Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav základního zpracování dřeva
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE DŘEVĚNÉ KONSTRUKCE STARÉ HASIČSKÉ ZBROJNICE V OBCI ŢERAVICE
2009/2010
Pohanka Martin
Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma: Dřevěné konstrukce staré hasičské zbrojnice v obci Ţeravice zpracoval sám a uvedl jsem všechny pouţité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uloţena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, ţe před sepsáním licenční smlouvy o vyuţití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyţádá písemné stanovisko univerzity o tom, ţe předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.
V Brně, dne 23.4.2010
............................................... podpis studenta
Poděkování Na tomto místě bych chtěl velmi poděkovat vedoucí mé bakalářské práce, Ing. Jitce Čechové za velmi cenné rady při zpracovávání této práce, za příznivý přístup a velkou ochotu. Dále bych chtěl poděkovat všem, kteří mi určitou měrou pomohli ať jiţ při získávání informací, či při dokumentaci samotné. Velké poděkování si zaslouţí také moje rodina, která mě velmi podporuje a podporovala i po celou dobu dosavadního studia.
Jméno studenta: Martin Pohanka Název bakalářské práce: Dřevěné konstrukce staré hasičské zbrojnice v obci Ţeravice Abstrakt: Předmětem bakalářské práce je zdokumentování dřevěných konstrukcí a prvků včetně jejich tesařských
spojení vyskytujících se ve staré hasičské zbrojnici
v Ţeravicích. Dokumentace skutečného stavu spočívá v provedení zaměření objektu a jeho střešních konstrukcí, vytvoření výkresové dokumentace a fotodokumentace. Součástí práce je návrh moţných sanačních prací na základě lokalizace a určení rozsahu poškození krovové konstrukce i střešního pláště. Práce s uvedenými výsledky můţe pak slouţit současnému vlastníku (obci Ţeravice) jako pomůcka při rozhodování o moţné rekonstrukci objektu, případně při rekonstrukci samotné. Doplňkem práce je potom vyhodnocení významu a funkce historické zbrojnice v současné době a úvaha nad dalším vyuţitím stávajících prostor.
Klíčová slova: dřevěné schodiště hasičská zbrojnice krytina krov průzkum staveb rekonstrukce tesařský spoj sanace
Name of student: Martin Pohanka The title of work: Wood construction old firehouse in the village Ţeravice Abstract: Topic of this bachelor thesis is documentation of wooden constructions and their elements including joints of the firehouse in the village of Ţeravice. Status quo documentation of roof construction lies in a detailed focus, drawing documentation, description of all parts of trusses and photo-making. The output of this thesis is a proposal of the future reconstruction based on localization and specification of damage extent of the elements of the roof construction and roofing. Thesis and its results could be useful for the current owner (the community of Ţeravice) as an aid during the reconstruction itself or for making decisions about possible plans of reconstruction. Evaluation of significance and function of the historical firehouse in current time and suggestions of the future use of these existing spaces are further supplements of this work. Keywords: wooden stairs firehouse roofing truss building examination reconstruction joint
redevelopment
Obsah 1.
Úvod .................................................................................................................................8
2.
Cíl práce ...........................................................................................................................9
3.
Literární přehled ........................................................................................................... 10 3.1
Výstavba skladiště, důvody obnovy a výstavby samostatné zbrojnice ......... 10
3.2
Následné stavební úpravy zbrojnice .............................................................. 12
3.3
Vývoj zázemí sboru dobrovolných hasičů v Ţeravicích ................................ 12
3.4
Příčiny vzniku stavebních předpisů ............................................................... 16
3.5
Nejvýznamnější historické poţární řády pro Čechy a Moravu. ................... 17
3.6
Štíty, poţární zdi. ........................................................................................... 17
3.7
Světlíky ........................................................................................................... 20
3.8
Popis cementovláknité střešní krytiny Betternit – Česká šablona ................ 22
4.
Metodika ........................................................................................................................ 24
5.
Vlastní řešení a výsledky ................................................................................................ 25 5.1 Vyuţití staré hasičské zbrojnice v současnosti. ................................................ 25 5.2 Současný stav dřevěných konstrukcí a střešního pláště objektu ..................... 27 5.3 Význam věţe na hasičské zbrojnici, princip funkce ......................................... 29 5.4 Identifikační údaje ............................................................................................ 31 5.5 Tesařské spoje pouţité ve střešní konstrukci .................................................... 32 5.5.1
Rovný čep .............................................................................................. 32
5.5.2 Šikmý čep ............................................................................................... 33 5.5.3 Ostřihový čep ......................................................................................... 34 5.5.4 Čep s rovným předsazením ................................................................... 35 5.5.5 Zadrápnutí do pozednic ......................................................................... 36 5.5.6 Lípnutí .................................................................................................... 37 5.6 Popis dřevěných konstrukcí hasičské zbrojnice ............................................... 38 5.6.1 Strop nad garáţemi ................................................................................ 38 5.6.2 Strop nad zasedací místností ................................................................. 39 5.6.3 Dřevěné schodiště................................................................................... 39 5.6.4 Střešní konstrukce hasičské zbrojnice .................................................. 40 5.6.4.1 Konstrukce kříţové sedlové střechy hasičské zbrojnice ................. 40 5.6.4.2 Konstrukce věţe řešené zbrojnice ................................................... 45 6.
Návrh na opravu střešní konstrukce historické zbrojnice. ........................................... 49
7.
Diskuse ........................................................................................................................... 50
8.
Závěr ............................................................................................................................. 54
9.
Summary ........................................................................................................................ 55
10. Seznam pouţité literatury .............................................................................................. 56 10.1
Internetové zdroje ......................................................................................... 56
11. Přílohy ............................................................................................................................. 57 11.1
Fotodokumentace .......................................................................................... 57
11.2
Seznam obrázků: ........................................................................................... 59
11.3
Přehled pouţitých historických měrných jednotek ...................................... 60
11.4
Soupis výkresové dokumentace .................................................................... 61
11.5
Výkresová dokumentace ............................................................................... 62
1. Úvod Boj člověka s mocným ţivlem zvaným oheň je znám jiţ z dob staré říše Římské, ne jinak tomu bylo v Českých zemích. Postupné zakládání dobrovolných hasičských sborů v Českých i Moravských městech a obcích vedlo k tomu, ţe v roce 1898 byl zaloţen první hasičský sbor městečka Ţeravic. Neutuchající snahy o výstavbu hasičské zbrojnice vyvrcholily v roce 1933, kdy byl objekt konečně dokončen. Ani dlouhý čas, ani výstavba další modernější zbrojnice v obci nedokázaly ţádným způsobem zastínit či zmenšit význam dnes jiţ historické zbrojnice, která je předmětem této bakalářské práce. V současné době je z objektu hasičské zbrojnice vyuţívána hlavně jeho věţ, kde se provádí sušení pouţitých zásahových i sportovních hadic. Snad kvůli potřebě dobré péče o hasičské hadice, nebo snad pro snahy některých členů sboru přebudovat tuto zbrojnici na malé muzeum, které by vypovídalo historii sboru, jsou podnikány kroky vedoucí k rekonstrukci objektu, zejména střešní konstrukce včetně pláště. I tato práce by mohla určitým způsobem napomoci do budoucna plánované obnově, která má zajistit další desítky let bezpečného a snad i široké veřejnosti prospěšného uţívání zbrojnice.
8
2. Cíl práce Cílem této práce je zadokumentování současného stavu zastřešení i ostatních dřevěných konstrukcí a prvků staré hasičské zbrojnice v obci Ţeravice. Součástí je zpracování výkresové dokumentace stávajícího stavu střešní konstrukce včetně fotodokumentace a vypracování návrhu na její rekonstrukci a opravu. Provedený rozbor vývoje historických protipoţárních vyhlášek platných na území bývalých zemí Českých a Moravských je doplňkem informací uvedených v bakalářské práci.
9
3. Literární přehled 3.1 Výstavba skladiště, důvody obnovy a výstavby samostatné zbrojnice První hasiči uţívané skladiště v obci Ţeravice, bylo zřízeno v domku vedle bývalé radnice, později obecné školy, tedy v prostoru nynějšího dvorku obuvnické výrobny Romika, současný stav tohoto místa dokumentuje přiloţený snímek (Obr. č. 7). Velice časté byly nářky hasičů na vlhké prostředí a s tím související špatný stav uloţeného materiálu a techniky, které v tehdejší době byly vyrobeny převáţně z přírodních materiálů zejména dřeva, kůţí a přírodních tkanin. Těmto materiálům uloţení v prostředí se zvýšenou vlhkostí neprospívá a tak přicházely spíše k úhoně. Prostory však nevyhovovaly jen technice, ale ani samotným hasičům, kteří museli své schůze a valné hromady odbývat v místnostech hostince pana Mayerhöfera, obecní čítárně nebo na Záloţně. Také všechny cennější věci sboru musely být uloţeny u jednotlivých členů. Zřejmě všechny tyto důvody vedly představenstvo sboru, v čele se starostou Štěpánem Zemánkem, náčelníky Janem Zemánkem a Jakubem Ţůrkem, Františkem Škodíkem a ostatními členy výboru k tomu, aby jiţ od roku 1927 začali systematicky vyvíjet snahu o výstavbu nového skladiště – hasičské zbrojnice, která by skýtala výhodnější podmínky pro materiál a hasiče samotné. Hlavním úkolem bylo najít vhodné místo pro výstavbu zbrojnice a opatřit si dostatečné mnoţství finančních prostředků. Jako stavební místo byl vytipován pozemek pod kostelem, vedle domu Körnerových. Nebyl však schválen obecním úřadem, protoţe by nová stavba narušovala výhled na dominantní stavbu barokního kostela z r. 1722. Dalším místem byla poloha tzv. „na Tvrzi“, kterou však zamítl památkový úřad. Hasičský sbor tedy vyzval obec, aby ona sama vybrala místo pro stavbu zbrojnice. Ta po několika urgencích na okresním úřadě, v roce 1931 hasičům vyhověla a dovolila stavbu provést na tak zvané „Cisterni“, těsně vedle domu čp. 69 pana Jana Zemánka. Hasiči se tak mohli konečně pustit do výstavby. Potřebný kapitál měli našetřený z akcí pořádaných po celé desetiletí a také ze subvencí zemského úřadu, podílů na zisku od hasičské pojišťovny a příspěvků od obce. Mimo to od jednotlivců obdrţeli hasiči na peněţité dary v celkové výši 230 Kč (Finanční obnos z doby 1932-1933). Samotní hasiči však nezůstávali stranou tam, kde nemohli přispět finančně, pracovali zdarma. Zápisy v kronice hovoří, ţe zvláště starosta Štěpán Zemánek a náčelník Jan Zemánek pracovali na stavbě jako na své vlastní. 10
Návrh zbrojnice provedl ţeravský rodák pan František Mach, zednický mistr ve Veselí nad Moravou. Plány překreslil a rozmnoţil stavbyvedoucí Štěpán Kučera. Bohuţel tyto plány se nepodařilo vypátrat, a není jasné, zda se vůbec dochovaly. Na stavbu samotnou dohlíţel stavbyvedoucí Jan Berka. Všechny práce provedli jmenovaní zdarma. Samotná výstavba zbrojnice začala na podzim roku 1931 vyhloubením základů a spodní betonové části. Dřevo na šalování poskytli zdarma majitelé nedalekého lesa zvaného Paseky. Pokračovalo se další rok na jaře. Před započetím jarních prací byla dokončena hrubá stavba a do konce roku 1933 byla zbrojnice dokončena. Na stavbě bylo odpracováno 380 pracovních dnů a odvezeno 110 fůr materiálu, vše zdarma. Celková suma vynaloţená za materiál a práce, které nebylo moţné provést svépomocí, činila 26.963 Kč (Finanční obnos z doby 1932-1933). Zbrojnice byla tedy hotova a připravena na oslavy 35. let od zaloţení hasičského sboru v Ţeravicích. (Archivní a výroční materiály SDH Ţeravice).
Obr. 1: Jiţní pohled na dokončenou zbrojnici, stav před rokem 1967. (Archiv SDH Ţeravice) 11
Následné stavební úpravy zbrojnice
3.2
Pravděpodobně v roce 1967 byly provedeny stavební úpravy spodní části hasičské zbrojnice. Jejím podezděním vznikly dvě místnosti: první slouţila jako sklad PHM, ve druhé byla zazimovaná hasičská stříkačka. Původně byla hasičská zbrojnice v přední části vybavena dvojicí roletových vrat, která byla postupem času z důvodu nefunkčnosti nahrazena dvojicí vrat dvoukřídlových. Jelikoţ v roce 1989 došlo k obměně mobilní techniky jednotky sboru, bylo nutné provést další úpravy zbrojnice a to: stavebně bylo prodlouţeno stání pro vozidlo za pravými vraty a původní nízká vrata byla nahrazena vraty vyššími, coţ se projevilo také na vzhledu v přední části zbrojnice. Následně došlo ještě k několika opravám a nahrazení původní krytina na několika málo místech, byla přidána rotační siréna a bylo provedeno ještě několik drobnějších úprav.
3.3
Vývoj zázemí sboru dobrovolných hasičů v Ţeravicích
Hasičský sbor v naší obci působí jiţ od roku 1898 a zřejmě také od tohoto roku vyuţíval hasičské skladiště. Je to jednou z hlavních podmínek fungování sboru, ale především i jednotky. Při pročítání hasičských kronik našeho i jiných sborů se často dočteme vět jako například: „od dob dokončení hasičské zbrojnice, se jiţ naši hasiči nemusí scházet v místním hostinci“. Hasičská zbrojnice, neslouţí sborům jen k pořádání schůzí a příleţitostným oslavám, ve valné většině zbrojnic jsou zasedací místnosti v jedné budově s garáţemi mobilní poţární techniky. Část zbrojnice, která je určena zasedací místnosti je vţdy mnohem menší neţ ta, která je věnována hasičské výzbroji, výstroji a mobilní poţární technice. V případě historické hasičské zbrojnice v obci Ţeravice, je tento poměr naprosto zřejmý. Zbrojnice splňovala všechny poţadavky hasičů, které vyplývaly z hasičské činnosti v době, kdy byla stavěna (1931-1933). V podstatě šlo o to, aby měla kde stát hasičská technika uţívaná v tehdejší době, aby hasiči měli místo, kde budou mít uloţenu osobní výstroj a výzbroj, ale také o moţnost příprav řady kulturních akcí pořádaných v obci, na jejichţ organizaci se hasiči podíleli nemalou měrou. Bylo a je nutné mít místo, kde se hasiči ustrojí do zásahového oděvu, a vyzbrojí se vším potřebným. Z hasičské práce také vyplývají práce na údrţbě, opravách techniky a všeho co bylo pro zásahy třeba, proto byly a jsou hasičské zbrojnice také současně i dílnou, servisem a skladištěm. Svou péči z hasičského materiálu vyţadují především hasičské hadice, které se dříve vyráběly z konopných vláken. 12
Tyto hadice se musely především dlouho sušit ve vertikální poloze a následně se musely čistit a zbavovat nečistot z poţářiště kartáči. V neposlední řadě potřebovali také místo pro odbornou přípravu, výchovu hasičského dorostu a mládeţe a také místo pro pravidelné schůze sboru a výboru. Stejně jako je tomu snad ve všech odvětvích lidských činností i ve vývoji v oboru poţární ochrany se vývoj a inovace ţene mílovými kroky kupředu, avšak všechno se odvíjí od finančních prostředků. Dříve hasiči zasahovali zejména u poţárů, avšak i to se s postupem času změnilo a v současné době se hasičské zásahy skládají v převáţné části z technických či technologických zásahů. I tento fakt sebou přinesl to, ţe hasičské jednotky potřebují mnohem více techniky, vybavení a potřebují být také mnohem lépe chráněni, neţ tomu bylo dříve. V dobách ne úplně dávných zasahovali hasiči pouze v pracovním stejnokroji (dále jen PS II), který byl tvořen pouze z blůzy a kalhot, dále hasiči uţívaly hasičské přilby z „pouhého“ plastu a koţenou pracovní obuv. S vývojem technologií, pracovních postupů a také bezpečnostních norem se i ochrana hasičů stala nepřehlíţeným tématem. Jednoduchý PSII, se prostě opral a zařadil zpět do „výjezdu“, současné zásahové oděvy jsou sloţeny z několika vrstev a jsou impregnovány proti působení vlhkosti. Na očistu takového obleku je třeba speciálních praček a také speciální místnosti. S vývojem přichází také zvýšené nároky a poţadavky na sociální zázemí, historická zbrojnice vyhovovala tehdejším hasičům s minimálními nároky. Jelikoţ se sbor i jednotka hasičů v Ţeravicích neustále rozrůstají, inovuje se vybavení a obměňuje se mobilní poţární technika. Bylo nevyhnutelné postavit novou hasičskou zbrojnici, která by lépe uspokojila nároky novodobých hasičů a zároveň vyhovovala i několika příštím generacím.
Obr. 2: Pohled na historickou zbrojnici, stav z roku 2008. (Autor)
13
Nová hasičská zbrojnice (není součástí řešení BP) byla přestavěna z bývalého hostince do současné podoby v roce 2002 a v roce 2006 byla opatřena novou sedlovou střechou. Do prostoru stání mobilní techniky se jiţ pohodlně vejde i dvojice automobilů a přívěs s přenosnou stříkačkou. Garáţe jsou natolik velké, ţe se do ní vleze jednotkou pouţívaná CAS 32 T 148 6000/000 S3R (cisternová automobilová stříkačka na podvozku Tatra 148, dále jen cisterna), která je dlouhá 9,8 m o hmotnosti 17 tun. Mezi standardní vybavení patří jiţ také stacionární odsávání výfukových plynů či neustálé dobíjení akumulátorů. Na rozdíl od staré zbrojnice je garáţ vytápěná, aby nedocházelo k zamrzání vody v nádrţi cisterny. Místo skříně na uloţení hasičských uniforem, vyuţíváme k uloţení hasičské osobní výstroje celou šatnu, kde je instalován také plynový kotel slouţící i k ohřevu vody pro provoz sprchy, kaţdá dvojice hasičů má přidělenu vlastní skříňku pro uloţení zásahové obuvi, zásahového oděvu a přilby. Do sociálního zázemí hasičů patří také jiţ zmíněná sprcha, WC pro muţe a dvojice WC pro ţeny. V poschodí nalezneme kancelář velitele, kuchyňku a zasedací místnost, kde se pohodlně usadí aţ 80 lidí. Sál hasičské zbrojnice slouţí nejen jako zasedací místnost, školící a výcvikové zázemí ale také jako prezentace sboru, kde jsou vystaveny fotografie a úspěchy sboru v podobě diplomů a pohárů. V současné době se připravuje vybavení sálu magnetickou tabulí pro výchovu dětí a instalace projektoru, který bude hojně vyuţíván pro výcvik jednotky, ale i při výročních valných hromadách. Nová zbrojnice není vybavena a zařízena pro očistu a sušení hasičských oděvů ani hadic. K očistě a sušení hadic je neustále vyuţívána historická zbrojnice. Je nutné na tomto místě uvést, ţe naše zbrojnice patří spíše mezi ty malé a se skromnějším zázemím, pracujeme dobrovolně v podmínkách, které jsou jen velmi těţko srovnatelné s dobrovolnými kolegy například ze sousedního Německa či Rakouska. Výrazné rozdíly jsou také viditelné mezi různými druhy jednotek, či mezi velikostí zřizovatele jednotky tedy obce či města. V případě jednotky sboru dobrovolných hasičů obce druhé kategorie (dále jen JPO II), kde hasiči drţí sluţby a byli tak schopni uskutečnit výjezd na událost od oznámení do 5ti minut, je tedy nutné, aby se hasiči mohli na zbrojnici zdrţovat 24 hodin denně.
14
Tomu musí být uzpůsobeny zbrojnice a musí být vybaveny loţnicemi, či denními pobytovými místnostmi, podobně jako je tomu v případě stanic Hasičského záchranného sboru (dále jen HZS). Takové zbrojnice a stanice jsou také daleko lépe vybaveny mobilní poţární technikou a také větším počtem této techniky. Také uloţení osobní výstroje a výzbroje je realizováno v prostorách mnohem více vyhovujícím. Dále zbrojnice a stanice zastřešují různorodou skupinu specializovaných místností, takovou místností je například dílna chemicko-technické sluţby (dále jen CHTS) ve které se technik CHTS stará o dýchací techniku a o prostředky určené pro zásahy s výskytem nebezpečných látek a chemikálií.
Většinou jsou u novějších a větších
zbrojnic prostory pro stání techniky pojízdným odsáváním výfukových plynů, coţ ještě více zvyšuje standard pro vykonávání tak náročné profese jakou je práce hasičů. Je však také pravdou, ţe ani stanice HZS nejsou všechny v natolik příznivém stavu a provedení, jaké by si zaslouţily zasahující hasiči. Všechno je dáno tím, ţe se do zázemí hasičů investují velmi malé prostředky. Některé zbrojnice dobrovolných sborů jsou natolik moderní a vybavené, ţe je lze povaţovat za ukázkové, jak jiţ bylo uváděno, všechno je ovšem o finančních prostředcích.
Obr. 3: Pohled na novou hasičskou zbrojnici stav z roku 2010. (Autor) 15
3.4
Příčiny vzniku stavebních předpisů
Prakticky aţ od počátku 19. století vznikaly stavební předpisy ze dvou hlavních příčin – jednak stavebník mohl poškozovat novostavbou či přestavbou majetková práva souseda či obce, jednak s ohledem na skutečnost, ţe kaţdá špatně postavená stavba se mohla svým topením stát potencionálním místem vzniku poţáru, který mohl zničit celou aglomeraci. Zatím co první příčina je nám poměrně dobře pochopitelná, protoţe se dotýká staveb stejně jako dnes, druhá – poţární závadnost – byla postupně poměrně úspěšně eliminována, takţe některé myšlenkové pochody autorů předpisů jsou nám jiţ poměrně vzdálené. Zmíněná poţární závadnost objektu byla pro města jednou z nejpodstatnějších hrozeb vedoucích k plošnému poţáru celé aglomerace. Právě proto jsou poţáry, nebezpečí jejich vypuknutí a protipoţární zabezpečení staveb frekventovány v písemných pramenech velmi často. Historické předpisy a nařízení uvádějí celou řadu příčin vypuknutí poţárů. U těchto příčin je nutné se poněkud zastavit, a to zvláště proto, ţe dílem odráţejí a tedy i objasňují priority při koncipování jednotlivých nařízení v minulosti. Jednou z nejfrekventovanějších příčin poţárů představovalo jejich úmyslné zaloţení vojskem při obsazení města, popřípadě při neúspěšném jednání o výpalném. Jádro „obvyklých“ poţárů však spočívalo v neopatrnosti při manipulaci s ohněm všeho druhu, a tak si po poţáru obvykle město dalo velmi záleţet na vyšetření skutečné příčiny, ač nezřídka sem jak zachycují opakovaně městské kroniky, skutečný viník přiznal aţ na smrtelné posteli. Celkem logickou příčinu zavdávaly různé závady na topeništích a komínech. V písemných pramenech však nalezneme i často se opakující příčiny poţárů z důvodů dnes méně pochopitelných. Klasické a záludné nebezpečí představovalo přepouštění másla, proto panoval zákaz lití vody do rozpáleného másla, na coţ jako speciální bod musela pamatovat i řada poţárních řádů. Zvláště nebezpečné a zvláště zrádné byly kočky nahřívající se na topeništi. Ty pak totiţ, pokud se spálily, roznášely v koţichu jiskry do hořlavých míst. Velmi často docházelo k poţárům i z důvodu pouţívání otevřeného světla. (Ebel 2006).
16
3.5
Nejvýznamnější historické poţární řády pro Čechy a Moravu. Tab. 1 Výpis poţárních řádů vydaných v letech 1751–1786. (Ebel 2006).
Datum
Obsah
Platnost
21. srpna 1751
Poţární řád moravský pro venkov, města, městyse a obce
Morava mimo: Brno, Olomouc
3. února 1755
Poţární řád pro Prahu
Čechy - Praha
22. září 1755
Poţární řád pro Čechy, venkov
Čechy - venkov
25. července 1758
Poţární řád, Čechy, města a městečka
Čechy – města a městečka
25. ledna 1786
3.6
Poţární řád, Morava, Slezko Morava a Slezko
Štíty, poţární zdi.
Prakticky kaţdý poţár, který vypukl v městě v minulých staletích, se rychle šířil po střechách a krovech; často jediným místem, kde se podařilo oheň přeskakující na sousední střechu zastavit (v soudobé terminologii „přetrhnout“), byly zdi mezi domy na parcelní čáře, eventuálně další v později v domech zřizované poţární zdi. S poţáry a jejich šířením navíc souvisel i stavební materiál, z něhoţ byl zhotoven štít. Se zájmem příslušné městské rady o stavební materiál, z něhoţ byl postaven štít domu, se výjimečně setkáváme jiţ v 16. století. Pozoruhodný je například přístup městské rady v Litoměřicích z roku 1541 (tj. z roku klíčového praţského poţáru), která s ohledem na bezpečnost před ohněm doporučovala u domů cihelné štíty. Kdo neměl dostatek finančních prostředků na stavbu cihelného štítu, měl dostat polovinu cihel z obecní cihelny dokonce zdarma. Domaţlické ustanovení z roku 1588 o stavění niţších krovů s pálenou krytinou.
17
Počátky stavby poţárních zdí, které se dílem vyvinuly z parcelních zdí, budou v budoucnu nepochybně blíţe objasněny. Středem parcelní zdi jiţ od středověku běţela pomyslná čára rozdělující majetek obou sousedů. U Koldína je poněkud odlišná formulace – příseţní měšťané na základě prohlídky stanovili, ke kterému domu zeď náleţí, pokud byla situace nejasná, náleţela k domu pravá zeď. Doporučení stavět poţární zeď, pokud to majetnost majitele dovolí, obsahoval jiţ brněnský poţární řád z roku 1667. Zdá se však, ţe se v té době jednalo spíše o výjimku. V Praze se zděné štíty a (poţární) zdi objevují poprvé v poţárním řádu vydaném roku 1689 pro Nové Město praţské. V první polovině 18. století existovaly jiţ oblasti pokročilejšího stavitelství, kde se štíty a poţární zdi běţně uţívaly – například u Schwarzenberků náleţely k standardu jiţ před polovinou 18. století. Poměrně velkou pozornost poţárním štítům věnovala příloha lesního řádu z roku 1754, ačkoliv je nutno připustit, ţe vydání přílohy upadlo později prakticky v zapomenutí a níţe uvedené údaje nebyly ani ve zmíněné příloze uspořádány systematicky. V textu se doporučují stavby poţárních štítů nebo zdí aţ k hřebenu střechy všude tam, kde to bylo jen moţné. Poţární zdi neměly svoji tíhou budovu příliš zatěţovat nebo poškozovat a neměly se stavět tak silné, aby nepraskaly při nenadálém zapálení. Pokud byly poţární zdi stavěny nad střechu, mělo být jejich uchycení ţeleznými táhly natolik kvalitní, aby se v případě poţáru neroztrhaly a nespadly. Kromě toho musely být postaveny z dobrého materiálu, aby v případě potřeby zabránily poţáru. Na poţární zdi neměly být kladeny ţádné trámy, tím méně měly souviset s dřevěnými trámy. Dřevěné, nebo špatné a nedostatečné poţární zdi měly být opraveny či vyměněny. Eventuální dřevěné štíty u majitelů, jimţ chyběly finanční prostředky, měly být zvenku obloţeny cihlami nebo kamenem. V textu bylo navrhováno zřizování průchodů poţárními zdmi s ohledem na jednodušší přístup k ohnisku poţáru, průduchy měly být opatřeny ţeleznými dveřmi.
18
Přesnější formulaci obsahuje praţský poţární řád z roku 1755, v němţ se doporučovalo zřizování poţárních zdí mezi sousedními domy, a sice dle moţností ve staré zástavbě a povinně u novostaveb, kde měla být poţární zeď (zakrytá kamennými deskami či taškami) o jednu stopu (29,6 cm) vyšší neţ střecha. Zmínku o poţárních zdech opět postrádáme v poţárním řádu z roku 1785 pro Prahu i venkov. Specifický a podrobný zájem byl poţárním zdem a štítům věnován v České Lípě, a to po poţáru roku 1820. V klasickém případě, kdy oba stavebníci stavěli zároveň, měla být štítová zeď u přízemních staveb tlustá dvě stopy (63 cm), u patrových 2 ½ stopy (79 cm), u dvoupatrových 3 stopy (95 cm); její tloušťka měla klesat s kaţdým patrem nahoru o 6 palců (16 cm). Na poţární zdi stál poţární štít, který měl být v dolní části do výsky 1 sáhu (190 cm) široký 18 palců (47 cm), výše měla být zeď jen 6 palců tlustá (16 cm) zesílena třemi pilíři 18x18 palců (47x47 cm). Brněnský stavební řád zakazuje do ulic štíty, které údajně ztěţovaly hašení poţárů. Naopak poţadoval poţární zdi po obou stranách, které by převyšovaly minimálně o jednu stopu (32 cm) střechu. (Ebel 2006). Obšírně se štíty i poţárními zdmi zabývá aţ český stavební řád z roku 1833, v němţ jsou stanoveny stejné podmínky jak pro města, tak i pro venkov. Pokud nebyly hospodářské budovy od obytných budov odděleny mezerou v šířce tří sáhů (5,69 m), měla být mezi nimi alespoň poţární zeď. Mezi sousedícími domy měly být zděné štíty (poţární zdi) zesílené aţ nad hřeben střechy pilíři. Moravská verze stavebního řádu z roku 1835 přidává další údaje. Poţární zeď u poţárně nebezpečných budov měla vyčnívat o 12 aţ 15 palců (32 aţ 39 cm) nad střechu vyšší budovy, při rozdílu poschodí postačovalo 6 palců (16 cm). Prkenné štíty (lomenice) u dřevěných domů v Čechách i na Moravě měly být pokryty lepenicí, u zděných domů vyzděny z cihel. Uvedený obsah se prakticky lepenicí, u zděných domů vyzděny z cihel. Uvedený obsah se prakticky prolíná s dalším nařízením českého gubernia z roku 1837, které je evidentním důsledkem hraničního sporu při stavbě poţárního štítu jedním ze sousedů. Dle guberniálního nařízení pro Prahu byla předepsána stavba poţárních zdí mezi domy. Politické úřady měly usilovat o odstranění ţlabů mezi domy, coţ v důsledku znamenalo, ţe jakékoliv protesty proti posunutí nebo odstranění ţlabu a proti výstavbě poţární zdi měly být odmítány. 19
Dohra sporu před českým guberniem představuje jen malý výsek dobové reality v českých zemích, ilustrované na soudobých plánech, především však od čtyřicátých let 19. století, kdy se v souvislosti s přestavbami domů měnily právě tyto partie domů. Zemské stavební řády z let 1864 a 1870 samozřejmě s poţárními štíty počítají. České jejich přesné parametry neuvádějí, moravské měly vystupovat o 9 palců (24 cm) nad úroveň střechy. Nově začaly být na moravském venkově tolerovány lomenice, jinde se znění proti stavu před polovinou století nezměnilo. Stavební řády z let 1886 aţ 1894 přinesly značné zpřesnění, kromě protipoţárních zdí přibyly oddělovací zdi pro dlouhé objekty. Ve vybraných velkých českých městech a na celé Moravě musel mít dům na straně k sousedovi aţ po podkroví zvláštní protipoţární zeď bez jakýchkoli otvorů, dokonce v případě usazování krovových trámů muselo zůstávat 30 cm kompaktního zdiva. Protipoţární zdi musely být minimálně 15 cm nad střechu a omítnuty. Pokud byla poţární zeď totoţná s hraniční, musela být do polovice výšky postavena dle podmínek hraničních zdí, výše postačovala 30 cm tlustá zeď, eventuálně 15 cm zpevněná 15 cm pilířky. Obdobné dělící zdi tlusté minimálně 15 cm a potřebnými pilířky a oddělené od dřeva krovu měly mít dlouhé budovy na českém venkově přes 25 m, na celé Moravě přes 30 m délky. Průchody v těchto zdech musely mít ţelezné dveře v ţelezném, eventuálně kamenném zárubni. Lomenice na českém i moravském venkově mohly být ponechány. (Ebel 2006).
3.7
Světlíky
Pozoruhodná byla nevole stavebních řádů třicátých let 19. století vůči světlíkům, v této době ještě často neorákosovaným z prken. Jejich zřizování se nemělo povolovat s poukazem na to, ţe při dobré dispozici nejsou potřebné. Tam, kde je nebylo moţné ihned odstranit, měly být alespoň orákosovány a odmítnuty. Stavební řád z roku 1845 nepřinesl v tomto ohledu ţádné změny. Nařízení druhé poloviny 19. století dotýkající se světlíků jiţ přinášejí zcela nový pohled. Poprvé jsou (zcela akceptována) součást domu uváděny v českém řádu z roku 1864. Světlík měl v Čechách leţet na pevných, na střechu vyčnívajících zdech a jeho kostra musela být ţelezná, samozřejmostí měla být jejich poţární bezpečnost. Stavebně musely být světlíky odděleny od prostorů půdy. Dle stavebních řádů z let 1886 aţ 1894 měly být světlíky zřizovány jen tam, kde byly nutné.
20
Jejich základní plocha měla být dle znění všech řádů 12 m2. Na celé Moravě platil tento údaj pro dvou patrovou budovu, u vyšších měl přibýt 1 m2 za kaţdý 1 m světlíku. V případě, ţe světlíky osvětlovaly jen chodby, postačovala plocha 6 m2. Na celé Moravě platil tento údaj pro dvou patrovou budovu, u vyšších mělo přibýt půl čtverečního metru na výšku budovy. Průduchy k větrání záchodů měly mít dle všech řádů minimální profil 1 m2. Na celé Moravě platil tento údaj pro dvou patrovou budovu, u vyšších mělo přibýt 0,1 m2 za kaţdý běţný metr průduchu. Všechny světlíky a průduchy měly mít přívod vzduchu v úrovni přízemí. Pokud byly osvětleny schody světlíkem, měl mít ţeleznou kostru opírající se o zdivo. Světlík pak měl jít aţ nad střechu, na Moravě ve velkých městech minimálně 15 cm a na venkově 5 cm. Místnosti osvětlené seshora nesměly být napojeny na půdu. Nahoře pod skleněnou střechou měly být ventilační otvory. V odůvodněných případech směl stavební úřad ulehčit stavebníkovi podmínky. (Ebel 2006).
Obr. 4: Častá chyba při stavbě komínů, zazděná pozednice i hambálek do komínového tělesa staré hasičské zbrojnice. (Autor)
21
3.8
Popis cementovláknité střešní krytiny Betternit – Česká šablona Tato krytina je popisována, protoţe byla vybrána pro pouţití při případné
rekonstrukci vedením SDH Ţeravice. Střešní krytiny Česká šablona, Dánský obdélník, Anglický obdélník a Bobrovka jsou výrobky na bázi cementu, buničiny a umělých vláken. Pouţívají se pro zastřešení obytných a průmyslových objektů a na obklady fasád a štítů. Krytina má speciální povrchovou úpravu zaloţenou na třístupňovém barvení. První nástřik je cementovým mlékem s obsahem pigmentu. Po vyzrání výrobku se nanáší transparentní barva z obou stran. Lícní strana krytiny je následně opatřena nástřikem akrylátové barvy zaručující dokonalou povrchovou úpravu. Rubová strana krytiny se voskuje. Tvrdý, otěruvzdorný, trvanlivý povrch odolává povětrnostním vlivům a působení mechů. Střešní krytina Betternit má hladký povrch je základní vláknocementová šablona tloušťky 4 mm vhodná pro střechy jiţ od skonu střešní roviny 30°. Střešní krytiny Česká šablona, Dánský a Anglický obdélník a Bobrovka jsou výrobky na bázi cementu a křemičitých přísad armované organickými vlákny. Pouţívají se pro zastřešení bytových, občanských, zemědělských a průmyslových objektů. Barvená krytina můţe vykazovat rozdíl v odstínu pouţité barvy proti barvám vzorků střešních krytin, popřípadě vůči barvám krytin uváděných v tiskových materiálech. Na výrobek maloplošná
střešní
krytina
bylo
vydáno
evropské
prohlášení
č. CCZ/EC/05/2007 – Vláknocementové desky.
Obr. 5, 6: Parametry a barevný odstín uvaţované střešní krytiny. (http: //www.cembrit.cz/ceska-sablona/) 22
o
shodě
Montáţní předpis: horní špička šablony se pokládá zároveň s horní hranou latě, otvory na přibití jsou pak ve středu předcházející latě. Šablona se přibije dvěma hřebíky do středu latě. Hřebíky prochází kolem materiálu šablony předcházející řady, prostor kolem otvoru je tak podloţen. Po přibití šablony se zasunou vichrové spony za šikminu šablony. Vichrová spona na špici se ohne dolů po směru spádu střechy. Zastřiţení šablony – hrana šablony bude odvádět vodu mimo podstřešní prostor, pokud by došlo k zanesení plechového lemování listím nebo prachem. Abychom mohli menší díly šablon bezpečně připevnit, musíme pouţít pomocné latě. Díl krytiny, který je větší neţ polovina celého dílu, se „vichruje“. Zastřiţení šablony – spodní část šablony je nutno zaoblit tak, aby voda stékala z hrany do plochy střechy. Zastřiţení šablony – hrana šablony bude odvádět vodu mimo podstřešní prostor. Na obrázku vpravo je díl šablony, který nelze dostatečně připevnit, proto je šablona na tomto obrázku vystřiţená z většího dílu. Díl krytiny je připevněn dostatečně třemi hřebíky. Zastřiţení šablony - spodní část šablony je nutno zaoblit tak, aby voda stékala z hrany do plochy střechy. Česká šablona se klade ve vodorovných řadách na špici. Rozteč laťování pro českou šablonu je 210 mm. Při poloţení šablony na latě je horní špička šablony zároveň s horní hranou latě. Česká šablona se připevňuje přibitím hřebíků do dřevěného podkladu tvořeného latěmi 30×50 mm nebo 40×60 mm, dále se přichycuje vichrovou sponou. Kaţdý kus krytiny je drţen dvěma hřebíky a jednou vichrovou sponou. Mezi jednotlivými kusy krytiny musí být zachována mezera 4 mm pro umístění vichrové spony. Vichrová spona se ohne dolů po směru spádu střechy. Přesah české šablony ve špičce musí být 18 – 23 mm. Maloplošná krytina se klade směrem od okapu ke hřebeni a zprava doleva (zleva doprava). Úpravy krytin (dělením) se provádí speciálními ručními nebo pákovými nůţkami na stříhání vláknocementového materiálu. Pouţití noţe na dělení krytiny nedoporučujeme, řez není dostatečně rovný. Na dělení krytiny nedoporučujeme pouţívat rozbrušovací kotouč (prach trvale zůstává v povrchové barvě krytiny.) Okapová hrana krytiny přesahuje do 1/3 aţ do 1/2 šířky okapového ţlabu. Hranu krytiny u závětrné lišty, lemování prostupů apod. je nutno ve spodní části zaoblit tak, aby odváděná voda stékala do plochy střechy. Díl krytiny, který je větší neţ polovina celého dílu, se vichruje. Latě pro českou šablonu zahustíme u lemování střechy, nároţí, úţlabí, komínu a prostupů. (http://www.cembrit.cz/ceska-sablona/). 23
4. Metodika 4.1
Získání základních poznatků o střešní konstrukci zbrojnice, průzkum historických i ústních pramenů.
4.2 Výchozí obhlídka objektu z venkovní strany, následně z vnitřních prostor spolu s vytvořením fotodokumentace. Provedení porovnání střešní konstrukce s literaturou a její typové zatřízení, prvotní měření rozměrů jednotlivých konstrukčních prvků střechy. Základní soupis a popis tesařských spojů uţitých v konstrukci. 4.3 Rozbor získaných informací o konstrukci a objektu. 4.4 Přehledné zpracování tesařských spojů formou grafického i fotografického zobrazení a popisu umístění s vyhodnocením. 4.5 Vytvoření dokumentace o uţitých tesařských spojích, fotodokumentace spojů, popis spojů a jejich umístění. 4.6 Vytvoření zjednodušené výkresové dokumentace střešní konstrukce včetně konstrukce věţe. Výkresová dokumentace bude vytvořena v programu AutoCAD 2006. Číslování krokví je prováděno od západní k východní straně staré hasičské zbrojnice. 4.7 Pomůcky potřebné k práci: fotoaparát, přenosná svítilna, ţebřík, blok, tuţka, závěsná svítilna, laserový měřič Bosch a prodluţovací kabel.
24
5. Vlastní řešení a výsledky 5.1 Vyuţití staré hasičské zbrojnice v současnosti. V současné době je budova staré hasičské zbrojnice hojně vyuţívána a kapacitně naplněna téměř na maximum. Slouţí především jako skladiště veškerého materiálu, který není určen primárně pro hasební zásah jednotky. Je zde například garáţován přívěs s přenosnou stříkačkou, sportovní překáţky pro mládeţ, ale i rekvizity na jiţ tradičně pořádané kulturní akce, ve kterých je sbor svými členy hojně zastoupen. Mimo jiné skýtá zbrojnice ochranu také pro dochované písemnosti ale i kuriozity, v podobě velmi starých stolních her. Garáţe zbrojnice slouţí v případě potřeby také jako dílna, kde dochází k nejrůznějším opravám menší techniky, ale i k renovacím té historické. Je zde uloţen veškerý nepotřebný materiál z nové hasičské zbrojnice, která byla slavnostně otevřena v roce 2002. S postupem času se rozrůstal sbor a s ním také vzrůstaly nároky na sociální zabezpečení hasičů i sboru. S pořízením cisterny vyvstaly opět problémy s parkováním techniky, ale i uloţením nových ochranných prostředků, které v dnešní době nejsou levnou záleţitostí stejně jako je tomu i u výstroje a výzbroje. V „nové“ hasičské zbrojnici je jiţ dostatek místa pro zaparkování jak cisterny, tak i dopravního automobilu Avia, šatnu pro zásahovou jednotku, kde jsou uloţeny veškeré zásahové oděvy a další osobní ochranné pomůcky, které hasiči pro svou práci potřebují. Ze sociálního zázemí nechybí ani moderní WC pro muţe a 2 x pro ţeny, sprchový kout a prostorná kuchyňka. Důleţitou místností pro chod sboru je i kancelář velitele či zasedací místnost, kde se odehrávají schůzky mládeţe, školení jednotky a také valné hromady jednotky a sboru. Historická hasičská zbrojnice je však nadále pro chod sboru velmi důleţitá a proto je s ní počítáno i do dalších let. Do budoucna se otevírají dvě moţnosti vyuţití, avšak v obou případech je počítáno s opravou střešního pláště a některých prvků střešní konstrukce. Jednou z moţností je vyuţívat historickou zbrojnici i nadále jako skladiště veškerého materiálu, který není moţné skladovat ve zbrojnici nové. Druhou a líbivější cestou je rozsáhlejší oprava zbrojnice, zahrnující i výměnu stropních trámů pod kanceláří, kompletní výměnu střešní krytiny, okapů a rozsáhlejší opravy fasády. 25
Zkrátka, aby byla zbrojnice uvedena do původního stavu a mohla být nadále vyuţita jako muzeum sboru a hasičské historii vůbec. S financováním opravy by sboru mola pomoci jak obec, tak i fondy EU, které podobné projekty hojně podporují, zvláště jde-li o turistický ruch. Hlavní myšlenkou je přiblíţit práci dobrovolných hasičů široké veřejnosti, velkou výhodou pro tuto vizi je i fakt, ţe obec leţí na trati moravských vinařských stezek. Muzeum tak bude moci být v letních měsících hojněji navštěvováno cyklisty, kteří se vydají na cestu mezi vinicemi. Pokud by tato myšlenka byla realizována, byla by tak nejlepším způsobem vzdána čest všem dobrovolným hasičům, kteří svůj ţivot zasvětil boji s ohněm a naše řady opustili v době dávné i nedávné.
26
5.2 Současný stav dřevěných konstrukcí a střešního pláště objektu Z výpovědí pamětníků a také z dobových fotografií, které většinou zachycují zbrojnici jen náhodou, vyplývá, ţe veškeré dřevěné konstrukce, včetně krovů a převáţná část krytiny jsou původní, tedy z roku 1933, kdy byla hasičská zbrojnice dokončena. Pozdější výměna krytiny byla provedena jen na některých šikmých plochách střešního pláště zbrojnice. V současné době je v nejhorším stavu původní střešní azbestocementová krytina „Eternit“, která jiţ před několika lety začala na některých místech upadávat. Kaţdá upadnutá šablona krytiny je členy sboru, který má zbrojnici v uţívání, v co moţná nejkratší době nahrazena šablonou novou, a v některých případech téţe původní. Toto umoţňuje několik desítek šablon, které byly nalezeny v půdním prostoru nad zasedací místností zbrojnice. Na střeše jsou pouţity dva druhy šablon a také dvě barvy šablon azbestocementové krytiny. Pokud jde o drobné otvory ve střešním plášti, jsou zakrývány čtverci vystřiţenými z plechu, který má provedenou povrchovou úpravu pozinkováním, tyto opravy jsou však jen provizorní. Úplně nejhůře však zub času poznamenal původní hřebenáče, které jsou v současné době jiţ nahrazeny kompletně. Včasnou výměnou se snaţíme předcházet zatékání vody do prostorů dřevěné konstrukce a tak zajišťovat její mechanickou ochranu. Poškozené je také oplechování věţe, coţ způsobuje zatékání vody. Z výše uvedených důvodů je jasné, ţe krovová konstrukce je poznamenána zvýšenou vlhkostí, coţ přirozeně vytváří vhodné podmínky pro vznik dřevokazných a také dřevozbarvujících hub. Projevem vlivu zvýšené vlhkosti jsou poměrně rozsáhlé barevné změny, a to zejména na svislých prvcích věţe. Ani dřevokazný hmyz se hasičské zbrojnici nevyhnul, coţ dokládají zejména výletové otvory na některých prvcích konstrukce. Dřevokazný hmyz některé prvky poměrně velkou měrou narušil, a tak jiţ jen stěţí plní svou funkci, ačkoliv na povrchu nejsou znát téměř ţádné změny. Dřevěné jsou také stropy nad garáţemi pro hasičskou techniku, a také strop nad zasedací místností. V obou případech jde o stropy polospalné, jejich popis je uveden v kapitole 10. této práce. U stropu nad garáţemi není jasný rozsah poškození, ani způsob či původce poškození. Je však zřejmé, ţe míra poškození je větší, na coţ upozorňuje značný průhyb stropu. Ten je znatelný uţ při chůzi jednotlivce po místnosti.
27
Jiţ před několika lety došlo ke zřícení části původní omítky na rákos, oprava byla řešena dřevěným podbitím. Strop, který je nad zasedací místností je jiné, a to jednodušší konstrukce neţ strop nad garáţemi. U tohoto stropu jsou patrné zejména barevné změny, které jsou následkem zatékání vody z dob, kdy nebyl o zbrojnici takový zájem, jako je tomu v současné době. Průhyb u toho stropu není při chůzi zřejmý. Na dvou místech není strop chráněn záklopem, v jedné části je to z důvodu předpokládané zbytečnosti záklopu, ve druhé nechráněné části je to dáno spíše nedostatkem prken v době výstavby. Dřevěné schodiště vykazuje na svůj věk poměrně přijatelný průhyb schodnic, na levé schodnici jsou také zřejmé výletové otvory oválného tvaru, coţ ukazuje na fakt, ţe ani schodnice se nevyhnuly zájmu Tesaříka krovového.
28
5.3 Význam věţe na hasičské zbrojnici, princip funkce Hasičská zbrojnice v minulosti slouţila jako dokonalé zázemí pro členy hasičského dobrovolného sboru v Ţeravicích a také zásahové jednotky sboru. Poskytovala ochranu hasičské technice a také řadě hasičského vybavení, výstroje a výzbroje. Po kaţdém poţáru, či jiné mimořádné události, kde hasiči pouţívaly hasičské hadice, bylo třeba se o vše řádně postarat, coţ u mnohého vybavení mělo, a v současné době také má značný vliv na ţivotnost vybavení, výstroje a v neposlední řadě také hasičských hadic. Hasičské hadice, tak jako všechno vybavení a nejen to hasičské prochází zvláště v posledních letech značnou modernizací. V době, kdy byla hasičská zbrojnice postavena, pouţívaly hasičské sbory hasičské hadice z konopných vláken. Tyto hadice se vyznačovaly tím, ţe vodu dokázaly dopravovat aţ po dokonalém zamočení vláken, coţ vedlo k jejich nabobtnání a tím k utěsnění hadice. Zamáčení se provádělo tak, ţe se hadice napojila do vodního vedení. Postupem vody vedením docházelo k plnění hadice vodou a tím také k jejímu dokonalému zamáčení, jakmile k tomu došlo, vedla jiţ hadice vodu tam, kam bylo třeba. Tento proces probíhal u hadice dlouhé 20 m v čase zhruba jedné minuty. Konopné hadice měli navíc tu vlastnost, ţe po vypojení z vedení zůstávaly v tom tvaru, ve kterém byly zavodněny, hadice zůstávaly doslova tvrdé. Před motáním takové hadice do kotouče, bylo nutné ji pošlapat, aby se částečně uvolnila. K úplné tvarové volnosti dojde aţ po vysušení hadice. Právě za tímto účelem byla vystavěna také věţ určená k sušení hadic. Hlavním kladem sušení hadic ve věţi je to, ţe jsou vysoušeny ve vertikální poloze, kdy na vodu obsaţenou v hadicích kladným způsobem působí gravitace. Pro rychlejší a tudíţ i výhodnější vysoušení konopných hadic slouţily čtyři větrací otvory ve věţi, které jsou kryty plechovými ţaluziemi. V současné době jsou pouţívány hasičské hadice, které jsou sloţeny z několika vrstev. Oproti původním konopným je u těch nových pouţita vnitřní pryţová vrstva, která má funkci izolační a zároveň vodivou. Jelikoţ je nová konstrukční skladba hadic z vnějšího pláště nepropustná, nemá jiţ větrání ve věţi pomocí větracích otvorů ţádný kladný účinek, avšak hlavní princip sušení hasičských hadic ve vertikální poloze je zachován i u novodobých.
29
K věšení a vytahování hadic do hasičské věţe slouţí jednoduchý kladkostroj. Hlavní součástí tohoto mechanismu je lanový naviják, který je pevně připevněn v prostoru garáţí. Ocelové lano, je vedeno konstrukcí zbrojnice přes čtveřici kladek tak, ţe k vrcholu věţe je vedeno při obvodu věţe a zpět dolů klesá středem. K samotnému vyvěšování hadic slouţí kovaný kovový prvek, na kterém jsou zavěšeny kladky dřevěné. Na tyto dřevěné kladky se věší jednotlivé hadice tak, ţe se v polovině délky přeloţí přes tuto kladku. Po navěšení všech hadic určených k sušení se pomocí navijáku vytáhnou do prostoru věţe tak, aby se nedotýkaly betonové podlahy garáţe. Po jejich vysušení se smotají do kotoučů a jsou zařazeny zpět do „výjezdu“, nebo uloţeny do míst k jejich skladování určených.
30
5.4 Identifikační údaje Název objektu:
Historická hasičská zbrojnice Ţeravice
Typ objektu:
Zděná třípodlaţní budova
Místní určení:
Obec Ţeravice, okr. Hodonín,
Číslo popisné:
Nepřiděleno
Kraj:
Jihomoravský
Nynější vlastník (správce):
Obec Ţeravice
Uţivatel:
SDH Ţeravice
Současné vyuţití:
Skladovací prostory
Obr. 7: Letecký pohled na centrum obce Ţeravice. (Zdroj: www.mapy.cz )
Legenda: červený kruh: označuje historickou hasičskou zbrojnici. ţlutý kruh: označuje novodobou hasičskou zbrojnici z roku 2002. oranţový kruh: označuje místo, kde stálo první hasičské skladiště. 31
5.5 Tesařské spoje pouţité ve střešní konstrukci Ve střešní konstrukci bylo pouţito několik druhů spojů, tyto spoje jsou níţe popsány, zdokumentovány fotografií i nákresem.
5.5.1
Rovný čep
Obr. 8: Rovný čep, čep a dlab. (Autor) (Autor)
Obr. 9: Rovný čep a dlab. (Gerner 2003)
Obr. 10: Rovný čep a dlab. (Autor) Tento tesařský spoj zvaný rovný čep a dlab je ve střešní konstrukci pouţit velmi často dá se říct, ţe jde o spoj s nejčetnějším zhotovením. Je vytvořen například na rohové stojině věţní konstrukce a je pomocí tesařské skoby „kramle“ zajištěn do trámu vynášejícího hmotnost věţe na obvodové zdivo zbrojnice. Téměř celá věţ je vytvořena pomocí tohoto spojení. U stojen došlo jen k minimálním změnám, tudíţ jsou všechny čtyři spoje poměrně nezměněné podobě. Dalším místem, kde je tento spoj zhotoven je spojení stojen věţe a rozpěry, která zaručuje jejich pevnou vzdálenost. 32
5.5.2
Šikmý čep
Obr. 11: Šikmý čep, čep a dlab. (Autor)
Obr. 12: Šikmý čep. (Gerner 2003)
Obr. 13: Spoj krokve a hambálku jištěný SM kolíkem. (Autor)
Obr. 14: Spojení vzpěry a stojiny. (Autor)
Šikmého čepu a dlabu je ve střešní konstrukci uţito pro spojení vzpěr věţní konstrukce a trámu přenášejícího zatíţení věţe na obvodové zdivo zbrojnice a také na šestici dvojic krokví s hambálky. V případě spojení vzpěr a stojen je spoj na obou koncích vzpěry jištěn, na spodním konci hřebíkem a na konci horním kovanou kramlí (Obr. č. 14). Spojení krokví s hambálky je jištěno dřevěným kolíkem vyrobeným ze smrkového dřeva. V kaţdém z výše uvedených případů jsou zjištěny jen minimální změny tvaru či vzájemný pohyb dílců, které jsou přikládány sesychání dřeva jednotlivých prvků. 33
5.5.3
Ostřihový čep
Obr. 15: Jištění ostřihového čepu SM kolíkem. (Autor)
Obr. 16: Ostřihový čep. (Gerner 2003)
Obr. 17: Jištění ostřihového čepu hřebíkem. (Autor)
Ostřihový čep, neboli spojení na čep a rozpor je uţito ke spojení všech krokví ve střešní konstrukci. Velmi zajímavým zjištěním je to, ţe u některých krokví je spojení na ostřihový čep jištěno pomocí zaraţeného smrkového kolíku a u některých pomocí kovového hřebíku. Tento fakt je zajímavý zvláště kdyţ víme, ţe celá střecha byla zhotovena ve stejném časovém úseku. Toto různé spojení není různé např. jen v určité části konstrukce, ale střídá se nahodile i v hlavní části konstrukce střechy. Tento fakt je moţné si vysvětlovat tím, ţe při stavbě zde pracovalo vícero tesařů, jedni zastávali tradiční a pracnější způsob jištění spoje a druzí způsob novější avšak méně pracný. Ani to však neobjasňuje pouţití jistících kolíků vyrobených ze smrkového dřeva místo kolíků ze dřeva dubového, tak jak je tomu ve většině případů na jiných střechách. 34
5.5.4
Čep s rovným předsazením
Obr. 18: Spojení krokve a výměny čepem s rovným předsazením. (Autor)
Obr. 19: Čep s rovným předsazením. (Gerner 2003)
Tento spoj je v krovové konstrukci pouţit celkem třikrát a to vţdy v souvislosti s výměnou krokve kvůli přítomnosti komínového tělesa. Tento spoj je vytvořen jak na obou čelech jiţ zmiňované výměny tak i na krokvi, která je do této výměny začepována. Obr. č. 18 znázorňuje spojení výměny a vynášené krokve, stejně jako čepy výměny i tento je jištěn pomocí kovových hřebíků. V kaţdém ze spojení je zaraţena trojice těchto spojovacích prvků, aby byla zajištěna pevná a stabilní vzájemná poloha všech prvků.
35
5.5.5
Zadrápnutí do pozednic
Obr. 20: Zadrápnutí zkrácené krokve do pozednice. (Autor)
Obr. 21: Zadrápnutí přes podříznutou vaznici, osedlání na jednoduché sedlo. (Gerner 2003)
Obr. 22: Zadrápnutí krokve do pozednice. (Autor)
Zadrápnutím krokve přes podříznutou pozednici neboli osedláním na jednoduché sedlo jsou provedena veškerá spojení krokví s pozednicemi jak v hlavní části střešní konstrukce, tak i v částech přiléhajících. Valná většina těchto spojení je jištěna hřebíky, ale i přes toto opatření proti vzájemnému posunutí se některé spoje poměrně značně vzájemně posunuly. V ojedinělých případech došlo ke vzájemnému posunutí aţ o 3 cm, coţ můţe mít vliv na pevnost tohoto spojení, jelikoţ v důsledku tohoto došlo ke značnému sníţení styčných ploch spojení.
36
5.5.6
Lípnutí
Obr. 23: Spoje na sraz. (ČSN 73 3150, 1994).
Obr. 24: Lípaný námětek na krokev. (Autor)
Obr. 25: Lípnutá krácená krokev na výdřevu úţlabí. (Autor)
Lípnutím je provedeno připojení námětků ke krokvím a tím dali tesařští mistři vzniknout zajímavému prostorovému prvku (lidově zvaném: „budníky“). Tyto budníky jsou nad vraty do prostoru garáţí a vytváří tak zajímavý a estetický konstrukční prvek. Lípnutím jsou připevněny také zkrácené krokve k výdřevě úţlabí a je tak velmi elegantně a jednoduše vyřešeno připevnění těchto krokví tam, kde to jinak nebylo moţné realizovat. V obou případech jsou lípané prvky připevněny pomocí kovových hřebíků, které zabezpečují jejich stálou pozici.
37
5.6 Popis dřevěných konstrukcí hasičské zbrojnice 5.6.1 Strop nad garáţemi Jde o dřevěný trámový strop polospalný, který je ze spodní strany opatřen omítkou na rákos. Z horní strany je záklop z prken, který tvoří hrubou tesařskou podlahu. Nosným prvkem jsou zde stropnice o tloušťce 200 mm. V prostoru věţe je tloušťka tohoto stropu o 10 cm niţší, neţ jak je tomu pod zasedací místností a v prostoru schodiště. Tento výškový rozdíl je však směrem nahoru, coţ dokládá fakt, ţe obě tloušťky vychází ze stejné výškové úrovně, a to od omítky na rákos. Způsob konstrukčního provedení tohoto rozdílu objasní aţ otevření stropu v průběhu uvaţované rekonstrukce. Zda je ve stropní konstrukci také zásyp, není známo, protoţe není moţné záklop otevřít. Pohledy na tento strop znázorňují obr. č. 26 a 27.
Obr. 26: Pohled na konstrukci tropu nad garáţemi v prostoru věţe. (Autor)
Obr. 27: Pohled na opláštěný strop v prostoru schodiště a zároveň uloţení zábradlí. (Autor) 38
5.6.2 Strop nad zasedací místností Jde opět o dřevěný trámový strop polospalný, který je ze spodní strany opatřen omítkou na rákos, z horní strany je instalován záklop z prken, který není po celé horní ploše stropu, coţ si vysvětluji nedostatkem prken záklopu. U tohoto stropu je jasné, ţe je bez zásypu.
Obr. 28: Pohled na stropní konstrukci stropu nad zasedací místností s chybějícím záklopem. (Autor)
5.6.3 Dřevěné schodiště V případě tohoto schodiště jde o celodřevěné schodiště se dvěma rameny a jednou mezipodestou. Jde o jednoduchou nosnou konstrukci tvořenou pouze dvojicí schodnic a stupnicemi. Nástupní rameno je tvořeno dvojicí schodnic (90x200 mm) o rozteči 725 mm, dále čtyřmi stupni o tl. 30 mm, stupnice jsou o rozměrech 665 x 345 mm. Kaţdý ze stupňů překonává výšku 195 mm. Mezipodesta je umístěna ve výšce 980 mm, plocha je tvořena deskami o tl. 30 mm nosná konstrukce je tvořena hranoly (90x200 mm) ukotvenými do obvodového zdiva a jedné svislé stojky (100x100 mm), která je zároveň nosným prvkem zábradlí. Výstupní rameno tvoří dvojice schodnic (90x200 mm), vzájemná rozteč schodnic činí 585 mm. Do 1.NP stoupá dvanáct stupňů (645x340 mm), kaţdý překonává výšku 225 mm. Výstupní rameno je staţeno trojicí kovových táhel, která zabezpečují stabilní vzájemnou polohu schodnic. Zábradlí je tvořeno 2 samostatnými částmi. 39
Jedna je reprezentována stojkou mezipodesty spolu s madlem (60x80 mm), které je ukotveno ke stropu. Druhá část zábradlí je tvořena dvojicí stojek, ty jsou ukotveny ke stropu a madlem ve tvaru L (60x80 mm), jenţ je ukotveno do dvojice stojek a obvodového zdiva.
5.6.4 Střešní konstrukce hasičské zbrojnice Střešní konstrukce je sloţena ze dvou samostatných konstrukcí, jednou z nich je věţ a tou druhou je sedlová střecha kříţová nad zasedací místností a garáţemi. Kaţdá část bude popisována zvlášť.
5.6.4.1 Konstrukce kříţové sedlové střechy hasičské zbrojnice Samotnou konstrukci sedlové střechy jsem si pro lepší přehlednost dále rozdělil na část hlavní a dvě části přiléhající. Části přiléhající k části hlavní jsou tvořeny dále úsekem, který tvoří spojení mezi hlavní a přiléhající částí a zbytek konstrukce přiléhající části, která je nezávislá na propojení s částí hlavní. Všechny části sedlové střechy jsou provázány laťováním pro střešní krytinu a záklopem v těch částech, kde je jej třeba z důvodů estetických, které jsou dále popsány níţe. Samotná část hlavní je orientována ve směru kolmém, ke směru vstupu dveřmi do hasičské zbrojnice. Základem pro krovovou konstrukci hlavní části je dvojice pozednic (150x140 mm) orientovaných rovnoběţně se směrem orientace části hlavní, jejichţ vzájemná vzdálenost je 4010 mm. K jiţ zmíněné dvojici pozednic je pomocí tesařského spoje zvaného „zadrápnutí“ (kapitola č. 9) připojeno 9 párů krokví (100x100 mm), délka prvku dle jejich umístění, spojení na ostřih. Veškeré přesahy krokví, které slouţí k připevnění okapových ţlabů, jsou opatřeny ozdobným ukončením. V případě této konstrukce hovoříme o prosté krokevní vazbě. Prostou krokevní vazbu tvoří pouze pár krokví. Krokve jsou zapuštěny (případně i čepovány) do vazných trámů. V hřebenu jsou krokve spojeny na ostřih nebo přeplátováním. Spoje jsou jištěny kolíky nebo hřebíky. U mladších krovů jsou krokve osedlány na kotvené pozednice (Obr. č. 29). (Vinař 2004). V případě hasičské zbrojnice jsou spoje na ostřih u krokví jištěny jak SM kolíky tak i hřebíky. Hřebíky jsou jištěny i spoje zadrápnutí krokví do pozednic, ty jsou většinou v nezměněné podobě a bez viditelného poškození či posunutí vzájemných poloh.
40
Jen v několika případech došlo k posunutí polohy krokve vůči pozednici, avšak je moţné, ţe toto je způsobeno napadením krokve biotickými škůdci, kteří změnili fyzikální a mechanické vlastnosti dřeva, které jiţ nemohlo spolupůsobit při zadrţení hřebíku v krokvi.
Obr. 29: Konstrukce prosté krokevní vazby. (Vinař 2004)
Rozteč krokví v hlavní části střehy je 900 mm, na střed krokve. Světlá výška půdního prostoru od záklopu stropu nad zasedací místností po vrcholový bod spojených krokví činí 1770 mm. Půdním prostorem zbrojnice prohází také komínové těleso, jeţ bylo dříve hojně vyuţíváno v zimních měsících spolu s kamny na tuhá paliva. Jelikoţ prochází toto komínové těleso místem, kde měla být spojena krokev č. 5 s pozednicí na straně části přiléhající bez věţe, bylo nutné tuto krokev uloţit na výměnu, která vynáší zatíţení na sousední krokve č. 4 a 6. Jelikoţ jde o budovu vyuţívánu sborem dbajícím na dodrţování protipoţárních vyhlášek, nezapomněli tesařští mistři pozednici zazdít přesně do středu komínového tělesa a vystavit zbrojnici velkému nebezpečí poţáru, ke kterému však naštěstí nikdy nedošlo.(Obr. č. 4). V současné době jiţ není komínové těleso vyuţíváno a tak nebezpečí poţáru jiţ úplně pominulo. Dalším prvkem, který je na vazbě ojedinělý je dřevěný nosný prvek na párových krokvích č. 4. Dřevěný prvek o rozměrech 580x120x50 mm ve spolupůsobení s kovovými svorníky tvoří nosnou konstrukci sirény, a je k páru krokví připojen na sraz jištěným hřebíky. 41
Tento prvek slouţí k uloţení rotační elektrické sirény, která dříve slouţila v obci k vyhlašování poţárního poplachu a varování obyvatelstva obce před blíţícími se riziky, či pohromami. Jelikoţ podnoţ prochází střešním pláštěm včetně krytiny, bylo nutné tyto otvory překrýt pozinkovaným plechem, aby bylo zabráněno zbytečnému vnikání dešťové vody do střešní konstrukce. I tento pozinkovaný plech je opatřen pigmentovým nátěrem hnědé barvy. Některé vrcholy spojení krokví na ostřih, jsou seříznuty do roviny horizontální a je tak vytvořen prostor pro uloţení střešní latě, která slouţí jako nosný prvek pro přibíjení hřebíky azbestocementových hřebenáčů. (Výkresová dokumentace: Západní pohled na krovovou konstrukci) Jsou uţity latě (25x50 mm), celkem je na celé střeše uţito 596 bm těchto latí. Laťování pro uloţení azbestové střešní krytiny závisí na druhu šablony krytiny, která je v dané části střechy pouţita. Závisí na tom, zda je na sledovaném místě krytina jiţ nahrazena, nebo jsou zde stále šablony původní. Rozteč laťování určeného pro původní šablony je 185 mm na střed latě. U šablon novějších je laťování 200 mm od vrcholové latě po dvojici latí s roztečí 90 mm a následně pravidelná rozteč 225 mm. Záklop, který je instalován na některých částech krovu plní hned dvě funkce. Ke zhotovení záklopu byly pouţity desky o stejné tloušťce, jako mají střešní latě právě proto, aby na střešní krytině nebyl zřetelný přechod z klasického laťování na záklop. První funkcí záklopu je tedy funkce nosná pro azbestovou střešní krytinu stejně, jako je tomu u běţného laťování. Druhou funkcí záklopu je funkce estetická, jeho instalací je nahrazeno podbití a je tak elegantně vyřešeno zakrytí střešní krytiny ze spodní strany. Celkem je na celé vazbě včetně věţe pouţito 65 m2 záklopu. Na záklopu stejně jako veškerých přesazích krokví je proveden pigmentový nátěr tmavě hnědé barvy. Tento nátěr je ve stejném odstínu jako nátěr, kterým jsou opatřeny všechna vrata i dveře, stejně jako oplechování konstrukce věţe a veškeré další plechové prvky. Části přiléhající k části hlavní jsou sloţeny ze dvou úseků. Jedním úsekem je čtveřice párových krokví, které jsou zadrápnuty do druhé dvojice pozednic. Tyto krokve jsou však jiţ větších rozponů a jsou proto opatřeny hambálky. Je tedy jasné, ţe jiţ nejde o prostou krokevní vazbu, ale o vazbu hambalkovou. 42
V prosté hambalkové vazbě je pár krokví přibliţně v polovině aţ dvou třetinách výšky vazby vyztuţen vodorovnou vzpěrou – hambalkem (Obr. č. 30). Hambalek je ke krokvím připojen čepem nebo rybinovým plátem a spoj je jištěn nejčastěji kolíkem. Při převládajícím svislém zatíţení vazby je hambalek namáhán tlakem a příznivě ovlivňuje rozdělení ohybových momentů v krokvích (Vinař 2004). Krokve jsou stejných rozměrů a tak jako krokve v hlavní části, jsou tyto spojeny ve vrcholové části na ostřih jištěným většinou hřebíky. Hambalky jsou ke krokvím připojeny pomocí šikmých čepů a dlabů, toto spojení je většinou jištěno pomocí SM kolíků. Tyto párové krokve jsou v přední části tedy směrem k vratům pro hasičskou techniku prodlouţeny námětky a jsou tak vytvořeny prostorové prvky nad vraty pro techniku, které vytváří především estetický efekt a zároveň jsou jimi vedeny svody z okapových ţlabů. Na straně zadní jsou krokve ukončeny ozdobným ukončením a jsou na ně instalovány okapové ţlaby. Jednou z přiléhající částí prochází konstrukce věţe, veškeré kříţení jednotlivých prvků je řešeno pomocí výměn. Krokve, které k výměnám přiléhají, jsou připojeny osedláním. Jejich zkrácení a vynesení zatíţení na výměny je nutné, aby bylo moţno vytvořit patřičný prostor ve věţi určený k sušení hasičských hadic. Takto je provedena výměna pouze na jedné párové dvojici krokví.
Obr. 30: Konstrukce hambálkové vazby. (Vinař 2004)
43
Ke kaţdé části přiléhající patří také dvojice krokví, jeţ jsou lípnuty na výdřevu úţlabí. Tyto dvojice krokví tvoří spojení mezi prostou krokevní vazbou hlavní a hambálkovou vazbou části přiléhající. Hovoříme-li o kříţové sedlové střeše je zřejmé, ţe mezi jednotlivými částmi střechy vznikly při konstrukci vazby úţlabí, které jsou také tvořeny vhodnou technologií a zároveň tvoří základ pro spojení hlavní části vazby s částmi přiléhajícími. Úţlabí jsou vytvořena pomocí deskového řeziva (20x200 mm). Uloţení těchto desek jde šikmo od krokve č. 5 přes krokev č. 4 a nakonec končí na střešní lati, která tvoří uloţení mezi krokví č. 4 a č. 3. Na krokvích části hlavní je uloţena vţdy vedle sebe dvojice těchto desek.
Obr. 31: Uloţení deskového řeziva tvořícího úţlabí na vynášecí latu mezi krokvemi č. 6 a č. 7. (Autor)
Druhou polovinu úţlabí tvoří desky stejných rozměrů jako desky popisovány výše, tyto jsou však uloţeny v poloze vertikální a jsou přibyty ke krokvím části přiléhající, úseku spojovacího. Krokve tohoto úseku, jsou uloţeny právě na deskovém řezivu tvořící úţlabí popisovaného výše, a jsou k těmto deskám připojeny lípnutím jištěným hřebíky. (Obr. č. 25). Ve vytvořených úţlabích nahrazuje deskové řezivo také laťování, které k úţlabí těsně přiléhá. Krytinou ve všech čtyřech úţlabích je pozinkovaný plech, který je stejně jako i v jiných případech opatřen pigmentovým nátěrem hnědé barvy.
44
Svázání jednotlivých částí střešní konstrukce není v tomto případě provedeno pouze pomocí laťování pro střešní krytinu, záklopu či pomocí desek vytvářejících úţlabí. Jednotlivé části jsou také spojeny pomocí kramlí, které přispívají velkou měrou k zajištění stálosti vzájemných poloh. Nejvíce je těchto kramlí uţito při jištění polohy pozednic v hlavní části vazby. Ta je jištěna přibitou kramlí jak ke stropnici ve stropu nad zasedací místností, tak i k rozpěře svislých prvků konstrukce věţe. (Obr. č. 32).
Obr. 32 Jištění pozice pozednice pomocí tesařských skob. (Autor)
5.6.4.2 Konstrukce věţe řešené zbrojnice Věţ hasičské zbrojnice je konstrukčně velmi jednoduchá a rozdělil jsem si ji pro přehlednost na dvě části. Částí první a hlavní je samotná věţ včetně vynášecích trámů, ke kterým jsou ukotveny jak stojiny, tak i vzpěry v patní části věţe. Druhou částí je samotná vrcholová báň. Celá věţ je v pohledu na půdorysný řez tvaru obdélníkového, přičemţ od čtvercového průřezu se liší jen o 80 mm ve směru od přední části k zadní. Hlavními částmi věţe jsou čtyři rohové trámy (120x150 mm), které jsem jiţ výše nazval jako stojiny. Tyto prvky jsou hlavními částmi a přenáší zatíţení věţe na trámy vynášecí. Do stojen jsou začepovány veškeré vodorovné prvky, které dotváří obvod věţe. Svislá část je těmito vodorovnými prvky rozdělena po výšce na čtyři části o délkách: 2400, 2269
a 2 x 1544 mm
vţdy
mezi
vodorovnými
prvky
(130x100 mm). Jelikoţ nebylo moţno přenést zatíţení, jeţ vytváří konstrukce věţe přímo do základů zbrojnice, či do základové desky, bylo nutno toto zatíţení pomocí vynášecích trámů do obvodového zdiva. 45
Obr. 33 Pohled na patní část konstrukce věţe hasičské zbrojnice. (Autor)
Tím se taky vyhnuli stavitelé zbytečnému přetíţení stropu, ke kterému by došlo v případě ukotvení věţe do tohoto stropu. K zajištění lepší stability a pevných pozic jednotlivých prvků věţe vůči ostatním prvkům slouţí také čtveřice vzpěr. Prvky věţe jsou také provázány spolu s ostatními konstrukcemi pomocí tesařských skob. Věţ jako celek spolu s lanovým navijákem slouţí především k sušení hadic, tento princip byl však poslán jiţ výše. Veškeré prvky ať jiţ vodorovné či svislé tvoří dohromady zároveň nosnou konstrukci, ke které je přibit pomocí hřebíků plášť věţe. Tento plášť je tvořen latěmi o tloušťce 25 mm, tento primární plášť je nadále pokryt vrstvou pozinkovaného plechu o tloušťce cca 2 mm, jenţ je opatřen tak jako ostatní kovové prvky pigmentovým nátěrem hnědé barvy. Však ne celý obvod věţe je pokryt latěmi a následně plechem, pro rychlejší a efektivnější sušení hasičských hadic je do obvodu věţe instalována čtveřice ţaluziových větracích otvorů. (Obr. č. 35). Jelikoţ jde o konstrukci vytvářející průběţný otvor od stopu v prostoru garáţí aţ po vrchol věţní báně, slouţí tato věţ současně také jako přístupová cesta do půdního prostoru nad zasedací místností. Půdní prostor od minulosti aţ do současné doby slouţil jako úloţný prostor pro materiál nejrůznějšího charakteru.
46
Dalším takovým úloţným prostorem, jenţ je jiţ od dob našich předchůdců zaplněn historickými předměty je prostor, který ze spodní strany vytváří strop nad prostorem garáţí, ze strany zadní je ohraničen střešním pláštěm, z bočních stran jak stěnou obvodovou, tak i stěnou oddělující prostor věţe od zasedací místnosti.
Obr. 34: Pohled do věţe hasičské zbrojnice. (Autor)
Částí druhou, pro lidské oko poutavější je konstrukce báně na vrcholu věţe. Konstrukcí a pouţitými tesařskými spoji jde o velmi jednoduchou záleţitost, jsou zde pouţity pouze dva druhy tesařských spojů a to ostřihový čep a lípnutí. Prvky tvořící konstrukci jsou také stejných rozměrů, a to 70x70 mm x příslušný délkový rozměr náleţící jednotlivému konstrukčnímu prvku. Ke druhé části jsem si také přiřadil vodorovný prvek, na který je zavěšena dvojice kovových kladek pro přenos zatíţení vzniklého ze zavěšení zařízení slouţícího pro sušení hasičských hadic. U tohoto prvku je aţ pozoruhodné, jakou důvěru mu přikládají členové sboru, z výpovědí pamětníků vyplývá, ţe není známo, kdy byla provedena poslední kontrola toho prvku, ale je jisté ţe v posledních 30ti letech k ní nedošlo i přes to, ţe ve střešní konstrukci bylo objeveno napadení Tesaříkem krovovým i dřevokaznými houbami. Stejně jako i v případě první věţní části je i na této části provedeno dřevěné opláštění a také oplášťování pomocí pozinkovaného plechu.
47
V konstrukci báně je také při vnější obhlídce zjištěn jasně zřetelný prostorový prvek čtvercového tvaru vytvořený z pozinkovaného plechu, původní domněnky ukazovaly na přítomnost malého „výlezu“. Při vnitřním pohledu je patrné, ţe ani dřevěné opláštění není narušeno, či vynecháno tudíţ není moţné, aby onen čtvercový útvar slouţil jako prostor pro výstup na věţ či údrţbu věţe. Je tedy zřejmé, ţe při příštím prováděním nátěru oplechování věţe bude tento prvek podroben detailnější prohlídce.
48
6.
Návrh na opravu střešní konstrukce historické zbrojnice.
Jelikoţ se při opravách historických krovů a střešních konstrukcí dbá na zachování původních technologií a původní typ konstrukce, je tedy nejschůdnější cestou výměna všech prvků, které nejsou schopny nadále plnit svou původní funkci, popřípadě výměna poškozených částí za části a prvky nové. Výměna, je nejpravděpodobnější cestou, kterou se při opravě krovu vydáme, aţ na opravu přijde řada. Je velmi důleţité, abychom uvedli fakt, ţe rozhodujícím a omezujícím faktorem jsou především finanční prostředky na opravu. Většina závaţnějších porušení či napadení biotickými škůdci je zřejmá jiţ po prvotní prohlídce střešní konstrukce z půdního prostoru nad zasedací místností zbrojnice. Je však více neţ pravděpodobné, ţe se ještě mnoho poškození a porušení projeví aţ při provedení zásahu do střešní konstrukce. Jiţ nyní je jisté, ţe bude nutné vyměnit kompletně laťování a střešní azbestocementovou krytinu nazývanou Eternit, také za vláknitocementovou střešní krytinu nesoucí název Betternit, jde však jiţ o krytinu vyráběnou dle norem v současné době platných. Dále se jako jistá jeví také výměna okapových ţlabů a svodů. Jelikoţ jsou na dřevěném obvodovém plášti znatelné výrazné barevné změny způsobené zatékající dešťovou vodou skrze porušení pozinkovaného plechu, který tvoří svrchní vrstvu pláště věţe. Je také moţná ta varianta, ţe po demontáţi tohoto plechového opláštění dojde ke zjištění, které povede k moţnosti jeho opětovného pouţití, či zda bude muset být nahrazen kompletně. Je naprosto nezbytné při opravách myslet na co moţná nejlepší zabezpečení konstrukční ochrany krovu, coţ povaţuji za hlavní podmínku dlouhodobé trvanlivosti krovu a dřevěných prvků vůbec. Veškeré finanční náklady ponese při opravách zbrojnice obec Ţeravice, která je vlastníkem objektu. Veškeré práce si tak jako vţdy provedou Ţeravští hasiči svépomocí, tak jak tomu bylo také při výstavbě sedlové střechy na hasičské zbrojnici, kterou sbor uţívá v současnosti. Hlavní prioritou celé opravy a následného uţívání zbrojnice je to, aby bylo nadále moţno vyuţívat věţ historické zbrojnice k sušení zásahových i sportovních hadic, ale také zachováno skladovací místo, jeţ je pro sbor nezbytné. V současné
době
se
cena
střešní krytiny
Betternit
pohybuje na
úrovni
387,5 Kč/m2 (www.cembrit.cz/ceska-sablona/). Nadále ji jisté, ţe bude nutno vyměnit laťování o celkové výměře cca 596 bm, kde se v současné době pohybuje cena okolo 11 Kč/bm. 49
7. Diskuse Hasičská zbrojnice se nachází v obci Ţeravice a byla dostavěna v roce 1933. Dobrovolnému hasičskému sboru slouţila celých 70 let aţ do slavnostního otevření nové hasičské zbrojnice v obci v roce 2002. V době kdy byla projektována, stavěna a uţívána zcela dostačovala a pokrývala veškeré nároky hasičů, které byly a stále jsou spojeny s vykonáváním práce hasičů. Jelikoţ v posledních několika desítkách let dochází k prudkému vývoji v oblasti ochranných pomůcek a také dalšího vybavení nutné pro hasičskou práci je zřejmé, ţe spolu s vývojem stoupají také nároky. Od dob výstavby historické zbrojnice se také několika násobně zvýšil počet událostí ročně, ke kterým jednotka ze Ţeravic vyjíţdí, všechny tyto fakty vedly k tomu, ţe byla postavena jiţ zmíněná nová zbrojnice. Jelikoţ při výstavbě nové zbrojnice bylo počítáno s tím, ţe veškeré hadice budou ošetřovány v prostorách staré hasičské zbrojnice. Právě proto je zachování staré hasičské zbrojnice tak důleţité pro další bezproblémové udrţování a péči o hasičské hadice, které jsou pro hasební zásah nenahraditelné. Správnou péčí a dobrým zacházením lze zvýšit jejich ţivotnost v řádech let, coţ pro jednotku znamená značné finanční úspory. Podíváme-li se na popisovaný objekt z historického hlediska musíme konstatovat, ţe se v tomto případě nejedná o nijak zvláště ojedinělou střešní konstrukci. Kombinací dvou systémů vazeb spolu s věţí zbrojnice však jde jiţ o ojedinělou stavbu v regionu, která tvoří jiţ neodlučitelnou součást rázu obce. Samotná střešní konstrukce je dokladem řemeslné zručnosti starých tesařských mistrů, kteří v dobách výstavby působili ve sboru, a značně tak přispěli ke sníţení nákladů na výstavbu zbrojnice tím, ţe stavbu krovu prováděli sami hasiči pod vedením jiţ zmíněných tesařských mistrů. Krovová konstrukce je sloţena ze dvou hlavních systémů a to vazby hambalkové a prosté krokevní vazby. K těmto dvěma krokevním systémům se přidává samotná konstrukce věţe, coţ dotváří střešní konstrukci hasičské zbrojnice. Celá konstrukce by se dala svým tvarem označit jako sedlová kříţová střecha. Na celou střešní konstrukci je pouţito smrkové dřevo z místního lesa, u některých prvků byly při průzkumu objeveny pozůstatky původního uplatnění prvku v podobě dlabů, coţ dokazuje to, ţe ne všechny prvky pouţité na hasičské zbrojnici byly pouţity jako nové, ale byly jiţ dříve uplatněny jinde v jiné konstrukci. Na značné části střechy je laťování zcela nahrazeno záklopem, jenţ má dvojí funkci, coţ slouţí jako další důkaz mistrovství tehdejších tesařů. 50
Tesařské spoje, které byly uţity k vytvoření střešní konstrukce zbrojnice, se v současné době mohou označit jiţ za historické a málo pouţívané, coţ odpovídá skutečnosti, ţe byla střecha dokončena v jiţ zmiňovaném roce 1933. Veškeré tesařské spoje jsou zadokumentovány a popsány v 9. kapitole, některé z uváděných spojů se pouţívají i v současnosti avšak prošly jiţ značným zjednodušením právě kvůli rychlosti jejich zhotovení, ovšem toto zjednodušení můţe být na úkor jejich pevnosti, to v současnosti zabezpečují tesaři jistícími prostředky větších rozměrů. Jištění tesařských spojů na hasičské zbrojnici je také provedeno poměrně zajímavým a velmi nezvyklým způsobem. Pokud se podíváme na jinou krokevní soustavu zjistíme, ţe valná většina spojů bude jištěna stejným způsobem. U krovů stavěných ve stejném období jde o zaraţené dubové kolíky okrouhlého tvaru do předem vyvrtaného otvoru. V našem případě je k jištění spojů pomocí dvou rozdílných jistících elementů. V prvním případě jde o zaráţené smrkové kolíky hranatého tvaru do předvrtaných otvorů, v případě druhém jde o způsob značně novější, rychlejší a jednodušší. Jde o jištění spoje zaraţením kovového hřebu. Právě kombinace těchto dvou způsobů je velmi zajímavá, zvláště kdyţ je jisté, ţe celá střešní konstrukce byla stavěna zároveň v jednom časovém období, toto lze vysvětlit tím, ţe na stavbě pracovala dvojice tesařů a kaţdý preferoval jiný způsob jištění. Zdvojený je také způsob značeni jednotlivých prvků, na většině dřevěných prvků je pouţito klasických tesařských značek, které vyráběli tesaři pomocí seker. Ovšem k rozkreslování spojů pro jejich výrobu a pro značení některých prvků je pouţito klasické tuţky. Není jisté, zda střešní krytina, která je v současné době uţita na střešním plášti zcela původní, nebo došlo jiţ k částečné výměně. Z ústních zdrojů však nic takového nebylo potvrzeno, tudíţ jsem přesvědčen, ţe je krytina v celém rozsahu původní a jiţ při původním pokrývání bylo poţito dvou různých šablon a provedení. V současné době je střešní krytina ve velmi špatném aţ havarijním stavu, coţ způsobuje také značně zvýšenou vlhkost v půdním prostoru v případě zvýšených dešťových sráţek.
51
Je naprosto zřejmé, ţe jakmile dojde na rekonstrukci zbrojnice, bude krytina zcela nahrazena novou, avšak velmi podobnou vláknitocementovou krytinou ve stejném odstínu. Při průzkumu trhu v roce 2010 byla jako nejvhodnější zvolena krytina s obchodním názvem Betternit. V současné době se snaţíme dřevěné prvky alespoň provizorně chránit pomocí čtverců z pozinkovaného plechu, které jsou umisťovány tam, kde dochází k zatékání vody do půdního prostoru. Avšak ani tyto preventivní kroky nepomáhaní chránit všechny prvky konstrukce, a některé budou muset být při případné rekonstrukci nahrazeny zcela jiné částečně. Výše popsané defekty střešního pláště, spolu s působením sráţek vnikajícím aţ do půdního prostoru bylo zřejmé, ţe ani hasičské zbrojnici se nevyhnulo poškození biotickými škůdci a to jak dřevokazným hmyzem tak i dřevokaznými a dřevozbarvujícími houbami. Vhodná teplota v půdním prostoru a občasné zvýšení vlhkosti dřevěných prvků a okolního prostředí jsou téměř ideální podmínky pro rozvoj biotických škůdců a barevných změn dřeva. Stejně jako je jisté, ţe dojde k výměně střešní krytiny je jisté, ţe všechny napadené prvky krovu budou muset být nahrazeny a ty staré spáleny v dostatečné vzdálenosti od jakýchkoli dřevěných objektů či konstrukcí. Za celou dobu existence zbrojnice došlo také ke značnému poškození oplachování konstrukce věţe, které jiţ také neplní svou ochrannou funkci tak, jak by mělo a jak vyplývá z průzkumu (jiţ dochází k propouštění vlhkosti aţ ke dřevěným částem). Toto propouštění vody má za následek především v poškození dřevěného opláštění konstrukce věţe, které se zjevně projevuje barevnými změnami tohoto opláštění, a také není vyloučeno napadení tohoto opláštění dřevokaznými či dřevozbarvujícími houbami. Zub času se také nevratně podepsal na dalších dřevěných konstrukcích a to zejména na stropní konstrukci oddělující prostor garáţí a zasedací místnost. U toho stropu je zjevný a citelný průhyb uţ při pohybu samostatné osoby. U stropu oddělující zasedací místnost a půdní prostor je zaznamenán jen minimální průhyb, avšak oproti spodnímu stropu se u toho projevuje zatékání vody v podobě barevných změn záklopu.
52
Případná rekonstrukce budovy by obnášela jak jiţ zmiňovanou výměnu střešní krytiny, výměnu některých dřevěných prvků, kompletní výměnu laťování, výměna spodního stropu oddělujícího prostor garáţí a zasedací místnost, výměna některých prvků dřevěného schodiště. Další moţné výměny a případné další poškození se můţe projevit aţ po začátku rekonstrukčních prací, coţ můţe nadále zvýšit náklady na rekonstrukci zbrojnice. Potřebné finanční prostředky by měli jít z rozpočtu obce, která budovu také vlastní, avšak veškeré práce opět provedou sami členové sboru, aby byly náklady minimalizovány. Jelikoţ se myšlenka vybudování malého muzea v prostorách zbrojnice nevytrácí, je moţné, ţe by s financováním rekonstrukce mohl pomoci některý z operačních programů EU na podporu rozvoje cestovního ruchu na Moravském venkově.
53
8. Závěr Předmětem této bakalářské práce byl popis a průzkum dřevěných konstrukcí historické hasičské zbrojnice spolu s dokumentací stávajícího stavu. Průzkumu byla podrobena střešní konstrukce včetně konstrukce věţe, dále stropní konstrukce vyskytující se v objektu a konstrukce schodiště. Hasičská zbrojnice byla dokončena v roce 1933 a podle všech zkoumaných pramenů jsou veškeré konstrukce původní a nebyly objeveny ţádné náznaky toho, ţe by tomu tak nebylo. V současné době je z celého objektu zbrojnice vyuţíváno pouze přízemní podlaţí s věţí jako skladiště nejrůznějšího materiálu. V přízemí je instalováno navíjecí klikové zařízení slouţící k vytahování pouţitých hasičských hadic do věţe tak, aby byly uloţeny ve svislé poloze a veškerá voda mohla vlivem gravitace z hadic vytéci. Průzkum krovu odhalil u některých prvků značné napadení dřevokazným hmyzem i dřevokaznými houbami, které se spolu se zvýšenou vlhkostí podepisují na stavu dřevěných prvků střešního pláště i stropních konstrukcí. Biotičtí škůdci se nevyhnuli ani dřevěnému schodišti a zřejmě i to bude muset být částečně obměněno. V současné době je jasné, ţe prioritou uvaţované rekonstrukce je výměna střešní krytiny. Ta je po dobu 77 let od uloţení vystavena působení povětrnostních vlivů a je značně poškozena. Některé prvky jako například hřebenáče jiţ naprosto „zmizely“ a musely být provizorně nahrazeny stejně tak, jako některé značně poškozené šablony. Tyto opravy lze povaţovat jen jako provizorní, jedná se okamţité řešení odstranění zatékání sráţek do podstřešního prostoru. Závěrem lze konstatovat, ţe tato práce můţe být nápomocna v případě realizace navrhované rekonstrukce hasičské zbrojnice k jejímu zdárnému výsledku tak, aby byl zachován původní ráz objektu při pouţití klasických postupů a technologií. .
54
9. Summary The topic of this bachelor thesis was a description and exploration of wooden constructions of historical firehouse together with its status quo documentation. Roof construction was explored with the construction of tower, soffit and staircase. Firehouse was completed in 1933 and, according to available sources, all the constructions are original and there are no hints that it should not be the truth. Currently, only the ground floor of the firehouse has been used as a warehouse for various materials. Rewinding knob device rell is installed on the ground floor and it is used for carrying fire hoses to the top of the tower, so that they can be stored in a vertical position and all water can, thanks to gravity, flow off. The truss exploration showed an attack of woodsfailing insects and fungus, which together with humidity damaged wooden elements of the roof deck and soffit. Biotic pest also damaged wooden staircase and, obviously, even this part will have to be partially altered. These days, it is clear that the priority of the future reconstruction will be the change of roofing, which has been exposed to weather influences for 78 years, and as a result, it has been considerably damaged. Some of its parts completely disappeared and have been replaced but these repairs should be considered rather temporary measures. It is an immediate solution to eliminate in-leak rainfalls into cock-loft ridge. This study can be helpful in case of realization of firehouse reconstruction planned to preserve the original character of the building while using the traditional procedures and technologies.
55
10. Seznam pouţité literatury EBEL, M. Dějiny českého stavebního práva. 1. vyd. Praha: ABF - Arch, 2007. 255 s. Stavební právo. ISBN 978-80-86905-21-1. GERNER, M. -- DIEGELMANN, F. a kol. Tesařské spoje. 1. vyd. Praha: Grada, 2003. 220 s. Stavitel. ISBN 80-247-0076-X. NEUFERT, E. Navrhování staveb: Příručka pro stavební odborníky, stavebníky, vyučující i studenty. 2. vyd. Praha: Consultinvest, 2000. 14 s. ISBN 80-901486-6-2. NOVOTNÝ, J. Cvičení z pozemního stavitelství pro 1. a 2. roční: Konstrukční cvičení pro 3. a 4. ročník SPŠ stavebních. 1. vyd. Praha: Sobotáles, 2007. 100 s. ISBN 978-80-86817-23-1. PACOLD, J. Konstrukce pozemního stavitelství-Díl I-práce tesařské, pokrývačské a truhlářské, podlahy, stropy a schody dřevěné. Praha: Knihkupectví Řivnáč, 1890. REINPRECHT, L. Rekonštrukcia objektov z dreva. 1. vyd. Zvolen: 1998. 130 s. ISBN 80-228-0751-6. ŠTEFKO, J. -- REINPRECHT, L. Dřevěné stavby: konstrukce, ochrana a údržba. 1. vyd. Bratislava: Jaga group, 2004. 196 s. ISBN 80-88905-95-8. VINAŘ, J. – KAUFNER, Historické krovy: konstrukce a statika. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2004. 270 s. Stavitel. ISBN 80-7169-575-0. ČSN 73 3150 Tesařské spoje dřevěných konstrukcí. Terminologie třídění. 1994. 110 let Sboru dobrovolných hasičů v Ţeravicích 1898 – 2008. vyd. Sukupovi Stráţnice, 2008. 108 s. sestavil Hradil, L.
10.1 Internetové zdroje Obr. č: 7 Zdroj ze 16.4.2009: http://www.mapy.cz/#mm=TtTcFP@sa=s@st=s@ssq=%C5%BEeravice@sss= 1@ssp=120380524_126136012_150199404_150073036@x=139632904@y=1 32237728@z=17
Střešní krytina Betternit Zdroj ze 23.3.2010: http://www.cembrit.cz/ceska-sablona/ http://www.obeczeravice.cz
http://cs.wikipedia.org/wiki/Stopa_(jednotka_délky) http://cs.wikipedia.org/wiki/Palec_(jednotka) http://cs.wikipedia.org/wiki/Rakouská_měrná_soustava http://members.chello.cz/cmc/X/Jednotky.rt 56
11. Přílohy 11.1 Fotodokumentace Pohledy na hasičskou zbrojnici
Obr. 35: Západní pohled na historickou hasičskou zbrojnici. (Autor)
Obr. 36: Východní pohled na historickou hasičskou zbrojnici. (Autor)
57
Obr. 37: Jiţní pohled na historickou hasičskou zbrojnici. (Autor)
Obr. 38: Severní pohled na historickou hasičskou zbrojnici. (Autor) 58
11.2 Seznam obrázků: 1. 2. 3. 4.
Jiţní pohled na dokončenou zbrojnici. (Archiv SDH Ţeravice) Pohled na historickou zbrojnici, stav z roku 2008. (Autor) Pohled na novou hasičskou zbrojnici stav z roku 2010. (Autor) Častá chyba při stavbě komínů, zazděná pozednice i hambálek do komínového tělesa hasičské zbrojnice. (Autor)
5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16.
Parametry a barevný odstín uvaţované střešní krytiny. (http: //www.cembrit.cz/ceska-sablona/) Parametry a barevný odstín uvaţované střešní krytiny. (http: //www.cembrit.cz/ceska-sablona/) Letecký pohled na centrum obce Ţeravice. (Zdroj: www.mapy.cz )
17.
18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32. 33. 34. 35. 36. 37. 38.
Rovný čep, čep a dlab. (Autor) Rovný čep a dlab. (Gerner 2003) Rovný čep a dlab. (Autor) Šikmý čep, čep a dlab. (Autor) Šikmý čep. (Gerner 2003) Spoj krokve a hambálku jištěný SM kolíkem. (Autor) Spojení vzpěry a stojiny. (Autor) Jištění ostřihového čepu SM kolíkem. (Autor) Ostřihový čep. (Gerner 2003) Jištění ostřihového čepu hřebíkem. (Autor) Spojení krokve a výměny čepem s rovným předsazením. (Autor) Čep s rovným předsazením. (Gerner 2003) Zadrápnutí zkrácené krokve do pozednice. (Autor) Zadrápnutí přes podříznutou vaznici, osedlání na jednoduché sedlo. (Gerner 2003) Zadrápnutí krokve do pozednice. (Autor) Spoje na sraz. (ČSN 73 3150, 1994) Lípaný námětek na krokev. (Autor) Lípnutá krácená krokev na výdřevu úţlabí. (Autor) Pohled na konstrukci tropu nad garáţemi v prostoru věţe. (Autor) Pohled na opláštěný strop v prostoru schodiště a zároveň uloţení zábradlí. (Autor) Pohled na stropní konstrukci stropu nad zasedací místností s chybějícím záklopem. (Autor) Konstrukce prosté krokevní vazby. (Vinař 2004) Konstrukce hambálkové vazby. (Vinař 2004) Uloţení desk. řeziva tvořícího úţlabí na vynášecí latu mezi krokvemi č. 6 a č. 7. (Autor) Jištění pozice pozednice pomocí tesařských skob. (Autor) Pohled na patní část konstrukce věţe hasičské zbrojnice. (Autor) Pohled do věţe hasičské zbrojnice. (Autor) Západní pohled na historickou hasičskou zbrojnici. (Autor) Východní pohled na historickou hasičskou zbrojnici. (Autor) Jiţní pohled na historickou hasičskou zbrojnici. (Autor) Severní pohled na historickou hasičskou zbrojnici. (Autor)
Tabulky: Tab. 1 Výpis poţárních řádů vydaných v letech 1751–1786. (Ebel 2006) 59
11.3 Přehled pouţitých historických měrných jednotek
Stopa
= 0,3048 m tedy 30,48 cm. Stopa se dělí na 12 palců (inch).
Palec, (inch)
= 25,4 milimetru.
Sáh, (Vídeňský sáh) = 189,6484 cm Fůra, (velká)
= kolem 1500 kg (hodnota se značně různí)
Kč
= Koruna československá v období 1918-1938 zkratka Kč
Zdroje: http://cs.wikipedia.org/wiki/Stopa_(jednotka_délky) http://cs.wikipedia.org/wiki/Palec_(jednotka) http://cs.wikipedia.org/wiki/Rakouská_měrná_soustava http://members.chello.cz/cmc/X/Jednotky.rtf
60
11.4 Soupis výkresové dokumentace
Č.V. 1 Č.V. 2 Č.V. 3 Č.V. 4 Č.V. 5 Č.V. 6 Č.V. 7 Č.V. 8 Č.V. 9 Č.V. 10 Č.V. 11 Č.V. 12 Č.V. 13 Č.V. 14 Č.V. 15 Č.V. 16 Č.V. 17
Severní pohled na zbrojnici. Jiţní pohled na zbrojnici. Západní pohled na zbrojnici. Východní pohled na zbrojnici. Severní pohled na krovovou konstrukci. Severní pohled na střešní konstrukci. Jiţní pohled na krovovou konstrukci. Jiţní pohled na střešní konstrukci. Východní pohled na krovovou konstrukci. Východní pohled na střešní konstrukci. Západní pohled na krovovou konstrukci. Západní pohled na střešní konstrukci. Svislý řez věţí zbrojnice. Svislý řez věţí zbrojnice s laťováním. Půdorysný řez hasičskou zbrojnicí. Svislý řez hasičskou zbrojnicí. Půdorys střešní konstrukce zbrojnice. Legenda povrchů a fasádních prvků.
61
1:50 1:50 1:50 1:50 1:50 1:50 1:50 1:50 1:50 1:50 1:50 1:50 1:50 1:50 1:50 1:50 1:50
2A4 2A4 2A4 2A4 2A4 2A4 2A4 2A4 2A4 2A4 2A4 2A4 2A4 2A4 2A4 2A4 2A4
11.5 Výkresová dokumentace
62
