které jsou charakteristické určitým vzhledem (viz tab. 2. Vzhled rostlin). Tab. 2. Vzhled rostlin Druh

Kultivar

Vzhled

Ocimum basilicum

'Mánes'

drobnolistý, kompaktní

Ocimum basilicum

'Compact'

drobnolistá

Ocimum basilicum

'Mammalo Genovese'

kompaktní

Origanum amanum

-

hustý

Rosmarinus lavandulaceus

-

převislý

Rosmarinus officinalis

'Collingwood Ingram'

kompaktní keřík


'Salem'

kompaktní keřík

16

Druh

Kultivar

Vzhled


'Blue Lagoon'

kompaktní keřík


'Severn Sea'

kompaktní keřík


'Corsican Blue'

kompaktní keřík


'Pink'

keřovitý


'Majorca Pink'

keřovitý


' Provance Pink'

keřovitý


'Lockwood de Forest'

popínavý


'Berg - Garten'

robusní

Satureja hortensis

'Indian Mint'

převislý

Thymus vulgaris

'Fragrantissimus'

vzpřímený

(ALLARDICE, 2009; GEIGER, 2003; Semo Smržice, 2012)

3.2.2. Kvetení Kvetení je jednou z nejdůležitějších fází života okrasných rostlin. Kvetení z růstového hlediska je spojeno s přechodem rostlin z vegetativní fáze do reprodukční fáze (generativní fáze), a z hlediska vzhledového (estetického, kompozičního) přináší barevnost a různý tvar květů do kompozice. Ukončení kvetení je spojeno s vývinem plodů a tvorbou semen. Většina trvalek je ozdobná ve fázi kvetení. Kvetení je vyvrcholení vývinu květů a je také projevem zralosti rostlin. Při navrhování výsadeb je kvetení nejdůležitějším kritériem. Kvetení je často spojováno s délkou kvetení, obdobím kvetení, tvarem, velikostí a barvou květů. Délka kvetení je časový úsek, který je dán od prvního rozkvetlého květu do posledního odkvetlého, dobře vyvinutého květu. Lze říct, že většina našich trvalek pěstovaných v našich klimatických podmínkách kvete 2 – 3 týdny. Dobu kvetení může ovlivňovat horké a suché počasí (zkracuje dobu kvetení) či chladné a deštivé počasí (opožďuje nakvétání). Rostliny podle délky kvetení můžeme rozdělit. Na krátkodobě kvetoucí (kvetou cca 5 – 10 dní), střednědobě kvetoucí (kvetou 14 - 21 dní) či dlouhodobě kvetoucí (kvetou čtyři a více týdnů).

17

Většinu léčivých a kořeninových rostlin z čeledi Lamiacea patří do skupiny dlouhodobě kvetoucích (Majorana hortensis, Melissa officinalis, Ocimum basilicum, Salvia officnalis). Při různé délce kvetení v určitou dobu si můžeme vytvořit celoročně kvetoucí záhon. Remontování je schopnost trvalky vykvést v průběhu jedné vegetační sezóny opakovaně, mimo běžného termínu charakteristického pro příslušný rod, druh či odrůdu. Tento jev je nejčastější u trvalek. Do remontantních rostlin řadíme např. Salvia nemorosa a Lavandula angustifolia, (MACHOVEC et al., 2006).

3.2.3. Barva Barvy různě působí na naše povědomí a vytváří určité nálady. Barvy se během dne a roku mění. Barvy mohou dávat různou podobu tvaru a charakteru květů a listů. Červená, oranžová a žlutá barva jsou barvy teplé, které mají silnou přitažlivost a opticky se přibližují. Naopak barvy jako je modrá, fialová a tyrkysová jsou barvy chladné, které vnímáme jako vzdalující a působí na nás dojmem rozhledu (HENSEL, 2007). Barva květu a listu je výrazným kompozičním prvkem. V poslední době se na trhu objevuje řada odrůd s atraktivním vybarvením listů Salvia officinalis ´Tricolor ´ či Íncertina´. Vybarvení listů a lodyh se může v průběhu roku měnit. Na podzim a přes zimu se Thymus vulgaris zbarvuje do modrohnědé až s nádechem do černa (MACHOVEC et al., 2006). Podle MACHOVCE et al. (2006) lze říci, že na první pohled je výraznější barva květu než textura a struktura listu či tvar listu. Barva květu je závislá na genetických vlastnostech. Ale naproti tomu v kompozicích mají delší trvání textura a struktura listu či tvar než barva květu. Lze jsem zařadit barvu listu či plodu. Rostliny lze rozdělit podle barvy květů na bíle kvetoucí (Majorana hortensis, Ocimum basalicum), červeně kvetoucí (Origanum vulgare), modře kvetoucí (Hyssopus officinalis, Lavandula angustifolia) či fialově kvetoucí (Thymus vulgaris), (MACHOVCE et al., 2006). Barva květu se, ale může měnit v závislosti na kultivaru. Po odkvetení nastupuje do popředí kompozice výraznější estetický prvek a to je textura. Textura je samozřejmě viditelná i v době květu, ale člověk si na první pohled všimne výrazných tónů barev květů. V této tabulce jsou uvedeny druhy okrasných léčivých a kořeninových rostlin s jejich přirozenou barvou květů a vyšlechtěné kultivary s jinou barvou 18

květů. Jsou zde uvedeny i druhy, které se nejvíce používají v zahradní a krajinářské architektuře (ZaKA). Jsou to především Hyssopus officinalis, Rosmarinus officinalis či Slavia sclarea, ale největší podíl zastoupení má Lavandula officinalis. Tyto druhy jsou z estetického hlediska nejvýznamnější právě kvůli jejich barvě květů. (viz tab. 3 Barva květu). Tab. 3. Barva květů Druh

Kultivar

Barva květu

Použití v ZaKA

Hyssopus officinalis

-

modrá

ne


Álba´

bílá

ano


´Roseus´

růžová

ano

Lavandula angustifolia

-

fialovomodrá

ne


Álba´

bílá

ano


Ćompacta´

modrofialová

ano


´Folgate´

modrá

ano


´Hidcote´

tmavě modrá

ano


´Hidcote Pink´

růžová s červeným nádechem

ano


´Hidcote Superior´

tmavě modrá

ano


´Lady Ann´

růžová

ano


´Little Lottie´

růžový

ano


´Loddon Pink´

jemně růžová

ano


´Mailette´

purpurová

ano


´Melissa´

růžově bílá

ano


´Munstead´

světle fialová, modrá

ano


Ńana Alba´

bílá

ano


´Pacific Blue´

světle modrá

ano


´Peter Pan´

tmavě fialová

ano


´Rosea´

světle růžová

ano


´Royal Velvet´

tmavě modrá

ano


´Swampy´

tmavě purpurová

ano

Majorana hortensis

-

bílá, bledě fialová, růžová

ne

Melissa officinalis

-

bílá

ne

Mentha x piperita

-

fialovočervená

ne

Ocimum basilicum

-

bílá až růžová

ne

Origanum vulgare

-

červená

ne

Origanum vulgare

Álba´

bílá

ne


-

fialovomodrá

ano


'Aureum'

růžová

ano

19

Druh

Kultivar

Barva květu

Použití v ZaKA


'Blue Lagoon'

světle modrá

ano


'Collingwood Ingram'

sitě modrá

ano


'Corsican Blue'

sitě modrá

ano


'Majorca Pink'

sitě modrá

ano


'Miss Jessups Upright'

sitě modrá

ano


'Nancy Howard'

sitě modrá

ano


'Pink'

fialovomodrá

ano


'Provance Pink'

fialovomodrá

ano


'Roseus'

růžová

ano


'Salem'

růžová

ano


'Severn Sea'

růžová

ano


'Sissinghurst White'

bílá

ano


'Suffolk Blue'

bílá

ano


´Tuscan Blue´

růžová

ne


´Wendys White´

bílá

ano

Salvia sclarea

'Alba'

bílá

ano

Salvia sclarea

'Vatikan White'

bílá

ano

Salvia officinalis

-

purpurově modrá

ne

Satureja hortensis

-

světle fialové květy

ne

Thymus vulgaris

-

růžová, fialová, bíle fialová

ne

(HROUDA, 2000; ŠTĚPÁNEK, 2000; ŠTĚPÁNKOVÁ, 2000; TOMŠOVIC, 2000; BULÁNKOVÁ, 2005; ŠKOLKY HAUPT; KUŤKOVÁ, 2008; ALARDICE, 2009; BULÁNKOVÁ, 2005; HACKSTEIN, WEMEYER, 2007; KUŤKOVÁ, 2008; McVICVAR, 2011; ŠKOLKY HAUPT, 2015) Barva listů zahrnuje širokou škálu zelené barvy, a to v různých odstínech, ale na druhé straně mohou se vyskytovat i v jiných barvách a to žluté, šedé, červené. Jsou vyšlechtěny i kultivary s panašovanými listy. Zelenolisté druhy a kultivary jsou vhodným kombinovatelným prvkem, které mohou působit odlišným habitem a texturou. Velmi efektivní kultivary jsou kultivary s bílým, krémovým až žlutým panašováním. Pestrolisté kultivary mohou ve stinných partiích přinášet barevné oživení (ŠEVČÍKOVÁ, 2009). Mezi atraktivní druhy, které mají barevné listy nebo panašování bychom zařadili odrůdy Rosmarinus, Thymus, Melissa officinalis, Origanum (HENSEL, 2007). Barvu listů můžeme, také rozdělit do několika skupin, a to na světle zelenou, tmavě zelenou, zelenou s různým stupněm nádechu do vínově červené, broznové či hnědé (Ajuga reptans ´Burgundy Glow´), zelená s různým stupněm nádechu 20

do modra či šedomodra, šedá či šedostříbrná (Lamium galeobdolon, Salvia argentea), žlutá (Origanum vulgare Áureum´), bílá (MACHOVCE et al., 2006).

3.2.4. Textura Textura je uspořádání povrchových částí a detailů povrchů pozorovaných předmětů (MACHOVEC et al., 2006). Textura je charakteristická pro druh a kultivar. Při dospělém stavu rostliny vynikají její odlišnosti. Textura je spolu s charakterem růstu, s barvou a tvarem květu, listu jedna z nejdůležitějších vlastností při navrhování výsadeb. Na rozdíl od květu může textura vhodnou kombinací docílit celoročně působivých efektů (MACHOVEC et al., 2006). Je po barvě květů druhou nejdůležitější částí, které se hodnotí v zahradní a krajinářské architektuře. Mezi nejvýznamnější druhy, které bychom zařadili je Slavia officinalis, Origanum vulgare, (viz tab. 5. Textura listu). Podle HENSEL (2007) by textura a vzhled povrchu listů měla působit ještě delší dobu po odkvětu. Textura u rostlin ovlivňována primárně (velikostí listů, květů, postavením, členěním) čí sekundárně (povrchem listů, květů a jejich barvou). Primární textura nerozhoduje, zdali jsou květy či listy hladké, lesklé, vrásčité či matné, ale jsou velké, husté a jakou jsou postaveny na rostlině. Sekundární textura vyjadřuje kvalitu povrchu listu. Tato kvalita listu je výrazným prostředkem v aranžování rostlin či v zahradní a krajinářské architektuře. V této tabulce je přehled druhů a kultivarů, které jsou zajímavé právě texturou listu, (viz tab. 4. Textura listu). Kvalitu textury můžeme dále dělit na hladkou, lesklou (Rosmarinus officinalis), matnou, mdlou, vlnatou, drsnou či transparentní.

21

Tab. 4. Textura listu Druh

Kultivar

Olistnění

Melissa officinalis

'Aurea'

panašované listy

Melissa officinalis

'Goldmelisse'

panašované listy

Melissa officinalis

'Variegata'

panašované listy

Melissa officinalis

'All Gold'

barevné - z jara zlatožluté

Ocimum basilicum

'Cinamonette'

olivově zelené

Origanum vulgare

'Aureum'

zlatavě žluté

Origanum vulgare

'Kent Beauty'

barevné

Origanum dictamnus

šedobílé, vlnaté


'Lockwood de Forest'

lesklé


'Genges Gold'

pestrolisté


'Gilded'

pestrolisté


'Silver Spires'

s bílým okrajem

Salvia officinalis

'Tricolor'

červeně panašované s bílým lemem

Salvia officinalis

'Purpurascens'

tmavě červené

Salvia officinalis

'Icterina

žlutě lemované

Salvia officinalis

'Crispa'

zkadeřavý okraj listů

Salvia officinalis

'Nazareth'

stříbrné

Salvia sclarea

'Alba'

žlutozelené

Salvia sclarea

'Vatikan White'

bílé

(BRAUNOVÁ – BERNHAROVÁ a MANN, 2005; GREY-WILSON,2011; HECKSTEIN, WEHMEYER, 2007).

22

3.2.5. Tvar květů a listů Tvar je charakteristický pro druh a kultivar (WAGNER, 1989). Tvar lze definovat jako ohraničující linie či kontury tělesa nebo plochy (MACHOVEC et al., 2006). Tvar je dán vnějším ohraničením plochy. Tvary květů a květenství rozdělujeme na odvozené z trojúhelníka, z koule. Tvary odvozené z trojúhelníka ještě dělíme na štíhlé jehlanovité, kuželovité, válcovité květenství (např. Lavandula angustifolia, Salvia farinacea), široce jehlanovité, kuželovité, vzdušné květenství (například Origanum vulgare), (MACHOVEC et al., 2006; KUŤKOVÁ, 2011).

3.2.6. Struktura Struktura rostlin vyjadřuje charakter větvení a výrazně ovlivňuje habitus rostliny. Struktura může být ovlivňována různými faktory (PEJCHAL, 2014). Se zvětšováním hustoty olistění bývá struktura překryta texturou (KUŤKOVÁ, 2011). Jedná se o faktory primární (je dána větvením, hustotou olistnění) nebo sekundární (světelnými podmínkami, vzdálenost od pozorovatele). Tato vlastnost je daná diferenciací, větvením a orientací jejich stonku (PEJCHAL, 2014). Strukturu rostlin můžeme rozdělit podle směru růstu větví, výhonů či lodyh. Dělíme je tedy na vertikální – svislá (vzpřímená) například Lavandula angustifolia, Hyssopus officinalis, diagonální – šikmo vzpřímená, horizontální, mírně obloukovitá, silně obloukovitá (převislá) například Rosmarinus lavandulaceus, silně pokroucená – bizarní či indiferentní Dále strukturu rostlin můžeme dělit podle množství a průměru větví, výhonů či lodyh. Dělíme jí na jemnou, střední a hrubou (KUŤKOVÁ, 2011). Do tohoto kritéria bychom zařadili ty druhy, které mají výrazné barevné stonky. Toto estetické kritérium je především hodnoceno na druhu Ocimum basilicum 'Cinamonette', který má purpurové stonky (Semo Smržice, 2012).

23

3.3 Charakteristika okrasných rostlin a způsob jejich použití Okrasné rostliny jsou rostliny, které nás na první pohled zaujmou velikostí, vzhledem, barvou květů, plodů či vůní. Všechny rostliny se vyskytují jako jedinci, z nichž každý přináší něco speciálního. To se samozřejmě týká jejich vzhledových rysů a toho, čím jsou nápadné nebo co je na nich unikátního - velikost, tvar a růst, barva, struktura, vůně, květ nebo list (OGDEN, 2008). Okrasnými rostlinami mohou být byliny (letničky, dvouletky, trvalky), polokeře a keře. Letničky jsou rostliny, které v jednom vegetačním období stihnou vyklíčit, vyrůst, vykvést, vytvořit semena a zahynout. Letničky během nepříznivého období překonávají v podobě semen. Mezi letničky řadíme ty rostliny, které jsou ve své domovině vytrvalou rostlinou, ale v našich klimatických podmínkách nejsou schopny přezimovat. Letničky mohou být pěstovány z přímého výsevu či z předpěstované sadby. Většina letniček vyžaduje slunná stanoviště (KŘESADLOVÁ, VILÍM, 2004). Do této skupiny bychom zařadili například Majorana hortensis, Ocimum basilicum. Jedná se o skupinu rostlin, které jsou vhodné pro každoročně obnovované vegetační prvky. Vnáší do zahradnických kompozic rychlý efekt, intenzivní barevnost po celé vegetační období (KUŤKOVÁ, 2013). Tuto skupinu používáme především na záhonech, dále je lze použít do nádob, vázy a v neposlední řadě jsou využívány ve floristice. Dvouletky jsou rostliny, které v jednom vegetačním období vyklíčí a vytvoří listové růžice a ve druhém roce vykvetou, vytvoří semena a zahynou. Dvouletky jsou bezproblémové rostliny. Je to skupina, která je odolná vůči zimě (NOVÁ, 2014). Tuto skupinu rostlin zařazujeme do každoročně obnovovaných záhonů. Jsou charakteristické brzkým jarním kvetením, a proto jsou často vysazovány s cibulnatými rostlinami (KUŤKOVÁ, 2013). Mezi dvouleté bychom zařadili Salvia sclarea či Alcea rosea (ALLARDICE, 2009). Cibulnaté rostliny jsou rostliny, které mají zásobní orgán (cibuli), ve které přečkávají nepříznivé období sucha a chladu. Jsou využívány s dvouletkami a řadíme je mezi každoročně obnovované vegetační prvky.

24

Hlíznaté rostliny vytvářejí stejně jako cibulnaté rostliny zásobní orgán, hlízu. Tyto rostliny lze uplatnit v každoročně obnovovaných či neobnovovaných vegetačních prvcích. Tyto rostliny lze použít do vázy. Do hlíznatých rostlin zařazujeme Gladiol či Dahlia. Trvalky jsou rostliny, které na jednom stanovišti vydrží minimálně dva roky bez přesazování. Nadzemní část před příchodem zimy umírá a nepříznivé počasí přečkávají v cibulích, hlízách či kořenech. Jedná se o nejrozsáhlejší pěstitelskou skupinu okrasných rostlin. Tato skupina rostlin je zařazena do každoročně neobnovovaných vegetačních prvků. Mezi trvalky jsou zařazeny některé polokeře či keříčky (Lavandula angustifolia, Salvia officinalis, Thymus vulgaris), (KUŤKOVÁ, 2013). Květy působí svojí barevností a nápadností, mnohdy jen krátkou dobu (MACHOVEC, JAKÁBOVÁ a kol., 2006). Trvalkové výsadby nezůstávají ani chvilku v původním stavu, podléhají rytmu ročních období, vegetačním výkyvům (TREVISAN – SMÝKALOVÁ, 2004). Existuje několik kritérií pro třídění okrasných rostlin, například podle jejich použití či životnosti. Pro potřeby této práce se podrobněji zaměříme na klasifikaci podle jejich použití.

3.3.1 Okrasné rostliny s použitím do záhonů Květinový záhon je výrazným kompozičním detailem díla zahradní a krajinářské architektury. Podle normy ČSN ISO 83 9001 můžeme říct, že záhon je obdělávaná a zahradnickým způsobem připravená část pozemku určená k osázení rostlinami nebo jimi už osázená. Květinové záhony rozdělujeme na každoročně obnovované a každoročně neobnovované záhony. Dále mohou být záhony děleny na monokulturní záhony (jsou osázeny pouze jedním druhem), ornamentální záhony, kobercové záhony. Při realizaci záhonů můžeme využít také vlastnosti rostlin, jedná se především o výškové uspořádání, barevné řešení, délky doby kvetení či vůně květinových záhonů. Záhony mohou být zakládány z předpěstované sadby, z přímého výsevu či kombinací obou zmíněných možností. Každoročně obnovované záhony jsou takové záhony, které patří ke krátkodobým záhonům ve veřejné zeleni. Do této skupiny řadíme záhony osázené letničkami, dvouletkami, cibulnatými a hlíznatými rostlinami. Letničkové záhony jsou bylinnými vegetačními prvky, 25

na rozdíl od trvalkových záhonů je musíme každoročně obnovovat, což je jejich nevýhodou. Na druhou stranu je každoroční obnova zároveň výhodou, protože nový záhon můžeme přizpůsobit aktuálním barevným trendům či na něm můžeme vysadit nové rostliny. Sortiment letničkových rostlin nejčastěji nabízí druhy červenožluté barvy (např. Tagetes erecta, Salvia splendens, Begonia semperflorens, Senecio bicolor). U letničkových záhonů klademe důraz především na barvu a počet květů. Do těchto záhonů mohou být použity například Majorana hortensis či Ocimum basilicum. Ke každoročně neobnovovaným záhonům řadíme především záhony trvalkové, které označujeme jako bylinné vegetační prvky. Trvalkový záhon není zakládán na barvě květu, ale především na barvě všech částí rostliny během růstu či na vůni květů. Trvalkové záhony jsou náročné na údržbu (provzdušňování půdy, odstraňování plevelů). Mezi nejčastěji pěstované rostliny trvalkových záhonů řadíme cibulnaté a hlíznaté rostliny, okrasné trávy, kapradiny, léčivé a aromatické rostliny a v neposlední řadě polokeře či keře (KUŤKOVÁ, 2013; 2007). Řadíme sem Mentha x piperita, Melissa officinalis, Hyssopus officinalis, Lavandula angustifolia, Salvia officinalis, Thymus vulgaris. Kromě kvetoucích a okrasných záhonů můžeme vytvořit záhony voňavé. Jak uvádí HAARPAINTNER (2005), rozlišujeme čtyři kategorie vůní – květinovou, kořeněnou, ovocnou a pryskyřičnou. Pokud chceme sestavit záhon s květinovou vůní, použijeme do záhonu fialky, karafiáty, růže, šeřík či jasmín. Chceme-li získat kořeněné aroma, použijeme Mentha, Salvia, Lavandula či Thymus. Při použití jabloní, jahod, pomerančovníku lze získat ovocnou vůni. Nesmíme zapomenout ani na dřeviny jako je smrk, borovice a cypřiš, které nám zahradu mohou provonět pryskyřičnou vůní (HAARPAINTNER, 2005). Okrasné rostliny jsou vhodné i pro tvorbu živého plotu. Jak uvádí HAGENOUW (2006), nejvhodnějšími rostlinami jsou levandule, yzop či pelyněk brotan. Květinové záhony podle vnitřního prostorového uspořádání lze dělit na monokulturní a výškové, dělit je lze také podle barvy květů či doby kvetení. Monokulturní záhony jsou tvořeny jedním taxonem. Působí jednoduše, klidně, čistě či vyrovnaně. Tyto záhony bývají vytvářeny z letniček, dvouletek, cibulnatých a hlíznatých rostlin. 26

Výškově řešené záhony lze rozdělit na jednoúrovňové a víceúrovňové záhony. Jednoúrovňové záhony mohou být osázeny letničkami, dvouletkami či cibulnatými a hlíznatými rostlinami. Mohou působit klidnějším dojmem než víceúčelové záhony, a to zejména pokud jsou navrhnuty z jednoho druhu. Víceúrovňové záhony mohou působit živě a dynamicky. Lze je rozdělit na gradační víceúčelové záhony. To jsou záhony, které jsou stupňovány od nižších rostlin až k nejvyššímu bodu. Květinové záhony podle délky doby kvetení rozdělujeme na krátkodobé a dlouhodobé kvetoucí záhony. Krátkodobě kvetoucí záhony lze zařadit do každoročně obnovovaných záhonů. Tyto záhony jsou vytvářeny z cibulnatých a dvouletých rostlin. Jejich délka kvetení je omezena pouze na několik týdnů. Tyto záhony nejsou příliš vhodné pro veřejnou zeleň. Dlouhodobě kvetoucí záhony jsou realizovány ze všech pěstitelských skupin rostlin. Pokud použijeme do záhonů letničky, měli bychom mít na paměti, že délka kvetení je kratší než u rostlin trvalkových záhonů. Životnost dlouhodobě kvetoucích trvalkových záhonů se dá odhadovat na 8 - 10 let (KUŤKOVÁ, 2013).

3.3.2 Okrasné rostliny s použitím v nádobách Rostliny vysazované do nádob označujeme jako balkónové či kbelíkové. Kbelíkovými rostlinami jsou především rostliny citlivé na mráz. V chladnějším období jsou přenášeny nebo zazimovávány. Tento způsob pěstování se používá především u větších rostlin (stromy, keře). Pojmem balkónové rostliny označujeme menší rostliny, které se hodí do květináčů, truhlíků či závěsných truhlíků. Do nádob můžeme použít Ocimum basilicum, Majorana hortensis, Melissa officinalis. Jak uvádí HACKSTEIN a WEHMEYER (2007), v současné době se sortiment balkónových a kbelíkových rostlin rozšířil natolik, že na balkónech či terasách můžeme pěstovat i druhy s ovocem či zeleninou. Balkónové a kbelíkové rostliny mohou zkrášlit balkón či terasu brzy z jara. Jarními květy jsou primule, které nás neoslní jenom květy, ale i vůní. Rostliny dobře umístěné na terasách mohou mít plynulý přechod do zahrady.

27

Při sesazování rostlin do nádob bychom měli brát v úvahu jejich pěstební nároky, výšku, dobu květu, barvu květu, velikost či barvu nádoby. I přes současné trendy pěstovat na balkónech byliny, ovoce či zeleninu, zůstává hlavním důvodem pěstování balkónových a kbelíkových rostlin jejich krása a barevnost (HACKSTEIN, WEHMEYER, 2007).

3.3.3 Okrasné rostliny s použitím ve floristice Okrasné rostliny využíváme nejen v záhonech či nádobách, ale i ve vazbách používáme okrasné rostliny, řezané, hrnkové, léčivé a kořeninové rostliny, ale i dřeviny či trávy. Ve floristice jsou využívané rostliny čerstvé či sušené. Rostliny používané ve floristice musí splňovat estetické požadavky a měly by být zdravotně nezávadné. Důležitým kritériem při výběru rostlin je i jejich trvanlivost. Trvanlivost rostlin je dána faktory vnitřními (genetika rostliny) a vnějšími (pěstební podmínky). Sortiment rostlin je nabízen z velkoobchodů či ze zahrad, parků a především z přírody. Mezi doplňkové rostliny bychom mohli použít Origanum vulgare, u tohoto druhu používáme kvetoucí stonky. Dále lze použít Salvia officinalis – olistněné stonky. Mezi sušené rostliny bychom zařadili Lavandula angustifolia – používá se její květenství (NEUGEBAUEROVÁ, 2011). Ve vazbách nemusí být používány pouze rostliny se zajímavými květy, využívají se i plody, různě zbarvené a zkroucené listy či větvičky, které mají zajímavý tvar či barvu.

3.3.4 Trávník a použití okrasných rostlin Okrasné rostliny lze využít jako náhradu za trávník, ale lze je využít také jako květnatý trávník či louku. Podle ČSN ISO 83 9001 lze trávník charakterizovat jako uměle založený porost bylin, pokrývající stejnoměrně půdu. V trávníku jednoznačně převládají nízké trávy s malou produkcí zelené hmoty, definice platí pro trávník, který není zemědělsky využíván. Počáteční důvody použití půdopokryvných rostlin byly spojeny především s rychlým zapojením rostlin, pokrytím osázené plochy a se snahou zabránit prorůstání plevelů. Půdopokryvné rostliny jsou schopné vytvořit souvislý a vytrvalý pokryv půdy. Jako náhrady trávníku jsou používány i z důvodu nevhodných podmínek jako je stín nebo slunná poloha.

28

Kompozičním cílem je vytvořit trvalý vegetační prvek s kontrastním účinkem či několika vzhledovými vlastnostmi (např. barva, textura, výška). Trávník společně s květinami, dřevinami, stavbami a krajinou může plnit funkci estetickou. Přirozený trávník může vytvářet vhodné podmínky pro odpočinek, relaxaci či sport. Pro náhradu trávníku můžeme použít okrasné rostliny, které využíváme, když chceme v co nejkratším čase vytvořit souvislý porost. Pro náhradu trávníku můžeme použít také jehličnaté, stálezelené nebo opadavé nízké keře či trvalky. Před použitím těchto rostlin zbavíme pozemek veškerého plevele (KUŤKOVÁ, 2009). Norma ČSN ISO 83 9001 říká, že náhrada trávníku je porost nízkých bylin či dřevin schopných plnit některé funkce trávníku. Při náhradě trávníku by rostliny měly mít schopnost vytvořit souvislý, porost a to co v nejkratším čase, odolávat nežádoucím rostlinám a měly by plnit estetickou funkci. Při realizaci využíváme především rostliny, které se rozšiřují pomocí oddenků nebo rostliny s plazivými a poléhavými lodyhami, které zakořeňují. Optimální výška rostlin by se měla pohybovat mezi 0,2 – 0,6 m. Pro realizaci trávníku se využívají také směsi, které obsahují trávy s podílem dvouděložných kvetoucích rostlin. Takový trávník označujeme jako květnatý. Chceme-li trávník obohatit, vybíráme do něho rostliny, které jsou zajímavé svými květy, jejich barvou či tvarem nebo olistněním. V poslední době jsou hodně využívány tyto rostliny například Origanum vulgare, Thymus serphyllum, Thymus citriodorus (KUŤKOVÁ, 2009). Květnatá louka podle normy ČSN ISO 83 9001 je původní nebo přirozený, záměrně založený nebo přísevem upravený travní porost s výrazným podílem dvouděložných bylin. Osivem a pěstováním květnatých luk se zabývá firma Planta naturalis. Výsevek pro ruční setí je 2g/m2 a při setí secím strojem 1g/m2. Firma Planta naturalis rozděluje květnaté louky na zahradní a parkové – tradiční, zahradní a parkové louky – zajímavosti, záhonové porosty, krajinářské louky, přičemž jednotlivé květnaté louky se liší podílem květnatých rostlin a travin. Zahradní a parkové louky - tradiční jsou určeny k obohacení zahrad. Mohou být malým záhonkem lučních květů a pestrosti, nebo mohou pokrývat většinu zahrady v přírodním stylu. Louky je možné sekat častěji, asi jednou za měsíc. Pro tyto louky jsou vyráběny směsi např. Česká květnice, Horská louka, Louka starých časů, Motýlí louka, Slunná stráňka, Zámecká loučka, Zámecká louka, Zelený chodníček. Směs Česká květnice (viz tab. 5. přílohy)

29

je nejoblíbenější zahradní loukou, která obsahuje 80 % lučních květů a 20 % travin. Směs rostlin pro horskou louku (viz tab. 5. přílohy) je připravena z druhů, kterým nevadí dlouhodobější sněhová pokrývka. Tato směs je složena z 80 % lučních květů a 20 % travin. Stejný podíl lučních květů a travin má i Louka starých časů (viz tab. 5. přílohy) a Motýlí louka (viz příloha tab. 5.). Slunná stráňka (viz tab. 5. přílohy) je směs vhodná na písčité půdy a osluněná místa. Směs je složena ze 75 % lučních květů a 25 % travin. Zahradní loučka (viz tab. 5. přílohy) je složena především z nízkých pestře kvetoucích rostlin a obsahuje 70 % lučních květů a 30 % lučních travin. Tato směs je vhodná do menších zahrádek. Zámecká louka je určena do toulavého stínu stromů a zároveň je tolerantní ke kratšímu zaplavení vodou po deštích. Obsahuje 75 % lučních květů a 25 % travin. Zámecká louka obsahuje Betonica officinalis (1 %). Směs Zelený chodníček je přechod mezi květnatou loukou a trávníkem. Tato směs je odolná při přecházení a sekání. Pokud je vyžadován spíše trávník, více sekáme, má-li plnit funkci květnaté louky, sekáme méně. Tato směs se skládá z 50 % lučních květů a 50 % travin. Obsahuje druhy Prunella vulgaris (1 %), Thymus pulegioides (0,5 %). Zahradní a parkové louky – zajímavost, které lze použít na zahrádce či v parku. Pro tyto louky jsou vyráběny směsi Červená louka a Modrá louka. Květy Červené louky jsou od růžové po červenou, proto je směs zajímavá a v krajině neobvyklá. Zahrnuje 80 % lučních květů a 20 % travin. Směs je určena do uzavřených zahrad a obsahuje Betonica officinalis (2 %), Origanum vulgare (0,5 %). Modrá louka (viz tab. 5. přílohy) zahrnuje nižší rostliny. Pro její lepší růst je vhodnější častější sekání. Tato louka je vhodnější do uzavřených zahrad. Tato směs obsahuje 80 % lučních květin a 20 % travin. Záhonové porosty dělíme na směsi Bylinková vonička, Luční květy na obohacení porostu, Polní kvítí a Střešní zahrada. Bylinková vonička obsahuje především druhy léčivých a kořeninových rostlin (viz tab. 5. přílohy), tyto druhy jsou vhodné pro okrasnou a odpočinkovou část zahrady, používá se spíše do pozadí. Směs tvoří byliny jednoleté 7,5 %, dvouleté 13,5 % a vytrvalé 79 %. Krajinářské louky jsou určeny pro výsev větších ploch v krajině. Řadí se k nim směsi Květnaté louky podrosty do stínu, Louky na výsušnou půdu, Mezofytní louky, Rekultivační porost či Vlhké louky. Květnatý podrost do stínu je složen z 50 % lučních květů a 50 % travin. Obsahuje Betonica officinalis (2 %), Prunella vulgaris (2 %). Louky na výsušnou půdu – sečená (viz tab. 5. přílohy) je v celkovém počtu složena z 60 % lučních květů a 40 % 30

travin. Složení louky pro výsušnou půdu – nesečená (viz tab. 5. přílohy) zahrnuje 70 % lučních květin a 30 % travin. Mezofytní louka je taková louka, která vyžaduje vyrovnané vláhové poměry. Tyto louky se mohou nacházet i na zvlněném terénu. Výsevné množství se doporučuje 1-3g/ m2. Firma Planta naturalis nabízí 4 druhy mezofytních luk, a to květnatou, travnatou, pastevní a pícní. Mezofytní travnatá louka je zastoupena z 60 % lučních květin a 40 % travin. Oproti mezofytní louce květnaté (viz tab. 5. přílohy) je mezofytní louka travnatá zastoupena Prunella vulgaris 0 %, Salvia pratensis 3 %. Pro vlhkou louku bychom pak zařadili rostliny jako máta dlouholistá – Mentha longifolia (0,1 %), (Planta naturalis, 2015).

31

3.4

Sortiment okrasných druhů

Sortiment okrasných léčivých a kořeninových rostlin je sestaven ze sedmi firem jak českých, tak zahraničních. Byly vybrány tyto firmy - Okrasné a ovocné školky Litomyšl, Dvořák a syn zahradnictví Teplice, Flos zahradnictví Řež u Prahy a Zahradnictví Vladimír Kout Rakovník, Histhil Izrael, Benary Německo, Jellito Německo. Druhy či kultivary jsou prodávány jako osivo či sadba. Mezi nejnabízenější druhy patří Lavandula angustifolia, Ocimum basilicum, Origanum vulgare, které jsou nabízeny v mnoha kultivarech. Kultivary se od sebe mohou lišit barvou květů, vhledem, růstem či olistěním (viz. tab. 6. Sortiment okrasných druhů a odrůd léčivých a kořeninových rostlin).

32

3.5

Okrasné léčivé a kořeninové rostliny čeledi hluchavkovitých

Čeleď hluchavkovitých - Lamiaceae obsahuje 220 rodů s více než 4000 druhy. Jedná se o rostliny vyskytující se po celém světě, přičemž nejvíce rozšířeny jsou ve Středozemí a v jihozápadní a střední Asii (CHRTEK, TOMŠOVIC, 2000). V České republice se vyskytuje 35 rodů a asi 100 druhů (KOCIÁN, 2015). Popis čeledi Lamiacea: Lodyhy bývají obvykle čtyřhranné, jednoduché nebo větvené. Pro tuto čeleď jsou typické vstřícné, většinou křižmostojné, jednoduché, řapíkaté listy. Rostliny jsou charakteristické pyskatými květy, které ve stažených vrcholcích vytvářejí zdánlivé přesleny, navzájem oddálené nebo nahlučené do koncových lichoklasů. Ty mohou v některých případech tvořit latovitá či vidlanovitá květenství. Vrcholíky mohou být redukované na jednotlivé květy. Květy jsou většinou zřetelně souměrné, oboupohlavné či druhotně jednopohlavné. Typickým plodem Lamiaceae je tvrdka (CHRTEK, TOMŠOVIC, 2000). Do této čeledi řadíme jednoleté, dvouleté a vytrvalé byliny či polokeře, které jsou výrazně aromatické. U zástupců čeledi Lamiaceae bylo zjištěno velké množství obsahových látek. Nejvýznamnějšími jsou terpenoidní sloučeniny (především monoterpeny, diterpeny a sekviterpeny) obsažené v silicích. Množství a chemické složení silice se přitom liší i v rámci jednoho druhu. Významné je zastoupení fenolických sloučenin, naopak téměř chybějí alkaloidy. Tato čeleď je bohatá na aromatické rostliny, které se využívají v kuchyni jako zelené koření či k přípravě a zdobení pokrmů (TOMŠOVIC, 2000). Do této skupiny bychom zařadili Mentha spicata, Origanum vulgare, Satureja montana či hortensis, Melissa officinalis, Ocimum basilicum, Rosmarinus officinalis, Salvia officinalis a Thymus vulgaris (KUŤKOVÁ, 2007). U rostlin z čeledi Lamiacea (konkrétně u druhů Lavandula angustifolia ‘Beta‘, Mentha x piperita ‘Menthola‘, Salvia officinalis ‘Krajová, Thymus vulgaris ‘Krajový‘) používaný v zahradní a krajinářské architektuře byl hodnocen obsah silice a porovnán s požadovanými hodnotami v Českém lékopise z roku 2002. U druhu Lavandula angustifolia ‘Beta‘ byl průměrný obsah silice 30,25 ml v 1 kg drogy. Podle Českého lékopisu z roku 2002 by měl být obsah silice 13 ml/kg. Mentha x piperita byla naměřena hodnota 28,75 ml/kg řezané drogy, avšak podle Českého lékopisu z roku 2002 by měla být hodnota 9 ml/kg. 33

Thymus vulgaris ‘Krajový‘ u něhož byla naměřena hodnota 31,5 ml/kg silice. Ovšem podle Českého lékopisu z roku 2002 by měla být hodnota 12 ml/kg. Hodnoty z Českého lékopisu z roku 2002 nedosáhl pouze druh Origanum vulgare L., jehož naměřené hodnoty byly 15 ml/kg silice. A podle Českého lékopisu z roku 2002 by měla být hodnota 25 ml/kg. Ostatní naměřené hodnoty převyšovaly tabulkové hodnoty minimálně dvakrát. Výsledky pokusu dokládají, že pokud bude provedena včasná sklizeň, správné sušení rostlin a dobré skladování, budou požadavky na obsahové látky vyhovovat hodnotám Českého lékopisu z roku 2002 (ŠTOLCOVÁ, POPELKOVÁ, 2009).

34

3.6 Druhy okrasných léčivých a kořeninových rostlin 3.6.1 Hyssopus officinalis L. – yzop lékařský Původ: Pochází z jižní a jihovýchodní Evropy Popis: Hyssopus officinalis je polokeř. Dosahuje výšky 0,2 – 0,6 m, ojediněle až jednoho metru. S vystoupavými a poléhavými větvemi. Listy jsou s přisedlými žlázkami téměř přisedlé, podlouhlé, kopinaté až čárkovité, krátce zašpičatělé, celokrajné. Květy jsou uspořádány v lichopřeslenech seskupených v terminálních jednostranných lichoklasech. Obvykle bývají modré. Kvete od července do srpna (TOMŠOVIC, 2000), (viz obr. 1 přílohy). Nároky: Pro dobrý růst vyžaduje lehčí půdy na slunných místech. Pro pěstování jsou vhodné i sušší půdy s obsahem vápníku, naopak nemá rád vyšší hladinu spodní vody (KŘIKAVA, 1993; NEUGEBAEROVÁ, 2006). Obsahové látky: Nať obsahuje asi 1 % silice (pinen, pinokampen a limonen), třísloviny okolo 8 %, flavonofní gykosidy (hesperidin a diosmin), (GROMOVÁ a kol., 1993). Sklizeň: Nať sklízíme od července do září na počátku květu (MIKEŠOVÁ, LUTOVSKÁ, 2004). Fytoterapeutické účinky: Yzop napomáhá při omezené sekreci potních žláz, usnadňuje vykašlávání, podporuje chuť k jídlu a trávení. Má močopudné účinky a podporuje činnost ledvin (NEUGEBAEROVÁ, 2006). Použití: Využívá se jako koření. Řadíme ho k medonosným rostlinám (NEUGEBAEROVÁ, 2006). Tento druh je používán hlavně na loukách konkrétně ve směsi Modrá louka a Bylinná vonička, dále ho lze použít do vázy. Lze ho použít i do skalek. Podle Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (dále jen ÚKZÚZ) je Hyssopus officinalis zapsán odrůdou ‘Blankyt‘. V okrasných zahradách pěstujeme i bělokvětý kultivar ‘Alba‘. Tento kultivar má bílou barvu květů (BULÁNKOVÁ, 2005). Dále se můžeme setkat s kultivarem ´Roseus´, který má růžové květy, a jeho výška je 0,3 – 0,5 m, hodí se do městského. Do městského prostředí bychom zařadilyi i kultivar Ćaeruleus´, jeho barva květu je tmavě modrá (Školky Haupt, 2015). Pro výsadbu skalek bychom použili kultivar Áristatus´. Je to kultivar, který má zakrslý a kompaktní růst s modrými květy (ALLARDICE, 2009). 35

3.6.2 Lavandula angustifolia Mill. – levandule lékařská Původ: Tato rostlina pochází ze západního Středomoří. Popis: Lavandula je zařazena mezi aromatické keříky nebo polokeře u báze s dřevnatými větvemi (TOMŠOVIC, 2000). Dorůstá do výšky 0,5 m. Má hluboký, kůlový kořenový systém. Stonky jsou přímé, tmavohnědé, dřevnatějící, s přímými, bylinnými, většinou s čtyřhrannými chlupatými, šedozelenými větvemi. Listy jsou přisedlé, čárkovité až úzce kopinaté. Lichopřesleny jsou 5 – 10květé (TOMŠOVIC, 2000). Květy mají fialovo-modrou barvu (WYK, WINK, 2004). Kvete od července do srpna (TOMŠOVIC, 2000). Podle KUŤKOVÉ (2008) se jedná o nejvýznamnější druh z pohledu zahradní a krajinářské architektury (viz obr. 2. přílohy). Nároky: Lavandula vyžaduje lehčí, písčité až štěrkovité půdy s obsahem vápníku, těžké půdy nejsou vhodné. V našich podmínkách pěstujeme levanduli v teplejších oblastech a chráněných polohách (GROMOVÁ a kol., 1993; KŘIKAVA,1993; NEUGEBAEROVÁ, 2006). Droga: Oficinální drogou podle Českého lékopisu (2009) je Lavandulae flos – levandulový květ obsah silice by měl být nejméně 13 ml/kg bezvodné drogy, oficinální drogou je i Lavandula etheroleum – levandulová silice, která je získaná z kvetoucích vrcholků a je získávána destilací vodní parou. Podle Českého farmaceutického kodexu je drogou Lavandulae flos, kterýá musí obsahovat nejméně 1,0 % silice. Droga je silně aromatického a kořenitého zápachu a chuti hořké. Lavandula obsahuje éterické oleje 1-3 % silice (obsahují pinen, kamfen, geraniol, linalol, citronelal, citral, skořicový aldehyd, bisabolen, karyofylen), kumarin, třísloviny hluchavkovitých, flavonoidy, saponiny či fytosterol (BÜHRINGOVÁ, 2010). Sklizeň: Z rostliny sklízíme květ a nať. Sklizeň provádíme od července do srpna (MIKEŠOVÁ, LUTOVSKÁ, 2004). Fytoterapeutické účinky: Má zklidňující účinky, působí na nervovou soustavu. Využívá se ve farmaceutickém průmyslu i v lidovém léčitelství. Z levandule se získávají silice, které se využívají v kosmetickém průmyslu.

36

Použití: Tento druh je používán v zahradní a krajinářské architektuře. Lavandula vynikne především v malých skupinkách, na skalce či zídce. Vytváří zajímavé a husté nízké obruby a lemy. Patří do starosvětských skupin trvalek bylinkových záhonů. Bohaté trsy upoutají i v nejrůznějších nádobách. Šíří do okolí výrazné aroma (www.zahradaweb.cz., 2004). Podle KUŤKOVÉ (2008) je v současné době Lavandula velmi prošlechtěným druhem, který se od sebe liší barvou květu, barvou listu a ochlupením, růstem a v poslední řadě i obsahem silic. Do vazeb se používá zmiňovaná levandule lékařská, lze použít i Lavandula stoecha. Obě rostliny vydrží ve váze 7 dní (HILLIER, 2002). Podle ÚKZÚZ je registrovaná odrůda ´Krajová´. Jak uvádí HECKSTEIN a WEHMEYER (2007), do truhlíků nebo květináčů jsou vhodnější kultivary například Álba´ (viz tab. 7. Nejvýznamnější kultivary druhu Lavandula angustigolia), ´Dwarf Blue´, ´Hidcote Blue´ nebo ´Rosea´ (viz tab. 7. Nejvýznamnější kultivary druhu Lavandula angustigolia), neboť se jedná o druhy menšího vzrůstu. Mezi vysokorostoucí lze zařadit ´Grappenhall´, ´Munstead´ (vit tab. 7. Nejvýznamnější kultivary druhu Lavandula angustigolia), ´Loddon Pink´ (viz tab. 7. Nejvýznamnější kultivary druhu Lavandula angustigolia), (HACKSTEIN, WEHMEYER, 2007). Kliková a Pavelková (2007) upozorňují na zářivě modrou barvu květů kultivarů ´Hidcote Blue´, ´Dwarf Blue´, ´Munsteak´. Dále v našich záhonech se může vyskytovat Lavandula stoechas (viz obr. 3. přílohy), ale v našich podmínkách nepřezimuje. Dále mohou být pěstovány tyto druhy Lavandula lanata, Lavandula pinnata či Lavandula multifida (FRANCISCO JAVIER ALONSO a LA VIEJA FACTORÍNA, 2011; KUŤKOVÁ, 2008). Kultivar ´Kilablula´ , který má velké fialové květy, tyto květy začínají kvést od června do prvních mrazíků (JÍLEK, 2011). Tab. 7. Nejvýznamnější kultivary druhu Lavandula angustigolia Kultivar

Barva květu

Výška [m]

Álba´

bílý květ

0,6

Ćompacta´

modrofialový

0,25

´Folgate´

modrý

0,6

´Hidcote´

tmavě modrý

0,4

´Hidcote Pink´

růžový s červeným nádechem

0,7

´Hidcote Superior´

tmavě modrý

0,4

37

Kultivar

Barva květu

Výška [m]

´Lady Ann´

růžový

0,45

´Little Lottie´

růžový

0,4

´Loddon Pink´

jemně růžový

0,3

´Mailette´

purpurový

0,6

´Melissa´

růžově bílý

0,45

´Munstead´

světle fialový, modrý

0,4

Ńana Alba´

bílý

0,3

´Pacific Blue´

světle modrý

0,8

´Peter Pan´

tmavě fialový

0,45

´Rosea´

světle růžový

0,6

´Royal Velvet´

tmavě modrý

0,6 - 0,8

´Swampy´

tmavě purpurový, silně aromatický

0,6

(KUŤKOVÁ, 2008)

3.6.3 Majorana hortensis Moench – majoránka zahradní Původ: Původní druh se vyskytuje od západního Středozemí až po Řecko. Pěstuje se v celém mírném pásu. Popis: Je jednoletá až dvouletá rostlina. V našich podmínkách dosahuje výšky 0,2 – 0,5 m. Kořen bývá bohatě větvený. Lodyha je přímá, vystoupavá nebo poléhavá, větvená, červenavě či hnědě zbarvená. Listy jsou obvejčité až kopisťovité, celokrajné na vrcholu zaokrouhlené. Lichopřesleny jsou tvořeny z 8 – 12 či 24 drobných, nahloučených, postupně rozkvétajících květů. Jejich barva bývá bílá, bledě fialová nebo růžová. Majoránka kvete od července do září (TOMŠOVIC, 2000). Nároky: Tato rostlina patří mezi teplomilné rostliny. Vyžaduje slunná stanoviště, hlinitopísčitou půdu s dostatkem humusu, živin, vápníku a vláhy. Je především náročná

38

na teplo a světlo. Vyhovuje jí mírně kyselá půdní reakce - pH 6,4 (GROMOVÁ a kol., 1993; NEUGEBAEROVÁ, 2006; TOMŠOVIC, 2000). Droga: Majorana herba obsahuje silice (thymol, karvakrol a 1,8 – cineol), hořčiny, třísloviny, flavonoidy (BÜHRINGOVÁ, 2010). Dále obsahuje i vitamín C. V potravinářství se podle normy ČSN ISO 10620 specifikuje požadavky na sušenou majoránku (Origanum majorana L.), na drhnutou nebo ve svazečcích, která je získávána z kteréhokoliv druhu majoránky zahradní (Origanum majorana L.). Sušené listy této drogy musí mít příjemnou, aromatickou chuť a typickou drsně kořenovou, teplou vůni. Obsah silice by měl být podle zkušební metody ISO 6571 nejméně 0,3 % u majoránky ve svazečku a u majoránky drhnuté nejméně 0,7 % silice. Sklizeň: Její nať sbíráme brzy ráno nebo naopak navečer, neboť tehdy obsahuje nejvíce aromatických

látek

(KLIKOVÁ,

PAVELKOVÁ,

2007)

od

července

do

srpna

(NEUGEBAUEROVÁ, 2006). Fytoterapeutické účinky: Uplatňuje se při nadýmání a plynatosti, podporuje činnost ledvin a zároveň má močopudný účinek. Dále podporuje chuť k jídlu a napomáhá při bolestech hladkého svalstva. Použití: Většinou se pěstuje pro domácí spotřebu jako koření, případně jako léčivka. Podle Klikové a Pavelkové (2007) je majoránka naším nejoblíbenějším kořením. Podle ÚKZÚZ je Majorna hortensis zapsána odrůdou ‘Marcelka‘. Je především využívána jako koření. Podle ALLARDICE (2009) se Majorana používá léčebně ve formě esenciálního oleje.

3.6.4 Melissa officinalis L. – meduňka lékařská Původ: Melissa pravděpodobně pochází z východního Středozemí a Přední Asie Popis: Dorůstá do výšky 0,3 – 0,8 m. Je to vytrvalá, větvená, žláznatě chlupatá až lysá, aromatická bylina s charakteristickou citrónovou vůní. Oddenek je více méně horizontální, větvený, výběžkatý. Lodyha je přímá až poléhavá zaobleně, 4hranná, bohatě větvená. Listy jsou řapíkaté, celistvé, různě hluboko zubaté. Květy má v řídkých, 4 – 12květých

39

lichopřeslenech přisedlých v úžlabí listenů. Kvete od června do srpna (TOMŠOVIC, 2000). Patří mezi medonosné rostliny. Právě ze spojení se včelami a medem bylo odvozeno její jméno (WYK, WINK, 2004), (viz. obr. 4. přílohy). Nároky: Melissa se daří na středně těžkých hlinitých, živinatých půdách na slunných polohách (KŘIKAVA, 1993; TOMŠOVIC, 2000). Droga: Podle Českého lékopisu (2009) je oficinální drogou. Melissae folium – meduňkový list. Jedná se o usušený list z druhu Melissa officnalis. Musí obsahovat nejméně 4,0 % celkových hydroskořicových derivátů, vyjádřeno jako kyselina rozmarýnová, počítáno na vysušenou drogu. Podle Českého farmaceutického kodexu je drogou Melissae folium – meduňkový list. Obsah silice by měl být nejméně 0,1 %. Droga je slabého příjemného zápachu po citronech, chuti slabě kořenité, nahořklé. Obsah silic je 0,02 - 0,2 % (obsahují citra, citronelal a karyofylen), flavonoidy, hořčiny a fenolové kyseliny (kyselina rozmarýnová), (BÜHRINGOVÁ, 2010). Sklizeň: Její nať sklízíme od června do září ještě před květem (MIKEŠOVÁ, LUTOVSKÁ, 2004). Fytoterapeutické účinky: Melissa se používá při nespavosti, má uklidňující účinky a podporuje chuť k jídlu, lze ji uplatnit i proti nadýmání a plynatosti, napomáhá při bolestech hladkého svalstva. Použití: Podle ÚKZUZ je Melissa officinalis

zapsána odrůdou Ćitra´. Podle

Braunové – Bernhartové a Manna (2005) pěstujeme i odrůdy s panašovanými listy, kterými jsou Áurea´, ´Goldmelisse´ a ´Variegata´. Mohou být vyšlechtěny odrůdy s různou vůní například ´Lime´- s limetkovou vůní, ´Liqueeur´ či Ćitronella´ – ty mají vůni oleje z citronové trávy, která by měla působit jako insekticid. Jsou vyšlechtěny i kultivary s barevnými listy Áll Gold´ – tento kultivar má z jara zlatožluté listy, ´Variegata´ - má listy žlutě mramorované (ALLARDICE, 2009).

40

3.6.5 Mentha x piperita L. – máta peprná Původ: Máta peprná vznikla křížením máty klasnaté (Mentha spicata) a máty vodní (Mentha aquatica), (KREMER, 2004). S nejvyšší pravděpodobností pochází ze západní Evropy, ale pěstuje se v mírných klimatických pásech celého světa. Popis: Máta dorůstá do výšky 0,4 – 0,8 m. Je to aromatická bylina s podzemními či nadzemními plazivými oddenky či výběžky. Lodyha je většinou přímá, v horní polovině může být větvená. Listy jsou řapíkaté, kopinaté, okraj může být ostře pilovitý. Lichoklas bývá více méně hustý, zkrácený, vejcovitý, válcovitý až kuželovitý. Kvete od července do září (ŠTĚPÁNEK, 2000). Nároky: Jedná se o dlouhodenní rostlinu. Mentha vyžaduje teplejší a vlhčí prostředí. Této rostlině se nejlépe daří na humózních, lehčích a vlhčích půdách, snese i polostín (NEUGEBAUEROVÁ, 2006; ŠTĚPÁNEK, 2000). Droga: Podle Českého lékopisu (2009) je oficinální drogou Menthae piperitae folium – list máty peprné. Jedná se o řezaný nebo sušený list, který musí obsahovat silice nejméně 12 ml/kg u neřezané drogy a nejméně 9 ml/kg u řezané drogy. Dále oficinální drogou je Menthaea piperitae herba – nať máty peprné, která musí obsahovat nejméně 8 ml silice v 1 kilogramu drogy. A v poslední řadě je i oficinální drogou Menthae piperitae etheroleum – silice máty peprné. Tato silice je získávána z čerstvé kvetoucí natě, která se získává destilací vodní páry. Podle Českého farmaceutického kodexu má mít usušený list nejméně 1,2 % silice. Droga je mentholového zápachu, chuti zprvu palčivé kořenité, později chladivé. Podle BÜHRINGOVÉ (2010) Mentha obsahuje až 4 % silice (z toho 35–50 % menthol), dále pak obsahuje flavonoidy, hořčiny, třísloviny. Sklizeň: Máta peprná je sklízena pro nať a list. Sklizeň provádíme od června do září (MIKEŠOVÁ, LUTOVSKÁ, 2004). Fytoterapeutické účinky: Máta napomáhá při křečích, dále podporuje chuť k jídlu a má dezinfekční účinky. Je využívána v potravinářském a farmaceutickém průmyslu. Použití: Podle ÚKZUZ je Mentha x piperita zapsána odrůdou ‘Perpeta‘. Velmi oblíbeným kultivarem je ‚Mitcham‘ (HACKSTEIN, WEHMEYER, 2007). Podle Allardice (2009) mezi

41

nejběžnější kultivary patří ‘Black‘ – který svým květenstvím připomíná Mentha aquatica (máta vodní). Mezi další kultivary bychom mohli zařadit Ćhocolate´ či ´Grapefruit´.

3.6.6 Ocimum basilicum L. – bazalka vonná Původ: Bazalka roste v tropických oblastech po celé Africe, na Středním východě, v Indii a jihovýchodní Asii (WYK, WINK, 2004). Popis: Dorůstá do výšky 0,2 – 0,4 m. Je jednoletá rostlina. Lodyha je bohatě větvená, lysá nebo kratičce chlupatá, tupě 4hranná až téměř oblá. Listy jsou dlouze řapíkaté, celistvé. Lichopřesleny, 6 – 10květé, skládají terminální lichoklasy. Barva květů je bílá až růžová, ale barva se může měnit v závislosti na odrůdě. Kvete od června do září (TOMŠOVIC, 2000). Nároky: Pro dobrý růst vyžaduje kypré, živinami bohaté půdy a teplejší, slunné polohy, které jsou chráněny před severními větry, půdy písčitohlinité. Vyžaduje sušší klima. Nesnáší zastínění a zamokření půd (KŘIKAVA, 1993; TOMŠOVIC, 2000). Ocimum basilicum je velmi citlivá na chlad (KREMER, 2004). Droga: Podle českého farmaceutického kodexu je drogou Basilici herba – bazalková nať, která musí obsahovat nejméně 0,3 % silice. Droga je příjemně aromatického zápachu, slané ostře kořenité chuti. V potravinářství je sušená bazalka (Ocimum basilicum) podle normy ČSN ISO 11163 uváděna do oběhu jako řezaná (drhnuté listy), která musí mít typickou svěží vůni, připomínající anýz. Podle této normy by sušina měla obsahovat nejméně 0,3 % silice a to v 1 ml/100g. Sklizeň: Je pěstována především pro nať, která se sklízí v plném květu od května do září. Nať používáme čerstvou nebo sušenou (MIKEŠOVÁ, LUTOVSKÁ, 2004). Fytoterapeutické účinky: Díky svým obsahovým látkám je využívána při bolestech hladkého svalstva, napomáhá při nadýmání a plynatosti a podporuje chuť k jídlu. Použití: Podle ÚKZÚZ je Ocimum basilicum zapsána odrůdou ´Litra´ a Óhře´. V České republice se pěstují převážně velkolisté světle zelené kultivary (TOMŠOVIC, 2000). Jsou 42

vyšlechtěny červenolisté bazalky, které se vyznačují silně pálivou chutí, používáme je spíše jako koření než jako léčivku (KŘIKAVA, 1993). Bazalku bychom měli vysazovat k rajčatům a okurkám, protože podporuje správný vývoj a posiluje odolnost proti chorobám a škůdcům (KLIKOVÁ, PAVELKOVÁ, 2007). Červenolistý kultivar využíváme jako dekorativní rostlinu. Firma Semo Smržice (2012) uvádí na trh kultivary z druhu Ocimum basilicum, které mohou být pěstovány nejenom jako koření, ale i mohou mít funkci dekorativní. Mezi dekorativní kultivary bychom pak zařadili ´Mánes´ – jedná se o drobnolistou odrůdu s kompaktním vzrůstem, která je vhodná pro pěstování v květináčích, truhlících či ve volné půdě, ´Blue spice´– tato odrůda má drobnější zelený list s purpurovými lodyhami a růžovými květy, Ćinamonette´ – tato odrůda je velmi dekorativní svými olivově zelenými listy, purpurovými lodyhami a růžovými květy, Ćompact´ – jedná se o drobnolistou odrůdu a v poslední řadě bychom sem zařadili odrůdu ´Mammalo Genovese´ – která má kompaktní růst.

3.6.7 Origanum vulgare L. – dobromysl obecná Původ: Dobromysl je aromatická bylina pocházející z Evropy a střední Asie (WYK, WINK, 2004). Popis: Dobromysl bývá vysoká 0,25 – 0,6 m (0,9) m. Dobromysl má dřevnatějící horizontální, hnědý až hnědočerný oddenek a každoročně odumírajícími kořeny či nadzemními orgány. Má přímou nebo jen vystoupavou lodyhu, která je tupě pravidelně 4hranná. Listy bývají řapíkaté, vstřícné, žláznatě tečkované. Lichopřesleny jsou chudokvěté. Tato rostlina má červené květy, které kvetou od června do září (HROUDA, 2000). Nároky: Z hlediska pěstebních nároků se jedná o nenáročnou rostlinu, která vyžaduje slunnou a suchou polohu. Pěstujeme ji především na středně hlubokých, hlinitých, živných, mělkých půdách (KLIKOVÁ, PAVELKOVÁ, 2007; NEUGEBAUEROVÁ, 2006). Droga: Podle Českého lékopisu (2009) je drogou Origani herba – dobromyslová nať, jedná se o usušené listy a květy oddělené od stonků druhu Origanum onites L. nebo Origanum vulgaris L. subsp. hirsutum, nebo směsí obou. Silice by pak měla obsahovat nejméně 25 ml/kg. Podle českého farmaceutického kodexu je drogou Origani herba – která musí 43

obsahovat nejméně 0,1 % silice. Droga je aromatického zápachu, chuti kořenitě nahořklé. Podle

BÜHRINGOVÉ

(2010)

Origanum

obsahuje

silice

se

složkami

(thymol,

karvakrol a 1,8 – cineol), dále pak obsahuje hořčiny, třísloviny, flavonoidy. V potravinářství se používá suchá směs listů a částí květů. Barva suroviny by měla být hnědozelená, šedo až olivově zelená. Vůně by měla být výrazná s chutí výrazně kořennou. Vlhkost suroviny by měla být nejvýše 12 %. Silice by v sušině měla obsahovat nejméně 0,5 % ml/100g (Sbírka zákonů České republiky - vyhláška 331/1997 Sb.). Sklizeň: Nať sbíráme od července do srpna (MIKEŠOVÁ, LUTOVSKÁ, 2004). Fytoterapeutické účinky: Dobromysl podporuje uvolňování hlenů a zároveň usnadňuje vykašlávání. Zvyšuje tvorbu žluči. Kromě lidového lékařství se využívá také ve farmacii. Použití: Dříve se používala k barvení vlny (BULÁNKOVÁ, 2005). Je vydatným zdrojem potravy pro včely a pro motýly (KREMER, 2004). Drcená nať se používá jako koření. Lze ji pěstovat na suchých zídkách nebo ve vonných trvalkových záhonech a na smíšených okrasných trvalkových záhonech (KLIKOVÁ, PAVELKOVÁ, 2007). V zahradách můžeme vídat kultivar Áureum´, který má jasně zlatavě žluté listy (PHILLIPS, RIX, 1999). BRAUNOVÁ–BERNHARTOVÁ a MANN (2005) upozorňují na kultivar Ćompactum´, který bývá obvykle vysoký 0,2 m a bíle kvetoucí kultivar Álbum´. Velmi dekorativní je druh Origanum

dictamnus

s šedobílými

vlnatými

(BRAUNOVÁ – BERNHARTOVÁ, MANN, 2005).

listy

a malými

růžovými

květy

Určitě na skalce by neměl chybět

Origanum amanum, který tvoří hustý, kopcovitý polokeř s tmavě růžovými květy nebo lze využít i varietu Álbum´, která je bílá. Lze využít Origanum ´Kent Beauty´, který je zajímavý svými většími a barevnějšími listeny (GREY-WILSON, 2011).

3.6.8 Rosmarinus officinalis L. – rozmarýn lékařský Původ: Rozmarýn pochází ze Středozemí (KLIKOVÁ, PAVELKOVÁ, 2007). Popis: Jedná o stálezelený aromatický vonící keřík s přímými nebo vystoupavými větvemi, s čárkovitými, podvinutými listy (TOMŠOVIC, 2000. Svrchní strana listu lesklá tmavozelená, ze spodní strany jsou listy pokryty bílými plstnatými chlupy (BÜHRINGOVÁ, 2010). 44

Dorůstá jednoho metru. Jeho květy mají modrofialovou barvu (TOMŠOVIC, 2000). V našich podmínkách nepřezimuje (KLIKOVÁ, PAVELKOVÁ, 2007). Nároky: Rozmarýn vyžaduje slunné polohy, suchou a propustnou půdu s obsahem vápníku. Vyžaduje půdní reakci od mírně kyselé do mírně zásadité (ALLARDICE, 2009; HAGENOUW, 2006). Droga:

Podle

Českého

lékopisu

(2009)

je

oficinální

drogou

Rosmarini

etheroleum – rozmarýnová silice, která se získává z kvetoucích nadzemních částí druhu Rosmarinus officinalis L. Oficinální drogou je i Rosmarini folium – rozmarýnový list, jedná se o usušený celý nebo řezaný list. Tato droga by měla obsahovat nejméně 12 ml silice v jednou kilogramu drogy, dále pak by měla obsahovat nejméně 3 % celkových hydrolyskořicových derivátů vyjádřeno jako kyselina rozmarýnová, počítáno na bezvodou drogu. Podle Českého farmaceutického kodexu je drogou Rosmarini folium – rozmarýnový list, který musí obsahovat nejméně 1,0 % silice. Droga je kořenitého kafrovitého zápachu, hořce aromatické chuti. Jak uvádí GATO (2013), rozmarýn ve svých částech obsahuje silice, třísloviny, pryskyřice, saponiny, kyseliny a hořčiny. Podle BÜHRINGOVÉ (2010), Rosmarinus obsahuje silice 1–2,5 % se složkami 1,8- cineol a kafru, třísloviny hluchavkovitých s kyselinou rozmarýnovou a diterpenové hořčiny. V potravinářství podle normy ČSN ISO 11164 uvádí požadavky na sušenou rozmarýnu uváděnou do oběhu jako řezané listy, které by měly mít typickou lehce kafrovou a cineolovou vůni a silně kořennou, příjemnou, svěží a nahořklou chuť. Silice by pak v sušině měla obsahovat nejméně 0,8 %. Sklizeň: Tento druh je pěstován a sbírán především pro list. Fytoterapeutické účinky: Rozmarýn se používá v lidovém léčitelství, zlepšuje trávení, tlumí křeče, povzbuzuje nervovou činnost, zahřívá a zvyšuje krevní tlak (GATO, 2013). Použití: Pěstovat ho lze na záhonech, ale výhodnější je pěstování v nádobách, které v chladnějším období přemístíme do interiéru. Využívá se jako symbolická svatební ozdoba. Dále se používá jako koření nebo při výrobě kosmetických přípravků. McVICVAR (2011) upozorňují na kultivary ´Roseus´, který má růžové květy, a Áureum´, který má světlé modré květy. Na svých balkónech či terasách bychom podle Geiger (2003) neměli opomenout 45

na Rosmarinus lavandulaceus (viz obr. 5. přílohy), jedná se o převislý druh. Mezi vysoké kultivary bychom zařadili ´Tuscan Blue´ (Érectus´), jedná se o kultivar s velkými listy, s růžovými vonícími květy, dále bychom sem zařadily ´Portuguese Pink´ či ´Sawyers Selection . Mezi sitě modré kultivary s kompaktním keříkem řadíme, Ćollingwood Ingram´, ‘Salem‘, ´Blue Lagoon´, ´Severn Sea´, Ćorsican Blue´. Fialovomodré kultivary ´Miss Jessups Upright´, ´Suffolk Blue´. Do růžově kvetoucích, keřovitých kultivarů řadíme ´Pink´, ´Majorca Pink´ či ´Provance Pin´. Bíle kvetoucí kultivary jsou ´Wendys White´, ´Sissinghurst White´, či Ńancy Howard´. Mezi poléhavé odrůdy, které jsou vhodné k popínání po zdech, bychom zařadili ´Lockwood de Forest´ – jedná se o modrokvětý kultivar s lesklými listy, ´Fota Blue´ – drobnolistý, ´Prostratus´, ´Santa Barbara´ – blankytně modré kultivary. Do pestrolistých kultivarů bychom zařadili ´Genges Gold´, ´Gilded´. Lze použít i kultivar s bílým okrajem listů ´Silver Spires´ (ALLARDICE, 2009).

3.6.9 Salvia officinalis L. – šalvěj lékařská Původ: Šalvěj pochází z jižní Evropy a Malé Asie (ŠTĚPÁNKOVÁ, 2000). Řadíme ji mezi nejstarší léčivé byliny (HACKSTEIN, WEHMEYER, 2007). Popis: Je to polokeř, který dosahuje výšky 0,2 – 0,7 m. Šalvěj má bohatě větvený kořenový systém. Jedná se o vzpřímenou rostlinu, zřídka větvenou a po celé délce šedoplstnatě olistněnou. Listy jsou řapíkaté s drsnou texturou. Salvia má v době svého květu purpurově modrou barvu. Kvete od května do července (ŠTĚPÁNKOVÁ, 2000). (viz obr. 6. přílohy) Nároky: Vyžaduje slunné a chráněné polohy. Vyhovují jí střední až středně těžké půdy zásobené živinami, hlavně vápnem. Při dostatku živin může zvyšovat výnos. Pokud tuto rostlinu umístíme do polostínu, dochází ke zvětšení listů (GROMOVÁ a kol, 1993; KŘIKAVA, 1993; MIKEŠOVÁ, LUTOVSKÁ, 2004). Droga: Podle Českého lékopisu (2009) Salviae officinalis folium – list šalvěje lékařské, jedná se o usušený list celý nebo řezaný, obsah silice by měl mít nejméně 15 ml/kg neřezané drogy a nejméně 10 ml/kg řezané drogy, vše počítáno na bezvodou drogu. Silice obsahuje velké množství thujonu. Salvia herba – šalvějová nať musí obsahovat nejméně 10 ml/kg drogy. Podle Českého farmaceutického kodexu je drogou Salviae folium – šalvějový list, který musí 46

obsahovat nejméně 1,5 % silice. Droga je silného aromatického zápachu, chuti kořenitě nahořklé

až

svíravé.

Podle

BÜHRINGOVÉ

(2010)

obsahuje

až

2,5%

silice

(thujon, 1,8 – cineol, kafr), třísloviny hluchavkovitých 8% (kyselina rozmarýnová), diterpenové hořčiny, triterpeny, steroidy či flavonoidy. Salvia musí v potravinářství splňovat tyto požadavky. Norma ČSN ISO 11165 specifikuje požadavky na sušenou šalvěj, která je uváděna do oběhu ve formě celých nebo řezaných listů, které by se měly sklízet před květem rostlin. Měla by mít typickou, silnou a kořenovou, příjemnou, svěží a lehce nahořklou chuť. Silice by měla obsahovat nejméně 1,5 % (ml/100g). Sklizeň: U Salvia sbíráme listy a nať. Salvia miltiorrhiza je využívána pro kořen (ALLARDICE,2009). Fytoterapeutické účinky: Salvia má dezinfekční účinky, brzdí záněty a ničí choroboplodné zárodky, zmírňuje bolest v krku, hojí poraněné dásně, posiluje imunitní systém či redukuje pocení (BÜHRINGOVÉ, 2010). Použití: Šalvěj pěstujeme jako léčivku, případně jako okrasnou rostlinu v zahrádkách (ŠTĚPÁNKOVÁ, 2000). Díky svým aromatickým vlastnostem ji můžeme zařadit i mezi kořeninové rostliny. Své využití nachází především ve farmaceutickém průmyslu. Salvia officinalis vydrží ve váze pouze několik hodin, Salvia viridis ‘Claryssa‘ váze vydrží 8 dní (HILLIER, 2002). Používáme kultivar ´Tricolor´ (viz tab. 8. Nejvýznamnější kultivary Salvia officinalis), je červeně panašovaný a listy jsou bíle lemované (HECKSTEIN, WEHMEYER,

2007). Mezi výrazné kultivary patří tmavě červený ´Purpurascens´, Ícterina´ se žlutě lemovanými listy, robustní ´Berg-Garten´ (BRAUNOVÁ – BERNHARTOVÁ a MANNA, 2005). Kultivar Ćrispa´ (viz tab. 8. Nejvýznamnější kultivary Salvia officinalis) má zkadeřený okraj listů a Ńazareth´ (viz tab. 8. Nejvýznamnější kultivary Salvia officinalis) výrazně stříbřitými listy (www.zahradaweb.cz, 2009). V zahradách lze pěstovat i další druhy šalvějí, které jsou nejen dobrým kořením, ale zároveň mají dekorativní funkci. Řadíme mezi ně Salvia sclarea – šalvěj muškátová. Salvia sclarea je dvouletá rostlina. Vytváří velké růžice široko vejčitých listů. Má vysoké lodyhy s hustými klasy růžových květů (ALLARDICE, 2009). Tento druh je vysoký 0,3 – 1,4 m. Lichopřesleny má 4-6květé, podepřeny nápadnými velkými listeny růžové, modré nebo fialové barvy. Květy velké, krátce stopkaté, koruna dvoupyskatá, růžová, fialová nebo šedavě bílá. Kvete od června do srpna. Květy výrazně voní.

47

Muškátový olej je využíván v kosmetice při výrobě pánských parfémů a v potravinářském průmyslu na ochucování vín. Mezi nejznámější kultivary Salvia sclarea řadíme ‘Alba‘ – tento

kultivar má bílé květy a žlutozelené listeny, který dorůstá 0,5m. Dalším kultivarem je ´Vatikan White´ - který má bílé květy i listeny a jeho výška je 0,5 – 0,6 m. (KUŤKOVÁ, 2008). Tab. 9. Nejvýznamnější kultivary Salvia officinalis Kultivar

Vzhled

Výška (m)

Álbiflora´

šedivý dlouhý list, bílý květ

0,4 - 0,5

Áurea´

žlutý list

0, 8

´Berggarten´

velký široký kulatý šedivý list

0,3-0,4

Ćrispa´

okraj listu jemně hřebenitý

0,4

´Grete Stölze´

světle šedý, výrazně špičatý list

0,4

Ícterina´

široké žluté panašování na okraji listu

0,3-0,4

´Kew Gold´

světle žlutý list

0,3

Ńazaret´

úzký, šedivý list

0,4

´Purpurascens´

fialový list, světle růžový květ

0,4

´Tricolor´

bílo-žlutě-zeleně panašovaný list

0,3

´Windeck´

velký šedivý list

0,8

(KUŤKOVÁ, 2008)

3.6.10 Satureja hortensis L. – saturejka zahradní Původ: Saturejka pochází z východního Středomoří a Blízkého východu, pěstována je hlavně v jižní Evropě (TOMŠOVIC, 2000). Popis: Saturejka zahradní je aromaticky vonící jednoletá, výjimečně dvouletá rostlina. (BULÁNKOVÁ, 2005). Její výška je 0,1 – 0,3(0,6) m. Podle TOMŠOVICE (2000) má tenký, vřetenovitý, větvený kořen. Lodyha je přímá, zelená nebo fialově naběhlá, na bázi dřevnatějící, zpravidla hustě větvená. Listy jsou čárkovitě kopinaté, křižmostojné. 48

Lichopřesleny, které jsou 2 – 5květé, tvoří husté až řidší koncové lichoklasy, květy jsou kratičce stopkaté. Kvete od července do srpna, ojediněle můžeme její květy vidět i v říjnu (TOMŠOVIC, 2000). Nároky: Vyžaduje především teplé a slunné polohy. Půdy hluboké, hlinitopísčité, humózní s dostatkem vláhy. Nesnáší půdy studené a zamokřené. Půdní reakce by měly být neutrální až zásadité (ALLARDICE, 2009; KŘIKAVA, 1993; MIKEŠOVÁ, LUTOVSKÁ,2004). V potravinářství se Satureja vztahuje na normu ČSN ISO 7928-2, která specifikuje požadavky na saturejku horskou (Satureja hortensis Linaaeus), uváděnou do oběhu jako lodyhy či celé listy nebo zlomky listů. Podle této normy musí mít silnou, typickou a příjemnou vůni. Měla by být bez cizích pachů a příchutí. Vlhkost by měla být nejvýše do 13% jak u lodyh, tak i u listů. Měla by obsahovat nejméně 0,3% silice u lodyhy a u listů 0,5% (ml/100g). Sklizeň: Tato rostlina je pěstována pro nať, kterou sklízíme od července do října (MIKEŠOVÁ, LUTOVSKÁ, 2004). Fytoterapeutické účinky: Saturejku lze využít při střevních potížích zejména při průjmu, napomáhá při nadýmání a plynatosti. Díky obsahujícím slizům ji používáme pro snadnější vykašlávání. Podporuje trávení a chuť k jídlu (NEUGEBAUEROVÁ, 2006). Použití: Své uplatnění našla v kuchyni jako koření nebo jako léčivá rostlina. Podle ÚKZÚZ je Satureja hortensis zapsán odrůdou ‘Pikanta ‘. Na našich balkónech rozhodně nesmí chybět Satureja douglasii s kultivarem Índian Mint´. Jedná se o druh rostliny, který je převislý, silně voní po mátě. A vůně může připomínat peprmintovou žvýkačku (GEIGER, 2003).

49

3.6.11 Thymus vulgaris L. – tymián obecný (mateřídouška tymián) Původ: Tymián pochází z jižní a jihovýchodní Evropy. Popis: Tymián dorůstá do výšky 0,2 – 0,3 m. Jedná se o nízké keříčky nebo polokeře. Stonky jsou přímé, bohatě větvené. Listy má krátce řapíkaté, šedavě zelené. Lichoklasy bývají prodloužené, řídké. Květy jsou růžové, fialové nebo bílo fialové. Kvete od června do října (ŠTĚPÁNEK, TOMŠOVIC, 2000), (viz obr. 7. přílohy). Nároky: Vyžaduje teplou a slunnou polohu, která je chráněna před silnými větry. Snáší i suché období. Upřednostňuje lehčí, hlinitopísčité půdy s dostatkem vápníku. Nesnáší půdy zamokřené a kyselé. (GROMOVÁ a kol, 1993; KŘIKAVA, 1993; MIKEŠOVÁ, LUTOVSKÁ, 2004). Droga: Oficinální drogou je podle Českého lékopisu (2009) Thymi etheroleum – tymiánová silice, která je získávana v čerstvé kvetoucí nati druhů Thymus vulgaris L. nebo Thymus zygis 20 EFL. ex nebo směsí obou druhů. Silice je pak získávána destilací vodní parou. Oficinální drogou je i Thymi herba – tymiánová nať, jedná se o sušené listy a květy druhů Thymus vulgaris L. a Thymus zygis L. nebo směsí obou druhů, které jsou oddělené od stonků. Obsah silice by měl být nejméně 12 ml/kg. Thymol a karvakol by měli obsahovat nejméně 40 % silice. V potravinářství se podle normy ČSN ISO 6754 specifikují požadavky na sušený tymián, který je uváděn do oběhu jako drhnuté listy. Tymián sušený drhnutý se skládá z listů a květů. Tento tymián by měl mít typickou, silnou a aromatickou vůni a chuť, která se liší chemickým obsahem silice (obsahující thymol, linalol či thymol, karvanol). Sklizeň: Tymián je pěstován pro nať, kterou sklízíme od května do srpna (MIKEŠOVÁ, LUTOVSKÁ, 2004). Fytoterapeutické účinky: Využíváme ho při nadýmání a plynatosti a dále usnadňuje vykašlávání (NEUGEBAUEROVÁ, 2006). Použití: Občas je pěstována ve venkovských zahradách (ŠTĚPÁNEK, TOMŠOVIC, 2000). Uplatňuje se jako aromatické koření nebo do čajových směsí. Tymián lze využít jako ochrannou rostlinu před mšicemi. Ve váze vydrží 4 dny, bez vody 6 hodin (HILLIER, 2002). 50

Podle ÚKZÚZ je Thymus vulgaris zapsán odrůdou ‘Krajový‘. S jemně zelenobílými panašovanými listy patří kultivar ´Silver Posie´. ´German Winter´ – je velmi odolný a rozrůstající se kultivar. ´Fragrantissimus´ – má velmi jemné vzpřímené šedé olistnění vonící citrusem a tymiánem. Érectus´ – je kultivar s velmi vzpřímeným vzrůstem (ALLARDICE, 2009). Další druh je využíván Thymus serpylum, který je používán v kultivarech Álbus´, Áureus´, Ćoccineus´, ´Purpurteppich´. Je zde používán i druh Thymus pulegioides s kultivary Álba´, Ćoccineus´. A v neposlední řadě je využíván druh Thymus x citriodorus, mezi jeho kultivary bychom zařadili Árgenteus´ a ´Silver Queen´ – jedná se o kultivar s bíle panašovanými listy nebo kultivary se žlutým panašovaným listem Áureus‘´ a ´Golden Dwarf´ (KUŤKOVÁ, 2008).

51

4.

Vlastní komentář k řešené problematice

Léčivé a kořeninové rostliny, jsou to rostliny, které se používají ve farmaceutickém, potravinářském a kosmetickém průmyslu. Tyto rostliny jsou pak pro tyto účely pěstovány či sbírány. V neposlední řadě mohou být použity i v zahradní a krajinářské architektuře. Na těchto rostlinách nemusíme zkoumat především jejich obsahové látky, ale mohou být i hodnoceny z hlediska estetiky, jako je třeba barva, textura, struktura. Mezi nejvýznamnější estetické prvky řadíme barvu květů a texturu. Pro tuto práci bylo vybráno 11 druhů okrasných léčivých a kořeninových rostlin. Byly vybírány ty druhy, které jsou zajímavé svými květy, a to ať se jedná o barvu či tvar (Lavandula angustifolia, Hyssopus officinalis), texturu (Salvia officinalis ´Tricolor´ či Íncterina´). Tyto rostliny se během vegetačního období mohou vzájemně doplňovat nebo mohou vynikat jednotlivě. Tyto rostliny pak mohou být používány především na záhonech, kde si můžeme vytvářet různé kombinace. Jedná se především o vytvoření záhonu pouze z jednoho druhů či více druhů nebo si můžeme vytvořit skupinovou výsadbu. Dále lze tyto rostliny používat v nádobách, které vytvářejí příjemné prostředí nejen barvou, ale i vůní. Mohou být využívány i ve floristice. A v poslední řadě je můžeme používat jako náhradu za trávník. V nabídce českých a zahraničních firem je na trhu velmi široká nabídka jednak druhů, ale i kultivarů, které se od sebe odlišují nejenom barvou květů, ale také barvou a tvarem listů či vzhledem.

52

5.

Závěr

Práce se zabývala léčivými a kořeninovými rostlinami z čeledi Lamiacea, které využíváme především jako léčiva či koření, tak i jako okrasné rostliny. V literární části byly stručně popsány léčivé a kořeninové rostliny, zaměřili jsme se na vzhled rostlin, jejich charakteristické znaky. Součástí jsou také informace o pěstebních nárocích, sběru a využití rostlin. Přestože se jedná o rostliny využívané ve farmaceutickém a potravinářském průmyslu či v parfumérii a slouží jako přírodní léčivo či koření, patří tato skupina mezi rostliny minoritní. Ani firmy, které z léčivých a kořeninových rostlin vyrábí, nepěstují všechny druhy, které využívají. Léčivé a kořeninové rostliny z čeledi Lamiacea jsou sbírány především pro list, nať či květ. Okrasnými rostlinami nemusí být jenom letničky, dvouletky, trvalky, cibulnaté a hlíznaté rostliny, ale lze mezi tyto rostliny zařadit i léčivé a kořeninové rostliny ty můžeme brát z dvojího úhlu pohledu. A to z pohledu, že jsou využívány buď jako léčiva či koření. A z druhého pohledu jsou okrasné svými estetickými prvky. Při spojení těchto dvou úhlů pohledů mohou v zahradní a krajinářské architektuře vznikat nejenom zajímavé kompozice například svoji barvou květů, vzrůstem, texturou. Ale i svojí vůní nám mohou dodávat pocit odpočinku a relaxace. Na základě poznatků můžeme říci, že léčivé a kořeninové rostliny mají vyšlechtěno mnoho kultivarů, které se používají v zahradní a krajinářské architektuře. Jsou mezi ně řazeny kultivary, které jsou zajímavé květy, listy či habitem rostlin.

53

6.

Souhrn

Bakalářská práce se zabývá okrasnými léčivými a kořeninovými rostlinami z čeledi Lamiacea. Součástí práce je charakteristika 11 druhů včetně botanického popisu a jejich využití. U těchto vybraných druhů bylo hodnoceno jejich estetické působení. Jednalo se především o habitus rostlin, barvau květů a listů, texturu, dobu a délku kvetení či velikost rostlin Součástí práce je sortiment okrasných, léčivých a kořeninových rostlin podle domácích a zahraničních katalogů. Klíčová slova: léčivé rostliny, kořeninové rostliny, okrasné rostliny, zahradní a krajinářská architektura, floristika

7.

Resume

The Bachelor thesis deals with the ornamental and medicinal plants and the of the family Lamiacea. The part of the work is dedicated to the characteristic of 11 kinds, including botanical description and their use. In these selected species were assessed by their aesthetic appeal. These were mainly the plant habit, the color of flower and the texture of leaf, the time and the duration of flowering plants or their size. The other part of the work is dedicated to the assortment of the ornamental, the medicinal plants and spices according to the domestic and the foreign catalogs. Keywords: medicinal plants, spices, ornamental plants, garden and landscape design, floristry

54

8.

Literární zdroje

1. ALLARDICE, Pamela. Velká kniha bylinek. Vyd. 1. Praha: Reader's Digest Výběr, 2009, 399 s. ISBN 978-80-7406-080-9. 2. BRAUNOVÁ - BERNHARTOVÁ, Ursula a Dirk MANN. Balkony a terasy. 1. vyd. Praha: Vašut, 2005., 154 s. ISBN 80-7236-407-3. 3. BRICKELL, Christopher et al. Velká encyklopedie květin a okrasných rostlin. 1. čes. vyd. Bratislava: Příroda, 1993, 597 s. ISBN 80-070-0579-X. 4. BULÁNKOVÁ, Iveta. Léčivé rostliny na naší zahradě. 1. vyd. Praha: Grada, 2005, 83 s., [20] s. obr. příl. Česká zahrada, 66. ISBN 80-247-1274-1. 5. BÜHRINGOVÁ, Ursel. Léčivé rostliny: obsahové látky, zpracování, základní recepty. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2010, 360 s. ISBN 978-80-242-2474-9. 6. Český lékopis 2009 (ČL2009) 1. díl: Pharmacopoea Bohemica MMIX (Ph.B. MMIX). 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2009, 1176 s. ISBN 978-80-247-2994-7 7. Český lékopis 2009 (ČL2009) 2. díl: Pharmacopoea Bohemica MMIX (Ph.B. MMIX). 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2009, 1177-2672 s. ISBN 978-80-247-2994-7. 8. Český lékopis 2009 (ČL2009) 3 díl: Pharmacopoea Bohemica MMIX (Ph.B. MMIX). 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2009, 2677-3942 s. ISBN 978-80-247-2994-7. 9. Český

statistický

ústav.

[online].

[cit.

2015-04-30].

Dostupné

z:

http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabparam.jsp?voa=tabulka&cislotab=ZEM0020UU&&kapitola_i d=11 10. Český

statistický

ústav.

[online].

[cit.

2015-04-30].

Dostupné

z:

http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabparam.jsp?voa=tabulka&cislotab=ZEM0030UU&&kapitola_i d=11 11. ČSN ISO 11163. Bazalka sušená. 1. vyd. Praha: Český normalizační institut, 1998, 8 s. dostupné z: https://csnonlinefirmy.unmz.cz/vystaven.aspx?k=50585 12. ČSN ISO 676. Koření - botanické názvosloví. 1. vyd. Praha: Český normalizační institut, 1997. 8 s. dostupné z: https://csnonlinefirmy.unmz.cz/vystaven.aspx?k=52173 13. ČSN ISO 10620. Majoránka sušená. 1. vyd. Praha: Český normalizační institut, 1997, 8 s. dostupné z: https://csnonlinefirmy.unmz.cz/vystaven.aspx?k=50585 14. ČSN ISO 11163. Rozmarýna sušená. 1. vyd. Praha: Český normalizační institut, 1998, 8 s. dostupné z: https://csnonlinefirmy.unmz.cz/vystaven.aspx?k=53232

55

15. ČSN ISO 7928 – 2. Saturejka zahradní. 1. Vyd. Praha: Český normalizační institut, 1999, 8 s. dostupné z: https://csnonlinefirmy.unmz.cz/vystaven.aspx?k=53233 16. ČSN 83 9001. Sadovnictví a krajinářství – Terminologie – základní odborné termíny a definice. 1. Vyd. Praha: Český normalizační institut, 1999, 36 s. Dostupné z: https://csnonlinefirmy.unmz.cz/vystaven.aspx?k=56125 17. ČSN ISO 11163. Šalvěj sušená. 1. vyd. Praha: Český normalizační institut, 1998, 8 s. dostupné z: https://csnonlinefirmy.unmz.cz/vystaven.aspx?k=53233 18. ČSN ISO 6754. Tymián. 1. Vyd. Praha: Český normalizační institut, 1998, 8 s. dostupné z: https://csnonlinefirmy.unmz.cz/vystaven.aspx?k=53175 19. FELKLOVÁ, Melanie a Blanka KOCOURKOVÁ. Pěstování léčivých rostlin: (pro farmaceuty). Vyd. 1. Brno: Veterinární a farmaceutická univerzita, 2003, 100 s. ISBN 80730-5458-2. 20. Firma planta naturalis [online]. 2015a. [cit. 2015-05-05]. - Bylinková vonička dostupné z: http://plantanaturalis.com/wp-content/uploads/2015/03/bylinková-vonička-2015.pdf 21. Firma planta naturalis [online]. 2015b. [cit. 2015-05-05]. – Červená louka dostupné z: http://plantanaturalis.com/wp-content/uploads/2015/02/cervena-louka-2015.pdf 22. Firma planta naturalis [online]. 2015c . [cit. 2015-05-05]. – Česká květnice dostupné z: http://plantanaturalis.com/wp-content/uploads/2015/02/ceska-kvetnice-2015.pdf 23. Firma planta naturalis [online]. 2015d. [cit. 2015-05-05]. - Horská louka dostupné z: http://plantanaturalis.com/wp-content/uploads/2015/02/horska-louka-2015.pdf 24. Firma planta naturalis [online]. 2015e. [cit. 2015-05-05]. - Louky na výsušnou půdu – sečená,

nesečená

dostupné

z:

http://plantanaturalis.com/wp-

content/uploads/2015/02/vysusna-louka-2015.pdf 25. Firma planta naturalis [online]. 2015f. [cit. 2015-05-05]. – Louka starých časů dostupné z: http://plantanaturalis.com/wp-content/uploads/2015/02/louka-starych-casu-2015.pdf 26. Firma planta naturalis [online]. 2015g. [cit. 2015-05-05].

- Květnatý podrost do stínu

dostupné z: http://plantanaturalis.com/wp-content/uploads/2015/02/kvetnaty-podrost-dostinu-2015.pdf 27. Firma planta naturalis [online]. 2015h. [cit. 2015-05-05]. - Mezofytní louky dostupné z: http://plantanaturalis.com/wp-content/uploads/2015/03/mezofytni-louky-2015.pdf 28. Firma planta naturalis [online]. 2015ch. [cit. 2015-05-05]. – Modrá louka dostupné z: http://plantanaturalis.com/wp-content/uploads/2015/02/modra-louka-2015.pdf

56

29. Firma planta naturalis [online]. 2015i. [cit. 2015-05-05].

– Motýlí louka dostupné z:

http://plantanaturalis.com/wp-content/uploads/2015/02/motyli-louka-2015.pdf 30. Firma planta naturalis [online]. 2015j. [cit. 2015-05-05]. – Slunná stráňka dostupné z: http://plantanaturalis.com/wp-content/uploads/2015/02/slunna-stranka-2015.pdf 31. Firma planta naturalis [online]. 2015k. [cit. 2015-05-05]. – Zahradní loučka dostupné z: http://plantanaturalis.com/wp-content/uploads/2015/02/zahradni-loucka-2015.pdf 32. Firma planta naturalis [online]. 2015l. [cit. 2015-05-05]. – Zámecká louka dostupné z: http://plantanaturalis.com/wp-content/uploads/2015/02/Zamecka-louka-2013.pdf 33. Firma planta naturalis [online]. 2015m. [cit. 2015-05-05]. – Zelený chodníček dostupné z: http://plantanaturalis.com/wp-content/uploads/2015/02/zeleny-chodnicek-2015.pdf 34. Firrma planta naturalis [online]. 2015n. [cit. 2015-05-05].

- Vlhké louky dostupné z :

http://plantanaturalis.com/wp-content/uploads/2015/02/vlhka-louka-2015.pdf 35. FRANCISCO JAVIER ALONSO a LA VIEJA FACTORÍNA. Kvetoucí rostliny. 1. vyd. Praha: Sun, 2011, 102 s. ISBN 978-80-7371-350-8. 36. GATO, Martin. Léčivé rostliny: v praktickém bylinkářství, kosmetice a kuchyni. 1. vyd. Olomouc: Rubico, 2013, 264 s. ISBN 978-80-7346-156-0. 37. GEIGER, Eva-Maria. Balkonové rostliny: výběr, sestavy, péče. 1. vyd. Čestlice: Rebo, 2003, 95 s. ISBN 80-7234-282-7. 38. GREY-WILSON Christopher, C. Skalničky: nenáročné rostliny do zahrad i nádob. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2011, 224 s. ISBN 978-80-242-2813-6. 39. GROMOVÁ, Zdenka et al. Pestovanie špeciálnívh plodín. 1. vyd. Vysoká škola pol'nohospodářská: VŠP v Nitre, 1993, 198 s. ISBN 80-7137-115-7. 40. HAARPAINTNER, Andsen a [přeložil Jan SEJK]. Voňavá zahrada. 1. vyd. Praha: Grada, 2005., 80 s. ISBN 80-247-1055-2. 41. HABÁN, Mitoslav, Katarína ČERNÁ a Ivan DANČÁK. Koreninové rastliny. 1. vyd. Nitra: Ústav vedecko-technických informácií pre pôdohospodárstvo, 2001, 145 s. ISBN 80-85330-95-4. 5 42. HABÁN, Miroslav. Pestovanie liečivých rastlín. Nitra: ÚVTIP - NOI Bratislava, 1996. 140 s. ISBN 80-85330-29-6. 43. HACKSTEIN, Hermann a Wota WEHMEYER. Rostliny pro balkony a terasy: lexikon : pěstování, umístění, péče. 1. vyd. Čestlice: Rebo, 2007, 203 s., [32] s. obr. příl. ISBN 978807-2347-063.

57

44. HAGENOUW, Renate. Bylinky. 1. vyd. Rebo: Dobřejovice, 2006, 63 s. ISBN 80-7234512-5. 45. HENSEL, Wolfganh. Léčivé rostliny: nový průvodce přírodou. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 2009, 255 s. ISBN 978-80-242-2043-7. 46. HENSEL, Wolfgang. Praktická zahrada: dobré rady zahrádkářům. České vyd. 1. Praha: Vašut, 2007. ISBN 978-80-7236-551-7. 47. HILLIER, Malcolm. Květiny: umění a aranžování. 1. vyd. Bratislava: Slovrat, 2002. 516. ISBN 80-7209-401-7. 48. HROUDA, Lubomír. Rod Origanum. In Bohumil Slavik (editor). Květena České republiky 6. Vyd. 1. Editor Bohumil Slavík. Praha: Academia, 2000, 770 s. ISBN 80-2000306-1., 49. HURYCH, Václav. Okrasné dřeviny pro zahrady a parky. 2. upr. a rozš. vyd. Praha: Květ, 2003, 203 s., [32] s. obr. příl. ISBN 80-853-6246-5. 50. CHRTEK, J. jun., TOMČOVIC, P. Lamicaceae – hluchavkovité In Bohuslav Slavík editor, Květena České republiky 6, Vyd. 1. Editor Bohumil Slavík. Praha: Academia, 2000, 770 s. ISBN 80-200-0306-1., 51. JÍLEK, Arnošt. Plantarium – předváděcí molo školkařských novinek. In: Zahradnictví [online]. 2011 [cit. 2015-04-28]. Dostupné z: http://zahradaweb.cz/plantarium-predvadecimolo-skolkarskych-novinek/ 52. Katalog

Benary.

[online].

[cit.

2015-04-19].

dostupné

z:

2015-04-19].

dostupné

z:

http://www.benary.com/en/products/perennial 53. Katalog:

Histil.

[online].

[cit.

http://www.almogdvir.co.il/almogdvir.co.il/originals/almogdariela/Histil/Digital%20Catal ogs%2014-15/NA%20catalogue/index.html#/1 54. Katalog Jellito, [online]. [cit. 2015-04-19]. dostupné z: http://jelitto.com/Seed/Medicinaland-Culinary-Herbs/ 55. Katalog Semo. 12. doplněné vydání kolektiv Semo. 2012 56. KLIKOVÁ, Gabriela a Zuzana PAVELKOVÁ. Pěstujeme bylinky: 2., rozšířené vydání. 1. vyd. Praha: Grada, 2007, 112 s. ISBN 978-80-247-1902-9. 57. KOCIÁN, Petr. Květena České republiky. [online]. 2003 - 2015. [cit. 2015-03-18]. Dostupné z: http://www.kvetenacr.cz/celed.asp?IDceled=6 58. KREMER, Bruno P. Léčivé rostliny: spolehlivé určování podle fotografií a popisů. 1. vyd. Praha: Beta-Dobrovský, 2004, 222 s. Kapesní průvodce přírodou. ISBN 80-729-1115-5. 58

59. KŘESADLOVÁ, Lenka a Stanislav VILÍM. Dvouletky a letničky. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2004, 95 s. Abeceda české zahrady (Computer Press). ISBN 80-2510242-4. 60. KŘIKAVA, Jindřich. Speciální rostliny: Pěstování kořeninových, léčivých a aromatických rostlin : Určeno pro posl. zahradnické fak. 1. vyd. Brno: Vysoká škola zemědělská, 1993, 134 s. ISBN 80-715-7084-2 61. KUBALÍK, Štěpán. Zahrada: přirozenost a umělost : (krása, krajina, příroda IV). 1. vyd. Editor Karel Stibral, Ondřej Dadejík, Jan Staněk. Praha: Dokořán, 2012, 238 s. ISBN 978807-3634-315. 62. KUŤKOVÁ, Tatiana. Byliny jako náhrada za trávník. In. HRABĚ, František (autor). Trávníky pro zahradu, krajinu a sport. 1. vyd. Olomouc: Vydavatelství Petr Baštan, c2009, 335 s. ISBN 978-808-7091-074. 63. KUŤKOVÁ, Tatiana. Produkce okrasných rostlin II: sborník přednášek semináře D2 : [Lednice, 22.8.-25.8.2007. In. Salaš Petr (editor), Vyd. 1. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2007. ISBN 978-807-3750-855. 64. KUŤKOVÁ, Tatiana. Soudobé trendy v použití květin v zahradní a krajinářské architektuře: Contemporary trends in flower use in landscape architecture : monografie. Vyd. 1. Brno: Mendelova univerzita, 2013, 90 s. Folia Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis. ISBN 978-80-7375-708-3. 65. KUŤKOVÁ, Tatiana. Trvalky v zahradní a krajinářské tvorbě: Multimediální učení text. 2008. ISBN: 978–80-7375–294–1. 66. KUŤKOVÁ, Taťána. Základy estetiky In kol autorů Floristika: učebnice floristiky v podání českých floristů. 1. vyd. Praha: Profi Press s.r.o., 2011, 404 s. ISBN 978-8086726-43-4. 67. MACHOVEC,

Jaroslav

et

al.

Sadovnícke

kvetinárstvo.

1.

vyd.

Slovenská

pol'nohospodárská univerzita v Nitre: SPU, 2006, 209 s. ISBN 80-8069-740-X. 68. MCVICAR, Jekka. Velká kniha o bylinkách. 2. vyd. Praha: Knižní klub, 2011, 288 s. ISBN 978-80-242-2992-8. 69. MIKEŠOVÁ, Iveta a Monika LUTOVSKÁ. Léčivé rostliny: o sběru a pěstování. 1. vyd. Praha: Dokořán, 2004, 233 s. ISBN 80-865-6968-3. 70. Mikuláš, Radek. Zahrada: přirozenost a umělost : (krása, krajina, příroda IV). 1. vyd. Editor Karel Stibral, Ondřej Dadejík, Jan Staněk. Praha: Dokořán, 2012, 238 s. ISBN 978807-3634-315. 59

71. NEUGEBAUEROVÁ, Jarmila. Pěstování léčivých a kořeninových rostlin. Vyd. 1. V Brně: Mendelova lesnická a zemědělská univerzita, 2006., 122 s. ISBN 80-715-7997-1. 72. NEUGEBAUEROVÁ, Jarmila. Rostlinný materiál In kol autorů Floristika: učebnice floristiky v podání českých floristů. 1. vyd. Praha: Profi Press s.r.o., 2011, 404 s. ISBN 978-80-86726-43-4. 73. NOVÁ, Radka. Dvouletky: přehlídka starých známých. [online]. 2014 [cit. 2015-04-28]. Dostupné z: http://www.floranazahrade.cz/dvouletky-prehlidka-starych-znamych/ 74. OGDEN, Scott a Lauren Springer OGDEN. Plant-driven design: creating gardens that honor plants, place, and spirit. 1st ed. Portland, Or.: Timber Press, 2008, 281 s. ISBN 978-0-88192-877-8. 75. PEJCHAL,

Miloš.

Dendrologie

II.

[online].

[cit.

2015-04-18].

Dostupné

z:

https://mendelu.sharepoint.com/zf/e-opory/ZAKA/DENII/Sdilene%20dokumenty/3Kompozicni-vlastnosti.pdf 76. PHILLIPS, Roger a Martyn RIX. Nejkrásnější rostliny pro zahradu: nejlepší a snadno pěstovatelné zahradní rostliny - stromy, keře, růže, trvalky, cibuloviny a letničky na více než 1500 nádherných barevných fotografiích. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 1999. ISBN 80717-6913-4. 77. RŮŽIČKOVÁ, Gabriela. Léčivé a kořeninové rostliny z čeledi miříkovité. 1. vyd. Olomouc: Vydavatelství Ing. Petr Baštan, 2013, 123 s. ISBN 978-808-7091-371 78. RŮŽIČKOVÁ, Gabriela a Blanka KOCOURKOVÁ. Multimediální DVD z předmětu Koření - zdroje pěstování a zpracování. [online]. 2012 [cit. 2015-02-11]. Dostupné z: http://www.pssp.cz./multi_dvd/index.html 79. SIMON, Herta. Letničky: nejkrásnější jednoletky a dvouletky. 1. vyd. Dobřejovice: Rebo Productions, 2006, 95 s. ISBN 80-7234-502-8. 80. SALAŠOVÁ, Alena et al. Nauka o krajině II. 1. vyd. Mendelova univerzita v Brně, 2014, 248 s. ISBN 978-80-7509-186-4. 81. Sbírka zákonů České republiky vyhláškou 331/1997 Sb. 82. SLAVÍKOVÁ, Zdeňka. Terminologický slovník. In. Slavomil Hejný, Bohumil Slavík (editoři). Květena České socialistické republiky 1. vyd. 1. Praha: Academia, 1988, 557 s., [32] s. obr. příl. ISBN 80-200-0643-5. 83. Státní

ústav

pro

kontrolu

léčiv.

[online].

http://www.sukl.cz/sukl/legislativa-ceske-republiky

60

[cit.

2015-04-19].

Dostupné

z:

84. ŠEVČÍKOVÁ, Magdalena. Byliny jako náhrada za trávník. In. HRABĚ, František (autor). Trávníky pro zahradu, krajinu a sport. 1. vyd. Olomouc: Vydavatelství Petr Baštan, 2009, 335 s. ISBN 978-808-7091-074. 85. Školky

Haupt.

[online].

[cit.

2015-04-30].

Dostupné

z:

http://www.skolkyuo.cz/obchod2.php?k=lecive-rostliny 86. ŠTEFFKOVÁ, Milada. Produkce zeleniny I: sborník přednášek semináře C1 : [Lednice, 25.4.-28.4.2007]. In. Salaš Petr (editor). Vyd. 1. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2007, 34 s. ISBN 978-80-7375-076-3. 87. ŠTĚPÁNEK, Jan. Rod Lavandula. In. Bohumil Slavík (editor). Květena České republiky 6. Vyd. 1. Editor Bohumil Slavík. Praha: Academia, 2000, 770 s. ISBN 80-200-0306-1., 88. ŠTĚPÁNEK, Jan., TOMŠOVIC, Pavel.

Rod Thymus. In. Bohumil Slavik (editor).

Květena České republiky 6. Vyd. 1. Editor Bohumil Slavík. Praha: Academia, 2000, 770 s. ISBN 80-200-0306-1., 89. ŠTĚPÁNKOVÁ, Jitka. Rod Salvia. In. Bohumil Slavik (editor). Květena České republiky 6. Vyd. 1. Editor Bohumil Slavík. Praha: Academia, 2000, 770 s. ISBN 80-200-0306-1., 90. ŠTOLCOVÁ, Miluše a Lucie POPELKOVÁ. Sborník příspěvků: 15. Odborný seminář s mezinárodní účastí - Aktuální otázky pěstování léčivých, aromatických a kořeninových rostlin. Gabriela Růžičková, Blanka Kocourková, Helena Kocourková (editoři). Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2009, 156 s. ISBN 978-80-7375-365-1. 91. TOMŠOVIC, HROUDA, ŠTĚPÁNEK, ŠTĚPÁNKOVÁ, CHRTEK Květena České republiky 6. Vyd. 1. Editor Bohumil Slavík. Praha: Academia, 2000, 770 s. ISBN 80-2000306-1., 92. TOMŠOVIC, Pavel. Rod Hyssopus L. In. Bohumil Slavik (editor). Květena České republiky 6. Vyd. 1. Editor Bohumil Slavík. Praha: Academia, 2000, 770 s. ISBN 80-2000306-1., 93. TOMŠOVIC, Pavel. Rod Lavandula L. In. Bohumil Slavik (editor). Květena České republiky 6. Vyd. 1. Editor Bohumil Slavík. Praha: Academia, 2000, 770 s. ISBN 80-2000306-1., 94. TOMŠOVIC, Pavel. Rod Majorana L. In. Bohumil Slavik (editor). Květena České republiky 6. Vyd. 1. Editor Bohumil Slavík. Praha: Academia, 2000, 770 s. ISBN 80-2000306-1.,

61

95. TOMŠOVIC, Pavel. Rod Melissae L. In. Bohumil Slavik (editor). Květena České republiky 6. Vyd. 1. Editor Bohumil Slavík. Praha: Academia, 2000, 770 s. ISBN 80-2000306-1., 96. TOMŠOVIC, Pavel. Rod Ocimum L. In. Bohumil Slavik (editor). Květena České republiky 6. Vyd. 1. Editor Bohumil Slavík. Praha: Academia, 2000, 770 s. ISBN 80-2000306-1., 97. TOMŠOVIC, Pavel. Rod Satureja L. In. Bohumil Slavik (editor). Květena České republiky 6. Vyd. 1. Editor Bohumil Slavík. Praha: Academia, 2000, 770 s. ISBN 80-2000306-1., 98. TOŠOVSKÁ, Marie a Irena BUCHTOVÁ. Situační a výhledová zpráva: Léčivé, aromatické a kořeninové rostliny. [online]. Ministerstvo zemědělství, 2012 [cit. 2015-0316]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/file/188525/SVZ_2012_konecna_verze.pdf 99. TRAXL, Václav. Léčivé rostliny ze zahrady. Vyd. 1. Praha: Květ, 1992, 142 s. ISBN 80853-6208-2. 100. TREVISAN-SMÝKALOVÁ, Jitka. Zahrada - park - krajina: Oborové technologie. Praha: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, občanského sdružení, 2004, XIV., č. 6. ISSN 1211-1678. 101. VALÍČEK, Pavel. Léčivé rostliny a omamné drogy. Vyd. 1. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2003., 96 s. ISBN 80-715-7725-1. 102. VAN WYK, Ben-Erik a Michael WINK. Medicinal plants of the world: an illustrated scientific guide to important medicinal plants and their uses. 1st ed. Portland: Timber Press, 2004, 480 p. ISBN 08-819-2602-7. 103. Věstník Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského. Ročník XIII, řada Národní odrůdový úřad, číslo 3, 2014 Seznam odrůd zapsaných ve Státní odrůdové knize. Brno, 2014. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/file/247574/SO_NL_2014.pdf 104. WAGNER, Bohdan. Sadovnická tvorba 1. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské, 1989, 336 s. ISBN 80-209-0031-4. 105. Zahrad centrum. [online]. 2014 [cit. 2015-04-29]. Dostupné z: http://www.zahradacentrum.cz/clanky/nahled/242-stradejte-suroviny-pro-vyrobu-potpourri 106. Zahradaweb.cz. [online]. [cit. 2015-04-19]. Dostupné z: Zahradnictví. [online]. [cit. 2015-04-19]. Dostupné z: http://zahradaweb.cz/cyryopteris-perovskia-lavandula/ 107. Zahradaweb.cz. [online]. [cit. 2015-04-19]. Dostupné z: http://zahradaweb.cz/vytrvalezahradni-salveje-ii/ 62

108. Zahradnictví

Dvořák

a

syn

katalog

2015

dostupné

z:

http://www.dvorakasyn.cz/fotogalerie/katalog_rostlin/katalog-bylinky-a-lecive-rostliny13.html 109. Zahradnictví Vladimír Kout dostupné z: http://www.zahradnictvikout.cz/6213-trvalkya-skalnicky/?pg=18

63

9.

Přílohy 9.1 Seznam obrázků

Obrázek 1. Hyssopus officinalis Obrázek 2. Lavandula angustifolia Obrázek 3. Lavandula stoechas Obrázek 4. Melissa officinalis Obrázek 5. Rosmarinus lavndulaceus Obrázek 6. Salvia officinalis Obrázek 7. Thymus vulgaris

9.2 Seznam tabulek Tabulka 5. Směsi luk Tabulka 6. Sortiment okrasný druhů a odrůd léčivých a kořeninových rostlin

64

Obr. 1. Hyssopus officinalis

(JANEČKOVÁ, 2015) Obr. 2. Lavandula angustifolia

(JANEČKOVÁ, 2013)

Obr. 3. Lavandula stoechas

(JANEČKOVÁ, 2015) Obr. 4. Melissa officinalis

(JANEČKOVÁ, 2015)

Obr. 5. Rosmarinus lavandulaceus

(JANEČKOVÁ, 2015)

Obr. 6. Salvia officinalis

(JANEČKOVÁ, 2015)

Obr. 7. Thymus vulgaris

(JANEČKOVÁ, 2015)

Tab. 5. Směsi luk

Slunná stráňka

Motýlí louka

Louka starých časů

Horská louka

Česká květnice

Směs

Druh Betonica officinalis - bukvice lékařská

1,5


0,2

Prunella vulgaris - černohlávek obecný

1

Salvia pratensis - šalvěj luční

1

Origanum vulgare - dobromysl obecná Salvia pratensis - šalvěj luční

0,3 6

Thymus pulegioides - mateřídouška vejčitá

0,3


0,4

Salvia nemorosa - šalvěj hajní

1

Salvis pratensis - šalvěj luční

6,5

Tymus pulegioides - matřídouška vejčitá

0,3

Betonica officinalis

2%

Origanum vulgare

0,5

Salvia pratensis

4

Thymus pulegioides

0,4

Origanum vulgare

0,2

Prunella grandiflora

0,2

Salvia pratensis

3,5

Salvia verticilata

0,8

Thymus pulegioides Zahradní loučka

Zastoupení v (%)

Prunella vulgaris Salvia pratensis

Thymus pulegioides

1 0,5 7

0,5

Mezofytní květnatá louka

Louky na výsušnou půdu - nesečená

Louky na výsušnou půdu - sečená

Bylinková vonička

Modrá louka

Směs

Druh

Zastoupení v (%)


5

Salvia nemorosa

3

Salvia pratensis

12


5


6

Marrubium vulgare

2,5

Melissa officinalis

4

Origanum vulgare

0,5

Salvia sclarea

1,5

Origanum vulgare

0,3

Salvia pratensis

5

Salvia verticilata

2,5

Thymus pulegioides

0,5

Origanum vulgare

0,5

Salvia pratensis

5

Salvia verticilata

3

Betonica officinalis

1

Prunella vulgaris

1,5

Salvia pratensis

5,5

(www.plantanaturalis, 2015a-n)

Tab. 6. Sortiment okrasných druhů a odrůd léčivých a kořeninových rostlin Druh

Hyssopus officinalis Hyssopus officinalis Hyssopus officinalis Hyssopus officinalis Hyssopus officinalis Hyssopus officinalis Lavandula angustifolia Lavandula angustifolia Lavandula angustifolia Lavandula angustifolia Lavandula angustifolia Lavandula angustifolia Lavandula angustifolia Lavandula angustifolia Lavandula angustifolia Lavandula angustifolia Lavandula angustifolia Lavandula angustifolia Lavandula angustifolia Lavandula angustifolia Lavandula angustifolia

Odrůda

Firma

osivo/sadba

-

Jellito - Německo

'Albus'

Jellito - Německo

'Albus'

Okrasné a ovocné školky Litomyšl

'Caeruleus'

Jellito - Německo

'Roseus'

Jellito - Německo

'Roseus'


-

Jellito - Německo

-

Dvořák a syn zahradnictví Teplice

sadba

Álba´

Zahradnictví Vladimír Kout Rakovník

sadba

Ártic Snow´

Hishtil Izrael

´Blue Rider´

Hishtil Izrael

´Devonshire Compact´

Hishtil Izrael

´Dwarf Blue´


´Dwarf Blue´

Hishtil Izrael

´Gancetto´

Histhtil Israel

´Grappenhall´


sadba

´Hidcote´


sadba

Hidcot Blue


sadba

Hidcot Blue

Histhitil Izrael

Hidcot Blue

Benary - Muenden, Německo

Ímperial gem´

Histhtil Israel

osivo osivo sadba osivo osivo sadba osivo

sadba sadba sadba sadba sadba sadba

sadba sadba sadba

Druh

Lavandula angustifolia Lavandula angustifolia Lavandula angustifolia Lavandula angustifolia Lavandula angustifolia Lavandula angustifolia Lavandula angustifolia Lavandula angustifolia Lavandula angustifolia Lavandula denata Lavandula latifolia Lavandula stoechas Lavandula stoechas Lavandula stoechas Lavandula stoechas Lavandula stoechas Lavandula stoechas Lavandula stoechas Lavandula stoechas Lavandula stoechas Leonurus cardiaca Leonurus cardiaca

Odrůda

Firma

osivo/sadba

´Melissa Dutch´

Histhtil Izrael

´Munstead Dutch´

Histhtil Izrael

´Munstead Hishtil s Strain´

Histhtil Izrael

´Munstead Variety

Okrasné a ovocné školy Litomyšl

sadba

Ńana alba´


sadba

´Provence´

Histhtil Izrael

´Rocky Road´

Histhtil Izrael

´Rosea´

Histhtil Izrael

´Romana´

Histhtil Izrael

´Twickle Purple´

Histhtil Izrael

´Rosea´

Jellito - Německo

´Blue Star´

Histhtil Izrael

´Boysenberry Ruffles´

Histhtil Izrael

´Kew Red´

Histhtil Izrael

Ótto Quast´

Histhtil Izrael

´Pretty Polly´

Histhtil Izrael

´Pruple Wings´

Histhtil Izrael

´Rehgal Splendour´

Histhtil Izrael

´Sugar berry Ruffles´

Histhtil Izrael

´Tiara´

Histhtil Izrael

Vicenza Blue

Jellito - Německo

-

Jellito - Německo

sadba sadba sadba

sadba sadba sadba sadba sadba osivo sadba sadba sadba sadba sadba sadba sadba sadba sadba osivo osivo

Druh

Leonurus japonicus Leonurus japonicus Leonurus japonicus Leonurus japonicus Leonurus japonicus Majorana hortensis Majorana hortensis Marrubium vulgare Melissa officinalis Melissa officinalis Melissa officinalis Melissa officinalis Melissa officinalis Melissa officinalis Mentha x piperita Mentha x piperita Mentha x piperita Mentha x piperita Mentha x piperita Mentha x piperita Mentha x piperita Mentha x piperita

Odrůda

Firma

osivo/sadba

-

Jellito - Německo

Grobbebol'

Jellito - Německo

-

Jellito - Německo

'Alba'

Jellito - Německo

'BLBP 02'

Jellito - Německo

-

Dvořk a syn zahradnictví Teplice

-

Hishtil Izrael

-

Jellito - Německo

-

Jellito - Německo,

-


sadba

-


sadba

´Relax´

Flos Zarhradnictví - Řez u Prahy

sadbs

-

Jellito - Německo,

-

Hishtil Izrael

Ćitrata´


'Gold Leaf'

Jellito - Německo

'Gold Leaf'


sadba

´Granata´


sadba

Ćhocolate´


sadba

´Multipmentha´


sadba

´Pfefferminze´


sadba

'Quedlingburger Niederliegende'


sadba

osivo osivo osivo osivo osivo sadba sadba osivo osivo

osivo sadba sadba osivo

Druh

Mentha suaveolens Ocimum basilicum Ocimum basilicum Ocimum basilicum Ocimum basilicum Ocimum basilicum Ocimum basilicum Ocimum basilicum Ocimum basilicum Ocimum basilicum Ocimum basilicum Ocimum basilicum Ocimum basilicum Ocimum basilicum Ocimum basilicum Origanum vulgare Origanum vulgare Origanum vulgare Origanum vulgare Origanum vulgare Origanum vulgare Origanum vulgare

Odrůda

Firma

osivo/sadba

-


sadba

´Pfefferminze´

Dvořk a syn zahradnictví Teplice

sadba

´Variegata´

Jellito - Německo

-

Jellito - Německo

'Cinamonette'


'Dark Opal'

Jellito - Německo

Ganove Basil

Jellito - Německo

'Genoveser'

Jellito - Německo

´Magis Mountain´

Hishtil Izrael

´Magis Blue´

flos Zarhradnictví - Řez u Prahy

´Magis White´

Hishtil Izrael

´Magis White´

Flos zahradnictví Řež u Prahy

´Pesto Perpetuo´

Hishtil Israel

'Purple Ruffles'

Jellito - Německo

´Sweet´

Hishtil Izrael

-


sadba

Áureum´


sadba

Áureum Gold´

Hishtil Izrael

Ćompactum


sadba

Ćountry Cream´


sadba

´Diablo´


sadba

´Goldtaler´


sadba

osivo osivo sadba osivo osivo osivo sadba sadba sadba sadba sadba osivo sadba

sadba

Druh

Origanum vulgare Origanum vulgare Origanum vulgare Origanum vulgare Origanum vulgare Origanum vulgare Rosmarinus offivcinalis Rosmarinus offivcinalis Rosmarinus offivcinalis Rosmarinus offivcinalis Rosmarinus offivcinalis Rosmarinus offivcinalis Rosmarinus offivcinalis Rosmarinus offivcinalis Rosmarinus offivcinalis Rosmarinus offivcinalis Rosmarinus offivcinalis Rosmarinus officinalis Rosmarinus officinalis Salvia nemorosa Salvia nemorosa Salvia nemorosa

Odrůda

Firma

osivo/sadba

´Margarita´

Histhtil Izrael

Ńanum´


sadba

´Panta´


sadba

Wilder ´


sadba

´Zarber Red´


sadba

´Zarber White


sadba

Árp´

Histhtil Izrael

´Barbecue´

Histhtil Izrael

´Foxtail´

Histhtil Izrael

´Haifa´

Histhtil Izrael

´Lagoon´

Histhtil Izrael

Miss Jessop´

Histhtil Izrael

´Paris´

Histhtil Izrael

´Speedy´

Histhtil Izrael

´Sudbury Blue´

Histhtil Izrael

´Tuscan Blue´

Histhtil Izrael

Úpright Series´

Histhtil Izrael

´Zorba Red´

Jellito - Německo

´Zorba Red´


osivo

-


sadba

´Blauhůhgel´


sadba

´Mainacht´


sadba

sadba

sadba sadba sadba sadba sadba sadba sadba sadba sadba sadba sadba osivo

Druh

Salvia nemorosa Salvia officinalis Salvia officinalis Salvia officinalis Salvia officinalis Salvia officinalis Salvia officinalis Salvia officinalis Salvia officinalis Salvia officinalis Salvia officinalis Satureja douglasii Satureja hortensis Satureja hortensis Satureja hortensis Satureja montana Satureja montana Thymus doerfleri Thymus x citriodorus

Odrůda

Firma

osivo/sadba

Óstfriesland´


sadba

-


sadba

´Bicolor Tricolor´

Hishtil Izrael

Élephant Ear´

Hishtil Izrael

´Grower´s Freied´

Hishtil Izrael

Ícterina´

Hishtil Izrael

´Maxima´

Hishtil Izrael

´Purpurescens´

Hishtil Izrael

´Scheehůgel´


´Tricolor´

Hishtil Izrael

´Viola Klose´

Jellito - Německo

Índian Mint´

Hishtil Izrael

-

Hishtil Izrael

'Extrakta'

Jellito - Německo

'Extrakta'


-

Hishtil Izrael

´Wůrzburg´


sadba

-


sadba

-


sadba


sadba

É.B. Anderson´


sadba

´Golden Dwarf´


sadba

Thymus x citriodorus Thymus x citriodorus Thymus x citriodorus

sadba sadba sadba sadba sadba sadba osivo sadba sadba sadba sadba sadba sadba sadba

Druh

Thymus praecox Thymus praecox Thymus serpyllum Thymus serpyllum Thymus serpyllum Thymus serpyllum Thymus serpyllum Thymus serpyllum Thymus serpyllum Thymus vulgaris Thymus vulgaris Thymus vulgaris Thymus vulgaris Thymus vulgaris Thymus vulgaris

Odrůda

Firma

osivo/sadba

´Silver Queen´


sadba

´Silver Queen´


sadba

Álbiflorus´

Benary - Muenden, Německo,

sadba

Álbiflorus´


sadba

´Red Carpet´


sadba

-


sadba

Álbus´


sadba

´Jiskra´


sadba

´Minimus´


sadba

´Minus (syn. Pygmaeus)


osivo

-

Jellito Německo

´Faustioni´

Hishtil Izrael

´Gold´

Hishtil Izrael

´Purple Beauty´

Jellito - Německo

´Silver Posie´

Hishtil Israel

osivo sadba sadba osivo sadba

(Okrasné a ovocné školky Litomyšl; Zahradnictví Dvořák a syn, 2015; Zahradnictví Vladimír Kout, 2015; Benary, 2004 - 2005; Hishtil, 2014; Jellito, 2014/2015; Flos zahradnictví, 2015)

Mendelova univerzita v Brně. Zahradnická fakulta

Recommend Documents