Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta ________________________________________________________________

Nové aspekty formování trhu v rámci komoditní vertikály vepřového masa

Dizertační práce

Autor: Ing. Vojtěch Tamáš Školitel: prof. Ing. Věra Bečvářová, CSc.

Brno 2012

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto doktorskou dizertační práci na téma „Nové aspekty formování trhu v rámci komoditní vertikály vepřového masa“ vypracoval samostatně za použití literatury uvedené v seznamu.

V Brně, 13. 8. 2012

______________________ Vojtěch Tamáš

Poděkování Rád bych na tomto místě poděkoval všem, kteří mi v průběhu zpracování této doktorské dizertační práce poskytovali konzultace, cenné rady a připomínky. Zvláštní poděkování patří mé školitelce prof. Ing. Věře Bečvářové, CSc., za odborné vedení, cenné rady a náměty, veškerou podporu a přátelskou atmosféru, kterou mi po celou dobu zpracování této práce i v průběhu doktorského studia poskytla. Mé poděkování rovněž patří mým nejbližším, kteří mě v době doktorského studia i při zpracování předkládané doktorské dizertační práce s trpělivostí a pochopením podporovali.

Abstract Tamáš, V.: „New aspects of market formation within the pork meat commodity chain“ Mendel University in Brno, 2012. Ph.D. thesis. This Ph.D. thesis deals with problem of changes in commodity chain pigs – pork meat in the current environment of changing conditions and contracts in global network of agribusiness. An attention is paid as well as assessing the economic consequences of globalization and liberalization in the current environment of agribusiness in general with a focus on the formation of agrarian markets, motives of consolidation in the primary and subsequent stages of processing and finishing materials in pork meat commodity chains and networks of agribusiness. There are also characterized an economic relations in the design and development of contractual relationships and effectiveness in general and in the environment of agribusiness. Researched commodity is analysed in a global, European and national context, both in terms of typical developmental characteristics and in terms of cost and price relations of production and processing of pig meat in the world's major production canters. There are evaluated also influences on the formation of commodity verticals and market structure on the price level in the primary stage and related subsequent stages of processing in terms of the Czech Republic.

Key words Agribusiness, contracts, competitiveness, pork meat, supply chain.

Abstrakt Tamáš, V.: „Nové aspekty formování trhu v rámci komoditní vertikály vepřového masa“ Mendelova univerzita v Brně, 2012. Dizertační práce. Předkládaná dizertační práce je zaměřena na problematiku změn v komoditní vertikále prasata – vepřové maso v současném prostředí měnících se podmínek a smluvních vztahů globálních sítí agrobyznysu. Pozornost je věnována jednak hodnocení ekonomických důsledků globalizace a liberalizace v prostředí současného agrobyznysu obecně se zaměřením na problematiku formování agrárních trhů, motivy konsolidačních procesů v prvovýrobě i navazujících fázích zpracování a finalizace suroviny v komoditních vertikálách a sítích agrobyznysu. Rovněž jsou charakterizovány ekonomické souvislostí vlivu konstrukce smluvních vztahů na vývoj a efektivitu v odvětví obecně a v prostředí agrobyznysu. Zkoumaná komodita je analyzována ve světovém, evropském a národním kontextu, jak z hlediska typických vývojových charakteristik, tak z hlediska cenových a nákladových souvislostí výroby a zpracování vepřového masa ve významných světových produkčních centrech. Evaluovány jsou také vlivy formování komoditních vertikál a jejich tržní struktury na vývoj cenových hladin ve fázi prvovýroby a v navazujících fázích zpracování v podmínkách ČR. Tato dizertační práce je součástí výzkumného záměru 04 „Vývojové tendence agrobyznysu, formování segmentovaných trhů v rámci komoditních řetězců a potravinových sítí procesech integrace a globalizace a změny agrární politiky“.

Klíčová slova Agrobyznys, konkurenceschopnost, komoditní vertikála, smluvní vztahy, vepřové maso.

Předkládaná doktorská dizertační práce je součástí výzkumného záměru MSM6215648904 „Česká ekonomika v procesech integrace a globalizace a vývoj agrárního sektoru a sektoru služeb v nových podmínkách evropského integrovaného trhu“, jmenovitě výzkumného směru 04 „Vývojové tendence agrobyznysu, formování segmentovaných trhů v rámci komoditních řetězců a potravinových sítí v procesech integrace a globalizace a změny agrární politiky“. Tento výzkumný směr je mimo jiné orientován na problematiku konkurenceschopnosti zemědělství a potravinářství ČR v kontextu změn vyvolaných vývojem evropského a světového agrobyznysu.

Obsah 1. ÚVOD ........................................................................................................................ 7 2. TEORETICKÁ VÝCHODISKA ............................................................................ 8 2.1 Globalizace obecně ............................................................................................. 9 2.2 Globalizace v agrárním sektoru ..................................................................... 17 2.2.1 Liberalizace agrárních trhů ...................................................................... 18 2.2.2 Vývoj modelu zemědělství a liberalizační tendence ............................... 22 2.2.3 Agrobyznys .............................................................................................. 26 2.3 Projevy institucionální ekonomie v agrobyznysu ......................................... 30 2.3.1 Podstata nové institucionální ekonomie .................................................. 30 2.3.2 Základní koncepty smluvních vztahů ...................................................... 34 2.3.3 Úplné a neúplné smluvní vztahy ............................................................. 35 2.3.4 Klíčové oblasti teorie smluvních vztahů ................................................. 36 2.3.5 Smluvní vztahy z hlediska teorie a praxe ................................................ 37 2.3.6 Hlavní mechanismy smluvních vztahů .................................................... 39 2.3.7 Řízení koordinace a motivace.................................................................. 44 2.3.8 Hlavní efekty smluvních vztahů .............................................................. 46 2.3.9 Smluvní vztahy v zemědělství ................................................................. 48 2.4. Základní pravidla konstrukce reálných smluvních vztahů ........................ 51 3. CÍL PRÁCE A METODICKÝ POSTUP ŘEŠENÍ ............................................. 63 3.1 Předmět výzkumu a cíl práce ......................................................................... 63 3.2 Metodologie řešení dizertační práce .............................................................. 64 4. DESKRIPCE KOMODITNÍ VERTIKÁLY PRASATA – VEPŘOVÉ MASO 67 4.1 Základní charakteristiky................................................................................. 67 4.2 Rozhodující faktory úspěšnosti komoditní vertikály jatečná prasata – vepřové maso v současných podmínkách ...................................................... 75 4.2.1 Jakost vepřového masa v kritériích nabídky............................................ 75 4.2.2 Systém SEUROP ..................................................................................... 77 4.2.3 Jakost vepřového masa v kritériích poptávky.......................................... 79 4.2.4 Požadavky současných spotřebitelů na kvalitu vepřového masa ............ 82 5. SVĚTOVÝ A EVROPSKÝ TRH VEPŘOVÉHO MASA .................................. 84 5.1 Vepřové maso ve struktuře světové produkce masa .................................... 84 5.2 Vepřové maso ve struktuře světové nabídky................................................. 85 5.3 Vepřové maso ve struktuře produkce EU27 ................................................. 87 5.4 Vepřové maso ve struktuře světové a evropské poptávky ........................... 90 5.4.1 Závislost spotřeby vepřového masa na úrovni HDP na obyvatele .......... 92

5.5 Náklady jako kritérium konkurenceschopnosti na světovém trhu vepřového masa ................................................................................................. 98 6. KOMODITNÍ VERTIKÁLA JATEČNÁ PRASATA – VEPŘOVÉ MASO V ČR ...................................................................................................................... 101 6.1 Vývoj stavů prasat ......................................................................................... 101 6.2 Změna výrobních kapacit, komparace s Dánskem ..................................... 104 6.3 Produkce vepřového masa ............................................................................ 111 6.4 Spotřeba vepřového masa ............................................................................. 114 6.5 Bilance produkce a spotřeby vepřového masa v ČR .................................. 117 6.6 Vývoj cen na trhu jatečních prasat a vepřového masa v ČR ..................... 119 6.6.1 Ceny zemědělských výrobců (CZV) ..................................................... 120 6.6.2 Ceny průmyslových výrobců (CPV) ..................................................... 121 6.6.3 Spotřebitelské ceny (SC) ....................................................................... 122 6.6.4 Komparace vývoje mezi jednotlivými cenovými hladinami ................. 123 6.6.5 Hodnocení variability a významnosti rozdílu cen před a po vstupu ČR do EU ......................................................................................................... 125 6.7 Zahraniční obchod ČR – živá prasata a vepřové maso .............................. 131 6.7.1 Zahraniční obchod ČR ↔ Německo ..................................................... 134 6.7.2 Zahraniční obchod ČR ↔ Polsko .......................................................... 145 6.7.3 Zahraniční obchod ČR ↔ Rakousko ..................................................... 148 6.7.4 Zahraniční obchod ČR ↔ Španělsko .................................................... 151 6.7.5 Zahraniční obchod ČR ↔ Nizozemsko ................................................. 154 6.7.6 Zahraniční obchod ČR ↔ Dánsko......................................................... 158 6.7.7 Zahraniční obchod ČR ↔ Maďarsko .................................................... 161 6.7.8 Zahraniční obchod ČR ↔ Slovensko .................................................... 164 7. ZÁVĚR .................................................................................................................. 170 8. PŘEHLED LITERÁRNÍCH ZDROJŮ .............................................................. 180 9. SEZNAM ZKRATEK .......................................................................................... 187 10. SEZNAM POJMŮ .............................................................................................. 188 11. SEZNAM GRAFŮ, OBRÁZKŮ A TABULEK ............................................... 189 12. SEZNAM PŘÍLOH ............................................................................................ 190

1. ÚVOD Úloha zemědělství byla v historii spojována zejména s jeho produkční funkcí a s cílem zabezpečit dostatečné množství potravin. Stupeň rozvoje zemědělství dnes ale nevyplývá pouze z

efektivního využití

výrobních faktorů ve specifických podmínkách

determinujících rozsah zemědělské produkce a schopnosti prodat výrobky na trhu potravin. Důležitou roli hraje také schopnost správně a včas reagovat na změny podnikatelského prostředí v podmínkách liberalizace na globálním agrárním trhu. V současnosti je úloha zemědělství chápána v mnohem širších souvislostech, jak v jeho multifunkčním pojetí, tak ve vazbě na instituce moderního agrobyznysu. Proces rozvoje zemědělství již probíhá relativně samostatně v jednotlivých komoditních vertikálách agrobyznysu, které všechny sledují cíl maximalizace efektivity daného odvětví. Tyto globální procesy formování agrobyznysu ovlivňují vývoj ekonomiky a významně zasahují do rozvoje celých regionů. Také v České Republice hraje významnou roli v rozvoji zemědělství výsledek transformace navazujících oborů potravinářského průmyslu a služeb v zemědělství. Právě tyto interakce a jejich institucionální a ekonomické souvislosti patří k významným faktorům změn současného zemědělství. Předkládaná práce usiluje o přínos v poznání těchto procesů v komoditní vertikále prasata – vepřové maso v ČR, kde došlo v posledních letech ke značným změnám. Přestože chov prasat patřil v ČR dlouhodobě mezi nejvýznamnější odvětví zemědělské výroby, jež bylo považováno za nositele pokroku, jeho podíl na celkové zemědělské produkci se trvale snižuje. V posledních letech se projevily problémy rentability chovů, došlo ke značnému poklesu stavu prasat z 5 106 tis. ks prasat (v roce 1981) na 1 749 tis. ks (v roce 2011). Tento vývoj se promítl na snížení objemu výroby vepřového masa v ČR i snížení soběstačnosti v této komoditě pod 60 %. Dramatické snižování produkce vepřového masa, ale nelze vysvětlit snižující se poptávkou. Spotřeba vepřového masa v ČR je dlouhodobě stabilní (mezi 40 – 50 kg na osobu/rok). K výraznému snížení poptávky po vepřovém mase nedošlo ani v důsledku reforem zemědělské politiky v 90. letech. Objevila se celá řada argumentů snažících se vysvětlit tento negativní vývoj. Tato práce si klade za cíl významné argumenty logicky seřadit a najít podstatu hlavních příčin problémů vývoje tohoto odvětví v posledních letech. 7

2. TEORETICKÁ VÝCHODISKA Globalizace jako jeden z nejvýznamnějších procesů současného vývoje společnosti se projevuje přímo či nepřímo ve všech oblastech života. Je i jedním z rozhodujících procesů, které zasahují do kvalitativních změn podnikatelského prostředí i širokého rámce socioekonomických podmínek rozvoje zemědělství. Vliv tohoto procesu je podle Bečvářové (2008), vnímán především prostřednictvím změn v ekonomice a jednotlivých sektorech národního hospodářství. Zemědělství není výjimkou. I v tomto odvětví působí na rozšiřování trhů a tím na nárůst konkurence na úrovni prvovýroby, kromě toho dochází k zapojování dalších odvětví a aktivit spojených s procesy výroby a distribuce potravin a dalších služeb a produktů se zemědělstvím spojených. Jedná se často o odvětví s odlišnou tržní strukturou, které působí na změny sil z hlediska formování vazeb, priorit a podmínek světového agrárního trhu, jenž získává podobu silného segmentu světové ekonomiky – agrobyznysu. Ve společnosti dochází k zásadním změnám ve vnímání zemědělství. Z původně vymezované produkční úlohy tohoto odvětví, kdy úkolem bylo pouze zajištění dostatečného množství potravin, se zejména v ekonomicky rozvinuté části světa přechází k dnešnímu pojetí multifunkčního zemědělství. Výrobní role však nezaniká, naopak prochází řadou integračních procesů s dalšími odvětvími. Zemědělství jako producent suroviny je dnes propojeno s organizacemi nákupu, skladování, zpracování surovin, dopravou, veřejným stravováním a dalších služeb, zásadně se tak mění celé podnikatelské prostředí. Zemědělství, charakteristické některými specifiky, vyplývajícími především z jeho přímé vazby na půdu a biologický charakter výrobních procesů, se dnes již nevyvíjí samostatně, prohlubuje se jeho vazba s dalšími sektory národního a globálního hospodářství. V dnešní podobě právě zemědělství patří mezi odvětví, jeho aktivity, souvislosti i podmíněnost přesahuje nejen hranice regionů, ale i národních států resp. jejich uskupení. Na globálním agrárním trhu dochází vlivem liberalizace

obchodu

k nárůstu

objemu

toků

zboží

i

služeb.

Význam

v socioekonomických souvislostech navíc podtrhuje skutečnost, že zaměstnání největšího počtu lidí na světě je spojeno právě se zemědělstvím a na něj navazujícími fázemi.

8

2.1 Globalizace obecně Globalizací, jako přirozeným důsledkem společenského vývoje, se zabývali již klasičtí ekonomové. V dílech Adama Smitha a Davida Ricarda se lze setkat s názorem, že soukromé společnosti jsou globálními hráči, jejichž primárním stimulem a „motorem růstu“ je obchod, jež vede ke zvyšování produktivity a úrovně výnosů i v rozvojových zemích. Integrací do mezinárodní směny prostřednictvím obchodu dochází k podpoře ekonomického růstu, vzniku nových technologií, přísunu investic a transformace sociálního a kulturního prostředí. V roce 1776, Adam Smith ve svém díle „Bohatství národů“, vysvětluje, proč je neomezený volný obchod přínosem. Základ Smithovy argumentace byl založen na principu „laissez-faire“, tj. na myšlence, že určovat, co by se mělo vyrábět a dovážet by měla „neviditelná ruka trhu“, spíše než vládní politika Při zpětném ohlédnutí do konce 19. století, popsal Keynes (1924), svět britského impéria takto: „Obyvatelé Londýna mají možnost si při popíjení ranního šálku čaje v posteli telefonicky objednat různé produkty z celého světa ve vysoké kvalitě a s reálným očekáváním jejich včasného doruční přímo k prahu svých dveří. Ve stejném okamžiku mohou stejným způsobem podnikat s bohatstvím v podobě přírodních zdrojů a podílů v podnicích na celém světě. To vše bez námahy a dokonce bez problémů spojenými s budoucími výnosy“. Samotný termín globalizace se zrodil v 60. letech 20. století se vznikem velkých nadnárodních korporací. Později, v 90. letech byl tento termín předmětem rozsáhlých debat, které dodnes vyvolávají kontroverzi v akademických kruzích. Zastánci procesů globalizace tvrdí, že globalizace podporuje výměnu informací, vede k lepšímu porozumění mezi odlišnými kulturami, podílí se na zvyšování životní úrovně a kupní síly a tím napomáhá šíření demokracie ve světě. Kritici naopak označují globalizaci jako negativní jev, který má za následek prohlubování rozdílů mezi vyspělými a rozvojovými zeměmi. Někdy je termín globalizace označován, jako synonymum k termínu „moderní imperialismus“, např. v této souvislosti označuje Scholte (2000), globalizaci jako problematický koncept, který je obklopen množstvím dílčích, rozdílných a často protichůdných tvrzení. Podobně označuje termín „globalizace“ Kellner (1997), jako teoretický pojem, který je sám o sobě sporný a má mnoho významů.

9

Dodnes neexistuje shoda v tom, čeho přesně se termín globalizace týká. Z toho důvodu existuje celá řada definic, které prezentují tento termín odlišným způsobem, co do jeho obsahu i šíře jím postihovaných jevů. Uvádím některé z nich: Albrow (1996), charakterizoval globalizaci jako proces, jehož prostřednictvím se lidstvo na celém světě spojuje do jedné společnosti. Současně však zdůrazňuje, že se jedná o takovou formu transformace světové společnosti, jejíž konečné cíle v zásadě nelze předvídat ani předem definovat. Bauman (1998), označil globalizaci jako jednu z nejdůležitějších změn v lidské historii, která se odráží v mnoha oblastech. Nejvíce se projevuje ve společenských vztazích a v uspořádání společnosti, především takových společností, které jsou geograficky značně rozptýlené. Podle Helda (1999), je globalizace rozšíření, prohloubení a urychlení propojení ve všech aspektech současného společenského života od kultury, kriminality, financí, až po náboženství. Nositel Nobelovy ceny za ekonomii Stiglitz (2003), definoval globalizaci, jako užší propojení zemí a lidí na světě, přinášející obrovské snížení nákladů na dopravu a komunikaci, prolamující umělé překážky tokům zboží, služeb, kapitálu, znalostí a pohybu pracovních sil. Dále uvádí, že globalizace je fenomén, jenž přinesl mnoho dobrého. Otevření mezinárodního obchodu pomohlo mnoha zemím k daleko rychlejšímu růstu, než v jaký mohly doufat. Mezinárodní obchod napomáhá hospodářskému rozvoji, je-li motorem růstu vývoz. Růst založený na exportu byl těžištěm průmyslové politiky, která přinesla bohatství většině Asie a v jejímž důsledku se milionům lidí začalo dařit lépe. Díky globalizaci se mnoha lidem na světě prodloužila průměrná délka života a prudce vzrostla životní úroveň. Robinson (2009), charakterizuje globalizaci, jako základní strukturní dynamiku pohánějící v 21. století celosvětové sociální, politické, ekonomické a kulturněideologické procesy, čímž ovlivňuje náš individuální i skupinový život. Globalizační procesy ovlivňují geografické oblasti ve všech jejich úrovních. Z toho důvodu lze globalizaci chápat jako soubor jednotlivých procesů, působících na různých geografických úrovních. Obecně lze navázat na charakteristiku dle Dickena (2007), který definoval tento soubor procesů podle následujících úrovní:

10

-

lokalizační procesy: geograficky koncentrované ekonomické aktivity s různými stupni funkční integrace,

-

internacionalizační procesy: geograficky rozptýlené ekonomické aktivity napříč národními hranicemi s nízkým stupněm funkční integrace,

-

globalizační procesy: rozsáhlá geografická působnost se současným vysokým stupněm funkční integrace,

-

regionalizační procesy: současné působení globalizačních procesů ve více geograficky oddělených oblastech, sahající od vysoce integrovaných celků, přes rozšiřující se EU, až k malým regionálním ekonomickým uskupením.

Výše popsaný soubor procesů v souvislosti s rozsahem globální ekonomické transformace je znázorněn v obr. 1.

Obr. 1: Procesy a rozsah globální ekonomické transformace Zdroj: DICKEN (2007) Při definování pojmu globalizace je nutné rozlišovat její druhy a zároveň porozumět interakcím mezi nimi, jak uvádí Ritzer (2009), jedná se o její vliv v oblasti ekonomické, politické, kulturní, náboženské, vědecké, v medicíně, ve sportu i ve vzdělání.

11

Globální společnost sítí Vznik globální ekonomiky byl z technického hlediska umožněn nejen novými globalizujícími technologiemi, ale také novými formami kapitalistické hospodářské organizace a sdružování, které dobře vystihuje termín Castellse (2000), „společnost sítí“. Přesto, že reálná kontrola současných nadnárodních společností zůstává hierarchická a prostřednictvím globalizace se ještě více centralizuje, pro současné globální ekonomické aktivity jsou stále charakterističtější decentralizované pavučiny horizontálně propojených sítí. Problém sítí byl vždy v intenzivním zájmu fyziků z důvodu nutnosti pochopení a schopnosti předpovědi chování daných systémů. Sítě jsou také důležité v oblasti operačního výzkumu, kde se zaměřují na konstruování algoritmů v oblasti výpočetní techniky a softwaru. Z hlediska ekonomické teorie se podle Hougaarda (2009), tato oblast týká problému alokace, smluvních vztahů, efektivity a formování sítí, jež je v současnosti primárně řešena v rámci nové institucionální ekonomie (v teorii smluvních vztahů, teorii her atd.). Typickým nástrojem využívaným pro zobrazení těchto sítí je graf. Globální pohyb pracovních sil a liberalizace obchodu má za následek nebývalý rozvoj světové ekonomiky. Podniky postupně přijímají globální „síťový“ model podnikání a rozšiřují svou působnost, využívají globálních pracovních sil i dalších zdrojů. Znatelný je posun od dřívějších konkurenčních vztahů k celosvětové konsolidaci podniků. Velké globální korporace jsou trvalou součástí ekonomiky, vnímanou jako její stabilnější součásti, než národní společnosti. Na globalizovaném trhu přestává existovat „starý rozdíl mezi zbožím a službami“. Tento stav vysvětluje Reich (2002), který tvrdí, že: „Značná část hodnoty vytvářené úspěšným podnikem – vlastně jediná hodnota, kterou nelze snadno celosvětově zopakovat, zahrnuje mnoho typů služeb: specializovaný výzkum, výrobní a konstrukční služby nezbytné k identifikaci problémů a specializované strategické, finanční a manažerské služby. Každý podnik orientovaný na vysokou hodnotu pracuje v oboru poskytování takových služeb.“ Zisky již neplynou z velkovýroby, nýbrž z průběžného objevování nových spojení mezi různými řešeními a potřebami. Podniky, přinášející největší zisky, jsou transformovány do globálních podnikových sítí. Podle Dickena (2007), musí být ekonomické procesy vyjádřeny komplexními mnohočetnými vazbami, spíše než prostými kruhovými nebo pouze lineárními vazbami.

12

Ekonomické procesy jsou zde chápaný jako: distribuce, výroba a spotřeba. Jednotlivé procesy jsou spojeny s fyzickými toky i s toky služeb (v rámci dané sítě). Tyto procesy a sítě jsou tvořeny regionálními strukturami a procesy, kde mezi klíčovými aktéry (podniky, státy, jednotlivci, společenskými skupinami) panuje nerovnoměrné postavení. Kritickým bodem těchto sítí je fakt, že nabádají tyto klíčové aktéry k budování vzájemných vztahů. Tyto sítě představují vždy určité toky, které neexistují izolovaně a vstupují do širších makroekonomických struktur globální ekonomiky. Makro struktury globální ekonomiky tvoří především instituce, smluvní vztahy a pravidla kapitalistické tržní ekonomky. Tato pravidla nejsou vytvořena přirozeně společenským vývojem, v současnosti převažuje jejich podoba v duchu neoliberálního politicko-ekonomického uspořádání. Pravidla a smluvní vztahy kapitalistické tržní ekonomiky se týkají např. vlastnických práv, tvorby zisku a alokace zdrojů. Jednotlivé procesy fungují na základě signálů trhu a následné přeměny výrobních vstupů (včetně práce) na dané zboží. Mezi nejvýznamnější představitele globálních institucí lze řadit: -

Mezinárodní měnový fond (MMF),

-

Světová obchodní organizace (WTO),

-

Světová banka (WB), a mnoho dalších jako např. OSN, G8 atd. Zmíněné instituce jsou jen částí široké socioekonomické reality určující pravidla

a konstrukci smluvních vztahů, jež definují funkci globálních sítí. V rámci geograficky diferencovaných makro-struktur probíhají primární interakce mezi pěti základními aktéry znázorněnými na obr. 2.

13

Obr. 2: Zjednodušená síť interakcí klíčových aktérů globální produkční sítě Zdroj: DICKEN (2007) Každá z hlavních skupin klíčových aktérů znázorněná na obr. 2, má svůj podíl na vzájemných interakcích, založených jak na stupni spolupráce, tak na konkurenci (vedoucí někdy ke konfliktu). I když, všichni aktéři nemají stejné postavení, nemělo by docházet k upřednostňování jedné skupiny aktérů před jinou. Nejvýznamnější faktory určující postavení těchto aktérů jsou následující: 1)

kontrola klíčových aktiv (práce, kapitál, půda a další přírodní zdroje, technologie, vědomosti aj.),

2)

rozsah prostorové a teritoriální flexibility – schopnost kontroly specifických aktiv je nejsilnější vyjednávací silou.

Pokud jsou tato klíčová aktiva dostupná odkudkoliv, pak dochází ke snižování vyjednávací síly daných aktérů. Naopak v případě, že jsou klíčová aktiva geograficky, organizačně, nebo dokonce personálně lokalizována, potom je vyjednávací síla těchto aktérů velmi vysoká. Pokud tedy vykazují daná klíčová lokální aktiva nízkou úroveň prostorové a teritoriální flexibility, jsou pro některé z aktérů nesnadno dosažitelná. Toto paradoxní chování, upozorňuje na skutečnost, že nelze předpokládat stabilně jednostranné interakce mezi jednotlivými zúčastněnými stranami. Globální sítě složené z nejrůznějších zúčastněných stran, jsou charakteristické neustále se měnící kombinací vztahů, z hlediska

14

spolupráce i konkurence. Globální ekonomiku lze v obecné rovině charakterizovat projevem dvou základních sítí: -

organizační (ve formě produkčních vazeb a sítí),

-

geografickou (ve formě lokálních ekonomických seskupení – klastrů).

Výhodou výše zmíněných síťových přístupů je snadnější porozumění globálním ekonomickým procesům a propojení ekonomických aktivit napříč geografických struktur odlišně teritoriálně ohraničených oblastí. Výroba každého produktu (služby nebo zboží), zahrnuje složité členění individuálních aktivit a transakcí v čase i prostoru. Jedná se o spojení vzájemně propojených funkcí a operací, prostřednictvím nichž jsou produkovány a distribuovány výrobky a služby. Takové produkční sítě jsou organizačně i geograficky komplexní. Globální a regionální produkční sítě, nejen propojují podniky (a jejich části) do struktur, které přesahují tradiční hranice (např. rozvojem různých forem vztahů cizího a vlastního kapitálu). Zároveň také spojují národní a lokální ekonomiku (nebo jejich části) způsobem, který má významný vliv na ekonomický rozvoj a zvyšování životní úrovně. Ekonomické vztahy na národní i lokální úrovni vykazují mnoho teritoriálních specifik, zatímco globální produkční sítě taková specifika nevykazují. Mezi jednotlivými produkčními sítěmi se tak tvoří hranice, které velmi rozdílným způsobem ovlivňují regulovatelné i neregulovatelné bariery a lokální socioekonomické podmínky. To je důvodem vzniku nesouvislých teritoriálních struktur. Tímto způsobem je ovlivněna vyjednávací síla jednotlivých aktérů zapojených v dané síti. Individuální produkční sítě mohou být řízeny jako vertikálně organizované struktury, konfigurované z hlediska geograficky rozšiřujícího se měřítka. V průřezu těchto vertikálních struktur jsou zachyceny teritoriální politicko-ekonomické systémy, které se rozdílně projevují v odlišných geografických rozměrech. V místě střetu těchto dimenzí v reálném geografickém prostoru, kde dochází ke specifickým výstupům, musí být vyřešeny problémy z hlediska fungování v rámci globální ekonomiky – na úrovni podniku, vlády, místní komunity i jednotlivce. Vzájemné vazby a propojení výše popsaných globalizačních procesů v jejich hlavních dimenzích jsou znázorněny na obr. 3.

15

Obr. 3: Propojení rozměrů v globalizující se ekonomice Zdroj: DICKEN (2007) Nová globální společnost sítí se opírá především o technologický pokrok, zvláště pak v oblasti informačních technologií. Dává tak novou podobu globálnímu obchodu i poskytování služeb. Je nositelem vyšší produktivity a vyšších zisků. Ve svém důsledku, by měla zabezpečit spotřebitelům nižší ceny a tím zvýšit jejich životní úroveň. Nové technologie nesporně vedou k rozšiřování vědeckých nástrojů, které přinášejí nové vědecké objevy, projevující se ve změnách současné společnosti. Podle Rifkina (2000), položily nové technologie základ pro nový ekonomický systém, charakteristický: -

přechodem od trhů k sítím,

-

intenzivnějším využitím kyberprostoru,

-

snižováním transakčních nákladů prostřednictvím efektivnějších technologií,

-

novými přístupy a formami obchodování, prostřednictvím nástrojů rozvíjených novými technologiemi apod.

16

2.2 Globalizace v agrárním sektoru Globalizace obecně se projevuje v liberalizaci světového obchodu, především prostřednictvím snižování jeho bariér. Tento fenomén se jednoznačně dotýká také zemědělství, které již nelze charakterizovat jako uzavřený sektor s dokonale konkurenčními vztahy, jak býval tradičně chápán. Ricketts (2008) uvádí: „Mezi tři hlavní procesy ovlivňující průnik globálního formování zemědělského trhu zejména v evropském prostředí patří zejména následující tři tyto skutečnosti: 1. Vznik Evropského společenství a jeho společné zemědělské politiky (SZP). Podpory SZP měly za následek rozsáhlé změny v zemědělství ES, z 20 mil. tun ročního importu obilí do ES v 60. letech 20. století, na 20 mil. tun ročního exportu obilí z ES v 80. letech 20. století. 2. Kolaps východního bloku a bývalého SSSR. Čínská lidová republika a SSSR, byly společně do rozpadu východního bloku největšími importéry obilí (40 – 50 mil. tun ročně). V současné době jsou Rusko i Čína jeho čistými exportéry. 3. Zvyšování životní úrovně v rozvojových zemích s nárůstem importu zemědělských komodit. Agrobyznys v těchto oblastech se významně mění vlivem rostoucí

poptávky

v těchto

oblastech.

Budoucnost

světového

obchodu

se zemědělskými komoditami bude záviset na vývoji poptávky v těchto oblastech.“ I když, více než dvě století liberální ekonomové vytrvale prosazují myšlenku volného obchodu mezi národy, jako nejlepší směr obchodní politiky. Ani v tomto případě nepanuje jednotný názor. Existuje řada argumentů dokazujících, že domácí průmysl musí být do jisté míry chráněn před zahraniční konkurencí. Neregulovaný obchod může být skutečně hrozbou. Podle výzkumu Worldwatch-Institute (2010), využíváním rozvojových zemí pouze jako zdroje levných surovin, má negativní dopad na v tom smyslu, že ničí životní základnu chudých zemí. Například v posledních 25 letech začal Egypt produkovat krmiva pro dobytek na vývoz, na úkor potravinově orientované produkce pšenice, rýže a prosa. Podle Becka (1999), se tento trend stává dominantním a projevuje se ve zhoršování zásobování třetího světa potravinami. Trhy těchto zemí se stávají odbytištěm zlevněných potravinových přebytků z USA a EU. To se projevuje v dalším omezování, domácího

17

zemědělství, a tím zvyšování závislosti na zahraničních dodávkách potravin. Rozvojové země se proto snaží vyrovnávat negativní důsledky volného obchodu. Lákají zahraniční investice příznivými podmínkami, jako jsou nízké mzdové náklady a nízké nebo vůbec žádné sociální a ekologické standardy. Této konkurenci čelí průmyslové země snižováním výrobních nákladů – racionalizují. Výroba v zemích s nízkými náklady i likvidace dobře placených pracovních míst, vede k příjmovým ztrátám námezdních pracovníků. Pokud se ale celosvětově snižují příjmy, klesá i celosvětová poptávka. V takovém případě nelze vyloučit nebezpečí vzniku recese, nebo dokonce světové hospodářské krize jako na počátku 30. let. Charakteristickým rysem uvedených procesů je změna podnikatelského prostředí a pravidel agrárních trhů, které se významně liberalizují. 2.2.1 Liberalizace agrárních trhů Vlivem převisu nabídky potravin (nad jejich poptávkou) ve vyspělé části světa, se jednotlivé státy (jednotlivci i

podniky) na světovém trhu začaly chovat

protekcionisticky. Protekcionismus obecně vede ve svých důsledcích v dlouhodobém horizontu k podpoře neefektivnosti a může mít vážné negativní důsledky v ekonomice. Toto riziko bylo i důvodem hledání nových řešení s cílem liberalizace agrárních trhů. Tyto problémy se staly tématem pro jednání GATT/WTO. Zásadní dohody světové obchodní organizace (dále jen WTO), pro zemědělství byly vyjednány v období mezi lety 1986 – 94, během Uruguayského kola jednání. WTO a vlády členských států se dohodly na zlepšení přístupu na trhy a snižování dotací, které narušují mezinárodní obchod v zemědělství. Tyto závazky vešly v platnost během šesti let od roku 1995 (během deseti let pro rozvojové země). Na dodržování těchto dohod dohlíží výbor pro zemědělství („Agriculture Committee“). Členské státy se dále dohodly na pokračování reforem. Další jednání, která jsou nezávislá na pravidelné práci výboru pro zemědělství, pokračovala v roce 2000 a následovala ministerské konference v roce 2001 v Doha (Katar). Kolo jednání z Dohá bylo zatím posledním jednáním členů WTO. Jeho cílem je snaha o zásadní reformu mezinárodního obchodního systému prostřednictvím zavedení nižších obchodních překážek a dalších obchodních opatření. V terminologii WTO jsou různé formy podpory obecně označovány jako "boxy", které jsou uvedeny v barvách semaforu: zelená (povoleno), žlutá (zpomalit, snížit

18

rychlost), červená (zakázáno). V zemědělství je situace složitější, proto není používán červený box, ale pouze žlutý (jantarový) box a modrý box. Významy jednotlivých boxů jsou následující: 1) Zelený box: obsahuje podpory/opatření, která mají minimální rušivý účinek na výrobu nebo obchod a nezasahují do formování cen. 2) Modrý box: obsahuje přímé platby v rámci programů omezení produkce, Jedná se o podmínečně, dočasně tolerovaná opatření s nevýrazným vlivem na ceny. 3) Žlutý (jantarový) box: zahrnuje opatření, která přímo narušují obchod, mohou být dohodou povoleny, ale s výhledem na jejich omezení a odstranění. Týká se většinou různých forem cenové podpory. Pod zorným úhlem těchto přístupů byla předmětem kritiky i společná zemědělská politika EU. Její systém opatření, zejména do pol. 90. let obsahovala mnoho typů podpor patřících do jantarového boxu. Snaha reforem společné zemědělské politiky se snaží přizpůsobit těmto pravidlům (např. multifunkční model zemědělství), jež jsou podporována. Na druhé straně je zřejmé, že se zde dlouhodobě promítá charakter tohoto nadnárodního společenství právě v zemědělství. Důležitý je fakt, že v rámci původní EU 15 a zejména dnešní EU 27 lze sledovat rozdílný vývoj v jednotlivých státech a to na základě rozdílných podmínek, historických principů vývoje, opatření hospodářských politik apod. Opatření společné zemědělské politiky, tak mají často odlišné důsledky pro různé státy. Důsledky liberalizace evropských trhů směrem k postupnému odstraňování překážek volného obchodu jsou potom značně různorodé. Problém konkurenceschopnosti výrobců na současných trzích dostává jiné priority v souvislosti s liberalizací agrárního trhu. Typické znaky lze charakterizovat na základě studie Baldwina (2006), konkrétně modelu BE-COMP. Dokazuje, že důsledkem úplné liberalizace trhů v krátkém období pro domácí firmy vzniká možnost dodávat své výrobky na další trh stejné velikosti. To vede ke zvýšení počtu firem na každém trhu a tím k nárůstu konkurence, což zvyšuje tlak na snižování cen. Tato situace je zřejmá z obr. 4.

19

Obr. 4: Ceny, objem výroby a rovnovážná velikost firem po integraci trhů Zdroj: Baldwin, R., Wyplosz, CH. (2006) Každá firma je ochotná snížit svou cenovou přirážku na obou trzích až do bodu A. Kolik nových firem vstoupí na sjednocené trhy, vyjadřuje křivka BE. Posun křivky BE do BE lib ukazuje, že na dané úrovni cenové přirážky, bude na počátku schopno pokrýt své fixní náklady více firem. Zvětšení trhu podmíní nárůst objemu prodeje každé firmy a to se promítne do vyššího operačního zisku. Křivka BE lib bude procházet bodem 1, v němž je cenová přirážka rovna µ’ a počtu firem 2n’. Za této kombinace µ a n jsou všechny firmy schopny dosáhnout nulového zisku a pokrýt své výrobní náklady. Smyslem bodu 1 je určení velikosti posunu křivky BE, ekonomika se v tomto bodě neocitne, ani v okamžiku úplné liberalizace, protože cenová přirážka bude díky intenzivnější konkurenci ihned stlačena na úroveň µA. V bodě A budou všechny firmy vykazovat ztrátu, protože přirážka µA je pod úrovní, nutné k pokrytí fixních nákladů všech firem v množství 2n’. Tyto ztráty spustí proces restrukturalizace, který bude znamenat odchod mnoha firem z trhu. Dopady liberalizace na tržní ceny jsou znázorněny také prostředním grafu na obr. 4. První fázi odpovídá posun z bodu E’ do A a pak do E‘‘. Díky zvýšené konkurenci dojde ke snížení rovnovážné cenové přirážky z µ’ na µA, tím dojde k poklesu ceny na pA. Během restrukturalizace dojde ke zvyšování ceny z pA na p’’. Důsledky zvýšené konkurence a restrukturalizace odvětví na jednotlivou firmu jsou znázorněny v prvním grafu (vlevo) na obr. 4. Klesající ceny a restrukturalizace se projevují ve snižování průměrných nákladů (vyšší produktivita). Fixní náklady jsou rozpuštěny do prodeje většího množství zboží. Ceny před liberalizací se rovnaly průměrným nákladům

20

a v dlouhém období po odeznění liberalizace se jim opět vyrovnají, proto lze pokles tržní ceny považovat jako měřítko nárůstu produktivity firem. Tento stav je znázorněn posunem (v prvním grafu vlevo) z E’ do E‘‘. Příčinou rostoucí produktivity jsou úspory z rozsahu, pokles průměrných nákladů je umožněn rovnovážným zvýšením výroby každé firmy znázorněné na posunu z x’ do x’’. V dlouhodobém časovém horizontu vývoj na liberalizovaných agrárních trzích vysvětluje Bečvářová (2010). V dlouhodobějším časovém horizontu, ve kterém jsou objektivizovány rozhodující faktory a projevy specifik nabídky a poptávky v interakci s formováním cen komodity na světových trzích, znázornit následujícími vztahy:

Obr. 5: Princip formování cen komodit na agrárních trzích Zdroj: BEČVÁŘOVÁ (2010) V uvedených souvislostech vývoje agrárního trhu jsou zřejmé důsledky pomalejšího růstu poptávky, který je typický i po promítnutí vlivu růstu populace a zvýšení spotřeby potravin na obyvatele obecně. Projevuje se v průběhu, tvaru i mírnějším posunu křivky poptávky z D do D‘. Odlišným způsobem se ve formování tržních podmínek a utváření ceny promítá podstatně výraznější růst nabídky: projevuje se v jejím posunu a změně sklonu z původní křivky S do S‘. V tomto případě se v dlouhodobějším časovém horizontu promítá jak částečné rozšíření obhospodařované plochy, tak zejména růst produktivity faktorů jako výsledku technologických inovací. Nový rovnovážný stav na trhu, formovaný na základě interakcí nového průběhu křivek poptávky i nabídky (D‘ a S‘) skutečně ve svém výsledku obecně vede k poklesu ceny, v tomto případě z p do p‘. Výše uvedené teoretické zobecnění vlivu specifik nabídky a poptávky na agrárních trzích a jejich promítnutí do formování ceny se podle Bečvářové (2010), skutečně potvrzoval

21

vývoj cen zemědělských produktů na světových trzích v podstatě v průběhu celého minulého století. 2.2.2 Vývoj modelu zemědělství a liberalizační tendence Jedním z nejvýznamnějších stimulů, podněcujících změny evropského modelu zemědělství je spojován s nárůstem importů zemědělských komodit ze zámoří v 70. letech 19. století. Levný dovoz obilí způsobil výrazný pokles jeho ceny na evropských trzích. Reakce zemědělských politik evropských států na tuto situaci, lze rozdělit do tří skupin: 1. Protekcionismus – opatření s cílem ochránit domácí trh před levným importem (Francie, Německo, Rakousko-Uhersko atd.). 2. Liberální model – otevřený trh, bez barier se všemi jeho ekonomickými a sociálními důsledky (Velká Británie). 3. Liberální model spojený s restrukturalizací – trh bez barier, komodity ze zámoří byly využity jako levné vstupy do nově restrukturalizovaného zemědělství. Došlo k přesunu z původního zaměření na rostlinnou výrobu k živočišné výrobě. Právě v této době vzniklo nizozemské mlékárenství (dnes již světoznámé svými kvalitními sýry) a velkovýroba květin. Také počátky proslaveného dánského masného průmyslu spadají do tohoto období. Zemědělství v Evropě se v té době rozvíjelo rozdílně v jednotlivých státech, v závislosti na jejich volbě zemědělské politiky. Po stabilizaci zemědělství v prvním desetiletí 20. století, byl jeho další vývoj ovlivněn první světovou válkou. Během války i po ní, se projevil nedostatek potravin v nárůstu cen, příjmů zemědělců i v rušení ochranářských opatření. Další etapa zemědělství byla spuštěna největším burzovním krachem v dějinách, na newyorkské Wall Street ve čtvrtek 24. října 1929, jež vyústila v světovou hospodářskou

krizi.

Bečvářová

(2007),

uvádí,

že

v této

souvislosti

došlo

ke dramatickému snížení produkce a nárůstu nezaměstnanosti. Rostoucí nabídka potravin, při výrazném poklesu koupěschopné poptávky v důsledku celkové deprese vyvolaly prudký pokles cen, narůstaly světové zásoby potravin. Importující země (většina evropských zemí), reagovaly na pokles cen znovu zavedením resp. zvýšením celních barier. Naopak výrobci byli nuceni zbavovat se svých přebytků za velmi nízké, resp.

22

státem dotované ceny. Ve většině evropských zemí již lze hovořit o koncepci prvních ucelených

politik

ve

vztahu

k zemědělství,

které

měly

vymezené

ochranářské rysy a zasahovaly do přirozeného vývoje na agrárních trzích. Po skončení 2. světové války byla zemědělská politika ovlivněna nedostatečnou nabídkou potravin. Nedostatek potravin byl způsoben nejen negativním vlivem válečného konfliktu, ale také způsobem, jakým bylo tehdejší zemědělství organizováno. Evropské zemědělství bylo charakteristické velkým množstvím malých podniků, závislých na početné skupině nekvalifikované pracovní síly. Zemědělská politika byla v té době zaměřená na podporu nabídky potravin a na restrukturalizaci zemědělských podniků. Dagevos (2008), uvádí, že trhem řízené potravinové hospodářství druhé poloviny 20. století bylo geograficky omezeno na státy OECD. Tehdejší socialistické státy nebyly v tomto smyslu prakticky součástí tržní světové ekonomiky a ve většině rozvojových zemí

dominoval

primitivní

způsob

zemědělství

za

účelem

vlastní

obživy.

Trh zemědělských surovin i potravinářských výrobků podléhal vysokému stupni protekcionismu. Poptávka po potravinách převyšovala jejich nabídku a mezinárodní konkurence neohrožovala domácí trhy. Zemědělský trh byl podle Bečvářové (2005), charakteristický preferencí své nabídkové strany, fungoval zde tzv. tradiční – nabídkově orientovaný model. Pro tento model, je charakteristický tok produktu od výrobce po konečné zpracování. Rozhodujícím faktorem je zde výroba, proto byla zemědělská prvovýroba nejdůležitějším článkem celé komoditní vertikály. Prvovýroba určovala růst nabídky i chování celého systému výroby potravin. Navazující články jsou zde chápány, jako subjekty finalizující zemědělskou výrobu.

Obr. 6: Nabídkově orientovaná komoditní vertikála Zdroj: Bečvářová (2005)

23

Současná situace ve vyspělých zemích je zcela jiná. Trhy jsou přesycené zemědělskými surovinami i širokým spektrem potravin. Spotřebitelé potravin jsou velice nároční z hlediska jejich komfortu, rozmanitosti i kvality. Vznikají nové skupiny spotřebitelů, vyžadujících další specifické vlastnosti potravin, jako jejich původ, způsob výroby, ekologické vlastnosti apod. Spotřebitelská poptávka je tak velice diferencovaná. Dnešní potravinové hospodářství je součástí celosvětového agrobyznysu, včetně bývalých socialistických států i rozvojových zemí. Současné zemědělství více charakterizuje tzv. poptávkově orientovaný model. V tomto modelu je podle Bečvářové (2005), rozhodující poptávka, ovlivňující množství, kvalitu i cenově nákladové podmínky na trzích, jež působí na celý systém výroby, zpracování i distribuci zemědělských produktů. Finalizující články komoditní vertikály získávají klíčové postavení, prosazují své zájmy a i v předvýrobních fázích a v odvětví vstupů do celého systému výroby potravin. Aby byly zemědělské podniky v tomto systému úspěšné, musí být schopné reagovat na podněty tržního prostředí při výrazné komoditní i územní diferenciaci. Také je typické oslabení pozice ve volbě a výběru partnerů na horizontální i vertikální úrovni.

Obr. 7: Poptávkově orientovaná komoditní vertikála Zdroj: Bečvářová (2005) Podle Bečvářové (2005), dnes není pohlíženo na zemědělství již jako na zcela svébytný uzavřený systém, zabezpečující výrobu potravin na daném území, ale dochází ke změnám v chápání úlohy od původně produkční funkce až po dnešní multifunkční pojetí a jeho roli v trvale udržitelném rozvoji. Typické je vzájemné působení všech fází výroby, od prvovýroby, přes výzkum, zpracování až k distribuci. Podíl zemědělství na hrubém domácím produktu i na počtu pracovních sil se od poloviny min. století snížil. Od konce 20. století je systém výroby potravin chápán jako integrovaná součást řady odvětví národní i světové ekonomiky, podílejících se na produkci potravin, známá pod pojmem agrobyznys. Zemědělství i se svými specifickými charakteristikami se již

24

nevyvíjí autonomně, ale je ovlivňováno rozvojem ostatních odvětví národního i světového hospodářství. Tato skutečnost zásadně mění charakter prostředí, ve kterém zemědělské podniky existují. Jak je vidět na obr. 8, globalizace působí na všechny faktory, ovlivňující zemědělský podnik.

Obr. 8: Pozice zemědělského podniku Zdroj: Bečvářová (2005)

25

2.2.3 Agrobyznys Agrobyznys, jako teoreticky vymezený a zdůvodněný termín, charakterizující současný rozrůstající se segment světové ekonomiky, není ve svém původním významu a obsahu tak novým pojmem, jak by se očekávalo. Z jeho podstaty vyplývá, že zahrnuje v zásadě činnosti a procesy související se zemědělstvím již od nejstarších civilizací. Více než 5500 let př. n. l. lidé ve starém Sumeru (na daném stoupni technologického rozvoje) intenzivně obdělávali půdu, chovali domestikovaná zvířata, byli schopni skladovat suroviny mimo sezónu a čile obchodovali se zemědělskými komoditami. To vše jim umožnilo vytvořit základ

vyspělé

civilizace.

Díky schopnosti

uspokojit

zvyšující

se

poptávku

po potravinách na malém prostoru, mohli budovat nová města a nemuseli se spoléhat jen na dřívější lov zvěře a sběr divokých plodin. Dnešní agrobyznys je sice mnohem složitější, přesto zůstává svou podstatou a širokými socioekonomickými souvislostmi jedním z klíčových sektorů, na kterém závisí zachování vysoké životní úrovně i existence současné moderní společnosti. Termín „agrobyznys“ je často spojován pouze se zemědělskými podniky. Ve skutečnosti zahrnuje ale mnohem širší spektrum vazeb. Všeobecně, je agrobyznys chápán jako veškerá obchodní činnost spojovaná se zemědělstvím, zahrnuje činnosti podniků zajišťujících vstupy, skladování, marketing, velkoobchod, zpracování, maloobchod a další. Existuje mnoho definic pojmu „agrobyznys“, uvádím několik z nich. Davis a Goldberg (1957), definovali agrobyznys jako všechny činnosti související s výrobou a distribucí zemědělských výrobců, výrobní činností v zemědělských podnicích, skladováním, zpracováním a distribucí zemědělských komodit a finálních výrobků. Roye (1980), definoval agrobyznys jako součást ekonomické vědy, zabývající se koordinací vstupů do zemědělského podniku, následnými výrobními procesy, zpracováním a distribucí potravin. Ve slovníku Merriam-Webster (2003), lze nalézt následující definici agrobyznysu: „Jedná se o odvětví zaměřené na výrobní operace v zemědělském podniku, skladování a distribuci zemědělských komodit, ale také výrobu, dodávky a distribuci zemědělské techniky“.

26

Agrobyznys lze přirovnat k „řetězci odvětví“, která se přímo nebo nepřímo podílí na výrobě, dopravě, nebo distribuci potravin, chemikálií a farmaceutických přípravků. Agrobyznys zahrnuje následující články: -

Zemědělskou prvovýrobu (základní suroviny a nezpracované komodity),

-

Zpracovatelský průmysl (transformace komodit na výrobky s vyšší přidanou hodnotou),

-

Sektor služeb a nabídky vstupů pro prvovýrobní fázi a zpracovatelský průmysl,

-

Velkoobchod a maloobchod (prodávající výrobky s vyšší i nižší přidanou hodnotou),

-

Instituce vědy a výzkumu, finanční instituce, podniky nabízející technické a další služby pro všechny sektory.

Princip agrobyznysu spočívá podle Bečvářové (2005), ve vymezení a charakteristice činností a vzájemných vazeb spojených se zemědělskou výrobou nejen uvnitř podniku, ale i vazeb s předcházejícími a navazujícími subjekty a činnostmi typickými pro transformaci

(zpracování)

zemědělských

komodit

do

konečného

výrobku,

do potravin. Představuje doslova „průřez“ celým spektrem odvětví ekonomiky, která se přímo či zprostředkovaně zapojují v procesech výroby potravin. Začlenění výrobců zemědělských produktů v rámci celého agrobyznysu je vyjádřeno na obr. 9, jež znázorňuje základní strukturu agrobyznysu.

Obr. 9: Základní struktura agrobyznysu Zdroj: Bečvářová (2001) 27

Všechny definice agrobyznysu zahrnují aktivity spojené s výrobou, zpracováním, distribucí, velkoobchodní a maloobchodní činností komodit zemědělského původu. Moderní agrobyznys je dynamicky rostoucí hospodářský komplex, poskytující konečnému spotřebiteli produkty nejvyšší kvality za co nejnižší cenu. Moderní technologie usnadňují rychlý rozvoj celého agrobyznysu. Nepředpokládá se, že by nárůst poptávky po potravinách (vlivem rostoucí populace) převýšil nabídku potravin. Tento předpoklad není již založen pouze na rychlém rozvoji technologie, ale důležitou roli v současném agrobyznysu hrají další významné faktory jako: struktura, koordinace, regulace, transakční náklady, motivace, institucionální uspořádání, smluvní vztahy a vlastnická práva. S některými s těchto významných aspektů se lze setkat v práci Goldberga (1993), který zkoumal změny ve vývoji globálního agrobyznysu 20. Století, viz následující tab. 1. Dalším významným faktorům, jako jsou transakční náklady, vlastnická práva a smluvní vztahy je věnována pozornost v následující podkapitole.

28

Tab. 1: Hlavní charakteristiky vybraných faktorů agrobyznysu 80. let 20. století v komparaci se současným agrobyznysem Technologie 80. léta

-

Převažující tradiční genetika živočišné a rostlinné výroby se zaměřením na zvyšování výnosů.

Současnost

-

Rozvoj bioinženýrství v genetice rostlinné i živočišné výroby.

-

Významná úloha farmaceutických, chemických, biotechnologických a obchodních společností, jako nabízejících technologie na globálním zemědělsko-potravinovém trhu v rozvinutých i rozvojových ekonomikách světa.

-

Důraz na zvyšování výnosů, kvality, chuťové vlastnosti, nutriční hodnotu, formu zpracování, cenu, bezpečnost potravin, životní prostředí, welfare zvířat a původ vstupů apod. Struktura

80. léta

-

Vstupy (do zemědělských podniků) – nabízená unikátní osiva, hnojiva, pesticidy, insekticidy a veterinární přípravky.

-

Zpracovatelé a prodejci nabízejí na tradiční trhy: obilí, krmiva, mouku, rýži, olejniny, vepřové a hovězí maso, drůbež, mléčné výrobky, ovoce a zeleninu atd.

-

Maloobchody a podniky veřejného stravování se zaměřují na konkrétní segment zákazníků, nabízejí jen určité výrobkové řady.

Současnost

-

Vstupy (do zemědělských podniků) – jsou nabízeny komplexní technologické služby (s vyšší přidanou hodnotou) vstupů pro prvovýrobní fázi, zpracovatele, distributory i konečné zákazníky.

-

Zpracovatelé jsou úžeji propojeni s navazující distribuční fází potravinového řetězce, posiluje se role potravin s vyšší přidanou hodnotou, prosazují se další (alternativní) směry užití zemědělské suroviny, kromě krmiv, se jedná o komoditní výstupy v okruhu paliv, farmaceutických přípravků atd.

-

Obchodní řetězce vytvářejí privátní značky, poskytují kompletní zákaznický servis a zabezpečují logistický systém pro svůj tržní segment ve vyspělých státech i v rozvojových zemích. Koordinace

80. léta

-

Systém je koordinován prostřednictvím tradičních trhů, vládními programy, reakcemi na očekávaný vývoj na komoditních trzích, vertikální integrací, smluvními vztahy, joint ventures, tradičními zemědělskými podniky, distributory, malo- a velko-obchody.

Současnost

-

Systém je koordinován prostřednictvím nových forem vertikálních a horizontálních vztahů všech úrovní nabídky (prvovýrobci, zpracovatelé, maloobchody, velkoobchody).

-

Společnosti a organizace nákupu jsou navzájem propojeny informačním systémem, který jim poskytuje řízení zásob „just-in time“ a možnost okamžité reakce na požadavky zákazníků. V rozvojovém světě je koordinace řízena zpravidla prostřednictvím soukromého sektoru, významně se projevující i vlivem na určování jakosti a ceny v rámci daného systému.

-

Na tradičních trzích existují současně organizace poskytující cenové signály a instituce řízení rizik (komoditní trhy, směnné kurzy, úrokové sazby apod.). Dochází k přeměně distribuční sítě, vlivem eliminace distribučních kanálů nižší úrovně. Regulace

80. léta

-

Regulace je zajišťována prostřednictvím tradičních institucí.

Současnost

-

Regulace je zajišťována prostřednictvím tradičních institucí i nových mezinárodních organizací, jako EU, WTO apod.

Zdroj: upraveno na základě práce Goldberga (1993)

29

2.3 Projevy institucionální ekonomie v agrobyznysu Rozvoj globálních sítí a společností s sebou přináší potřebu nového uspořádání procesů vedoucích k dalšímu rozšíření vazeb a interakcí mezi jednotlivými aktéry, zapojenými do nově se formující struktury globálního agrobyznysu. Z toho důvodu je nutné dále sledovat vývoj institucí agrobyznysu a charakter smluvních vztahů mezi nimi, jež zasahují do funkce současných globálních komoditních vertikál. 2.3.1 Podstata nové institucionální ekonomie Institucionální ekonomie je ekonomický směr, který zkoumá roli institucí v moderní ekonomice. Na rozdíl od jiných směrů ekonomie zde není brán zřetel pouze na ekonomické jevy daného institucionálního uspořádání, ale pozornost je zaměřena na rámec, který je tvořen formálními institucemi (jsou rychle a snadno měřitelné např. zákony, občanská práva, ústava, soukromé vlastnictví aj.) a neformálními institucemi (podléhají dlouhodobým společenským procesům jako např. zvyky, jazyk, kultura aj.). Instituce představuje v tomto směru základní prvek analýzy, jejímž zkoumáním se institucionalisté snaží o sblížení ekonomické teorie a ekonomické reality. Často je využíván interdisciplinární přístup. Nová institucionální ekonomie se začala vyvíjet od 60. let 20. století. Snahou autorů tohoto směru již není nalezení alternativy k neoklasické ekonomii, ale spíše její doplnění. Prostřednictvím tohoto směru se objevují nová pole zkoumání, jako např. asymetrie informací, iracionální chování, nejistota, teorie nájemce a zmocněnce apod. V odborné literatuře se lze rovněž setkat s pojmenováním institucionální ekonomie „ekonomie transakčních nákladů“ nebo „ekonomie vlastnických práv“, podle hlavního zaměření tohoto směru ekonomie. Pro tento směr bylo stěžejní dílo Ronalda Coase (články Povaha firmy, 1937 a Problém společenských nákladů, 1960) a Douglase Northa, který vymezil dnes nejběžnější definici institucí, včetně jejich dělení na formální a neformální. πάντα ρέι, všechno plyne – bájný Héraklův výrok, který říká, že neexistuje permanentní (stálý) stav, všechno se mění a je v pohybu. Na podobném principu je založena i teorie smluvních vztahů nové institucionální ekonomie, jejíž snahou je nahradit dosavadní „strnulosti“ v ekonomické teorii aktivním přístupem založeném na propojení teoretického a praktického rámce ekonomické vědy.

30

Aktérům smluvních vztahů je přisuzována omezená racionalita, společně s oportunistickým chováním. Tito aktéři jsou předem vybaveni určitým majetkem, kterým se rozumí nejčastěji aktiva, která jsou svým charakterem specifická („asset specificity“). Vývoj smluvních vztahů se může lišit z teoretického i praktického hlediska. Teoretický přístup je

založen na řešení

složitých problémů

prostřednictvím

zjednodušených modelů reality. Praktický přístup využívá řešení komplikované reality prostřednictvím smluv „ad hoc”. Pro pochopení (příp. zlepšení) stávajících smluvních vztahů je využita teorie smluvních vztahů, zejména teorie transakčních nákladů a problém agentury (teorie nájemce a zmocněnce). V praxi je často využíváno metody pokusu a omylu, kdy jsou smlouvy vylepšovány postupným odhalováním jejich nedostatků. Nevýhodou tohoto procesu je vysoká nákladnost a rizikovost z hlediska jeho sporadičnosti a náhodnosti. Využití teoretických přístupů se obecně považuje za levnější a vhodnější k provádění výzkumu od stolu. Při výzkumu je vhodné využít kombinaci pozitivního a normativního přístupu. Pozitivní přístup umožňuje zaměřit pozornost na deskripci současného stavu, vysvětlení a predikci budoucího vývoje v oblasti smluvních vztahů. Prostřednictvím tohoto přístupu lze např. popsat jednotlivé smluvní vztahy a vysvětlit účel jejich vzniku. Pozitivní přístup je využit i z dalších důvodů. -

Aktuální smluvní vztahy často zahrnují chytrá řešení různých problémů. Taková řešení mohou být inspirací při praktické konstrukci smluvních vztahů a mohou také přispět v rozvoji teorie smluvních vztahů.

-

Při analýze smluvních vztahů jsou velmi důležité souvislosti, které je nutné pochopit před uzavřením každé smlouvy.

-

Je snadnější implementovat smluvní vztahy prostřednictvím známých postupů. Například pokud výrobce dříve pracoval s kvótami, může zpracovatel představit výrobní práva, bez potřeby vzdělávání výrobců v optimalizaci v rámci omezení kvót. Proto je zcela běžné pro aktuální smluvní vztahy využít prvky dobře známých smluv nebo obvyklých nástrojů zemědělské politiky.

31

Normativní přístup umožňuje do práce zahrnout konkrétní poznatky a stanoviska hodnotitele, např. jakým způsobem by měl být smluvní vztah konstruován. Mezi další důvody využití tohoto přístupu lze zahrnout následující. -

Aktuální smluvní vztahy mají tendenci zvyšování kvality v čase. To vysvětluje množství existujících smluvních vztahů, které doposud nedosáhly optimální formy. Využitím teorie smluvních vztahů, lze zlepšit kvalitu smluvních vztahů z praktického hlediska.

-

Poznatky z teorie smluvních vztahů mohou být využity ve smluvní praxi např. v případech, kdy aktéři smluvního vztahu nemají dostatek zkušeností, popř. pokud mají záměr uzavřít nový smluvní vztah, nebo při změně podmínek či souvislostí ovlivňujících významně smluvní vztah.

-

Využitím tohoto přístupu, lze předvídat potenciální problémy ve smluvních vztazích. Nutné je uvědomit si riziko tohoto přístupu, jehož doporučení nemusí vždy zahrnovat všechny detaily a souvislosti konstrukce konkrétního smluvního vztahu.

Jak již bylo výše zmíněno, při teoretickém přístupu řešení je využíváno zjednodušených modelů reality, což pomáhá pochopit základní procesy provázející uzavírání smluvních vztahů. Tento přístup ale vytváří tendenci k přehlížení procesů působících v kombinaci a současně při uzavírání smluv. Při využití pouze teoretického přístupu lze snadno ztratit přehled o empirickém významu alternativních procesů, tím se mohou jevit všechny procesy jako důležité. Z těchto důvodů je zřejmá výhodnost propojení teoretického a praktického přístupu. Smluvní praxe je výzvou pro nová teoretická

východiska,

zejména

při

analyzování

několika

procesů

současně

a problematice nalezení vhodné kombinace mechanismů koordinace a motivace. V posledním desetiletí došlo k rychlému vývoji v oblasti teorie smluvních vztahů. Důraz

na

motivaci

a

asymetrii

informací

značně

ovlivnil

i

současnou

mikroekonomickou teorii. Řada autorů uvádí, že asymetrická informace vzniká v důsledku utajené činnosti nebo utajené informace: -

utajené činnosti jsou takové, které nemohou být přesně a bez výrazných dodatečných nákladů pozorovatelné jinými subjekty,

-

utajené informace odpovídají situacím, v nichž jedna strana trhu má více odborných znalostí, než druhá. 32

Existence asymetrické informace vyvolává dva dílčí problémy, které se nazývají morální hazard a nepříznivý výběr (viz dále). Při zachování jednoduchosti neoklasického přístupu, byly zaváděním těchto nových pojmů výrazně rozšířeny ekonomické disciplíny a současně poskytnuto vysvětlení pro předchozí iracionalitu. K porozumění institucionálního uspořádání ve smyslu příslušnosti daných smluvních vztahů, je nutná znalost jejich základních skupin. Macniel (1979), rozčlenil smluvní vztahy do tří základních konceptů: klasický, neoklasický a relační.

Obr. 10: Spektrum konceptů smluvních vztahů Zdroj: Loucks, L., A., Slangen, A., H., L., Slangen, L., H., G. (2008)

33

2.3.2 Základní koncepty smluvních vztahů Klasický koncept se vyznačuje podle Lyonse a Metha (1997), tím, že zúčastnění aktéři se silně opírají o externí instituce a formální dokumenty. Snahou je ve smlouvě podchytit pokud možno všechny nahodilosti, tzn. všechny myslitelné eventuality, jež by mohly v budoucnosti nastat. Tento koncept vede u dlouhodobých smluv k tomu, že náklady daných smluvních vztahů se značně zvyšují. Z důvodu omezené racionality nebude však možné nikdy předem zahrnout do smlouvy skutečně všechny eventuality. Klasický koncept se vyznačuje dalšími charakteristikami: -

Identita a osobní charakteristiky zúčastněných smluvních stran jsou irelevantní.

-

Jsou jasně specifikovány jednotlivé vztahy (transakce apod.).

-

Jsou stanoveny eventuality a příp. neočekávané události a penalizace za příp. neplnění smluvních vztahů.

-

Písemné smluvní vztahy vetují všechny verbální smlouvy.

-

V případě rozdílných názorů nebo sporů rozhoduje soud.

Neoklasický koncept smluv lze podle Voigta (2008), interpretovat jako pozici někde uprostřed mezi „odvahou“ k neúplnosti smluv na straně jedné a snahou o úplné podchycení pokud možno všech eventualit na straně druhé. Řešení zde spočívá v zavedení rozhodčích mechanizmů a v případě potřeby v určení rozhodců, kteří požívají důvěry všech smluvních partnerů. Mezi další charakteristiky tohoto přístupu patří: -

Identita zúčastněných smluvních stran je důležitá.

-

Doba trvání je obvykle fixní.

-

V tomto případě je přijatelné, aby nebyly specifikovány všechny neočekávané eventuality.

-

Písemné smluvní vztahy umožňují status quo, jako základ pro budoucí vyjednávání.

-

Rozhodčí řízení nastává v případě rozdílných názorů nebo sporů.

Relační koncept je podle Lyonse a Metha (1997), určen pro dlouhodobé smluvní vztahy. Koordinační mechanismy zde hrají vedlejší roli. V klasickém konceptu převyšují písemné smluvní vztahy jakékoli verbální smlouvy. V neoklasickém konceptu poskytují verbální smlouvy základnu pro budoucí vyjednávání. V relačním konceptu je využito oficiálních smluvních dokumentů. Důležitým rozdílem je, že v relačním konceptu

34

je často

důležitější

samotný

vztah,

než

konkrétní

obsah

smluvního

vztahu

(např.: manželství). Relační koncept se vyznačuje těmito znaky: -

Identita a osobní charakteristiky zúčastněných smluvních stran jsou rozhodující.

-

Doba trvání není obvykle specifikovaná (je neurčitá).

-

Hodnoty chování, nebo sdílené normy chování určují reakce na nový vývoj, jejich prostřednictvím je také zřejmá pravděpodobná reakce na nový vývoj.

-

Písemné smlouvy jsou využity jako oficiální dokumenty o smluvním vztahu, nebo slouží jako záznam dané smluvní dohody.

-

V případě neshod a konfliktů jsou zde hodnoty a normy chování důležitější, než písemné smlouvy.

2.3.3 Úplné a neúplné smluvní vztahy V souvislosti s výše popsanými koncepty vyvstává otázka úplnosti a neúplnosti smluvních vztahů. Úplné smluvní vztahy uvádí, jak přesně se má daná strana chovat za každé situace. Tyto vztahy specifikují distribuci vzniklých nákladů a výnosů v každé situaci. Všechny zúčastněné strany, tak mají možnost nalézt optimální smluvní podmínky. Každá eventualita je brána v úvahu a zároveň jsou k dispozici všechny relevantní informace. Takový smluvní vztah je považován za kompletní, protože po jeho aktivaci (podepsání), jej lze okamžitě implementovat. Všechna nařízení tohoto smluvního vztahu jsou ověřitelná, tzn. každá ze zúčastněných stran má možnost vyzvat další zúčastněnou smluvní stranu k plnění smluvního vztahu. Úplné smluvní vztahy mohou jednoduše řešit problémy koordinace a motivace. Nevznikají zde problémy spojené s vlastnickými právy. Většina smluvních vztahů je ale neúplných, z několika následujících důvodů: -

Z hlediska komplexnosti a nepředvídatelnosti mnoha jevů, je obtížné brát v úvahu všechny možné události a eventuality.

-

Dokonce pokud by byly předpověditelné všechny možné události a eventuality, bylo by velice složité (pro zúčastněné smluvní strany) brát v úvahy tak mnoho faktorů.

35

-

Pokud by zúčastněné smluvní strany byly schopny brát v úvahu všechny možné budoucí události a eventuality. Bylo by extrémně obtížné všechny tyto faktory sepsat do smluv, aby jejich obsah a význam mohl být srozumitelný a vynutitelný zvenčí (soudem apod.)

Vlivem těchto faktorů vznikají mezi zúčastněnými stranami neúplné smluvní vztahy. Důvodem k tomu není jen jejich složitá proveditelnost, ale také vysoké transakční náklady. Rychlý rozvoj teorie smluvních vztahů je založen na využití modelů, u kterých je relativně snadné ověřit dané skutečnosti analyticky. Teorie smluvních vztahů je, proto z velké části založena na principu abstrakce. 2.3.4 Klíčové oblasti teorie smluvních vztahů Ekonomická teorie smluvních vztahů se rozvíjí v několika hlavních oblastech, z nichž nejdůležitější je teorie transakčních nákladů a problém agentury (teorie nájemce a zmocněnce). Tyto dvě oblasti se vzájemně překrývají, problém agentury analyzuje podmnožinu širších problémů řešených s menší přesností v teorii transakčních nákladů. Problém agentury se zabývá vztahem dvou aktérů, kde důležitou roli hraje oddělení vlastnictví od řízení, což má za následek utlumení ziskových pohnutek. První z aktérů (zmocněnec) jedná jménem druhého (nájemce), tento vztah je komplikován asymetrií informací. Rozlišuje se asymetrie informací před vznikem smluvního závazku (nepříznivý výběr) a po jeho vzniku (morální hazard). Morální hazard vychází z předpokladu, že manažer (zmocněnec) přijímá konkrétní rozhodnutí, aniž by znal vnější náhodné faktory. Vlastník (nájemce) sice zná výsledek, avšak nezná ani aktivitu zmocněnce, ani exogenní náhodné faktory. Z toho důvodu si nemůže ověřit, zda zmocněnec opravdu rozhodl tak, jak by rozhodl on na jeho místě. Snahou nájemce je v takovém případě konstruovat smlouvu se zmocněncem tak, aby byl zmocněnec dobře odměněn za dosažení výsledku a současně, aby neměl zájem činit rozhodnutí, která nejsou z hlediska nájemce optimální. Nepříznivý výběr naopak předpokládá, že zmocněnec disponuje již v okamžiku svého rozhodnutí informacemi o vnějších náhodných faktorech. Předpokládá se, že nájemce nezná ani aktivitu zmocněnce, ani exogenní náhodné faktory, ale ví, že zmocněnec zná vnější náhodné faktory. Nájemce bude proto usilovat o uzavření

36

takové smlouvy se zmocněncem, která bude obsahovat klauzule zavazující manažera k uvedení skutečné hodnoty vnějších náhodných faktorů. V teorii agentury jsou ignorovány náklady na vznik a správu smluvních vztahů. Tato oblast je zahrnuta v teorii transakčních nákladů. Transakční náklady mohou vést k neúplnosti smluvních vztahů (neobsahující všechny potřebné eventuality). Teorie transakčních nákladů vysvětluje existenci různých forem kontraktů pomocí široké škály proměnných, včetně institucionálního rámce a teorie omezené racionality v podmínkách nejistoty. Kritika teorie transakčních nákladů je založena na faktu, že tato teorie je příliš „volná“, zaměřuje se na příliš širokou oblast zkoumání. Ve skutečnosti je tak její prediktivní síla příliš malá. Podobná kritika může zaznít i na adresu teorie agentury, její modely sice nejsou „volné“, spíše velmi bohaté ve smyslu souladu s racionálním chováním, ale jen v případě pokud je struktura vstupních informací zvolena správně. Využití těchto teorií přesto není zbytečné, neboť nabízí pohled a soubor konceptů, jež umožňují lépe pochopit složité problémy smluvních vztahů. 2.3.5 Smluvní vztahy z hlediska teorie a praxe Smluvní vztahy hrály v agrobyznysu vždy důležitou roli. Z toho důvodu je znalost konstrukce a řízení smluvních vztahů zásadní, na všech jeho úrovních (od prvovýrobců až po konečné spotřebitele). Bogefort a Olesen (2004), identifikovali tři základní oblasti, které mají podstatný vliv na teorii smluvních vztahů: 1) Aktuální smluvní vztahy mohou být pouze na takové úrovni, jako je současná teorie smluvních vztahů. Z tohoto pohledu je hlavní úlohou výzkumu pochopit a racionalizovat existující smluvní vztahy v praxi. 2) Existuje velká různorodost ve „vynalézavosti“ smluv. Smluvní vztahy se zejména značně vyvíjejí v čase. Nové smluvní vztahy mají často slabší základy a neberou v úvahu některé důležité problémy. 3) V praxi se lze často setkat s přístupem konstrukce smluvních vztahů bez znalosti teorie smluvních vztahů. Teoretický přístup bývá nahrazen metodou „pokus – omyl“ a zkušenostmi daných aktérů. Takový postup má své výhody, ale spíše jej lze označit za nesystémový, nákladný a nejistý.

37

Na základě těchto poznatků je zřejmé, že teoretický přístup k realitě smluvních vztahů a systemické šíření informací mezi jednotlivými články agrobyznysu může být cenným doplněním stávající smluvní praxe. Mises (1962), se vyjádřil k propojení teorie a praxe v ekonomii následujícím způsobem. Ekonomie je často považována za vědu o obchodních transakcích. To je podobné tvrzení, jako by ekonomika měla stejný vztah k činnosti podnikatele, jako má látka vyučovaná v technických školách a vysvětlená v odborných knihách, vliv na mechaniky, inženýry a řemeslníky. Podnikatel vykonává činnosti, o kterých ekonom jen mluví a píše. Proto má podnikatel realističtější vědomosti o ekonomických problémech, než teoretik, který jen ekonomické dění sleduje. Nejlepší metodou, kterou si může teoretik zvolit, aby pronikl do podstaty reálných podmínek v ekonomice, je proto spolupráce s praxí. Publikace z oblasti teorie smluvních vztahů se často zaměřují na jeden příp. několik málo problémů. Takový přístup je obvyklý z vědeckého hlediska, protože teoretické inovace často vyžadují využití stylizovaných modelů, které lze sledovat analyticky. Nicméně, pro praktické využití není takový přístup vhodný, protože zde vzniká riziko, že při řešení pouze jednoho problému mohou kontinuálně vniknout další problémy. Dalším rizikem je zaměření analýzy pouze na menší problémy, při současném přehlížení těch podstatných. V praxi je třeba zvážit všechny aspekty smluvního vztahu současně. To vyžaduje holistický přístup k teorii smluvních vztahů. Rutherford (1994), uvádí, že metodologický holismus je přístup, který je častěji spojován se sociologií a antropologií. V institucionální ekonomii byl tento přístup využíván, již představiteli jejího tzv. starého směru. Základní pravidla holistického přístupu lze shrnout do následujících tří bodů: -

Sociální celek je významnější, než součet jeho částí.

-

Sociální celek významně ovlivňuje a podmiňuje chování nebo funkci svých částí.

-

Chování jednotlivců by mělo být odvozeno od makro-sociálních zákonů, jejich účelu, nebo silami „sui generis“ a ty aplikovat na sociální systém jako celek.

Základní myšlenkou holismu je tedy myšlenka, že sociální celky mají svůj vlastní účel nebo cíle, což je v protikladu individualistickému přístupu.

38

Koncepční rámec multikriteriálního rozhodovacího procesu, předpokládá návrh smluvního vztahu prostřednictvím rozhodovacího problému. K tomuto účelu lze využít deset orientačních pravidel konstrukce smluvních vztahů (viz tab. 2 v kapitole 2.4), a hierarchie cílů při konstrukci smluvních vztahů podle Bogeforta a Olesena (2004). Williamson (1996), obecně definoval hierarchii jako nástroj pro zachování: biologických, fyzikálních a společenských systémů. Složitost daného procesu je hybnou silou pro formulaci hierarchie. Hierarchické soustavy mají často společné vlastnosti, které jsou nezávislé na jejich konkrétním obsahu. Hierarchie je jedním z nejdůležitějších problémů konstrukce smluvních vztahů. 2.3.6 Hlavní mechanismy smluvních vztahů Soubor hierarchických cílů je soustředěn kolem tří hlavních mechanismů konstrukce smluvních vztahů: 1) Koordinace, 2) Motivace, 3) Transakční náklady. K jednotlivým typům mechanismů podrobněji: (1) Koordinace Koordinace je jedním ze základních problémů ekonomické teorie organizace. Podle Slangena (2008), existují čtyři typy koordinačních mechanismů. Koordinace může být realizována prostřednictvím jednoho z nich, nebo jejich kombinací. Koordinační mechanismy jsou následující: - „Handbook“ (příručka), - „Invisible hand“ (neviditelná ruka), - „Handshake“ (stisk ruky), - „Visible hand“ (viditelná ruka). Handbook je nejdůležitější skupinou pro tuto řídící strukturu (pro smluvní vztahy – kontrakty). V tomto případě je koordinace složena z pravidel, směrnic a ochranných opatření. V případě detailních smluv, je kladen důraz právě na handbook. Invisible hand, příliš velký důraz na handbook může rozvíjet nedůvěru mezi smluvními stranami. Smlouvy v sobě často zahrnují další koordinační mechanismus – cenu. V tom případě se jedná o kombinaci handbook a „invisible hand“ (běžnou

39

pro klasický koncept smluvních vztahů) s důrazem na cenu. Obecně lze říci, že typ smluvního vztahu určuje, který koordinační mechanismus bude převládat a jakou roli bude hrát cena ve vztahu „quid pro quo“. Cena může mít funkci protihodnoty nebo pobídky. Handshake může být také využit jako koordinační mechanismus. Důležitými elementy tohoto mechanismu jsou společné hodnoty a normy a schopnost nalezení vzájemné shody. Společné hodnoty a normy (založené na interakci a prosazování solidarity, shody a důvěře) mohou sloužit jako koordinační mechanismy pro skupinu lidí. Vzájemná shoda se vztahuje ke koordinaci dosažené prostřednictvím horizontální komunikace. Visible hand je využíván hlavně v podnicích a v organizacích s hierarchickou strukturou. Pod pojmem „hierarchie“ se v tomto smyslu rozumí, že pozice v daném podniku jsou seřazeny – vyšší stupeň je řídícím pro ten nižší. V tomto případě je koordinace prováděna danou řídící jednotkou. Tato skupina koordinačních mechanismů není všeobecně vhodná pro konstrukci smluvních vztahů. Důležitým faktem je zde skutečnost, že jednotliví zástupci smluvních vztahů nejsou vertikálně integrovaní, fungují jako nezávislé jednotky. Koordinační mechanismy nefungují stejným způsobem v klasickém, neoklasickém a relačním konceptu smluvních vztahů. Pro klasický koncept je nejdůležitějším koordinačním mechanismem cena, ale důležitou roli zde může hrát i handbook. V důsledku toho, je koordinační mechanismus v klasickém konceptu kombinací invisible hand a handbook, ale důraz je kladen na cenu (jako na hlavní koordinační mechanismus). V neoklasickém konceptu je cena (jako koordinační mechanismus) méně důležitá. V tomto případě se koordinační mechanismus skládá z kombinace handbook a invisible hand, s preferencí koordinačního mechanismu handbook. Podle povahy zúčastněných smluvních stran může tato kombinace obsahovat rovněž elementy koordinačního mechanismu handshake. Cena, jako koordinační mechanismus často hraje vedlejší úlohu i v relačním konceptu. V tomto konceptu může být „vztah“ sám o sobě mnohem důležitější, než obsah daného smluvního vztahu. Takový typ smlouvy naznačuje vazbu vztahů mezi zúčastněnými smluvními stranami, na němž v tomto případě velice záleží. Z toho důvodu

40

je

v tomto

případě nejčastěji

využíván

koordinační

mechanismus

handshake.

Ve skutečnosti bývá koordinace v tomto případě řízena kombinací handshake, invisible hand a pro její nižší stupeň handbook. Na obr. 11 jsou znázorněny všechny čtyři koordinační mechanismy. Na levé straně schématu je skupina invisible hand, ve které je koordinačním mechanismem cena. Při čisté formě invisible hand, je zde typickou řídící strukturou otevřený trh (spot market). Tento

extrém

spadá do sféry tradiční neoklasické ekonomie,

s předpokladem racionálního chování, dokonalých informací, dokonalé konkurence a bez jakýchkoliv motivačních problémů. Všechny subjekty zde usilují o maximalizaci zisku a užitku. Ve spodní části grafu se nachází skupina handbook. Zde je koordinační mechanismus složen z pravidel, směrnic a ochranných opatření. U tohoto koordinačního mechanismu je nejčastější řídící strukturou smluvní vztah (kontrakt). Většinou ale smluvní vztah zároveň zahrnuje také cenu, jako dodatečný koordinační mechanismus (potom se jedná o kombinaci handbook a invisible hand). Na pravé straně schématu se nachází skupina visible hand, používaná ve firmách a organizacích založených na hierarchickém řízení. V tomto případě je koordinace zajišťována prostřednictvím pravomocí a přímých nařízení. Z obr. 11 je zřejmé, že invisible hand a visible hand, jsou navzájem protilehlé v rámci spektra vertikální koordinace. Je také zřejmé, že v tomto smyslu otevřený trh závisí nejvíce na cenách a firmy na hierarchii. V horní části obr. 11 se nachází skupina handshake. Důležitým elementem tohoto koordinačního mechanismu jsou společné hodnoty a normy a schopnost nalezení vzájemné shody. Tyto faktory pomáhají koordinovat principy v případě určitých skupin nebo společenství. Může se jednat o samostatně organizované skupiny (rodina), až po více formální skupiny (zájmová sdružení). Tyto skupiny (instituce, horizontální organizace) mohou efektivně fungovat, pouze pokud jsou z části řízeny formálními a z části neformálními pravidly (sankce, konvence, normy, hodnoty chováni apod.). Podle Northa (1993) mají neformální pravidla v takovém případě schopnost snižovat transakční náklady těchto institucí.

41

Obr. 11: Koordinační mechanismy Zdroj: upraveno podle Borgena a Hagrenese (2005) (2) Motivace Otázka motivace vznikla v důsledku odlišných osobních zájmů jednotlivců. Zájmy jednotlivce zřídka kdy korespondují se zájmy ostatních jednotlivců, skupin do kterých náleží nebo společnosti jako celku. Mnoho smluvních vztahů rovněž zahrnuje řídící mechanismy, kterými jsou definovány výkonnostní kritéria a prostředky měření výkonnosti. Motivace může být také zahrnuta ve struktuře odměn, kdy je úroveň platby závislá na dosaženém výkonu. Motivační prvky nejsou obvykle stejné pro klasický, neoklasický a relační koncept smluvních vztahů. Například motivace založená na principu výkonnosti se hodí do klasického konceptu. Méně však již zapadá do neoklasického konceptu a s relačním konceptem nekoresponduje. Naopak motivace založená na charakteristikách jako důvěryhodnost, karierní postup, dobrá pověst apod., jsou spojeny spíše s neoklasickým a relačním konceptem smluvních vztahů. Motivace může mít formu interní („intrinsic“) – spojená s individuální osobou (pocit dobře vykonané práce apod.), nebo externí („extrinsic“). Pocit zodpovědnosti za vykonanou práci, ale nevzniká pouze vlivem interní motivace, ale také díky externí motivaci. V případě, kdy vznikne situace možnosti volby („trade off“), mezi dvěma formami motivace, může příliš velký důraz pouze na externí motivaci vytlačit motivaci interní. Motivace aktivovaná externími faktory (finanční pobídky, pravidla, směrnice, příkazy apod. (jako v hierarchicky řízení struktuře), může vytěsnit interní motivaci (altruistické chování). Altruismus byl často považován za neslučitelný s modelem

42

tržního chování. Ekonomie na základě předpokladu přesycení předpokládá, že jedinec dá přednost většímu důchodu před menším. Z introspekce i z experimentální evidence je zřejmé, že se ale v mnoha případech lidé chovají altruisticky, i za cenu, že obdrží nižší důchod. (3) Transakční náklady

Podstatu a existenci transakčních nákladů poprvé objasnil v roce 1937 americký ekonom Ronald Coase v článku „The Nature of the Firm“. K rozvoji teorie transakčních nákladů významně přispěli ekonomové, jako George J. Stigler (např. „The Economics of Information“), Oliver E. Williamson (např. „The Economics of Organization: The Transaction Cost Approach“), Armen A. Alchian (např. „The Allocation of Economic Resources“) a další. Obecně lze transakční náklady definovat jako náklady, které vznikají, když jednotlivci vyměňují vlastnická práva za ekonomická aktiva a prosazují k nim svá exkluzivní práva. Jednoznačná definice transakčních nákladů však neexistuje. Matthehews (1986), nabídl následující definici: „Základní myšlenkou transakčních nákladů je, že jsou složeny z nákladů na zajištění smluvních vztahů ex ante a jejich sledování a prosazování ex post, na rozdíl od výrobních nákladů, což jsou náklady spojené s realizací smluvních vztahů“. Dahlman (1979), uvádí, že transakční náklady jsou oportunitními náklady a stejně jako ostatní náklady v ekonomické teorii se dělí na fixní a variabilní. Existence firem na volném trhu se může zdát rozporuplná, zejména při hledání odpovědí na otázky jako: -

Z jakého důvodu je funkce některých dílčích částí ekonomiky plánovaná?

-

Proč všechny firmy nerealizují veškerou směnu pouze prostřednictvím trhu?

Odpověď je jasná, využití alternativních mechanismů přináší vyšší transakční náklady. Jinak řečeno, firmy jsou výsledkem výše transakčních nákladů za využívání trhu. Podle Ronalda Coaseho existuje vždy k organizaci prostřednictvím firmy alternativní organizace prostřednictvím trhu. Firmy proto existují, dokud je výhodnější některé činnosti realizovat jejich prostřednictvím. Transakční náklady, ale existují i u transakcí probíhajících mimo trh. Jedná se především o náklady na motivaci a koordinaci uvnitř podniku a smluvní vztahy.

43

Současný výzkum odhalil, že náklady spojené s uzavíráním smluv a další transakční náklady, mají zásadní význam na alokaci zdrojů a ekonomickou strukturu organizace. Jedná se především o doplnění neoklasického přístupu pozitivních nákladů transakce, který odlišuje novou institucionální ekonomii od mikroekonomie hlavního proudu. Na náklady spojené se smluvními vztahy mají velký vliv vlastnická práva. Vyvolávají otázku ekonomické struktury organizace, zároveň je považována za klíčový faktor porozumění ekonomického růstu struktura politických organizací. Při konstrukci smluvních vztahů jsou významné i další souvislosti, ty určují relativní důležitost mnoha faktorů vstupujících do smluvních vztahů. Například koordinace může být nejdůležitějším faktorem v jednom smluvním vztahu, v jiném to může být motivace nebo transakční náklady. Shodně konstruované smlouvy mohou mít různé důsledky na stejný sektor s odlišnými výrobními technologiemi nebo vlastnickými právy. Z toho důvodu je důležité při analýze konkrétních smluvních vztahů využívat informace o aktuální výrobní technologii, tržní struktuře a vlastnických právech. 2.3.7 Řízení koordinace a motivace Současný trend ovlivněný poptávkově orientovaným modelem (viz kapitola 2.2.2) zemědělství zesiluje potřebu vertikální integrace. Mnoho výrobků poptávaných současným spotřebitelem, pochází přímo od prvovýrobce. Tato skutečnost musí být zpětně dohledatelná, napříč celou komoditní vertikálou, což zvyšuje potřebu koordinace a motivace. Pokud je zpracovatel současně vlastníkem prvovýrobní fáze, je schopen zajistit koordinaci. Taková forma vertikální integrace může ale způsobit problém morálního hazardu. K tomu dochází především v situaci, kdy zpracovatel není schopen dostatečně sledovat chování pracovníků v prvovýrobní fázi, tzn. plnění pracovních povinností dle plánu apod. Plnění plánů na úrovni prvovýroby může být u produktů zemědělského původu složité, především z hlediska nejistoty predikce biologických procesů. Centralizované rozhodování může také způsobit, že do klíčových rozhodovacích procesů nejsou zahrnovány relevantní informace z lokální (nižší) úrovně. Další možností kontroly koordinačního a motivačního problému je např. prostřednictvím kooperativního procesu ve vlastnictví výrobce.

44

V zemědělství je rozšířeno mnoho forem spolupráce, které představují její přechodné formy (řídící struktury), z hlediska stupně kontroly trhu od nezávislých subjektů – otevřený trh (minimum), až po vertikální integraci (maximum). V rámci otevřeného trhu se výrobce podle Bečvářové (2006), nezavazuje k prodeji produktů před dokončením výroby, kupující se rozhoduje na základě okamžitých cen, smluvní vztahy mezi kupujícím a prodávajícím jsou minimální. Výroba zajištěná smlouvami (kontrakty) znamená, že výrobce se ještě před dokončením výroby zavazuje k dodání určitého množství určitému kupujícímu v určitý čas v budoucnosti. Podle rizika a míry uplatňované kontroly se může jednat o marketingový kontrakt, kdy si odběratel a výrobce sjednávají dodací podmínky, způsob ocenění produkce a základní vlastnosti produktu přičemž odběratel se minimálně se angažuje v rozhodování o výrobě. Může se také jednat o produkční kontrakt, kdy kontraktor se kromě zajištění odbytiště pro výrobky výrazně účastní v rozhodování výrobce, zachovává si vlastnictví klíčových výrobních vstupů. Řízením obchodních podmínek (prioritně investic) v rámci produkčního kontraktu, lze předcházet vzniku problému pozastavení spolupráce. Nabídkovou i poptávkovou stranu lze koordinovat prostřednictvím odměn za splnění požadovaných vlastností daného zboží nebo služeb. Bogefort a Olesen (2004), zdůrazňují, že produkční smluvní vtah (produkční kontrakt) nemusí být nutně lepší alternativou, než družstevní vlastnictví nebo propojení výrobce se zpracovatelem. Využití smluvních vztahů je vhodným a snadno použitelným doplněním koordinačních a motivačních mechanismů, v organizacích vlastněných investory i ve družstvech. Nejvyšším stupněm kontroly je vertikální integrace, koordinace dvou nebo více následných výrobních fází, která se realizuje prostřednictvím vlastnictví a managementu. Výše zmíněné stupně řídících struktur jsou graficky znázorněny na obr. 12.

Obr. 12: Řídící struktury Zdroj: Mighell a Joness (2000)

45

2.3.8 Hlavní efekty smluvních vztahů Mezi hlavní efekty ovlivňující smluvní vztahy se řadí následující: 1) Efekt uzamčení, 2) Efekt pozastavení spolupráce. K jednotlivým typům mechanismů podrobněji: (1) Efekt uzamčení („lock–in“) Využití teorie smluvních vztahů i její praktická aplikace je vhodná pro zemědělský sektor. Mechanizmy koordinace a motivace jsou pro zemědělskou výrobu (díky jejím vlastnostem) nezbytné. Tradičně existuje v zemědělství mnoho malých prvovýrobců, kteří obchodují s malým množstvím velkých zpracovatelů. Prvovýrobci jsou v této pozici nuceni investovat značné prostředky, kterými jsou vázáni v sektoru ve zranitelném postavení vedoucím k „lock-in problému“ (dále jen problém uzamčení). Existuje několik typů problému uzamčení, podle Slangena (2008): 1) Funkční V průběhu času se vztahy mezi podniky zabývajícími se zásobováním, výrobou, zpracováním a marketingem stávají strnulými. Například dodavatelé necítí potřebu rozvíjet aktivity v oblasti vědy a výzkumu, protože jsou přesvědčeni o výši svých prodejů. 2) Kognitivní Všechny externí informace jsou filtrovány v souladu s podnikovými znalostmi a zkušenostmi. 3) Politické Jedná se o „udušení“ lokálních smluvních vztahů ze strany místních politických autorit, zaměstnavatelů nebo zaměstnaneckých organizací, daná změna není v jejich zájmu. Tento problém je také nazýván jako „institucionální skleróza“: ekonomický zisk je ukořistěn a spotřebován politickou koalicí, namísto rozmístění do investic s cílem budoucího růstu a rozvoje. Problém uzamčení zjednodušeně znamená, že alternativy daného aktéra jsou značně zredukovány. To je způsobeno, výše zmíněnými možnostmi uzamčení (funkční, kognitivní, politické). Problém uzamčení může být výsledkem efektu pozastavení

46

spolupráce. Je nutné ale brát v úvahu časové hledisko obou efektů. Efekt uzamčení jev ex post, zatím co efekt pozastavení spolupráce („hold up“) se týká ex ante. Varian (2003) vysvětlil problém uzamčení na příkladu IT komponent: „Pokud IT součásti pracují společně, jako jeden systém, výměna jakéhokoli komponentu často vyžaduje také výměnu dalších součástí nebo celého systému. Náklady na výměnu jednoho dílu, tak mohou být velmi vysoké. V takovém případě se může uživatel (spotřebitel) dostat do pozice uzamčení. Tento stav je pro spotřebitele nepříznivý, ale velice vítaný pro prodejce a výrobce (nabízející) součástí. Dokud je poptávka spotřebitele neelastická, nabízející má možnost měnit úroveň ceny komponent, tak aby získal přebytek spotřebitele. (2) Efekt pozastavení spolupráce (“hold up“) Efekt „hold up“ (dále jen „problém pozastavení spolupráce“), podle Furubotna (1997), nastává, pokud je smluvní strana A „uzamčena“ ve smluvním vztahu smluvní stranou B, protože A je závislá na využití transakčně specifických investic. Smluvní strana A, se tak nachází ve zranitelné pozici. Termín „hold up“ je využíván v nové institucionální ekonomii ve spojitosti s po-smluvním (ex post) využíváním (okrádáním) smluvní stranou B. Problém pozastavení spolupráce, může nastat v případě každého neúplného smluvního vztahu. Důvody vzniku tohoto problému, však mohou být různé. Jakmile, dojde k volbě specifické výrobní technologie (nebo smluvní vztahu), může být jeho přesušení nebo ukončení extrémně drahé. V důsledku nepředvídatelných okolností, nebo v průběhu času, může dojít ke změně pozice jedné ze smluvních stran, příp. ke zhoršení její vyjednávací pozice. Ukončení smluvního vztahu právě v těchto případech může být velmi nákladné. Sama existence problému pozastavení spolupráce mezi dvěma smluvními stranami, nemá přímý vliv na celkovou hodnotu smluvního vztahu. Tento stav je ale podnětem, pro vznik oportunitních nákladů a vede k redistribuci příjmů mezi smluvními stranami. Samotné obavy se vniku tohoto efektu mohou zabránit vzniku investic do určitých aktiv. Tím dochází ke vzniku reálných společenských nákladů, jež mají vliv na životní úroveň společnosti. Efekt pozastavení spolupráce je velmi častý a má tendenci se opakovat. Tento problém směřuje ke stejnému výsledku, známému z teorie transakčních nákladů: nedojde k uzavření efektivního smluvního vztahu.

47

S efektem pozastavení spolupráce (i s problémem uzamčení) se lze běžně setkat ve smluvní praxi, zejména v zemědělství je tento problém velmi dobře znám. Zpracovatelé mají příležitost využít problému uzamčení prvovýrobců ke zlepšení svého postavení na trhu (obchodní podmínky apod.). Zabránit tomuto negativnímu tlaku na investice, který může vyústit v problém pozastavení spolupráce, lze prostřednictvím vertikální integrace. Vertikální integrací lze zabránit konfliktu mezi aktéry daných smluvních vztahů. Problém pozastavení spolupráce je situací, kdy dva aktéři smluvního vztahu (např. prvovýrobce a zpracovatel) mohou zvýšit svou efektivitu prostřednictvím spolupráce, ale této spolupráci brání obavy ze zvětšení vyjednávací síly jednoho z aktérů, což může vést v konečném důsledku ke snížení jeho zisku. Problém pozastavení spolupráce je v tomto smyslu jeden z důvodů existence „hranic“ mezi podniky. Vznik tohoto problému je spojen se situací ex-ante, naopak problém uzamčení se týká situace ex-post. Vysoká pravděpodobnost, že nastane problém pozastavení spolupráce, může způsobit zastavení přísunu všech investičních aktivit. 2.3.9 Smluvní vztahy v zemědělství Rozsah působnosti institucí ve zkoumaném odvětví, má významný vliv na systém vlastnických práv. Odborníci zaměřující se na smluvní vztahy v zemědělství, často přiřazují tomuto odvětví vztahy typické pro městské oblasti. Příčinou toho je fakt, že zemědělská výroba utvářela historicky první základní hospodářské jednotky. Její všudypřítomné místo v naší kultuře umožňuje snadno pochopit, jinak složité abstraktní teoretické modely. Tímto způsobem, lze najít v ekonomické teorii např. spojitost mezi vlastníky půdy a nájemnými zemědělci. Moderní teorie smluvních vztahů skutečně vychází z těchto souvislostí. V literatuře zabývající se ekonomickými institucemi, lze nalézt také mnoho příkladů smluvních vztahů v zemědělství. Adam Smith, John Stuart Mill a další klasičtí ekonomové se také zabývali smluvními vztahy a organizacemi působícími v zemědělském sektoru. Pro zemědělství je důležité pořadí jednotlivých fází biologického produkčního procesu, které může v širší interpretaci představovat zemědělskou prvovýrobu až po služby veřejného stravování. Většinou je ale zemědělství specifikováno, úzce vymezenými etapami od prvovýroby po zpracování zemědělských komodit. Obr. 13 představuje různé fáze rostlinné i živočišné výroby, současně upozorňuje na značnou

48

subjektivitu pojmu „zemědělství“, protože zobrazení pevné hranice zemědělského podniku ve kterékoli fázi, je nejčastěji „ad hoc“. Zároveň je z obr. 13 zřejmé, že se zužuje rozsah výrobních aktivit zemědělského podniku v průběhu času. V roce 1800, představoval podle Allena a Luecka (2008), typický severoamerický zemědělský podnik aktivity zahrnující výrobu osiva, až po vlastní marketingové aktivity. V současnosti zemědělský podnik kontroluje jen úzký okruh biologických fází výroby, ostatní fáze zajišťují specializované podniky a instituce zapojené do globální sítě současného agrobyznysu.

Obr. 13: Rozsah zemědělské výroby Zdroj: Allen a Lueck (2008) Smluvní vztahy v zemědělství byly vždy spojeny s problémem vlastnických práv. Ekonomie vlastnických práv je důležitou součástí nové institucionální ekonomie. Slangen (2008), uvádí, že v současnosti existují dva hlavní přístupy k teorii vlastnických práv – „starý“ a „nový“. Starý přístup považuje vlastnictví za soubor práv. Tato práva jsou chápána, jako soubor justičních pravidel s důležitými ekonomickými dopady. Nový přístup se zaměřuje na to, co v ekonomickém smyslu znamená mít vlastnictví, nebo vlastnická práva na majetek. Je to schopnost uplatnit reziduální kontrolu aktiv a získat reziduální příjem. Originální tvrzení, jež bylo později formulováno jako „Coaseho teorém“ díky G. J. Stiglerovi, pochází z práce Ronalda Coaseho („The Federal Communications“) z roku 1959. Obecnější a preciznější formulaci Coaseho teorému uvádí Mlčoch (2005): „Jsou-li vlastnická práva plně (svobodně) převoditelná a jsou-li transakční náklady nulové, pak výchozí rozdělení vlastnických práv není podstatné pro alokaci zdrojů. Po výchozím rozdělení vlastnických práv jsou tato práva přeskupována individuálními

49

vlastníky prostřednictvím, z jejich vůle dobrovolně sjednaných transakcí, do nových vlastnických struktur, jež maximalizují – dříve či později – celkovou hodnotu zdrojů“. Podle Coaseho teorému nejsou důležité pouze druhy vlastnických vztahů, ale také specifikace, vymezení, alokace, převoditelnost a možnost vymáhání těchto práv. Kromě efektivity, je nutné brát v úvahu také účinnost rozdělení příjmů, nebo vliv vlastního kapitálu na vlastnická práva. Ve státech s moderním ústavním a parlamentním demokratickým uspořádáním je zákonem omezená státní monopolní síla. Stát chrání a prosazuje vlastnická práva, ale zároveň má možnost určovat nová. Alchian (1965) vysvětlil systém vlastnických práv jako „způsob přiřazení pravomoci určitým jednotlivcům k výběru daného zboží, za účelem jakéhokoli legálního využití“. Většina výrobků může být užitečných, jinak řečeno – uspokojuje potřeby spotřebitelů mnoha různými způsoby. V chápání nové institucionální ekonomie je pojem „vlastnická práva“ velmi komplexní. V právním smyslu tento pojem zahrnuje ještě větší spektrum problémů, včetně společenských norem. Eggertson (1990) rozlišil vlastnická práva do tří skupin. První jsou práva na využití aktiv, jsou to vlastnická práva definující potenciální zákonné využití aktiv. Zahrnují také právo fyzicky přeměňovat dané aktivum, nebo jej dokonce zničit. Důležitý je fakt, že jakékoli restrikce vedoucí ke snižování legálního využití (např. zvíře není věc), vedou ke snížení ekonomické hodnoty takových aktiv. Druhou skupinou je právo využití příjmů z daných aktiv a smluvních vztahů s ostatními subjekty. Třetí skupinou je právo trvalého převodu vlastnických práv k aktivu na jiný subjekt.

50

2.4. Základní pravidla konstrukce reálných smluvních vztahů Skutečné smluvní vztahy zahrnují množství protichůdných cílů, které charakterizují danou smluvní situaci. Teorie smluvních vztahů představuje užitečné poznatky a teoretické analýzy, jež mají sklon zaměřovat se jen na několik procesů stylizovaného prostředí. Rizikem těchto dílčích přístupů je, že během procesu zdokonalování jednoho aspektu smluvního vztahu mohou nastat v jiných oblastech nové vážnější problémy. Při teoretické konstrukci smluvních vztahů, je proto vhodný více holisticky zaměřený systémový přístup. Konstrukce smluvního vztahu je komplexním úkolem. Teorie smluvních vztahů identifikuje množství potenciálně významných problémů. Současný výzkum oblasti teorie smluvních vztahů je ale zaměřen pouze na jeden, nebo na několik málo takových problémů. V praxi je potřebné zvažovat všechny aspekty smluvního vztahu současně (holistický přístup). Pro zajištění komplexního přístupu, je vhodné brát v úvahu obecná východiska z ekonomické teorie. Téměř ve všech ekonomických přístupech lze nalézt teorie konfliktních zájmů zúčastněných smluvních stran. Z hlediska specializace, se lze setkat s názorem, že díky decentralizaci informací a rozhodovacích procesů mezi různými zúčastněnými stranami, je daný systém efektivnější, než samostatný centralizovaný systém. Nicméně, každá specializace má své náklady. Informace musí být sdíleny a postupy musí být koordinovány. Podle Bogeforta a Olesena (2004), existují tři hlavní aspekty tohoto procesu, jedná se o: koordinaci, motivaci a transakční náklady. Koordinace zajišťuje, aby byl správný produkt vyroben na správném místě a ve správný čas (pravidlo 1-3). Motivace zajišťuje, aby měly smluvní strany žádoucí podněty ke společensky přínosným rozhodnutím (pravidlo 4-8). Transakční náklady zajišťují, aby byla koordinace a motivace poskytována s co možná nejnižšími náklady (pravidlo 9-10). Pro názornost byly tyto hlavní tři aspekty vyjádřeny rozložením do dalších nástrojů a prostředků v tabulce nástrojů konstrukce smluvních vztahů, viz tab. 2.

51

Tab. 2: Deset pravidel konstrukce smluvních vztahů Koordinace

1. Koordinovaná produkce 2. Rovnováha výhod a nevýhod decentralizace 3. Minimalizace nákladů rizika a nejistoty

Motivace

4. Snížení nákladů oportunismu ex post 5. Snížení nákladů oportunismu ex ante 6. Rozvoj spolupráce 7. Motivace dlouhodobými záměry

Transakční náklady

8. Rovnováha výhod a nevýhod opětovného vyjednávání 9. Snížení přímých nákladů smluvních vztahů 10. Transparentnost smluvních vztahů

Zdroj: Bogefort a Olesen (2004) V tabulce 2 je definováno deset základních pravidel konstrukce smluvních vztahů podle Bogefort a Olesena (2004). Je zde znázorněno deset pravidel rozčleněných do tří základních kategorií: koordinace, motivace a minimalizace transakčních nákladů. Tato kategorizace není zcela ojedinělá a odráží hlavní záměr navržených nástrojů. Všechny navržené nástroje mají vliv na všechny tři cíle (koordinace, motivace, transakční náklady). Z toho je zřejmé, že použití daného nástroje (jednoho ze tří cílů), bude mít téměř vždy negativní vliv na ostatní cíle. Např. pobídka pro zlepšení motivace může být současně velmi nákladná z hlediska koordinace a transakčních nákladů. Může vést k neoptimálnímu sdílení rizik, ale i ke zvyšování nákladů na přípravu a správu smluvních vztahů. Pozornost je věnována, především kompromisním řešením s ohledem na zmíněných deset pravidel. Hlavní důraz je kladen na koordinační nástroje, jako jsou: instrukce, ceny, alokace rozhodovacích práv a sdílení rizik. Jsou brány v úvahu také alternativní nástroje motivace: pobídky, nabízené smluvní vztahy, opakované smluvní vztahy a mechanismy jednání. Významné jsou také způsoby snižování transakčních nákladů prostřednictvím nízkých požadavků na informace, snížením frekvence vyjednávání, budováním dobré pověsti, stejně jako využíváním jasných a transparentních smluvních vztahů. Při konstruování smluvních vztahů se mohou dostat různé cíle (jednotlivých smluvních stran) do konfliktu. Stejně tak mohou mít různé prostředky, využívané k dosažení těchto cílů, žádoucí i nežádoucí účinek. Proto musí být tyto cíle vyvážené. V některých případech je primární záležitostí koordinace, zejména tam, kde je nutná synchronizace prvovýroby a zpracování díky rychlé kazivosti produktu.

52

V jiných případech je středem zájmu motivace, protože hrozící efekt uzamčení může způsobit nedostatek investic. Všeobecně nelze označit žádnou alternativní možnost volby jako optimální. Záleží na kontextu smluvního vztahu, včetně technologie, preferencí zúčastněných stranách a způsobu přenosu informací. Pro konkrétní problém či sektor (např. komoditní vertikálu) lze popsat dané souvislosti a analyzovat relevantní alternativy kompromisního řešení. K jednotlivým pravidlům podrobněji:

(1) Koordinovaná produkce Koordinaci

činnosti

nezávislých

aktérů

uvádí

Slangen

(2008),

jako

jednu

z nejdůležitějších úloh smluvních vztahů účastnících se rozhodovacího procesu. Koordinace musí zajišťovat optimalizaci produkce v celé komoditní vertikále. Nedostatečná koordinace může vést k sub-optimalizaci, kdy jednotliví aktéři optimalizují pouze v rámci své působnosti (v rozsahu svých aktivit), a neberou v potaz možné důsledky tohoto chování pro celou komoditní vertikálu. Důležitým aspektem koordinace je minimalizace produkčních nákladů. Výrobci dosahující nižších mezních nákladů by měli kontrolovat větší část produkce. Kontrolu lze zajistit prostřednictvím trhu nebo centralizovaným rozhodnutím, kdy zpracovatel vybere výrobce a určí úroveň jejich produkce. Obecně je koordinace prováděna prostřednictvím instrukcí nebo cenovými signály, příp. kombinací obou těchto aspektů. Smluvní

vztahy v agrobyznysu

mají

různou

podobu

z hlediska

množství

prováděných kontrol. Nejistota vyplývající z biologické povahy procesů v zemědělství nedovoluje provádění kompletní kontroly všech procesů. Využití určité flexibility je možné především v četnosti dodávek. Toho lze využít zejména v živočišné výrobě, např. v „průmyslové“ komoditní vertikále vepřového masa. Situace v rostlinné výrobě je složitější, zde lze nalézt flexibilitu smluvních vztahů často pouze v možnosti volby rozlohy určené pro produkci. Dalším specifickým problémem produktů zemědělského původu je správná synchronizace. Trienekens a Wognum (2009), uvádějí, že výroba, zpracování, distribuce i skladování jsou ovlivněny rychlou kazivostí produktů. Produkt musí být velice rychle zpracován, hned po sklizni (příp. jatečné úpravě). Pokud není tato fáze synchronizovaná

53

s kapacitou zpracovatele, může dojít k znehodnocení produktu. Synchronizace může být důležitější (zvláště u rychle kazivých produktů), než správná volba doby sklizně. Naopak snadno skladovatelné produkty (brambory, cukrová řepa apod.), nevyžadují nutnost synchronizace. V tomto případě synchronizace nevstupuje do smluvního vztahu. Problém alokace efektivity výroby, může být řešen různými způsoby. V některých případech jsou výrobní práva obchodovatelná – v takovém případě zajišťuje efektivní alokaci tržní mechanismus. Ve výrobě vepřového masa je v tomto ohledu nejdůležitější geografické omezení (vzdálenost výrobce od jatek). Tento faktor jednoznačně ovlivňuje výši nákladů na dopravu.

(2) Rovnováha výhod a nevýhod decentralizace Rozdělení

rozhodovacích

práv

je

klíčovým

aspektem

smluvních

vztahů.

Decentralizované smluvní vztahy jsou takové, ve kterých mají výrobci hlavní rozhodovací pravomoci. Milgrom a Roberts (1992), přirovnávají rozhodovací práva k určitým kontrolním pravomocem (ve smluvních vztazích), která se vztahují k užívání výnosů nebo převoditelnosti aktiv, jež nejsou explicitně pod legislativní kontrolou. Výhody a nevýhody decentralizace rozhodování na úrovni zemědělského podniku jsou shrnuty v tabulce 3.

Úplná decentralizace sklizně (jatečné úpravy) může vést

ke koordinačním problémům mezi výrobci a zpracovateli. Smluvní vztahy řeší tento problém snadno a efektivně. Tab. 3: Výhody a nevýhody decentralizace Problém

Decentralizace

Využití všech důležitých informací

+

Omezení nákladné komunikace

+

Koordinace

Centralizace

+

Požadavky na informace

+

Morální hazard

+ +

Hold-up problém

+

Snížení nákladů na informace

+

(+) = volba (centralizace, decentralizace) má pozitivní vliv na problém uvedený v prvním sloupci

Zdroj: Bogefort a Olesen (2004)

54

V centralizovaných smluvních vztazích mají hlavní rozhodovací pravomoci zpracovatelé. Při konstruování smluvních vztahů, by se měly smluvní strany zaměřit na to, aby bylo rozhodnutí provedeno nejlépe informovanou stranou. Existuje několik bezprostředních výhod decentralizovaného rozhodování zemědělských podniků. Dochází při něm ke snižování rizika opomíjení důležitých informací a odpadá nutnost nákladné komunikace. Decentralizace ale zvyšuje riziko nekoordinovaného rozhodování a synchronizace. Potřeba získávání informací je důležitou vlastností určující stupeň centralizace smluvních vztahů. Získávání a zpracování informací je obvykle velmi drahé. Dobře konstruovaný smluvní vztah může významně omezit potřebu získávání informací. Decentralizované rozhodování může způsobit motivační problémy. Pokud smluvní vztah zahrnuje výrobní práva, musí být ve smlouvě zahrnuty pobídky pro zmírnění problému morálního hazardu. Prostřednictvím centralizovaného rozhodování může být prosazováno oportunistické chování ze strany zpracovatele v podobě hold-up problému. Rozdělení rozhodovacích práv může být využito ke snížení rizika problému oportunismu ex ante.

55

(3) Minimalizace nákladů rizika a nejistoty Podle Slangena (2008), zemědělská výroba a marketing jsou oblasti s mnoha riziky, jako je biologický charakter výroby, cenová a institucionální rizika a další. Důležitou roli zde hraje také behaviorální nejistota, protože jedna strana (např. zpracovatel) nemá jistotu, jak se bude chovat druhá strana (např. výrobce, nebo velkoobchod). Nejistota v platebním styku snižuje očekávanou hodnotu transakce, ve srovnání se stejnou transakcí, která je bez takového rizika. Smluvní strany mají možnost snížit tyto náklady rizika několika způsoby. Jedním z nich je uzavření pevného smluvního vztahu, který povede k rozumným výsledkům, i za předpokladu nesplnění původních předpokladů. Další možností je kontrola (sběr informací). Smluvní strany mají možnost předejít mnoha chybám prostřednictvím odběrů vzorků např. prováděním častějších kontrol přímo na daném místě. Jednou z možností je také sdílení rizika smluvními stranami. Možnost sdílení rizika je vázána na kontext pobídek. Pokud má výrobce averzi k riziku a zpracovatel má neutrální vztah k riziku, pak je efektivním způsobem sdílení rizika přenesení veškerého rizika na zpracovatele, čímž výrobce získá stabilní příjmy. K motivování výrobce (ke správnému provádění nekontrolovatelné činnosti), je nutné, aby platby byly vázány na výši produkce. Efektivní smluvní vztah vyrovnává náklady rizika s motivačním ziskem. Bogefort a Olesen (2004), uvádějí, že neexistuje možnost volby (trade off) mezi sdílením rizika a motivací při běžném riziku, která by ovlivňovala všechny výrobce stejným způsobem. Využitím relativních ukazatelů výkonnosti (spíše než absolutních), lze eliminovat běžná rizika spojená s platbami výrobcům. Podobně lze eliminovat cenová rizika spojená s platbami od výrobců, bez vlivu na jejich motivaci. Ve výrobních družstvech nemohou být rizika rozdělena mezi výrobce a zpracovatele (jedná se o stejnou skupinu osob). Určité rozdělení rizika je ale možné i v případě družstev. Většina družstev vyrábí více produktů, družstvo může v takovém případě rozdělit rizika mezi konkrétní výrobce těchto produktů. Také vlastní kapitál družstva může být využit ke krytí dočasných výkyvů v zisku.

56

(4) Snížení nákladů oportunismu ex post Výrobci charakterističtí oportunistickým chováním nepřistupují podle Slangena (2008), automaticky k dodržování všech podmínek stanovených daným smluvním vztahem, z toho důvodu může nastat např. problém morálního hazardu. Smluvní vztahy by měly motivovat výrobce ke správnému provádění daných činností, i v případě že tyto činnosti nejsou kontrolovatelné. Proto, aby bylo zajištěno, že se výrobci budou chovat zodpovědně, musí být platby výrobcům vázány na výši jejich výstupu. Většinou však existují náhodné vztahy mezi činnostmi výrobce a výsledným výstupem. Motivace založená na výši výstupu, ale vystaví výrobce riziku. V takovém případě ovlivňují výši plateb faktory, které jsou v zemědělství značně rizikové (biologický faktor výroby, počasí apod.). V případě, že výrobci mají averzní vztah k riziku, pak je s rizikem spojená výše přirážky za riziko. Z toho důvodu v takovém případě existuje možnost volby mezi motivací a náklady rizika. V případě, že má zpracovatel možnost získat lepší informace o výkonu výrobců, nemusí je pak vystavovat tak velkému riziku a současně má možnost je přimět k provádění daných činností. Ve smluvním vztahu by mělo být využito jakékoli opatření, které má vliv na snížení chyb v odhadech nebo činnostech výrobce. Platby výrobci by měly být proto odvozeny od informací o výkonu ostatních výrobců, pokud takové měřítko poskytuje přesnější odhad výkonu daného výrobce (např. z důvodu sdílení rizika). Optimální efekt motivace závisí na několika faktorech. Výrobce by měl být motivován silnými pobídkami, především v případě, že jeho dodatečné úsilí může vytvořit vysokou přidanou hodnotu (má výrazný vliv na zvýšení zisku). Podle Bogeforta a Olesena (2004), by mělo být silných pobídek využito v případě, že jejich prostřednictvím lze efektivně ovlivnit chování daných výrobců. Možnost volby mezi využitím pobídek nebo snižováním nákladů rizika (jako prostředků motivace), znamená, že využití pobídek je slabým nástrojem v případě výrobcovy averze k riziku. Stejně jako v případě, pokud má zpracovatel velmi nepřesné informace o činnostech výrobce. Výrobci se často zavazují k plnění několika činností současně. V takové situaci, bude mít racionálně se chovající výrobce tendenci k ignorování méně výhodných činností, ve prospěch těch vysoce ziskových. Pro prevenci takových problémů, je nutné udržovat motivaci výrobců v rovnováze.

57

(5) Snížení nákladů oportunismu ex ante Výrobce je ochoten uzavřít smluvní vztah v případě, že jeho očekávaná hodnota bude minimálně shodná s maximální cenou (reservation value), tj. zisk z jeho nejlepší alternativy. Tento fakt omezuje individuální racionalitu. Zpracovatel konstruuje smluvní vztahy s cílem maximalizace vlastního zisku. Proto každý výrobce obdrží pouze zisk přesně ve výši maximální ceny. Pokud je výrobce schopen získat kvalitní informace o zpracovateli (jeho činnostech, struktuře nákladů apod.), může být schopen ovlivnit hodnotu budoucího smluvního vztahu ve svůj prospěch (nad maximální cenu). Toto je problém nákladů oportunismu před uzavřením smluvního vztahu a nepříznivého výběru. Bogefort a Olesen (2004), uvádějí, že teorie smluvních vztahů rozlišuje čtyři základní způsoby snížení dopadů spojených s problémem nepříznivého výběru. 1. Zpracovatel shromáždí informace, před uzavřením smluvního vztahu. Tímto způsobem sníží výrobcovu informační výhodu. 2. Výrobce odhalí svůj skutečný přístup, před uzavřením smluvního vztahu. 3. Zpracovat přidělí (nabídne) vstup do smluvního vztahu, pouze některým (úspěšným) výrobcům. Tento systém vede k menšímu množství kvalitních smluvních vztahů. 4. Detekční přístup – zpracovatel nabídne výrobci několik možných variant smluvního vztahu. Všechny varianty jsou navrženy tak, že po výběru výrobcem, zpracovatel odhalí jeho skutečný přístup.

(6) Rozvoj spolupráce Zúčastněné smluvní strany mohou dosáhnout plného ekonomického prospěchu z výroby, pouze pokud budou spolupracovat. Výrobci mohou spolupracovat formou sdílení knowhow, výměnou informací apod. Flexibilita plynoucí ze vzájemné spolupráce výrobců a zpracovatelů, umožňuje podle Lyonse a Metha (1997), smluvním stranám přizpůsobit se událostem, které přesahují rámec daného smluvního vztahu. Veškeré změny a případné problémy mohou být řešeny bez nákladného vyjednávání a konfliktů. Z těchto důvodu se smluvním stranám vyplatí spolupracovat. Relativní hodnocení výkonosti může mít negativní dopad na spolupráci mezi výrobci. Motivování výrobců prostřednictvím silných pobídek, může komplikovat spolupráci mezi výrobcem a zpracovatelem, protože platby budou závislé na rozhodnutí

58

jedné ze smluvních stran. V případě uzavření kvalitního smluvního vztahu, má např. výrobce možnost protestovat, pokud zpracovatel změní požadované termíny dodávek. Většinou mají výrobci lepší informace o ostatních výrobcích, než o zpracovateli. V případě, že platby závisí na výkonu skupiny výrobců, jsou jednotliví výrobci motivovaní monitorovat výkon celé své skupiny. Tento stav může vyústit i k sociálním sankcím výrobců nedodržujícím podmínky smluvního vztahu (špatná pověst v sousedství apod.). Produkční družstva jsou výborným příkladem, kdy jsou uplatňovány skupinové pobídky. Podle Bogeforta a Olesena (2004), má spolupráce vliv na výši influenčních nákladů. Influenční náklady vznikají z aktivit vytvořených k ovlivňování rozhodování ostatních smluvních stran, za účelem prosazení vlastních zájmů. Omezení komunikace nebo množství rozhodnutí, může snížit influenční náklady. K zajištění spolupráce uvnitř družstva, je nutné, aby smluvní vztah zajišťoval, že žádná skupina výrobců nebude mít motivaci oddělit se od družstva (např. družstvo ekologických výrobců). To znamená, že zisk, který vytvoří daná skupina výrobců v rámci družstva, musí být větší nebo roven zisku, realizovaném touto skupinou mimo družstvo.

(7) Motivace dlouhodobými záměry Smluvní vztah by měl mít dlouhodobý účinek na chování zúčastněných stran. Důležité je, aby smluvní vztah podporoval správný způsob investování. Výroba i zpracování často vyžaduje specifický druh investování (tj. aktiva nižší hodnoty jsou využita jejich nejlepším alternativním způsobem). Smluvní strany investující do specifických aktiv (asset specificity). Ménard (2004) uvádí, že koncept specifických aktiv hraje v teorii firmy nové institucionální ekonomie významnou roli, zejména ve Williamsonově ekonomii transakčních nákladů. Tento koncept je také významný u neúplných smluvních vztahů, z hlediska stupně řídící struktury (řízení – hierarchie – trh). Specifická aktiva vytváří ve smluvním vztahu „kvazi rentu“, jež může vést smluvní strany k oportunistickému chování nebo k nákladnému vyjednávání (příp. k oběma), při pokusu zajistit vhodnou hodnotu „kvazi renty“. Tyto „kvazi renty“ jsou typicky vnímány v rozdílu hodnoty specifických aktiv z hlediska jejich aktuálního a jejich dalšího možného nejlepšího využití. Další způsob chápání „kvazi renty“ je jako rozdílu mezi cenou, která je aktuálně

59

placená za aktiva a cenou požadovanou na udržení aktuálního využití daného aktiva (cena při uzavření podniku, limit prodávajícího). Čím větší je „kvazi renty“, tím větší je motivace, nejméně jedné ze smluvních stran dosáhnout její správné hodnoty. Z toho důvodu je velikost „kvazi renty“ nejvýznamnějším faktorem ovlivňujícím specificitu aktiv. Smluvní strany jsou tedy citlivé na vypovězení smluvního vztahu. To staví takovou smluvní stranu do slabé vyjednávací pozice, hned po uzavření smluvního vztahu. Smluvní strany toto předpokládají, a proto jsou neochotné investovat do specifických aktiv. Jedná se problém pozastavení spolupráce (hold up), který může nastat v obou směrech (ze strany výrobce i zpracovatele). Nicméně, problém pozastavení spolupráce je mnohem silnější, pokud je ze strany zpracovatele k výrobci. Účinek problému pozastavení

spolupráce,

lze

redukovat

různými

způsoby.

Jednou

z možností

je dlouhodobý smluvní vztah, ten umožňuje stanovit podmínky smluvního vztahu dříve, než jedna ze smluvních stran začne investovat do specifických aktiv. V praxi je však nemožné, aby kompletní smluvní vztah zahrnoval všechny možné události, které mohou ovlivnit zúčastněné smluvní strany. To dává podnět ke vzniku problému pozastavení spolupráce, dokonce i u dlouhodobých smluvních vztahů. V případě, že obě smluvní strany investují do specifických aktiv, rovnováhy vyjednávacích pozic může zůstat nezměněna. Dobrá pověst dané smluvní strany může také zabránit vzniku problému pozastavení spolupráce. Zpracovatel s dobrou pověstí může být ale neochotný využít své dobré pověsti, a přesto využije svého postavení, čímž nastane problém pozastavení spolupráce. Může to být jediný způsob (pro zpracovatele), jak neztratit možnost spolupráce s dalšími výrobci. Dlouhodobými smlouvami lze také zmírnit řetězovou reakci, tj. tendenci k nedostatečnému plnění dřívějších smluvních vztahů, aby se zabránilo pozdějším obtížným smluvním vztahům a současně, aby byl usnadněn vývoj know-how prostřednictvím plánovaných experimentů.

60

(8) Rovnováha výhod a nevýhod opětovného vyjednávání Slangen (2008), uvádí, že opětovné vyjednávání vytváří prostor pro určitou flexibilitu ve smluvním vztahu, umožňuje smluvním stranám přizpůsobit smluvní vztah změnám daného prostředí. Smluvní strany mají možnost odstranit neefektivitu ex post, prostřednictvím opětovného vyjednávání. Opětovné vyjednávání ale také snižuje závazky a může vést ke strategickému chování. Pokud je pro smluvní strany zřejmé, že smluvní vztah bude opětovně projednáván, pak tyto smluvní strany nebudou jednat v souladu s pobídkami z původního smluvního vztahu. Budou ale jednat na základě očekávaných pobídek v opětovně projednaném smluvním vztahu. Z tohoto důvodu může vést opětovné projednávání smluvního vztahu k jeho neefektivnosti ex ante. Často jsou silné pobídky spojeny s tvrdou penalizací za neplnění daných závazků. Implementace příp. postihů je ale velmi nákladná pro všechny zúčastněné smluvní strany. Smluvní strany budou ve významně lepší pozici ex post, pokud nebude nutné penalizaci uplatňovat, nebo pokud bude odstraněn daný problém dříve, než zasáhne do funkce smluvního vztahu (nebude nutné opětovné vyjednávání). Pokud toto smluvní strany předpokládají jako výsledek opětovného vyjednávání, bude motivační síla pobídek oslabena. Možnost volby mezi sdílením rizika a pobídkami viz (10) Transparentnost smluvních vztahů) tuto situaci vysvětluje. Pokud smluvní strany opětovně jednají, až po provedení určitých výkonů, lze zvýšit účinnost smluvního

vztahu

ex

post

přesunutím

rizika

od

výrobců

s averzí

k riziku

ke zpracovatelům s neutrálním vztahem k riziku. Motivace bude ale neúčinná, pokud tuto akci výrobci očekávají.

(9) Snížení přímých nákladů smluvních vztahů Přímými náklady smluvního vztahu se podle Ménarda (2004), rozumí finanční prostředky a čas vynaložený na shromažďování informací, vyjednávání, monitoring a řešení konfliktů, tzn. náklady na provoz smluvního vztahu. Tyto náklady by měly být udržovány na co nejnižší úrovni, protože jejich prostřednictvím není přímo generován zisk. Jedná se ale o důležité aktivity, které poskytují informace potřebné pro správnou koordinaci rozhodnutí. Požadavek na informace je ovlivněn konstrukcí daného smluvního vztahu. Některé smluvní vztahy jsou velice specifické z hlediska konkrétnosti požadovaných úkonů

61

od výrobce, zatímco jiné smluvní vztahy dovolují výrobci vlastní možnost výběru daných činností, technologických postupů apod. Změny ve smluvním vztahu často způsobují přesun požadavků na informace od zpracovatele k výrobci a naopak, aniž by ve skutečnosti došlo ke snížení požadavků na informace.

(10) Transparentnost smluvních vztahů Bogefort a Olesen (2004), uvádějí, že Smluvní vztah musí brát v úvahu omezenou racionalitu zúčastněných smluvních stan. Chování smluvních stran je ovlivněno jimi vnímanými pobídkami, jež se mohou lišit od skutečných pobídek. Důležité je zachovávat maximální jednoduchost smluvního vztahu, aby se výběr činností smluvních stran mohl snadno korespondovat s kompenzacemi uvedených v dané smlouvě. Rizikem jednoduchých smluvních vztahů může být neúplnost smluvního vztahu, díky mnoha nezodpovězeným otázkám týkajících se daného smluvního vztahu. Pro možnost ovlivnění chování zúčastněných smluvních stran, musí být stanoveny motivační pobídky ex ante. Neexistuje žádný motivační efekt z neočekávaných odměn. Agrobyznys na současném stupni vývoje je významně ovlivňován právě smluvními vztahy. Koncepty, mechanismy a efekty, které dříve ovlivňovaly konstrukci smluvních vztahů na lokální úrovni, se dostávají na kvalitativně jinou úroveň. S rozvojem globálních sítí agrobyznysu se promítá vliv smluvních vztahů systémově a ve vzájemných interakcích do regionalizačních, internacionalizačních i globalizačních procesů. Roste jejich význam z hlediska výsledného efektu i konkurenční pozice globálně formovaných komoditních vertikál. Konkrétní konstrukce smluvního vztahu pak ovlivňuje strukturu, chování

i

výkon

celých

odvětví

a

je

podmínkou

i

předpokladem

jejich

konkurenceschopnosti. Proto je v systémové analýze fungování konkrétní komoditní vertikály nezbytné brát v úvahu i procesy ovlivněné konstrukcí smluvních vztahů, neboť právě tyto vztahy mohou vysvětlovat řadu dříve nepochopených souvislostí.

62

3. CÍL PRÁCE A METODICKÝ POSTUP ŘEŠENÍ 3.1 Předmět výzkumu a cíl práce V dizertační práci jsou zahrnuty poznatky a výsledky výzkumné práce, na které se autor podílel v rámci výzkumného záměru MSM 6215648904/04 „Vývojové tendence agrobyznysu, formování segmentovaných trhů v rámci komoditních řetězců a potravinových sítí v procesech integrace a globalizace a změny agrární politiky“. Tento výzkumný záměr je zaměřen mimo jiné na problematiku zkoumání vlivu globalizačních a integračních procesů v agrárním sektoru (při uplatnění poptávkově orientovaného přístupu) a na formování a podmínky na trzích spojených s výrobou a uplatněním zemědělské suroviny v různých fázích jejího zpracování na regionální, národní i nadnárodní úrovni. Předmětem výzkumu se dizertační práce začlenila do dílčího úkolu „Změny v ekonomickém prostředí determinujícím postavení prvovýrobců, zpracovatelů a finalizujících článků v rámci rozhodujících komoditních vertikál“. V rámci tohoto výzkumného úkolu je předmětem výzkumu, jehož výsledky jsou zahrnuty v dizertační práci, výzkum formování komoditní vertikály jatečná prasata – vepřové maso v současných podmínkách agrobyznysu. V souvislosti s předmětem výzkumu byl formulován cíl dizertační práce identifikovat příčinné souvislosti formování trhů jatečných prasat a vepřového masa v podmínkách současného agrobyznysu, vyhodnotit jejich důsledky v prostředí společného trhu EU obecně a ve strukturálních změnách prvovýrobní a zpracovatelské fáze v rámci komoditní vertikály jatečná prasata – vepřové maso v ČR. Uvedený cíl dizertační práce je dekomponován do dílčích cílů: I.

vymezení a funkce komoditní vertikály jatečná prasata – vepřové maso v současném agrobyznysu,

II.

identifikace typických znaků formování komoditních vertikál a produkčních center světového trhu vepřového masa, rozhodující aktéři, pozice EU 27,

III.

zhodnocení vývoje produkce jatečných prasat a vepřového masa v rámci společného trhu EU 27, odlišnosti vývoje v původních a nových členských zemích, konkretizace na bázi komparace vývoje ČR vybraného členského státu EU 15,

IV. V.

evaluace vlivu vstupu ČR do EU na vývoj cenových hladin ve zkoumané vertikále, příčinné souvislosti změn postavení ČR v zahraničním obchodě s jatečnými prasaty a vepřovým masem.

63

3.2 Metodologie řešení dizertační práce Celkový postup řešení naplňující výzkumný úkol je charakterizovaný dekompozicí do následujících vzájemně se podmiňujících kroků:  zpracování teoretických východisek pro hodnocení ekonomických důsledků globalizace a liberalizace v prostředí současného agrobyznysu obecně se zaměřením na problematiku

formování

agrárních

trhů,

motivy

konsolidačních

procesů

v prvovýrobě i navazujících fázích zpracování a finalizace suroviny v komoditních vertikálách a sítích agrobyznysu,  charakteristika ekonomických souvislostí vlivu konstrukce smluvních vztahů na vývoj a efektivitu v odvětví obecně a v prostředí agrobyznysu,  deskripce komoditní vertikály jatečná prasata – vepřové maso a vymezení rozhodujících trhů,  formulace hypotéz spojených s problematikou ekonomických důsledků těchto procesů v rámci komoditní vertikály prasata – vepřové maso,  analýza trhů zkoumané komodity ve světovém, evropském a národním kontextu a jejich typických vývojových charakteristik, cenových a nákladových souvislostí výroby a zpracování vepřového masa ve významných produkčních centrech,  evaluace vlivů formování komoditních vertikál a jejich tržní struktury na vývoj cenových hladin ve fázi prvovýroby a v navazujících fázích zpracování v podmínkách ČR,  vyhodnocení a zobecnění výsledků analýz a ověření vyslovených hypotéz. Metodicky byl v práci zvolen deduktivně – induktivní postup zkoumání. Deduktivně, v souladu s teorií agrobyznysu, byla vyvozena struktura celkového postupu, formulován hlavní cíl a jeho dekompozice do dílčích cílů, stanoveny hypotézy a zaměření analýz. Induktivní postup byl uplatněn převážně v analýzách vývoje a v komparacích v komoditní vertikále prasata – vepřové maso v současné etapě vývoje agrobyznysu. V analýzách jsou podle povahy problému uplatněny adekvátní statistické metody: analýza časových řad, korelační analýza, regresní analýza, parametrické testy, metody statistické deskripce a komparace. Podrobnosti k metodice a aplikaci zvolených statistických nástrojů jsou uváděny vždy v příslušných kapitolách dizertační práce.

64

Stanovení hypotéz Dedukcí v návaznosti na získané poznatky a teoretická východiska byly stanoveny hypotézy, jako pokusné odpovědi na otázky vyplývající z dílčích cílů a celkového cíle práce. Hypotéza I. Globalizace trhů vepřového masa vede ke konkurenci celých vertikál a vyvolává změny v postavení tradičních světových produkčních center. Hypotéza II. Formování globálních komoditních vertikál navazujících na produkci jatečných prasat vede k realokaci výroby vepřového masa a utváření dominantních produkčních center i v EU 27, což se projevuje i ve vývoji produkce jatečných prasat a vepřového masa v ČR Hypotéza III. Vstup ČR do EU v zásadě neovlivnil vývoj a proporce cenových hladin v komoditní vertikále prasata – vepřové maso Hypotéza IV. Potenciál domácí poptávky při snižujícím se rozměru zemědělství v ČR je příležitostí pro uplatnění produkce jatečných prasat a vepřového masa z členských zemí EU 15. Faktografická základna výzkumu Vyhodnocení změn ve vývoji komoditní vertikály jatečná prasata – vepřové maso se opírá o velké množství informačních zdrojů v závislosti na zkoumané problematice vycházející z cílů dizertační práce. Využity jsou zejména následující databáze (v abecedním řazení), k cíli I.: -

Českomoravská společnost chovatelů (ČMSCH),

-

Český svaz zpracovatelů masa (ČSZM),

-

Svaz chovatelů prasat v Čechách a na Moravě (SCHP),

-

Výzkumný ústav živočišné výroby (VUZV).

65

K cíli II: -

Evropský statistický úřad (EUROSTAT),

-

Food and Agriculture Organization (FAO),

-

Food and Agricultural Policy Research Institute (FAPRI),

-

Consultancy & market research throughout the worldwide food and drink chain (GIRA),

-

Organisation for Economic Co-operation and Development (OECD),

-

Pig International,

-

U. S. Department of Agriculture (USDA),

-

The World Bank Institute (WBI).

K cíli III: -

Evropský statistický úřad (EUROSTAT),

-

Food and Agriculture Organization (FAO),

-

Food and Agricultural Policy Research Institute (FAPRI),

-

LANDBRUG & FØDEVARER,

-

Pig International,

-

Svaz chovatelů prasat v Čechách a na Moravě (SCHP),

-

Státní veterinární správa (SVS),

-

Výzkumný ústav živočišné výroby (VUZV),

K cíli IV: -

Český statistický úřad (ČSÚ),

-

Ministerstvo zemědělství, Situační a výhledové zprávy (MZE),

-

Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) – Tržní informační systém ČR (TIS SZIF).

-

The European Food Safety Authority (The EFSA Journal).

K cíli V: -

Český statistický úřad (ČSÚ),

-

Ministerstvo zemědělství (MZE), Situační a výhledové zprávy (MZE),

-

Ústav zemědělské ekonomiky a informací (ÚZEI).

66

4. DESKRIPCE KOMODITNÍ VERTIKÁLY PRASATA – VEPŘOVÉ MASO 4.1 Základní charakteristiky Komodita vepřové maso Vepřové maso a výrobky z vepřového masa v současnosti patří mezi základní složky potravy, jež jsou zařazovány do každodenního jídelníčku spotřebitelů na celém světě. Vepřové maso obsahuje řadu látek nezbytných pro správnou funkci lidského těla. Přesné chemické složení vepřového masa je nesnadné určit, je ovlivněno jeho úpravou i řadou intravitálních i technologických procesů výroby a zpracování masa. Obecné složení vepřového masa je uvedeno v tabulce 4. Tab. 4: Orientační složení vepřového masa Část JUT

Voda (%)

Bílkoviny (%)

Tuk (%)

Minerály (%)

bůček

34

7,1

56

0,5

kýta

53

15,2

31

0,8

pečeně

58

16,4

25

0,9

plec

49

13,5

37

0,7

Zdroj: Steinhauser (1995) Nejvýznamnější složkou vepřového masa jsou z nutričního i technologického hlediska bílkoviny. Jejich obsah ve vepřovém mase je vysoký a většinou jde o tzv. „plnohodnotné bílkoviny“, které obsahují všechny esenciální aminokyseliny. V čisté libové svalovině se pohybuje obsah bílkovin mezi 18 – 22 %. Vepřové maso obsahuje vysoké množství tuků. Rozložení tuků v těle zvířat je velmi nerovnoměrné. Tuk má v mase význam z hlediska jeho chuti, vůně a křehkosti. Vepřové maso je také významným zdrojem vitamínů, zejména skupiny B. Významný je především vitamín B12, který se vyskytuje výhradně v potravinách živočišného původu. Lipofilní vitamíny A, D a E jsou obsaženy v tukové tkáni a játrech. V nepatrném množství se ve vepřovém mase vyskytuje také vitamín C. Obsah vitamínů ve vepřovém mase je uveden v tabulce 5.

67

Tab. 5: Obsah vitamínů ve vepřovém mase (mg/kg) Produkt

A

B1

B2

Niacin

B6

Biotin

PP

B12

Vepřové maso

0,2

2,8 – 14

2 – 2,4

45

5–6

Vepřová játra

–

5,2

27

–

3,3

Vepřové ledviny

–

5,2

19,6

–

5,5

1000

C

15

80

0,01 – 0,04

20

500

195

–

223

100

–

124

Zdroj: Steinhauser (1995) Minerální látky tvoří cca 1% hmotnosti masa. Většina minerálních látek je rozpustná ve vodě a ve svalovině je přítomná ve formě iontů. Vepřové maso je významným zdrojem draslíku, vápníku, hořčíku, železa a jiných prvků. Obsah minerálních látek ve vepřovém mase je uveden v tabulce 6. Tab. 6: Obsah minerálních látek v mase (mg/kg) Produkt

Na

K

Ca

Mg

P2O5

Cl

Vepřové maso

600

4000

100

300

2000

500

Vepřové sádlo

220

140

30

5

125

40

Zdroj: Steinhauser (1995) Komoditní vertikála jatečná prasata – vepřové maso Komoditní (potravinová) vertikála podle Bečvářové (2006), charakterizuje výrobní, zpracovatelské i odbytové procesy, jejich interakce na jednotlivých trzích, které fungují v rámci takto vymezené vertikály. Vertikály v tomto pojetí jsou zpravidla odvozovány od výchozí výroby zemědělského produktu (komodity, agregace stejnorodých komodit) jako suroviny a sledují toky od výrobce až ke konečnému spotřebiteli. V současném

poptávkově

orientovaném

modelu

zemědělství

je

patrný

vliv

„spotřebitelského rozměru“, jež zvýrazňuje vliv poptávkové stránky na jednotlivých trzích v celé potravinové vertikále, čímž dochází ke změnám konkurenčních podmínek a postavení jednotlivých článků komoditní vertikály. Finalizující články a obchodní řetězce prosazují maximalizaci svého tržního podílu na úkor ostatních článků komoditní vertikály. Bečvářová (2006), v této souvislosti zdůrazňuje, že dochází k silným procesům koncentrace a konsolidace a posílení tržní síly na poptávkové straně v navazujících fázích zpracování a obchodu, jak je zřejmé z poptávkově orientovaného potravinového řetězce. Typickým znakem je také snaha o ovládnutí předvýrobních fází včetně vývoje a výzkumu nových biologických materiálů, inovací a procesů, což dále posiluje dominantní pozici těchto článků v rámci potravinových vertikál.

68

Současně dochází ke změnám prostředí i z hlediska tržní struktury a jejího vlivu na chování trhu. Pokud komodita prochází od zemědělského podniku ke spotřebiteli několika stupni potravinové vertikály, je praxe zcela odlišná od teoretických předpokladů dokonalé konkurence, které byly často přisuzovány právě zemědělství. Nově vznikající poptávkově orientované vertikály lze ilustrovat prostřednictvím tzv. obecného síťového modelu viz obr. 11, který popisuje jak vertikální, tak horizontální vazby se zřetelem na koncentraci vstupních i finálních fází komoditní vertikály jatečná prasata – vepřové maso.

Obr. 14: Obecný síťový model – prvovýroba a 1. fáze zpracování Zdroj: upraveno podle Petersena a Schulze (2004) Komoditní vertikálu jatečná prasata – vepřové maso lze obecně znázornit prostřednictvím obr. 15. Hlavními aktéry komoditní vertikály vepřového masa jsou instituce zaměřené na následující oblasti:  vstupy,  hlavní zájmové skupiny,  podpůrné procesy. Nejdůležitějšího poskytovatele vstupů představuje krmivářský průmysl, s vysoce důležitým vlivem na strukturu nákladů v produkci vepřového masa. Zvyšující se požadavky v oblasti bezpečnosti potravin přispívají ke striktnímu sledování tohoto sektoru. Kompletní původ všech složek krmiv, ale nelze vždy vystopovat (některé suroviny z dovozu, jako sója apod.). Krmivářské podniky také poskytují poradenství ostatním podnikům v komoditní vertikále. Mezi další významné vstupy patří veterinární péče, poradenství a poskytovatelé technologií. Poskytovatelé technologií dodávají moderní technologie např. pro ustájení, měnící se požadavky pro chov, dodržování hygienických standardů apod. Hlavní zájmové skupiny mají silný vliv na organizaci a činnosti v celé komoditní vertikále. Např. vládní instituce 69

stanovují pravidla a předpisy v oblasti zabezpečení nezávadnosti a zdravotní bezpečnosti vepřového masa. Tato pravidla a předpisy jsou zaměřena na změny vyvolané rozvojem trhů, organizací v komoditní vertikále i novými technologiemi. Odborné organizace rozvíjí politiky a lobují za konkrétní hráče v komoditní vertikále vepřového masa, příp. za celou komoditní vertikálu. Finanční instituce podporují investice nejčastěji formou půjček. Výzkumné instituce a univerzity se zaměřují na zvyšování efektivity v produkci vepřového masa a organizaci komoditní vertikály z dlouhodobé perspektivy. Existují i další zájmové skupiny, snažící se o urychlení rozhodovacích procesů v oblastech jako je zlepšení welfare zvířat, kvality životního prostředí, bezpečnosti potravin apod.

Obr. 15: Typická komoditní vertikála vepřového masa Zdroj: upraveno podle Trienekense a Wognuma (2009) Z obr. 15 je patrné, že propojení jednotlivých článků komoditní vertikály vepřového masa je zajištěno prostřednictvím obchodu, transportu a distribuce. Organizace zajišťující tyto funkce hrají důležitou roli v transportu živých zvířat, chlazeného masa a dalších produktů. Převáženy jsou potraviny, prasnice, kanci, selata, genetický materiál (např. sperma) i maso, mezi jednotlivými články komoditní vertikály. Nákladní automobily mohou být vlastněny

70

jednotlivými podniky, nebo jsou provozovány samostatnými společnostmi. Obchodníci a dealeři mohou hrát důležitou roli v nabízení produktů a služeb (výměna informací). Dealeři nabízejí široký rozsah produktů, zahrnující krmiva, hnojiva, často také lokálně poskytují úvěry a hotovost. Komoditní vertikála jatečná prasata – vepřové maso zároveň představuje síť vzájemně propojených organizací s cílem dodat zákazníkovi produkt z vepřového masa. Většina komoditních vertikál v Evropě i v dalších částech světa vykazuje shodné charakteristiky. V některých případech, lze ale identifikovat řadu odlišných prvků od typického modelu komoditní vertikály jatečná prasata – vepřové maso. Příkladem jsou malé komoditní vertikály, které se zaměřují na regionální výrobu a místní speciality. Většina evropských komoditních vertikál jatečná prasata – vepřové maso je charakteristická tím, že jejich nejdůležitější fáze jsou tvořeny samostatnými subjekty. Často se lze ale setkat s případy, kdy jsou některé fáze integrovány, např. produkce selat a výkrm, nebo jatka s 1. a 2. fází zpracování. Sedm základních fází zahrnuje procesy, jejichž zdokonalování představuje prostor pro zvyšování konkurenceschopnosti celé komoditní vertikály. Mezi tyto fáze patří: 1) 2) 3) 4) 5) 6) 7)

plemenářská práce, produkce selat, výkrm, porážka jatečných zvířat a bourání masa, zpracování (masná výroba), maloobchod a prodej, spotřeba.

K jednotlivým fázím podrobněji: (1) Plemenářská práce – Podniky zaměřené na tuto fázi nabízí kvalitní genetický materiál pro výkrm, jedná se o produkci vysoce kvalitních prasnic, kanců a spermatu. Tyto podniky operují často i mimo primární komoditní vertikálu. Specializují se na zdokonalování genetických parametrů a kultivaci plemen prasat. Současně provádějí výzkum v oblasti zvyšování a optimalizaci produkce vepřového masa. (2) Produkce selat – Čechová (2003), zdůrazňuje, že dostatečný počet zdravých, dobře vyvinutých selat je základní podmínkou úspěšné výroby jatečných prasat. Náklady na výrobu selat společně s náklady na krmiva spotřebovaná při výkrmu rozhodují o celé rentabilitě chovu. Po inseminaci porodí chovné prasnice 8 – 12 selat. Po 2 týdnech jsou

71

selata odstavena a kolem desátého týdne dosáhnou zhruba 25 kg živé hmotnosti. Po odstavení jsou prasnice přesunuty do kotců, kde jsou za 3 – 5 dní připraveny na další inseminaci. (3) Výkrm - Do výkrmu jsou dodávána selata z předchozí fáze od 25 – 30 kg. Cílem je dosažení hmotnosti cca 110 Kg, ve věku zvířete kolem 6 měsíců. Většina podniků zabývajících se výkrmem je oddělena od předchozí fáze, existují ale podniky vlastnící oba tyto provozy. Nejčastější formou výkrmu v ČR je podle Čechové (2003), tzv. „turnusový výkrm“, kdy délka výkrmového cyklu je průměrně 133 dní (plus 7 dní na dezinfekci stáje, celkem tedy 140 dní). (4) Porážka jatečných zvířat a bourání masa – Jatečná úprava představuje 1. fází zpracování v masném průmyslu, kdy se získává maso a další jatečné produkty. Po dopravení na jatka, jsou zvířata nějaký čas ustájena, aby se snížil jejich stres vyvolaný přepravou. Moderní jatka jsou velice efektivní, vepřová linka je schopná v dnešních podmínkách porážet 1500 – 2000 ks prasat za směnu. Podle Steinhausera (1995) je ale při takovém objemu obtížné produkovat „jakostní maso“. Porážka probíhá ve specializovaných zařízeních. Jatečná úprava se ve vyspělých státech uskutečňuje téměř výhradně na vysoce mechanizovaných a automatizovaných porážecích linkách. Výkon dnešních porážecích linek je velmi rozdílný podle koncentrace výroby a technického stavu jatek. Celý proces probíhá za velmi striktních hygienických opatření. Porážka se skládá z omráčení, vykrvení, zbavení štětin, odstranění končetin, vykostění, vyjmutí orgánů, naporcování a zchlazení. Následující dělení jatečného kusu na menší části je prováděno buď přímo na jatkách, nebo (častěji) ve specializovaných podnicích tzv. bourárnách. Bourání masa představuje 2. fází zpracování jatečných zvířat a masa. Zahrnuje dělení jatečně upravených těl zvířat na menší celky, jejich úpravu, vykosťování a třídění. K bourání jatečně upravených těl dochází po jejich zchlazení a chladírenském skladování. Ingr (1996), zdůrazňuje, že bourání masa je velmi náročný úsek, především z hlediska dodržování hygienických a technologických zásad. K bourání vepřového masa pro výsekové účely jsou základní surovinou vepřové půlky v jatečné úpravě. Půlky nesmí být znečištěny, maso musí být smyslově nezávadné, půlky musí být

72

označeny veterinárními razítky a na půlkách nakoupených v mase musí být vyznačena třída jakosti. Půlky musí být vychlazené nebo alespoň vychladlé. Dělení vepřového masa je znázorněno na obr. 16. Moderní technologie umožňuje využití celého těla zvířete.

0 – Panenská svíčková, 1 – Kýta, 2 – Kotleta, 3 – Krkovička, 4 – Přední kýta, 5 – Plecko, 6 – Pečeně (karé), 7 – Lalok, 8 – Hlava a rypák, 9 – Oháňka, 11 – Žebra, 12 – Bůček, 13 – Nožička, 14 – Kolínko, A – Hřbetní sádlo, B – Plsní, vnitřní sádlo

Obr. 16: Dělení vepřového masa Zdroj: upraveno podle Ingra (1996) (5) Zpracování (Masná výroba) – Masná výroby představuje 3. fázi zpracování jatečných zvířat a masa (jatečnictví – bourání masa – masná výroba). Podle Ingra (1996), je tato výrobní fáze nejvíce členěná jednak pestrostí sortimentu finálních masných výrobků, a také složitostí výrobních postupů a jednotlivých technologických operací. Zpracovatelské podniky (podniky masné výroby) jsou většinou samostatné, bývají ale také propojeny s předchozí fází. Tyto podniky vyrábí velké množství mastných produktů, jako jsou steaky, šunky, klobásy, párky a další produkty s vyšší přidanou hodnotou. (6) Maloobchod a prodej – Většina vepřového masa je prodána v maloobchodních sítích. Mezi ostatní prodejní toky, kterými se dostává vepřové maso ke konečnému spotřebiteli, patří instituce veřejného stravování (restaurace, jídelny, podnikové kantýny, nemocnice, hotely apod.). Prostřednictvím velkých obchodních řetězců jsou vysílány požadavky o měnících se spotřebitelských preferencích k předchozím článkům komoditní vertikály vepřového masa.

73

(7) Spotřebitel – Konečný spotřebitel je finálním článkem komoditní vertikály vepřového masa. Spotřebitelské nákupní chování a rozhodování má značný vliv na výrobce vepřového masa. Zvyšující pozornost v produkci vepřového masa dnes zaujímají také další faktory, jako welfare zvířat, ochrana životního prostředí, bezpečnost potravin apod. (viz dále).

74

4.2 Rozhodující faktory úspěšnosti komoditní vertikály jatečná prasata – vepřové maso v současných podmínkách 4.2.1 Jakost vepřového masa v kritériích nabídky Na jakost masa obecně působí vlivy genetické, intravitální a postmortální. Znalost všech vlivů je důležitá pro možnost eliminace, nebo částečného omezení vlivů negativních a pro posílení a využití vlivů pozitivních na principu zpětné vazby. Zpětná vazba mezi zpracovateli a dodavateli jatečných zvířat může fungovat několika způsoby. Obchodní vztah může být založen na nekompromisním vyžadování platných nebo smluvených jakostních parametrů až po dlouhodobě vytvářené vztahy na bázi oboustranné výhodnosti. Mezi nejvýznamnější vlivy ovlivňující jakost vepřového masa patří podle Simeonové (2003), následující:       

plemenná příslušnost a šlechtění, pohlaví zvířat, věk zvířat, výživa zvířat, způsob chovu, zdravotní stav zvířat, před-porážková manipulace.

Plemenná příslušnost a šlechtění je významným faktorem jakosti jatečných zvířat, jakosti jatečně upravených těl zvířat, jejich bourárenské hodnoty a také jakosti masa. Plemenná příslušnost je velmi těsně spojena s užitkovostí, jež se vyznačuje šlechtitelskými zásahy či opatřeními při využívání genetických dispozic daného plemene. U prasat je dnes nejvýznamnější celosvětově zaměření právě na masnou užitkovost. Užitkovost maso-sádelná, sádelno-masná a sádelná je v současnosti zcela na okraji zájmu s výjimkou využití pro některé speciální výrobky z masa. Při šlechtění prasat na výraznou zmasilost bylo dosaženo velkých úspěchů, což dokazují výsledky hodnocení jakosti jatečně upravených těl prasat systému SEUROP, zejména v Dánsku, Nizozemí a v Německu. V těchto státech dosahuje třída S (s podílem libové svaloviny) nad 60%. Vliv pohlaví zvířat se nejvíce projevuje v rozdílnosti tvorby a ukládání tuku a v tvorbě pohlavního pachu u samců. Pohlavní pach je závažným problémem u kanců. Maso s kančím pachem může být posuzováno jako méně hodnotné až nepoživatelné. Z těchto důvodů se v ČR provádí kastrace u kanců určených pro výkrm. Kastrují se i plemenní kanci vyřazení z chovu,

75

určení pro jatečné účely. Nemohou být ale hned jatečně zpracovaní, ale musí jim být poskytnut čas (1 – 6 měsíců) pro zmetabolizování látek způsobující pohlavní pach. Věk zvířat ovlivňuje jejich růst a vývin a následně skladbu jatečně upraveného těla, podíly jednotlivých tkání a složení a vlastností masa. Velmi mladá jatečná zvířata poskytují nízkou výtěžnost hlavní požadované svaloviny. Maso je nevyzrálé a ze senzorického hlediska nevýrazné v chuti a vůni. Výhodou však jsou jeho dietetické vlastnosti, především nízký obsah tuku a velmi dobrá stravitelnost. Jatečná zralost je optimálním věkem pro produkci masa. V tomto věku (v této živé hmotnosti) se zvíře blíží dospělosti, ukončuje se období intenzivní tvorby svalových tkání a nastává větší tvorba tuku. Jatečná zralost je optimální nejen pro množství a jakost masa, ale i z hlediska ekonomiky výkrmu. Další výkrm by byl ekonomicky neefektivní, neboť by krmivo bylo přeměňováno především na tuk. Výživa zvířat představuje velmi důležitý vliv na jakost masa. Důležitou roli zde hraje složení a vyváženost krmných dávek, technika krmení, intenzita a frekvence krmení, aplikace růstových simulátorů, průnik cizorodých látek do krmiv, aplikace léčiv apod. V zájmu zdraví zvířat a jakosti živočišných produktů jsou chovatelé povinni pro tuto problematiku dodržovat platné předpisy. Způsob chovu zvířat – zvířata mohou být chována a vykrmována pastevním způsobem nebo ustájená. Ustájená mohou být volně ve skupinách nebo individuálně. Uvedené způsoby představují rozdílnou fyzickou aktivitu zvířat, různou intenzitu výkrmu, ale i rozdílné sociální chování zvířat. To vše přináší rozdílnou ekonomickou efektivnost výkrmu, rozdílnou intenzitu růstu zvířat i v jakosti masa. Zdravotní stav zvířat – zhoršení zdravotního stavu zvířete negativně ovlivňuje příjem a využití krmiv, snižuje přírůstky, může vést až k předčasné porážce nebo k úhynu zvířete. Onemocnění snižují efektivitu produkce a tím i jakost a použitelnost masa. Před-porážkové manipulace s jatečnými zvířaty jsou významným úsekem komoditní vertikály. Podílejí se na ekonomice produkce a zpracování jatečných zvířat a na jakosti masa. Na před-porážkovou manipulaci je zaměřena pozornost i z hlediska etického. Jatečná zvířata se dostávají do nových situací vyvolávajících stres, jež se může negativně projevit na kvalitě masa.

76

4.2.2 Systém SEUROP Nejdůležitějšími faktory při nákupu jatečných prasat jsou jejich kvalita a cena. Kvalita jatečných prasat se odráží v jatečné hodnotě, z níž se odvíjí cena zemědělských výrobců. Při zpeněžování prasat je využíváno základních ukazatelů jatečně upraveného těla. Hlavní důraz je kladen na hmotnost a podíl svaloviny jatečného těla. Podle podílu svaloviny se zařadí jatečně upravená těla do tříd jakosti podle systému SEUROP. Systém SEUROP je uplatňován od 1. dubna 2004 (zákon č. 306/2000 Sb.) Tento zákon přímo ukládá provozovatelům jatek povinnost klasifikovat jatečně upravená těla prasat touto metodou. Cílem je zjistit kvalitu masa a zobjektivnit ji při oceňování jatečných zvířat. Kritériem je zmasilost, vyjádřená podílem svaloviny v jatečně upraveném těle (JUT). Tab. 7: Klasifikační schéma systému SEUROP pro standardní prasata Obchodní třída

Podíl svaloviny v JUT (%)

S – Nejvyšší

60 a více

E – Vynikající

55 – 59,9

U – Velmi dobrá

50 – 54,9

R – Dobrá

45 – 49,9

O – Průměrná P – Špatná

40 – 44,9 méně než 40

Zdroj: ČMSCH (2011) Tab. 8: Klasifikační schéma pro nestandardní prasata1 Obchodní třída

Požadavky

N

Jatečně upravená těla prasat do 59,9 kg včetně.

T

Jatečně upravená těla prasat nad 120 kg.

Z

Jatečně upravená těla zmasilých prasnic a řezanců. Svalstvo je na všech částech těla dobře až velmi dobře vyvinuté. Dobře je vyvinutá zvláště kýta, plec a pečeně, tvary jsou zaoblené. Vrstva sádla je přiměřeně vyvinutá.

H

Jatečně upravená těla hubených prasnic a řezanců. Svalstvo je méně vyvinuté. Těla neodpovídají znakům stanoveným pro zatřídění do obchodní třídy Z.

K

Jatečně upravená těla kanců a kryptorchidů.

Zdroj: VUZV (2011) Nejvyspělejší státy usilují o udržení dosažené úrovně zmasilosti, jež jim v současnosti zajišťuje vysokou standardní jakost. Při stanovení cen zemědělských výrobců se každé jakostní třídě přidělí ekonomická váha, která vyjadřuje cenu za 1 kg jatečně upraveného těla. Výsledná 1

Do těchto kategorií spadají zvířata s váhou do 60 kg, nad 120 kg a s fyzickými změnami, jako jsou jatečně upravená těla řezanců, zmasilých prasnic, kanců vyřazených z chovů a kryptorchidů (samci, kterým varlata nesestoupila do šourku – nelze je kastrovat).

77

cena je odvozená od jakostní třídy a hmotnosti jatečně upraveného těla. Uvedený cenový model má šest samostatných tříd s rozsahem 5 % svaloviny uvnitř každé třídy. Určení ceny v mezních hodnotách tříd může být problematické, proto se často uplatňuje vícestupňový cenový model. Ve vícestupňovém cenovém modelu je každá třída jakosti dále dělena podle procenta svaloviny na dalších 5 podtříd. Základní cena je stanovena pro vybranou podtřídu zmasilosti. Zpeněžení se uskutečňuje prostřednictvím základní ceny za kg JUT za studena, na základě dohody mezi dodavatelem a odběratelem. Za navýšení zmasilosti se cena do určité hranice zvyšuje, při poklesu zmasilosti klesá. Diferenciace ceny jatečních prasat tedy vychází z vyhodnocení kvality jatečných těl zjištěných při klasifikaci podle podílu zmasilosti a hmotnosti. Samotná úroveň ceny resp. vývoj její hladiny v konkrétních podmínkách tržního prostředí závisí na vývoji základních vazeb formování trhů, podnikatelské struktuře a možnosti uplatnění tržní síly a na charakteru dalších (nejen) ekonomických mechanismů. Základními faktory formování trhu je vývoj vztahů poptávky a nabídky.

78

4.2.3 Jakost vepřového masa v kritériích poptávky Současná společenská poptávka po vepřovém mase je charakteristická rostoucí diferenciací. Z toho vyplývá segmentace v typologii spotřebitelů, která je typická jejich rozdílnými požadavky i chováním. Tato poptávka a tržní diferenciace proniká proti směru toků nabídky produktu v současném poptávkově orientovaném modelu komoditní vertikály vepřového masa, viz obr. 17.

Obr. 17: Vliv poptávky na komoditní vertikálu vepřového masa Zdroj: upraveno podle Trienekense a Wognuma (2009) Současná společenská poptávka je charakteristická množstvím požadavků na organizace zapojených v celé komoditní vertikále. V minulosti byla považována za nejdůležitější opatření vedoucí k produkci levných a bezpečných potravin. V dnešní době dochází k rozšíření těchto požadavků o další významné faktory jako:  udržitelná produkce,  welfare zvířat,  etické pracovní postupy apod. Největší rozšíření těchto požadavků je typické pro Evropský. Vzniká tak značný tlak na zvyšování nákladů evropských podniků, což je jedním ze zdrojů jejich snižující se konkurenceschopnosti na světovém trhu.

79

Ekonomická hlediska Nejdůležitější požadavky na výrobce vepřového masa lze rozdělit podle následujících hledisek: ekonomická, socioekonomická a ekologická. Nejdůležitější oblasti zájmu z ekonomického hlediska (v jednotlivých fázích komoditní vertikály vepřového masa), jsou znázorněny v obr. 18. Pro udržení výkonnosti a konkurenceschopnosti ve vertikále vepřového masa, je nutné detailně vyhodnotit požadavky spotřebitelů (požadavky na původ, senzorické vlastnosti výrobků apod.). Zejména takové aspekty nabývají dnes na důležitosti ve všech fázích komoditní vertikály vepřového masa. Současně je nutné, aby podniky zvládly maximalizovat využití zdrojů, s cílem udržení ekonomické rentability a konkurenceschopnosti. Příkladem může být optimální využití kapacity jatek nebo stabilita výrobního procesu. Jeden z největších problémů výrobců vepřového masa je obtížnost prodat za rozumnou cenu všechny části jatečně upraveného těla (ne pouze nejžádanější partie). Jedná se o specifický problém, protože čerstvé vepřové maso se řadí mezi rychle kazivé potravinářské výrobky. Náklady na jeho skladování v chladírnách jsou vysoké, proto je výhodné jej rychle prodat.

Obr. 18: Ekonomická hlediska zasahující do komoditní vertikály vepřového masa Zdroj: upraveno podle Trienekense a Wognuma (2009)

80

Socioekonomická a ekologická hlediska Pozornost socioekonomickým a ekologickým hlediskům je věnována v obr. 19. Tyto vysoce nákladově náročné požadavky získaly na popularitě, především díky nedávným krizím mastného průmyslu v Evropě. Negativní obraz evropského mastného průmyslu dokreslila média, jež dále šířila obavy spotřebitelů, kteří následně požadovali zpřísnění v mnoha stádiích produkce vepřového masa. V dnešní době proto komoditní vertikála vepřového masa řeší široké spektrum společenských požadavků, souvisejících s ekologickými otázkami (manipulace s chlévskou mrvou, likvidace odpadů), welfare zvířat (formy ustájení, transport zvířat) a etickými pracovními postupy (přísady v krmivech, používání léků, sledování původu surovin). Současné úspěšné komoditní vertikály vepřového masa jsou poptávkově orientované. Pracují s ohledem na požadavky a přání spotřebitelů. Podniky v tomto systému mohou využít komparativních výhod, hledáním nových cest tvorby vyšší přidané hodnoty, založené především na zdokonalování technologie. Tímto způsobem mohou moderní podniky reagovat na zvyšující se požadavky zákazníků, z hlediska balení potravin, zvýšených nároků na jednoduchost přípravy jídel, nabídky polotovarů, zdraví a bezpečnost potravin.

Obr. 19: Socioekonomická a ekologická hlediska zasahující do komoditní vertikály vepřového masa Zdroj: upraveno podle Trienekense a Wognuma (2009)

81

4.2.4 Požadavky současných spotřebitelů na kvalitu vepřového masa Současný spotřebitel se rozhoduje pro nákup vepřového masa na základě širokého spektra vnitřních a vnějších vlastností spojených s touto komoditou. Mezi vnitřní vlastnosti patří např. barva masa, podíl tuku, mramorování. Vnější vlastnosti jsou např. potravinová bezpečnost, cena, nutriční hodnota, velikost přidané hodnoty apod. Konečné rozhodnutí spotřebitele o nákupu vepřového masa závisí do jisté míry na vnitřních i vnějších vlastnostech vepřového masa. Převažujícím

faktorem

je

nepochybně

konkrétní

zkušenost

spotřebitele

spojená

s vlastnostmi daného produktu jako: měkkost, šťavnatost, chuť a vůně. V současnosti nabývají na významu vnější vlastnosti jako welfare zvířat, bezpečnost potravin, hrozby onemocnění apod. D'Souza (2007), uvádí, že některá opatření spojená s uplatňováním přísných pravidel týkajících se vnějších vlastností ovlivňují negativně kvalitu vepřového masa. Z toho důvodu je v současnosti mnohem složitější dodat zákazníkovi produkt a současně splnit všechny podmínky spojené s jeho požadovanými vnějšími i vnitřními vlastnostmi. Pojem „kvalita vepřového masa“ může být vysvětlena různými způsoby z hlediska prvovýrobců, zpracovatelů, prodejců i spotřebitelů. Hammond (1955), popsal kvalitu vepřového masa následovně: „Kvalita vepřového masa je nejlépe definována vlastnostmi, které preferují spotřebitelé a současně jsou za ně ochotni zaplatit vyšší než průměrnou cenu“, tato definice ale bere v úvahu pouze rentabilitu a požadavky spotřebitelů. V dnešních náročných podmínkách nemůže být tak úzký pohled na kvalitu vepřového masa akceptován. Vhodnější se jeví charakteristiky kvality, definující faktory ovlivňující kvalitu vepřového masa z hlediska jeho celé komoditní vertikály. Z dnešního pohledu je kvalita vepřového masa definována souhrnem vlastností a charakteristik, jež jsou důležité z hlediska jeho nutričních vlastností, vhodnosti pro zpracování, lidskou výživu a schopnosti uspokojení rostoucích nároků na současném trhu. Současné problémy v měnícího se postavení producentů vepřového masa jsou tedy spojeny s řadou dalších kritérií, která musí současný výrobce resp. zpracovatel splňovat. Narůstá význam kritérií kvality, jejichž stanovení a následné dodržování se stává i součástí legislativních nařízení. Samotná struktura produkce vepřového masa je do značné míry ovlivněna subjekty na poptávkové straně komoditní vertikály (distribuční a finalizující články). Zásadním problémem se stává hledání vhodných podmínek pro stanovení optimální ceny, která by splnila minimální požadavky na kvalitu a současně byla schopna zjistit konkurenceschopnost na rozšiřujícím se trhu. Nejsilněji se tato problematika bude projevovat v tlaku na růst cenové konkurenceschopnosti produkce z EU 27 v podmínkách globalizujících se trhů. Výrazný vliv lze 82

očekávat právě v komoditní vertikále vepřového masa, kde externími vážnými konkurenty budou především producenti z třetích zemí. Současně se změna na světovém trhu zřejmě projeví i v rámci společného trhu EU 27, tedy mezi samotnými členy EU, kde se mezi kritéria konkurenceschopnosti nesporně zařadí kromě ceny i kvalita produktu.

83

5. SVĚTOVÝ A EVROPSKÝ TRH VEPŘOVÉHO MASA Výroba a zpracování vepřového masa patří celosvětově mezi nejvýznamnější odvětví živočišné výroby a na ni navazujících fází. Světová produkce vepřového masa vykazuje dlouhodobě rostoucí trend. V následující podkapitole je vymezena důležitost vepřového masa ve struktuře světové produkce nejvýznamnějších druhů mas.

5.1 Vepřové maso ve struktuře světové produkce masa Vepřové maso je (z hlediska jeho objemu) nejvíce konzumovaným druhem masem na světě. Důvodem je ekonomická efektivita jeho výroby i oblíbenosti u spotřebitelů. V roce 2009 bylo vyrobeno celosvětově celkem 281,5 mil. tun masa, z toho vepřové maso zaujímá 37,8 % světové produkce (nárůst o 0,5 % ve srovnání s rokem 2008). U drůbežího masa došlo k poklesu produkce o 0,2 %, tento druh masa dosáhl celkově 32,6 % podílu za rok 2009 (v předešlém roce 32,8 %). K poklesu o 0,4 % došlo také u hovězího masa z 23,2 % za rok 2008 na 22,8 % (2009). Celosvětová produkce vepřového masa dosáhla za rok 2009 celkem 106,5 mil. tun, předpokládaný objem za rok 2010 je 108,5 – 109 mil. tun. Graf 1: Podíl jednotlivých druhů mas ve struktuře světové produkce masa 2009

32,6% 22,8%

37,8% 6,8% vepřové maso

drůbeží maso

hovězí maso

ostatní

Zdroj: vlastní zpracování z dat FAO (2010)

84

5.2 Vepřové maso ve struktuře světové nabídky Na začátku analýzy vývoje světového trhu vepřového masa je nezbytné charakterizovat jeho hlavní světová produkční centra. Největším výrobcem vepřového masa je v současnosti Čína, jejíž objem výroby představuje 50% světové produkce. Většina Čínské produkce vepřového masa je určena pro domácí trh, podle USDA (2011) bylo v roce 2010 v Číně téměř dosaženo soběstačnosti. Produkce vepřového masa v Číně v roce 2010 dosáhla 51 070 tis. tun a domácí spotřeba činila 51 097 tis. tun. Druhým významným světovým produkčním centrem je EU 27, jež představuje tradičně silného hráče na světovém trhu. Produkce vepřového masa v EU 27 v roce 2010 dosáhla 22 585 tis. tun (o 432 tis. tun méně než v roce 2009). Mezi tradiční evropská produkční centra patří zejména státy: Dánsko, Nizozemí, Španělsko, Německo, Francie, Itálie, Velká Británie, Belgie, Rakousko, Polsko, Česká republika a Maďarsko. EU 27 je významným světovým výrobcem i exportérem, nicméně jeho pozice na světovém trhu oslabuje. Hlubší souvislosti tohoto vývoje jsou zkoumány v následující kapitole. Významným světovým producentem jsou také USA, jež dosahují zhruba poloviční produkce vepřového masa EU 27 (v roce 2010: 10 187 tis. tun), ale i zde došlo k poklesu produkce. V roce 2008 bylo v USA vyprodukováno 10 599 tis. tun vepřového masa (v roce 2009 se produkce snížila na 10 442 tis. tun). Stále větší význam na světovém trhu získávají státy jako Brazílie a Vietnam. K výraznému navýšení produkce vepřového masa došlo také v Rusku (viz tab. 9). Tab. 9: Produkce vepřového masa v Brazílii, Vietnamu a Rusku (v tis. t) Stát / Rok Brazílie Rusko Vietnam

2000 2417 1943 1335

2008 3015 2589 2562

2009 3130 2602 2562

2010 3195 2800 2569

Zdroj: vlastní zpracování z dat FAO, USDA (2011) Z delšího časového hlediska lze sledovat ve výrobě vepřového masa v jednotlivých světových produkčních centrech výrazné změny. Tyto změny (od roku 1961) jsou zachyceny v grafu 2. Rozdílný vývoj je patrný mezi tradičními výrobci a rozvojovými ekonomikami. Je zřejmý prudký nárůst produkce v Číně, která se řádově vzdaluje ostatním produkčním centrům. Největší zvýšení produkce bylo dále zaznamenáno ve Vietnamu (zvýšení produkce z 1409 tis tun v roce 2000 na 2930 tis. tun v roce 2009) a v Rusku (zvýšení produkce z 1569 tis

85

tun v roce 2000 na 2205 tis. tun v roce 2009). V těchto zemích došlo k nárůstu produkce, především díky vládní podpoře tohoto sektoru. Vzhledem k rostoucí životní úrovni dochází v rozvojových zemích k nárůstu spotřeby živočišných bílkovin. Tento trend je viditelný ve zvyšování produkce vepřového masa na obyvatele. V Číně došlo od roku 1980 k více než trojnásobnému nárůstu produkce vepřového masa na obyvatele. I přestože je Čína v absolutním vyjádření největším světovým producentem vepřového masa, nepokrývá její produkce vlastní domácí spotřebu této suroviny (v roce 2010). Graf 2: Produkce vepřového masa v hlavních světových produkčních centrech (v mil. tun) 120

100

80

60

40

20

Čína

EU 27

USA, Kanada

SSSR

Vietnam, Brazílie

Rusko

2010

2009

2008

2007

2005

2000

1995

1990

1985

1980

1975

1970

1965

1961

0

Svět celkem

Zdroj: vlastní zpracování z dat FAO, FAPRI, EUROSTAT (2011)

86

5.3 Vepřové maso ve struktuře produkce EU27 Nejvýznamnějšími výrobci vepřového masa z hlediska jeho celkové produkce i počtu chovaných prasat na ha v EU 27 jsou Německo, Španělsko, Francie, Polsko, Itálie, Dánsko a Nizozemsko. V Tab. 10 je uveden žebříček prvních 16 států EU 27, dle produkce vepřového masa a počtů chovaných prasat. ČR se v současnosti nachází na 14. pozici. Tab. 10: Produkce vepřového masa a stavy prasat ve vybraných státech EU 27 Stát Německo Španělsko Francie Polsko Itálie Dánsko Nizozemsko Belgie/Lucembursko Velká Británie Rakousko Maďarsko Rumunsko Portugalsko Česká Republika Švédsko Finsko EU 27 Celkem

Produkce vepřového masa (tis. tun) 2009 2010 5 265 5 450 3 398 3 450 2 244 2 209 1 697 1 747 1 628 1 613 1 575 1 625 1 280 1 288 1 096 1 132 720 759 540 549 453 605 406 388 369 391 286 274 266 272 207 197 22 153 22 585

Počty prasat (mil. ks) 2009 2010 26,72 26,84 26,03 25,29 14,81 14,55 14,24 14,25 9,25 9,16 12,20 12,87 11,74 12,11 6,21 3,23 4,55 4,61 3,06 3,14 3,38 3,25 6,17 5,89 2,34 2,33 2,14 1,95 1,70 1,62 1,04 1,35 157,78 125,25

Zdroj: vlastní zpracování z dat GIRA (2011) Nejvýznamnější regiony z hlediska nomenklatury územních statistických jednotek (NUTS 2) v počtu prasat na ha, jsou znázorněny na obr. 20.

Obr. 20: Počet prasat dle regionů NUTS 2 v roce 2005 Zdroj: EUROSTAT (2011) 87

Vývoj produkce vepřového masa na společném trhu EU 27 nelze prezentovat jednotně, vzhledem k odlišnému vývoji v jednotlivých členských státech. Provedené analýzy odhalují významnou diferenciaci ve vývoji tradičních produkčních center vepřového masa v rámci tzv. starých a nových členských států EU 15 a EU 10 (později včetně Bulharska a Rumunska EU 12). Od roku 2004 začala oslabovat pozice států EU 10 na vnitřním trhu, což se projevilo snižováním jejich produkce a jejím nahrazováním zvyšujícím se dovozem ze států EU 15. Graf 3 znázorňuje vývoj produkce vepřového masa v EU 27. Patrný je snižující se trend výroby vepřového masa ve státech EU 12 a opačný trend ve státech EU 15. Graf 3: Vývoj produkce vepřového masa v EU 27 (v tis. t) 25000

20000

15000

10000

5000

0 2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2000

EU 27

EU 15

EU 12

Lineární (EU 15)

Lineární (EU 12)

Zdroj: vlastní zpracování z dat FAO, EUROSTAT (2011) Podrobněji je tato situace znázorněna v bazickém vyjádření v grafu 4 a) a b). Graf 4 a) na vývoji produkce vepřového masa ve vybraných tradičních produkčních centrech v rámci států EU 12; ČR, Polsko, Slovensko a Rumunsko. Je zřejmé, že ve všech těchto sledovaných státech došlo k významnému snížení produkce vepřového masa ve srovnání s rokem 2004. Výjimkou je pouze Polsko, kde nedošlo k tak velkým poklesům, navíc od roku 2009 zde produkce zaznamenala významný nárůst. V grafu 4 b) je ukázán vývoj ve vybraných produkčních centrech v rámci států EU 15. Je zřejmé, že po rozšíření EU v roce 2004 došlo v některých z těchto států k významnému nárůstu produkce vepřového masa, zejména v Německu,

88

Španělsku a Belgii. V žádném státu EU 15 nedošlo k zásadnímu snížení produkce vepřového masa, k mírnému snížení produkce došlo pouze v Dánsku a ve Francii. Graf 4: Vývoj produkce vepřového masa ve vybraných státech EU 15 a EU 12 (2004 = 1) 1,3

a)

Tradiční výrobci z EU 12

1,3

1,2

1,2

1,1

1,1

1

1

0,9

0,9

0,8

0,8

0,7

0,7

0,6

0,6

0,5

0,5

b) Tradiční výrobci z EU 15

0,4

0,4 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Česká Republika

Polsko

Slovensko

Rumunsko

2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Dánsko Francie Itálie

Nizozemí Španělsko

Německo Belgie

Zdroj: vlastní zpracování z dat EUROSTAT (2011) Velkým problémem jsou rovněž nerovné podmínky pro tyto státy v rámci EU 27, nové státy EU 10 nemohou dočasně dovážet na trh jiných členských států. Důvodem je nesplnění podmínek, které stanovila Evropská komise. Jedná se především o oblasti legislativních předpisů živočišné výroby, které zahrnují způsob chovu, hygienické podmínky a veterinární předpisy. Mnoho zemí si uhájilo přechodné období, ale nic se nemění na nutnosti provádění dodatečných investičně náročných opatření. Dalším významným omezením bylo snížení přímých plateb pro nové členské státy až do roku 2013. V prvním roce členství dostali nové státy EU 10 pouze 25 % přímých plateb, do roku 2007 se tato hodnota navyšovala vždy o 5 %, od roku 2007 do roku 2013 se zvyšuje už o 10 %, v roce 2013 by měla hodnota nabýt 100 % přímých plateb. Dorovnávat z vlastních zdrojů může EU 10 v období 2007 až 2013 o 20 procentních bodů nad sumu stanovenou pro daný rok, nesmí však překročit 100 % přímých plateb pro daný rok.

89

5.4 Vepřové maso ve struktuře světové a evropské poptávky Spotřeba vepřového masa, polotovarů a mastných výrobků z této suroviny se liší jak z hlediska struktury, tak i objemu, podle stravovacích návyků, životního stylu a náboženských tradic v daném regionu. Z grafu 5 je patrný vývoj průměrné hodnoty spotřeby vepřového masa na osobu a rok ze světového hlediska. Tato hodnota se od roku 1961 (8,03 kg) téměř zdvojnásobila na 15,05 kg v roce 2007. Nejvyšší hodnoty spotřeby vepřového masa jsou ve státech s vysokou životní úrovní a v jeho tradičních produkčních centrech. Graf 5: Vývoj spotřeby vepřového masa na osobu ve světě 16 14 12 10 8 6 4 2 0 2007

2005

2000

1995

1990

1985

1980

1975

1970

1965

1961

Rok 1961 1965 1970 1975 1980 1985 1990 1995 2000 2005 2007

kg/osoba 8,03 9,32 9,55 10,27 11,87 12,38 13,12 13,92 14,85 15,22 15,05

kg/osoba

Zdroj: vlastní zpracování z dat FAPRI (2010) Mezi regiony s nejvyšší spotřebou vepřového masa na obyvatele patří např. Německo, Dánsko, Jižní Korea atd. Mezi tradiční výrobce této suroviny patří zejména USA, Kanada, Dánsko, Nizozemí, Německo, Španělsko, Rusko, Polsko, Francie ale i Česká Republika. Srovnáním spotřeby vepřového masa na obyvatele v letech 1999 a 2009 s predikcí FAPRI (2011) pro rok 2019, je odhalena tendence nárůstu spotřeby vepřového masa v rozvojových zemích (viz graf 6). Nejvýraznější nárůst spotřeby vepřového masa je zaznamenán v asijských a jihoamerických zemích (Brazílie, Argentina, Mexiko, Vietnam, Čína, Jižní Korea apod.). Růst spotřeby vepřového masa je podle FAPRI (2011) očekáván rovněž v Rusku a Austrálii a na Novém Zélandu. Naopak v Severní Americe (Kanada, USA) je předpokládán pokles spotřeby této komodity. Tento trend je způsobený zejména změnou stravovacích návyků obyvatel ekonomicky vyspělých států. Spotřebitelské preference se mění ve prospěch zdravého životního stylu snižováním nadměrného příjmu živočišných tuků s cílem předcházet

90

civilizačním onemocněním. Spotřebitelské preference ve světě jsou značně rozdílné také z hlediska poptávky po jednotlivých částech jatečně upraveného těla. Na snižující se konkurenceschopnosti EU 27 se podílí zejména nesrovnatelně vysoké produkčními náklady způsobené především striktními nařízeními v oblasti welfare zvířat, environmentálních opatření apod. (viz kapitola 5. 5). Rovněž nelze očekávat, že by snižování exportu EU 27 do třetích zemí bylo v budoucnu dostatečně kryto spotřebou na vnitřním trhu (v rámci EU 27). Graf 6: Spotřeba vepřového masa ve vybraných světových regionech (v kg/obyv. za rok) 70 60 50 40 30 20

1999

2009

Argentina

Brazílie

Mexiko

Rusko

Vietnam

Japonsko

Kanada

Australie

USA

Jižní Korea

Čína

EU 27

0

Čína (Hong Kong)

10

Stát/rok Čína - Hong Kong Čína EU 27 Jižní Korea USA Kanada Austrálie Japonsko Rusko Vietnam Mexiko Brazílie Argentina

1999 46,5 21,8 39,5 20,8 29,5 33,0 18,7 16,5 12,6 10,1 10,1 6,0

2009 64,7 36,5 42,3 29,1 29,1 25,5 22 19,4 21,4 21,2 14,8 13,4 6.1

2019* 67,5 45,1 43,1 34,3 27,8 24,0 23,2 21,5 24,8 22,2 16,9 15,5 7,1

2019* (predikce Fapri)

Zdroj: vlastní zpracování z dat FAPRI (2010)

91

5.4.1 Závislost spotřeby vepřového masa na úrovni HDP na obyvatele Vědecké studie Keogha (2008), Swicka (2006) a Wilské, Haanpèaèa (2006) potvrdily existenci velmi vysoké těsnosti závislosti (r2 > 0,8) mezi úrovní HDP na obyvatele a spotřebou živočišných bílkovin na obyvatele za rok. Byla rovněž prokázána velká těsnost závislosti (r2 = 0,7326) mezi úrovní HDP na obyvatele a spotřebou masa na obyvatele za rok (GIRA, 2008). V této podkapitole je zkoumáno, zda existuje rovněž závislost mezi úrovní HDP na obyvatele a spotřebou vepřového masa na obyvatele za rok. Pro tento účel je využita korelační analýza. Těsnost závislosti je hodnocena prostřednictvím koeficientu determinace (r2), jež udává procento rozptýlení empirických hodnot závisle proměnné důsledkem rozptylu teoretických hodnot závisle proměnné odhadnutých na základě regresní přímky. Stupnice těsnosti závislosti podle (r2) je zachycena v tab. 11. Tab. 11: Stupnice těsnosti závislosti podle (r2) Interval 2 r < 10 % 2 10 %  r < 25 % 2 25 %  r < 50 % 2 50 %  r < 80 % 2 80 %  r

Těsnost závislosti nízká mírná význačná velká velmi vysoká

Zdroj: Hindls (2006) Výběrový soubor států (regionů) pro zjištění zkoumané závislosti je stanoven s ohledem na zastoupení celého spektra států dle výše ročního HDP na obyvatele, zařazení významných spotřebitelských i produkčních center. Analýzy jsou založeny na výsledcích zpracování dat FAO, FAPRI, World Bank, USDA a OECD o vývoji sledovaných ukazatelů a odborných časopisů zaměřených na sledovanou tématiku. V Grafu 7 je patrná segmentace států (regionů) dle spotřeby vepřového masa na obyvatele a úrovni HDP na obyvatele za rok. Byly vyčleněny 4 nejvýraznější shluky (skupiny států), uvnitř kterých byly při podrobnější analýze zjištěny určité společné znaky (nejen z hlediska spotřeby a produkce vepřového masa).

92

Graf 7: Segmentace zemí dle výše spotřeby vepřového masa a úrovně HDP/obyv. v roce 2010 70,0

Španělsko

Kg/obyvatele

60,0

1. Belgie 3.

50,0 40,0 30,0 20,0 10,0 0,0

Německo

Vietnam Čína

Bělorusko

Itálie

EU 27

Hong Kong Dánsko Nizozemí Francie

J. Korea

USA Paraguay Finsko Filipíny Rusko Kanada Japonsko Ukrajina Austrálie Brazílie Mexiko Nový Zéland Thajsko 2. Indonésie Argentina 4. 0

10000

20000

30000

40000

50000

HDP/obyvatele (USD)

Zdroj: vlastní zpracování z dat: World Bank, FAPRI, FAO, OECD (2011) Vývoj spotřeby vepřového masa je v každé skupině ovlivněn určitými specifiky. Některá specifika jsou společná pro celou takto vymezenou skupinu a mají vliv na zařazení daných států do jednotlivých shluků. Existují ale i rozdíly uvnitř každé definované skupiny, jež lze pozorovat při detailnější analýze jednotlivých států. Výše spotřeby vepřového masa je do jisté míry závislá na úrovni ročního HDP na obyvatele. Těsnost této závislosti je podrobněji analyzována pro každou vymezenou skupinu samostatně.

93

Skupina 1 Tato skupina je typická „přebytkem“, tj. velmi vysokou spotřebou vepřového masa na obyvatele i vysokým příjmem obyvatelstva. Do této skupiny patří většina států EU a bohatá spotřebitelská centra jako např. Hong Kong. Řadí se sem rovněž ČR, s roční spotřebou vepřového masa 41,3 kg na obyvatele (v roce 2010) a ročním HDP 25 299 USD na obyvatele (v roce 2010). Vymezení skupiny 1: HDP/obyvatele > 25 000 USD za rok, Spotřeba vepřového masa/ obyvatele > 40 kg za rok. Graf 8: Závislost spotřeby vepřového masa a HDP/obyvatele (skupina 1) 70,0

Kg/obyvatele

60,0 50,0 40,0 30,0 20,0 10,0

y = 0,0008x + 20,695 R² = 0,2125

0,0 25000 30000 35000 40000 45000 50000 HDP/obyvatele (USD)

Zdroj: vlastní zpracování z dat: World Bank, FAPRI, FAO, OECD (2011) Charakteristika skupiny 1: -

Nízká těsnost závislosti mezi ročním HDP na obyv. a spotřebou vepř. masa na obyv.,

-

Vepřové maso má do jisté míry nezastupitelnou úlohu v jídelníčku,

-

Tradiční preference vepřového masa (malý vliv substitutů),

-

Se změnou životní úrovně nelze očekávat velké změny ve spotřebě vepřového masa (snížení životní úrovně = např. zvýšení poptávky po vepřovém mase nižší kvality),

-

Vysoce diferencovaná poptávka, zejména po vepřovém mase (libové, organické, regionální speciality, welfare zvířat, environmentální opatření, nízká cena),

-

Většinou

tradiční

produkční

centra,

bohaté

státy

a

významní

exportéři

(typický je vysoký stupeň konkurence na místních trzích).

94

Skupina 2 V této skupině jsou výrazně zastoupeny anglosaské státy (USA, Kanada, Austrálie, Nový Zéland), ale také např. Japonsko. Typickým znakem pro tuto skupinu je „substituce“, neboť vepřové maso zde nehraje nejdůležitější roli v jídelníčku a je často nahrazováno jinými druhy mas. Vymezení skupiny 2: HDP/obyvatele > 25 000 USD za rok, Spotřeba vepřového masa/ obyvatele > 10 - 30 kg za rok. Graf 9: Závislost spotřeby vepřového masa a HDP/obyvatele (skupina 2) 35,0

Kg/obyvatele

30,0 25,0 20,0 15,0 10,0 5,0

y = 0,0009x - 11,901 R² = 0,9259

0,0 25000 30000 35000 40000 45000 50000 HDP/obyvatele (USD)

Zdroj: vlastní zpracování z dat: World Bank, FAPRI, FAO, OECD (2011) Charakteristika skupiny 2: -

Velmi vysoká těsnost závislosti mezi HDP na obyv. a spotřebou vepřového masa na obyv.,

-

Vepřové maso je pouze doplňkem v místním jídelníčku,

-

Většinou preference jiných druhů mas (velký vliv substitutů),

-

Se změnou životní úrovně lze očekávat velké změny ve spotřebě vepřového masa (snížení životní úrovně = snížení poptávky po vepřovém mase),

-

Vysoce diferencovaná poptávka, ale nejen po vepřovém mase,

-

Často tradiční produkční centra, bohaté státy (typický je vysoký stupeň konkurence na místních trzích).

95

Skupina 3 V této skupině se nachází zejména rychle rostoucí ekonomiky (Čína, Vietnam), ale také např. Bělorusko, které jsou typické silnou „preferencí“ spotřeby vepřového masa i přes nízké roční HDP na obyvatele. Vymezení skupiny 3: -

HDP/obyvatele < 20 000 USD za rok,

-

Spotřeba vepřového masa/ obyvatele > 20 kg za rok.

Kg/obyvatele

Graf 10: Závislost spotřeby vepřového masa a HDP/obyvatele (skupina 3) 50,0 45,0 40,0 35,0 30,0 25,0 20,0 15,0 10,0 5,0 0,0

y = 0,0016x + 21,999 R² = 0,8878 0

5000

10000 15000 20000 25000 HDP/obyvatele (USD)

Zdroj: vlastní zpracování z dat: World Bank, FAPRI, FAO, OECD (2011) Charakteristika skupiny 3: -

Velká těsnost závislosti mezi HDP na obyv. a spotřebou vepřového masa na obyv.,

-

Vepřové maso je zde velice oblíbené, ale není dostatečně dostupné pro všechny spotřebitele,

-

Tradiční preference vepřového masa (velký vliv substitutů pouze při snížení příjmů),

-

Se změnou životní úrovně lze očekávat velké změny ve spotřebě vepřového masa (snížení životní úrovně = výrazné snížení poptávky po vepřovém mase),

-

Velmi nízký stupeň diferenciace poptávky po vepřovém mase (hlavní roli zde hraje cena),

-

Většinou rozvojové regiony s významným podílem importu vepřového masa.

96

Skupina 4 V této skupině se nachází státy, jako Indonésie, Filipíny, Paraguay, Thajsko atd., pro něž je typický „nedostatek“ ve spotřebě vepřového masa. Důvody tohoto nedostatku lze spojovat s nízkou koupěschopností místního obyvatelstva a odlišnými preferencemi ve spotřebě. Vymezení skupiny 4: -

HDP/obyvatele < 15 000 USD za rok,

-

Spotřeba vepřového masa/ obyvatele < 20 kg za rok.

Kg/obyvatele

Graf 11: Závislost spotřeby vepřového masa a HDP/obyvatele (skupina 4) 20,0 18,0 16,0 14,0 12,0 10,0 8,0 6,0 4,0 2,0 0,0

y = 0,0004x + 9,9784 R² = 0,0366 0

5000

10000 15000 20000 25000

HDP/obyvatele (USD)

Zdroj: vlastní zpracování z dat: World Bank, FAPRI, FAO, OECD (2011) Charakteristika skupiny 4: -

Nízká těsnost závislosti mezi HDP na obyv. a spotřebou vepřového masa na obyv.,

-

Vepřové maso je dostupné pouze pro malou skupinu obyvatelstva,

-

Vepřové maso zde není tradičním (převážně rostlinná strava, i z náboženských důvodů),

-

Se změnou životní úrovně nelze očekávat velké změny ve spotřebě vepřového masa (muselo by dojít k jejímu velkému zvýšení),

-

Velmi nízký stupeň diferenciace poptávky po vepřovém mase (nedostatek zboží tohoto typu),

-

Většinou nejchudší regiony světa.

97

5.5 Náklady jako kritérium konkurenceschopnosti na světovém trhu vepřového masa Většina výrobců vepřového masa na světě řeší základní problém, který je spojený se zvyšujícími se náklady na krmiva. Vlivem prudkého zvýšení cen obilovin a rostlinných bílkovin na světovém trhu v průběhu druhé poloviny roku 2010, se zvýšily ceny krmiv pro prasata i v roce 2011. Do celkové výše produkčních nákladů výrobců v EU 27 se promítá více faktorů, než u výrobců v ostatních světových produkčních centrech. Nejvýznamnějším vstupem zůstává ale i v Evropě krmivo. Zvýšení ceny krmiv se promítlo do nákladů všech významných evropských produkčních center. Z dat FAO (2010), je zřejmé že zvýšení cen krmiv prasat postihlo i nové členské státy EU 27, např. v Lotyšsku došlo ke zvýšení o více než 40 % (za období červen – září 2010), v Bulharsku o více než 36 % (za období červenec – říjen 2010) apod. Zatímco poptávka po vepřovém mase v Evropě je stabilní, ceny prasat dlouhodobě klesají – nerespektují zvyšující se produkční náklady, např. náklady na výrobu jednoho kilogramu vepřového masa ve Velké Británii se zvýšily o 13 % (v období mezi červencem a říjnem 2010), což je o 21% více než průměr roku 2009. Struktura nákladů na výrobu vepřového masa v EU 27 je ovlivněna i dalšími významnými faktory. Ze studie Pig International (2011), vyplývá, že opatření týkající se welfare zvířat, environmentálních požadavků, bezpečnosti potravin a další legislativa zvyšují náklady na výrobu vepřového masa o více než 15 EUR (na 100 kg JUT). Z tab. 12. je zřejmé, že náklady na krmiva, ustájení zvířat, legislativní opatření v EU 27 jsou důvodem výrazně vyšších produkčních nákladů Evropských výrobců vepřového masa, ve srovnání s náklady výrobců v ostatních světových produkčních centrech.

98

Tab. 12: Produkční náklady (v Eurocentech/kg JUT) k 31. 12. 2009 Stát/rok Brazílie USA Kanada Francie Španělsko Belgie Dánsko Rakousko Nizozemí Švédsko Velká Británie Irsko Německo Itálie

2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 89 91 110 101 89 99 102 97 96 87 82 90 133 109 102 149 137 136 129 131 147 164 135 135 153 165 138 140 134 135 126 129 150 164 139 149 134 134 127 126 138 163 140 158 161 148 155 163 171 140 141 132 130 121 124 143 161 141 145 138 147 166 183 143 155 143 155 150 156 174 172 145 137 134 140 136 144 156 170 145 148 141 153 142 143 157 175 150 168 168 176 167 164 180 188 169

Zdroj: Pig International (2011) Výrobci v Severní a Jižní Americe využívají především krmiva na bázi kukuřice a sóji. Z tabulky 13, je patrný značný rozdíl ve výši nákladů v USA a Kanadě ve srovnání s Mexikem a Chile. Brazílie, je jediným jihoamerickým produkčním centrem, kde se daří dlouhodobě snižovat produkční náklady, které jsou dle tab. 2 na srovnatelné úrovni s produkčními náklady USA. Celkové produkční náklady v Chile se blíží úrovni Kanadských produkčních nákladů, nicméně úroveň produkčních nákladů v Mexiku je stále na vysoké úrovni. Náklady na krmiva představují v Kanadě a USA 65 – 66 % celkových produkčních nákladů. V Jihoamerických státech je tento podíl cca 74 %, především díky výrazně nižším mzdovým nákladům. Tab. 13: Produkční náklady pro prvovýrobní fázi vepřového masa v Severní a Jižní Americe k 31. 12. 2009 Vstupy Odstavená prasata (USD/ks) Kukuřice (USD/bušl = 36,3 l) Krmivo na bázi sóji (USD/t) Produkční náklady (USD/100 liber = 45,36 kg)

USA 24,5 - 28,7 4,05 365 47,5 - 50,20

Kanada 29 - 30 4,21 370 50 - 54,40

Mexiko Brazílie 25,65 26,16 5,54 4,5 378 375 56,81 47,72

Chile 23 5,65 405 54,54

Zdroj: Pig International (2011) Rozhodující světová produkční centra jsou znázorněna na obr. 21, jež zároveň představuje predikci změn toků vepřového masa na světovém trhu do roku 2015. Červenými šipkami je znázorněn pokles do roku 2015, modré šipky představují nárůst do roku 2015 (přerušované modré šipky – nové trhy do roku 2015), černé a zelené šipky indikují stav bez výrazných změn do roku 2015. Ze schématu 3, je zřejmé měnící se postavení Brazílie. Predikce z výzkumu GIRA (2010), předpokládá jednak upevnění pozice Brazílie na stávajících trzích, i penetraci na nejlukrativnější světové trhy. 99

Obr. 21: Globální toky prodeje vepřového masa, predikce pro rok 2015 Zdroj: upraveno podle GIRA (2010) Na současném globalizovaném světovém trhu vepřového masa dochází k vzájemné interakci mezi jednotlivými světovými produkčními centry. Výrobci s vyššími produkčními náklady čelí mnohem silnější konkurenci, než na dřívějších protekcionisticky chráněných agrárních trzích. Zvyšování produkčních nákladů, je typické pro všechna současná světová produkční centra. Největší podíl na tomto zvyšování produkčních nákladů mají zvyšující se ceny vstupů, zejména ceny krmiv. V podmínkách EU 27 mají významný vliv na toto zvyšování i další faktory, jako jsou vysoké požadavky na bezpečnost práce, welfare zvířat, environmentální opatření, vysoké hygienické standardy a další legislativní požadavky. Tyto požadavky značně zvyšují produkční náklady evropských výrobců a přispívají tak ke snižování jejich konkurenceschopnosti na světovém trhu vepřového masa. Evropští výrobci ztrácejí své pozice na zahraničních trzích, kde je nahrazují úspěšnější výrobci z ostatních světových produkčních center vepřového masa. Z předpovědí vyplývá, že do roku 2015 evropští výrobci ztratí velkou část svých tradičních exportních trhů vepřového masa a EU 27 se stane příjemcem této komodity z Brazílie. Z analýzy poptávky po vepřovém mase je zřejmé, že v EU 27 nedojde v příštím desetiletí k výraznému nárůstu poptávky. Evropská produkce bude mít tedy problém uplatnit se v současném objemu na trhu EU27.

100

6. KOMODITN Í VERTIKÁLA JATEČNÁ PRASATA – VEPŘOVÉ MASO V ČR Živočišná výroba a tím i odvětví chovu prasat a výroby vepřového masa má v podmínkách ČR tradičně významné postavení. Toto odvětví hraje důležitou roli ve spotřebě pěstovaných plodin na orné půdě a tím i ve využití zemědělských ploch. Prostřednictvím živočišné výroby je realizována vyšší přidaná hodnota zejména krmných obilovin. Produkty rostlinné výroby slouží jako vstupy, jež jsou zhodnocovány ve finálních produktech živočišné výroby.

6.1 Vývoj stavů prasat Analýza stavů prasat v letech 1945 – 2011 odhaluje souvislosti vývoje celé komoditní vertikály prasata – vepřové maso v tomto období (viz. Graf 12). Současně vývoj v tomto odvětví reflektuje etapy vývoje novodobého českého zemědělství. Po roce 1945 byl nárůst stavů prasat spojen s nutností zabezpečit dostatek potravin. Velký důraz byl kladen na zajištění potravinové bezpečnosti státu. V poválečném období ale nebyl nárůst stavů prasat tak výrazný jako některých komodit rostlinné výroby (např. obilovin), neboť maso nebylo z ekonomických důvodů snadno dosažitelnou potravinou. V 70. letech 20. století docházelo k navyšování stavů prasat především díky hybridizačním opatřením. K největšímu nárůstu stavů prasat z 3 423 tis. ks na 4 858 tis. ks došlo v letech 1971 – 1979. Z grafu 12 je patrné, že největšího množství stavů prasat bylo v ČR dosahováno v 80. letech 20. století. Nejvyššího stavu bylo v ČR dosaženo v roce 1981, kdy bylo chováno celkem 5 106 tis. ks prasat (z toho 368 tis. ks prasnic). Graf 12: Stavy prasat v letech 1945 – 2011 (v tis. ks) 5 000 4 000 3 000 2 000

1945 1947 1949 1951 1953 1955 1957 1959 1961 1963 1965 1967 1969 1971 1973 1975 1977 1979 1981 1983 1985 1987 1989 1991 1993 1995 1997 1999 2001 2003 2005 2007 2009 2011

1 000

Stavy prasat (bez prasnic)

Stavy prasnic

Zdroj: vlastní zpracování z dat ČSÚ (2011)

101

90. léta 20. století jsou charakteristická nadprodukcí zemědělských komodit ve vyspělých státech Evropy. K postupnému snižování stavů prasat v ČR i v dalších evropských státech došlo současně vlivem poklesu spotřeby vepřového masa a tlaku na jeho vyšší kvalitu. V roce 1990 bylo v ČR chováno celkem 4 790 tis. ks prasat, v roce 1993 došlo ke snížení na 4 599 tis. ks prasat a v roce 1999 na 4 001 tis. ks prasat. Krátce před vstupem ČR do EU nepřestaly stavy prasat klesat. V roce 2000 dosahovaly celkem 3 688 tis. ks, v roce 2003 bylo v ČR chováno 3 363 tis. ks prasat. K nejvýraznějšímu poklesu stavů prasat o 44%, ale došlo v letech 2004 – 2011. V roce 2004 bylo v ČR chováno celkem 3 127 tis. ks prasat, v roce 2011 již jen 1 749 tis. ks prasat, což je úroveň stavů prasat srovnatelná s poválečným obdobím (rok 1945: 1 724 tis. ks prasat). Územní rozložení chovů prasat v ČR je dlouhodobě poměrně stabilní, téměř 60 % z celkového počtu prasat je soustředěno v krajích Vysočina, Středočeském, Jihomoravském a Jihočeském, nejméně prasat je chováno v severozápadních Čechách, tzn. v krajích Karlovarském, Libereckém a Ústeckém. Liberalizace trhů se projevila na rostoucí konkurenci pro chovatele prasat a následně i průmyslové výrobce vepřového masa ve všech krajích ČR. Snižování stavů prasat v ČR se promítlo různým způsobem v jednotlivých krajích. Ke snížení stavů prasat od roku 2004 došlo ve všech krajích ČR. V tab. 14 jsou vyjádřeny změny stavů prasat srovnáním let 2004 a 2011 v jednotlivých krajích společně s podílem stavů prasat v krajích na celkových stavech v ČR. K největšímu snížení stavů prasat o 73 % došlo v Karlovarském kraji (z 38 679 ks v roce 2004 na 10 523 ks v roce 2011). Karlovarský kraj ale nepatří mezi významné regiony z hlediska chovu vepřového dobytka, chov prasat zde představuje pouze nepatrné množství z celkových stavů v ČR. K razantnímu snížení stavů prasat ale došlo rovněž v regionech, které jsou dlouhodobě zaměřeny na chov prasat. Tradičně nejvýznamnější kraje z hlediska chovu prasat jsou: Jihomoravský kraj, Středočeský kraj, Vysočina, Jihočeský kraj, Plzeňský kraj, Královéhradecký kraj, Pardubický kraj, Olomoucký kraj a Moravskoslezský kraj. V těchto krajích (kromě Vysočiny) došlo v absolutním vyjádření k největšímu snížení počtů chovaných prasat. Například v Jihomoravském kraji došlo ke snížení stavů prasat o 52 % (z 540 241 ks v roce 2004 na 261 098 ks v roce 2011) a ve Středočeském Kraji došlo ke snížení o 43 % (z 530 943 ks v roce 2004 na 302 400 ks v roce 2011).

102

Tab. 14: Změny stavů prasat v období 2004 a 2011 dle krajů ČR Změna celkových Pořadí

Podíl na celkových stavech prasat v ČR (v %)

stavů prasat

Kraj

v roce 2011 (∆ 11 - 04)

v roce 2004

2011 / 2004 (v %) 1.

Karlovarský

- 73

1,24

0,60 (- 0,64)

2.

Moravskoslezský

- 62

5,15

3,53 (- 1,62)

3.

Jihočeský

- 54

11,95

9,90 (- 2,05)

4.

Jihomoravský

- 52

17,28

14,93 (- 2,35)

5.

Plzeňský

- 49

8,51

7,72 (- 0,79)

6.

Olomoucký

- 47

6,73

6,37 (- 0,36)

7.

Královéhradecký

- 45

7,27

7,11 (- 0,16)

8.

Středočeský + Praha

- 43

16,98

17,29 (0,31)

9.

Zlínský

- 41

3,65

3,86 (0,21)

10.

Pardubický

- 39

6,65

7,29 (0,64)

11.

Liberecký

- 36

1,26

1,43 (0,17)

12.

Ústecký

- 30

3,16

3,93 (0,77)

13.

Vysočina

- 12

10,16

16,06 (5,9)

Zdroj: vlastní zpracování z dat ČSÚ (2012) Graf 13 zachycuje změny stavů prasat v krajích ČR v letech 2004, 2007, 2009 a 2011. Za zmínku stojí vývoj stavů vepřového dobytka v kraji Vysočina. Z tab. 15 je zřejmé, že po roce 2004 zde došlo k nárůstu stavů prasat, který trval až do roku 2007. Graf 13: Změny stavů prasat dle krajů v letech 2004, 2007, 2009 a 2011 (v tis. ks) Moravskoslezský Zlínský Olomoucký Jihomoravský Vysočina Pardubický

2004

Královéhradecký

2007

Liberecký

2009

Ústecký

2011

Karlovarský Plzeňský Jihočeský Hl. m. Praha a Středočeský 100

200

300

400

500

600

Zdroj: vlastní zpracování z dat ČSÚ (2012)

103

Tab. 15 ukazuje, že v kraji Vysočina došlo v letech 2004 – 2011, ve srovnání s ostatními kraji ČR, k nejnižšímu snížení stavů vepřového dobytka (o 12%). Tento vývoj přispěl, ke zlepšení pozice kraje Vysočina v chovu vepřového dobytka mezi ostatními kraji ČR. V roce 2004 bylo v kraji Vysočina chováno 10,16 % vepřového dobytka z celkové produkce v ČR, v roce 2011 se tento podíl zvýšil na 16,06 %. Tab. 15: Vývoj stavů prasat celkem v kraji Vysočina v letech 2004 – 2011 (v tis. ks) Rok Počet

2004 2005 317,6 369,4

2006 387,1

2007 2008 414,8 367,8

2009 2010 2011 324,7 319,2 280,9

Zdroj: ČSÚ (2012)

6.2 Změna výrobních kapacit, komparace s Dánskem Struktura podniků zabývajících se chovem prasat ve státech EU 27 je velmi rozmanitá, což se odráží v jejich rozdílné velikosti a intenzitě chovů. Rozdíl mezi průměrným počtem prasat na jeden podnik a na 100 ha orné půdy v ČR a Dánsku je znázorněn v grafu 14. Graf 14: Koncentrace v chovu prasat v ČR a Dánsku v roce 2007 1515

1600 1400 1200 1000

720

800 600

520

400

91

200

ks prasat na 100 ha

ČR

Dánsko

0

ks prasat na podnik

Zdroj: The EFSA Journal (2008) 720, 9-84 Z grafu 14 je patrná vysoká koncentrace chovu prasat v Dánsku (1 515 ks/podnik), ČR vykazuje v tomto ukazateli nižší hodnoty, nicméně patří mezi země s vysokou intenzitou chovu prasat (720 ks/podnik). Mezi země s vysokou intenzitou chovu prasat v EU 27 patří dále např. Nizozemí (1 167 ks/podnik) a Belgie (818 ks/podnik). Vysoký průměrný počet prasat na jeden podnik naznačuje existenci velkých průmyslových podniků. Naopak velkým počtem relativně malých podniků rodinného charakteru je charakteristické odvětví chovu prasat např. v Řecku

104

(22,8 ks/podnik), Polsku (25,3 ks/podnik), Maďarsku (12,2 ks/podnik), Lotyšsku (11 ks/podnik), Bulharsku (4,9 ks/podnik) a Rumunsku (2,8 ks/podnik). Zatímco v intenzitě chovu prasat ČR převyšuje průměr EU 27, v počtu prasat na 100 ha orné půdy vykazuje ČR mnohem nižší hodnoty a dlouhodobě dochází k jejich poklesu. Z údajů o počtu prasat na plochu (prasat na 100 ha orné půdy), je zřejmá vysoká koncentrace na úrovni zemědělských podniků v Nizozemí (577 ks/100 ha), Dánsku (520 ks/100 ha) a Belgii (456 ks/100 ha). Velmi nízkou koncentrací zemědělských podniků jsou charakteristické např. státy jako: Lotyšsko (25,3 ks/100 ha), Řecko (25,5 ks/100 ha), Velká Británie (30,2 ks/100 ha), Bulharsko (34,2 ks/100 ha) a Rumunsko (35,5 ks/100 ha). V ČR připadalo v roce 2006 na 100 ha orné půdy 91 ks prasat, do roku 2011 se tento počet snížil o 22 ks (69 prasat na 100 ha orné půdy). Nejvyšší počty prasat na 100 ha byly evidovány v krajích Vysočina (101 ks), Jihomoravském (80 ks) a Královéhradeckém (74 ks), naopak nejnižší v krajích Karlovarském (30 ks) a Ústeckém (45 ks). Vývoj velikostní struktury dánských zemědělských podniků zaměřených na chov prasat v období 1990 – 2010, odhaluje silnou tendenci ke koncentraci tohoto odvětví. V grafu 15 je zachycen vývoj stavů prasat v dánských podnicích podle velikosti stáda. V roce 1990 bylo největší množství prasat chováno v podnicích do 2000 ks, v roce 2000 již tvořily jádro chovu prasat podniky nad 2000 ks. Graf 15: Vývoj struktury dánských podniků podle počtu prasat (osa v mil. ks) 1 - 200 ks 12 10 8 6 nad 10 000 ks

200 -500 ks

4 2 0

2 000 - 10 000 ks

500 - 2 000 ks 1990

2000

2010

Zdroj: vlastní zpracování z dat LANDBRUG & FØDEVARER, STATISTICS (2011)

105

V roce 2010 hrály již mizivou roli podniky do 500 ks prasat a v podnicích do 2000 ks prasat je chováno pouze 7 % z celkových stavů prasat v Dánsku. Většina dánských prasat (91, 9 %) je chována v podnicích s koncentrací nad 2000 ks, z toho 33, 9 % v podnicích nad 10 000 ks. V roce 2010 bylo v Dánsku chováno 8, 1 % prasat v 52 podnicích s více než 20 000 ks prasat. Vývoj počtů dánských chovatelských podniků směrem k větší koncentraci je rovněž zřejmý z grafu 16. Celkový počet podniků zaměřených na chov prasat v Dánsku se od roku 1990 (32 976 podniků) do roku 2000 snížil zhruba o polovinu (na 15 985) a do roku 2010 došlo téměř k desetinásobnému snížení (na 4 336). K největšímu snížení počtu podniků v Dánsku došlo u nejmenších podniků do 200 ks prasat z 19 159 (v roce 1990) na 705 (v roce 2010), dále v podnicích s 200 – 500 ks prasat z 5 443 (v roce 1990) na 419 (v roce 2010) a rovněž v podnicích s 500 – 2000 ks prasat z 6 686 ks (v roce 1990) na 996 (v roce 2010). Naopak množství podniků s více než 10 000 ks prasat výrazně narostlo z 12 (v roce 1990) na 381 (v roce 2010). Se snižováním počtů podniků v Dánsku (od roku 1990) nedocházelo k poklesu stavů chovaných prasat, naopak došlo (do roku 2010) k jejich navýšení o téměř 2 mil. ks. Graf 16: Vývoj počtu dánských podniků zaměřených na chov prasat 100% 90% 80%

705 6541

419

996 1835

2 194 3953

70%

381

60% 50% 40%

3182 19 159

30%

5 443

6 686

20% 1 676

10% 0% 1 - 200 ks

200 -500 ks 1990

115

12 500 - 2 000 ks 2 000 - 10 000 ks nad 10 000 ks 2000

2010

Zdroj: vlastní zpracování z dat LANDBRUG & FØDEVARER, STATISTICS (2011) Podle údajů ČMSCH bylo ke konci roku 2010 v ČR evidováno celkem 2 962 podniků zaměřených na chov prasat, což představovalo snížení o 126 podniků ve srovnání s rokem 2009, a pokles o 1 726 podniků oproti roku 2006. V ČR dochází rovněž ke k mírnému zvyšování intenzity chovu prasat. V letech 2006 – 2010 došlo ke zvýšení intenzity chovů prasat v ČR o 50 ks. Z celkového počtu evidovaných prasat v ČR bylo v roce 2010 více než 45 % chováno

106

ve 43 podnicích s koncentrací nad 10 tis. ks. V dalších 170 podnicích s koncentrací od 2 do 10 tis. ks bylo evidováno 33 % prasat. Malých podniků s chovy do 100 ks bylo evidováno více než 2 000. Jejich podíl na celkovém počtu chovaných prasat v ČR byl ale velmi nízký, neboť mírně přesahoval 2 %. Struktura podniků zaměřených na chov prasat v ČR, podle jejich velikosti a množství chovaných prasat je znázorněna v grafu 17. Graf 17: Struktura podniků zaměřených na chov prasat v ČR, podle jejich velikosti a počtu chovaných prasat v roce 2010 887 275 2 000 662 540 1 500 Počet prasat v ks 1 000

290 783 102 072 44 968

500

0 1 - 200 ks

200 -500 ks

500 - 2 000 ks 2 000 - 10 000 ks nad 10 000 ks

Zdroj: vlastní zpracování z dat ČMSCH, SVS (2011) Z porovnání struktury zemědělských podniků zaměřených na chov prasat v ČR a v Dánsku v roce 2010 je zřejmé, že produkční jádro obou zemí tvoří podniky s koncentrací od 2 do 10 tis. ks, společně s podniky s koncentrací nad 10 tis. ks prasat. V Dánsku je chováno (v roce 2010) v těchto podnicích 91, 9 % a v ČR 77, 9 % prasat. Graf 18 ukazuje strukturu českého a dánského sektoru chovu prasat. Dánský chovatelský sektor je vysoce koncentrovaný, k vysoké efektivitě celého systému navíc přispívá vysoký stupeň vertikální integrace celého odvětví od chovatelů až po obchodní řetězce.

107

Graf 18: Struktura podniků zaměřených na chov prasat v ČR a Dánsku v roce 2010 887

nad 10 000 ks

5 781 663

2 000 - 10 000 ks

9 905

291

500 - 2 000 ks

1 197 102 139

100 -500 ks

45 51

1-100 ks 0

2 000

4 000 ČR

6 000

8 000

10 000

Dánsko

Zdroj: vlastní zpracování z dat LANDBRUG & FØDEVARER STATISTICS, (2011) Nicméně se zde začínají projevovat nevýhody z rozsahu, zejména se jedná o environmentální opatření, která limitují rozsah rozvoje tohoto odvětví. Z toho důvodu se dánští chovatelé zaměřují na vysokou kvalitu genetického materiálu, jejímž viditelným výsledkem je produkce špičkových selat. Exportem selat dánští chovatelé ušetří na zvyšujících se nákladech za likvidaci odpadu spojenou s fází výkrmu. Rovněž český sektor chovu prasat se vyznačuje vysokou koncentrací, nicméně nedosahuje zdaleka takové efektivity jako sektor dánský. Nevýhodou českých chovatelů je nižší stupeň vertikální integrace na navazující fáze komoditního řetězce i tohoto odvětví jako celku. Plně vertikálně integrována je jen minoritní část trhu, často jsou plně integrovány pouze dva navazující články. České zemědělské podniky, které se specializující se na chov prasat navíc hospodaří prakticky bez zemědělské půdy a veškerá krmiva nakupují. Jejich nevýhodou je, že nejsou příjemci žádných přímých plateb (SAPS ani TOP-UP). Změny v sektoru chovu prasat se promítají do vývoje navazujících článků komoditní vertikály vepřového masa. Prudké snižování stavů jatečných prasat v ČR se projevilo v poklesu porážek prasat v ČR. V období 1989 – 1990 se poráželo v ČR více než 5 mil. ks jatečných prasat ročně. První pokles pod 5 mil. ks nastal v roce 1991 a po roce 1993 tato hranice již nebyla překročena. Do roku 1995 počet porážek prasat klesl pod 4, 5 mil. ks ročně. Celkové množství

108

poražených prasat v ČR se až do roku 2004 pohybovalo nad hranicí 4 mil. ks ročně. Rok 2005 znamenal opuštění této hranice, která již nebyla překročena, viz graf 19. Graf 19: Vývoj počtu porážek prasat v ČR a Dánsku (báze = 1999) 1,1 Rok 1

1999 2006 2007 2008 2009 2010

0,9 0,8 0,7

Dánsko (mil. ks) 21 21,3 21,4 21,1 19,3 20,2

ČR (mil. ks) 4,7 3,8 3,9 3,7 3,3 3,1

0,6 0,5 1999

2006

2007 ČR

2008

2009

2010

Dánsko

Zdroj: vlastní zpracování z dat LANDBRUG & FØDEVARER STATISTICS, ČSÚ (2011) Graf 19 také zachycuje vývoj porážek v Dánsku. Za zmínku stojí zejména prudký pokles porážek v roce 2009, který byl způsoben změnou zaměření dánských výrobců na produkci selat na export a také snížením produkce jatečných prasat z 12, 7 mil. ks (v roce 2008) na 12, 4 mil. ks (v roce 2009). Snižování počtu zpracovatelských podniků v Dánsku se neprojevuje ve snižování množství výroby vepřového masa. Většina jatek pro prasata a skot v Dánsku je v družstevním vlastnictví. Dominuje sektor prasat. Průmysl je velmi koncentrovaný, díky fúzím a převzetí společností v průběhu osmdesátých let. Vývoj počtu jatek zaměřených na prasata v Dánsku je znázorněn v tab. 16. Tab. 16: Vývoj počtu vepřových jatek v Dánsku Rok Počet

1970 54

1980 20

1990 13

2009 12

2010 10

Zdroj: LANDBRUG & FØDEVARER STATISTICS (2011) Počet jatek v ČR se řádově liší ve srovnání s dánským modelem. V českých podmínkách je 1. fáze zpravování plně vertikálně integrovaná s prvovýrobci jen ojediněle. Jatka jsou většinou vertikálně integrovaná s 2. fází zpracování, ale ani v této oblasti není rozsah a stupeň vertikální integrace na tak vysoké úrovni, jako v Dánsku. Vývoj počtu zpracovatelských podniků v ČR je zachycen v tab. 17.

109

Tab. 17: Počty zpracovatelů živočišných produktů (k 01. 01. daného roku) Stupeň zpracování / Rok

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

Jatka - čerstvé maso Bourárny - čerstvé maso

253 440

265 463

262 468

260 461

239 431

229 447

199 381

212 401

Výrobci masných výrobků

409

429

441

448

421

441

366

379

Zdroj: SVS (2011) Údaje o počtu jatek zahrnují celkový počet vepřových i hovězích jatek. Počet hovězích jatek není vyšší než deset (v žádném zkoumaném roce). Tab. 18: Pořadí podniků v ČR podle objemu porážek prasat v kusech Pořadí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Celkem (v ks) Celkem v ČR (v ks)

Podniky (2006) Bajer a spol. s r.o. Jatky Bučovice Jatka Kurka s.r.o. Makovec a.s. Kostelecké uzeniny a.s. Maso Planá, a.s. Jatky Český Brod, a.s. Maso Planá, a.s. závod Studená Masna Příbram, s.r.o. Procházka spol. s r.o. Masokombinát Plzeň, s.r.o. 1 599 720 3 821 347

Podniky (2010) Kostelecké uzeniny a.s. Bajer a spol. s r.o. Jatky Bučovice Jatky Český Brod, a.s. Jatka Kurka s.r.o. Makovec a.s. Masokombinát Plzeň, s.r.o. Procházka spol. s r.o. Masna Příbram, s.r.o. Těšínské jatky, s.r.o. Skaličan a.s. 1 703 073 3 187 784

Zdroj: Výroční zpráva ČSZM (2011) Snižování počtu podniků 1. a 2. fáze zpracování vepřového masa v ČR není odrazem zvyšující se koncentrace těchto podniků, ale projevem prohlubující se krize celého odvětví. Z tab. 18 je zřejmé, že v roce 2006 bylo zpracováno deseti největšími podniky v ČR celkem 1 599 720 ks prasat, v roce 2010 bylo v první desítce podniků zpracováno pouze o 103 353 ks prasat více. Problematický vývoj vertikály vepřového masa se odráží ve výrazném poklesu produkce vepřového masa. Vývoj produkce vepřového masa v ČR je podrobněji analyzován v následující kapitole.

110

6.3 Produkce vepřového masa Vepřové maso zaujímá dlouhodobě více než 50% celkové produkce masa v ČR. Snižování stavů prasat v ČR se rovněž odrazilo v klesající produkci vepřového masa. Z grafu 20 je patrný snižující se podíl výroby vepřového masa ve struktuře výroby nejdůležitějších druhů mas v ČR. Při srovnání množství produkce jednotlivých druhů mas v ČR v letech 2004 a 2010 se ukazuje, že k největšímu snížení produkce došlo právě u vepřového masa (o 27%). Produkce drůbežího masa se snížila pouze o 13,5 % a hovězího a telecího masa o 23 %. Graf 20: Vývoj výroby masa v ČR (v tis. tun jat. hm.) 800 700

Výroba ostatních druhů mas

600 500

Výroba vepřového masa

400 300

Výroba drůbežího masa

200 100 2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

0

Výroba hovězího a telecího masa

Zdroj: vlastní zpracování z dat ČSÚ (2011) Výroba vepřového masa v roce 2004 v ČR činila 376 723 tun, což je o 100 818 tun více než v roce 2010 (výroba v roce 2010: 275 909 tun). Z tab. 3 je zřetelné prudké snižování výroby vepřového masa po vstupu ČR do EU v roce 2004. Chov prasat spojený s produkcí vepřového masa je sektor zemědělské výroby, který nejhůře odolává konkurenčnímu tlaku ostatních členských zemí. Tab. 19: Objem výroby vepřového masa v ČR v letech 2000 – 2010 (v tis. tunách jat. hm.) Rok Objem výroby

2000 396,1

2001 400,5

2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 410,7 411 376,7 340 333 341 317 285 276

Zdroj: ČSÚ (2011) Ke snižování výroby vepřového masa (rozdíl mezi objemem výroby v roce 2004 a 2010) došlo ve všech krajích ČR (viz tab. 20). Z Karlovarského a Libereckého kraje výroba vepřového masa téměř vymizela. K největšímu snížení objemu výroby vepřového masa v absolutním vyjádření došlo v Jihočeském kraji (- 13 376 tun), v Olomouckém kraji (- 11 957 tun),

111

v Pardubickém kraji (- 10 943 tun), Jihomoravském kraji (- 10 237 tun), ve Středočeském kraji (- 9 868 tun), ve Zlínském kraji (- 8 906) a v Královéhradeckém kraji (- 8 329 tun). Tab. 20: Změny objemu výroby vepřového masa v letech 2004 a 2010 dle krajů ČR Pořadí

Kraj

Změna objemu výroby

Podíl na celkovém objemu výroby

vepřového masa

vepřového masa v ČR (v %)

2010 / 2004 (v %)

v roce 2004

v roce 2010 (∆ 10 - 04)

1.

Karlovarský

- 99

1,38

0,02 (- 1,36)

2.

Liberecký

- 74

1,40

0,49 (- 0,91)

3.

Zlínský

- 53

4,44

2,84 (- 1,6)

4.

Pardubický

- 45

6,42

4,80 (- 1,62)

5.

Olomoucký

- 34

9,28

8,34 (- 0,94)

6.

Královéhradecký

- 31

12,19

11,80 (- 0,39)

7.

Jihočeský

- 29

4,20

4,34 (0,14)

8.

Moravskoslezský

- 29

8,66

8,45 (- 0,21)

9.

Ústecký

- 24

6,19

6,66 (0,47)

10.

Plzeňský

- 21

7,20

6,81 (- 0,39)

11.

Jihomoravský

- 20

13,45

14,65 (1,2)

12.

Středočeský + Praha

- 19

13,89

15,39 (1,5)

13.

Vysočina

- 0,2

11,32

15,41 (4,09)

Zdroj: vlastní zpracování z dat ČSÚ (2011) Došlo také ke změnám v postavení některých krajů vzhledem k jejich podílu na celkové produkci vepřového masa v ČR. V grafu 21 jsou zachyceny změny objemu výroby vepřového masa v jednotlivých krajích ČR v letech 2004, 2007, 2009 a 2010. Graf 21: Změny objemu výroby vepřového masa dle krajů v letech 2004, 2007, 2009 a 2010 (v tis. tunách) Moravskoslezský Zlínský Olomoucký Jihomoravský Vysočina Pardubický Královéhradecký Liberecký Ústecký Karlovarský Plzeňský Jihočeský Hl. m. Praha a Středočeský

2004 2007 2009 2010

0

10

20

30

40

50

60

Zdroj: vlastní zpracování z dat ČSÚ (2012)

112

Výše provedené analýzy opět odhalují rozdílný vývoj v kraji Vysočina ve srovnání s ostatními regiony v ČR. V tomto regionu došlo mezi lety 2004 a 2010 ke snížení produkce vepřového masa pouze o 0,23%. Kraj vysočina rovněž zvýšil svůj podíl na výrobě vepřového masa vzhledem k celkové produkci v ČR. V roce 2004 se kraj Vysočina podílel na celkové produkci ČR z 11, 32 %, v roce 2010 tento podíl činil 15,41 %. V tomto kraji je v současnosti zpracováván největší objem vepřového masa. Vývoj objemu výroby v kraji vysočina v letech 2004 – 2010 je znázorněn v tab. 21. Tab. 21: Objem výroby vepřového masa v kraji Vysočina v letech 2004 – 2010 (v tis. tunách jat. hm.) Rok

2004

Objem výroby

42,6

2005 32,9

2006

2007

2008

2009

2010

37,8

40,9

41,6

40,6

42,5

Zdroj: ČSÚ (2011)

113

6.4 Spotřeba vepřového masa Vepřové maso je dlouhodobě nejoblíbenějším druhem masa na českém trhu. Spotřebu vepřového masa silně ovlivňuje cena substitutů (tj. zejména cena ostatních druhů mas), výskyt chorob jatečných zvířat (např.: A/H1N1), tradice, chuťové zvyklosti, náboženství, životní styl a spotřebitelské preference. Z grafu 22 je patrná nejvyšší roční spotřeba masa (v hodnotě na kosti) na osobu v období 1948 – 2006 v ČR, jíž bylo dosaženo v roce 1989 (97, 4 kg), z níž 49, 9 kg činila spotřeba vepřového masa. Nejvyšší spotřeby vepřového masa na obyvatele v ČR bylo ale dosaženo v roce 1990 (50 kg). Od roku 1989 se roční spotřeba masa na obyvatele v ČR snížila o 16, 8 kg (v roce 2006: 80, 6 kg). Na tomto snížení se nejvíce podílel pokles spotřeby hovězího masa o 19,6 kg, spotřeba vepřového masa se snížila pouze o 9,2 kg, naopak spotřeba drůbežího masa vzrostla o 12, 9 kg. Graf 22: Spotřeba masa v hodnotě na kosti v ČR v období 1948 – 2006 100,0 90,0 80,0 70,0 60,0 50,0 40,0 30,0 20,0

0,0

1948 1949 1950 1951 1952 1953 1954 1955 1956 1957 1958 1959 1960 1961 1962 1963 1964 1965 1966 1967 1968 1969 1970 1971 1972 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006

10,0

Zdroj: vlastní zpracování z dat ČSÚ (2011) Vývoj spotřeby nejdůležitějších druhů mas je zachycen v grafu 23. Roční spotřeba vepřového masa na osobu v ČR se od roku 2000 pohybuje konstantně kolem 41 kg. K nárůstu spotřeby dochází dlouhodobě u drůbežího masa, jež je od roku 1998 na druhém místě hned po vepřovém mase. Vlivem vysoké ceny hovězího masa, došlo od roku 1990 k výraznému snížení jeho spotřeby. V posledních letech došlo sice k nepatrnému nárůstu spotřeby hovězího masa, nicméně jeho spotřeba je stále na nižší úrovni, než v roce 1948.

114

Graf 23: Spotřeba nejvýznamnějších druhů mas v ČR v období 1948 - 2009 50,0

40,0

30,0

20,0

0,0

1948 1949 1950 1951 1952 1953 1954 1955 1956 1957 1958 1959 1960 1961 1962 1963 1964 1965 1966 1967 1968 1969 1970 1971 1972 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

10,0

Vepřové maso

Hovězí maso

Drůbeží maso

Zdroj: vlastní zpracování z dat ČSÚ (2011) Spotřeba vepřového masa je také ovlivněna jeho kvalitou (hmotnost a podíl svaloviny jatečného těla), k tomuto účelu je využíváno systému SEUROP. Současní spotřebitelé žádají v souladu se zdravým životním stylem vepřové maso vyšší kvality, s nižším podílem tuku a lepšími senzorickými a chuťovými vlastnostmi. Vstup ČR do EU zvýšil nutnost produkce vyšší kvality vepřového masa, tak aby splňovalo zvyšující se požadavky evropských spotřebitelů. Tento vývoj v kvalitě vepřového masa je patrný právě ze systému SEUROP. Na začátku roku 2004 byla v největší míře spotřebovávána třída U. V současnosti (v roce 2011) je této třídy spotřebováváno pouze 24 %, což je pokles o 21 p. b., při porovnání s rokem 2002. Od roku 2004 (v 11. týdnu) vzrostla poptávka po třídě E z původních 41 % o 5 p. b. V současné době se obchoduje s 62 % této třídy, ve srovnání s rokem 2002 tedy vzrostla poptávka po této kategorii o 32 p. b. Nárůst spotřeby ve třídě S, je zaznamenán ve stejném období s kategorií E. Konkrétně došlo k navýšení z 5 % (2002) na 11 % (2011). Naopak spotřeba třídy R poklesla z původních 15 % (2002) na současné 3% (2011). Týdenní vývoj

115

procentního zastoupení jednotlivých jakostních tříd systému SEUROP je zachycen v grafu 24 (třídy S, E, U, R) a v grafu 25 (třídy O, P).

Graf 24: Procentní zastoupení jakostních tříd prasat S, E, U, R v systému SEUROP (27. týden 2006 – 52. týden 2011) 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10%

2006/27 2006/37 2006/47 2007/5 2007/15 2007/25 2007/35 2007/45 2008/3 2008/13 2008/23 2008/33 2008/43 2009/1 2009/11 2009/21 2009/31 2009/41 2009/51 2010/8 2010/18 2010/28 2010/38 2010/48 2011/6 2011/16 2011/26 2011/36 2011/46

0%

S

E

U

R

Zdroj: vlastní zpracování z dat TIS SZIF (2012) Graf 25: Procentní zastoupení jakostních tříd prasat O, P v systému SEUROP (27. týden 2006 – 52. týden 2011) 1,0%

0,8%

0,6%

0,4%

0,2%

2006/27 2006/37 2006/47 2007/5 2007/15 2007/25 2007/35 2007/45 2008/3 2008/13 2008/23 2008/33 2008/43 2009/1 2009/11 2009/21 2009/31 2009/41 2009/51 2010/8 2010/18 2010/28 2010/38 2010/48 2011/6 2011/16 2011/26 2011/36 2011/46

0,0%

O

P

Zdroj: vlastní zpracování z dat TIS SZIF (2012)

116

6.5 Bilance produkce a spotřeby vepřového masa v ČR Z analýz změn stavů prasat a objemu výroby vepřového masa v ČR je zřejmé, že odvětví chovu prasat a výroby vepřového masa v ČR zažívá hlubokou krizi. Snižující se produkce vepřového masa nereflektuje stabilní poptávku po této komoditě v ČR. Srovnání produkce jatečných zvířat a vepřového masa se spotřebou vepřového masa v ČR je zachyceno v grafu 26. Rovněž je z grafu patrný pokles soběstačnosti ČR ve výrobě vepřového masa od roku 2003, tento pokles je vyjádřen rozdílem mezi domácí výrobou a spotřebou vepřového masa. Tento rozdíl se dále prohlubuje až do roku 2010. K největším poklesům v produkci vepřového masa za období 2001 – 2010 došlo v letech 2004 – 2005 a 2008 – 2009. Pokles celkových stavů prasat se rovněž projevil ve snižující se výrobě jatečných prasat, k jejichž největšímu poklesu došlo v období 2008 – 2010. Graf 26: Srovnání produkce vepřového masa (v tis. tun jat. hm) a jatečných prasat (v tis. tun živé hm) a spotřeby vepřového masa (v tis. tun jat. hm) v ČR za období 2001 – 2010 500

450

400

350

300

250

200 2001

2002

2003

2004

2005

Výroba jatečných prasat

2006

2007

2008

2009

2010

Výroba vepřového masa

Spotřeba vepřového masa

Zdroj: vlastní zpracování z dat ČSÚ (2011) Vyjádřené podíly jednotlivých krajů na celkových stavech prasat v ČR (viz kapitola 6.3) neodhalují výrazné změny v pozicích mezi jednotlivými kraji z hlediska chovu prasat. Rovněž podíly jednotlivých krajů na celkovém objemu výroby vepřového masa v ČR nezaznamenaly velké změny. Z provedených analýz je zřejmé, že sledované změny v celé komoditní vertikále nejsou jen důsledkem změn na vnitřním trhu ČR. K největším změnám ve stavech prasat 117

i v objemu výroby vepřového masa došlo v období po vstupu ČR do EU. Z toho důvodu je pro hlubší pochopení souvislostí tohoto vývoje také zkoumán zahraniční obchod ČR s nejvýznamnějšími státy v kapitolách KN 0103 (živý vepřový dobytek) a KN 0203 (vepřové maso).

118

6.6 Vývoj cen na trhu jatečních prasat a vepřového masa v ČR Cenový vývoj je hodnocen v jednotlivých fázích komoditní vertikály prostřednictvím rozdílných úrovní cen. V první fázi komoditní vertikály je zachycen vývoj cen zemědělských výrobců (CZV). Dalším stupněm je 1. a 2. fáze zpracování, jež je analyzována prostřednictvím cen průmyslových výrobců (CPV). Finální fází jsou spotřebitelské články komoditní vertikály, vývoj cen v této oblasti je zachycen prostřednictvím spotřebitelských cen (SC). V podkapitole 6.6.4 je provedena komparace vývoje mezi jednotlivými cenovými hladinami. V rámci podkapitoly 6.6.5 je statisticky ověřena variabilita průměrných měsíčních cen (v jednotlivých cenových hladinách) před a po vstupu ČR do EU. Pro CZV, CPV i SC vepřové kýty i vepřového boku jsou použity průměrné měsíční ceny za období leden 2000 až říjen 2010. Pro tento účel jsou využívány parametrické testy hypotéz. Konkrétně je využit parametrický test o shodě dvou rozptylů (F – test): testové kritérium: kde S12 je vždy větší z obou rozptylů. Kritický obor je v intervalu:

.

Rovněž je statisticky ověřována významnost v rozdílu průměrných měsíčních cen (v jednotlivých cenových hladinách) před a po vstupu ČR do EU. V tomto případě je využit parametrický test o dvou středních hodnotách při neznámých rozptylech (t-test): testovací kritéria: 1) Pro stejné rozptyly:

2) Pro nestejné rozptyly:

přičemž ν je nutné zaokrouhlit.

119

6.6.1 Ceny zemědělských výrobců (CZV) Cena zemědělských výrobců vyjadřuje cenu základní suroviny, na této úrovni komoditní vertikály je tedy realizován nejnižší podíl přidané hodnoty. CVZ mohou být vyjádřeny v ceně živé hmotnosti (v živém) nebo v mase. Velkou roli na cenu prasat mají faktory jako je jejich věk, váha a mnoho kvalitativních hledisek. Hodnota v mase je ovlivněna fází jatečné úpravy, zatím co hodnota v živém může být upravena o různé srážky např. za nakrmenost apod. Graf 27: Vývoj měsíčních CZV v období 2000/01 – 2010/10 (v Kč) 80 70 60 50 40 30

2010/1

2009/3

2008/5

2007/7

2006/9

2005/11

2005/1

2004/3

2003/5

2002/7

2001/9

2000/11

2000/1

20

Průměrná cena jatečných prasat v mase, ZV

Průměrná cena v živém, ZV

Ceny odstavených selat (Kč/kg ž. hm.) ZV

Expon. (Průměrná cena jatečných prasat v mase, ZV)

Expon. (Průměrná cena v živém, ZV)

Expon. (Ceny odstavených selat (Kč/kg ž. hm.) ZV)

Zdroj: vlastní zpracování z dat MZE a Situační a výhledové zprávy – vepřové maso (2011) Z grafu 27 je patrný rozdíl ve výši ceny v mase a v živé hmotnosti. Nejvyšší průměrné CZV v živém i v mase byly zaznamenány v roce 2001, nejnižší průměrné CZV pak v roce 2004. Ve vývoji cen prasat lze rovněž sledovat sezónní charakter, kdy nejvyšší ceny jsou realizovány zpravidla v zimních měsících, naopak nejnižších cen je obecně dosahováno v měsících letních. V dlouhodobém horizontu je patrná tendence ke snižování těchto cen, jež je vyjádřena exponenciální spojnicí trendu. Z porovnání vývoje průměrných CZV před a po vstupu do EU (odděleno svislou čarou), je viditelný značný rozdíl ve stabilitě cen. Před vstupem do EU vykazovaly ceny mnohem větší nestabilitu. V období po vstupu do EU lze pozorovat sezónní výkyvy, nicméně v mnohem menší intenzitě než před vstupem do EU.

120

6.6.2 Ceny průmyslových výrobců (CPV) Další stupeň zkoumané komoditní vertikály představují průmysloví výrobci (zpracovatelé) suroviny (prasat a vepřového masa). Do této kategorie patří zejména jatka, bourárny a producenti masných výrobků. V grafu 28 je zachycen vývoj cen realizovaných těmito subjekty za vepřový bok a vepřovou kýtu. Vepřová kýta představuje vysoce hodnocenou část jatečně upraveného těla, což se odráží v její vyšší ceně. Naopak vepřový bok patří díky vysokému podílu tuku k méně hodnotným částem JUT, což je zřejmé z jeho relativně nízké ceny. Nejvyšší průměrné CPV obou sledovaných částí JUT byly zaznamenány v roce 2001. Prostřednictvím exponenciální spojnice trendu, je vyjádřen dlouhodobý trend ve zkoumaných cenách. Průměrné CPV vepřové kýty z dlouhodobého hlediska klesají, což je patrné i v její současné nejnižší ceně. Přestože, průměrné ceny vepřového boku mají dlouhodobě mírně klesající tendenci, ve srovnání s hodnotnějšími částmi JUT je jejich cena relativně stabilní. Průměrná CPV vepřové kýty činila v roce 2001 113, 7 Kč/kg, v roce pak 2004 91, 5 Kč/kg a v roce 2010 již jen 76, 6 Kč/kg. U vepřového boku činila průměrná CPV v roce 2001 62,4 Kč/kg, v roce 2004 poklesla na 45,5 Kč/kg a v roce 2010 došlo k mírnému nárůstu na 47,6 Kč/kg. Ve vývoji CPV lze rovněž sledovat sezónní výkyvy, které ale nejsou již tak výrazné, jako u CZV. Před vstupem ČR do EU je patrná i u CPV větší nestabilita v cenách, zatímco po vstupu je tato nestabilita na mnohem nižší úrovni (za svislou čarou). Graf 28: Vývoj měsíčních CPV v období 2000/01 – 2010/10 (v Kč) 120 110 100 90 80 70 60 50

2010/1

2009/3

2008/5

2007/7

2006/9

2005/11

2005/1

2004/3

2003/5

2002/7

2001/9

2000/11

2000/1

40

Průměrná cena PV, CZK/kg - vepřový bok

Průměrná cena PV, CZK/kg - vepřová kýta

Expon. (Průměrná cena PV, CZK/kg - vepřový bok)

Expon. (Průměrná cena PV, CZK/kg - vepřová kýta)

Zdroj: vlastní zpracování z dat MZE a Situační a výhledové zprávy – vepřové maso (2011)

121

6.6.3 Spotřebitelské ceny (SC) Největší podíl přidané hodnoty je v současných podmínkách agrobyznysu realizován na poptávkové straně komoditní vertikály. Výše přidané hodnoty tedy se nejvíce odráží ve spotřebitelských cenách, které do značné míry ovlivňují poptávku po vepřovém mase. Spotřebitelské ceny jsou důležitým nositelem informací pro zemědělské výrobce i potravináře, determinující podobu (množství a rozsah) jejich budoucí produkce. SC se bezprostředně týkají maloobchodů, tj. obchodních míst, se kterými přijde konečný spotřebitel do styku. V grafu 29 je opět zachycen vývoj SC vepřového boku a vepřové kýty. Vepřová kýta, představuje hodnotnější produkt, což je zřejmé z její vyšší ceny ve srovnání s cenou méně hodnotného vepřového boku. Z dlouhodobého hlediska lze pozorovat klesající trend v průměrných SC vepřové kýty, jež je vyjádřena exponenciální spojnicí trendu. Nejvyšší průměrné SC vepřové kýty byly realizovány v roce 2001, zatímco její nejnižší hodnoty byly zaznamenány na konci roku 2009. Průměrná SC vepřové kýty činila v roce 2001 135, 8 Kč/kg, v roce 2004 poklesla na 110, 1 a v roce 2010 již pouze 102, 8 Kč/kg. Nejvyšší SC vepřového boku byly rovněž realizovány v roce 2001, nejnižší hodnoty byly naopak sledovány v roce 2000. Na rozdíl od vepřové kýty, lze z dlouhodobého hlediska charakterizovat vývoj SC vepřového boku jako stabilní. V roce 2001 činila průměrná spotřebitelská cena vepřového boku 75, 9 Kč/kg, v roce 2004 poklesla na 59, 6 Kč/kg a v roce 2010 došlo k nárůstu na 65, 3 Kč/kg. Rovněž na úrovni SC lze pozorovat výraznou nestabilitu před vstupem ČR do EU a jednoznačně stabilnější vývoj cen po vstupu ČR do EU (za svislou čarou). Sezónní výkyvy jsou zde také patrné, ale v mnohem menší míře, než u předchozích CZV a CPV. Graf 29: Vývoj měsíčních SC v období 2000/01 – 2010/10 (v Kč) 130 110 90 70

2010/7

2009/1

2008/4

2009/10

Průměrná cena SC, CZK/kg - vepřový bok Průměrná cena SC, CZK/kg - vepřová kýta

2007/7

2006/10

2006/1

2005/4

2004/7

2003/10

2003/1

2002/4

2001/7

2000/10

2000/1

50

Zdroj: vlastní zpracování z dat MZE a Situační a výhledové zprávy – vepřové maso (2011)

122

6.6.4 Komparace vývoje mezi jednotlivými cenovými hladinami Vývoj jednotlivých cenových hladin vepřové kýty je znázorněn v grafu 30 a), b). Z komparace průměrných měsíčních v grafu 30 a), jsou patrné rozdíly v přidané hodnotě v jednotlivých výrobních fázích. Zřejmá je rovněž rozdílná reakce na změnu ceny mezi jednotlivými cenovými hladinami. Všechny tři cenové hladiny vykazují výraznou fluktuaci před vstupem ČR do EU a její následné snížení po vstupu ČR do EU (odděleno svislou čarou). Současné kolísání cen je charakteristické zejména sezónními výkyvy, které se nejsilněji projevují v CZV a nejméně v SC. Z výrazného poklesu CPV od září 2008 (88, 24 Kč/kg) do října 2010 (75,5 Kč/kg) je patrný silný vliv obchodních řetězců na snižování cen vstupů při zachování příp. jen mírném snížení vlastní ziskové marže. Obchodní řetězce tak využívají svého postavení v komoditní vertikále k realizaci vlastního zisku na úkor předchozích článků (zejména průmyslových výrobců). Graf 30: Vývoj cenových hladin u vepřové kýty v období 2000/01 – 2010/10 a)Komparace průměrných měsíčních cen (v Kč) 145

b) Bazické vyjádření cenových hladin (1 = roku 2000) 1,4 1,3

125

1,2 105

1,1

85

1 0,9

65

0,8 45

0,7

25

CZV

SC

CPV

2010/9

2009/3

2009/12

2008/6

2007/9

2006/12

2006/3

2005/6

2004/9

2003/3

2003/12

2002/6

2000

2001/9

2010/7

2009/1

2009/10

2008/4

2007/7

2006/1

CPV

2006/10

2005/4

2004/7

2003/1 SC

2003/10

2002/4

2001/7

2000/1

2000/10

0,6

CZV

Zdroj: vlastní zpracování z dat MZE a Situační a výhledové zprávy – vepřové maso (2011) Rozdílnost sezónních výkyvů jednotlivých cenových hladin je patrná z grafu 30 b). V bazickém vyjádření jsou zřetelněji viditelné změny ve fluktuaci cenových hladin před a po vstupu ČR do EU. Rovněž je patrná sezónnost v cenových hladinách, jež je nejsilnější u CZV.

123

Velmi výrazný je také rozdílný vývoj cenových hladin CPV a relativně konstantní vývoj SC, který potvrzuje vliv obchodních řetězců na snižování cen vlastních vstupů. Vývoj jednotlivých cenových hladin vepřového boku je zdokumentován v grafu 31 a), b). Vepřový bok patří v současnosti k méně hodnotným částem JUT, což je patrné v jeho nižší ceně. Z grafu 9 a) je patrné, že rozdíly mezi cenovými hladinami CZV a CPV nejsou tak výrazná jako v případě vepřové kýty. U vepřového boku je realizovaná mnohem menší zisková marže všech článků komoditní vertikály. Rovněž u vepřového boku je patrný vliv sezónnosti na jednotlivé hladiny cen, která se nejvíce projevuje na CZV, což je zřetelně znázorněno v grafu 31 b).

Graf 31: Vývoj cenových hladin u vepřového boku v období 2000/01 – 2010/10 a)Komparace průměrných měsíčních cen (v Kč)

b) Bazické vyjádření cenových hladin (1 = roku 2000)

90

1,4

80

1,3 1,2

70

1,1 60 1 50 0,9 40

SC

2010/9

2009/12

2009/3

2008/6

2007/9

2006/3 CPV

2006/12

2005/6

2004/9

2003/12

2003/3

2002/6

2001/9

2010/7

2009/1

CZV

2009/10

2008/4

2007/7

2006/1

CPV

2006/10

2005/4

2004/7

2003/1 SC

2003/10

2002/4

0,6 2001/7

20 2000/1

0,7

2000/10

30

2000

0,8

CZV

Zdroj: vlastní zpracování z dat MZE a Situační a výhledové zprávy – vepřové maso (2011)

124

Také výrazné cenové fluktuace typické pro období před vstupem ČR do EU, se po vstupu (za svislou čarou) výrazně zmírnily. V případě vepřového boku si lze všimnout ještě silnější tlak finálních článků komoditní vertikály (řetězců) na snižování cen vstupů. Z obou grafů 9 a) i b) je patrná velmi slabá reakce SC na vývoj ostatních cenových hladin. Zejména od roku 2008 je patrná posilující pozice řetězců, které si udržují poměrně stabilní cenu vepřového boku, zatím co u CZV a CPV dochází k značné fluktuaci. 6.6.5 Hodnocení variability a významnosti rozdílu cen před a po vstupu ČR do EU 1) CZV jatečných prasat (v mase) Pro ověření statistické významnosti rozdílu ve variabilitě a průměrných CZV před a po vstupu ČR do EU, jsou využity průměrné měsíční ceny zemědělských výrobců jatečných prasat (v mase) za období leden 2000 až říjen 2010. Tyto CZV jsou aplikovány, pro obě zkoumané komodity (vepřovou kýtu a vepřový bok). V tab. 22 jsou zachyceny výchozí vypočtené hodnoty ze zkoumané časové řady. Tab. 22: Základní ukazatele Před vstupem do EU

Ukazatel Rozptyl cen Směrodatná odchylka cen Průměrná cena Počet pozorování

62,36 7,89 43,04 52

Po vstupu do EU 12,54 3,54 39,47 78

Zdroj: vlastní zpracování z dat MZE a Situační a výhledové zprávy – vepřové maso (2011) V tab. 23 byla pomocí F – testu ověřována významnost změny variability CZV před a po vstupu ČR do EU, a to jak na 5%, tak i 1% hladině významnosti. F – statistika padla v obou případech do kritického oboru. Byl prokázán statisticky vysoce významný rozdíl ve variabilitě průměrných měsíčních CZV jatečných prasat (v mase) před a po vstupu ČR do EU. Tab. 23: Vyhodnocení testu variability CZV jatečných prasat Hladina významnosti 5% 1% F – statistika

Kritický obor <1,18; ∞) <1,91; ∞) 4,97

Zdroj: vlastní zpracování z dat MZE a Situační a výhledové zprávy – vepřové maso (2011)

125

Dále byl testován rozdíl středních hodnot CZV před a po vstupu ČR do EU, viz tab. 24. Hodnota t – statistiky vyšla 3,05, což při 65 stupních volnosti padá do kritického oboru jak při 5%, tak i při 1% hladině významnosti. Tím byl prokázán statisticky vysoce významný rozdíl v průměrné měsíční CZV jatečných prasat před a po vstupu ČR do EU. Podařilo se tedy prokázat, že po vstupu ČR do EU došlo ke snížení CZV jatečných prasat. Tab. 24: Vyhodnocení testu rozdílu dvou středních hodnot Hladina významnosti 5% 1% t – statistika

Kritický obor <1,99; ∞) <2,65; ∞) 3,05

Zdroj: vlastní zpracování z dat MZE a Situační a výhledové zprávy – vepřové maso (2011) 2) CPV – Vepřová kýta V absolutním i relativním vyjádření časové řady CPV vepřové kýty (viz graf 30) je zřetelná velmi rozdílná variabilita před i po vstupu ČR do EU, patrné je také značné snížení CPV po vstupu ČR do EU. Pro statistické ověření tohoto pozorování jsou využity průměrné měsíční CPV vepřové kýty za období leden 2000 až říjen 2010. V tab. 25 jsou uvedeny základní hodnoty. Tab. 25: Základní ukazatelé Před vstupem do EU

Ukazatel Rozptyl cen Směrodatná odchylka cen Průměrná cena Počet pozorování

Po vstupu do EU

106,43 10,31 100,01 52

34,78 5,89 86,07 71

Zdroj: vlastní zpracování z dat MZE a Situační a výhledové zprávy – vepřové maso (2011) V tab. 26 byla pomocí F – testu ověřována významnost změny variability CPV před a po vstupu ČR do EU, a to jak na 5%, tak i 1% hladině významnosti. F – statistika padla v obou případech do kritického oboru. Byl prokázán statisticky vysoce významný rozdíl ve variabilitě průměrných měsíčních CPV vepřové kýty před a po vstupu ČR do EU. Tab. 26: Vyhodnocení testu variability CPV vepřové kýty Hladina významnosti 5% 1% F – statistika

Kritický obor <1,18; ∞) <1,94; ∞) 3,06

Zdroj: vlastní zpracování z dat MZE a Situační a výhledové zprávy – vepřové maso (2011)

126

Testování rozdílu středních hodnot CPV před a po vstupu ČR do EU je patrné v tab. 27. Hodnota t – statistiky vyšla 8,75, což při 76 stupních volnosti padá do kritického oboru jak při 5%, tak i při 1% hladině významnosti. Tím byl prokázán statisticky vysoce významný rozdíl v průměrné měsíční CPV vepřové kýty před a po vstupu ČR do EU. Podařilo se tedy prokázat, že po vstupu ČR do EU došlo ke snížení CPV vepřové kýty. Tab. 27: Vyhodnocení testu rozdílu dvou středních hodnot Hladina významnosti 5% 1% t – statistika

Kritický obor <1,99; ∞) <2,64; ∞) 8,75

Zdroj: vlastní zpracování z dat MZE a Situační a výhledové zprávy – vepřové maso (2011) 3) SC – Vepřová kýta Značný rozdíl ve variabilitě průměrných měsíčních SC vepřové kýty a tendence ke snižování cen před a po vstupu ČR do EU je patrný z grafu 30. Prostřednictvím statistického testování průměrných měsíčních CPV vepřové kýty za období leden 2000 až říjen 2010 byla tato pozorování ověřována. Základní hodnoty jsou uvedeny v tab. 28. Tab. 28: Základní ukazatelé Před vstupem do EU

Ukazatel Rozptyl cen Směrodatná odchylka cen Průměrná cena Počet pozorování

Po vstupu do EU

147,63 12,15 119,83 52

11,87 3,44 108,84 71

Zdroj: vlastní zpracování z dat MZE a Situační a výhledové zprávy – vepřové maso (2011) Pomocí F – testu byla ověřována významnost změny variability SC před a po vstupu ČR do EU, a to jak na 5%, tak i 1% hladině významnosti (viz tab. 29). F – statistika padla v obou případech do kritického oboru. Byl prokázán statisticky vysoce významný rozdíl ve variabilitě průměrných měsíčních SC vepřové kýty před a po vstupu ČR do EU. Tab. 29: Vyhodnocení testu variability SC vepřové kýty Hladina významnosti 5% 1% F – statistika

Kritický obor <1,18; ∞) <1,94; ∞) 12,44

Zdroj: vlastní zpracování z dat MZE a Situační a výhledové zprávy – vepřové maso (2011)

127

Ověření rozdílu středních hodnot SC před a po vstupu ČR do EU je zachyceno v tab. 30. Hodnota t – statistiky vyšla 6,34, což při 58 stupních volnosti padá do kritického oboru jak při 5%, tak i při 1% hladině významnosti. Tím byl prokázán statisticky vysoce významný rozdíl v průměrné měsíční SC vepřové kýty před a po vstupu ČR do EU. Podařilo se tedy prokázat, že po vstupu ČR do EU došlo ke snížení SC vepřové kýty. Tab. 30: Vyhodnocení testu rozdílu dvou středních hodnot Hladina významnosti 5% 1% t – statistika

Kritický obor <2,00; ∞) <2,66; ∞) 6,34

Zdroj: vlastní zpracování z dat MZE a Situační a výhledové zprávy – vepřové maso (2011) 4) CPV (Vepřový bok) Vývoj měsíčních CPV vepřového boku v období 2000/01 – 2010/10 je patrný z grafu 31. V absolutním i relativním vyjádření CPV vepřového boku (viz graf 31) je zřetelná velmi rozdílná variabilita cen před i po vstupu ČR do EU, patrné je také značné snížení CPV po vstupu ČR do EU. V tab. 31 jsou uvedeny základní hodnoty pro statistické ověření tohoto pozorování. Tab. 31: Základní ukazatelé Před vstupem do EU

Ukazatel Rozptyl cen Směrodatná odchylka cen Průměrná cena Počet pozorování

Po vstupu do EU

51,94 7,21 52,79 52

5,28 2,29 48,51 71

Zdroj: vlastní zpracování z dat MZE a Situační a výhledové zprávy – vepřové maso (2011) V tab. 32 byla pomocí F – testu ověřována významnost změny variability CPV před a po vstupu ČR do EU, a to jak na 5%, tak i 1% hladině významnosti. F – statistika padla v obou případech do kritického oboru. Byl prokázán statisticky vysoce významný rozdíl ve variabilitě průměrných měsíčních CPV vepřového boku před a po vstupu ČR do EU. Tab. 32: Vyhodnocení testu variability CPV vepřového boku Hladina významnosti 5% 1% F – statistika

Kritický obor <1,18; ∞) <1,94; ∞) 9,85

Zdroj: vlastní zpracování z dat MZE a Situační a výhledové zprávy – vepřové maso (2011)

128

Ověření rozdílu středních hodnot CPV před a po vstupu ČR do EU je zachyceno v tab. 33. Hodnota t – statistiky vyšla 4,14, což při 59 stupních volnosti padá do kritického oboru jak při 5%, tak i při 1% hladině významnosti. Tím byl prokázán statisticky vysoce významný rozdíl v průměrné měsíční CPV vepřového boku před a po vstupu ČR do EU. Podařilo se tedy prokázat, že po vstupu ČR do EU došlo ke snížení CPV vepřového boku. Tab. 33: Vyhodnocení testu rozdílu dvou středních hodnot Hladina významnosti 5% 1% t – statistika

Kritický obor <2,00; ∞) <2,66; ∞) 4,14

Zdroj: vlastní zpracování z dat MZE a Situační a výhledové zprávy – vepřové maso (2011) 5) SC (Vepřový bok) Z grafu 31 je patrný značný rozdíl ve variabilitě průměrných měsíčních SC vepřového boku před a po vstupu ČR do EU. Tendence ke snižování měsíčních SC není zcela zřejmá, naopak v případě SC došlo k mírnému nárůstu v roce 2010, ve srovnání s obdobím po vstupu ČR do EU. Prostřednictvím statistického testování průměrných měsíčních SC vepřového boku za období leden 2000 až říjen 2010 byla tato pozorování ověřována. Základní hodnoty jsou uvedeny v tab. 34. Tab. 34: Základní ukazatelé Před vstupem do EU

Ukazatel Rozptyl cen Směrodatná odchylka cen Průměrná cena Počet pozorování

Po vstupu do EU

60,73 7,79 65,78 52

3,64 1,91 64,85 71

Zdroj: vlastní zpracování z dat MZE a Situační a výhledové zprávy – vepřové maso (2011) V tab. 35 byla pomocí F – testu ověřována významnost změny variability SC před a po vstupu ČR do EU, a to jak na 5%, tak i 1% hladině významnosti. F – statistika padla v obou případech do kritického oboru. Byl prokázán statisticky vysoce významný rozdíl ve variabilitě průměrných měsíčních SC vepřového boku před a po vstupu ČR do EU. Tab. 35: Variabilita SC vepřové kýty Hladina významnosti 5% 1% F – statistika

Kritický obor <1,18; ∞) <1,94; ∞) 16,68

Zdroj: vlastní zpracování z dat MZE a Situační a výhledové zprávy – vepřové maso (2011)

129

Ověření rozdílu středních hodnot SC před a po vstupu ČR do EU je zachyceno v tab. 36. Hodnota t – statistiky vyšla 0,85, což při 56 stupních volnosti nepadá do kritického oboru při 5%, ani při 1% hladině významnosti. Tím nebyl prokázán statisticky významný rozdíl v průměrné měsíční SC vepřového boku před a po vstupu ČR do EU. V tomto jediném případě se tedy nepodařilo prokázat, že po vstupu ČR do EU došlo ke snížení ceny (SC vepřového boku). Tab. 36: Vyhodnocení testu rozdílu dvou středních hodnot Hladina významnosti 5% 1% t – statistika

Kritický obor <2,00; ∞) <2,67; ∞) 0,85

Zdroj: vlastní zpracování z dat MZE a Situační a výhledové zprávy – vepřové maso (2011)

130

6.7 Zahraniční obchod ČR – živá prasata a vepřové maso Nejvýznamnějšími importéry agrárních výrobků z ČR jsou Slovensko, Německo, Polsko, Rakousko, Maďarsko a také Itálie. Tyto země zaujímaly v roce 2010 celkem čtvrtinu českého agrárního vývozu. Vývoz agrárních výrobků z ČR mimo EU 27 směřuje do Ruska, Chorvatska, Japonska a na Ukrajinu. Největšími exportéry agrárního zboží do ČR jsou dlouhodobě Německo, Polsko, Nizozemsko, Slovensko, Rakousko a Itálie, tyto země představují více než dvě třetiny agrárního dovozu. Ze států mimo EU 27 mají na straně dovozu největší zastoupení Čína, USA, Brazílie a Turecko. Nejvýraznější zhoršení bilance českého agrárního obchodu bylo podle UZEI (2011), patrné v roce 2009 (ve srovnání s roky 2005 – 2009), konkrétně s Polskem, Nizozemskem, Německem, Portugalskem, Španělskem. Se všemi zmíněnými státy došlo k nárůstu čistého dovozu. Z hlediska třetích zemí (mimo EU 27), došlo k největšímu snížení čistého vývozu českých agrárních výrobků do Ruska. Ke zlepšení bilance (zvýšení čistého vývozu) českého agrárního obchodu došlo s Itálií, Slovenskem, Velkou Británií, Švédskem a Rumunskem. V případě Itálie a Velké Británie bylo dosaženo zlepšení bilance vlivem zvýšení vývozu cigaret. Největší část českého agrárního exportu v roce 2010 představovaly produkty s nízkou přidanou hodnotou. Ze zpracovaných výrobků měly velký podíl v českém agrárním exportu ty, které jsou současně nejvíce dováženými produkty. Nejčastěji se jedná o výrobky, polotovary a suroviny velkých nadnárodních firem, které s nimi obchodují na základě vlastní obchodní strategie. Nejvíce dovážené agrární zboží je typické vysokým stupněm finalizace (výrobky s vyšší přidanou hodnotou). Mezi nejvíce dovážené výrobky patří vepřové maso, pekařské zboží, pečivo, potravinové přípravky, čokoláda, krmiva, víno, káva, ovoce a zelenina. Z vývoje agrárního importu ČR je patrné, že dochází ke zvyšování dovozu výrobků, ve kterých v minulosti ČR dosahovalo soběstačnosti. Z grafu 32 je patrné prohlubující se záporné saldo zahraničního obchodu s vepřovým masem (kapitola KN 0203).

131

Graf 32: Saldo zahraničního obchodu ČR s vepřovým masem (v tis. t) 60,0 10,0 -40,0

2004200520062007200820092010

-90,0 -140,0 -190,0

Zdroj: vlastní zpracování z dat ČSÚ (2011) Prudký nárůst dovozu vepřového masa signalizuje snižování konkurenceschopnosti odvětví vepřového masa v ČR. Velkou měrou se na tomto nepříznivém vývoji vertikály vepřového masa projevil také rostoucí import živých prasat do 50 kg (selat) z Dánska a Nizozemí a prasat nad 50 kg z Německa. Z Dánska byla v roce 2010 dovezena živá prasata o celkové hodnotě 551, 5 mil. Kč, z Nizozemska za 187, 6 mil Kč a z Německa za 152, 5 mil. Kč. Z grafu 33, je patrný prudký nárůst dovozu živých prasat KN 0103 (v tunách živé hmotnosti) po vstupu ČR do EU v roce 2004. Záporné saldo této položky (měřeno v tunách) lze sledovat od roku 2009. Vyjádřením zahraničního obchodu stejné položky v Kč, se projevuje záporné saldo 211,3 mil. Kč již v roce 2008 (viz tab. 37). Graf 33: Saldo zahraničního obchodu ČR s živými prasaty KN 0103 (v tis. t živé hm.) 60,0 50,0 40,0 30,0 20,0 10,0 0,0 -10,0

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

-20,0 Import 0103

Export 0103

Saldo 0103

Zdroj: vlastní zpracování z dat ČSÚ (2011) Tab. 37: Saldo zahraničního obchodu ČR s živými prasaty – KN 0103 (v mil. Kč) KN 0103 Export Import Saldo

2004 2005 728,1 591,6 34,5 188,3 693,6 403,3

2006 473,6 264,5 209,1

2007 2008 478,0 484,5 339,9 696,2 138,1 -211,6

2009 397,7 1 059,8 -662,1

2010 599,1 1 060,8 -461,7

Zdroj: Monitoring AZO, UZEI (2011) 132

Z grafu 34 je rovněž patrné zvyšující se záporné saldo zahraničního obchodu s vepřovým masem od vstupu ČR do EU v roce 2004. Největší množství vepřového masa 103 254 tun (v roce 2010) bylo do ČR dovezeno z Německa v celkové hodnotě 4 818, 2 mil. Kč. Mezi další významné dovozce tohoto produktu s vyšší přidanou hodnotou (v roce 2010) patří: Polsko (dovoz do ČR v hodnotě: 1 033, 8 mil. Kč), Rakousko (dovoz do ČR v hodnotě: 789 mil. Kč), Španělsko (dovoz do ČR v hodnotě: 676 mil. Kč), Nizozemí (dovoz do ČR v hodnotě: 397 mil. Kč), Dánsko (dovoz do ČR v hodnotě: 212 mil. Kč) a Maďarsko (dovoz do ČR v hodnotě: 329 mil. Kč). V roce 2010 bylo do ČR dovezeno 198 697,7 tun vepřového masa o celkové hodnotě 9 813,6 mil. Kč. Graf 34: Saldo zahraničního obchodu ČR s vepřovým masem KN 0203 (v tis. t jat. hm.) 200,0 150,0 100,0 50,0 0,0 -50,0

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

-100,0 -150,0 -200,0 Import 0203

Export 0203

Saldo 0203

Zdroj: vlastní zpracování z dat ČSÚ (2011) Tab. 38: Saldo zahraničního obchodu ČR s vepřovým masem - KN 0203 (v mil. Kč) KN 0203 Export Import Saldo

2004 697,6 3 343,6 -2 646,0

2005 1 138,0 5 521,5 -4 383,5

2006 1 289,1 6 181,7 -4 892,6

2007 1 631,5 6 711,7 -5 080,2

2008 1 877,6 7 868,6 -5 991,0

2009 1 960,0 9 471,7 -7 511,7

2010 1 974,6 9 813,6 -7 839,0

Zdroj: Monitoring AZO, UZEI (2011) Následující část je zaměřena na podrobnější analýzu vývoje zahraničního obchodu s vepřovým masem a živými prasaty mezi ČR a státy, které se na tomto obchodu nejvýznamněji podílí. Nejvýznamněji se na zahraničním obchodu s vepřovým masem a živými prasaty podílí: Německo, Polsko, Dánsko, Nizozemí, Španělsko, Rakousko, Maďarsko a Slovensko. Z toho důvodu bude důkladná analýza zahraničního obchodu ČR (kapitol KN 0103 a KN 0203) zaměřena právě na tyto státy.

133

6.7.1 Zahraniční obchod ČR ↔ Německo Význam zahraničního obchodu s Německem z hlediska zkoumaných produktů (KN 0103, 0203), je zřejmý při porovnání grafu 35 a) s grafem 35 b). Graf 35 a) znázorňuje celkové saldo zahraničního obchodu ČR v položkách KN 0103 a 0203. Graf 11 b) představuje zahraniční obchod ČR ve stejných položkách, ale pouze ve vztahu k Německu. Porovnáním obou grafů je zřejmé, že dovoz vepřového masa z Německa představuje největší podíl na dovozu vepřového masa do ČR. Z grafu 35 b) je také zřejmý prudký nárůst dovozu vepřového masa z Německa po vstupu ČR do EU v roce 2004. Současně se ukazuje, že s růstem dováženého masa z Německa začal stoupat vývoz živých prasat z ČR do Německa. Graf 35: Saldo zahraničního obchodu ČR, KN 0203, 0103 (v tis. t)

-90

-90

-140

-140

-190

-190

SALDO 0203 (E-I)

2010

2009

2008

2007

2006

2005

-40

2004

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

-40

2003

10

2002

10

2001

60

60

2000

b) Německo - ČR

ČR celkem

1999

a)

SALDO 0103 (E-I)

Zdroj: vlastní zpracování z dat ČSÚ (2011) Struktura zahraničního obchodu ČR s Německem s živými prasaty Vývoj zahraničního obchodu s živými prasaty vypovídá především o změnách pozice prvovýrobců tj. chovatelů prasat (od šlechtitelské práce až po výkrm). Vývoj zahraničního obchodu s Německem s živými prasaty v kapitole KN 0103 v letech 1999 – 2010, lze rozdělit do tří fází: 1) Vyrovnané saldo v letech 1999 – 2003, 2) Kladné saldo v letech 2004 – 2007, 3) Záporné saldo v letech 2008 – 2010. Tyto fáze jsou znázorněny v následujícím grafu 36. Jednotlivé fáze jsou dále podrobně analyzovány.

134

Graf 36: Saldo zahraničního obchodu ČR s Německem s živými prasaty KN 0103 (v tis. t živé hm.) 1. Fáze

10

3. Fáze

2. Fáze

5

0 2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999 -5

-10 Celkem 0103 - IMPORT

Celkem 0103 - EXPORT

SALDO 0103 (E-I)

Zdroj: vlastní zpracování z dat ČSÚ (2011) 1) Fáze: 1999 – 2003: vyrovnané saldo KN 0103 Z tab. 39 je zřejmé, že sledované období 1999 – 2003 bylo typické vyrovnaným saldem zahraničního obchodu s živými prasaty. Nejvyrovnanějšího salda bylo dosaženo v roce 2001, kdy vykazovalo hodnotu 8 000 Kč, což představovalo v množstevním vyjádření 14 tun živé hmotnosti. Tab. 39: Saldo zahraničního obchodu ČR – Německo s živými prasaty KN 0103 v letech 1999 - 2003 Položka Netto (t) Statistická hodnota (v tis. Kč)

1999 -241 -5 410

2000 -38 -3 506

2001 14 8

2002 59 2 151

2003 9 -115

Zdroj: ČSÚ (2011) Ve struktuře importu živých zvířat do ČR z Německa hrály nejvýznamnější roli v tomto období položky: dobytek vepřový plemenný čistokrevný živý KN 01031000 (v letech 2001 – 2003), dobytek vepřový živý domácí druhy nad 50 kg KN 01039219 (pouze v roce 1999) a dobytek vepřový živý domácí druhy do 50 kg KN 01039110 (v letech 1999 – 2000). Strukturu exportu živých zvířat z ČR do Německa tvořily položky: dobytek vepřový plemenný čistokrevný živý KN 01031000 (v letech 1999, 2002 – 2003) a dobytek vepřový živý domácí druhy nad 50 kg KN 01039219 (v letech 2001 – 2002).

135

2) Fáze: 2004 – 2007: kladné saldo KN 0103 Po vstupu ČR do EU v roce 2004, došlo k extrémnímu nárůstu vývozu živých prasat do Německa, současně vzrostl i nárůst dovozu živých prasat z Německa do ČR. V tab. 40 je zachycen vývoj salda zahraničního obchodu mezi ČR a Německem s živými prasaty v letech 2004 – 2007. Tab. 40: Saldo zahraničního obchodu ČR – Německo s živými prasaty KN 0103 v letech 2004 – 2007 Položka Netto (t) Statistická hodnota (v tis. Kč)

2004 2 964 106 766

2005 3 407 89 303

2006 3 988 117 408

2007 5 568 75 531

Zdroj: ČSÚ (2011) Struktura importu živých zvířat do ČR z Německa v období 2004 – 2007 byla tvořena položkami: dobytek vepřový plemenný čistokrevný živý KN 01031000 (v letech 2004 – 2007), dobytek vepřový živý domácí druhy do 50 kg KN 01039110 (v letech 2004 – 2007), prasnice živé, které vrhly selata aspoň 1x, domácí druhy nad 160 kg KN 01039211 (v letech 2004 a 2007), dobytek vepřový živý domácí druhy nad 50 kg KN 01039219 (v letech 2004 – 2007) a dobytek vepřový živý do 50 kg nedomácí druhy KN 01039190 (v letech 2002 – 2007). Z tab. 41 je patrné, že nevětším objemem i hodnotou byl dovoz živých prasat z Německa do ČR v období 2004 – 2007 tvořen položkou KN 01039110 (dobytek vepřový živý domácí druhy do 50 kg), tzn. živá selata na výkrm = kvalitní vstupy pro výkrm v ČR. Tab. 41: Nejvýznamnější položky importu živých prasat do ČR z Německa v letech 2004 – 2007 KN

Netto (t)

01031000 01039110 01039211 01039219 01039190 01039290

450 2 212 22 856 287 616

Statistická hodnota (v tis. Kč) 19 342 129 547 1 120 33 579 15 792 70 957

Zdroj: ČSÚ (2011) Strukturu exportu živých prasat z ČR do Německa tvořily v období 2004 – 2007 položky: dobytek vepřový živý domácí druhy do 50 kg KN 01039110 (v roce 2004), dobytek vepřový živý domácí druhy nad 50 kg KN 01039219 (v letech 2004 – 2007), dobytek vepřový živý ostatní nad 50 kg nedomácí druhy KN 01039290 (v letech 2004 –

136

2007), dobytek vepřový plemenný čistokrevný živý KN 01031000 (v letech 2005 – 2007) a prasnice živé, které vrhly selata aspoň 1x, domácí druhy nad 160 kg KN 01039211 (v letech 2005 – 2007). V tab. 42 je znázorněn export živých prasat z ČR do Německa v letech 2004 – 2007. Nejvýrazněji se na tomto vývozu podílela položka KN 01039219 (dobytek vepřový živý domácí druhy nad 50 kg), tzn. živá prasata po výkrmu = kvalitní vstupy pro německý zpracovatelský průmysl. Tab. 42: Nejvýznamnější položky e portu živých prasat z ČR do Německa v letech 2004 - 2007 KN

Netto (t)

01039110 01039219 01039290 01031000 01039211

8 18 218 1 539 65 417

Statistická hodnota (v tis. Kč) 665 555 906 44 909 1 091 11 935

Zdroj: ČSÚ (2011) 3) Fáze: 2008 – 2010: záporné saldo KN 0103 Od roku 2008 došlo k výrazné změně z původně kladného salda zahraničního obchodu s živými prasaty (2. Fáze) na saldo záporné. Tato změna byla způsobena nárůstem importu živých prasat do ČR z Německa a současným poklesem exportu živých prasat z ČR do Německa. Hodnota salda v tomto období v tunách živé hmotnosti i peněžních jednotkách je znázorněna v tab. 43. Tab. 43: Saldo zahraničního obchodu mezi ČR a Německem s živými prasaty KN 0103 v letech 2008 – 2010 Položka Netto (t) Statistická hodnota (v tis. Kč)

2008 -4 186 -222 557

2009 -9 213 -354 098

2010 -3 711 -145 657

Zdroj: ČSÚ (2011) Struktura importu živých zvířat z Německa do ČR z Německa v období 2008 – 2010 byla tvořena zejména položkami: prasata živá plemenná čistokrevná KN 01031000 (v letech 2008 – 2009), prasata domácí druhy o živé hmotnosti do 50 kg neplemenná čistokrevná KN 01039110 (v letech 2008 – 2010), dobytek vepřový živý do 50 kg nedomácí druhy KN 01039190 (v letech 2008 – 2009), dobytek vepřový živý domácí druhy nad 50 kg KN 01039219 (v letech 2008 – 2010) a dobytek vepřový živý ostatní nad 50 kg nedomácí druhy KN 01039290 (v letech 2008 – 2010). Z tab. 44 je zřejmé, že nejvýrazněji se na importu živých prasat podílela položka KN 01039219 137

(dobytek vepřový živý ostatní nad 50 kg nedomácí druhy), tzn. živá prasata nižší kvality – vyřazená z chovu apod. = vstupy nižší kvality pro český zpracovatelský průmysl. Tab. 44: Nejvýznamnější položky importu živých prasat do ČR z Německa v letech 2008 - 2010 KN 01031000 01039110 01039190 01039219 01039290

Netto (t) 45 1 173 676 17 286 822

Statistická hodnota (v tis. Kč) 7 658 65 702 40 652 641 547 32 207

Zdroj: ČSÚ (2011) Strukturu exportu živých prasat z ČR do Německa tvořily v období 2008 – 2010 položky: prasata živá plemenná čistokrevná KN 01031000 (v letech 2008 – 2010), prasnice živé, které vrhly selata aspoň 1x, domácí druhy nad 160 kg KN 01039211 (v letech 2008 – 2010), dobytek vepřový živý domácí druhy nad 50 kg KN 01039219 (v letech 2008 – 2010) a dobytek vepřový živý ostatní nad 50 kg nedomácí druhy KN 01039290 (v letech 2008 – 2010). Tabulka 45 zachycuje nejvýznamnější položky exportu živých prasat v letech 2008 – 2010. V tomto období byl vývozu nejvýrazněji tvořen položkou KN 01039219 (dobytek vepřový živý domácí druhy nad 50 kg), tzn. živá prasata po výkrmu = kvalitní vstupy pro německý zpracovatelský průmysl. Tab. 45: Nejvýznamnější položky e portu živých prasat z ČR do Německa v letech 2008 - 2010 KN 01031000 01039211 01039219 01039290

Netto (t) 152 600 1 658 482

Statistická hodnota (v tis. Kč) 5 475 14 647 36 919 8 413

Zdroj: ČSÚ (2011)

138

Struktura zahraničního obchodu ČR s Německem s vepřovým masem Vývoj zahraničního obchodu s vepřovým masem vypovídá o změnách pozic zpracovatelů vepřového masa tj. 1. a 2. fáze zpracování, kde dochází k finalizaci a realizaci vyšší přidané hodnoty. Zahraniční obchod s Německem s vepřovým masem v kapitole KN 0203 v letech 1999 – 2010, lze rozdělit do dvou fází: 1. Záporné saldo v letech 1999 – 2003, 2. Prudký nárůst záporného salda v letech 2004 – 2007. Tyto fáze jsou znázorněny v následujícím grafu 37. Jednotlivé fáze jsou dále podrobně analyzovány. Graf 37: Saldo zahraničního obchodu ČR s Německem s vepřovým masem KN 0203 (v tis. t jat. hm.) 110

2. Fáze

1. Fáze

60

10 2010

2009

2008

B

2007

A

2006

2005

B

2004

2003

2002

2001

A

2000

1999

-40

C

-90

-140 Celkem 0203 - IMPORT

Celkem 0203 - EXPORT

SALDO 0203 (E-I)

Zdroj: vlastní zpracování z dat ČSÚ (2011) 1. Fáze: 1999 – 2003: záporné saldo KN 0203 V tab. 46 je zachycen vývoj salda zahraničního obchodu ČR s Německem s vepřovým masem v letech 1999 – 2003, toto období bylo typické záporným saldem sledované kapitoly KN 0203. V roce 2000 došlo k výraznému snížení importu vepřového masa z Německa, což způsobilo zlepšení bilance za tento rok. V následujícím roce 2001 ale import vepřového masa do ČR z Německa překročil množství i hodnotu importu roku 1999. Vývoj salda zahraničního obchodu s vepřovým masem mezi ČR a Německem od roku 2001 do roku 2003 (1. Fáze: b) je charakteristický každoročním nárůstem dovezeného množství i hodnoty vepřového masa. Výjimkou je rok 2003,

139

kdy množství dovezeného vepřového masa převyšovalo dovoz předchozího roku, nicméně celková hodnota dovozu byla mírně nižší. Tab. 46: Saldo zahraničního obchodu ČR – Německo s vepřovým masem KN 0203 v letech 1999 – 2003 Položka Netto (t) Statistická hodnota (v tis. Kč)

1999 -7 038 -211 355

2000 -3 813 -193 922

2001 -7 734 -391 809

2002 -9 277 -426 887

2003 -10 213 -421 289

Zdroj: ČSÚ (2011) Struktura importu vepřového masa z Německa do ČR v letech 1999 – 2003 byla nejvýrazněji ovlivněna položkami: maso z vepřů domácích, čerstvé, chlazené v celku nebo půlené KN 02031110 (v letech 1999 – 2001), boky bez kostí a kusy z nich z vepřů domácích, čerstvé, chlazené KN 02031915 (v letech 1999 – 2001), maso z vepřů domácích ostatní, čerstvé, chlazené, vykostěné KN 02031955 (v letech 1999 – 2003), maso z vepřů domácích ostatní zmrazené, vykostěné (bez boků) KN 02032955 (v letech 1999 – 2003) a boky bez kostí a kusy z nich z vepřů domácích, zmrazené KN 02032915 (v letech 2001 – 2003). Z tab. 47 je zřejmé, že nejvíce se na dovozu vepřového masa do ČR z Německa podílely položky: KN 02031110 (čerstvé chlazené v celku nebo půlené vepřové maso), KN 02031955 (čerstvé chlazené vykostěné vepřové maso) a KN 02032955 (zmrazené vykostěné vepřové maso). Tab. 47: Nejvýznamnější položky importu vepřového masa do ČR z Německa v letech 1999 - 2003 KN 02031110 02031915 02031955 02032915 02032955

Netto (t) 4 565 1 189 9 470 937 14 452

Statistická hodnota (v tis. Kč) 191 544 65 305 442 778 39 225 877 892

Zdroj: ČSÚ (2011) Struktura exportu vepřového masa z ČR do Německa v letech 1999 – 2003 byla nejvýrazněji ovlivněna položkami: maso z vepřů domácích ostatní, čerstvé, chlazené, vykostěné KN 02031955 (v letech 1999 – 2002), maso z vepřů domácích ostatní zmrazené, vykostěné (bez boků) KN 02032955 (v letech 1999 – 2003), maso z vepřů domácích, čerstvé, chlazené v celku nebo půlené KN 02031110 (v letech 2001 a 2003) a maso z vepřů domácích ostatní zmrazené, nevykostěné, (bez kýty, plecí, hřbetů) KN 02032959 (v roce 2003). Z tab. 48

140

je zřejmý největší význam položky KN 02032955 (zmrazené vykostěné vepřové maso bez boků) z hlediska exportu z ČR do Německa v tomto období. Tab. 48: Nejvýznamnější položky e portu vepřového masa z ČR do Německa v letech 1999 - 2003 KN

Netto (t)

02031955 02032955 02031110 02032959

36 194 97 8

Statistická hodnota (v tis. Kč) 4 757 13 760 5 651 1 089

Zdroj: ČSÚ (2011) 2. Fáze: 2004 – 2010: prudký nárůst záporného salda KN 0203 Otevření trhu po rozšíření EU o 10 nových členských států (včetně ČR) v roce 2004 se silně projevilo na prudkém zvýšení záporného salda zahraničního obchodu s vepřovým masem mezi ČR a Německem. Z grafu 37 je patrný tento propad salda zahraničního obchodu v letech 2004 – 2005 (2. Fáze: a). V roce 2006 došlo ke snížení importu vepřového masa z Německa do ČR, což zastavilo prohloubení záporné bilance (2. Fáze: b). Nicméně od roku 2007 do 2010 došlo k největšímu propadu bilance zahraničního obchodu s vepřovým masem mezi ČR a Německem ve sledovaném období (2. Fáze: c). Tento vývoj se negativně promítl na všechny články vertikály vepřového masa v ČR. Vývoj salda zahraničního obchodu v množstevním i peněžním vyjádření ve sledovaném období je patrný z tab. 49. Tab. 49: Saldo zahraničního obchodu ČR – Německo s vepřovým masem KN 0203 v letech 2004 – 2010 Položka Netto (t) Statistická hodnota (v tis. Kč)

2004 -27 536

2005 -49 008

2006 -41 953

2007 -53 627

2008 -68 598

2009 -82 723

2010 -101 032

-1 502 539

-2 542 306

-2 245 480

-2 647 038

-3 282 378

-4 034 182

-4 632 761

Zdroj: ČSÚ (2011) Struktura importu vepřového masa z Německa do ČR v letech 2004 – 2010 byla nejvýrazněji ovlivněna položkami: maso z vepřů domácích ostatní, čerstvé, chlazené, vykostěné KN 02031955 (v letech 2004 – 2010), maso z vepřů domácích ostatní zmrazené, vykostěné (bez boků) KN 02032955 (v letech 2004 – 2010), kýty a kusy z nich, z vepřů domácích, čerstvé, chlazené, nevykostěné KN 02031211 (výrazněji od roku 2006 – 2010), maso z vepřů domácích, čerstvé, chlazené v celku nebo půlené

141

KN 02031110 (útlum importu pouze v letech 2004 a 2006), Plece a kusy z nich z vepřů domácích, čerstvé, chlazené, nevykostěné KN 02031219 (významný nárůst v letech 2009 – 2010), Hřbety s kostí a kusy z nich, z vepřů domácích, čerstvé, chlazené KN 02031913 (významný nárůst od roku 2007 – 2010) a boky bez kostí a kusy z nich z vepřů domácích, čerstvé, chlazené KN 02031915 (v letech 2005 – 2010). Z tab. 50 je zřejmé, že nejvýznamněji se na struktuře importu podílela položka KN 02031955 (čerstvé, chlazené, vykostěné vepřové maso). Tab. 50: Nejvýznamnější položky importu vepřového masa do ČR z Německa v letech 2004 – 2010 KN

Netto (t)

02031955 02032955 02031211 02031110 02031915 02031913 02031219

159 741 71 565 48 937 38 974 32 221 21 843 9 911

Statistická hodnota (v tis. Kč) 9 198 690 3 129 146 2 227 697 1 715 693 1 461 206 1 278 221 416 329

Zdroj: ČSÚ (2011) Ve vývoji importu jednotlivých položek kapitoly 0203 ve sledovaném období 2004 – 2010, lze pozorovat rostoucí dynamiku importu položek KN 02031211, KN 02031110, KN 02031915, a KN 02031913. Tato zvyšující se diferenciace importu je patrná z následujícího grafu 38. Graf 38: Diferenciace nejvýznamnějších položek importu vepřového masa (kapitola 0203) z ČR do Německa v letech 2004 – 2010 (měřeno v mil. Kč) b) Absolutní vyjádření

a) Struktura importu v % 2 000

100% 80%

1 500

60%

1 000

40% 500

20%

0

0% 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 0203 1955 0203 2955 0203 1211 0203 1110 0203 1915 0203 1913 0203 1219 Ostatní

2004 2007 2010 0203 1955 0203 2955 0203 1211 0203 1110 0203 1915 0203 1913 Ostatní 0203 1219

Zdroj: vlastní zpracování z dat ČSÚ (2011)

142

Narůstající import vepřového masa u tradičních položek jako KN 02031955 a KN 02032955 v absolutním vyjádření je tedy doplněn o růst do té doby marginálních položek importu vepřového masa kapitoly 0203. Relativním vyjádřením jednotlivých položek importu vepřového masa je zřejmá změna jeho struktury od roku 2004, v roce 2008 je více než 50% importu tvořeno do té doby marginálními položkami. V roce 2010 představují tradiční importní položky KN 02031955 a KN 02032955 cca 40% importu. Export vepřového masa z ČR do Německa v letech 2004 – 2010 výrazně vzrostl (viz graf 39) ve srovnání s předchozími lety 1999 – 2003. Dynamika růstu exportu byla ale řádově nižší, než růst importu této komodity z Německa do ČR. Tento vývoj se projevil ve výrazně záporném saldu zahraničního obchodu kapitoly KN 0203 v letech 2004 – 2010.

Tisíce

Graf 39: E port vepřového masa (KN 0203) z ČR do Německa 250 200 150 100 50 0 2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

Zdroj: vlastní zpracování z dat ČSÚ (2011) Struktura exportu vepřového masa z ČR do Německa v letech 2004 – 2010 byla nejvýrazněji ovlivněna položkami: maso z vepřů domácích, čerstvé, chlazené v celku nebo půlené KN 02031110 (v letech 2004 – 2010), maso z vepřů domácích ostatní zmrazené, vykostěné (bez boků) KN 02032955 (nejvíce v letech 2004 – 2007), kýty, plece a jejich části z vepřů ostatních, čerstvé, chlazené, nevykostěné KN 02031290 (v letech 2005 – 2009), Maso z vepřů ostatních čerstvé, chlazené, v celku, půlené KN 02031990 (v letech 2005 – 2006 a malé množství v letech 2007 – 2008), maso z vepřů ostat., čerstvé, chlazené v celku nebo půlené KN 02031190 (v letech 2004 – 2005 malá množství, 2006 – 2009 výrazný podíl), maso z vepřů domácích ostatní, čerstvé, chlazené, vykostěné KN 02031955 (v letech 2004 – 2005 malá množství, 2006 velký nárůst, 2007 – 2008 malá množství, 2009 – 2010 významný podíl), maso z vepřů domácích ostatní, čerstvé, chlazené, nevykostěné KN 02031959 (v letech 2006, 2008 –

143

2009), boky bez kostí a kusy z nich z vepřů domácích, zmrazené KN 02032915 (v letech 2006 – 2008), hřbety s kostí a kusy z nich z vepřů domácích, čerstvé, chlazené KN 02031913 (v letech 2004 – 2005, malé množství v letech 2006 – 2009, velké množství v roce 2010). Z tabulky 51 je zřejmé, že export vepřového masa z ČR do Německa v období 2004 – 2010 byl z největší části tvořen položkami: KN 02031290 (kýty, plece a jejich části z vepřů ostatních, čerstvé, chlazené, nevykostěné), KN 02031190 (maso z vepřů ostat., čerstvé, chlazené v celku nebo půlené) a KN 02031955 (maso z vepřů domácích ostatní, čerstvé, chlazené, vykostěné). Tab. 51: Nejvýznamnější položky e portu vepřového masa z ČR do Německa v letech 2004 – 2010 KN 02031110 02032955 02031290 02031990 02031190 02031955 02031959 02032915 02031913

Netto (t) 1 213 402 2 035 474 3 409 2 949 172 141 168

Statistická hodnota (v tis. Kč) 45 606 29 020 253 467 29 108 429 483 286 415 12 735 5 781 3 818

Zdroj: ČSÚ (2011)

144

6.7.2 Zahraniční obchod ČR ↔ Polsko Polsko je z hlediska agrárních výrobků významným obchodním partnerem ČR. Do roku 2004 vykazoval vzájemný zahraniční obchod s vepřovým masem a živými prasaty mezi Polskem a ČR zanedbatelné hodnoty z hlediska jeho množství i hodnoty v Kč. Z grafu 40, je patrný zvyšující se význam zahraničního obchodu s Polskem v kapitole KN 0203 po rozšíření EU v roce 2004. Zahraniční obchod mezi ČR a Polskem s živými prasaty (kapitola 0103) byl za sledované období 1999 – 2010 zanedbatelný. Graf 40: Zahraniční obchod ČR – Polsko, v kapitolách KN 0203, 0103 (v tis. t) 8 3

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

-2 -7 -12 -17 -22 -27

SALDO 0203 (E-I)

SALDO 0103 (E-I)

Zdroj: vlastní zpracování z dat ČSÚ (2011) Nejvyšší hodnoty importu živých prasat z Polska do ČR byly zaznamenány v roce 2006. Tento dovoz byl tvořen položkou KN 01039219 dobytek vepřový živý domácí druhy nad 50 kg v množství 32 tun (v živé hmotnosti) a hodnotě 495 tis. Kč. V dalších letech byl dovoz živých prasat (v kapitole 0103) z Polska do ČR nulový. Naopak v roce 2007 bylo dosaženo nejvyššího exportu živých prasat z ČR do Polska, jež činil 423,4 tun (v živé hmotnosti) v hodnotě 23,7 mil. Kč. Tyto exporty byly tvořeny z největší části položkou KN 01031000 prasata živá plemenná čistokrevná, v množství 387 tun (v živé hmotnosti) a v hodnotě 22,7 mil. Kč. Zbytek vývozu tvořily položky KN 01039219 prasata (domácí druhy) kromě prasnic živá o hmotnosti do 50kg neplemenná čistokrevná a KN 01039290 prasata ostatní živá o hmotnosti do 50 kg nedomácí druhy plemenná čistokrevná. Hodnota vývozu živých prasat do Polska se v dalších letech významně snižovala. Vývoj salda zahraničního obchodu mezi ČR a Polskem s živými prasaty je znázorněn v grafu 41.

145

Graf 41: Saldo zahraničního obchodu ČR – Polsko s živými prasaty KN 0103 (v t živé hm.) 450 350 250 150 50 2010

2009

2008

2007

Celkem 0103 - IMPORT SALDO 0103 (E-I)

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

-50

Celkem 0103 - EXPORT

Zdroj: vlastní zpracování z dat ČSÚ (2011) Větší pozornost je věnována vývoji zahraničního obchodu mezi ČR a Polskem s vepřovým masem (v kapitole 0203). Po vstupu ČR do EU v roce 2004 vzrostl vzájemný zahraniční obchod s vepřovým masem mezi ČR a Polskem. Do současnosti významně převažuje dovoz vepřového masa z Polska nad jeho vývozem. Množství a hodnota dovozu vepřového masa z Polska do ČR v letech 2004 – 2010, je zachycena v tabulce 52. Tab. 52: Množství a hodnota importu vepřového masa (v kapitole 0203) do ČR z Polska v letech 2004 – 2010 Rok 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

Statistická Netto (t) hodnota (v tis. Kč) 4 249 213 730 15 175 664 676 26 972 1 207 053 22 283 1 186 947 12 922 871 796 14 925 1 117 421 13 862 1 033 766

Zdroj: ČSÚ (2011) V letech 2004 – 2007 tvořila největší část dovozu vepřového masa z Polska do ČR položka KN 02031110 maso z vepřů domácích čerstvé chlazené v celku nebo půlené. Od roku 2007 se začala struktura dovozu vepřového masa výrazněji diverzifikovat. Zvýšil se dovoz položek KN 02031955 maso z vepřů domácích ostatní čerstvé chlazené vykostěné, KN 02031990 maso z vepřů ostatních čerstvé chlazené v celku nebo půlené a KN 02032955 maso z vepřů domácích ostatní zmrazené vykostěné bez boků. Od roku 2008 je zcela nejvíce dováženou položkou

146

vepřového masa z Polska KN 02031955 maso z vepřů domácích ostatní zmrazené vykostěné bez boků. Od roku 2004 došlo rovněž k nárůstu vývozu vepřového masa z ČR do Polska, jehož množství se drží stabilně mezi 600 – 1000 tunami za rok. V letech 2004 – 2005 byl tento export tvořen téměř výhradně položkou KN 02031110 maso z vepřů domácích čerstvé chlazené v celku nebo půlené. Od roku 2006 se export vepřového masa z ČR do Polska začal významně diverzifikovat do položek: KN 02031110 maso z vepřů domácích čerstvé chlazené v celku nebo půlené, KN 02032290 kýty a plece z vepřů ostatních zmrazené, nevykostěné z vepřů nedomácích, KN 02032955 maso z vepřů domácích ostatní zmrazené vykostěné bez boků, KN 02032959 maso z vepřů domácích ostatní zmrazené nevykostěné bez kýt a plecí a KN 02031955 maso z vepřů domácích ostatní čerstvé chlazené vykostěné. Vývoj salda zahraničního obchodu s vepřovým masem mezi ČR a Polskem v letech 1999 – 2010 je znázorněn v grafu 42. Graf 42: Saldo zahraničního obchodu ČR – Polsko s vepřovým masem KN 0203 (v tis. t jat. hm.) 23 13 3 2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

-7 -17 -27

Celkem 0203 - IMPORT

Celkem 0203 - EXPORT

SALDO 0203 (E-I)

Zdroj: vlastní zpracování z dat ČSÚ (2011)

147

6.7.3 Zahraniční obchod ČR ↔ Rakousko Po vstupu ČR do EU v roce 2004 se zvýšil objem agrárního zahraničního obchodu mezi ČR a Rakouskem. Došlo zejména k prudkému nárůstu importu vepřového masa do ČR z Rakouska a zároveň se značně zvýšil export živých prasat z ČR do Rakouska. Tento vývoj je zřetelný z grafu 43. Graf 43: Zahraniční obchod ČR – Rakousko, v kapitolách KN 0203, 0103 (v tis. t) 8 3 2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

-2 -7 -12 -17 -22 -27

SALDO 0103 (E-I)

SALDO 0203 (E-I)

Zdroj: vlastní zpracování z dat ČSÚ (2011) Od roku 2004 převažuje vývoz živých prasat z ČR do Rakouska, výjimku tvoří pouze roky 2008 a 2009. V letech 2004 – 2007 byl export živých prasat tvořen zejména položkou KN 01039219 dobytek vepřový živý domácí druhy nad 50 kg. V roce 2008 dominovala položka KN 01039290 prasata ostatní živá o hmotnosti do 50 kg nedomácí druhy plemenná čistokrevná v množství 322 tun a hodnotě 3,05 mil Kč. Dalšími významnými položkami v roce 2008 byly KN 01039190 prasata ostatní živá v množství 122 tun a hodnotě 8 mil. Kč a KN 01039219 dobytek vepřový živý domácí druhy nad 50 kg v množství 98,3 tun a hodnotě 2,8 mil. Kč. V roce 2009 došlo k významnému snížení vývozu živých prasat z ČR do Rakouska na 118,1 tun (v roce 2010: 104 tun). Tyto vývozy byly opět tvořeny téměř výhradně položkou KN 01039219 dobytek vepřový živý domácí druhy nad 50 kg. Nejvyšší hodnoty importu živých prasat z Rakouska do ČR byly zaznamenány v roce 2008. Tento dovoz byl tvořen položkou KN 01039290 prasata ostatní živá o hmotnosti do 50 kg nedomácí druhy plemenná čistokrevná v množství 4 141 tun (v živé hmotnosti) a hodnotě 39,2 mil. Kč. V roce 2009 byl import živých prasat z Rakouska do ČR tvořen zejména položkou

148

KN 01039219 dobytek vepřový živý domácí druhy nad 50 kg v množství 321,5 tun a hodnotě 12,5 mil Kč. Od roku 2010 převládl opět vývoz živých prasat z ČR do Rakouska. Vývoj salda zahraničního obchodu mezi ČR a Rakouskem s živými prasaty je znázorněn v grafu 44. Graf 44: Saldo zahraničního obchodu ČR – Rakousko s živými prasaty KN 0103 (v tis. t živé hm.) 5 4 3 2 1 0 2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

-1 -2 -3 -4

Celkem 0103 - IMPORT SALDO 0103 (E-I)

Celkem 0103 - EXPORT

Zdroj: vlastní zpracování z dat ČSÚ (2011) Z grafu 45 je zřejmý rostoucí podíl dovozu vepřového masa z Rakouska do ČR po roce 2004. Rakousko patří v současnosti mezi hlavní importéry vepřového masa na český trh. Množství a hodnota dovozu vepřového masa z Rakouska do ČR v letech 2004 – 2010, je zachycena v tabulce 53. Struktura dovozu vepřového masa z Rakouska do ČR je charakteristická značnou rozmanitostí. Nejvýznamnější položkou, jež tvoří od roku 2005 zhruba třetinu celkového množství dovezeného vepřového masa je KN 02031955 maso z vepřů domácích ostatní čerstvé chlazené vykostěné. Dále jsou dovozy vepřového masa z Rakouska do ČR od roku 2004 tvořeny zejména položkami: KN 02031110 maso z vepřů domácích čerstvé chlazené v celku nebo půlené, KN 02031211 kýty a kusy z nich z vepřů domácích čerstvé chlazené nevykostěné,

KN 02031959 maso z vepřů domácích ostatní čerstvé chlazené

nevykostěné, KN 02031990 Maso z vepřů ostatních čerstvé chlazené z vepřů nedomácích v celku nebo půlené a KN 02032955 Maso z vepřů domácích ostatní zmrazené vykostěné bez boků.

149

Tab. 53: Množství a hodnota importu vepřového masa (v kapitole 0203) do ČR z Rakouska v letech 2004 – 2010 Rok 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

Netto (t) 4 684 15 530 14 148 21 241 21 981 19 238 15 405

Statistická hodnota (v tis. Kč) 159 166 565 052 842 673 1 218 993 1 316 310 1 091 842 789 515

Zdroj: ČSÚ (2011) V roce 2004 rovněž došlo ke zvýšení vývozu vepřového masa z ČR do Rakouska, nicméně toto množství se nijak neprojevilo v rostoucím záporném saldu zahraničního obchodu s vepřovým masem mezi ČR a Rakouskem. Nejvyšší hodnota vývozu vepřového masa do Rakouska byla zaznamenána v roce 2005 v množství 1017 tun a hodnotě 48,9 mil. Kč. Od roku 2005 ale export vepřového masa do Rakouska prudce klesl, v roce 2010 bylo vyvezeno do Rakouska pouze 8,3 tuny vepřového masa v hodnotě 1,015 mil. Kč. Nejvýznamněji se v letech 2004 – 2006 na exportu vepřového masa podílela položka KN 02031110 maso z vepřů domácích čerstvé chlazené v celku nebo půlené. Od roku 2007 se vyváželo do Rakouska nejvíce v položce KN 02031190 maso z vepřů ostatních čerstvé chlazené v celku nebo půlené. Graf 45: Saldo zahraničního obchodu ČR – Rakousko s vepřovým masem KN 0203 (v tis. jat. hm.) 25 20 15 10 5 0 2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

-5 -10 -15 -20 -25

Celkem 0203 - IMPORT

Celkem 0203 - EXPORT

SALDO 0203 (E-I)

Zdroj: vlastní zpracování z dat ČSÚ (2011)

150

6.7.4 Zahraniční obchod ČR ↔ Španělsko Objemem i hodnotou dovozu vepřového masa se Španělsko řadí mezi nejvýznamnější importéry na českém trhu. K dvojnásobnému nárůstu dovozu vepřového masa ze Španělska došlo již v roce 2002, kdy se zvýšil import z 535,4 tun v hodnotě 40 mil. Kč (v roce 2001) na 1 236 tun v hodnotě 72,1 mil. Kč. Další významný nárůst importu vepřového masa ze Španělska nastal v roce 2004 a pokračoval až do roku 2009, viz tab. 54. Tab. 54: Množství a hodnota importu vepřového masa (v kapitole 0203) do ČR ze Španělska v letech 2001 – 2010 Rok 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

Statistická Netto (t) hodnota (v tis. Kč) 535 40 028 1 236 72 081 1 534 80 823 3 948 241 151 5 502 336 139 6 477 406 874 8 267 481 771 11 577 641 793 16 661 937 124 13 016 676 323

Zdroj: ČSÚ (2011) Vzájemný zahraniční obchodu s živými prasaty mezi ČR a Španělskem není významný. Podle oficiálních statistik agrárního zahraničního obchodu ČSÚ v kapitole 0103, nebyl do ČR v letech 1999 – 2010 dovezen žádný vepřový dobytek ze Španělska. Z ČR bylo vyvezeno pouze malé množství plemenného čistokrevného vepřového dobytka v položce KN 01031000 v letech 1999 – 2002, vepřového dobytka domácího nad 50 kg v položce KN 01039219 v letech 2006 – 2007 a neplemenné prasnice (domácí druhy) min.1x oprasené, o hmotnosti nad 160 kg v roce 2007. Saldo zahraničního obchodu mezi ČR a Španělskem v kapitolách 0103 a 0203 je znázorněno v grafu 46.

151

Graf 46: Zahraniční obchod ČR – Španělsko, v kapitolách KN 0203, 0103 (v tis. t) 8

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

-7

2000

-2

1999

3

-12 -17 -22 -27 SALDO 0103 (E-I) SALDO 0203 (E-I)

Zdroj: vlastní zpracování z dat ČSÚ (2011) Struktura importu vepřového masa ze Španělska do ČR byla tvořena v letech 1999 – 2001 téměř výhradně položkou KN 02032955 maso z vepřů domácích ostatní zmrazené vykostěné bez boků. Do roku 2005 tato položka ve struktuře dovozu vepřového masa ze Španělska zcela dominovala. Od roku 2005 se zvětšila rozmanitost dovážených položek. V roce 2006 výrazně vzrostl import položek KN 02031211 kýty a kusy z nich z vepřů domácích čerstvé chlazené nevykostěné a KN 02031990 maso z vepřů ostatních čerstvé chlazené z vepřů nedomácích v celku nebo půlené. Od roku 2007 dominuje importu vepřového masa ze Španělska položka KN 02031211 kýty a kusy z nich z vepřů domácích čerstvé chlazené nevykostěné. Od roku 2008 nabyl na významu dovoz položky KN 02031955 maso z vepřů domácích ostatní čerstvé chlazené vykostěné, jež tvoří společně s položkami KN 02032955, KN 02031990 a KN 02031211 jádro importu vepřového masa ze Španělska do ČR do současnosti. Vývoj salda zahraničního obchodu mezi ČR a Španělskem s vepřovým masem je znázorněn v grafu 47.

152

Graf 47: Saldo zahraničního obchodu ČR – Španělsko s vepřovým masem KN 0203 (v tis. jat. hm.) 17 12 7 2 2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

-3 -8 -13 -18 -23

Celkem 0203 - IMPORT

Celkem 0203 - EXPORT

SALDO 0203 (E-I)

Zdroj: ČSÚ (2011)

153

6.7.5 Zahraniční obchod ČR ↔ Nizozemsko Nizozemí patří v současnosti mezi významné dovozce vepřového masa i živých prasat na český trh. K prudkému nárůstu dovozu vepřového masa z Nizozemí do ČR došlo v roce 2004, jež pokračoval až do roku 2006. V roce 2004 začal být zároveň z Nizozemí dovážen živý vepřový dobytek, množství těchto dovozů rostlo až do roku 2009. Vývoj Salda zahraničního obchodu mezi ČR a Nizozemskem v kapitolách 0103 a 0203 je patrný z grafu 48. Graf 48: Zahraniční obchod ČR – Nizozemí, v kapitolách KN 0203, 0103 (v tis. t) 8 3 2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

-2 -7 -12 -17 -22 -27

SALDO 0103 (E-I)

SALDO 0203 (E-I)

Zdroj: vlastní zpracování z dat ČSÚ (2011) V letech 1999 – 2003 nebyl do podle oficiálních statistik agrárního zahraničního obchodu ČSÚ dovezen žádný živý vepřový dobytek z Nizozemska (v kapitole 0103). Počátek dovozu živého vepřového dobytka byl zaznamenán v roce 2004. Množství a hodnoty importu vepřového dobytka v kapitole 0103 v letech 2004 – 2010 jsou zachyceny v tab. 55. Tab. 55: Množství a hodnota importu vepřového dobytka (v kapitole 0103) do ČR z Nizozemí v letech 2004 – 2010 Rok 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

Netto (t) 83 1 095 1 790 3 810 5 916 6 158 5 533

Statistická hodnota (v tis. Kč) 3304 45 258 81 501 146 000 199 133 209 021 187 581

Zdroj: ČSÚ (2011)

154

Struktura toto dovozu byla v roce 2004 tvořena položkami KN 01039219 dobytek vepřový živý domácí druhy nad 50 kg, v množství 73,7 tun (v živé hmotnosti) v hodnotě 2,8 mil. Kč a KN 01039110 dobytek vepřový živý domácí druhy do 50 kg v množství 9,7 tun (v živé hmotnosti) v hodnotě 510 tis. Kč. Tyto dvě položky tvoří až do současnosti jádro importu živého vepřového dobytka z Nizozemska do ČR, největší podíl představuje stále položka KN 01039219. V roce 2010 bylo dovezeno z Nizozemí 1 074 tun (v živé hmotnosti) v hodnotě 57 mil. Kč v položce KN 01039110 a 4 453 tun (v živé hmotnosti) v hodnotě 130 mil. Kč v položce KN 01039219. V letech 1999 – 2010 byl realizován vývoz živého vepřového dobytka z ČR do Nizozemí pouze v letech 2006, 2008 a 2010. V roce 2006 bylo vyvezeno 20,7 tun vepřového dobytka (v živé hmotnosti) v hodnotě 720 tis. Kč v položce KN 01039290 dobytek vepřový živý ostatní nad 50 kg nedomácí druhy. V roce 2008 bylo vyvezeno 164,9 tun vepřového dobytka (v živé hmotnosti) v hodnotě 4,6 mil. Kč. Struktura tohoto vývozu byla tvořena položkami KN 01039211 prasnice (domácí druhy), živé min.1x oprasené o hmotnosti nad 160 kg (neplemenné), KN 01039190 prasata ostatní živá a KN 01039110 prasata domácí druhy živá o hmotnosti do 50kg neplemenná čistokrevná. V roce 2010 bylo vyvezeno 169,4 tun vepřového dobytka (v živé hmotnosti) v hodnotě 4,2 mil. Kč. Struktura tohoto vývozu byla tvořena položkami KN 01039219 prasata (domácí druhy) kromě prasnic živá o hmotnosti nad 50 kg neplemenná čistokrevná, KN 01039290 prasata ostatní živá o hmotnosti nad 50 kg nedomácí druhy plemenná čistokrevná a KN 01039211 prasnice (domácí druhy) živé min.1x oprasené o hmotnosti nad 160 kg neplemenné. Vývoj salda zahraničního obchodu s živými prasaty mezi ČR a Nizozemskem je patrný z grafu 49.

155

Graf 49: Saldo zahraničního obchodu ČR – Nizozemí s živými prasaty KN 0103 (v tis. t živé hm.) 7 5 3 1 2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

-1 -3 -5 -7

Celkem 0103 - IMPORT

Celkem 0103 - EXPORT

SALDO 0103 (E-I)

Zdroj: vlastní zpracování z dat ČSÚ (2011) V roce 2004 došlo prudkému nárůstu dovozu vepřového masa do ČR z Nizozemska. Největší množství dovozu vepřového masa z Nizozemska bylo zaznamenáno v letech 2006 a 2008 viz tab. 56. Tab. 56: Množství a hodnota importu vepřového masa (v kapitole 0203) do ČR z Nizozemí v letech 2004 – 2010 Rok 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

Statistická Netto (t) hodnota (v tis. Kč) 2 576 136 085 7 022 374 331 10 506 548 546 8 773 398 670 10 200 486 282 8 821 432 931 8 510 397 308

Zdroj: ČSÚ (2011) Struktura importu vepřového masa z Nizozemí je charakteristická velkou rozmanitostí. Od roku 2004 jsou v tomto dovozu nejdůležitější položky KN 02032955 maso z vepřů domácích ostatní zmrazené vykostěné bez boků, KN 02031955 maso z vepřů domácích ostatní čerstvé chlazené vykostěné, KN 02031915 boky bez kostí a kusy z nich z vepřů domácích čerstvé chlazené, KN 02032190 maso z vepřů ostatních zmrazené v celku nebo půlené, KN 02031219 plece a kusy z nich z vepřů domácích čerstvé chlazené nevykostěné, KN 02032915 boky bez kostí a kusy z nich z vepřů domácích zmrazené, KN 02031990 maso z vepřů ostatních čerstvé chlazené v celku nebo půlené, KN 02031110 maso z vepřů domácích čerstvé chlazené v celku nebo půlené.

156

Export vepřového masa z ČR do Nizozemska vykazuje zanedbatelné hodnoty, což se projevuje v záporném saldu zahraničního obchodu. Za relativně úspěšný z pohledu ČR lze označit rok 2001, kdy bylo do Nizozemska vyvezeno 278,3 tun vepřového masa v hodnotě 29,4 mil. Kč. Struktura tohoto vývozu byla tvořena položkami KN 02032955 maso z vepřů domácích ostatní zmrazené vykostěné bez boků, KN 02032913 hřbety s kostí a kusy z nich z vepřů domácích zmrazené a KN 02032959 maso z vepřů domácích ostatní zmrazené nevykostěné bez kýt plecí a hřbetů. V letech 2002 – 2004 bylo vyváženo do Nizozemí pouze mezi 16 – 34,5 tunami vepřového masa za rok v hodnotě 0,5 – 1,1 mil. Kč. K mírnému zvýšení exportu vepřového masa do Nizozemska došlo v roce 2005, kdy bylo vyvezeno 57, 1 tun vepřového masa v hodnotě 2,5 mil. Kč. Struktura tohoto vývozu byla tvořena zejména položkami KN 02032959 maso z vepřů domácích ostatní zmrazené nevykostěné bez kýt, plecí a hřbetů a KN 02032913 hřbety s kostí a kusy z nich z vepřů domácích zmrazené. V roce 2006 došlo k poklesu exportu vepřového masa do Nizozemí, rovněž se změnila struktura vyvážených položek, nejvýznamnější položkou vývozu byla KN 02031955 maso z vepřů domácích ostatní čerstvé chlazené vykostěné. V letech 2007 – 2009 byla nejvýznamnější vývozní položkou KN 02032955 maso z vepřů domácích ostatní zmrazené vykostěné bez boků. K výraznému nárůstu exportu vepřového masa do Nizozemí došlo v roce 2010, kdy bylo vyvezeno 185,9 tun vepřového masa v hodnotě 2,1 mil Kč. Struktura tohoto vývozu byla tvořena položkami KN 02032959 maso z vepřů domácích ostatní zmrazené nevykostěné bez kýt, plecí a hřbetů a KN 02031955 maso z vepřů domácích ostatní čerstvé chlazené vykostěné. Vývoj salda zahraničního obchodu s vepřovým masem mezi ČR a Nizozemskem je patrný z grafu 50. Graf 50: Saldo zahraničního obchodu ČR – Nizozemí s vepřovým masem KN 0203 (v tis. jat. hm.) 12 7 2 2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

-3 -8 -13

Celkem 0203 - IMPORT

Celkem 0203 - EXPORT

SALDO 0203 (E-I)

Zdroj: vlastní zpracování z dat ČSÚ (2011)

157

6.7.6 Zahraniční obchod ČR ↔ Dánsko Dánsko patří dlouhodobě mezi významné dovozce vepřového masa na český trh. Množství dováženého vepřového masa z Dánska je od roku 2007 poměrně stabilní. Nicméně, od roku 2005 až do současnosti výrazně roste dovoz živých prasat z Dánska do ČR. Z grafu 51 je patrný vývoj salda zahraničního obchodu mezi ČR a Dánskem s vepřovým masem a živými prasaty. Graf 51: Zahraniční obchod ČR – Dánsko, v kapitolách KN 0203, 0103 (v tis. t) 8

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

-2

1999

3

-7 -12 -17 -22 -27 SALDO 0103 (E-I)

SALDO 0203 (E-I)

Zdroj: vlastní zpracování z dat ČSÚ (2011) Vývoj množství a hodnoty dovozů vepřového dobytka z Dánska do ČR je patrný z tab. 57. V letech 2005 – 2007 byl dovoz živého vepřového dobytka z Dánska na český trh tvořen téměř výhradně položkou KN 01039110 dobytek vepřový živý domácí druhy do 50 kg. Stejná položka jednoznačně dominovala dovozům z Dánska i v letech 2008 – 2010. V tomto období hrály významnou roli i další položky: KN 01039219 prasata (domácí druhy) kromě prasnic, živá o hmotnosti nad 50 kg neplemenná čistokrevná a KN 01031000 prasata živá plemenná čistokrevná. Tab. 57: Množství a hodnota importu vepřového dobytka (v kapitole 0103) do ČR z Dánska v letech 2005 – 2010 Rok 2005 2006 2007 2008 2009 2010

Statistická Netto (t) hodnota (v tis. Kč) 410 22 334 1 695 92 546 883 49 139 2 291 128 363 7 783 433 008 9 942 551 466

Zdroj: ČSÚ (2011)

158

V letech 1999 – 2005 vykazovala statistika vývozu v kapitole 0103 z ČR do Dánska nulové hodnoty. Od roku 2006 se ale vyváží živý vepřový dobytek z ČR do Dánska, přesto je tento vývoz nedostatečný pro zajištění vyrovnaného salda zahraničního obchodu v kapitole 0103 mezi ČR a Dánskem. V roce 2006 byl zaznamenán největší vývoz v množství 47 tun v hodnotě 2,2 mil. Kč. Tyto vývozy byly tvořeny položkami: KN 01039110 prasata (domácí druhy) živá o hmotnosti do 50 kg neplemenná čistokrevná (v letech 2006 – 2009) a KN 01039219 dobytek vepřový živý domácí druhy nad 50 kg (pouze v roce 2006). Dle statistiky ČSÚ nebyl v roce 2010 z ČR do Dánska vyvezen žádný vepřový dobytek. Vývoj salda zahraničního obchodu s živým vepřovým dobytkem mezi ČR a Dánskem je patrný z grafu 52. Graf 52: Saldo zahraničního obchodu ČR – Dánsko s živými prasaty KN 0103 (v tis. t živé hm.) 9

4

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

-1

-6

-11

Celkem 0103 - IMPORT Celkem 0103 - EXPORT SALDO 0103 (E-I)

Zdroj: vlastní zpracování z dat ČSÚ (2011) Z grafu 53 je zřejmý nárůst dovozu vepřového masa do ČR z Dánska v roce 2004. Nicméně od roku 2005 vykazoval větší dynamiku růstu import živého vepřového dobytka z Dánska do ČR. Množství dováženého vepřového masa z Dánska se stabilizovalo v roce 2007, jak je zřejmé z tab. 58. Tab. 58: Množství a hodnota importu vepřového masa (v kapitole 0203) do ČR z Dánska v letech 2004 – 2010 Rok 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

Netto (t) 7 357 5 488 3 037 3 932 3 821 3 350 4 332

Statistická hodnota (v tis. Kč) 401 438 281 305 161 774 186 229 194 901 173 558 212 441

Zdroj: ČSÚ (2011)

159

Na dovozech vepřového masa z Dánska do ČR se v období 2004 – 2010 podílely nejvíce položky KN 02031211 kýty a kusy z nich z vepřů domácích čerstvé chlazené nevykostěné, KN 02031955 Maso z vepřů domácích ostatní čerstvé chlazené vykostěné a KN 02032955 maso z vepřů domácích ostatní zmrazené vykostěné bez boků. Od roku 2007 k těmto položkám přibyla KN 02031959 maso z vepřů domácích ostatní čerstvé chlazené nevykostěné. Množství i hodnota vývozu vepřového masa z ČR do Dánska je nesrovnatelně nižší, než jeho dovoz. V některých letech byly zaznamenány drobné vývozy vepřového masa do Dánska. Největší množství vepřového masa bylo z ČR do Dánska vyvezeno v letech 2001, 2002, 2004, 2006 s 2008. Nejvýznamnější vyváženou položkou vepřového masa v letech 1999 – 2010 do Dánska je KN 02032959 maso z vepřů domácích ostatní zmrazené nevykostěné bez kýt, plecí a hřbetů. Největší vývozy byly zaznamenány v roce 2001 v množství 251,6 tun v hodnotě 33,9 mil Kč a v roce 2004 v množství 215,4 tun v hodnotě 11,8 mil Kč. V roce 2001 byla struktura těchto vývozu složena výhradně z položky KN 02032955 maso z vepřů domácích ostatní zmrazené vykostěné bez boků. V roce 2004 se nejvíce na těchto vývozech podílely položky KN 02031911 části přední a kusy z nich z vepřů domácích čerstvé chlazené a KN 02031110 maso z vepřů domácích čerstvé chlazené v celku nebo půlené. V letech 2009 a 2010 vykazoval vývoz vepřového masa z ČR do Dánska nulové hodnoty. Vývoj salda zahraničního obchodu s vepřovým masem mezi ČR a Dánskem je patrný z grafu 53. Graf 53: Saldo zahraničního obchodu ČR – Dánsko s vepřovým masem KN 0203 (v tis. jat. hm.) 8 6 4 2 0 2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

-2 -4 -6 -8

Celkem 0203 - IMPORT

Celkem 0203 - EXPORT

Celkem 0203 EX- IM

Zdroj: vlastní zpracování z dat ČSÚ (2011)

160

6.7.7 Zahraniční obchod ČR ↔ Maďarsko Maďarsko je dlouhodobě významným partnerem ČR z hlediska agrárního zahraničního obchodu. Situace v oblasti salda zahraničního obchodu s živým vepřovým dobytkem a vepřovým masem je zde zcela specifická ve srovnání s ostatními sledovanými státy. Z grafu 54 je patrný vývoj salda zahraničního obchodu v kapitolách 0103 a 0203. Je zřejmé, že zvyšující/snižující se vývozy živého vepřového dobytka do Maďarska z ČR podmiňují zvýšení/snížení dovozů vepřového masa z Maďarska do ČR. Tato závislost je patrná od roku 2004 a zcela zřejmá od roku 2008. Graf 54: Zahraniční obchod ČR – Maďarsko, v kapitolách KN 0203, 0103 (v tis. t) 8 3

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

-7

1999

-2

-12 -17 -22 -27 SALDO 0103 (E-I)

SALDO 0203 (E-I)

Zdroj: vlastní zpracování z dat ČSÚ (2011) Saldo zahraničního obchodu s živým vepřovým dobytkem mezi ČR a Maďarskem bylo ve sledovaných letech vždy kladné. K významnému nárůstu exportu živých prasat do Maďarska z ČR došlo v roce 2004 a v roce 2008. Největší množství a hodnoty vývozů v kapitole 0103 byly realizovány v letech 2004 a 2010, jak je patrné z tab. 59. Tab. 59: Množství a hodnota e portu vepřového dobytka (v kapitole 0103) z ČR do Maďarska v letech 2004 – 2010 Rok 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

Netto (t) 9 031 3 044 1 061 548 2 155 3 717 8 401

Statistická hodnota (v tis. Kč) 242 864 94 337 33 077 16 938 94 952 121 268 243 776

Zdroj: ČSÚ (2011)

161

Struktura těchto vývozů byla tvořena v letech 2004 – 2008 a v roce 2010 nejvýznamněji položkou KN 01039219 dobytek vepřový živý domácí druhy nad 50 kg. V roce 2009 byla nejvýznamněji zastoupena položka KN 01039290 prasata ostatní živá o hmotnosti nad 50 kg nedomácí druhy plemenná čistokrevná. V roce 2008 bylo vyvezeno rovněž významné množství v položce KN 01039110 prasata domácí druhy, živá o hmotnosti do 50 kg, neplemenná čistokrevná (vice než 500 tun živé hmotnosti v hodnotě 22,4 mil. Kč). Vývoj salda zahraničního obchodu s živým vepřovým dobytkem mezi ČR a Maďarskem je patrný z grafu 55. Graf 55: Saldo zahraničního obchodu ČR – Maďarsko s živými prasaty KN 0103 (v tis. t živé hm.) 9 7 5 3 1 2010

2009

2008

2007

2006

Celkem 0103 - IMPORT SALDO 0103 (E-I)

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

-1

Celkem 0103 - EXPORT

Zdroj: vlastní zpracování z dat ČSÚ (2011) Dovoz vepřového masa z Maďarska do ČR v letech 1999 – 2010 vždy převyšoval, jeho vývoz z ČR do Maďarska, tomu odpovídá záporné saldo zahraničního obchodu v kapitole KN 0203. Z tab. 60 je patrný největší objem dovozů vepřového masa z Maďarska do ČR v letech 2003 a 2010. Tab. 60: Množství a hodnota importu vepřového masa (v kapitole 0203) do ČR z Maďarska v letech 2004 – 2010 Rok 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

Netto (t) 2 299 6 061 3 906 2 186 1 428 1 053 984 2 701 5 321

Statistická hodnota (v tis. Kč) 151 959 358 690 238 328 111 593 91 500 77 224 69 157 162 344 329 246

Zdroj: vlastní zpracování z dat ČSÚ (2011)

162

Nejvýznamnější položkou importu vepřového masa z Maďarska do ČR v celém sledovaném období byla položkami KN 02032955 maso z vepřů domácích ostatní zmrazené vykostěné bez boků. Mezi další významné položky patří KN 02031955 Maso z vepřů domácích ostatní čerstvé chlazené vykostěné a KN 02031211 kýty a kusy z nich z vepřů domácích čerstvé chlazené nevykostěné (zejména v letech 2007 – 2010). Od roku 2004 je zřejmá rostoucí rozmanitost dovozu v položkách kapitoly KN 0203. Export vepřového masa z ČR do Maďarska v letech 1999 – 2001 vykazoval nulové hodnoty. Nicméně v letech 2002 a 2004 se dařilo pokrýt vývozem vepřového masa z ČR do Maďarska vice než polovinu jeho dovozu z Maďarska do ČR. Vývoz vepřového masa v kapitole KN 0203 v letech 2002 – 2005 tvořila z největší části položka KN 02031110 maso z vepřů domácích čerstvé chlazené v celku nebo půlené. Od roku 2005 začala podstatnou část tvořit položka KN 02031990 maso z vepřů ostatních čerstvé chlazené z vepřů nedomácích v celku nebo půlené, jež představovala největší část vývozu v letech 2007 – 2009. Vývoj salda zahraničního obchodu s vepřovým masem mezi ČR a Maďarskem je patrný z grafu 56. Graf 56: Saldo zahraničního obchodu ČR – Maďarsko s vepřovým masem KN 0203 (v tis. jat. hm.) 6 4 2 0 2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

-2 -4 -6

Celkem 0203 - IMPORT

Celkem 0203 - EXPORT

SALDO 0203 (E-I)

Zdroj: ČSÚ (2011)

163

6.7.8 Zahraniční obchod ČR ↔ Slovensko Jediný jednoznačně pozitivní vývoj zahraničního obchodu ČR s vepřovým masem a živými prasaty, lze sledovat pouze mezi ČR a Slovenskem. Díky dlouhodobě budovaným vazbám mezi oběma státy je Slovensko v současnosti nejvýznamnějším importérem českého vepřového masa i živého vepřového dobytka. Opačný vývoj zahraničního obchodu mezi ČR a Slovenskem je patrný při porovnání vývoje celkového salda zahraničního obchodu ČR v kapitolách KN 0203 a KN 0103 (viz graf 57 a) a salda zahraničního obchodu ve stejných kapitolách mezi ČR a Slovenskem (viz graf 57 b). Z porovnání těchto dvou grafů je rovněž zřejmý význam zahraničního obchodu ve zmíněných kapitolách se Slovenskem z hlediska vývoje v jeho množství. Graf 57: Zahraniční obchod ČR – Slovensko, v kapitolách KN 0203, 0103 (v tis. t) b) Slovensko - ČR

a) ČR celkem 60

60

10

10 2010

2009

2008

2007

SALDO 0103 (E-I)

2006

-190

2005

-190

2004

-140

2003

-140

2002

-90

2001

-90

2000

-40

1999

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

-40

SALDO 0203 (E-I)

Zdroj: vlastní zpracování z dat ČSÚ (2011) Z grafu 58 je patrný vývoj salda zahraničního obchodu v kapitole KN 0103 mezi ČR a Slovenskem v letech 1999 – 2010, jež vykazovalo vždy kladné hodnoty. K významnému nárůstu exportu živého vepřového dobytka z ČR na Slovensko došlo v letech 2004 – 2005. Struktura těchto exportů byla tvořena z největší části položkou KN 01039219 dobytek vepřový živý domácí druhy nad 50 kg. V roce 2004 činilo množství vývozu v této položce 4 758 tun v hodnotě 165 mil Kč, v roce 2005 bylo vyvezeno 6 203 tun v hodnotě 205,7 mil. Kč. Druhou nejvýznamnější exportní položkou byla v roce 2005 KN 01039290 dobytek vepřový živý ostatní nad 50 kg nedomácí druhy. V této položce bylo vyvezeno na Slovensko v roce 2005 1 767 tun v hodnotě 60,2 mil. Kč.

164

V letech 2006 – 2007 došlo ke snížení exportu vepřového dobytka z ČR na Slovensko, přesto bylo dosaženo výrazně vyšších hodnot než v letech 1999 – 2003. Struktura vývozu vepřového masa na Slovensko v letech 2006 – 2007 byla tvořena téměř výhradně položkou KN 01039219 dobytek vepřový živý domácí druhy nad 50 kg. V roce 2006 činilo množství vývozu v této položce 6 563 tun v hodnotě 217,6 mil. Kč, v roce 2007 bylo vyvezeno 5 753 tun v hodnotě 190, 8 mil Kč. Graf 58: Saldo zahraničního obchodu ČR – Slovensko s živými prasaty KN 0103 (v tis. t živé hm.) 9 7 5 3 1 2010

2009

2008

2007

2006

Celkem 0103 - IMPORT

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

-1

Celkem 0103 - EXPORT

SALDO 0103 (E-I)

Zdroj: vlastní zpracování z dat ČSÚ (2011) V roce 2008 vzrostl export živých prasat na Slovensko na úroveň roku 2005. Vývoz vepřového dobytka v roce 2008 byl tvořen zejména položkami KN 01039219 dobytek vepřový živý domácí druhy nad 50 kg a KN 01039290 prasata ostatní živá o hmotnosti nad 50 kg nedomácí druhy plemenná čistokrevná. V položce KN 01039219 bylo v roce 2008 vyvezeno na Slovensko 6 527 tun vepřového dobytka v hodnotě 216, 4 mil Kč. V položce KN 01039290 bylo ve stejném roce na Slovensko vyvezeno 1 487,8 tun vepřového dobytka v hodnotě 50,7 mil. Kč. V roce 2009 došlo k výraznému poklesu exportu živého dobytka z ČR na Slovensko (ve srovnání s rokem 2008). Struktura tohoto exportu byla tvořena opět zejména položkami KN 01039219 dobytek vepřový živý domácí druhy nad 50 kg a KN 01039290 prasata ostatní živá o hmotnosti nad 50 kg nedomácí druhy plemenná čistokrevná. V položce KN 01039219 bylo v roce 2009 vyvezeno na Slovensko 3 860,6 tun vepřového dobytka v hodnotě 116,6 mil Kč. V položce KN 01039290 bylo ve stejném roce na Slovensko vyvezeno 916,1 tun vepřového dobytka v hodnotě 27,9 mil Kč.

165

V roce 2010 byl zaznamenán opětovný nárůst exportu vepřového dobytka na Slovensko, nicméně nebylo dosaženo hodnot, jako v roce 2008. Struktura těchto exportů byla tvořena opět zejména položkami KN 01039219 dobytek vepřový živý domácí druhy nad 50 kg a KN 01039290 prasata ostatní živá o hmotnosti nad 50 kg nedomácí druhy plemenná čistokrevná. V položce KN 01039219 bylo v roce 2010 vyvezeno na Slovensko 5 503 tun vepřového dobytka v hodnotě 153,5 mil. Kč. V položce KN 01039290 bylo ve stejném roce na Slovensko vyvezeno 1 845, 8 tun vepřového dobytka v hodnotě 53,3 mil. Kč. Celková množství a hodnoty vývozů v kapitole 0103 z ČR na Slovensko je patrné z tab. 61. Tab. 61: Množství a hodnota e portu vepřového dobytka (v kapitole 0103) z ČR na Slovensko v letech 1999 – 2010 Rok 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

Statistická Netto (t) hodnota (v tis. Kč) 4 344 130 797 2 177 88 598 2 501 114 083 3 403 122 641 2 009 66 542 4 939 172 601 8 390 280 646 6 975 235 636 6 457 222 162 8 373 283 885 4 840 148 452 7 468 213 683

Zdroj: vlastní zpracování z dat ČSÚ (2011) V letech 1999 – 2003 vykazoval import živého vepřového dobytka ze Slovenska do ČR nulové hodnoty. Od roku 2004 je na český trh dovážen rovněž vepřový dobytek ze Slovenska, jehož nejvýznamnější část v letech 1999 – 2007 a 2009 – 2010 tvořila téměř výhradně položka KN 01039219 dobytek vepřový živý domácí druhy nad 50 kg. Pouze v roce 2008 byly tyto importy tvořeny z větší části položkou KN 01039290 dobytek vepřový živý ostatní nad 50 kg nedomácí druhy. Největší množství vepřového dobytka ze Slovenska do ČR bylo dovezeno v roce 2006. Množství a hodnoty dovozů v kapitole 0103 ze Slovenska do ČR jsou zachyceny v tab. 62.

166

Tab. 62: Množství a hodnota importu vepřového dobytka (v kapitole 0103) ze Slovenska do ČR v letech 2004 – 2010 Rok 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

Statistická Netto (t) hodnota (v tis. Kč) 79 3 063 322 12 220 925 30 623 467 21 082 231 6 908 251 10 052 421 13 789

Zdroj: ČSÚ (2011) Na Slovensko v současnosti směřuje většina exportu českého vepřového masa. Od roku 2004 současně narůstá hodnota dovozu vepřového masa ze Slovenska do ČR. Struktura exportu vepřového masa v letech 1999 – 2000 byla tvořena z největší části položkami KN 02031110 maso z vepřů domácích čerstvé chlazené v celku nebo půlené a KN 02032955 maso z vepřů domácích ostatní zmrazené vykostěné bez boků. V položce KN 02031110 bylo v roce 1999 vyvezeno na Slovensko 2 609,1 tun v hodnotě 96,7 mil. Kč. V položce KN 02032955 bylo ve stejném roce na Slovensko vyvezeno 389,1 tun v hodnotě 31,8 mil Kč. V roce 2000 bylo vyvezeno v položce KN 02031110 na Slovensko 1 034,5 tun v hodnotě 49,9 mil. Kč. V položce KN 02032955 bylo ve stejném roce na Slovensko vyvezeno 427,6 tun v hodnotě 32,1 mil Kč. V letech 2001 – 2002 došlo k nárůstu exportu vepřového masa z ČR na Slovensko. Struktura těchto exportů vepřového masa byla tvořena v roce 2001 zejména položkami KN 02032955 maso z vepřů domácích ostatní zmrazené vykostěné bez boků, KN 02031911 části přední a kusy z nich z vepřů domácích čerstvé chlazené a KN 02031110 maso z vepřů domácích čerstvé chlazené v celku nebo půlené. V položce KN 02032955 bylo v roce 2001 vyvezeno na Slovensko 2 514,3 tun v hodnotě 196,1 mil. Kč. V položce KN 02031911 bylo ve stejném roce vyvezeno na Slovensko 487 tun v hodnotě 30,7 mil. Kč a v položce KN 02031110 bylo v roce 2001 vyvezeno na Slovensko 322,2 tun v hodnotě 19,7 mil. Kč. V roce 2002 byla struktura vývozu vepřového masa tvořena zejména položkami KN 02031911 části přední a kusy z nich z vepřů domácích čerstvé chlazené, KN 02032955 maso z vepřů domácích ostatní zmrazené vykostěné bez boků, KN 02031110 maso z vepřů domácích čerstvé chlazené v celku nebo půlené a KN 02031990 maso z vepřů ostatních čerstvé chlazené z vepřů nedomácích v celku nebo půlené. V položce KN 02031911 bylo v roce 2002 vyvezeno na Slovensko 3 270,3 tun v hodnotě 166,1 mil. Kč, položce 02032955 bylo vyvezeno 2 868,7 tun v hodnotě 188,3 mil. Kč, v položce KN 02031110 bylo vyvezeno 1700,1 tun

167

v hodnotě 77,5 mil. Kč a v položce KN 02031990 bylo vyvezeno 411,7 tun v hodnotě 19,7 mil. Kč. V roce 2003 došlo výraznému poklesu exportu vepřového masa z ČR na Slovensko. Výrazně se snížil export především v položkách KN 02031911 na 1 598,2 tun v hodnotě 70 mil. Kč, KN 02031990 na 74,9 tun v hodnotě 2,7 mil. Kč a také KN 02032955 na 1 362,7 tun v hodnotě 81,4 mil Kč. K mírnému nárůstu došlo v položce KN 02031110 na 2 155,9 v hodnotě 91,8 mil. Kč. Od roku 2004 export vepřového masa na Slovensko opět rostl, až do roku 2009 (s mírným propadem v roce 2006). Na struktuře vepřového masa se nejvýrazněji podílely od roku 2004 položky KN 02031110 maso z vepřů domácích čerstvé chlazené v celku nebo půlené, KN 02031190 maso z vepřů ostatních čerstvé chlazené v celku nebo půlené z vepřů nedomácích, KN 02031911 části přední a kusy z nich z vepřů domácích čerstvé chlazené, KN 02031955 maso z vepřů domácích ostatní čerstvé chlazené vykostěné a KN 02032955 maso z vepřů domácích ostatní zmrazené vykostěné bez boků. Nejvýznamnější položky vývozu vepřového masa na Slovensko za rok 2004 jsou zachyceny v tab. 63. Tab. 63: Množství a hodnota nejvýznamnějších položek e portu vepřového masa (v kapitole 0203) z ČR na Slovensko v roce 2004 Položka/Rok KN 02031110 KN 02031955 KN 02031911 KN 02032955 KN 02031190

Netto (t) 3 265 1 093 790 781 275

2004 Statistická hodnota (v tis. Kč) 142 369 63 553 39 642 52 941 13 432

Zdroj: ČSÚ (2011) V letech 2005 – 2007 k výše zmíněným exportním položkám přibyly další dvě: KN 02031913 hřbety s kostí a kusy z nich z vepřů domácích čerstvé chlazené a KN 02031915 boky bez kostí a kusy z nich z vepřů domácích čerstvé chlazené. Vývoj z hlediska množství i hodnoty nejvýznamnějších exportních položek vepřového masa v tomto období je zachycen v příloze 1. Do struktury exportu vepřového masa z ČR na Slovensko v letech 2008 – 2010 přibyly další dvě významné položky: KN 02031959 maso z vepřů domácích ostatní čerstvé chlazené nevykostěné a KN 02031990 maso z vepřů ostatních čerstvé chlazené z vepřů nedomácích

168

v celku nebo půlené. Vývoj z hlediska množství i hodnoty nejvýznamnějších exportních položek vepřového masa v tomto období je zachycen v příloze 2. Celkové množství a hodnota vývozů vepřového masa z ČR na Slovensko v letech 2004 2010 je zachyceno v tabulce 64. Tab. 64: Množství a hodnota e portu vepřového masa (v kapitole 0203) z ČR na Slovensko v letech 2004 – 2010 Statistická Netto (t) hodnota (v tis. Kč) 7 814 378 523 16 697 875 440 15 988 817 080 22 982 117 2217 29 163 144 9670 32 259 154 1499 31 002 144 2244

Rok 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

Zdroj: ČSÚ (2011) Vývoj salda zahraničního obchodu s vepřovým masem mezi ČR a Slovenskem je patrný z grafu 59. Graf 59: Saldo zahraničního obchodu ČR – Slovensko s vepřovým masem KN 0203 (v tis. jat. hm.) 35 30 25 20 15 10 5 0 2010

2009

2008

2007

2006

Celkem 0203 - IMPORT

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

-5

Celkem 0203 - EXPORT

SALDO 0203 (E-I)

Zdroj: vlastní zpracování z dat ČSÚ (2011)

169

7. ZÁVĚR Řešení cíle dizertační práce vyžadovalo vymezení problému v obecných teoretickometodologických souvislostech formování agrobyznysu, včetně zkoumání vlivu utváření smluvních vztahů v globalizujícím se prostředí světových agrárních trhů, i s ohledem na specifika zkoumané komodity. Na tomto základě byly zkoumány rozhodující faktory tvořící konkurenční prostředí jednotlivých článků komoditní vertikály jatečná prasata – vepřové maso, jak v širším technicko- technologickém, tak v ekonomickém kontextu světového trhu vepřového masa. Cíl dizertační práce: „Identifikovat příčinné souvislosti formování trhů jatečných prasat a vepřového masa v podmínkách současného agrobyznysu, vyhodnotit jejich důsledky v prostředí společného trhu EU obecně a ve strukturálních změnách prvovýrobní a zpracovatelské fáze v rámci komoditní vertikály jatečná prasata – vepřové maso v ČR.“, byl dekomponován do pěti dílčích cílů, ke kterým byly formulovány čtyři výzkumné hypotézy. V logické návaznosti jsou těmto dílčím cílům věnovány jednotlivé kapitoly dizertační práce. Prostřednictvím výzkumných hypotéz byly ověřovány podstatné souvislosti ovlivňující utváření konkurenčního prostředí a vztahů v rámci zkoumané komoditní vertikály. V tomto smyslu bylo rovněž záměrem ověřit platnost některých názorů týkajících se možností a předpokladů konkurenceschopnosti českých výrobců zapojených/nezapojených do současné nadnárodní výrobkové vertikály. Výzkumné problémy a formulované hypotézy jsou vázány jak na charakter zkoumané komodity, tak na nároky na tok suroviny a informací v dané komoditní vertikále. I. Nejprve byla řešena problematika vymezení a funkce komoditní vertikály agrobyznysu obecně a identifikace typických znaků a produkčních center světového trhu vepřového masa. K této problematice byla formulována I. hypotéza: Globalizace trhů vepřového masa vede ke konkurenci celých vertikál a vyvolává změny v postavení tradičních světových produkčních center. Tuto hypotézu lze na základě výsledků analýzy světového a evropský trhu vepřového masa a závěrů z relevantní části dizertační práce potvrdit. 1. Diferenciace v poptávce po vepřovém mase Vepřové maso a výrobky z vepřového masa tradičně patří mezi základní složky potravy, jež jsou zařazovány do každodenního jídelníčku spotřebitelů ve většině zemí světa. Současná

170

společenská poptávka po vepřovém mase je charakteristická rostoucí diferenciací. Z toho vyplývá segmentace v typologii spotřebitelů, která je typická jejich rozdílnými požadavky i chováním. Tato poptávka a tržní diferenciace proniká proti směru toků nabídky produktu v současném poptávkově orientovaném modelu komoditní vertikály vepřového masa. Zatímco v minulosti byla považována za nejdůležitější opatření vedoucí k produkci levných a bezpečných potravin, v současnosti dochází k rozšíření těchto požadavků o další významné faktory jako udržitelná produkce, welfare zvířat, etické pracovní postupy apod. Největší rozšíření těchto požadavků je typické pro Evropský trh. Vzniká tak značný tlak na zvyšování nákladů evropských podniků, což je jedním ze zdrojů jejich snižující se konkurenceschopnosti na světovém trhu. 2. Oslabování pozice výrobců z EU 27 na světovém trhu Zásadním problémem se stává hledání vhodných podmínek pro stanovení optimální ceny, která by splnila alespoň základní požadavky na kvalitu a současně byla schopna zjistit konkurenceschopnost na rozšiřujícím se trhu. Nejsilněji se tato problematika projevuje v tlaku na růst cenové konkurenceschopnosti produkce z EU 27 v podmínkách globalizujících se trhů. Tento konkurenční tlak se projevuje právě v komoditní vertikále vepřového masa, kde dochází k posilování pozice výrobců z třetích zemí. Zvýšená konkurence na světovém trhu vyvolává změny i v rámci společného trhu EU 27, tedy mezi samotnými členskými státy EU 27. Z delšího časového hlediska lze sledovat ve výrobě vepřového masa v jednotlivých světových produkčních centrech výrazné změny. Rozdílný vývoj je patrný mezi tzv. tradičními výrobci (z EU, Kanada a USA) a producenty z rozvojových zemí. Je zřejmý prudký nárůst produkce v Číně, která se značně vzdaluje ostatním produkčním centrům. Stále větší význam na světovém trhu získávají v této komoditě státy jako je Brazílie, Vietnam a Rusko, v těchto zemích došlo k nárůstu produkce, často díky vládní podpoře celého sektoru. Rozvoj tohoto odvětví je umocněn zvyšující se poptávkou po živočišných bílkovinách v těchto světových regionech vlivem růstu životní úrovně. Z predikcí vyplývá, že do roku 2015 evropští výrobci ztratí velkou část svých tradičních exportních trhů vepřového masa a EU 27 se stane příjemcem této komodity z Brazílie. Z analýzy poptávky po vepřovém mase je zřejmé, že v EU 27 nedojde v příštím desetiletí k výraznému nárůstu poptávky. Evropská produkce bude mít tedy problém uplatnit se v současném objemu i na trhu EU27.

171

3. Posilování pozice nákladově efektivnějších výrobců Na současném globalizovaném světovém trhu vepřového masa dochází k vzájemné interakci mezi jednotlivými světovými produkčními centry. Výrobci s vyššími produkčními náklady čelí mnohem silnější konkurenci, než na dřívějších protekcionisticky chráněných agrárních trzích. Zvyšování produkčních nákladů, je typické zejména pro výrobce v EU 27. Největší podíl na tomto zvyšování nákladů mají zvyšující se ceny vstupů (zejména ceny krmiv). V podmínkách EU 27 hrají významnou roli i další faktory, jako jsou vysoké požadavky na bezpečnost práce, welfare zvířat, environmentální opatření, vysoké hygienické standardy a další legislativní požadavky. Evropští výrobci ztrácejí své pozice na zahraničních trzích, kde je nahrazují úspěšnější výrobci z ostatních světových produkčních center (např. USA a Brazílie). 4. Nárůst konkurence ze strany výrobců ve světových spotřebitelských centrech Export směřující od výrobců z hlavních světových produkčních center na trhy rozvojových zemí je ohrožován nárůstem produkce místních výrobců a zvyšováním jejich soběstačnosti. Trhy ve většině světových produkčních center vepřového masa jsou charakteristické jeho přebytky, do této skupiny patří většina států EU a bohatá spotřebitelská centra jako např. Hong Kong. V některých světových produkčních centrech je spíše typickým znakem substituce, neboť vepřové maso zde nehraje nejdůležitější roli v jídelníčku a je často nahrazováno jinými druhy mas. Do této skupiny patří zejména anglosaské státy (USA, Kanada, Austrálie, Nový Zéland), ale také např. Japonsko. Na těchto trzích se ve většině případů v budoucí dekádě neočekává zvyšování spotřeby vepřového masa. Nárůst spotřeby vepřového masa je naopak očekáván v rozvojových asijských a jihoamerických zemích. Tyto trhy jsou charakteristické zejména nedostatkem vepřového masa. Mezi tyto státy patří např. Brazílie, Indonésie, Filipíny, Paraguay, Thajsko atd. Důvody tohoto nedostatku lze spojovat s nízkou koupěschopností místního obyvatelstva a odlišnými preferencemi ve spotřebě. Některé rozvojové země jsou charakteristické silnou preferencí ve spotřebě vepřového masa. Patří sem zejména rychle rostoucí ekonomiky jako Čína a Vietnam, které usilují o rychlé zvyšování soběstačnosti ve výrobě vepřového masa. II. Dále byla věnována pozornost hodnocení vývoje produkce jatečných prasat a vepřového masa v rámci společného trhu EU 27, z hlediska odlišností ve vývoji v původních a nových členských zemí. K této problematice byla formulována II. hypotéza: Formování globálních komoditních vertikál navazujících na produkci jatečných prasat vede k realokaci výroby 172

vepřového masa a utváření dominantních produkčních center i v EU 27, což se projevuje i ve vývoji produkce jatečných prasat a vepřového masa v ČR. Tuto hypotézu lze na základě výsledků analýz struktury produkce vepřového masa v EU 27 a komparace změn výrobních kapacit mezi ČR a Dánskem potvrdit. 1. Rozdílný vývoj EU 15 a EU 12 převaha výrobců zapojených do globální sítě Nejvýznamnějšími výrobci vepřového masa z hlediska jeho celkové produkce i počtu chovaných prasat na ha v EU 27 jsou Německo, Španělsko, Francie, Polsko, Itálie, Dánsko a Nizozemsko. Vývoj produkce vepřového masa na společném trhu EU 27 ale nelze prezentovat jednotně vzhledem k odlišnému vývoji v jednotlivých členských státech. Provedené analýzy odhalují významnou diferenciaci ve vývoji tradičních produkčních center vepřového masa v rámci tzv. starých a nových členských států EU 15 a EU 10 (později EU 12, včetně Rumunska a Bulharska). Od roku 2004 začala oslabovat pozice států EU 10 na vnitřním trhu, což se projevilo snižováním jejich produkce a jejím nahrazováním dovozy ze států EU 15. Jediný z nově přistoupivších států, který zaznamenal odlišný vývoj v produkci vepřového masa je Polsko, kde ani po rozšíření EU (v roce 2004) nedošlo k výrazným poklesům produkce, navíc od roku 2009 zde produkce zaznamenala významný nárůst. Naopak v žádném státu EU 15 nedošlo k zásadnímu snížení produkce vepřového masa, k mírnému snížení produkce došlo pouze v Dánsku a ve Francii. K významnému nárůstu produkce vepřového masa došlo zejména v Německu, Španělsku a Belgii. 2. Vznik vysoce efektivních produkčních center v rámci EU Existence silné koncentrace vzájemně propojených podniků se skupinou provázaných odvětví do klastrů hraje důležitou roli z hlediska konkurenceschopnosti odvětví výroby vepřového masa na společném trhu EU i schopnosti uplatnění produkce na světovém trhu. V EU 27 existuje několik silných produkčních center zapojených do globálních vertikál, jež spoluutvářejí podobu evropského odvětví vepřového masa. Za jedno z nejvýznamnějších produkčních center v EU 27 je označován tzv. „evropský pás vepřového masa“. Evropský pás vepřového masa je tvořen producenty z Belgie, Dánska, Německa a Nizozemí, kteří jsou ve výrobě vepřového masa nejefektivnější v rámci EU 27. Úspěšnost i ostatních evropských producentů ve výrobě vepřového masa je z velké části závislá na jejich zapojení do takových globálních sítí.

173

3. Odlišný vývoj struktury odvětví na úrovni 1. a 2. fáze zpracování Porovnáním struktury zemědělských podniků zaměřených na chov prasat v ČR a v Dánsku v roce 2010 je zřejmé, že produkční jádro obou zemí tvoří velké průmyslové podniky. Dánský chovatelský sektor je vysoce koncentrovaný, k vysoké efektivitě celého systému navíc přispívá vysoký stupeň vertikální integrace celého odvětví od chovatelů až po obchodní řetězce. V Dánsku se již projevují nevýhody z rozsahu, zejména se jedná o environmentální opatření, která limitují rozsah rozvoje celého odvětví. Dánští chovatelé změnili svou strategii směrem ke specializaci na vysoce kvalitní genetický materiál. Výsledky této strategie jsou zřejmé a projevují se v produkci špičkových selat, která jsou poptávána po celé EU. Vývozem selat dánští chovatelé zvyšují svou efektivitu, díky úspoře na nákladech za likvidaci odpadu spojenou s fází výkrmu jatečných prasat.

Český sektor chovu prasat se také vyznačuje vysokou

koncentrací, ale nedosahuje zdaleka takové efektivity jako sektor dánský. Nevýhodou českých chovatelů je nižší stupeň vertikální integrace na navazující fáze komoditního řetězce i tohoto odvětví jako celku. Plně vertikálně integrována je jen minoritní část podniků, často jsou plně integrovány pouze dva navazující články. České zemědělské podniky, které se specializující se na chov prasat navíc hospodaří prakticky bez zemědělské půdy a veškerá krmiva nakupují. Jejich nevýhodou je, že nejsou příjemci žádných přímých plateb (SAPS ani TOP-UP). Snížená konkurenceschopnost sektoru chovu prasat se promítá do vývoje navazujících článků komoditní vertikály vepřového masa. Prudké snižování stavů jatečných prasat v ČR se projevilo v poklesu porážek prasat v ČR. Celkové množství poražených prasat v ČR se pohybovalo do roku 2004 nad hranicí 4. mil. ks ročně, po roce 2005 již tato hranice nebyla překročena. Snižování počtu zpracovatelských podniků v Dánsku se neprojevuje ve snižování množství výroby vepřového masa, jak je tomu v ČR. Většina jatek pro prasata a skot v Dánsku je v družstevním vlastnictví. Počet jatek v ČR se řádově liší ve srovnání s dánským modelem. V českých podmínkách je 1. fáze zpracování plně vertikálně integrovaná s prvovýrobci jen ojediněle. Jatka jsou většinou vertikálně integrovaná s 2. fází zpracování, ale ani v této oblasti nejsou rozsah a stupeň vertikální integrace na tak vysoké úrovni, jako v Dánsku. Snižování počtu podniků 1. a 2. fáze zpracování vepřového masa v ČR je projevem prohlubující se krize celého odvětví. Problematický vývoj vertikály vepřového masa se odráží ve výrazném poklesu produkce vepřového masa.

174

III. Následující část dizertační práce se zabývala problematikou hodnocení vlivu vstupu ČR do EU na vývoj cenových hladin ve zkoumané komoditní vertikále. K této problematice byla stanovena třetí hypotéza: Vstup ČR do EU v zásadě neovlivnil vývoj a proporce cenových hladin v komoditní vertikále prasata – vepřové maso. Tato hypotéza nebyla potvrzena, vzhledem k výsledkům statistické významnosti rozdílu ve variabilitě cen zemědělských výrobců (CZV), cen průmyslových výrobců (CPV) a spotřebitelských cen (SC). 1. Po vstupu ČR do EU – dlouhodobý trend v poklesu jednotlivých úrovní cen Nejvyšší průměrné CZV v živém i v mase byly zaznamenány v roce 2001, nejnižší průměrné CZV pak v roce 2004. Ve vývoji cen prasat lze rovněž sledovat sezónní charakter, kdy nejvyšší ceny jsou realizovány zpravidla v zimních měsících, nejnižší ceny pak v měsících letních. V dlouhodobém horizontu je patrná tendence ke snižování těchto cen. Nejvyšší průměrné CPV obou sledovaných částí JUT byly zaznamenány v roce 2001. Průměrné CPV vepřové kýty z dlouhodobého hlediska klesají, což je patrné i v její současné nejnižší ceně. Přestože, průměrné ceny vepřového boku mají dlouhodobě mírně klesající tendenci, ve srovnání s hodnotnějšími částmi JUT je jejich cena relativně stabilní. Z dlouhodobého hlediska lze pozorovat klesající trend v průměrných SC vepřové kýty. Nejvyšší průměrné SC vepřové kýty byly realizovány v roce 2001, zatímco její nejnižší hodnoty byly zaznamenány na konci roku 2009. Nejvyšší SC vepřového boku byly rovněž realizovány v roce 2001, nejnižší hodnoty byly naopak sledovány v roce 2000. Na rozdíl od vepřové kýty, lze z dlouhodobého hlediska charakterizovat vývoj SC vepřového boku jako stabilní. 2. Zvýšení rozdílů mezi jednotlivými cenovými hladinami, zejména CZV a SC Z komparace průměrných měsíčních cen patrné rozdíly v přidané hodnotě v jednotlivých výrobních fázích. Zřejmá je rovněž rozdílná reakce na změnu ceny mezi jednotlivými cenovými hladinami. Z výrazného poklesu CPV od září 2008 (88, 24 Kč/kg) do října 2010 (75,5 Kč/kg) je patrný silný vliv obchodních řetězců na snižování cen vstupů při zachování příp. jen mírném snížení vlastní ziskové marže. Obchodní řetězce tak využívají svého postavení v komoditní vertikále k realizaci vlastního zisku na úkor předchozích článků (zejména průmyslových výrobců). Velmi výrazný je rozdílný vývoj cenových hladin CZV, CPV a relativně konstantní vývoj SC, který potvrzuje vliv obchodních řetězců na snižování cen vlastních vstupů. Rozdíly mezi cenovými hladinami CZV a CPV vepřového boku nejsou tak výrazné, jako v případě vepřové kýty. U vepřového boku je realizovaná mnohem menší zisková marže všech 175

článků komoditní vertikály. V případě vepřového boku si lze všimnout silný tlak finálních článků komoditní vertikály (řetězců) na snižování cen vstupů. Naopak je zřejmá velmi slabá reakce SC na vývoj ostatních cenových hladin. Zejména od roku 2008 je patrná posilující pozice řetězců, které si udržují poměrně stabilní cenu vepřového boku, zatím co u CZV a CPV dochází ke značnému snižování cen. 3. Růst SC méně hodnotných částí JUT (vepřový bok) Velikost přidané hodnoty se nejvíce odráží ve spotřebitelských cenách, které do značné míry ovlivňují poptávku po vepřovém mase. Spotřebitelské ceny jsou důležitým nositelem informací pro zemědělské výrobce i potravináře, determinující podobu (množství a rozsah) jejich budoucí produkce. SC se bezprostředně týkají maloobchodů, tj. obchodních míst, se kterými přijde konečný spotřebitel do styku. V práci je analyzován vývoj SC vepřového boku a vepřové kýty. Vepřová kýta, představuje spotřebitelsky kvalitnější produkt, což je zřejmé z její vyšší ceny ve srovnání s cenou spotřebitelsky méně kvalitního vepřového boku. Z dlouhodobého hlediska i v posledních dvou letech lze pozorovat klesající trend v průměrných SC vepřové kýty, zatímco vývoj méně hodnotného vepřového boku lze z dlouhodobé perspektivy charakterizovat jako stabilní a v posledních dvou letech došlo k nárůstu SC. 4. Snížení fluktuace cen, nevyvolaných sezónními výkyvy Všechny tři cenové hladiny vykazují výraznou fluktuaci před vstupem ČR do EU a její následné snížení po vstupu ČR do EU. Z porovnání vývoje průměrných CZV před a po vstupu do EU, je patrný značný rozdíl ve stabilitě cen. Před vstupem do EU vykazovaly ceny mnohem větší nestabilitu. V období po vstupu do EU lze pozorovat cenové fluktuace, nicméně v mnohem menší intenzitě než před vstupem do EU. Ve vývoji CPV lze rovněž sledovat cenové fluktuace, které ale nejsou již tak výrazné, jako u CZV. Před vstupem ČR do EU je patrná i u CPV větší nestabilita v cenách, zatímco po vstupu je tato nestabilita na mnohem nižší úrovni. Rovněž na úrovni SC lze pozorovat výraznou nestabilitu před vstupem ČR do EU a jednoznačně stabilnější vývoj cen po vstupu ČR do EU. Fluktuace v cenách jsou zde také patrné, ale v mnohem menší míře, než u předchozích CZV a CPV. Současné fluktuace v cenách jsou charakteristické z velké části sezónními výkyvy, které se nejsilněji projevují v CZV a nejméně v SC. 176

IV. V poslední části dizertační práce je zaměřena pozornost na problematiku příčinných souvislostí změn v postavení ČR z hlediska zahraničního obchodu s jatečnými prasaty a vepřovým masem. K této problematice byla formulována čtvrtá hypotéza: Potenciál domácí poptávky při snižujícím se rozměru zemědělství v ČR je příležitostí pro uplatnění produkce jatečných prasat a vepřového masa z členských zemí EU 15. Na základě analýzy zahraničního obchodu s jatečnými prasaty a vepřovým masem lze tuto hypotézu potvrdit. 1. Prohloubení záporného salda zahraničního obchodu Vývoj zahraničního obchodu s živými prasaty vypovídá především o změnách pozice prvovýrobců tj. chovatelů prasat (od šlechtitelské práce až po výkrm). Prudký nárůst dovozu živých prasat sledovaný v kapitole kombinované nomenklatury (KN) 0103 po vstupu ČR do EU v roce 2004 způsobil výrazně záporné saldo této položky od roku 2009. Podrobná analýza českého zahraničního obchodu s živými prasaty s nejvýznamnějšími obchodními partnery v této položce, dokládá vývoj směřující k likvidaci podniků prvovýroby. Vývoj zahraničního obchodu s vepřovým masem (KN 0203) vypovídá o změnách pozic zpracovatelů vepřového masa tj. 1. a 2. fáze zpracování, kde dochází k finalizaci a realizaci vyšší přidané hodnoty. Analýza zahraničního obchodu v kapitole KN 0203 odhalila nejvýraznější nárůst dovozů masa po vstupu ČR do EU. Tyto nárůsty souvisí se zrušením cel a dalších tarifních překážek ve formě licencí a množstevních omezení v rámci jednotného trhu EU. Zpracovatelé rovněž využívají možnost získat kvalitní standardizovanou surovinu ve velkém objemu pro výrobu masných výrobků. Pro tento účel slouží německý systém kvality potravinových aditiv GEHA, pro něž v ČR neexistuje dodavatel. 2. Změna ve struktuře importu v kapitolách kombinované nomenklatury 0103 i 0203. V letech 1999 – 2003 byl zahraniční obchod ČR s živými prasaty charakteristický jeho stabilním kladným saldem. Živá prasata byla v největší míře vyvážena na Slovensko a do Maďarska. Struktura těchto vývozů byla tvořena v největší míře živými prasaty nad 50 kg. Saldo zahraničního obchodu ČR s vepřovým masem bylo již v letech 1999 – 2003, tj. před vstupem ČR do EU mírně záporné. Vepřové maso bylo dováženo v největším objemu z Německa, Dánska, Maďarska a Španělska. Struktura těchto dovozů byla tvořena zejména relativně malou rozmanitostí dovážených položek, současně převažoval dovoz levnějších částí jatečně upraveného těla. Vývozy vepřového masa z ČR směřovaly nejvíce na Slovensko, do Maďarska (v letech 2002 – 2003), do Polska (v roce 1999), do Nizozemí a Dánska 177

(v roce 2001). Ve struktuře těchto vývozů dominovalo čerstvé chlazené vepřové maso v celku nebo půlené a kvalitnější části jatečně upraveného těla. V letech 2004 – 2007 byla již do ČR ve velkém množství dovážena vysoce kvalitní živá selata (na výkrm) z Dánska, Nizozemí a Německa. Ve stejném období došlo k výraznému nárůstu exportu živých prasat (po výkrmu) z ČR do Německa, na Slovensko, do Maďarska a Rakouska. Současně došlo v roce 2004 ke značnému zvýšení importu vepřového masa do ČR, což se promítlo na výrazně záporném saldu zahraničního obchodu v kapitole KN 0203. Největší objem vepřového masa v těchto letech byl dovážen z Německa, Polska, Rakouska, Španělska, Nizozemí, Dánska a Maďarska. Ve struktuře těchto dovozů se zvýšil podíl spotřebitelsky kvalitnějších částí jatečně upraveného těla a současně vzrostlo i množství stabilně dovážených položek kapitoly KN 0203. V roce 2004 vzrost také vývoz vepřového masa z ČR (ve srovnání s předchozími lety), zejména na Slovensko, do Německa, Polska, Maďarska, Rakouska a Dánska (v roce 2004). Nicméně, kladné saldo v kapitole KN 0203 si ČR udrželo pouze se Slovenskem, s ostatními státy došlo naopak k markantnímu propadu obchodní bilance. V letech 2008 – 2010 došlo k další změně struktury zahraničního obchodu s živými prasaty. Z Německa se začala již dovážet i prasata na porážku, množství dovážených kvalitních selat z Německa a Nizozemí se výrazně snížilo. Největší množství kvalitních selat bylo v tomto období dováženo z Dánska, kde byl rovněž zaznamenán výrazný nárůst v této položce. Z ČR se v těchto letech vyvážela v největší míře živá prasata po výkrmu, ale i jejich množství oproti předchozím letům výrazně pokleslo. Tento vývoj signalizuje likvidaci chovatelů prasat v ČR v letech 2004 – 2007, což se projevilo i na ukončení činnosti podniků působících v navazujících fázích komoditní vertikály. I nadále pokračoval strmý nárůst dovozů vepřového masa do ČR z Německa. V roce 2010 tvořily dovozy z Německa 52 % z celkového importu vepřového masa do ČR. Struktura těchto dovozů reflektovala snižující se objem výroby vepřového masa v ČR, což se projevilo v dovozu širokého spektra produktů s vyšší i nižší přidanou hodnotou. Závěry, které lze formulovat na základě řešení cíle dizertační práce, dokazují, že rozvoj globálních sítí agrobyznysu se promítá do vývoje celého sledovaného odvětví i jeho vnitřních interakcí, které byly dříve typické převážně pro lokální úroveň. Vzrostl význam smluvních vztahů v rámci komoditní vertikály vepřového masa, která je ovlivněna schopností zapojení celých vertikál do globálních sítí agrobyznysu. Pro poptávku ani nabídku vepřového masa již neexistují typické dřívější bariery. Současný výrobce je schopen vyrobit a dodat požadovaný

178

produkt pro zpracovatele i spotřebitele kdekoliv na světě. Vzhledem k těmto změnám prostředí se na společném trhu EU i na světovém trhu prosazují ti nejefektivnější hráči, což dále ovlivňuje dynamiku celého odvětví. V podmínkách českého zemědělství se však nepodařilo zachytit uvedené změny a prosadit je do strategických záměrů dalšího rozvoje zemědělství a agrárního sektoru, což se projevilo negativním způsobem a ovlivnilo české chovatele, výrobce i zpracovatele vepřového masa. Mezi problémy českého prostředí chovu, výroby a zpracování vepřového masa lze např. zařadit opožděnou reakci v požadavcích na nová plemena prasat, počáteční nižší efektivitu chovů, nevyužití výhod vertikální integrace (integrace se zpracovatelem je výjimkou), nezapojení do globální sítě agrobyznysu, neschopnost exportu mimo EU. I když pro výrobce nezapojené do globálních sítí agrobyznysu existuje určitá možnost výroby regionálních specialit, podmínky globalizovaného trhu nesporně hrají rozhodující roli v dalším rozvoji odvětví Výsledky výzkumu a získané poznatky, které jsou v základních okruzích formulovány v kontextu jednotlivých výzkumných hypotéz, lze využít v rámci výuky relevantního okruhu předmětů, založených na teorii agrobyznysu. Současně dává impulz, pro další výzkum v této oblasti. Kromě prohloubení poznání na bázi konkrétních analýz a komparací českého, evropského a světového trhu, přispívají k prohloubení pochopení širších souvislostí fungování procesů a vztahů ve zkoumané vertikále prasata – vepřové maso.

179

8. PŘEHLED LITERÁRNÍCH ZDROJŮ ALBROW, M. The global age: state and society beyond modernity. Stanford, Calif.: Stanford University Press, ©1996. ix, 246 s. ISBN 0-8047-2870-4. BALDWIN, Richard E. a WYPLOSZ, Charles. The economics of European integration. 2nd ed. London [u.a.]: McGraw-Hill, 2006. xxiv, 464 s. ISBN 0-07-711119-2. BAUMAN, Zygmunt. Globalization: the human consequences. 1st pub. Cambridge: Polity, 1998. vi, 136 s. Themes for the 21st century. ISBN 0-7456-2013-2. BAYLIS, John, ed. a Smith, Steve, ed. The globalization of world politics: an introduction to international relations. 2nd ed. Oxford: Oxford University Press, 2001. xxx, 690 s. ISBN 0-19878263-2. BECK, S., KLOBES, F. a SCHERRER, CH., Surviving globalization?: Perspectives for the German economic model. 1st ed. Dordrecht: Springer. 1999, 243 s. ISBN: 1-4020-3064-9 BEČVÁŘOVÁ, V. Agrobyznys mění koncepci i kriteria úspěchu zemědělských podniků In Agrární perspektivy XIV – Znalostní ekonomika. Praha: ČZU, 2005, s. 48–52. ISBN 80-2131372-2. BEČVÁŘOVÁ, V. Podstata a ekonomické souvislosti formování agrobyznysu. 1. vyd. Brno: MZLU v Brně, 2005. 68 s. ISBN 80-7157-911-4. BEČVÁŘOVÁ, V. Agribusiness: Economic Feature and Policy Implications. In Beijing International Conference on Applied Business Research. Peking, Čína: University of International Business and Economics, 2005, s. 25–36. BEČVÁŘOVÁ, V. Koncepce a vývoj agrární politiky EU a USA. Brno: MZLU v Brně, 2007. 94 s. ISBN 978-80-7375-133-3. BEČVÁŘOVÁ, V., JUŘICA, A. Koncepce Pilířů I a II SZP v dotační politice ČR. Brno: MZLU, Brno, 2008. 70 s. ISBN 978-80-7375-252-1. BEČVÁŘOVÁ, V. Shaping agribusiness and its impact on the competitive environment of agricultural enterprises. In: CSAKI, C. - FORGACS, C. Agricultural economics and transition. IAMO Halle, Germany: 2008. ISBN 978-3-938584-31-6. BEČVÁŘOVÁ, V. Issues of Competitiveness of today's Agriculture. Agricultural Economics. 2008. sv. 54/9, s. 399-405. ISSN 0139-570X. BEČVÁŘOVÁ, V.: Globální a regionální souvislosti vývoje v agrárním sektoru. Inproforum 2009 - Ekonomická krize, výzva pro regiony. Mezinárodní vědecká konference. ISBN 978-807394-173-4.

180

BEČVÁŘOVÁ, V., Budoucnost zemědělství a konkurenceschopnost v zemědělství ČR a EU a globální souhrnnosti, Praha: ÚZEI, 2010. 58 s. 1. ISBN 978-80-87262-02-3. BEČVÁŘOVÁ, V. Economic and regional consequences of direct payments under the current CAP philosophy. Acta Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis. 2011. sv. LIX, No. 4, s. 19-26. ISSN 1211-8516. BEČVÁŘOVÁ, V. The European Model of Agricultural Policy in the Global Context. In: New Knowledge in a New Era of Globalization, Edited by Piotr Pachura, economia.: InTech Open, 2011. s. 285-310. ISBN 978-953-307-501-3. BEST, Steven a KELLNER, Douglas. The postmodern turn. New York: Guilford, ©1997. xiv, 306 s. Critical perspectives. ISBN 1-57230-221-6. BOGETOFT, Peter. Design of production contracts: lessons from theory and agriculture. 1. ed. [Copenhagen?]: Copenhagen Business School Press, 2004. 207 s. ISBN 87-6300120-9. BORGEN, S. a O., HAGRENES, A., How can transaction costs economics add to the understanding of new contractual formats in the Norwegian Agri-food System. Working Paper 2005-7, Centre for Food Policy, Norwegian Economics Agricultural Economic Research Institute, 49 s. BRINKMANN, D., PETERSEN B., TRIENEKENS, J., WOGNUM, N., European pork chains: diversity and quality challenges in consumer – oriented production and distribution, Wageningen Academic Publishers, 2009. 285 s. ISBN: 978-90-8686-103-3. CASTELLS, Manuel. The rise of the network society. 2nd ed. Oxford: Blackwell, 2004. xxix, 594 s. Information age; vol. I. ISBN 0-631-22140-9. DAGEVOS, J., C., The food economy: global issues and challenges. 1. Vyd. Wageningen: Wageningen Academic Publishers, 2009. 191 s. ISBN: 978-90-8686-109-5. DAVIS, John H. a GOLDBERG, Rey A. A Concept of Agribusiness. Boston: Harvard University, 1957. 14, 136 s. DICKEN, Peter. Global shift: mapping the changing contours of the world economy. 5th ed. New York: Guilford Press, ©2007. xxii, 599 s. ISBN 978-1-59385-436-2. DUPUIS, Monique, ed., WENK, C., ed. a FERNÁNDEZ, José A., ed. Quality of meat and fat in pigs as affected by genetics and nutrition: proceedings of the joint session of the EAAP commissions on pig production, animal genetics and animal nutrition, Zurich, Switzerland, 25 August 1999. Wageningen: Wageningen Pers, 2000. 246 s. EAAP publication; no. 100. ISBN 90-74134-74-2.

181

EGGERTSSON, Thráinn. Economic behavior and institutions. 1st ed. Cambridge: Cambridge University Press, 1990. xv, 385 s. Cambridge surveys of economic literature. ISBN 0-521-34891-9. FURUBOTN, Eirik Grundtvig a Richter, Rudolf. Institutions and economic theory: the contribution of the new institutional economics. 2nd ed. Ann Arbor: University of Michigan Press, 1997. xviii, 530 s. ISBN: 0-472-08680-4. GAULL, Gerald E., ed. a GOLDBERG, Ray Allan, ed. The emerging global food system: public and private sector issues. New York: Wiley, ©1993. xii, 252 s. HAMMOND, J., (1955). Quality meat production. Journal of the Yorkshire Agriculture Society; as cited by Hofmann, K. 1993. Quality concepts for meat and products. Fleischwirtschaft 73: 1014-1019. HELD, David. et al. Global transformations: politics, economics and culture. 1st pub. Cambridge: Polity Press, 1999. xxiii, 515 s. ISBN 0-7456-1499-X. HINDLS, Richard et al. Statistika pro ekonomy. 8. vyd. Praha: Professional Publishing, 2007. 415 s. ISBN 978-80-86946-43-6. HOUGAARD, Jens Leth. An introduction to allocation rules. 1st ed. Dordrecht: Springer, 2009. 154 s. ISBN 978-3-642-01827-5. KAPUSTA, F., BEČVÁŘOVÁ, V.: Agrobiznes a zrównowazony rozwój oszarów wieskich. Wroclav, AKAD.EKONOMICZNA, 2008. 355 s. ISSN 0324-8445. KEYNES, John Maynard. The economic consequences of the peace. London: Macmillan, 1924. vii, 279 s. LYONS, B. a METHA, J. Private Sector Business Contracts: The Text Between the Lines. In: S. Deakin and J. Michie (eds.), Contracts, Co-operation, and Competition, Studiesin Economics, Management and Law. Oxford University Press, Oxford, 1997, s. 43-66. MASTEN, Scott E., ed. a WILLIAMSON, Oliver E., ed. The economics of transaction costs. Cheltenham: Edward Elgar, 1999. xxii, 536 s. An Elgar reference collection. An Elgar critical writings reader. ISBN 1-85898-950-7. MERRIAM-WEBSTER'S COLLEGIATE DICTIONARY. 11th ed. Springfield: MerriamWebster, 2003. 40a, 1622 s. ISBN 0-87779-810-9. MÉNARD, Claude, ed. a SHIRLEY, Mary M., ed. Handbook of new institutional economics. Berlin: Springer, 2008. xiii, 884 s. ISBN 978-3-540-77660-4. MLČOCH, Lubomír. Institucionální ekonomie. Vyd. 2. Praha: Karolinum, 2005. 189 s. ISBN 80-246-1029-9.

182

NORTH, D., C., Institutions and Credible Commitment. Journal of Institutional Economics, 1993, 149: 11 – 23. ISBN: 0-7623-0903-2. REICH, Robert B. Dílo národů: příprava na kapitalismus 21. století. V českém jazyce vyd. 2. Praha: Prostor, 2002. 461 s. Střed; sv. 47. ISBN 80-7260-064-8. RICKETTS, Cliff. Agribusiness: fundamentals and applications. 2nd ed. Clifton Park, N.Y.: Delmar Cengage Learning, ©2009. xxxii, 568 s. ISBN 978-1-4180-3231-9. RIFKIN, Jeremy. The age of access: the new culture of hypercapitalism, where all of life is a paid-for experience. New York: Jeremy P. Tarcher/Putnam, ©2000. 312 s. ISBN 1-58542-0182. RITZER, G., Globalization: A Basic Text. 1. Vyd. Oxford: John Wiley and Sons, 2010, 592 s. ISBN: 978-1-4051-3271-8. ROBINSON, William I. Teorie globálního kapitalismu: transnacionální ekonomika a společnost v krizi. Vyd. 1. Praha: Filosofia, 2009. 362 s. Filosofie a sociální vědy; sv. 32. ISBN 978-80-7007-305-6. ROY, E., P., Exploring Agribusiness. 3. Vyd. Danville: Interstate Publishers, Incorporated, 1980, 284 s. ISBN: 0-8134-232-95. RUTHERFORD, Malcolm. Institutions in economics: the old and the new institutionalism. 1st pbk ed. Cambridge: Cambridge University Press, 1996. xi, 225 s. ISBN 0-521-57447-1. SCHOLTE, Jan Aart. Globalization: a critical introduction. 1st pub. Basingstoke: Macmillan Press, 2000. xix, 361 s. ISBN 0-333-66022-6. SLANGEN, L. H. G., LOUCKS, Laura A. a SLANGEN, Arjen H. L. Institutional economics and economic organisation theory: an integrated approach. Wageningen, Netherlands: Wageningen Academic Pub., 2008. 431 s. ISBN 978-90-8686-077-7. SLANGEN, L. H. G., LOUCKS, Laura A. a SLANGEN, Arjen H. L. Workbook Institutional Economics and Economic Organisation Theory: an integrated approach. Wageningen, Netherlands: Wageningen Academic Pub., 2009. 175 s. ISBN 9086861202. STIGLITZ, Joseph E. Globalization and its discontents. New York: W.W. Norton, ©2003. xxii, 288 s. ISBN 0-393-32439-7. WILLIAMSON, Oliver E. The mechanisms of governance. New York: Oxford University Press, 1996. xii, 429 s. ISBN 0-19-513260-2.

183

Elektronické zdroje ČSÚ. Veřejné databáze [online]. 2012. [Cit. 2012-01-03]. Dostupné na: http://vdb.czso.cz/vdbvo/maklist.jsp?kapitola_id=11& ČSÚ. Agrocenzus 2010 [online]. 2012. [Cit. 2012-01-08]. Dostupné na: http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/p/2126-11 ČSÚ. Databáze zahraničního obchodu [online]. 2011. [Cit. 2011-11-06]. Dostupné na: http://apl.czso.cz/pll/stazo/STAZO.STAZO EUROSTAT. Počty prasat dle regionů NUTS 2 v roce 2005 [online]. 2012. [Cit. 2012-03-02]. Dostupné na: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/statistics_explained/index.php/Livestock_statistics_at_regional_l evel EUROSTAT. Meat production and foreign trade [online]. 2012. [Cit. 2012-05-12]. Dostupné na: http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=apro_mt_pwgtm&lang=en EUROSTAT. Pig population [online]. 2012. [Cit. 2012-02-12]. Dostupné na: http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=apro_mt_lspig&lang=en EUROSTAT. Production of meat: pigs [online]. 2012. [Cit. 2012-02-03]. Dostupné na: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&language=en&pcode=tag00042 &plugin=1 EUROSTAT. Number of pigs [online]. 2012. [Cit. 2012-02-03]. Dostupné na: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&language=en&pcode=tag00018 &plugin=1 EUROSTAT. The economy of EU rural regions - Issue number 30/2012 [online]. 2012. [Cit. 2012-06-03]. Dostupné na: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/product_details/publication?p_product_code= KS-SF-12-030 FAO. Faostat – production [online]. 2012. [Cit. 2011-12-03]. Dostupné na: http://faostat.fao.org/site/339/default.aspx FAO. Livestock Processed [online]. 2012. [Cit. 2011-12-03]. Dostupné na: http://faostat.fao.org/site/603/default.aspx#ancor FAPRI. World Agricultural Outlook Database [online]. 2012. [Cit. 2011-12-03]. Dostupné na: http://www.fapri.iastate.edu/tools/outlook.aspx FAPRI. FAPRI 2010 U.S. and World Agricultural Outlook [online]. 2012. [Cit. 2012-12-03]. Dostupné na: http://www.fapri.iastate.edu/outlook/2010/

184

GIRA. Strategic Trends in World Markets. Congreso Nacional de la Carne, Lleida. [online]. 2012. [Cit. 2012-05-16]. Dostupné na: http://www.fleischindustrie.at/struktur/strategic%20trends.pdf KEOGH, M. Australian Farm Institut. Opportunities for Australian agriculture [online]. 2012. [Cit. 2012-03-14]. Dostupné na: http://www.nuffield.com.au/confer_f/08_pdfs/Mick%20Keogh_Opportunities%20for%20Austr alian%20agriculture.pdf LANDBRUG & FØDEVARER. The Pig Research Centre [online]. 2011. [Cit. 2011-04-16]. Dostupné na: http://www.agricultureandfood.dk/Research.aspx#.UCvxSKDtM5g MZE. Metodika vypracování protokolu o klasifikaci a sdělování výsledků z klasifikace jatečně upravených těl skotu a prasat. [online]. 2012. [Cit. 2012-05-16]. Dostupné na: http://www.cmsch.cz/store/seurop-metodika-mze-pro-vypracovani-protokolu.pdf MZE. Situační a výhledové zprávy vepřové maso Outlook [online]. 2011. [Cit. 2011-02-03]. Dostupné na: http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/zivocisne-komodity/prasata/situacni-avyhledove-zpravy/ OECD. OECD-FAO Agricultural Outlook [online]. 2012. [Cit. 2012-02-03]. Dostupné na: http://www.oecd.org/site/oecd-faoagriculturaloutlook/#d.en.192283 OECD. Database - OECD-FAO Agricultural Outlook [online]. 2012. [Cit. 2012-12-03]. Dostupné na: http://www.oecd.org/site/oecd-faoagriculturaloutlook/#d.en.192283 PETERSEN, B. A SCHULZE, A. G. International Society for Animal Hygiène. [online]. 2011. [Cit.2011-02-09]. Dostupné na: http://www.isah-soc.org/documents/2004/Althoff.pdf PIG INTERNATIONAL. January/February 2011 [online]. 2011. [Cit. 2011-03-13]. Dostupné na: http://www.piginternational-digital.com/piginternational/201109_1#pg1 PIG INTERNATIONAL. March/April 2011 [online]. 2011. [Cit. 2011-03-13]. Dostupné na: http://www.piginternational-digital.com/piginternational/201109_1#pg1 PIG INTERNATIONAL. September 2011 [online]. 2011. [Cit. 2011-10-03]. Dostupné na: http://www.piginternational-digital.com/piginternational/20110102_1/#pg1 PULKRÁBEK, J. Výzkumný ústav živočišné výroby [online]. 2012. [Cit. 2012-08-07]. Dostupné na: http://ksz.af.czu.cz/akce/p01/pulkrabek.htm STÁTNÍ VETERINÁRNÍ SPRÁVA. Zpracovatelé živočišných produktů. [online]. 2012. [Cit. 2012-02-03]. Dostupné na: http://www.svscr.cz/p_zavody_t01_client.php SVAZ CHOVATELŮ PRASAT V ČECHÁCH A NA MORAVĚ. Publikace [online]. 2012. [Cit. 2012-02-07]. Dostupné na: http://www.schpcm.cz/publikace/publikace.asp

185

SWICK, ROBERT A. American Soybean Association. World Nutrition Forum 2006 – BIOMIN. [online]. 2012. [Cit. 2012-02-17]. Dostupné na: http://en.engormix.com/MA-feedmachinery/formulation/articles/will-global-supply-nutrients-t253/800-p0.htm STÁTNÍ ZEMĚDĚLSKÝ INTERVENČNÍ FOND. Tržní informační systém [online]. 2012. [Cit. 2012-06-02]. Dostupné na: http://www.szif.cz/irj/portal/anonymous/tis/zpravy_o_trhu?cdr=03&year=2012&ino=0 TRČKA, P. Českomoravská společnost chovatelů. [online]. 2012. [Cit. 2012-06-02]. Dostupné na: http://www.cmsch.cz/vysledek-hledani/?act=search&w=SEUROP TERHI-ANNA WILSKA a LEENA HAANPÈAÈA, Turku School of Economics and Business Administration, Lifestyles and Social Change: Essays in Economic Sociology, [online]. 2011. [Cit. 2011-11-03]. Dostupné na: http://info.tse.fi/julkaisut/kr/Kre11_2005.pdf USDA. Agricultural Baseline Database [online]. 2011. [Cit. 2011-04-16]. Dostupné na: http://www.ers.usda.gov/topics/animal-products/hogs-pork.aspx USDA. China’s Volatile Pork Industry [online]. 2011. [Cit. 2011-02-13]. Dostupné na: http://www.ers.usda.gov/media/262067/ldpm21101_1_.pdf USDA. China’s Volatile Pork Industry [online]. 2011. [Cit. 2011-02-13]. Dostupné na: http://www.ers.usda.gov/media/262067/ldpm21101_1_.pdf USDA. Commodity Outlook [online]. 2012. [Cit. 2012-02-13]. Dostupné na: http://www.ers.usda.gov/topics/farm-economy/commodity-outlook.aspx ÚSTAV ZEMĚDĚLSKÉ EKONOMIKY A INFORMACÍ. Analýza agrárního zahraničního obchodu ČR v letech 2009 a 2010 [online]. 2011. [Cit. 2011-01-23]. Dostupné na: http://www.uzei.cz/left-menu/databaze/monitoring-azo/mo1012.pdf VÝZKUMNÝ ÚSTAV ŽIVOČIŠNÉ VÝROBY. Publikace.[online]. 2012. [Cit. 201202-13]. Dostupné na: http://www.vuzv.cz/index.php?p=pulikacni_cinnost&site=default WORLD BANK INSTITUTE. Data & Research website [online]. 2011. [Cit. 2011-0902]. Dostupné na: http://web.worldbank.org/WBSITE/EXTERNAL/EXTABOUTUS/EXTARCHIVES/0,,c ontentMDK:22933854~menuPK:7983995~pagePK:36726~piPK:437378~theSitePK:295 06,00.html WORLD BANK INSTITUTE. Data & Research [online]. 2011. [Cit. 2011-09-02]. Dostupné na: http://econ.worldbank.org/WBSITE/EXTERNAL/EXTDEC/0,,menuPK:476823~pagePK :64165236~piPK:64165141~theSitePK:469372,00.html WORLDWATCH INSTITUTE [online]. 2011. [Cit. 2011-08-07]. Dostupné na: http://blogs.worldwatch.org/nourishingtheplanet/wp-content/uploads/2011/03/SOW-2011-Ch1Final.pdf

186

9. SEZNAM ZKRATEK A/H1N1 – Podtyp viru chřipky A způsobující prasečí chřipku AFI (angl. Australian Farm Institut) – Australský zemědělský ústav ASA (angl. American Soybean Association) – Americká asociace sójových bobů AZO – Agrární zahraniční obchod CPV – Ceny průmyslových výrobců CZV – Ceny zemědělských výrobců ČMSCH – Českomoravská společnost chovatelů ČSÚ – Český statistický úřad ES – Evropské společenství EU – Evropská Unie EU 10 – Státy přistoupivší do Evropské unie 1. 5. 2004: Česká republika, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko EU 12 – Státy přistoupivší do Evropské unie 1. 5. 2004 a 1. 1. 2007: Bulharsko, Česká republika, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko EU 15 – Evropská unie po roce 1994: Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Španělsko, Švédsko a Velká Británie EUROSTAT – Evropský statistický úřad FAO (angl. Food and Agriculture Organization) – Organizace pro výživu a zemědělství FAPRI (angl. Food and Agricultural Policy Research Institute) – Výzkumný ústav výživy a zemědělské politiky GATT (angl. General Agreement on Tariffs and Trade) – všeobecná dohoda o clech a obchodu G8 (angl. Group of Eight) – sdružení osmi nejvyspělejších států světa (Francie, Itálie, Japonsko, Kanada, Německo, Rusko, Spojené království a USA) JUT – Jatečně upravené tělo KN – Kombinovaná nomenklatura MMF – (angl. International Monetary Fund) – Mezinárodní měnový fond MZE – Ministerstvo zemědělství OSN – (angl. United Nations) – Organizace spojených národů SAPS – Systém jednotné platby na plochu zemědělské půdy SC – Spotřebitelské ceny SCHP – Svaz chovatelů prasat v Čechách a na Moravě SEUROP – Systém hodnocení jakosti poražených hospodářských zvířat SVS – Státní veterinární správa SZIF – Státní zemědělský intervenční fond SZP (angl. Common Agricultural Policy) – Společná zemědělská politika TOP-UP – Národní doplňkové platby USDA (angl. United States Department of Agriculture) – Ministerstvo zemědělství USA ÚZEI – Ústav zemědělské ekonomiky a informací VUZV – Výzkumný ústav živočišné výroby WB – (angl. World Bank) – Světová banka WTO – (angl. World Trade Organization) – Světová obchodní organizace

187

10. SEZNAM POJMŮ Ad hoc (lat.) – K určitému (konkrétnímu) účelu Adverse selection – Nepříznivý (negativní, obrácený) výběr Altruistic concern – Altruistický zájem (obava), dobročinnost, nesobeckost, nezištnost Complete/incomplete contracts – Úplné/neúplné smluvní vztahy Contracting theory – Teorie smluvních vztahů Contracts (classical, neoclassical, relational) – Smluvní vztahy (klasické, neoklasické, relační) Contracting practice – Smluvní praxe Ex-ante – Očekávané, zamýšlené, (antonymum k ex post) Ex-post – Po skončení, dodatečně, pozdě, (antonymum k ex ante) Hold-up problem – Problém pozastavení spolupráce Holistic approach – Holistický přístup, objektivní přístup – zkoumající všechny možné příčiny daného problému Influence costs – Náklady vynaložené na snahy ovlivnit rozhodnutí ostatních smluvních stran pro vlastní prospěch, tyto snahy mají vliv na činnost zúčastněných smluvních stran, a zhoršují kvalitu rozhodovacího procesu Lock-in problem – Problém uzamčení (funkční, kognitivní, politické) Motivation: internal, external (intrinsic/extrinsic) – Motivace interní (vlastní), externí (vnější) Opportunism, opportunistic behaviour – Oportunismus, oportunistické chování, neřídí se vlastními zásadami, ale přizpůsobuje se vnějším okolnostem Principal-agent theory (Agency theory) – Teorie nájemce a zmocněnce, problém (teorie) agentury Protekcionismus (lat. protectio = ochrana) – Ochranářství, ekonomický termín vyjadřující upřednostňování a ochranu vlastních výrobků před zahraniční konkurencí Quid pro quo – Protihodnotou (něco za něco) Reservation price (value) – Maximální cena (hodnota), limit prodávajícího, nejvyšší přijatelná nabídka, cena kterou je kupující ochoten zaplatit za daný statek, (daná preferencemi, příjmy a cenami ostatních statků), nebo minimální cena (hodnota), kterou je prodávající ochoten akceptovat Residual (control, income, loss, return) – Reziduální, zůstatkový, zbytkový – zajišťující uplatnění části (kontroly, příjmu, ztráty, návratnosti) poté, co tento proces proběhl u všech aktérů Status quo – Stav v daném okamžiku, současný stav Sui generis – Svého druhu, mající svérázný ráz Syntéza – Skládání, proces spojování dvou nebo více částí do jednoho celku The Agent – Zmocněnec, manažer, správce The Principal – Nájemce, vlastník, pán Trade off – Možnost volby (mezi více alternativami) Veto, vetovat – Uplatnit právo veta, zakazovat, právo učinit neplatným nějaké usnesení

188

11. SEZNAM GRAFŮ, OBRÁZKŮ A TABULEK Seznam grafů Graf 1: Podíl jednotlivých druhů mas ve struktuře světové produkce masa 2009 ........... 84 Graf 2: Produkce vepřového masa v hlavních světových produkčních centrech............. 86 Graf 3: Vývoj produkce vepřového masa v EU 27 .......................................................... 88 Graf 4: Vývoj produkce vepřového masa ve vybraných státech EU 15 a EU 12 ............ 89 Graf 5: Vývoj spotřeby vepřového masa na osobu ve světě ............................................ 90 Graf 6: Spotřeba vepřového masa ve vybraných světových regionech ........................... 91 Graf 7: Segmentace zemí dle výše spotřeby vepřového masa a úrovně HDP/obyv. v roce 2010 ......................................................................................................... 93 Graf 8: Závislost spotřeby vepřového masa a HDP/obyvatele (skupina 1) ..................... 94 Graf 9: Závislost spotřeby vepřového masa a HDP/obyvatele (skupina 2) ..................... 95 Graf 10: Závislost spotřeby vepřového masa a HDP/obyvatele (skupina 3) ................... 96 Graf 11: Závislost spotřeby vepřového masa a HDP/obyvatele (skupina 4) ................... 97 Graf 12: Stavy prasat v letech 1945 – 2011 ................................................................... 101 Graf 13: Změny stavů prasat dle krajů v letech 2004, 2007, 2009 a 2011..................... 103 Graf 14: Koncentrace v chovu prasat v ČR a Dánsku v roce 2007 ............................... 104 Graf 15: Vývoj struktury dánských podniků podle počtu prasat ................................... 105 Graf 16: Vývoj počtu dánských podniků zaměřených na chov prasat ........................... 106 Graf 17: Struktura podniků zaměřených na chov prasat v ČR, podle jejich velikosti a počtu chovaných prasat v roce 2010 ............................................................ 107 Graf 18: Struktura podniků zaměřených na chov prasat v ČR a Dánsku v roce 2010 ... 108 Graf 19: Vývoj počtu porážek prasat v ČR a Dánsku .................................................... 109 Graf 20: Vývoj výroby masa v ČR ................................................................................ 111 Graf 21: Změny objemu výroby vepřového masa dle krajů v letech 2004, 2007, 2009 a 2010 (v tis. tunách) ....................................................................................... 112 Graf 22: Spotřeba masa v hodnotě na kosti v ČR v období 1948 – 2006 ...................... 114 Graf 23: Spotřeba nejvýznamnějších druhů mas v ČR v období 1948 - 2009............... 115 Graf 24: Procentní zastoupení jakostních tříd prasat S, E, U, R v systému SEUROP ... 116 Graf 25: Procentní zastoupení jakostních tříd prasat O, P v systému SEUROP ............ 116 Graf 26: Srovnání produkce vepřového masa a jatečných prasat a spotřeby vepřového masa v ČR za období 2001 – 2010.................................................................. 117 Graf 27: Vývoj měsíčních CZV v období 2000/01 – 2010/10 ....................................... 120 Graf 28: Vývoj měsíčních CPV v období 2000/01 – 2010/10 ....................................... 121 Graf 29: Vývoj měsíčních SC v období 2000/01 – 2010/10 .......................................... 122 Graf 30: Vývoj cenových hladin u vepřové kýty v období 2000/01 – 2010/10............. 123 Graf 31: Vývoj cenových hladin u vepřového boku v období 2000/01 – 2010/10 ........ 124 Graf 32: Saldo zahraničního obchodu ČR s vepřovým masem ..................................... 133 Graf 33: Saldo zahraničního obchodu ČR s živými prasaty KN 0103 .......................... 133 Graf 34: Saldo zahraničního obchodu ČR s vepřovým masem KN 0203 ..................... 134 Graf 35: Saldo zahraničního obchodu ČR, KN 0203, 0103 (v tis. t) ............................ 135 Graf 36: Saldo zahraničního obchodu ČR s Německem s živými prasaty KN 0103 ..... 136 Graf 37: Saldo zahraničního obchodu ČR s Německem s vepřovým masem KN 0203 140

189

Graf 38: Diferenciace nejvýznamnějších položek importu vepřového masa z ČR do Německa v letech 2004 – 2010 .................................................................. 143 Graf 39: Export vepřového masa (KN 0203) z ČR do Německa ................................... 144 Graf 40: Zahraniční obchod ČR – Polsko, v kapitolách KN 0203, 0103 ...................... 146 Graf 41: Saldo zahraničního obchodu ČR – Polsko s živými prasaty KN 0103 ........... 147 Graf 42: Saldo zahraničního obchodu ČR – Polsko s vepřovým masem KN 0203....... 148 Graf 43: Zahraniční obchod ČR – Rakousko, v kapitolách KN 0203, 0103 ................. 149 Graf 44: Saldo zahraničního obchodu ČR – Rakousko s živými prasaty KN ............... 150 Graf 45: Saldo zahraničního obchodu ČR – Rakousko s vepřovým masem KN 0203 . 151 Graf 46: Zahraniční obchod ČR – Španělsko, v kapitolách KN 0203, 0103 ................. 153 Graf 47: Saldo zahraničního obchodu ČR – Španělsko s vepřovým masem KN .......... 154 Graf 48: Zahraniční obchod ČR – Nizozemí, v kapitolách KN 0203, 0103 .................. 155 Graf 49: Saldo zahraničního obchodu ČR – Nizozemí s živými prasaty KN 0103 ....... 157 Graf 50: Saldo zahraničního obchodu ČR – Nizozemí s vepřovým masem KN 0203 .. 158 Graf 51: Zahraniční obchod ČR – Dánsko, v kapitolách KN 0203, 0103 ..................... 159 Graf 52: Saldo zahraničního obchodu ČR – Dánsko s živými prasaty KN 0103 .......... 160 Graf 53: Saldo zahraničního obchodu ČR – Dánsko s vepřovým masem KN 0203 ..... 161 Graf 54: Zahraniční obchod ČR – Maďarsko, v kapitolách KN 0203, 0103 ................. 162 Graf 55: Saldo zahraničního obchodu ČR – Maďarsko s živými prasaty KN 0103 ...... 163 Graf 56: Saldo zahraničního obchodu ČR – Maďarsko s vepřovým masem KN 0203 . 164 Graf 57: Zahraniční obchod ČR – Slovensko, v kapitolách KN 0203, 0103 ................. 165 Graf 58: Saldo zahraničního obchodu ČR – Slovensko s živými prasaty KN 0103 ...... 166 Graf 59: Saldo zahraničního obchodu ČR – Slovensko s vepřovým masem KN 0203 . 170

190

Seznam obrázků Obr. 1: Procesy a rozsah globální ekonomické transformace .......................................... 11 Obr. 2: Zjednodušená síť interakcí klíčových aktérů globální produkční sítě ................. 14 Obr. 3: Propojení rozměrů v globalizující se ekonomice................................................. 16 Obr. 4: Ceny, objem výroby a rovnovážná velikost firem po integraci trhů ................... 20 Obr. 5: Princip formování cen komodit na agrárních trzích ............................................ 21 Obr. 6: Nabídkově orientovaná komoditní vertikála........................................................ 23 Obr. 7: Poptávkově orientovaná komoditní vertikála ...................................................... 24 Obr. 8: Pozice zemědělského podniku ............................................................................. 25 Obr. 9: Základní struktura agrobyznysu .......................................................................... 27 Obr. 10: Spektrum konceptů smluvních vztahů ............................................................... 33 Obr. 11: Koordinační mechanismy .................................................................................. 42 Obr. 12: Řídící struktury .................................................................................................. 45 Obr. 13: Rozsah zemědělské výroby................................................................................ 49 Obr. 14: Obecný síťový model – prvovýroba a 1. fáze zpracování ................................. 69 Obr. 15: Typická komoditní vertikála vepřového masa ................................................... 70 Obr. 16: Dělení vepřového masa...................................................................................... 73 Obr. 17: Vliv poptávky na komoditní vertikálu vepřového masa .................................... 79 Obr. 18: Ekonomická hlediska zasahující do komoditní vertikály vepřového masa ....... 80 Obr. 19: Socioekonomická a ekologická hlediska zasahující do komoditní vertikály vepřového masa ................................................................................................. 81 Obr. 20: Počet prasat dle regionů NUTS 2 v roce 2005 .................................................. 87 Obr. 21: Globální toky prodeje vepřového masa, predikce pro rok 2015 ...................... 100

191

Seznam tabulek Tab. 1: Hlavní charakteristiky vybraných faktorů agrobyznysu 80. let 20. století v komparaci se současným agrobyznysem ............................................................ 29 Tab. 2: Deset pravidel konstrukce smluvních vztahů ...................................................... 52 Tab. 3: Výhody a nevýhody decentralizace ..................................................................... 54 Tab. 4: Orientační složení vepřového masa ..................................................................... 67 Tab. 5: Obsah vitamínů ve vepřovém mase ..................................................................... 68 Tab. 6: Obsah minerálních látek v mase .......................................................................... 68 Tab. 7: Klasifikační schéma systému SEUROP pro standardní prasata .......................... 77 Tab. 8: Klasifikační schéma pro nestandardní prasata ..................................................... 77 Tab. 9: Produkce vepřového masa v Brazílii, Vietnamu a Rusku .................................... 85 Tab. 10: Produkce vepřového masa a stavy prasat ve vybraných státech EU 27............. 87 Tab. 11: Stupnice těsnosti závislosti podle (r2) ................................................................ 92 Tab. 12: Produkční náklady k 31. 12. 2009 ..................................................................... 99 Tab. 13: Produkční náklady pro prvovýrobní fázi vepřového masa v Severní a Jižní Americe k 31. 12. 2009 ...................................................................................... 99 Tab. 14: Změny stavů prasat v období 2004 a 2011 dle krajů ČR ................................. 103 Tab. 15: Vývoj stavů prasat celkem v kraji Vysočina v letech 2004 – 2011 ................. 104 Tab. 16: Vývoj počtu vepřových jatek v Dánsku ........................................................... 109 Tab. 17: Počty zpracovatelů živočišných produktů (k 01. 01. daného roku) ................. 110 Tab. 18: Pořadí podniků v ČR podle objemu porážek prasat v kusech ......................... 110 Tab. 19: Objem výroby vepřového masa v ČR v letech 2000 – 2010 ........................... 111 Tab. 20: Změny objemu výroby vepřového masa v letech 2004 a 2010 dle krajů ČR .. 112 Tab. 21: Objem výroby vepřového masa v kraji Vysočina v letech 2004 – 2010 ......... 113 Tab. 22: Základní ukazatele ........................................................................................... 125 Tab. 23: Vyhodnocení testu variability CZV jatečných prasat ...................................... 125 Tab. 24: Vyhodnocení testu rozdílu dvou středních hodnot .......................................... 127 Tab. 25: Základní ukazatelé ........................................................................................... 127 Tab. 26: Vyhodnocení testu variability CPV vepřové kýty ........................................... 127 Tab. 27: Vyhodnocení testu rozdílu dvou středních hodnot .......................................... 128 Tab. 28: Základní ukazatelé ........................................................................................... 128 Tab. 29: Vyhodnocení testu variability SC vepřové kýty .............................................. 128 Tab. 30: Vyhodnocení testu rozdílu dvou středních hodnot .......................................... 129 Tab. 31: Základní ukazatelé ........................................................................................... 129 Tab. 32: Vyhodnocení testu variability CPV vepřového boku ...................................... 129 Tab. 33: Vyhodnocení testu rozdílu dvou středních hodnot .......................................... 130 Tab. 34: Základní ukazatelé ........................................................................................... 130 Tab. 35: Variabilita SC vepřové kýty............................................................................. 130 Tab. 36: Vyhodnocení testu rozdílu dvou středních hodnot .......................................... 131 Tab. 37: Saldo zahraničního obchodu ČR s živými prasaty .......................................... 133 Tab. 38: Saldo zahraničního obchodu ČR s vepřovým masem - KN 0203 ................... 134 Tab. 39: Saldo zahraničního obchodu ČR – Německo s živými prasaty KN 0103 ....... 136 Tab. 40: Saldo zahraničního obchodu ČR – Německo s živými prasaty KN 0103 ....... 137 Tab. 41: Nejvýznamnější položky importu živých prasat do ČR z Německa................ 137 Tab. 42: Nejvýznamnější položky exportu živých prasat z ČR do Německa ................ 138

192

Tab. 43: Saldo zahraničního obchodu mezi ČR a Německem s živými prasaty ............ 138 Tab. 44: Nejvýznamnější položky importu živých prasat do ČR z Německa ................ 139 Tab. 45: Nejvýznamnější položky exportu živých prasat z ČR do Německa ................ 139 Tab. 46: Saldo zahraničního obchodu ČR – Německo s vepřovým masem .................. 141 Tab. 47: Nejvýznamnější položky importu vepřového masa do ČR z Německa ........... 141 Tab. 48: Nejvýznamnější položky exportu vepřového masa z ČR do Německa ........... 142 Tab. 49: Saldo zahraničního obchodu ČR – Německo s vepřovým masem .................. 142 Tab. 50: Nejvýznamnější položky importu vepřového masa do ČR z Německa ........... 143 Tab. 51: Nejvýznamnější položky exportu vepřového masa z ČR do Německa ........... 145 Tab. 52: Množství a hodnota importu vepřového masa do ČR z Polska ....................... 147 Tab. 53: Množství a hodnota importu vepřového masa do ČR z Rakouska .................. 151 Tab. 54: Množství a hodnota importu vepřového masa do ČR ze Španělska ................ 152 Tab. 55: Množství a hodnota importu vepřového dobytka do ČR z Nizozemí .............. 155 Tab. 56: Množství a hodnota importu vepřového masa do ČR z Nizozemí .................. 157 Tab. 57: Množství a hodnota importu vepřového dobytka do ČR z Dánska ................. 159 Tab. 58: Množství a hodnota importu vepřového masa do ČR z Dánska ...................... 160 Tab. 59: Množství a hodnota exportu vepřového dobytka z ČR do Maďarska ............. 162 Tab. 60: Množství a hodnota importu vepřového masa do ČR z Maďarska.................. 163 Tab. 61: Množství a hodnota exportu vepřového dobytka z ČR na Slovensko ............. 167 Tab. 62: Množství a hodnota importu vepřového dobytka ze Slovenska ...................... 168 Tab. 63: Množství a hodnota nejvýznamnějších položek exportu vepřového masa z ČR na Slovensko ........................................................................................... 169 Tab. 64: Množství a hodnota exportu vepřového masa z ČR na Slovensko .................. 170

193

12. SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Množství a hodnota nejvýznamnějších položek exportu vepřového masa (v kapitole 0203) z ČR na Slovensko v letech 2005 – 2007 Příloha č. 2: Množství a hodnota nejvýznamnějších položek exportu vepřového masa (v kapitole 0203) z ČR na Slovensko v letech 2005 – 2007

194

Příloha č. 1: Množství a hodnota nejvýznamnějších položek exportu vepřového masa (v kapitole 0203) z ČR na Slovensko v letech 2005 – 2007

KN 02031110 KN 02031955 KN 02032955 KN 02031911 KN 02031913

6 811 3 411 1 657 1 213 649

2005 Statistická hodnota (v tis. Kč) 320 210 194 193 95101 80 223 75 684 34 059 43 942 2006 Statistická hodnota (v tis. Kč) 305 683 256 593 104 547 65 222 49 557

KN 02031190

617

27 373

KN 02031915

369

19 132 2007 Statistická hodnota (v tis. Kč) 540 918 352 783 87 516 60 646 57 596 22 523 15 561

Položka/Rok KN 02031110 KN 02031955 KN 02031190 KN 02031911 KN 02032955 KN 02031915 KN 02031913 Položka/Rok

Položka/Rok KN 02031110 KN 02031955 KN 02032955 KN 02031911 KN 02031913 KN 02031190 KN 02031915

Netto (t) 7 079 2 638 2 014 1 407 1 155 644 584 Netto (t)

Netto (t) 12 587 4 921 1 469 1 113 740 563 294

Zdroj: ČSÚ (2011)

Příloha č. 2: Množství a hodnota nejvýznamnějších položek exportu vepřového masa (v kapitole 0203) z ČR na Slovensko v letech 2005 – 2007 Položka/Rok KN 02031110 KN 02031955 KN 02032955 KN 02031911 KN 02031913 KN02031990 KN 02031190 KN02031959 KN 02031915 Položka/Rok KN 02031110 KN 02031955 KN 02032955 KN 02031913 KN02031990 KN 02031190 KN 02031911 KN 02031915 KN02031959 Položka/Rok KN 02031110 KN 02031955 KN 02032955 KN02031990 KN 02031913 KN 02031915 KN02031959 KN 02031190 KN 02031911

Netto (t) 18 843 4 780 1 650 921 895 445 401 325 284 Netto (t) 17 088 5 904 2 473 894 987 1 309 929 725 708 Netto (t) 13 658 9 465 2 326 1 006 622 892 658 1 031 663

2008 Stat. hodn. (v tis. Kč) 839 926 355 911 95 581 51 545 68 638 31 527 18 222 18 222 15 204 2009 Stat. hodn. (v tis. Kč) 728 529 444 584 146 304 70 944 63 308 56 449 51 978 43 835 48 592 2010 Stat. hodn. (v tis. Kč) 533 778 664 459 114 554 56 291 44 468 44 116 43 175 41 400 36 389

Zdroj: ČSÚ (2011)