Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta. Cestovní ruch. Okruhy ke státnicím

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Cestovní ruch Okruhy ke státnicím

Brno 2010/2011

2

Obsah 1

Vymezení cestovního ruchu

2

Faktory ovlivňující rozmístění a rozvoj CR

11

3

Ubytovací a stravovací sluţby

17

4

Cestovní kanceláře a agentury

26

5

Dopravní sluţby

36

6

Legislativní podmínky pro podnikání v cestovním ruchu

41

7

Perspektivní formy cestovního ruchu

52

8

Marketing v cestovním ruchu

60

9

Destinace cestovního ruchu

71

10

Destinační management

75

11

Organizace cestovního ruchu

77

12

Marketingové řízení destinace

80

13

Ţivotní cyklus destinace

88

14

Přínosy cestovního ruchu pro rozvoj destinace

90

15

Podpora rozvoje cestovního ruchu v ČR

93

16

Trvale udrţitelný rozvoj cestovního ruchu

98

17

Profesní organizace činné v cestovním ruchu

103

18

Celní a pasová sluţba v cestovním ruchu

110

19

Současný potenciál rozvoje cestovního ruchu v ČR

114

20

Geografie cestovního ruchu

117

21

Právní zakotvení veřejné správy

120

22

Územní organizace státu

126

4

3

23 Systém veřejné správy v ČR

136

24 Trendy modernizace veřejné správy

146

25 Rozpočtová soustava

152

4

1 Vymezení cestovního ruchu Cestovní ruch, pokud jde o jeho původní význam, byl povaţován za jiný výraz pro cestování. Cestovní ruch je nutno chápat ve dvou rovinách. První rovinou je oblast spotřeby, kdy je brán jako způsob uspokojování potřeb, a z druhého hlediska se jedná o oblast podnikatelských příleţitostí v mnoha oborech lidské činnosti, kdy je významnou součástí ekonomiky společnosti. Cestovní ruch podle WTO znamená dočasnou změnu místa pobytu, tj. cestování a přebývání mimo místo trvalého bydliště, ne déle neţ 1 rok, zpravidla ve volném čase za účelem rekreace, rozvoje poznání a spojení mezi lidmi.

Základní pojmy Domácí cestovní ruch – osoby trvale sídlící v zemi cestují uvnitř tohoto státu a nepřekračují jeho hranice. Zahraniční cestovní ruch – dochází k překračování hranic jednoho či více států. Jde o výjezdový cestovní ruch spojený s výjezdy osob z tuzemska do zahraničí a dále příjezdový cestovní ruch spojený s příjezdy osob ze zahraničí do tuzemska. Aktivní cestovní ruch – příjezdy cizinců (Incoming) – turistů do ČR. Pasivní cestovní ruch – výjezdy českých turistů do zahraničí (Outgoing). Tranzitní cestovní ruch – jedná se o průjezd cestujícího přes území projíţděného státu do jiného cílového státu, zpravidla bez přenocování.

Formy cestovního ruchu Rekreační – přispívá k regeneraci a reprodukci fyzických a duševních sil člověka. Realizuje se ve vhodném rekreačním prostředí (vody, lesy, hory). Například chataření a chalupaření. Kulturně poznávací – je cílený na poznávání historie, kultury, tradic, zvyků apod. Sportovně turistický – vyuţívá zájmu lidí o aktivní odpočinek, aktivní účast na sportovních činnostech. Léčebný a lázeňský – vyuţívá přírodní léčivé zdroje a je zaměřen na léčbu, prevenci, relaxaci, celkovou obnovu fyzických a duševních sil jednotlivce. Specifický cestovní ruch: mládeţnický, seniorů, městský, rodinný, kongresový, incentivní, gastronomický, cykloturistika, karavanový, náboţenský atd.

1.1

Specifika trhu CR

Trh cestovního ruchu má celou řadu zvláštností, které vyplývají především z charakteru potřeb klientů a z charakteru sluţeb v cestovním ruchu. Rozvoj CR je podmíněn politicko-správními podmínkami Podnikání v CR není záleţitostí jednoho roku, ale jedná se o dlouhodobé aktivity

5

Produkt CR nelze vyrábět na sklad Místní a časová vázanost Závislost na přírodních a historických atraktivitách Výrazná sezónnost Trh je silně determinován přírodními faktory a dalšími nepředvídatelnými vlivy Vysoký podíl lidské práce Těsný vztah nabídky a poptávky Mezinárodní charakter - prohloubení nadnárodní spolupráce Dynamické změny, zvyšování kvality sluţeb, diferenciace produktu, segmentace trhu, individualizace sluţeb, změny v distribuci a propagaci sluţeb (on-line sluţby, sociální sítě, GDS, ..)

1.2

Nabídka a poptávka

Cestovní ruch je tvořen dvěma podsystémy, z nichţ jeden je nositelem nabídky a druhý nositelem poptávky. Tyto dva podsystémy jsou vzájemně propojeny. Objekt, jenţ je nositelem nabídky Rekreační prostor - primární nabídka (jsou to různé atraktivity v daných oblastech, ale musí být zároveň dosaţitelné) Materiálně technická základna - sekundární nabídka, ale musí navazovat na primární (přizpůsobovat se) Orgány a organizace zabývající se CR - sekundární nabídka, ale musí navazovat na primární (přizpůsobovat se) - cestovní kanceláře a agentury, turistická informační centra, destinační agentury (marketing oblasti), Svaz obchodu a CR Subjekt, jenţ je nositelem poptávky Stálí obyvatelé Účastníci CR - Stálý obyvatel (neboli rezident, ţije v oblasti déle neţ 6 měsíců z hlediska domácího CR, z hlediska mezinárodního CR alespoň jeden rok) - Návštěvník (ţije v oblasti méně neţ 6 měsíců z hlediska domácího CR) o Turista – zdrţí se v dané zemi delší dobu a) na dovolené (2-3 noci v místě s pobytem) b) krátkodobě pobývající turista (déle neţ 24 h ale méně neţ 2-3 noci) o Výletník neboli jednodenní návštěvník

6

1.3

Vývoj cestovního ruchu

Za bezprostřední příčiny vzniku CR můţeme pokládat: Potřebu obnovit spojení s přírodou s cílem reprodukovat pracovní sílu. Růst vzdělání jako realizace potřeby poznání. Obnovování a navazování styku s lidmi.

4 etapy vývoje cestovního ruchu: 1. Prvopočátky: 480 př. n. l. – 16. století - největší cestovatelé byli Řekové, Egypťané a Římané - ve středověku je cestování spojováno s bohatými mladými šlechtici, dochovali se tištění průvodci - na počátku 13. století počátek obchodních, objevitelských a kolonizačních cest (Marco Polo – Indie, Čína, Indonésie) - v 15. století rozmach zámořských objevů (Kryštof Kolumbus, Bartolomeo Diaz, Vasco de Gama, Amerigo Vespucci) Začátky moderního CR: 17. století – 19. století - existence práva volného pohybu po cizích územích pro šlechtice a kupce - cestování je ovlivněno průmyslovou revolucí - roku 1827 vydán první kniţní průvodce. - v roce 1841 vznikla první cestovní kancelář Angličana Thomase Cooka (první organizovaný výlet po anglickém venkově a první zahraniční zájezd na Světovou výstavu do Paříţe). - v polovině 19. století jsou organizovány cesty mladých anglických šlechticů do Itálie - rozvíjí se zejména lázeňství a cesty za poznáním, později pak i horská a pěší turistika - rozvoj ţelezniční dopravy

2.

Novodobý: po I. světové válce – do roku 1948 a období 1949 – 1989 - vývoj poznamenán světovými válkami a světovou hospodářskou krizí - roste fond volného času. Rozvoj silniční a letecké dopravy - cestovní ruch vykazuje znak masovosti a dynamiky - v ČR nastal rozmach trampingu - dominantní postavení v cestovním ruchu měl Čedok, který byl v roce 1948 znárodněn - základem byl domácí cestovní ruch - pasivní zahraniční cestovní ruch představoval 90% výjezdů do socialistických zemí. - v 50. letech nastává éra chataření a chalupaření - individuální cesty jsou realizovány většinou pod stan - fungovalo pouze několik CK (Čedok, CKM, Autoturist,..)

3.

7

Současné období: po roce 1990 - rozvoj dopravy, hlavně leteckých společností (charterové a nízkonákladové lety) - zlepšuje se sociální situace obyvatelstva - objevují se nové formy cestovního ruchu (agroturistika, dobrodruţný cestovní ruch) - v ČR došlo ke zrušení vízové povinnosti a uzavření bezvízového styku s většinou turistických destinací - v roce 1996 neexistovala ţádní evidence CK - v roce 1997 došlo ke krachu řady CK. Nabídka převyšovala o 30% nad poptávkou Co vedlo ke krachu? - existovalo kolem 4 tisíc CK - převládaly krátkodobé pobyty - nedostatek zkušeností a neprofesionální přístup - převládaly levnější zájezdy do zahraničí s vyuţíváním minimálního mnoţství stravovacích a ubytovacích sluţeb

4.

1.4

Hlavní rysy soudobého cestovního ruchu

Globální rysy - Zvyšování úlohy cestovního ruchu v rámci národních ekonomik (vliv na kulturní ţivot, ţivotní prostředí, vznik nových pracovních příleţitostí apod.). - Změna ţivotního stylu vyvolává rostoucí výdaje na cestovní ruch. (Občané EU vydávají na cestovní ruch 13 – 15% ze svých rodinných příjmů. Při růstu rodinných příjmů o 1% rostou výdaje domácností na cestovní ruch o 2 – 2,5%.) - Mění se věková struktura obyvatelstva, zejména v zemích Evropy a USA dochází ke stárnutí populace a vytváří se atraktivní skupina movitých a vzdělaných seniorů, v relativně dobré tělesné kondici. - Rostoucí zájem na udrţování a zlepšování tělesné kondice frmou nízkokalorické či bezcholesterolové stravy, fitness center, rehabilitačních a léčebných pobytů. - Vzrůstá role ţeny, která je stále častěji sama ekonomicky aktivní a pociťuje větší potřebu krátkodobých a víkendových cest. - Rostoucí zájem o sebevzdělávání v různých typech zájezdových kurzů např. jazykové kurzy, kurzy golfu, potápění, tenisu apod. - Nejnavštěvovanějším kontinentem je stále Evropa. - Neustále se zvyšující konkurence vyvolává stále silnější tlaky na kvalitu poskytovaných sluţeb, dostupnost kvalitních informací a rozvoj informačních technologií. - Prosazuje se výrazná diverzifikace turistických destinací, zejména silně se prosadily nové destinace v Asii, Severní Africe, Latinské Americe a Karibské oblasti. - Nové změny v turistické poptávce se soustřeďují na zvýšený zájem o ekologické aspekty a ţivotní prostředí jednotlivých turistických lokalit. - Nastává rozvoj nových forem a produktů cestovního ruchu. - Expanze cestovního ruchu je brzděna teroristickými útoky, válkou v Iráku, přírodními vlivy (SARS, coţ se odrazilo nejvíce v leteckém průmyslu, povodněmi, tsunami apod.) či krizí světové burzy.

8

- Cestovní ruch je ovlivňován ekonomickou situací a nestálostí burzovního trhu, vlivem vzrůstajících úrokových sazeb na občany s vysokým zadluţením domácností a nestálostí směnných kurzů.

Rysy v České republice - Celkové zmírnění tempa růstu příjezdového cestovního ruchu. - Pokračující pozitivní trend v rozvoji cestovního ruchu je nejčastěji objasňován: růstem volného času, růstem mobility, změnami v ţivotním stylu, novými nároky na způsob cestování, odstraňování bariér volného pohybu osob mezi státy. - Zvyšující se stabilita v podnikání v cestovním ruchu směřující: k lepší kvalitě poskytovaných sluţeb, ke zvyšování záruk poskytovaných klientovi. - Rozvoj specifických forem turistiky: agroturistika, kongresová turistika atd. - Specializace činností cestovních kanceláří a uţší zaměření na produkt. - Cestovní kanceláře se nejvíce zabývají tematickou turistikou a pasivním (výjezdovým) cestovním ruchem. - Cestovní kanceláře začínají více spolupracovat - Tlak na vytvoření rámce pro činnost cestovního ruchu v kontextu legislativy EU. - Snahy o tvorbu statistické evidence cestovního ruchu v rámci mezinárodních standardů (satelitní účet). - Globalizace nabídky v cestovním ruchu. - Propagace ČR jako bezpečné destinace. - Změny spotřebitelského chování.

1.5

Vliv vnějšího prostředí na poptávku po sluţbách cestovního ruchu

- cestovní ruch je velice ovlivňován změnami ve společnosti (zejména sluţbami) - v současné době poptávka ovlivňuje nabídku (spotřebitelé si sami určují své priority a podle toho se tvoří nabídka)

Politické ( = právní) prostředí - politické zřízení země (stabilita země, bezpečnost turistů)

9

- zahraniční politika státu (spolupráce s ostatními zeměmi, vízová povinnost, moţnost cestovat,…) - koncepce rozvoje CR, tvorba strategií - právní prostředí (normy atd.) - podmínky pro podnikání v CR (politické prostředí – daňové úlevy,…)

Ekonomické prostředí - vliv ekonomického růstu na rozvoj CR (ţivotní úroveň – HDP) - vliv úrovně nezaměstnanosti - vliv výše úrokové míry - vliv stability měny [pokud je koruna silná – mají slevu čeští turisté na zahraniční zájezdy, pokud je koruna slabá – mají slevu zahraniční turisté v na území ČR (levné věci)] - multiplikační efekt CR (čím větší investice do CR tím více se rozvíjí ostatní odvětví  větší zaměstnanost, větší platby)

Sociální prostředí - pracovní podmínky (podle toho se následně přizpůsobuje nabídka) - fond volného času (podle toho se následně přizpůsobuje nabídka) - diferenciace produktu CR pro všechny vrstvy obyvatelstva - ukazatelé demografického vývoje (starší, mladší,…) - potřeby lidí (senioři mají jiné poţadavky neţ mladí)

Technologické prostředí (nové technologie) - Sledování nových technologií v oblasti: -dopravy (nízkonákladové lety, ţelezniční doprava) -pohostinství (nové přístroje,…) -distribučních a rezervačních systémů (nové softwary,…) - Globalizace CR - vše je dostupné díky internetu (prohlíţení destinací a jejich obrázků- uděláme si lepší přehled o tom kam bychom asi chtěli jet)

Ekologické prostředí - Zhoršování ţivotního prostředí - Závislost CR na přirozené atraktivitě prostředí - Trvale udrţitelný zdroj (zachování přírody,…) - Ekologické projekty CR - Šetrná turistika - orientuje se na dobré praktiky turistů (např. neodhazují odpadky ale chrání naopak přírodu)

1.6

Současné trendy v poptávce Diaspora tourism -cestování do bývalé domoviny Dark tourism -cestování na místa katastrof a neštěstí Youth travel, „Gap Year―

10

Asketická dovolená, jóga, radikální fitness, dieta, abstinence, „Detox spa― CouchSurfing - Bezplatné ubytování cestovatelů Volunturismus - Dobrovolnická turistika Responsible travel - Zodpovědné cestování

1.7

Globální trendy Konkurenceschopnost Bezpečnost Udrţitelnost

1.8

Význam cestovního ruchu Exportní odvětví, zdroj deviz Zdroj pracovních příleţitostí Prvek restrukturalizace české ekonomiky Prostor pro umístění zahraničních investic Významný potenciální prvek rozvoje regionů Rostoucí oblast osobní spotřeby Sociální aspekt

11

2 Faktory ovlivňující rozmístění a rozvoj CR Funkčně chronologický model předpokladů CR (Mariot 1983)

2.1 -

2.1.1

3 základní skupiny předpokladů – lokalizační, selektivní a realizační na jejich základě lze hodnotit celé zájmové území

Realizační předpoklady

- umoţňují vlastní realizaci CR Komunikační předpoklady - zabezpečení aplikace principu „minimálního úsilí― - nejkratší-nejrychlejší-nejlevnější - struktura komunikační sítě – rozmístění a hierarchie silničních, ţelezničních, leteckých a vodních komunikací - dostupnost území Materiálně-technická základna - věcný předpoklad na zabezpečení účasti obyvatelstva na CR a na zabezpečení tvorby a realizaci sluţeb - ubytovací zařízení, stravování, sportovně-rekreační zařízení, účelová zařízení, cestovní kanceláře - sledujeme – stav, rozmístění, strukturu (kategorizace), kapacity …

2.1.2

Selektivní předpoklady

- stimulují vznik a rozmístění CR ve funkci poptávky - determinují tzv. potenciál rekreativity obyvatelstva Objektivní předpoklady politické – mírové uspořádání, válečné konflikty, politická stabilita, politický systém, kriminalita, násilí ekonomické – směnitelnost měny, výše reálné mzdy, podíl CR na HDP demografické – počet obyvatel, věková struktura, mobilita, struktura obyvatelstva podle pohlaví; rozhodující vliv na účasti obyvatelstva a rozmístění aktivi urbanizační – hustota sídel, velikost sídel, zástavba sídel, bytový fond ekologické – kvalita prostředí, péče státu o prostředí administrativní – právní předpisy, zákony, pasové a vízové předpisy, daňová legislativa, očkování sociální – sociální příslušnost, fond volného času, vzdělání, příjem, ţivotní styl Subjektivní předpoklady - psychologické faktory ovlivněné kulturou a reklamou, motivace

2.1.3 -

Lokalizační předpoklady rozhodují o funkčním vyuţití oblasti

12

Přírodní předpoklady - potenciální rekreační plocha = rekreačně vyuţitelná plocha/celková plocha obce - nejatraktivnější území jsou u nás hory, nejméně pak intenzivně zemědělsky vyuţívaná venkovská krajina

Obrázek 1: Potenciál rekreační plochy

reliéf – základní strukturní prvek přírodních zdrojů, podmiňuje výskyt ostatních přírodních prvků nadmořská výška – níţiny, vysočiny relativní výšková členitost – roviny, pahorkatiny, vrchoviny, hornatiny střední úhel sklonu svahu – pro lyţování 10-20 stupňů expozice – ovlivňuje trvání sněhové pokrývky kontrastní formy – bodové (vrcholy, vodopády), liniové (hřbety, kaňony), plošné (krasové planiny, skály) klima teplota vzduch – zajímá nás průměrný počet dní s teplotou 10°C a více, průměrný počet letních dní s teplotou 25°C a více sněhová pokrývka – trvání a výška sněhové pokrývky sluneční svit – průměrná délka trvání za rok, průměrný počet jasných dnů a dnů bez slunečního svitu mlha – viditelnost menší neţ 1 Km větrnost – ovlivňuje ostatní prvky klimatické inverze – nepříznivý vliv na CR

13

vodstvo – nejdůleţitější vliv na CR, v ČR 40 % ubytovacích kapacit kolem vod, Chorvatsko 75 % ubytovacích kapacit u moře, Francie 55 %, SRN 35% podpovrchové vody – vydatnost pramenů, teplota vody, chemické sloţení, léčivé účinky povrchové vody – teplota, čistota, hloubka, kvalita dna, členitost a charakter břehů vegetace – ovlivňuje krajinný ráz a tedy i přitaţlivost krajiny, zdravotní účinky; průchodnost vegetace a přístupnost lesní vegetace – rozloha, délka okrajů, druhová struktura, přístupnost fauna rybolov – období povoleného výlovu lov – stav zvěře, územní rozšíření - pozorování zvěře v rezervacích - návštěvy zoo -

Kulturně-historické předpoklady vznikly tvořivou činností člověka bodové rozmístění často vázané na osídlení celostátně × regionálně× lokálně atraktivní hodnocení památek: historický aspekt – pravěk, romantismus umělecký aspekt – renesance, gotika, baroko organizační aspekt – UNSCO, NP ideový aspekt – politické hledisko, národně-osvobozenecké druhový aspekt – architektura, zvyky, výrobky, hřbitovy, pomníky, parky, kostel

2.2

UNESCO

- United Nations Educational Scientific and Cultural Organisation - jedna ze 14 odborných organizací OSN - podnětem vzniku byly hrůzy právě skončené 2. světové války - zaloţeno 16.11. 1945 v Londýně - 20 zakládajících států – Austrálie, Brazílie, Čína, Československo, Dánsko, Dominikánská republika, Egypt, Francie, Indie, JAR, Kanada, Libanon, Mexiko, Norsko, Nový Zéland, Řecko, Saudská Arábie, Velká Británie, Turecko a USA - úkol – usilovat o udrţení mezinárodního míru rozvíjením spolupráce v oblasti výchovy, vědy a kultury a prosazováním úcty k lidským právům a právnímu řádu - v současnosti 190 členů; sídlo v Paříţi - 5 hlavních oborů – vzdělání, přírodní vědy, sociální a humanitní vědy, kultura, komunikace a informace - projekty – šíření gramotnosti, odborné a školící programy, mezinárodní vědní spolupráce, propagace nezávislých medií a tisku, propagace kulturní různorodosti, ochrana lidských práv …

14

Obrázek 2: Mapa biosférických rezervací a památek UNESCO

2.2.1

Světové dědictví

- označení pro různé kulturní a přírodní památky, které byly pro svou unikátnost vybrány organizací UNESCO a přijaty na „seznam světového dědictví― - mohou to být budovy, hory, jezera, národní parky i celá města - v roce 2010 má seznam 911 položek (704 kulturní, 180 přírodních a 27 smíšených) ve 148 státech

Obrázek 3: Památky světového dědictví

15

V ČR máme 12 kulturních památek: Historické jádro Prahy (1992) Staré město, Josefov, Nové město, Vyšehrad, Malá Strana a Hradčany s Praţským hradem, Karlův most a spousta kostelů

1.

Kutná Hora: historické jádro města s kostelem sv Barbory a katedrálou Panny Marie v Sedlci (1995) bohatá naleziště stříbra – raţení mincí – praţské Groše

2.

Historické jádro Českého Krumlova (1992) středověké město s dochovanou pozdně gotickou a renesanční zástavbou s dominantou zámeckého komplexu Roţumberků

3.

Vesnická památková rezervace Holašovice (1998) 22 stavení z období selského baroka, okres České Budějovice

4.

Zámek v Litomyšli (1998) - vrcholně renesanční zámek s arkádovým nádvořím a sgrafitovou výzdobou, barokní divadlo v zámeckém přízemí, Bedřich Smetana

5.

Historické jádro Telče (1992) - renesanční a barokní štíty domů na náměstí, renesanční zámek, někdy nazýván „Moravské Benátky―

6.

7.

Ţidovská čtvrť a Bazilika sv. Prokopa v Třebíči (2003)

- zachovaná urbanistická struktura středověkého ţidovského gheta zvané Zámostí, bazilika z 13. století v románsko-gotickém stylu Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře (1994) - nejoriginálnější dílo českého architekta it. původu J.B. Saantibiho

8.

Vila Tugendhat v Brně (2001) - vila z let 1929-1930, dílo německého architekta L. Miese Vander Rohe - jméno podle majitele brněnské textilky Fritzi Tugenhatovi, který ji nechal postavit pro svou rodinu - světové dílo funkcionalistické architektury

9.

Lednicko-Valtická kulturní krajina (1996) - soustava zámečků a letohrádků v okolí zámeckých komplexů, propojených průhledy, také zámecké parky mezi rybníky a lesy

10.

Hrad a zámek v Kroměříţi (1998) - Květná zahrada, Podzámecká zahrada, arcibiskupský zámek

11.

Sloup nejsvětější trojice (2000) - Olomouc, sloup vysoký 35 m, 51 soch, vrcholné dílo tohoto typu

12.

16

2.2.2

Biosférické rezervace

- velkoplošná chráněná území, vyhlášené v rámci programu UNESCO „Člověk a biosféra― - v roce 2010 je ve světě 564 rezervací; ČR jich má 6: Šumava – ledovcová jezera a kary, unikátní flóra i fauna Krkonoše – údolí, kary, strmé skalní stěny, severské druhy organismů Třeboňsko – rybniční soustavy, hnízdiště, mokřady, rašeliniště Křivoklátsko – údolí řeky Berounky, listnaté a smíšené lesy Pálava – vápencové vrchy, údolí Dyje, převaha vinic Bílé Karpaty – nejrozsáhlejší společenstva orchidejí ve střední Evropě

2.2.3

Prohlášení mistrovských děl ústního a nehmotného dědictví lidstva

- zaloţeno 2001, z důvodu uvědomění si, ţe i nehmatatelné památky jsou důleţité - k roku 2010 jich existuje 90 ze 70 zemí - například čínský novoroční festival, mongolský folklorní tanec, argentinské Tango, Slovácko Verbuňk – tanec, italská Opera dei Pupi, španělské Flamenco, ...

17

3 Ubytovací a stravovací sluţby 3.1

Hostinská činnost

- ţivnost řemeslná - příprava a prodej pokrmů a nápojů k bezprostřední spotřebě v provozovně, v níţ jsou prodávány Samostatný provoz (restaurace, bar, pohostinství, rychlé občerstvení apod.) Společně s ubytovacími službami - ubytovací zařízení poskytující stravovací sluţby (hotel, motel, penzion, hotel garni) lze provozovat pouze na základě ţivnostenského oprávnění pro hostinskou činnost. Podmínky pro získání ţivnostenského oprávnění - všeobecné podmínky provozování ţivnosti - odborná způsobilost - doklad o řádném ukončení tříletého učebního oboru (kuchař-číšník, číšník-servírka, kuchař, kuchařské práce) a dokladem o vykonání tříleté praxe v oboru nebo - dokladem o ukončení studia příslušného studijního oboru střední odborné školy (kratší neţ 4 roky), a dokladem o vykonání tříleté praxe v oboru nebo - SŠ vzdělání v příslušném studijním oboru a dokladem o ukončení dvouleté praxe v oboru nebo - VŠ vzdělání příslušné vysoké školy a dokladem o vykonání jednoroční praxe v oboru.

3.2

Hotel

1.

Dle typu Resort (přímořské středisko, golf,..) – turistické rezorty, rozsáhlé, několik moţností – ubytování, sportovní zařízení př. Golfy v Egyptě, zde animátoři apod., je zde více budov, bungalovy, různost kvalit v rámci jednoho resortu Executive floor hotel – pro VIP hosty jedno aţ 3 poslední patra, zařízeno lépa jak zbytek hotelu, speciální klíč a výtah, snídaně, společné prostory, vše odděleno od zbytku ne tak luxusního hotelu Bad & breakfast – penziony i menší hotýlky, minimální sluţby, jen snídaně, u měst luxusnější, pozice okraje měst Konferenční centrum – pro pořádání konferenčních akcí, vybavení k této organizaci určené, velké sály a prostory All-suite hotel – nemá typické pokoje (lůţka, TV, bar…), je zde navíc 1 obývací pokoj oddělený od loţnice, určen pro denní provoz (1+1), někde můţe být i navíc kuchyňka

2.

Dle velikosti S klubovou atmosférou

18

Např.Royal Ricc Megahotely Např. Marriot Marquis na Times Square (1876 pokojů) o Různé koncepce ubytování uvnitř budovy o Jako součást nákupního střediska, přístavu,..

3.

Dle úrovně sluţeb Skladba a úroveň sluţeb s ohledem na ceny o Ekonomický hotel s limitovanými sluţbami – minimum sluţeb, nezbytné vybavení, niţší ceny, př. F1 o Hotely střední úrovně sluţeb (50 % všech kapacit, 3*) – nejčastější, je jich nejvíce, pohodlné ubytování o Hotely světové třídy – od 4* aţ do 7*, architektura vyjímečná (aţ snobská), luxusní zařízení ve všech směrech, nadstandardní sluţby zákazníkům Hodnotový inţenýring o Určení méně nákladných doplňků zvyšujících úroveň služeb a očekávání hostů – vyhodnocení doplňkových sluţeb a doplňků. Velmi důleţité pro zákazníka a jeho dojem a spokojenost, př. Skládání ručníků do různých tvarů, větší vybavení hygienických potřeb v koupelně, mýdélka, šamponky, krémy….

4.

Dle umístění Centrum města – bez restaurací, výškové budovy, čím blíţ k centru, tím vyšší ceny Letištní hotely – jednorázové přespání, vyuţity prádelny, čistírny, relaxace, stravování Hotely u dálnic Předměstí - vysoký podíl stravovacích sluţeb a připojení k řetězcům – větší komplexy, př. Welness sluţby Destination (resort) hotel – vily, timeshare - v turistických destinacích, menší objekty – zeleň, bazény, obchůdky, restaurace, zábavní podniky apod.

5.

Dle připojení Nezávislé hotely o Best Western- asociace nezávislých hoteliérů (rekonstrukce, kreditní karty, pojištění, školení) Součást řetězce o Nevýhody řetězců

19

- Poplatky za marketing - Přizpůsobení standardům řetězce - Kapitálové náklady na modernizaci

3.2.1

Základní způsoby začlenění hotelů do řetězce:

Franšízový systém Mc Donald´s – v ČR 2 typy franchise: Přímá - 13 mil. Kč - kauce, jednorázová poplatek na 20 let, vybavení restaurace Business facilities lease - 1,5 mil. Kč – kauce, pronájem restaurace na 3 roky, opce na koupi Švejk restaurant Smlouvy o managementu Společnosti poskytující smlouvu o managementu jsou najímány majiteli hotelů k řízení jejich majetku na bázi trvalé ekonomické efektivity – nadnárodní společnosti, řetězce, buď sami vlastní nebo je řídí někdo jiný. Např. Movenpick, SAS Radisson

3.3

Hotelový management

Základní strategie: udrţení konkurenční výhody Klíčové oblasti - nutno řídit komplexně o Zákazníci - zajištění jejich spokojenosti o Personál - udrţování a zvyšování výkonu a znalostí o Aktiva - zajištění jejich ochrany Pojmy: Business klientela – firmy posílají své zaměstnance na sluţební cesty Hotelový marketing – speciální produkty s odlišením od ostatních pro zákazníky, kaţdý má jiné poţadavky, vyuţití balíčků, př. Welness romantika pro dva Personál – zaměstnanci hotelu, kteří dochází ke styku se zákazníkem i ti, kteří do kontaktu se zákazníkem nepřichází, měli by být proškolení a určité chování Aktiva hotelu – musí se chránit, pojištění hotelu a zařízení, kontrolní mechanismy apod. Konciéř – býval dříve, přebíral klíče od pokojů

3.3.1

Klíčové oblasti hotelového managementu

Zákazníci: - hoteloví hosté - hosté ostatních zařízení hotelu - spolupracující firmy - Uspokojování potřeb zákazníka – MARKETING  balíčky

20

Personál: - management lidských zdrojů - cíl - efektivita pracovníků a spokojenost hostů = Správná osoba konající správnou práci s odpovídajícím úsilím ve správné atmosféře na správném místě a v pravý čas - 2 základní skupiny pracovníků: - v kontaktu s hostem (recepce, obsluha) - bez kontaktu s hostem (housekeeping, kuchyně, technická oddělení) Aktiva: - hotel, vybavení, zařízení, zásoby, příjmy z provozu, host a jeho majetek - Aktiva působí na uspokojování potřeb zákazníků prostřednictvím znalostí a dovedností personálu.

3.4

Budoucnost hotelnictví a gastronomie

- Kvalita sluţeb a úroveň pohostinství - Diferenciace, kreativita - Prestiţ oboru a řemesla - Zajištění kvalifikovaných pracovníků - Technologie a jak je budeme schopni vyuţít

3.5

Ubytovací činnost

- ţivnost volná - nevyţaduje prokázání odborné či jiné způsobilosti - ubytování v ostatních ubytovacích zařízeních do 10 lůţek ( moţnost poskytování snídaní)

21

Povinnosti pronajímatele: - provozní řád, - evidenční kniha, pronajímatel je plátcem poplatku obci Podnikání v ubytovacích sluţbách - Organizace sluţeb - Kvalita sluţeb - Marketing - Spolupráce Poplatky vztahující se na podniky poskytující sluţby CR: Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích - poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt, - poplatek za uţívání veřejného prostranství, - poplatek ze vstupného, - poplatek z ubytovací kapacity, - poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj.

3.6

Hotel revenue management

„Hotel revenue management podle Bonnie E. Buckhiester: Prodávat správný pokoj Správnému hostovi Ve správnou dobu Za správnou cenu Na správnou dobu pobytu Správným distribučním kanálem― Standardně, vlastník hotelu, generální ředitel, ředitel obchodu a marketingu nebo front office manaţer udávají cenu pokoje a to na konkrétní dobu a datum. S těmito cenami dále pracuje revenue manaţer, takzvaně je „řídí―. Jednoduchou ukázkou je odpověď na zdánlivě banální otázku: Kolik stojí váš pokoj? A odpověď by měla být: kdo jste, kolik pokojů byste chtěli a v jakém termínu?

3.6.1

Vliv ekonomie na cenu pokoje

Při hlubším zkoumání zjistíme, ţe na tvorbu ceny pokoje mají důleţitý vliv základní ekonomické aspekty a to nabídka a poptávka. Hotelový business je specifický v tom, ţe pracuje v určitých ohledech s pevně stanovenými mantinely. Počet pokojů je pevně stanovený a při vetší nebo menší poptávce nemůţe být ani zvětšen ani zmenšen. Tak jak jsme si uvedli v příkladě dva v případě konání nějaké akce v dané lokalitě, hotel můţe prodávat svůj omezený počet pokojů, který uţ nemůţe zvýšit. Jediným nástrojem maximalizace zisku je cena, čímţ se liší například

22

od půjčovny aut, která na daný termín můţe zajistit dostatečný počet vozidel k pronájmu. Tradiční cenová strategie Abychom plně porozuměli revenue managementu, musíme začít od samého začátku a to od nákladů a předpokládaného zisku. Pro názornost si představíme původní model zvaný jako „Hubbartův model― pojmenovaný na počest významného Chicagského hoteliéra Roye Hubbarta. Tato Hubbartova formule je velmi uţitečná, protoţe poţaduje znát investorovy plány a očekávání a také výši provozních nákladů. To můţe být zároveň problém, z toho důvodu, jak reálná jsou investorova očekávání v oblasti ROI (návratnost nvestice) a také správného stanovení provozních nákladů. Další a to výraznou komplikací můţe být stanovení průměrné obsazenosti, na základě které se stanoví průměrná cena pokoje nikoli naopak. Přes svoje omezení pro vedení hotelu je to zajímavý nástroj, který poukazuje na základní body tvorby rozpočtu: Zajištění adekvátní návratnosti investice Pokrytí hotelových fixních nákladů Stanovení a vyčíslení provozních nákladů hotelu Kalkulace všech ostatních příjmů (nebo ztrát) mimo ubytování Stanovení reálné a dosaţitelné ceny pokoje

3.6.2

Vliv internetu na cenové strategie

Management hotelu, který sleduje moderní trendy, ví jak důleţitá je tvorba ceny pokoje a to nejen k jednorázovému zaujetí zákazníku, tak i pro opakované vyuţívání hotelu. Je určitě mnoho strategií, ale většina z nich je zaloţena na jedné z následujících: Konkurenční cenová strategie – má stejné ceny jako jeho konkurenti - tel sleduje svoje hlavní vytipované konkurenty a podle nich stanovuje ceny buď stejné nebo niţší Strategie následování lídra trhu – hotel stanovuje ceny jako dominantní hotel na trhu, hotel sleduje pouze lídra trhu, svoje ceny směřuje podle něj Strategie prestiţ – hotel má nejvyšší ceny na trhu a nabízí za ně lepší produkt nebo úroveň sluţeb Důleţitá je hodnota značky, je – li hotel dostatečně silný, je to vhodná strategie, kdy hotel udává ceny a to v segmentu nejvyšším. Strategie slev – hotel redukuje ceny pod úroveň svých konkurentů i za cenu nedosaţení zisku.ato strategie se například velmi rozmohla během posledních let v Praze, kdy došlo k navýšení hotelové kapacity a sníţení obsazenosti.Hotely v Praze začaly pouţívat nástroj cen respektive slev k vyrovnání příjmů, coţ vedlo k cenové válce.

23

S nástupem internetu způsoby určování cen a strategií, známé z minulosti jsou definitivně ty tam. I kdyţ investoři budou stále vyuţívat tradiční nástroje pro výpočet návratnosti investic, strategie prodeje pokojů se od základu mění: Spotřebitelé pouţívají internet Konkurence pouţívá internet Internet umoţňuje zákazníkům pomocí specializovaných webových stránek provádět srovnání, kvality sluţeb, jejich šíře a hlavně ceny.

Základní kameny revenue managementu

3.7

Pro kaţdého GM (general manager) je důleţité rozumět kaţdému aspektu revenue managementu aby mohl optimalizovat výnosy a rovněţ minimalizovat náklady.

3.7.1

Tvorba „forecasts“

Forecasts (předběžný plán) jsou pro GM důleţitým nástrojem, který pouţívá k řízení hotelu. Musíme si uvědomit, ţe tyto forecasts mají vliv téměř na všechny oddělení hotelu. GM můţe podle poptávky měnit počet pokojských na úklid pokojů, velikost zásob potravin v závislosti na tom, zda se čeká plný hotel. Ať uţ bude mít tento forecasts různé podoby a formy měl by vţdy obsahovat následující data: Pokoje, které jsou ještě k prodeji Jiţ prodané pokoje, popřípadě, kdy budou potvrzeny jejich rezervace Odhadovaná obsazenost v daném období Odhadovaná ADR v daném období Odhadovaný RevPar (obrat za volný pokoj) v daném období Protoţe GM potřebuje tyto informace v různých časových obdobích, také podle času je můţe rozdělit na forecasts: Denní, Týdenní, Měsíční, Kvartální, Roční Dále mohou být děleny podle středisek, například na: Room revenue (obrat utrţený za prodané pokoje) Restaurants (obrat v restauračních zařízeních) Room service (obrat utrţený za servis jídel a nápojů přímo v pokojích) Banquets (obrat utrţený za jídla a nápoje během společenských akcí) Room hire (obrat za pronájem místností během společenských akcí) Other revenue (příjmy z parkování, drobného prodeje, minibary, atd.)

24

3.7.2

Řízení obsazenosti

Řízení obsazenosti má většinou na starost vedoucí recepce spolu s vedoucí obchodu a GM. Je to činnost pomocí, které se hotel snaţí ovlivňovat obsazenost hotelu. Nejedná se o přímé pouţití ceny, ale ostatní nástrojů, jako jsou například: MLOS – minimum length of stay (minimální délka pobytu) CTA – closed to arrival (uzavřeno pro příjezd) Na základě těchto, řekněme dvou základních nástrojů se FOM (front office manager) snaţí ovlivnit obsazenost hotelu. V případě vysoké obsazenosti hotelu se bude snaţit preferovat rezervace s delší délkou pobytu před krátkodobým pobytem, třeba i skupinky hostů (MSOL) nebo dokonce úplným uzavřením termínu příjezdu v určitém termínu (CTA).

3.7.3

Řízení ADR (průměrné dosaţené ceny za pokoj)

Je to další aspekt při posuzování úspěšnosti hotelu. Je velmi důleţité, kolik pokojů se prodá a ještě důleţitější za jakou ADR. Z tohoto důvodu se vyuţívají různé postupy, které vyuţívají strategie. Př.: Hotel s kapacitou má stanovenou pultovou cenu 125€ na víkend před vánocemi v termínu týden dopředu dosáhl toho, ţe 90% kapacity má vyprodáno. Protoţe očekává další poptávku, GM rozhodne o navýšení stávající ceny, aby byla dodrţena předpokládaná ADR.

3.7.4

Yield management

Yield management je systém předpovědi poptávky určení k maximalizaci obratu drţením cen nahoře v období zvýšení nabídky a rovněţ slevami dosáhnout atraktivních cen v období nízké poptávky. Hoteliéři vědí, ţe kdyţ poptávka po pokojích je vysoká, cena můţe jít nahoru, rovněţ tak, ţe kdyţ je poptávka nízká cena můţe klesat. Pro přesnější vyjádření změny některých z faktorů ať uţ zvýšení či sníţení poptávky slouţí ukazatel RevPar. RevPar (revenue per avaible room) = ADR x Occupancy % Yield management můţe být vnímám jako aplikování specifických taktik, které předvídají chování zákazníků a efektivně pracují s cenou za účelem maximalizace RevPar (obrat dosaţený za disponibilní pokoj). Důvody pro implementaci yield managementu jsou kdyţ: Poptávka po pokojích je různá podle dní v týdnu, v určité části měsíce nebo sezony Hotel má hosty, kteří jsou cenově citliví, tak i takové, kteří vyţadují sluţby a servis Rozdílnost poptávky je předvídatelná

25

3.8

Management distribučních kanálů

Distribuční kanály jsou zdroje potencionálních rezervací pokojů a rozumět jejich fungování je důleţité pro správné zvládnutí revenue managementu. Například telefonát do hotelu od potencionálního zákazníka, můţe být jedním distribučních kanálů. Prodejní kanály si můţeme rozdělit do několika skupin: Corporate client (korporátní zákazník) - Jedná se o skupinu zákazníků, kteří mají s daným hotelem podepsaný kontrakt. V kontraktu se obě strany zavazují ke splnění určitých podmínek, hotel na straně jedné poskytnout výhodnější ceny, které se z velké části odvíjí počty odbydlených nocí, které se zase na straně druhé zákazník zavazuje nakoupit. Wholesaler (velkoobchodník nejen s pokoji) - Jedná se o velké, často nadnárodní firmy, jako MIKI travel, Travco, GTA. Pracují na systému přeprodeje: - Hotel prodá pokoje wholesaler - Wholesaler přeprodá pokoje travel agent - Travel agent prodá pokoje individuálnímu zákazníkovi nebo skupině - Hosté vyuţívají hotel Je to poměrně komplikovaný systém, ve kterém je zapojeno více subjektů tudíţ více provizí. Walk-in - Jedná se o skupinu hostů, takzvaně z ulice, přicházejí bez rezervace, je to v celkovém objemu malá skupina oproti předchozímu kanálu, ale zase 100% z ceny rezervace zůstává hotelu. Telefon, Fax, e-mail - Jedná se o podobný princip přímého kontaktu s hotelem, host individuálně volá nebo pošle fax či e-mail do hotelu a zjišťuje moţnost ubytování, případný příjem je opět ze 100 % hotelu. GDS - Jedná se o zkratku Global Distribution System, tato platforma byla vyvinuta v devadesátých letech hlavními leteckými společnostmi a hotelovými konsorcii pro lepší distribuci svých produktů. Je systém zaloţený na bázi wholesaler. Tento systém vyuţívají jak cestovní kanceláře specializující se na jak na leasuare tak i business travelers. Webové stránky hotelu – přímý nástroj prodeje Webové stránky třetí strany – zprostředkovatelé na internetu - Jedná se o přímého prodejce, který za komise nabízí více hotelů z dané lokality. Hotely mezi sebou soupeří pomocí ceny, ale jsou i hodnoceny návštěvníky samotnými a pomocí různých komentářů, mohou ovlivňovat potencionální návštěvníky

26

4 Cestovní kanceláře a agentury 4.1

Cestovní kancelář

-základní provozní jednotka CR Zprostředkování Organizování Zabezpečování sluţeb souvisejících s CR Dle charakteru a rozsahu sluţeb: Základní cestovní kanceláře – poskytují sluţby v plném rozsahu, zabývají se pasivním cestovním ruchem, mají na výběr mnoho destinací, př. Čedok, Fischer Specializované cestovní kanceláře – specializují se buď na destinaci nebo na určitou formu, většinou malá cestovní kancelář V praxi dochází k prolínání obou typů těchto kanceláří. Příčiny ovlivňující vznik určité specializace Geografická poloha cestovní kanceláře Přijímající CK – zajišťují příjem klientů, kteří do destinace přijíţdějí, jednodenní výlety do okolí Vysílající – zabývají se většinou pasivním cestovním ruchem, vozí klienty do zahraničí

1.

2.

Spojení s jiným, obvykle dodavatelským subjektem – autodopravce se spojí s CK (budou nabízet autokarové zájezdy), CK s hotelovou společností, CK s leteckou společností

3.

Přímou vazbou vlastníka CK – vazba vlastníka na určitou destinaci (můţe z ní pocházet, vlastník CK má v destinaci osobní vazby) nebo majitel preferuje horskou turistiku, extrémní sporty, atd.

Rozdělení CK z hlediska velikosti Velké – nad 50 zaměstnanců (základní), největší u nás na trhu Čedok (největší obrat) Střední – 5-50 zaměstnanců Malé – do 5 zaměstnanců (specializované) Lze však dělit i podle obratu nebo podle počtu klientů. U nás registrováno něco kolem 760 CK.

27

Čedok - 1. Československá cestovní a dopravní kancelář (vznik 1920) (1926 Čedok) - Chorvatsko a Řecko - v zimě: Francie, Itálie, Rakousko 2004: cca 411 tis. klientů 2005: cca 426 tis. Klientů

4.1.1

Zaloţení a provozování cestovní kanceláře

období 1990-2001 – po revoluci byla obrovská liberalizace ţivností, podnikání na základě volné ţivnosti, na trhu bylo přes 10 tis. subjektů, které se povaţovali za CK, řada podnikatelů podnikala s neseriózními úmysly, časté krachy CK duben 2001: Zákon 159/1999 Sb. o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu (všechny CK pojištěny proti krachu) – vznikl kvůli ochraně klienta od 1.8. 2006: Zákon č. 214/2006 Sb., který novelizuje zákon č. 159/99 Sb., tento zákon se snaţí o soulad se směrnicemi EU ZÁKON O CESTOVNÍM RUCHU (Č. 159/1999 Sb.) Cíle - Ochrana spotřebitele v oblasti výjezdového CR, v případě ekonomického úpadku CK - Definovat práva a povinnosti CK a zákazníka - Skloubit ochranu spotřebitele se zájmy podnikatelských subjektů - Respektovat podmínky implementace právních předpisů ČR a Evropského společenství, směrnice EU č. 90/314/EHS o souborných sluţbách pro cestování, pobyty a zájezdy Ochrana klienta V případech kdy CK z důvodu svého úpadku: - neposkytne zákazníkovy dopravu z místa pobytu v zahraničí do ČR, pokud je tato doprava součástí zájezdu - nevrátí zákazníkovi zaplacenou zálohu nebo cenu zájezdu v případě, ţe se zájezd neuskutečnil - nevrátí zákazníkovi rozdíl mezi zaplacenou cenou zájezdu a cenou částečně poskytnutého zájezdu v případě ţe se zájezd uskutečnil pouze z části Obsah zákona Vymezení základních pojmů: zájezd zákazník Vymezení dvou nových ţivností: Provozování cestovní kanceláře (koncesovaná)

28

Provozování cestovní agentury (vázaná) Určení podmínek pro vydání koncesní listiny CK Definuje pojmy: Povinné smluvní pojištění Povinnosti cestovní kanceláře Cestovní smlouva Zájezd = kombinace minimálně dvou sluţeb cestovního ruchu (ubytování, stravování, činnosti průvodce, zajištění jazykového kurzu) - musí být nabízen za souhrnnou cenu - přes noc nebo déle jak 24 hodin, zájezdem není jednodenní výlet - 2. sluţba tvoří min. 20 % ceny - B/B (bed and breakfast) není zájezdem Zájezdem JE i jakákoli kombinace sluţeb CR sestavená aţ na základě individuálního poţadavku klienta = fortfeity Zákazník = osoba, která uzavřela cestovní smlouvu SOUHRN HLAVNÍCH ZMĚN VYPLÝVAJÍCÍCH ZE ZÁKONA Č.214/2006 SB.

- změna definice zájezdu; CA nesmí prodávat fortfaity - rozšířen výčet povinností CA (informovat zákazníka, pro kterou CK je prodej zájezdu zprostředkováván, před uzavřením cestovní smlouvy předloţit doklad o pojištění organizujících CK) - změna ručení (pojistitel kryje veškeré zájezdy prodané v době platnosti pojistné smlouvy, pokud není jiţ nový pojistitel) - zákaz pouţívání označení „CK― jiným subjektem neţ cest. kanceláří - CK jsou i CK z ostatních států EU a EHP Pojištění -> ručení př.1 Cestovní kancelář je pojištěna pojišťovnou A od 1.1.2006 do 31.12.2006 Od 1.1.2007 není pojištěna u ţádné pojišťovny V roce 2007 dojde k úpadku CK  pojišťovna A nekryje škody v roce 2007, lze se domáhat soudní cestou Postup při předloţení ţádosti o pojistné plnění - písemný nárok do 6 měsíců - platné cestovní smlouvy - doklad o uhrazení Doporučené zásady pro nákup zájezdu - výběr subjektu

29

- CA vystavuje certifikát CK jehoţ zájezdy prodává - při koupi zájezdu vţdy vyţadovat vystavení cestovní smlouvy a pojistného certifikátu (na jméno kaţdého účastníka zájezdu) - „5 P― na cesty – pas, peníze, pilulky, průvodce, pojištění

4.1.2

Činnost cestovní kanceláře (CK) - můţe prodávat zájezdy - nabízet a prodávat jednotlivé sluţby CR či jejich kombinace - zprostředkovávat prodej zájezdů či jednotlivých sluţeb CR či jejich kombinací pro jiné CK nebo CA či jiné osoby - prodávat věci související s cestovním ruchem (mapy, jízdenky, místenky, vstupenky,…) - CK i CA musí označit provozovnu a propagační materiály určené zákazníkovi slovy „cestovní kancelář― či „cestovní agentura“

4.1.3

Sluţby CK

- Standardní zájezdy / Fortfaity – hlavní činnost - Poskytování informací - Rezervace - Recepční sluţby - Tematické akce pro jednotlivce a skupiny - Lázeňské léčebné pobyty / Kongresové sluţby / Výlety, garantované trasy a transfery - Průvodcovské sluţby - Obstarání víz - Pojišťovací sluţby - Směnárenské sluţby - Prodej tuzemských, zahraničních dopravních cenin, kolků, map, cestovních pomůcek a jiného zboţí - Obstarání a předprodej vstupenek na kulturní a sportovní akce - Obstarání taxisluţby, půjčování aut

4.1.4

Povinnosti CK - Uzavřená pojistná smlouva - Koncesní listina - Označení materiálu a provozovny „cestovní kancelář― - Informovat v katalogu o všech skutečnostech, které mají vliv na rozhodnutí zájemce o koupi zájezdu (zákon přesně stanoví jednotlivé body) - Uzavřít s klientem písemnou cestovní smlouvu - Předat doklad o pojištění (i CA) - Povinnost CK i CA informovat MMR o zprostředkování prodeje zájezdu pro CK z jiných členských států (!změna!)

30

Podmínky pro vydání koncesní listiny - Všeobecné podmínky k provozování ţivnosti – 18let, trestní bezúhonnost, právní způsobilost, daňové nedoplatky - Smlouva s pojišťovnou o pojištění (Povinné smluvní pojištění proti úpadku cestovní kanceláře) - Podnikatelský záměr - Stanovisko MMR (Ministerstvo pro místní rozvoj) do 30 dnů - Dle vyjádření MMR ŢÚ vydá koncesi Povinné smluvní pojištění CK - Uzavírá pouze CK - 2001-2003: POOL: volné sdruţení pojistitelů - od r. 2004: jednotlivé pojišťovny - Doklady určené zákazníkovi (www.mmr.cz) - Označení pojišťovny - Podmínky pojištění - Způsob ohlášení pojistné události - Pojistná částka sjednána na min 30 % plánovaných ročních trţeb z prodeje zájezdů - Pojistné: 0,9 – 6 % z plán. trţeb - Spoluúčast CK na pojistné události: min. 2 % z plán. trţeb z prodeje zájezdů Cestovní smlouva - písemná - zákazník – CK - náleţitosti údaje o zákazníkovy a spolucestujících údaje o CK případně CA: zprostředkovatel specifikace zájezdu a sluţeb cena zájezdu, platební podmínky „Všeobecné záruční podmínky účasti na zájezdech― – součást cestovní smlouvy, CK si je stanovují individuálně, upravují vztah mezi klientem a CK, informují např. o rozsahu pojištění zájezdu, stornovací lhůty, reklamační sluţby - zkratky u zájezdu: BB, HB, FB, AI

4.1.5

Všeobecné záruční podmínky účasti na zájezdech

- Jsou součástí cestovní smlouvy - CK si je stanovují individuálně - Upravují vztah mezi klientem a CK - Informují o rozsahu pojištění zájezdu - Stornovací lhůty - Reklamační sluţby

31

Postup při předloţení ţádosti o pojistné plnění - písemný nárok nejpozději do 6 měsíců od vzniku pojistné události - platné cestovní smlouvy - doklad o uhrazení zálohy či plné ceny zájezdu Z geografického hlediska dělíme zájezdy: domácí zahraniční Podle způsobu přípravy: standardní, katalogové fortfaitové – zájezdy na základě individuálního poţadavku klienta, je šitý přímo na míru spotřebiteli Podle použitého dopravního prostředku: letecké / autokarové / vlakové / s vlastní dopravou Podle programu: pobytové – po celou dobu zájezdu ubytování na jednom místě (u moře, lyţařské zájezdy) poznávací – pokaţdé spíme někde jinde a poznáváme různé oblasti Příprava zájezdu 1) Vypracování trasy, itinerář zájezdu 2) Písemné smlouvy s partnery – jaký přepravce, potřebné ubytovací kapacity, průvodce, stravování, atd. 3) Kalkulace zájezdu 4) Nabídka a prodej

4.1.6

Kalkulace ceny zájezdu

Prodejní cena zájezdu = 1) Minimální nákladová cena + 2) Přiráţka / marţe – měla by zohledňovat reţii CK, míru zisku, odměnu nebo provizi pro naše smluvní partnery; (2 – 15%)

32

Postup stanovení ceny zájezdu Náklady na jednoho klienta + Rozpočitatelné poloţky – doprava, sluţby průvodce/delegáta + Přiráţka/marţe + Zákonné pojištění CK Dvojstupňová klkulace Předběţná cena (prodejní) – tvořím před realizací zájezdu, cena pouze pro klienta Výsledná cena (vyúčtování) – skutečné náklady na realizaci zájezdu, důleţitá pro účetnictví Liší se dle: - obsazenosti zájezdu – počítám s účastí 40 osob a nakonec jede jen 30 osob - kurzových rozdílů – kalkuluji dopředu a nevím jaké budou kurzy v době prodeje - nepředvídatelných nákladů atd. – porouchání autobusu, letadla,(potom se třeba musí postarat o klienty, dokud neodletí) Při výpočtu prodejní ceny zájezdu je třeba znát: - ceny sluţeb dodavatelů - předpokládaný devizový kurz v den úhrady sluţeb v zahraničí - minimální počet účastníků pro realizaci zájezdu, obvykle: - standard katalog 80% obsazenost - fortfait 95% obsazenost

4.1.7

Nabídka a prodej

Nabídka: - počet plánovaných účastnických míst, které má CK k dispozici na určitém místě v určitém čase Nepřímá nabídka - prospekt, katalog (kaţdoročně nový katalog nebo aktualizují pouze ceníky), plakát, veletrh - reklama v hromadných sdělovacích prostředcích (TV, rádio, atd.) - videokazety, výkladní skříně, vitríny - internet - prostory CK (výkladní skříň CK, webové stránky CK) Přímá nabídka - propagační dopis (dle databáze klientů) – pokud uţ s námi jeli, pošlu katalog, aby s námi jeli znovu - osobní nábor (pro skupiny, podniky, školy…) - vlastní prodej u pultu cestovní kanceláře

33

- činnost průvodců, přímých propagátorů, reprezentantů CK Prodej zájezdu - navázání kontaktu se zákazníkem - informování o jeho moţnostech a podmínkách účasti na zájezdu - uzavření cestovní smlouvy - doklad o pojištění CK

4.2

Cestovní agentura (CA)

- nesmí prodávat zájezdy pod svým jménem ani fortfaity (pouze zprostředkovatel pro CK, provizní prodej) - smí nabízet a prodávat jednotlivé sluţby CR - smí prodávat jednodenní výlety - smí zprostředkovávat prodej jednotlivých sluţeb CR pro jiné CK nebo CA či jiné osoby - smí prodávat věci související s cestovním ruchem - nesmí zprostředkovávat prodej zájezdu pro subjekt, který není CK

4.3

Průvodce cestovní kanceláře

Podmínky pro provozování průvodcovské činnosti: Vázaná ţivnost - 18 let - způsobilost k právním úkonům - trestní bezúhonnost - maturita - průvodcovské zkoušky – jsou zaštítěny ministerstvem školství, dají se dělat na ČEBUSU, potom získám certifikát, lze buď intenzivní (po dobu 14dnů kaţdý den třeba 8 hodin) nebo pouze o víkendech; skládá se z písemné a ústní části (itinerář zájezdu) a případové studie (vylosuji si situaci, která se nám můţe při zájezdu stát a nastínit svoji reakci), kurz stojí cca 4.000kč - zkouška ze světového jazyka – nejsou třeba státnice, uznávají moţná i maturitní zkoušku - praxe 3 roky Rozdělení: Průvodce poznávacích zájezdů Průvodce pobytových zájezdů Technický průvodce (tzv. pendl) – nachází se v dané destinaci, postará se o klienty, kteří přijeli, pracuje i pro více CK

34

Okruh znalostí průvodce: Informační minimum – minimum informací, které průvodce musí klientovy sdělit o daném místu Komparační minimum – informace, které se dají srovnávat s ČR (velikost, výše platu, cenová úroveň, atd. Historická paralela – informace z historie země, většinou se srovnávají dějiny daného státu s dějinami ČR Pokud mám průvodcovské zkoušky, můţu dělat pouze obecného průvodce, nemůţu provádět klienty po městech, je to nezákonné, protoţe kaţdé město má své místní průvodce. Charakteristika osoby průvodce (požadavky): - záliba v cestování - dobrá paměť a znalosti - orientační schopnosti - příjemné vystupování - znalost jazyků - řečnické nadání - vycházet dobře s cestovní kanceláří - dobrá komunikace s lidmi, umět vyhovět klientům

4.4

Informační centra

- bezplatné verbální informace o daném místě své působnosti minimálně v 1 světovém jazyce - otevřeno po celý rok, minimálně 5 dnů v týdnu - A.T.I.C. – Asociace turistických informačních center ČR

4.5

Time sharing

- sdílené vlastnictví nemovitosti k rekreačním účelům na určitý časový úsek = netradiční forma cestování, např. na 2-3 týdny v roce (koupím si právo uţívat nemovitost v destinaci na určité časové období v roce, koupím si to třeba na 20let - vznikl ve Francii - !!! není to zájezd-pojištění proti krachu chybí !!! - fixní týden (koupím si práva ţe můţu na té chatě bydlet kaţdý sudý týden po 20 let) X plovoucí týden - při podpisu smlouvy velká částka - RCI (Resort condominium International) – vlastní 2/3 světového timesharingového trhu, seriózní - 2,6 mil. členských rodin - 7 mil. osob pošle na dovolenou

35

- 3 600 letovisek, kde má apartmány, v 94 zemích světa - II (Interval International) – další velká timesharingová firma, seriózní - řada neseriózních firem, klamavá reklama – začali tento systém zneuţívat, pozvali si nás na prezentaci formou klamavé reklamy(vyhráli jste zájezd), podmínka přijít s partnerem; potom po nás chtěli podepsat smlouvu, hodně lidí podepsalo, dodatečně jsme zjistili ţe máme nejniţší úroveň (můţu na kanáry mimo sezonu, musím se tam nějak dopravit, atd.) - písemná smlouva ČJ z. 135/2002 Sb. - min. 3 roky, 15 dní k odstoupení, pokud smlouva nemá veškeré záleţitosti podle zákona můţu odstoupit aţ do 3 měsíců - práva lze prodat nebo dokonce zapůjčit

36

5 Dopravní sluţby Doprava ve všech jejích formách je základní podmínkou realizace cestovního ruchu. Na rozvoji dopravy je cestovní ruch přímo závislý (především historicky). Dopravní sluţby v CR = sluţby, které jsou spojeny se zajištěním vlastní přepravy účastníků cestovního ruchu a jejich zavazadel včetně informací o dopravním spojení, rezervování míst v dopravních prostředcích apod. Dopravu podle pouţitého dopravního prostředku členíme na: - Pozemní (ţelezniční, silniční) - Letecká - Vodní - Ostatní Podle oblasti dopravy na: - Vnitrostátní - Mezinárodní Podle jízdního řádu na: - Sluţby pravidelné dopravy - Sluţby nepravidelné dopravy

5.1

Ţelezniční doprava

- v cestovním ruchu je nejméně pouţívaná (vysoká cena, malá pruţnist způsobená závislostí na kolejích a nádraţích) - výhody: hromadnost, plynulost, relativní bezpečnost, nízká závislost na přírodních jevech a na ročním období - pravidelná i nepravidelná doprava - přeprava jízdních kol, nejčastěji ve vyhrazeném prostoru

5.2

Silniční doprava

- v ČR nejvíce vyuţíváná, i kdyţ vzrůstá i popularita letecké dopravy - výhody: přepravní rychlost, vysoká pohotovost k přepravě (pruţnost), cenová dostupnost - nevýhody: částečná závislost na počasí, plynulost, která je ovlivňována hustotou silničního provozu či haváriemi - v cestovním ruchu můţe probíhat dvěma základními formami, a to jako autokarová doprava nebo jako individuální mototuristika

37

5.2.1

Autokarová (autobusová) doprava

Pravidelná – dle jízdního řádu Nepravidelná – vzniká na základě smlouvy mezi dopravní společností a jiným subjektem - rozlišujeme jednorázovou dopravu (poznávací zájezdy, výlety …) a kyvadlovou (zpravidla ji zajišťuje cestovní kancelář na určité období pro přepravu svých klientů) - CK mohou mít vlastní vozový park anebo spolupracují s dopravci formou pronájmu vozu na sezónu či formou outsorcingu (vyuţívání externích firem).

5.2.2

Individuální mototuristika

- účastníci CR si např. zakoupí u cestovní kanceláře ubytování, stravování, ale k dopravě pouţívají vlastní automobil nebo si zapůjčí - moţnost vyuţít sluţeb Ústředního automotoklubu ČR

5.3

Letecká doprava

- jeden z nejrychleji se rozvíjejících oborů dopravy - přeprava většího počtu cestujících na střední a velké vzdálenosti - nejrychlejší druh dopravy, relativně bezpečný - s postupem času a snahou uspět v konkurenci, tedy sniţování cen a snahou přepravit maximum klientů začala klesat úroveň kvality sluţeb - dnes je letecká přeprava dostupná všem, především díky vzniku nízkonákladovýc leteckých společností (Low Cost Airline – př. Easy JET, Ryan Air …) - pro letecké společnosti je typické, ţe velmi úzce spolupracují s řadou ostatních subjektů CR - rozvoj elektronických letenek, tzv. ETIX, kdy letenka má všechny náleţitosti, ale existuje pouze jako zápis v rezervačním systému letecké společnosti. Lze ji obdrţet emailem nebo faxem. Pro odbavení je potřeba pouze platný cestovní pas. - letecké společnosti zajišťují pravidelné lety, dle leteckého řádu, a nepravidelné, zejména sezónní linky - v ČR slouţí k pravidelné civilní dopravě 4 letiště: Praha–Ruzyně, Ostrava–Mošnov, Brno-Tuřany, Karlovy Vary - současným trendem je slučování leteckých společností (např. ČSA spolu s Air France a americkou Delta tvoří společenství SKY TEAM) - většina letadel umoţňuje přepravu v kabinách různých tříd, které se odlišují rozsahem a úrovní poskytovaných sluţeb: o F – první třída (first class) o Y – ekonomická třída (economy class) – nejniţší kvalita sluţeb o C – klubová třída (business class, club class) – vyšší kvalita sluţeb přizpůsobená poţadavkům pasaţérů na obchodních cestách

38

5.4

Vodní doprava

- přeprava účastníku cestovního ruchu plavidly po vodních dopravních cestách - patří k nejstarším druhům přepravy osob - nejrozvinutější je v přímořských zemích a v zemích velkých splavných řek (např. Egypt – plavba po Nilu) - podle druhu dopravní cesty dělíme vodní dopravu na vnitrozemskou a námořní - typické znaky lodní přepravy: atraktivita, nízká přepravní rychlost, nepruţnost, nízká cena, značná přepravní kapacita - dělení: Hromadná vodní doprava (výletní lodě, okruţní plavby – trvají min. týden, trajekty – většinou pravidelné linky, kabotáţní plavba – plavba podél pobřeţí), Individuální vodní doprava (motorové čluny, jachty apod.)

5.5

Další druhy dopravy MHD – zajišťuje obvykle městský dopravní podnik či soukromý podnikatel vnitrostředisková doprava – osobní horská dopravní zařízení, pro přepravu cestujících, zavazadel i zásobování v horském terénu (př. visuté lanovky, pozemní kabinkové lanovky, lyţařské vleky)

5.6

Prodej a distribuce letecké přepravy

- proces zahrnující poskytování informací o letech, vytváření rezervací, vystavení dokladů a zajištění plateb - Vysoká náročnost na přesnost a spolehlivost (denně převezeno na pravidelných linkách cca 6 milionů cestujících). Existuje několik distribučních kanálů: - Prodej prostřednictvím vlastních distribučních kanálů leteckých dopravců - Prodej prostřednictvím cestovních agentur - Prodej přes internetové portály (portály leteckých společností a portály agentur) - Zvláštním typem je prodej charterových letů, který je řešen smlouvami přímo mezi dopravcem a objednavatelem přepravy (většinou cestovní kanceláře). Charterové smlouvy Vedle pravidelné letecké dopravy provozované na základě letových řádů existuje nepravidelná letecká doprava na objednávku - provozuje letecký dopravce, ale místa jsou nabízena objednavatelem. Obchodní riziko za vyuţití kapacity nese objednavatel. Prodej letenek přes internet Obnovení vlastních prodejů leteckých společností Výhody: - nízké náklady

39

- rychlé přiblíţení ke konečnému spotřebiteli - podchycení spotřebitelů do vlastní databáze - zrychlený tok peněz Nevýhody: - omezení jen na jednoho dopravce - nemoţnost kombinace linek více dopravců - nedůvěra zákazníků k prodeji a platbám přes internet Nezávislé internetové portály - realizováno cestovními agenturami - výhodou je nabídka různých dopravců - zatraktivnění těchto prodejů se zavedením elektronických letenek

5.7

Centrální rezervační systémy leteckých společností (CRS)

Nejdříve jednoduché systémy v rámci kaţdé letecké společnosti. Od 70.let 20.stol. rozvoj CRS umoţnil zapojení do prodeje i cestovní agentury, které tak získaly přístup k informacím a naopak letecké společnosti získaly přístup k široké veřejnosti. Agentury získávaly provizi z prodeje, a tedy měly stejný zájem jako letecké společnosti – prodat co nejvíce za co nejvyšší ceny.

5.8

Globální distribuční systémy (GDS)

Nabízí základní propojení mezi prodejními agenturami a leteckými společnostmi, hotely i půjčovnami aut. Postupný přechod od centrálních rezervačních systémů (CRS) jednotlivých leteckých společností na GDS umoţňuje nabídku letů nezávisle na leteckých společnostech. Jsou naplňovány z databází letových řádů, kapacit, cen a dalších poţadavků leteckých společností. Nejznámější GDS jsou AMADEUS a GALILEO.

5.9

IATA agentury

Organizace IATA zavedla proces akreditace agentur, které dodrţují provozní standardy, zajišťují profesionální úroveň a finanční spolehlivost. Tyto agentury obdrţí při splnění podmínek stanovených IATA akreditaci k prodeji a vystavování letenek. Mezi tyto podmínky patří vyškolení pracovníků pro prodej letenek, vybavení systémem GDS, zapojení do zúčtovacího systému BSP a sloţení zálohy nutné pro vyuţívání tohoto systému.

40

5.10 Non-IATA agentury Nemají oficiální akreditaci pro prodej letecké dopravy, ale zabývají se touto činností. Mají GDS a dělají rezervace, ale pro vystavení letenek musí spolupracovat s nějakou IATA agenturou.

5.11 BSP Zúčtovací systém zaváděný v 70.letech, umoţnil snadné zúčtování a převody peněz od agentur k dopravcům. Zajišťuje evidenci a dohled nad prodejem jednotlivými IATA agenturami a vystavuje jim faktury za prodej všech letenek za určité období bez ohledu na leteckou společnost. Zjednodušuje i převod peněz leteckým společnostem, kdyţ tyto obdrţí za určité období vţdy jednou platbou úhradu za všechny agentury, které jí v tomto období letenky prodaly. Prodej letenek prostřednictvím BSP dosáhl v ČR objemu přes 9 mld Kč a počet IATA agentur zapojených do systému BSP činil 162.

41

6 Legislativní podmínky pro podnikání v cestovním ruchu Právní formy podnikání FO – na základě ţivnostenského oprávnění – ohlašovací x koncesované PO – obchodní zákoník vymezuje: s. r. o., a. s., v. o. s., k. s., druţstvo

6.1

Základní pojmy v oblasti podnikání

Podnikání = soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosaţení zisku Podnikatelem je: - osoba zapsaná v obchodním rejstříku, - osoba, která podniká na základě ţivnostenského oprávnění, - osoba, která podniká na základě jiného neţ ţivnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů, - fyzická osoba, které provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu. Podnik = soubor hmotných, jakoţ i osobních a nehmotných sloţek podnikání, které slouţí k provozování podniku. Obchodní majetek: FO = majetek (věci, práva, pohledávky a jiné penězi ocenitelné hodnoty), který patří podnikateli a slouţí nebo je určen k podnikání. PO = její veškerý majetek. Neoprávněné podnikání = provozování činnosti bez ohlášení nebo povolení Místo podnikání fyzické osoby = adresa zapsaná jako místo podnikání v obchodním rejstříku nebo v jiné evidenci Obchodní firma =název, pod kterým je podnikatel zapsán v obchodním rejstříku. Nevztahuje se na FO, které v obchodním rejstříku nejsou zapsány. Firmou fyzické osoby musí být vţdy její jméno a příjmení. Provozovna = prostor, v němţ je uskutečňována určitá podnikatelská činnost, označen obchodní firmou nebo jménem a příjmením anebo názvem podnikatele, k níţ můţe být připojen název provozovny nebo jiné rozlišující označení Provozovatel cestovní kanceláře = podnikatel, který je na základě koncese oprávněn organizovat, nabízet a prodávat zájezdy. Cestovní smlouva = speciální druh smlouvy o dílo, na jejímţ základě vzniká právní vztah mezi provozovatelem cestovní kanceláře a zákazníkem, jehoţ předmětem je zájezd.

42

Pozn.: Pro start podnikání v oblasti cestovního ruchu je kromě Živnostenského zákona a Obchodního zákoníku třeba respektovat Zákon číslo 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu, ve znění pozdějších předpisů. Zájezd Zájezdem ve smyslu zákona je tedy pouze předem sestavená kombinace 2 a více sluţeb cestovního ruchu, z nichţ alespoň jednou je buď doprava, nebo ubytování, a to jen tehdy, pokud tato kombinace trvá déle neţ 24 hodin nebo pokud zahrnuje ubytování přes noc je nabízena k prodeji za souhrnnou cenu: - předem sestavená - kombinace sluţeb, které tvoří zájezd - za souhrnnou cenu

6.2

Ţivnosti

Ohlašovací: - ţivnostenské oprávnění vzniká dnem ohlášení na ţivnostenském úřadě - po splnění zákonem stanovených podmínek – právní nárok - dělení: o řemeslné - odborná způsobilost NEBO praxe o vázané - odborná kvalifikace A doklad o vykonání praxe; o volné - pouze všeobecné podmínky stanovené Ţivnostenským zákonem (existuje jedna volná ţivnost a v jejím rámci pak 80 oborů činností) Koncesované: - ţivnostenské oprávnění vzniká dnem, kdy rozhodnutí o udělení koncese nabude právní moci - bez právního nároku Získání ţivnosti ohlašovací - podáním ohlášení osobně nebo poštou u příslušného ţivnostenského úřadu - ţivnostenský úřad je povinen vystavit ţivnostenský list do 15 dnů od doručení ohlášení, - ohlášení je rovněţ nutné např.: zrušení či přerušení ţivnosti; přemístění či zánik podniku; otevření i zavření provozovny; - podmínky: o dosaţení minimální věkové hranice 18 let o výpis z trestního rejstříku – trestní bezúhonnost, o potvrzení o neexistenci daňového nedoplatku, o potvrzení o vlastnickém nebo jiném vztahu k nemovitosti, o doklad o dosaţeném nejvyšším vzdělání či praxi. Získání ţivnosti koncesované + ţádost o koncesi

43

- udělí Ministerstvo pro místní rozvoj do 60 dní - další obecné požadavky po získání živností: o otevření běţného podnikatelského účtu v bance; o přihlášení k registraci u místně příslušného správce daně o přihlásit sebe a zaměstnance u místně příslušné správy sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovny o podat přihlášku k povinnému úrazovému pojištění za zaměstnance

OHLAŠOVACÍ ŢIVNOSTI S VAZBOU NA CR Řemeslné ţivnosti Hostinská činnost - příprava a prodej pokrmů a nápojů k bezprostřední spotřebě v provozovně, v níţ jsou prodávány, provozována samostatně, - nebo společně s poskytováním ubytování v zařízení, která poskytují stravovací sluţby (například hotel, motel, penzion) Podmínky pro získání živnostenského oprávnění – Hostinská činnost - Všeobecné podmínky provozování ţivnosti

44

- Odborná způsobilost o doklad o řádném ukončení tříletého učebního oboru (kuchař-číšník, číšník-servírka, kuchař, kuchařské práce) a dokladem o vykonání tříleté praxe v oboru nebo o dokladem o ukončení studia příslušného studijního oboru střední odborné školy (kratší neţ 4 roky), a dokladem o vykonání tříleté praxe v oboru nebo o SŠ vzdělání v příslušném studijním oboru a dokladem o ukončení dvouleté praxe v oboru nebo o VŠ vzdělání příslušné vysoké školy a dokladem o vykonání jednoroční praxe v oboru. Vázané ţivnosti Provozování cestovní agentury - nabízení, prodej a zprostředkování prodeje jednotlivých sluţeb cestovního ruchu Poskytování tělovýchovných a sportovních služeb Provozování tělovýchovných a sportovních zařízení a zařízení sloužících regeneraci a rekondici Vodní záchranářská služba Masérské, rekondiční a regenerační služby Provozování solárií Průvodcovská činnost - průvodcovská zkouška není povinná, lze ji vykonat u vybrané organizace (2001-2008 stanovena vyhláškou 259/2001 Sb.) - Kvalifikační zkouška - Jazyková zkouška - tělovýchovná a sportovní - realizace programů pohybově rekreačních, programů na redukci tělesné váhy či extrémně sportovních (například rafting), včetně instruktáţe - v oblasti CR - doprovázení skupiny osob nebo jednotlivců, při němţ je v jazyku dle jejich výběru poskytován výklad o kulturním a přírodním dědictví země - horská - organizování a provádění jednotlivců nebo skupin v horském prostředí, Průvodcovská činnost horská - střední vzdělání s maturitní zkouškou a dílčí kvalifikace pro horskou průvodcovskou činnost (instituce s akreditací MMR) - osvědčení o rekvalifikaci nebo jiný doklad o odborné kvalifikaci pro příslušnou pracovní činnost vydaný zařízením akreditovaným Ministerstvem školství, mládeţe a tělovýchovy, nebo ministerstvem, do jehoţ působnosti patří odvětví, v němţ je ţivnost provozována, a 4 roky praxe v oboru Horský průvodce - Český horský průvodce musí mít ukončený státem akreditovaný rekvalifikační kurz průvodcovská činnost horská, který ho opravňuje k vedení v horském terénu dle obsahu rekvalifikačního kurzu.

45

- Mezinárodní horský průvodce - vzdělání dle UIMLA (Union of International Mountain Leader Associations ) - Mezinárodní horský vůdce IFMGA/UIAGM (International Federation of Mountain Guides Association) Volné ţivnosti Poskytování sluţeb pro zemědělství a zahradnictví Chov domácích a zoologických zvířat a poskytování souvisejících sluţeb Výroba potravinářských výrobků Výroba nápojů Zprostředkování obchodu a sluţeb Velkoobchod Specializovaný maloobchod a maloobchod se smíšeným zboţím Maloobchod motorovými vozidly a jejich příslušenstvím Ubytovací sluţby Pozemní doprava vyjma ţelezniční a silniční motorové dopravy Pronájem a půjčování věcí movitých Překladatelská a tlumočnická činnost KONCESOVANÉ ŢIVNOSTI S VAZBOU NA CR Provozování cestovní kanceláře - nabízení a prodej zájezdů, jednotlivých sluţeb cestovního ruchu Směnárenská činnost - nákup cizí měny Silniční motorová doprava osobní Taxisluţba Vnitrozemská vodní doprava Provozování cestovní kanceláře dle ŢZ - koncesovaná činnost požadavky: - vysokoškolské, vyšší odborné, střední vzdělání s maturitou v oblasti cestovního ruchu, - vysokoškolské vzdělání a 1 rok praxe v oboru, - vyšší odborné vzdělání a 3 roky praxe v oboru, - střední vzdělání s maturitou a 6 let praxe v oboru, - doklad o rekvalifikaci a 6 let praxe v oboru. - k ţádosti o koncesi se vyjadřuje Ministerstvo pro místní rozvoj - nutná Pojistná smlouva, Podnikatelský záměr, Prohlášení (prohlášení, ţe za posledních 5 let nebylo zrušeno ţivnostenské oprávnění, ţe nebylo zrušení jeho podnikatelské činnosti), Prověření ţádosti ţivnostenským úřadem, Provozování cestovní agentury dle ŢZ - ohlašovací ţivnost – vázaná Požadavky: - vysokoškolské vzdělání a 1 rok praxe v oboru,

46

- střední vzdělání s maturitou a 3 roky praxe v oboru Povinnosti: - v propagačních i jiných materiálech vţdy informovat pro kterou CK je prodej zájezdu zprostředkován, před uzavřením cestovní smlouvy předloţit k nahlédnutí doklad o pojištění záruky pro případ úpadku CK ZMĚNY V SOUVISLOSTI S NOVELOU ZÁKONA 159/99 Sb.

Zájezd je kombinace sluţeb sestavená na základě „individuální objednávky“ - předem stanovená kombinace sluţeb i ta sluţba na základě individuální objednávky - zájezdem je kombinace minimálně 2 sluţeb (překročit rozsah 24 hodin) Jako CK jsou definovány i CK z ostatních států EU a EHP (Evropský hospodářský prostor) - CK z jiných států EU a musí splňovat podmínky pro vznik a provozování CK udané v té naší novele zákona (pojištění proti úpadku pro zajištění ochrany spotřebitele) Rozšířen výčet povinností CA - informovat zákazníka, pro kterou CK je prodej zájezdu zprostředkován (pouţití cestovní smlouvy dané CK která zájezd organizuje a musí jasně informovat zákazníka, ţe se jedná o produkt té CK) - před uzavřením cestovní smlouvy předloţit doklad o pojištění organizující CK Povinnost CK i CA informovat MMR o zprostředkování prodeje zájezdu pro CK z jiných členských států Uzavřená pojistná smlouva se vztahuje na veškeré zájezdy prodané v době její platnosti - prodané = před vydání této novely docházelo k problémům ve smyslu, ţe zákazník si koupil zájezd ale neţ došlo k realizaci zájezdu se mohly změnit různé podmínky, např. změnila pojišťovnu a pojištěná uţ být nemusela (pokud je zájezd prodaný je pojištěný!!! Pro ochranu spotřebitele) Zákaz pouţívání označení „CK― jiným subjektům neţ cestovní kanceláře (protoţe některé CA pouţívaly toto označení a tím zároveň klamali zákazníky)

6.3

Povinné pojištění CK

Zákon číslo 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu Cestovní kancelář je povinna sjednat pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře, na základě něhoţ vzniká zákazníkovi pojištěnému cestovní kanceláří právo na plnění v případech, kdy cestovní kancelář z důvodu svého úpadku: o neposkytne zákazníkovi dopravu z místa pobytu v zahraničí do České republiky, pokud je tato doprava součástí zájezdu, o

nevrátí zákazníkovi zaplacenou zálohu nebo cenu zájezdu v případě, ţe se zájezd neuskutečnil, nebo

o

nevrátí zákazníkovi rozdíl mezi zaplacenou cenou zájezdu a cenou částečně poskytnutého zájezdu v případě, ţe se zájezd uskutečnil pouze zčásti

47

Pojistná smlouva musí být sjednána tak, aby se pojištění vztahovalo na veškeré zájezdy prodané v době platnosti pojistné smlouvy. Pojišťovna předá cestovní kanceláři kromě pojistky rovněţ doklady určené zákazníkům, které musí obsahovat informace o uzavřeném pojištění: o zejména označení pojišťovny, o podmínky pojištění, o způsob oznámení pojistné události. Cestovní kancelář je povinna předat tento doklad zákazníkovi současně s cestovní smlouvou. V současné době nabízí pojištění cestovních kanceláří proti úpadku pět pojišťoven: Česká podnikatelská pojišťovna, Europäische Reiseversicherung AG, Generali pojišťovna, UNIQA pojišťovna, Union pojišťovna V současné době je pojištěno přibliţně 940 cestovních kanceláří. Seznam pojištěných cestovních kanceláří lze nalézt na stránkách Ministerstva pro místní rozvoj. Povinnosti vyplývající pro CK - uzavřít pojištění záruky pro případ úpadku CK - kaţdoročně vyplňovat rozsáhlý dotazník o činnosti a výsledcích hospodaření CK a předkládat společně s Výsledovkou a Rozvahou pojišťovně - uhradit pojistné stanovené pojišťovnou v závislosti na ročním obratu (dle vyhodnocení rizikovosti CK v rozsahu 1-4% ročního obratu) - sloţit částku ve výši spoluúčasti pro případ úpadku na účet pojišťovny (dle vyhodnocení rizikovosti CK v rozsahu 6-10% pojistného plnění pojišťovny, přičemţ toto pojistné plnění je ve výši 30% ročního obratu CK) - předat při uzavření kaţdé cestovní smlouvy doklad o pojištění pro případ úpadku ITQ Kodex zahrnuje více neţ 50 poloţek, které konkrétně stanovují výši reklamační náhrady v procentech z ceny zájezdu u kaţdé jednotlivé sluţby, kterou cestovní kancelář nabízí – převzetí Frankfurtské tabulky. Přínos ITQ kodexu pro CK - Stanovená jasná a transparentní pravidla řešení reklamací - Pouţíván evropský standard - Administrativní zjednodušení vyřizování reklamací - Ochrana před neoprávněnými nároky klientů - Moţnost postupného předání reklamačního procesu nezávislému arbitrovi Informování o cenách při poskytování sluţeb cestovních kanceláří Při nabídce a prodeji zájezdů musí prodávající spotřebiteli poskytnout informaci o konečné ceně zájezdu, která má být zaplacena. Je-li informace o ceně zájezdu tvořena z více sloţek, uvede prodávající také aktuální cenu všech oddělených sloţek. Nelze-li

48

cenu některé sloţky zájezdu uvést, musí v nabídce zájezdu informovat o čase a místě zpřístupnění této ceny pro spotřebitele jiným vhodným způsobem.

6.4

Dopravní sluţby

-jsou součástí materiálně technické základny podmínka rozvoje CR vzájemná závislost (např. vím, ţe se rozšiřuje letecká doprava...rozvíjí se CR mezinárodně, v rekreačních střediscích by měla být dobrá infrastruktura) sluţby související - informace o spojení - rezervace - prodej dopravních cenin - úschova a přeprava zavazadel - doplňkové sluţby (vytváří konkurenceschopnosti) Podmínky pro provozování dopravních sluţeb v ČR poskytování dopravních sluţeb upraveno v § 760 aţ 764 občanského zákoníku o smlouvě o přepravě osob (mezi zákazníkem a dopravcem) dopravní řády ŹELEZNIČNÍ DOPRAVA -zákon č. 266/1994 Sb. O dráhách ARES – automatizovaný rezervační systém (vyuţívá se k vnitrostátní dopravě, k vydávání jízdenek) CIV (Cenvertion internationale voyagerus) – Mezinárodní dohoda o přepravě cestujících a zavazadlech po ţeleznici (pravidla jsou sjednána pro cestování přes státy) TCV (Tarif commun voyageurs) – Společný mezinárodní tarif pro cestující a zavazadla LETECKÁ DOPRAVA -zákon č. 225/2006 Sb.o civilních letectví ze dne 1. července 2006 Nařízení ES číslo 261/2004 -povinnosti leteckých dopravců v případě zrušení nebo zpoţdění letu Nařízení ES číslo 2111/2005 -černý seznam leteckých společností (které nejsou prověřeny v EU) ICAO (International Civil Aviation Organization) – Mezinárodní organizace civilních letectví (Hlavní činnost je zaměřena na oblast technickou, ekonomickou a právní. V těchto třech oblastech jsou sjednocena pravidla pro let.spol., které jsou členy této organizace.) IATA (International Air Transport Association) – Mezinárodní sdruţení leteckých dopravců (zabývá se dopravou distribuční činností – propagace, atd.) Tyto organizace jsou důleţité pro stanovení jednotných letových řádů, jednotlivé kódy…atd. (Také bezpečnost)

49

- Národní aliance -ONEWORLD (v čele s British Airways a American Airlines) -QUALIFLYED (swissair) -ALIANCE (Lufthansa, United Airlines) -WINGS (KLM, North West, Continental Airlines, Alitalia) -SKY TEAM (Air France, Delta Airlines, ČSA) účel: větší pokrytí trhu, spolupráce,… - Nízkonákladové letecké společnosti -Ryanair -Easy Jet -SkyEurope (největší nízkonákladová společnost na území Evropy) - Černá listina (neprověřené společnosti) - Příplatky k letenkám (pohonné hmoty,…) SILNIČNÍ DOPRAVA 111/1994 Sb. Zákon ze dne 26. dubna 1994 o silniční dopravě Nařízení ES č.561/2006 o harmonizaci sociální legislativy týkající se silniční dopravy (podmínky pro převáţně dálkové autobusové linky) Licence k provozování linkové osobní dopravy DPH v SRN VODNÍ DOPRAVA 61/2000 Sb. Zákon ze dne 24. února 2000 o námořní plavbě 114/1995 Sb. Zákon ze dne 25. května 1995 o vnitrozemské plavbě Dotace a programy PROGRAMOVACÍ OBDOBÍ 2007 – 2011 Integrovaný operační program (IOP) Regionální operační programy (ROP) Programy přeshraniční spolupráce Program rozvoje venkova (PRV) Národní program podpory cestovního ruchu Programovací období 2007 - 2013 je období, ve kterém EU realizuje cíle své regionální a strukturální politiky. Jednotlivé členské země, pro které členské země zpracovávají vţdy nové programové dokumenty: V těch je stanoven rozpočet a jsou definovány a nastaveny nové cíle a priority, jeţ se členské státy v daném období snaţí dosahovat a naplňovat v souladu se základními strategickými dokumenty EU.

50 NÁRODNÍ PROGRAM PODPORY CESTOVNÍHO RUCHU

Program je zaměřený na tvorbu nových produktů domácího cestovního ruchu, včetně marketingové podpory nově vytvořených produktů a také na vytvoření podmínek pro realizaci nových produktů domácího cestovního ruchu ve vztahu k cestovnímu ruchu pro všechny. Podpora je poskytována formou dotace, která můţe dosáhnout maximální výše 50 % celkových způsobilých výdajů akce.

Nejvýznamnější zákony a právní úpravy v oblasti podnikání č. 455/1991 Sb. Zákon o ţivnostenském podnikání (Ţivnostenský zákon) č. 513/1991 Sb. Obchodní zákoník č. 159/1999 Sb., Zákon o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu, ve znění pozdějších předpisů č. 040/1964 Sb. Občanský zákoník č. 634/1992 Sb. Zákon o ochraně spotřebitele v oblasti cestovního ruchu: č. 013/1993 Sb. Celní zákon č. 219/1995 Sb. Devizový zákon č. 326/1999 Sb. Zákon o pobytu cizinců na území České republiky č. 295/2001 Sb. Vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 295/2001 Sb. o provádění a obsahové náplni zkoušky odborné způsobilosti pro výkon průvodcovské činnosti v oblasti cestovního ruchu č. 137/2004 Sb. Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 107/2001 Sb. o hygienických poţadavcích na stravovací sluţby a o zásadách osobní a provozní hygieny při činnostech epidemiologicky závaţných 6.5

Systém řízení cestovního ruchu

ČESKÁ REPUBLIKA Systém řízení turismu je zaloţen na vzájemném působení nejméně 3 typů relativně samostatných subjektových podsystémů. Těmito podsystémy jsou: 1) Oficiální řídící systém a jeho struktura – to jsou orgány, které mají ze zákona pravomoci v cestovním ruchu a) nejvyšší stupeň - stát, tj. Ministerstvo pro místní rozvoj, dále ostatní ministerstva a orgány, které se také podílejí na řízení cestovního ruchu. Ministerstvo pro místní rozvoj je hlavním a odpovědným orgánem za cestovní ruch. Vypracovává různé strategie a koncepce týkající se rozvoje cestovního ruchu v České republice, spolupracuje s regiony a podporuje v nich rozvoj cestovního ruchu. Fyzickým a právnickým osobám v regionech přiděluje finanční prostředky a je správcem prostředků ze strukturálních fondů Evropské unie. Spolupracuje s ostatními orgány cestovního ruchu, navrhuje zákony, vydává vyhlášky týkající se cestovního ruchu. Sleduje a analyzuje statistické údaje o cestovním ruchu, zastupuje Českou republiku v zahraničí a další. Na řízení cestovního ruchu se podílejí i další ministerstva, a to např. Ministerstvo prů-

51

myslu a obchodu v oblasti ţivnostenského podnikání, Ministerstvo dopravy v dopravě letecké, silniční, v budování dopravní infrastruktury, Ministerstvo zdravotnictví v oblasti lázeňské péče, Ministerstvo zahraničních věcí v oblasti vízové politiky, Ministerstvo kultury v oblasti umění, kultury aj., Ministerstvo financí v oblasti daňové politiky a další ministerstva. Český statistický úřad sbírá, analyzuje a vyhodnocuje data v oblasti cestovního ruchu a Česká národní banka se podílí kursovou politikou, devizovými prostředky aj. b) střední stupeň – krajské úřady - řídí cestovní ruch na území kraje prostřednictvím odborů pro cestovní ruch. Připravují analýzy a koncepce rozvoje území, vypracovávají programy na rozvoj turismu v kraji a vytváří podmínky pro tento rozvoj. V Praze je hlavním orgánem Magistrát hl. města Prahy, který je také zřizovatelem Praţské informační sluţby, vlastníkem Kongresového centra Praha, Obecního domu a další. c) niţší stupeň – městské a obecní úřady - vytváří koncepce rozvoje cestovního ruchu, vydávají vyhlášky a shromaţďují potřebné finance pro podporu cestovního ruchu. 2) Profesně – zájmový podsystém, který je tvořený subjekty, které se na základě společných zájmů spojují za určitým účelem do různých organizačních struktur – např. Asociace cestovních kanceláří ČR, Asociace turistických informačních center, Sdruţení lázeňských míst, Asociace hotelů a restaurací aj.

52

7 Perspektivní formy cestovního ruchu Specifické formy CR - zábavní a atrakční CR, gurmánský, kongresový, incentivní, městský, venkovský, náboţenský, CR seniorů, mládeţe, zdravotně postiţených, lovecký CR, dobrodruţný, cykloturistika, veletrţní CR, kulturní, sázkový, nákupní.

Kongresový cestovní ruch

7.1

- z latinského slova „congressus― = setkání, společenský styk, kontakt. - „Kongresový průmysl― (Meeting Industry – MICE) = organizování kongresů, symposií, konferencí, seminářů, výstav a veletrhů, výročních shromáţdění, ale téţ incentivní turistiku. - MICE: Meetings = setkání, schůze, Incentives = incentiva, motivační pobyty, Conventions/Conferences = kongresy/konference, Exhibitions/Events = výstavy/akce. - Kongresová turistika = specializovaná forma CR, která zahrnuje soubor činností spojených s cestováním a pobytem lidí v kongresovém místě. - Kongresové akce probíhají ve světové metropoli.

7.1.1

Specifika kongresové turistiky

- Nejedná se o klasický skupinový zájezd, účastníci kongresu jsou lidé vzdělaní, ze středních či vyšších vrstev. - Cílem účastníků je setkávat se s ostatními, vyměňovat si a získávat informace, rozšiřovat obzor, získat větší přehled, uspokojovat společenské potřeby. - Náklady se hradí prostřednictvím vysílající země. - Doprovodné akce dosahují aţ dvojnásobného objemu obratu přímého sektoru CR. - Pro pořádající město znamená konference vysoký příjem do rozpočtu. - Potlačení sezónnosti, rovnoměrné vyuţití kapacit. Sezóna kongresů: květen, červen, září, říjen, listopad. - Upevňuje státní prestiţ. - Málo podléhá ekonomickým tlakům, změnám devizových kurzů. - S kongresy jsou spojeny společenské a reprezentační události.

7.1.2

Produkty kongresové turistiky

Kongres – formální setkání většího mnoţství lidí odborného zaměření, obsahem jsou přednášky, diskuse, konzultace. Konference – menší akce, řeší konkrétní téma, diskuse, hledání faktů, konzultace, kratší neţ kongresy, výsledky a průběh ve sborníku, závěrech, protokolu nebo usnesení. Sympozium – setkání úzce specializovaných odborníků, cílem je najít řešení daného problému, znak: monotematičnost.

53

Kolokvium – setkání osob z akademického prostředí, cílem je výměna názorů a zjištění společných zájmů, má tematický a pracovní charakter, organizováno nepravidelně. Seminář – setkání zaměřené na seznámení s aktuálními problémy a úkoly. Dle počtu účastníků se dělí: Malé – do 50 = účastníků Středně velké = 50 – 300 účastníků Velké = více neţ 300 účastníků Statistiky zajišťuje Kongresové oddělení UIA (Unie mezinárodních asociací) – do šetření zahrnují ta setkání, kde: - minimální počet účastníků 300, - alespoň 40% cizinců, - minimálně 5 různých zemí, - doba konání alespoň 3 dny. Většina kongresových akcí se koná v Evropě, pak Amerika a třetí Asie. Hlavní hostitelské země: USA, Francie, Německo, Velká Británie, Itálie, Španělsko… Nejvýznamnější centra: Londýn, Paříţ, Vídeň, Brusel, Řím…

7.1.3

Kongresová města

Města první volby – 2000 – 3000 hotelových pokojů (4-5 *), alespoň 500 lůţek, mezinárodní letiště, 1 a více kongresových center, přírodní a turistické atraktivity, stravovací a zábavní zařízení, doprovodné sluţby, kapacita hlavního sálu největšího zařízení dosahuje min. 500 míst. Města druhé volby – 1000 – 1500 hotelových pokojů (4-5 *), alespoň 200 lůţek, 500 lůţek 3-5 *, mezinárodní letiště vzdálené do 2 hodin, kongresové centrum, přírodní a turistické atraktivity, stravovací a zábavní zařízení, doprovodné sluţby, kapacita hlavního sálu největšího zařízení dosahuje min. 500 míst. Města třetí volby – 500 – 1000 hotelových pokojů (4-5 *), mezinárodní letiště vzdálené více jak 2 hodiny, kongresové centrum, stravovací a zábavní zařízení, doprovodné sluţby, České Budějovice, Jablonec nad Nisou, Jihlava, Jindřichův Hradec, Mělník, Průhonice, Přerov, Tábor, Zlín, Znojmo… Praha se podílí na kongresovém průmyslu v ČR skoro 90%

7.1.4

Mezinárodní organizace

Mezinárodní sdruţení kongresových center (AICP) – základní orgán vedoucích a výkonných manaţerů kongresových center z celého světa, sdruţuje více neţ 100 členů.

54

International Congress and Convention Association (ICCA – Mezinárodní sdruţení pro kongresy a konference) – zaloţena jako sdruţení CK, sídlí v Nizozemí, sdruţuje členy z téměř 80 zemí

7.2

MICE akce otevřené – počet účastníků není předem znám, důraz na propagaci (přístupné široké veřejnosti – event marketing (různý rozsah, doby trvání), dny otevřených dveří v pivovaru Starobrno) uzavřené – počet účastníků je znám předem, bez propagace, nositelé referencí

7.3

Funkce MICE vědecko – informační: předání a výměna informací, i výměna osobních kontaktů kulturně – poznávací: akce (vícedenní) musí být proloţeny kulturními aktivitami (indolové outdorové) (40%), mnoho lidí se rozhoduje i jen kvůli doprovodnému programu ekonomická: průměr je to 6000 Kč za účastníka za den

7.3.1

Místa pořádání MICE akcí

kongresová centra – s hotelem, vybavené dostatečně, (4 – 5 hvězdiček), několik kongresových hal, bývá i jedna (velká ratejna, která se rozděluje stěnami na menší) kongresové haly – jednoúčelová zařízení (jedna nebo dvě haly), není tam takové technické zázemí, nevleze se tam tolik účastníků víceúčelové haly – např. rondo, haly které se pouţívají na sportovní i kulturní akce hotely a hotelové komplexy výstavní a veletrţní areály – veletrhy Brno, velké mnoţství hal, variabilní a mobilní, nevýhodou musíme se vejít do časového rámce, tyto haly nemusí působit přímým dojmem vysoké školy – zasedací (přednáškové) místnost, jde o to najít čas, nedostatečné parkovací moţnosti či ubytovací, nedostatečné audiovizuální vybavení specifická místa konání – muzea, tenisová hala, bezcelní zóna, kulturní památky – hrady, zámky, fary Typy doprovodných akcí: společenské večery – přímo v těch místech, kongresová centra, hotely, přesouvá se i do divadel, či restaurací či hotelů kulturní akce – koncert (určitá hudba, ne rock) program pro doprovázející osoby – např. pro prezidentovu manţelku

55

předkongresové akce – setkání v předvečer pokongresové akce – s etkání po 3 měsících

7.3.2

Organizace působící v MICE

CONVENTION BUREAU – destination convention, Praha 2001, Czech convention bureau – národní, zaloţil Czech Tourism s praţským, Moravia convention bureau – Jihomoravský kraj (nikdo nebude řešit nějaký kulturní záţitek s majitelem kongresové haly, ale řeší to přes toto, např. kvůli papeţi zavřeli kus dálnice, taky to tak řešili, kongresy se řeší 4 – 5 let dopředu) PCO - profesion convention organization – něco jako cestovní kanceláře, na ně se obrací pořadatel, aby mu zorganizovali kongres, dává dohromady všech dodavatele, veškerou komunikaci zajišťuje (v ČR jeden)

7.3.3

Poskytovatelé sluţeb

- tlumočení - ubytování - strava - místo - doprovodný program - AV technika (1 jediná firma v ČR) - doprava

7.3.4

Plánování MICE akcí

- menší akce se dají zvládnout za rok, větší 4 – 5 let, sezóna květen aţ červen, listopad aţ prosinec, teď uţ celý rok - cíl akce - typ akce - velikost akce – národní, mezinárodní, lokální - informace o účastnících – kdo to bude, - poţadované sluţby

7.3.5

Kalkulace v MICE

- fixní náklady (nájemné haly) - variabilní náklady (parkovné, ubytování, stravování) - kalkulace celkové ceny včetně zisku - návrh slev (mnoţstevní, časové – zaregistruje dopředu půl roku, čtvrt roku, na místě bývá ceny vyšší) - vypracování cenových variant - psychologická úprava ceny

56

7.3.6

Materiály pro účastníky MICE

- předmět jednání (všechny prezentace, určitě program jednání) - program jednání - doprava (individuálně, hromadně, mezinárodní letiště – důleţité osoby se nebudou přepravovat po dálnici, jsou velmi drazí a nechtějí ztrácet čas na cestě, profesionální přístup) - finanční informace – informace ceny ubytování - kontakt (v dnešní době především elektronicky, telefon)

7.3.7

Trendy v MICE

- nedostatek kvalifikovaného personálu (odborně a prakticky zaměřených škol) - nástup outsourcingu - netradiční místa setkávání - multikina (hodně sálů, ale málo denního světla) - dopravní prostředky - jednoúčelové sportovní haly - letištní haly - hrady a zámky

7.4

Lázeňský CR

- zaměření na léčení a obnovu fyzických a psychických sil lidí, a to za vyţití léčivých přírodních zdrojů. - Funkce: léčení, doléčování, prevence lidských onemocnění. - tolik nepodléhá sezónnosti. - v ČR vyspělé lázeňství. Největší konkurent Maďarsko. - minimální délka pobytu v ČR 21 dní. Potřeby lázeňských hostů – 6R: - léčení (remedy), - rehabilitace (rehabilitation), - obnova (revitalize), - odpočiněk (relax), - uvolnění (reflex), - potěšení (rejoice). Z hlediska úhrady a způsobu čerpání lázeňských sluţeb členíme lázeňskou péči na: komplexní (zcela hrazeno pojišťovnou), příspěvkovou (hrazena pouze část), samopláteckou (zákazník si náklady hradí sám).

57

Ubytovací sluţby: - lázeňská klinika, - lázeňské sanatorium, - lázeňský hotel, - lázeňský penzion, - ubytování v soukromí, - balneoprovoz. Stravovací sluţby: - v lázeňských domech s komplexní lázeňskou péčí, - mimo lázeňské domy. Doplňkové sluţby: - obchodní sluţby (např. prodej upomínkových předmětů), - peněţní sluţby (např. banky, směnárny), - dopravní sluţby (např. lanovky), - další sluţby (např. kadeřnictví, kosmetika, prádelny, čistírny). Základní formy distribuce v lázeňství: Přímé: o přímý prodej individuálním klientům, o prodej zdravotní pojišťovnám. Nepřímé: o provizní prodej prostřednictvím CK, o prodej prostřednictvím zprostředkovatelů, o prodej firmám, organizacím, svazům… Zdravotní CR sportovně-rekreační CR, wellness, beauty, vital, léčebný CR, lázeňský CR, jiné formy.

7.5

Venkovská turistika

- téţ rurální turistika (zelená turistika) - aktivity jsou bezprostředně spjaty s přírodou, krajinou a venkovským prostředím - decentralizace ubytovacích zařízení - ubytovací a stravovací kapacity jsou niţší kvality

58

- ubytování v soukromí nebo v hromadných zařízeních - pokud kapacita nepřesáhne 10 lůţek na objekt = ţivnost volná; hromadná zařízení = řemeslná ţivnost na hostinskou činnost. Dělíme: Opakované rekreační pobyty – chataření a chalupaření. Jednorázové turistické a rekreační pobyty: o agroturistika, o ekoturistika, o ekoagroturistika, o pěší turistika, o hipoturistika atd.

7.5.1

Význam venkovské turistiky

- zachování, obnova a rozvoj venkovského prostoru, - mírní důsledky nepříliš efektivní zemědělské výroby, - vytváří pracovní příleţitosti, - rozvoj dalších podnikatelských aktivit, malé a střední podnikání, - růst ekonomické i kulturní úrovně obce, - přináší do obcí kapitál, - příjmy obce z daní z nemovitostí, - zdroj příjmů pro zemědělce i region.

7.6

Agroturistika

- ekologický vztah k ţivotnímu prostředí a k udrţitelnému rozvoji, - produkt CR vázaný na zemědělskou farmu či hospodářství, - provozovaná podnikateli v zemědělské výrobě a slouţí jim jako dodatečný finanční zdroj k udrţení či rozšíření hlavní zemědělské činnosti, - kulturní bohatství venkova

7.6.1

Charakteristické rysy agroturistiky

- ohleduplný vztah k přírodě, - decentralizace ubytování s omezenou kapacitou, - rodinné zázemí, osobní vztah ke klientovi, - nabídka speciálních sluţeb pro individuální aktivity turistů (projíţďky na koních, lov zvěře, rybaření, sběr lesních plodů, letní a zimní sporty, cyklistika atd.), - základní nabídka sluţeb nabízená zemědělskými podnikateli: - ubytování, - stravování, - zázemí farmy,

59

- účast turistů na zemědělských pracích, - speciální sluţby: - projíţďky na koních, - lov zvěře a rybaření, - letní a zimní sporty, - ostatní doprovodné programy, folklór, místní pamětihodnosti. - provozovatelem můţe být rodinná farma, zemědělský podnik - ubytování v zemědělské usedlosti nebo v rekreačních objektech - stravování – vlastní výpěstky, vaří si sami nebo stravují v místních restauracích - ECEAT – Evropské centrum pro ekoagroturistiku – pomoc podnikatelům. - Sdruţení podnikatelů v agroturistice v ČR. - EUROGITES – Evropský svaz turistiky a dovolené na venkově – evropská instituce – smyslem je vzájemná spolupráce pro všechny země Evropy.

7.6.2

Základní význam agroturistiky

- zachování, obnova a rozvoj venkovského prostoru, - zdroj příjmů pro zemědělce a region, - mírní důsledky nepříliš efektivní zemědělské výroby. Oblíbené destinace: Itálie, Rakousko – komfortní farmy, Anglie – staleté domy, cestování po romantický zelených pláních, Finsko, Lotyšsko – farmy, chalupy, apartmány i pensiony mají atmosféru starých severských ság, Slovinsko, Španělsko – farmy, bio farmy, farmy na neobydlených ostrovech.

60

8 Marketing v cestovním ruchu S růstem dynamiky trhů sluţeb a intenzity konkurence se stal marketing klíčovým faktorem odlišení úspěšných a neúspěšných podniků. Sluţby mají společné rysy, kterými se odlišují od výrobních a distribučních odvětví zboţí. V marketingu sluţeb platí v zásadě stejné principy a zásady jako u marketingu zboţí, ale odlišný charakter a vlastnosti sluţeb vyvolávají potřebu většího zdůraznění některých marketingových prvků a nebo jejich rozdílnou aplikaci. Na trhu cestovního ruchu je zvláštností to, ţe se zde prodávají převáţně sluţby. Potřebami a hledáním moţností jejich uspokojování účastí na cestovním ruchu se zabývá marketing cestovního ruchu.

8.1

Specifika sluţeb

Definice sluţeb: „Je to ekonomická činnost lidí, jejímž výsledkem jsou nemateriální hodnoty, které se projevuj jako užitečné efekty pro spotřebitele služeb―. Sluţby moţno také charakterizovat jako proces vynakládání práce, při němţ nevzniká hmotný výrobek, nýbrţ uţitný efekt. Sluţbami cestovního ruchu nazýváme sluţby, kterými se zabezpečují potřeby účastníků cestovního ruchu (CR). Kategorie nabídky služeb (Kotler): Pouze hmatatelné zboţí – např. káva, pečivo (tj. ţádná sluţba) Hmatatelné zboţí s doprovodnými sluţbami – zvyšuje přitaţlivost nabízeného výrobku a tedy i pravděpodobnost koupě ( např. nákup počítače + odborná pomoc při výběru, servis, instalace, záruka apod.) Důleţitá sluţba s doprovodnými menšími výrobky a sluţbami – cestování letadlem je spojeno obvykle s občerstvením na palubě apod. Pouze sluţba – např. vzdělávání, ubytování, doprava, hlídaní dětí, psychoterapie a další. V reálném světě však existuje velmi málo produktů čistě hmotných – „čisté zboţí― a čistě nehmotných – „čistá sluţba―. Jedna část produktů více tenduje k hmotnému charakteru a druhá zase k nehmotnému, tedy ke sluţbě. Např. návštěvník restaurace obdrţí kromě sluţby i hmotný produkt (jídlo, pití). Z hlediska struktury rozlišujeme u služeb následující úrovně: Jádro sluţby: to představuje základní uţitek pro zákazníka. Jevové prvky sluţby: sem patří například kvalita, čekací doba, ochota, profesionalita, vystupování či vzhled kontaktních osob či personálu, interiéry cestovních kanceláří nebo hotelů apod.

61

Nadstavba sluţby (doplněk sluţby): sem patří především servis či reakce na nestandardní poţadavky klienty, tj. celý proces následující po poskytnutí jádra sluţby. Pro tvorbu úspěšné marketingové strategie je primárně potřeba chápat pojem spokojenost zákazníka a vcházet z předpokladu, ţe firma bude naplňovat své cíle prostřednictvím spokojených zákazníků. Spokojený zákazník je tedy takový, který sluţbou získal minimálně to, co očekával, v ideálním případě obdrţel více. Sluţba tedy uspokojila či předčila jeho očekávání. Spokojený klient také šíří pozitivní reference o naší firmě, coţ je nejlepší a nejlevnější forma reklamy. Dále je potřeba si uvědomit, ţe kvalita není jen problém, který je potřeba řešit, ale je to především konkurenční příleţitost. Kvalita je relativní pojem a je třeba ji chápat z pohledu klienta a ne pouze podle počtu přijatých reklamací. Ve sluţbách často platí, zejména v ČR, ţe nespokojený zákazníky si nestěţuje, ale jiţ více sluţeb firmy nevyuţije a často šíří negativní reference o firmě. Čím se služba odlišuje od výrobku: Nehmatatelnost (nehmotný charakter sluţeb): výrobek si zákazník můţe ohmatat, vyzkoušet předem jeho funkčnost, dopředu ví, jaký uţitek mu přesně přinese. U sluţby zákazníky neví, co přesně získá, co mu sluţba přinese a jak bude spokojen. Proměnlivost (charakter výroby): výrobek nabízí neustále stejnou kvalitu, coţ u sluţby nelze zajistit. Kvalita sluţby je ovlivňována kvalitami a úrovní zaměstnanců firmy. Pomíjivost: sluţbu, kterou nabízíme nyní, nemůţeme znovu nabídnout, protoţe ji nelze skladovat či jakkoliv uchovat (prodej volného pokoje, prázdné místo v letadle). Distribuční cesty: v marketingu sluţeb se nedá mluvit o klasických distribučních cestách, neboť v převáţné většině musí přijít zákazník sám k výrobci (poskytovateli) sluţby nebo on přijde k zákazníkovi. Podmíněnost nákladů: obtíţně předvídatelné náklady, na rozdíl od výrobku nelze přesně stanovit částku fixních nákladů na sluţbu. Kaţdý zákazník vyţaduje různé přístupy chování a poţadavky. Výstupy nelze přesně kontrolovat. Vztah sluţeb a provozovatele: vázanost sluţeb na jejich poskytovatele, některé sluţby jsou neoddělitelné od jedince, který je poskytuje (např. zpěvák, který má někde vystoupit, bez něho by to nešlo)

8.2

Specifika sluţeb cestovního ruchu

Preference a chování lidí a s nimi i nabídka sluţeb a produktů cestovního ruchu se neustále vyvíjejí. Zatímco dříve nabídka určovala poptávku, dnes je tomu právě naopak. Stále větší nasycenost trhu, rostoucí zájem spotřebitelů o sebe sama, vyšší disponibilní

62

příjmy a rostoucí fond volného času ovlivňují příleţitosti pro dodavatele sluţeb cestovního ruchu. Vedle obecných znaků má trh cestovního ruchu celou řadu zvláštností, které vyplývají především z charakteru potřeb klientů (strana poptávky) a z charakteru sluţeb v cestovním ruchu (strana nabídky). Poptávka v CR je nejvíce determinována (určována) následujícími faktory: disponibilní důchod obyvatelstva, fond volného času, cenová hladina nabídky sluţeb, spotřebitelské preference, motivace, móda a prestiţ, způsob ţivota, kvalita lidských zdrojů, reklama, marketingová činnost, doporučení jiných, příspěvky na úhradu (lázně, sportovní , kulturní, náboţenské akce…), sezóna, ekonomická a politická situace v zemi, dostupnost (dopravní). Nabídka v cestovním ruchu je souhrnem všech komponentů nutných k realizaci účasti na cestovním ruchu. Předmětem nabídky jsou objekty CR (souhrn atraktivit, sluţeb, hmotných statků a uţitečných efektů), které jsou v určitém místě a čase k dispozici pro uspokojení účastníků CR. Nabídky v CR má oproti nabídce zboţí a sluţeb některá specifika. Faktory které nabídku nejvíce ovlivňují: kvalita přírodního prostoru, kvalita lidských zdrojů = sluţeb, distribuční a prodejní činitelé rozvoj techniky a technologií (zejména informační a rezervační systémy), vysoká míra komplexnosti (nenabízí se většinou jednotlivá sluţba, ale ucelený balík sluţeb např. v podobě zájezdu), legislativa, regulace ze strany státu,

63

relativně malá pruţnost nabídky (vyplývá převáţně z místní a kapacitní vázanosti atraktivit), kontrakty se zahraničními partnery, kapitál, cenové nabídky „dodavatelů―, dopravní dostupnost. Základní specifika služeb cestovního ruchu:

1.

Kratší expozitura sluţeb: v případě sluţeb CR probíhá jejich spotřeba během hodiny a kratší doby, jako např. návštěva cestovní kanceláře. Pro udělání dobrého či špatného dojmu na zákazníka máme méně času.

2.

Výraznější vliv psychiky a emocí při nákupu sluţeb: lidé poskytují sluţby a lidé tyto sluţby také konzumují, vţdy jde o vzájemné setkání člověka s člověkem. Emoce a osobní pocity jsou provokovány těmito setkáními a ovlivňují budoucí nákupní chování. Jediný zaměstnance můţe ovlivnit, zda zákazník opět vyuţije daných sluţeb.

3.

Větší význam „vnější stránky“ poskytované sluţby: zákazníci při nákupu sluţeb mnohem více spoléhají na hmatatelné záchytné body nebo důkaz, jedná se o druh nábytku, koberce, dekor stěn, uniformy a chování zaměstnanců aj.

4.

Větší důraz na úroveň a image: charakter poskytovaných sluţeb je většinou nehmotný, proto se zákazníci rozhodují o nákupu na základě emocí, firma musí v zákazníkovi vyvolat patřičné asociace, které odpovídají co nejvíce jeho přáním a představám.

5.

Větší závislost na komplementárních firmách: sluţba cestovního ruchu bývá komplexní a jednotliví dodavatelé sluţeb jsou na sobě závislí a vzájemně se doplňují. Pokud jeden dodavatel zákazníka zklame, vrhá to stín i na ostatní dodavatele i kdyţ oni v ničem neselhali ani nepochybili.

6.

Snazší kopírování sluţeb: většina sluţeb CR je snadno napodobitelná. Zboţí je chráněno patentem, nebo je velice sloţité ho vyrobit bez detailní znalosti výrobního procesu, většina sluţeb ovšem chráněna patentem být nemůţe. Sluţby jsou poskytovány lidmi a lidé je tak mohou napodobit, coţ také dělají, aby nebyli v konkurenční nevýhodě.

7.

Větší důraz na propagaci mimo sezónu: hmotné zboţí je propagováno nejintenzivněji v období vrcholné poptávky, propagace v CR vyţaduje ovšem úplně odlišný harmonogram. Nejvhodnějším obdobím propagace je doba, kdy klienti plánují dovolenou, rozběhnout kampaň v době, kdy dovolené začínají uţ je moc pozdě. Také kapacita střediska je omezená a nemůţe být rozšířena, je třeba dopředu rezervovat místa. Dalším důvodem je snaha o zaplnění kapacit mimo sezónu, takţe je kladen velký důraz na propagaci mimo sezónu.

64

8.3

Specifické přístupy k marketingu v cestovním ruchu

5 typických přístupů k marketingu CR dle Morrisona:

1.

Pouţívání více neţ jen „4P“ (Product, Price, Place, Promotion): 4P pro marketing CR nestačí, tato základní řada se dále rozšiřuje o další čtyři kategorie (People, Partnership, Packaging, Programming) a marketingový mix pro CR má celkem „8P―.

2.

Větší význam ústní reklamy: protoţe moţnost vyzkoušet si produkt sluţeb CR předem je velice omezená, lidé se musí více spoléhat při nákupu na rady jiných lidí, doporučení známých a přátel, příbuzných nebo třeba obchodních partnerů.

3.

Pouţívání emotivní přitaţlivosti propagace: zákazníci pouţívají, díky nehmotnému charakteru sluţeb, mnohem více emotivního a iracionálního rozhodování při jejich nákupu. Společnosti se musí snaţit o „zlidštění―, aby se s nimi zákazníci ztotoţnili.

4.

Sloţitější ověřování inovací: Sluţby lze kopírovat mnohem snadněji neţ zboţí a to je také důvod pro to, aby firmy v oblasti CR byly neustále připraveny měnit a inovovat sluţby zákazníkům.

5.

Rostoucí význam dobrých vztahů s komplementárními firmami: Důleţité je vědomí všechny okolní firmy bezprostředně ovlivňují spokojenost našich zákazníků.

Rozšířený marketingový mix pro cestovní ruch: 8P Základní marketingový mix obsahuje čtyři základní prvky, tzv. 4P: Product – produkt Price - cena Place - distribuce Promotion – propagace, marketingová komunikace Pro cestovní ruch různí autoři doplňují tento základní mix o další proměnné P, avšak uvádějí různý počet P a zatím nedošlo k jejich jasné shodě. Při detailnějším pohledu na rozšiřující prvky mixu však lze vidět, ţe se jedná o podrobnější specifikaci základního mixu, zejména pak produktu: Kortison povaţuje za nejvýznamnější tyto následující rozšířená P: People – lidé Partnership – spolupráce Packaging – tvorba a nabídka komplexního balíku sluţeb Programming – tvorba programů, programová specifikace Všechny prvky marketingového mixu můţe management ovlivňovat a musí je neustále přizpůsobovat změnám v okolí. Prostřednictvím marketingového mixu můţe firma rea-

65

lizovat stanovené cíle. Tvorbě marketingového mixu by ovšem vţdy měla přecházet podrobná analýza prostředí a segmentace trhu, následovaná výběrem a specifikací vhodného cílového trhu (segmentu).

8.4

Rozšířený marketingový mix pro cestovní ruch

Produkt Je to sluţba nebo většinou soubor sluţeb. Má omezenou ţivotnost a proto se musí neustále přizpůsobovat měnícím se poţadavkům zákazníků,a by uspokojil jejich potřeby. Sluţby mohou být: základní: ubytování, stravování, dopravní sluţby, sluţby cestovních kanceláří a agentur, průvodcovské sluţby doplňkové: obchodní a směnárenské sluţby apod. Výkladový slovník cestovního ruchu (2002) definuje produkt cestovního ruchu jako „souhrn veškeré nabídky soukromého či veřejného subjektu podnikajícího v cestovním ruchu nebo cestovní ruch koordinujícího―. Z hlediska poptávky musí produkt splňovat poţadavky na atraktivnost, přístupnost a musí upoutat zákazníka. Produkt cestovního ruchu destinace je: převáţně nehmatatelný, neskladovatelný, neoddělitelný od osoby poskytovatele, relativně málo napodobitelný, často má sezónní charakter, je realizovatelný v místě nabídky (host se musí dostavit na místo jeho realizace). Na celkovém produktu se ovšem podílejí i samotní hosté, kteří se spolupodílejí na vytváření atmosféry navštíveného místa. Velmi významným komponentem produktu destinace je image destinace. Produkt destinace je tvořen těžkými a měkkým faktory: těţké faktory produktu destinace: ubytování, gastronomie, doprava, zařízení volného času, infrastruktura měkké faktory produktu destinace: přátelskost, pohostinnost, nálada, zábava, vkus, radost, záţitek aj.

66

Dobře navržené produkty CR by měly splňovat tyto základní atributy: zacílení na konkrétní zákaznické skupiny, dostatečná atraktivita, přístupnost, uspokojení potřeb a poţadavků turistů, soulad se skutečnou nabídkou destinace, cena, kterou je zákazník ochoten akceptovat, propagace a organizační podpora regionálních činitelů v CR. Kromě turistického produktu existuje ještě regionální turistický produkt, pro který je typické, ţe z něho profituje více neţ jeden podnikatel v daném regionu (např. Baťův kanál, Vinařský turistický program na jiţní Moravě…).

Cena Cena jako jediná sloţka marketingového mixu produkuje výnosy. Je to významný prvek konkurenčního boje a ovlivňování trhu. Konkurenceschopnost destinace je dána mimo jiné i cenovou úrovní. Nejvíce ovlivňují cenu tyto faktory: náklady, povaha konkurence, pruţnost poptávky, objem prodeje, podnikové cíle (např. zvýšení prodeje produktu na trhu, zlepšení postavení na trhu, proniknutí na nové trhy, tvorba image…) ţivotní cyklus výrobku. Hlavní cenové strategie v cestovním ruchu:

1.

Diferenciace cen podle segmentace klientely: podle místa, času, věkové struktury (diferencované ceny pro děti, důchodce, rodiny s dětmi, studenty apod.)

2.

Podle fáze ţivotního cyklu produktu: jiné ceny jsou při zavádění produktu a jiné při nasycení trhu (ve fázi zavádění pouţijeme např. průnikovou (nízkou) cenu, nebo můţeme vyuţít strategii „sbírání smetany― a nasadit schválně cenu vysokou).

3. 4.

Psychologické ceny

5.

Jednotné ceny typu „all inclusive“ či klubové ceny, které jsou stanoveny jednotně bez ohledu na rozsah čerpaných sluţeb. Poskytování různých slev: například slevy při hromadné účasti, stálým klientům nebo slevy typu first minute, last minute apod.

67

Při tvorbě cenové strategie je ovšem třeba si uvědomit, ţe zákazníci si dělají obrázek o destinaci, kde nikdy nebyli, mimo jiné i dle ceny. Některé klienty vysoká cena odrazuje od koupě zájezdu, jiné zase vysoká cena přitahuje a dává jim pocit výlučnosti. Součástí cenové politiky, zejména v cestovním ruchu, můţe být i tzv. demarketing, kdy vysokou cenou chceme odradit vysokou poptávku, např. v případě, ţe dojde k „přehuštění― a celkové přelidněnosti v destinaci díky cestovnímu ruchu.

Distribuce U sluţeb existují sloţitější a proměnlivější distribuční cesty neţ u výrobků. Uskutečňují se buď přímo (podnik CR→ zákazník) nebo zprostředkovaně (jeden nebo více prostředníků). Distribuce produktů CR je také specifická tím, ţe sluţby CR lze obvykle realizovat pouze v místě jejich produkce a zákazník si k nim musí dojet sám, zatímco výrobky jsou dodávány k zákazníkovi. V oboru CR existuje zvláštní skupina zprostředkovatelů cestovního ruchu a jsou to: cestovní kanceláře (touroperátoři), cestovní agentury, agentury pořádající různé konference a pracovní setkání apod. Kvalitní a efektivní distribuce v dnešní době je moţná pouze s propojením s rezervačními distribučními marketingovými systémy. Ty vyuţívají výpočetní techniku, umoţňují flexibilní reakce všech zúčastněných a zkracují dobu distribuce. Nejčastěji je toho způsobu využíváno u: sluţeb letecké přepravy, ubytovacích sluţeb, dopravních sluţeb, např. u pronájmu aut, u lodní dopravy apod., kulturních sluţeb. Nejznámější globální distribuční systémy (GDS – Global Distribution System) v Evropě jsou GALILEO a AMADEUS. Prodej přes GDS je realizován jako: volný prodej – prodává se do momentu, neţ vydá centrum pokyn k ukončení, limitovaný prodej – prodej je určen limitovanou denní kvótou, podmíněný prodej – vyhrazuje se platnost rezervace aţ po potvrzení (obvykle 24 hodin).

Propagace Propagace, nebo-li marketingová komunikace. Konkrétní výběr nástrojů marketingové komunikace u konkrétní firmy pak nazýváme komunikační mix (propagační mix), dalším pojmem je mediální mix a ten charakterizuje konkrétní výběr medií, které firma

68

zvolila pro svou reklamní kampaň. Propagace by měla tedy ke zvýšení efektivnosti obchodní činnosti firmy. Propagační nástroje: Přímé nástroje – umoţňují přesné zacílení na potencionálního klienta: o osobní prodej (ústní komunikace): telefonický či přímý kontakt, rozhovor prodejce (reprezentanta firmy) s perspektivními zákazníky. o přímý marketing (databázový marketing): jedná se o adresné (pošta, mail) oslovení klienta např. dle databáze klientů, kteří vyuţili naše sluţby v minulosti. o telemarketing, teleshopping: v cestovním ruchu nepříliš vyuţívané nástroje Nepřímé nástroje – působí neosobně, anonymně: o reklama: placená, masová a neosobní forma prezentace o public relations (vztahy s veřejností): velkou výhodou je, ţe tato sdělení nejsou obchodně orientovaná a proto jsou veřejností přijímána s mnohem větší důvěrou, neţ placená reklama o podpora prodeje: cílem je okamţitý prodej, proto dáváme spotřebiteli motivy k rychlé koupi (slevy, soutěţe, výhry, mimořádné nabídky, dárkové předměty…) Ve sluţbách mají velký význam nekontrolovatelné nástroje jako např. reference. Základním prvkem komunikačního mixu je reklama. Převáţně se jedná o kvalitně zpracované propagační materiály a musí být také dostatečně distribuovány – reklama ve sdělovacích prostředcích, pohlednice, prospekty, brožury, videa, CD, DVD, publikace, inzeráty, letáky, plakáty, kalendáře, nabídkové katalogy, hlavně webové stránky aj. Nezbytným propagačním prostředkem v dnešní době musí být internet. Mít vlastní webové stránky je dnes jiţ nutností.

Lidé Lidé jsou základním faktorem ovlivňujícím kvalitu sluţeb v cestovním ruchu. Úspěch závisí na vhodném výběru lidí, jak ze strany zaměstnanců, tak i ve smyslu řízení zákaznického mixu, tedy vhodného výběru zákazníků. Nevhodný zákazník můţe vyvolat konflikty s jinými skupinami, a tím odradit mnoho jiných našich klientů. Stejně tak nepříjemný zaměstnanec odradí klienta tak, ţe ten uţ se nevrátí a bude roznášet špatné reference.

69

Partnerství Partnership – tento prvek marketingového mixu postihuje spolupráci všech zúčastněných subjektů v cestovním ruchu. Jedná se například o spolupráci dopravců, hotelů, cestovních kanceláří a agentur, vlastníků provozoven CR atd. Většina podniků cestovního ruchu je malých a středních a v konkurenci nadnárodních velkých firem by neměli šanci. Pokud se ale spojí několik takovýchto malých podniků, šance obstát v konkurenčním prostředí se značně zvýší. Dalším důvodem proč spolupracovat je ten, ţe lze vyvíjet větší tlak na stát (vládu, kraj…) a docílit tím zlepšení infrastruktury v destinaci. Jako příklad partnerství lze uvést například EUROCITIES: jedná se sdruţení evropských měst nad 250 tisíc obyvatel a jeho členy jsou i Praha a Brno. Dalším příkladem je spolupráce partnerských měst – příklady brněnských partnerských měst: Dallas (USA), Leeds (VB), Lipsko (Něm.), Poznaň (Polsko), Rennes (Francie), Stuttgart (Něm.), Vídeň (Rakousko), Voroněţ (Rusko) a jiné. Nejnovější evropské trendy v partnerství v CR: budování meziregionálních/destinačních partnerství budování sofistikované infrastruktury koncentrace zdrojů spolupráce širokého spektra podnikatelů v různých ekonomických odvětvích podpora z EU a účinná lobby v centru

Balíčky sluţeb Package nebo-li balíčky sluţeb nemají fyzickou podobu, ale představují směs několika sluţeb formovanou do podoby přitaţlivé a výhodné nabídky pro zákazníka. Nákup tohoto balíku sluţeb (např. zájezdu) je pro klienta finančně áhodnější, neţ kdyby kupoval jednotlivé sluţby samostatně. Balíček můţe obsahovat například: 4x přenocování, 4x snídaně, letenka, atd.

Programming Zahrnuje techniku úzce spojenou tvořením balíčku. Zahrnuje postupy, úkoly, časové rozvrhy, mechanismy, činnosti a rutiny, pomocí nichţ je sluţba poskytována klientovi (programy jednodenních výletů, programy wellness víkendů…).

8.5

Segmentace trhu cestovního ruchu

Výrobci i prodejci se snaţí trh segmentovat, tj. rozdělit jej na menší, stejnorodější části, které se vyznačují podobnými nároky, poţadavky a potřebami, jeţ jsou homogenní a které slz snadněji obsluhovat. Jednotlivé segmenty se od sebe vzájemně liší. Trh CR lze segmentovat dle celé řady kritérií. Nejčastěji jsou používaná tato kritéria:

70

Demografické: věk, příjem, profese, vzdělání, velikost rodiny… Geografické: klima, země, region, město/venkov… Psychografické: hodoty, ţivotní styl, zájmy, aktivity… Behaviorální: zvyky a preference, postoje… Cílený marketing je marketing je marketingový mix přizpůsobený poţadavkům cílových zákazníků. Velmi často se na trhu vyskytují tři typické segmenty: Horní konec: úzká vrstva bohatých zákazníků, která vyţaduje výrobky, sluţby špičkové kvality bez ohledu na jejich cenu. Střední vrstva: velmi široká vrstva zákazníků, kteří hledají výrobky a sluţby solidní kvality za přiměřené ceny Dolní konec: slabší vrstva zákazníků, která vyhledává základní výrobky a sluţby na velmi nízké ceny.

71

9 Destinace cestovního ruchu - cílová oblast v daném regionu, pro kterou je typická významná nabídka atraktivit a infrastruktury cestovního ruchu - přirozený celek, který má z hlediska podmínek rozvoje cestovního ruchu jedinečné vlastnosti, odlišné od jiných destinací - země, regiony, lidská sídla a další oblasti, které jsou typické velkou koncentrací atraktivit CR, rozvinutými sluţbami a další infrastrukturou CR, jejichţ výsledkem je dlouhodobá vysoká koncentrace návštěvníků - destinace jsou vzájemně si konkurující jednotky, jejichţ společným cílem je prodej sluţeb v destinaci - územní celek (geografický prostor), který se vyznačuje společným postupem při vyuţívání potenciálu pro rozvoj cestovního ruchu - vzdálenější cíl cesty – větší destinace - konkrétnější důvod cesty – menší destinace

9.1

Komponenty destinace

- neboli 6A

1.

Attractions (atraktivity)

- primární nabídka (lokalizační podmínky) cestovního ruchu, která mnoţstvím, kvalitou a atraktivitou vyvolává návštěvnost přírodní atraktivity (součást širšího rekreačního prostoru) - terén, klima, vodní toky a plochy, vegetace, fauna a další kulturně historické atraktivity - architektonické památky - hrady, zámky, tvrze, hradiště, zříceniny, paláce - historické církevní stavby - kulturní zařízení - galerie, muzea, obrazárny archivy organizované atraktivity - filmové, hudební a divadelní festivaly, folklorní slavnosti, veletrhy, výstavy a další sociální atraktivity - způsob ţivota lidí, tradice, zvyky, gastronomie

2.

Accessibility a Ancillary services (dostupnost a doplňkové sluţby)

- všeobecná infrastruktura, která umoţňuje přístup do destinace, pohyb za atraktivitami destinace, patří sem také sluţby vyuţívané především místními obyvateli (telekomunikační, zdravotnické, bankovní)

3.

Amenities (vybavenost)

72

- suprastruktura a infrastruktura cestovního ruchu (realizační podmínky, sekundární nabídka), které umoţňují pobyt v destinaci a vyuţití jejích atraktivit, tj. primární nabídky (ubytovací, hostinská, sportovně-rekreační, kulturně-společenská a jiná zařízení) - sekundární nabídka - dopravní dostupnost, dostatečná ubytovací kapacita, dostatek a vhodnost doprovodných sluţeb atd.)

Available packages (dostupné balíčky)

4.

- připravené produkty a produktové balíčky

5.

Activities (activity) -

9.2

rozmanité aktivity

Turistické oblasti a regiony

Při členění České republiky na turistické regiony se uplatňuje tzv. marketingový přístup. Tento přístup vychází z pragmatické potřeby co nejúčelnější propagace turistické nabídky území. Právě tento přístup byl uplatněn při rajonizaci turistického potenciálu území České republiky, které bylo v letech 1998-1999 iniciováno Českou centrálou cestovního ruchu – CzechTourism. Vznikly tak turistické regiony a jako dílčí celky turistické oblasti. Turistické regiony sloţí k prezentaci potenciálu cestovního ruchu České republiky. Turisté totiţ jedou např. do Českého ráje a není důleţité, zda jde zrovna o území Libereckého nebo Královéhradeckého kraje.

Turistický region Územní celek, jehoţ nabídka CR svým mnoţstvím, kvalitou, rozmanitostí a atraktivitou vyvolává návštěvnost. Potenciál území vytváří vhodné předpoklady pro realizaci konkurenceschopné nabídky produktů cestovního ruchu s důrazem na příjezdový cestovní ruch a pro vybrané z nich jsou součástí národních produktů. Území je v oblasti cestovního ruchu řízeno profesní organizací a jsou za území shromaţďovány statistické informace. Je základní jednotkou národní propagace a marketingu cestovního ruchu republiky. Mohou se členit na turistické oblasti. Turistické regiony byly vymezeny v letech 1998–1999. Výsledkem bylo členění České republiky na 15 turistických regionů. V roce 2010 vešlo v platnost nové členění České republiky na 17 turistických regionů. Přibyly dva nové turistické regiony (Východní Morava a Královehradecko), došlo ke změně názvů (např. Český Sever – Českolipsko a Jizerské hory). Výčet turistických regionů: Praha, Střední Čechy, Jiţní Čechy, Šumava, Plzeňsko a Český les, Západočeské lázně, Severozápadní Čechy, Českolipsko a Jizerské hory, Český ráj, Krkonoše a Podkrkonoší, Královéhradecko, Východní Čechy, Vysočina, Jiţní Morava, Východní Morava, Střední Morava a Jeseníky, Severní Morava a Slezsko

Turistická oblast Územní celek se specifickým potenciálem převáţně stejných přírodních, resp kulturněhistorických podmínek a vlastností pro rozvoj cestovního ruchu a rekreace. Potenciál daného území vytváří vhodné předpoklady pro realizaci konkurenceschopné nabídky

73

produktů cestovního ruchu se zaměřením především na domácí cestovní ruch. Území je v oblasti rozvoje cestovního ruchu koordinováno profesní organizací a jsou za území shromaţďovány statistické informace. Turistické regiony se dělí na menší území, na tzv. turistické oblasti, které slouţí především pro rozvoj domácího CR. V České republice je 40 turistických oblastí.

9.3

NUTS

- nomenklaturní jednotka teritoriální statistiky, vytvořeno Eurostatem - „regiony soudrţnosti― spojují většinou více krajů do jedné NUTS II NUTS se pouţívá pro potřeby statistiky, posuzování a hodnocení potřebnosti regionů, popřípadě vhodnosti podpory konkrétního regionu z prostředků EU. Z hlediska přísunu financí je určující rozdělení do tzv. regionů (NUTS II), z jejich vzájemného porovnání vyplyne výše celkové finanční dotace proudící přímo do konkrétních regionů.

Klasifikace NUTS: NUTS 0 = stát (ČR) - 1 NUTS 1 = území (ČR) - 1 NUTS 2 = oblast (sdruţené kraje) - 8 NUTS 3 = kraj (vyšší územní samosprávné celky) - 14 NUTS 4 = okres - 77 NUTS 5 = obec (základní územní jednotka) - 6 254

9.4

Velikost destinace

Velikost destinace a její prostorové vymezení můţe někdy naráţet na administrativní hranice, na jejichţ základě jsou destinace definovány a prodávány. Na základě tohoto faktu bývají destinace členěny na mezinárodní, národní, regionální a lokální. - marketingové turistické regiony - členění nekoresponduje s formálními hranicemi - přirozené turistické regiony

9.5

Moţnosti uplatnění destinace na mezinárodním trhu

Mnozí poskytovatelé sluţeb cestovního ruchu, zejména v turisticky vyspělých zemích, vystupují a jednají jako strategicky řízené destinace. Ty jsou pro organizátory cest a mezinárodní koncerny cestovního ruchu atraktivními partnery, protoţe disponují kontingenty modulů nabídky, cenovou pruţností a schopností uzavírat obchody, coţ se na rychle se vyvíjejícím mezinárodním trhu stalo nezbytným. Na mezinárodním a globálním trhu cestovního ruchu se strategicky řízené destinace staly rozhodujícími konkurenceschopnými jednotkami a neopomenutelnými partnery mezinárodních koncernů cestovního ruchu. V důsledku konkurence se vyvinuly struktury poskytovatelů sluţeb cestovního ruchu, které jsou schopné obstát v konkurenčním boji, uplatnit se na trhu, a to i v globálním

74

měřítku. Tato reakce na tvrdou mezinárodní konkurenci a odpověď v marketingu v globálním konkurenčním boji je známa jako management destinací. Poţadován je strategický management, který destinacím zajišťuje koordinované uplatnění jejich moţností a potenciálů na národních a mezinárodních trzích a který umoţňuje pruţně reagovat na poţadavky relevantních partnerů při uplatňování na trhu. Nutno dosáhnout: - minimální kapacity kvalitních lůţek, - minimálního počtu ročních přenocování, - určité výše marketingového rozpočtu. Hospodaření s přírodními a sociálními zdroji

Nové poţadavky současného klienta

Náklady na infrastrukturu pro volný čas + management

Světová soutěţ organizovaných destinací

Trţní síla partnera pro odbyt a prodej

DESTINACE V GLOBÁLNÍ KONKURENCI (Evropa a zámoří) * minimálně 1 mil. přenocování ročně * minimálně 50 mil. CZK marketingový rozpočet * minimálně 7 500 kvalitních lůţek (alespoň ***) DESTINACE V MEZINÁRODNÍ KONKURENCI (vlastní země + nejbliţší zahraničí) * minimálně 600 tis. přenocování ročně * minimálně 25 mil. CZK marketingový rozpočet * minimálně 5 000 kvalitních lůţek (alespoň ***)

9.6

Moţnosti prosazení se na mezinárodním trhu při nenaplnění limitů Připojení k blízké silné destinaci, vyuţít její značku a organizaci DM.

Vytvoření diferencovaného produktu spojením známých míst (např. Vinné stezky) Negativní příklad: prezentace Jihočeského kraje v Pekingu

75

10 Destinační management Definice DM: Forma řízení určité oblasti (destinace) za účelem zvýšení efektivnosti aktivit spojených s cestovním ruchem a jeho udrţitelným rozvojem. Soubor technik, nástrojů a opatření pouţívaných při koordinovaném plánování, organizaci, komunikaci, rozhodovacím procesu a regulaci cestovního ruchu v dané destinaci.

10.1 Principy destinačního managementu Cílem DM je: - rozvoj cestovního ruchu v destinaci při propojení potřeb a zájmů poskytovatelů sluţeb i místního obyvatelstva - jedním z úkolů destinačního managementu je, aby destinace nabídla klientovi perfektně zorganizovaný řetězec sluţeb odpovídajících jejich volbě, zahrnující informace, pohodlnou rezervaci, bezchybný průběh pobytu a návrat domů

Součástí DM je i: - návštěvnický management (tj. řízení počtu návštěvníků a ovlivňování jejich chování) - spektrum rekreačních příleţitostí (zahrnuje lokalizační, realizační a selektivní předpoklady rozvoje cestovního ruchu v regionu) - model limitů přijatelné změny (stanovení únosného zatíţení území)

Okruhy činnosti DM: - Rozvoj (v souladu s trvale udrţitelným rozvojem) - Vytyčování ekonomických cílů - Sociálně-kulturní sféra - Vnitřní a vnější komunikace

10.2 Způsoby řízení cestovního ruchu v destinaci Konkurenceschopnost destinace je z velké míry ovlivněna způsobem řízení a organizací cestovního ruchu na jejím území. Klíčovým principem při řízení destinace je fungující spolupráce soukromého a veřejnoprávního sektoru. Aktivity obou sektorů jsou vzájemně provázany a lze říci, ţe jak úspěch politiky veřejných orgánu, tak i podnikatelských subjektů závisí na této vzájemné spolupráci. Spolupráce subjektů cestovního ruchu na úrovni turistických destinací můţe probíhat v zásadě na třech úrovních: spolupráce mezi podnikatelskými subjekty

76

spolupráce mezi veřejnoprávními subjekty (např. obcemi) veřejno-soukromé partnerství (public-private partnership)

10.3 Public-private partnership - spolupráce soukromého a veřejného sektoru - mezinárodně úspěšná forma spolupráce Soukromý sektor (Private) je tvořen hotely, stravovacími a ubytovacími zařízeními, relaxačními a rehabilitačními zařízeními, cestovními kancelářemi a agenturami, provozovateli sportovních a kulturních zařízení ... Veřejný sektor (Public) tvoří veřejná správa, samospráva, MMR, Czechtourism, kraje, města, obce, sdruţení obcí ... Soukromý nebo veřejný sektor (Private or Public) mohou představovat destinační agentury, OCR, TIC, muzea, místní dopravci, provozovatelé kulturních zařízení ...

Klíčové principy P-P-P -

existence atraktivit (zaručení poptávky) komplexní marketingová strategie přijetí oběma stranami partneři se dělí o riziko odpovědnost a zisk kultura důvěry jasné cíle a dělba úloh písemné smlouvy platforma destinačního managementu

10.4 Příklad dobré praxe Příkladem spolupráce soukromého a veřejného sektoru můţe být provozované ubytovací zařízení podnikatelem (soukromý sektor), ke kterému se turisté mohou dostat díky přístupové komunikaci, která je vybudována obcí (veřejný sektor). Podnikatel by nedosáhl svého zisku bez dobře fungujících veřejných sluţeb (v tomto případě bez potřebné infrastruktury) a naopak obec by neprosperovala tak dobře bez podpory drobných podnikatelů poskytujících sluţby cestovního ruchu.

77

11 Organizace cestovního ruchu 11.1 Formy organizací cestovního ruchu Organizace: - Mohou být ze státního i soukromého sektoru. V tomto případě je důleţité, aby mezi nimi existovala spolupráce (P – P – P = Private – Public partnership. Ve zkratce jde o to, aby spolu dobře komunikovali, spolupracovali a šli společně za jedním cílem. Hlavně se nesmí navzájem okrádat…). - Národní – Czech tourism - OCR Turistických regionů - OCR Turistických oblastí - Lokální – TIC Formy spolupráce Horizontální o V rámci dané destinace o Vztahy mezi dodavateli sluţeb, zprostředkovatelskými organizacemi Vertikální o Mezi organizacemi cestovního ruchu v daném odvětví (mezi sebou podle nadřízenosti) o Způsob: - Czech tourism - pro celou českou republiku - OCR Turistických regionů - např. CCRJM, je pouze pro danou oblast (např. pro kraj) - OCR Turistických oblastí - např. pro okres - TIC - Dodavatelé sluţeb Schéma:

78

11.2 Úrovně působnosti organizací - pomoc na předchozím obrázku Kontinentální turistická organizace = European travel commission Národní turistická organizace = Czech tourism o Propagování ČR v zahraničí jak celku, tak i jednotlivých regionů s prezentací jejich kontaktů. o Koordinování jednotlivých regionálních OCR. o Provozování Informačního systému. OCR Regionální o Komunikuje s Czech tourismem a koordinuje spolupráci a činnost jednotlivých oblastních OCR. o Tvoří strategii pro region. o Prezentace a zviditelnění regionu i jeho částí:  Tvorba a distribuce propagačních materiálů.  Vytvoření jednotného stylu (loga, barvy).  Prezentuje celý region.  „Reklama pro celý region― o Vytváření regionálních produktů (společné pasy a slevy). o Projektová činnost o Dohled na oblastní OCR – sleduje jejich provoz, zjišťuje, jaký mají status, jak pracují a jaký mají na ně pohled ostatní zúčastnění. o Provozování portálu pro region (IS). OCR Oblastní o o o o o

Komunikuje s regionálními OCR a Spolupracuje s TIC v celé oblasti. Monitoruje stav návštěvníků v oblasti. Tvoří vlastní produkty Prezentuje oblast samotnou. Vytváří databázi poskytovatelů sluţeb a stará se o jejich umístění do IS.

TIC

11.3 Moţnosti financování rozvoje cestovního ruchu z veřejných zdrojů CCRJM o Členské příspěvky o Dotace z EU: ROP JV, RAK – ČR, dotace pro JMK,

79

Finanční prostředky přidělené vládou. Příspěvky od obcí, regionů a krajů. Místní poplatky. Výnosy z vlastního podnikání (suvenýry…). Fondy EU.

80

12 Marketingové řízení destinace Marketing je proces řízení, jehoţ výsledkem je předvídání, poznání, ovlivňování a v konečné fázi uspokojení potřeb a přání zákazníka efektivním a výhodným způsobem, zajišťujícím splnění cílů organizace.

Základní prvky marketingu destinace - orientace na zákazníka (zjišťování zákaznických potřeb) - marketingový výzkum (jaké jsou trendy, preference) - analytické postupy a tvorba koncepce - plánování a strategická rozhodnutí (čeho chce dosáhnout, jakým směrem se chce zaměřit) - organizační struktura a vymezení kompetencí (jak fungují vazby mezi veřejným a soukromým sektorem, mezi jednotlivými poskytovateli sluţeb).

Proces marketingového managementu v turistické destinaci 1. Tvorba vize rozvoje cestovního ruchu v destinaci 2. Analytická část: - Analýza prostředí - Analýza spotřebitelských trhů - Identifikace trţních segmentů - Analýza klientely - Analýza konkurence - Analýza místního obyvatelstva - SWOT analýza 3. Formulace cílů (rozvoj CR) 4. Výběr vhodné strategie pro dosaţení stanovených cílů 5. Zpracování strategického plánu 6. Realizace strategického plánu

Strategický marketing destinace Cílem je naplnit strategii, dosáhnout urč. cíle. - analýza nabídky destinace - analýza potřeb potenciálních zákazníků (je třeba si zmapovat terén) - vize destinace (pohled do budoucna 5 - 10 let, čím chce být destinace výjimečná, čím se chce odlišovat) - produkty (tvorba klíčových produktů destinace – aby s ní korespondovaly, aby byly vhodně vytvořeny pro segmenty, které je destinace schopna obslouţit) - zkoumání ţivotního cyklu destinace TALC (podobné jako ţivotní cyklus produktu) - tvorba image - branding (budování značky) - benchmarking (srovnávání s konkurenčními oblastmi)

81

Strategický marketing destinace funguje na základě STP procesu: segmentation, targeting, positioning. Aby destinace oslovila nejvhodnější zákazníky.

Konkurence

Trendy

Vlivy vnejšího prostředí (technologické, sociální, demografické, ekonomické, ekologické)

Analýza nabídky

Analýza poptávky

- atraktivity - služby

- návštěvníci - zdrojové trhy

VIZE TALC

Segmentace

Produkt

Image Branding Benchmarking

Produkt1

P2

P3 ...Pn

Segment1

S2

S3 ... Sn

Positioning

Trvale udržitelný rozvoj

Marketingový mix1

Marketingový mix2

(produkt, cena, distribuce, propagace,

(produkt, cena, distribuce, propagace,

lidé, balíčky, partnerství, programování)

lidé, balíčky, partnerství, programování)

Na obrázku vidíme nákres, co vlastně ovlivňuje destinační procesy z venku (vlivy vnějšího prostředí, které ovlivňují trendy a poţadavky zákazníků, konkurenční destinace a postupy pro zachování trvale udrţitelného rozvoje). Zevnitř destinace je analýza nabídky a poptávky, z jejichţ výsledků formulujeme vizi a na základě ní produkty, které jsou v souladu s nabídkou destinace a jsou vytvořeny na základě poţadavků jednotlivých trţních segmentů. Pro kaţdý segment by měl být zpracován rozšířený marketingový mix 8P.

12.1 STP Proces I. Segmentace Zdrojový trh destinace je nutno rozdělit na jednotlivé segmenty. - klasická segmentační kriteria (geografická, demografická, psychografická, behaviorální)

82

- nové přístupy - segmentace dle motivace, potom popis segmentů dle demografických a psychografických kritérií (nejprve zjistit důvod cesty, důvod jejich motivace, o jaké lidi se jedná) - význam pro diferencovaný marketing - segment – produkt – marketingový mix Je vhodné zjistit, jestli v cílovém trhu jsou lidé se sklonem k cestování (geografické kritérium): mnoţstevní potenciál zdrojového trhu =

osoby se sklonem k cestování ------------------------------------- x 100 celkový počet obyvatel

Segmentace podle druhu cesty - rekreační cesty - dle země původu, - způsobu knihování, - kategorie ubytování, - délky pobytu,… - obchodní cesty - návštěvy příbuzných a známých Podle toho se pak dělí destinace – na destinace uspokojující lidi na rekreačních cestách či obchodních cestách apod. Zde jsou významné rozdíly mezi těmito zákazníky, např.: počet dnů přenocování (delší u rekreačních cest), sezónnost (rekreačních cest) – obchodní cesty vyplňují mimosezónní výkyvy. Obchodní cestující jsou méně citliví na cenu, často poţadují kvalitnější sluţby. Lidé navštěvující příbuzné cestují po své domovině. Segmentace podle druhu zákazníka - Dle věku a pohlaví - Dle sociálního zařazení (vzdělání, příjem, ţiv.cykl.rodiny,..) - Dle místa bydliště - Dle ţivotního stylu - Dle načasování pobytu - Měsíční sezónnost - Denní výkyvy (pouţívá se YIELD managementu) - Načasování po hodinách (zábavní podniky či restaurace, kde se struktura klientů mění po časových intervalech během dne) …mnohé další (psychografické, behaviorální, demografická) Segmentace podle ţivotního cyklu rodiny - mládenecké období - svobodný člověk ţijící odděleně – také výrazný trţní segment - novomanţelský stupeň bez dětí, - plné hnízdo I (nejmladší dítě do 5 let), - plné hnízdo II (nejmladší dítě 6-11 let),

83

- plné hnízdo III (nejmladší dítě 11-18 let), - rodiny s jedním rodičem, - prázdné hnízdo I (starší pár bez dětí, pracující), - mají stále větší sílu - prázdné hnízdo II (starší pár nebo jedna osoba bez dětí jiţ nepracující). Segmentace podle motivace - co klient od destinace či produktu očekává - důvody motivace různé, jejich určení obtíţné - motivační faktory, u kterých se měří význam pro dané trţní segmenty Motivem pro cestu můţe být poznání, odpočinek, záţitek, útěk od všedního ţivota, nízká cena produktu, počasí, zdraví, sport atd. Motiv pro cestu uplatnit v propagaci destinace/produktu. Zjištění motivu cesty je dosti obtíţné a nejednoznačné. Destinace by se měly snaţit ve svých propagačních materiálech upoutat zákazníka pro jeho cestu. Proces segmentace - Výzkum - Volba segmentačních kritérií - Specifikace segmentu - Určení vhodného segmentu - Musí být měřitelný a dostatečně rozsáhlý - Přístupný a dosaţitelný komunikačními prostředky - Přijatelný a akceschopný - Udrţitelný a trvalý

II. Targeting = zacílení, volba cílových segmentů Zacílení podle skutečné nabídky destinace a výběr cílových trhů, které bude destinace obsluhovat, protoţe nemůţe kvalitně uspokojit celý cílový trh.

III. Positioning významně souvisí s image vychází z podstaty, ţe sluţby jsou nehmatatelné Positioning (umisťování) znamená odlišení nabídky daného produktu (destinace) od nabídky produktů konkurenčních organizací - zaměřuje se na vytváření představy a zdůraznění výhod - pomocí positioningu zaměřuje firma své produkty na určité trţní segmenty. Situace můţe být rozlišná – management můţe chtít zvýraznit jiné produkty, neţ které návštěvníci skutečně vnímají. X Skutečné vnímaní cílovou skupinou v porovnání s konkurencí (Např. Skotsko a skotská sukně – nikdo tam v nich uţ skoro nechodí, ale lidé si to s tím spojují a na tom byla postavena hlavní propagace.) -

84

Souvisí s cílenou propagací - jednotný vizuální styl odpovídající zaměření podniku - kvalitní provedení - komplexnost, flexibilita, inovativnost

Praktická realizace positioningu za vyuţití pozičních map. Na osách jsou ukazatele, zde např. atraktivita území a kvalita sluţeb (mohou být i jiné). Česká republika dle „domorodců― má vyšší atraktivitu území, ale toto je podle vnímání potenciálních zákazníků.

Marketingový mix destinace Pouţívání více neţ jen „4P“ - product / výrobek - price / cena - place / distribuce - promotion / propagace - people / lidé - partnership / spolupráce - packaging / balíčkování - programming / programová specifikace

85

Dochází k propojení původních nástrojů marketingového mixu – na základě vývoje. Cena balíčku je výhodnější neţ jednotlivé nákupy. Události – events – propagace vzájemně nesouvisejících oblastí a jde o podporu image destinace, v případě ţe se v destinaci pořádají mimořádné akce.

12.2 Image - „image je výraz celkových objektivních znalostí, dojmů, předsudků, obrazotvornosti a emocionálních myšlenek jednotlivce nebo skupiny o konkrétním předmětu nebo místě― - „Image je souhrn názorů, myšlenek a dojmů, které si osoba vytváří o objektu.― - můţe být jak pozitivní i negativní (ta se velmi těţce mění) Vnitřní image (vnímání místních obyvatel, firem, lokálních autorit, destinačních manaţerů…) Vnější image (očekávání, vnímání návštěvníků, investorů, partnerů) Dosti často je rozpor mezi vnitřní a vnější imagí. Např. kdyţ se zkoumá image nějaké oblasti, tak se průzkumník zeptá lidí, co si jako první vybaví, kdyţ se řekne jméno nějaké oblasti (města). Např. u Znojma okurky a víno. Ve skutečnosti tam však lidé jezdí za historií.

86

Faktory ovlivňující očekávání, vnímání destinace

-

-

Vzdělání (kaţdý si udělá nějaký názor) Vliv médií (jakým způsobem je oblast propagována) Zkušenosti z cest Zeměpisná vzdálenost mezi dotazovanou zemí a posuzovanou zemí (kdyţ budeme hodnotit Čínu nebo Austrálii, tak to bude horší a méně správné neţ kdyţ budeme hodnotit evropské země jako Maďarsko apod.) Znalosti o posuzované zemi

Tvorby, faktory image

-

Velikost místa Přírodní a turistické podmínky Ekonomické aktivity Regionální a mezinárodní významnost místa (univerzity) Vztahy mezi komunitami (podvědomí místních občanů) Marketingové aktivity města a samosprávy Vztahy mezi samosprávou a zájmovými organizacemi Místní politika

12.3 Značka Přínosy značky: - šetří čas klientovi - odlišuje destinaci - vyjadřuje základní informaci o destinaci - je výrazem kvality a konkurenceschopnosti - klient je ochoten zaplatit za značkový produkt více Politika obchodních značek (Branding) Branding destinace je zaloţen na identifikaci destinace, jejich přínosů, klíčových atributů a aktiv a na její diferenciaci s vyuţitím slovních nástrojů, designu a propagace. - vytvoření značky (logo + reklama) o logo = vytvořeno na základě klíčových produktů, mělo by to být na první pohled alespoň trošku poznat o zpracování hodnotové proklamace značky destinace o stanovení klíčových produktů o jejich konkrétní prezentace - budování značky o sestavení jména (asociace, přísliby) o řízení kontaktů s cílovými skupinami o inovace – má stále vyjadřovat aktuální stav destinace, pokud dojde k jejímu zastarání Chceme jednotný vizuální styl, komplexnost, inovace!

87

12.4 Diferenciace Pro diferenciaci = odlišení je vhodné přesně identifikovat konkurenční destinace a zjistit odlišné momenty, na nichţ je umisťování destinace zaloţeno. Diferenciace můţe destinaci zajistit výjimečné postavení na trhu (U.S.P. – unique selling proposition).

12.5 Benchmarking = porovnání s nejlepším Pouţívá se pro srovnání konkurenceschopnosti destinace na úrovni sluţeb, produktů, oborů. Zaměřuje se na jednotlivé sluţby a inspirace od těch lepších destinací. Stanovení standardů kvality. Specifikem CR je snadná kopírovatelnost sluţeb. Je lepší jinou destinace předběhnout jinou cestou, ne pořád jenom kopírovat.

88

13 Ţivotní cyklus destinace Tak jako u produktu existuje model ţivotního cyklu (produkt life cycle – PLC), tak u destinace existuje model ţivotního cyklu destinace (tourist area life cycle – TALC). Graf tohoto modelu je uveden níţe.

13.1 TALC - je zaměřen na sledování dynamiky destinačního prostředí – změn způsobených v tomto prostředí primárně CR. Je to koncepce schematizující vývoj destinace na základě vývoje parametrů, které kvantitativně charakterizují rozvoj CR. - Pro konkrétní destinaci je nutné dosadit konkrétní kvantitativní údaje, provést šetření rezidentů i návštěvníků. - V podstatě se jedná o teoretický, hypotetický model, který poskytuje konceptuální rámec pro studium (základní i aplikovaný výzkum) vývoje turistické destinace. Představuje jednu z mnoha aplikací klasické křivky ţivotního cyklu výrobku tradičně pouţívanou v marketingu. - Trajektorii TALC lze vykreslit jako křivku, která podchycuje vývoj hodnot základních ukazatelů vývoje potenciálu a stavu CR v destinaci.

OBJEM PRODEJE

ŽIVOTNÍ CYKLUS DESTINACE (TALC MODEL) 80 70 60 50 40 30 20 10 0

Upevnění Stagnace Zapojení

Rozvoj Pokles

Průzkum

kle Po s

ce na ag St

ní ně ev Up

í en

oj zv Ro

j po Za

m ku ůz Pr

ČAS

Na x-ové ose je uveden čas a na y-ové ose je znázorněn objem prodeje. Česká republika jako destinace se momentálně nachází ve stagnaci. Komplikace spojené s pouţitím modelu (prostorové vymezení relativně izolované destinace, obtíţná abstrakce od mnoha vnějších faktorů, dostupnost historických statistických dat atd.) se nejsnáze překonávají v případě pobřeţních a zejména ostrovních destinací

89

Produkt Vycházíme z toho, ţe produkt CR je nehmatatelný. Je to určitá kombinace sluţeb s hmatatelnými drobnostmi. Můţe mít různou úroveň komplexnosti – můţou to být 2 nebo tři sluţby nebo velký balíček o př. 10 sluţbách. Význam balíčku je v tom, ţe je levnější neţ sluţby samostatně a zákazník si zakoupí i sluţby, o kterých by jinak třeba ani nevěděl.

13.2 Systémy klíčových produktů Klíčové produkty jsou organizované balíky souborů sluţeb pro hlavní formy dovolené, jsou realizovány sdruţením partnerů (organizace, různí poskytovatelé sluţeb, různí partneři) Od tradičního vypracování nabídky produktu se systémy klíčových obchodů odlišují tím, ţe jsou realizovány sdruţením partnerů, kde jednotliví členové se zaváţou k realizaci a dodrţování společně sjednaných standardů kvality nabízených sluţeb a cen. Organizace cestovního ruchu koordinuje skupiny umisťující na trh klíčové produkty (Komu, kde, jaká bude distribuce), pokud oblast nemá OCR, pak si klíčové produkty tvoří poskytovatelé sami. Příklad turistického produktu můţe být např. wellnes pobyt, kde je v ceně zahrnuto ubytování, stravování, sauna, masáţe, vířívka, posilovna, bazén atd. Trend – lidé chtějí zdravotní ţivotní styl, jezdí do oblastí, které nejsou znečištěné, jednolůţkové pokoje – př. samotný důchodce – je důleţité, aby tam nebyla razantně vyšší cena neţ u 2-lůţk., wellness, volba stravování - trend individuálních poţadavků,… Příklady balíčků sluţeb hotelového zařízení v horské oblasti www.austria.info/cz

90

14 Přínosy cestovního ruchu pro rozvoj destinace V dnešní době je cestovní ruch pro destinaci neodmyslitelnou součástí. Stále větším procentem přispívá na náš hrubý domácí produkt, je tedy významnou součástí národního hospodářství. Pro některé rozvojové země je cestovní ruch téměř jediným zdrojem pracovních příleţitostí a následně deviz.

14.1 Přínosy Ţivotní prostředí - podpora rozvoje regionu - tvorba nových pracovních míst, podpora sociálního rozvoje, zmírňování chudoby - výchova místních obyvatel, vzájemný kontakt lidí vede k většímu porozumění a ztrátám předsudků - cestovní ruch jako mírotvorný činitel - zvyšování ţivotní úrovně obyvatel (vyuţívání infrastruktury vybudované pro cestovní ruch) - záchrana kulturních tradic a dědictví - větší zainteresovanost místních obyvatel k ochraně přírodních a kulturních hodnot - podpora sounáleţitosti místních obyvatel s regionem Sociálně-kulturní oblast - podpora rozvoje regionu - tvorba nových pracovních míst, podpora sociálního rozvoje, zmírňování chudoby - výchova místních obyvatel, vzájemný kontakt lidí vede k většímu porozumění a ztrátám předsudků - cestovní ruch jako mírotvorný činitel - zvyšování ţivotní úrovně obyvatel (vyuţívání infrastruktury vybudované pro cestovní ruch) - záchrana kulturních tradic a dědictví - větší zainteresovanost místních obyvatel k ochraně přírodních a kulturních hodnot - podpora sounáleţitosti místních obyvatel s regionem Ekonomická oblast - exportní odvětví – významný zdroj deviz (v ČR činil v roce 2007 podíl devizových příjmů z cestovního ruchu na HDP 3,8 % a na celkové hodnotě vývozu 5,4 %). - podíl na tvorbě hrubého domácího produktu - zlepšení platební bilance státu prostřednictvím příjezdového cestovního ruchu - růst příjmů do místního rozpočtu (daně, poplatky...) - podpora malého a středního podnikání - prvek restrukturalizace české ekonomiky - zvyšování zaměstnanosti – díky vysokému multiplikačnímu efektu kaţdé pracovní místo v cestovním ruchu otevírá moţnost vzniku v průměru dalším třem pracovním příleţitostem. Nabízí práci v kvalifikovaných i nekvalifikovaných profesích. Úspěšně

91

rozvíjející se cestovní ruch na sebe nabaluje různé činnosti (řemesla, sportovní kulturní činnosti, zásobování apod.) Je tedy schopen zaměstnat drobné místní provozovny všeho druhu. - prostor pro umístění investic - zvyšování investic do místní i příjezdové infrastruktury - rozvoj příbuzných a jiných odvětví - rostoucí oblast osobní spotřeby – coţ ovlivňuje zvyšování ţivotní úrovně

14.2 Negativní dopady Cestovní ruch můţe destinaci ovlivnit i negativním způsobem. Velmi intezivní cestovní ruch (průmysl cestovního ruchu) často nerespektuje přírodní památky a tradice a zvyky místních obyvatel. Ţivotní prostředí V případě, ţe počet návštěvníků překročí míru únosnosti a ţivotní prostředí ztratí schopnost vypořádat se s nadměrným vyuţíváním, coţ můţe vést nejen k jeho oslabení, ale i k znehodnocení (neúměrné vyuţívání přírodních zdrojů, zněčišťování přírodního prostředí či fyzické znečišťování). - moţnost negativního vlivu mnoţství návštěvníků na ţivotní prostředí - změna původního rázu krajiny (hotely, letiště, golfová hřiště) Sociálně-kulturní oblast Změny systému hodnot a chování místních obyvatel, které v důsledku ohroţuje původní způsob ţivota (změny často nastávají i ve struktuře komunity, rodinných vztazích, v tradičním ţivotním stylu a morálce, cestovní ruch můţe způsobit změny v místní komunitě a hodnotách prostřednictvím přímého a nepřímého kontaktu návštěvníků s obyvateli regionu) - ztráta rozmanitosti místních kultur (univerzální stravování a zábava) - změna systému hodnot a chování místních obyvatel Ekonomická oblast Dopady rozvoje cestovního ruchu se v regionu projevují prostřednictvím skrytých nákladů, které vznikají jako následek rozvoje cestovního ruchu, ekonomické závislosti lokální komunity na cestovní ruch, sezónního charakteru práce, ekonomické krize, vzniku tzn. enklávového cestovního ruchu (cestovní ruch v určité oblasti izolované od ostatních – přímořský koplex hotelů s vlastními obchody, bazény, sluţbami... turista z něj vůbec nevychází, utrácí peníze pouze v rámci koplexu, jinak z něj destinace nemá ţádné příjmy) . V případě „neřízení― rozvoje cestovního ruchu v detinaci mohou negativní vlivy převládnout a ohrozit další rozvoj cestovního ruchu. - ztráta zájmu o umělá turistická letoviska, krize v důsledku ekonomické závislosti na cestovním ruchu Současný cestovní ruch ve světě lze charakterizovat určitými neudrţitelnými trendy – mimo jiné výrazným kvantitativním nárůstem počtu domácích i zahraničních návštěvníků (v ČR případ Prahy), významným a většinou neregulovaným růstem infrastruktury

92

cestovního ruchu, cestováním na větší vzdálenosti a geografickou expanzí cestovního ruchu. Řešením těchto problémů můţe být udrţitelný rozvoj.

Agenda 21 Jedná se o program k vytvoření trvalého vývoje planety aţ do 21. století. Podepsalo ho 182 vlád na konferenci Spojených národů o ţivotním prostředí a rozvoji. Nemá právní závaznost, pouze morální váhu.

93

15 Podpora rozvoje cestovního ruchu v ČR Rozvoj cestovního ruchu v České republice je financován v první řadě ze státního rozpočtu, resp. z rozpočtové kapitoly Ministerstva pro místní rozvoj ČR, do jehoţ gesce cestovní ruch spadá. S cílem napomáhání rozvoji cestovního ruchu v přesně definovaných podmínkách hospodaření je zřízena příspěvková organizace tohoto ministerstva, a to Česká centrála cestovního ruchu – CzechTourism. Kombinací státního vlivu a spolupráce se soukromou sférou vzniká tzv. Public Private Partnership (PPP), jeţ je trendem zejména posledních několika málo let. Z dalších zdrojů jsou vyuţívány například tzv. strukturální fondy Evropské unie, které jsou určené pro konkrétní segment národního hospodářství v případě splnění přesně definovaných podmínek. Z těchto zdrojů je moţné eliminovat či alespoň sniţovat regionální disparity, podporovat rozvoj základní a doplňkové infrastruktury nejen odvětví cestovního ruchu, vyuţívat synergie přeshraniční spolupráce v příhraničních regionech.

Koncepce je realizována za vyuţití evropských fondů Integrovaný operační program OP Doprava OP Ţivotní prostředí OP Podnikání a inovace OP Výzkum a vývoj pro inovace OP Lidské zdroje a zaměstnanost OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost Integrovaný operační program OP Technická pomoc Regionální operační programy ROP NUTS II Severozápad ROP NUTS II Moravskoslezsko ROP NUTS II Jihovýchod ROP NUTS II Severovýchod ROP NUTS II Střední Morava ROP NUTS II Jihozápad ROP NUTS II Střední Čechy Programy přeshraniční spolupráce - OP Meziregionální spolupráce - OP Nadnárodní spolupráce - ESPON 2013 – zajišťuje výzkum v oblasti územního plánování a regionálního rozvoje. Cílem programu je poskytovat informace, analýzy, scénáře, mapy, databáze, indikátory atp., které přispívají k harmonickému rozvoji oblastí, regionů, větších územních celků. Odhalování územního kapitálu a potenciálu pro rozvoj regionů a větších území

94

napomáhá k evropské konkurenceschopnosti, územní spolupráci a udrţitelnému a vyváţenému rozvoji. - INTERACT II - Pokračování programu INTERACT v programovém období 2007— 2013. Důraz je kladen na externí komunikaci a posílení šíření dosaţených výsledků. Zdrojem informací a komunikačním systémem pro program INTERACT II je internetová databáze a intranet. V rámci programu INTERACT II nejsou realizovány nové projekty. Program rozvoje venkova Další operační programy - OP Praha Konkurenceschopnost - OP Praha Adaptabilita - období let 2007 - 2013 k dispozici cca 1,2 mld. Eur.

15.1 Aktuální koncepce státní politiky cestovního ruchu V současném období (2007-2013) došlo k určitým změnám. Podpora cestovního ruchu ze strukturálních fondů EU je nyní na regionální úrovni řešena v rámci Regionálních operačních programů (ROP), které jsou zpracovány pro všechny regiony NUTS II spadající pod cíl „Konvergence―. Na celostátní úrovni je potom klíčovým programem Integrovaný operační program (IOP), vycházející z Koncepce státní politiky cestovního ruchu ČR na období 2007-2013. Základním dokumentem, který se zabývá problematikou politiky cestovního ruchu v ČR je Koncepce státní politiky cestovního ruchu. Byla zpracována Ministerstvem pro místní rozvoj, které je ústředním orgánem státní správy pro oblast cestovního ruchu. Samotné ministerstvo definuje koncepci a její poslání následovně: „Koncepce státní politiky cestovního ruchu v ČR na období 2007–2013 představuje střednědobý strategický dokument, který vychází především z rozvojových možností cestovního ruchu v České republice a účinnými nástroji podněcuje jeho další rozvoj. Základním atributem Koncepce je rozvoj odvětví cestovního ruchu, který vychází z mobilizace zejména privátních zdrojů zaměřených na cestovní ruch a dále také rozvoj systémového a koncepčního přístupu veřejné správy na všech úrovních jako zdroje konkurenceschopnosti, zaměstnanosti a hospodářského růstu zejména v územích s vhodným potenciálem pro efektivní rozvoj tohoto odvětví.― Zvláštní důraz je tedy mimo jiné kladen na systémový přístup a předpoklady konkrétních regionů pro rozvoj cestovního ruchu, coţ je pozitivní zjištění, neboť obojí představuje důleţité podmínky pro úspěšnou realizaci politiky cestovního ruchu. Cílem zpracování Koncepce je harmonizace koncepční činnosti v oblasti cestovního ruchu s programovacím obdobím Evropské unie a vytvoření strategického materiálu, který bude účinným nástrojem podpory udrţitelného rozvoje cestovního ruchu v ČR v příštím období a bude dostatečně reflektovat význam cestovního ruchu pro národní hospodářství České republiky. Hlavní priority jsou pak definovány následovně:

95

Priorita 1: Konkurenceschopnost národních a regionálních produktů cestovního ruchu Priorita 2: Rozšiřování a zkvalitnění infrastruktury a sluţeb cestovního ruchu Priorita 3: Marketing cestovního ruchu a rozvoj lidských zdrojů Priorita 4: Vytváření organizační struktury cestovního ruchu „Systém priorit Koncepce vychází z předpokladu, že odvětví cestovního ruchu je jedním z mnoha nástrojů regionální politiky. Koncepce je rovněž východiskem pro zpracování Integrovaného operačního programu (IOP) a regionálních operačních programů (financovaných ze strukturálních fondů EU) v oblasti cestovního ruchu, jež tvoří významné nástroje její realizace. Současně bude sloužit k inovaci rozvojových programů cestovního ruchu v jednotlivých krajích ČR.― Dokumenty na regionální a místní úrovni Kromě popsané Koncepce, která je ústředním strategickým dokumentem na celostátní úrovni, je problematika cestovních ruchu a jeho rozvoj řešena rovněţ na úrovni regionální a místní. „Základním strategickým dokumentem politiky cestovního ruchu na úrovni kraje je Program rozvoje kraje (PRK), který má povahu střednědobého aţ dlouhodobého dokumentu. Jeho úkolem je koordinovat, stimulovat a vzájemně slaďovat rozvojové aktivity soukromého a veřejného sektoru na území kraje.― V návaznosti na PRK bývá často schvalován další strategický dokument zaměřený speciálně na oblast cestovního ruchu.

15.2 Podpora cestovního ruchu z Integrovaného operačního programu Pomocí IOP je v současném programovacím období mimo jiné řešena také podpora cestovního ruchu na národní úrovni. Konkrétně se problematice cestovního ruchu věnují prioritní osy 4A a 4B. „Prioritní osa 4a zahrnuje podíl aktivit programu podporovaných v regionech spadajících do cíle Konvergence. Prioritní osa 4b zahrnuje podíl aktivit programu podporovaných v regionech cíle RKaZ (to je na území hl. města Prahy).― IOP v této oblasti vychází ze schválené Koncepce státní politiky cestovního ruchu ČR na období 2007-2013 a klade si za cíl „eliminovat nedostatky v oblasti CR v České republice na národní úrovni.― Tyto nedostatky jsou v dokumentu definovány následovně: nedostatečné zavádění nových informačních technologií v cestovním ruchu nedostatečně rozvinuté marketingové aktivity nedostatečná kvalita sluţeb nedostatečné vyuţití a povědomí o potenciálu kulturního a přírodního bohatství a jeho významu Jako globální cíl je uvedeno: „Zvýšit využití potenciálu území prostřednictvím národních systémových intervencí v oblasti cestovního ruchu.― Kromě tohoto velmi obec-

96

ně definovaného globálního cíle jsou vytyčeny rovněţ čtyři cíle specifické, které jiţ poskytují jasný základ pro vymezení podporovaných aktivit zvýšení počtu subjektů napojených na rezervační systém CR zajištění zvýšení kvality poskytovaných sluţeb CR, jejich jednotnou certifikaci a standardizaci zkvalitnění statistik a informací o cestovním ruchu zvýšení počtu propagačních nebo marketingových produktů CR Konkrétní podporované aktivity jsou pak řazeny do oblastí intervence 4.1A a 4.1B podle toho zda jsou určeny pro cíl „Konvergence― nebo pro cíl „Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost―. V obou případech však mají stejnou podobu: Zavedení národního informačního a rezervačního systému Zavádění a informační podpora národních a mezinárodních standardů ve sluţbách cestovního ruchu (zahrnující zejména certifikace, manuály, metodiky, systémy, kontrola) Podpora marketingu na národní úrovni a tvorby zdrojových databází Prezentace a propagace kulturního a přírodního bohatství, kulturního průmyslu a sluţeb s vyuţitím pro cestovní ruch na národní úrovni Podpora prezentace ČR jako destinace cestovního ruchu

15.3 Cíle regionální politiky – strukturální fondy V období 2007-2013 sleduje regionální politika 3 cíle, k jejichţ dosaţení má v evropském střednědobém rozpočtovém rámci (tzv. finanční perspektiva) prostřednictvím strukturálních fondů a Fondu soudrţnosti vyčleněno 308 041 000 000 € (přibliţně 8 686,8 mld. Kč):

1.

Cíl Konvergence: podpora hospodářského a sociálního rozvoje regionů na úrovni NUTS II s hrubým domácím produktem (HDP) na obyvatele niţším neţ 75 % průměru tohoto ukazatele pro celou Evropskou unii. Dále jsou k čerpání z tohoto cíle způsobilé státy, jejichţ hrubý národní důchod (HND) na obyvatele je niţší neţ 90 % průměru tohoto ukazatele pro celou Evropskou unii. Tento cíl je financovaný z ERDF, ESF a FS a v České republice pod něj spadají všechny regiony soudrţnosti s výjimkou Hl. m. Prahy.

2.

Cíl Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost: podpora regionů na úrovni NUTS II nebo NUTS I, které přesahují limitní ukazatele pro zařazení do cíle Konvergence. Tento cíl je financovaný z ERDF a ESF a v České republice pod něj spadá Hl. m. Praha.

3.

Cíl Evropská územní spolupráce: podpora přeshraniční spolupráce regionů na úrovni NUTS III nacházejících se podél všech vnitřních a některých vnějších po-

97

zemních hranic a všech regionů úrovně NUTS III podél námořních hranic, které jsou od sebe obecně vzdáleny nejvýše 150 kilometrů. Dále je podporována meziregionální a nadnárodní spolupráce regionů. Tento cíl je financovaný z ERDF a v České republice pod něj spadají všechny regiony Evropský fond regionálního rozvoje Cílem ERDF je směřovat finanční podporu do regionů EU pod Cílem 1 a 2, jejichţ rozvoj zaostává, napomáhat jejich rozvoji a odstraňovat závaţné ekonomické a sociální rozdíly. 75% HDP/OBYVATELE, 90% PRŮMĚRU EU. Cíle: - infrastruktura, - podpora místního rozvoje, zaměstnanosti, malého a středního podnikání v problémových regionech. - Podpora Iniciativ Společenství - Podpora Inovačních opatření Evropský sociální fond ESF podporuje především zaměstnanost a rozvoj lidských zdrojů. Přispívá na rozvoj schopností, kvalifikace i rekvalifikace lidí nastupujících na trh práce či snaţících se na trh práce vrátit. Také podporuje tvorbu nových míst. Prostřednictvím podpory těchto aktivit bojuje proti dlouhodobé nezaměstnanosti, znevýhodněných osob a mládeţe. Fond soudrţnosti (FS) FS je na rozdíl od strukturálních fondů určený na podporu rozvoje chudších států, nikoli regionů. Podobně jako u ERDF jsou z něj podporovány investiční (infrastrukturní) projekty, avšak jen se zaměřením na dopravní infrastrukturu většího rozsahu (dálnice a silnice I. třídy, ţeleznice, vodní doprava, řízení silniční, ţelezniční, říční, námořní a letecké dopravy) a ochranu ţivotního prostředí.

98

16 Trvale udrţitelný rozvoj cestovního ruchu přílišné zatěţování navštěvovaného území - - ztráta přirozené identity území (např. v létě na Vltavě, kdyţ je tam příliš lidí, nebo v turistických oblastech, kde se u krásné pláţe postaví obrovské hotely typu mrakodrap… ) mezinárodní charakter CR – expanze nadnárodních organizací => potlačování místní kultury a zvyků (místní kuchyně x McDonalds)  větší poţadavky na udrţitelný cestovní ruch (potaţmo udrţitelný rozvoj destinace)

16.1 Udrţitelný cestovní ruch (sustainable tourism) - definován v materiálech WTO (Světová organizace CR) jako: „takový cestovní ruch, jenž uspokojuje potřeby současných cestovatelů a hostitelských regionů, zatímco jsou chráněny a zlepšovány jeho možnosti do budoucna. To si lze představit jako řízení všech zdrojů tak, že ekonomické, sociální a estetické potřeby jsou naplňovány, zatímco je udržována kulturní integrita, nezbytné ekologické procesy, biologická diverzita a systémy potřebné pro život“. Podobné definice má ve svých dokumentech Evropská komise. Jinými slovy: způsob ekonomického růstu, který zajistí soulad společenského a hospodářského pokroku s plnohodnotným zachováním ŢP Udrţitelný rozvoj = zajistí potřeby dnešních generací a současně neohrozí potřeby generací následujících, není to na úkor jiných národů, neohroţuje přírodní hodnoty a přirozené funkce ekosystémů Udrţitelnost CR - 3 základní pilíře: Enviromentální (= související s ŢP) /ekologický Sociálně kulturní Ekonomický

16.2 Principy trvale udrţitelného rozvoje CR Vyuţívání zdrojů udrţitelným způsobem- zachování a udrţitelné uţívání přírodních, kulturních a sociálních zdrojů je z dlouhodobého hlediska pro chod průmyslu CR klíčové Sníţení spotřeby a odpadu – přispívá ke kvalitě CR a zamezí nákladům na obnovení prostředí Zachování biodiverzity (rozmanitost všech ţijících organismů)- zachování a podpora přírodní, sociální a kulturní rozmanitosti

99

Zahrnutí CR do plánování – ţivotaschopnost CR se dlouhodobě zvyšuje zahrnutím aktivit spojených s jeho rozvojem do regionálních a národních strategických plánů s ohledem na vliv jeho dopadů na ŢP Podpora místních ekonomik- CR podporuje rozvoj lokálních ekonomických aktivit v souladu s ochranou ŢP a potřeb místních obyvatel Zahrnutí místního obyvatelstva – plná účast místních obyvatel na CR přináší uţitek nejen jim a ŢP, ale také obohacuje turistický záţitek Spolupráce soukromého a veřejného sektoru – dialog mezi průmyslem CR, místním obyvatelstvem a institucemi vede ke společnému řešení potencionálních problémů Formování lidských zdrojů – správné zaškolení zlepšuje kvalitu produktů Odpovědný marketing – plně informovat turisty o odpovědnosti a přírodních, sociálních a kulturních hodnotách destinace Průzkumy – management destinace by měl mít moţnost disponovat reálnými daty, které budou základem pro řešení případných problémů a zlepšení kvality sluţeb destinace

16.3 Dokumenty - CR - 1 z největších odvětví světové ekonomiky, předpoklad růstu  úspěch jako prodej produktů CR – závislý na kvalitě ŢP, nezničené přírodě  nutné zvýšit morální odpovědnost průmyslu CR ke kvalitě ŢP, trvale udrţitelnému rozvoji - Růst aktivit EU, OSN a mezinárodních organizací cr (WTO, PATA1 aj.), časté téma mnoha mezinárodních konferencí (např. Světové konference o udrţitelném CR v Lanzarote v roce 1995) Některé významné dokumenty: Agenda 21 - souhrnný program nutných kroků, který přijalo 182 vlád na konferenci Spojených národů o ŢP a rozvoji v roce 1992 - první dokument svého druhu, který získal mezinárodní konsensus (konsensus = souhlas, společný postoj) - poskytuje detailní program zabezpečení udrţitelného rozvoje této planety od současnosti aţ do 21. Století

1

PATA = Pacific Asia Travel Association = nezisková členská organizace, která působí jako katalyzátor pro odpovědný rozvoj Asie a Tichomoří a průmysl cestovního ruchu. V partnerství se členy z veřejného i soukromého sektoru chce PATA posílit udrţitelný růst, hodnotu a kvalitu cestování a cestovního ruchu do, z a v rámci regionu.

100

- identifikuje ekologické a vývojové jevy, které by mohly způsobit ekonomickou a ekologickou katastrofu - předkládá strategii k přechodu k praxi udrţitelnějšího vývoje Globální etický kodex cestovního ruchu - přijat Valným shromáţděním OSN v r. 2001 - obsahuje pravidla chování související s udrţitelným rozvojem CR - z českých organizací se k němu hlásí např. AHR ČR (Asociace hotelů a restaurací ČR) Agenda pro udrţitelný a konkurenceschopný evropský CR - předloţena Evropskou komisí v r. 2007 - střednědobá evropská koncepce, cíl agendy: přinést ekonomickou prosperitu, sociální spravedlnost a soudrţnost a ochranu přírody a kultury - stanovuje cíle a zásady pro dosaţení udrţitelnosti a konkurence schopnosti evropského CR - nastiňuje společný postup všech zúčastněných stran (Evropská komise, členské země Evr. Vlád. organizací spravující destinace a regiony, místních zastupitelstev, podniků CR, turistů…), které mohou podnítit, podpořit a ovlivnit CR Česká republika - zahrnuje principy rozvoje CR do svých strategických dokumentů (např. Koncepce státní politiky CR v ČR na období 2007 – 2013) - v roce 2004 schválila vláda ČR samostatný dokument Strategie udrţitelného rozvoje ČR – průběţně aktualizován.

16.4 Vliv Ekonomických faktorů: Ekonomický pilíř - Při kvalitním a profesionálním managementu je CR přínosem pro region. - Ekonomická udrţitelnost: má zajistit: co nejvíce prostředků zůstává v oblasti, kde byly peníze vygenerovány o Udrţitelného CR, základní principy: - Citlivé vyuţívání místních zdrojů - ↑spotřeby lokálních produktů - Zaměstnávání místního obyvatelstva NEGATIVNÍ

POZITIVNÍ

Skryté náklady (vznik následkem rozvoje CR, Zlepšení bilance státu prostřednictvím příjeze dového CR (tzv. neviditelný export) Ekonomická závislost lokální komunity na CR

Prostřednictvím daní a poplatků, které zvyšují příjmy do místních rozpočtů i státního roz( př. až 83% pracovní síly na Maledivách, je počtu

101

závislých na CR –dle WTO) Sezónní charakter práce

V oblasti podpory rozvoje malého a středního podnikání

Enklávový cr2

Zvyšování zaměstnanosti V oblasti stimulování investic do místní infrastruktury (vodovody, kanalizace, telekomunikace, silniční a železniční síť, letiště)

16.5 Vliv Ekologických faktorů: Enviromentální pilíř = účinná ochrana ŢP a šetrné vyuţívání přírodních zdrojů - přestoţe je CR závislý na kvalitním ŢP území, negativní dopady CR mohou kvalitu ŢP ohrozit a postupně zničit zdroje, na kterých je CR závislý (např. pokud budu mít nádhernou pláţ, ale hned v její blízkosti vystavím hotely, tak díky hluku to bude mít dopad na floru a faunu v té oblasti a třeba při šnorchlování uţ se nebudu moci dívat na místní rybičky a spol. a ta pláţ nebude pro turisty jiţ tak atraktivní…) - příčinou vzniku negativních vlivů jsou: o Výstavba infrastruktury (letiště, hotelové komplexy, golfová hřiště …) o Nadměrný počet návštěvníků NEGATIVNÍ

POZITIVNÍ

Počet návštěvníků překročí míru únosnosti, Příjmy ze vstupného do NP, jeskyní a pod, ŽP ztrací schopnost vyrovnat se použity na financování ochrany přírody s nadměrným využíváním oblasti => =>Znečištování přírodního prostředí či fyzické CR zdroj daní a poplatků (př. Daň z příjmu, znečišťování poplatky za rybářský a lovecký lístek, lázeňské poplatky, pornájem rekreačních zařízení apod.), které pomáhají financovat ochranu přírodních zdrojů => Neúměrné využívání přírodních zdrojů

Přispívá k uznání důležitosti ocrahny ŽP veřejností a k výchově místních obyvatel k jeho

2 Enklávový CR - kdy návštěvník destinace zakoupí komplexní balík tzv. all-inclusive a nedá tak příleţitost místním obyvatelům profitovat z CR

102

ochraně Důsledkem atraktivity přírodního prostředí a přírodních zdrojů pro CR vytvářeny NP, Přírodní rezervace apod. Vytváří pracovní příležitosti a tím pomáhá zabraňovat devastování přírodního prostředí místními obyvateli (např. pytlačení, ilegální kácení lesů, apod.) Reguluje počty návštěvníků v chráněných území

16.6 Vliv Sociálně kulturních faktorů: Sociálně – kulturní pilíř - Udrţitelný rozvoj CR – nabízí zajímavé pracovní příleţitosti, můţe pozvednout úroveň oblasti - Udrţitelný rozvoj CR – preventivně působit v oblasti kriminality, zneuţívání dětské práce+ dalších neţádoucích aktivit ( plyne z nedostatku a nespokojenosti, coţ je rozvoj CR schopen úspěšně potlačit) NEGATIVNÍ

POZITIVNÍ

Vazba místních obyvatel na průmy- Vytváření pracovních míst a podporou sociálního rozvoje, přerozdělením příjmů, zmírňováním chudoby, což má rovněž sl CR za následek posilňování komunity v regionu

Změna v hodnotách a chování – Prostřednictvím kulturně výchovné funkce CR, kdy se lidé kontaktují a vnitřně se navzájem obohacují, více si rozumí a ztráceohrožení místní identity jí předsudky

Prostřednictvím funkce CR jako mírotvorného činitele Zvyšováním životního standardu místních obyvatel, kteří mohou využívat zařízení, vybudovaná pro návštěvníky regionu Prostřednictvím záchrany kulturních tradic, historie, tradičních řemesel apod. (viz různé skanzeny- pozn. Tvůrce=) Zainteresováním místních obyvatel na ochraně přírodních a kulturních hodnot, stimulací jejich pocitu hrdosti v oblasti tradic a historie

103

17 Profesní organizace činné v cestovním ruchu 17.1 Czech tourism - státní příspěvková organizace  zřizovatelem je Ministerstvo pro místní rozvoj ČR - je členem Evropské komise cestovního ruchu (ETC) - podílí se společně s ostatními evropskými zeměmi na marketingových aktivitách na zámořských trzích. Důraz klade na společnou prezentaci středoevropských zemí na vzdálených trzích. - CzechTourism z části financuje účast regionů na výstavách u nás (Regiontour v Brně) i v zahraničí  prezentace jednotlivých regionů a zároveň vyhledávání a navazování kontaktů s domácími i zahraničními zájemci o investování. - CzechTourism působí prostřednictvím sítě oficiálních zahraničních zastoupení. Jako jsou zastoupení v Madridu, Washingtonu, Pekingu, Budapešti, Helsinkách atd. - v čele CzechTourism je ředitel (Ing. Rostislav Vondruška), kterého jmenuje a odvolává ministr pro místní rozvoj. - ředitel řídí a organizuje činnost CzechTourism, zastupuje ji navenek a odpovídá za její činnost a hospodaření. Při řízení a organizování činnosti CzechTourism je ředitel povinen předkládat dozorčí radě podklady a materiály, uvedené v článku IV, které vyţadují schválení dozorčí radou, a řídit se doporučeními a závěry dozorčí rady. - Dozorčí rada - předseda, místopředseda a členové dozorčí rady, jmenováni ministrem pro místní rozvoj na dobu neurčitou. Členů musí být minimálně 5. - základním cílem CzechTourism je propagace České republiky jako destinace cestovního ruchu v zahraničí i v České republice. - k dosaţení tohoto cíle plní CzechTourism v koordinaci s MMR tyto hlavní úkoly: zajišťování, podpora a koordinace marketingových aktivit na domácím a zahraničním trhu, podpora všestranného rozvoje cestovního ruchu spolupráce v oblasti cestovního ruchu s orgány státní správy a samosprávy, profesními organizacemi, peněţními ústavy, školami, výzkumnými a poradenskými institucemi a analogickými zahraničními institucemi, vytváření příznivého image turistické destinace "Česká republika" a její prosazování na domácím a zejména zahraničním trhu, stanovení a rozpracování prioritních produktů, charakteristických pro destinaci Česká republika, spolupráce při vytváření celostátního turistického informačního systému, vydávání propagačních materiálů o České republice v příslušných jazykových verzích, podpora tvorby produktů cestovního ruchu se šetrným přístupem k ţivotnímu prostředí,

104

spolupráce s regiony v ČR, angaţovanost při vzniku přirozených oblastí cestovního ruchu, působení při jejich turistickém rozvoji a zatraktivnění Významné projekty CzechTourismu: Domácí cestovní ruch - Katalog Kudy z nudy, Turisté vítáni (zvýšení zájmu o podnikání v cr) Příjezdový cestovní ruch – České dědictví UNESCO (multimediální prezentace 12 památek UNESCO), prezentace ČR na mistrovství světa ve fotbale v Německu... Hlavní činnosti v souvislosti s řízením cestovního ruchu v regionech: Marketing: o Propagace ČR jako destinace v zahraničí o Propagace jednotlivých turistických regionů včetně kontaktů na regionální OCR o Propagace prioritních turistických produktů ČR Koordinace: o Koordinace činnosti regionálních OCR v souladu se strategií rozvoje cestovního ruchu Informační systém: o Provoz oficiálního informačního a rezervačního systému s odkazy na stránky jednotlivých destinací (regionů a oblastí) a moţností on-line rezervace o Zobrazení na předních místech nejuţívanějších vyhledávačů

17.2 SOCR – Svaz obchodu a cestovního ruchu = nezávislé, dobrovolné a otevřené profesní sdruţení právnických a fyzických osob v obchodě, v cestovním ruchu a v odvětvích a oborech navazujících, - sdruţení na ochranu a prosazování svých hospodářských a sociálních zájmů v souladu s právními předpisy ČR - územně strukturovaná organizace, která prostřednictvím svých Regionálních kanceláří a Krajských zastoupení spolupracuje s územními samosprávami na sociálním a hospodářském rozvoji krajů - reprezentant svazů, asociací, velkých retailových a distribučních společností, spotřebních druţstev, obchodních aliancí a franchisingových sítí, malých a středních firem obchodu, pohostinství, cestovního ruchu a souvisejících sluţeb - sídlem Svazu je hlavní město Praha Hlavní úkoly: - hájit společné zájmy svých členů a prosazovat je vůči orgánům státní správy, územním, odborovým a jiným subjektům

105

- podílet se na tvorbě a zdokonalování právních předpisů, které zajišťují rovné podmínky podnikání pro všechny podnikatelské subjekty v ČR, na formování pravidel hospodářské, finanční, daňové, úvěrové a environmentální politiky vůči subjektům působícím v obchodu a cestovním ruch - ve spolupráci s dalšími podnikatelskými institucemi vytvářet předpoklady a podmínky pro regionální působnost Svazu v návaznosti na organizaci státní správy a samosprávy Svaz pro své členy v rámci svojí činnosti: zajišťuje informační systém poskytuje svým členům odborné, informační, analytické, ekonomické, konzultační a právní sluţby prezentuje své členy na konferencích, odborných seminářích a propagačních akcích v tuzemsku i v zahraničí, organizuje společné veletrţní expozice Svazu a zúčastněných firem, podílí se na přípravě doprovodných program Orgány Svazu jsou: a) valná hromada, b) představenstvo v čele s prezidentem, c) dozorčí rada v čele s předsedou.

17.3 AHR – Asociace hotelů a restaurací (www.ahrcr.cz) - asociace vznikla sloučením dvou nejvýznamnějších profesních sdruţení HO.RE.KA ČR Sdruţení podnikatelů v pohostinství a cestovním ruchu a Národní federace hotelů a restaurací České republiky (v roce 2006) - jedná se o občanské sdruţení, profesní a nepolitická organizace (profesní nezisková organizace) Členové: Podnikatelé v ubytovacích a stravovacích sluţbách, Majitelé a provozovatelé - hotelů, penzionů, motelů, restaurací, kaváren, vináren, odborných škol, Řada firem nabízejících své produkty pro ubytovací či restaurační provozy. Členství a partnerství AHR ČR V České republice: Člen Svazu obchodu a cestovního ruchu České republiky, jeho představenstva a dozorčí rady Člen Celostátního kolegia cestovního ruchu A různých komisí a pracovních týmů pro přípravu novel zákonů

106

V zahraničí: Člen Evropské organizace HOTREC Člen výboru Hotel Stars Union - Hlavním posláním je naplňování a ochrana zájmů a potřeb svých členů na národní i mezinárodní úrovni. Jak naplnit poslání: - spolupráce s Ministerstvem pro místní rozvoj a CzechTourism, Svazem obchodu a cestovního ruchu ČR a mediálními partnery prosazovat legislativní změny potřebné pro rozvoj podnikání v oboru. - působností sítě krajských sekcí AHR ČR ve všech krajích České republiky rozvíjet spolupráci s orgány na úrovni kraje, měst a obcí v jejich specifických podmínkách. - působností a spoluprací s profesními organizacemi v evropské organizaci HOTREC prosazovat zájmy a potřeby hotelnictví a gastronomie přesahující rámec České republiky. Cíle: - hlavním cílem je podpora podnikatelů v oboru hotelnictví a gastronomie - vést své členy k dodrţování Etického kodexu AHR ČR ve vztahu k obchodním partnerům i veřejnosti - usilovat o vytváření vhodných vnějších ekonomických podmínek pro rozvoj podnikatelských aktivit svých členů a konkurenceschopnosti oboru - působením na členy různými formami činnosti je vést ke zvyšování kvality poskytovaných sluţeb a zachování dobrého jména oboru - ve spolupráci s médii propagovat činnost asociace a pozitivní příklady podnikatelských aktivit svých členů - navazovat spolupráci a uzavírat smluvní vztahy s partnery poskytujícími výhody pro členy asociace, například s kolektivními správci autorských práv a dalšími organizacemi - účastí v pracovních skupinách pro přípravu nových zákonných předpisů prosazovat úpravy zákonných opatření, které přispějí ke zlepšení podnikání v oboru hotelnictví a gastronomie

17.4 AČCKA – Asociace českých cestovních kanceláří a agentur (www.accka.cz) = české profesním sdruţením, které působí v oblasti cestovního ruchu jiţ od roku 1991 - má nyní 250 členů z řad subjektů cestovního ruchu - tiskový mluvčí Asociace je Tomio Okamura - řádným členem se mohou stát cestovní kanceláře a agentury, zabývající se příjezdovým i výjezdovým cestovním ruchem.

107

- přidruţenými členy AČCKA se mohou stát zahraniční cestovní kanceláře, hotely, centrály cestovního ruchu, školy a komerční firmy, které nabízejí sluţby cestovním kancelářím (např. pojišťovny). Výhody členství v AČCKA: - přináší svým členům aktuální informace z oblasti cestovního ruchu - zajišťuje pravidelná setkání svých členů (dvakrát v roce se konají velká setkání, tzv. Dny kontaktů, pravidelně se konají další neformální odborná setkání členů pořádaná např. incomingovou sekcí) - zajišťuje svým členům zvýhodněnou účast na veletrzích (GO Brno, Holiday World Praha, FOR TRAVEL Praha) - AČCKA je díky aktivní mediální politice uznávaným a respektovaným profesním sdruţením z oblasti cestovního ruchu - zajišťuje podporu prodeje produktů svých členů - prosazuje zájmy svých členů při všech jednáních se státními institucemi - bojuje proti nekalému podnikání v oblasti cestovního ruchu a dohlíţí na etiku podnikání - Prezidium je výkonným orgánem Asociace, který řídí a zajišťuje činnost Asociace  např. rozhoduje o přijímání nových členů, resp. zrušení členství Podle stanov AČCKA jsou ustanoveny tyto pracovní skupiny (sekce): Ekonomicko-dopravní sekce, Sekce pro evropské záleţitosti, Legislativní a etická sekce, Sekce Public relations (PR), Incomingová sekce, Sekce výstavní, Touroperátorskoretailerská sekce, Internetová sekce, Letecká sekce a Editor AČCKA.

17.5 ACK ČR – Asociace cestovních kanceláří České republiky (www.ackcr.cz) - zastupování a ochrana hospodářských zájmů členů, podpora jejich informovanosti, rozvíjení jejich činnosti a profesní prestiţe - podporuje dobré jméno a úroveň českého cestovního ruchu, zasazuje se proti nekalé konkurenci a poškozování pověsti cestovního ruchu v České republice - ACK ČR byla zaloţena jako první profesní sdruţení cestovních kanceláří v ČR v srpnu 1990, v současné době sdruţuje 189 cestovních kanceláří a agentur a 68 přidruţených členů z navazujících oborů dopravy, veletrhů a propagace, odborného školství, pojištění a zpracování dat. Ke společnému řešení problémů podle profesní orientace členů slouţí tyto sekce: touroperátorská sekce sekce incomingové a kongresové turistiky retailerská sekce, IATA sekce prodejců letenek,

108

sekce lázeňské turistiky internetová sekce  k podpoře elektronické komerce v cestovním ruchu sekce památek a významných turistických cílů vzdělávací komise  propojením praxe a poţadavků podnikatelů v cestovním ruchu se středními a vysokými odbornými školami, sekce domácího cestovního ruchu výstavní výbor, jedná s organizátory veletrhů a připravuje zvýhodněné podmínky pro účast členských subjektů na vybraných veletrzích, Výhody členství: vytváření vhodného podnikatelského prostředí v oblasti CR rozvíjení informovanosti a profesní prestiţe členů, platforma pro komerční spolupráci společná propagace, práce s veřejností a se sdělovacími prostředky

17.6 ECEAT – Evropské centrum pro ekoagroturistiku - nezisková organizace, sídlící v Amsterdamu - národní koordinační centrum je v Tišnově u Brna - podpora ekologického zemědělství a oţivení venkova pomocí šetrné turistiky - poskytuje pomoc začínajícím podnikatelům a pomáhá jim zprostředkovávat klientelu. - v dnešní době lidé dávají přednost tzv. zelenému turismu před známými letovisky (Např. v Nizozemí specializované cestovní kanceláře nabízejí dovolenou na ekofarmách v ČR) - ECEAT pořádá propagační kampaň o ekoagroturistice, vydává broţurku, která nabízí strávit dovolenou na různých ekofarmách v Evropě - farmář můţe zaţádat o zařazení do ECEAT, pokud zemědělská činnost činí více jak 50 % příjmů a ekologicky hospodaří, nebo k tomu směřuje - Sdružení podnikatelů v agroturistice  dobrovolné nepolitické sdruţení, od roku 1997 je členem ECEAT. Zastupuje podnikatele v agroturistice, spolupracuje s dalšími odbornými organizacemi ze státního neziskového či podnikatelského sektoru. Mezi hlavní cíle patří: o Jednotný certifikační systém venkovských ubytovacích zařízení, které odpovídá evropským standardům o Rozvoj propagace „Prázdniny na venkově―--> Czechtourism takto prezentuje produkt v zahraničí o Vytvořit jednotný a dostupný zdroj kvalifikovaných informací pro veřejnost

109

o Pravidelná a systematická prezentace venkovské turistiky v ČR prostřednictvím médií, účast na výstavách a veletrzích o Nacházet zdroje pro cyklus vzdělávacích seminářů v regionech (pro podnikatele, starosty) o Poradenský servis zejména v oblasti práva (pro drobné podnikatele, ubytovatele, apod.) o Oslovit poslance, lobovat za prosazení legislativních) úprav a systémové podpory zájmů drobných podnikatelů - Evropskou institucí věnující se podpoře venkovské turistiky je EUROGITES (Evropský svaz turistiky a dovolené na venkově) se sídlem ve Štrasburku a cílem je vzájemná spolupráce v oblasti agroturistiky pro všechny země Evropy. Činnost sdruţení je v oblasti poradenství, informatiky, vzdělávání, technické a organizační činnosti. Hlavní cíle: Jednotný informační systém: vybudovat informační systém a rezervační síť tak, aby si kdokoli v Evropě mohl objednat dovolenou kdekoliv na venkově Jednotný systém kritérií kvality: vypracování jednotného systému kvality poskytovaných sluţeb určitého evropského standardu kvality, a tím zaručení jednotné úrovně nabídky pro klientelu Pomoc a spolupráce: profesionální pomoc zejména východoevropským zemím v technické oblasti formou výměny expertů, informací a pořádání vzdělávacích programů či pomoc při získávání kientely.

110

18 Celní a pasová sluţba v cestovním ruchu Cestovní doklad = veřejná listina slouţící k prokázání totoţnosti jejího drţitele, zahrnuje základní identifikační údaje, údaje o místní a časové platnosti dokladu apod.

Cestovní doklady pro ČR jsou: CP - vydávaný orgánem MV, podle místa trvalého pobytu diplomatický/sluţební pas - vydávaný ministerstvem zahraničních věcí v okruhu osob vymezeném příslušným předpisem, platnost 10 let cestovní průkaz - doklad pro jednotlivou cestu do zahraničí, územní a časová platnost je omezena účelem cesty identifikační průkaz – v rámci EU jako cestovní doklad je moţné pouţít i OP ostatní CD – vydávané na základě mezinárodních smluv

Vydávání Cestovního pasu: - od půlky roku 2008 - otisky prstů - od 1.9.2006 - biometrické prvky, děti se do CD rodičů nezapisují, děti zapsané v CD rodičů před 1. 9. 2006 mohou i nadále cestovat společně s rodiči do zahraničí bez vlastního CD - od 1. 3. 2008 se obnovuje zapisování dětí CD rodičů, sniţuje se věková hranice pro zápis dítěte (do 10 let)

Zapisování dětí do cestovních dokladů rodičů Do cestovních pasů rodičů lze zapsat děti, resp. občany mladší 10 let. Děti, resp. občané mladší 15 let, zapsaní v cestovním pasu rodičů do 1. září 2006, mohou i nadále cestovat společně s rodiči do zahraničí bez vlastního cestovního pasu. Zapisování dětí do cestovních dokladů rodičů bude zrušeno – podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES), které je závazné pro všechny státy EU. Zápisy dětí v cestovních dokladech rodičů jsou platné do 26. června 2012. CD se strojově čitelnými údaji osoba

standartní lhůta: 30 dnů Platnost

mladší 5 let

cena

nevydává se

5 - 15 let

5 let

100 Kč

starší 15 let

10 let

600 Kč

CD bez strojově čitelných údajů zkrácená lhůta: 15 dnů platnost

Cena

1 rok

50 Kč

6 měsíců

1 000 Kč 1 500 Kč

111

Převzetí cestovního dokladu - u obou druhů CD je nutné převzít CD osobně

Přestupky, které lze postihnout překročení státních hranic bez platného CD uvedení nepravdivých nebo neúplných údajů v ţádosti o vydání CD zneuţití nebo zmocnění se cizího CD Většina států vyţaduje minimální platnost pasů po dobu pobytu, některé státy poţadují urč.dobu platnosti i po opuštění země, např. 6 měsíců poţaduje Čína, USA.

Schengenský prostor = dohoda o volném pohybu osob mezi členskými státy dohody o ochraně jejich vnějších hranic, upravuje také postup pro případ vstupu obyvatel z 3. zemí - nejdříve vznik jako běţné mezistátní smlouvy mezi Francií, Belgií, Nizozemí, Lucemburskem, SRN - Velká Británie a Irsko mají trvalou výjimku nepřistoupit - postupně se připojili země EU spolu s Norskem a Islandem - ke vstupu ze třetích zemí je nutné opatřit Schengenské vízum (1 pro všechny státy), doklad o zdrav. a cest. pojištění, předepsanou hotovost, nebo doklad o devizovém krytí cesty - název podle obce v Lucembursku - klady: odstranila se administrativní bariéra pro turisty s vízovou povinností, zvýšení průjezdnosti hraničních přechodů, zlepšení ŢP, odstranění dopravních zácp - členové z EU: Belgie, Dánsko, SRN, Finsko, FR, Řecko, Itálie, Lucem, Niz, Portug., Rak, Švé, Špaň, mimo EU: Island, Norsko, Švýcarsko (2009) - kaţdý stát má moţnost kontrolu obnovit - hlavní instrument ochrany = inform. databáze SIS (záznam o pohřešovaných osobách, odcizených autech i předmětech) - ČR je od vstupu do EU účastníkem Sch.prostoru - od 21.12.2007 Sch. dohoda na silničních hraničních přechodech i u nás

Vízum = povolení cizího státu ke vstupu, průjezdu nebo pobytu na jeho území, vydává ho příslušný zastup.úřad na základě ţádosti, má formu písemné doloţky v cestovním pasu - pro účastníky organizovaného CR a průvodce zajišťuje vízum CK, CK můţe vízum obstarat i účastníkům neorganizovaného CR - rozlišujeme tyto víza: o vstupní vízum – opravňuje ke vstupu a pobytu na cizím území po určený počet dnů v rámci platnosti víza o tranzitní vízum – opravňuje projet v době platnosti víza příslušným státem k dosaţení cílového státu

112

o pobytové vízum – při pobytu v zemi déle neţ dobu povoleného pobytu bez víza (obvykle 30 dnů), patří sem i studijní, pracovní, au-pair víza Při vstupu do některých cizích zemí jsou kromě pasu, případně víza, vyţadovány tzv. zvláštní doklady či náleţitosti např. zelená karta, mezinárodní řidičský průkaz,… Udělení víza ještě neznamená, ţe se občan do země dostane – o vpuštění do země rozhoduje až imigrační úředník na hranicích. Doba platnosti víza není totéţ, co doba povoleného pobytu v zemi. Přihlašovací povinnost – platí pro cizince ze 3. zemí přijíţdějící do ČR, musí se nahlásit u příslušných útvarů a) cizinci s vízovou povinností – do 48 dnů b) bezvízoví cizinci – aţ po uplynutí 30 dnů

Celní dohled a jeho provádění - soustava celních orgánů - Min. financí, výkonná sloţky MF = generální ředitelství cel, celní ředitelství, celní úřad - CLO - poplatek za do/vyváţené zboţí, je vyměřené státem - Celní sazebník - úřední seznam zboţí, za které se platí CLO, podle toho z jakého materiálu je zboţí vyrobeno - hodnotové CLO - určitým % z hodnoty zboţí, specifické CLO - podle ks, hmotnosti, míry, ... Devizová kontrola - kontrola dovozu a vývozu finančních prostředků - dovoz a vývoz devizových hodnot i české měny je pro občany ČR volný – povolení není potřeba Dovoz účastníky CR - V rámci EU volný pohyb zboţí – mimo zboţí zatíţeného spotřební daní – zvláštní reţim omezení dováţeného mnoţství bez cla např.: vína 90 l, pivo 110 l, cigarety 800 ks - Mimo EU - významná omezení dovozu potravin, tabák. výrobků, alkoholu a staroţitností, o v zahraničním CR jde v zásadě o zboţí neobchodního charakteru – celní úřad osvobodí od dovozního cla u kaţdého nejvýše zboţí s úhrnnou celní hodnotou do 175 Euro (od 15let), 90 Euro (do 15 let) – mimo to určitá mnoţství pohonných hmot, parfémů, cigaret,… Stanovení CLA - pokud celní hodnota nepřesáhne 350 Euro je paušální clo – 3,5% z celní hodnoty nad 350 Euro dle celního sazebníku

113

Vývoz účastníky CR - pouze zboţí stanovené v celním sazebníku, obecně lze z EU vyváţet zboţí neobchodního charakteru bez omezení hodnoty aţ na předměty, na které se vztahují zvláštní právní předpisy (umělecké předměty, zvířata, zbraně,…)

114

19 Současný potenciál rozvoje cestovního ruchu v ČR Česká republika disponuje značným historickým, přírodním a kulturním potenciálem. Díky vysoké hustotě kulturních památek a přírodním podmínkám, spolu s výhodnou polohou ve středu Evropy má velmi dobré předpoklady pro rozvoj cestovního ruchu. Velkou příleţitostí je mnoţství historických, kulturních a technických památek, včetně památek zapsaných do seznamu UNESCO, z čehoţ vyplývá vysoký potenciál vytváření nových produktů městského, kongresového a incentivního cestovního ruchu, sportovní turistiky a cykloturistiky, kulturního cestovního ruchu a širokého souboru produktů, které jsou šetrné k přírodě. Dobré podmínky v ČR nabízí rovněţ venkovská turistika se svými produkty (např. agroturistika, ekoturistika apod.). Velkým pozitivem je hustá a dobře značená síť vzájemně propojených turistických stezek a tras. Na druhé straně je cestovní ruch v ČR charakterizován nedostatečnou úrovní materiální základny a niţší úrovní jejího vyuţívání pro ekonomický a sociální rozvoj území. Rozvoji cestovního ruchu brání také neodpovídající úroveň dopravní a informační infrastruktury, zvláště významnou roli hraje tato skutečnost v příhraničních oblastech. Přetrvává nízká kvalita základní a doplňkové infrastruktury cestovního ruchu. Problémem zůstává i nedostatek kvalifikované pracovní síly, která velmi úzce souvisí s kvalitou poskytovaných sluţeb, která ještě mnohdy nedosahuje poţadovaných standardů. Ekonomický potenciál cestovního ruchu není v České republice vyuţíván dostatečně efektivně. Slabými místy, která omezují ekonomicky efektivní vyuţívání potenciálu cestovního ruchu, přetrvávajícími od roku 1989, jsou: Regionálně rozdílná úroveň infrastruktury a poskytovaných sluţeb. Šíře jejich nabídky a kvalita často nedosahují mezinárodních standardů. Nedostatečná schopnost subjektů na trhu cestovního ruchu reagovat na trendy probíhající jak na straně poptávky, tak na straně konkurenční nabídky (nabídka atraktivit cestovního ruchu, nabídka produktů, marketingová komunikace atd.). Málo efektivní systém řízení cestovního ruchu na úrovni destinací, tj. turistických regionů. Kraje řeší problematiku málo komplexně, spíše na lokální úrovni a tudíţ málo efektivně, dochází k překrývání aktivit více subdestinací v rámci jednoho kraje. Nedostatek odborníků pro řízení podnikatelských subjektů (ubytovací, informační, marketingové subjekty) i pro oblast veřejné správy v cestovním ruchu. Nedostatečné odborné a jazykové znalosti pracovníků v cestovním ruchu, především na niţších pozicích, a jejich chování vůči klientům. Nedostatečné zavádění nových informačních technologií v cestovním ruchu (např. nedostatečný národní informační a rezervační systém cestovního ruchu včetně regionální úrovně, neprovázanost sítě budovaných Turistických informačních center), na regionální a místní úrovni nejsou často informace v jazykových mutacích.

115

Nedostatečná komunikace nebo nízký stupeň spolupráce mezi zainteresovanými subjekty CR – podnikatelské subjekty, kraj, obce, města, stát, nevládní neziskové organizace. Malé vyuţívání moţností Public Private Partnership. Nedostatečné vyuţité památek v důsledku nedostatku finančních prostředků na jejich opravu. Nedostatečná nebo nízká technická úroveň zařízení vyuţívajících přírodní subsystémy (koupaliště, cyklostezky, vyhlídkové terasy, značení turistických tras, přístřešky, odpočívadla, hygienická zařízení). Uvedené bariéry jsou přítomny ve všech regionech, i kdyţ v různé míře. V podstatě ale platí, ţe rozhodující roli v limitování vyuţití potenciálu CR sehrává v kaţdém kraji ČR kombinace nejméně tří z nich. Výrazným atributem, který ovlivňuje rozvoj cestovního ruchu v regionech, je vznik nového administrativního členění státu na kraje. Hranice správních celků nekorespondují s hranicemi turistických regionů. OCR se potýkají s problémem v případě, ţe území regionu leţí na území více krajů. Spolupráce krajů v této souvislosti neodpovídá potřebám dynamického rozvoje cestovního ruchu v regionech. Fungující partnerství a spolupráce mezi veřejným a soukromým sektorem je jedním z předpokladů fungování OCR a tím i funkčního a efektivního managementu rozvoje cestovního ruchu v regionu.  ATUR ČR – ASOCIACE TURISTICKÝCH REGIONŮ ČR

Programy na oživení vybraných venkovských oblastí: podpora EU, ECEAT, Czechtourism, MMR Stezky dědictví GREENWAYS, nadace Partnerství Produkt: „Vinařské stezky na jiţní Moravě― (Společná vize - prezentace JM kraje „KRAJ PAMÁTEK A VÍNA―) Produkt Prázdniny na venkově Produkt Zelené prázdniny Pivní cesty (turistika) – česko-německý projekt

ACR v ČR v roce 2008 - Počet zahr. hostů v hromadných ubytovacích zařízeních 6,6 mil..meziroční pokles 0,4% - Průměrná doba pobytu 4 dny - Němci, Britové, Rusové, Italové - Největší návštěvnost: - Praha, - Karlovarský kraj,

116

- Jihomoravský kraj

PCR v ČR v roce 2007 - Výjezdy do zahraničí 36,7 mil. - Slovensko, Itálie, Chorvatsko, Rakousko - Prům. délka pobytu 9 nocí za cenu 14.183,-Kč - Nejnavštěvovanější země: Chorvatsko, Slovensko, Itálie

Základní cíle státní politiky v oblasti CR (2007-2013) Konkurenceschopnost národních a regionálních produktů cestovního ruchu Rozšiřování a zkvalitnění infrastruktury a sluţeb cestovního ruchu Marketing cestovního ruchu a rozvoj lidských zdrojů Vytváření organizační struktury cestovního ruchu Koncepce je realizována za vyuţití evropských fondů (ERDF, ESF, Fond soudržnosti) Integrovaný operační program Regionální operační programy, Programy přeshraniční spolupráce, Program rozvoje venkova další operační programy, - období let 2007 - 2013 k dispozici cca 1,2 mld. Eur.

117

20 Geografie cestovního ruchu GCR je obor zabývající se: studiem zákonitostí prostorových aspektů interakce mezi cestovním ruchem a rekreací na jedné straně a krajinou na straně druhé studiem zákonitostí a činitelů a faktickým rozmístěním CR v oblastech rozličné hierarchie (velikosti a ekonomické váhy) studiem činitelů a rozvoje CR (ţivotní úroveň, urbanizace, ţivotní prostředí, infrastruktura) rozšířením destinací, atraktivit, infrastruktury a sluţeb CR a předpoklady CR geografickým prostorem a předpoklady a rozšířením destinací, atraktivit, infrastruktury a sluţeb CR v tomto prostoru analýzou a hodnocením předpokladů a rozšíření CR v prostoru (v regionech, areálech, střediscích a lokalitách) prostorovými aspekty CR v globálním. Kontinentálním, regionálním a lokálním měřítku GCR je součástí humánní geografie s bezprostřední vazbou na geografii sluţeb. Z dalších vědních disciplín mají pro GCR dominantní vazby např. geografie obyvatelstva, dopravy, regionální geografie, geomorfologie, klimatologie, geografie rekreace, volného času, medicínská rekreace…

20.1 Struktura GCR Obecná geografie cestovního ruchu Regionální geografie cestovního ruchu Národní geografie CR (Geografie CR ČR) Kontinentální geografie CR (Geografie CR Evropy) Mezinárodní/světová geografie CR Odvětvová geografie cestovního ruchu Jiné členění GCR: Makroregionální GRC (GCR Středomoří, GCR Alp..) Oblastní GCR (GCR Moravy) Mikroregionální GCR (GCR mikroregionu…, GRC Valašského království) Lokální GCR (GCR Luhačovic)

118

20.2 Objekt GRC Objektem studia geografie je krajinná sféra a objektem studia GRC jsou atraktivity, infrastruktura, sluţby a aktéři CR v krajinné sféře. Objekty a jevy jsou v krajinné sféře rozmístěny nerovnoměrně.

20.3 Předmět studia GCR Rozšíření CR jako takového, tj. rozšíření destinací, atraktivit, infrastruktury, sluţeb CR v prostoru Rozmístění objektů CR v prostoru (atraktivit, infrastruktury CR, regionů, areálů a středisek CR) Prostorové vztahy mezi CR a ostatními sloţkami geosféry Teritoriální vztahy (vztahy mezi teritorii) Teritoriální aspekty interakce krajiny a CR Potenciál krajiny vyuţívané pro CR Odvětvová struktura CR Zákonitosti CR, vývoje, struktury, systémů, prostorového vymezení objektu, uspořádání, diferenciace, organizace CR Specifické zvláštnosti CR Hodnocení jevů a procesů CR v prostoru Realizace CR v prostoru Prostorová dynamika účastníků CR

20.4 Turistické liniové a neliniové aktivity Turistické liniové aktivity CR realizuje pro účastníky CR v regionech, střediscích a areálech řadu aktivit, které se uskutečňují v blízkém i vzdálenějším prostotu. Jedná se o vycházky, putování, pochody, trekky, toulky, jízdy, plavby, lety. Nejčastěji se tyto aktivity uskutečňují po stanovených trasách. Turistické neliniové aktivity Radiální trasy jsou nabízeny v poznávacích produktech cestovních kanceláří. Jedná se o typy poznávacích zájezdů a plaveb organizovaných z dosaţené destinace do blízkého nebo vzdáleného místa (okolí) Paprskovitě (tam a zpět po stejné trase) Hvězdicovitě (tam a zpět po odlišné trase) Okruţně (z cílové destinace je organizován poznávací okruh s návratem do výchozího bodu)

119

Spadá sem i Geocaching – volnočasová turistická aktivita občanů disponujících GPS navigací, při hledání ukrytého objektu, u kterého jsou známy pouze geografické souřadnice. Aktivity, které organizují lokální organizátoři: festivaly, slavnosti, potě, rekonstrukce bitev, soutěţe, sportovní akce…

20.5 Regionální geografie Geografická vědní disciplína, která, má podávat výstiţný a ucelený obraz pozorované oblasti po stránce přírodní i společenské, má v sobě slučovat výsledky fyzické i socioekonomické geografie a kromě toho ještě vyjádřit podstatné rysy společenského vývoje a zvláštností obyvatelstva.

120

21 Právní zakotvení veřejné správy Vztah veřejné správy (dále jen VS) a práva je těsně provázaný. Právní systém definuje strukturu, pravomoc a působnost jednotlivých mocí ve státě včetně veřejné správy. Tradiční a dlouhodobý vztah obou pojmů odráţí uţ i etymologický základ těchto slov. Pro češtinu je charakteristické, ţe výraz správa odvozujeme od téhoţ základu jako právo. Pravý (v základním významu přímý) se objevuje ve slovním základu, tak i v interpretaci slov právo, pravda, spravedlnost, ale i správa, zpráva, poprava. Ve středověké právnické češtině byl poprávcem označován ten, kdo vykonával spravedlnost, činil po právu. V určitém období se jednalo o označení konkrétního titulu soudního a policejního úředníka. Výraz spravovati něco, či spravovati se něčím, nesl však v češtině přinejmenším od 15. století rovněţ obecný význam, který bychom dnes mohli přeloţit výrazy řídit něco, řídit se něčím. A právě tento obecný význam ovlivnil nakonec podstatným způsobem i odbornou terminologii (Pomahač, 2002). Definice: Veřejná správa 1. instituce (organizace, úřad), která veřejnou správu vykonává; ve formálním pojetí (institucionálním, organizačním) je veřejná správa definována jako činnost orgánů označených jako správní úřady. 2. určitý druh činnosti (spravování); v materiálním (funkčním) pojetí je veřejná správa činností státních nebo jiných veřejných institucí, která svým obsahem není ani činností zákonodárnou ani soudní. Díky tomuto dvojímu pohledu na VS, kdy je dále akcentována potřeba zachycení vztahů mezi jednotlivými prvky systému a vytváření kontrolních mechanismů, neexistuje přehledný a systematický kodex správního práva. Proto je vhodné seznámit se s logikou právního systému. Úzké propojení veřejné správy a práva pomáhají osvětlit i principy legality a legitimity. Zásada legality - vyjadřuje především vázanost správy zákony, a stejně tak i dalšími příslušnými obecně závaznými právními předpisy, jeţ se vydávají na základě zákonů a k jejich provedení, a které musí být s těmito zákony v souladu. Závaznost zákonů se tak promítá do poţadavku zákonnosti odvozené právní normotvorby, a stejně tak i zákonnosti ostatní činnosti subjektů veřejné správy. - takto pojatý princip legality vede k zárukám, ţe veřejná správa nebude neţádoucím způsobem zasahovat do právního postavení subjektů, ve vztahu k nimţ své oprávnění vykonává. - v daných podmínkách právního státu správní právo ve smyslu zásady legality veřejné správy vyjadřuje a garantuje: vázanost právního postavení a chování občanů jakoţto fyzických osob a stejně tak i právnických osob, vůči nimţ je veřejná správa vykonávána prostřednictvím

121

příslušných právně závazných aktů (tyto subjekty mohou vše, co jim není právními normami a na jejich základě vydanými správními rozhodnutími zakázáno), dodrţování zákonnosti při veškeré činnosti související s realizací veřejné správy ve vzájemných vztazích mezi správními orgány a subjekty, vůči nimţ je veřejná správa vykonávána. Zásada legitimity - vyjadřuje ústavní a následně zákonem specifikované uznání oprávnění správních orgánů k výkonu příslušného zaměření a rozsahu veřejné správy. - veřejnou správu je tedy moţno definovat jako činnost výkonnou, podzákonnou a nařizovací, která je vázána zákony a zabezpečuje jejich provedení - sloţitost vztahu práva a veřejné správy ilustruje i determinace veřejné správy právním systémem, který však za dodrţení zásad správního práva pomocí podzákonných norem sama spoludotváří

21.1 Prameny práva Právní řád České republiky je tvořen všemi právními předpisy ČR a v nich obsaţenými právními normami. Nejdůleţitějšími právními předpisy jsou zákony, tj. soubory pravidel chování upravující základní oblasti ţivota člověka a společnosti. Obsáhlejší zákony, které upravují celé odvětví práva a obsahují jeho systematicky uspořádané normy, se nazývají zákoníky. Zákony shrnující celé odvětví procesního práva a systematicky uspořádávající jeho procedurální normy se označují jako řády. Zákony, které se zabývají nejdůleţitějšími záleţitostmi státu a lidskými a občanskými právy, se označují jako ústavní zákony (mezi ně se řadí mimo jiné i Ústava České republiky a Listina základních práv a svobod) a platí pro ně zvláštní postup přijímání. Na zákony navazují podzákonné – prováděcí – předpisy, mezi které patří nařízení vlády, vyhlášky ministerstev a ústředních orgánů státní správy a vyhlášky územních samosprávných celků.

21.2 Hierarchie právních předpisů Právní řád České republiky je hierarchicky uspořádán. V čele stojí Ústava a další ústavní zákony, které mají nejvyšší právní sílu a mohou být měněny zase jen ústavním zákonem. Pod ústavními zákony stojí zákony, na jejichţ základě jsou vydávány prováděcí předpisy, které mají nejniţší právní sílu. Platí, ţe předpis niţší právní síly musí být vţdy v souladu s předpisem vyšší právní síly. Právní předpis můţe být zrušen nebo změněn zásadně pouze předpisem stejné nebo vyšší právní síly. Zvláštní postavení mají mezinárodní smlouvy. Jsou součástí právního řádu a v případě sporu mají přednost před zákonem, tj. i před ústavním zákonem ČR. Co se týče práva evropského, platí stejně jako v ostatních členských státech EU zásada přednosti komunitárního práva. Ta stanoví, ţe pokud je v rozporu evropská norma s vnitrostátní normou (tj. zákonem, vyhláškou apod.) členského státu, má přednost nor-

122

ma evropská. To platí pro rozpor národní normy s primárním komunitárním právem (zakládacími smlouvami) i se sekundárním komunitárním právem (nařízeními, směrnicemi apod.). Ze zásady přednosti nejsou dle převládajícího výkladu vyňaty ani nejvyšší zákony členských států – evropská norma má přednost i před ústavou či ústavním zákonem členského státu. Aby se mezinárodní smlouvy, které jsou pro Českou republiku závazné, staly součástí právního řádu, musí parlament vyslovit souhlas s ratifikací, pokud ovšem pro konkrétní smlouvu ústavní zákon nestanoví vyslovení takového souhlasu prostřednictvím referenda. Mezinárodní smlouvy ratifikuje prezident republiky. Po ratifikaci je třeba smlouvu vyhlásit, tj. uveřejnit její české znění ve Sbírce mezinárodních smluv. Základním právním dokumentem českého právního systému je Ústava České republiky 1/1993 Sb., která zakládá ve své preambuli základní pravidlo Českého státu – princip právního státu. Explicitní vyjádření najdeme i v článku 1: (1) Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. (2) Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva. Dále Ústava definuje základní orgány veřejného ţivota České republiky – nás zajímá postavení veřejné správy tedy moci výkonné – hlava třetí. Zde je v článku 54 aţ 66 definováno postavení prezidenta republiky jako hlavy státu. Následují články popisující vládu České republiky – čl.67 (1) Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci. (2) Vláda se skládá z předsedy vlády, místopředsedů vlády a ministrů. A ministerstva a jiné správní orgány – čl. 79 (1) Ministerstva a jiné správní úřady lze zřídit a jejich působnost stanovit pouze zákonem. (2) Právní poměry státních zaměstnanců v ministerstvech a jiných správních úřadech upravuje zákon. (3) Ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny. Výčet a působnost ministerstev a dalších ústředních orgánů státní správy uţ není v ústavě dále specifikován - musíme jej dohledat v zákonné úpravě. Jedná se o Zákon o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, 2/1969 Sb. dle čl. 1 a 2 zákona tedy v České republice působí tyto ústřední orgány státní správy: § 1 V České republice působí tyto ústřední orgány státní správy, v jejichž čele je člen vlády:

123

Ministerstvo financí, Ministerstvo zahraničních věcí, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvo kultury, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo spravedlnosti, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo pro místní rozvoj, Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo obrany, Ministerstvo dopravy, Ministerstvo životního prostředí, §2 (1) V České republice působí tyto další ústřední orgány státní správy: Český statistický úřad, Český úřad zeměměřický a katastrální, Úřad průmyslového vlastnictví, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, Úřad vlády České republiky, a další Z předchozího textu víme, ţe VS České republiky není tvořena pouze správními úřady a jejich sloţkami, ale i orgány samosprávy. Územní samospráva je dnes spolu se státní správou samozřejmou součástí naší veřejné správy. nto základní princip dnešního českého státu nás znovu odkazuje na platnou Ústavu České republiky - právo na samosprávu: Zaručuje se samospráva územních samosprávných celků. Ústava také přímo zakotvuje specifické postavení Prahy. Hlavním městem České republiky je Praha. Samospráva jako výrazný faktor ovlivňující strukturu VS je v ústavě dále specifikována v hlavě sedmé. Nás zajímá struktura uzemní samosprávy – tedy článek 99 Ústavy: Česká republika se člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky, a kraje, které jsou vyššími územními samosprávnými celky. Vztah obcí a krajů definuje článek 100, který nás přímo odkazuje na další právní normu definující vyšší územně samosprávné celky. (1) Územní samosprávné celky jsou územními společenstvími občanů, která mají právo na samosprávu. Zákon stanoví, kdy jsou správními obvody. (2) Obec je vždy součástí vyššího územního samosprávného celku. (3) Vytvořit nebo zrušit vyšší územní samosprávný celek lze jen ústavním zákonem. Tímto zákonem je ústavní zákon o vytvoření vyšších územních samosprávných celků 347/1997 Sb., který ve svém prvním článku definuje 14 krajů

124

Krajské zřízení – stav k 1.1.2004

21.3 Zakotvení činnosti veřejné správy Při odlišném pohledu na VS - tedy vzhledem k funkci systému a jeho jednotlivých prvků je nutné vymezit pojmy působnost a pravomoc. Působnost bývá zpravidla charakterizována jako okruh svěřených úkolů respektive okruh společenských vzahů, jenţ můţe subjekt nebo vykonavatel veřejné správy regulovat. Rozlišuje se přitom působnost věcná, územní a osobní. Uvnitř tohoto okruhu pak subjekt působnosti realizuje svojipravomoc, jiţ se rozumí soubor instrumentu, nástroje k plnění svěřených úkolů (tedy zejména pravomoc vydávat normativní právní akty nebo individuální prvání akty, uzavírat veřejnoprávní smlouvy, provádět dozor či kontrolu a v neposlední řadě i provádět výkon rozhodnutí). Doposud zmíněné subjekty VS lze rozdělit na skupinu která má obecnou (či přesněji zbytkovou) pravomoc věcnou a osobní přičemţ podstatný faktor rozdělení pravomoci je územní vymezení. Typickými představiteli jsou obce a kraje – jejich působnost spadá pouze na jejich katastrální území. Pregnantně je uzemní vymezení zachyceno v § 1 a následujících Zákona o obcích Obec je základním územním samosprávným společenstvím občanů; tvoří územní celek, který je vymezen hranicí území obce.

125

Analogicky nalezneme územní vymezení i v zákoně o krajích. Druhou skupinou jsou subjekty s celorepublikovou územní působností a specializované dle věcné působnosti. Typicky se jedná o subjekty státní správy – ministerstva a ostatní centrální orgány státní správy. Nutnost přesného vymezení věcné působnosti je zřejmá, protoţe pouze tak se mohou orgány s celorepublikovou územní působností vyhnout kompetenčnímu konfliktu a cely systém VS fungovat. Základním právním předpisem vymezujícím působnost ústředních orgánu státní správy (a i řady podřízených orgánů) je Zákon o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, 2/1969 Sb.

126

22 Územní organizace státu Státní útvar městského typu byl označován termínem ,,polis―. Zahrnoval samotné město a jeho bezprostřední okolí. Římané ţili také v městských typech státu ,,civitas― a celou svou říši nazývali ,,impérium―. U evropské civilizace se setkáváme se státní formou poprvé ve starověkém Řecku. Historický můţeme zařadit vznik moderního státu do dekád po podpisu vestfálského míru (1648). Po podepsání míru začal v evropských státech proces sekularizacepotlačenín křesťanství. Ve státech pod habsburskou nadvládou došlo někdy naopak k utuţení křesťanství. I díky uvedené skutečnosti odborníci na státovedu hovoří o ,,vestfálském typu státního uspořádání― či ,,vestfálském typu státu―. Právě v tomto období se nám začíná lomit doba odchodu monarchistického (pre-moderního) modelu státu a na svět nám postupem následující doby přijde moderní státní upořádání s byrokratickou správou.

Vestfálský mír zapříčinil: ukončena vize i praxe jednotné Evropy pod mocí papeţe i císaře, formálně uznaná státní suverenita jako princip mezinárodního práva, Vnitřní princip: stát je svrchovaným správcem území a obyvatelstva, na němţ se rozkládá (ţádný jiný subjekt – církev, jiný stát, nemůţe zasahovat do jeho vnitřních záleţitostí), Vnější princip: státy systému jsou si právně rovny, Vestfálský systém implicitně předpokládal, ţe signatáři jsou jedinými existujícími státy, další státy musely být formálně uznány jiţ stávajícími signatáři, na zbytek světa bylo pohlíţeno jako na terra nullis (území nikoho). 22.1

Organizace veřejné správy v ČR:

Prezident – je formální hlavou státu. Ústava přiznává některá oprávnění jak ve výkonu exekutivy, tak i v soudní oblasti (milosti, jmenování soudců). Vláda – vrcholný orgán exekutivy. Tvoří ji premiér a ministři, jejich pravomoci vymezuje Ústava. Jedním z úkolu vlády je řídící činnost veřejné správy. Ústřední správní úřady – jsou zřizovány zákonem a zákonem je určena jejich působnost. V současné době je to kompetenční zákon a základní rozčlenění je děleno na ministerstva + ostatní ústřední správní úřady. Úřady s celorepublikovou působností – jsou součástí ústředních správních úřadů (nejsou jim však podřízeny) a jsou zřízeny zákonem. Mají celorepublikovou působnost (ČOI, Česká energetická inspekce…).

127

Územně nekoncentrované orgány státní správy – vznikají zákonem, rozhodnutím ministra či rozhodnutím vedoucích ústředních správních úřadů. Jedná se o celní úřady, úřady práce, hygienické stanice… Ostatní orgány vykonávající státní správu – jejich hlavním úkolem není výkon státní správy. Státní správu vykonávají ve své vymezené, partikulární činnosti, jedná se například o Státní zastupitelství.

22.2 Organizace veřejné správy vykonané územní samosprávou Prvořadým úkolem samosprávných celku je správa záleţitostí osob na svém území a správa majetku. Nástrojem jsou normativní akty vlastní (samostatná působnost) a normativní akty v rámci úkolu státní správy (přenesená působnost). Územní samospráva – je zákonem vymezena na obecní úrovni (obce+ městys + město + statutární město) a úrovni krajské. Zájmová samospráva – vykonává veřejnou správu v konkrétní oblasti (odborné), veřejná správa je pak konkretizovanýma v zákonném zmocnění (Česká lékařská komora, Komora daňových poradců…). Jiné osoby – zpravidla právnické osoby či fyzické osoby, které jsou státem zmocněny zpravidla pro certifikaci, atestaci, ověřování shody se standarty (puncování kovu, certifikace vah, ověření elektroinstalace…).

22.3 Orgány územní samosprávy V ČR existuje dvoustupňový systém územní samosprávy, jehoţ základními samosprávnými celky jsou obce, vyšší územní samosprávné celky představují kraje. Tyto subjekty plní funkci samosprávní (tzv. samostatná působnost) a přenesenou (výkon státní správy), tzn. představují spojený model veřejné správy. Územní princip kritériem členění je administrativní členění státu, územního národního parku katastrální úřady, obecní úřady vţdy jsou činné pouze v rámci svého územního obvodu

22.4 Základní územní samosprávné celky Obec představuje tradiční subjekt územní samosprávy. Jedná se o územní společenství občanů (katastrální území) představujících obyvatelstvo obce s právem na svou samosprávu.

128

Jak jiţ víme, vedle samostatné působnosti obec vykonává i činnosti v rámci působnosti přenesené. Přenesená působnost je upravena zákoně o obcích, v hlavě tři. Obec vykonává na svém území státní správu ve věcech, které stanoví zákon. Působnost v těchto věcech je přenesenou působností obce. Při výkonu přenesené působnosti se orgány obce řídí: při vydávání nařízení obce a při rozhodování o právech, právem chráněných zájmech a povinnostech fyzických a právnických osob zákony a právními předpisy vydanými na základě zákona v ostatních případech téţ usneseními vlády a směrnicemi ústředních správních úřadů; usnesení vlády a směrnice ústředních správních úřadů nemohou orgánům obcí ukládat povinnosti, pokud nejsou stanoveny zákonem. Podmínkou platnosti směrnic ústředních správních úřadů je jejich publikování ve Věstníku vlády pro orgány kraje, okresní úřady a orgány obcí. Na výkon státní správy a plnění úkolů, které vykonává v rámci přenesené působnosti obce, získávají příspěvek ze státního rozpočtu. Obec samotná, respektive její obecní úřad, obvykle není schopna sama pojmout veškerou problematiku v rámci přenesené působnosti a proto odbornou a metodickou pomoc ve věcech přenesené působnosti vykonává krajský úřad. Území obce je vymezeno jedním nebo více katastrálními územími. Vznik obce: sloučením dvou nebo více obcí, které spolu sousedí oddělením jedné či více místních částí od obce. Nově vytvořené obce (v případě odtrţení) musí mít vlastní katastrální území a alespoň 1000 obyvatel. Odtrţení je moţné pouze na základě výsledků místního referenda. Změna hranic obce Způsob a podmínky změn hranic obce stanoví příslušné zákony. Ke změně hranic obce můţe teoreticky, nakolik to umoţňují zákony, dojít některým z těchto způsobů: připojením jiné obce nebo obcí (sloučením obcí) připojením místní části z jiné obce (taková místní část by měla být tvořena jedním nebo více celými katastrálními územími odtrţením místní části z obce a jejím osamostatněním nebo připojením k jiné obci změnou hranic sousedících katastrálních území dotčené a sousední obce Zánik obce Způsob a podmínky zániku obce stanoví příslušné zákony. Obvyklým způsobem zániku obce je její sloučení s jinou obcí.

129

ORGÁNY OBCE Zastupitelstvo obce - můţe přijímat obecně závazné vyhlášky - schvaluje např. územní plán obce a její rozpočet, zřizuje a ruší obecní policii, rozhoduje o vyhlášení místního referenda či volí a odvolává starostu - rozhodnutí zastupitelstva pak vykonává rada obce - obecní samospráva rozhoduje mj. např. o opravě chodníků, otevření mateřské školky, má moţnost poskytnout nízký pronájem obecních prostor a tím umoţní např. zavedení soukromé lékařské ordinace v obci, zajišťuje osvětlení, dopravu do dalších obcí, zřizuje hřiště, autobusové zastávky, podporuje kulturní ţivot v obci tím, ţe spolupracuje se spolky, pořádá výstavy, plesy Rada obce - je výkonným orgánem obce, při výkonu samostatné působnosti se odpovídá obecnímu zastupitelstvu - nepřísluší rozhodovat v oblasti přenesené působnosti obce, tj. není orgánem státní správy, s výjimkou vydávání obecně závazných vyhlášek - sloţena ze starosty, jeho zástupce či zástupců dalších radních, kteří jsou voleni obecním zastupitelstvem z řad jeho členů. Počet členů obecní rady musí být vţdy lichý, při čemţ nejméně má 5 a nejvýše 11 členů - v obcích, kde obecní zastupitelstvo má méně neţ 15 členů se obecní rada nevolí a úkoly, které by jinak plnila, zabezpečuje starosta - zasedání obecní rady jsou na rozdíl od zasedání obecního zastupitelstva neveřejná. Starosta - občan ČR, zastupuje obec navenek, nejvyšší představitel místní samosprávy - práva a povinnosti jsou upraveny zákonem o obcích - úkony, které vyţadují schválení zastupitelstva nebo rady, můţe provést pouze po předchozím schválení, jinak jsou od počátku neplatné - volí zastupitelstvo z řad svých členů, odpovídá zastupitelstvu - uzavírá a ukončuje pracovní poměr se zaměstnanci obce - můţe po Policii ČR poţadovat spolupráci při zabezpečení místních záleţitostí veřejného pořádku - informuje veřejnost o činnosti obce - zabezpečuje výkon přenesené působnosti - svolává a řídí zasedání zastupitelstva obce a rady obce - podepisuje spolu s ověřovateli zápis z jednání Obecní úřad - plní úkoly, které mu uloţí obecní rada nebo zastupitelstvo a pomáhá jednotlivým komisím a výborům obecního zastupitelstva v jejich činnosti.

130

V případě výkonu přenesené působnosti se obce člení do tří stupňů: Obce prvního stupně – všechny obce Obce druhého stupně – všechny obce + obce s pověřeným obecním úřadem Obce třetího stupně – všechny obce druhého stupně + obce s rozšířenou působností Kromě těchto tří kategorií dále rozlišujeme obce s matričním úřadem (k 1.1.2008 evidováno 1273), obce se stavebním úřadem (k 1.1.2008 je 742).

Obec druhého stupně Za obec s pověřeným obecním úřadem povaţujeme obec, jejíţ obecní úřad mimo přenesené působnosti v základním rozsahu vykonává přenesenou působnost ve správním obvodu určeném vyhláškou Ministerstva vnitra č. 388/2002 Sb., o stanovení správních obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem a správních obvodů obcí s rozšířenou působností. K 1.1.2008 na území České republiky existovalo 393 obcí s pověřeným obecním úřadem. Není-li obec schopná zabezpečit řádný výkon přenesené působnosti, převezme v celém svěřeném rozsahu nebo jen na některém úseku výkon přenesené působnosti pověřený obecní úřad, do jehoţ územního obvodu obec patří. Na pověřený obecní úřad se převede téţ odpovídající výše příspěvku na plnění úkolů v přenesené působnosti. Pověřený obecní úřad je obecní úřad, který v rámci přenesené působnosti vykonává na svém území státní správu v rozsahu přiznaném „obcím s pověřeným obecním úřadem―. Pověřený obecní úřad rozhoduje v prvním stupni ve správním řízení o právech a právem stanovených povinnostech fyzických a právnických osob, pokud zákon nestanoví jinak. Některé z pověřených obecních úřadů jsou zároveň i obecními úřady obcí s rozšířenou působností, z čehoţ vyplývají další působnosti státní správy. Obce II. typu mohou vydávat nařízení obce nejen pro sebe, ale i pro celý svůj správní obvod ( i pro obce I. typu, které spadají do jejího správního obvodu). Některé činnosti obce v rámci přenesené působnosti: ochrana přírody ochrana zemědělského a půdního fondu vodoprávní úřad a povolování odběru a nakládání s vodami Kromě těchto činností obce s pověřeným obecním úřadem v rámci přenesené působnosti jsou oprávněny: rozhodovat v prvním stupni ve správním řízení o právech, právem chráněných zájmech a povinnostech osob, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak,

131

zajišťují volby do Parlamentu České republiky, zastupitelstev obcí, krajů a do Evropského parlamentu

Obce třetího stupně Obecní úřady (městské úřady) obcí s rozšířenou působností (tzv. obcí III. stupně) jsou mezičlánkem přenesené působnosti státní správy mezi krajskými úřady a obecními úřady. Obecní úřady obcí s rozšířenou působností mají oproti ostatním obecním úřadům některé oblasti působnosti navíc, a to nejen pro svůj vlastní, základní správní obvod, ale zpravidla i pro další obce v okolí. Po zrušení okresních úřadů (okresy jako územní jednotky stále existují) převzalo 1. ledna 2003 podle zákona č. 314/2002 Sb. zhruba 80 % jejich působnosti 205 obcí s rozšířenou působností (tzv. obce III. stupně, pravděpodobně všechny jsou městy) v rámci II. etapy reformy územní veřejné správy, která proběhla ke konci roku 2002. Mezi základní charakteristiky obce patří: má své území, obyvatelstvo (občany) a samosprávu veřejných záleţitostí na svém katastrálním území; je veřejnoprávní korporací (územní), tj. společenství občanů s trvalým bydlištěm a firem se sídlem v hranicích obce, které zabezpečuje vymezené úkoly veřejné správy v zájmu svých subjektů; reprezentuje veřejný zájem; zabezpečuje samostatnou i přenesenou působnost; pečuje o všestranný sociálně ekonomický rozvoj svého území, je samostatným ekonomickým subjektem, má svou právní subjektivitu; zajišťuje veřejné sluţby (statky) pro své občany a je nositelem veřejné moci v mezích zákona; musí mít určitou finanční suverenitu zajišťující alespoň částečnou nezávislost na státu, hospodaří s vlastním majetkem apod. Základními symboly obce jsou znak (erb), prapor (vlajka) a razítko (pečeť). Dále obec smí uţívat velký státní znak (např. označení budov, součást závěsného znaku starosty) či státní vlajku k označení budov svých orgánů. K 1. lednu 2007 existovalo v ČR celkem 6249 obcí a 5 vojenských újezdů (samostatné územní jednotky nespadající pod obce). Rozlišujeme tyto druhy obcí (kromě dělení dle rozsahu přenesené působnosti): město - podle současné legislativy se městem můţe stát obec se 3 000 a více obyvateli, z historického pohledu můţe být městem i obec s niţším počtem obyvatel (např. Výsluní s 200 obyvateli);

132

městys - dříve městečko, historický titul přiřazován obcím mezi městem a vsí do roku 1954, od r. 2006 můţe o tento titul zaţádat opět obec, která jej před rokem 1954 uţívala; statutární město - obec se zvláštním postavením, mohou na základě rozhodnutí zastupitelstva města své území členit na městské obvody nebo městské části, které mají vlastní orgány samosprávy a vykonávají přenesenou působnost; hlavní město Praha - má současně postavení obce, kraje a hlavního města ČR. Tradičně se vyuţívá také pojem vesnice (převáţně pro obce, které nejsou městy), ale nejedná se o zákonný pojem. Orgány obce jsou zastupitelstvo, rada, starosta a zvlštní orgány obce (pro výkon přenesené působnosti).

22.5 Územní orgány státní správy Důleţitou roli ve státní správě zastávají územní orgány, které mohou mít obecnou či specializovanou působnost. V prvním případě se jedná o místní orgány státní správy, které zajišťují více činností (např. okresní či krajské úřady). Druhý případ tvoří územně dekoncentrované specializované orgány (tzv. dekoncentráty), které jsou odvozené přímo od ústředních orgánů státní správy. Jejich úkolem je vykonávat státní správu na úrovni jednotlivých územních jednotek (např. krajů či správních okresů) ve věcně vymezené oblasti. Mezi specializované územní orgány státní správy patří mj.: krajské, okresní, městské a obvodní správy policie či vojenské správy, krajské veterinární správy, krajské správy a okresní oddělení Českého statistického úřadu, krajské orgány státních inspekcí (obchodní, zemědělská a potravinářská, energetická inspekce, inspekce práce apod.), zemědělské a katastrální inspektoráty a katastrální úřady, správy sociálního zabezpečení, úřady práce, finanční ředitelství a finanční úřady, školské úřady, obvodní báňské úřady, celní ředitelství, pohraniční a vnitrozemské celnice, další orgány.

22.6 Statutární města Jsou to města určená Zákonem o obcích. Zákon o obcích, např. úplné znění zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), dle zákona č. 2/2003 Sb., z 13. ledna 2003,

133

uvádí taxativní výčet statutárních měst. Jejich statut vydává zastupitelstvo příslušného statutárního města. Území statutárního města nebo jeho část se můţe členit na městské obvody nebo městské části s vlastními orgány samosprávy. Městský obvod územně členěného statutárního města je spravován zastupitelstvem městského obvodu; dalšími orgány městského obvodu jsou rada městského obvodu, starosta, úřad městského obvodu a zvláštní orgány městského obvodu. Městská část územně členěného statutárního města je spravována zastupitelstvem městské části; dalšími orgány městské části jsou rada městské části, starosta, úřad městské části a zvláštní orgány městské části. Městská část či městský obvod je v České republice podle Zákona o obcích označení samosprávných částí územně členěných statutárních měst. Obě označení jsou z hlediska zákona rovnocenná, zastupitelstvo statutárního města můţe zvolit kterékoliv z nich. Na městské části se člení Brno a část Opavy, na městské obvody se člení Ostrava, Pardubice, Plzeň a Ústí nad Labem, v Liberci je městským obvodem pouze jedna místní část. V hlavním městě Praze se samosprávné celky podle Zákona o hlavním městě Praze nazývají městské části, je jich 57.

Samostatná působnost městských částí Statutární město můţe na úseku samostatné působnosti městským částem svěřit tyto činnosti týkajících se jejich činností: schvalování rozpočtu a výsledku jejich hospodaření, schvalování programu rozvoje, rozhodování o majetkových úkonech, zřizování fondů městské části, zakládání, zřizování a rušení právnických osob a organizačních sloţek potřebných pro rozvoj městské části a uspokojování jejich obyvatel (údrţba zeleně, domů, komunální odpad, rekreace, sport, cestovní ruch, mateřské a základní školy, adt.), ukládání pokut, poskytování darů fyzickým osobám aj.

Přenesená působnost městských částí Městské části vykonávají přenesenou státní správu v rozsahu přenesení na všechny obce v rozsahu, který přísluší obcím s pověřeným obecním úřadem. Statutární město, které se chce územně rozčlenit, musí vydat statut, který je základním organizačním předpisem pro výkon veřejné správy ve městě.

134

Statut je vydán formou obecně závazné vyhlášky a týká se zejména těchto oblastí: výčet jednotlivých městských obvodů (městských částí) a vymezení jejich území, pravomoc orgánů města na úseku samostatné a přenesené působnosti, pravomoci orgánů městských částí na úseku samostatné a přenesené působnosti1, způsob projednávání návrhů právních předpisů města s městskými částmi a způsob jejich vyhlášení v městských částech, způsob projednávání územně plánovací dokumentace města a programu rozvoje města s městskými částmi, zdroje peněţních příjmů městských částí a druhy výdajů souvisejících s plněním úkolů v samostatné a přenesené působnosti, majetek města, svěřený městským částem, rozsah a oprávnění městských částí s tímto majetkem nakládat, rozsah oprávnění městských částí zakládat, zřizovat a rušit právnické osoby a organizační sloţky. Zvláštní postavení některých měst: PRAHA - tvoří samostatný kraj, ale z právního hlediska je městem. Netýká se jí zákon o obcích (č. 128/2000 Sb.), avšak zákon o hlavním městě Praze (č. 131/2000 Sb.). Samosprávné celky se podle tohoto zákona nazývají městské části, kterých je 57. Podle zákona o územním členění státu se Praha dělí na 10 obvodů (Praha 1 aţ Praha 10). BRNO, OSTRAVA, PLZEŇ Kromě působnosti obecního úřadu vykonávají přenesenou působnost. Správce města jmenuje a odvolává z funkce ředitel krajského úřadu. Tajemníka jmenuje a odvolává primátor se souhlasem ředitele krajského úřadu. Brno je od roku 1990 rozděleno na 29 městských částí. Ostrava se člení na 23 městských obvodů. Plzeň je rozdělena do 10 městských obvodů.

22.7 Územní členění České republiky pro potřeby regionálního rozvoje NUTS II. Pro účely efektivního získávání prostředků z evropských fondů byly na území našeho státu zřízeny regiony soudrţnosti, které se skládají z jednoho či více českých krajů. Evropská kohezní politika je totiţ směřována především do územních celků s počtem obyvatel pohybujícím se mezi 800 tisíci a třemi miliony. Protoţe české kraje těchto počtů obyvatelstva většinou nedosahují, vznikly regiony soudrţnosti Severozápad, Severovýchod, Jihovýchod, Jihozápad, Střední Čechy, Moravskoslezsko a Střední Morava vedené regionálními radami regionů soudrţnosti. Toto členění na regiony soudrţnosti pokrývá celou ČR mimo hlavní město.

135

Jednotky na území České republiky byly po dohodě s Eurostatem stanoveny následujícím způsobem: NUTS 1 – 1 jednotka, tj. celé území České republiky NUTS 2 – 8 regionů soudrţnosti NUTS 3 – 14 krajů (VÚSC) NUTS 4 – 77 okresů NUTS 5 – obce (cca 6259)

136

23 Systém veřejné správy v ČR 23.1 Struktura veřejné správy v ČR Instituce, které se v mezích zákona podílejí na organizaci a řízení veřejné správy jako celku: volený parlament - v rámci své zákonodárné činnosti vytváří zákonný rámec pro postavení, působnost, činnost a hospodaření státní správy a samosprávy; prezident republiky - mezi jeho činnosti významné z pohledu veřejné správy patří vyhlašování voleb do parlamentu a do volených orgánů územní samosprávy či vetování přijatých zákonů; vláda - má odpovědnost za výkon státní správy, vydává usnesení a nařízení upravující mj. výkon přenesené působnosti obcí a krajů; ostatní orgány státní správy - ministerstva a další orgány; orgány územní samosprávy - obce a kraje; ostatní instituce

Státní správa v ČR - přehled - 15 ministerstev - 11 dalších ústředních orgánu státní správy - celkem v ČR 26 ústředních správních úřadů – v působnosti ústředních správních úřadů 776 podřízených správních úřadů – organizační sloţky státu, které nejsou správními úřady – státní příspěvkové organizace.

137

23.2 Formy veřejné správy Vrchnostenská veřejná správa - správa zaloţena na mocenské formě příkazů a zákazů podle veřejného práva. Veřejný orgán (státní či samosprávný) musí dodrţovat zásadu uplatňování státní moci pouze v mezích zákona. Nevrchnostenská veřejná správa - více zaloţena na občanovi a vyuţívá převáţně formu soukromého práva (hospodářská správa, zřizování nemocnic, úklid veřejných míst, provoz škol, divadel aj.). Státní správa - činnosti státní správy jsou vykonávány prostřednictvím organizačních sloţek státu, správních úřadů, které vykonávají státní správu přímo v zájmu a jménem státu. - státní správa můţe být vykonávána také nepřímo prostřednictvím veřejnoprávních korporací či jejich orgánů, příp. jiných soukromoprávních subjektů s přeneseným výkonem státní správy Státní správa je organizována na základě vztahů nadřízenosti a podřízenosti: Centralizovaná státní správa - uskutečňována ústředními orgány a byrokracií Moţnosti provádění správy jsou dvě následující: o koncentrované úřady - vykonávají působnost v daném odvětví na území celého státu (např. Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe); o dekoncentrované úřady - podřízené ústřednímu orgánu - tzv. vertikální dekoncentrace (např. Ministerstvo financí a finanční úřady, Ministerstvo práce a sociálních věcí a úřady práce); v případě horizontální dekoncentrace jde o přenesení působnosti z jednoho orgánu na nově zřízený orgán státní správy na stejné úrovni (např. Ministerstvo dopravy a spojů na Ministerstvo dopravy a Ministerstvo informatiky). Decentralizovaná státní správa - prováděna decentralizovanými orgány či je přenesena na samosprávné veřejnoprávní korporace (např. obce, kraje, profesní komory), které vykonávají vlastní samosprávu i přenesenou státní správu. Státní správa je vykonávána jako ústřední správa realizována z centra či jako územní státní správa: o územní správa se všeobecnou působností - obce a kraje jakoţto územní samosprávné korporace (krajské úřady, obecní úřady apod.) o územní správa specializovaná - zabezpečována specializovanými správními úřady s územní působností (např. územní finanční orgány, úřady práce, krajské hygienické stanice)

138

Samospráva - základním prvkem demokracie a dělby moci - vykonávána vlastním jménem, na vlastní odpovědnost a vlastními prostředky - územní a zájmová - na rozdíl od státní správy neexistují mezi orgány samosprávy vztahy nadřízenosti a podřízenosti (ani mezi orgány samosprávy a státní správy). - konkrétní subjekt rozhoduje o vymezených záleţitostech sám a dosahuje efektivnějších výsledků v případě rozhodování o zabezpečování lokálních či zájmově vymezených záleţitostech, neţ kdyby rozhodoval centrální orgán - základní charakteristiky - samostatnost, nezávislost a svoboda rozhodování Územní samospráva - prostorově vymezený funkční celek, který má zákonné právo rozhodovat o svých záleţitostech - hlavní pozitiva: - výkon samosprávy přímo občany (např. referendum) nebo nepřímo jinými demokraticky volenými orgány (např. zastupitelstvy), tyto orgány musí disponovat velkou mírou autonomie v rozhodování, pravomocemi a také mají odpovědnost za zajištění nejefektivnějšího výkonu veřejné správy a samosprávy; - lepší zabezpečování potřeb občanů, výkon nejblíţe občanům; - přímá kontrola občany Stát předává část veřejné správy nestátnímu subjektu a zároveň na občany daného území přenáší kontrolu nad hospodárným a účelným zabezpečováním úkolů ve veřejné správě jednotlivými subjekty územní samosprávy (především obcemi). Územní samospráva plní dvě základní funkce: samosprávní - zpravidla se jedná o samostatnou působnost, tzn. zabezpečování takových potřeb občanů, které je moţné označit jako lokální či regionální veřejné statky; přenesenou - tzv. přenesená působnost (výkon státní správy), kdy jsou zabezpečovány pro občany také statky národní povahy. Zájmová (profesní) samospráva - zaloţena na samostatném rozhodování o záleţitostech subjektů, které spojuje konkrétní společný zájem. Na rozdíl od územní samosprávy je zde podstatný personální princip, tzn. zájmová samospráva má osobní základ. - Je moţné rozlišit následující nestátní veřejnoprávní subjekty: a) veřejnoprávní korporace – osobní (lékařská komora) a věcné b) fondy, nadace a další subjekty nekorporačního typu c) smíšeného typu – veřejné ústavy (školy, veřejnoprávní TV) a fungující na principu veřejnoprávní smlouvy (vztah MV a SEVT a.s.) d) určité právnické a fyzické osoby, kterým zákon svěřuje veřejné úkoly (kominíci, autoškoly..)

139

23.3 Působnost a pravomoc orgánů Pravomoc - právní prostředky svěřené orgánu veřejné správy umoţňující plnění úkolů v rámci veřejné správy a uskutečňování jeho funkcí - např. vydávání abstraktních (normativních) či konkrétních (individuálních) správních aktů, uzavírání veřejnoprávních smluv apod. - orgánu veřejné správy je pravomoc svěřena na základě právních předpisů jako oprávnění a povinnosti, které nemůţe přenášet na jiný subjekt. Působnost - předmět a rozsah správní činnosti, kterou daný orgán veřejné správy realizuje - vymezuje oblast, kde je moţno uplatňovat svěřenou pravomoc, tzn. okruh otázek, které orgán projednává, rozhoduje, organizuje či realizuje a nese za ně odpovědnost. Orgán přebírá tedy odpovědnost za vybraný úsek správy. Působnost může být: věcná (všeobecná či speciální) určující druh činnosti, dále člení na samostatnou a přenesenou působnost; územní - vymezuje území pro výkon činnosti orgánu; osobní - daná okruhem osob, na které činnost dopadá; časová - daná časovým úsekem.

23.4 Samostatná a přenesená působnost obcí Samostatná působnost - správa záleţitostí obce, které obec spravuje samostatně  jiný pojem pro samosprávu upravena zákonem, který také vymezuje záleţitosti do ní spadající - následující záleţitosti vedoucí k uspokojování potřeb občanů: - ekonomické záleţitosti - hospodaření obce, rozpočet a závěrečný účet obce, peněţní fondy, právnické osoby a organizační sloţky obce, nadace, dary apod.; - sociální - školy, zdravotnická zařízení, pečovatelské domy pro starší občany, kulturní zařízení apod.; - politické - místní referenda, volby, zřizování orgánů obce, členství v dobrovolných svazcích obcí a ve sdruţení obcí, obecní policie, udělování čestného občanství a cen apod.; - právní - obecně závazné vyhlášky, ukládání sankcí apod.; - ekologické - čistota, odvoz a likvidace odpadů, čištění odpadních vod apod.; - prognostické - schvalování programu rozvoje územního obvodu, přijímání koncepčních dokumentů apod.; - ostatní záleţitosti - správa, údrţba a provoz zařízení pro uspokojování potřeb občanů.

140

Přenesená působnost - výkon státní správy delegovaný zákonem na orgány samosprávy - podle rozsahu výkonu státní správy v přenesené působnosti rozlišujeme tři základní typy obcí: obce s rozšířenou působností obce s pověřeným obecním úřadem obce se základním rozsahem přenesené působnosti Orgány obce v rámci přenesené působnosti mohou v případě: obce - vydávat nařízení obce, rozhodovat o místních a účelových komunikacích, projednávat přestupky; obce s pověřeným obecním úřadem - rozhodovat ve správním řízení, zajišťovat volby do Parlamentu ČR, do zastupitelstev krajů a obcí, do Evropského parlamentu; obce s rozšířenou působností - vydávat řidičské průkazy, vést registry motorových vozidel a obyvatel, zjišťovat ochranu kulturních památek, vydávat občanské průkazy a cestovní doklady, být ţivnostenským úřadem;

23.5 Samostatná a přenesená působnost krajů V rámci samostatné působnosti: - hospodaření kraje, rozpočetnictví kraje, správa jeho majetku; - zpracovávání koncepcí a strategií pro všestranný rozvoj území kraje a pro potřeby občanů kraje; - poskytování informací, spolupráce s médii, vydávání věstníku kraje; - personální věci, vyjadřování k návrhům státních orgánů, které se dotýkají působnosti kraje; - vykonávání zřizovatelských funkcí ve vztahu ke krajským organizacím včetně jmenování a odvolání jejich ředitelů, poskytování grantů a dotací; - střední školství, odborná učiliště, speciální základní školy, konzervatoře; - zdravotnická zařízení, záchranné sluţby, ústavy sociální péče; - agendy související s čerpáním prostředků ze strukturálních fondů; - a další. V rámci přenesené působnosti: - poskytování informací, organizování integrovaného záchranného systému na území kraje, státoobčanská řízení (ţádosti o udělení státního občanství, ţádosti o osvědčení státního občanství); - volební agendy, matriky, vidimace, legalizace, evidence obyvatel, občanské průkazy, cestovní doklady, registrace zájmových sdruţení právnických osob a dobrovolných svazků obcí; - dozor nad výkonem přenesené působnosti obcí, přezkoumávání rozhodnutí ve věcech přestupků, a jiných správních deliktů, poskytování metodické pomoci obcím;

141

- státní správa na úseku pohřebnictví, veřejných sbírek, ochrany přírody a krajiny, ochrany evropsky významných lokalit, na úseku obchodování s ohroţenými druhy, posuzováni vlivu na ţivotní prostředí, státní správa na úseku odpadů; - státní správa na úseku školství (dlouhodobý záměr, výroční zpráva, školský rejstřík, přezkoumávání rozhodnutí ředitelů škol a školských zařízení, stanovování krajských normativů, nostrifikace); - státní správa na úseku sociálních věcí (dávky státní sociální podpory, dávky sociální péče, příspěvku na péči, sociálně-právní ochraně dětí, náhradní rodinné výchovy); - a další.

23.6 Historický vývoj veřejné správy v ČR 18. stol. – idea absolutistického státu - prohlubování centralistické státní správy, dohled nad královskými městy, omezení vlivu stavů - kategorizace měst – magistrátní města, město s omezeným magistrátem, město 19. stol. - konflikt pojetí – absolutismus vs. demokracie, zformování územní samosprávy - francouzská revoluce – vytvořeny departementy - Napoleon – centralizovaný systém státní správy - ponapoleonská éra - formování obecní samosprávy Vývoj do r. 1918 - vznik obecního zřízení r. 1849 - místní, okresní a krajské obce, zřízena kategorie „statutární města― - vymezeny působnosti municipalit – samostatná působnost, přenesená působnost - Orgány – Obecní výbor a obecní představenstvo, v čele purkmistr, zřízen Obecní úřad - státní správa – země, kraje, okresy – do r. 1868; země, okresy, obce a města 1918 – 1989 - vznik Československa v r. 1918 - reforma VS z roku 1920  konec zemského zřízení, ministerstvo vnitra  ţupy  okresy, ţupní zřízení nebylo prakticky realizováno - reformy veřejné správy z roku 1927 – nové dělení na země a okresy - VS během 2. sv. války – po okupaci zřízen protektorát Čechy a Morava, likvidace územní samosprávy, pravomoci převzali tzv. úřednictví vedoucí, hlava výkonné moci  říšský protektor, paralelně fungovaly říšská okupační správa a autonomní protektorátní správa Londýnské státní zřízení - tzv. Prozatimní státní zřízení - v čele prezident republiky Edvard Beneš - zákonodárná moc vykonávána prostřednictvím Dekretu prezidenta republiky (Benešovy dekrety)

142

Národní výbory 1945 – 1947 - shoda londýnského a moskevského centra - soustava: o místní národní výbory MNV o okresní národní výbory ONV o zemské národní výbory ZNV - mezi těmito orgány platil hierarchický vztah nadřízenosti a podřízenosti - rozběhla se diskuse o jedno- nebo dvoukolejnosti VS v poválečném Československu Státní správa 1948 – 1989 - komunistický převrat 25. 2. 1948 - Ústava 9. května přinesla konec zemského zřízení, nové územně správní členění – KRAJE (kraje  okresy  obce) - samospráva fakticky likvidována a nahrazena centralistickou soustavou NV – ty byly organizovány do třístupňové struktury - vznikají paralelní mocenské struktury, základní otázky musí být vţdy projednány stranickými orgány Reforma r. 1960 - zachováno krajské zřízení, sníţen počet krajů (byly zvětšeny), nebyly respektovány historické hranice a centra, oslaben Olomouc, Gottwaldow, Pardubice Další vývoj do r. 1989 1968 Federalizace ČSSR - zachována centralistická krajská koncepce - na úrovni obcí vznik střediskových obcí (80. léta), snaha o sojování malých obcí do větších celků Veřejná správa 1948-1989: shrnutí - krajské územně-správní uspořádání - třístupňové řízení tvořené soustavou národních výboru (MNV, ONV, KNV) - samospráva fakticky neexistuje na ţádné z úrovní, - obecní samospráva však nikdy nebyla zrušena, pouze nevykonává své funkce - národní výbory byly pověřeny výkonem státní správy v území - struktura a činnost NV na bázi nadřízenosti a podřízenosti - mimo NV byly zřizovány tzv. dekoncentráty jednotlivých oborových ministerstev - poslední územně-správní reforma z roku 1960 vymezila malý počet krajů a sníţila i počet okresů - nerespektovány historické hranice a vazby - od roku 1968 se ČSSR stala federativním celkem - fakticky fungovala paralelní mocenská soustava

143

VS po roce 1989 Současný systém veřejné správy v ČR je charakterizován jako obnovení územní samosprávy po r. 1989, rozdělení Československé federace a přijetí nové ústavy ČR (1993), ve které je zakotvena existence krajské úrovně, a v neposlední řadě reforma územní veřejné správy probíhající v letech 2000 - 2002, jejímţ výsledkem bylo vytvoření spojeného modelu veřejné správy.

Obnova územní samosprávy Před r. 1989 existoval systém národních výborů (NV) na jednotlivých územních stupních (místní, okresní, krajské NV) propojených se stranickou organizací KSČ. Veřejná správa byla řízena hierarchickým způsobem, tj. shora, v souladu s politikou vlády jediné vedoucí strany (KSČ). Po roce 1989 byl nejprve obnoven systém samosprávy na místní úrovni (tj. na úrovni obcí), a to v r. 1990. Pozn.: Princip obecní samosprávy přitom fungoval jiţ za Rakousko-Uherska od r. 1848. K narušení kontinuity došlo v r. 1938 a tento stav trval do r. 1989.

Předně proběhly první obnovené svobodné volby do obecních zastupitelstev (listopad 1990). V čele obcí vystřídali předsedy místních národních výborů starostové. Byly tak vytvořeny základní samosprávné celky. Na úrovni okresů byly Okresní národní výbory nahrazeny Okresními úřady (zákon z r. 1990). Tyto okresní úřady byly ustaveny jako dekoncentrované orgány státní správy v území. V jejich čele byli ředitelé okresních úřadů jmenováni vládou. Co se týče vyšší úrovně veřejné správy, před r. 1989 existovalo 8 krajů. Ty byly v r. 1990 zrušeny a jejich kompetence byly převedeny na Okresní úřady a na příslušná ministerstva. Ministerstva za tím účelem vytvořila řadu detašovaných úřadů v krajských městech. Pozn.: Některá ministerstva mají dodnes svá detašovaná pracoviště v území, např. Ministerstvo práce a sociálních věcí.

Střední stupeň veřejné správy (krajské zřízení) byl po r. 1990 zachován jen jako organizační členění státu pro organizaci orgánů justice (soudy, zastupitelství) a policie. Zrušením krajů však nebyla otázka územního členění republiky dořešena. Na počátku devadesátých let se vedla diskuze o tom, co nahradí kraje. Nabízely se dvě varianty zachovat krajské zřízení, či se vrátit ke zřízení zemskému, které fungovalo za 1. republiky. V r. 1991 se nakonec vláda přiklonila k variantě zemského uspořádání. To však nebylo nikdy realizováno. Česká část parlamentu (Česká národní rada) sice jiţ vytvořila příslušné návrhy zákonů, nicméně je v r. 1992 neprojednala z důvodu blíţícího se rozpadu Československé federace (zánik federace 31. 12. 1992).

144

Správní úrovně do roku 1992 V oblasti státní správy Federální vládní úroveň – centrální vládní orgány, federální úřady Republiková vládní úroveň – ČR/SR, centrální orgány státní správy Dekoncentrované orgány státní správy Decentralizované orgány státní správy (okresní úřady – pro výkon všeobecné správy) V oblasti samosprávy Obnovené samosprávné obce a města Vládní a správní struktura po rozpadu federace 31. 12. 1992 V oblasti státní správy Ústřední republiková vláda – centrální orgány státní správy Dekoncentrované orgány státní správy v území Decentralizované orgány státní správy (tj. okresní úřady) V oblasti samosprávy Samosprávné obce a města Územní samospráva z pohledu Ústavy ČR V Ústavě ČR z r. 1993 je zakotvena existence „vyšších územních samosprávných celků―. V té době bylo tedy evidentní, ţe střední stupeň veřejné správy musí být ještě dotvořen. Jiţ se neuvaţovalo o zemském zřízení, ale diskutovala se varianta krajského zřízení. Prosazování spojeného modelu veřejné správy. Léta 1993 - 1997 jsou charakterizována hledáním kompromisu o počtu a podobě nového krajského uspořádání. Výsledkem byl zákon z r. 1997, který definoval nové územní členění republiky sestávající ze 14 krajů (Ústecký, Karlovarský, Plzeňský, Středočeský, Liberecký, Pardubický, Královéhradecký, Jihočeský, Moravskoslezský, Olomoucký, Zlínský, Vysočina, Jihomoravský, včetně Hl. městy Prahy jako samostatného kraje). K faktickému naplnění tohoto zákona, resp. k nabytí jeho účinnosti, došlo aţ 1. ledna 2000. Kompetence krajů jako vyšších územních samosprávných celků byly definovány zákonem z dubna 2000. V říjnu 2000 se pak konaly první volby do regionálních zastupitelstev. Kraje tak zahájily svoji činnost v lednu 2001. Reforma veřejné správy 1998 - 2002 Reforma veřejné správy byla zahájena vládou premiéra Miloše Zemana. Koncept reformy spočíval ve třech etapách:

1. 2. 3.

etapa: vznik krajů jakoţto vyšších územně správních celků etapa: zánik okresních úřadů (31. 12. 2002) etapa: reforma a modernizace ústřední státní správy

145

1. etapa reformy veřejné správy Výsledkem této etapy bylo vytvoření 14 krajů, přesněji řečeno 13 krajů a hl. města Prahy, a zahájení jejich činnosti 1. ledna 2001. Nové krajské zřízení tak začalo fungovat po téměř 11 letech od zrušení toho starého. 2. etapa reformy veřejné správy Největší změna se však udála z hlediska obecního uspořádání. V rámci 2. etapy reformy veřejné správy došlo k rozdělení obcí do tří stupňů (1. 1. 2003) na obce I. stupně, obce II. stupně s pověřeným obecním úřadem (388) a obce III. stupně s rozšířenou působností (205). Toto členění zásadním způsobem změnilo systém fungování veřejné správy na nejniţší úrovni. Rozdělení obcí do stupňů bylo úzce spjato se zrušením okresních úřadů (činnost ukončily 31. prosince 2002). Jejich pravomoci převzaly obce III. stupně. Pozn.: Přestoţe zanikly okresní úřady, okresy jako správní celky nikoli (!). To znamená, ţe některé instituce mají dodnes okresní působnost. Typickým příkladem jsou soudy a policie. Výsledkem této etapy bylo vytvoření spojeného modelu veřejné správy, který je českým specifikem (= obce a kraje vykonávají samosprávné funkce a zároveň v tzv. „přenesené působnosti ― zabezpečují výkon státní správy. Úředníci obecních a krajských úřadů tak vykonávají současně činnosti v samostatné a přenesené působnosti). 3. etapa reformy veřejné správy Tato etapa byla chápána jako logický důsledek předchozích etap a měla se týkat centrální úrovně veřejné správy, tedy ústřední státní správy. De facto ještě stále nebyla dokončena. Nicméně od roku 2002 jsou zde tendence ústřední státní správu zmodernizovat a v poslední době především zefektivnit. Je nastartována celá řada procesů, které by toho měly docílit jako eGovernment, zavádění kvality do veřejné správy apod. Reforma a modernizace ústřední státní správy • Další fáze reformy veřejné správy v ČR • Koncepce přijata v roce 2001 usnesením vlády č. 619 (probíhá aţ do dneška) • Cíle: – Lepší prosazování realizace zákonu a efektivnější sluţba vládě a společnosti. – Orientace na kvalitu sluţeb a na dosahování výsledku – Zavedeny nástroje umoţňující systematické zvyšování efektivity vynakládání veřejných prostředků – Zlepšit realizaci vládní politiky a kvalitu materiálu předkládaných vládě – Podpořit širší vyuţití moderních technologií – Zavedení manaţerských metod řízení

146

24 Trendy modernizace veřejné správy Budoucnost • Reformy • Ekonomizace • Zapojování soukromých partnerů

Trendy ve VS Veřejnou správu je potřeba chápat jako ucelený systém, který v sobě obsahuje řadu aspektů, které představují zásadní prvky systému, jehoţ jednotlivé funkce jsou důleţité samy o sobě, ale zároveň se vzájemně ovlivňují. Jinými slovy celkové působení systému je obecně o to efektivnější, čím kvalitnější je funkce kaţdé jeho části, přičemţ zanedbání funkce jednotlivých částí výrazně deformuje činnost celého systému. Platí to i pro veřejnou správu, na kterou se přitom hledí jako na systém tvořený šesti základními prvky: - legislativa - občan - peníze - technologie - úředník - místo působiště. Efektivní veřejná správa a přátelské veřejné sluţby Strategie realizace Smart Administration v období 2007–2015 HEXAGON VEŘEJNÉ SPRÁVY Ministerstvo vnitra představilo odborné veřejnosti komplexní a koordinovaný přístup k organizaci a řízení veřejné správy, který je nutno uplatňovat v souvislosti s efektivním fungováním státu v současných podmínkách rozvoje informační společnosti. Veřejnou správu je potřeba chápat jako ucelený systém, který v sobě obsahuje řadu aspektů, které představují zásadní prvky systému, jehoţ jednotlivé funkce jsou důleţité samy o sobě, ale zároveň se vzájemně ovlivňují. Jinými slovy celkové působení systému je obecně o to efektivnější, čím kvalitnější je funkce kaţdé jeho části, přičemţ zanedbání funkce jednotlivých částí výrazně deformuje činnost celého systému. Platí to i pro veřejnou správu, na kterou se přitom hledí jako na systém tvořený šesti základními prvky:

147

legislativa občan peníze technologie úředník místo působiště. Hexagon veřejné správy, tvořený těmito šesti vrcholy navazuje ve světě společenských věd na tvůrčí principy, které jsou časté a známé i v oblasti věd přírodních. Je zřejmé, ţe správa věcí veřejných nemůţe úspěšně fungovat bez kvalitní legislativy, dobrých právních předpisů, které upravují vzájemné vztahy občana, státu a všech subjektů společenského ţivota. Jde přitom o to, abychom dokázali v předstihu hodnotit ekonomické, sociální i enviromentální dopady legislativních návrhů. Legislativa by přitom měla být na prvním místě mezi nástroji, které odstraní nadbytečnou administrativní a regulační zátěţ ve veřejné správě. Významnou roli v této oblasti musí sehrát legislativní software, který v současné době povede k zjednodušení etapy přípravy, ale i tvorby a kontroly legislativních norem. Druhou základní stranou hexagonalu je občan, kterému veřejná správa slouţí. Proto je třeba dosáhnout co nejširšího zapojení veřejnosti na procesu přípravy dokumentů pro výkonné orgány veřejné správy včetně legislativy, usilovat o moţnost připomínkování zásadních materiálů včetně vládních prostřednictvím internetu. Z toho pohledu se bude muset změnit zákon o svobodném přístupu k informacím a sjednotit procedury stíţností občanů vůči jednání veřejné správy. Dalším hlediskem jsou peníze, bez kterých nelze ani v oblasti veřejné správy dosáhnout uspokojivých výsledků. Z tohoto pohledu je důleţité znát správnou metodu výpočtu nákladů na výkon státní správy, zejména pokud se přesouvá na územní samosprávné celky. Stejně tak je potřebné zavést integrovaný systém správy veřejných financí, dokázat účinně vyhodnocovat a ovlivňovat nakládání s veřejnými prostředky a se státním majetkem. Základem kaţdého společenského uspořádání je člověk a proto i ve veřejné správě tvoří úředník základní část hexagonalu. Úředník by měl mít morální kredit a splňovat poţadavky odborné zdatnosti. Cestu k tomuto cíli by měl usnadnit nejen nový zákon o úřednících veřejné správy, který provede jednotnou úpravu postavení, práv a povinností úředníků na všech úrovních veřejné správy, ale i propracovaný systém ověřování zvláštní odborné způsobilosti a soubor opatření pro sníţení míry korupce. Zavádění nových technologií je bezesporu dalším hlediskem pro zdokonalení veřejné správy. Uspíšit by je měla realizace některých připravených projektů jako je centrální registr dat, eGovernment Act (zrovnoprávnění elektronické komunikace s "papírovou",

148

další elektronizace správních agend a ţivotních situací včetně zdokonalení elektronické Sbírky zákonů v úplném znění a jejich zveřejnění na internetu. Místo přístupu je poslední z šesti hledisek, které je třeba zdokonalovat pro úspěšné působení veřejné správy. Patří sem mj. Czech Pointy, zřízení centrálních míst pro styk s orgány veřejné správy. Bude se usilovat jednotnou podobu správních úřadů na dané úrovni, aby veřejná správa byla symetrická z hlediska místní i věcné působnosti. Zavedou se metody řízení kvality v činnosti orgánů veřejné správy obdobné soukromému sektoru. Hexagon veřejné správy je systém, pomocí kterého by se nemělo na nic zapomenout. Kaţdý, kdo bude do veřejné správy zasahovat – vláda, zákonodárné sbory i místní orgány, by měl rozhodovat s vědomím, ţe zohledňuje všech šest aspektů, které veřejná správa obsahuje. Bez spolupráce a koordinace všech subjektů se veřejná správa nezlepší. Všechny snahy o zefektivnění veřejné správy by měly směřovat ke všem zmíněným aspektům veřejné správy - vrcholům hexagonu. Jedině tak lze zajistit skutečně systémové zlepšení.

Cíle strategie Efektivní veřejná správa a přátelské veřejné sluţby Zkvalitnit tvorbu a implementaci politik - Racionalizovat administrativní procedury s cílem zajistit jejich větší efektivitu a transparentnost, minimalizovat byrokratické prvky uvnitř veřejné správy (organizační re-engineering zahrnující přezkoumání stávajících struktur a agend a re-designing kompetencí a funkcí) - Zavést systém strategického plánování ve státní správě a zajistit jeho provázanost na finanční řízení. Zlepšit a zjednodušit regulatorní prostředí a vytvořit atraktivní prostředí pro podnikatele, domácí i zahraniční investory - Provést analýzu stávajících regulací s cílem identifikovat a odstranit nadbytečnou regulaci - Reformovat legislativní proces s cílem učinit tvorbu regulace transparentní, zavést hodnocení dopadu regulace Zefektivnit činnost úřadů veřejné správy, sníţit finanční nároky na chod administrativy a zajistit transparentní výkon veřejné správy - Zavést systémy řízení kvality a sledování výkonnosti na úřadech veřejné správy - Zajistit adekvátní vyuţívání ICT, vytvořit centrální registry veřejné správy tak, aby bylo moţné bezpečné sdílení dat orgány veřejné moci a zároveň byl občanům umoţněn oprávněný přístup k údajům vedeným v těchto registrech. - Zlepšit vertikální i horizontální komunikaci ve veřejné správě, zajistit synergické působení různých úrovní veřejné správy

149

- Zavést jednotný systém řízení lidských zdrojů ve veřejné správě, jasně nastavit motivační prvky a odpovědnost úředníků, prosazovat moderní vzdělávací a náborovou politiku. - Důsledně prosazovat preventivní i represivní opatření v boji s korupcí - Modernizovat a restrukturalizovat daňovou a celní správu zvýšením efektivity v legislativní, organizační, personální a materiální oblasti, zvýšením kvality řízení a managementu v úřadech daňové správy a posílením transparentnosti a otevřenosti úřadů daňové a celní správy Přiblíţit veřejné sluţby občanovi, zajistit jejich maximální dostupnost a kvalitu - Prosazovat e-Government s důrazem na bezpečný a jednoduchý přístup k veřejným sluţbám prostřednictvím sítě internetu, připravit právní úpravu, která zajistí elektronizaci procesních úkonů ve veřejné správě, zrovnoprávní formu listinnou s formou elektronickou, umoţní bezpečnou komunikaci mezi úřady a veřejností a optimalizuje interní procesy veřejné správy s vyuţitím informačních komunikačních technologií. - Vybudovat siť kontaktních míst veřejné správy, univerzálního místa pro fyzické a právnické osoby, kde bude moţné z jednoho místa činit veškerá podání vůči orgánům veřejné správy, získávat veškeré ověřené údaje vedené v dostupných centrálních registrech a evidencích a získávat informace o průběhu všech řízení, která jsou s danou osobou či o jejích právech a povinnostech orgány veřejné moci vedena - Zavést kontinuální sledování kvality veřejných sluţeb, včetně zjišťování klientské spokojenosti. - Prosazovat principy konkurence ve veřejných sluţbách při garanci minimálních standardů Zkvalitnit činnost justice - Zavést systém elektronické justice vč. dokončení všech návazných projektů vedoucích k zefektivnění práce justice a zlepšení komunikace justice jak s odbornou, tak i laickou veřejností Globální cíl: Prostřednictvím zefektivnění fungování veřejné správy a veřejných sluţeb podpořit socioekonomický růst ČR a zvýšit kvalitu ţivota občanů. (http://www.mvcr.cz/clanek/modernizace-verejne-spravy.aspx?q=Y2hudW09NQ%3D%3D)

Reforma a modernizace ústřední státní správy je charakterizovaná úsilím o zvýšení kvality výkonu veřejné správy. Koncepce této části reformy se vyvíjela jiţ od r. 1999, ale vlastní koncepce byla přijata usnesením vlády aţ v r. 2001 (Usnesení vlády ČR č. 619/2001 Sb.). Operativní plán na její provedení byl vládou přijat v r. 2004 v rámci materiálu „Postup a hlavní směry reformy a modernizace ústřední státní správy“ pro období let 2004–20104. (4 Viz také Usnesení vlády ČR č. 237/2004 k Postupu a hlav-

150

ním směrům reformy… zabývající se organizačním zabezpečením a vyřešením gesce prováděné reformy.) Obecným cílem reformy ústřední státní správy je zajistit, aby ústřední správní úřady lépe prosazovaly realizaci zákonů a efektivněji slouţily vládě a společnosti. Kromě kvality poskytovaných veřejných sluţeb se mají tyto instituce soustředit na dosahování výsledků. Tomu mají napomoci nástroje umoţňující systematické zvyšování efektivity vynakládání veřejných prostředků na činnost těchto úřadů a nástroje zvyšující kvalitu sluţeb ústřední státní správy. Zlepšení je tím očekáváno v rovině realizace vládní politiky a kvality materiálů předkládaných vládě ústředními správními úřady (např. výroční zprávy mimorozpočtových fondů, návrhy zákonů, koncepcí, rozpočtových opatření apod.). Reforma má podpořit širší vyuţití moderních technologií a manaţerských metod řízení a zvýšit horizontální koordinaci ústředních správních úřadů. Tyto obecné cíle jsou rozpracovány do pěti tematických celků, z nichţ kaţdý tvoří ucelenou problematiku řešenou pomocí projektů (např. projekty Reforma terciárního vzdělávání, Základní registr osob, Elektronický identifikační doklad aj.). Tematické celky reformy a modernizace ústřední státní správy zahrnují: a) racionalizaci procesů v ústřední státní správě b) zlepšení řízení v ústřední státní správě c) zvýšení kvality ústřední státní správy d) implementaci a zlepšování státní sluţby v ústředních správních úřadech e) racionalizaci financování ústřední státní správy Nositelem těchto reformních trendů je dnes (kromě vlády ČR) zejména ministerstvo vnitra. Usnesením vlády ze dne 22. srpna 2007 (č. 927/2007) bylo zřízeno Grémium pro regulační reformu a efektivní veřejnou správu: - předsedou je ministr vnitra - je meziresortním koordinačním orgánem pro oblast zefektivňování veřejné správy a zkvalitňování regulace (zákonů, nařízení, vyhlášek apod.) - náplní práce Grémia je: především zaujímání stanovisek k legislativním návrhům předkládaným vládě z hlediska vyhodnocení jejich ekonomických, sociálních a environmentálních dopadů (RIA) a způsobované byrokratické zátěţe, o schvalování projektových záměrů směřujících k zefektivnění veřejné správy, o posuzování návrhů střednědobých a dlouhodobých koncepcí zkvalitňování veřejnoprávní regulace, o analytická činnost aj. o

151

K vybraným projevům tohoto úsilí o kvalitativní reformu dnes patří například: - prosazující se prvky eGovernmentu v běţném ţivotě (např. terminály CzechPoint, datové schránky), - podpora managementu kvality i na úrovni municipalit (metoda CSF, benchmarking aj.), - implementace procedury RIA v tuzemské legislativě od r. 2007, - kontinuální vzdělávací činnost pro pracovníky správních úřadů a rozvoj lidských zdrojů, - širší komunikace s veřejností (např. e-dotazník 10 minut pro zlepšení právního prostředí v ČR) - snaha o celkovou racionalizaci výkonu veřejné správy (viz Metodika pro stanovení plánovaných nákladů na výkon státní správy).

152

25 Rozpočtová soustava Do rozpočtové soustavy ČR patří : Soustava veřejných rozpočtů o státní rozpočet, o rozpočty krajů, o rozpočty měst a obcí, o rozpočty příspěvkových organizací – PO, o rozpočty tzv.organizačních sloţek – OS, o rozpočty dobrovolných svazků obcí, o rozpočty regionálních rad – spojených s ROP (Regionální operační programy) Mimorozpočtové fondy o státní účelové fondy, o fondy měst, obcí a krajů.

25.1 Popis rozpočtové soustavy ČR 25.1.1

Soustava veřejných rozpočtů

Rozpočty příspěvkových organizací - napojeny na zřizovatele tzv. netto způsobem – saldem (mají vlastní příjmy z činnosti, mohou přijímat dary od FO a PO) - mají právní subjektivitu (např. většina základních a středních škol) Rozpočty tzv.organizačních sloţek - napojeny na zřizovatele tzv.brutto způsobem – jejich rozpočet je součástí rozpočtu zřizovatele Rozpočty dobrovolných svazků obcí - rozpočet obsahuje příjmy a výdaje vyplývající z činnosti v souladu se stanovami (např. příjmy z pravidelných i mimořádných příspěvků obcí, příjmy z činnosti sdruţení, dary…)

25.1.2

Mimorozpočtové fondy

1) Státní fondy - spravují je odvětvová ministerstva, zřizovány zvláštním zákonem Státní fond ţivotního prostředí,

153

Státní zemědělský a intervenční fond, Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie, Státní fond kultury, Fond rozvoje bydlení, Fond rozvoje dopravní infrastruktury. Specifické postavení (specifické fondy): Pozemkový fond (PF), Fond národního majetku (FNM), Fond veřejného zdravotního pojištění. PF a FNM - tzv. transformační fondy, nemají charakter klasických peněţních fondů Pozemkový fond - zřízen v roce 1991 zákonem České nár. rady č. 569/1991 Sb., jako právnická osoba - spravuje nemovitosti ve vlastnictví státu a vykonává působnost v souladu se zákonem - vlastní majetek převedený z FNM Fond národního majetku - zřízen v r. 1991 za účelem technické realizace jednotlivých privatizačních rozhodnutí a dočasné správy státních podílů určených k postupné privatizaci - neměl pravomoc rozhodovat o způsobu privatizace, hlavním úkolem byla realizace privatizačních projektů - zánik k 31.12.2005, pravomoc přešla na Min.financí Fond veřejného zdravotního pojištění – spravován jednotlivými zdravotními pojišťovnami, plynou sem příjmy z povinného veřejného zdravotního pojištění, fond je dotován ze státního rozpočtu (platba zdr.pojištění za státní pojištěnce). 2) Mimorozpočtové fondy obcí Fond rezerv a rozvoje (z přebytků rozpočtů, jeho uţití není přísně účelově vymezeno) Ostatní účelové fondy (např. bytový fond, památkový fond….) – počet a struktura závisí na rozhodnutí obecního zastupitelstva Velmi sporné postavení v rámci rozpočtové soustavy mají mimorozpočtové fondy typu vládních agentur (stát se podílí 33%-100% na majetkové účasti) : Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond, a.s.

154

Exportní garanční a pojišťovací společnost, a.s. Česká exportní banka, a.s. Českomoravská záruční a rozvojová banka, a.s. Česká konzolidační agentura, a.s. Exportní garanční a pojišťovací společnost, a.s. - veřejná pojišťovací společnost, pojišťuje vývozní kontrakty a s nimi spojené úvěrové operace proti politickým, ekonomickým a komerčním rizikům, provádí zajištění - zaloţena 1992 - akcie plně ve vlastnictví státu Česká exportní banka, a.s - zaloţena 1994 - specializovaná bankovní instituce pro státní podporu vývozu - nepřímo vlastněná státem: stát 2/3 akcií, EGAP 1/3 akcií Česká konzolidační agentura, a.s. - právní nástupce Konzolidační banky - za závazky ručil stát - předmět činnosti: nákup, prodej a správa pohledávek, restrukturalizace obchodních společností a dalších právnických osob na základě rozhodnutí vlády, finanční poradenství a získávání prostředků z finančního trhu - obchodní činnost ČKA byla ukončena 30.6.2006, zánik k 31.12.2007, právním nástupcem stát (zastoupený Min.financí)

25.2 Státní rozpočet ČR - tradičně povaţován za centralizovaný peněţní fond, který se tvoří, rozděluje a uţívá na principu : nenávratnosti, neekvivalence, nedobrovolnosti. Je nejvýznamnějším veřejným rozpočtem, soustřeďuje největší část příjmů. V ČR vychází ze střednědobého výhledu (vţdy sestavován klouzavě na tři roky). (Národní fond: zřízen pro správu a řízení fin.toků pomoci EU a fondů, správcem MF, jeho prostředky jsou v kapitole Operace státních finančních aktiv) Funkce státního rozpočtu : a) Alokační funkce – financování veřejného sektoru → zabezpečování veřejných statků pro obyvatelstvo

155

b) Redistribuční funkce – přerozdělování části HDP a zmírňování nerovností mezi subjekty prostřednictvím : peněţních transferů niţším příjmovým skupinám, progresívního zdanění (důchodové a majetkové daně) vyšším zdaněním luxusního zboţí dotováním zboţí určeného niţším příjmovým skupinám c) Stabilizační funkce – za určitých podmínek operacemi na příjmové a výdajové straně SR můţe vláda ovlivňovat hospodářský růst a zaměstnanost Na státní rozpočet můžeme pohlížet jako na : Centralizovaný peněţní fond, Nejdůleţitější peněţní bilanci státu (porovnávání příjmů a výdajů, rozpočtové saldo – kladné, záporné, rozpočet vyrovnaný) Finanční plán, Nástroj rozpočtové politiky, od 30. let 20. století i nástroj fiskální politiky. Sestavování na rozpočtové období, nabývá formy rozpočtového zákona, pokud není SR schválen do začátku rozpočtového období, hospodaří se podle tzv. rozpočtového provizoria - v ČR podle schváleného státního rozpočtu na předchozí rozpočtové období (s určitými omezeními).

25.2.1

Příjmy státního rozpočtu

(podle zákona č. 218/2000, Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších předpisů) : Výnosy daní Pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti včetně penále, Výnosy z podílu na clech, který je ponechán členským státům EU Příjmy z činnosti organizačních sloţek státu a odvody příspěvkových organizací Odvod zbývajícího zisku České národní banky Sankce za porušení rozpočtové kázně Správní a soudní poplatky Úhrady spojené s realizací státních záruk Příjmy z prodeje a pronájmu majetku České republiky, se kterým hospodaří organizační sloţky státu, a příjmy z prodeje nemovitého majetku České republiky, se kterým hospodaří příspěvkové organizace

156

Výnosy z majetkových účastí státu Výnosy z cenných papírů, jejichţ nákup byl realizován z prostředků státního rozpočtu

25.2.2

Výdaje státního rozpočtu:

Výdaje na činnost organizačních sloţek státu a příspěvky na provoz a dotace na financování příspěvkových organizací Výdaje na dávky důchodového pojištění, dávky nemocenského pojištění, dávky státní sociální podpory, dávky sociální péče, ostatní sociální dávky, výdaje na podporu v nezaměstnanosti a na aktivní politiku zaměstnanosti Dotace a návratné finanční výpomoci územním samosprávným celkům Dotace a návratné finanční výpomoci právnickým a fyzickým osobám na podnikatelskou činnost Další dotace (politickým stranám, občanským sdruţením, nadacím, státním fondům, dobrovolným svazkům obcí, aj.) Výdaje na realizaci státních záruk Pokladní plnění SR - na účtech centrální banky Všechny příjmy a výdaje státního rozpočtu se realizují na účtech v clearingovém (zúčtovacím) centru v ČNB - tzv. Státní pokladna (Clearingové centrum má za úkol zprostředkovat převody peněz mezi bankami navzájem a mezi bankami a SR) Tyto účty nemají „T-podobu―, ale existují příjmové účty pouze s pravou stranou a výdajové účty s levou stranou (čerpání do výše stanoveného limitu) Státní pokladna řídí likviditu a dluhovou sluţbu.

Státní závěrečný účet republiky – obsahuje výsledky ročního hospodaření s prostředky SR, součástí i bilance státních aktiv a pasiv, přílohou závěrečné účty státních fondů a údaje o závěrečných účtech obcí. Podklady připravují ústřední orgány ČR, návrh vládního závěrečného účtu MF ČR – předkládá vládě. Vláda potom předkládá Parlamentu (do 30.4. následujícího roku), o vypořádání přebytku či deficitu rozhodne Poslanecká sněmovna Parlamentu (na návrh vlády).

157

25.2.3

Státní finanční aktiva a pasiva ČR Státní aktiva :

Přebytky státního rozpočtu z minulých let na základě rozhodnutí Poslanecké sněmovny ČR Majetkové účasti státu v obchodních společnostech a cenné papíry, jejichţ majitelem je stát Pohledávky státu z poskytnutých úvěrů, návratných finančních výpomocí poskytnutých z kapitoly státního rozpočtu Všeobecná pokladní správa nebo ze státních finančních aktiv, a z realizace státních záruk Státní pasiva : Závazky státu z vydaných státních dluhopisů Závazky státu u bank – ze státem přijatých úvěrů, půjček a jiné závazky státu vůči zahraničí Jiné závazky státu Státní finanční aktiva a pasiva nejsou bilancí, tj. nemusejí se rovnat.