Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta
DIVOKÁ PŘÍRODA JAKO INSPIRACE ZAHRADNÍHO ARCHITEKTA Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce Ing. et Ing. Lucie Hronová Šafářová, Ph.D.
Vypracovala Bc. Lucie Vinterová
Lednice 2013
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Divoká příroda jako inspirace zahradního architekta“ vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Lednici, dne 9. května 2013 Podpis …………………………………..
Poděkování Ráda bych poděkovala Ing. et Ing. Lucii Hronové Šafářové, Ph.D. za konzultace a cenné rady při zpracování práce. V neposlední řadě děkuji své rodině za trpělivost, pomoc, podporu a poskytnuté zázemí.
OBSAH 9.5 KLIMATICKÉ PODMÍNKY .....................................................................................................30 9.6 GEOLOGICKÉ A PEDOLOGICKÉ PODMÍNKY ...................................................................31 9.7 POTENCIÁLNÍ VEGETACE ....................................................................................................31 9.8 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA POZEMKU .....................................................................31 9.8 VYHODNOCENÍ SOUČASNÉHO STAVU .............................................................................32 9.8.1 Analýza navazujících pozemků ............................................................................................32 9.8.2 Analýza provozních vztahů ..................................................................................................33 9.8.3 Analýza technických prvků a povrchů .................................................................................33 9.8.4 Analýza vegetace..................................................................................................................33 9.8.5 Východiska pro návrh ..........................................................................................................33 9.8.5.1 Požadavky investora .....................................................................................................33
1. ÚVOD ..................................................................................................................................................6 2. CÍL PRÁCE........................................................................................................................................6 3. METODIKA .......................................................................................................................................6 4. DEFINICE POJMŮ ...........................................................................................................................7 5. INSPIRACE DIVOKOU PŘÍRODOU V HISTORICKÉM VÝVOJI .........................................8 5.1 5.2 5.3 5.4 5.5 5.6 5.7
ANTIKA .......................................................................................................................................8 STŘEDOVĚK ...............................................................................................................................9 RENESANCE ...............................................................................................................................9 BAROKO......................................................................................................................................9 ANGLICKÝ KRAJINÁŘSKÝ PARK .......................................................................................10 19. STOLETÍ ..............................................................................................................................11 20. STOLETÍ ..............................................................................................................................12
10 NÁVRHOVÁ ČÁST ......................................................................................................................34 10.1 IDEOVÝ ZÁMĚR ....................................................................................................................34 10.2 POPIS ŘEŠENÍ.........................................................................................................................34
6. TVŮRCI A JEJICH DÍLA INSPIROVANÁ PŘÍRODOU DO 20. STOLETÍ ..........................13
10. DISKUZE .......................................................................................................................................36
6.1 FREDERICK LAW OLMSTED (1822 – 1923).........................................................................13 6.2 WILIAM ROBINSON (1838-1935) ...........................................................................................14 6.2.1 Gravetye Manor ...................................................................................................................15 6.3 JENS JENSEN (1860 – 1951) ....................................................................................................16 6.4 WILLY LANGE (1864 - 1941) ..................................................................................................17 6.5 ROBERTO BURLE MARX (1909 – 1994) ...............................................................................17 6.5.1 Parque del Este ....................................................................................................................18 6.6 LUIS BARRAGÁN (1902 – 1988) ............................................................................................18 6.6.1 Pedregalské zahrady ............................................................................................................18 6.7 LAWRENCE HALPRIN (1916 – 2009) ....................................................................................19 6.7.1 Auditorium Forecourt ..........................................................................................................19 6.8 PIET OUDOLF (1944- ) .............................................................................................................20 6.8.1 Lurie Garden........................................................................................................................20
11. ZÁVĚR ..........................................................................................................................................36 12. SOUHRN .......................................................................................................................................37 13. RESUME .......................................................................................................................................37 14. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A ZDROJŮ ...................................................................38 15. SEZNAM OBRÁZKŮ ..................................................................................................................40 16. SEZNAM PŘÍLOH.......................................................................................................................42
7. SOUČASNOST ................................................................................................................................22 7.1 REFERENČNÍ PŘÍKLADY.......................................................................................................22 7.1.1 Veřejný prostor ....................................................................................................................22 7.1.1.1 Tahari Courtyards .........................................................................................................22 7.1.1.2 Francouzská národní knihovna .....................................................................................23 7.1.1.3 Finský pavilon „The Wind Nest“..................................................................................24 7.1.1.4 Náměstí lidských práv v Mnichově ..............................................................................25 7.1.2 Soukromý prostor .................................................................................................................26 7.1.2.1 Soukromá zahrada v Rotterdamu ..................................................................................26 7.1.2.2 Soukromá zahrada v Dobřichovicích ............................................................................27 8. ZPŮSOBY INSPIRACE DIVOKOU PŘÍRODOU ......................................................................28 9. CHARAKTERISTIKA MODELOVÉHO ÚZEMÍ ......................................................................30 9.1 9.2 9.3 9.4
LOKALIZACE ...........................................................................................................................30 URBANISTICKÉ SOUVISLOSTI ............................................................................................30 ŠIRŠÍ VZTAHY .........................................................................................................................30 GEOMORFOLOGIE ..................................................................................................................30 5
1. ÚVOD
2. CÍL PRÁCE
Již odedávna příroda byla, je a bude zrcadlem a modelem tvůrců děl zahradní a krajinářské
Cílem této diplomové práce bylo na základě několika příkladů nastínit možnosti využití
architektury, kteří v ní hledají inspiraci a vedení. Její vliv nelze opomenout. V přírodě žijeme,
přírodních prvků jako inspiračního zdroje pro tvorbu zahrad a parků. Na vybraných konkrétních
čerpáme z ní, obdivujeme ji a jsme jí ovlivněni. Ne nadarmo se říká, že je příroda všemocná. Člověk,
realizacích, ve kterých je patrná inspirace divokou přírodou, přiblížit její uplatnění v dílech
ačkoliv se snaží si ji podrobit a často má tendence ji měnit, je vůči ní téměř bezmocný. Dílo přírody
zahradního umění v současné době. Součástí práce je také nástin přístupu k tomuto tématu
může být vnímáno jako dokonalé dílo vyšší moci, kterému se lze pouze přiblížit, architekt by měl
v historickém vývoji zahradní a krajinářské architektury.
tvořit v souladu s jejími zákonitostmi a nikoliv proti nim.
Stěžejní částí práce je návrh modelového území na úrovni zahradně architektonické studie,
Divoká příroda je souhra barev, tvarů, obrazů, dokonalá kompozice, rovnováha i dynamika.
ve kterém jsou uplatněny prvky divoké přírody jako inspirace pro jeho ztvárnění. Vybrané území
Vše v ní má smysl a řád. Pro zahradního architekta může být inspirací jakýkoli prvek ať už živý či
svým umístěním vybízí k úpravě v tomto duchu. Návrhová část je podpořena vybranými tematicky
neživý. Může jím být meandrující řeka, skalní masiv, padající masa vody vodopádů, ale i barevnost
srovnatelnými díly dokazující funkčnost „ přírodních“ realizací v dnešní době.
květin na louce. Vzorem je celkový typ krajiny, stejně jako ten nejmenší detail. Velmi často se říká, že vše už bylo vymyšleno, vytvořeno. Zahradní architekt svým dílem vyjadřuje a ztvárňuje vnímání třeba
3. METODIKA
právě přírodních scenérií. Nutno poznamenat, že ne vždy v historickém vývoji zahradního umění bylo žádoucí inspirovat
Daná práce obsahuje dvě části, teoretickou a praktickou, obsahující návrh modelového území.
se přírodou a ctít její zákony. Již ve středověku byla zahrada místem odděleným od okolní krajiny,
Celé práci předcházelo shromáždění dostupné odborné literatury, jak české, tak cizojazyčné,
kde vládla dokonalost. Vyvrcholením řádu, pravidelnosti a symetrie, tedy pravého opaku divoké
odrážející dané téma. Jejich soupis je uveden v kapitole „Použitá literatura“.
přírody, byly kompozice renesančních a barokních zahrad, kde pravidelné uspořádání zdůrazňovalo
Teoretická část obsahuje ve své úvodní kapitole definice stěžejních pojmů, které jsou dále
bohatství a moc. Změna v přístupu nastala se vznikem anglické krajinářské zahrady, kdy byla divoká
použity v práci. V rámci literární části byl zpracován vývoj inspirace divokou přírodou v historických
příroda povýšena na symbol svobody, a geometrizací bylo opovrhováno. Důležité je zmínit však to, že
etapách zahradního umění dle dostupných literárních podkladů a syntéz v nich obsažených
se mnohdy jednalo o jakýsi idealizovaný obraz přírody.
informacích. Zpracováno bylo období od antiky až po 20. století. Nastiňuje přístup dané doby
Můžeme tedy konstatovat, že tak jako téměř vše podléhá určitým trendům a módě, tak se
k myšlence divoké přírody a její uplatnění v díle zahradní architektury. Následující kapitola blíže
i pohled na fenomén divoké přírody měnil v těchto vlnách, a ne jinak je tomu i dnes. I v soudobých
seznamuje s vybranými autory a jejich díly, v nichž je patrná inspirace daným tématem.
realizacích najdeme více či méně zdařilé projekty inspirované divokým charakterem přírody, ale také
Následně byl zpracován přístup k dané problematice v současné době. Soudobé tendence
pravidelné kompozice, které na ni nijak neodkazují.
a možnosti řešení inspirované tímto tématem dokládá výběr referenčních příkladů českých i zahraničních realizací veřejných i soukromých prostor. Vzhledem ke zpracovávanému modelovému území byla vybrána díla inspirována převážně lesním ekosystémem, jako nástin možnosti uplatnění jeho prvků v zahradně architektonické tvorbě. Převaha realizací z veřejného prostoru je dána obtížnějším získáváním informací a fotodokumentace soukromých objektů. Praktická část dané práce obsahuje návrh soukromé zahrady v Dolanech u Olomouce na úrovni architektonické studie. Vybrané území bylo zvoleno pro svou polohu na okraji lesa. Jedná se o prostor, kde návrh inspirovaný divokou přírodou není jediným řešením, ale vzhledem k lokalitě je vhodným přístupem.
6
Pro potřebu diplomové práce byla data v podobě polohopisu, výškopisu a architektonického
TEORETICKÁ ČÁST
zpracování domu poskytnuta investorem. Vrstevnice z poskytnutých výškových bodů zpracoval Ing.
4. DEFINICE POJMŮ
Jaromír Skoupil, Ph.D. z Mendelovy univerzity. Dalšími zdroji informací a podkladů byly portály http://geoportal.cenia.cz, http://maps.google.cz a http://www.cuzk.cz/.
Divoká příroda
Samotnému návrhu řešení předcházel terénní průzkum nejen samotné zahrady, ale také širšího
Pod pojmem divoká příroda si jistě každý představí nějakou scenérii nebo ráz krajiny, území
okolí pro zmapování charakteru přírody a krajiny. Na základě získaných poznatků byly zpracovány
neovlivněné člověkem, ponechané přírodě samotné. V dnešní společnosti se nejedná o termín cizí,
analýzy, které se staly důležitými materiály pro následné řešení a informace z nich byly v návrhu
pro komplexnost je však uváděna definice, kterou uvádí odborný časopis PLANETA, 2001.
akceptovány a zohledněny.
„Nedotčená (divoká) příroda je termínem, vzniklým na základě lidské zkušenosti, nikoli
Návrhová část je předkládána v situaci, řezopohledech, perspektivách a detailech.
termínem ekologickým v přísném slova smyslu. „Divoká příroda“ proto může zahrnovat i oblasti,
V závěru práce je prezentováno shrnutí získaných poznatků, informací a diskuze, která
v minulosti v určitém omezeném rozsahu využívané bez toho, aby přírodní rozmanitost stanovišť
nastiňuje možnosti přístupu k inspiraci divokou přírodou.
a druhů byla výrazně změněná, a které byly navráceny přírodní sukcesi. Představuje rozsáhlé oblasti s původní nebo jen slabě pozměněnou přírodou, které si udržují svůj přírodní charakter a zachovávají přírodní vlivy, bez trvalého či významnějšího osídlení, které jsou chráněny a o něž je pečováno tak, aby byly zachovány jejich přírodní podmínky.“
Inspirace REJMAN (1966, s. 352) inspirací nazývá „podnět k tvoření, nabídnutý nápad nebo doslova vdechnutí směru.“ KLIMEŠ (1981, s. 295) uvádí: „ Inspirace je popud, podnět k tvoření, tvůrčí vášeň, nadšení, duševní stav podmíněný společenskými a osobními podněty tvořivosti i prací samotnou.“
Naturalizace ČSN 83 9001 ji definuje jako „ proces samovolné generativní obnovy a šíření určitého taxonu rostliny po jeho introdukci.“ REJMAN (1966, s. 256) za naturalizaci považuje „zdomácnění druhu v cizím prostředí.“ KLIMEŠ (1981, s. 486) tak označuje „přizpůsobení rostliny ke změněným podmínkám stanoviště.“
Introdukce rostlin Dle ČSN 83 9001 je introdukce „zavádění cizokrajných rostlinných taxonů do pěstování mimo původní areál jejich rozšíření“.
7
Přírodní zahrada
5. INSPIRACE DIVOKOU PŘÍRODOU V HISTORICKÉM VÝVOJI
Tento pojem souvisí s osobou Williama Robinsona, který ho použil jako první, označoval
Příroda člověka obklopuje od prvopočátků jeho bytí. „Možno říci, že prvním krajinářským
umisťování zcela odolných cizokrajných rostlin na stanoviště, kde jsou schopny prospívat bez další
dílem člověka byla cesta. Vyšlapaná lesem, stepí, krajinou. Zprvu byla spojnicí životně
péče (ROBINSON, 1894).
nejdůležitějších míst - se zdrojem obživy (především vodou) a úkrytem. Vše obklopeno "divokou"
Podle GREENOAK (2001) vytváří přírodní zahrada promyšlenou nevázanost rostlin, jejich
přírodou. Vzniká základní vztah, vztah mezi "obživou" (pramenem) a "bydlením" (jeskyně). Později
struktur a textur, uznává jedinečnost terénu a odráží charakter a stáří domu. Soustředí se
přistupuje bod posvátnosti. Místo, kde člověk uctívá neznámé síly. Prosí o dobrý a šťastný lov.
na společenstva planých druhů rostlin, které se snadno pěstují, a na zahradní kultivary, které ochotně
V krajině je to zpravidla palouk, hora, strom, skála. (Odtud pak ona vertikální osa spojnice nebe
zplaňují. Tvorba takových zahrad vyžaduje hluboké znalosti v používání rostlin, které jsou dobře
a země, ztvárněná do pyramid, zikkuratů, věží, stromů). Vzniká tak trojúhelník - obživa - obydlí -
přizpůsobené daným podmínkám.
božstvo. Celek je opět obklopen volnou přírodou.“ (OTRUBA, 2002, s. 12) Člověk byl již odedávna součástí přírody, žil v ní, čerpal z ní, nijak výrazně ji neměnil. Dá se
Pravidelná, formální úprava
říct, že si ji vážil a byl k ní pokorný. Postupem času měl však tendence si ji podmanit. Začal ji
„Úprava objektu zeleně využívající zásady geometrického členění ploch a symetrického
přetvářet ke svému obrazu a potřebám. Chtěl víc než vyšlapanou cestu, která byla jeho spojnicí,
uspořádání ploch a prvků (zejména renesanční, barokní, klasicistní a secesní) nebo principu
a která mu zpřístupnila krajinu. Tak člověk vstoupil do přírody. Byla mu inspirací, ale chtěl vytvořit
asymetrie (některé úpravy 20. století) (ČSN 83 9001)”.
něco svého. Začal budovat ohrazené prostory, později zahrady, ze kterých postupně vytlačoval divokou přírodu. Tvořil díla pro potěchu a uspokojení, kterými postupně dával najevo svou moc.
Přírodě podobný vegetační prvek
Ve skrytu duše však stále hledal pomyslný ráj, štěstí a přírodou byl více či méně inspirován
Tento pojem definoval PEJCHAL (2004, s. 93) jako „vegetační prvek, který se svou druhovou,
(OTRUBA, 2002).
prostorovou a věkovou strukturou významně blíží primárním nebo sekundárním rostlinným
Od prvního projevu člověka v přírodě až po velkolepá díla zahradní a krajinné architektury se
společenstvům přírodního, přirozeného a polopřirozeného charakteru. Vykazují z praktického
míra inspirace původní krajinou měnila a prošla dlouhým vývojem. Rovné linie, formální pravidelné
hlediska již nezanedbatelný stupeň autoregulace, ale ve většině případů se bez určité péče přesto
kompozice ohrazené a oddělené od okolí střídají křivky nepravidelného uspořádání s mnoha
neobejdou. Použití těchto vegetačních prvků má do určité míry i svou specifickou estetiku. Všechny
přírodními prvky. Cesta k uznání přírodních krás a přírody jako celku byla dlouhá a postupná a obdiv
ostatní modely použití rostlin totiž usilují o minimalizaci náhody, zatímco tento ji má za vůdčí
nebo naopak neuznávání přírody ve společnosti bylo úzce spjato se zahradní tvorbou.
estetický motiv“.
5.1 ANTIKA Na míru inspirace přírodou má vliv mimo jiné to, jak v určitých obdobích lidé divokou přírodu vnímali. Ovlivnění lidí, potažmo tvůrců, bylo dáno jakýmsi všeobecným postojem společnosti k danému tématu určité doby, velkou roli hrála i filozofie, náboženství aj. V antice se lidé cítili součástí přírody, nepovažovali ji za něco, co by měli vnímat. Brali ji jako kulisu, tak jako ke všemu k ní přistupovali antropocentricky, nesnažili se s ní splynout, naopak si ji chtěli podmanit (LIBROVÁ, 1988). Zahrady starověkého Řecka, které v tomto období vznikaly, byly formální, pravidelné a používali vedle domácích druhů také cizokrajné rostliny. Symbolizovaly dávnou arkádii, idylickou krajinu pastevců s dostatkem potravy a úkrytů, bezkonfliktní, plnou lásky a hudby. Inspirace divokou a nespoutanou přírodou v nich nebyla příliš patrná. 8
Zahrady císařského Říma, které byly v období helenismu velmi oblíbené, tvořily jakési
a přísně regulovaného prostoru a jeho řádu od „divokého“ okolí. Výhledy do krajiny měly ještě
kultivované, líbezné místo k úniku, klidu a odpočinku. V souborech zahrad císaře Hadriana v dnešním
zvýraznit tento fenomén. Za krásné je považováno vše, co má řád, rytmus a přímé linie.
Tivoli, které byly obehnány vysokou zdí, se nacházela mimo jiné také ohrazená, málo upravená,
Renesanční zahrady se vyznačují přehledností, vyvážeností a rytmičností. Jednotlivé
původně volná příroda, často doplněná zvěří (OTRUBA, 2002).
architektonické prvky byly pravidelně uspořádány, což odráželo studium matematiky a perspektivy, které bylo v té době v popředí zájmu. V renesanci se sice objevují první výpravy do přírody, které
5.2 STŘEDOVĚK
jsou inspirované alespoň částečným obdivem k jejich estetickým hodnotám a také první výpravy do hor, které byly dlouho považovány za nebezpečné. V kompozici zahrad se to však neodrazilo.
Středověk bylo velmi dlouhé období vyznačujícími se těžkými životními podmínkami.
Jednotlivým částem dominoval tvar čtverce či obdélníku a byly vytvářeny i jako samostatné, na sebe
K nezájmu o přírodu ve středověku přispívalo mimo jiné křesťanství, které přírodu považovalo
nenavazující segmenty. Díla tvůrců zahradní architektury dob renesance tedy nenesou přílišné známky
za hříšnou a jak píše LIBROVÁ (1988), byla myšlenka na jednotu člověka a přírody v křesťanství
inspirace divokou přírodou. Nutno však podotknout, že se v nich objevují jisté náznaky. Jak zmiňuje
neakceptovatelná. Všechna obdivovaná forma přírody byla kultivovaná a také jen kultura měla
KŘESADLOVÁ (2001, s. 35): „Důležitou část zahrady tvořila volná travnatá plocha, která
pro lidi ve středověku hodnotu. Ani zde tedy inspiraci divokou přírodou nenajdeme. MARTINEK
navazovala na tradici středověké květinové louky. V blízkosti obydlí se nacházely plošně menší pečlivě
(2004) však uvádí jako příklad uplatnění přírodních prvků středověké květnaté trávníky, které byly
udržované trávníky. Nebyly – li v nich přímo vysazeny rostliny, sloužila jako prostor pro odpočinek
tvořeny jemnými trávami a planými vytrvalými bylinami.
a hry. Na vzdálenějších místech od budovy se zakládaly plošně větší travní porosty přírodního
Zahrady této doby byly malé, oplocené, určené pro pěstování léčivých a aromatických rostlin,
charakteru s množstvím květin“.
často se v nich objevuje symbolika a skryté významy. Od 12. století zájem o přírodu stoupá, protože
V renesanci se mimo jiné rozmáhaly objevitelské výpravy, které dopomohly k vnímání přírody
byla vnímána jako boží dílo. Ke vnímání přírodní krásy přispělo i hledání „ráje“, který byl zpodobněn
jako krásné. Došlo k nalezení nových míst a ekosystémů, hlavně tropů, a příroda už nebyla
v rajské zahradě, která představovala ideální kultivovanou přírodu (STIBRAL 2005). Za pěkné byly
popisována jen s ohledem na její užitečnost, jak to bylo zvykem v antice a středověku (STIBRAL,
pokládány jednotlivé přírodní objekty (květiny) nebo líbezná místa, nikoliv krajina jako celek.
2005). Tento počin se posléze odrazil i v zahradním umění, především v budování fíkoven a oranžerií,
Středověké zahrady jsou geometrické, často se vyznačují pravidelností i symetrií, byly křížově
ve kterých se rostliny z nově objevených zemí s oblibou pěstovaly.
členěné do čtyř záhonů se studnou či vodním prvkem uprostřed. Jedná se o prostor většinou ohraničený zdmi a budovami. Známá je klášterní zahrada v St.Gallen, která v první čtvrtině 19. století
5.4 BAROKO
ukazuje typické části středověké klášterní zahrady – rajský dvůr, zelinářskou, lékárnickou a ovocný sad sloužící také jako pohřebiště pro mnichy.
Období baroka výraznou změnu ve vnímání krajiny nepřineslo. Jistý vliv mohl mít nástup
Důvodem, proč středověké zahrady nečerpaly z volné přírody, mohlo být i to, jak uvádí
protestantství, kdy se místo svatých vyobrazovaly přírodní scény a místo, kde bylo možné se s Bohem
KOMÁREK (2008, s. 238): „Ve středověku bylo za hodnotné pokládáno jen to, čeho byl nedostatek
setkat, byla příroda. Obdivování přírody však bylo teprve na začátku a zájmu se těšily jen rovné,
a přírody bylo všude kolem dost.“
ploché a kultivované krajiny. Tato „zdokonalená“ příroda se objevila i ve francouzské zahradě, která navázala na zahrady renesanční. I zde byla příroda přetvořena do geometrických obrazců a krajina
5.3 RENESANCE
záměrně a radikálně upravena. „Vždyť stromy a keře sestříhané do geometrických těles jsou jakoby každou chvíli nabity obrovským potenciálem živého.“ (STIBRAL, 2005, s. 59) Divoká příroda byla
Jak uvádí STIBRAL (2005, s. 45): „Umělec byl nyní tvůrcem, který vytvářel, nebo ještě lépe
pro obyčejného člověka stále „nebezpečná“ a tento stav trval až do 19. století.
zdokonaloval přírodu.“ Toto tvrzení se dá vztáhnout i na zahradní architekty. Zahrady byly sice
Pro barokní úpravy je typické prolamování přímých linií, zakulacování rohů, plastickým
budovány v krajině a vynikaly umístěním v často dramatickém terénu, ten byl ovšem překonáván
modelováním terénu, naprosto ignoruje původní formy reliéfu, výsadbou ornamentálních záhonům
schodišti, terasami a rampami. Zahrada je ohrazena zdí, jako zdůraznění kontrastu a odlišení uměle
a členěním celé zahrady na vizuálně oddělené celky. Zahrady sloužily především jako reprezentační 9
prostor. Nekonečnost zahrady vyjadřovala nekonečnost moci, především v zahradách panovníka.
příroda je dílo Boží, které je dokonalé, a člověk ho jen kazí. Proto byl jedním z propagátorů
Tomu odpovídaly neobvyklé dimenze, gradace prostoru a iluzivní nekonečno vznikajících objektů.
anglického parku, který byl protikladem ke geometrickým, architektonicky formovaným zahradám
Staly se dějištěm společenských, kulturních akcí a slavností, k čemuž sloužil především rovinatý
baroka (STIBRAL, 2005).
parter, popř. boskety.
Nejvýznamnější postavou, která rozšířila estetické vnímání přírody mezi obyvatele všech
Odlišnost od zahrad renesančních mimo jiné spočívá v otevřenosti zahrady do krajiny.
vrstev, byl francouzský filozof Jean Jacques Rousseau (1712-1778). Přírodu považoval za dokonalou
Do ní proniká systémem průhledů, cest, přímočarými alejemi a tvoří tak vazbu s lesem, stavebním
a proti ní stavil jako protipól zkaženou a špatnou civilizaci. Byla pro něj útočištěm, kde mohl být
objektem či krajinou samotnou. Důležitým motivem barokní kompozice je i osovost zdůrazněná
člověk svobodný a sám sebou. V Německu do popředí vstoupil Immanuel Kant (1734-1804) se svým
budovou
dílem Kritika soudnosti (1790). Kant v něm mimo jiné tvrdil, že největším zabijákem krásy je
a umístěním zeleně podél ní. Ve francouzských zahradách se objevuje kromě podélných a příčných
pravidelnost, která po chvíli nudí a to je právě to, co odlišuje přírodu od umění. Čisté krásno přírody
os, nově uplatňovaná osa diagonální. Uspořádání os tvoří hvězdice nebo tzv. husí nohy, které
je právě v tom, že v ní chybí pravidelnost (KOMÁREK, 2004).
vybíhaly i mimo zahradu.
Jedním z mnoha impulsů pro rozvoj krajinářských parků bylo malířství 17. – 18. století, téměř
Na rozšíření francouzského zahradního umění měl vliv také spisovatel a úředník Antoine
fascinace dramatickými krajinomalbami malířů jako byli Salvator Rosa, Nicolas Poussin nebo Claude
Joseph Dézallier d´Argenville (1680 – 1765) a vydání jeho knihy La Théorie et la Pratique du
Lorraine, zobrazující romantickou italskou krajinu. Jako inspirační zdroj ho uváděli samotní tvůrci
Jardinage v roce 1709, která shrnula pravidla klasických francouzských zahrad a stala se tak prvním
krajinářských děl (KUČA, 1987). Nutno poznamenat, že italští malíři zobrazovali ideální krajinu
teoretickým dílem, které bylo věnováno výlučně okrasným zahradám. Mimo jiné je v ní napsáno, že
bájné arkádie. V obecných představách se jednalo o krajinu lehce zvlněnou či mírně kopcovitou,
by se umění mělo přizpůsobit přírodě, takže rostliny měly mít převahu nad ostatním materiálem.
ve které se střídají otevřené pastviny s lesíky. Přítomna byla i voda, buď jako vodní plocha nebo
Z toho plyne používání hmoty stromů, např. v podobě bosketů, jako „ zelené architektury“
studánka (STIBRAL, 2005).
(MERTENOVÁ, 2011).
Za významné osobnosti krajinářského parku 18. století jsou považováni William Kent (1685 – 1748) a Lancelot Capability Brown (1716 – 1783). Kent byl původně malířem a tato profese
5.5 ANGLICKÝ KRAJINÁŘSKÝ PARK
ho ovlivnila i při tvorbě parků. Typické pro jejich realizace byly rozlehlé parkové areály čistých linií s velkými lučními a vodními plochami. Oba se podíleli na vzniku parku ve Stowe, který se
Od počátku 18. století nastal vlivem společenských, ekonomických a politických změn zlom
zanedlouho stal ukázkovým příkladem nového přístupu k zahradní architektuře. Ani jeden z tvůrců
v chápání vztahu člověka k divoké přírodě a krajině. Tento obrat se samozřejmě projevil i v zahradní
nepodpořil své myšlenky odborným spisem, přesto se jejich díla stala inspirací mnoha dalších tvůrců
architektuře, kde právě vznikající krajinářský park, který se snažil o obraz skutečné krajiny, popřel
a byla podle nich vytvořena pravidla pro tvorbu anglických parků.
většinu do té doby užívaných zásad v tvorbě zahradních děl. Tento styl měl za cíl kultivovat, nikoli
Ačkoli byli tvůrci krajinářského parku inspirováni divokou přírodou a pracovali v jejím
organizovat a geometrizovat.
souladu, vytvářeli umělé, tzv. ideální krajiny. Jejich snahou však bylo splynutí, aby nebyl
Hlavní změnou tohoto období byla myšlenka, že přírodní estetické hodnoty jsou nadřazené nad
rozpoznatelný lidský zásah. Pracovali s volnými, rozlehlými plochami trávníků a nepravidelnými
umění. V tomto období můžeme mluvit téměř o „kultu přírody“, kdy se na svých cestách objevitelé
skupinami stromů a keřů, u nichž byla důležitá proměnlivost v průběhu roku.
nejen dívají, ale chtějí do přírody i proniknout. Lidskou rukou nepřetvořená příroda byla v Anglii
Jak píše HENDRYCH (2000): „Přímky byly nahrazovány tzv. linií krásy ve tvaru písmene S,
povýšena na symbol svobody a nezávislosti, zatímco geometrická barokní zahrada byla odmítána jako
v domnění, že přírodní linie a tvary se vždy vinou a nejsou rovnoměrné, ve falešné víře, že příroda je
znak feudalismu.
neuspořádaná a náhodně chaotická, přestože i v té době již uznávaný filozof Jean Jacques Rousseau
Významným anglickým myslitelem, který byl inspirací pro mnoho dalších autorů, byl Antony
hovořil o přírodě jako o fenoménu, který nejen vytváří pořádek, ale i vyšší systém, který tento pořádek
Ashley Cooper, hrabě ze Shaftesbury (1670-1713). Schaftesbury propagoval estetizaci přírody, a to ne
brání proti vnějšímu narušení.“
kultivované, ale především přírody volné, divoké. Jeho obdiv k přírodě pramení především z teze, že 10
Postupem času je krajinářský park v pojetí L. Browna považován za chudý. Jednoduché
kompozice s bohatou květinovou výzdobou, které však často postrádají architektonickou logiku.
a rozlehlé prostory odmítl ve svém díle Dissertation on Oriental Gardening (Pojednání o východním
Vznikají nové odrůdy a používají se exotické rostliny, s čímž souvisí stavba skleníků, kdy se jako
zahradnictví) sir William Chambers (1723 – 1796). Ve 2. pol. 18. století tak začal prostor obohacovat
materiál začíná uplatňovat železo a sklo (DOKOUPIL, 1957).
o exotické stavby a rostliny a vrací se k formálním úpravám části parku (KUČA, 1974).
Vznikaly nejen zahrady rozlehlé, ale i soukromé zahrady na malých pozemcích, což svědčí
Na závěr je třeba poznamenat, že 18. století nepatřilo krajinářskému parku plošně ve všech
o vzrůstajících možnostech středních vrstev. V těchto objektech se začala uplatňovat geometrická
zemích. „Přírodní“ a formální zahrada existovaly vedle sebe. To, že ne všichni byli ohromeni
úprava, s čímž souvisí návrat parteru s pravidelnými vzory, jejichž předlohou byly zahrady středověku
myšlenkou aplikace přírody do zahradního umění, dokládá KALUSOK (2004) citací německého
a renesance.
profesora filozofie a estetiky Christiana C. L. Hirschfelda (1742 – 1792) z jeho publikace Theorie der
John Claudius Loudon (1783 – 1843) se pokusil postavit zahradní teorii na nové vědecké
Gartenkunst (Teorie zahradního umění 1779 – 1785): „Dalo by se skoro říct, že „přírodní"
základy. Ve 30. letech 19. století zavádí nový pojem gardenesque. Jednalo se o uspořádání a jasné
v anglickém stylu je stejně přehnané, jako „umělé" ve francouzských zahradách. Výsledkem oné opičí
členění cestní sítě a stromových skupin. Na stromy a keře bylo nahlíženo jako na samostatné objekty,
lásky ke všemu přírodnímu není jen umělecké zkrášlení, ale mnohé předměty jsou dokonce k přírodě
aby se podtrhla jejich estetická hodnota (MERTENOVÁ, 2011). Loudon byl mistrem v tvorbě
nepřátelské. Příliš se zkouší všechno přeměnit na divokou krajinu a zahrady se často nedají odlišit od
vilových zahrad, jejichž rozvoj souvisel s rostoucím významem střední vrstvy. Do zahrad se dostávají
polí. Z příliš úzkostlivého napodobování přírody se zavrhuje všechno, co by mohlo prozradit
čínské pagody, řecké ruiny, miniaturní švýcarské chalupy, pestrobarevné květiny aj. Myšlenka
pomocnou ruku člověka, nic jiného než ohýbané linie nemá být vidět, žádné rovné aleje, loubí,
krajiny, která zdůrazňovala přírodní krásu, byla na ústupu a převládala teorie upřednostnění umění
květinové záhony, na kterých při vhodném a přiměřeném použití není přece nic, co by popíralo
nad přírodou. Tuto teorii zastával i sám Loudon. Podle KNOTKOVÉ (2006) je přírodní charakter pro
přirozenost."
Loudona takový, který umožní rostlině lépe žít v zahradě než v přírodě. V přírodě rostou rostliny těsně vedle sebe a to podle Loudona kazí přírodní tvar rostliny. Vydal časopis The Gardener´s
5.6 19. STOLETÍ
Magazine, který byl vůbec prvním časopis o zahradním umění. Nabízel velké množství exotických rostlin, což dokládá jejich oblibu. Na druhou stranu se však věnoval obnově historických zahrad, kde
Počátkem 19. století doznívá éra krajinářského parku a „kult“ přírodních zahrad postupně
naopak dával přednost původním rostlinám na místo novým kultivarům.
upadá. Tato změna byla mimo jiné dána přeměnou sociálních a ekonomických poměrů. V umění se
19. století je také století veřejného parku a systémů zeleně ve městě. Její vznik do jisté míry
19. století profiluje v romantismu a klasicismu. Celá epocha romanismu se k estetickým hodnotám
souvisel i s rostoucí industrializací a znečištěním hustě osídlených měst. Městská zeleň měla tvořit
přírody obrací s obdivem. Volná divoká příroda je v hlavní roli, což se odráží také v umění této doby,
jakousi protiváhu a zlepšovat tak životní podmínky a zdraví obyvatel. Po celé Evropě je toto období
protože umění vyjadřuje pocity člověka skrze přírodu (STIBRAL, 2005). I přes zájem romantiků
spojováno se vznikem promenád, náměstí, místy pro veřejný život či alejemi. Zahradní architekti tak
o přírodu, se nedá říci, že by důvodem bylo uvědomění si její hodnoty. Romantici se k ní obraceli, aby
svou působnost kromě šlechtických panství rozšířily i na veřejné prostory. Jedním z významných
mohli projevit své city (LIBROVÁ, 1988). Nebrali ji jen jako krásnou, ale uvědomovali si také její
autorů té doby, tvůrce veřejných parků, byl bezesporu Frederick Law Olmsted. Jeho snahou bylo
stinné stránky. Díky tomu byly schopni kritiky estetiky přírody. Realismu bral přírodu jako hodnotu
propojovat jednotlivé veřejné městské parky do souvislých provozně – funkčních a výtvarně
sama o sobě, a ne jen jako představitelku idejí, jako v době romantismu. Období realismu byla doba
provázaných parkových systémů, které by navázaly na původní přirozené formace příměstské krajiny.
průmyslového pokroku, přesto (a možná právě proto) stále vzrůstá zájem o přírodu (STIBRAL, 2005).
To mělo zkvalitnit život lidí ve městech. Tuto myšlenku zhmotnil v parkových systémech v Chicagu
Zahradní architektura 19. století se však od myšlenky divoké přírody více či méně odklonila.
a Bostonu.
Důraz začal být kladen na exotické rostliny a jiné botanické zájmy bez snahy o celkový design
Arts and Crafts. Ve 2. poloviny 19. století se projevil odpor proti průmyslové výrobě
a kompozici. Upadá zájem o prostor, čistotu a formu zahrady. Reakcí na krajinářský park, ve kterém
a úpadku řemesla a naopak volání po návratu originality řemesla a přirozenosti v zahradním umění,
barevnost a dekorativismus chyběly, je návrat parteru a použití květin, loubí i tvarovaných stromů
po omezení dekoru a použití cizokrajných rostlin. Tyto tendence daly vzniknout hnutí Arts and Crafts,
a keřů. Převládá záliba ve sbírkaření, introdukci, umění orientu a rostlinách obecně. Vznikají zahradní
založeného Williamem Morrisem (1834-1896), Johnem Ruskinem (1819-1900) a Williamem 11
Robinsonem (1838-1935). Po vzoru středověkých řemeslnických organizací navrhovali ideál umělce-
20. století není obdobím jednotného stylu krajinářské architektury, principů tvorby autorů této
řemeslníka, který své věci zhotovoval sám od návrhu po dokončení.
doby je nespočet. Nedá se jednomyslně říct, zda převládá inspirace přírodou či pravidelností
Na přelomu 19. a 20. století, po konci tvorby Williama Robinsona, můžeme najít jeho odkaz
a moderními čistými liniemi. Jedná se o období s velkým množstvím trendů, pod kterými architekti
u několika tvůrčích osobností oboru po celém světě, které dále rozvíjeli jeho myšlenku inspirace
tvořili. Z nich je důležité zmínit zahradu v konceptu outdoor-room, tedy jakéhosi pokoje přede
přírodou. Ve Spojených státech byla přírodní zahrada neopomenutelnou složkou nově vznikajících
dveřmi. Dalším přístupem je tvorba zahrady pro pohled shora, uměle vytvořená krajina, zahrada
moderních zahrad. Jednou z prvních, která tento styl uplatňovala a rozvíjela, byla Kate Olivia
v krajině aj. Ukázkou tohoto pojetí může Villa Savoye od Le Corbusiera či soukromá zahrada Louise
Sessions (1857 – 1940). Přírodou byl uchvácen také dánský rodák žijící v Americe Jens Jensen, který
Barragána.
inspiraci přírodou použil v několika zahradách, parcích i veřejných prostorech.
Ani jednotliví architekti netvořili pouze v jednom duchu inspirace či východisek. V jejich tvorbě můžeme najít tendence jak formální tak přírodou inspirované. 20. století je stoletím v zahradní
5.7 20. STOLETÍ
architektuře velmi bohatým na nové přístupy a podněty, především v jeho druhé polovině. V tomto období tvořil nespočet významných osobností, které daly vzniknout jedinečným projektům, ze kterých
20. století bylo nesmazatelně poznamenáno dvěma světovými válkami, které na několik let
můžeme dodnes brát inspiraci. Tvorbu vybraných několika tvůrců této doby, jejichž díla odrážela
přerušily další vývoj. Na druhou stranu následovaly několik desítek klidných let, které poskytly
divokou přírodu, přiblíží následující kapitoly.
živnou půdu pro nové přístupy a názory. Na počátku století byly názory v přístupu k danému tématu různé. Byl zaznamenán jak pokles zájmu o přírodu, tak její opětovné vyzdvižení do popředí zájmu, čehož je důkazem secese. Příroda je pro toto období nejinspirativnějším zdrojem, vše se vnímalo jako organismus, dokonce i stroje, a sám umělec byl prostoupen přírodou, aby mohl zachytit její energii. Jak uvádí STIBRAL (2005, s. 127): „Secesní umění bylo v zásadě také živou přírodou, nikoli její nápodobou nebo výzkumem.“ V období šířící se dekadence panoval odpor ke všemu přírodnímu a divoká příroda měla být nahrazena přírodou umělou nebo technikou (STIBRAL, 2005). Dalšími styly 1. poloviny 20. století, které nepodporovaly nespoutanost a divokost přírody, byly bezesporu rozvíjející se funkcionalismus, reprezentovaný Le Corbusierem a okruhem Bauhausu, a futurismus. Mohlo by se tedy zdát, že v popředí zájmu stály umělecké formy, které vynikaly technickými vymoženostmi, formální jednoduchostí, čistotou stylu a jakousi vznešeností. Ve druhé polovině století si však lidé začínají uvědomovat negativní vliv společnosti na přírodu. Odvraceli se od konzumní společnosti, která přírodu zničila, a do popředí zájmu se dostaly průmyslové objekty. Byla to však právě konzumní společnost a z ní plynoucí blahobyt, který stál za tím, že si lidé z prosperujících zemí mohli uvědomit neutěšený stav přírody (STIBRAL, 2005). Charakteristické pro toto období je hledání nové cesty ke kráse přírody a významné změny ve vztahu k přírodě, krajině i zahradě. Postupně se začíná formulovat ekologické hnutí a do tvorby proniká nově vznikající obor ekologie. Především v evropských městech to znamenalo velký krok dopředu a zkvalitnění života v nich.
12
ale má šanci vyznít tak, jak to autoři zamýšleli. Park se nachází v New Yorku uprostřed geometrické
6. TVŮRCI A JEJICH DÍLA INSPIROVANÁ PŘÍRODOU DO 20. STOLETÍ
zástavby, na místě původní bažiny na obdélníkovém půdorysu. Přirozený charakter parku inspirovaný
6.1 FREDERICK LAW OLMSTED (1822 – 1923)
Capability Brownem je protipólem strohému rastru městské zástavby. Tento jev je ještě podpořen nespočtem pohledů a průhledů jak ve směru ven z parku či z města do něj. Typickým prvkem je
Frederick Law Olmsted byl americký krajinářský architekt. Narodil se v roce 1822 v Hartfordu
výsadba belts, hustá výsadba po okrajích inspirovaná anglickým parkem, která zde slouží jako bariéra
– Connecticut. Než začal působit jako architekt, vystřídal několik povolání. Jeho rozhodnutí pro tento
od rušného okolí. Celý park je pojat velkoryse a nabízí nespočet aktivit od procházek až po sportovní
obor bylo ovlivněno již dětstvím a hlavně jeho otcem. Ten měl velkou zálibu v kráse přírodních
vyžití. Návrh vychází z několika zásad, které dělají toto dílo jedinečným. Silnice, které park přetínají,
scenérií a veškerý čas věnoval jejímu objevování. Když Olmsted dorostl do určitého věku, vzal ho
jsou zapuštěny pod povrch, aby ji cestní síť překlenovala beze změn terénu, k odpočinku slouží
otec na vyjížďku krajinou kolem jejich domu. Tyto krátké cesty se později staly delšími výpravami
otevřené široké planiny s dobře udržovaným trávníkem. Serpentinové cesty nahoru a dolu slouží
za hledáním přírody. Mimo jiné takhle navštívil Connecticut Valley, okolí řeky Hudson nebo
pro trening chůze (různých typů a délek) a navíc umožňují prožitky z přírodních motivů a scenérií.
Niagarské vodopády. Jak později sám Olmsted přiznal, základ jeho dobré práce vzešel z respektování
Pro procházky jsou určeny pěší cesty vlnící se nahoru a dolu okolo modelovaných terénních útvarů.
přírody
Součástí jsou i hřiště pro aktivní hry a také jezera, která jsou vítaným zpestřením zrcadlící okolí
a jeho obdivu k ní. Americká krajina obecně byla velkým zdrojem v pro jeho tvorbu. V roce 1850
a v zimě slouží jako kluziště.
podnikl cestu po Evropě a Britských ostrovech, během které navštívil mnoho parků, soukromých
Central park sklidil obrovský úspěch. Prvky, které zde autor použil, se pro něj později staly
zahrad i malebnou krajinu (BEVERIDGE, 2000).
typickými, byly to např. vyvýšeniny, důmyslná práce s výsadbami stromů, klikaté cesty poskytující
Olmsted se od tvůrců té doby lišil nejen ve stylu a rozsahu své práce, ale také v pojetí svých
výhledy a klidná místa. Spolu s Calvertem Vaux spolupracovali ještě na ne méně úspěšném Prospect
návrhů, kterými chtěl ovlivnit ty, co je vidí. Svými pracemi se chtěl dotknout emocí lidí. To dokládá,
Parku, parku v Buffalu a Louisville i jinde.
že ve svých parcích tvořil scenérie, ve kterých návštěvník přímo pocítí „regenerační“ účinek krajiny,
Kromě veřejných prostor a parků tvořil i soukromé zahrady. Typické pro něj bylo používání
což sám nazval „proces bezvědomí“ ("unconscious" process). Chtěl dát lidem větší požitek z krajiny,
původních domácích rostlin na základě jejich ekologických nároků. Ty použil i na své soukromé
než jaký by mohli sami v městském prostředí zažít.
zahradě Fairsted, která se stala součástí okolní přírody, a výsadby byly zaměřeny na minimální
Snažil se, aby byl každý návrh jedinečný tím, že jej postaví na vlastnostech daného místa.
údržbu (KNOTKOVÁ, 2006).
Nebyl však ochoten používat pouze domácí rostliny při tvorbě. Použil mnoho rostlin, u kterých věděl,
V mnoha přístupech se u Olmsteda objevuje podobnost s Williamem Robinsonem. Ten se jeho
že se jim v daných podmínkách bude dařit a obohatí přírodní ráz návrhu. Snažil se však, aby na diváka
myšlenkami nechal inspirovat i u Central Parku. Olmsted chtěl podle teorií Robinsona osázet suchá,
nepůsobily nepřirozeně a exoticky. Výsledkem byla série návrhů, která kombinovala bohatost
stinná místa, kde je kvůli stínu a kamení obtížné pěstovat trávník (KNOTKOVÁ, 2006).
a divokost přírodních výsadeb a dokonalou kompozici. Čerpal také z analýzy britských teoretiků naturalistické krajiny, od kterých přejal dva používané styly – „pastorální a malebný“. Ztělesněním pastorální krajiny pro něj byl anglický Deer Park, typický lehce modulovaným terénem a pečlivě upraveným trávníkem. Tento styl považoval za protiklad škodlivým účinkům městského života. „Malebný“ styl byl typický strmým a členitým reliéfem, hustou výsadbou půdopokryvných rostlin, keřů, vinné révy a popínavých rostlin pro dosažení pocitu hojnosti (BEVERIDGE, 2000). V roce 1857 získal místo dozorce v Cenral Parku a následující rok spolu s Calvertem Vaux vyhrál architektonickou soutěž na návrh parku. Jejich plán Greensward obstál v konkurenci jiných Obr. 1 Central park, pohled shora
návrhů a stal se tak příkladem, že inspirace přírodou v městském prostředí nepůsobí rušivě a uměle, 13
Obr. 2 Centrak park
V roce 1870 procestoval Spojené státy, kde se dostal do míst s různými klimatickými poměry
6.2 WILIAM ROBINSON (1838-1935)
od mírného podnebí až po poušť. Nově nabité zkušenosti spolu s těmi, které získal v Evropě, obohatily jeho vědomosti o rozšíření rostlin v různých klimatických zónách (WAYMARK, 2003).
William Robinson byl irský zahradní architekt, zahradník, novinář a spisovatel. Měl odpor vůči dříve prosazovaným ornamentálním výsadbám a prosazoval volné kompozice z domácích druhů
Jeho myšlení ovlivnil i Charles Darwin nebo Alfred Russel Wallace, který se zabýval
keřů, trvalek a popínavých rostlin. Přírodu prosazoval jako nositelku krásy a harmonie. V hlavní roli
zkoumáním vztahů mezi organismy a jejich životním prostředím. To se později stalo základem
v zahradě byly rostliny na úkor zídek, teras, schodišť a jiných architektonických prvků. Ve svých
Robinsonovy teorie přírodní zahrady. Cizokrajné rostliny z oblastí s podobným klimatem jako je
návrzích používal princip pravidelného záhonu, ten však uvnitř tvořil neformální styl výsadby.
v Anglii mohou v zahradě naturalizovat (MARTINEK, 2004). Jak uvádí BISGROVE (2008), koncept
Po úplném zapojení záhonu, kdy se rostliny prolínaly a splývaly, nebyl lidský zásah patrný. Tuto
divoké zahrady spočívá v zásadě v pěstování domácích i dokonale odolných exotických rostlin za
techniky použila později např. také Gertruda Jekyll (HOBHOUSE, 1997). Jeho cílem bylo vytvářet
podmínek, kterým se bude dařit i bez další péče, tzv. hardy plants). Divoká zahrada není ani divočina,
zahrady co nejvíce blízké přírodě. Robinson je autorem tzv. wild garden (přírodní zahrady), kde je
ani neobdělávaná pustina, ani zahrada pouze a primárně s domácími rostlinami. Tato myšlenka téměř
rostlina ústřední prvek. Sadovnické úpravy s divokými rostlinami byly podpořeny širším zájmem
bezúdržbové zahrady se stala velmi populární a to i pro zvyšující se ceny práce dělníků. Obdělávání
o divoké, přirozeně se vyskytující formy rostlin. Myšlenka přírodní zahrady se udržela do 30. let 20.
a udržování dřívějších zahrad bylo postupně finančně neúnosné. Své názory soustředil do dvou stěžejních knih. The Wild Garden (1870) a The English Flower
století a její pravidla můžeme najít i v dnešních zahradách s přírodním, neuspořádaný stylem
Garden (1883). Ty se následně staly stěžejními publikacemi pro celé hnutí Arts and Crafts. V první
(KNOTKOVÁ, 2006). Život a dílo Williama Robinsona. William Robinson se narodil v roce 1838 v Irsku. Studoval
jmenované definuje Robinson principy nového hnutí a vyjadřuje obdiv k venkovským zahradám
zahradnictví v Glasnevin National Botanic Gardens. Díky své píli se již ve svých jednadvaceti letech
a úpravám blízkým přírodě. Jako první se zde vyslovil proti křiklavě barevné kobercové záhony
stal vedoucím zahradníkem v těchto zahradách. V roce 1861 odjíždí do Dublinu, kde je doporučen
viktoriánských zahrad. Mimo jiné zde uvádí soupis nepůvodních rostlin, které jsou vhodné do zahrady
Robertu Marnockovi, prvnímu řediteli zahrady královské botanické společnosti v Regent’s Park
k naturalizaci. V knize The English Flower Garden se kriticky vyjádřil k pestré barevnosti
v Londýně. Robinson zde měl na starost bylinnou sekci zahrady, pod kterou patřilo malé oddělení
viktoriánských výsadeb a principům zahradničení té doby obecně. Pojednává také o úpravách
pro domácí rostliny. Zde se důvěrně seznámil s domácími rostlinami a rostlinami anglického venkova.
a návrzích vzorových zahrad (KNOTKOVÁ, 2006).
Tato zkušenost mu pomohla vytvořit vizi zahrady, kterou pojal jako část přírodní scenérie, doplněnou
V knize The Wild Garden Robinson uvádí své důvody pro doporučení divoké zahrady. Tvrdí,
zástupci flóry jiných částí světa (např. rostlinami čínskými nebo jihoamerickými). V roce 1867
že (1) se stovkám květin bude lépe dařit v náročných podmínkách neobdělané půdy, než tomu kdy
botanickou zahradu opouští a vydává se na cestu do Francie a Alp. Touto cestou odstartoval sérii
bylo v podle něj staromódních záhonech, např. Campanula, (2) mnoho z nich vypadá lépe v mozaice
svých četných zahraničních výprav (WOLSCHKE-BULMAHN, 1997; KNOTKOVÁ, 2006).
jiných květů a listů, (3) rostliny po odkvětu zatahují nenápadně v pozadí místo formování nápadných
Robinson cestoval po světě a studoval rostliny v jejich přirozeném prostředí. Strávil několik let
nevzhledných shluků, které jsou podle Robinsona neakceptovatelné, (4) divoká zahrada dává možnost
diskutováním a bádáním, jak by se krása těchto stanovišť dala uplatnit v zahradě. (William Robinson,
použít mnoho rostlin, které jsou nevýrazné jako jednotlivci, ale jsou velmi efektivní ve větší mase,
2012, [online])
např. Achillea, Aconitum, Angelica aj., (5) umožňuje použít mnoho jarních cibulovin v místech jako
Koncem 60. let 19. století vystupuje proti křiklavě barevným kobercovým záhonům tehdejší
jsou louky, pastviny, hájky aj., kde je bude možné ponechat bez péče a nebude nutné rozkopávání
doby a podřízenosti zahradníků dekorativnímu umění. Sám prosazoval jednoduchou zahradní úpravu
záhonů dvakrát ročně jako v klasických záhonech konce 19. století, např. Tulipa sylvestris, Leucojum,
a v té době módní pravidelné dvakrát ročně obměňované záhony označil za „nejošklivější, které kdy
Galanthus, Narcissus aj., (6) dává možnost použít rostliny pocházející z oblastí, které jsou blízké
byly vytvořeny“ (MARTINEK, 2004).
anglickému klimatu, z Evropy a obecně mírného pásma (ROBINSON IN BISGROVE, 2008).
14
6.2.1 Gravetye Manor
jednoduché. Na malých plochách je netvořil, protože tvrdil, že skupiny rostlin musí mít prostor, aby
Autor: William Robinson
se plně rozvinuly a vytvořily malebnou hmotu. Pro zajištění stálého efektu používal jen odolné
Realizace: 1885-
rostliny, které vysazoval do skupin lišící se tvarem a velikostí. Jednotlivé skupiny se potom propojily
Lokalizace: West Sussex, Velká Británie
a vznikl tak kýžený efekt „divokého charakteru“ (KNOTKOVÁ, 2006). Součástí rozsáhlého areálu je také tzv. Alpská louka, na které Robinson praktikoval poznatky
Inspirace: Charakter porostů v okolní krajině
získané praxí. Zjistil, že mnoho cibulovin lze použít na louce určené k produkci sena bez jakékoli Nemovitosti Gravetye Manor, které koupil jako své sídlo, obsahovaly malebné alžbětinské
péče. Jejich vegetační doba sklizeň nijak nenarušuje a jarní rostliny působí velmi esteticky.
sídlo s konírnami a s kuchyňskou zahradou. Velká rozloha (145,69 ha) s pastvinami, lesy
Doporučoval totiž kosit trávník až po zatažení cibulovin. Tento princip byl jedním z dalších principů
i zalesněnými částmi pro něj nebyla překážkou, naopak mu nabízela mnoho možností, jak zahradu
jeho myšlenky a pravidelné kosení travnatých ploch jednou za čtrnáct dnů považoval za drahou
a okolní krajinu upravit. Při úpravách kladl důraz na sloučení zahrady s domem, čehož chtěl
chybu. Sepsal také soupis rostlin vhodných pro tento účel, mimo jiné jsou jimi Crocus, Anemone,
dosáhnout především barvou a materiálem (KNOTKOVÁ, 2006).
Muscari, planý Hyacinthus, Fritillaria. Tato louka je dodnes chloubou a obdivovanou částí Gravetye Manor, který dnes slouží jako hotel s restaurací.
Původní terén byl kopcovitý. Krajina, kterou navrhl, měla svahy upravené tak, aby terén klesal
Je však nadále udržován v duchu Williama
Robinsona (KNOTKOVÁ, 2006).
a stoupal nepravidelně pro docílení přírodního vzhledu. Jeho cílem bylo, aby vznikající park vycházel z daného místa. Okolo sídla založil lesní porosty. Některé původní lesní plochy vykácel z důvodu
Na příkladu Gravetye Manor je možné stanovit několik obecných zásad, kterými se Robinson
jejich neproduktivity. Již v prvních letech vysadil tisíc cedrů, tisíc korsických borovic, tisíc
při své tvorbě řídil a jsou typické pro wild garden. Důležité pro Robinsona je (1) neopakovat rostlinu
rakouských borovic a několik tisíc modřín a cesmínových dubů. V blízkosti vody, vysadil vrby,
v pravidelném intervalu, odmítání bodového systému výsadby, na místo toho doporučuje přírodě
kterých si cenil pro jejich barvu větví v zimě a bělavou barvu listí. Pod duby u jezer vysadil narcisy,
podobné skupiny, (2) nepoužívá gradaci rostlin odpředu dozadu jako v klasických záhonech, ale
které nechal zplanět. Jeho inspirací byla návštěva Irska, kde viděl mračna těchto cibulovin ve velkých
někdy nechá vyběhnout vzrůstnou rostlinu mezi nízkými, aby se různě vysoké rostliny promísily,
hmotách, koloniích a skupinách, které vypadaly přirozeně. Vzal si z nich příklad, jak vysazovat
(3) upřednostňuje použití půdopokryvných rostlin pro krytí země, např. Sedum, Saxifraga,
rostliny v přírodní zahradě, tedy do přirozených skupin a rozprostírajících se kolonií. V roce 1893
(4) za vhodné považuje seskupení jednoho druhu do velké skupiny na jedno až dvě místa, aby vynikl
bylo vysázeno 70 000 cibulí do trávníku a na břehy jezer, v roce 1896 100 000 narcisů a dalších
jeho charakter (BISGROVE, 2008; KNOTKOVÁ, 2006). Přínos Williama Robinsona. William Robinson byl jednou z nejvýznamnějších osobností
80 000 v roce 1897, hlavně kolem jezera, ale i v lesích a podél živých plotů. Kromě narcisů takhle
zahradně architektonické tvorby 19. století a tvorby v duchu přírodních zákonitostí a daností vůbec.
zkoušel ve velkých koloniích pěstovat i Tulipa sylvestris (KNOTKOVÁ, 2006; BISGROVE, 2008). Robinsonovou zálibou byl i přímý výsev stromů, keřů a divokých rostlin. V roce 1897
K divoké přírodě, kterou poznával na mnohých zahraničních cestách, přistupoval s pokorou a její
rozptýlil několik semen cedru, v roce 1899 rozséval řídce modřín v lese pro rozptýlenou výsadbu
scenérie se mu staly celoživotní inspirací. Usiloval o přirozený vzhled zahrad, daný především vhodně
(BISGROVE, 2008).
zvoleným výběrem rostlin, a to nejen domácích, ale i nepůvodních, exotických. Jeho cílem byla
Část u domu, západní zahradu (West Garden), pojal jako sérii záhonů. Pojmenoval ji jako
divoká, nespoutaná a volná krajina. Vždy však vycházel ze stanovištních podmínek a používané
květinová zahrada. Při jejím návrhu vycházel z daného klimatu, půdy, oblíbených rostlin a jejich
rostliny tomu podřídil, ty potom byly schopny na místě prosperovat bez dodatečné péče. Studiem
účinnosti v ročních obdobích. Existence této zahrady dokládá to, že Robinson zcela nezatracoval
a poznáním cizích krajin určil, z jakých zemí je možné použít rostliny, aby je bylo možno s úspěchem
myšlenku pravé květinové zahrady. Tvrdil ovšem, že by se tento druh záhonu měl objevovat pouze
pěstovat v anglickém klimatu. Byly to Severní Amerika, Řecko, Itálie, Španělsko, Malá Asie a Alpy.
v blízkosti domu a měl by se lišit použitím rostlin. Své místo zde našly čajové růže a výsadby
Rostliny z těchto zemí jsou podle Robinsona schopné naturalizovat v přírodní zahradě.
hvozdíků. Pro půdní pokryv požíval skalničky, zejména rozchodníky, které dobře rostly i v záhonech
Kladl důraz na přirozený vzhled rostlin, nijak je neusměrňoval a dával jim patřičný životní
bez kamení. Robinson často vysazoval záhony v trávníku a ve štěrku. Byly velké a zároveň
prostor k jejich rozvoji. Rostlinný materiál je v jeho realizacích nadřazený veškerým architektonickým prvkům. 15
Přišel s mnoha novými myšlenkami, které ovlivnily zahradní architekturu na mnoho let,
před tím neviděla zahradu s divokými rostlinami, byla velmi populární. Stala se první, tzv. přírodní
a z jeho tvorby je možno s úspěchem čerpat i dnes.
zahradou v Chicagu (BACHRACH, 2001, [online]). Jensen byl přírodou fascinován a zajímal se i o její ochranu. Obdivoval vegetaci amerických stepí. Na přelomu 19. a 20. století se na americkém středozápadě zformoval nový styl, nazývaný Prairie School a Jensen byl jeho členem. Styl se projevil jak v architektuře, tak v zahradně krajinářské tvorbě. Stoupenci tohoto stylu považovali použití nepůvodních rostlin za nevhodné, podporovali použití domácích druhů, kritizovali také evropské navrhování, které považovali za lhostejné ke krajině. Jak název napovídá, vyzdvihovali prérijní krajinu, její nespoutanost a krásu. V architektuře se tento styl, reprezentovaný např. Frank Lloyd Wrightem, projevil horizontálními liniemi, které měly evokovat a odrážet kontury původního prérijního terénu. Typické byly také ploché střechy s širokými přesahujícími okapy, pevná, prostorná konstrukce (WAYMARK, 2003).
Obr. 3 Gravetye Manor, pohled k domu
Na přelomu 19. a 20. století byl Jensen pověřen návrhem několika panství na severní pobřeží
Obr. 4 Výhled do krajiny
v Chicagu a Ženevského jezera ve Wisconsinu. V té době také podnikl mnoho cest do nedotčené, divoké přírody, kde studoval a fotografoval přírodní scény a místní flóru. Na počátku dvacátého století Jensen se svým kolegou a stoupencem Prairie School Dwightem Perkinsem vypracovali studii, jejímž výsledkem byla v roce 1903 mapa nazvaná Navrhovaný systém lesních parků a krajinných stezek potěšení (angl. country pleasure roads). Koncept začlenil do výroční zprávy, která obsahovala vymezení důležitých přírodní oblastí. Jensen a Perkins navrhli vytvoření pásu přírodní krajiny po obvodu Chicaga. Doporučili nový systém bulvárů, které by spojovaly tyto přírodní rezervace s již existujícími městskými parky a stávajícím uličním řádem. Lesní Obr. 5 Detail záhonu
chráněná oblast byla vybudována v roce 1915 (BACHRACH, 2001, [online]).
Obr. 6 Detail výsadby u domu
Jeho asi největším dílem je Columbus park v západní části Chicaga. Založil jej na pozemcích,
6.3 JENS JENSEN (1860 – 1951)
na kterých se nacházela pole, zalesněná území i stopy písečných dun. Jensenova vize pro tento park vycházela z topografie a přirozeného vývoje daného místa. Jeho inspirací byla opět krajina prérií.
Konec 19. století byl ve znamení rychlého rozvoje měst. Výjimkou nebylo ani Chicago,
Použil jen původní rostliny a navrhl rozlehlé louky, vytvořil meandrující laguny, vysadil háje stromů
ve kterém se začaly budovat vysoké budovy, železnice, silnice a město se tak dostalo mezi přední
jako zpodobnění illinoiské krajiny - prérie, prérijní říčka a lesní okraje (BACHRACH, 2001, [online]).
města. Lidé na to byli hrdí, ale Jens Jensen viděl rychle mizejícím přirozenou krajinu, kterou ctil
Jak píše Robert E. Grese v jeho biografii, (1998): „Pro Jensena byla jediným smysluplným
a chtěl zachovat. Odmítal přímé linie a základem jeho tvorby se stala křivka, která pro něj byla
zdrojem inspirace pro zahradní architekty původní krajina. Její vegetaci, její divoký život považoval
symbolem volného myšlení.
v důsledku přirozeného výběru za tisíce let za dokonalou. Zničit ji, by znamenalo zničit Ameriku. Její
Narodil se v Dánsku a v roce 1884 emigroval do Spojených států. Krátkou dobu pobýval
poškození je vandalismus“ (BACHRACH, 2001, [online]).
na Floridě a později se usadil v Chicagu, kde pracoval jako pomocný pracovník pro West Park
Koncem 19. století se styl přírodní zahrady dostává i do Evropy. Tuto teorii rozvíjí němečtí
Commissions. Později byl povýšen a vysadil okrasnou zahradu z exotických rostlin. Ta však
tvůrci Karl Foerster (1874 – 1970) a Willy Lange (1864 – 1941), který se staví proti původním
neprosperovala a Jensen použil plané rostliny z okolní přírody a v roce 1888 je vysadil na okraj Union
pravidlům estetiky a zaměřuje se na estetiku na „ekologickém“ základu. On sám se prohlašuje
park, tuto část nazval Americká zahrada (American garden). I když většina návštěvníků nikdy
za autora tzv. německého zahradního stylu. V Holandsku začíná vznikat tzv. heem (přírodní, divoký) 16
6.5 ROBERTO BURLE MARX (1909 – 1994)
park, jehož autorem je Jacobus Pieter Thijsse (1865 – 1945). Soustředil se na přírodní parky s domácí flórou Holandska. Jeho Bos Park a Thijsse´s Hof podpořily rozvoj podobných míst, rostlinných
Roberto Burle Marx byl brazilský malíř, designér, scénograf, biolog, zahradník a jeden
rezervací bez změny přirozeného podloží. Koncem 19. století se začali Holanďané obecně zajímat
z nejvýznamnějších zahradních architektů 20. století. Původně studoval malířství v Německu, kde
o ochranu mizející přírody a obrátili k ní větší pozornost (KNOTKOVÁ, 2006; MARTINEK, 2004).
často navštěvoval botanickou zahradu v Berlíně a ve zdejších sklenících získal hluboké znalosti i o původní flóře Brazílie, která ho naprosto ohromila. Doma se s nimi setkal jen výjimečně, protože
6.4 WILLY LANGE (1864 - 1941)
tvůrci dávali přednost dovezeným druhům především z Evropy. Po návratu do Rio de Janeira se věnoval sbírce původních rostlinných druhů jeho rodné země (WAYMARK, 2003).
Konec 19. století byl v Německu stále ještě ve znamení obdivu k anglickému krajinářskému
Ve 40. a 50. letech 20. století podnikal cesty do nitra Brazílie a jiných jihoamerických zemí.
parku, a to i přes to, že se v odborných časopisech objevovala kritika tohoto stylu. Myšlenku zahrady
Ty se pro něj staly vodítkem pro budoucí navrhování. Díky těmto výpravám začal své návrhy zakládat
inspirované přírodními procesy zde začali uplatňovat zahradníci, ale výrazný zahradní architekt zde
na ekologických základech. Rostliny kombinoval tak, jako by spolu rostly na původním stanovišti.
chyběl.
Důraz však kladl na to, aby byly schopny na daném místě prosperovat a byly stabilní. Z nich pak díky
Willy Lange byl profesorem zahradního designu v Berlíně a jeden z nejvýznamnějších
svým vědomostem získaných na cestách vytvářel kombinace, které působily jako věrná kopie okolní
teoretiků zahradního umění počátkem dvacátého století v Německu. Své názory a koncept přírodní
přírody (KOVÁŘOVÁ, 2011).
zahrady (natur garten) formuloval v časopisech Gartenwelt a Gartenkunst od roku 1900 a vydal také
Jeho největší inspirací byla příroda rodné Brazílie, vodní svět amazonských pralesů a jejich
knihu Gartengestaltung der Neuzeit (1907). V té Lange tvrdil, že německá přírodní zahrada byla
flóra. Nesmírně si ji vážil a obdivoval ji. Inspirací pro něj byl i sebemenší detail jako je žilka listu,
nejvyšší forma zahradního umění, a důkaz o tom že Německo může být kulturním nositelem lidstva
často vycházel i z pestré barevnosti zdejší divoké přírody, které viděl na květech či listech, stejně tak
v oblasti zahradního umění. Lange zdůraznil, aby byla zahrada spojena s určitým místem, a prokázala
však uměl pracovat s velkou škálou odstínů zelené. Typické jsou pro něj čisté a vyvážené kompozice
jeho porozumění. V mnoha ohledech můžeme najít v jeho názorech myšlenky Williama Robinsona.
s jemnými liniemi či křivkami. I v nich je možné nalézt odraz brazilské přírody. Svou obrovskou
Například stejně jako Robinson i Lange odsuzoval formální zahrady, které považoval za příliš
zálibou až fascinací domácími druhy se zasloužil o jejich popularizaci i u širší veřejnosti, která do té
antropocentrické. Zahrada podle něj neměla sloužit jen potřebám lidí, ale měla dávat prostor pro
doby snad ani netušila, jak bohatá zdejší země je. Za atraktivnější a zajímavější považovali druhy
přírodní procesy a respektovat nároky rostlin. Preferoval původní rostliny a materiály inspirované
dovezené. Pokoušel se o co nejmenší vytvoření hranice mezi zahradou a krajinou, obdobně jako tomu
okolní přírodou, což považoval za ideální kombinaci přírodní vůle a lidské touhy. Představa ideální
bylo u anglické krajinářské školy. Zároveň začal nahrazovat dovozový rostlinný materiál domácími
zahrady zahrnuje čtyři kategorie „biotopů“ - vlhký, suchý, luční a podrostový, každý přirozeně
druhy, které vypadaly přirozeněji (WAYMARK, 2003).
začleněný do okolní krajiny. Zahrada měla být její součástí, má z ní vycházet a neměla být od její
Nejen rostliny však mají v jeho tvorbě spojitost s okolní přírodou. Dalším prvkem je voda,
hranice rozpoznatelná (WAYMARK, 2003; MARTINEK, 2004; HANEY, 2010).
která se v jeho rodné zemi vyskytuje v mnoha formách. Ve svých návrzích s ní pracoval v přirozených
Langeho zahrady neměly přesné hranice, rostliny byly nepravidelně rozmístěny a rostly
tvarech, ať už jako klidnou hladinou nebo naopak v organických liniích či kaskádách. Pro Brazílii to
přirozeně bez lidského zásahu, opakuje se i výskyt cibulovin pod stromy a podél cest, tak jako tomu
znamenalo nový přístup k vnímání přírody. Ne ji ovládnout, ale vážit si ji, pochopit její podstatu,
bylo u Robinsona (WAYMARK, 2003).
chránit a brát si z ní inspiraci (KOVÁŘOVÁ, 2011). Jeho v mnoha věcech netradiční pojetí zahradní architektury souvisí také s jeho zájmem o umění, především o malířství. Své návrhy často tvořil jako obrazy, jejichž krása a podstata vynikla až při pohledu shora. Jedním z nejznámějších takových příkladů je pláž Copacabana. Ke každému místu, které měl navrhovat, přistupoval individuálně, ctil jeho genius loci.
17
6.6 LUIS BARRAGÁN (1902 – 1988)
6.5.1 Parque del Este Autor: Roberto Burle Marx
Luis Barragán byl nejvýznamnější mexický architekt 20. století. Ve své tvorbě rozvíjel tradici
Realizace: 1956 - 1961
maurské zahrady, typickou pestrými barvami a spojením člověka s krajinou. Inspiroval se také
Lokalizace: Caracas, Venezuela
nespoutanou, divokou přírodou, duchem přirozených forem, z nichž do svých děl abstrahoval jejich
Inspirace: Charakteristická příroda Venezuely
základní podstatu. I když byl původně architekt, po té, co podnikl zahraniční cestu po Evropě a navštívil zahradu Generalife ve městě Granada, italské vily a pobřeží Středozemního moře,
Parque del Este je příkladem obsáhlé tvorby zahradně architektonických děl tohoto
se prohloubil jeho vztah ke krajinářské architektuře.
významného tvůrce. Park se nachází téměř v centru města mezi rušnými komunikacemi. Cílem bylo
V roce 1980 při udělení Pritzkerovy ceny řekl: „V tvorbě zahrad architekt vyzývá království
vytvořit místo pro odpočinek, které bude evokovat zdejší tropickou přírodu. Základ tvoří klikatící se
přírody k partnerství. V krásné zahradě je majestát přírody vždycky přítomný, ale redukuje se
cesty, velká plocha pro setkávání a jezero. Původně byl terén rovinný, Burle Marx ho však upravil do
do lidských proporcí a mění se tak v nejefektivnější útočiště před agresivními tendencemi současného
podoby mírně kopcovité. V jednotlivých částech byly tematické zahrady, odrážející zdejší faunu
života“ (Luis Barragán, 2013, [online]).
a flóru. Vyvýšená místa zároveň poskytovala výhledy do okolní hornaté krajiny. Burle Marx tento park pojal také trochu jako vzdělání o bohatosti a kráse zdejší přírody, za účelem osvěty obyvatel,
6.6.1 Pedregalské zahrady
kteří mnohdy ani netuší jak bohatá je jejich země. Východní část parku je tvořena zalesněnou plochou
Autor: Luis Barragán
s domácími druhy, což je jakousi abstrakcí zdejších lesů přenesených do parku. Tento park povzbudil
Realizace: 1945 - 1950
v lidech zájem o přírodu a její potřebu zachování a ochrany. Je založen na organických tvarech, které
Lokalizace: Mexico City, Mexiko
jsou abstrakcí okolní krajiny a odráží zdejší rozmanitost.
Inspirace: Krajina lávových hor Projekt Pedregalských zahrad patří mezi Barragánova nejznámější díla. Svým pojetím a hlavně místem, kde vznikly, nemají obdoby. On sám o nich řekl (1980): „Uchvácen krásou této krajiny jsem se rozhodl vytvořit sérii zahrad, abych zlidštil její magii, ale nezničil. Když jsem se procházel podél šíjí z lávy, ve stínu velkolepých valů z kdysi živé vulkanické skály, náhle jsem k svému úžasu objevil malá utajená zelená údolí“ (Luis Barragán, 2013, [online]). Byla to právě divoká příroda a silný duch místa, který mu vnukl nápad na vytvoření ojedinělého návrhu. Krajinu lávových
Obr. 7 Parque del Este - organické tvary
hor ničím neobohacoval, nevkládal do ní další prvky, v plné míře vycházel z původního terénu.
Obr. 8 Parque del Este - okolní krajina
Postupným odstraněním hmoty vznikly cesty, schody, plošiny vytesané do stávající horniny. Díky tomuto přístupu vše působí jako by to tu bylo odjakživa. I se zdejší vegetací bezezbytku pracuje, z místy bujné vegetace vyčleňuje výrazné solitéry, které celek dokreslují.
Obr. 9 Parque del Este
Obr. 10 Detail vodní plochy
18
v Portlandu v Oregonu, USA, který se skládá ze tří parků propojených pěšími pruhy. Vznikly tak Lovejoy Plaza, Pettigrove Park, a Auditorium Forecourt (nyní známá jako fontána Iry Keller), které jsou ukázkou Halprinovy tvůrčí energie a jedné z jeho největších inspirací potoky a vodopády v soutěsce řeky Columbia. Lovejoy Plaza reprezentuje hory abstrahované v betonu s ostrými hranami a vodopádem tekoucí z vrcholu, který padá do klidného bazénu. Pettigrove Park je klidné zelené místo a tvoří tak kontrast k předešlému dynamickému prostoru. Velmi rád si pohrával s živly, jako jsou oheň, vítr a voda. Ta hraje hlavní roli ve vyvrcholení sekvence portlandských prostor v Auditorium Forecourt, představující výtvarnou stylizaci kaskád horských vodopádů v podobě betonové kašny. Halprin na ní spolupracoval s Angelou Danadijevovou. Tato kašna je často Obr. 11
Obr. 12
označována za prvek „veřejné krajiny“ v centru Portlandu. O jejím významu svědčí i to, že ji v roce
Obr. 13
Obr. 11 – 13 Pedregalské zahrady
1970 Ada Louise Huxtableová, kritička architektury, přirovnala k Piazza Navona a fontáně di Trevi (OLIN, 2011, [online], DAMEC, 2000). Tento projekt stál na počátku tvorby obdobných realizací v ostatních městech USA.
6.7 LAWRENCE HALPRIN (1916 – 2009)
Respektoval životní prostředí a své návrhy zaměřil na funkci a zlepšení života lidí ve městě. Mezi významné osobnosti 20. století bezesporu patří i americký krajinářský architekt, designér a pedagog Lawrenc Halprin. Ve své tvorbě se zabýval jednotou města a přírody, a jeho cílem byl lepší život ve městě. Vždy navrhoval funkční prostory, které se snaží nalézt rovnováhu mezi požadavky lidí a přírodou, zejména oblastech zpustlých čtvrtí. Za svou práci získal mnoho ocenění, např. American Institute of Architects Design Award. Řada projektů demonstruje jeho vizi zahrady nebo volného prostranství jako scénu, (jeviště). Halprin uznal, že "zahrada v těsné blízkosti lidí, nejlépe před jejich vlastním prahem, je ta nejdůležitější zahrada," cení si "divoké oblasti, kde můžeme být opravdu sami se sebou samým a kde je příroda vnímána jako prvotní zdroj života“ (OLIN, 2011, [online]).
Obr. 14
Obr. 15
6.7.1 Auditorium Forecourt Autor: Lawrence Halprin Realizace: 1968 Lokalizace: Oregon, USA Inspirace: Vodopády řeky Columbia Ačkoliv se zabýval především projekty v městském prostředí, najdeme v jeho tvorbě inspiraci divokou přírodou, kterou velmi obdivoval. Své návrhy začal náčrtky přírodních prvků a procesů, přizpůsobil je a abstrahoval, aby vyhovovaly potřebám města. Velmi často uplatňoval přírodní kámen,
Obr. 16
Obr. 11 – 14 Auditorium Forecourt
vodu, dřevo, ale i beton. Dodnes je velmi známá jeho realizace otevřeného systému veřejných prostor 19
Obr. 17
neomezovaly. Neustále vytváří nové a nové kombinace, které po jejich realizaci dál zkoumá a sleduje,
6.8 PIET OUDOLF (1944- )
jak prosperují. I přes časté počáteční obavy se jen málokdy stane, že by daná kombinace neobstála. Piet Oudolf je holandský zahradní architekt a školkař, který se specializuje na trvalkové
Domácí a divoce rostoucí druhy si vybírá také pro to, že mají vyvážený poměr květu a ostatních částí
výsadby. Původně vystudoval architekturu, ale místo navrhování staveb ho více oslovila práce
rostliny a výsadby z nich působí přirozeně. Srovnává je se zahradními druhy, které mají často květ
s rostlinami, které zasvětil celý život. Jeho realizace jsou výsledkem třicetileté praxe a jsou právem
neúměrně velký. Zvláštní pozornost klade na rody Aster, Astrantia, Monarda a v poslední době také
považovány za jedny z nejlepších v oboru. Oudolf je součástí skupiny tzv. Nové Vlny použití rostlin -
na rod Sanguisorba (KINGSBURY, 2000). Jeho nepřeberné množství zkušeností a experimentů vedlo
New Wave Planting nebo také “The Dutch Wave“. Smyslem tohoto hnutí je spojení inspirace
k tomu, že vytváří kompozice, které jsou nejen efektní, ale hlavně dlouhodobě prosperující a funkční.
přírodou a uměleckého vyjádření. Dochází tak ke střetu ekologické podstaty práce s rostlinami
Piet Oudolf se neomezuje pouze na to, co mu poskytuje příroda. Sám se věnuje šlechtění
s designem a originálními nápady (STACHOVÁ, 2012, [online]).
a pěstování nových odrůd s jím požadovanými vlastnostmi, které pak uplatňuje ve svých realizacích.
Používá trvalky z anglické zahrady, ale pracoval s nimi v mnohem větším měřítku. Mnoho
Spojuje tím holandské zahradnické tradice s novodobým trendem – tradiční nizozemský formální styl
tvůrců má na paměti pravidlo práce s lichými čísly, např. pět a sedm, Oudolf pracuje s čísly padesát
s novodobým naturalistickým přístupem. V roce 1982 v Arhnemu v Holandsku založil svou vlastní
a sedmdesát, což dokládá jeho princip realizací. S rostlinami nepracuje jako s jednotlivci, ale používá
trvalkovou školku, kterou provozuje jeho manželka Anja Oudolf. Je také spoluzakladatelem ‘Future
je ve společenstvech a teprve z nich tvoří plošné výsadby (HILLENMEYER, 2010). Příkladem
Plants‘ – společnosti specializující se na výběr, pěstování, šlechtění a ochranu rostlin, které jsou
mohou být velké modré plochy rozkvetlých šalvějí v Lurie Garden v Millenium parku v Chicagu.
spolehlivé, odolné vůči chorobám, snadno se udržují, a jsou krásné po celý rok. Mají tedy všechny
Výsadby mají často podobu „toků“ a jsou řešeny převážně v křivkách (tvar „S“) s měkkým
potřebné vlastnosti pro použití ve veřejném prostoru (STACHOVÁ, 2012, [online]; The Lurie
ohraničením bez použití pravých úhlů. Tyto rozlehlé plochy pak doplňuje solitérami, které jim
Garden, 2012, [online]).
dodávají hloubku. Seskupováním rostlin chce dosáhnout slukovité disperze rostlin jako je tomu
Piet Oudolf je autorem děl v mnoha zemích světa jako jsou Holandsko, Německo, Anglie,
v přírodě, důraz klade také na podobnou sociabilitu rostlin. Výsledek je velkolepý a vytváří dočasnou
Švédsko, USA aj. Kromě zahrad se věnuje také tvorbě veřejného prostoru. Mezi jeho nejvýznamnější
hru světel, barev a tvarů s měnícím se ročním obdobím (OUDOLF, KINGSBURY, 2000). Vyzdvihuje
realizace patří Lurie Garden v Chicago Millenium Park, na které spolupracoval s Katryn Gustafson
při tom i efekt rostlin v zimě, uznává jejich krásu i po odkvětu. Používá přirozené rostliny, které umí
v roce 2004, a projekt Battery Park. Podílel se také na projektu High Line Park v New Yorku, který
podle něj „dobře žít a dobře umřít“ (STACHOVÁ, 2012, [online]). Ve svých návrzích převážně
byl otevřen v roce 2009. V rámci přehlídky Bienále architektury vybudoval v roce 2011 ukázkovou
používá trvalky, traviny a cibulnaté a hlíznaté rostliny.
zahradu, která se stala součástí výstavního areálu, dále je autorem výsadeb v atriu Serpentine Gallery
Jak již bylo zmíněno, Oudolfovou největší inspirací je příroda a to především druhy v ní
2011 švýcarského architekta Petera Zumthora (STACHOVÁ, 2012, [online]).
přirozeně rostoucí. Považuje za velmi důležité poznat a pochopit zákonitosti přírodních biotopů a životních podmínek divoce rostoucí vegetace. Pouze tak je možné z ní vycházet při tvorbě a s úspěchem tyto prvky uplatňovat. Stěžejními biotopy pro jeho tvůrčí práci jsou, jak sám uvádí,
6.8.1 Lurie Garden
louky a prérie, ze kterých vycházel mimo jiné při tvorbě Bosketu v Battery Park v New Yorku.
Autor: Piet Oudolf (autor trvalkových výsadeb), Kathryn Gustafson, Robert Israel
„Emoce, které přírodní svět produkuje, zejména pak prérie a louky, jsou mojí inspirací. Tento
Realizace: 2004
pocit – robustního klidu – je cílem výsadby Bosketu. Bosque je vnímán jako přirozený, dokonce
Lokalizace: Millenium Park, Chicago, USA
i nezkrotný, skládající se z vln rostlin a rostlinných skupin v měřítku s prostředím. Jednotlivé rostliny
Inspirace: Flóra amerických stepí a prérií
jsou krásné, ale v kombinaci s ostatními, a v souladu s tímto místem, vytvářejí jednotu a krásu, která Lurie Garden se nachází na jižním konci parku Millenium na ploše pěti akrů. Piet Oudolf při
odráží přírodu po celý rok.“ řekl Oudolf k realizaci Battery Park (OUDOLF, 2012).
této realizaci spolupracoval s Kathryn Gustafson a Robertem Israelem. Tato zahrada vzdává hold
Velká část úspěchu jeho tvorby tkví v dokonalém výběru rostlin a jejich kombinace. Zaměřuje se na druhy, které jsou si podobné jak vzrůstem, tak pěstebními podmínkami, aby se navzájem 20
mottu „Město v zahradě“, které odkazuje na transformaci města z bažin až po silné a odvážné město. Návrh metaforicky odráží přírodní a kulturní historii místa (GUSTAFSON, 2012, [online]). Tato zahrada je dokonalou kombinací prostorových struktur, rostlin a umělého osvětlení. Zahrnuje výrazné prostory definované vystříhávanými živými ploty a stezkami pro chodce. Na dvou stranách zahradu uzavírá pět metrů vysoký tvarovaný živý plot, který slouží mimo jiné jako ochrana výsadby před vlivy dopravy a větrem. Živý plot je podepřen kovovou konstrukcí s armovacími sítěmi, kterou jsou postupně vyplněny hmotou vegetace. Součástí jsou i vodní plochy, jejichž směr kopíruje chodník z tvrdého dřeva. Vedou úhlopříčně celou zahradou a vymezují „světlé pole“ s 240 druhy trvalek a "tmavé pole", které je zastíněno třešňovými stromy (ŠMÍDEK, 2010, [online]). „Light
Obr. 20 Rozmanitost výsadeb
Plate“ neboli „Světlá pole“ jsou teplá, suchá a jasná. Představují chicagskou moderní a uměleckou kontrolu nad přírodou, přináší čistou a upravenou zahradní architekturu. „Dark Plate“ neboli „Tmavá pole“ reflektují původní, historický, krajinný ráz místa. Původně zde byla říční delta s divokou pobřežní vegetací. Charakteristická je tajemná, nostalgická atmosféra, bujná, přírodě podobná vegetace a měkké světlo. Tlumené barvy a různé textury tohoto místa slouží jako dramatický rám „Light Plate“ (The Lurie Garden, [online], 2012) I v této zahradě pracuje Piet Oudolf s rostlinami ve velkých společenstvech v podobě „toku“. Jeden z nejznámějších pohledů z tohoto parku je ten na rozkvetlé „pole“ šalvějí v odstínech fialové. Na jaře ohromí záplava rozkvetlých tulipánů a v pozdním létě působí např. kombinace Echinacea a Allium. Lurie Garden nabízí bohatý a rozmanitý smyslový zážitek během všech ročních období, ve dne i v noci. Tato zahrada je vhodným důkazem toho, že rostliny ve větší mase podtrhnou a zdůrazní vizuální efekt.
Obr. 18 Lurie Garden
Obr. 19 Šalvějová „pole“
21
Obr. 21 Detail výsadby
mikroklimatické rozdíly ve dvorech vytvářející terasu v západním vnitrobloku, kde je v zimě
7. SOUČASNOST
slunečno, a druhá terasa na opačné straně druhé vnitrobloku, která je v létě zastíněna. Vytvořili dva Divoká příroda byla inspirací již pro mnoho generací tvůrců. To, co je jí vytvořeno, vždy
dvory v přízemí kancelářských budov, do kterých dostali odstraněním střech denní světlo, vzduch
perfektně funguje a má smysl.
a přírodní prvky. Vnesli tak slunce do každodenního života lidí na pracovišti. Dvory sice dělí cesta,
Tendence současné zahradní a krajinářské architektury jsou velmi rozmanité a je téměř
jsou však pojaty jako souvislá krajina s břízami, bambusy, mechem, akátovým dřevem a místními
nemožné je shrnout do nějakého „pravidla“. Nedá se říct, do jaké míry se tvůrci nechávají tímto
říčními kameny. Jedná se tak o jakousi abstrakci lesní půdy. Okraje zahrad jsou skleněné, aby spolu
fenoménem inspirovat. V soudobé tvorbě najdeme jak organické kompozice inspirované přírodními
interiér a exteriér lépe komunikoval a lidé tak měli výhled do „přírody“ (Tahari Courtyards, 2013,
tvary, tak strohé pravidelné linie vycházející z městského organismu. Dobře provedený návrh
[online]; UFFELEN, 2010, [online])
inspirovaný říční krajinou, lesem, horskými masivy či jinými přírodními prvky je vidět nepříliš často
Podle slov autorů tento projekt ukazuje, jak stačí obětovat malé procento podlahové plochy
a bohužel v České republice ještě méně. Společným trendem v současné době by se dala nazvat snaha
budovy a ne příliš velký rozpočet, aby se transformoval pocit pracovního prostředí. Realizace slouží
o pokud možno celoročně efektní realizace s nižšími nároky na následnou péči, kterou je také
jako důležitý příklad pro inspiraci dalších autorů, aby více Američanů trávilo svůj čas v takovém
především v urbánním prostředí těžké zajistit. Stále větší oblibu si tak získávají přírodě blízké
prostředí (Small is Beautiful, 2013, [online]).
vegetační prvky uplatňující domácí druhy, které při vhodném výběru stanoviště zajistí cenově přijatelné, trvale udržitelné a vizuálně působivé kompozice. Vybrané příklady přiblíží aktuální možnosti a přístupy v soudobé zahradně architektonické tvorbě. Přibližují práci s daným tématem od téměř přesné kopie přírodních scén až po do velké míry stylizované realizace.
7.1 REFERENČNÍ PŘÍKLADY 7.1.1 Veřejný prostor 7.1.1.1 Tahari Courtyards
Obr. 22 Březový lesík
Obr. 23 Tahari Courtyards
Obr. 24 Výhled z interiéru
Obr. 25 Mobilní sedací nábytek
Autor: Michael van Valkenburgh Associates (MVVA), Inc., Landscape Architect, Voorsanger & Associates Architects, P.C. Realizace: 2002 - 2003 Lokalizace: Millburn, New York, USA Inspirace: Les a jeho atmosféra V komplexu skladů a kanceláří v New Yorku vznikly po rekonstrukci prostory, na jejichž ztvárnění si módní návrhářka Elie Tahari najala MVVA. Jejich cílem bylo vnést do jinak nehostinného místa mezi budovami světlo a slunce na poměrně malém prostoru. Vnitřní prostory jsou známé pro své neobvyklé originální použití kvalitních materiálů, aby byly dobrým místem pro práci. S hmatovým a smyslovým vnímání materiálů pracovali i autoři projektu. Jejich umístění má posílit 22
7.1.1.2 Francouzská národní knihovna
Kromě jejich estetické stránky je důležité mít na paměti také jejich stanovištní požadavky, jejichž zajištění může být důvod k odklonu jejich uplatnění.
Autor: Dominique Perrault Realizace: 1995 Lokalizace: Paříž, Francie Inspirace: Borový les Koncem 20. století proběhla architektonická soutěž na velkorysý projekt nové Francouzské národní knihovny v Paříži, jehož vítězem se stal ateliér architekta Dominique Perraulta, jehož záměrem bylo vytvořit nejen novou knihovnu ale zároveň městský monument. Architekt projektoval pro východní část města knihovnu situovanou u Seiny jako další z velkých pařížských plání a rovněž stavebních dominant. Vznikla uměle vytvořená, proporčně klasicky dimenzovaná obdélníková terasa s vnitřním atriem vymezeným čtyřmi monumentálními skleněnými stavbami v nárožích (KRATOCHVÍL, 2006, [online]). Architekt knihovny Dominique Perrault chtěl vytvořit architektonické dílo ve stylu kláštera. Na jedné straně má být projekt veřejnou stavbou, na straně druhé také částečně chrámem s klidným atriem ve svém středu. Výsledkem je harmonický celek, v němž se prostory zahrady a staveb vzájemně podmiňují, doplňují a prolínají.
Obr. 26
Na vysokém pyramidovitém podstavci, na nějž vystoupáme po schodech, táhnoucích se po celém obvodu, se tyčí čtyři subtilní věže. Celý komplex je dokonale symetrický. Tvar každé z nich připomíná otevřenou knihu. Podstavec je však samotnou stavbou, která je ještě ponořena hluboko pod povrch. Mezi věžemi se rozprostírá rozlehlé hektarové atrium zahloubené do nitra terasy. Tento prostor je navržen jako vzrostlý, mohutný, šumící borový les, představující důkaz přírodní krásy, který sem byl přenesen z místa, kde rostl, se vším co do něj patří a dotváří autentickou atmosféru lesní půdy. Je tvořen vzrostlými vyvětvenými borovicemi, bylinným podrostem, kapradinami a kameny. Prostor je protipólem k hektickému modernímu světu v jeho okolí. Má sloužit jako klidné místo pro četbu, schůzky či odpočinek. Zahrada v prostoru nepůsobí cize, je příjemným obohacením městského prostoru, jak esteticky, tak co se týče mikroklimatu. Pohyb v ní nabízí proměnlivý obraz přírody a neustále nové podněty. Díky dokonalému návrhu je možné zahradu vnímat z několika výškových úrovní a pomyslně tak vstoupit do korun mohutných borovic. Celý vstupní prostor je prosklený, takže les opticky vstupuje i do interiéru budovy (DAMEC, 2006). Tato realizace je příkladem funkce přírodního prvku v urbánním prostředí. Je jistě velkým oživením často strnulých městských struktur. Nutno však podotknout, že les v těchto podmínkách
Obr. 27
příliš neprospívá, dochází k jeho prosychání. Zde narážíme na určitá omezení použití těchto prvků.
Obr. 28
Obr. 26 – 28 Fotodokumentace Francouzské národní knihovny 23
7.1.1.3 Finský pavilon „The Wind Nest“ Autor: SARC Architekts Realizace: 2000 Lokalizace: Hannover, Německo Inspirace: Březový háj Finský pavilon "The Wind Nest", jehož autory jsou
SARC Architects, byl vybudován
při příležitosti výstavy Expo v Hannoveru v roce 2000. Motto výstavy „Člověk-příroda-technika“ navozuje atmosféru, která mnohé tvůrce přivedla k myšlence všestranně využít dřevo jako důležitou obnovitelnou surovinu, a to jak při stavbě objektů, tak při vytváření jejich interiérů. Návrh byl koncipován tak aby mohl být pavilon lehce přeměněn na kancelářskou budovu
Obr. 29
Obr. 30
Obr. 31
Obr. 32
Obr. 33
Obr. 34
a měl tak využití i po skončení výstavy. Celá expozice je tvořena dvěma budovami v kombinaci skla a dřeva. To díky jeho termickému ošetření působí jako monolitické kusy dřeva, ve skutečnosti se však jedná o dřevěný obklad. Objekty jsou propojeny dřevěnými mosty procházejícími březovým lesem. Dávají možnost pohledu do korun stromů a vnímání celého prostoru z ptačí perspektivy. Pavilon poskytuje odkaz na lesní hospodářství a papírenský průmysl. Tvoří jej dvě oddělené části, z nichž jedna je nezastřešená a je věnována finské přírodě, kde hlavní místo patří břízám, kamenům, mechům a lesním plodům. Březový háj se stal velmi oblíbenou klidovou zónou vyhledávanou mnohými návštěvníky. Kromě výrazného estetického obohacení přináší do prostoru také příjemnou vůni, která evokuje pobyt ve skutečném lese. Vysazené břízy jsou vysoké 12 – 15 metrů a jejich podrost tvoří bylinné společenstvo s podílem kapradin. Vše je doplněno menšími valouny i velkými solitérními kameny, které evokují nahodilou přírodní kompozici. Tento dojem podporuje také jemná modelace terénu. Od rušného okolí je oddělen díky sítotisku prosklených stěn okolních budov (Finnish Pavilion, 2012, [online]). Velká návštěvnost a obliba lidí dokazuje vhodně zvolené téma návrhu a následné realizace. V rušném a hektickém okolním prostředí nabídla klidný přírodní kout, do kterého návštěvníci „utíkali“. Svědčí to o tom, že příroda nikdy nebude přežitkem a stále se měnící módní trendy se jí příliš netýkají.
Obr. 29 - 34 Pavilon The Wind Nest 24
7.1.1.4 Náměstí lidských práv v Mnichově Autor: Valentien Landscape Architects Realizace: 2005 Lokalizace: Mnichov, Německo Inspirace: Borový les, okolní krajina Náměstí Lidských práv (Platz der Menschenrechte) je označován za zelený pás na okraji Mnichova, který spojuje Willy-Brandt-Platz a Bundesgartenschau Park, můžeme jej také pomyslně označit za prostor spojující město s přírodou. Vznikl jako protipól k rozsáhlému a reprezentativnímu Willy–Brandt–Platz. Náměstí lidských práv mělo být místem pro občany části Riem. Mělo být intimní, obyvatelné, s množstvím zeleně
Obr. 35
Obr. 36
Obr. 37
Obr. 38
a zastoupením přírodních materiálů. Jedná se prostor s pravoúhlým půdorysem, jehož ústřední motiv je borový lesík, který je však vysázen ve volných řadách z písku. Díky borovicím je prostor zelený v zimě i v létě a přináší hru světla a stínu. Výrazným prvkem sloužící zároveň jako sedací prvek jsou mohutné dřevěné trámy, které jsou umístěny stejným směrem jako výsadby borovic, což ještě umocňuje dominantní lineární směr. V písku, který je použit jako mulčovací materiál, se samovolně rozšiřuje vegetace mechu a jiných nenáročných půdopokryvných druhů, které podporují přírodní vzhled. Přírodní materiály umocňují uvolněnou atmosféru celého prostoru. Díky svému umístění nabízí výhledy do krajiny, za pěkného počasí až na Alpy. Tento veřejný prostor nese prvky inspirace přírodou abstrahované do geometrických tvarů v urbánním prostředí. Je důkazem toho, že i v pravidelně koncipovaném městě působí tyto realizace příjemně a vhodně doplňují architekturu. Množství způsobů, jak s nimi pracovat je velké množství. Je však důležité zmínit, že taková úprava musí být podpořena i okolím, v tomto případě se jedná o výhledy na Alpy.
Obr. 39
Obr. 35 – 40 Fotodokumentace Náměstí lidských práv v Mnichově
25
Obr. 40
7.1.2 Soukromý prostor 7.1.2.1 Soukromá zahrada v Rotterdamu Autor: Adriaan Geuze Lokalizace: Rotterdam, Nizozemí Inspirace: Březový háj Autorem návrhu této zahrady je architekt Adriaan Geuze působící v ateliéru West 8. Její rozloha je pouhých 2 x 5 m a její podstatou je vytvoření nejmenšího možného lesa. Ten byl také předlohou a inspirací tohoto návrhu, i když s jeho odkazem pracuje velmi stylizovaně. Ústředním prvkem je zde „háj“, který je tvořen několika nepravidelně rozmístěnými břízami s velmi tenkými kmeny, jež budí pocit zranitelnosti a křehkosti. Netradiční je zde použití kamene kryjící zeminu, který tak slouží místo podrostu či mulčovacího materiálu, a dodávající prostoru zajímavou strukturu. Takto Obr. 41
pojatý prostor je olemován širokým obrubníkem, ve kterém jsou umístěna bodová světla osvětlující
Obr. 42
koruny stromů. Ten ještě více vymezuje striktně daný tvar „lesa“. Tato zahrada je velmi zajímavou ukázkou s přírodními prvky v originálním pojetí. Je důkazem toho, že na realizaci inspirovanou přírodou není žádný prostor malý a nejsou nutné ani organické tvary. Jde o vhodně zvolený materiál a kompozici, který navodí adekvátní atmosféru i na obdélném půdorysu.
Obr. 43
Obr. 41 – 44 Soukromá zahrada, Rotterdam
26
Obr. 44
7.1.2.2 Soukromá zahrada v Dobřichovicích Autor: Ing. Zdeněk Sendler Realizace: 2009 - 2010 Lokalizace: Dobřichovice -Karlík, Česká republika Inspirace: Horská step Zahrada nacházející se ve středočeském kraji měla za úkol přiblížit majitelům volnou podhorskou přírodu a zároveň měla poskytnout přednosti moderní zahrady. Inspirací pro ztvárnění prostoru bylo také umístění pozemku a jeho návaznost na okolní krajinu. Celý pozemek je rámován horizontem Brdských kopců a pohledy ze zahrady jsou vedeny na nivu řeky Berounky.
Obr. 45
Obr. 46
Dala by se charakterizovat jako přírodě blízká, divoká a přirozeně krásná. Její rozloha je 650 m2, což svědčí o tom, že pro zahradu evokující přírodu není potřeba rozlehlý pozemek. Tato realizace se v roce 2011 stala Zahradou roku (HORÁK, 2012). Inspirací pro návrh byla horská step. Ústředním prvkem jsou travinno – bylinná společenstva rostoucí mezi kamennými šlapáky, které tvoří převážnou část zpevněných ploch. Byly pečlivě vybírány v lomu tak, aby ladily s fasádou domu. Nenajdeme zde žádné přesně vymezené záhony, rostliny volně přechází do prostoru cest, což umocňuje dojem přírody. K zamulčování výsadeb byla použita směs drceného kameniva různých frakcí ze stejného místa jako použité kameny. Další rozměr celému prostoru dodává několik solitér listnatých i jehličnatých dřevin. Výrazným přírodním prvkem je umístění několika mohutných dubových trámů. Ty slouží jako místo pro posezení a zároveň jsou hmotovým prvkem, který kontrastuje s jemnou texturou
Obr. 47
Obr. 48
Obr. 49
Obr. 50
travinno – bylinných společenstev. Na takto upravený prostor navazuje mlatová příjezdová cesta organického tvaru a celou zahradu ještě dotváří parterový trávník a dětské hřiště, které z ní dělají multifunkční prostor nabízející jak kousek přírody, tak uspokojení potřeb moderního bydlení. Tato realizace může být vodítkem pro další tvůrce. Zde vytvořená „přírodní část“ je plně funkční, velmi estetickou částí zahrady, která ji obohacuje o výraznou proměnlivost v průběhu roku a zároveň nevyžaduje přílišnou následnou péči.
Obr. 45 – 50 Soukromá zahrada, Dobřichovice 27
je z hlediska divoké přírody něčím charakteristické. Je pravdou, že v dnešní do značné míry
8. ZPŮSOBY INSPIRACE DIVOKOU PŘÍRODOU
urbanizované krajině již příliš míst nedotčených lidským úsilím nenajdeme, ale i z těch bohužel
Výše uvedené kapitoly přibližují, jakým způsobem a formou je možné k danému tématu
ustupujících přírodních scén a kompozic můžeme ještě mnoho čerpat.
přistupovat a uplatnit tento druh inspirace v konkrétních návrzích a realizacích.
Právě celkový charakter a atmosféra nespoutané přírody se staly podnětem pro tvorbu např.
Tato kapitola by měla zobecnit možnosti inspirace divokou přírodou pro zahradně
Roberto Burle Marxe či Luise Barragána. Barragánovy Pedregalské zahrady jsou typickou ukázkou
architektonickou tvorbu a na základě výše uvedených příkladů nastínit několik možných přístupů
realizace úzce spjaté s místem. To je natolik jedinečné, že by úprava nikde jinde vzniknout nemohla.
k dané problematice.
Barragán zde beze zbytku vychází z krajiny lávových hor. Je třeba podotknout, že tak specifických míst, kde se dá v takové míře vycházet z divoké přírody, tolik není a tento projekt je ojedinělým
Ekologický přístup
dílem. Naopak projekt Roberto Burle Marxe, Parque del Este, je ukázkou, kde inspirace divokou
Rostliny jsou jednou z hlavních složek každého zahradně architektonického díla. Na rozdíl
přírodou není jediným řešením, park by se dal stejně dobře pojmout formálně, ale Marxův obdiv
od jiných prvků jsou nositeli proměnlivosti a vývoje a na jejich výběr je třeba dát patřičný důraz.
k nespoutané přírodě dal vzniknout právě této úpravě.
Zmíněný přístup inspirace je založen právě na rostlinné složce. Stěžejní jsou zde stanovištní
V inspiraci celkovým rázem krajiny tedy můžeme definovat dva přístupy. V případě natolik
podmínky daného místa a výběr vhodných druhů (ne vždy striktně pouze původních), které jsou
specifického místa, jako např. vytěžený lom je tento přístup logickým a vhodným řešením a genia loci
na místě schopné dlouhodobě prospívat. Inspirací jsou volné kompozice přirozeně se vyskytujících
lze podtrhnout jen dílčími úpravami. Naopak v případě neutrálního území, např. parku či zahrady, je
rostlin. Typickými představiteli tvořícími v tomto duchu jsou William Robbinson, Willy Lange, Jens
třeba takovou úpravu dobře promyslet a zvážit, měla by z něčeho vycházet, mít v prostoru
Jensen, Piet Oudol. Lange či Jensen byli zastánci především domácích, původních druhů rostlin
opodstatnění.
z okolní rozmanité přírody. Použití nepůvodních druhů považovali za nevhodné a kritizovali jej jak
Abstrakce prvků - inspirace tvary, barvami apod.
z hlediska ekologického, tak estetického.
Vrátíme – li se k definici slova inspirace, tedy podnětu k tvoření, vnuknutí nápadu, je zřejmé,
Naproti tomu práce Robinsona a Oudolfa mají sice základ v přirozených společenstvech, ale
že jím může být cokoli, i ten nejmenší detail, jako je třeba tvar meandrující řeky, hrany skalních
autoři do kompozic vhodně začleňují i druhy introdukované, které však nepopírají přírodní charakter
masivů či „pouhá“ barevnost bylin v lesním podrostu. Základem tohoto přístupu je zjednodušení
výsledné kompozice. Kritériem výběru jsou pro ně stanovištní podmínky, popřípadě sdužení rostlin
vizuálního vjemu divoké přírody do základních geometrických tvarů. Příkladem takové abstrakce
podle přírodních kompozic. Důraz kladli také na naturalizaci nepůvodních druhů, které používali
může být fontána Iry Keller na Lovejoy Plaza od Lawrence Halprina. Vysoké vodopády abstrahoval
mnohdy ve velkých skupinách, tzv. mračnech, pro zvýraznění výsledného efektu. Především
do betonu s ostrými hranami tvořící mohutný prostorový prvek. Pracoval s motivem z výšky padající
Robinson, tvůrce pojmu wild garden, zdůraznil, že určité druhy nepůsobí dobře samostatně, jejich
vody, ale konkrétní formu přizpůsobil moderní době. Tato realizace je ukázkovým příkladem přístupu
hodnota vynikne až ve skupině. Tento fakt souvisí také se skutečností, že pracovali převážně s druhy
k inspiraci s vyloučením doslovnosti.
s méně výraznými vzhledovými vlastnostmi, např. menšími květy, které vynikly až v použití
Použití takového přístupu je vhodné především v moderním urbánním prostoru, ve kterém je
v koloniích.
např. vzhledem k jeho lokalizaci možné pracovat s prvky divoké přírody a zároveň by jejich přesné
Při aplikaci daného přístupu je stěžejní odborná znalost přírodních mechanismů
kopírování či ztvárnění působilo v prostoru nevhodně až uměle. Příkladem může být i Náměstí
a geobiocenologie. Současně jsou nutné i dobré tvůrčí předpoklady, aby nedocházelo k pouhému
lidských práv v Mnichově, kde je pracováno s motivem borového lesa, ovšem v geometrických
kopírování přírodních vzorů.
tvarech, především přímých liniích. Je tedy možné abstrahovat i rostlinné druhy a použít je v nové,
Návaznost na okolní krajinu, začlenění do stávající krajiny
geometrizované formě. Zde však opět narážíme na nutnost odborných znalostí stanovištních nároků
Při návrhu jakéhokoli prostoru, ať už soukromého nebo veřejného, je důležité vnímat jeho
jednotlivých druhů.
okolí. Postřehnout a postihnout charakter místa a určit, co je z něj vhodné a možné do prostoru
Inspirací může být i celkové působení přírodní kompozice, např. záplava květů na louce, stepi
přenést, ať už doslovně v podobě určitého prvku nebo pomyslně např. ve formě výhledu. Každé místo
atd., ze které je abstrahována výrazná barevnost, třeba již za použití nepůvodních druhů. 28
Na obdobném principu pracoval např. Piet Oudolf při tvorbě Lurie Garden, pro něž byla inspirací vegetace stepí a prérií. Doslovné přenesení prvků Jedním z možných přístupů je i doslovná interpretace přírody nebo alespoň jejich elementů. Tento směr byl často uplatňován v 19. století, kdy se v zahradách napodobovaly výjevy divoké přírody, především skály, jeskyně, vodopády, které byly uměle vytvářeny. Do tohoto přístupu bychom mohli zahrnout také ponechání plochy přirozené sukcesi, kdy není do kompozice zasahováno a je ponechána samovolnému vývoji. Takový způsob je však vhodné volit např. v okrajových či méně využívaných místech navrhovaného prostoru. Je třeba také počítat s delší dobou, která je potřebná na vznik takového společenstva. Jako příklad doslovného vnášení prvků divoké přírody v současné zahradně architektonické tvorbě je možné uvést projekt Národní knihovny v Paříži nebo realizaci Finského pavilonu v Hannoveru. U obou se jedná o přenesení idey lesa se všemi jeho typickými součástmi, ať už živými či neživými (kameny atd.).
29
9.3 ŠIRŠÍ VZTAHY
PRAKTICKÁ ČÁST – NÁVRH MODELOVÉHO ÚZEMÍ
Navrhované území se nachází na okraji lesa v území, kde se charakter krajiny mění
9. CHARAKTERISTIKA MODELOVÉHO ÚZEMÍ
ze zemědělské na lesní. Velké plochy orné půdy se nachází západně od území, zatímco východně se vyskytují lesní plochy. Okolní krajina je kopcovitá a přítomnost jak lesů, tak polí i luk jí dává
9.1 LOKALIZACE Řešené území se nachází v obci Dolany u Olomouce v Olomouckém kraji na okraji Hanácké
rozmanitost. Území je protkáno řadou lesních a polních cest, prochází tudy i značené turistické trasy,
nížiny v podhůří Nízkého Jeseníku. Nadmořská výška zde činí 320 m n. m. Dolany leží 8 kilometrů
které vedou k dalším atraktivním cílům (Svatý Kopeček, Hrubá Voda, Jívová, Domašov u Šternberka)
jihozápadním směrem od Olomouce a 10 kilometrů severně od města Šternberk.
a cyklotrasy. Zřícenina kláštera „Kartouzska“ tvoří jedno ze zastavení naučné stezky Svatý Kopeček. Západní část obce Dolany je převážně rovinatá, území kromě zastavěné části tvoří zemědělská půda. S přibývající nadmořskou výškou a východním směrem se území zalesňuje a zemědělská činnost je vhodná spíše pro pastevecký charakter. Lesní porosty jsou v území zastoupeny významnou měrou. Jsou zařazeny do kategorie produkčních lesů, tedy slouží k hospodářským účelům. Lesy na území obce tvoří téměř polovinu výměry obce. Souvislý lesní masív prochází v širokém pásu mezi částmi Dolany a Pohořany a pokračuje dále severním směrem. Drobné lesíky a remízky jsou v menší míře rozptýleny především v jihovýchodní a severovýchodní části území a mají významnou krajinotvornou a protierozní funkci. Přírodní hodnota řešeného území je umocněna podhorským terénem (Příloha 1). Podle Typologie české krajiny (LÖW a kol., 2006) spadá širší území dle charakteru osídlení do matrice starosídelních otevřených krajin a vedlejšího krajinného ohraničení, dle charakteru využití krajiny patří částečně do krajiny zemědělské, krajiny lesozemědělské a krajiny lesní a charakterem reliéfu odpovídá krajině rovin, plošin a pahorkatin.
Obr. 51: Lokalizace řešeného území v rámci ČR
Obr. 52: Lokalizace řešeného území v rámci kraje
9.4 GEOMORFOLOGIE Z orografického hlediska je zájmové území součástí západních plošin Nízkého Jeseníku
9.2 URBANISTICKÉ SOUVISLOSTI Z urbanistického hlediska představují Dolany typ hanácké vesnice s řadou zemědělských
s pahorkatinným charakterem. Celkově lze oblast charakterizovat jako území nacházející se
usedlostí s humny a hospodářskými staveními, obklopujícími náves a hlavní silniční tahy.
na rozhranní mezi celky Nízkého Jeseníku a Hornomoravského úvalu. Lze tedy konstatovat, že
Postupný vývoj v obci Dolany vedl k zastavění zadních hospodářských traktů s využitím
severovýchodně od obce Dolany, na okraji intravilánu, je již začátek horského celku Nízký Jeseník, jihovýchodně se pak nachází údolí řeky Moravy a Hornomoravský úval.
záhumenních komunikací. Tento rozvojový trend je sledován až do současné doby.
Území není zásadním způsobem členěno, ale významným morfologickým prvkem
Zejména pro přírodní hodnoty je obec Dolany oblíbeným cílem pro rekreaci a spadá
v podhorské krajině je zářez Dolanského potoka a jeho přítoků.
do příměstské zájmové oblasti města Olomouce v krátkodobé rekreaci, ke které jsou využívány okrajové části se soustředěnou individuální chatovou zástavbou podél lesa a ve značné míře tzv. druhé
9.5 KLIMATICKÉ PODMÍNKY
bydlení. Tomuto trendu přispívá i širší přírodní rámec obce, zejména v severovýchodním směru, kde
Dle QUITTA (1984) se řešené území nachází u hranice teplé a mírně teplé oblasti, jeho
se rozprostírají rozlehlé lesy a oblast přírodního parku Bystřice.
hranice však zasahují ještě do teplé oblasti T2, pro kterou je charakteristické dlouhé léto, teplé 30
a suché, velmi krátké přechodné období s teplým až mírně teplým jarem a podzimem. Zima je krátká,
pro něj výskyt Coryllus avellana a Frangula alnus. V druhově pestrém bylinném patru se dále
mírně teplá až velmi suchá s krátkým trváním sněhové pokrývky (40 – 50 dnů). Průměrný úhrn srážek
objevují četné hygrofilní a mezofilní druhy listnatých lesů. Zpravidla převládá Carex brizoides,
ve vegetačním období je 350 – 400 mm, v zimním období je to 200 – 300 mm. Průměrná teplota
Galeobdolon luteum, Oxalis acetosella, Poa nemoralis, Stellaria holostea příp. Asarum europaeum,
v lednu je 2 -3 °C, v červenci je průměrná teplota uváděna mezi 18 – 19 °C. Vzhledem
Galium odoratum, Campanula trachelium aj. Pokryvnost zřídka vyvinutého mechového patra
ke klimatickým podmínkám a uvedené nadmořské výšce spadá území z hlediska zařazení podle
zpravidla nepřesahuje 10% (NEUHÄUSLOVÁ et al., 1998).
zemědělského výrobního typu do řepařské oblasti.
9.8 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA POZEMKU 9.6 GEOLOGICKÉ A PEDOLOGICKÉ PODMÍNKY
Navrhovaný pozemek se nachází severovýchodně od intravilánu obce směrem na obec
Z geologického hlediska se na území vyskytují horniny skalního podkladu kvartérního stáří.
Bělkovice v chatové oblasti na okraji lesa. K objektu vede asfaltová komunikace vedoucí směrem
Jde o horniny usazené, zastoupeny jsou spodně karbonskými kulmskými sedimenty tzv. benešovských
na obec Bělkovice, vjezd na pozemek je možný pouze po nezpevněné cestě.
a moravických vrstev, reprezentovaných flyšovými cykly střídajících se jílovitých břidlic a drob s vložkami drobných slepenců. Horniny se četně vyskytují v půdním profilu a vystupují na povrch i v prostoru zahrady. Lokalita je známá těžbou droby a moravskoslezské břidlice, která je typická svojí deskovitou odlučností. 10 km severozápadně od obce Dolany, u obce Jívová, se na jižním okraji moravických vrstev moravskoslezského kulmu (MSK) nachází lom, ve kterém se tyto horniny těží. V současné době je jediným činným povrchovým lomem na výrobu břidlice v České republice. V minulosti ložisko poskytovalo jednu z nejkvalitnějších surovin v ČR. Těžba byla prováděna zejména povrchovým způsobem. O intenzitě těžby svědčí rozsáhlé, dodnes zachované dobývky, kterými je ložisková poloha prakticky souvisle vydobyta od povrchu až na úroveň spodní etáže. Povrchový způsob dobývání umožňuje těžbu velkoformátových desek. Vlastnosti kamene jsou ověřeny akreditovanou zkušebnou a odpovídají požadavkům norem ČSN EN. (Ložisko Jívová, 2013,
Obr. 53: Lokalizace řešeného území v rámci obce
[online]). Dle pedologické mapy 1: 50 000 jsou zde vyvinuty modální eubazické a mezobazické
Řešený pozemek zaujímá plochu tří parcel 1108/1, 1108/2 a 1116/3 o celkové rozloze
kambizemě na břidlicích, převážně středně těžké, až středně skeletovité, s příznivými vláhovými
3276 m2. Terén je svažitý s celkovým převýšením 3,7 m.
poměry.
Na pozemku se nachází rodinný dům srubového charakteru na zastavěné ploše cca 300 m 2. Dalšími stavebními objekty jsou dřevěný zahradní domek o rozměrech 4,5 x 5 m a skleník o rozměru
9.7 POTENCIÁLNÍ VEGETACE
2 x 5 m. Vzhledem k probíhajícímu dokončení stavby je na pozemku odkrytý půdní povrch a v jihozápadním cípu ruderalizovaný travnatý porost. Celý pozemek je oplocen drátěným plotem
Potenciální přirozenou vegetaci zde tvoří lipová dubohabřina Tilio – Carpinetum. Hlavními
do výšky 1,8 m. Do objektu je umožněn přístup třemi vstupy.
dřevinami zastoupenými v přirozené druhové skladbě jsou Quercus robur, Quercus petraea, Tilia cordata, Tilia platyphylos, Carpinus betulus, Fraxinus excelsior, Acer pseudoplatanus, Acer platanoides. Sdružuje třípatrové, řidčeji čtyřpatrové lipové dubohabřiny s přirozenou příměsí Picea abies, Populus tremula a Sorbus aucuparia ve stromovém, často i hustém keřovém patru. Typický je 31
Vzhledem k vzrostlé lesní vegetaci v okolí pozemek vizuálně příliš nenavazuje na okolní krajinu a neposkytuje mnoho výhledů. Krajina se v pohledech otevírá pouze severovýchodně, kde se objevuje louka kosená 2-3 x ročně. Zde tvoří horizont okolní lesy severovýchodně od obce Bělkovice.
Obr. 55 Cesta podél severní hranice pozemku
Obr. 56 JZ hranice pozemku
Obr. 57 Lesní cesta
Obr. 58 Okolní les
Obr. 54: Situace s vyznačením parcel
9.8 VYHODNOCENÍ SOUČASNÉHO STAVU 9.8.1 Analýza navazujících pozemků Jak již bylo zmíněno, bezprostředně na objekt navazuje les, který ho ze tří stran obklopuje. Jím vede také několik lesních cest, které v několika místech lemují dotčené parcely. V druhovém složení okolního lesního porostu dominují Quercus petraea, Carpinus betulus, Acer platanoides, Fraxinus excelsior, Robinia pseudoacacia, která se zde objevuje jako náletová dřevina. Směrem k obci se objevuje příměs Picea abies a v porostech okolo silnice směrem na Bělkovice se hojně vyskytuje Pinus sylvestris. V keřovém patře se vyskytují nižší jedinci dřevin stromového patra a dále Sambucus nigra, Ribes uva-crispa, Rubus fruticosus, místy také Swida sanguinea. V bylinném patru má zastoupení Aegopodium podagraria, Urtica dioica, Galium odoratum, Viola reichenbachiana, Oxalis acetosella, na osluněných místech i Fragaria vesca, Severovýchodně od dotčených parcel se objevuje trvalý travní porost a chatová oblast se zahradami a několika objekty využívanými především sezónně (Příloha 2). Vpravo Obr. 59 Pohled do zahrady z navazujícího lesa
32
9.8.2 Analýza provozních vztahů
palubky ošetřené nátěrem v teplém odstínu. Materiál je použit na exponovaném místě ve výhledu do zahrady (Příloha 4).
Vzhledem k rozloze pozemku je do prostoru umožněn vstup ve třech místech. Hlavní elektronicky ovládaná brána o šířce 4 m se nachází v severní části, na ni navazuje branka pro pěší
9.8.4 Analýza vegetace
vstup o šířce 1,5 m. Vedlejším vstupem je 4 m široká dvoukřídlá brána z drátěného pletiva pro
Původně sloužil pozemek jako zahrada s velkým zastoupením ovocných dřevin. Před
příležitostný vjezd vozidel v západní části. Na jihovýchodě pozemku slouží ke vstupu na pozemek
výstavbou domu majitelé většinu stromů odstranili a plocha je teď téměř vyčištěná. Vzhledem
jednokřídlá kovová branka propojující zahradu s přilehlým lesem.
k probíhající stavbě je na části pozemku odkrytý půdní povrch, na zbylé ploše je ruderalizovaný
Od hlavní brány vede také směr hlavního provozu, který pro pěší směřuje k hlavnímu vstupu
trávník s četným zastoupením plevelných druhů, jehož stav neodpovídá budoucí funkci.
do domu. Hlavní provoz pro vozidla vede k vjezdu do garáže a vedlejší k zastřešenému
Při jihovýchodním okraji pozemku je uložena deponie zeminy do výšky 2,5 m (Příloha 5).
příležitostnému stání navazujícímu na dům. Vedlejší provozní tah obyvatel vede kolem domu
Na pozemku se z původní výsadby v současné době vyskytují tři jedinci Juglans regia, z nichž
a směrem ke vstupům do zahradního domku, skleníku popř. k brance vedoucí do navazujícího lesa
vzhledem ke zdravotnímu stavu bude zachován pouze jeden v rohu zahrady. V jihovýchodní části se
(Příloha 3).
nachází sedm jedinců Fagus sylvatica z původního stříhaného živého plotu. Vzhledem k tomu, že
Vedlejší vstup/vjezd v západní části je využíván jen příležitostně. Slouží jako „pracovní“ vjezd
stávající drátěný plot vrostl do kmenů těchto dřevin, budou také odstraněny.
pro složení různého materiálu či jiného nákladu, který majitelé nechtějí vést přes hlavní vstup. Jako spojnice vjezdů tento tah využíván není.
9.8.5 Východiska pro návrh
Hlavní plochou pro pobyt obyvatel je v současné době zastřešená terasa z dubových fošen navazující bezprostředně na obytnou plochu. Terasa má tvar „L“ a ústí do ní vedlejší vstupy/výstupy
Vycházet z umístění pozemku – využít blízkosti lesa a charakteru porostu
do domu. Celkově se jedná o čtyři vstupy, které vychází z obývacího pokoje, ložnice a dvou pokojů.
Doplnit zpevněné plochy v místech vedoucích ke stávajícím stavbám a vedlejším
Vstupy mají podobu velkých francouzských oken, které podél téměř celé terasy nahrazují zdi. Díky
vstupům na pozemek
tak velkému prosklenému prostoru je interiér domu a zahrada opticky propojen významnými výhledy.
Využít přírodní materiály – kámen, dubové dřevo Odstranit dva jedince Juglans regia a sedm jedinců Fagus sylvatica
9.8.3 Analýza technických prvků a povrchů
Zachovat Juglans regia v rohu zahrady, vhodně jej zakomponovat do návrhu
Dům je napojen na elektrický proud podzemním vedením z elektrického rozvaděče, který se
Respektovat výhledy z domu do zahrady
nachází na severovýchodě území u hranice pozemku. Dále pozemkem vedou dva druhy kanalizace,
Vytvořit více odpočinkových míst, prostor zobytnit
a to splašková a dešťová. Splašková kanalizace vede do obecního rozvodu. Dešťová kanalizace ústí 9.8.5.1 Požadavky investora
do jímky na dešťovou vodu. Pozemek má vlastní zdroj pitné vody ze studny, která se nachází v blízkosti domu severním směrem.
Ponechat stávající drobné stavby – skleník, zahradní domek
Zpevněné plochy se v současné době ještě v zahradě nevyskytují. V analýze je použito
Zakomponovat dům a zahradu do okolní krajiny, aby splynul s okolím a příliš na sebe
podkladu od architekta domu. S vymezením těchto ploch je počítáno a není měněno. Obsahem návrhu
neupozorňoval – „nechat dům zarůst“
je pouze použitý materiál. Zpevněné povrchy jsou navrženy v bezprostřední blízkosti domu
Vzhledem k probíhající lesní cestě kolem pozemku vytvořit optickou bariéru, která
a v prostoru vjezdu na pozemek. Převážná část bude vydlážděná štípaným kamenem, jehož
bude bránit průhledu do zahrady
nepravidelný tvar a zajímavá struktura vhodně doplní dané místo. Tento povrch bude použit po celé
Menší užitková plocha
délce vjezdu, částečně okolo domu a také na ploše příležitostného stání, které je kryté přesahem
Vytvořit zahradu nevyžadující intenzivní následnou péči a údržbu
střechy. Jiný materiál je použit pouze na ploše terasy navazující na dům. Zde se jedná o dubové
33
V části navazující na zastřešenou terasu bude terén srovnán pro větší využitelnost prostoru,
10 NÁVRHOVÁ ČÁST
přechod mezi touto rovinou a ostatním terén bude pozvolný, aby nevznikaly ostré hrany a upravený
10.1 IDEOVÝ ZÁMĚR
terén tak působil přirozeně.
Ideou návrhu je vytvoření lesního společenstva, které by opticky propojilo zahradu s okolním
Vzhledem k lesní cestě probíhající kolem pozemku, je na severní straně navržen volně rostlý
lesním porostem. Dům tak bude přímo zasazen do nově vzniklého lesa. Kompoziční rozmístění
živý plot z Carpinus betulus, jehož linie bude protipólem k jinak neuspořádané až chaotické okolní
stromů umožní vytvoření jak stinných tak částečně prosvětlených ploch, které vytvoří vhodná zákoutí
výsadbě. Stejný prvek je použit i k odclonění pohledu při severovýchodní hranici parcely.
pro odpočinek a budou imitovat shlukovitou disperzi přirozených porostů. Inspirací pro navrhované
Kolem domu je počítáno s travnatou plochou, která bude sloužit hlavně pro pobyt a bude
řešení je tak charakter okolních ploch s důrazem na patrovitost a kompoziční (nepravidelné
rozšířením stávající terasy. K založení trávníku bude použita komerční travní směs snášející zátěž.
až chaotické) rozmístění. Druhové složení dřevin je voleno tak, aby navázalo na pozemky
Větší část zahrady je pojednána jako odraz lesního společenstva s výrazným stromovým, keřovým
v sousedství zahrady. Výchozí bude i druhové složení potenciální přirozené vegetace daného území,
i bylinným patrem. Stromy jsou rozmístěny tak, aby tvořily jak husté zapojené skupiny s výsadbovým
jehož skladba však nebude dodržena striktně. Původní druhy budou doplněny i o druhy nepůvodní,
sponem i 3 m, tak rozvolněnou kompozici poskytující prosvětlené plochy. Navrhované druhy dřevin
které k nim budou kontrastní a jejich „divokost“ umocní.
stromového patra odpovídají stanovištním podmínkám a reflektují druhové složení potenciálně
Cílem není vytvořit doslovnou repliku přírodního lesa pouze s druhy potenciálně přirozenými,
přirozené vegetace. Byly voleny tak, aby nově vzniklý porost doplnil navazující les a opticky se stal
ale abstrakce přírodních prvků do prostoru (dřevěné bloky k sezení jako abstrakce spadlého kmene),
jeho součástí. Nasazení korun jednotlivých stromů bude různé, nejméně však 2 m pro pohodlný pobyt
obdobný charakter porostu se stromovým, keřovým a bylinným patrem, tvořeným druhy respektující
a provoz pod nimi. Keřové patro tvoří dřeviny různých výšek od 1,5 m až po keře o výšce 3,5 m popř.
dané přírodní podmínky vyplývající z průzkumů a analýz.
i více, které plochu opticky rozčlení a vytvoří také klidná zákoutí. Důležitý je v této ploše bylinný
Dalším prvkem divoké okolní přírody je výskyt místní jílovité břidlice, jejíž přítomnost
podrost, který se zde uplatňuje ve velké mase. Kostru budou tvořit domácí druhy (Příloha 18), které
ve struktuře vegetační vrstvy bude využita při tvorbě skalnatého svahu reflektujícího vegetaci
budou doplněny odolnými introdukovanými druhy s důrazem na vhodnost vzhledem ke stanovištním
suťových lesů. Tento materiál bude použit také na všechny cesty a zpevněné plochy v území.
podmínkám, které jsou schopny v relativně krátké době vytvořit hustý porost. Doplňkové druhy podrostu jsou trvalkami náležící do stanovištního prostoru „Gehölzrand“ – GR2 – „Okraj porostu
10.2 POPIS ŘEŠENÍ
dřevin“ nebo „Gehölz“ – G2 – „Podrost dřevin“ (SIEBER, 1990).
Navrhované řešení vychází z velké části z původního terénu, který bude upraven jen nepatrně.
Vzhledem k charakteru podrostových druhů, které jsou typické svým mělkým kořenovým
Jediným výrazným svahem je výškový rozdíl mezi zahradním domkem a domem, který vznikl při
systémem náchylným na sešlap, je prostorem vedena cesta o šířce 80 cm z drcené břidlice. Ta se stane
jeho stavbě. Tento svah překonává výškový rozdíl 1,22 m a ve dvou místech je řešen osmi schody
pomyslnou vodící linkou v zahradě. Vymezení této plochy bude provedeno pomocí ocelové pásoviny.
pro pohodlný přístup k zahradnímu domku a skleníku. Postupně se svah plynule napojí na původní
Šířka cesty je volena s ohledem na předpokládaný částečný přesah rostlin přes cestu, tedy její
terén. Celý svah bude pojednán kamennými bloky z jílovité břidlice. Způsob kladení není striktně dán.
zarůstání, čímž se popře ostrá hranice mezi cestou a porostem. V jižní části zahrady jsou místo štěrku
Dovezený materiál z nedalekého lomu v obci Jívová doplní stejný druh kamene vyskytující se
voleny kamenné (břidlicové) nášlapné kameny. Důvodem je předpokládaný menší provoz a také
v půdním profilu. Jedná se o typický kámen pro danou lokalitu a jeho použití ve větší míře umocní
jejich umístění v trávníku pro méně striktní hranice plochy. Cesta vede od zahradního domku a branky
jeho charakteristickou odlupčivou strukturu. Inspirací pro tento prvek jsou kamenné svahy v okolních
až po bránu v západním rohu zahrady. Zde zůstává zachována možnost příležitostného vjezdu vozidla.
lesích. Aby svah nepůsobil příliš stroze a hrubě, bude doplněn porosty typickými pro suťové lesy.
Kromě výše zmíněné cesty je navržena ještě úzká stezka inspirovaná lesní nezpevněnou cestou, která
Ve stinné části pod korunami stromů je navržena výsadba Ribes alpinum a Hepatica nobilis, v části
povede v husté vegetaci a bude udržována prosekáváním, její povrch bude pojednán mulčem,
slunné potom Lonicera xylosteum.
popř. jiným přírodním organickým materiálem. Zahrada by se měla stát pomyslně dalším pokojem, pokojem přede dveřmi, pod korunami stromů. Pro zvýšení obytnosti prostoru jsou navrženy dvě odpočinkové plochy, jejichž tvar je obdélný 34
jako kontrast k jinak organickým tvarům. V návaznosti na terasu je navrženo dřevěné molo (4 x 2,95 m) z dubových palubek, které je z části zapuštěno do terénu a z části vystupuje nad povrch (Příloha 16). Bude sloužit jako pobytová plocha oddělená hustou vegetací s pohodlným mobiliářem. Navržena jsou houpací lehátka z dubového dřeva opatřená nátěrem proti povětrnostním vlivům. Druhá odpočinková plocha se nachází podél štěrkové cesty směrem k severní hranici pozemku. Dané místo je na „prosvětleném palouku“, který se stává slunnou částí v jinak husté vegetaci. Jeho rozměr je 3 x 4 m a je pojednán stejným materiálem jako kolem se vinoucí cesta, tedy drcenou břidlicí. Plocha je doplněna dřevěnými bloky, jejichž umístění je inspirováno spadlými kmeny v lese. Jsou opatřeny nátěrem pro zvýšení životnosti a umístěny na štěrkové podloží. V severovýchodním rohu zahrady v návaznosti na stávající skleník je vyčleněna užitková část s výsadbou ovocných keřů – Rubus idaeus, Rubus fruticosus, Ribes uva – crispa.
35
11. ZÁVĚR
10. DISKUZE
Motto: „Příroda je stále otevřená kniha a jen v ní opravdu stojí za to číst.“
Krása a tajuplnost divoké přírody není inspirací jen v zahradní architektuře. Inspiruje malíře,
Antonio Gaudí
spisovatele i další umělce již po staletí. Za všechny je možné uvést symfonickou báseň Bedřicha Smetany Vltava, která je inspirovaná mohutnou sílou a dynamikou toku, nespoutanou a divokou
Téma inspirace divokou přírodou je ve své podstatě velmi široké. Zároveň také přístupů
řekou, kterou Vltava v 19. století byla.
k jejímu postihnutí je možná celá řada a jsou velmi subjektivní. Předkládaná práce vychází
Divoká příroda se v poslední době stává téměř fenoménem. Jak se říká, vše už bylo vymyšleno
z existujících příkladů a snaží se o naznačení možných směrů k dané problematice. Zpracování tohoto
a v mnohých směrech dokonalá nespoutaná divočina je ideálním inspiračním zdrojem. Je však mít
tématu dává patřičnou důležitost a váhu nespoutané přírodě, divočině, která z našeho okolí postupně
na paměti, že uplatnění jejich prvků v zahradní tvorbě je vázáno na dokonalé obsáhnutí a pochopení
mizí. Smyslem úprav, v nichž je tato inspirace patrná, může být také přiblížení krajiny lidem, kteří ji
všech dějů a přírodních podmínek v ní. Nelze tedy míru inspirace paušalizovat. Vždy se jedná
ve spěchu doby mnohokrát ani nevnímají. Studiem přírody, vztahů jejich prvků a jejich následnou
o konkrétní přístup k danému místu. Dalším úskalím může být také míra doslovnosti ve snaze
aplikací může vzniknout živé dílo, přetrvávající generace, které má stále co říci a je inspirací pro další
o dokonalé napodobení. Přesné kopírování a přenesení divoké přírody jinam není většinou
tvůrce. Takový návrh by měl být cílem každého zahradního architekta.
nejvhodnějším řešením. Dnes už téměř nenajdeme stanoviště nepozměněné člověkem, proto je
Získané poznatky a informace byly využity a aplikovány při návrhu prostoru, na jehož výběr
obtížné zajistit rostlinám jejich přirozené podmínky. Příkladem může být realizace Národní knihovny
byl kladen velký důraz. Modelové území soukromé zahrady v Dolanech u Olomouce vybízí svou
v Paříži, do jejíhož atria byl přenesen kus přírodního borového lesa. Stromy a vegetace celkově
lokalizací na okraji smíšeného lesa k úpravě v duchu dané inspirace. Práce předkládá řešení
v tomto městském prostředí neprospívají a dochází k prosychání a odumírání porostu. Na místo
vycházející z dané lokality, plně ji respektuje a snaží se podpořit její přírodní potenciál. Chápe místo
harmonického provoněného lesního společenstva se zde jedná o výsadbu bojující o přežití. V těchto
jako součást krajiny, která ho ovlivňuje a vstupuje do něj. Hlavní myšlenkou je vytvoření
případech bývá vhodnější se striktně nedržet myšlenky „přírodního ráje“, ale přizpůsobit svůj záměr
společenstva, které propojí prostor zahrady a navazujícího lesa, důraz je kladen na stromové patro.
dané lokalitě.
Návrh je založen jak na respektování přírodních podmínek dané lokality, tak na abstrakci přírodních
Je třeba se vyhnout zbrklému vnášení přírodních prvků na místa, na kterých nemají dostatečné
prvků. Zároveň také naplňuje potřeby moderního života a zahradu zbytňuje začleněním
opodstatnění. Úpravy v duchu divoké nespoutané přírody by se měly vázat k místu, kde vznikají,
odpočinkových ploch. Důležitou fází předcházející samotnému návrhu byly průzkumy a analýzy,
a podporovat jeho charakter, ne se za každou cenu snažit o přiblížení divočiny. Často dochází
které zmapovaly blízké i širší území a poskytly potřebné údaje o lokalitě.
k obdobným návrhům a realizacím s vidinou eliminace následné péče. Je sice pravda, že dobře
Dané téma dosud nebylo podrobněji popsáno, přestože z něj již mnoho autorů ve své tvorbě
založená plocha se stanovištně vhodnými druhy je do jisté míry soběstačná, ovšem úplně bez údržby
vycházelo. Mnoho úprav v sobě nese odkaz divoké přírody, i když třeba není na první pohled patrný.
se neobejde. I když je záměr inspirovaný v přírodě či krajině, stále se jedná o společenstva uměle
Kořeny v nespoutané divočině může mít návrh jak veřejného, tak soukromého prostoru, ve městě
založená, byť na přírodních vzorech a s využitím přírodních, ekologických procesů.
či v krajině. Práce se snaží poukázat, že i úpravy v souladu s divokou přírodou mohou být plně
Není také nutné se vždy snažit přenést do prostoru konkrétní podobu prvku, vhodnou
funkční
alternativou může být i jejich abstrakce. Navíc pro prostor může být hodnotné, že původní myšlenka
a do prostoru vnáší další rozměr vnímání.
není zřejmá na první pohled a pro její objevení je třeba se zamyslet. Inspirovat divokou přírodou se dá i v jejich dílčích částech, ať už třeba pouhou barevností či typickým tvarem. Způsobů přístupu k danému tématu existuje mnoho a jsou velmi individuální. Z výše popisovaných přístupů vybraných autorů či děl bylo nastíněno hned několik způsobů přístupu k dané problematice. Nelze však určit, který z nich je správný a stanovit tak nějaká pravidla pro tento druh inspirace. Snad to na tomto místě není ani účelem. 36
12. SOUHRN
13. RESUME
Tato diplomová práce se zabývá možností využití inspirace divokou přírodou v zahradně
This thesis deals with the possibility of using the inspiration of wildlife in the garden-
architektonické tvorbě. V teoretické části se zabývá daným tématem v historickém vývoji zahradní
architectural design. The theoretical part deals with the topic in the historical development of
architektury od antiky až po 20. století. Na vybraných konkrétních realizacích dále přibližuje
landscape architecture from antiquity to the 20th century. The selection of specific realizations further
uplatnění přírodních prvků v dílech zahradního umění v současné době a částečně i historii.
outlines the use of natural elements in the garden art from present and partly from history.
Na základě získaných informací jsou možnosti inspirace divoké přírody zobecněny a je definováno
Possibilities of inspiration of wildlife are generalized based on the gathered information and several
několik možných přístupů k dané problematice.
possible approaches are defined.
V praktické části je předkládán návrh soukromé zahrady v Dolanech u Olomouce na úrovni
The practical part of the thesis shows a proposal of a private garden in Dolany near Olomouc.
zahradně architektonické studie, který reflektuje dané téma. Řešení se snaží patřičným způsobem
This proposal is created as a garden-architectural study which reflects the topic of the thesis.
podtrhnout a umocnit umístění pozemku na okraji lesa a vhodně aplikovat získané poznatky. Koncept
The solution is trying to properly highlight and amplify the location of the property on the edge of
návrhu vychází z výsledků provedených analýz a průzkumů. Navrhované řešení je prezentováno
a forest and appropriately apply the acquired findings. The concept design is based on the results of
v situaci, řezopohledech, perspektivách a detailech. Návrhová část je podpořena vybranými tematicky
analyses and surveys. The proposed solution is presented in a situation, cross-sections, perspectives
srovnatelnými díly dokazujícími funkčnost „přírodních“ realizací v dnešní době.
and details. The design part is supported by selected thematically comparable parts proving functionality of "natural" implementations these days.
Klíčová slova: divoká příroda, inspirace, přírodní prvek, kompozice
Key words: wildlife, inspiration, natural element, composition
37
KNOTKOVÁ, Ivana. Anglická zahradní tvorba 19. a první poloviny 20. století se zaměřením na
14. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A ZDROJŮ
použití vytrvalých bylin. Lednice, 2006. 111 s. Diplomová práce. Mendelova univerzita PUBLIKACE
v Brně.
BISGROVE, Richard. William Robinson: the wild gardener. London: Frances Lincoln Limited
KOMÁREK, Stanislav. Příroda a kultura: svět jevů a svět interpretací. 2. vyd. Praha: Academia,
Publishers, 2008, 256 s. ISBN 978-0-7112-2542-8.
2008, 307 s. ISBN 978-80-200-1582-2.
ČSN 83 9001: Sadovnictví a krajinářství – Terminologie – základní odborné termíny a definice.
KOVÁŘOVÁ, Petra. Roberto Burle Marx a jeho dílo. Lednice, 2011. 75 s. Bakalářská práce.
Praha: Český normalizační institut, 1999. 35 s.
Mendelova univerzita v Brně.
DAMEC, Jiří. Hledání cesty. Významní představitelé krajinářské architektury 20. století - 3. část.
KŘESADLOVÁ, Lenka. Použití rostlin v českých a moravských zahradách. Lednice, 2002. 117 s.
Inspirace, číslo 3/2000. Svaz zakládání a údržby zeleně.
Diplomová práce. Mendelova zemědělská a lesnická a univerzita v Brně.
DAMEC, Jiří. Krajinářská architektura na přelomu 19. a 20. století. Trendy ve veřejné zeleni.
KUČA, Otakar. Malířství a geneze krajinářské architektury. In: Kompozice zahrad v dějinách umění.
Zahradnická fakulta MZLU. Lednice, 2006. ISBN 80-7157-973-4.
Tábor, 1987.
DOKOUPIL, Zdeněk. Historické zahrady v Čechách a na Moravě. Praha: NČVU, 1957. 61 s.
LIBROVÁ, Hana. Láska ke krajině. 1. vyd. Brno: Blok, 1988, 165 s.
GREENOAK, Francesca. The Natural Garden. London, 2001, 159 s. ISBN 1-84000-424-x.
MARTINEK, Jiří. Bylinné lemy dřevinných vegetačních prvků: Problematika navrhování, zakládání a následné údržby. Lednice, 2004. 99 s. Disertační práce. Mendelova univerzita v Brně.
HANEY, David H. When modern was green. Life and work of landscape architekt Leberecht Migge. Florence Production LtD, Stoodleigh, Devon. 2010. ISBN 0-415-56138-8.
MERTENOVÁ, Kateřina. Pronikání anglického parku do francouzské zahrady v českých zemích.
HENDRYCH, Jan. Tvorba krajiny a zahrad III. ČVUT. Praha, 2000.
Praha, 2011. 203 s. Disertační práce. České vysoké učení technické.
HOBHOUSE, Penelope. Plants in garden history: An Illistrated History of Plants and Their Influence
NEUHÄUSLOVÁ-NOVOTNÁ, Zdeňka. Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky:
on Garden Styles – from Egypt to the Present day. London: Pavilion Books Ltd., 1997. 336 s.
textová část. 1.vyd. Praha: Academia, 1998, 341 s. ISBN 80-200-0687-7.
ISBN 1-85793-237-0. OTRUBA, Ivar. Zahradní architektura: tvorba zahrad a parků. 1.vyd. Brno: Era, 2002, 355 s. ISBN
KOČÍ, Martin, Milan CHYTRÝ a Tomáš KUČERA. Katalog biotopů České republiky: interpretační
80-86517-13-6.
příručka k evropským programům Natura 2000 a Smaragd. 1.vyd. Praha: Agentura ochrany
OUDOLF, Piet a Noël KINGSBURY. Designing with plants. 1st ed. Portland: Timber Press, 2000,
přírody a krajiny ČR, 2001, 304 s. ISBN 80-86064-55-7.
160 s. ISBN 0-88192-437-7. JELLICOE, Geoffrey a Susan JELLICOE. The landscape of man: shaping the environment from PEJCHAL, Miloš. "Přírodě blízké" vegetační prvky. In Management sídelní zeleně. 1. vyd.
prehistory to the present day. 3rd ed. London: Thames and Hudson, 2000, 408 s. ISBN 0-500-
Luhačovice: společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu 2004. s 93 – 95.
27819-9.
REJMAN, Ladislav. Slovník cizích slov. 1.vyd. Praha: SPN, 1966, 589 s.
JELLICOE, Geoffrey a Susan JELLICOE. The landscape of man: shaping the environment from
STIBRAL, Karel. Proč je příroda krásná?: Estetické vnímání přírody novověku. 1. vyd. Praha:
prehistory to the present day. 3rd ed. London: Thames and Hudson, 2000, 408 s. ISBN 0-500-
Dokořán, 2005, 202 s. ISBN 80-7363-008-7.
27819-9.
ŠVÁCHA, Rostislav. Barragán - Mystérium v zahradách. Zahrada, park, krajina. Číslo 3/2008.
KLIMEŠ, Lumír. Slovník cizích slov. 1. vyd. Praha: SPN, 1981, 24790 s.
s 3 - 4.
38
Ložisko Jívová [online]. 2013 [cit. 2013-03-25]. Dostupné z: http://www.moravskoslezskabridlice.cz/
UFFELEN, Chris van. 1000 x landscape architecture. 1st ed. Berlin: Braun, 2010, 1023 s. ISBN 9783-03768-059-9. UFFELEN, Chris van. Krajinná architektura: Landscape architecture = Landšaftnaja architektura.
LÖW, Jiří a kol. ARCDATA. Typologie české krajiny – mapa [online]. 2013 [cit. 2013-3-10]. Dostupné z: http://geoportal.cenia.cz
Praha: Slovart, 2010, 456 s. ISBN 978-80-7391-219-2. Luis
WAYMARK, Janet. Modern garden design: innovation since 1900. 1st publ. London: Thames and Hudson, 2003, 256 s. ISBN 0-500-51112-8.
[online].
2013
[cit.
2013-02-15].
Dostupné
z:
http://en.wikipedia.org/wiki/Luis_Barrag%C3%A1n OLIN, Laurie. A Life Spent Changing Places [online]. 2011 [cit. 2013-02-22]. Dostupné z:
WOLSCHKE-BULMAHN, Joachim. Nature and ideology: natural garden design in the twentieth century. Washington: Dumbarton Oaks Research Library and Collection, 1997, 278 s. ISBN 0-
http://www.upenn.edu/pennpress/book/toc/14855.html
88402-246-3.
OUDOLF, Piet. The Battery Conservancy, Bosque [online]. 2012 [cit. 2013-02-15]. Dostupné z: http://www.thebattery.org/the-gardens/bosque/
PERIODIKA Zahrada - park - krajina: odborný časopis oboru zahradní a krajinářská tvorba. Praha: Koršach.
Roberto Burle Marx [online]. 2012 [cit. 2013-02-21].
Ročník 22, číslo 3/2012. ISSN: 1211-1678.
Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Roberto_Burle_Marx
Zásady pro kategorizaci chráněných území na základě managementu. Edice PLANETA. Ročník IX,
Small is Beautiful [online]. 2006 [cit. 2013-02-11].
číslo 5/2001. Ministerstvo životního prostředí. 2001. 20 s. ISSN 1213−3396.
Dostupné z: http://www.asla.org/awards/2006/06winners/263.html STACHOVÁ, Klára; HONEJSKOVÁ Andrea; HEPP, Jakub. Piet Oudolf - portrét současné evropské
WEBOVÉ ZDROJE
krajinářské
BACHRACH, Julia. Jens Jensen: Friend of the Native Landscape [online]. 2011 [cit. 2013-02-10].
ŠMÍDEK,
http://www.chicagowilderness.org/CW_Archives/issues/spring2001/jensjensen.html
The
GUSTAFSON, Kathryn. About the Lurie Garden [online]. 2012 [cit. 2013-02-15]. Dostupné z:
Millenium
Park.
2010
[cit.
2013-02-15].
z:
z:
Dostupné
z:
http://ghassancontracting.wordpress.com/2011/02/06/tahari-courtyards-by-
Lurie
Garden
Design
Narrative
[online].
2012
[cit.
2013-02-15].
Dostupné z: http://www.gravetyemanor.co.uk/gravetyemanor/en/garden
http://josephhillenmeyerandassoc.wordpress.com/2010/01/21/piet-oudolf/
http://geoportal.gov.cz/web/guest/map
KRATOCHVÍL, Jan. Bibliothéque National Francois-Mitterrand. [online]. 2006 [cit. 2013-02-20].
http://www.dolany-ol.cz/
Dostupný z:
. Dostupné
Dostupné
Dostupné
z:
William Robinson – The Father of the English Flower Garden [online]. 2012 [cit. 2013-02-09].
[online]. 2010 [cit. 2013-02-15]. Dostupné z:
2013-02-22].
2013-02-14].
http://luriegarden.org/lurie-garden-design-narrative
http://www.luriegarden.org/about-lurie-garden
[cit.
[cit.
michael-vanvalkenburgh-associates/
http://www.sarc.fi/uusi/projects/hannover.html?iframe
2013
Petr.
Dostupné
Finnish Pavilion 'Wind Nest', Expo 2000 Hannover [online]. 2012 [cit. 2013-02-22]. Dostupné z:
[online].
2012
Tahari Courtyards by Michael Van Valkenburgh Associates [online]. 2011 [cit. 2013-02-11].
http://www.olmsted.org/the-olmsted-legacy/frederick-law-olmsted-sr
Halprin
[online].
http://www.archiweb.cz/buildings.php?&action=show&id=654
BEVERIDGE, Charles, E. Frederick Law Olmsted Sr [online]. 2000 [cit. 2013-02-10]. Dostupné z:
HILLENMEYER, Joseph. Piet Oudolf
architektury
www.archiweb.cz/news.php?type=2&action=show&id=11414
z:
Dostupné
Lawrence
Barragán
www.mapy.cz z:
http://www.answers.com/topic/lawrence-halprin 39
15. SEZNAM OBRÁZKŮ
Obr. 29 Fotodokumentace pavilonu The Wind Nest, zdroj: http://www.sarc.fi Obr. 30, 31 Pavilon The Wind Nest, zdroj: http://djcoregon.com
Obr. 1 Central park pohled shora, zdroj: http://michaelminn.net/newyork/parks
Obr. 32, 33 Pavilon The Wind Nest, zdroj: http://www.sarc.fi
Obr. 2 Central park, zdroj: http://commons.wikimedia.org/wiki
Obr. 34 – 39 Fotodokumentace Náměstí lidských práv v Mnichově,
Obr. 3 Gravetye Manor, pohled k domu, zdroj: http://www.tripadvisor.co.uk
zdroj: http://www.messestadt-riem.info
Obr. 4 Výhled do krajiny, zdroj: http://thegallopinggardener.blogspot.co.uk
Obr. 40 zdroj: Fotodokumentace Náměstí lidských práv v Mnichově, http://www.detail.de
Obr. 5 Detail záhonu, zdroj: http://www.gravetyemanor.co.uk
Obr. 41 – 44 Soukromá zahrada, Rotterdam, zdroj: UFFELEN, Chris van. Krajinná architektura:
Obr. 6 Detail výsadby u domu, zdroj: http://thegallopinggardener.blogspot.co.uk
Landscape architecture = Landšaftnaja architektura. Praha: Slovart, 2010, 456 s. ISBN 978-
Obr. 7 Parque del Este – organické tvary, zdroj: http://commons.wikimedia.org/wiki
80-7391-219-2.
Obr. 8 Parque del Este - okolní krajina, zdroj: http://www.wmf.org/project/parque-del-este
Obr. 45 – 50 Soukromá zahrada, Dobřichovice, zdroj: Zahrada - park - krajina: odborný časopis
Obr. 9 Parque del Este, zdroj: http://www.venezuelatuya.com/caracas/parquedeleste.html
oboru zahradní a krajinářská tvorba. Praha: Koršach. Ročník 22, číslo 3/2012. ISSN: 1211-
Obr. 10 Detail vodní plochy, zdroj: http://images.placesonline.com/photos
1678.
Obr. 11,12 Pedregalské zahrady, zdroj: http://www.architectureweek.com
Obr. 51 Lokalizace v rámci ČR, autor
Obr. 13 Pedregalské zahrady, zdroj: http://www.studyblue.com
Obr. 52 Lokalizace řešeného území v rámci kraje, zdroj: www.czso.cz, upraveno autor
Obr. 14 Auditorium Forecourt, zdroj: http://landscapeandurbanism.blogspot.cz
Obr. 53 Lokalizace řešeného území v rámci obce, zdroj: www.mapy.cz, upraveno autor
Obr. 15 Auditorium Forecourt, zdroj: http://www.museumofthecity.org/exhibit
Obr. 54 Situace s vyznačením parcel, autor
Obr. 16 Auditorium Forecourt, zdroj: http://dguides.com/portland
Obr. 55 Cesta podél severní hranice pozemku, duben 2013, autor
Obr. 17 Auditorium Forecourt, zdroj: http://voices.yahoo.com
Obr. 56 JZ hranice pozemku, duben 2013, autor
Obr. 18 Lurie Garden, zdroj: http://www.susanephillips.com
Obr. 57 Lesní cesta, duben 2013, autor
Obr. 19 Šalvějová „pole“, zdroj: http://prairierosesgarden.blogspot.com
Obr. 58 Okolní les, duben 2013, autor
Obr. 20 Rozmanitost výsadeb, zdroj: http://memo.ryecroft.net/2009/07/chicago/
Obr. 59 Pohled do zahrady z navazujícího lesa, duben 2013, autor
Obr. 21Detail výsadby, zdroj: http://www.gardeninggonewild.com
Obr. 60 Okolní zalesněné kopce, duben 2013, autor
Obr. 22 Březový lesík, zdroj: cathoward.wordpress.com
Obr. 61 Pohled směrem k obci Dolany, duben 2013, autor
Obr. 23 Tahari Courtyards, zdroj: http://www.landezine.com
Obr. 62 Zřícenina kláštera východně od Dolan, březen, 2013, autor
Obr. 24 Výhled z interiéru, zdroj: http://www.landezine.com
Obr. 63 Bazilika Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku, zdroj: http://cs.wikipedia.org
Obr. 25 Mobilní sedací nábytek, zdroj: cathoward.wordpress.com
Obr. 64 Lesní cesta vedoucí k pozemku, duben 2013, autor
Obr. 26 Fotodokumentace Francouzské národní knihovny, zdroj: http://www.e-architect.co.uk
Obr. 65 Okolní lesní porost, duben 2013, autor
Obr. 27, 28 Fotodokumentace Francouzské národní knihovny, zdroj: http://www.archdaily.com
Obr. 66 Les bezprostředně navazující na zahradu, duben 2013, autor 40
Obr. 67 Louka před pozemkem, duben 2013, autor Obr. 68 Pohled k SZ hranici pozemku, duben 2013, autor Obr. 69 Pohled k zahradnímu domku, duben 2013, autor Obr. 70 Pohled ze severního rohu pozemku, duben 2013, autor Obr. 71 Výhled z interiéru domu, duben 2013, autor Obr. 72 Výhled z terasy, duben 2013, autor Obr. 73 Pohled od skleníku, duben 2013, autor Obr. 74 Jílovitá břidlice v podloží, duben 2013, autor Obr. 75 Stávající Juglans regia, duben 2013, autor Obr. 76 Drátěný plot zarůstající do živého plotu, duben 2013, autor Obr. 77 Detail dřevěného bloku, autor Obr. 78 Detail dřevěného mola, houpací lehátko - dubové dřevo, autor Obr. 79 Detail odpočinkové plochy - drcená břidlice, dřevěné bloky, autor Obr. 80 Neformátovaná dlažba, břidlice, zdroj: www. moravskoslezskabridlice.cz Obr. 81 Drcená břidlice, zdroj: www. moravskoslezskabridlice.cz Obr. 82 Kamenný šlapák, břidlice, zdroj: www. moravskoslezskabridlice.cz Obr. 83 Podrost Waldsteinia geoides, zdroj: tilia.zf.mendelu.cz/ustavy/562/trvalky/Waldsteinia.pdf Obr. 84 Podrost Anemone nemorosa, zdroj: wiki.rvp.cz Obr. 85 Pulmonaria officinalis, zdroj: http://tilia.zf.mendelu.cz/ustavy/562/trvalky/Pulmonaria.pdf Obr. 86 Podrost Anemone ranunculoides, zdroj: nature.hyperlink.cz Obr. 87 Zplaňující rostliny v trávníku, autor Obr. 88 Bylinný podrost, autor
41
16. SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1: ANALÝZA ŠIRŠÍCH VZTAHŮ Příloha 2: ANALÝZA NAVAZUJÍCÍCH POZEMKŮ Příloha 3: ANALÝZA PROVOZNÍCH VZTAHŮ Příloha 4: ANALÝZA INŽENÝRSKÝCH SÍTÍ A ZPEVNĚNÝCH PLOCH Příloha 5: ANALÝZA ZELENĚ Příloha 6: FOTODOKUMENTACE STÁVAJÍCÍHO STAVU Příloha 7: SITUACE Příloha 8: VYZNAČENÍ ROVIN ŘEZŮ, ŘEZOPOHLED Příloha 9: ŘEZOPOHLEDY Příloha 10: VYZNAČENÍ SMĚRU VEDENÍ POHLEDŮ Příloha 11: PERSPEKTIVA 1 Příloha 12: PERSPEKTIVA 2 Příloha 13: PERSPEKTIVA 3 Příloha 14: PERSPEKTIVA 4 Příloha 15: PERSPEKTIVA 5 Příloha 16: DETAIL ODPOČINKOVÝCH PLOCH Příloha 17: DETAIL ZPEVNĚNÝCH PLOCH Příloha 18: SPECIFIKACE ROSTLINNÉHO MATERIÁLU
42
