MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Provozně ekonomická fakulta
STAROVĚKÝ EGYPT Seminární práce
Brno 2011
Mgr. Jana Bobčíková
Obsah
2
Obsah 1
Úvod ................................................................................................................................ 3
2
Zeměpisná poloha .......................................................................................................... 4
3
Historie ........................................................................................................................... 5 3.1.
Předdynastická doba .................................................................................................... 5
3.2.
Archaická doba ............................................................................................................ 6
3.3.
Stará říše ...................................................................................................................... 6
3.4.
První přechodné období ............................................................................................... 7
3.5.
Střední říše ................................................................................................................... 8
3.6.
Druhé přechodné období ............................................................................................. 8
3.7.
Nová říše ...................................................................................................................... 8
3.8.
Třetí přechodné období ................................................................................................ 9
3.9.
Pozdní doba ............................................................................................................... 10
4
Architektura ................................................................................................................. 11 4.1.
Světské stavby ............................................................................................................ 11
4.1.1. 4.1.2. 4.2.
Sakrální stavby ........................................................................................................... 12
4.2.1. 4.2.2. 4.2.3. 4.2.4. 5
Obytné domy a sídliště ....................................................................................... 11 Paláce .................................................................................................................. 11 Mastaba............................................................................................................... 12 Skalní hrobky...................................................................................................... 12 Chrámové komplexy .......................................................................................... 13 Pyramidové komplexy ........................................................................................ 14
Literatura ..................................................................................................................... 15
Úvod
3
1 Úvod Již dlouhou dobu se zajímám o historii Egypta a to především o období starověku. Toto téma je mi velmi rozmanité, avšak já jsem se ve své práci zaměřila na následující oblasti. Svoji práci jsem rozdělila do tří částí. V první části popisuji zeměpisnou polohu Egypta, ve druhé jeho historický vývoj. Poslední část věnuji architektuře, která je pro Egypt a tuto dobu charakteristická.
Zeměpisná poloha
4
2 Zeměpisná poloha Egypt se nachází v severovýchodní části Afriky. Jeho rozloha činí téměř 1 000 000 km2. Přirozenou hranicí je na severu Středozemní moře a na východě Rudé moře. Ve středověku se za jižní hranici považovaly první nilské peřeje u dnešního Asuánu, zatímco dnešní jižní hranice probíhá poblíž druhého nilského kataraktu u Wádí Halfy. Západní hranicí byl řetěz oáz v Západní Libyjské poušti. Nilské katarakty byly určeny v době faraonského Egypta. V současné době není úplně jisté, kde přesně se nacházely, ale jejich přibližná poloha je známa. První nilský katarakt se nachází jižně od Asuánu, druhý u Wádí Halfy, třetí poblíž dvacáté rovnoběžky, čtvrtý a pátý zhruba ve stejné poloze na osmnácté rovnoběžce a šestý několik kilometrů severně od Chartúmu (hlavní město Súdánu). Území, kde vznikla a po celá tisíciletí se rozvíjela staroegyptská civilizace, však tvořilo pouze úzké úrodné nilské údolí, sevřené na východě horami Východní arabské pouště a na západě rozlehlými písečnými pláněmi Západní pouště a spolu s nimi široká bažinatá nilská delta ležící mezi dnešní Káhirou a Středozemním mořem. Je zajímavé, že toto území zabírá pouze 4 % celkové rozlohy Egypta. Tuto oblast s úrodnou černozemí vždy staří Egypťané nazývali Kemet neboli Černá zem. V současné době se také Egypťané drží více v okolí úrodného údolí Nilu, jako by zdědili pověstný strach a hrůzu svých dávných předků z nebezpečné pouště, která představovala obávanou říši zla, ovládanou bohem bouří Sutechem. Významnou roli má také Fajjúmská oáza, která se nachází přibližně 100 km jihozápadně od Káhiry. Již od 3. tisíciletí před Kristem do ní začali Egypťané přivádět vodu z Nilu pomocí umělého kanálu. Svůj zvláštní přírodní ráz získal Egypt v době přibližně před 25 000 lety, kdy došlo k dlouhodobým změnám podnebí. Díky jarnímu tání sněhu na Etiopské vysočině a prudkým dešťům se veletok Nil začal pravidelně vylévat ze svých břehů a po dobu čtyř měsíců (červen – září) zaplavoval celé své údolí až po oblast delty a tyto záplavy s sebou přinášely tmavé úrodné bahno a hlínu, což vedlo k zavlažování a zúrodňování nilských břehů. Pravidelná a dostatečná nilská záplava vždy byla zárukou přežití.
Historie
5
3 Historie Celé období egyptského státu lze rozdělit do několika kratších úseků. Již ve 3. století před Kr. rozdělil egyptský kněz Maneth vládu panovníků do 31. dynastií. Novodobí egyptologové ještě navíc rozdělili panování faraonů podle výraznějších rysů doby jejich vlády a stability státu na Předdynastickou dobu, Archaickou dobu, Starou říši, První přechodné období, Střední říši, Druhé přechodné období, Novou říši, Třetí přechodné období a Pozdní dobu. Navíc přidali Řeckou dobu, což je období po dobytí Egypta Alexandrem Velikým, a tato vládnoucí dynastie je brána jako 32. Nejstarší egyptský stát vznikl někdy okolo 3. tisíciletí před Kr. V čele státu stál panovník – jediný žijící bůh na zemi. Tento panovník měl podle královského protokolu pět jmen, která definovala blíže jeho postavení a vztah k ochranným božstvům státu: 1. trůní jméno – Král Horního a Dolního Egypta 2. Horovo jméno – faraon byl pozemským vtělením sokolího boha nebes Hora 3. Zlatý Hor – původ tohoto titulu je nejasný 4. Obě paní – supice Nechbeta a kobra Vadžeta, ochranné bohyně horno a dolnoegyptské koruny 5. Reův syn – panovník byl považován za syna slunečního boha Rea Pokud jde o označení panovníka jako faraona, jde o hebrejskou podobu egyptského slova per aa jež znamená „velký dům“ a původně značil obydlí panovníka a až v období 18. dynastie byl přijat jako označení pro panovníka.
3.1.
Předdynastická doba
(5500–3000 př. Kr.) – Jednalo se o období, kdy se teprve začal rozvíjet život v okolí Nilu. Lidé pěstovali obilí, chovali dobytek a vyráběli především užitkovou keramiku a kamenné nástroje pro zemědělství a lov. Tato doba je rozdělena do období Nakáda i – III a 0. dynastie. Nakáda se označuje podle hornoegyptské lokality Nakády, kde byla nalezena důležitá rozlehlá pohřebiště, díky kterým mohli archeologové tato období rozdělit. Nejzajímavější z předdynastické doby je období Nakáda III., v níž došlo k velkému rozmachu řemesel a umění a také se datuje vznik prvního egyptského státu. V této době byl také velký rozmach obchodních styků se syropalestinskou oblastí a Sinajským poloostrovem. To vedlo k diferenciaci obyvatelstva a byl určen jeden vedoucí člověk, panovník. Díky tomu máme doložena některá jména z tzv. nulté dynastie. Významným panovníkem byl Štír I. Do doby jeho vlády je datován vznik písma, který je doložen souborem téměř 200 drobných štítků převážně ze slonoviny a kamene. Štítky jsou popsány z jedné strany a to většinou značkami představujícími lidské postavy, zvířata, rostliny a počítací čárky. Každý štítek měl malý otvor, jímž
Historie
6
byl původně provlečen provázek. Použité značky mají prokazatelně fonetický význam. Jednou z tehdejších klíčových událostí bylo vítězství egyptského vládce Narmera nad obyvateli delty a tím k definitivnímu sjednocení země. Tato událost je znázorněna na slavné břidlicové Narmerově paletě, která sloužila k roztírání líčidel a také měla pamětní ráz. Reliéfová výzdoba na přední straně je rozvržena do tří vodorovných pásů. V prostředním je zobrazen panovník a to jednou s bílou korunou Horního Egypta a podruhé s červenou Dolního Egypta, což jasně vyjadřuje myšlenku sjednocení obou zemí jedním vládcem. Do této doby se jih a sever rozvíjely samostatně a byl mezi nimi velký rozdíl.
3.2.
Archaická doba
(3000–2700 př. Kr.) – v této době již začal egyptský stát plně politicky, hospodářsky a kulturně působit. Datuje se vláda prvních dvou dynastií. V čele jednotného egyptského státu stál panovník, jenž byl jediným žijícím bohem na zemi a pánem všeho a všech. Novým sídelním městem se staly Bílé zdi, dosud však nevíme, jak vůbec toto město vypadalo. V Archaické době byla celá země rozdělena do krajů (nomů). Jejich počet se postupně ustálil na čtyřiceti dvou. Zemi spravovali úředníci, kteří byli z okruhu panovníkovy rodiny. Panovníci si nechávali stavět dva pohřební komplexy – jeden náboženský a druhý skutečný. Základem těchto komplexů byla mastaba, která byla předzvěstí stupňovitých pyramid. Významnějším panovníkem byl Meni, který je pokládán za zakladatele 1. dynastie. Meni upevnil sjednocený Egyptský stát a zasloužil se o další rozvoj ekonomiky a hospodářství státu.
3.3.
Stará říše
(2700–2180 př. Kr.) – Zahrnuje vládu králů 3. – 6. dynastie a je považována za nejstabilnější období. Někdy je také nazývána Obdobím stavitelů pyramid díky gigantickým stavebním projektům, které velmi ovlivnily celé hospodářství. Sídelním městem byl Mennofer (řecky Memfis). Zakladatelem 3. dynastie byl faraon Necerichet (Džoser). Vládl okolo 20 let a proslavil ho především jeho pyramidový komplex v Sakkáře se stupňovitou pyramidou v centru. Tato stavba vešla do dějin architektury, protože je to první stavba, v níž bylo použito ve velkém množství kamene jako stavebního materiálu. Za stavitele komplexu je považován Džoserův syn, vezír a lékař Imhotep. Je zřejmé, že pyramidový komplex krále Džosera inspiroval i pozdější dynastie panovníků, kteří po jeho vzoru stavěli pyramidy jako své příbytky na věčný život. Jedním z nich byl také zakladatel 4. dynastie Snofru, který si nechal vystavět dokonce tři pyramidové komplexy – dvě v Dahšúru (Lomenou a Červenou pyramidu) a jednu
Historie
7
v Medúmu. U prvních dvou pyramid je vidět jak postupně přechází ze stupňovité pyramidy (Červená) k hladkému jehlanovitému tvaru (Lomená). Jedním ze sedmi divů starověku je Chufuova pyramida v Gíze. Chufu byl synem Snofrua. Jedná se o největší z pyramid. Má již tvar hladkého jehlanu. Je vystavěna z vápence a byla obložena leštěným bílým vápencem. Ten se však nedochoval. Zbytky tohoto obložení jsou částečně viditelné na menší z gízských pyramid, na Rachefově pyramidě. Rachef byl synem Chufua. Rachef nechal vystavět svou pyramidu na vyvýšenině, a tudíž vypadá vyšší. Do doby vlády tohoto panovníka se také datuje stavba Sfingy. Další Chufuův syn Menkaure si nechal postavit třetí gízskou pyramidu, která je však ze všech tří nejmenší. Za zakladatele 5. dynastie Veserkafa vrcholil v Egyptě sluneční kult boha Rea. Důležité je, že Veserkaf si jako první z panovníků nechal postavit velký sluneční chrám severně od Abúsíru. Panovníci 5. dynastie si opět stavěli velké pyramidové komplexy. Hlavní činnost v pyramidovém komplexu se soustřeďovala především na kultovní službu duchu zemřelého vládce. Nejednalo se pouze o přísun potravin, ale také především o rozmanité obřady související se svátky bohů. Svůj pyramidový komplex si nechali panovníci Veserkaf a Venis vystavět v Sakkáře, ostatní panovníci 5. dynastie především v Abúsíru. Zdaleka ne všechny pyramidy se dochovaly v takovém stavu jako Gízské. Z některých zbyla jen nevzhledná hromádka písku a kamení. Takové jsou bohužel také pyramidy v Abúsíru. Zakladatelem 6. dynastie byl Teti. Byl pravděpodobně zetěm Venise. Jeho Horovo jméno naznačuje, že snad již v době jeho vlády politická a ekonomická situace v zemi byla velmi nestabilní. Jeho nástupce Pepi I. se ještě snažil různými sňatky s dcerami vlivných pánů upevnit situaci v zemi. Pepi II. nastoupil na trůn v šesti letech a vládl neuvěřitelných 94 let. Za jeho vlády již začali přebírat správu nomarchové. Stará říše byla velkou epochou egyptských dějin. Vznikla v ní monumentální díla stavitelského i sochařského umění. Všechno k čemu Egypťané v umění a písemnictví dospěli, bylo jejich výtvorem a objevem, což je neuvěřitelné.
3.4.
První přechodné období
(2180–1994 př. Kr.) – Jedná se o dobu vlády 7.–11. dynastie, kdy některé dynastie vládly souběžně, protože Egyptský stát byl opět rozdělen na severní a jižní část. Většinou se jednalo o panovníky, kteří vládli jen velmi krátkou dobu a nezanechali po sobě žádné výraznější památky. V době 1. přechodného období byla dokonce otřesena i víra v posmrtný život a snaha o uchování těla před rozpadem. Na konci období zahájili důsledný boj o znovusjednocení Egypta vládci jihoegyptského Vesetu. Z nich vzešla 11. dynastie, které se skutečně podařilo sjednotit znesvářené státy. Důležitým jménem při sjednocování byl panovník Mentuhotep II. Jeho vládou začíná období Střední říše.
Historie
3.5.
8
Střední říše
(1994–1797 př. Kr.) – Mentuhotep II. znovu obnovil nejen silný egyptský vliv v Núbii, kam podnikl nejedno válečné tažení, ale také obchodní styky s Byblem. Sídelním městem byl hornoegyptský Veset, kde se vystřídali panovníci 11. dynastie. Z Vesetu se stalo významné náboženské město. Stavěly se tu chrámy rozličným bohům a také na protějším břehu v Der-el-Bahrí si nechal Mentuhotep II. vystavět svou hrobku. Mentuhotep III. ještě více upevnil politickou a hospodářskou stabilitu státu, obnovil výpravy do země Punt, ze které získávali bohaté exotické plody a také stavební materiál. Nástup 12. dynastie znamenal přesunutí sídelního města více na sever, kde zakladatel této dynastie Amenemhet I. založil město Ictauej (poblíž dnešního Lištu). Klíčovou zemědělskou oblastí se stala oáza Fajjúm. Také panovníci 12. dynastie si ještě nechávali postavit pyramidy jako věčné příbytky, ale ty již nebyly stavěné z kamene, ale pouze z nepálených cihel. Období 12. dynastie je označováno jako zlatý věk egyptské literatury. V této epoše panovníci vysílali četné výpravy do vzdálených míst, jež měly za úkol přivést nejen drahé kameny, ale také vzácné stavební materiály. O těchto výpravách se dozvídáme ze skalních kreseb u nalezišť drahých kamenů. Střední říše končí vládou Amenemheta IV. a jeho sestry Sebekneferu.
3.6.
Druhé přechodné období
(1 797–1 543 př. Kr.) – Jde o období vlády 13.–17. dynastie. Tyto dynastie se velmi rychle střídají a 13. dynastie má dokonce přes padesát panovníků vládnoucích ne déle jak 3 roky. Jde o období nadvlády Hyksósů, kteří si vystavěli vlastní hlavní město v deltě Nilu. Nejsou známi nějací významnější panovníci.
3.7.
Nová říše
(1543–1080 př. Kr.) – Nová říše je obdobím hlavního města Vesetu a hlavně slunečního boha Amona, kterému vládci Vesetu připisují zásluhy na poražení Hyksósů a opětovnému spojení Egypta v jednotný stát. Je to doba vlády 18.–20. dynastie. Jde o zlatý věk Egypta. Amonovi byl vystavěn veliký chrám v Karnaku a kněží se stali nejvyššími osobami po faraonovi ve státě. Veset byl označován za město živých, zatímco na opačném západním břehu Nilu bylo rozlehlé pohřebiště, dnes známé jako Údolí králů se svými skalními hrobkami a obrovskými chrámy označovanými jako paláce miliónů let. Za prvního panovníka pochovaného v Údolí králů je považován Thutmose I. Jeho vnuk Thutmose III. vytvořil z Egypta skutečnou světovou velmoc rozkládající se od Eufratu až po 4. nilský katarakt. Velikostí státu ho již žádný panovník nedokázal překonat a dokonce nedokázal ani udržet. Významným panovníkem byl také Amenhotep III., který proslul svojí architektonickou činností. Proslulé jsou jeho dvě
Historie
9
kolosální sochy známé jako Memnonovy kolosy, které zdobily vchod do jeho zádušního chrámu. Z řady panovníků, kteří podporovali kult Amona, se vymyká syn Amenhotepa III. Achnaton (původně Amenhotep IV.). Oslabil velikou moc Amonových chrámů a ustanovil nového boha Atona, boha slunečního kotouče. Své sídelní město přestěhoval do Achetatonu (dnešní Tel-el-Amarna). Achnatonovou manželkou byla krásná Nefertiti, která ho v jeho vládě velmi podporovala. Za jejich nástupce Smenkarea dochází už k postupnému úpadku Atonova kultu a za vlády Tutanchatona Atonův kult zaniká. Amonovi kněží opět přichází k moci a donutili krále změnit jméno na Tutanchamon a hlavní město se opět přesunuje do Vesetu. Tento panovník vládl 9 let a zemřel mladý, je však znám díky objevu jeho hrobky, která nebyla vykradena a obsahovala celou pohřební výbavu. Poslední panovník 18. dynastie Haremheb určil za svého nástupce velitele svých vojsk Paramesse, který založil 19. dynastii a vládl pod jménem Ramesse I. Jeho vládou začalo významné období označované jako Ramessovské. Nejvýznamnějším panovníkem této doby a jistě i celého starověkého Egypta byl Ramesse II., který vládl dlouhých 67 let. Za své vlády vybudoval v deltě nové sídelní město Piramesse s velkým přístavem, který měl velký význam pro zahraniční obchod. Jeho rozsáhlá stavební činnost je citelná po celém Egyptě. Známý je jeho zádušní chrám Ramesseum, chrámy v Abú Simbelu a také největší hrobka v Údolí králů. Ramesse II. byl také velkým válečníkem. Nejznámější je jeho bitva s chetitským králem Muvatallišem u Kadeše, která dala vzniknout dlouholeté smlouvě mezi oběma státy o míru a která se dodržela až do konce Ramessovské doby. Ramesse byl také obklopen početnou královskou rodinou. Jeho hlavní manželkou byla Nefertari, pro kterou nechal postavit menší z chrámů v Abú Simbelu a která je majitelkou nejkrásnější hrobky v Údolí královen. Na sklonku 19. dynastie nastala chaotická situace a vlády se na čas ujal núbijský místokrál. Byl však poražen a za vlády 20. dynastie byl opět nastolen pořádek. Nejsilnějším panovníkem 20. dynastie byl Ramesse III., který byl ještě uznávaným i v okolních státech. Na konci 20. dynastie, za vlády Ramesse XI., vypukl v zemi neklid a hladomor. Tím končí slavná doba Nové říše a vlastně i období velkých stavitelů.
3.8.
Třetí přechodné období
(1080–715 př. Kr.) – Nástupem Ramessova zetě Nesbanebdžeda začíná vláda 21. dynastie a doba 3. přechodného období. Panovníci 21. dynastie byli podle titulů vládci celého Egypta, ve skutečnosti však ovládali pouze deltu Nilu. Na ostatním území vládli Amonovi kněží. Sídelním městem byl Tanis ve Východní deltě, u kterého bylo i královské pohřebiště 21. a 22. dynastie. Toto pohřebiště se výrazně lišilo od pohřebišť předchozích období. Bylo totiž součástí chrámového komplexu, z důvodu nedostatku místa. Deltu totiž každoročně zalévaly záplavy a chrám byl
Historie
10
jediným místem, kam voda nezasáhla. Hlavním rysem 3. přechodné doby byla roztříštěnost Egyptského státu na samostatné územní celky, ovládané místními vládci a kněžími.
3.9.
Pozdní doba
(715–332 př. Kr) – Od doby nástupu 25. dynastie po dobytí Egypta Alexandrem Velikým už Egypt není tak stabilním a velkým státem jak dříve. Do tohoto období spadá také nadvláda núbijských vládců, jež skončila vypleněním Vesetu. V Pozdní době vyniká vláda 26. dynastie, která se někdy nazývá sajská renesance. Tito panovníci měli sídelní město v Sájích (dnešní Sá el-Hagar). Typickým znakem této doby je hledání vzoru ve staré říši. Upadá také moc Amonových kněží. Za vlády Psammetika I. dochází opět k sjednocení Egypta a navázání obchodních vztahů se syropalestinou. V podobném duchu pokračoval také jeho syn Neko II. Dokázal soupeřit s rozrůstající se Babylonskou říší a díky svým zahraničním stykům s Féničany ovládal moře kolem svého státu. To mu umožnilo opět pořádat výpravy do vzdálené země Punt. Jako prvního jej také napadlo spojit Rudé moře s řekou Nil a tím urychlit lodní dopravu. V Pozdní době byl velmi rozšířen kult posvátných býků Hapiů, načež upozornil objev jejich pohřebiště poblíž Sakkáry. Do něj byly balzamovaní býci ukládáni již od vlády Amenhotepa III. Do období vlády 26. dynastie spadá založení Amonova chrámů v Sívě s jeho slavnou věštírnou, kterou navštívil také Alexandr Veliký. Posledním velkým panovníkem 26. dynastie byl Ahmose II. Přivedl stát k hospodářskému rozkvětu a dokázal uzavřít spojenectví s Řeckem a zajistit tak obranu Egyptského státu před Peršany. Perské říši však Egypt neunikl a v roce 525 př. Kr. bylo poraženo faraonovo vojsko a chvíli na to padl i Mennofer a tím byl Egypt plně pod nadvládou Peršanů. V čele perského vojska stál Vedžahorresnet, jehož šachtový hrob objevila česká expedice v Abú Síru. Jde o neobvyklou stavbu z vápencových bloků, kterou v podzemí tvoří důmyslný systém šachet. Vlastní pohřební komora obsahovala žulový sarkofág. Do pohřební výbavy patřily také vešebty, což byly malé fajánsové sošky, které měly po smrti zesnulého za něj pracovat na onom světě. Po porážce perského vojska u Marathónu v roce 490 př. Kr. se rozhořely boje o obnovu Egyptského státu. Poslední dvě egyptské dynastie 29. a 30. zakončují období egyptské samostatnosti. Po nich nastupuje 31. dynastie, která je již perská a ničí v Egyptě veškeré staré památky, protože v Egyptě vidí svého nepřítele. V roce 333 př. Kr. dobyl Egypt Alexandr Makedonský a Egypťané v něm vidí osvoboditele od perské nadvlády. Tím také končí pozdní doba.
Architektura
11
4 Architektura Egyptská architektura se dělí na stavby sakrální a stavby světské. K sakrálním stavbám patří chrámové komplexy a hrobky či hroby, světské stavby reprezentují obytné domy či opevnění. Paláce zaujímají zvláštní místo mezi oběma těmito styly. Světské stavby byly ryze účelové, ale sakrální stavby mají, coby sídla bohů a místa posledního odpočinku vyšší než pouze účelovou funkci. Z náboženského hlediska jsou zárukou věčného života. Základním stavebním materiálem pro sakrální stavby byl kámen – pískovec, žula, vápenec, křemenec – tedy materiály, na něž byly bohaté lomy podél břehů Nilu. Tyto trvanlivé materiály se používaly, protože byly odolné proti vodě a větru. Pro světské stavby se používaly spíše sušené hliněné cihly, rákosové rohože nebo dřevo. Sídliště byla stavěna na místě dnešních měst a díky použitému stavebnímu materiálu byla často přestavována. Dnešní jednoduché obytné domy v Egyptě se použitým materiálem a stavební architekturou stále podobají těm starověkým. Chrámové a pohřební komplexy se rozkládají na okraji oblasti úrodné země a pouště. Protože jsou z trvanlivého stavebního materiálu, často se stávalo, že některé starší stavby byly rozebrány a materiál použit na nové chrámové stavby. Některé chrámy byly naopak dále rozšiřovány.
4.1.
Světské stavby
4.1.1. Obytné domy a sídliště Byly zhotovovány ze sušených cihel vyrobených z nilského bahna. Stěny domů byly na několika místech vyztuženy dřevem, dveře zakryty rohoží upletenou z rákosí. Kámen se používal pouze na dveřní prahy, zárubně, základy sloupů a okenních mříží. V Předdynastické době se jednalo o domy o jedné místnosti, které byly pravoúhlého nebo oválného tvaru. Z nich se v Archaické době vyvinul dům o několika místnostech seskupený kolem vnitřního dvora, na kterém pracovali. V pozdější době si vyšší hodnostáři stavěli rozlehlé obytné komplexy s několika halami, místnostmi a byty pro služebnictvo. Lépe situovaní řemeslníci bydleli ve středně velkých obytných domech, např. řemeslníci z vesnice Der-el-Medína. Domy byly z venku omítnuty bílou nebo žlutou barvou.
4.1.2. Paláce Byly stavěny pouze ze sušených cihel z nilského bahna. Proto se také do dnešní doby zachovalo pouze několik zbytků palácových staveb, přestože si všichni faraoni budovali více než jeden palác. Každý palác byl velkou usedlostí s vlastním správním
Část palácové výzdoby
Architektura
12
a hospodářským systémem. V každém paláci se nacházel velký obytný dům, několik kuchyní, lázně, spíže a rozlehlé zahrady. Na ochranu faraona byl palácový komplex zvenčí zajištěn jako pevnost. Palác byl sídlem vlády, a tedy v něm nesměla chybět audienční síň, trůnní sál a archiv s knihovnou, kam se ukládala faraonova korespondence a posvátné svitky. Paláce byly zvenčí natřeny na bílo a zevnitř byly bohatě zdobeny výjevy z přírody a barevnými dlaždicemi.
4.2.
Sakrální stavby
Faraon musel mít za svého života vystavěný majestátní palác a samozřejmě i jeho věčný příbytek musel být majestátní. Ve Staré a Střední říši se jednalo o pyramidové komplexy, jejichž jádrem byla pyramida. Slovo pyramida je vlastně řeckého původu, ale není jasný jeho původ. Egyptské slovo označující pyramidy znamená moře. Předchůdcem pyramidy však byla mastaba, což v překladu znamená lavice. Ve všech těchto stavbách je vyjádřen jeden společný princip: hrob je negací samotné smrti, druhé nesmrtelné fáze života krále, božího syna.
4.2.1. Mastaba Je nejstarším typem náhrobní architektury ve Starém Egyptě. Jedná se o pravoúhlou stavbu obdélníkového půdorysu, jejíž stěny se sbíhaly ke středu. Byla postavena nad podzemním hrobem. Mastaba nahradila oválné zemní hroby obvyklé pro Předdynastickou dobu. Nejdříve byla výsadou krále, ale v pozdější době si mastabu nechávali vystavět i vyšší hodnostáři. V nadzemní části, které se říká superstruktura, bývala chodba a zdobená kaple, v jejíž západní stěně byly umístěny tzv. nepravé dveře, které byly považovány za symbolickou bránu na onen svět. Na obětní stoly, které byly umístěny před nepravými dveřmi, se kladly obětiny určené duchu zemřelého, který přicházel na svět těmito dveřmi. Vedle kaple byla ještě zvláštní uzavřená místnost zvaná serdab (arabsky sklep), která byla spojena s vnějškem jenom několika malými štěrbinami, a v níž se nacházela socha zesnulého, který tak mohl zůstávat ve styku s vnějším světem a přijímat obětiny. Nadzemní část byla spojená s podzemní částí, tzv. substrukturou, šachtou, ze které vedla chodba do pohřební komory se sarkofágem. Tato část mastaby byla při pohřbu uzavřena a zasypána, aby nebyl rušen klid zesnulého.
4.2.2. Skalní hrobky První skalní hrobky byly založeny pro vysoké úředníky 4. dynastie. Skalnaté hory kolem Nilu vytvářely ideální místo pro tesané hrobky. Podobně jako u obytného domu se i do hrobu vstupuje přes malý dvorek a za ním je
Architektura
13
kultovní místo. Pohřební komora byla uzavřena a umístěna na konci skalní hrobky. Královské skalní hrobky jsou vybaveny přepychověji. Nejznámější skalní hrobky leží v Údolí králů, což je hluboká severozápadně orientovaná rozsedlina ve vápencovém masívu Libyjského pohoří. Má dvě části: Západní údolí (obsahuje 4 hrobky, z toho 2 královské) a Údolí králů (58 hrobek). Jako první byl na tomto místě pohřben pravděpodobně Thutmose I. (18. dynastie) a jako poslední Rammesse XI. (20. dynastie). Půdorys královských hrobek je složitý a každá z nich má svoji specifickou podobu. Přesto se v každé z nich najdou společné rysy. Jsou to různá schodiště, sestupná chodba vedoucí do pilířových síní a pohřební komora určená pro králův sarkofág. V pilířových síních se nacházely pilíře džed, které symbolizovaly páteř Usira. Výzdoba hrobky se netýkala všedního života, ale pouze posmrtného života a cesty, kterou faraon musel podniknout a četné zkoušky, které musel podstoupit, aby dosáhl Usirova království. Témata výzdob jsou tedy pro všechny hrobky společné. Jsou to magické texty a zaříkadla doplněné zobrazeními.
4.2.3. Chrámové komplexy Chrámová architektura se v Egyptě vyvíjela poměrně pozdě. Z počátku období Staré říše nacházíme pouze malé jednoduché cihlové chrámy, ve kterých je již vidět prostorové rozčlenění pozdějších chrámů. Každý egyptský chrám má pylon (vstupní brána), sloupové nádvoří, sloupový sál, sál s obětním stolem, sál s bárkou a sanktuárium. Chrámy se začínaly stavět od vnitřku a postupovalo se směrem Pylon chrámu Amenhotepa III. ven, a proto se každý chrám mohl dále rozšiřovat. V sanktuáriu se nacházela schrána, v níž byl uzavřen obraz boha, kterému byl chrám zasvěcen a kam ho denně chodili zdravit nejvyšší kněží a panovník. Stěny a stropy chrámu byly bohatě zdobeny reliéfními výjevy náboženských scén a významných událostí a hieroglyfickými nápisy. V pozdější době se v komplexech nacházelo také posvátné jezírko určené pro rituální omývání kněží a často se zde nacházela i chrámová zahrada. Každý egyptský panovník měl za úkol si vystavět nejen svůj vlastní příbytek, ale také zvelebovat příbytky bohů, tedy chrámové komplexy. Celý chrámový komplex byl obehnán zdí ze sušených cihel často dekorovaný lomeným vzorem, což představovalo původní pravodstvo. Speciálním chrámem byly svatyně zasvěcené slunečnímu bohu Reovi, tzv. sluneční chrámy. Vznikaly jen občas a měly odlišné formy. Byly stavěny s údolním chrámem, vzestupnou cestou a kultovním místem. Srdcem svatyně byl otevřený
Architektura
14
dvůr, na jehož konci stál na vysokém podstavci obelisk obložený žulou. U tohoto obelisku bylo obětováno slunečnímu bohu a to ze všech jeho čtyř stran.
4.2.4. Pyramidové komplexy Prvním pyramidovým komplexem byl pohřební areál faraona Džosera (3. dynastie) v Sakkáře, jehož srdce tvoří šestistupňová pyramida. Ve 4. dynastii se však prosadil tvar jednoduchého hladkého jehlanu a také se ustálil celý soubor staveb tvořících pyramidový komplex. Vstupní část pyramidového komplexu tvořil údolní chrám umístěný na okraji nilského údolí, jenž zároveň sloužil jako přístaviště pro připluvší lodě. Poblíž údolního chrámu se také nacházelo pyramidové město, kde bydlel personál pyramidového komplexu, kněží a úředníci. Z údolního chrámu vedla vzestupná cesta zdobená reliéfy, která byla osvětlena úzkými průzory ve stropě. Ta ústila do zádušního chrámu zesnulého panovníka, kam mu kněží denně nosili obětiny. Mumie panovníka byla v den pohřbu uložena do kamenného sarkofágu v pohřební komoře, která se nacházela v nitru pyramidy. Vstup do pyramidy se nacházel nejčastěji v severní části pyramidy. Součástí pyramidového komplexu byla ještě malá, tzv. satelitní pyramida, jejíž význam není dosud znám. Část se zádušním chrámem a pyramidami byla ještě obehnána vysokou ohradní zdí. Někdy se u pyramidového komplexu nacházely jámy, ve kterých byly umístěny tzv. Reovy bárky. Na vrchol pyramidy se kladla miniaturní pyramida, která se nazývá pyramidion. Pyramidion bylo vyrobeno ze speciálního kamene, ve Staré říši to byl diorit, žula nebo kvalitní vápenec, a následně bylo popsáno texty a symboly. Scény z Abúsíru napovídají, že pyramidion bylo posledním architektonickým prvkem umístěným na pyramidu a bylo tam pravděpodobně umístěno během oslav za přítomnosti panovníka. Umístění pyramidionu bylo oficiálním ukončením stavebních prací na pyramidovém komplexu. Pyramidové komplexy měly také svůj vlastní výzdobný program. Z jednoduchých stél nesoucích královská jména, jež byly vztyčeny před hrobkami králů, se v průběhu Staré říše rozvinul složitý výzdobný program. Ten měl zajistit posmrtný život panovníka a také měl udržet vesmírný řád. Na stěnách pyramidových komplexů bylo znázorňováno pět kategorií výjevů. První kategorií byly výjevy potvrzující panovníkovu nadvládu, např. vyobrazení krále na lovu nebo pobíjejícího nepřátele. Druhou byly výjevy, na nichž se král ztotožňuje s božstvy. Účelem těchto scén je znázornit panovníka jako boha Hora ve společnosti ostatních božstev. Další kategorií jsou výjevy ze svátku sed. Čtvrtou kategorií jsou obětní scény, na kterých je faraon zobrazen, jak obětuje bohům. Poslední kategorií jsou obětiny od božstev pro krále. Jde o poslední scénu v řadě reliéfů. Vždy se odehrává v obětní síni a vyobrazuje krále přijímajícího od božstev obětiny a božskou podstatu.
Literatura
15
5 Literatura Davies, W. V.: Egyptské hieroglyfy – Čtení v minulosti, Litera, Volvox Globator, Praha 2002 Lázňovská M., Hessová L.: Egypťané a první civilizace, Euromedia, Praha 2000 Hüttlová, J.: Poklady egyptských hrobů – z dějin papyru a papyrových nálezů, Ústřední dělnické knihkupectví a nakladatelství, Praha 1919 Martellová, H. M.: Svět ve starověku, Fragment, Havlíčkův Brod 2003 Siliotti, A.: Údolí králů – Thébská pohřebiště a chrámy, Rebo Productions, Čestlice 1998 Siliotti, A.: Egypt – chrámy, bohové a lidé, Rebo Productions, Čestlice 1994 Tomek, J.: Bohové a faraoni, Albatros, Praha 2000 Vachala, B.: Egypt, Stručná historie států, Libri, Praha 2003 Vachala, B.: 77 zajímavostí ze Starého Egypta, Albatros, Praha 1989 Vachala, B.: Egyptské hieroglyfy – Dar boha, vědění a moudrosti, Vesmír, březen 2002, roč. 81, č. 3, s. 148 – 155 Verner, M.: Ztracené pyramidy, zapomenutí faraoni, Abúsír, Academia, Praha 1994 Vymazalová, H.: Odraz úřednické praxe v úlohách Rhindova matematického papyru, Pražské egyptologické studie 2, Praha 2003, s. 202 – 212 Zamarovský, V.: Jejich veličenstva pyramidy, Perfect, Praha 2006 Zornová, O.: Jak je poznáme? Umění Egypťanů, Euromedia, Praha 2005 Starověký Egypt
[září 2007] Starověký Egypt a jeho historie [leden 2008] Egyptologie, Egypt [listopad 2007] PlanetMath [říjen 2008]
