Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Vztah veřejnosti a daňové správy v působnosti FŘ v Brně Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: Ing. Mgr. Jan Přenosil, Ph.D.

Autor diplomové práce: Bc. Oto Lipovský 2010/2011

zadání DP

Poděkování Chtěl bych tímto způsobem vyjádřit díky panu Ing. Mgr. Janu Přenosilovi, Ph.D. za vedení diplomové práce, především za jeho podmětné připomínky, rady a názory.

Prohlášení Já, Bc. Oto Lipovský, student Mendelovy univerzity v Brně, tímto prohlašuji, že jsem svoji diplomovou práci vypracoval samostatně podle pokynů vedoucího diplomové práce, metodiky popsané v diplomové práci a za použití literárních a ostatních zdrojů uvedených v seznamu literatury. V Bystřici nad Pernštejnem dne 20. května 2011

.…………………………. Bc. Oto Lipovský

Abstrakt Lipovský, O. Vztah veřejnosti a daňové správy v působnosti FŘ v Brně. Diplomová práce. Brno, 2011. Diplomová práce mapuje vztah české daňové veřejnosti a finančních úřadů v působnosti Finančního ředitelství v Brně. Nosným prvkem práce je výzkum mezi daňovou veřejností. Ten je následně vyhodnocen a v problémových oblastech vztahu mezi daňovými subjekty a finančními úřady byly navrženy způsoby řešení s cílem zlepšení situace. Problémy nepramení jen ze vzájemné interakce daňový úředník – daňový subjekt, ale i z daňové legislativy a administrativní zátěže. V letech 2005 a 2008 byly pro Ministerstvo financí ČR zpracovány dva průzkumy, které rovněž řešily vztah daňových subjektů a České daňové správy. Autor na tyto výzkumy navazuje, zjišťuje, jak se vztah za tři roky mezi oběma stranami změnil, i když se v této práci zabývá pouze respondenty v kraji Vysočina, Jihomoravském a Zlínském – podle zadání FŘ v Brně. Zjištěné skutečnosti byly konzultovány se zástupci České daňové správy. Výsledkem jsou doporučení, která povedou ke zlepšení sledované oblasti. Klíčová slova: Česká daňová správa, dotazníkové šetření, daňová veřejnost, finanční úřad

Abstract Lipovský, O. Reference between public and tax administration in a field of action Financial Directorates in Brno. Diploma thesis. Brno, 2011. The diploma thesis investigates with a reference between Czech Tax Administration and tax subjectes in a field of action Financial Directorates in Brno. A significant component of diploma thesis is the research among tax subjectes. It will be analysed and then in trouble spheres of reference will be propound methods of solution to improve. The problems stem not only from reference an officer – a tax subject, but also tax legislation and administrative burden. In years 2005 and 2008 were realized two researches for Ministry of Finance Czech Republic, which were engaged in the same reference between Czech Tax Administration and tax subjectes. Author of diploma thesis continues in them and finds out a change between both partners during three years, though deals with respondents in Vysočina region, Jihomoravský region and Zlínský region only – it is a task of Financial Directorates in Brno. Realized substantialities were argued with Czech Tax Administration servants. As a results of consultations they are recommendations, which bring about improvements in spheres. Keywords: Czech Tax Administration, questionary examination, tax subjects, tax office

Obsah Úvod................................................................................................................................. 8 Cíl práce ........................................................................................................................... 9 Metodika .........................................................................................................................10 Přehled literatury ............................................................................................................15 Veřejný sektor .................................................................................................................................... 15 Problematika veřejných statků......................................................................................................... 15 Výklad daňových pojmů..................................................................................................................... 16 Historický vývoj výběru daní ............................................................................................................. 22 Nejstarší období................................................................................................................................. 22 Římské období ................................................................................................................................... 22 Vývoj ve středověké Evropě............................................................................................................ 23 Situace v českých zemích.................................................................................................................. 23 Daňový systém v sousedních zemích ............................................................................................... 28 Snižování daňové zátěže a zjednodušování administrativy ........................................................... 31 Vlastní práce .................................................................................................................. 38 Realizované výzkumy pro Ministerstvo financí ČR........................................................................ 38 Výzkum v roce 2005 ......................................................................................................................... 38 Výzkum v roce 2008 ......................................................................................................................... 39 Výzkum realizovaný v roce 2010 řešitelem diplomové práce pro FŘ v Brně ............................ 42 Vyhodnocení jednotlivých odpovědí z dotazníkového šetření..................................................... 42 Otázka č. 1.......................................................................................................................................... 43 Otázka č. 4.......................................................................................................................................... 44 Otázka č. 6.......................................................................................................................................... 45 Otázka č. 9.......................................................................................................................................... 45 Otázka č. 10........................................................................................................................................ 46 Otázka č. 11........................................................................................................................................ 46 Otázka č. 13........................................................................................................................................ 47 Otázka č. 14........................................................................................................................................ 48 Otázka č. 17........................................................................................................................................ 49 Otázka č. 20........................................................................................................................................ 50 Otázka č. 21........................................................................................................................................ 51 Otázka č. 23........................................................................................................................................ 52 Otázka č. 24........................................................................................................................................ 52 Otázka č. 25........................................................................................................................................ 53 Otázka č. 26........................................................................................................................................ 53 Otázka č. 27........................................................................................................................................ 54

Otázka č. 28........................................................................................................................................ 54 Otázka č. 31........................................................................................................................................ 55 Otázka č. 32........................................................................................................................................ 55 Otázka č. 33........................................................................................................................................ 56 Otázka č. 34........................................................................................................................................ 56 Otázka č. 35........................................................................................................................................ 57 Vyhodnocení hypotéz ......................................................................................................................... 57 Vybrané otázky dotazníkového šetření vztažené na podnikající subjekty................................... 59 Diskuse - návrh řešení ................................................................................................... 62 Zlepšení infrastruktury kolem finančních úřadů........................................................................... 62 Zvýšení informovanosti daňových subjektů o projektu „Jednotné inkasní místo“................. 63 Zvýšení počtu úředních dní během pracovního týdne ................................................................ 64 Eliminace odmítavého a nevstřícného přístupu úředníka k daňovým subjektům ................... 66 Zlepšení komunikačních schopností úředníků ............................................................................. 68 Snížení šikany ze strany daňových úředníků ................................................................................. 69 Zvýšení orientace daňových subjektů v daňové legislativě ......................................................... 70 Závěr ...............................................................................................................................71 Literatura ....................................................................................................................... 73 Seznam tabulek a obrázků............................................................................................. 78 Seznam příloh ................................................................................................................ 79

Úvod Člověk se odnepaměti snaží, aby svým chováním dosahoval vytoužených cílů. Vstupuje proto do nejrůznějších pozic nebo situací, aby mohl uspokojit své potřeby. Abraham Harold Maslow tyto potřeby rozděluje do pěti kategorií, pro které je typické, že uspokojení potřeby následující je podmíněno uspokojením potřeby předešlé. Protože jsou lidé různí, je i různé tempo nebo intenzita uspokojování těchto potřeb. Tato úvaha je rozšířena o předpoklad, že tím, jak se lidé snaží své potřeby uspokojovat, dochází k tomu, že mohou ztížit uspokojení potřeb ostatních jedinců. Potom jsou lidé svědky toho, že dochází k omezování zájmů jednoho jedince a upřednostňování zájmů jedince jiného. Myšlenka, že společnost musí být koordinována nějakým mechanismem, není vůbec nová. Už v nejstarších obdobích lidských dějin byl tento problém aktuální, jen se řešil jiným způsobem než dnes. Když se před dvaceti tisíci lety nepohodly dvě skupiny neandrtálců na tom, které bude patřit ulovený mamut, vyříkaly si to kyji, zvítězila silnější skupina. Postupem času ale lidé začali přicházet na to, že se problémové situace dají řešit i jinak než násilím, třeba jim předcházet, začaly vznikat první obecné zákoníky. S tím ale souvisel ještě jeden významnější prvek, a sice vznik prvních států. Byl to stát, který lidem nabídl určité výhody, byl schopen jim garantovat určité jistoty. Existuje-li stát, lidé se musejí vzdát své naprosté svobody a nezávislosti ve prospěch státu. Stát lidi neokrádá o svobodu, jen ji upraví do takové podoby, která je obecně závazná pro všechny členy společnosti, všem lidem by mělo být měřeno stejným metrem. Vzniká rozsáhlá soustava zákonů, která jedincům říká, jaká práva a povinnosti mají. Budou-li je dodržovat, stát jim za to bude poskytovat bezpečnost, ochranu, příznivé podnikatelské či spotřebitelské prostředí. Dnešní moderní státy se od států starověkých významně odlišují. V rámci moderního státního aparátu existují dílčí správní orgány - ministerstva, se zaměřením na problematiku od životního prostředí, před vnitřní záležitosti, školství až po finanční záležitosti. V rámci ministerstev vznikají nové a nové právní normy, ruší se bývalá, pozměňují se nedávná nařízení, výsledkem těchto procesů je, že se v této legislativní smršti běžný občan ztratí. Na jedné straně je paradoxně dobře pečováno o blaho občana, na druhé straně jsou ale právní normy tak složité, že se vyplatí si najmout odborně způsobilou osobu, která se v dané problematice orientuje a laikovi poradí. Jak bylo již jednou naznačeno, chod státu řídí vláda a jednotlivá ministerstva. Nejvýznamnější roli vždy hrál ten státní orgán, který měl na starosti veřejné finance, je tomu tak i nyní. Na následujících stránkách této diplomové práce se bude autor zabývat tím, jak veřejnost vnímá činnost Ministerstva financí České republiky a jeho podřízených orgánů, čeho si na nich váží, co jim naopak vytýká a chtěla by změnit.

8

Cíl práce Jak již bylo naznačeno v úvodu, diplomová práce se bude zabývat vztahem české daňové veřejnosti a finančních úřadů, které spadají do působnosti Finančního ředitelství v Brně. Průzkumy, které si nechalo Ministerstvo financí ČR zpracovat před několika lety (první v roce 2005 a druhý v roce 2008), se týkaly daňové správy jako celku. Nyní bude analyzována situace konkrétněji, tedy jen pro jedno finanční ředitelství. V první části diplomové práce bude na daňovou problematiku nazíráno teoreticky, naznačena bude historie vybírání daní, vývoj české daňové správy a legislativa, potom se pozornost přesune na vysvětlení souvisejících pojmů. Důležitým krokem v práci bude analýza stavu administrativní zátěže daňových subjektů, která ve velké míře ovlivňuje vztah státních orgánů a podnikatelů (občanů). Poté bude řešena problematika sběru dat. Budou připomenuty proběhnuté výzkumy. Zjištěné závěry budou rozebrány konkrétněji a následně porovnány s výsledky průzkumu v diplomové práci. Autor bude zjišťovat, zda se změnily názory české daňové veřejnosti na práci finančních úřadů, jak daňové subjekty vnímají práci úředníků, jaká je orientace české daňové veřejnosti v legislativě nebo jaké faktory ovlivňují vztah daňový subjekt – úředník. Ke zjištění názoru veřejnosti na daňovou správu byl vypracován, rozmístěn a následně vyhodnocen rozsáhlý dotazník (příloha č. 6 diplomové práce). Za výrazné pomoci Regionální hospodářské komory Brno byl dotazník rozšířen mezi daňovou veřejnost (chápána jako podnikatelé, nepodnikatelé, daňoví a nedaňoví poradci). Sběr dat pro výzkum probíhal od 1. listopadu do 31. prosince roku 2010. Nasbíraná data byla vyhodnocena a porovnána s výsledky již realizovaných průzkumů. V další části diplomové práce budou zjištěné výsledky ještě konkretizovány formou osobních pohovorů se zástupci daňové správy a vybranými daňovými subjekty. Cílem tohoto upřesnění bude získat kvalitnější podklady pro návrh konkrétních doporučení pro Českou daňovou správu, což bude poslední částí diplomové práce. Bude-li to možné, jednotlivá doporučení budou finančně vyčíslena, aby zástupci České daňové správy získali kompletní a vyčíslená doporučení. Doporučení budou konzultována se zástupci České daňové správy, aby byla přínosná a v praxi proveditelná.

9

Metodika Při psaní diplomové práce bude postupováno podle pokynů vedoucího diplomové práce. V části literární rešerše budou popsány a vysvětleny základní pojmy týkající se daňové správy, daňových subjektů a postupu při provádění výzkumu. Informace o vztahu české daňové veřejnosti a finančních úřadů budou sbírány jednak z odborných publikací, internetových zdrojů, jednak z pohovorů se zástupci České daňové správy. Diplomová práce navazuje na již realizované výzkumy, které byly pro Ministerstvo financí ČR prováděny v letech 2005 a 2008 s tím rozdílem, že se bude zabývat územní působností Finančního ředitelství v Brně. Autor jejich výsledky připomene ve vlastní práci. Dále se bude zjišťovat, zda se vztah veřejnosti a daňové správy za tu dobu změnil. Důležitou částí práce, pomocí níž autor zjistí názory veřejnosti na daňovou správu, bude dotazníkové šetření. K tomuto účelu byl sestaven dotazník o 36 otázkách, které se týkaly pěti zájmových oblastí. Analyzovanými oblastmi byly: obecné informace o podnikatelské činnosti, informace o technickém zabezpečení finančních úřadů, informace o komunikaci mezi daňovým subjektem a finančním úřadem, informace o pohledu na úředníka a informace o znalosti daňové problematiky daňových subjektů. Většina otázek v dotazníku měla formu uzavřených otázek (viz. níže), kdy respondenti vybírali jednu až několik odpovědí na položenou otázku. Menší část otázek měla formu baterie, kdy respondenti volili mezi různými stupni intenzity odpovědi na položenou otázku (typickým příkladem je otázka, jejíž odpovědˇ je typu: pravidelně, často, občas, zřídka, nikdy). V poslední, nepovinné otázce, mohli respondenti uvést svoje jméno nebo jméno firmy, kterou zastupovali. Učinila tak přibližně desetina všech respondentů. Konstrukce otázek byla volena tak, aby na ně respondenti dokázali jednoduše odpovědět. Protože autor diplomové práce vycházel z předpokladu, že dotazníky rozšíří mezi daňovou veřejnost třemi způsoby (e-mail s přílohou, papírová forma, online podoba), musel být volen srozumitelný jazyk, jednoznačné zadání a přiměřená délka proto, že v případě nejasností a pochyb daňových subjektů jim nebude moci být otázka upřesněna. Otázky, které se v dotazníku vyskytují, odpovídají svým zaměřením otázkám v dotaznících ze starších výzkumů, byť je současný dotazník podstatně obsáhlejší. Některé otázky z otazníku byly formulovány na základě požadavků zástupců České daňové správy, protože tímto chtěli získat názory české daňové veřejnosti na určité kroky či činnosti. Výzkum z roku 2010 jim k tomu dal vhodnou příležitost, jak informace zjistit. Konzultace s daňovými úředníky probíhaly během vyhodnocování dat i tvorby doporučení v rámci autorovy praxe na Finančním ředitelství v Brně. Problematika tvorby dotazníku je poměrně rozsáhlá, na jednom se ale všechny přístupy shodují – dotazník musí být srozumitelný a přehledný. Pokud nebude tato základní podmínka splněna, hrozí, že respondent nepochopí položenou otázku a neodpoví na ni správně. Je vhodné, aby byl opatřen úvodním textem, ve kterém se respondent dozví, proč

10

vlastně dotazník vyplňuje, pro koho jej vyplňuje, dále by se zde měly objevit pokyny pro vyplňování a v závěrečné části by mělo být uvedeno poděkování respondentovi za to, že věnoval svůj čas vyplnění dotazníku (Foret, 2008, s.44). Všechny tyto podmínky dotazník z výzkumu 2010 splňoval. Další důležitou vlastností dotazníku je jeho přehlednost. Řešitel musí sestavit dotazník tak, aby na sebe otázky logicky navazovaly. Foret ve své publikaci (2008) uvádí, že dotazník by měl mít následující otázkovou strukturu: na začátku by měly být umístěny zajímavé otázky, uprostřed otázky, které se týkají zkoumaného jevu a na závěr otázky lehké, méně náročné. Obecně existují tyto typy otázek a všechny byly řešitelem použity: a) otevřené otázky Jsou charakteristické tím, že nedávají respondentovi žádnou možnost výběru odpovědi. Je pouze na respondentovi, jak na položenou otázku odpoví. Respondent tak není limitován výběrem odpovědi, což v něm může vyvolávat pocit větší svobody. Na druhou stranu se tento typ otázek podstatně hůře zpracovává, proto se využívají spíše v psychologicky pojatém výzkumu. b) uzavřené otázky Představují zcela odlišný přístup k odpovědím respondenta. Ten je v tomto případě „nucen“ si vybrat mezi nabízenými odpověďmi na položenou otázku. Nespornou výhodou těchto otázek je jejich rychlé a snadné vyhodnocení, nevýhodou pak mohou být chybějící možnosti u odpovědí. Respondenta mohou tyto otázky odradit od dalšího vyplňování dotazníku, protože nemůže vyjádřit svůj názor v nabízených variantách, jeho odpovědi tak mohou být zkreslené, nedostatečně vypovídající apod. Další možností uzavřené otázky je škálování. Po respondentovi se požaduje, aby vyjádřil svůj názor zaznamenáním určité pozice na stupnici. Nejčastěji se využívá pětistupňové stupnice, mohou však být i desetistupňové i větší. c) kombinace obou předešlých typů Každý z výše uvedených typů otázek má svoje výhody i nevýhody, proto se v některých případech volí jejich kombinace. Pokud si respondent nevybere mezi nabízenými odpověďmi, může na otázku odpovědět podle svého. d) filtrační otázka Tento typ otázek je pro dotazníkové šetření rovněž velice důležitý, protože umožňuje rozdělit dotazované subjekty na různé skupiny. Typickým příkladem tohoto typu otázky je dotaz, zda respondent studuje. Pokud odpoví, že ano, je přesměrován do určité skupiny otázek. Pokud je jeho odpověď záporná, přeskočí dotazy pro jinou skupinu respondentů a pokračuje vyplňováním otázek pro všechny respondenty společné. Mezi výhody dotazníkového šetření patří menší nákladnost, dobrá možnost šíření mezi respondenty, nedochází k nežádoucímu ovlivnění respondenta působením osoby tazatele, respondent si většinou sám určí čas a místo pro vyplnění dotazníku, relativně rychle se sestavuje i vyhodnocuje. Má však i své nevýhody, kterými jsou především nižší návratnost než

11

při osobním dotazování, není možná kontrola respondentů, kteří dotazník vyplnili, většinou není možnost vysvětlení či reinterpretace položené otázky, nejsou pod kontrolou rušivé vlivy, za kterých byl dotazník vyplňován (Surynek, Komárková, Kašparová, 2001, s.113). Každý proces nebo činnost se vyznačuje tím, že má logickou návaznost jednotlivých kroků. Surynek a kol. (2001, s.42.) chápe organizování výzkumu jako zajištění výzkumných činností a jejich logickou návaznost. Jednotlivé činnosti výzkumu rozdělují do etap, kde má každá z nich svůj specifický cíl. a) přípravná etapa V rámci přípravné etapy musí řešitel definovat cíle, pro které zamýšlí výzkum realizovat, musí specifikovat zkoumaný problém. b) realizační etapa Je považována za klíčovou část výzkumu. Zahrnuje v sobě vlastní sběr informací (dat), zaznamenání a uchování (písemná, elektronická, audiovizuální podoba). Jak píše Foret (2008, s.41), sběr dat se dá provádět dotazováním (písemné, osobní) nebo pozorováním popř. experimentem. Pro úplnost informací o výzkumu je vhodné poznamenat, že kromě dotazníkového šetření popsaného v této části diplomové práce, existují i další způsoby sběru dat. Patří mezi ně anketa, osobní dotazování, pozorování, experiment a ostatní techniky výzkumu (analýza dokumentů, analýza fyzických stop, obsahová analýza, případová studie). Detailně o této problematice píše Surynek a kol. (2001, s.130) c) vyhodnocovací etapa Součástí této etapy je zpracování dat. V případě kvantitativního výzkumu je zpracování určeno statistickou analýzou, v případě kvalitativního výzkumu je zpracování záležitostí kvalitativní analýzy (Surynek, Komárková, Kašparová, 2001, s.43). Vlastnímu zpracování dat musí předcházet jejich kontrola, zpracovatel se musí ujistit, že jsou data nasbírána v takové podobě, kterou je možné zpracovat dostupnými metodami. Dnes se data ve většině případů zpracovávají počítačovými programy, neboť je to rychlejší, pohodlnější a zpracovatel se vyvaruje chyb ve zpracování. Jakmile jsou k dispozici zpracovaná data, následuje jejich vyhodnocení a interpretace. V této souvislosti se na základě zjištěných okolností buď potvrzují předem definované hypotézy, nebo se jejich pravdivost vyvrací. Disman (2002, s.78) hypotézu definuje jako tvrzení předpovídající existenci souvislostí mezi dvěma nebo více proměnnými. Soubor hypotéz musí zahrnovat nejen proměnné reprezentující zkoumané koncepty, ale i ty proměnné, které mohou významně zkreslit interpretaci zkoumaných vztahů. Surynek a kol. (2001) je toho názoru, že by hypotézy neměly být nahodilé, ale měly by komplexně zachycovat zkoumanou problematiku, měly by být výsledkem předchozího systematického poznaní již existujících informací. Na začátku výzkumu, kdy má pozorovatel teoreticky zmapovánu předmětnou oblast, se mu vztah mezi dvěma proměnnými jeví jako naprosto samozřejmý. Proto vyslovuje hypotézu, v níž předpokládá kauzální vztah mezi oběma proměnnými.

12

V kvantitativních výzkumech se hypotézy testují, což znamená, že se stanovují pravděpodobnosti, s jakými dané hypotézy platí. Čím vyšší pravděpodobnost, tím vyšší platnost hypotézy, tento stav se nazývá potvrzení hypotézy, naopak nízká pravděpodobnost vztahu mezi dvěma proměnnými, znamená malou platnost hypotézy, v takovém případě se hypotéza zamítá. Následné zpracovávání dat může ukázat, že je souvislost mezi sledovanými proměnnými nevýznamná. Z tohoto závěru vyplývá, že není nutné hypotézu za všech okolností potvrdit; je zbytečné přizpůsobovat hypotézy výsledkům Před zahájením vlastního výzkumu autor diplomové práce definoval hypotézy, které měly buď návaznost na realizované starší výzkumy, nebo které autor stanovil na základě zkušeností a požadavků zástupců České daňové správy. Starší výzkumy ukázaly, že v daňové správě jsou oblasti, které se dají zlepšit. Od starších výzkumů uběhlo několik let, Česká daňová správa měla čas na to, aby odstranila vytýkané nedostatky. Zjistí-li se, že nebyly nedostatky odstraněny nebo se objeví nové, autor diplomové práce daňovým úředníkům doporučí jejich omezení. Potvrzení (vyvrácení) hypotéz, vzhledem k dostupným informacím, bude statistický důkaz o tom, zda-li daňová správa reagovala na připomínky daňových subjektů. Rozhodujícím ukazatelem pro potvrzení (zamítnutí) testované hypotézy bude hodnota Pearsonova koeficientu (p-value). Jestliže bude vypočítaná hodnota Pearsonova koeficientu větší než zvolená hladina významnosti, hypotéza bude platit, menší hodnota než zvolená znamená zamítnutí testované hypotézy. Zamítnutí hypotézy neznamená zásadní problém ve výzkumu, jen se statisticky dokáže, že mezi sledovanými veličinami není dostatečně těsná závislost. Pro účely diplomové práce byla stanovena hladina významnosti na 5 % a definovány následující hypotézy. Hypotéza č. 1: Pracovníci finančních úřadů podle daňových subjektů jsou k veřejnosti vstřícní. První hypotéza navazuje na závěry minulých výzkumů. Z dotazníkového šetření výzkumu z roku 2005 vyplynulo, že jsou téměř 2/3 respondentů spokojeny se vstřícným přístupem úředníků. Výzkum z roku 2008 jen potvrdil zjištěné skutečnosti, úředníci jsou vstřícní při řešení daňových záležitostí podle 3/4 respondentů. Z výzkumu prováděném v roce 2010 se této problematiky týkaly otázky č. 21 a 27. Hypotéza č. 2: Daňové subjekty se domnívají, že je dostupnost finančních úřadů dostačující. K této hypotéze se váží otázky č. 6 a 7 z posledního dotazníkového šetření. Zástupci České daňové správy tímto chtěli ověřit, že je rozmístění a dostupnost finančních úřadů vyhovující. Hypotéza č. 3: Daňové subjekty při placení daní nejvíce využívají bankovního převodu. Problematiku nejvhodnější formy placení daní řešil výzkum z roku 2008, kdy se přibližně 1/3 respondentů vyjádřila ve prospěch úhrady na pokladně finančního úřadu. Zbylé 2/3 volily jinou možnost. Vzhledem k tomu, že je daňová složenka od roku 2011 zpoplatněna, bude ji

13

využívat méně daňových subjektů a bude nahrazena bankovním převodem nebo hotovostní platbou na pokladně, proto byla definována hypotéza, která předpokládá nejrozšířenější formu úhrady daní právě bankovní převod. Z výzkumu v roce 2010 se této problematice věnovala otázka č. 11. Hypotéza č. 4: Podnikatelé se v daňové legislativě orientují lépe než nepodnikatelé. Tato hypotéza testuje znalost daňové legislativy českými podnikali. V dotazníku z roku 2010 na ni připadají otázky č. 1, 31, 32, 33 a 34. Výchozím předpokladem je, že podnikatel zná daňovou problematiku lépe než nepodnikatel, protože se běžně s daňovými úředníky setkává. Hypotéza č. 5: Daňové subjekty ve srovnání s běžnými formuláři využívají interaktivní formulář České daňové správy méně. Hypotéza byla definována na základě zkušeností finančních úřadů. Zástupci České daňové správy uvedli, že daňové subjekty této možnosti vyplnění daňových formulářů málo využívají. Výzkum realizovaný řešitelem diplomové práce obsahoval tuto otázku pod číslem 16. Hypotéza č. 6: Tři úřední dny v pracovním týdnu nejsou podle respondentů dostačující. Poslední šestá hypotéza byla definována proto, že na veřejnosti často zaznívají nespokojené názory, že je málo úředních hodin. Zpracované dotazníkové šetření podpořené definovanou hypotézou má buď potvrdit, nebo vyvrátit tento rozšířený názor veřejnosti. K vlastnímu vyhodnocení dotazníku byl použit specializovaný program Statistica, který je volně ke stažení na internetu. Z funkcí a matematických metod, které Statistica nabízí, budou řešitelem diplomové práce využívány kontingenční tabulky, které umožňují vzájemnou interakci dvou otázek, tabulky vícenásobných odpovědí, s jejichž pomocí lze vyhodnocovat otázky, na které existuje více než jedna odpověď a popisná statistika, která bude sloužit pro vyhodnocení otázek s jednou možností odpovědi. Dále nebude přistoupeno k používání odborných statistických metod, neboť pro účely vyhodnocení dotazníku bude stačit aplikování výše uvedených. Dalšími využívanými programy budou Microsoft Word a Excel. Poslední částí diplomové práce bude navrhnout České daňové správě doporučení, kterými bude možno vyřešit nepříznivá zjištění z dotazníkového šetření. Bude se jednat o doporučení v problematických oblastech vztahu veřejnosti a finančních úřadů. Stejně tak bude pracováno i s hypotézami. Pokud bude hypotéza potvrzena (vyvrácena), bude autor diplomové práce zjišťovat příčiny. Výchozím předpokladem přitom je, že doporučení budou finančně vyčíslena. Doporučení budou popsána a vyčíslena ve vlastní práci. Navrhovaná doporučení budou zkonzultována se zástupci České daňové správy, aby se vyloučila ta doporučení, která jsou v praxi neuskutečnitelná či nereálná.

14

Přehled literatury Veřejný sektor Nejprve se pozornost zaměří na obecnou charakteristiku veřejného sektoru. Peková a Pilný (2002, s.18) o veřejném sektoru hovoří jako o důsledku selhávání trhu. Veřejný sektor je chápán jako neziskový, neboť jeho hlavním cílem je být tu pro občany, je součástí národního hospodářství, naproti tomu privátní sektor je ziskový, a oba se vzájemně podmiňují a doplňují. Čím více selhává jeden, tím více se rozvíjí druhý. Posláním veřejného sektoru je zabezpečovat veřejné statky pro občany, napravovat a odstraňovat důsledky tržního selhání. Mezi jeho základní funkce patří (Peková, Pilný, 2002, s.20): • ekonomická funkce, • sociální funkce, • politická funkce. Ekonomickou funkcí veřejného sektoru se rozumí zabezpečování veřejných statků, odstraňování důsledků negativních externalit, tvorba pracovních příležitostí, tvorba podmínek pro fungování privátního sektoru (infrastruktura, bezpečnost majetku apod.), přispívání k ekonomickému růstu nebo dosahování větší spravedlnosti v rozdělování. Sociální funkcí veřejného sektoru jsou chápány zejména služby pro sociálně slabší občany. Poslední, politická funkce, představuje veřejný sektor v politickém klání, v procesu veřejné volby.

Problematika veřejných statků Peková a Pilný (2002, s.37) charakterizují veřejný statek jako službu, která: • je více či méně užitečná celé společnosti, a proto je veřejný zájem na jejím zabezpečování, • je spotřebovávána kolektivně, • neprochází trhem; jedná se o tzv. netržní statky (rozhoduje se o nich veřejnou volbou z důvodu tržního selhání), • je efektivnější, je-li zabezpečována veřejnou správou. Veřejné statky se dělí na čisté a smíšené. Čistý veřejný statek je takový statek, který je nedělitelný při spotřebě, to znamená, že buď není v silách státní správy zabránit občanovi v jeho spotřebě, nebo by si zabraňování ve spotřebě ze strany veřejné správy vyžádalo neúměrně vysoké náklady. V této souvislosti vzniká efekt „černého pasažéra“, kdy občan (spotřebitel) ví, že by měl za spotřebu veřejného statku zaplatit, ale neučiní tak, neboť se domnívá, že nebude jako neplatič veřejných statků odhalen. Druhou charakteristikou veřejného statku je nekvantifikovatelnost. Touto vlastností je myšlena situace, kdy nelze kvantifikovat podíl jednotlivce na spotřebě, tedy nelze ocenit tuto spotřebu uživatelským poplatkem. Typickým příkladem jsou služby policie, hasičů, užívání veřejných komunikací apod.

15

Smíšené statky se od čistých veřejných statků liší v následujících charakteristikách. Statky se dají dělit mezi spotřebitele, lze jednoznačně určit podíl jednotlivce na spotřebě, z toho vyplývá, že se jejich spotřeba dá ocenit (nejčastěji formou poplatku). Další jejich vlastností je, že u nich není dělitelná kvalita mezi jednotlivce. Typickým příkladem je veřejná komunikace – čím více aut po ní jezdí, tím více je poničená a tím nižší je komfort z jízdy pro všechny řidiče. Aby mohla veřejná správa dobře fungovat, je rozčleněna na celou řadu dílčích institucí. Mezi ně patří: volený parlament, prezident republiky, vláda, orgány státní správy (ministerstva, úřady), orgány územní samosprávy a ostatní instituce (Peková, Pilný, 2002, s.65). Všechny uvedené orgány jsou nezbytné pro chod demokratického státu, nyní bude ale pozornost přesunuta na dílčí, ale významný orgán veřejné správy – na ministerstvo financí, které spravuje daňovou oblast.

Výklad daňových pojmů Nejdříve je třeba se seznámit s pojmy, které se týkají daňové problematiky a které byly použity v dotazníku, kterým řešitel diplomové práce zjišťoval vztah veřejnosti a daňové správy. Následuje abecedně setříděný a vysvětlený seznam pojmů. Daň Jedná se o povinnou, zákonem uloženou platbu, která plyne do veřejného rozpočtu. Je nenávratná, neekvivalentní a zpravidla neúčelová (Vančurová, Láchová, 2010, s.9). V České republice existují tyto typy daní a upravují je tyto předpisy: • daň z příjmů fyzických osob (viz zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, ve znění pozdějších předpisů), • daň z příjmů právnických osob (viz zákon č. 586/1992 Sb, o daních z příjmu, ve znění pozdějších předpisů), • daň z přidané hodnoty (viz zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů), • daň spotřební (viz. zákon č.353/2003 Sb., o spotřebních daních ve znění pozdějších předpisů), • daň silniční (viz zákon č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění pozdějších předpisů), • daň z nemovitostí (viz zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů), • daň z převodu nemovitostí (viz zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů), • daň dědická (viz zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů), • daň darovací (viz zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů) (portál České daňové správy).

16

Důvodem existence daní je nutnost získávat prostředky na financování veřejného sektoru, tedy k financování činností státu a veřejné správy. Patří sem výdaje na armádu, udržování veřejného pořádku, dodržování zákonů, tvorbu a údržbu infrastruktury, provoz veřejné správy, sociální péči, podporu v nezaměstnanosti apod. Daňový poplatník Podle Vančurové a Láchové (2010, s.14) se zpravidla jedná o osobu, která je povinna daň sama platit. Je zamýšleným nositelem daňového břemene. Jeho disponibilní zdroje jsou výběrem daní kráceny. Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků definuje daňového poplatníka jako osobu, jejíž příjmy, majetek nebo úkony jsou přímo podřízeny dani. Poplatník je vždy vymezen příslušným daňovým zákonem. Je tomu tak u daně z příjmů fyzických osob, daně z příjmů právnických, daně z nemovitostí, daně darovací a dalších daní; ve zvláštních případech i u daní spotřebních (u nich však se jedná převážně o plátce). U každé daně existuje ve skutečnosti poplatník, ale tam, kde je obecně povinnost vybrat a odvést daň uložena plátci, nemusí být poplatník v zákoně vůbec definován; v zákoně o dani z přidané hodnoty, kde je poplatníkem ve skutečnosti konečný spotřebitel, ale zákonem je definován pouze plátce DPH (portál Sagit, 2004). Daňový poradce Zákon č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství definuje daňového poradce jako fyzickou osobu zapsanou v seznamu daňových poradců. Daňové poradenství se poskytuje na základě smlouvy uzavřené mezi daňovým poradcem nebo hostujícím daňovým poradcem a klientem. Za poskytnutí daňového poradenství náleží daňovému poradci nebo hostujícímu daňovému poradci odměna, jejíž výši si obě smluvní strany dohodnou. Daňové přiznání Daňové přiznání představuje povinnost plátce daně odvést daň správci daně, který je příslušný místu zdanění. Na portálu Sagit (2004) se píše o daňovém přiznání jako o vyjádření povinnosti každého daňového subjektu uvést sám správci daně výši svého daňového základu a vypočítat si sám (až na výjimky u daní, jejichž předmětem je převod majetku) i daň. Tuto povinnost plní daňový subjekt převážně formou daňového přiznání, zákon dále předpokládá též formu hlášení, které se v současné době používá pouze v podobě souhrnného hlášení u DPH, a u srážkové daně pak formou vyúčtování daně. Daňové přiznání je zvláštním druhem podání. Lze je účinně podat pouze na tiskopise vydaném Ministerstvem financí ČR, popř. na počítačových sestavách, které mají údaje, obsah i uspořádání údajů zcela totožné s tiskopisem vydaným Ministerstvem financí. Povinnou součástí daňového přiznání jsou přílohy uvedené v jednotlivých tiskopisech. Lhůty pro podání daňového přiznání jsou upraveny v jednotlivých hmotných daňových zákonech, zčásti též v zákoně o správě daní a poplatků. Tyto lhůty může správce

17

daně na žádost daňového subjektu, ale i z vlastního podnětu, prodloužit, a to nejvýše o tři měsíce. Daňové řízení Daňové řízení je srozumitelně vysvětleno na portálu Sagit. Jedná se o řízení vedené správcem daně za účelem stanovení daně, jejího vyměření, vybrání, vyúčtování, kontroly splnění daňové povinnosti, popř. i vymáhání daně v případě, kdy daň nebyla uhrazena dobrovolně. Daňové řízení se řídí základními zásadami daňového řízení, zákonem jsou vymezeny osoby zúčastněné na řízení (účastníci daňového řízení). Sestává se z několika částí: řízení vyměřovací, placení daní, řízení vymáhací, daňová kontrola. Vlastnímu daňovému řízení předchází obvykle řízení přípravné. Daňový subjekt Jde o plátce daně, který je ze zákona povinen odvést do veřejného rozpočtu daň vybranou od jiných subjektů nebo sraženou jiným poplatníkům pod svou majetkovou odpovědností (Vančurová, Láchová, 2010, s.14). Daňovým subjektem je osoba, ať již fyzická nebo právnická, která je podle daňového zákona povinna odvádět nebo platit daň. Daňovým subjektem je vždy právnická nebo fyzická osoba, nemůže jím být její organizační složka (závod, provozovna apod.). Daňovými subjekty jsou však organizační složky státu. Podle zákona existují dva typy daňových subjektů, jsou jimi poplatníci a plátci daně. Daňový subjekt je vymezen pro každou daň samostatně (portál Sagit, 2004). Datová schránka Této problematice se věnuje zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. Definuje datovou schránku jako elektronické úložiště, které je určeno k doručování orgány veřejné moci a k provádění úkonů vůči orgánům veřejné moci. Zřizovatelem datových schránek je Ministerstvo vnitra České republiky. Datové schránky vstoupily v platnost 1.července 2009, kdy je získaly automaticky státní úřady, místní samospráva a právnické osoby. Podnikající fyzické osoby si mohly zažádat o jejich zřízení; pokud fyzická osoba nemá zřízenou datovou schránku, může i nadále s úřady komunikovat písemnou formou. Výhoda datové schránky je především ta, že šetří náklady úřadům i podnikatelům, protože ani jedna ze zúčastněných stran nemusí kupovat obálky a známky, šetří tak nejen poštovné. Navíc se tímto způsobem zamezí i typické výmluvě podnikatelů, že daný dokument od orgánu státní správy poštou neobdrželi. Nezávisle na tom, zda podnikatelský subjekt datovou schránku skutečně kontroluje („vybírá“), je písemný dokument požadován za vyzvednutý za deset dní od doručení (portál Aktuálně, 2009).

18

Finanční ředitelství (FŘ) V České republice existuje osm finančních ředitelství, která jsou podřízena Generálnímu finančnímu ředitelství se sídlem v Praze. Pod každé finanční ředitelství spadá několik finančních úřadů: • FŘ pro hlavní město Prahu (12 FÚ), • FŘ v Praze (pro střední Čechy) (25 FÚ), • FŘ v Českých Budějovicích (pro jižní Čechy) (17 FÚ), • FŘ v Plzni (pro západní Čechy) (21 FÚ), • FŘ v Ústí nad Labem (pro severní Čechy) (25 FÚ), • FŘ v Hradci Králové (pro východní Čechy) (25 FÚ), • FŘ v Brně (pro kraj Vysočina, Jihomoravský a Zlínský) (46 FÚ), • FŘ v Ostravě (pro severní Moravu) (28 FÚ). Finanční ředitelství plní tyto úkoly: • řídí finanční úřady, • vykonávají správu daní v rozsahu stanoveném DŘ, resp. ZÚFO, • přezkoumávají rozhodnutí finančních úřadů vydaná ve správních řízeních, • vykonávají finanční kontrolu v rozsahu stanoveném zákonem č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě, • provádějí řízení o přestupcích a jiných správních deliktech v oboru své působnosti, • z pověření Ministerstva financí ČR poskytují mezinárodní pomoc při správě daní a při vymáhání některých finančních pohledávek, • z pověření Ministerstva financí ČR přezkoumávají hospodaření krajů, hlavního města Prahy a regionálních rad regionů soudržnosti a vykonávají dozor nad přezkoumáváním hospodaření obcí, dobrovolných svazků obcí a městských částí hlavního města Prahy, • přezkoumávají rozhodnutí finančních úřadů vydaná ve správních řízeních, • vykonávají další činnosti, stanoví-li tak jiný právní předpis (portál České daňové správy, 2011). Finanční úřad (FÚ) V České republice funguje 199 finančních úřadů podřízených daným finančním ředitelstvím. Stejně jako finanční ředitelství mají i finanční úřady postavení správních úřadů, jsou tedy oprávněny jménem státu vykonávat vrchnostenskou správu v oblasti své působnosti. Finanční úřady mají tyto pravomoci: • vykonávají správu, přičemž fungují jako prvoinstanční orgán, • provádějí řízení o přestupcích a jiných správních deliktech v oboru své působnosti, • vykonávají kontrolu dodržování povinností stanovených zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, a ukládají v této souvislosti účetním jednotkám pokuty a povinnost odstranit protiprávní stav,

19

•

pomoci při správě daní a o změně zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů, mezinárodní pomoc při správě daní a při vymáhání některých finančních pohledávek, • převádějí výnosy daní, které vybírají a vymáhají a které nejsou příjmem státního rozpočtu, územním samosprávným celkům a některým státním fondům, • vykonávají další činnosti, stanoví-li tak jiný právní předpis. Vybrané finanční úřady potom dále: • vykonávají dozor nad loteriemi a jinými podobnými hrami, • vykonávají správu odvodů za porušení rozpočtové kázně, • vykonávají kontrolu výkonu správy poplatků, které jsou příjmem státního rozpočtu. Fyzická osoba podnikající (nebo OSVČ) Tento pojem spíše souvisí s právní problematikou, než s daňovou, přesto je potřeba, aby byl vysvětlen. V obecné rovině je vymezen v občanském zákoníku, kde je fyzickou osobou myšlen člověk jako přirozený nositel práv a povinností (portál Sagit, 2004). Předmětem zájmu je ale fyzická osoba, která podniká. Zákon ji definuje jako osobu, která dosáhla věku alespoň 15 let, ukončila povinnou školní docházku a vykonává samostatnou výdělečnou činnost na vlastní jméno a zodpovědnost. Z podnikání nebo jiné samostatně výdělečné činnosti má tato osoba příjem. Podle § 7 zákona o daních z příjmů jsou příjmy z podnikání: příjmy ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství, příjmy ze živností, příjmy z jiného podnikání podle zvláštních předpisů, podíly společníků veřejné obchodní společnosti a komplementářů komanditní společnosti na zisku (portál Jak podnikat, 2010). Jednotné inkasní místo Projekt jednotného inkasního místa (JIM) je jedním z hlavních pilířů daňové reformy, jak je možné se o něm na portálu Ministerstva financí ČR dočíst. Byl schválen 21. května 2010. Jedná se o vytvoření nové soustavy orgánů státní správy, která bude integrovat funkce výběru příjmů veřejných rozpočtů, všech daní, a sociálního a zdravotního pojištění na jeden účet tak, aby poplatník a plátce měl v podstatě jednoho partnera, vůči kterému si bude splňovat veškeré svoje registrační povinnosti, platit všechny odvody, bude kontrolován jenom z jednoho místa. Jde tedy o celkové zjednodušení systému a maximální snížení administrativní zátěže. Projekt JIM je jedním z prioritních úkolů Ministerstva financí ČR, na kterém se podílejí také Ministerstvo práce a sociálních věcí a Ministerstvo zdravotnictví. Měl by být dokončen a plně funkční v roce 2014. Projekt je rozdělen do čtyřech etap, kdy by první etapa měla skončit v září 2011 a jejím úkolem je vytvoření samostatné daňové správy podřízené Ministerstvu financí ČR. V souvislosti s reformou daňové správy bude vytvořeno 14 krajských finančních úřadů, které nahradí dnes fungující finanční ředitelství, a z finančních úřadů by se měly stát pobočky. Od

20

roku 2013 by měly finanční úřady vybírat sociální pojištění a od roku 2014 i zdravotní pojištění (portál Ihned, 2010). Plátce daně Vančurová, Láchová (2010, s.14) o plátci daně hovoří jako o subjektu, který odvádí daň vybranou od jiných subjektů prostřednictvím ceny své produkce. Je tedy zavázán státem, aby za něj daň inkasoval a odvedl. Plátce daně je takový daňový subjekt, který je ze zákona povinen odvést do veřejného rozpočtu daň vybranou od jiných subjektů nebo sraženou daň jiným poplatníkům pod svou majetkovou odpovědností (Vančurová, Láchová, 2010, s.14). Účetnictví V nejužším pojetí lze účetnictví chápat jako zdroj informací. Jeho úkolem je číselné zachycení hospodářského dění účetní jednotky (podniku). Informace z účetnictví slouží jako podklad pro finanční řízení a rozhodování o budoucnosti účetní jednotky. Jinak řečeno, účetnictví informuje o hospodářských operacích, při kterých dochází ke změně a struktuře majetku a (nebo) závazků podniku v průběhu jeho existence (portál S.O.S. účetnictví, 2010). Účetnictví a postupy účtování jsou v České republice upraveny zákonem o účetnictví, který účetním jednotkám ukládá povinnost vést účetnictví jako soustavu účetních záznamů. Právní úprava účetnictví v České republice rozlišuje: • účetnictví, které nahradilo dříve používané tzv. podvojné účetnictví, • vnitropodnikové účetnictví, • daňovou evidenci, která nahradila dříve používané tzv. jednoduché účetnictví (zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví). Základní funkcí účetnictví je poskytovat uživatelům základní informace o tom, jak je daný podnik ekonomicky schopný, dále jaká je finanční situaci podniku, jaké jsou hospodářské výsledky za určité časové období apod. Tyto údaje se používají především při tvorbě finančních poznatků, finančních analýz apod. Informace o stavu účetnictví jsou určeny pro pracovníky podniku, dále pro jiné externí pracovníky a uživatele, kteří se o podnik zajímají. Uživatelům jsou informace o finanční situaci podniku předkládány formou účetních výkazů. Tyto informace musí být především hodnověrné, srozumitelné, srovnatelné a správné. Účetnictví se dělí na dva celky podle toho, které skupině uživatelů jsou informace určeny. Rozeznává se finanční a manažerské účetnictví. Cílem finančního účetnictví je poskytnou informace externím subjektům (tzv. externím uživatelům účetních informací). Naopak manažerské účetnictví slouží k řízení vnitřních podnikatelských procesů a jeho výstupy jsou podkladem pro manažerská rozhodnutí na všech stupních podnikového vedení.

21

Historický vývoj výběru daní Nejstarší období Tato kapitola bude věnována daňové problematice ze širšího pohledu, autor se bude věnovat historickému vývoji výběru daní, nastíní vývoj ve starověku, dále se bude věnovat příčinám vzniku výběru daní v českých zemích, vznikající daňovou legislativou a na závěr současnými platnými daňovými předpisy. Počátky výběru daní sahají do oblasti úrodného půlměsíce mezi řekami Eufrat a Tigrid, kdy tamější panovník stanovil naturální daně, které obyvatelstvo platilo především v obilí. Dále byly stanoveny i určité dávky jiných surovin, které muselo obyvatelstvo odevzdávat. Protože postupem času bylo zdaněno téměř všechno zboží nebo suroviny, vyvolával tento systém zdanění mezi obyvatelstvem nevoli tyto daně platit, a tak přibližně kolem roku 2500 př. n. l. došlo k první daňové reformě, jejímž cílem byl spravedlivější odvod naturálních daní. S rozvojem starověkých civilizací se rozvíjela evidence téměř všeho. Ve starověkém Egyptě se každoročně provádělo sčítání lidu, a každý rok se platila daň z hlavy (podle věku, pohlaví, majetku), důsledná evidence majetku umožnila vznik takových druhů daní jako byla například daň ze zahrady, daň z dobytka, daň z domácích prací, daň ze zlata, daň dědická apod. Vznikl i tzv. obecný ekvivalent kroužku (měď, cín, zlato), který byl předchůdcem mince. S rozvojem antického Řecka se objevují nové typy daní, které vznikají spíše podle potřeby. Například v Athénách vznikly přímé daně, které platili cizinci ve formě daně z hlavy, a nepřímé daně, které byly vyměřeny řeckému obyvatelstvu.

Římské období V období římského království se daně nevybíraly, většina státních výdajů šla na války, ale ty byly pokryty povinnou vojenskou službou. Období republiky se vyznačovalo už různými typy daní a poplatků. Platily se tzv. vectigaly, což byly povinné platby za nájem státní půdy, dále třeba daň z vody nebo portory (přístavní daně) apod. Přímá daň ale neexistovala; pokud bylo potřeba zajistit prostředky pro chod státu (vyzbrojení armády), byla vyhlášena tzv. tributum ex censum, která se platila jen po určité období. Byla vyměřena jako 1/1 000 z hodnoty majetku římského občana. Za římského císařství, kdy vznikala nová finanční soustava a budovalo se velké profesionální vojsko, bylo zdaněno téměř všechno. Navíc byly rozděleny římské provincie na senátní (méně zajímavé a chudší) a císařské (bohaté), kdy šly příjmy z těchto provincií buď do státní, nebo rovnou do císařské pokladny. V této době existovaly například tyto typy daní: pozemková daň, osobní daň, daň z prodeje otroků, daň z propuštění otroků, přístavní daň, daň za koncesi, daň za odběr vody, nástupní daň, daň z prostituce atd.

22

Za císaře Claudia (1. pol. 1. stol. n. l.) byl vytvořen centralizovaný státní útvar, který hospodařil s veškerými státními příjmy a výdaji, byly stanoveny nové vyměřovací základy pro výběr jednotlivých daní; daně se v této době již vybíraly v peněžní formě. Později se přidaly i další typy daní (daň z úrodné půdy, obecná živnostenské daň apod.) a některé daně byly placeny ve formě naturálií.

Vývoj ve středověké Evropě Nyní stručně k vývoji daňové problematiky v jednotlivých evropských zemí ve středověku. Ve Franské říši, která se později stala Svatou říší římskou, se vybíraly pozemkové daně, a to buď v naturální nebo v peněžní formě. Určité společenské vrstvy (duchovenstvo, šlechta) však měly daňová privilegia. Neúměrné daňové zatížení méně majetných společenských vrstev vedlo ke vzpourám a k pálení daňových záznamů. Po rozpadu Franské říše vzniká Svatá říše římská národa německého a tak, jak se rozlišovala říše a země, rozlišovaly se říšské a zemské daně. Vybrané říšské daně podléhaly výhradně panovníkovi. Postupem času se ale více říšských příjmů dostávalo pod vliv jednotlivých kurfiřtů a zeměpánů. V 15. století vznikla všeobecná daň – kombinace daně z hlavy a majetku. S rostoucím tureckým nebezpečím byla zavedena nová daň, spíše jednorázový finanční odvod, která měla státní pokladně zabezpečit prostředky na boj s Turky. Zlomovým rokem se stává rok 1519, kdy se regál solní, židovský, mincovní a celní plně dostává pod panský vliv. Daně byly adresovány hlavně rolnickému a řemeslnickému stavu, který počátkem 16. století odváděl jednak daně panovníkovi, jednak zeměpánům, což vyústilo v selské války, jejichž cílem bylo dosáhnout spravedlivějšího rozdělení daňového břemene. V 18. století se rozvíjí moderní státní správa založená na kamerální vědě (věda o finančních úkolech státu). Jsou popsány a vybírány přímé daně, daně z majetku, daně ze spotřeby, došlo ke vzniku progresivně odstupňované daně (především pro žebráky a městskou chudinu). Koncem 19. století zaniká Svatá říše římská a nastupuje Německá říše, kdy jsou pro říši vybírány nepřímé daně a v rámci spolkových zemí jsou vybírány přímé daně pro jednotlivé spolkové země. V roce 1891 je v Německu zavedena progresivní daň z příjmu.

Situace v českých zemích Nejstarší známou daní, pokud ji tak lze nazvat, byla tributum pacis (daň za mír), kterou každoročně odváděli do státní pokladny obyvatelé českých zemí. Objevovaly se i další daně, jako například daň za rádlo (něco jako pozemková daň), daň za stráž, medová daň apod. Některé se odváděly v penězích, jiné ve formě naturálií. Hlavním zdrojem příjmů českého knížete nebyly daně a poplatky, ale byly to válečné kořisti. Jak se zmenšovala vrstva svobodných rolníků, hledaly se další způsoby, jak získat peněžní (naturální) prostředky pro chod knížectví. V 11. století vznikají tzv. regály (práva), které byly vyhrazeny jen panovníkovi

23

a ten je mohl někomu pronajmout či půjčit. Z regálů plynuly jeho vlastníkovi příjmy ve formě nářezů, otročného, chomoutného, solného apod. Ve 13. století začínají vznikat města a sílí moc feudálů. Rolníci platí tzv. berně (lánová daň) panovníkovi, ale i feudálům. Lánovou daň platí i šlechta, které se postupem času podaří vymoci si na panovníkovi souhlas, že ze šlechtických majetků nemusejí odvádět žádnou daň (Inaugurační diplom). S rostoucí nevraživostí evropského obyvatelstva (i českého) proti židům je zavedena i židovská berně, kterou platí židovské komunity panovníkovi za ochranu. Na přelomu 15. a 16. století dochází k oslabení moci panovníka a ke zvýšení vlivu šlechty a měst. Vznikly nové úřady, které měly stabilizovat královské příjmy. Vybírala se berně z hlavy bez ohledu na majetek obyvatele, berně z poddanských úroků, berně kapitálová, posudné (daň ze sudu piva). Daňová reforma z roku 1517 ustanovila všeobecnou daň, která se platila z veškerého majetku obyvatele a platili ji všichni; navíc byl založen Nejvyšší berniční úřad (3 členové voleni zemským sněmem). 17. a 18. století bylo ve znamení vytváření struktury úřadů a úředníků, kteří museli být placeni z daní, navíc se v této době hodně válčilo, což zvýšilo vládní výdaje na armádu. Výsledkem byl stále se zvyšující vládní deficit, který vyvrcholil ve státní bankrot v roce 1811. V polovině 17. století se panovník pokusil zavést tzv. akcisy (druh nepřímých daní, které se platí ze spotřebního zboží) namísto všeobecné daně. Tento systém vydrží přibližně tři roky, poté je nahrazen tzv. berní rulí (jednalo se o vytvoření prvního českého katastru za účelem zdanění všeobecnou daní). Ta byla v následujících letech upravována se změnami v systému katastru – tereziánský a josefínský katastr. Ve snaze získat další prostředky pro státní pokladnu byla zavedena akcis z existence jedince, tedy daň z hlavy, kterou musí opět platit všichni. V průběhu 18. století jsou modifikovány a zaváděny další daně, jako třeba komínová daň, domovní daň, daň z loterie, daň dědická, daň z hudby nebo modifikace daně z hlavy (společnost rozdělena na čtyři stavy a každý platil podle toho, do kterého stavu náležel). Od 19. století se začíná vytvářet jednotná soustava daní a poplatků, eliminují se výjimky jednotlivých šlechtických rodin, celý berní aparát se centralizuje, snahou je, aby stát získal co nejvíce prostředků od co nejvíce obyvatel. Opět došlo k rozšíření a modifikaci stávajících daní. Vzniká i první obsáhlá legislativa týkající se daní – zákon o dani z osobních příjmů (zákon č. 220/1896 r. z.), který byl založen na principu všeobecnosti daňové povinnosti. Byly vymezeny i základní daňové pojmy, některé z nich používá i současná legislativa. Existovaly sice výjimky, které daň neplatily (panovník, osoby bez příjmů), ale to bylo dáno především technickými možnostmi od těchto daňových subjektů daň získat. Nejběžnějšími daněmi přelomu 19. a 20. století byly daň pozemková, která se týkala jak půdy, tak i majetku a platil ji skutečný držitel pozemku (mohl to být i nájemce a ne pouze majitel), domovní daň, kterou platil majitel nebo uživatel domu, všeobecná daň výdělková (zákon č. 220/1896 r. z.), jejímž předmětem bylo každé podnikání, při kterém bylo dosaženo zisku,

24

rentová daň, která se týkala příjmů plynoucích z poměrně stálého pramene, dále to byly daně spotřební jako například daň z výčepu a prodeje lihovin, cukerní daň, lihová daň, pivní daň, petrolejová daň, potravní daň z masa a další. K daním náležela i celá řada poplatků – poplatek za převod majetku, dědická daň, odúmrtné atd. Výběr nepřímých daní měla na starosti okresní finanční ředitelství, zemská finanční ředitelství a ministerstvo financí, přímé daně spadaly pod správu okresních hejtmanství, berní správy, celních úřadu a finančních stráží. Zákon pamatoval i na ty subjekty, které se chtěly vyhnout placení daní, byl přijat trestní řád důchodkový a zřízen Nejvyšší důchodkový soud. Poválečné období Situace mezi oběma světovými válkami a během válek byla nepřehledná a chaotická, hlavně rolníci byli nuceni odvádět část úrody pro potřeby státu. Po roce 1945 začal vznikat nový daňový systém, poválečné období se vyznačovalo mnoha reformami. Pro první polovinu 40. let je typický návrat k mnoha „osvědčeným“ typům daní, tak například daň důchodová, výnosová, pozemková, daň z budov, berní daň, spotřební daň apod. V roce 1945 je zavedena mimořádná majetková dávka, kdy se porovnal majetek před válkou a po válce a z výsledné majetkové hodnoty se měla zaplatit určitá částka. Tímto opatřením chtěl stát získat prostředky na poválečnou obnovu veřejných financí. Po komunistickém převratu se začala psát nová kapitola československých daní. Daně byly rozděleny na přímé a nepřímé a obě skupiny daní dostaly nové pojmenování a systém výpočtu. Mezi přímé daně patřila daň ze mzdy (zák. č. 109/1947 Sb.), zemědělská daň (zák. č. 49/1948 Sb.), živnostenská daň (zák. č. 50/1948 Sb.), daň z úroku a úsporných vkladů, daň ze samostatné činnosti a mnohé další přímé daně. Všechny nepřímé daně byly zrušeny a nahrazeny jednou všeobecnou daní (zák.č. 283/1948 Sb.). Tento daňový systém měl jednoznačný úkol – některé činnosti podporovat, jiné eliminovat. Nedlouho po zavedení těchto zákonů došlo k zabavení majetků rolníků, podniků továrníků, eliminaci živností živnostníků a všechny tyto činnosti začala kontrolovat ústřední moc. V následujících desetiletích se některé daně rušily, jiné měnily nebo vznikaly nové. Tak například: zrušení daně z výkonu a živnostenské daně v roce 1964, změna daně z literární a umělecké činnosti nebo vznik daně z motorových vozidel (zák. č. 98/1964 Sb.). V 70. letech začala vláda více využívat nového typu daně – odvodů, které platily státní podniky. Zpočátku se mělo jednat jen o přechodnou záležitost, ale nakonec se odvody spolu s daněmi, poplatky a příspěvky staly nedílnou součástí příjmu státního rozpočtu. Mezi nejčastější druhy odvodů patřily: odvod ze zisku, odvod ze jmění, odvod z objemu mezd a příspěvek na sociální zabezpečení. Ostatní daně a poplatky byly rozděleny do několika skupin podle toho, kdo je platil. Například družstevní organizace odváděly hlavně důchodovou daň a příspěvek na sociální zabezpečení, zemědělské organizace platily daň z obratu, zemědělskou daň nebo daň ze zisku, občané platili buď majetkové daně – daň z pozemku fyzických osob, daň domovní,

25

nebo daně důchodového typu – daň ze mzdy, daň z příjmu obyvatelstva nebo daň z příjmu z literární a umělecké činnosti. Po roce 1989 došlo k dalším reformám daňové soustavy. Drobné změny se dotkly důchodové a zemědělské daně, byl zrušen příspěvek na sociální zabezpečení. K zásadním změnám došlo u daně z příjmu obyvatelstva, kde se rozvinul systém slev a úlev na dani a možnosti odkladu placení daně. Vznikly i „daňové prázdniny“ týkající se nově vzniklých právnických osob, které mohly daňovou povinnost odložit až o dva roky. Rozvinula se i soustava poplatků, která je v našem právním řádu zakotvena dodnes. Vznikly dvě skupiny poplatků – státní poplatky (notářské, soudní, správní a arbitrážní) a místní (ze psů, z bytů, z užívání veřejného prostranství, ze vstupného apod.). Situace po vzniku České republiky Nyní se pozornost přesune k současné daňové správě. Jako většina vyspělých evropských států má i Česká republika dva typy daní – přímé a nepřímé. Do skupiny přímých daní patří daň z příjmu fyzických osob, která má jednotnou 15% daňovou sazbu. Jsou jí zatíženy jednak příjmy zaměstnanců, jednak příjmy osob samostatně výdělečně činných. Této problematice se věnuje zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, ve znění pozdějších předpisů. Dále sem patří daň z příjmu právnických osob, která má daňovou sazbu 19 % a je upravena stejným zákonem jako daň z příjmu fyzických osob. Následuje daň z nemovitosti, kterou jsou zatíženy pozemky a budovy, dani z nemovitosti se týká zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů. Daň silniční, kterou platí subjekty, které používají vozidla v podnikání. Dnes je možné uplatnit paušální daň, není tak nutné vést knihu jízd. Silniční dani se věnuje zákon č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění pozdějších předpisů.Daň dědická, darovací a z převodu nemovitosti je upravena zákonem č. 357/1992 Sb, o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů. Výše daně dědické a darovací závisí na vztahu mezi zůstavitelem a nabyvatelem (dárcem a obdarovaným). Daň dědickou neplatí 1. a 2. dědická skupina, tedy přímí pozůstalí. Do skupiny nepřímých daní spadá daň z přidané hodnoty a spotřební daně. Nyní existuje základní sazba ve výši 20 % a snížená sazba ve výši 10 %. Snížené sazbě podléhají například potraviny, léky, tiskoviny, hromadná doprava, vodné, stočné, stavební práce atd. Rozsáhlé problematice dani z přidané hodnoty se věnuje zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Zajímavostí je, že problematice DPH se vedle Ministerstva financí ČR věnuje i Celní správa České republiky, což by se ale v následujících letech mělo změnit (viz. daňová reforma výše). V souvislosti s probíhající daňovou reformou se objevila myšlenka zavést jednotnou daň z přidané hodnoty ve výši 20 %. Tato informace se na veřejnost dostala počátkem února 2011 a vzbudila bouřlivé reakce. Jaké by byly důsledky zavedení jednotné DPH? Podle serveru HN. Ihned by si takto stát přišel na dalších 58 mld Kč, které by podle ministra práce

26

a sociálních věcí byly použity na řešení deficitu sociálního účtu. Z jednotné DPH by byly vyjmuty základní potraviny (mléko, brambory, chléb, dětská výživa, potraviny pro diabetiky a další), které by podléhaly snížené 10% dani. Naopak veřejná doprava, stavební práce, léky, ubytovací služby, kultura atd. by zasáhla jednotná DPH. Výsledkem těchto úprav by nepochybně bylo zdražování, což by mohlo zhoršit sociální situaci v zemi (portál HN.Ihned, 2011). Z řad ekonomických odborníků zaznívaly názory, že není potřeba zavádět jednotnou 20% DPH, že by stačila pouze 17% DPH. Skrytý problém, který s sebou zvýšená jednotná DPH přináší, je především ten, že krátkodobě to státní pokladně přinese prostředky na důchodový systém, ale z delšího časového horizontu se omezí výdaje domácností na spotřebu, výdaje firem na investice a konečným důsledkem bude snížení hrubého domácího produktu a zhoršení tempa ekonomiky. Pod tlakem veřejnosti i odborníků nakonec vláda během druhého březnového týdne přišla s kompromisním řešením. Původní záměr zavést na podzim 2011 jednotnou 20% DPH vystřídal návrh zavedení snížené 14% DPH od 1.1.2012 a od 1.1.2013 by přestala snížená DPH existovat úplně. Bude vystřídána jednotnou 17,5% DPH, která již nebude obsahovat žádné výjimky (portál Aktuálně, 2011).

27

Daňový systém v sousedních zemích Německo V Německu se vybírané daně dělí do čtyřech skupin – spolkové daně, zemské daně, obecní daně a přirážky a daně pro Evropskou unii. Nejvýznamnější daní vybíranou v Německu je daň z příjmu fyzických a právnických osob, která se na celkovém výběru daní podílí ze 40 %. Uplatňuje se lineárně-progresivní zdanění, které se pohybuje v rozmezí 15 % až 42 %, kdy se horní hranice zdaňovacího ročního základu aplikuje od 52 do 1252 Eur u svobodných a bezdětných zaměstnanců. U právnických osob je daň z příjmu stanovena na 25 %. Potom existuje i tzv. solidární příplatek, který činí 5,5 % a platí jej všechny fyzické i právnické osoby. Další významnou daní je daň z přidané hodnoty, která se na celkových příjmech podílí ze 30 %. Má dvě sazby, snížená 7 %, a 19 %. Specifickou kapitolou jsou spotřební daně, neboť v Německu existují určité spotřební daně, které česká legislativa nezná. Patří sem: daň z piva, daň ze šumivého vína, daň z lihovin, daň z minerálních olejů, daň z elektrické energie, daň z tabáku a daň z kávy. Vybírají je jednotlivé spolkové země a zůstávají příjmovou stránkou jejich rozpočtů. Výjimku tvoří daň z piva, která jde jednak do spolkové, jednak do zemské pokladny. Poslední zvláštní daň je daň živnostenská. Její základní sazba je 5 % a počítá se ze základu daně z příjmu. Je považována za hlavní zdroj příjmu německých obcí. Slovensko Od 1.1.2011 platí zvýšení daně z přidané hodnoty z 19 % na 20 % a má platit tak dlouho, dokud se saldo veřejných financí nesníží na úroveň 3 % HDP. Vedle ní existuje i snížená 10% DPH vztahující se na léky, vybrané zdravotnické pomůcky, knihy, učebnice a tiskařské potřeby. Daň z příjmu fyzických i právnických osob je shodná ve výši 19 %. V roce 2004 byla zahájena rozsáhlá daňová reforma, která pokračuje až do dnešní doby. Jejím nejvýznamnějším počinem bylo sjednocení daně z příjmu pro fyzické i právnické osoby nebo odpuštění daňové povinnosti na jeden až dva roky pro nezaměstnanou osobu, která se rozhodne podnikat. Rakousko Přímé daně jsou v Rakousku tvořeny u fyzických osob daní z příjmu a u právnických osob korporátní daní ze zisku. Po pobytu zahraničních osob v Rakousku delším jak půl roku se na ně vztahuje neomezená daňová povinnost. Podle výše příjmů se stanoví příslušný daňový tarif. Do 11 000 Euro včetně je daňový tarif 0 %, do 25 000 Euro včetně je daňový tarif 36,5 %, do 60 000 Euro včetně je daňový tarif 43,214 % a nad 60 000 Euro je daňový tarif 50 %.

28

Dani z příjmu právnických osob a korporátní dani ze zisku, podléhají příjmy právnické osoby soukromého práva (akciová společnost, spol. s ručením omezeným, spolky, družstva), podniky živnostenského typu, jakož i sdružení s právní subjektivitou. Veřejná obchodní společnost a komanditní společnost dani z příjmu nepodléhají, protože je jejich příjem zdaňován na úrovni společníků. Legislativa ukládá minimální 5% daň z příjmu ze základního kapitálu akciové společnosti a spol. s ručením omezeným, jinak platí daň z příjmu ve výši 25 %. Princip oddělení neumožňuje, aby byly ztráty vyrovnávány mezi mateřskou a dceřinnou společností. Výjimkou je pouze situace, jsou-li společnosti spojeny finančně. Daň z výnosu kapitálu se týká nejdůležitější formy výnosu z kapitálu, a sice podíly na zisku z akcií, podílů na s.r.o., zisky z tichých společností nebo výnosy z bankovních vkladů. Její výše je 25 %. Daň z obratu, neboli daň z přidané hodnoty, je stanovena na 20 %, pro určité dodávky a výkony je snížená na 10 %. Některé činnosti jsou od tohoto typu daně osvobozeny (bankovní a peněžní obchody, pojišťovací smlouvy). V souvislosti s touto daní platí princip „země určení“ při obchodním styku mezi podnikateli, který určuje, že dovoz vždy podléhá dani z obratu. Výjimku tvoří podnikatelé, jejichž roční obrat nepřevyšuje 30 000 Eur. Do kategorie ostatních daní patří například daň spotřební týkající se tabákových výrobků, výrobků s obsahem lihu, šumivého vína, výrobků z ropy nebo nových automobilů. Kromě toho existuje daň minerální, energetická daň nebo povinné příspěvky hospodářské komoře. Daň dědická a darovací v Rakousku neexistuje. Na sociální účely odvádí zaměstnavatel před zdaněním celkem 22,4 % hrubé mzdy a zaměstnanec 18,9 %. Kromě těchto odvodů na pojištění odvádí zaměstnavatel za zaměstnance další poplatky, jsou jimi například příspěvek z hrubé mzdy do Fondu pro vyrovná rodinné zátěže (4,5 %), místní daň (3 %), příspěvek do Hospodářské komory (0,4 %) a příspěvek do zaměstnaneckého penzijního fondu. Švýcarsko Švýcarsko je tvořeno 26 kantony, z nichž každý má odlišnou daňovou legislativu. Daňové sazby daně z příjmu se tak liší kanton od kantonu, pohybují se v rozmezí 8 % až 15 %. Švýcarský daňový systém je tvořen třemi úrovněmi – federální, kantonální a úroveň obcí. Daň z příjmu u právnických osob je 8,5 % čistého zisku, u fyzických osob je to progresivní sazba s maximální sazbou 11,5 %. Na úrovni spolku se platí daň kolková, která má sazbu 35 % a platí se z výnosů ze švýcarských cenných papírů a z úroků z aktiv v bankách. Základní sazba daně z přidané hodnoty je 7,6 %, snížená potom 2,3 % a u předmětů denní potřeby (potraviny, nápoje, živé rostliny, noviny, časopisy) a hoteliérství se uplatňuje sazba 3,5 %. Povinnost odvádět DPH mají podniky, jejichž spotřeba doma i v zahraničí překročí 75 000 franků.

29

Na úrovni kantonů a obcí platí právnické osoby daň ze zisku ve výši 2,7 % až 4,5 %. Příjmy fyzických osob podléhají na této úrovni různým progresivními sazbami, jejichž výše je v kompetencích jednotlivých kantonů. Suverenita kantonů je v daňové oblasti značná, zvenčí působí dojmem suverenity státu. Kanton si může stanovit nejrůznější druhy daní, nesmí ale odporovat ústavě. Stejně tak obce mohou vypisovat různé formy daní, musí se ale držet kantonálního daňového předpisu. Zajímavostí švýcarského daňového systému je, že daňovým poplatníkem je rodina, nikoliv osoba. V praxi to znamená, že daňové přiznání vyplní jeden z manželů, jejich společné příjmy jsou základem pro výpočet daně. Mezi další zvláštnosti švýcarského systému patří daň z hlavy (domácnosti), která se platí jako přirážka k dani z příjmu, živnostenská daň, kterou nemusejí platit zemědělské podniky, domovní daň, která připadá jednak obcím, jednak kantonům nebo daň z výher, která se týká nejen výher v loteriích, ale třeba i výher z koňských dostihů. Mezi spotřební daně a daně související s pobytem patří daň z motorového vozidla lišící se kanton od kantonu, daň ze psů, daň ze zábavných podniků. Zvláštní kategorií daní tvoří kolky, jimiž se opatřují vyjmenované listiny. Mohou být příjmem Spolku, ale i kantonu.

30

Snahy o snižování daňové zátěže a zjednodušování administrativy Daňová legislativa patří mezi legislativu, která klade vysoké nároky na odbornost. Často v ní dochází ke změnám, takže pokud daňový subjekt nevěnuje dostatečnou pozornost novým nařízením, brzy ztratí odbornost. Proto se jí profesionálně věnují především specialisté, ale i pro ně platí to, co pro běžný daňový subjekt. Vzhledem k významnosti a zároveň i komplikovanosti daňové problematiky je celosvětovým trendem ji zjednodušovat a zbavovat tak daňové subjekty mnohdy zbytečné administrativní zátěže, a přesto jí zachovávat dostatek nástrojů, postupů a metod, aby byla stále účinná. V prosinci 2009 se téměř dvě třetiny členských zemí OECD usnesly, že se pokusí snížit administrativní zatížení o 20 % až 30 především administrativními kroky. Vedla je k tomu i světová hospodářská krize, která celý proces uspíšila. Vedle stanovování limitů totiž existují i jiné možnosti – reformy, organizační a procesní změny a efektivnější práce s informačními a komunikačními technologiemi. Výsledkem této snahy byla rozsáhlá závěrečná zpráva, která sumarizovala dosažené výsledky a dávala návod jak snížit administrativní zatížení a redukovat byrokracii. Klíčová zjištění jsou následující: • regulování řízení reformy za účelem zlepšení rámce administrativního systému, • organizační re-engineering včetně procesu rekonstrukce, • využívání informačních a komunikačních technologií (rozšíření možnosti elektronického vyplňování formulářů, vybudování moderních call center, která budou schopna poskytnout kdykoliv a komukoliv informace, zvýšit rozsah informací dostupných online), • lepší informovanost o poskytování služeb a administrativních požadavcích, • koordinace nejrůznějších požadavků pocházejících z veřejné administrativy (běžná podnikatelská hlášení koordinovat tak, aby je nemusely subjekty podávat několikrát, zabezpečit, aby si je orgány státní správy mezi sebou předaly). Snižování administrativní a daňové zátěže je snahou vlády každého státu. Aby byly tyto snahy úspěšné, aby se jiné státy vyvarovaly chyb, zrodila se na půdě OECD myšlenka vytvořit „manuál“ strategií a postupů, které by měla vláda v každé zemi učinit. Snížení daňové a administrativní zátěže však neznamená snížení nákladů. Provádění špatných opatření může přinést opačný efekt; zátěž se nesníží a ještě vzrostou náklady. Příkladem úspěšného zavedení opatření ve snižování administrativní zátěže jsou kroky australské vlády. Svými opatřeními zvýšila atraktivitu Austrálie pro podnikatele, snížila zátěž australského podnikání, vytvořila možnosti pro budoucí investice, zvýšila vzájemnou provázanost mezi veřejnou správou a podnikáním a vytvořila transparentnější a efektivnější účelové finanční rezervy (portál OECD, 2010).

31

Každá země je ale jiná a cesty snížení administrativní a daňové zátěže v jedné zemi nemusejí platit v zemi druhé. Zpráva OECD však uvádí, že některé klíčové výzvy jsou pro všechny země stejné. Mezi tyto faktory například patří: vytvoření jednoduchého voličského systému, bez podpory zájmových a politických skupin; efektivní a účinné využívání dostupných přírodních zdrojů a kapacit; řízení ústavních (základních) a organizačních potřeb; zajištění všestranné vládní politiky, neboť nekoordinované vládní úsilí na různých úrovních může vyvolat efekt byrokratického státu; rozvoj a zlepšení měřících a hodnotících mechanizmů, protože zavádění nových opatření si vyžaduje hodnocení jejich dopadů a také proto, že existuje informační mezera mezi úředním nařízením a skutečným dopadem na veřejný zájem. Proti realizaci výše uvedených kroků působí celá řada překážek, patří mezi ně například nedostatečná podpora chystaných opatření z vysoké politiky, odpor ke změnám, chybějící koordinace, omezená dostupnost zdrojů, chybějící lidské kapacity, chybějící informace a data, nedostatek standardizace a procesů a v neposlední řadě nedostatečné měřící a hodnotící nástroje. Měřením administrativních nákladů, jako významného prvku administrativní zátěže, se věnuje několik přístupů. Nejrozšířenější metodou je Standardní nákladový model (SCM) nejčastěji používaný v evropských zemích. Umožňuje určit, kolik podnikatelské subjekty stojí přizpůsobení se administrativním nařízením. Je založena na následujících krocích: a) rozdělení regulace na dílčí snadno řiditelné prvky, které se dají měřit Tato oblast zahrnuje informační povinnosti všech stran, je ale spíše chápána jako zabezpečení informací pro jakýkoliv druh kontroly. Dále sem patří požadavky na data, která se musejí shodovat s požadavky na informace, a v neposlední řadě obsahuje administrativní činnosti. Metoda SCM dokáže odhadnout veškeré náklady na jednotlivé činnosti, ať jsou zabezpečovány interními nebo externími zdroji. b) určení administrativní zátěže Zde je nejdůležitější určit všechny nákladové charakteristiky administrativní činnosti – čas na provedení administrativní činnosti, cenu za jednotku administrativního výkonu a počet administrativních činností. Vynásobením těchto ukazatelů se získá částka za administrativní činnosti. Detailně se problematice SCM věnuje agentura SCM Network. Na svých webových stránkách uvádí obecné postupy, které musejí státy učinit, chtějí-li snížit administrativní zatížení. Patří sem: • odstranění, snížení, sloučení nebo zlepšení právních předpisů, • usnadnění procesu přizpůsobení se administrativnímu nařízení, • sdílení dat a propojení mezi úřady, • větší využívání informačních a komunikačních technologií, • zabezpečení lepšího poradenství a využívání informací.

32

K nejvýznamnějším počinům Agentury patří mezinárodní projekt administrativního zatížení, na kterém spolupracovaly desítky států včetně České republiky. Jeho výsledkem byl dokument označený jako Katalog zjednodušení. Členské země posílaly výsledky měření administrativního zatížení svých podnikatelských subjektů a spolupracovaly na vytvoření doporučení. Pro každou strategickou oblast (politiku) státu byly určeny konkrétní kroky, které musí daný stát podniknout, aby se snížila jeho administrativní zátěž. Jeho povaha je čistě doporučující. Analyzovaných oblastí bylo dohromady deset (zemědělství, doprava, daňový systém, bezpečnost potravin, životní prostředí, zdravotnictví atd.) a pro každou členskou zemi byl vydán vlastní soubor doporučení. České republice bylo doporučeno, aby vytvořila systém jednoho kontaktního místa (v ČR dnes nazýváno Czech Point), který by měl v budoucnu fungovat jako komunikační základna mezi občany a veřejnou správou. V základním stupni měl poskytovat informace týkající se veřejné administrativy a přístup ke čtyřem základním rejstříkům (rejstřík trestů, katastr nemovitostí, registr podnikatelů a obchodní rejstřík). Dále by se jeho funkce mohly rozšířit o registr dopravních přestupků, matriku, institut ohlašování změny bydliště atd. Další skupina doporučení podporující snížení administrativní zátěže se týkala rozvoje a většího rozšíření komunikačních a informačních technologií. Jednalo se především o elektronický přístup do důležitých agend (zdravotnictví, justice, daňový systém, kultura atd.), plně funkční kontaktní místo a vytvoření bezchybné komunikační infrastruktury. V platnost vstoupil i zákon o elektronických komunikacích, který podnikatelským subjektům (především obchodní společnosti) ukládá povinnost využívat datovou schránku. Ročně měla tato navržená opatření přinést úsporu několika miliard korun (portál SCM Network, 2011). Další zemí, ve které budou popsána realizovaná doporučení, je Francie. Zjednodušující opatření se stala součástí zákonů nebo jiných nařízení. Jednalo se především o snahy zlepšit přístup k práci, zjednodušit daňový systém nebo podpořit nové podnikání. V oblasti soudnictví se jednalo o online přístup právních zástupců k občanským i správním případům. Zjednodušování administrativní zátěže probíhalo například v Itálii tak, že občané měli možnost se veřejně vyjádřit na speciálně zřízených webech o oblastech, ve kterých se v blízké budoucnosti učiní kroky ve snížení administrativní zátěže. Zjednodušující opatření se týkala oblasti částečných osvobození, kde se vyčíslila úspora 17 % nákladů oproti stavu před změnou, oblasti vedení personální evidence, kde byla vyčíslena dokonce 100% úspora nákladů, dále otázka vedení výplatních pásek, kde byla vyčíslena úspora ve výši 56 %, pravidelná měsíční hlášení o příspěvcích na sociální zabezpečení a mzdách, kde se vyčíslila úspora 34 % nákladů popř. oblasti zaměstnávání handicapovaných lidí, kde se vypočítala úspora až 30 % nákladů. Suma uspořených nákladů se vyšplhala na 4,8 mld. Eur. Poslední zemí, která bude v této souvislosti nastíněna, je Rakousko. Zde snížení administrativní zátěže týkalo jednak podnikatelů, jednak občanů. Následující text se bude věnovat pouze podnikatelům. Rakouská vláda na začátku roku 2010 spustila na internetu službu „vše na jednom místě“ (kontaktní místo). Portál má jediný cíl – slouží jako vstupní bod

33

podnikatelů k úřadům. Díky tomu, že nabízí informační a transakční služby, pomáhá podnikům při plnění jejich informačních povinností a snižuje administrativní zatížení. Další jeho předností je zamezení duplicitních ohlašovacích povinností nebo rychlejší a efektivnější vyřizování administrativních záležitostí se státními orgány. Všechny regulační změny mohou být zveřejňovány častěji a adresovány přímo podnikatelům. V krátkém časovém výhledu by těmito opatřeními mělo dojít k úspoře až 100 mil Eur, plný provoz služby přinese pokles administrativní zátěže o 300 mil Eur ročně. Služba bude budována v několika etapách v letech 2010 až 2012 než bude plně funkční (portál SCM Network, 2011). Ostatní státy se vydaly jinou cestou než používáním SCM. Kanada se pokusila zmapovat čas i náklady, které musejí plátci daní vynaložit, aby splnili požadavky úřadů. Dále se snažili popsat faktory, které se daly změřit a které čas i náklady ovlivňovaly. Jakmile byl stanoven směr, kterým se ministerstva a agentury vydají, přikročilo se k omezení administrativní a informační zátěže subjektů, aby dosáhly 20% úspory v nákladech. Byla zavedena doplňující opatření, která naopak neomezovala zátěž subjektů, ale na druhou stranu odlehčila malým podnikatelům. Zahrnovala v sobě zjednodušení již existujících administrativních procesů, vytvoření jednoduchého přístupu ke všem službám státní správy, harmonizaci požadavků napříč ministerstvy a vytvoření nástrojů pro podnikatele, které jim zabezpečily včasný přístup k důležitým informacím. Další oblastí snižování administrativní zátěže jsou kvalitativní opatření v různých zemích. Finanční orgány shromáždily od plátců daní množství kvalitativních i kvantitativních dat, která jim umožnila stanovit priority v programech snižující zatížení. Například ve Velké Británii bylo za nejvyšší prioritu označeno celkové zjednodušení daňových pravidel, dále lepšení přístup k informacím a srozumitelnější jazyk, kterým úřady komunikují s podnikateli. V Kanadě se nejvyšší prioritou stalo zjednodušení existujících pravidel následované snížením počtu všech pravidel. Austrálie si jako nejvyšší prioritu stanovila flexibilnější platební možnosti následované zjednodušením celého systému. Další priority v jednotlivých zemích nabízí portál OECD. Ani Evropská unie nezůstává pozadu v krocích pro snížení administrativní zátěže. V roce 2007 představila Evropská unie na základě návrhu Evropské komise z roku 2006 Akční program na snížení administrativní zátěže, jehož cílem je snížit objem administrativních úkonů (pokles požadovaných dokumentů jednotlivými úřady, omezení počtu statistik, které předkládají podnikatelé úřadům, jednodušší účetní systém pro malé podniky, elektronická fakturace atd.) o 25 % do konce roku 2012. Mělo by se jednat o úspory v nákladech podnikatelů v celé Evropské unii až o 40 mld. Eur, pro samotnou Evropskou unii by to znamenalo zvýšení HDP o 1,5 %, růst investic i pracovních příležitostí. Projekt chce zmapovat a změřit informační povinnosti podnikatelů plynoucích z práva Evropského společenství ve 13 významných oblastech, které jsou považovány za administrativně nejnáročnější, a shromáždit náměty na zjednodušení administrativní zátěže podnikatelů

34

v těchto oblastech. Výsledkem by měl být avizovaný pokles administrativních nákladů, zvýšení konkurenceschopnosti malých a středních podniků a růst zaměstnanosti (portál Evropská unie, 2009). O rok později se v Praze konala mezinárodní konference o snížení administrativní zátěže podnikatelům, které se kromě zástupců České republiky a Evropské unie účastnili i představitelé české podnikatelské sféry, kteří měli možnost se vyjádřit ke způsobu, jak nejlépe snížit tolik diskutované administrativní zatížení. Návrhy se týkaly především informační povinnosti malých a středních podniků, snížení frekvence této informační povinnosti či zjednodušování struktury informování (portál Deloitte, 2008). Hospodářská komora České republiky přibližuje způsoby, jak administrativní zátěž eliminovat nebo jí dokonce předcházet. Mělo by se hlavně jednat o důsledné vyhodnocování nově připravovaných právních předpisů a přijímání nápravných opatření u existující legislativy, zjednodušování stávající legislativy, stanovení výjimek pro malé a střední podnikatele na plnění konkrétních informačních povinností a snažit se koordinovanou činnost národních a evropských orgánů při přípravě nových právních předpisů tak, aby byl případný negativní dopad těchto předpisů na podnikatelské prostředí co nejmenší. Z těchto obecných závěrů vyplývá, že nejsou příliš vzdálené od reality, neboť spolupráce domácích a evropských orgánů na nadnárodních předpisech EU skutečně funguje. Česká republika, v té době jako nováček v Evropské unii, přijala Akční plán snižování administrativní zátěže podnikatelů a na základě vlastní a mezinárodní analýzy si stanovila cíl snížit administrativní zatížení podnikatelů do konce roku 2010 o 20 %. Tímto krokem by měla „našlápnuto“ ke splnění úkolu z evropského Akčního programu. Proces hodnocení administrativní zátěže byl v České republice spuštěn v první polovině roku 2005. Ministerstvo vnitra České republiky v této souvislosti prosazuje proces RIA (Regulatory Impact Assessment), který je založen na principu hodnocení dopadů připravované regulace. Každé nově vznikající regulativní nařízení je podrobeno analýze dopadů, která by měla odhalit jeho slabé stránky a vyhodnotit jeho celkový dopad. Na základě výsledků získaných tímto procesem je v případě potřeby chystané administrativní opatření upraveno tak, aby s sebou nepřineslo zbytečnou administrativní zátěž. Podle prvních výsledků tohoto procesu pochází 1/4 administrativní zátěže z nařízení EU, zbylé 3/4 potom z vnitrostátního práva. Tehdy se Česká republika umístila na 17. místě EU-27. Nejvyšší administrativní zatížení připadalo na daňovou oblast, nejméně potom na oblast rybářství. V letech 2008 až 2009 probíhal podobný výzkum v rámci projektu Světové banky Doing Business, kde si v meziročním srovnání ČR pohoršila a propadla se z 66. na 74. místo ze 183 hodnocených zemí. Zajímavým zjištěním také bylo, že čeští podnikatelé v průměru potřebují 613 hodin, aby splnili své daňové povinnosti vůči finančním úřadům. Na základě těchto nelichotivých statistik se česká vláda rozhodla zrušit do roku 2010 až 206 informačních povinností daňových subjektů k orgánům státní správy (jedná

35

se o formuláře, ověření, kontroly, hlášení atd.). Jak se jí podařilo tyto cíle splnit, by měla obsahovat závěrečná zpráva, která však nebyla doposud publikována. Vzhledem k tomu, že cíl snížit administrativní zátěž je velice ambiciózní a týká se všech států a občanů Společenství, brzy po spuštění Akčního programu bylo možné analyzovat první výsledky. Již během prvního roku, kdy byl Akční program spuštěn, vyřadili evropští zákonodárci na 300 právních předpisů, které komplikovaly práci podnikatelům, a díky jejich vyřazení se podle odhadů ušetřilo až 500 mil Eur. Protože se nemohou vyřadit všechny právní předpisy, u mnohých probíhá revize, aby se daly snáze provádět, aniž by ztratily na své postatě. Co první měsíce Akčního programu přinesly? Především se začalo intenzivně pracovat na zjednodušení platebních služeb, aby jakýkoliv občan EU mohl kdekoliv v EU platit jako doma, začalo se hovořit o přípravě nového moderního celního zákoníku, který by měl znatelně omezit papírování a podpořit práci celních systémů členských zemí, v otázce pojištění by mělo zaniknout 14 původních předpisů, které nahradí nový komplexní předpis a v neposlední řadě bude vydán zákon o evropských malých podnicích, který přinese nová jednodušší pravidla pro jejich činnost. Na počátku roku 2009 obsahovala zpráva Evropské komise již 1 300 právních dokumentů, které byly navrženy na zrušení. Desítky dalších byly vedle toho podrobeny zjednodušení a zefektivnění. Snaha Evropské unie je v tomto směru naprosto zřejmá, již nechce statickou právní úpravu, chce ji dynamizovat a administrativní zátěž držet jen na nezbytně nutné úrovni. Podle Závěrečné zprávy Komise, na níž se podílely desítky odborníků z členských zemí Společenství, znamená 42 právních aktů EU administrativní náklady v rozmezí 110 až 130 mld. Eur. Ze 13 významných oblastí v rámci Akčního programu mají největší potenciál pro snížení zatížení oblast daní a cel, dále oblast práva obchodních společností, otázka bezpečnosti potravin nebo zemědělských dotací. Významný podíl administrativní zátěže (30 % až 40 %) je výsledkem neefektivních administrativních postupů ve veřejné i soukromé sféře. Ty musejí být podrobeny revizi. Z dalších závěrů Komise vyplývá, že podniky vidí vysoké a zbytečné administrativní zatížení v souvislosti s audity a kontrolami veřejných orgánů, neboť jim zaměstnanci musejí být nápomocni, což klade vysoké nároky na kvalifikované zaměstnance, kteří se místo vykonávání vlastní práce musejí věnovat kontrolorům. A nyní k vlastním zlepšovacím návrhům Komise. Vzhledem k tomu, že byla Závěrečná zpráva Komise zveřejněna dříve, než bylo zcela dokončeno vlastní měření a tvorba konkrétních doporučení, byla některá doporučení zařazena do souboru „urychlených opatření“. Celkem jich bylo do konce roku 2008 přijato 26. Patří sem například revize směrnice o DPH, jejímž cílem by mělo být odstranění překážek elektronické fakturaci. Za předpokladu, že by všechny firmy v EU využívaly navrženého elektronického systému, snížilo by se jejich zatížení až o 18 mld. Eur. Další oblastí je i „bezpapírový styk“ mezi celníky a obchodníky, který by přinesl úsporu ve výši 2,5 mld. Eur ročně. Na navrhování vlastních doporučení se podíleli nejen specialisté, ale i podniky či občané EU prostřednictvím online

36

konzultací, které probíhaly ve 22 členských státech. Z téměř 400 návrhů jich bylo 27 přijato, dalších 250 bylo zařazeno k dalšímu posuzování. Administrativní zátěž je problémem každého vyspělého státu, zákonodárci si tento fakt na jednu stranu uvědomují a činí kroky pro její snížení, proto ruší či pozměňují zákony, snižují informační povinnost daňových subjektů, na druhou stranu ale neustále vznikají nová legislativní nařízení, která daňové subjekty k informační povinnosti zavazují. Tento paradox ovlivňuje v nejširším vymezení jak vzájemný vztah mezi veřejnou správou a občany, tak i v užším pojetí vztah mezi daňovými subjekty a daňovou správou. Nejen administrativní zátěž negativně působí na vzájemnou interakci. Jako významný zdroj pro zjištění dalších informací ve vztahu mezi daňovými subjekty a Českou daňovou správou bude dotazníkové šetření, které řešitel práce zrealizuje a vyhodnotí, dále to budou informace z již realizovaných výzkumů a v neposlední řadě i konzultace se zástupci České daňové správy a daňovými subjekty. Výzkum poskytne autorovi diplomové práce informace o tom, co daňové subjekty finančním úřadům vytýkají, co chtějí změnit, co si o jejich práci myslí, co považují za zbytečné atd. Zjištěná fakta budou podrobena bližší analýze, jejímž cílem bude vypátrat příčiny těchto informací a navrhnout doporučení tak, aby mezi obě strany přinesla konsensus.

37

Vlastní práce Realizované výzkumy pro Ministerstvo financí ČR Výzkum v roce 2005 První výzkum pro Ministerstvo financí ČR probíhal na podzim v roce 2005. Jeho zpracované výsledky nabízí portál České daňové správy. Výzkum nebyl příliš obsáhlý, měl sloužit ke zjištění spokojenosti daňových subjektů s činností finančních úřadů. Na portálu iDnes bylo zveřejněno sedm otázek, přičemž na šest se odpovídalo výběrem z nabídnutých alternativ a sedmá otázka byla otevřená, kde lidé mohli napsat své připomínky a náměty. Průzkumu se mohli zúčastnit pouze registrovaní čtenáři iDnes, kterých se zúčastnilo 640. Celkové hodnocení dopadlo ve prospěch finančních úřadů, s jejich prací bylo spokojeno 43 % dotázaných, pouze 12 % respondentů vyjádřilo hlubokou nespokojenost. Z poslední otevřené otázky se daňoví úředníci dozvěděli, že občané požadují větší vstřícnost a solidaritu daňových úředníků. Objevovaly se i názory, že by měly být rozšířeny úřední dny i hodiny, aby daňové subjekty měly větší komfort při řešení různých záležitostí s finančními úřady. Poslední významnou připomínkou, která se týkala komfortu a pohodlí daňových subjektů, byla elektronická komunikace. Respondenti vyjadřovali přání, aby bylo možné vyřídit co nejvíce daňových záležitostí přes internet. Nyní výsledky výzkumu podrobněji. První otázka směřovala na odbornost úředníků. Respondenti měli vyjádřit svůj názor na odborné znalosti daňového úředníka. Kladně na ni odpovědělo 36 % dotázaných, pětina se vyjádřila neutrálně a zbylí respondenti vyjádřili nespokojenost. Výsledek byl spíše ve prospěch finančních úřadů. Obr. 1: Odborné znalosti daňového úředníka

Zdroj: ministerstvo financí ČR

38

Druhá otázka se týkala zdvořilosti a vstřícnosti daňového úředníka. 57 % respondentů bylo s chováním úřadníků spokojených, 15 % vyjádřilo neutrální postoj a zbytek oslovených bylo nespokojeno. Grafické znázornění odpovědí respondentů nabízí obrázek č. 1 v příloze diplomové práce. Následovala třetí otázka, která se zabývala lhůtou vyřízení daňových záležitostí. 52 % dotázaných respondentů vyjádřilo spokojenost, 18 % neutrální postoj a zbylých 30 % bylo nespokojeno (grafické znázornění obr. 2 v příloze). Ve čtvrté otázce byli respondenti dotazování na úroveň poskytovaných informací na webových stránkách České daňové správy a Ministerstva financí ČR. Jedna čtvrtina respondentů vyjádřila spokojenost s úrovní poskytovaných informací, třetina respondentů zaujala neutrální postoj, další třetina zaujala negativní postoj a 13 % respondentů přiznalo, že webové stránky vůbec nevyužívá (obr. č. 3 v příloze). Pátá otázka se zabývala celkovou spokojeností daňových subjektů. Finanční úřady z ní vyšly vítězně, celkově bylo s jejich činností spokojeno 43 % dotázaných, pětina se nevyjádřila a zbylá třetina byla celkově nespokojena. Závěrem lze konstatovat, že s prací finančních úřadů byla většina daňové veřejnosti spokojena. Obr. 2: Celková spokojenost s prací finančních úřadů

Zdroj: Ministerstvo financí ČR

Výzkum v roce 2008 O tři roky později si Ministerstvo financí ČR nechalo u společnosti GfK Praha udělat další výzkum mezi daňovými subjekty. I tentokrát bylo centrem zájmu veřejné mínění o daňové správě a získání podnětů pro zvýšení spokojenosti s její činností. Výzkum probíhal v měsících říjnu a listopadu 2008 formou osobního dotazování mezi 525 právnickými osobami, osobami samostatně výdělečně činnými a daňovými poradci ze všech míst České republiky. První okruh otázek se týkal spokojenosti daňových subjektů s prací finančních úřadů. Téměř 27 % dotázaných vyjádřilo naprostou spokojenost, 50 % respondentů bylo spíše

39

spokojeno. Pro finanční úřady spadající pod brněnské finanční ředitelství dopadlo hodnocení spokojenosti tak, že téměř 21 % respondentů je naprosto spokojených, přibližně 50 % dotázaných je spokojených. Neutrální postoj vyjádřila pětina dotázaných a přibližně 7 % respondentů bylo nespokojeno. Nespokojenost respondentů s prací finančních úřadů plynula především z arogance úředníků, jejich neochotě poradit, pomoct a poskytnout správné informace. Po odborné stránce byli respondenti nejvíce nespokojeni s nízkou znalostí zákonů úředníků, takto se vyjádřilo v jejich neprospěch 55 % dotázaných. Dalším důvodem k nespokojenosti byly i dlouhé fronty při podávání daňových formulářů. Nejmenší ochota spolupráce mezi úředníky a daňovými subjekty byla zjištěna na pražských finančních úřadech. Podle podnikatelů jsou nejméně ochotní úředníci právě v Praze. Další okruh otázek se zabýval hodnocením pracovníků finančních úřadů. Co se týkalo schopnosti úředníků odlišit podstatné věci od nepodstatných, tak podle průzkumu je pouze 13 % respondentů přesvědčeno, že úředníci dokáží odlišit podstatné věci od těch méně důležitých. Stejně tak si téměř stejné procento (15 %) podnikatelů myslí, že se úředníci chovají k různým podnikatelům různě, tzn. některým podnikatelům nevěnují dostatek času, u jiných neprovádí důsledně finanční kontrolu apod. S tvrzením, že úředníci jsou vstřícní a ochotní naprosto souhlasilo 41 % dotázaných, 38,5 % respondentů spíše souhlasilo a 16 % z nich zaujalo neutrální postoj. Pouze mizivý podíl respondentů nesouhlasil s tímto tvrzením. Zajímavé bylo zjištění v otázce trestání chyb podnikatelů ze strany úředníků. Téměř polovina dotázaných byla toho názoru, že je finanční úřad vstřícný při chybném vyplnění daňového přiznání. Přibližně pětina respondentů si myslí, že berní úředníci nechtějí nebo nemají schopnost odpouštět daňovým subjektům chyby, třetina dotázaných na tuto otázku neměla názor a méně než jedna třetina s tímto názorem nesouhlasila. Na otázku odborné vzdělanosti úředníků odpovědělo pozitivně téměř 74 % respondentů. Nejvyšší odbornost úředníků je na finančních úřadech v západních Čechách, naopak o pražských úřednících si respondenti myslí, že je jejich odbornost nejmenší. V otázkách týkajících se komunikace mezi daňovými subjekty a finančními úřady převážil názor, že podnikatelé nejraději využívají telefonické komunikace, protože je rychlá a šetří jim čas. V její prospěch se vyslovilo více jak 60 % dotázaných. Na druhém místě podnikatelé nejčastěji využívají osobního jednání s úředníky (16 % dotázaných). Z dalších možností komunikace využívají elektronickou komunikaci, ale podle výzkumu je to pouze 14 % dotázaných. A ti, co je používají, jsou více jak z 90% spokojení. Hlavním důvodem pro malé využívání této možnosti uváděli respondenti svůj váhavý postoj k tomuto způsobu komunikace, žádné výhody z této formy komunikace nebo nemožnost připojení k internetu. Na otázku, jaká forma úhrady daní respondentům nejvíce vyhovuje, jich 34 % uvádí, že daně platí přímo na pokladně finančního úřadu. 65 % jich volí jiný způsob (bankovní převod, daňová složenka).

40

Závěr výzkumu se nesl v duchu doporučení finančním úřadům, co by měly zlepšit, aby byli podnikatelé více spokojeni s jejich činností. Jednalo se především o zvýšení odbornosti úředníků, o prohloubení znalosti a zlepšení orientace v daňové legislativě a o zlepšení jejich komunikačních dovedností. Jak se vyjádřil k závěrům průzkumu ministr financí Miroslav Kalousek: „Závěry průzkumu jen potvrdily správnost našich reformních záměrů – sjednotit výběr všech odvodů do veřejných rozpočtů, zjednodušit a snížit počet formulářů, více využívat elektronickou formu komunikace.“ (portál Podnikatel, 2009).

41

Výzkum realizovaný v roce 2010 řešitelem diplomové práce pro FŘ v Brně Výzkum, který řešitel diplomové práce prováděl pro Finanční ředitelství v Brně, se od doposud realizovaných výzkumů lišil především v tom, že jej nezpracovávala žádná specializovaná marketingová agentura (jako v případě výzkumu z roku 2008). Výzkum navazuje na již realizované výzkumy a jeho cílem není pouhé zjištění stavu, ale i navržení doporučení, která mohou zlepšit zjištěné skutečnosti. Doporučení, která autor diplomové práce navrhne, budou mít informativní charakter, autor jimi bude demonstrovat způsoby, jak zlepšit zjištěné skutečnosti, rozhodně se nebude jednat o závazná doporučení, protože ta jsou v kompetencích příslušných státních orgánů. Vzhledem k tomu, že autor nemá potřebné odborné zkušenosti s daňovou problematikou, bude své kroky konfrontovat se zástupci České daňové správy, čímž jednak zabezpečí odborností kvalitu doporučení, jednak reálnost navržených opatření.

Vyhodnocení jednotlivých odpovědí z dotazníkového šetření Dotazník byl rozdělen do pěti dílčích oblastí. Jsou jimi: • obecné informace o podnikatelské činnosti, • informace o technickém zabezpečení finančních úřadů, • informace o komunikaci mezi daňovým subjektem a finančním úřadem, • informace o pohledu na úředníka, • informace o znalosti daňové problematiky daňovými subjekty. Otázky z jednotlivých oblastí dotazníku budou v následujícím textu vyhodnoceny slovním popisem doplněným jednak přehlednými tabulkami, jednak grafy. Kvůli přehlednosti nebude každá vyhodnocená otázka doplněna oběma uvedenými způsoby; vyhodnocené otázky, které budou popsány pouze slovně, budou mít své grafické a tabulkové zobrazení v příloze (příloha č. 1 a příloha č. 2) diplomové práce s tím, že na ně autor přesně odkáže. Tímto postupem se zabezpečí přehlednost diplomové práce. Každá část přílohy bude očíslovaná a bude čtenáři poskytovat informaci o řešené problematice.

42

Otázka č. 1 Podnikáte jako fyzická (právnická) osoba nebo jste zaměstnán? V případě, že podnikáte, označte formu vašeho podnikání. Na první otázku a její rozšíření odpovědělo 184 respondentů, což byli všichni respondenti, kteří správně vyplnili dotazník a odeslali jej k dalšímu zpracování. Několik dalších dotazníků muselo být ze zpracování vyloučeno, protože nebyly správně vyplněny (respondent špatně pochopil otázku, dotazník nebyl vyplněn celý atd.). Tabulka č. 1 ukazuje rozdělení respondentů na podnikatele a osoby nepodnikající. Téměř 33 % dotázaných nepodniká. Nejběžnější formou podnikání byla osoba samostatně výdělečně činná, necelých 30 %, druhé místo obsadila společnost s ručením omezeným s necelými 22 % a třetí místo získala akciová společnost s 10 %. Ostatní podnikatelské formy jsou zastoupeny jen minimálně. Tab. 1: Rozdělení respondentů na podnikatele a nepodnikatele odpověď zemědělský podnikatel nepodnikám s.r.o. a.s. OSVČ k.s. v.o.s celkem

četnost relativní četnost (%) 8,0 4,3 60,0 32,6 40,0 21,7 18,0 9,8 54,0 29,3 2,0 1,1 2,0 1,1 184,0 Zdroj: práce autora

Obr. 3: Rozdělení respondentů na podnikatele a nepodnikatele 1%

1%

4%

29%

10% zemědělský podnikatel

33%

22% nepodnikám

s.r.o.

a.s.

OSVČ

k.s.

v.o.s

Zdroj: práce autora

43

Otázka č. 4 Jak dlouho podnikáte? Odpověď na otázku, jak dlouho daňové subjekty podnikají, nabízí následující obrázek a tabulka č. 1 v příloze. Vyplývá z něj, že nejvíce subjektů (28 %) podniká maximálně jeden rok. Tato informace je důležitá, neboť se jedná o signál, že hospodářská krize podnikatelské subjekty v České republice dramaticky nepostihla. Rovněž může tato informace posloužit jako tvrzení, že se česká ekonomika z krize úspěšně zotavuje. Druhou významnou skupinou podnikatelů jsou ti, kteří podnikají šest až deset let. Zaujímají 27% podíl ze všech podnikajících subjektů. Z hlediska postavení na trhu se jedná o subjekty, kteří už na trhu nějakou dobu působí, pravděpodobně se budou nacházet u vrcholného stádia životnosti podniku, v dalším období je bude čekat modernizace výrobků (poskytovaných služeb) a další upevňování své tržní pozice. Poslední významnou skupinou podnikatelů jsou ti, kteří podnikají v časovém horizontu jedenáct až patnáct let. Zaujímají 24% podíl z podnikajících respondentů. Všechny tři zmíněné skupiny podnikatelů zaujímají podobné procentní zastoupení v podnikajících subjektech a tvoří naprostou většinu ze všech podnikatelů. Obr. 4: Doba podnikání jednotlivých podnikatelských subjektů

6%

28%

15%

24% 27% rok až pět let šest až deset let

šestnáct a více let do roku

jedenáct až patnáct let

Zdroj: práce autora

Další část otázek se týkala informací o technickém zabezpečení finančních úřadů, ze které budou podrobněji popsány a prezentovány tři otázky.

44

Otázka č. 6 Jste spokojen s počtem a dostupností finančních úřadů? Tabulka č. 2 v příloze ukazuje odpověď na otázku, jak daňové subjekty hodnotí dostupnost finančních úřadů. 56,5 % respondentů je s dostupností finančních úřadů spokojeno, 37 % je spíše spokojeno a pouze 6,5 % dotázaných je nespokojeno. Z odpovědí vyplývá, že daňová správa je v dostatečném počtu a vhodně rozmístěna. Daňové subjekty nemusejí za finančními úředníky dojíždět příliš daleko, většinou se jak daňový subjekt, tak i správce daně, nacházejí v místě bydliště nebo několik kilometrů od sebe. Výhodou takového územního rozmístění úřadů je operativnost a dostupnost. Více o této problematice pojednává tabulka č. 3 v příloze.

Otázka č. 9 Jak Vám vyhovuje infrastruktura kolem finančních úřadů? Obr. 5: Infrastruktura kolem finančních úřadů

22%

32%

26%

spíše vyhovuje

20% vyhovuje

spíše nevyhovuje

nevyhovuje

Zdroj: práce autora

Obrázek č. 5 nabízí jednoznačnou odpověď na otázku č. 9. Nadpoloviční většině daňových subjektů infrastruktura kolem finančních úřadů vyhovuje (32 % dotázaných spíše vyhovuje a 20 % dotázaných vyhovuje), naopak 26 % dotázaných spíše nevyhovuje a 22 % dotázaných nevyhovuje. Příčin, proč je téměř polovina respondentů nespokojena s infrastrukturou kolem finančních úřadů, je hned několik. Budovy finančních úřadů se nacházejí v centrech měst, a proto jsou zde parkovací podmínky značně omezeny. Stará městská zástavba a chráněné měšťanské domy neumožňují tvorbu parkovacích míst bezprostředně u úřadů. Otázka bezbariérového přístupu se v posledních letech také zlepšila. Součástí budov finančních úřadů jsou ve většině případů výtahy, takže postižený občan se bez větších problémů dostane na oddělení, kam potřebuje.

45

Otázkou spokojenosti daňových subjektů s infrastrukturou finančních úřadů se bude řešitel diplomové práce zabývat v kapitole diskuse.

Otázka č. 10 Pokud jste navštívili Váš místně příslušný finanční úřad a měli jste problém s nalezením příslušného pracovníka, vyberte, co bylo jeho příčinou. Z nabízených odpovědí na tuto otázku mohli respondenti vybrat libovolný počet. Nejčastěji dotázaní odpovídali, že takový problém dosud neměli, tato odpověď byla vybrána 112krát, pokud se ale daňovým subjektům skutečně přihodila situace, že nemohly najít pracovníka finančního úřadu, kterého potřebovaly, tak to bylo způsobeno tím, že byly na úřadě poprvé. Tuto odpověď zvolilo 40 respondentů. S 32 odpověďmi následuje možnost, že byl na finančním úřadě špatně vyhotoven orientační systém a pouze 8krát daňové subjekty uvedly, že jim špatně poradil jiný úředník. Celkově vyzněla tato otázka ve prospěch finančních úřadů, neboť se dotázaní v budovách finančních úřadů dobře zorientovali sami. Tabulka č. 6 v příloze ukazuje přehledně výsledek této otázky. Následuje blok otázek, který se věnuje komunikaci mezi daňovými subjekty a finančními úřady. Tvoří jej deset otázek; pro detailní vyhodnocení a seznámení se s názory respondentů se bude autor diplomové práce věnovat polovině otázek.

Otázka č. 11 Jaká forma úhrady daní Vám nejvíce vyhovuje? Touto otázkou se zabýval i výzkum z roku 2008. Tehdy uvedlo 34 % respondentů, že nejpreferovanější forma úhrady daní je hotovostní platba na pokladně finančního úřadu, 65 % dotázaných pak volilo jiný způsob úhrady (daňová složenka, bankovní převod apod.). Jaké jsou odpovědi na tutéž otázku o dva roky později? Tabulka č. 7 v příloze uvádí, že nejčastější formou úhrady daní je bankovní převod, pro který se vyslovilo 77 % dotázaných. Druhým nejčastějším způsobem úhrady daní je hotovostní platba na pokladně finančního úřadu, tuto formu volí 18,7 % respondentů a jako třetí možnost úhrady daní volí daňové subjekty daňovou složenku (4,4 %). Díky stejně položené otázce a možným odpovědím mohou být obě otázky z obou výzkumů porovnány a zjištěna změna v chování subjektů. Je vidět, že téměř o polovinu se zmenšila obliba placení daní ve formě hotovostní úhrady na pokladně finančního úřadu (z 34 % na 18,7 %). Naopak vzrostla obliba placení daní bankovním převodem. Nedá se jednoznačně určit o kolik, protože výzkum z roku 2008 neumožňoval respondentům zvolit možnost odpovědi „bankovní převod“. Pokud je ale předpoklad, že odpověď „jiná forma úhrady“ z výzkumu z roku 2008 se dá ztotožnit s formou úhrady „bankovní převod“

46

z výzkumu 2010, lze vidět nárůst obliby této formy úhrady. Daňová složenka v této souvislosti nebude uvažována, neboť její relativní podíl na všech odpovědích je velmi malý. Co způsobilo změnu v chování subjektů, že raději platí daně bezhotovostně než na pokladě finančních úřadů? Jedním z faktorů je dostupnější internet a elektronické bankovnictví i pro malé firmy, které tuto možnost více využívají. Je přece mnohem pohodlnější zadat z domova platební příkaz, než jít s hotovostí na finanční úřad. Navíc se tím zmenšuje riziko okradení daňového subjektu nebo ztráty během cesty a šetří se i čas. Zlepšující se zabezpečení internetového bankovnictví také přispívá k jeho většímu využívání. Před několika lety se pro práci v internet bankingu stačilo přihlásit pod uživatelským jménem a heslem, nyní je ve většině případů vyžadován autorizační kód, který klientovi systém pošle na mobilní telefon nejen při přihlášení. Každá transakce v internetovém bankovnictví vyžaduje nový autorizační kód. Ten je navíc časově omezen a může být použit pouze jednou. Dalším zabezpečením internetového bankovnictví proti zneužití jsou denní transakční limity. Během 24 hodin může být z bankovního účtu odeslána maximální peněžní částka, záleží ale na jednotlivých bankách, jaké pro své klienty nastaví denní limity.

Otázka č. 13 Využíváte při komunikaci s úřadem datovou schránku? Datová schránka je poměrně mladá záležitost na území České republiky. Nabízí jejím uživatelům celou řadu výhod, ke kterým bezesporu patří úspora v nákladech i času podnikatele, přehledné pracovní rozhraní, ale jako každá novinka s sebou přináší i určité nevýhody, mezi které lze zařadit nutnost být připojen k internetu, alespoň uživatelská znalost počítače a kancelářských programů nebo riziko napadení počítačovými piráty. Otázka datových schránek byla podrobněji řešena v literární rešerši. Předmětem zájmu ale bude, jak s datovou schránkou pracují daňové subjekty. Ze 184 respondentů jich 40 % uvádí, že datovou schránku aktivně používá, zbylých 60 % dotázaných ji nepoužívá. Jako nejčastější důvod pro její nepoužívání uvádějí oslovení fakt, že ji nemají zřízenou (40 % dotázaných), dalšími častými důvody je komplikovanost celé aplikace nebo preference jiného komunikačního kanálu. Více informací nabízí tabulka č. 9 v příloze. Odpověď na položenou otázku je zajímavá především z toho důvodu, že umožňuje porovnání této otázky se stejnou otázkou z výzkumu z roku 2008, čímž se dají získat lepší informace pro vzájemné porovnání. Tabulka č. 2 ukazuje zachycené výsledky.

47

Tab. 2: Využívání datové schránky podnikateli

forma podnikání zemědělský podnikatel s.r.o. a.s. OSVČ k.s. v.o.s

Celkem

datová schránka využití DS ne ano 8,0 0,0 8,0 0,0% 8,0 32,0 40,0 80,0% 2,0 16,0 18,0 88,9% 48,0 6,0 54,0 11,1% 2,0 0,0 2,0 0,0% 0,0 2,0 2,0 100,0% 68,0 56,0 124,0 45,2% Zdroj: práce autora

Legislativa nařizuje obchodním společnostem využívat datovou schránku, jak ale ukázal výzkum, obchodní společnosti se zákonem úplně neřídí. 20 % společností s ručením omezením, tedy každá pátá, datovou schránku nevyužívá a přibližně 10 % akciových společností také ne. V případě osob samostatně výdělečně činných zákon nenařizuje využívání datových schránek, proto jej tyto firmy nepoužívají a výzkum tento fakt jen potvrdil. Pouze 11 % OSVČ (každá pátá) datovou schránku využívá. Zemědělští podnikatelé, spadající do samostatné kategorie fyzických osob, nevyužívají podle výzkumu datovou schránku vůbec. Na závěr této otázky lze konstatovat, že ze všech podnikatelů účastnících se výzkumu, jich datovou schránku využívá 45 %. Je to způsobeno hlavně tím, že je ve vzorku respondentů zastoupeno více podnikatelů, kterým zákon nenařizuje datovou schránku využívat, a těch, kterým to legislativa nařizuje, bylo ve výzkumu zastoupeno méně a navíc ne všichni se řídí povinností mít datovou schránku.

Otázka č. 14 Jak hodnotíte projekt „Jednotného inkasního místa“? V souvislosti s probíhající daňovou reformou byl odsouhlasen i projekt Jednotného inkasního místa (JIM), jehož cílem by má být vznik jediné instituce, která by od roku 2014 vybírala všechny daně, sociální a zdravotní pojištění. Jak hodnotí uvedený projekt respondenti, ukazuje

48

tabulka č. 10 v příloze. Téměř polovina respondentů ani neví, co obsahuje projekt Jednotného inkasního místa, 47 % dotázaných souhlasí s jeho zavedením a 4 % respondentů jsou proti. Je na místě otázka, proč téměř polovina respondentů neví, co pro ně znamená projekt Jednotné inkasní místo. Prvním z důvodů neznalosti respondentů je obyčejný nezájem o danou skutečnost. Nepodnikatel se pravděpodobně nebude zajímat o daňovou legislativu, která se ho netýká; když nepodniká, nemusí odvádět daně, sociální a zdravotní pojištění za něj odvádí zaměstnavatel. Většina občanů České republiky nesleduje zasedání vlády, kde se přijímají nejrůznější návrhy apod., proto nemohou vědět, že vláda už v roce 2010 návrh JIM přijala. Je otázkou, do jaké míry veřejnost informovala média, ale podle článků, které jsou zveřejněny na internetových portálech, se touto otázkou média zabývala a veřejnosti informace poskytla. Na portálu Ministerstva financí ČR a České daňové správy se čtenář dozví, že daně v České republice procházejí reformou, ale opět je zde stejný problém jako v předešlém případě – kolik občanů pravidelně čte tyto portály? Tuto problematiku řešila otázka č. 15 v dotazníkovém šetření a vyšlo z ní najevo, že 38 % dotázaných sice ví, že existuje portál Ministerstva financí a České daňové správy, ale informace z něj nevyužívá, přibližně čtvrtina dotázaných se přiznala, že o ničem takovém neví, a jen 39 % respondentů odpovídá, že daňový portál využívá (tabulka č. 11 v příloze). Výsledky jsou do jisté míry pochopitelné. Pokud by daňový portál nabízel funkce jako portál Seznam nebo jiný podobný (e-mail, zprávy z domova i ze světa, počasí, horoskopy, hry atd.), určitě by byl navštěvovanější. Jeho funkce je však ryze informativní a má plnit jiné úkoly než zmíněný komerční portál.

Otázka č. 17 Uvítali byste, kdyby existovala bezplatná služba, program, zpravodajství, která by Vás upozornila na novinky v daňové legislativě? Odpověď na tuto otázku nabízí níže obrázek č. 6 a tabulka č. 13 v příloze. Téměř 70 % respondentů by uvítalo tuto službu, 20 % dotázaných hodnotí kladně tento nápad, ale neví, jak moc by jim to pomohlo, 6,5 % dotázaných by tuto službu nepotřebovalo, protože na orientaci v daňové legislativě využívají daňového poradce a přibližně 4 % respondentů uvádí, že na této službě nevidí žádný přínos. Tuto problematiku částečně řeší média, která často informují o legislativních novinkách, dále vydávané sbírky zákonů nebo tisk, kde se daňové subjekty informují o změnách v legislativě, ale není to zadarmo – noviny si občan musí koupit, stejně tak sbírku zákonů a aby se informaci dozvěděl z médií, musí vlastnit alespoň rádio nebo televizi popř. si zaplatit připojení k internetu, v ideálním případě kombinuje všechny možnosti.

49

Obr. 6: Existence služby upozorňující daňové subjekty na novinky v daňové legislativě ano, tuto možnost bych uvítal

7%

4%

20%

69%

ano, je to zajímavý nápad, ale nevím, jak moc by mi to pomohlo ne, od toho mám daňového poradce spíše ne

Zdroj: vlastní práce autora

Otázka č. 20 Kolik úředních dnů v pracovním týdnu byste považovali za dostatečných? Z odpovědí respondentů z tabulky č. 16 v příloze vyplývá, že 41 % z nich považuje za ideální, aby byli daňoví úředníci občanům k dispozici tři úřední dny v pracovním týdnu. Téměř 35 % dotázaných by chtělo, aby byly úřední dny rozšířeny na celý pracovní týden a pro 18,5 % respondentů by byly ideální čtyři úřední dny. Jen zlomek (5,4%) respondentů by navrhoval pouze dva úřední dny. Z dotazníku vyplývá, že současné dva úřední dny na finančních úřadech v celé České republice jsou pro daňové subjekty nedostatečné. A důvody? Většina daňových subjektů je v pracovně-právním vztahu nebo podniká. To klade nároky na hospodaření s časem. Podnikatel absolvuje během dne celou řadu jednání, některé schůzky se na poslední chvíli ruší, jiné vznikají, jiné se protahují apod. Když už by měl podnikatel čas a mohl zajít na úřad, zjišťuje, že ho úředník nechce přijmout, protože není úřední den. A tak se řešení problému posouvá na jiný den a podnikatel je opět ve stresu, zda-li mu do plánované cesty na finanční úřad zase nevstoupí jiná neodkladná záležitost. Stejně tak zaměstnanec. Nemůže si jen tak říci, že se vydá na finanční úřad; svoji záležitost musí vyřídit buď před tím, než přijde do práce, a nebo až po skončení pracovní doby. Je tu ale několik problému. Úřady otevírají až od 8 hodin, kdy už jsou téměř všichni ostatní zaměstnanci v práci, a zavírají v 17 hodin, kdy všem ostatním zaměstnancům končí pracovní doba. Takže návštěvu na finančním úřadě buď musí zaměstnanec stihnout v době polední pauzy, ale protože i zaměstnanci finančního úřadu potřebují jíst, tak je na svém místě pravděpodobně nezastihne, nebo si musí vzít půlden dovolené, aby svoji záležitost s finančním úřadem vyřídil. Dále je limitován i počtem úředních dní – pondělí

50

a středa. O možnostech rozšíření úředních dnů bude pojednáno v části diplomové práce diskuse, kde se autor bude věnovat tomuto problému podrobněji. Nyní bude věnována pozornost ožehavému tématu – vztahu mezi úředníkem a daňovým subjektem. Následuje blok otázek zjišťujících informace o pohledu na úředníka. Tvoří jej deset otázek, detailně bude rozebrána přibližně polovina z nich.

Otázka č. 21 Setkali jste se při komunikaci s úředníkem s odmítavým či nevstřícným přístupem? Odpověď na tuto otázku se snažil zjistit i výzkum realizovaný v roce 2008. Díky stejně položené otázce lze porovnat odpovědi tehdy a nyní. Tabulka č. 3 nabízí odpovědi na položenou otázku. Vyplývá z ní, že téměř 69 % respondentů se během komunikace s daňovým úředníkem nesetkalo s nevlídným přijetím, pouze třetina subjektů však měla opačnou zkušenost. Tab. 3: Zkušenost daňových subjektů s nevstřícným přístupem úředníků

odpověď četnost relativní četnost (%) ne 126,0 68,5 ano 58,0 31,5 Zdroj: práce autora

Výzkum z roku 2008 ukázal, že se téměř 80 % respondentů nesetkalo s nevstřícným přístupem ze strany daňových úředníků, 16 % z nich zaujalo neutrální postoj a jen několik málo procent dotázaných se s nevstřícným přístupem ze strany finančního úřadu setkalo. Starší výzkum z roku 2005 taktéž řešil otázku přístupu finančního úřadu. 57 % respondentů odpovědělo, že se s nevstřícným přístupem nesetkalo a přibližně 25 % dotázaných uvedlo, že zakusilo nevstřícný přístup. Obr. 7: Spokojenost respondentů se zdvořilostí a vstřícností úředníka z výzkumu 2005

Zdroj: Ministerstvo financí ČR

51

Při porovnání všech výzkumů lze konstatovat, že se chování finančních úřadů k daňovým subjektům nepatrně zhoršilo. Z přibližně z 24 % respondentů, kteří se s nevstřícným přístupem setkali, se jejich počet během pěti let zvýšil na 31,5 %. Nejedná se o příliš dramatický nárůst, ale je třeba se ptát po příčinách. Výzkum z roku 2010 řešil vztah mezi daňovými subjekty a finančními úřady. Daňovým subjektem je občan, který na úřad jde jednou za pět let, ale i podnikatel, který tam chodí i několikrát do roka. Proto je u něj mnohem vyšší pravděpodobnost, že se setká s úředníkem, který jej z nějakého důvodu odmítne nebo mu nebude chtít vyjít vstříc; proto tuto negativní zkušenost do dotazníku uvedl. V neposlední řadě existuje skutečnost, že současná finanční situace českého státu není nejpříznivější, ze všech míst na daňové subjekty a úředníky dopadají informace o propouštění a šetření, což negativně ovlivňuje jejich chování. Žádný ze zúčastněných totiž neví, jaká negativní zpráva před vlastní komunikací ovlivnila druhou stranu, a to je právě ten důvod, proč dochází k nárůstu jednání pod vlivem afektu a z toho pramenící nespokojenost.

Otázka č. 23 Kterému komunikačnímu kanálu dáváte přednost při komunikaci s finančním úřadem? Z odpovědí respondentů vyplývá, že 52 % dotázaných nejraději komunikuje s finančními úřady osobně, jako druhá nejoblíbenější forma komunikace je telefonování, kterou preferuje 28 % dotázaných, třetí příčku v oblíbenosti obsadila elektronická komunikace – e-mail, s 13 %, datová schránka je čtvrtým nejoblíbenějším komunikačním kanálem s 3,7 % a poslední místo v oblíbenosti patří klasickému dopisnímu papíru se 3 %. Informaci podává tabulka č. 18 v příloze. Opět je třeba zdůraznit skutečnost, že se výzkumu zúčastnily všechny daňové subjekty, tedy podnikající i nepodnikající, což mohlo výsledná data do jisté míry ovlivnit. Při porovnání odpovědí na tuto otázku mezi oběma posledními výzkumy, lze konstatovat, že se změnily preference komunikačních kanálů. Ve výzkumu z roku 2008 byla za nejoblíbenější komunikační kanál považována telefonická komunikace, označilo ji 60 % dotázaných, a druhé místo náleželo osobní komunikaci. V současném výzkumu je pořadí komunikačních kanálů opačné. Obliba telefonování poklesla přibližně o polovinu.

Otázka č. 24 Jak hodnotíte komunikační schopnosti úředníků? Tabulka č. 4 níže ukazuje odpovědi respondentů. 46 % dotázaných si myslí, že úředníci si zaslouží za svoji komunikaci známku dvě, na známku tři jsou komunikační schopnosti úředníku podle 38 % dotázaných, pouhých 9 % je přesvědčeno, že úředníci komunikují na známku jedna, 6,5 % respondentů by úředníky ohodnotilo známkou čtyři a 1 % dotázaných by jim udělilo známku nedostatečná. Z vyhodnocení této otázky lze konstatovat, že komunikační dovednosti úředníků jsou lepší než průměrné. Zlepšením komunikačních dovedností úředníků se bude věnovat samostatná kapitola v diskusi.

52

Tab. 4: Oznámkované komunikační schopnosti daňových úředníků

odpověď četnost relativní četnost (%) jednička 8,0 8,7 dvojka 42,0 45,7 trojka 35,0 38,0 čtyřka 6,0 6,5 pětka 1,0 1,1 Zdroj: práce autora

Otázka č. 25 Setkali jste se v rámci daňového řízení se šikanou ze strany daňových úředníků? Často na veřejnosti zaznívají názory, že úředníci občany šikanují, znevýhodňují či jim jinak ubližují. Proto byla daňovým subjektům položena otázka, zda-li zažily šikanu ze strany daňových úředníků. Odpověď nabízí tabulka č. 19 v příloze. Téměř 83 % respondentů uvádí, že se se šikanou ze strany úřadů nesetkalo, pouze 17 % zažilo pravý opak. Každý pátý respondent tedy šikanu zažil. I když se na první pohled zdá, že to není příliš mnoho, určitě by se dalo toto „skóre“ vylepšit a šikanu snížit. Problém se dá řešit důsledným dodržování dohodnutých postupů a pokynů daňovými úředníky, které vyplývá z příslušné legislativy. Potom bude zabezpečeno, že se úředníci budou chovat ke všem subjektům stejně a nebudou vznikat stížnosti na nestandardní postupy, na zvýhodňování či znevýhodňování daňových subjektů a podobně. Podrobněji se bude otázce šikany věnovat diskuse.

Otázka č. 26 Co Vám na úřednících nejvíce vadí, vadí, nebo naopak nevadí? Mezi vlastnosti a chování daňových úředníků, které respondentům s různou intenzitou vadí, patří arogance, úřednická nadřazenost, neochota spolupracovat, nedostatečná odbornost a kladení důrazu na zbytečnosti. Výsledek této otázky nabízí tabulka č. 20 v příloze. Daňovým subjektům nejvíce vadí arogance úředníků, vyslovilo se pro ni 76 % respondentů, kteří ji označili stupněm „hodně vadí“. Jako druhá byla stupněm „hodně vadí“ uvedena úřednická nadřazenost, pro kterou se vyslovilo 65 % dotázaných. Na třetím místě byla tímtéž stupněm ohodnocena neochota spolupracovat, která „hodně vadí“ 55 % dotázaných. Nedostatečná odbornost úředníků „hodně vadí“ 53 % respondentů a poslední kategorií negativních vlastností a chování uzavírá důraz na zbytečné věci, který „hodně vadí“ 41 % daňových subjektů. Poslední zmíněná kategorie dostala od respondentů 56,5 % v intenzitě „vadí“, z čehož vyplývá, že důraz na zbytečné věci ze strany úředníků daňové subjekty příliš netíží. Paradoxně i nedostatečná odbornost úředníků respondentům vadí méně, než úřednická arogance. Vyslovilo se pro ni 42 % dotázaných ve stupni „vadí“. Zajímavostí

53

této otázky je i to, že dva až čtyři respondenti v každé kategorii vlastností a chování daňových úředníků danou kategorii označili stupněm „nevadí“.

Otázka č. 27 Uplatňují pracovníci finančního úřadu klientský přístup při řešení Vašich daňových povinností, tj. ochotně poskytnou radu a pomoc? Problematice klientského přístupu se věnuje tabulka č. 21 v příloze. Z odpovědí respondentů vyplývá, že 60 % dotázaných si myslí, že pracovníci finančních úřadů uplatňují klientský přístup, téměř 22 % dotázaných je o tom naprosto přesvědčeno, 17 % respondentů s tímto názorem spíše nesouhlasí a pouhé 1 % dotázaných je zásadně proti souhlasu s tímto tvrzením. Celkově se respondenti jednoznačně vyjádřili ve prospěch finančních úřadů, kladně jich odpovědělo 82 %. Je to dobrá zpráva vizitka pro daňové úředníky, jejich pomoc a snahu při řešení daňových problémů daňová veřejnost oceňuje.

Otázka č. 28 Jaká je podle Vás odbornost úředníků na finančních úřadech? I tato otázka byla obsahem již realizovaných výzkumů. V roce 2005 dotázaní uvedli, že s odborností úředníků jich je spokojeno 36 %, tuto odpověď lze interpretovat i tak, že odbornost úředníků je na vysoké úrovni, přibližně 20 % respondentů uvedlo, že na tuto otázku neumí odpovědět a zbývající část respondentů uvedla, že je s odborností úředníků nespokojena, tedy že je jejich odbornost na nízké úrovni. Během pěti let došlo ke změně názorů daňových subjektů, jak uvádí níže tabulka č. 5. Zmenšilo se procento respondentů, o více jak polovinu, kteří jsou toho názoru, že odbornost daňových úředníků je na vysoké úrovni. Tento názor zastává 15 % dotázaných. Naopak dramaticky poklesl počet respondentů, kteří se domnívají, že je odbornost úředníků nízká, myslí si to pouze 5,4 % dotázaných, dokonce se i o cca 6 procentních bodů snížil počet daňových subjektů, kteří se k této otázce neumějí vyjádřit. Výsledkem názorové změny je to, že 65 % dotázaných považuje odborné znalosti úředníků za průměrné. Pět let je docela dlouhá doba na to, aby se odbornost daňové správy zvýšila, tento fakt potvrzují i názory respondentů. Je to opět pozitivní zpráva pro Českou daňovou správu. Vyšší odbornost daňových úředníků umožňuje rychleji a lépe řešit problémy, což zvyšuje spokojenost veřejnosti s prací finančních úřadů.

54

Tab. 5: Názor na odbornost daňových úředníků

odpověď vysoká střední nízká na tuto otázku neumím odpovědět

četnost relativní četnost (%) 28,0 15,2 120,0 65,2 10,0 5,4 26,0 14,1 Zdroj: práce autora

Pátý a zároveň poslední blok otázek z dotazníkového šetření, který zahrnoval 5 otázek, se snažil zjistit informace o tom, jak se daňové subjekty orientují v daňové legislativě, zda-li si sami dokáží vyhotovit daňová přiznání, nebo zda využívají služeb daňového poradce.

Otázka č. 31 Můžete o sobě říci, že se orientujete v daňové legislativě? Jako každá legislativa je i ta daňová poměrně obtížná a ne všem daňovým subjektům je srozumitelná. Aby se vyhnuly zbytečným problémům, využívají služeb daňových i nedaňových poradců. Pouze 5,4 % respondentů uvádí, že jim orientace v daňové legislativě nedělá problém, s největší pravděpodobností to jsou právě daňoví (nedaňoví) poradci. 50 % respondentů se v ní orientuje s menšími problémy, jsou to právě ti podnikatelé, kteří jsou v daňové legislativě soběstační a když si nejsou jisti, vyhledají pomoc buď na finančním úřadě, nebo u daňového poradce. 31,5 % dotázaných se v daňové legislativě příliš neorientuje, protože je pro ně docela obtížná a 13 % respondentů se v daňové problematice vůbec neorientuje. Vyhodnocenou otázku uvádí tabulka č. 23 v příloze. Jakým způsobem by se dal zvýšit počet daňových subjektů, kteří se orientují v daňové legislativě, bude řešeno v doporučeních pro finanční úřady v diskusi.

Otázka č. 32 Využíváte k orientaci v daňové problematice služeb daňového poradce? Předcházející otázka ukázala, že se 50 % respondentů orientuje v daňové problematice s drobnými obtížemi, proto čas od času vyhledá odbornou pomoc. Tato otázka by měla s výsledky minulé otázky alespoň částečně korespondovat. Výsledek je zobrazen níže v tabulce č. 6. 60 % dotázaných, více jak polovina, využívá služeb daňového poradce, aby se lépe zorientovala v daňové problematice. Proto lze usuzovat, že ti dotázaní, kteří podnikají nebo jsou ve styku s finančním úřadem, a kteří se v daňové problematice vůbec nebo z části orientují, služeb daňového poradce využívají, zbytek budou tvořit ti respondenti, kteří se na

55

daňového poradce už někdy obrátili a spadají do skupiny daňových subjektů, kteří se s menšími problémy v daňové legislativě umí orientovat, ale někdy potřebují odbornou radu. Tab. 6: Využívání služeb daňového poradce

odpověď četnost relativní četnost (%) ne 74,0 40,2 ano 110,0 59,8 Zdroj: práce autora

Otázka č. 33 Zpracovává Vám daňový poradce pouze daňové přiznání, nebo Vám vede pouze účetnictví (daňovou evidenci), nebo obojí? Opět se jedná o otázku, která navazuje na předešlé. Nyní se ale liší v tom, že daňový poradce neposkytuje pouze rady a doporučení, ale už pro daňový subjekt přímo vykonává nějakou službu. Výsledek otázky zobrazuje tabulka č. 24 v příloze diplomové práce. 52 % dotázaných nevyužívá těchto služeb daňového poradce, z čehož vyplývá, že si jsou schopni veškeré daňové povinnosti vyřídit buď sami, nebo daňového poradce kontaktují pouze o radu. 26 % respondentů uvádí, že jim daňový poradce zpracovává pouze daňové přiznání, téměř 20 % si nechává dělat obojí a jen 2 % dotázaných má daňového poradce jako účetního. Z těchto odpovědí vyplývá, že funkce daňového poradce je především poradní a informativní a že vedení účetnictví či vyplňování daňového přiznání je záležitostí buď podnikatelů samotných, nebo jejich účetních.

Otázka č. 34 Zpracováváte si daňové přiznání sami, nebo Vám pomáhá jiná osoba (třeba nedaňový poradce)? Předcházející otázka ukázala, že se polovina respondentů natolik dobře orientuje v daňových formulářích a v účetnictví, že nepotřebuje těchto služeb daňového poradce. Cílem otázky č. 34 bylo zjistit, zda-li jsou daňové subjekty opravdu tak zdatné, že nepotřebují daňového poradce. Výsledek poněkud překvapil, neboť se 50 % dotázaných přiznalo, že jim účetnictví a vyplňování daňových formulářů dělá nedaňový poradce, což může být třeba osoba, jejíž předmět činnosti je účetnictví, osoba, která je zaměstnána jako účetní ve firmě atd. 35 % dotázaných potom uvádí, že jsou natolik obeznámeni se zásadami účetnictví a vyplňování daňových formulářů, že si obě tyto činnosti zajišťují sami na vlastní zodpovědnost a 15 % respondentů si dokáže samo vést účetnictví, ale vlastní daňové přiznání si nechává vyhotovit nedaňovým poradcem. Přehledně tuto situaci znázorňuje tabulka č. 25 v příloze.

56

Otázka č. 35 Pokud dojde ke změně v daňové legislativě, jak se o ní dozvíte? Daňové subjekty měly možnost vybírat mezi sedmi odpověďmi na položenou otázku a každý dotázaný mohl vybrat nula až dvě odpovědi, proto se tato otázka vyhodnocuje obtížněji než ty, ve kterých je možnost výběru jedné varianty. Bude vyhodnocena formou absolutní četnosti jednotlivých odpovědí. Detailní výsledek ukazuje tabulka č. 26 v příloze. Největší četnost odpovědí zaznamenala možnost odpovědi „internet“, která byla uvedena 112krát, druhou nejčastější odpovědí respondentů byla položka „známí“, která byla uvedena 78krát, dále 74krát bylo vybráno, že se o změně dozví od „daňového poradce“, 50krát byla zmíněna varianta odpovědi „portál ministerstva financí“, 30krát respondenti uvedli, že se to dozvědí „až po upozornění úředníka finančního úřadu“. Jen 4krát byla zvolena odpověď, že je „chyba nalezena až při místním šetření nebo kontrole“. Z uvedených závěrů vyplývá, že internet je považován za nejpřínosnější informační prostředek a dotázaní jej nejčastěji využívají jako zdroj informací týkající se daňové legislativy.

Vyhodnocení hypotéz Jak již bylo uvedeno v části diplomové práce metodika, hypotézy budou vyhodnocovány pomocí hodnoty Pearsonova koeficientu. Přehled statistických důkazů testovaných hypotéz zobrazuje příloha č. 3. Hypotéza č. 1: Pracovníci finančních úřadů podle daňových subjektů jsou k veřejnosti vstřícní. Vypočítaná hodnota Pearsonova chví-kvadrátu je menší než stanovená hladina významnosti, proto bude hypotéza č. 1 zamítnuta a bude platit alternativní, která říká, že pracovníci finančních úřadů podle daňových subjektů nejsou k veřejnosti vstřícní. Výsledek dotazníkového šetření ale nabídl opačnou odpověď, tedy že jsou finanční úředníci k veřejnosti vstřícní, tento názor zastává 69 % dotázaných. I starší výzkumy vyzněly ve prospěch finančních úřadů. Důvodem rozporu mezi statistickým důkazem a výsledky z dotazníkového šetření je relativně malý počet respondentů dotazníkového šetření. Hypotéza č. 2: Daňové subjekty se domnívají, že je dostupnost finančních úřadů dostačující. V případě hypotézy č. 2 platí tvrzení, že je dostupnost finančních úřadů dostačující, protože hodnota p-value je vyšší než stanovená hladina významnosti. Nabyla hodnoty 0,102. Hypotéza proto není zamítnuta a platí. Závěr koresponduje s výsledky z dotazníku.

57

Hypotéza č. 3: Daňové subjekty při placení daní nejvíce využívají bankovního převodu. Tabulka č. 7 v příloze ukázala, že přes 70 % dotázaných využívá jako formu úhrady daní bankovní převod. Výzkum z roku 2008 ukázal, že 66 % dotázaných volí jinou formu úhrady daní než je platba na pokladně finančního úřadu. Toto zjištění by odpovídalo skutečnosti z výzkumu z roku 2010, ale musí platit předpoklad, že „jinou formou“ úhrady daní bude bankovní převod a ne dříve tolik oblíbená složenka. Po matematickém ověření výše uvedeného předpokladu se hypotéza nezamítá, protože byla hodnota p-value vyšší než 5 %, přesně 7,4 %. Hypotéza proto platí. Hypotéza č. 4: Podnikatelé se v daňové legislativě orientují lépe než nepodnikatelé. Platnost této hypotézy potvrzuje p-value, jejíž hodnota je 0,31. Lze proto konstatovat, že se podnikatelé lépe orientují v daňové legislativě než nepodnikatelé. Z logiky věci by toto tvrzení mělo platit i bez statistického důkazu, protože podnikatelé se dostávají do styku s daňovými záležitostmi mnohem častěji než osoby nepodnikající (neuvažují se osoby, které pracují na finančních úřadech) a daňová problematika jim musí být bližší. Hypotéza č. 5: Daňové subjekty ve srovnání s běžnými formuláři využívají interaktivní formulář České daňové správy méně. Hodnota p-value vyšla v tomto případě 0,07, je to číslo vyšší než stanovená hladina významnosti, proto hypotéza platí. Matematicky byla doložena zkušenost finančních úřadů s interaktivními formuláři. Hypotéza č. 6: Tři úřední dny v pracovním týdnu nejsou podle respondentů dostačující. Na otázku, kolik úředních dnů považují daňové subjekty za dostačující, jich 41 % odpovídá, že dostačující jsou tři dny. Na základě této otázky byla definována hypotéza, která byla matematickým důkazem zamítnuta, neboť hodnota p-value nepřevýšila 5% hladinu významnosti. Proto se zamítá tato hypotéza a platí alternativní, která říká, že tři úřední dny v pracovním týdnu jsou podle dotázaných subjektů dostačující. Z definovaných hypotéz byly čtyři potvrzeny a dvě vyvráceny. Ze vztahu mezi dvěma proměnnými, které byly dány do interakce při ověřování hypotézy, se dá usuzovat na jejich těsnou závislost. U hypotéz, které byly vyvráceny a přitom se předpokládala souvislost mezi zkoumanými jevy, bude v diskusi přistoupeno ke zjišťování důvodů a navržení opatření.

58

Vybrané otázky dotazníkového šetření vztažené na podnikající subjekty Nyní se pozornost přesune na daňové subjekty – podnikatele, a bude zjišťován jejich postoj k finančním úřadům; ve vyhodnocených otázkách z dotazníkového šetření se pozornost nejprve zaměřila na všechny daňové subjekty, nyní bude pozornost věnována ve vybraných otázkách pouze podnikatelům. Podnikatelé jsou významnou skupinou daňových subjektů a ve styku s orgány státní správy jsou častěji než nepodnikající daňové subjekty. K finančním úřadům mají více povinností než nepodnikatelé a z jejich nesplnění vyplývají závažné důsledky. Odpovědi na položené otázky v dotazníkovém šetření se budou z výše naznačených důvodů lišit od odpovědí všech daňových subjektů. 1) Jaká je vzdálenost finančního úřadu ze sídla firmy nebo trvalého bydliště podnikatele? Rozmístění finančních úřadů v územním působení Finančního ředitelství v Brně je vzdálenostně poměrně příznivé, neboť 34 % podnikatelů má finanční úřad přímo v obci, kde podniká, 13 % podnikatelů cestuje na místně příslušný úřad do pěti kilometrů, 21 % dotázaných podnikatelů cestuje v rozmezí šest až deset kilometrů, 25 % podnikatelů musí urazit vzdálenost jedenáct až dvacet kilometrů a pouze 7 % dotázaných podnikatelů cestuje více jak dvacet kilometrů. Výsledky přehledně zobrazuje tabulka č. 33 v příloze diplomové práce. 2) Jak podnikatelům vyhovuje infrastruktura kolem finančního úřadu? Za nejvýznamnější položku infrastruktury kolem finančních úřadů považujme parkovací místa. Ta budou hrát důležitou roli v odpovědích podnikatelů, neboť hlavně oni přijíždějí ve svých autech, vyřídí potřebné záležitosti a odjíždění pokračovat ve své podnikatelské činnosti. Podle 21 % podnikatelů je infrastruktura kolem finančních úřadů vyhovující, 31 % ji považuje za spíše vyhovující, v součtu 52% podnikatelů infrastruktura vyhovuje. 21 % dotázaných podnikatelů spíše nevyhovuje a 26 % nevyhovuje, vyjádřením těchto hodnot v součtu se dospěje k závěru, že 48 % podnikatelů nevyhovuje. Údaje přehledně ukazuje tabulka č. 34 v příloze. Řešení opět nabídne kapitola diskuse a její doporučení. 3) Názor podnikatelů na projekt Jednotné inkasní místo Jednotné inkasní místo by mělo plně fungovat od roku 2014, tedy za tři roky. Především podnikatelům by mělo ulehčit s administrováním a vyřizováním povinností na mnoha institucích státní správy, neboť výběr všech daní, zdravotní a sociální pojištění a cla bude mít na starost jeden úřad. Proto je až zarážející, že pouze 51 % dotázaných podnikatelů se zavedením JIM souhlasí, když jim má přinést výhody, a 46 % dotázaných podnikatelů ani neví, co projekt JIM obsahuje nebo znamená. Výsledky ukazuje tabulka č. 35 v příloze.

59

Kvůli nelichotivým výsledkům z řad podnikatelů bude tato problematika řešena formou doporučení pro finanční úřady, jak zvýšit povědomí o tomto projektu. 4) Považují podnikatelé za dostatečné rozšíření a prodloužení úředních hodin v době podávání daňových přiznání fyzických osob? Když se přiblíží doba podávání daňových přiznání na finanční úřady, většina podnikatelů jde řešit svoji povinnost až na poslední chvíli. Potom vznikají na finančních úřadech dlouhé fronty podrážděných jedinců, kteří se jen těžko smiřují se skutečností, že nejen oni sami, ale i ostatní podnikatelé nechali odevzdání daňových formulářů na poslední chvíli. Protože se tento jev každoročně opakuje, rozhodla se Česká daňová správa vyjít vstříc podnikatelům, kteří si své daňové povinnosti nechali na poslední chvíli, tím, že již po několik let rozšířila a prodloužila úřední hodiny. Podnikatelé jsou tak částečně ušetřeni stresu, že nestihnou včas odevzdat příslušné formuláře. 47,5 % dotázaných podnikatelů vítá a považuje za dostatečné rozšíření a prodloužení úředních hodin na přepážkách finančních úřadů, 38 % dotázaných to považuje za spíše dostatečné, 13 % podnikatelů to vidí jako spíše nedostatečné a pouhá 2 % podnikatelů považuje rozšíření úředních hodin za nedostatečné. Celkově je s tímto postupem spokojeno na 85 % dotázaných podnikatelů. Podrobné výsledky ukazuje tabulka č. 36 v příloze diplomové práce. 5) Jsou úředníci ochotni odpovídat na dotazy podnikatelů i mimo úřední hodiny? Odpověď na tuto otázku nabízí tabulka č. 37 v příloze. Jednoznačně z ní vyplývá, že úředníci ochotně řeší problémy s podnikateli i mimo úřední hodiny, tento názor vyslovilo 67 % dotázaných podnikatelů. Téměř 33 % podnikatelů je ale opačného názoru. Byť je toto negativní procento o polovinu nižší, je stále relativně vysoké, určitě by existovaly možnosti, jak jej ještě více snížit. 6) Chovají se daňoví úředníci při místním šetření nebo při daňové kontrole ve firmě jinak, než v kanceláři? Výsledek odpovědí na tuto otázku nabízí tabulka č. 38 v příloze. 16 % dotázaných podnikatelů přiznává, že se setkalo se změnou v chování úředníků a téměř 84 % podnikatelů nepozoruje rozdíl mezi chováním úředníků v kanceláři a v terénu. Pro daňovou správu je to příznivá informace, neboť úředníci pod vlivem změny prostředí nemění svá stanoviska ani chování a zachovávají si objektivní přístup. 7) Jak se podnikatelé orientují v daňové legislativě O naprosté orientaci v daňové legislativě mohou hovořit pouze 3 % dotázaných podnikatelů, s menšími problémy se jich v ní orientuje téměř 53 %, což je poměrně dobrý výsledek pro

60

podnikatele, 31 % podnikatelů uvádí, že se spíše neorientují, protože je příliš složitá a pouze 13 % dotázaných podnikatelů se v daňové legislativě neorientuje vůbec. Přehledné výsledky ukazuje tabulka č. 39 v příloze. Celkově lze tuto otázku vyhodnotit pozitivně, protože ukazuje na gramotnost podnikatelů ve složité české daňové legislativě. Podnikatelům rozšiřuje znalost daňové problematiky záběr jejich činnosti, nejsou odkázaní na pomoc daňových expertů (poradců), i když nelze vyloučit, že nevyužívají jejich pomoc, když si nejsou jisti svým počínáním v otázce daní. V této souvislosti se tedy nabízí otázka, jaké procento podnikatelů využívá poradní činnosti daňového poradce. 8) Využívání služeb daňového poradce k lepší orientaci s daňové legislativě Z odpovědí na otázku o využívání služeb daňového poradce podnikateli pro lepší orientaci v daňové legislativě, vyplývá, že se 67 % dotázaných podnikatelů obrací na daňového poradce, pouze 33 % podnikatelů tento druh služby nepotřebuje (tabulka č. 40 v příloze). Lze proto tušit, že význam daňových poradců pro podnikatele není zanedbatelný. Téměř sedm podnikatelů z deseti se na daňového poradce obrací. Důvodem může být jednak zmíněná náročná legislativa, ale i skutečnost, že podnikatel se má plně věnovat oboru své činnosti a ne řešit daňovou legislativu, byť určité povědomí by mít měl. Je ale ochoten si tuto službu koupit, protože ho stojí méně času a úsilí, než kdyby měl sám proniknout do daňové problematiky. 9) Jak se podnikatelé nejčastěji dozvídají o změně daňové legislativy? Odpověď na tuto otázku nabízí tabulka č. 41 v příloze. Nejčastějším informačním zdrojem podnikatelů, ze kterého se dozvídají o novinkách v daňové legislativě, je internet, druhé místo obsadil daňový poradce, na třetím místě se o změnách dozvídají podnikatelé od svých známých, čtvrtou příčku obsadil portál ministerstva financí a poslední páté místo obsadily shodně možnosti vývěska finančního úřadu a kontrola (místní šetření).

61

Diskuse - návrh řešení Zlepšení infrastruktury kolem finančních úřadů Problematika infrastruktury finančních úřadů zahrnuje nejčastěji parkovací místa pro daňové subjekty, výtahy, bezbariérový přístup či dostupnost prostředky městské hromadné dopravy. Pokud by se finanční úřad nacházel na nevhodném místě, tzn. byl by na okraji města, ve městě by nejezdila MHD, pravděpodobně by s jeho polohou nešlo nic dělat, protože koupě, popř. výstavba nové administrativní budovy je příliš nákladná. Proto nebudou dále uvažována řešení spočívají v přemístění finančního úřadu do jiné budovy či výstavba budovy nové, neboť tato rozhodnutí náleží Ministerstvu financí ČR. Během celých dvaceti let, kdy funguje soustava územních finančních orgánů, probíhá neustálý investiční proces, kdy se úřady budují, rekonstruují a na Českou daňovou správu jsou převáděny z ÚZSVM vhodné budovy, aby státní úřady byly ve vlastních budovách a minimalizovaly se tak náklady za pronájem. Většina daňových subjektů potřebuje k finančnímu úřadu přijet, vyřídit své daňové záležitosti a potom odjíždí. Proto mívají problém s tím, že budovy finančních úřadů bývají součástí staré městské výstavby nebo náměstí, kde jsou parkovací možnosti značně omezeny. Nabízí se proto několik možných řešení. Pokud je ulice, kde se finanční úřad nachází, dostatečně široká, bylo by vhodné po domluvě s příslušným odborem města vyznačit nová (další) parkovací místa, která by sloužila výhradně daňovým subjektům mířícím na finanční úřad. Toto dílčí parkoviště by bylo označeno značkou nesoucí informaci, že je vyhrazeno pouze pro daňové subjekty směřující na finanční úřad. Slabým místem tohoto návrhu je obtížné vynucení a kontrola oprávnění parkovat. Pokud není dostatečně široká komunikace kolem finančního úřadu, ale je dostatečně široký chodník, opět by se dala neuspokojivá situace s parkováním řešit značkou umožňující dočasné stání na chodníku. U většiny finančních úřadů bývají parkoviště v bezprostřední blízkosti nebo vzdálena 100 až 150 m. Příloha č. 5 nabízí polohu jednotlivých finančních úřadů a možnosti parkování. Ze 46 finančních úřadů jich je 38 v blízkosti vyznačeného parkoviště, relativně vyjádřeno se jedná o 83 % případů s možností bezproblémového parkování, takže problém s parkováním daňových subjektů odpadá. Jestliže z dotazníkového šetření vyplynulo, že daňové subjekty považují infrastrukturu kolem finančních úřadů za nedostatečnou, detailní průzkum autora práce toto zjištění vyvrátil. Při možnosti spolupráce finančního úřadu a městského úřadu (magistrátu), za předpokladu existence městské hromadné dopravy, je možné umístit zastávku do blízkosti budovy finančního úřadu. Tím se stane dosažitelnější nejen pro daňové subjekty s vozidlem, které jej musejí odstavit na nejbližším parkovišti a zbývají část cesty buď dojít, nebo dojet MHD, ale i pro ty, kteří vozidlo příliš nepoužívají a raději volí cestování po městě v MHD. Odpadá tak problém, jak budou daňové subjekty u finančního úřadu parkovat a navíc se lépe využijí odstavná parkoviště, která budou moci lépe plnit svoji funkci. Navíc se teoreticky

62

uvolní i městský provoz, protože daňové subjekty nebudou po městě jezdit vlastními vozidly, ale budou využívat služeb MHD. Další částí infrastruktury finančního úřadu je bezbariérový přístup a výtah. U nově stavěných nebo pro účely veřejných administrativních budov je bezbariérovost podmínkou pro udělení stavebního povolení, projekt s tímto již automaticky počítá. Jiná situace je u objektů, které i původně sloužily pro administrativu, a tudíž nebyly rekonstruovány. V těchto v rozsáhlých komplexech je dodnes s bezbariérovostí problém. Tam, kde tuto otázku nelze řešit stavebně, je řešena organizačně, a to tak, že při návštěvě úřadu postiženým občanem sejde příslušný úředník do podlaží, kam se handickapovaný člověk dostane a tam je obsloužen. V rámci Finančního ředitelství v Brně je bezbariérový přístup ve vlastních budovách vyřešen ve 24 případech a není vyřešen pouze v šesti případech. V pronajatých budovách je situace opět ve prospěch bezbariérovosti, neboť 12 finančních úřadů v pronajatých budovách disponuje bezbariérovým přístupem, pouze 5 úřadů bezbariérový přístup nemá. Z celkových 46 finančních úřadů spadajících pod Finanční ředitelství v Brně jich je bezbariérovým přístupem vybaveno 35, tedy 76 %.

Zvýšení informovanosti daňových subjektů o projektu „Jednotné inkasní místo“ Do roku 2014 zbývají ještě tři roky, proto by se měly finanční úřady zaměřit na zvýšení povědomí daňové veřejnosti o tomto projektu, protože více než polovina daňových subjektů o chystaném projektu neví. Nejprve budou rozebrány způsoby, které nejsou finančně náročné a jsou v pravomoci Finančního ředitelství v Brně. Média se touto problematikou zabývala hlavně v době, kdy se o projektu jednalo. Objevovaly se články o tom, co chystaný projekt daňovým subjektům přinese, čeho se mají obávat, jak se změní administrativní zátěž subjektů apod. Protože jsou na tiskové konference novináři zváni, sami potom publikují články o dohodnutých záměrech či plánech. Z tohoto úhlu pohledu nemusí Ministerstvo financí vynakládat žádné prostředky, neboť se o rozšíření informace postarají sama média. Pokud by byl vznesen ministerstvem požadavek na pravidelnou informovanost veřejnosti o jednotném inkasním místě právě v médiích, nebylo by to už zadarmo a informace by se musely šířit formou speciálních rubrik v novinách nebo rozhlasových spotů. Tyto možnosti nebudou více rozebírány, neboť nespadají do kompetencí brněnského Finančního ředitelství. Jednou z relativně levných forem rozšíření informovanosti o jednotném inkasním místě mezi veřejnost a která je v pravomoci FŘ v Brně je místní (regionální) tisk. Větší obce (města) vydávají svá periodika, kde mohou být otištěny i příspěvky občanů, ale prvotně se zde otiskují informace o dění ve městě. Dále zde bývají zveřejněny i reklamy firem z okolí, zprávy z vedení města apod., proto není problém, kdyby v některých vydáních periodika byly rubriky věnující se projektu jednotného inkasního místa. Pokud by byla tato úvaha rozšířena ještě více, na státní úroveň, nabízela by se možnost informovat daňovou veřejnost o jednotném

63

inkasním místu v celostátním tisku. Tato možnost by určitě povědomí české daňové veřejnosti o chystaných novinkách ve výběru daní zvýšila, nebyla by ale zadarmo, a nespadá do kompetencí finančních ředitelství. Další možností zvýšení povědomí daňových subjektů o JIM v pravomoci finančního ředitelství jsou letáky. Nechalo by je zpracovat brněnské Finanční ředitelství a poté by se rozšířily na všechny finanční úřady v jeho územní působnosti. Autor diplomové práce oslovil několik tiskařství (Web2Print, iNETPrint, Horáček Tiskárna, VS Tisk) s poptávkou na výrobu 21 000 ks černobílých informativních letáků formátu A5, lesklá křídová úprava, informace o JIM by byly na obou stranách, bylo by vytisknuto formou ofsetového tisku a provedena dílčí úprava grafického zpracování informací na letáku. Cena takto zpracovaného letáku od první firmy je 0,403 Kč bez DPH, 8 480 Kč bez DPH za celou zakázku. Druhá tiskárna nabídla leták za 0,42 Kč bez DPH, celá zakázka potom za 8 781 Kč bez DPH. Třetí firma poslala nabídku na 0,23 Kč bez DPH za leták a poslední tiskárna nabídla cenu 0,36 Kč bez DPH/ks, cena zakázky potom 7 498 Kč bez DPH. Za podmínky minimalizace nákladů by byla vybrána třetí nabídka, protože je cena za jednotku nejnižší. Uvedené varianty nejsou zdaleka vyčerpávající, ale pro nastínění možností zvýšení informovanosti daňové veřejnosti jsou dostačující. Vzhledem k tomu, že stát výrazně šetří, nejsou doporučována žádná finančně náročná řešení. Proto autor diplomové práce FŘ v Brně doporučuje, aby zvýšilo znalost daňových subjektů o jednotném inkasním místu formou tiskových zpráv, které jsou zdarma. Jednalo by se o podobný způsob, jaký byl nastíněn na začátku, tedy takový, že by se podle potřeby pozvali novináři na tiskovou konferenci, a formou tiskové zprávy by se jim sdělily potřebné informace o projektu jednotného inkasního místa. Po této možnosti by následoval místní tisk a nakonec tisk letáků. Protože uvedené možnosti nejsou finančně náročné, daly by se využít všechny ve vzájemné kombinaci.

Zvýšení počtu úředních dní během pracovního týdne Dnes jsou úřední dny na finančních úřadech po celé České republice pouze dva, pondělí a středa. Tuto problematiku řeší usnesení vlády České republiky ze dne 25. října 1995 č. 595. V kompetencích ředitelů finančních úřadů je, aby počet úředních dnů rozšířili podle potřeby, ale jejich zkušenosti jsou takové, že dva úřední dny během pracovního týdne většinou stačí. Výjimkou je období podávání přiznání daně z příjmu fyzických osob, kdy všechny finanční úřady posilují služby – rozšiřují počet úředních dnů i úředních hodin včetně poslední soboty před uplynutím lhůty pro podání daňového přiznání. Z dotazníkového šetření vyplynulo, že pouze 5 % respondentů to považuje za dostatečné. Naopak většina daňových subjektů požaduje tři až čtyři úřední dny během pracovního týdne. Důvod je prostý, daňové subjekty chtějí, aby tu byli úředníci pro ně. Dva úřední dny kladou vysoké nároky na hospodaření s časem daňových subjektů. Problémy, které pouze dva úřední dny daňovým subjektům přinášejí, byly nastíněny v souvislosti s řešenou

64

otázkou v dotazníkovém šetření. Nyní budou navrženy způsoby, jak nastolit kompromis mezi požadavky daňových subjektů a možnostmi daňových úředníků. Nejjednodušším řešením je prosté rozšíření úředních hodin ze dvou na tři pracovní dny. Státní pokladnu by toto opatření nic nestálo, neboť je principiálně jedno, zda-li je úředník placen za úřední či neúřední den. Toto rychlé řešení však naráží na zásadní problém.V době, kdy jsou neúřední dny, věnují se úředníci administrativě. Právě proto, že je administrativa tak náročná a zdlouhavá, bylo výše uvedeným vládním usnesením stanoveno, že dva dny se budou úředníci věnovat daňovým subjektům a tři dny administrativním záležitostem. Veřejnost ale volá po změně tohoto poměru. Z dotazníkového šetření vyplynulo, že daňové subjekty více využívají osobního kontaktu s úředníky, než telefonického či elektronického, i toto může být argument pro změnu úředních hodin. Základem úvah o změně by muselo být zjednodušení administrativní zátěže, kterou každá vláda slibuje. Pokud by se změnil počet úředních a neúředních dnů, zvýšily by se nároky na rychlost a preciznost práce úředníků, protože by měli na administraci o den méně. Zjistit ale skutečné pracovní vytížení úředníka je velice obtížné, protože je skrytou snahou každého pracujícího jedince říci, že je vytížený více než jaká je skutečnost, a to hlavně proto, aby nedostal další úkoly navíc. I přesto se autor pokusil zjistit vytížení úředníka. Z konzultací se zástupci brněnského Finančního ředitelství bylo zjištěno, že administrativní práce úředníků nejsou znormovány a nejsou k dispozici ani tzv. časové snímky pracovních operací, které jsou běžně dostupné ve výrobní sféře. To ovšem nelze považovat za nedostatek státní správy, neboť každý úkon prováděný úředníkem je z objektivních důvodů jinak odborně i časově náročný. Jako příklad lze uvést pořízení daňového přiznání do systému. Přiznání, které nevykazuje žádné chyby je pořízeno výrazně rychleji, než to, které chyby obsahuje. Jelikož úředník sám nemůže v daňovém přiznání nic opravovat, musí se spojit s daňovým subjektem (telefonicky, SMS zprávou, e-mail). Pokud daňový subjekt nereaguje, tak jej dle Daňového řádu písemně vyzvat k odstranění pochybností a vad v podání. Časová náročnost pořízení daňového přiznání do systému je tak v obou případech odlišná. Státní správa má z hlediska daňových subjektů tu „nevýhodu“, že úředníci mají pružnou pracovní dobu - mohou chodit do práce třeba na šestou hodinu ráno a po odpracování osmi hodin mohou odejít domů. A tak se běžně stává, že když není úřední den, po 14 hodině zejí úřady prázdnotou. Když se náhodou daňovému subjektu podaří, že má odpoledne čas a potřebuje vyřídit daňové záležitosti, může se setkat s nepořízenou, protože příslušný daňový úředník už je doma. Problém by se dal vyřešit úpravou nástupu do práce – zrušila by se pružná pracovní doba. Tímto krokem by se prodloužila doba úředníka v práci a daňový subjekt by jej snáze zastihl a mohl s ním vyřídit daňové záležitosti. Dříve finanční úřady tento model používaly, jenže s sebou přinášel problémy – na úřadech pracuje mnoho úředníků, kteří nemusejí být místní. Ředitelé finančních úřadů jim udělovali výjimky k začátku pracovní doby před sedmou hodinou, a aby tak bez problémů stíhali autobus či vlak domů

65

odpoledne. Aby režim pružné pracovní doby nezpůsobil kolaps chodu úřadu, řeší se tento stav tzv. zabezpečením službou. Úředníci, kteří na úřadech zůstávají až do konce úředních hodin přebírají agendu od těch kolegů, kteří mohli pracoviště opustit před koncem úředního dne. Tak je zabezpečeno, že každému daňovému subjektu bude v rámci možností úřadu vyhověno. I když z průzkumu vyplynulo, že daňové subjekty požadují rozšíření počtu úředních hodin a dnů, tak statistiky návštěvnosti finančních úřadů, které řešiteli diplomové práce ukázali zaměstnanci Finančního ředitelství, v obdobích přebírání daňových přiznání koncem března (popř. koncem června) vypovídají o slabé návštěvnosti v řádu jednotlivců, větší finanční úřady v řádu dvou až tří desítek daňových subjektů. Z toho vyplývá, že pokud není zvýšený zájem v nejfrekventovanějším období, tak ve zbývající části roku bude zájem ještě menší. Další ukazatel, který hovoří ve prospěch dostatečného množství úředních dnů, je téměř absolutní absence front u pokladen nebo podatelen finančních úřadů. Je ovšem nutno konstatovat, že v rámci autorem diplomové práce prováděného šetření je cca polovina úřadů běžně přístupná veřejnosti i v neúřední den nebo jsou i mimo úřední dny zváni poplatníci k vyřízení svých daňových záležitostí.

Eliminace odmítavého a nevstřícného přístupu úředníka k daňovým subjektům Na úvod je potřeba popsat důvody, které vedou daňové subjekty k názoru, že jsou úředníci nevstřícní, odmítaví, dokonce i arogantní, že jim nechtějí poradit anebo poradí, ale špatně. Ze zkušeností daňových úředníků vyplývá, že problémy nejčastěji vzniknou tak, že daňový subjekt potřebuje rychle vyřešit problém, neodborně a hlavně neúplně telefonicky specifikuje své otázky a úředník potom pochopitelně špatně formuluje i své odpovědi, případně rady. Po důkladném vysvětlení tohoto rozporu zástupcem České daňové správy, je zřejmé, že se finanční úřady snaží daňovým subjektům vycházet maximálně vstříc, bohužel však výše uvedenou špatnou informovaností a chybným dotazováním daňových subjektů vznikají nedorozumění a daňová veřejnost vnímá finanční úřady jako nevstřícné či odmítající jim pomoci. Náprava tohoto stavu je jednoduchá – daňový subjekt musí přesně a jednoznačně formulovat svůj dotaz, jedině tak se vyvaruje výše popsanému problému. Řešení mu nabízí služba daňového poradenství. Daňový úředníci se snaží uplatňovat k daňovým subjektům klientský přístup, snaží se jim pomoci, pokud to jde, pro řešení jejich problémů je zvou i mimo úřední dny. Tuto zkušenost má mnoho oslovených daňových subjektů a potvrzují ji i zástupci České daňové správy. Často se daňové subjekty setkávají s tím, že když odevzdávají svá daňová přiznání, úředník zjistí chybu, nabízí jim pomoc a na místě se snaží chybu odstranit. Výhoda plynoucí ze vstřícného přístupu daňového úředníka je zřejmá – daňový subjekt opraví podání přímo v kanceláři úředníka a nemusí se vracet následující den s opraveným přiznáním, úředník nemusí opakovaně věnovat čas stejnému daňovému subjektu a může se věnovat jiným žadatelům či jiné činnosti.

66

Největší problém s sebou přinášejí daňové kontroly. Typickým příkladem je kontrola dotací. Například daňový subjekt jen o den nesplní smluvní podmínky poskytovatele dotace, chybějí nebo se neshodují datumy na smlouvách nebo předávacích protokolech či kolaudačním rozhodnutí, daňový úředník je nucen jednat podle zákona, který je v takových případech nekompromisní. Jsou-li jednou porušeny, byť jen formálně, podmínky poskytnutí dotace z fondů České republiky nebo státního rozpočtu, nejenže daňový subjekt vrací celou dotaci, ale navíc platí i penále, které se odvíjí od počtů dnů porušení dotačních podmínek. I úředník ví, že pochybení je pouze formální, že účel dotace byl splněn, bohužel ale dle zákona nelze jinak, než předepsat státní prostředky k vrácení včetně penále. V takových případech zasedají zvláštní komise, které přezkoumávají závažnost porušení dotačních podmínek a je v jejich pravomoci prominout vyměřené penále. Pak nastupuje zdlouhavá a nejistá cesta žádostí o prominutí, na které není právní nárok, a tudíž je velká nejistota daňového subjektu. A to je jeden z důvodů, kdy daňové subjekty považují úředníky za nevstřícné. Praxe na finančních úřadech je ale taková, že pokud se jedná jen o formální porušení podmínek dotace, v mnoha případech se více jak 90 % odvodu penále promíjí. Příkladem postupu komise jsou pochybení v dotacích obcí. Velmi častým příjemcem dotací jsou právě obce, které s pomocí dotací zajišťují jinak ztrátovou činnost a funkci obce, proto by vzhledem k výši jejich rozpočtů nebyly schopny dotaci včetně penále vrátit. Byly by nuceny k prodejům majetku obce a ne vždy by se našel kupec, který by, zejména v malých obcích, danou nemovitost koupil a navíc by v takto nabyté nemovitosti nechal za určitý pronájem provozovat veřejně prospěšné aktivity (sport, klubovna atd.). Daňovým subjektům je potřeba zdůraznit, že je úředník nechce trestat, ale chce jim pomoci. Formální záležitosti, jako je oprava daňového přiznání, se dají vyřešit přímo v kanceláři a bez sankce. Kontroly však řídí přímo legislativa a v nich nemůže úředník postupovat jinak. Proto si daňové subjekty musejí hlídat všechny lhůty a smluvní náležitosti, aby se vyhnuli vratkám dotací a následného penále. Zaznělo zde však, že trest za jeden den prodlení při splněném účelu dotace je příliš přísný. Smyslem řešení by bylo navrhnout jiný sankční systém při nesplnění podmínek. Po konzultaci tohoto problému se zástupci České daňové správy vyplynulo, že návrh nového sankčního systému je velmi složitý, neboť každý poskytovatel dotace dává jiný důraz na tu kterou podmínku poskytnutí dotace. Je to tedy poskytovatel dotace, který definuje závažnost porušení, finanční úřad už jen zajistí vymožení sankce. Takže je v tomto případě standardizace nemožná. Proto existuje výše popsaný institut prominutí kde komise zhodnotí konkrétní případ jak z hlediska závažnosti porušení rozpočtové kázně, tak i z hlediska subjektu porušení. Nesplnění podmínek dotací se dělí do dvou skupin. První skupina prohřešků daňových subjektů se týká splněného účelu poskytnutí dotace, kde dojde jen k formálnímu porušení – nejčastěji se jedná o méně podstatné lhůty, pozdní předložení vyúčtování dotace atd., a druhá skupina zahrnuje nesplnění účelu dotace. Mezi závažná porušení účelu dotace

67

například patří: nesplnění lhůt pro předložení monitorovacích zpráv, lhůty pro zřízení společného účelového pracovního místa, lhůty pro úhradu faktur z dotace, dále podmínky nedotovat investiční akci bez souhlasu poskytovatele dotace ještě z jiných zdrojů nebo programů, nezřízení samostatného bankovního účtu pro dotovaný projekt, nadhodnocování skutečných výdajů, prodej dotované technologie před stanovenou lhůtou atd. Vyskytne-li se některé z těchto porušení, daňový subjekt čeká absolvování výše uvedeného procesu s předem neznámým výsledkem.

Zlepšení komunikačních schopností úředníků Komunikační schopnosti úředníků jsou základním předpokladem dobře provedené komunikace mezi úředníky a daňovými subjekty. Komunikační schopností je myšlena pohotová a správná odpověď na položenou otázku, schopnost dokázat najít správné řešení pro daný problém, volit takovou intonaci hlasu, která nebude daňovým subjektům nepříjemná a zároveň z ní bude vyplývat respekt. V žádném případě by neměl být daňový úředník ustrašený, zvyšuje-li na něj hlas nespokojený daňový subjekt, ale v klidu by mu měl umět objasnit daný problém, celou záležitost s ním rozebrat a vysvětlit. Úředník je osoba, která má odbornost v daňové legislativě, měl by se v ní velice dobře orientovat a svými znalostmi být nápomocen řešení daňových problémů. I když bude tyto předpoklady splňovat, ale nebude umět komunikovat, bude daňovou veřejností nejspíše považován za špatného úředníka. A přitom by stačilo, aby to, co úředník ví, dokázal správně interpretovat druhé straně. Během roku neustále dochází k proškolování daňových úředníků ve školících zařízeních Pozlovice a Smilovice. Úředníci se zde dozvídají především o změnách v daňové legislativě. Školení probíhají většinou ve tří až pěti denních turnusech. Finanční ředitelství v Brně disponuje i dalšími velkokapacitními prostorami, jako je sál ombudsmana s kapacitou 150 osob, prostory finančního úřadu Brno IV, kam se podle potřeby vejde 120 až 150 osob nebo zasedací místnost KVOP s kapacitou 144 osob, ale v tomto případě už Finanční ředitelství v Brně platí poplatek 700 Kč/hod pronájmu. Základním předpokladem tohoto doporučení je, že je úředníky potřeba vyškolit nejen v oblasti daňové, ale i v oblasti komunikace. Aby se ušetřily cestovní náklady úředníků, náklady na pronájem školících prostor nebo ubytovací náklady, autor diplomové práce doporučuje Finančnímu ředitelství v Brně, aby se v rámci daňového odborného školení ve školících zařízeních ve Smilovicích či Pozlovicích provedlo i školení v oblasti komunikace. Z informací úředníků Finančního ředitelství v Brně vyplývá, že nedisponují osobami, které mohou školit i komunikaci, proto by se musela tato služba zakoupit od externích dodavatelů. Ceny této služby se odvíjejí od toho, co je bylo předmětem školení. Byla oslovena společnost zabývající se školením v komunikaci (nepřála si být jmenována). Autor diplomové práce si vyžádal cenovou nabídku na školící kurzy, jejichž náplní by byla asertivní komunikace a přiměřené reakce na náročné komunikační situace (soft skills). Jak již bylo jednou

68

naznačeno, školení úředníků v komunikaci by se realizovalo spolu s odborným daňovým školením. Pro výpočet nákladů na komunikační školení je potřeba stanovit počet hodin školení v komunikaci, počet úředníků patřících pod Finanční ředitelství v Brně a cenu komunikačního kurzu. Náklady na pronájem místnosti nebudou uvažovány, protože školící zařízení jsou majetkem Ministerstva financí ČR. Pod brněnské finanční ředitelství spadá 3 150 úředníků. Školení by se provádělo v rámci odborného daňového školení ve zvláštní (poslední) den a trvalo by šest až osm hodin, na jednom intenzivním kurzu by mohlo být maximálně 15 úředníků, muselo by proto proběhnout 210krát. Nabídnutá cena jednodenního školení pro 15 osob v komunikaci je 15 000 až 45 000 Kč. Uvažuji cenu kurzu při dolní hranici, tedy 20 000 Kč. Celkové náklady na školení všech úředníků v působnosti FŘ v Brně by se potom vyšplhaly na částku 4,2 mil. Kč bez DPH. Tato vysoká částka je způsobena tím, že školení probíhají v malých skupinkách a musí být provedena mnohokrát. Pokud by se školení provedlo formou konference po daňovém školení, náklady jedné konference by byly podle manažera školící firmy vyšší, ale v nabídce tento druh školení nemají, protože se téměř nedělají. Větší efekt by přineslo školení v malých skupinách, je ale dražší a zabralo by mnohonásobně více času. Konference je levnější, rychlejší, ale přináší s sebou i menší efekt. Z nákladového hlediska doporučuji Finančnímu ředitelství v Brně, aby realizovalo komunikační školení pro úředníky formou konference.

Snížení šikany ze strany daňových úředníků V první řadě je potřeba se zamyslet nad tím, zda to, co respondenti nazývají šikanou ze strany finančních úřadů, je opravdu šikana v pravém slova smyslu, nebo zda se jedná pouze o dojem pramenící z nemožnosti vyhovět daňovému subjektu, protože by to bylo v rozporu s legislativou a nebo se může jednat o zkreslení skutečného stavu věci, kdy daňový subjekt záměrně uvedl nepravdy v účetnictví a následně pak v daňovém přiznání a chce odvést pozornost jiným směrem. Jako dobrý příklad mohou opět posloužit již zmíněné dotace, kde se jedná o formální porušení dotačních pravidel a subjektu se to může jako šikana opravdu jevit. Po naznačení těchto důvodů se šikanou nebude diplomová práce zabývat, protože se o šikanu v pravém slova smyslu nejedná. Pozastavil bych se nad otázkou dokazování v daňovém řízení, konkrétně při daňové kontrole, kde je důkazní břemeno, na rozdíl od trestního práva, na daňovém subjektu. Při daňové kontrole musí subjekt prokázat všechno, co uvedl ve svých přiznáních a mnohdy se mu dokazování jeví jako nadměrné zatěžování, v krajním případě i jako šikana ze strany úředníka. Ze strany úředníků je v tomto ohledu složité v mnohých daňových řízeních rozlišit, zda se jedná o podvodné jednání např. ve snaze vylákat na státu neoprávněný nadměrný odpočet u DPH nebo o skutečný a oprávněný požadavek ze strany daňového subjektu. To je dle sdělení úředníků nejčastější zdroj stížností pro nečinnost ze strany úřadu a zdroj dalších výzev k odstranění pochybností. Podle úředníků Finančního ředitelství v Brně nejsou

69

o prokázané šikaně jako takové dostupné žádné záznamy a stížnosti na nečinnost byly v minulém roce v odvolacím řízení s výjimkou jednoho případu zamítnuty.

Zvýšení orientace daňových subjektů v daňové legislativě Největším problémem daňové legislativy jsou neustálé změny vyvolané jednak velmi častou novelizací příslušné daňové legislativy a jednak i judikáty soudů, které jsou pro posuzování daňových kauz závazné. V letošním roce došlo k největší změně v legislativě daňového procesu tím, že od 1.1.2011 vešel v platnost nový zákon č. 280/2009 Sb. (Daňový řád), který nahradil zákon 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků ve znění pozdějších předpisů. Tato norma, ač již byla překonána, byla „projudikována“ soustavou soudů a dostala se za dobu své platnosti již do povědomí daňové veřejnosti. Nový Daňový řád je na počátku této cesty. To vše vyžaduje neustálé sledování vývoje daňové legislativy a vzhledem ke značnému rozsahu i specializaci. Proto je vhodné všem daňovým subjektům doporučit, aby si nechávali zpracovávat účetnictví, včetně sestavování daňových přiznání u renomovaných daňových poradců či účetních, kteří pracují v týmech, kde je zajištěna nejenom kontinuita a specializovanost, ale tito jsou členy Komory daňových poradců, jsou pojištění pro případ sankce ze strany finančního úřadu a podnikatel má daňovou oblast relativně bez starosti. Navíc to, že se podnikatel nebo občan neorientuje v daňových zákonech, není žádná ostuda, neboť specializace zasahuje stále intenzivněji do všech oblastí lidského konání. Autor diplomové práce se snažil zjistit, jaký je poměr chybných účetních případů a špatně vyplněných daňových přiznání mezi daňovými subjekty, kteří si účetnictví i daňové přiznání dělají sami a těmi, kterým tuto službu zabezpečují účetní (daňoví poradci). Informaci se ani z Komory daňových poradců, ani od zástupců Finančního ředitelství v Brně získat nepodařilo, protože ani jedna instituce tímto typem informací nedisponuje. Její zjištění může být předmětem dalšího výzkumu, ale předmětem diplomové práce není. Pokud se podnikatel sám snaží orientovat v daňové problematice, tak má mnoho možností, jak získávat informace. Například všechny novely daňových zákonů, metodické pokyny a další podstatné informace jsou pravidelně aktualizovány na Portálu České daňové správy. Dále pravidelně vychází tiskem mnoho různých typů publikací, mnohdy i s komentářem. Orientace daňových subjektů v daňové legislativě se dá rovněž zvýšit i již jednou uvedeným způsobem v dřívějším doporučení – letáky s informacemi na každém finančním úřadě, regionální tisk. Dalším velmi účinným zdrojem informací jsou školení, pořádaná různými typy vzdělávacích agentur - Komorou daňových poradců, Svazem účetních, Regionální hospodářskou komorou atd., která jsou zpravidla lektorována přímo odborníky z daňové správy. Ty probíhají několikrát do roka, v působnosti FŘ v Brně je odborná veřejnost školena na dvou místech v Brně, dále pak ve Zlíně a Jihlavě. Jedno z nedávných školení tohoto typu probíhalo v prosinci 2010 pod záštitou Regionální hospodářské komory Brno.

70

Závěr V poslední části diplomové práce se autor vrátí k doporučením z předešlé kapitoly, která jsou v rámci Finančního ředitelství v Brně realizovatelná a zlepší vztah mezi daňovými subjekty a finančními úřady. Z průzkumu, který autor diplomové práce provedl, vyplynulo, že daňové subjekty jsou spokojeny s činností a přístupem finančních úřadů, ale určité oblasti se ještě dají zlepšit. Bylo pro mě překvapením, že některé činnosti daňové subjekty kritizovaly a chtěly zlepšit, ale po důkladném posouzení současného stavu a praxi na finančních úřadech není možné respondentům vyhovět, protože žádali nápravu něčeho, co již dobře funguje. Jedním ze slabých míst vzájemného vztahu byla podle daňových subjektů infrastruktura. Respondenti se vyslovili pro její zlepšení, požadovali lepší parkovací možnosti před finančními úřady. Po důkladné analýze skutečného stavu parkovacích míst u finančních úřadů vyšlo najevo, že vzdálenost mezi parkovištěm, pokud není přímo před finančním úřadem, a budovou finančního úřadu je v 83 % případů do sta metrů. Pokud se daňovým subjektům zdá tato vzdálenost příliš velká, není v moci České daňové správy tento stav změnit. Jako slabina daňových subjektů se ukázala jejich malá znalost daňové problematiky a připravovaných změn v daňové soustavě. Letáková kampaň, kterou autor diplomové práce vyčíslil, je jedním z možných úspěšných řešení, které povědomí o připravovaných změnách a jejich dopadech na daňové subjekty zvýší. Informace sama o sobě rozšiřuje povědomí člověka o nejrůznějších věcech. Letáková kampaň by nebyla vedená agresivní formou, ale záleželo by pouze na konkrétním daňovém subjektu, zda-li si leták s informací vezme. Náročnost daňové legislativy klade velké odborné nároky na daňovou veřejnost. Její zvládnutí je náročné na čas, který potom zvláště podnikatelům chybí ve vlastní podnikatelské činnosti. Naštěstí ale existuje služba daňového poradenství a účetnictví, kterou mohou podnikatelé využívat. Proto je služba daňového poradenství a vedení účetnictví tím, co by si měly daňové subjekty“ koupit“. Tato investice se jim určitě vrátí už jen v tom, že za daňovou problematiku podnikání odpovídá jiný subjekt, který je mimo jiné i pojištěn. Jako do značné míry unáhlená žádost daňových subjektů se jeví zvýšení počtu úředních dnů a hodin na finančních úřadech. I vlastní zkušenost autora práce je taková, že úředníci na finančním úřadě klienta přijmou i mimo úřední dny a snaží se mu maximálně vyhovět. Proto je nesmyslné doporučovat finančním úřadům, aby rozšířily počty úředních dnů, když daňovým subjektům vycházejí vstříc i mimo úřední dny. Výzkum též poukázal na tzv. šikanu ze strany úředníků. Po vyhodnocení a konzultaci se zástupci České daňové správy nelze jednoznačně dovodit, že se jedná ve všech případech o prvky úřednické nadřazenosti nebo o zájem úředníků komplikovat život podnikatelům. Část těchto názorů je ovlivněna legislativními povinnostmi ( např. prověřování správného stanovení daně na vstupu u daně z přidané hodnoty) a část je ovlivněna též jednáním

71

samotných subjektů, kteří na tuto oblast poukazují s cílem odvést pozornost úředníka od svých problémů v daňovém řízení. Obě strany musejí respektovat zákony, proto nemůže jedna strana požadovat po druhé, aby postupovala protizákonně, čímž by docházelo i ke zvýhodňování jedné skupiny daňových subjektů před druhou. V rámci doporučení byla řešena i otázka komunikace daňových úředníků. Ne každý člověk má vynikající rétorické schopnosti. Komunikace lidem umožňuje rychle reagovat na nové podněty, řešit nečekané situace, sdělovat poznatky ostatním lidem, jindy ale způsobí nedorozumění. A právě proto, aby se daňová správa vyvarovala těchto nedorozumění, autor diplomové práce jí doporučil, aby byli úředníci vyškoleni v komunikačních dovednostech. Zlepší se tím nejenom vlastní komunikace, ale i celkový přístup k daňovému subjektu. Tento druh školení není bohužel levný, ale pokud finanční ředitelství nedisponují kvalifikovanými lektory na tuto problematiku a chtějí zvýšit komunikační dovednosti úředníků, nemají jinou možnost. Jako poslední bod se řešila otázka orientace a znalosti českých daňových subjektů v daňové legislativě. Většina lidí daním nerozumí, protože jsou pro ně moc složité a neustále se mění, lidé se proto tomuto tématu raději vyhýbají a ve stále větší míře využívají službu daňového poradenství či účetnictví . I zde je třeba si zvykat na stále větší nutnost dělby práce a profesionalizace jednotlivých činností, neboť žádný člověk nemůže být odborníkem na všechny oblasti, proto je vhodné, aby spolu odborníci spolupracovali a vzájemně využívali svých služeb. Daně se dotýkají všech občanů bez ohledu na to, zda podnikají či nikoliv, proto jsem přesvědčen, že o oblasti, která se každého člověka každodenně dotýká, tak by určité povědomí každý člověk měl mít a daňová problematika by se měla zařadit i do vyučovacích osnov na všech stupních vzdělávání. Kromě toho by lidé měli lépe a častěji využívat informací, které jsou k dispozici nejen na webových stránkách České daňové správy, ale všech orgánů státní správy, atd. které umožní lidem více přemýšlet, precizovat svá rozhodnutí, tedy být více odpovědni za své konání.

72

Literatura Literární zdroje FORET, M., Marketingový průzkum, Brno: Computer Press, 2008, 121 s. ISBN 978-80-2512183-2. PEKOVÁ, J., PILNÝ, J., Veřejná správa a finance veřejného sektoru, Praha: ASPI Publishing, s.r.o., 2002, 442 s. ISBN 80-86395-21-9. SURYNEK, A., KOMÁRKOVÁ, R., KAŠPAROVÁ, E., Základy sociologického výzkumu, Praha: Management Press, 2001, 160 s. ISBN 80-7261-038-4. VANČUROVÁ, A., LÁCHOVÁ, L., Daňový systém ČR 2010, Praha: 1. VOX a.s., 2010, 355 s. ISBN 978-80-86324-86-9.

Internetové zdroje ABZ slovník cizích slov [online]. 2005 [cit. 2011-02-23]. Pojem informace. Dostupné na: . BOHUTÍNSKÁ, J. Podnikatel.cz [online]. 12.1.2009 [cit. 2011-02-24]. Podnikatelé doporučují „finančákům“ : Buďte tu pro nás . Dostupné na: .

BusinessInfo.cz [online]. 23.5.2008 [cit. 2011-02-22]. Daňový systém České republiky. Dostupné na: . Česká daňová správa [online]. 2011, 1.1.2011 [cit. 2011-02-19]. Kompetence české daňové správy. Dostupné na: . Daňový portál pro všechny [online]. 2010 [cit. 2011-02-18]. Slovníček pojmů. Dostupné na: . Deloitte [online]. 28.4.2008 [cit. 2011-04-12]. Evropská komise se radí s českými podniky o snižování administrativní zátěže. Dostupné na: .

73

Deloitte [online]. 15.4.2008 [cit. 2011-04-12]. Konference „Snižování administrativní zátěže podnikatelů“ v Praze 21.dubna . Dostupné na: . Eur Lex [online]. 28.1.2009 [cit. 2011-04-12]. Snižování administrativní zátěže v Evropské unii - Příloha třetího strategického přezkumu zlepšování právní úpravy. Dostupné na: . Evropská komise [online]. Brusel : 22.10.2009 [cit. 2011-04-12]. Omezování byrokracie: Komise dodržela svůj slib a jde ještě dále. Dostupné na: . Evropská komise [online]. 30.1.2008 [cit. 2011-04-12]. První úspěchy kampaně na omezení byrokracie. Dostupné na: . Evropská komise [online]. [cit. 2011-04-12]. Snižování administrativní zátěže. Dostupné na: . Evropská Komise [online]. 28.1.2009 [cit. 2011-04-12]. Zlepšování právní úpravy – ukázkový úspěch EU. Dostupné na: . Evropská komise [online]. 23.10.2009 [cit. 2011-04-12]. Zpráva EU o pokroku při snižování administrativní zátěže. Dostupné na: . FALADA, D. Dějiny daní a poplatků [online]. c2007 [cit. 22. února 2011]. Dostupné na: . HUDENA, M. HN.IHNED [online]. 18.2.2011 [cit. 2011-02-22]. Z jednotné DPH chce mít stát 58 miliard. Dostupné na: .

74

iDNES.cz [online]. 3.října 2005 [cit. 2011-02-24]. Anketa mezi finančními úřady se o týden prodlouží. Dostupné na: . IHNED.cz [online]. 21.5.2010 [cit. 2011-02-19]. Jednotné inkasní místo bude podle plánů ministerstva financí fungovat v roce 2014. Dostupné na: . Jak podnikat [online]. 2010, 25.1.2010 [cit. 2011-02-19]. OSVČ, podnikání, podnikatel. Dostupné na: < http://www.jakpodnikat.cz/podnikani-osvc-podnikatel.php>. Kocián, Šolc, Balaštík advokátní kancelář [online]. 2009 [cit. 2011-02-20]. Co přinášejí datové schránky. Dostupné na: . Komora českých daňových poradců ČR [online]. 2006 [cit. 2011-02-18]. Zákon č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky. Dostupné na: . KUČERA, P. Aktuálně.cz [online]. 1.7.2009 [cit. 2011-02-20]. Pozor, datové schránky startují. Pro firmy povinně. Dostupné na: .

Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [online]. [cit. 2011-03-24]. Finanční a daňový sektor Německo. Dostupné na: . Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [online]. [cit. 2011-03-24]. Finanční a daňový sektor Rakousko. Dostupné na: . Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [online]. [cit. 2011-03-24]. Finanční a daňový sektor Slovensko. Dostupné na: .

75

Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [online]. [cit. 2011-03-24]. Finanční a daňový sektor Švýcarsko. Dostupné na: . NĚMEC, J. Aktuálně.cz [online]. 10.3.2011 [cit. 2011-03-24]. Koalice otočila, DPH bude bez výjimek, a to 17,5 %. Dostupné na: .

OECD [online]. 2010 [cit. 2011-04-13]. Programs to reduce the administrative burden of tax regulations. Dostupné na: . Sagit [online]. 1.5.2004 [cit. 2011-02-19]. Daňové řízení. Dostupné na: . Sagit [online]. 1.5.2004 [cit. 2011-02-19]. Daňové přiznání. Dostupné na: . Sagit [online]. 1.5.2004 [cit. 2011-02-18]. Poplatník. Dostupné na: . SCM Network [online]. 2011 [cit. 2011-04-13]. Five routes to simplification. Dostupné na: . SCM Network [online]. 2011 [cit. 2011-04-13]. Informations about simplification projects in selected countries. Dostupné na: . S.O.S. účetnictví [online]. 2010 [cit. 2011-02-20]. Podstata a význam účetnictví. Dostupná na: . Zákony ČR onLine [online]. 2004 [cit. 2011-02-18]. Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví. Dostupné na: . Živá historie [online]. 4.10.2010 [cit. 2011-02-22]. Něco málo z historie daní I. Dostupné na: .

76

Ostatní zdroje Konzultace se zástupci Finančního ředitelství v Brně.

77

Seznam tabulek a obrázků Seznam obrázků Obr. 1: Odborné znalosti daňového úředníka ................................................................................. 38 Obr. 2: Celková spokojenost s prací finančních úřadů ................................................................... 39 Obr. 3: Rozdělení respondentů na podnikatele a nepodnikatele................................................... 43 Obr. 4: Doba podnikání jednotlivých podnikatelských subjektů .................................................. 44 Obr. 5: Infrastruktura kolem finančních úřadů................................................................................ 45 Obr. 6: Existence služby upozorňující daňové subjekty na novinky v daňové legislativě ......... 50 Obr. 7: Spokojenost respondentů se zdvořilostí a vstřícností úředníka z výzkumu 2005 ......... 51

Seznam tabulek Tab. 1: Rozdělení respondentů na podnikatele a nepodnikatele ................................................... 43 Tab. 2: Využívání datové schránky podnikateli................................................................................ 48 Tab. 3: Zkušenost daňových subjektů s nevstřícným přístupem úředníků ..................................51 Tab. 4: Oznámkované komunikační schopnosti daňových úředníků........................................... 53 Tab. 5: Názor na odbornost daňových úředníků............................................................................. 55 Tab. 6: Využívání služeb daňového poradce .................................................................................... 56

78

Seznam příloh Příloha č. 1: Výsledky dotazníkového šetření v podobě tabulek Příloha č. 2: Výsledky dotazníkového šetření v podobě obrázků Příloha č. 3: Matematické důkazy hypotéz Příloha č. 4: Tabulky vybraných otázek vztažených k podnikatelům Příloha č. 5: Adresy a umístění finančních úřadů s možností parkování Příloha č. 6: Dotazník

79