Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie
HODNOCENÍ KOSTRY EKOLOGICKÉ STABILITY A PLÁN LOKÁLNÍHO ÚZEMNÍHO SYSTÉMU EKOLOGICKÉ STABILITY V KATASTRU OBCE POLIČNÁ Diplomová práce Přiloženy samostatné přílohy
Akademický rok 2011/2012
Bc. Zuzana Miháliková
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Hodnocení kostry ekologické stability a plán lokálního územního systému ekologické stability v katastru obce Polična zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MENDELU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.
Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyjedná písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne:..................................... podpis studenta
Poděkování: Tímto bych ráda poděkovala doc. Dr. Ing. Petru Maděrovi, který mi umožnil tuto diplomovou práci vypracovat. Také bych chtěla poděkovat své rodině a kamarádům, kteří mě podporovali po celou dobu studia. Nejvíc bych však chtěla poděkovat těm, pro mě nejbližším, kteří se o mě v těch nejhorších chvílích až neskutečně krásně starali a bez jejichž psychické, fyzické a materiální pomoci bych toto poděkování nemohla napsat.
Autor: Bc. Zuzana Miháliková Název: Hodnocení kostry ekologické stability a plán lokálního územního systému ekologické stability v katastru obce Poličná Abstrakt: V diplomové práci s názvem „Hodnocení kostry ekologické stability a plán lokálního územního systému ekologické stability v katastru obce Poličná“ je hodnocena kostra ekologické stability pomocí metody biogeografické diferenciace krajiny v geobiocenologickém pojetí, kde je vyhodnocen a srovnán potenciální a současný stav geobiocenóz. Ekosystémům v současném stavu byly přiděleny jednotlivé stupně ekologické stability. Nejstabilnější ekosystémy jsou označeny jako ekologicky významné segmenty krajiny, které tvoří kostru ekologické stability. Na základě funkčních kritérií byly vybrány segmenty, které následně vymezují ekologickou síť. Ze zjištěných skutečností byl vypracován plán lokálního územního systému ekologické stability. Návrh LÚSES v zájmové lokalitě je založen na terénním šetření provedeném autorkou práce v letech 2010 – 2011 bez jakýchkoliv podkladů o již existujícím LÚSES. V závěru práce je okomentován a srovnán vlastní návrh s návrhem již existujícím podle územního plánu. Klíčová slova: Ekosystém, kostra ekologické stability, potenciální stav, aktuální stav, ekologicky významný segment, ekologická síť, lokální územní systém ekologické stability, územní plán.
Author: Bc. Zuzana Miháliková Title: Evaluation of the skeleton of ecological stability and the project of local territorial system of ecological stability in the cadastral territory Poličná Abstract: In the thesis titled „Evaluation of the skeleton of ecological stability and the project of local territorial system of ecological stability in the cadastral territory Poličná“ the skeleton of ecological stability is evaluated using the method of biogeographical landscape differentiation in geobiocenological concept, where potential and actual state of geobiocenoses is evaluated and compared. Particular degrees of ecological stability
were
assigned
to actual state ecosystems. The most stable
ecosystems are identified as ecologically significant landscape segments creating the skeleton of ecological stability. On the basis of functional criteria segments, which determinate the ecological network, were selected. Project of local territorial system of ecological stability was evolved on the basis of the findings. LÚSES proposal in the area of interest is based on field survey physically carried out by author in 2010 – 2011 without any documentation of existing LÚSES. In the final part own proposal is compared with the existing according to the development plan and commented.
Key words: Ecosystem, skeleton of ecological stability, potencial state, actual state, ecologically significant segment, ecological network, local territorial system of ecological stability, develoment plan.
Obsah 1 ÚVOD.............................................................................................................................8 2 CÍL PRÁCE....................................................................................................................9 3 METODIKA.................................................................................................................10 3.1 Přípravné práce.....................................................................................................10 3.2 Kancelářské práce a použité metody.....................................................................10 3.2.1 Diferenciace potenciálního stavu biocenóz...................................................10 3.2.2 Diferenciace aktuálního stavu geobiocenóz a hodnocení antropického ovlivnění.................................................................................................................12 3.2.3 Vymezení kostry ekologické stability...........................................................14 4 ZÁKLADNÍ ÚDAJE O LOKALITĚ...........................................................................17 5 ŠIRŠÍ ÚZEMNÍ VZTAHY...........................................................................................19 5.1 Administrativní členění.........................................................................................19 5.2 Geomorfologické členění......................................................................................20 5.3 Fytogeografické členění........................................................................................21 5.4 Biogeografické členění.........................................................................................21 5.5 Přírodní lesní oblast..............................................................................................21 6 PŘÍRODNÍ POMĚRY..................................................................................................22 6.1 Geologické poměry...............................................................................................22 6.2 Geomorfologické poměry.....................................................................................23 6.3 Pedologické poměry..............................................................................................23 6.3.1. Přehled BPEJ a převod na STG...................................................................24 6.4 Klimatické poměry................................................................................................25 6.5 Hydrologické poměry...........................................................................................26 7 HISTORIE....................................................................................................................28 7.1 Historie obce.........................................................................................................28 7.2 Land use................................................................................................................29 8 POTENCIÁLNÍ STAV BIOCENÓZ............................................................................31 8.1 Querci – fageta .....................................................................................................32 8.2 Fageta paupera inferiora.......................................................................................33 8.3 Querci – fageta typica...........................................................................................34 8.4 Querci – fageta aceris ...........................................................................................36 8.5 Fraxini – alneta inferiora......................................................................................37 8.6 Fraxini – alneta aceris inferiora et superiora.........................................................39 8.7 Tili - acereta..........................................................................................................40 8.8 Fageta typica.........................................................................................................42 8.9 Fageta aceris..........................................................................................................43 9 SOUČASNÝ STAV......................................................................................................45 9.1 Orná půda..............................................................................................................45 9.2 Zaharady...............................................................................................................46 9.3 Sady.......................................................................................................................46 9.4 Louky....................................................................................................................47 9.5 Lesy, lesní pláště a lemy.......................................................................................47 9.6 Nevyužívaná půda (lada)......................................................................................48 9.7 Liniová společenstva.............................................................................................48 9.8 Vodní toky.............................................................................................................49 9.9 Sídla a objekty mimo intravilán............................................................................50 9.10 Zpevněné plochy, skládky, komunikace.............................................................50 10 BILANCE KOSTRY EKOLOGICKÉ STABILITY..................................................52
10.1 Koeficient ekologické stability...........................................................................52 10.2 Ekologicky významné segmenty krajiny............................................................54 10.3 Významné krajinné prvky...................................................................................54 11 EKOLOGICKÁ SÍŤ...................................................................................................56 12 STUDIE NÁVRHU NOVÉ SKLADEBNÉ ČÁSTI LÚSES.....................................58 12.1 Příprava půdy......................................................................................................58 12.2 Volba druhové skladby dřevin.............................................................................58 12.3 Výsadba dřevin...................................................................................................59 12.4 Ochrana výsadby proti zvěři a buřeni.................................................................60 12.5 Kalkulace............................................................................................................60 12.6 Financování.........................................................................................................62 13 DISKUZE...................................................................................................................63 14 ZÁVĚR.......................................................................................................................64 15 SUMMARY................................................................................................................65 16 LITERATURA............................................................................................................66 17 PŘÍLOHY...................................................................................................................69
1 ÚVOD Poličná, která je součástí obce Valašské Meziříčí jako její městská část se nachází na pomezí Valašskomeziříčské kotliny. Krajinu v okolí lze z hlediska jejího využití charakterizovat jako kulturní, zemědělsko-lesnického typu. Je výsledkem dlouhodobého vývoje, při němž byla původní společenstva postupně měněna a přizpůsobována potřebám člověka. Celý proces přizpůsobování je kontinuální a do určité míry odráží i společenské poměry. Na území katastru Poličné nenalezneme biologicky nejcennější ekosystémy jako například chráněná krajinná oblast nebo jiná chráněná území národního charakteru, i přesto jsou na území biotopy, které si zaslouží pozornost. Tato diplomová práce se zabývá hodnocením kostry ekologické stability pomocí metody biogeografické diferenciace krajiny v geobiocenologickém pojetí a následně pak vypracovat plán lokálního územního systému ekologické stability.
8
2 CÍL PRÁCE Cílem práce je vyhodnotit pomocí metody biogeografické diferenciace krajiny v geobiocenologickém pojetí stav kostry ekologické stability v území katastru Poličná a navrhnout plán lokálního územního systému ekologické stability, včetně projektu vybrané skladebné součásti ÚSES. Cílem zabezpečování územního systému ekologické stability v krajině je (Buček, Lacina 1999):
uchování a podpora rozvoje přirozeného genofondu krajiny,
zajištění příznivého působení na okolní, ekologicky méně stabilní části krajiny a jejich prostorové oddělení,
podpora možnosti polyfunkčního využívání krajiny,
uchování významných krajinných fenoménů.
9
3 METODIKA Metoda biogeografické diferenciace krajiny v geobiocenologickém pojetí (Buček, Lacina 1999), které vychází z předpokladu, že vyloučíme působení člověka na krajinu. Výsledky průzkumu slouží pro následnou ochranu, tvorbu a péči o krajinu a to zejména při tvorbě územního systému ekologické stability. Biogeografická diferenciace krajiny se skládá z řady na sebe navazujících kroků:
diferenciace potenciálního přírodního stavu geobiocenóz,
diferenciace
aktuálního
stavu
geobiocenóz
a
hodnocení
antropického
ovlivnění a ekologické stability (Vondrušková 1994),
hodnocení funkčního potenciálu a funkčního významu geobiocenóz,
diferenciace území z hlediska ochrany a tvorby krajiny včetně vymezení ekologicky významných segmentů krajiny. Kostra ekologické stability (KES) je tvořena souborem současně existujících
ekologicky významných segmentů krajiny (EVSK).
3.1 Přípravné práce Přípravné práce nejprve sestávaly z výběru katastrálního území a získání dostupných informací a podkladů o tomto katastru. Z mapových podkladů byly zajištěny v elektronické podobě základní mapa, ortofotomapy, geologická mapa, typologická mapa. Dále byl obstarán seznam BPEJ na nelesních plochách a převodní klíč lesních typů a zemědělských půd na STG. V další fázi bylo provedeno terénní šetření, při kterém byl zjišťován aktuální způsob využívání krajiny, stav a druhová struktura jednotlivých ekosystémů.
3.2 Kancelářské práce a použité metody 3.2.1 Diferenciace potenciálního stavu biocenóz Přírodní stav biocenóz v krajině je takový stav, jaký by nastal v současných ekologických podmínkách při vyloučení zásahů člověka. Při zjišťování přírodního stavu krajiny je prvním úkolem typizace geobiocenóz a vymezení jejich typů. Základními 10
aplikačními jednotkami této typizace jsou skupiny typů geobiocénů (STG), do nichž jsou sdružovány typy geobiocénů s podobnými trvalými ekologickými podmínkami, zjišťovanými na základě terénního šetření a znázorňovanými pomocí bioindikace rostlinnými společenstvy. Skupiny typů geobiocénů jsou označovány názvy hlavních dřevin původních lesních geobiocenóz. Každé STG je označeno zkratkou, tzv. geobiocenologickou formulí, kde první místo znázorňuje lesní vegetační stupeň, druhé trofickou řadu či meziřadu a poslední místo hydrickou řadu. Vegetační stupně vyjadřují souvislost sledu rozdílů vegetace se sledem rozdílů výškového a expozičního klimatu. Dle Zlatníka (1978) rozlišujeme 9 vegetačních stupňů, nazvaných podle hlavních dřevin přírodních lesů: 1. dubový 2. bukodubový 3. dubobukový 4. bukový, resp. dubojehličnatý (v pánvích a kotlinách) 5. jedlobukový 6. smrkojedlobukový 7. smrkový 8. klečový 9. subalpínský a alpínský Trofické řady vyjadřují rozdíly v minerální bohatosti a kyselosti půd. Základní trofické řady jsou čtyři: A – oligotrofní (chudá a kyselá) B – mezotrofní (středně bohatá) C – nitrofilní (obohacená dusíkem) D – bazická (živinami bohatá na bazických horninách, především na vápencích) Často se mezi trofickými řadami projevují přechody, které označujeme jako meziřady a jsou to AB (oligo-mezotrofní), BC (mezotrofně-nitrofilní), BD (mezotrofněbazická) a CD (nitrofilně-bazická).
11
Hydrické řady vystihují ekologicky významné rozdíly ve vlhkostním režimu půd. Rozlišujeme 6 hydrických řad: 1 – suchá 2 – omezená 3 – normální 4 – zamokřená 5 – trvale mokrá a – s proudící (okysličená) vodou b – se stagnující vodou 6 – rašeliništní 3.2.2 Diferenciace aktuálního stavu geobiocenóz a hodnocení antropického ovlivnění Současný stav geobiocenóz v krajině posuzujeme prostřednictvím hodnocení současného stavu jejich vegetační složky. Při typizaci současného stavu vegetace bereme v úvahu rozdíly v její struktuře a druhovém složení, základní funkční a ekologické vlastnosti a různý druh a intenzitu antropických vlivů. Aktuální stav byl mapován podle Metodiky mapování krajiny dle Vondruškové (1994). Toto mapování krajiny je celoplošné zachycení ekologické diverzity krajiny. Jeho cílem je získání přehledu o současném stavu a rozložení různých společenstev v krajině pro navazující vymezení ekologicky významných segmentů krajiny, vyžadujících zvýšenou péči a ochranu. Krajina je přitom rozdělena na jednotlivé segmenty podle typů forem využívání krajiny a vegetace a to na lesy, louky, pastviny, ornou půdu, lada, sady, vinice, chmelnice, liniová společenstva, vodní plochy, rašeliniště, mokřady, skalní útvary, sídla a objekty mimo intravilán, zpevněné plochy, skládky a komunikace. V terénu byly tedy vylišeny jednotlivé segmenty, kterým byl přidělen kód podle účelového typu vegetace a kterým následně odpovídá příslušný stupeň ekologické stability.
12
Tab. 1. Stupně ekologické stability (Vondrušková 1994) SES 0
Význam pro ekologickou stabilitu
Klasifikace
Bez významu Intravilán, cesty, skládky, lomy Velmi malý
Betonové nádrže, pole, zahrady, sady na orné půdě, lada s min. podílem vegetace
Malý
Maloplošné zahrady a zahrádkářské kolonie, velkoplošné, zatravněné sady, intenzivně hnojené louky, degradované lesy (např. zničené imisemi, akátiny), semenné plantáže, ruderalizovaná lada, ruderalizovaná liniová společenstva, upravená a silně narušená vodní a pobřežní společenstva, intravilán s vegetací 30 – 60 %
Střední
Maloplošné zahrady a zahrádkářské kolonie, maloplošné zatravněné sady, přírodě blízké druhově chudší louky a louky polokulturní, kulturní monokultury, degradované lemy, částečně narušená lada, polokulturní liniová společenstva, silně narušené skály a mokřady, mírně narušená vodní společenstva
4
Velký
Maloplošné sady s chráněnými druhy, přírodě blízké louky, polokulturní lesní společenstva, lady bez ruderálních druhů, liniová společenstva bez ruderálních druhů, narušené skály a mokřady, přírodě blízké vodní plochy s omezeným přechodným pásmem
5
Výjimečně velký
Přirozené subalpinské a vysokohorské louky, přirozené a přírodě blízké lesy, lada, liniová společenstva, skály, sutě, mokřady, vodní toky i vodní nádrže
1
2
3
Hodnota
antropického
ovlivnění
vyjadřuje
míru
odchýlení
aktuálních
společenstev od přírodního stavu. Tyto současné vegetace jsou do jednotlivých kategorií zařazovány podle charakteru a intenzity změn jak vegetace, tak i jejího abiotického prostředí. (Míchal 1994)
13
Tab. 2. Stupně antropického ovlivnění (Míchal 1994) Stupeň
Stav
Popis
1
přírodní
Beze změny, pralesní rezervace, některá společenstva skal
2
přirozené
Změny velmi mírné vyvolané nepřímými vlivy, původní druhové složení, změna struktury
3
přírodě blízké
Mírné reverzibilní změny vyvolané změněnou biocenózou, lesní porosty s převažující přirozenou skladbou, travní porosty s převahou druhů přirozeného genofondu, břehové porosty
4
přírodě vzdálené
Změna půdních vlastností je trvale udržována, sady, intenzivní zahrady, parky
5
přírodě cizí
Výrazná změna půdních vlastností, nestabilní společenstvo neofytů, agrocenózy
6
umělé
Ireverzibilní změna biocenózy, změna reliéfu, půdního profilu, zastavěné plochy, komunikace s umělým povrchem
3.2.3 Vymezení kostry ekologické stability Kostru ekologické stability vymezujeme na základě srovnání přírodního (potenciálního) a současného (aktuálního) stavu ekosystémů v krajině. Je tvořena souborem současně existujících ekologicky významných segmentů krajiny (EVSK). Nejdříve jsou vymezovány zbytky přírodních a přirozených společenstev s nejvyšší ekologickou stabilitou. V intenzivně využívané zemědělské krajině je zbytků přírodě blízkých společenstev s vysokou ekologickou stabilitou málo, proto do kostry ekologické stability zařazujeme i území se společenstvy z hlediska ekologické stability méně hodnotnými. Vymezení kostry ekologické stability je podkladem pro tvorbu územního systému ekologické stability (ÚSES). ÚSES je tedy tvořen sítí EVSK, které jsou účelně rozmístěny na základě funkčních a prostorových kritérií. (Míchal 1994)
14
Ekologicky významné segmenty krajiny rozdělujeme z několika hledisek: 1. Dle prostorově strukturních kritérií a) Ekologicky významný krajinný prvek (EVKP) – malé území (do 10 ha) se stejnorodými ekologickými podmínkami, zahrnuje obvykle jedn typ společenstva b) Ekologicky významný krajinný celek (EVKC) – plošně rozsáhléjší území (10 – 1000 ha), rozmanité ekologické podmínky umožňují existenci více typů společenstev c) Ekologicky významná krajinná oblast (EVKO) – rozsáhlé území (více než 1000 ha), rozmanité ekologické podmínky i rozmanité společenstva, velký podíl ekologicky stabilních společenstev přirozených a přírodě blízkých d) Ekologicky významná liniová společenstva (EVLS) – úzký protáhlý tvar s charakteristickou převahou přechodných okrajiových biocenóz 2. Dle převládající funkce a) Biocentra (BC) – biotop nebo soubor biotopů, který svým stavem a velikostí umožňuje trvalou existenci přirozeného či pozměněného, avšak přírodě blízkého ekosystému (vyhl. MŽP ČR č. 395/92). b) Biokoridory (BK) – zprostředkovávají tok biotických informací v krajině, propojují jednotlivá biocentra a umožňují tak migraci organismů. Funkčnost biokoridorů podmiňují jejich prostorové parametry (délka a šířka), stav trvalých ekologických podmínek a struktura i druhové složení biocenóz. Obvykle jsou tvořeny liniovými společenstvy. c) Interakční prvek (IP) – ekologicky významné krajinné prvky a ekologicky významná liniová společenstva, vytvářející existenční podmínky rostlinám a živočichům, významně ovlivňujícím fungování ekosystémů kulturní krajiny. IP mají většinou menší plochu než biocentra a biokoridory, velmi často jsou prostorově izolovány. 3. Dle biogeografického významu a) Místní (lokální) b) Regionální
15
c) Nadregionální – ve vazbě na Evropskou ekologickou síť •
provinciální
•
biosférický
4. Dle funkčního zapojení v krajině a) Existující (funkční) – segmenty jejichž plocha odpovídá určeným minimálním parametrům. Typy aktuální vegetace se středním a vyšším stupněm významu pro ekologickou stabilitu, biocenózy přírodě blízké až původní. Funkčnost závisí na současném stavu zastoupených ekosystémů. b) Částečně existující – segmenty krajiny, ve kterých plocha stabilních společenstev nedosahuje minimálních prostorových parametrů. Jsou považovány za nedostatečně funkční a je třeba navrhnout zvětšení plochy. c) Chybějící – segmenty krajiny, které jsou navrženy jako skladební části ÚSES, avšak jsou tvořeny ekosystémy s nízkým stupněm ekologické stability, proto je nutné navrhnout opatření ke zlepšení stavu a zvýšení ekologické stability.
Tab. 3. Parametry EVSK (Löw et al. 1995) Společenstvo Parametr
lesní
vodní luční
stepní skalní kombinace lada
min. plocha LBC (ha)
3 (kruhový tvar) 1 (ostatní)
1
3
1
0,5
3
min. plocha RBC (ha)
15 – 40 (dle LVS)
10
30
10
5
-
max. délka LBK (km)
2
2
1,5
2
-
2
min. šířka LBK (m)
15
20
20
10
-
-
max. délka RBK (km)
0,7
1
0,5 – 0,7
0,5
-
-
min. šířka RBK (m)
40
40
50
20
-
-
16
4 ZÁKLADNÍ ÚDAJE O LOKALITĚ Poličná se nachází na levém břehu Vsetínské Bečvy, která se od soutoku s Rožnovskou Bečvou mění na tok nesoucí název Spojitá Bečva. Řeka Bečva tak lemuje východní hranici katastrálního území. Na západě sousedí s katastrálním územím obce Branky, na severu s katastrálním územím Lhota u Choryně a na jihu s katastrálním územím Jarcová. Poličná byla dříve samostatnou obcí. Jako samostatná obec pak působila až do roku 1976, poté byla připojena k Valašskému Meziříčí jako jeho městská část. Dnes je Poličná, co se rozlohy týče, druhou největší městskou částí města Valašského Meziříčí a žije v ní kolem 1718 obyvatel. Město Valašské Meziříčí leží v okolí soutoku Vsetínské a Rožnovské Bečvy ve Valašskomeziříčské kotlině mezi Vsetínskými vrchy, Hostýnskými vrchy a Podbeskydskou pahorkatinou v nadmořské výšce 290 – 560 m n. m. Územím prochází silnice II. třídy č. 150 ve směru Valašské Meziříčí – Bystřice pod Hostýnem – Přerov a také železniční spojka Valašské Meziříčí – Kojetín. Krajina je nejvíce ovlivněna intenzivní zemědělskou činností a u lesních pozemků nevhodným způsobem hospodaření, zejména vysazováním smrkových monokultur. Severní část území je tvořena velkými bloky orné půdy, v jižní části převažují lesní pozemky. Pomyslnou hranici mezi těmito dvěma celky tvoří výše zmiňovaná silnice a železnice.
Obr. 1: Orná půda – pšenice ozimá, v pozadí jižní lesnatá část území
17
Obr. 2: smrkové monokultury
Vedle lesních komplexů a orné půdy je charakter krajiny utvářen hustou sítí břehových porostů a luk.
18
5 ŠIRŠÍ ÚZEMNÍ VZTAHY 5.1 Administrativní členění Region:
Střední Morava
Kraj:
Zlínský
Okres:
Vsetín
Mikroregion:
Valašskomeziříčsko-Kelečsko
Obec s rozšířenou působností:
Valašské Meziříčí
Katastrální území:
Poličná
Rozloha k.ú.:
11,06 km2
Obr. 3: Mapa Zlínského kraje
19
5.2 Geomorfologické členění Katastrální území Poličné je podle geomorfologického členění (Demek et al. 1987) zařazeno takto: Systém:
Alpsko – himalájský
Provincie:
Západní Karpaty
Subprovincie:
IX – Vnější Západní Karpaty
Oblast:
IXD – Západobeskydské podhůří
Celek:
Podbeskydská pahorkatina
Podcelek:
Kelčská pahorkatina
Okrsek:
Loučská brázda Provodovický hřbet
Oblast:
IXE – Západní Beskydy
Celek:
Hostýnsko-vsetínská hornatina
Podcelek:
Hostýnské vrchy
Okrsek:
Hošťálkovská vrchovina
Kelčská pahorkatina leží v JZ části Podbeskydské pahorkatiny. Je to členitá pahorkatina úpatního typu s rozlohou 410 km 2. Nejvyšším bodem je Skalka (481 m n. m.) v Loučské brázdě. Hošťálkovská vrchovina leží v severovýchodní části Hostýnských vrchů. Jde o členitou vrchovinu s typickými suťovými haldami a četnými sesuvy. Nejvyšším bodem je Čečetkov (687 m n. m.). Hostýnské vrchy jsou geomorfologickým podcelkem Hostýnsko-vsetínské hornatiny, která se rozprostírá na východě Moravy. Od Vsetínských vrchů jsou odděleny protékající Vsetínskou Bečvou. Na SZ a JZ tvoří výrazný svah. Nejvyšším bodem je Kelečský Javorník (864 m n. m.), těsně nad srázným SZ okrajovým svahem. Od vrcholu na Z, J i V se výšky směrem k okrajům snižují, jsou rozřezány hlubokými údolími vodních toků. Příčná údolí říček podmínila složitou stavbu oblastí, v níž hlavní údolí nesledují směr hlavních hřbetů.
20
5.3 Fytogeografické členění Podle fytogeografického členění (Hejný, Slavík 1988) je území Poličné zařazeno takto: Fytogeografická oblast:
Mezofytikum
Fytogeografický obvod:
Karpatské mezofytikum
Fytogeografický okrsek:
76a – Moravská brána vlastní 80a – Vsetínská kotlina 81 – Hostýnské vrchy
5.4 Biogeografické členění Podle giogeografického členění (Culek 1996) je území Poličné zařazeno takto: Provincie:
Středoevropské listnaté lesy
Podprovincie:
Západokarpatská
Bioregion:
3.4 – Hranický 3.8 – Hostýnský
Hranický bioregion leží na východě střední Moravy, zabírá západní část geomorfologických celků Moravská brána, Podbeskydská pahorkatina, výběžek Nízkého Jeseníku, Hornomoravského úvalu i Vizovické vrchoviny. Plocha bioregionu je 997 km2. V plošné struktuře využití území bioregionu převládá z 62% orná půda, v lesích je kromě kulturních jehličnanů i velké zastoupení dubohabřin a bučin. Hostýnský bioregion zabírá západní část geomorfologických celků Hostýnskovsetínská hornatina a severní výběžek Vizovické vrchoviny. Plocha bioregionu je 401 km2. V současnosti zcela převažují lesy, hlavně smrkové kultury, avšak zastoupení původních bučin je značné, místy i s přežívající jedlí. (Culek 1996)
5.5 Přírodní lesní oblast Poličná je zařazena do tří přídních lesních oblastí a to 34 – Hornomoravský úval, 37 – Kelečská pahorkatina a 41 – Hostýnsko-vsetínská vrchovina a Javorníky.
21
6 PŘÍRODNÍ POMĚRY 6.1 Geologické poměry Na geologickém podkladu celého okresu Vsetín se podílí předčvrtohorní regionálně geologická jednotka a to flyšové pásmo Západních Karpat. Z geologického hlediska jsou Západní Karpaty součástí rozsáhlé soustavy mladých pásemných pohoří, vznikající ve třetihorách působením několika fází alpinského vrásnění. Termínem flyš označujeme soubor usazených hornin, který je charakteristický rytmickým střídáním prachovců, pískovců, slínovců, jílovců a vzácně i slepenců a vápenců. V okrese Vsetín se flyšové pásmo dělí na vnější flyšové pásmo a magurské flyšové pásmo. Skupina vnějšího flyšového pásma je zastoupena podslezskou, slezskou a předmagurskou jednotkou. Podslezská jednotka se vyskytuje pouze v oblasti SZ od Valašského Meziříčí, kde vychází na povrch v řečišti Bečvy. Její větší část je překryta jednotkou slezskou. Magurské flyšové pásmo, zastoupené jednotkami račanskou a bystrickou, zaujímá většinu plochy okresu Vsetín. Nánosová plocha magurského příkrovu sleduje od západu přibližně tok řeky Loučky a dále pak Rožnovské Bečvy. V čelní části račanské jednotky se dále vyčleňuje samostatná šupina křivského pásma a hostýnské zóny. (Pavelka, Trezner 2001) Na východní hranici katastrálního území v toku řeky Bečvy můžeme pozorovat skalní výchozy křivských vrstev v délce zhruba 400 m (od soutoku řeky Bečvy s Křivským potokem směrem k jihu), které náleží ke zlínskému souvrství račanské jednotky magurského flyše.
Obr. 4: Výchozy křivských vrstev vytvářející v řečišti Bečvy příčné prahy
22
6.2 Geomorfologické poměry Reliéf okresu Vsetín je velmi členitý a kontrastní, vyznačuje se pestrou mozaikou různých tvarů, od mohutných hornatinných a vrchovinných horských kžbetů, přes hluboká údolí, kotliny a brázdy až po plochý nízký pahorkatinný reliéf v severozápadní části okresu. Podbeskydská pahorkatina, do níž z části katastr Poličné spadá, má mírně zvlněný reliéf slezského a podslezského příkrovu, který vrcholí Provodovickým hřbetem v Kelčské pahorkatině. Výrazná erozní sníženina Loučské brázdy se vyvinula podél řeky Loučky při úpatí Hostýnských vrchů. Valašskomeziříčská kotlina protažená podél řeky Bečvy je vyplněna akumulacemi říčních teras a sedimentů údolní nivy. (Pavelka, Trezner 2001)
6.3 Pedologické poměry Půdy v okrese Vsetín jsou poměrně jednotvárné. Vyskytují se zde zemědělské půdy, které zahrnují zejména půdní typy jako jsou hnědozemě, illimerizované půdy, oglejené půdy, hnědé půdy (kambizemě) typické a kyselé. Ve vyšších částech zcela převažují silně kyselé kambizemě a podzoly. V nivě Bečvy v oblasti břehových valů převažují typické fluvizemě na bezkarbonátových sedimentech, při níže položených okrajích nivy převažují glejové fluvizemě. Naprostá většina půd, kromě kambizemí na kulmu, je jílovitá, těžká, často s hydromorfním režimem. Dále se zde vyskytují půdy, jejichž vlastnosti člověk úplně změnil nebo které uměle vytvořil – tzv. antropogenní půdy, nacházející se v oblastech souvislé i rozptýlené zástavby nebo rekultivovaných skládek. (Pavelka, Trezner 2001) V katastru Poličné je půdní pokryv málo pestrý. Nejvíce se vyskytuje půdní typ kambizem. V severní části území je to kambizem eutrofní, v jižní části se pak střídá kambizem luvická, dystrická a kyselá. Podél toku Bečvy se vyskytuje fluvizem arenická, v oblasti železniční a silniční spojky se vyskytuje fluvizem glejová.
23
6.3.1. Přehled BPEJ a převod na STG
62444 – hluboké až středně hluboké kambizemě, středně skeletovité, střední svah
62441 – hluboké fluvizemě bez skeletu, střední svah
62411 – hluboké fluvizemě bez skeletu, mírný svah až rovina
62031 – hluboké kambizemě, bez skeletu až slabě skeletovité, mírný svah
62454 – hluboké až středně hluboké kambizemě, středně skeletovité, střední svah
62451 – hluboké kambizemě, bez skeletu až slabě skeletovité, střední svah
64167 – hluboké až středně hluboké fluvizemě, slabě skeletovité, výrazný svah
64177 – hluboké až středně hluboké kambizemě, slabě skeletovité, výrazný svah
64168 – hluboké až mělké kambizemě, středně až silně skeletovité, výrazný svah
65500 – hluboké fluvizemě bez skeletu, rovina
65600 – hluboké fluvizemě bez skeletu, nepatrný sklon
Základní pětimístný kód BPEJ označuje (Löw et al. 1995):
1. pozice – klimatický region – 6 – mírně teplý (až teplý)
2. a 3. pozice – hlavní půdní jednotka (HPJ), definují půdní typ, druh a vodní režim a slouží k převodu na STG Tab. 4 Převod HPJ na STG HPJ
LVS
STG
20
3
3B3
24
3
3AB3
41
3
3B3
55
3
3BC-C(4)5a
56
3
3BC-C(4)5a
24
4. pozice – sklonitost a expozice, mohou ovlivňovat stanovení vegetačního stupně Tab. 5. Sklonitosti a expozice 0 Rovina až nepatrný sklon (0-3°), expozice všesměrná 1 Mírný svah (3-7°), expozice všesměrná 3 Mírný svah (3-7°), expozice převážně severní, VS možno zvýšit 4 Střední svah (7-12°), expozice převážně jižní, VS možno snížit 5 Střední svah (7-12°), expozice převážně severní, VS možno zvýšit 6 Výrazný svah (12-17°), expozice převážně jižní, VS možno snížit 7 Výrazný svah (12-17°), expozice převážně severní, VS možno zvýšit
5. pozice – skeletovitost a hloubka půd, mohou korigovat stanovení hydrické řady Tab. 6. Skeletovitost a hloubka půd 0 Půdy bez skeletu, hluboké 1
Půdy bez skeletu až slabě skeletovité, hluboké, vzácně i jenom středně hluboké
2 Půdy slabě skeletovité, hluboké 4 Půdy středně skeletovité, hluboké až středně hluboké 7 Půdy bez skeletu až slabě skeletovité, hluboké až středně hluboké 8
Půdy středně až silně skeletovité, hluboké až mělké – možnost hydrické řady omezené
6.4 Klimatické poměry Podnebí celého okresu Vsetín lze charakterizovat jako podnebí mírného pásu mírně kontinentální. Vzhledem k malému plošnému rozsahu okresu dominantní význam pro charakteristiku klimatu v jednotlivých místech okresu má nadmořská výška a terénní členitost. Území okresu spadá do dvou klimatických oblastí. Chladná oblast zabírá horské části okresu, jmenovitě Vizovické vrchy, Javorníky a Bílé Karpaty. Vsetínské vrchy, Moravskoslezské Beskydy, Veřovické vrchy a Hostýnské vrchy spadají spolu s dalšími oblastmi okresu (údolními, rovinnými) do mírně teplé oblasti. 25
Katastr Poličná spadá do klimatické oblasti mírné teplé MT 9. Průměrná roční teplota vzduchu se pohybuje od 8°C v přechodech do úvalu až do 4,5°C v nejvyšších polohách, průměrná lednová teplota je -3 až -4°C, průměrná teplota ve vegetačním období je v rozmezí 11 – 15°C. Vegetační období začíná v pahorkatině začátkem května, v horských částech v polovině května. Průměrný roční úhrn srážek je v nadmořské výšce 280 m kolem 650 mm, ve vrcholových polohách až 1100 mm, srážkový úhrn ve vegetačním období činí 400 – 450 mm a v zimním období 250 – 300 mm. (Quitt 1975) Jelikož maximum srážek spadne v letních měsících a minimum v zimě, můžeme celému okresu přiřadit trv. středoevropský typ ročního chodu srážek. Území je nadprůměrně zavlažováno, ale podle frekvence výskytu srážek není území nadměrně děštivé. (Pavelka, Trezner 2001) Počet letních dnů je 40 – 50, dnů s průměrnou teplotou 10°C a více je 140 – 150, mrazových dnů je 110 – 130, počet dnů ledových činí 30 – 40. (Quitt 1975) Tab. 7. Průměrné měsíční teploty ze stanice Valašské Meziříčí – Krásno nad Bečvou (302 m. n. m.) za období 1901 – 1950 (Zítek 1961) Měsíc I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. Teplota (°C) -3,0 -1,6 3,0
7,9
13,0 15,8 17,6 16,8 13,4 8,6 3,4
-0,4
Tab. 8. Průměrné měsíční úhrny srážek ze stanice Valašské Meziříčí – Krásno nad Bečvou (302 m n. m.) za období 1901 – 1950 (Zítek 1961) Měsíc I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. Srážky (mm) 39
34
43
57
77
90
107
101
69
63
55
45
6.5 Hydrologické poměry Povodí území okresu náleží úmoří Černého moře. Vody v okrese jsou odváděny řekou Bečvou do řeky Moravy, která se vlévá do Dunaje a ten do Černého moře. Severní hranice okresu je současně hlavní evropskou rozvodnicí mezi Černým a Baltským mořem. Východní hranice okresu je rozvodnicí mezi povodím Vsetínské a Rožnovské Bečvy a řeky Váhu. Celková plocha vodních ploch (toků, jezer a nádrží) činí kolem 440 ha. Povodí Bečvy je největším levostranným přítokem řeky Moravy. Bečva je dlouhá 120, 2 km s plochou povodí 1627 km 2 a průměrným ročním průtokem
26
na soutoku s Moravou 18 m3.s-1. V okrese Vsetín dosahuje tok Bečvy celkové délky 70 km. Řeka Bečva vzniká soutokem mohutnější Vsetínské Bečvy a Rožnovské Bečvy v katastru Valašské Meziříčí. Vsetínská Bečva pramení na svazích Trojačky v nadmořské výšce asi 880 m, má plochu povodí 734,4 km2, délka toku je 58,4 km a průměrný průtok v ústí 9,21 m3.s-1. Rožnovská Bečva pramení na severních svazích Vysoké v nadmořské výšce asi 1000 m, má plochu povodí 254,3 km 2, délka toku 37,6 km, průměrný průtok 3,91 m3.s-1. Vsetínská i Rožnovská Bečva jsou toky velmi vodné s nejvyšší úrovní vodní hladiny v měsíci dubnu a někdy i březnu, nejnižší v září. (Pavelka, Trezner 2001) Až po soutok Vsetínské a Rožnovské Bečvy je povodí vyhlášeno jako chráněná oblast přirozené akumulace vod. Východní hranici katastru kopíruje Vsetínská Bečva a od soutoku pak dále Spojitá Bečva. Významným levostranným přítokem Bečvy protékajícím katastrem je řeka Loučka s plochou povodí 33 km 2, délkou toku 12,8 km a průměrným průtokem 0,30 m3.s-1. Na území se pak dále vyskytuje mnoho drobných toků, které ve většině případů z katastru odvádí právě Loučka.
27
7 HISTORIE 7.1 Historie obce O vzniku Poličné není o přesném roku založení žádná zpráva, ale z okolností lez soudit, že byla založena jako sousední obec Branky nedlouho před rokem 1270. První písemná zmínka o osídlení Poličné se nachází v roce 1310. Ves tehdy nesla po svém původním zakladateli jméno Arnoltovice a stejně se jmenovala i tvrz, která stávala při úpatí Junákova na tzv. Němčíkově kopci. Tvrz Arnoltovice, postavená z kamenného zdiva, byla potom až do poloviny 15. století sídlem majitele nevelkého biskupského léna, k němuž patřilo také město Meziříčí a okolní vsi. Tvrz zanikla za válek v polovině 15. století a sídlo panství bylo pak přeneseno do Meziříčí. Název Poličná se objevuje poprvé roku 1391. Roku 1516 bylo v Poličné 27 usedlostí, bylo zde fojtství a mlýn a ves byla stejně velká jako tehdejší městečko Rožnov. V obecní pečeti z 18. století je vyobrazena radlice a otka, z níž vyrůstá ratolest, což snad upomíná na pověst o knížeti Přemyslovi, z jehož otky vetknuté do země prý vyrostl mohutný lískový keř. Roku 1804 zde bylo zavedeno první vyučování po domech, avšak první škola byla postavena až v roce 1831 na náklady obce. Roku 1832 byla nade vsí postavena hájovna, dnes zvaná Revír a téhož roku meziříčský střelecký spolek zřídil při soutoku Bečvy střelnici, která je v provozu dosud. Roku 1835 bylo v Poličné, ležící na obchodní cestě do Kroměříže, 144 domů. Žilo zde 898 obyvatel, kteří chovali 54 koní, 95 krav, 18 volů a 15 ovcí. V části obce zvané Kotlina, kde býval kdysi obrázek P. Marie, byla roku 1895 postavena kaple P. Marie a na jejím místě pak roku 1940 nová kaple podle návrhu architekta Josefa Místeckého, který si v Poličné postavil své rodinné sídlo. Na východním konci Poličné se nachází kamenný kříž z roku 1775 a na západní straně socha P. Marie. Při okraji obce se nachází pomník obětí obou světových válek a u mostu přes Bečvu pomník popravených partyzánů. Obyvatelé Poličné se živili především zemědělstvím. V 19. století se zde rozšířila výroba kamenných brousků a dlaždic. Roku 1924 zde byla parní pila a elektrárna, 2 hostince, kolář, 2 kováři, 2 krejčí, malíř, obchod s dřevem, 2 obchody se smíšených zbožím, 2 obuvníci, štětkař a výroba cementového zboží. Významnými rodáky z obce Poličná jsou například hudební skladatel, dirigent a režisér Václav Kašlík (1917 – 1989) a úzký vztah k této obci měli i jeho sourozenci 28
vlastivědný pracovník Miloš Kašlík (1894 – 1974) a hudebník Hynek Kašlík (1914 – 1980). Poličná, v níž dnes žije 1700 obyvatel, byla samostatnou obcí do roku 1976, kdy byla připojena k Valašskému Meziříčí.
7.2 Land use Termín land use v sobě zahrnuje dvě základní složky – biofyzikální a socioekonomickou. Ladn use je pojem dynamický, stejně jakou jsou v čase a prostoru proměnlivé jednotlivé atributy krajiny. Zahrnuje jak formu analýzy aktuálního či historického stavu, tak hodnocení krajiny z hlediska vhodnosti pro jednotlivé způsoby využívání (potenciálního stavu). Hodnocení vhodnosti území pro určitý způsob využívání není chápáno jako striktní předpis pro rozhodování uživatelů, ale především ve smyslu jedné z etap krajinného plánování. V tab. č. 9. je uvedeno historické a současné využívání krajiny v obci Poličná. Z porovnání vyplývá, že v 19. století zcela převažovala zemědělská půda, která byla hlavním zdrojem obživy obyvatelstva celé obce. Hlavní část tvořila orná půda pro pěstování zemědělských plodin, dále pak pastviny pro chov dobytka. Lesy se v převážné míře stejně jako dnes nacházely pouze v jižní části katastrálního území, pomístně pak při severní, severo-západní a severo-východní hranici katastru. Obyvatelstvo se postupem času soustřeďovalo blíže k pomyslnému centru obce, a proto se ve vyšších nadmořských výškách uvolňovaly plochy pro výsadbu lesů. Ve 20. století s demografickým vývojem, výrazně klesl podíl luk a pastvin. Tyto plochy posloužily pro výstavbu nových obydlí a také k výsadbě lesů. V současné době z území zcela vymizely pastviny. Snížil se také podíl orné půdy, jelikož zemědělství již přestalo být hlavním zdrojem obživy. Drobná pole tedy ležela ladem a postupem času se přeměnila na louky. Budováním obce také vzrostly ostatní plochy, do kterých zařazujeme účelové komunikace, železnici, obecní plochy, veřejnou zeleň nebo také plochy určené k rekreaci.
29
Tab. 9. Zastoupení druhů pozemků 1845* (ha)
1948* (ha)
2011** (ha)
orná půda
558,35
549,96
387,854
louky
72,75
41,28
137,32
sady a zahrady
24,45
16,24
12,89
pastviny
215,75
58,43
-
Celkem zemědělská půda
871,3
665,91
538,064
lesy
186,80
353,54
401,524
zastavěné plochy
4,46
37,63
79,78
neplodná půda
0,79
-
20,79
řeky a potoky
18,53
ostatní plochy (silnice, dráha, zeleň, sport. a rekr. pl.)
24,14
Celkem
1106,02
10,05 49,19
1106,27
56,212 1106,42
Zdroj: * http://archivnimapy.cuzk.cz/cio/data/ciom/_cio_vp/m2453-1VP_025 ** http://195.245.249.155/Dokument.aspx? PRARESKOD=631&AKCE=META:SESTAVA:MDR002_XSLT:WEBCUZK_ID:725455
30
8 POTENCIÁLNÍ STAV BIOCENÓZ Na řešeném území bylo celkem vymezeno 10 skupin typů geobiocénů. Jejich přehled spolu s názvem, fomulí, výměrou a lesním typem je uveden v tabulce č. 10. STG byly v terénu určeny stanovištním průzkumem pomocí identifikačních druhů a konfigurací terénu a následně pak porovnány pomocí převodu ze souboru lesních typů (ÚHUL 2009). Při převodu nelesních půd byly použity bonitně půdní ekologické jednotky (BPEJ). Nadmořská výška v katastru Poličné se pohybuje v rozmezí 292 – 578 m. Do tohoto výškového rozpětí můžeme zařadit jak 3. (dubobukový) tak 4. (bukový) lesní vegetační stupeň. Těmto vegetačním stupňům odpovídá i mírně teplá klimatická oblast, která se na území nachází. 3. LVS byl vymezen převážně na plošinách, bázích svahů a v říčních nivách. 4. LVS se nachází v členitějším terénu. Převažujícím půdním typem jsou na většině území kambizemě, v říčních nivách naopak hlinité fluvizemě. Z trofických řad se na území nejvíce vyskytuje řada B (mezotrofní – středně bohatá živinami).
Dále
se
pak
vyskytuje
meziřada
AB
(oligotrofně
mezotrofní),
BC (mezotrofně nitrofilní) a řada C (eutrofně nitrofilní). Z hydrických řad zcela dominuje řada normální, pouze v říčních a potočních nivách se vyskytuje řada zamokřená až mokrá ovlivněná proudící vodou. Tab. 10. Charakteristiky jednotlivých STG jsou popsány podle Bučka a Laciny (1999). Latinský název
Český název
Formule
Plocha v ha
SLT
HPJ
Querci - fageta
Dubové bučiny
3 AB 3
281,8
-
24
34,9
3S
-
Fageta paupera inferiora
Holé bučiny nižšího 3 AB-B(BC) 3 stupně
Querci – fageta typica
Typické dubové bučiny
3B3
133,5
3B
20, 41, 55
Querci – fageta aceris
Favorové dubové bučiny
3 BC 3
87,3
3D, 3F
-
Fraxini – alneta inferiora
Jasanové olšiny nižšího stupně
3 BC-C (4)5a
134,4
3L
55, 56
Fraxini – alneta aceris inferiora
Javorové jasanové olšiny nižšího stupně
3 BC 4 (5a)
44,7
3U
-
31
Tili - acereta
Lipové javořiny
3C3
14,8
3J
-
Fageta - typica
Typické bučiny
4B3
355,8
4B, 4D,4H
-
Fageta - aceris
Bučiny s javorem
4 BC 3
14,9
4D, 4F
-
Fraxini – alneta aceris superiora
Javorové jasanové olšiny vyššího stupně
4 BC 4 (5a)
4,3
3U
-
8.1 Querci – fageta dubové bučiny QF 3 AB 3 Charakteristika ekotopu: Vypuklé části mírných až středních svahů a oblé hřbety v pahorkatinách a nižších vrchovinách, v rozmezí nadmořských výšek 300 – 600 m. Převládajícím půdním typem jsou oligotrofní kambizemě, obvykle středně hluboké, zrnitostně lehčí, středně kyselé minerálně slaběji zásobené, ve vegetačním období prosýchavé. Klimaticky se jedná o mírně teplé oblasti MT 7, 9, 10, 11. Přírodní stav: V druhově chudém dřevinném patře dominují buk lesní (Fagus sylvatica) a dub zimní (Quercus petraea), nepravidelnou příměs tvoří habr obecný (Carpinus betulus), méně často jednotlivě i další dřeviny – jedle bělokorá (Abies alba), lípa srdčitá (Tilia cordata). Keře se obvykle nevyskytují. Synusie podrostu je také druhově chudá. Převažují acidofilní oligomezotrofy, z nichž dominuje bika hajní (Luzula luzuloides). Z trav se vyskytuje metlička křivolaká (Deschampsia flexuosa), třtina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea), vtroušeně i mezotrofní lipnice hajní (Poa nemoralis). Z bylin jsou nejčastější sasanka hajní (Anemone nemorosa), konvalinka vonná (Convallaria majalis), jestřábníky (Hieracium murorum, Hieracium sabaudum), pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium), rozrazil lékažský (Veronica officinalis). Nepravidelně se vyskytují brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus), ostřice kulkonosná (Carex pilulifera), šťavel kyselý (Oxalis acetosella),
32
věsenka nachová (Prenanthes purpurea), černýš luční (Melampyrum pratense). Aktuální stav: Plochy spadající do tohoto STG jsou využávány zemědělsky, jako orná půda, na SZ se nacházejí louky s chudšími společenstvy svazu Arrhenatherion.
8.2 Fageta paupera inferiora holé bučiny nižšího stupně Fp inf 3 AB-B (BC) 3 Charakteristika ekotopu: Pravidelné strmé svahy v členitých pahorkatinách a vrchovinách v rozmezí nadmořských výšek 230 až 500 m, téměř vždy na stinných expozicích. Geologické podloží je rozmanité, s výjimkou minerálně nejchudších a nejkyselejších hornin. Půdní prostředí tvoří středně hluboké, minerálně středně zásobené kambizemě, na překryvech sprašových hlín a svahovinách též luvizemě. Klimaticky se jedná o mírně teplé oblasti, především MT 9 a MT 11. Přírodní stav: V dřevinném patře zcela dominuje buk lesní (Fagus sylvatica), který zde vytváří přirozené monocenózy. Zcela ojediněle jsou přimíseny další dřeviny, nejčastěji dub zimní (Quercus petraea) a habr obecný (Carpinus betulus). Charakteristickým rysem holých bučin je velmi nízká pokryvnost synusie podrostu. Vyšší bývá pouze v časném jarním období před olistěním stomového patra, které později svými korunami zastiňuje podrost. V tomto období se může vyskytovat kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), hrachor jarní (Lathyrus vernus) a sasanka hajní (Anemone nemorosa). V chudších typech meziřady AB se nejčastěji vyskytuje bika hajní (Luzula luzuloides). V typech trofické řady B ojediněle rostou lipnice hajní (Poa nemoralis), ostřice prstnatá (Carex digitata), mařinka vonná (Galium odoratum), kapraď samec (Dryopteris filixmas), v jarním období je nápadný lýkovec jedovatý (Daphne mezereum). V typech
33
na přechodu k trofické meziřadě BC se vyskytují bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), v jarním aspektu je hojná kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos). Aktuální stav: Porosty na strmých svazích kolem potoka Úlehla v jižní části katastru. Vyskytuje se zde lesní typ svěží bučina, avšak v aktuálním stavu převládají porosty se změněnou dřevinnou skladbou, především se jedná o smrkové monokultury, pomístně se vyskytují bukové výstavky.
8.3 Querci – fageta typica typické dubové bučiny QFt 3B3 Charakteristika ekotopu: Plošiny, mírné až střední svahy pahorkatin a vrchovin. Výskyt v nadmořských výškách 300 – 500 m, na slunných expozicích mohou vystupovat až k 600 m. Geologické podloží je tvořeno mírně kyselými až neutrálními horninami často s překryvy svahovin a polygenetických hlín, místy i sprašových hlín. Klimatické mírné teplé oblasti MT 9, MT 10, MT 11, pohohy bez významných mezoklimatických odchylek. Půdy písčitohlinité až hlinité, minerálně středně zásobené, mírně kyselé, středně hluboké až hluboké, mírně až středně skeletovité, s vyrovnaným vlhkostním režimem, v letním období někdy ve svrchní části mírně prosýchavé. Převládajícím půdním typem jsou kambizemě, luvizemě a vzácněji i hnědozemě. Přírodní stav: V synusii dřevin převažuje buk lesní (Fagus sylvatica). Nejméně jako ojedinělá příměs se vždy vyskytuje v hlavní úrovni dub zimní (Quercus petraea). Zastoupení dalších dřevin je nízké. V podúrovní je někdy hojnější habr obecný (Carpinus betulus), do hlavní úrovně mohou jednotlivě zasahovat lípy (Tilia cordata, T. Platyphyllos) a javory (Acer platanoides, A. Pseudoplatanus). Na hranici s biocenózami
34
4. vegetačního stupně se místy uplatňovala i jedle bělokorá (Abies alba). Keřové patro nebývá vyvinuto, ve stádiu zralosti se častěji uplatňuje pouze zimolez pýřitý (Lonicera xylosteum) a lýkovec jedovatý (Daphne mezereum). Synusie podrostu je tvořena výhradně mezotrofními druhy trávovitého rázu. Dominanty tvoří ostřice chlupatá (Carex pilosa), strdivka jednokvětá (Melica uniflora). Pravidelně se vyskytují lipnice hajní (Poa nemoralis), strdivka nicí (Melica nutans), válečka lesní (Brachypodium sylvaticum), bika hajní (Luzula luzuloides), ostřice prstnatá (Carex digitata). Druhovou kombinaci dotvářejí byliny jako jsou mařinka vonná (Galium odoratum), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera) a ptačinec velkokvětý (Stelllaria holostea). Pravidelně se vyskytují violka lesní (Viola reichenbachiana), lecha jarní (Lathyrus vernus), samorostlík klasnatý (Actaea spicata), rozrazil rezekvítek (Veronica chamaedrys), konvalinka vonná (Convallaria majalis), kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum), sasanka hajní (Anemone nemorosa), mléčka zední (Mycelis muralis). Obvykle se vyskytují i některé heminitrofilní druhy, jako je bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), kopytník evropský (Asarum europaeum), pitulník žlutý (Galeobdolon luteum). Aktuální stav: Toto STG má na území zastoupení pouze jižně od centra, především na segmentech s ornou půdou, intenzivními loukami a lesy. Na většině území bylo vylišeno na základě BPEJ, část ze SLT. Středně strmé svahy severní expozice a plošiny. Louky
jsou
nepravidelně
koseny,
druhově
chudší.
Druhová
skladba
lesů
se od přírodního stavu liší, většinou převažují porosty smrku ztepilého (Picea Abies), místy se vyskytuje borovice lesní (Pinus sylvestris) a modřín opadavý (Larix decidua). Od dubových bučin se odlišují nepřítomností stenoekních acidofytů a od typických bučin přítomností dubu zimního ve stromovém patře a menším zastoupením submontanních druhů v synusii podrostu.
35
8.4 Querci – fageta aceris javorové dubové bučiny Qfac 3 BC 3 Charakteristika ekotopu: V reliéfu členitých pahorkatin a nižších vrchovin v nadmořských výškách 300 – 500 (600) m je tato skupina vázána na půdy obohacené humusem, vyskytující se především ve vydutých částech svahů, na jejich bázích a na zahliněných sutích. Geologické podloží může být velmi rozmanité, převládají živnější horniny krystalinika a karpatského flyše s překryvy svahovin. Půdy jsou středně hluboké až hluboké, minerálně dobře zásobené, šterkovité až kamenité, dobře provzdušněné, s vyrovnaným vlhkostním režimem. Z půdních typů převládají eutrofní kambizemě typické a kambizemě rankrové. Klimatické mírně teplé oblasti MT 9, MT 10, MT 11. Přírodní stav: Hlavní dřeviny buk lesní (Fagus sylvatica) a dub zimní (Quercus petraea). K těmto dřevinám se přidružují habr obecný (Carpinus betulus), javory (Acer platanoides, Acer pseudoplatanus), lípy (Tilia cordata, Tilia platyphyllos), místy i jilmy (Ulmus minor, Ulmus glabra), nepravidelně jedle bělokorá (Abies alba), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a třešeň ptačí (Cerasus avium). Z keřů pak srstka angrešt (Glossularia uva-crispa), zimolez pýřitý (Lonicera xylosteum), bez černý (Sambucus nigra) a lýkovec jedovatý (Daphne mezereum). Synusie podrostu je tvořena kombinací mezotrofních a heminitrofilních druhů. K dominantám patří strdivka jednokvětá (Melica uniflora), ostřice chlupatá (Carex pilosa), mařinka vonná (Galium odoratum), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), hrachor jarní (Lathyrus vernus), kakost smrdutý (Geranium robertianum), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), plicník lékařský (Pulmonaria officinalis), kopytník evropský (Asarum europaeum), netýkavka nedůtklivá (Impatiens noli-tangere), ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), kapraď samec (Dryopteris filix-mas).
36
Aktuální stav: STG tvořeno lesními porosty na suťovitých zahliněných svazích s jižní a východní expozicí. Na svazích východní expozice se zachovaly porosty s přírodě blízkou, až přirozenou dřevinnou vegetací kde jsou hlavními dřevinami dub zimní (Quercus petraea) a v menší míře se vyskytující buk lesní (Fagus sylvatica). Tyto dřeviny doplňují javory, lípy a jasan. V podrostu nalezneme více heminitrofilních druhů než v dubových bučinách. Na lokalitě s jižní expozicí se nachází menší porost, v němž převažují javory s lípou, pomístně se zde vyskytuje habr. Kolem porostu se nachází polokulturní louka na kterou postupně pronikají ruderální druhy z přilehlých polí.
8.5 Fraxini – alneta inferiora jasanové olšiny nižšího stupně FrAl inf 3 BC-C (4)5a Charakteristika ekotopu: Užší údolní nivy středních toků řek, potoční nivy a prameniště v pahorkatinách a vrchovinách obvykle do nadmořských výšek 300 až 350 m, v teplých a mírně teplých klimatických oblastech T 2, MT 10, 11. Mezoklimaticky se jedná o chladnější polohy s častým výskytem mlh a pozdních i raných mrazů (inverzní polohy). Podloží tvořeno štěrkopísky, které bývají překryty různě mocnou vrstvou písčitohlinitých až hlinitých nivních sedimentů. Dochází ke střídání vrstev s různou zrnitostí, které se ukládají při povodních. Převládajícím půdním typem jsou fluvizemě typické a glejové, u pramenišť převládá humózní glej. Půdy jsou minerálně velmi dobře zásobené, propustné a při poklesu vody dobře provzdušněné. Přírodní stav: Stromové patro tvoří olše lepkavá (Alnus glutinosa) a jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), přimíseny jsou vrby (Salix fragilis, S. alba a jejich kříženci), vzácněji i topoly (Populus nigra, Populus tremula). V podúrovni často roste střemcha hroznovitá (Padus avium). Především v inverzních polohách s trvaleji vyšší vzdušnou vlhkostí
37
se může přirozeně ojediněle vyskytovat i tzv. nížinný smrk (Picea abies). V keřovém patře zde rostou vrby (Salix caprea, na březích S. purpurea, S. triandra, S. viminalis), hojně se vyskytuje bez černý (Sambucus nigra), brslen evropský (Euonymus europaea), krušina olšová (Frangula alnus) a kalina obecná (Viburnum opulus). V synusii podrostu se mísí druhy mokřadní a vlhkomilné s druhy mezofilními, k dominantám patří druhy s nitrofilní tendencí. V jarním aspektu nalezneme orsej jarní (Ficaria verna), sasanky (Anemone nemorosa, A. ranunculoides), mokrýš střídavolistý (Chrysosplenium alternifolium), blatouch bahenní (Caltha palustris), křivatec žlutý (Gagea lutea), plicník lékařský (Pulmonaria officinalis), prvosenka vyšší (Primula elatior). V letním aspektu dominuje bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), tužebník jilmový (Filipendula ulmaria), skřípina lesní (Scirpus sylvaticus), metlice trsnatá (Deschapsia caespitosa), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica). Dále se vyskytují devětsil lékařský (Petasites hybridus), ostřice lesní (Carex sylvatica), kostřava obrovská (Festuca gigantea), válečka lesní (Brachypodium sylvaticum), kuklík městský (Geum urbanum), netýkavka nedůtklivá (Impatiens noli-tangere). Aktuální stav: Hlavní kostru tohoto STG tvoří niva potoku Loučka, do které spadají přilehlé louky, část polí, ale především zastavěná oblast. Před zastavěnou oblastí tento tok přírodně meandruje a má vyvinutý přírodě blízký břehový porost (olše, vrby, lípy, jasany, javory, topoly), jakmile se však dostává do intravilánu, břehový porost se ztrácí a podrost je silně ruderalizován. Na S a SV se napojuje niva řeky Bečvy. Doprovodná zeleň v údolí Bečvy je tvořená převážně topolovými porosty.
38
8.6 Fraxini – alneta aceris inferiora et superiora javorové jasanové olšiny nižšího a vyššího stupně FrAlac inf, FrAlac sup 3 BC 4 (5a), 4 BC 4 (5a) Charakteristika ekotopu: Mírně vyvýšené části užších říčních a potočních niv v pahorkatinách, vrchovinách a nižších částech hornatin. Nadmořská výška 250 – 350 m (FrAlac inf) a 350 – 600 m (FrAlas sup). Části nivy nejrůznější geneze – nízké terasy, rozplavené náplavové kužele a podsvahová deluvia, patří sem i části niv, kde antropogenní vlivy způsobují vysušení. Řadíme zde i úzká dna úžlabin s přilehlými bázemi svahů v pramenných částech potoků, ovlivňovaná okysličenou tekoucí vodou. Půdy jsou vždy dobře prohumózněné, provzdušněné, hladina podzemní vody je obvykle hlouběji než 1 až 1,5 m, záplavy jsou jen výjimečné a krátkodobé. Půdním typem jsou obvykle zrnitostně lehčí fluvizemě, ve spodinách štěrkovité. Přírodní stav: Stromové patro je druhově velmi pestré. Základní druhovou kombinaci tvoří olše lepkavá (Alnus glutinosa), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a javor klen (Acer pseudoplatanus), místy i lípa srdčitá (Tilia cordata). V javorových jasanových olšinách n. st. přistupují javor babyka (Acer campestre), javor mleč (Acer platanoides) a habr obecný (Carpinus betulus). Ve vyšším stupní se může vyskytovat olše šedá (Alnus incana), z keřů zimolez černý (Lonicera nigra). Dále se v nižším i vyšším stupni vyskytují jilm horský (Ulmus glabra), střemcha hroznovitá (Padus avium), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), vrba křehká (Salix fragilis), ojediněle i dub letní (Quercus robur), buk lesní (Fagus sylvatica), smrk ztepilý (Picea abies) a v úžlabinách i jedle bělokorá (Abies alba). Z keřů se nejčastěji vyskytují bezy (Sambucus nigra, S. racemosa), zimolez pýřitý (Lonicera xylosteum), kalina obecná (Viburnum opulus). Dřevinné patro bývá ovlivněno druhovým složením okolních porostů. Bylinné patro je druhově rozmanité. Nejčastěji se vyskytuje válečka lesní (Brachypodium sylvaticum), ostřice lesní (Carex sylvatica), kostřava obrovská (Festuca
39
gigantea), pšeníčko rozkladité (Milium effusum), z bylin dominuje bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), sasanka hajní (Anemone nemorosa), dále se vyskytují kopytník evropský (Asarum europaeum), bažanka vytrvalá (Mercurialis perenis), kostival hlíznatý (Symphytum tuberosum), ptačince (Stellaria holostea, S. nemorum), pitulník horský (Galeobdolon montanum), netýkavka nedůtklivá (Impatiens nolitangere), šťavel kyselý (Oxalis acetosella). Také se zde vyskytují kapraďorosty, nejčastěji papratka samičí (Athyrium filix-femina). Ve vyšším stupni pravidelně, v nižším stupni řídčeji jsou zastoupeny i některé submontanní druhy – např. Devětsil bílý (Petasites album), prvosenka vyšší (Primula elatior), knotovka červená (Melandrium album). Z mokřadních druhů jsou nejčastější blatouch bahenní (Caltha palustris), mokrýš střídavolistý (Chrysosplenium alternifolium). Aktuální stav: Segmenty javorových jasanových olšin nižšího a vyššího stupně se na území odlišují pouze na základě nadmořské výšky. Jedná se o úzké potoční nivy bezejmených říček, které téměř všechny ústí do nivy potoku Loučka, dva potoky do nivy Bečvy. V jižní části území se nachází menší tok, který zde pramení a odtéká do vedlejšíha katastru obce Jarcová. Na severozápadě se vyskytují pramenné ramena potoku Pastevník, který teče po hranici katastru směrem do obce Lhota u Choryně. Pobřežní společenstva jsou přirozeného druhového složení.
8.7 Tili - acereta lipové javořiny TAc 3C3 Charakteristika ekotopu: Zahliněné kamenité až balvanité sutě na strmých svazích často se skalnatými hřbety v členitých pahorkatinách a vrchovinách, zejména na svazích hlubokých říčních zářezů, v nadmořských výškách 300 – 600 m. Skalní podloží tvoří nejčastěji živnější silikátové horniny. Půdy jsou středně hluboké až hluboké, silně skeletovité, dobře
40
provzdušněné, silně humózní, obohacené dusíkem. Mírně teplé klimatické oblasti, především MT 10 a MT 11. Přírodní stav: Ve stromovém patře se v různém poměru vyskytují javor klen (Acer pseudoplatanus), javor mleč (Acer platanoides), zasahuje sem i místy i javor babyka (Acer campestre), lípy (Tilia cordata, Tilia platyphylos), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), habr obecný (Carpinus betulus), dub zimní (Quercus petraea), buk lesní (Fagus sylvatica) a jilmy (Ulmus minor, Ulmus scabra). Z keřů se nejčastěji vyskytují bez černý (Sambucus nigra), zimolez pýřitý (Lonicera xylosteum). V bylinném patře převládají nitrofilní a heminitrofilní druhy. Jarní aspekt je tvořen dymnivkami (Coridalis intermedia, Coridalis cava, Coridalis solida), kyčelnicí devítilistou (Dentaria enneaphyllos), křivatcem žlutým (Gagea lutea), sasankou pryskyřníkovitou (Anemone ranunculoides). K dominantním druhům také patří bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), česnáček lékařský (Alliaria petiolata), vlaštovičník větší (Chelidonium majus), kakost smrdutý (Geranium robertianum), hluchavka skvrnitá (Lamium maculatum), ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea), kopytník evropský (Asarum europaeum). Z kapraďorostů je nejhojnější kapraď samec (Dryopteris filix-mas), z trav zase strdivka jednokvětá (Melica uniflora). Aktuální stav: Biocenóza byla vylišena pouze na jednom místě a to u JV hranice na východně exponovaném svahu a v úzkém dnu malého potoka, který se nachází zhruba uprostřed tohoto svahu. Celý svah je suťovitého charakteru, tvořený kameny až balvany. Porost na svahu je tvořen smíšeným lesem s přirozenou dřevinnou skladbou. Převažují zde habry a lípy, doplněné javory, pomístně se vyskytuje jilm. V dolní části pod svahem je ve větší míře zastoupen bez černý a místy lze nalézt i dub zimní. V horní části přilehlého potoka došlo umělým zalesňováním okolních porostů ke změně dřevinné skladby. V úzkém zářezu a na bázích svahů se ještě zachovala přirozená dřevinná skladba.
41
8.8 Fageta typica typické bučiny Ft 4B3 Charakteristika ekotopu: Plošiny, mírné až střední svahy ve vyšších pahorkatinách a vrchovinách v nadmořských výškách 400 – 650 m. Geologické podloží tvoří středně bohaté až bohaté silikátové horniny. Z půdních typů se uplatňují především mezotrofní až eutrofní kambizemě typické a kambizemě luvizemní. Půdy jsou hluboké, písčitohlinité až hlinité, dobře provzdušněné, čerstvě vlhké, mírně skeletovité, minerálně dobře zásobené a mírně kyselé. Přírodní stav: V dřevinném patře dominuje buk lesní (Fagus sylvatica), obvykle s příměsí jedle bělokoré (Abies alba). Jednotlivou příměs mohou tvořit javory (Acer pseudoplatanus, Acer platanoides), lípy (Tilia cordata, Tilia platyphyllos), jilm horský (Ulmus scabra). Z keřů zde nejčastěji rostou zimolez pýřitý (Lonicera xylosteum) a lýkovec jedovatý (Daphne mezereum). Synusie podrostu se vyznačuje vysokou pokryvností. K charakteristickým dominantám patří mařinka vonná (Galium odoratum), starček Fuchsův (Senecio fuchsii), netýkavka nedůtklivá (Impatiens noli- tangere), ostružníky (Rubus fruticosus agg., Rubus hirtus, Rubus idaeus), štavel kyselý (Oxalis acetosella), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), pšeníčko rozkladité (Milium effusum), strdivky (Melica nutans, Melica uniflora), ostřice prstnatá (Carex digitata), kapraď samec (Dryopteris filix-mas), vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia), samorostlík klasnatý (Actaea spicata), violka lesní (Viola reichenbachiana), rulík zlomocný (Atropa belladonna). Z heminitrofilních druhů nechybí bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), kopytník evropský (Asarum europaeum), kakost smrdutý (Geranium robertianum).
42
Aktuální stav: Rozsáhlé lesní komplexy, ve kterých byla změněná dřevinná skladba, zejména na jihozápadě. Na většině tohoto území převládají smrkové monokultury s příměsí modřínu, pomístně se vyskytuje i jedle. Na přechodech mezi jednotlivými věkovými stupni se občas zachoval buk, který zde plní funkci výstavku a na mnoha místech, kde byla v nedávné době provedena těžba smrkových monokultur, se vyskytuje přirozené zmlazení z těchto generačně starších buků. Na místech, kde se tyto výstavky nevyskytují, můžeme pozorovat, že se umělá obnova porostů již neskládá pouze ze smrků, ale je zde vidět snaha lesníků k přiblížení se přirozenému druhovému složení. Na jihovýchodě nalezneme polokulturní smíšené porosty, kde se sice stále objevuje smrk, ale více zde převládají lípy, javory a občas se vyskytuje i jilm horský. Jediným větším přírodně zachovalejším listnatým porostem je na SV kopec Junákov, tvořený habrem, bukem, klenem, místy jilmem a lípou. Na kulturních a polokulturních loukách se vyskytují mezofilní travinná společenstva ze svazu Arrhenatherion.
8.9 Fageta aceris bučiny s javorem Fac 4 BC 3 Charakteristika ekotopu: Kamenité části středních až strmých svahů a hřbetů ve vyšších pahorkatinách a vrchovinách v nadmořských výškách 350 – 650 m. V nižších polohách je výskyt vázán na báze svahů stinných expozic. Geologické podloží tvoří minerálně bohatší silikátové horniny, které bývá překryto kamenitými svahovinami. Výskyt je vázán na půdy obohacené humusem, středně hluboké až hluboké, minerálně dobře zásobené, mírně kyselé, štěrkovité až kamenité, dobře provzdušněné, trvale čerstvě vlhké. Převládajícím půdním typem jsou eutrofní kambizemě typické až kambizemě rankrové.
43
Přírodní stav: V dřevinném patře převládá buk lesní (Fagus sylvatica), příměs tvoří jedle bělokorá (Abies alba). Dále pak javory (Acer pseudoplatanus, Acer platanoides), lípy (Tilia cordata, Tilia platyphyllos), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a jilm horský (Ulmus glabra). V podúrovni se občas vyskytuje habr obecný (Carpinus betulus). Z keřů se ojediněle vyskytují bezy (Sambucus nigra, Sambucus racemosa), zimolez obecný (Lonicera xylosteum) a lýkovec jedovatý (Daphne mezereum). Synusie podrostu druhově bohatá. Dominanty tvoří bažanka vytrvalá (Mercurialis
perennis),
mařinka
vonná
(Galium
odoratum),
pitulník
horský
(Galeobdolon montanum), kopytník evropský (Asarum europaeum), ječmenka evropská (Hordelymus europaeus), pšeníčko rozkladité (Milium effusum), ostřice prstnatá (Carex digitata), zvonek koprivolistý (Campanula trachelium), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica),
samorostlík
klasnatý
(Actaea
spicata),
kakost
smrdutý
(Geranium
robertianum), vlaštovičník větší (Chelidonium majus), starček Fuchsův (Senecio fuchsii), řeřišnice nedůtklivá (Cardamine impatiens). V jarním aspektu hrachor jarní (Lathyrus vernus), plicník lékařský (Pulmonaria officinalis), jaterník podléška (Hepatica nobilis). Aktuální stav: STG se nachází na strmých svazích úzkých říčních zářezů v jižní části. Biocenózy kolem potoku Úlehla mají změněnou dřevinnou skladbu a to na smrkové monokultury s jednotlivě se vyskytující jedlí. V úzkém říčním zářezu sousedního toku se vyskytují javory klen a mleč, lípa, jasan a pomístně i smrk, který zde proniká z okolních smrkových monokultur. Od javorových dubových bučin se liší absencí dubu zimního a javoru babyky.
44
9 SOUČASNÝ STAV Krajina v dotčeném území je výsledkem dlouhodobého vývoje, při kterém byla původní společenstva postupně měněna a přizpůsobována potřebám člověka. Současnou krajinu celého katastru je možné charakterizovat jako rozmanitou. Byly zde vylišeny téměř všechny účelové typy krajinného prostoru. Převažují lesy a orná půda, podstatnou část území tvoří také louky a zahrady. Na území také nalezneme spoustu drobných vodních toků a říček. Při mapování aktuálního stavu krajiny byla použita metodika dle Vondruškové (1994), která má za cíl vytvořit systém, jež se užívá k hodnocení krajinného prostoru charakteristik rozdílů ve využívání a zároveň antropogenního zatížení jeho jednotlivých částí. Navrhuje tak logické rozčlenění krajiny s typizací a kódováním, aby byla kdykoliv umožněna následná podrobnější diferenciace mapovaných segmentů. Jednotlivým segmentům byl udělen stupeň ekologické stability, viz čísla v závorkách za kódem typu vegetace u níže uvedených popisů. Stupeň ekologické stability (SES) je číslo, které udává míru aktuální ekologické stability krajinných segmentů. Stupně nejnižší odpovídají největšímu antropickému ovlivnění, a proto mají pro ekologickou stabilitu krajiny minimální význam. Naopak stupně nejvyšší nám udávají vysokou ekologickou stabilitu, a proto jsou tyto segmenty zařazovány do územního systému ekologické stability.
9.1 Orná půda Při pomyslném rozdělení katastru železnicí se orná půda nachází z větší části na severní straně území. Je tvořena velkými bloky půdy, které jsou rozděleny říčními zářezy s vyvinutou vegetací nebo naopak místní komunikací. Jelikož se v této části nachází některá pole na svažitém terénu, májí proto vysoký erozní potenciál. Špatným obhospodařováním v kombinaci s nepříznivým počasím může docházet k poškození půdního profilu formou erozních rýh. Tyto skutečnosti však v terénu nebyly zjištěny, proto byly pole zařazeny do orné půdy základní. Jižně od železnice se nacházejí drobnější pole, jejichž výskyt je vázán na intravilán. Veškerá pole jsou intenzivně obhospodařována, ať už samotnými vlastníky nebo firmou AGROTECH PLUS spol. s.r.o., která sídlí na území bývalého zemědělského družstva v Poličné. Z hlediska 45
zemědělské výroby je území zařazeno do zemědělské výrobní oblasti bramborářské se subtypem bramborářsko-žitným. Pěstuje se zde především krmné žito, ječmen a řepka. Kromě pěstovaných kultur se zde vyskytují například svízel přítula (Galium aparine), mák vlčí (Papaver rhoeas), kokoška pastuší tobolka (Capsella bursapastoris), hluchavka nachová (Lamium purpureum), heřmánkovec nevonný (Matricaria inodora) nebo úhorník mnohodílný (Descurainia sophia). Kód účelového typu segmentu (SES): 11 (1) orná půda základní – jednoleté, víceleté kultury 12 (1) orná půda – drobná políčka, soukromá držba
9.2 Zaharady Zahrady se na území nacházejí většinou kolem zastavěného území. Drobné intenzivní zahrádky v blízkosti obydlí jsou využívány pro pěstování zeleniny nebo pouze jako rekreační plocha pro jejich majitele. Na východní hranici katastru u železnice se rozprostírá zahrádkářská kolonie. Na zahradách vzdálených od centra obce, zejména v jižní části území se kromě drobnějších políček vyskytují také ovocné stromy. Kód účelového typu segmentu (SES): 26 (3) zahrady maloplošné – izolované, v drobné držbě s doprovodnou střední resp. vysokou vegetací, zatravněné 27 (2) zahrady maloplošné – intenzivní drobná držba s menším zastoupením orné půdy 28 (1) zahrady a zahrádkářské kolonie maloplošné i velkoplošné – s převahou orné půdy
9.3 Sady Část sadů nalezneme v návaznosti na intravilán a část také v extravilánu. Jedná se především o staré vysokokmenné ovocné sady, kde převládají jabloně, švestky a třešně. Nejsou intenzivně obhospodařovány, a proto zarůstají vysokou trávou a dalšími náletovými dřevinami.
46
Kód účelového typu segmentu (SES): 32 (3) maloplošné sady – extenzivní, ostatní s významným podílem přirozeně rostoucích druhů bylinného patra, mírně degradované (přestárlé)
9.4 Louky Jedná se většinou o intenzivně využívané louky. Kulturní a polokulturní louky jsou pravidelně kosené, druhové zastoupení je chudé. V jižní části se nachází jedna přírodě blízká louka, je extenzivně využívaná, opět druhově chudá. V současné době převládá trend ve změně způsobu využití jednotlivých druhů pozemků. Proto se některé louky, které byly v minulosti intenzivně obhospodařovány, postupně přeměňují na lesní plochy, které jsou však mnohdy osázeny stanovištně nevhodnými dřevinami. Kód účelového typu segmentu (SES): 42.2 (3) přírodě blízké – extenzivní, druhově chudé louky 43 (3) polokulturní – většinou intenzivní s kosením, přísevem a doplňkovým hnojením, existence přirozeně rostoucích druhů 44 (2) kulturní – intenzivně využívané a hnojené, druhově chudé, bez obnovy nebo dočasné s obnovou
9.5 Lesy, lesní pláště a lemy Lesy zaujímají největší část území. Tvoří je z převážné části lesy hospodářské se smrkovými monokulturami, ke kterým je často přimíšen modřin, borovice nebo jedle. Nalezneme zde však i pozůstatky přírodě blízkých lesů, zejména na kopci Junákov v severovýchodní
části
území,
dále
pak
severozápadně
na
kopci Vystrkov
a na jihovýchodě na Bražiskách. Tyto porosty jsou tvořeny smíšenou druhovou skladbou s vyšším zastoupením listnáčů, jako jsou duby zimní, jasany, javory, lípy. V keřovém patře převládají bezy a synuzie podrostu má podstatně nízkou pokryvnost. Kód účelového typu segmentu (SES): 52 (5) přírodě blízké – vyspělé porosty uměle založené s významným podílem dřevin přirozené dřevinné skladby (více jak 60 %) a to i etážové porosty s odpovídající druhovou skladbou přirozeného podrostu 47
53 (4) polokulturní – nevyvinutá společenstva a smíšené porosty s pestrou druhovou skladbou a příměsí dřevin přirozené dřevinné skladby (30 – 60 %) 54 (3) kulturní – monokultury a směsi stanovištně nevhodných dřevin (SM v nižších polohách, bory na nevhodných stanovištích, topolové výsadby, porosty s příměsí introdukovaných dřevin, plochy lesních holin a nezajištěné porosty 58 (4) lesní pláště a lemy přírodě blízké – linie s převahou přirozených druhů dřevin, ojediněle ovlivněné, výskyt ruderálních druhů pomístně
9.6 Nevyužívaná půda (lada) Lada byla vymapována poblíž intravilánu, dále pak severně a jižně od kopce Junákov a poslední u zemědělského letiště mezi kopci Strážka a Vystrkov. Nevyužívaná půda poblíž intravilánu sloužila dříve jako pole, po ukončení hospodaření začla degradovat a zarůstat plevelnými druhy. Lada severně a jižně od Junákova jsou lada s dřevinami, částečně degradovaná, pronikají zde plevelné a rumištní druhy z okolních polí, postupně zarůstají náletem dřevin, převažuje bříza, olše, jasan. Malé území u letiště bylo vymapováno jako lado travinno-bylinné, degradované kde opět pronikají z okolních polí plevelné druhy. V současné době je neoficiálně využíváno jako parkoviště pro návštěvníky letiště. Kód účelového typu segmentu (SES): 61.4 (2) travinno-bylinná se zastoupením dřevin do 10 % - degradovaná s převahou rumištních a plevelných druhů. 62.3 (3) lada s dřevinami se zastoupením dřevin 10 – 50 % - přírodě blízká, částečně narušená s podílem kulturních, ruderálních či degradovaných dřevin, s podílem rumištních a plevelných druhů
9.7 Liniová společenstva Liniová společenstva se nachází převážně podél komunikací nebo na hranici orné půdy a jiné účelové vegetace. Většina je založena uměle s kulturními dřevinami, podrost je silně ruderalizován. Linie kolem cest jsou osázeny ovocnými dřevinami, třešněmi, jabloněmi, švestkami. Liniová společenstva na kopci Vystrkov jsou tvořena vzrostlým stromořadím z lip, kaštanů, dubů. 48
Kód účelového typu segmentu (SES): 72.3 (3) liniová společenstva s dřevinami se zastoupením dřevin 10 – 50 % polokulturní, částečně narušená s mírně až středně ruderalizovaným bylinným patrem, s podílem kulturních, ruderálních nebo degradovaných dřevin. 72.5 (2) liniová společenstva s dřevinami se zastoupením dřevin 10 – 50 % degradovaná s ruderalizovaným bylinným patrem, s kulturními degradovanými či ruderalizovanými dřevinami 73.3 (3) liniová společenstva s dřevinami se zastoupením dřevin více jak 50 % polokulturní, částečně narušená se zastoupením druhů přirozené skladby a podílem kulturních, degradovaných či ruderálních dřevin
9.8 Vodní toky Na území katastru Poličné se nachází řada menších vodních toků. K nejvýznamnějším patří potok Loučka, který protéká napříč katastrem ze západu na východ. Na východě se vlévá za soutokem Vsetínské a Rožnovské Bečvy do již spojené Bečvy. Potok Loučka nad zastavěnou částí Poličné pěkně meandruje a má dobře vyvinutý břehový porost. Tato část potoka je bez směrové a spádové úpravy, jakmile se však potok dostává do samotného intravilánu, můžeme zde pozorovat úpravu příčného profilu, opevnění svahů a dna a pobřežní společenstva postupně mizí. Jakmile se potok dostává ven z intravilánu, východně pod kopcem Junákov, opět se vyskytuje dobře vyvinutý břehový porost. Dalším významnamnou tokem je jihu potok Úlehlá. Pramení pod kopcem Píšková a tvoří ho 2 menší pramínky, které jsou od sebe vzdáleny přibližně 20 m. Horní část toku protéká převážně smrkovými porosty v úzkém zářežu, vyskytují se pouze bylinná pobřežní společenstva. V dolní části toku nalezneme i vyvinuté pobřežní dřevinné patro přirozeného složení. Tento potok ústí do potoku Loučka. Na severozápadě, souvisle s hranicí katastru nalezneme potok Pastevník, část jeho pravostranných ramen zasahují do katastru, potok je v této části přírodní s dobře vyvinutými pobřezními společenstvy. Tok dále pokračuje do sousedního katastru Lhota u Choryně. Důležitým tokem je také Vsetínská Bečva, která lemuje východní hranici katastru, na severu od soutoku s Rožnovskou Bečvou pak již spojená Bečva. Celý úsek má dílčí úpravy dna a břehů způsoby přírodě blízkými, má dobře vyvinuté pobřežní společenstva. Ostatní vodní toky na území jsou tvořeny bezejmennými drobnými 49
říčkami, které jsou přirozené nebo přírodě blízké, pouze s malými zásahy do příčného profilu. Kód účelového typu segmentu (SES): 111 (5) přírodní vodní toky – s přirozeným vývojem dna, břehů, s plně stablizovanými vodními a pobřežními společenstvy přirozeného druhového složení, bez směrové a spádové úpravy, slepá ramena řek 112 (4) přirozené vodní toky – s dílčími úpravami dna a břehů způsoby přírodě blízkými, s vyvinutými vodními a pobřezními společenstvy přirozeného druhového složení, i směrově a spádově upravené 113 (3) upravené vodní toky – směrová, spádová úprava, úprava příčného profilu (zemní koryto), mírně narušená vodní a pobřežní společenstva 114 (2) upravené vodní toky – směrová, spádová úprava, úprava příčného profilu s pomístným opevněním dna i svahů, silně narušená vodní a pobřežní společenstva
9.9 Sídla a objekty mimo intravilán Intravilán Poličné má typickou ulicovou zástavbu rodinných domů. V údolí pod kopcem Junákov se nachází menší sídliště. Zeleň v intravilánu představují předzahrádky a ozeleněné obecní plochy. Západním směrem od Valašského Meziříčí se na okraji katastru nachází čerpací stanice, jihozápadně od ní je bývalé zemědělské středisko, v kterém dnes sídlí různé druhy firem. Kód účelového typu segmentu (SES): 124 (2) jednotlivá osídlení a intravilán – se zastoupením vegetace 20 – 50 % 126 (1) intravilán – městská zástavba (sídliště, vilové čtvrtě, průmyslová zóna, centrum města, sportovní areály) 127 (0) zástavba – zemědělská střediska a jiná účelová zařízení (sklady hnojiv,
ČOV,
čerpací stanice, aj.)
9.10 Zpevněné plochy, skládky, komunikace Územím prochází silnice II. třídy č. 150 ve směru Valašské Meziříčí – Bystřice pod Hostýnem – Přerov a také železniční spojka Valašské Meziříčí – Kojetín. Další důležitou spojku tvoří silnice III. třídy a je vedena na sever od silnice II. třídy 50
do vedlejší obce Lhota u Choryně. Cestní síť doplňují zpevněné účelové cesty v intravilánu a nezpevněné účelové cesty v extravilánu. Do ostatních ploch bylo zařazeno zemědělské letiště se dvěma 500 m dlouhými travnatými drahami, kde se konává Mistrovství České republiky obřích akrobatických modelů letadel. Kód účelového typu segmentu (SES): 133 (1) účelové cesty – nezpevněné, bez vegetace nebo s minimálním podílem (travnatý střed) 134 (0) účelové cesty – zpevněné 135 (0) komunikace – místní, silnice II. a III. třídy 137 (0) železnice 140 (0) ostatní zpevněné plochy – parkoviště, polní letiště a jiné
51
10 BILANCE KOSTRY EKOLOGICKÉ STABILITY Ekologická stabilita je schopnost ekologického systému přetrvávat i za působení rušivého vlivu a reprodukovat své podstatné charakteristiky v podmínkách narušování zvenčí. Tato schopnost se projevuje buď minimální změnou za působení rušivého vlivu, anebo spontánním návratem do výchozího stavu, respektive na původní vývojovou trajektorii po případné změně. Protikladem ekologické stability je ekologická labilita (nestabilita) jako neschopnost ekologického systému přetrvávat působení „cizího“ vlivu zvenčí, anebo neschopnost vrátit se po případné změně k výchozímu stavu, tedy na původní vývojovou trajektorii. Ekologicky nestabilní systémy mají nedokonale vyvinuté autoregulační mechanismy a díky tomu jeví víceméně zřetelnou tendenci ke snížené odolnosti. Ekologická labilita je často přechodnou vlastností ekosystémů, protože může vést ke vzniku nového ekologického systému s obnovenou stabilitou, přiměřenou nové ekologické situaci. (Míchal 1994)
10.1 Koeficient ekologické stability Poměrové
číslo,
které
stanovuje
poměr
ploch
ekologicky
stabilních
a nestabilních se nazývá koeficient ekologické stability. Mezi stabilní prvky řadíme lesní půdu, vodní plochy a toky, trvalé travní porosty, pastviny, mokřady, sady a vinice, naopak mezi prvky nestabilní řadíme ornou půdu, antropogenizované plochy (např. zastavěné a ostatní plochy) a chmelnice. Metoda výpočtu kES je založena na jednoznačném a konečném zařazení krajinného prvku do skupiny stabilní nebo nestabilní a neumožňuje hodnocení konkrétního stavu těchto prvků.
52
Tab. 11. Klasifikace koeficientů ekologické stability Hodnota kES
Klasifikace
kES ≤ 0,10
Území s maximálním narušením přírodních struktur, základní ekologické funkce musí být intenzivně a trvale nahrazovány technickými zásahy
Území nadpůrměrně využívané, se zřetelným narušením přírodních struktur, 0,10 < kES ≤ 0,30 základní ekologické funkce musí být soustavně nahrazovány techniskými zásahy Území intenzivně využívané, zejména zemědělskou velkovýrobou, oslabení autoregulačních pochodů v ekosystémech 0,30 < kES ≤ 1,00 způsobuje jejich značnou ekologickou labilitu a vyžaduje vysoké vklady dodatkové energie Vcelku vyvážená krajina, v níž jsou technické objekty relativně v souladu s 1,00 < kES < 3,00 dochovanými přírodními strukturami, důsledkem je i nižší potřeba energomateriálových vkladů kES ≥ 3,00
Přírodní a přírodě blízká krajina s výraznou převahou ekologicky stabilních struktur a nízkou intenzitou využívání krajiny člověkem
Tab. 12. Plošné zastoupení ploch podle ekologické stability Plochy stabilní (ha) Lesní půda
401,524
Plochy labilní (ha) Orná půda
387,854
Vodní plochy
10,05
Zastavěné území
79,78
TTP
137,32
Ostatní plochy
56,212
Sady a zahrady
12,89
celkem
523,846
celkem
561,784
Vzorec výpočtu: kES = stabilní ekosystémy / nestabilní ekosystémy kES = 1,07
53
Koeficient ekologické stability pro místní část Poličnou je tvořen hodnotou 1,07 což dle Míchala (1994) znázorňuje, že se jedná o vcelku vyváženou krajinu, v níž jsou technické objekty relativně v souladu s dochovanými přírodními strukturami, důsledkem je i nižší potřeba energo-materiálových vkladů.
10.2 Ekologicky významné segmenty krajiny Na základě srovnání potenciálního a aktuálního stavu biocenóz bylo na území Poličné vymezeno 22 ekologicky významných segmentů krajiny (EVSK). Jsou tvořeny převážně krajinnými prvky s nejvyššími stupni ekologické stability (SES 4 a 5). Aby se však na sledovaném území vytvořila ucelená funkční ekologická síť, byly do KES přiřezeny i prvky s nižším stupněm ekologické stability, neboť jejich význam je na řešeném území v rámci stabilizace krajiny podstatný. Podle prostorově strukturních parametrů byly na řešeném zájmovém území vylišeny segmenty krajiny, zařezené do kategorie ekologicky významných krajinných prvků (EVKP), ekologicky významných krajinných celků (EVKC) a ekologicky významných liniových společenstev (EVLS). Největší plochu území zabírají EVKC a to 126,8 ha. Jsou tvořeny převážně polokulturními lesy, kdy jde o smíšené porosty s pestrou druhovou dřevinnou skladbou s určitým procentem zastoupení přirozené dřevinné složky. Dále se na území nachází i porosty s přírodě blízkou dřevinnou skladbou. EVKP byly vymezeny 4 o celkové ploše 19,94 ha. Dále je krajina doplněna o hustou síť EVLS, kterých bylo vylišeno 13 o celkové délce 16,6 km. Jednotlivé EVSK jsou popsány v příloze č. 5 a znázorněny v mapové příloze č. 6.3. Vybrané EVKC spolu s dalšími významnými segmenty krajiny byly navrženy k registraci jako významný krajinný prvek. Jejich přehled je uveden v kapitole níže.
10.3 Významné krajinné prvky Významný krajinný prvek je ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny, která utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability. Významnými krajinnými prvky jsou podle zákona č.114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, všechny lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera a údolní nivy. 54
Dále jsou jimi i jiné části krajiny, které jako VKP zaregistruje pověřený obecní úřad (jakožto místně příslušný orgán ochrany přírody), zejména mokřady, stepní trávníky, remízky, meze, trvalé travní plochy, naleziště nerotů a zkamenělin, umělé i přirozené skalní útvary, výchozy a odkryvy. Také to mohou být i cenné plochy porostů, sídelních útvarů včetně historických zahrad a parků. Z celkového počtu 22 EVSK bylo na území vybráno 6, které svou vyšší ekologickou stabilitou pozitivně působí na okolní krajinu, ať už zvyšováním její biodiverzity, vytvářením existenčních podmínek pro rostliny a živočichy, vzniku bohatší a rozmanitější sítě potravních vazeb, ale také svým estetickým vzhledem. Tyto segmenty byly navrhnuty na registraci jako VKP. Tab. 13. EVSK navržené na registraci jako VKP EVSK
Pořadové číslo
Název
Typ společenstva
SES
Začlenění do LÚSES
EVKC
2
U Paléska
Suťový les s přirozenou dřevinnou skladbou
5
LBC
4;5
LBC
EVKC
3
Křoviny pod Junákovem
Rozčleněné stráně porostlé křovinami, ve spodní části zbytky listnatého lesa s přirozenou dřevinou skladbou
EVKP
1
Pod Vystrkovem
Drobné prameniště
4
IP
EVKP
2
Kopec Junákov
Přírodně zachovalý listnatý les
5
LBC
EVLS
5
Páleniska
Liniové společenstvo
4
LBK
EVLS
10
Meandry Loučky
Liniové společenstvo
4
LBC
55
11 EKOLOGICKÁ SÍŤ Stěžejním krokem tvorby ekologické sítě je vlastní návrh segmentů územního systému ekologické stability. Podstatou je tvorba územně souvislého systému segmentů, které vzájemně propojují ekologicky nejstabilnější plochy v krajině. Tyto plochy je nutno v potřebném rozsahu doplňovat nově navrženými. Z vyhodnocení aktuálního stavu vyplývá, že v jižní části území zcela převládají lesní komplexy, v severní části naopak rozsáhlé polní kultury. Území by se tak mohlo jevit jako nevyvážené, avšak díky drobným tokům, které dosahují svou přírodě blízkou, až přirozenou dřevinnou skladbou vyšších stupňů ekologické stability se tato myšlenka vyvrací. Všechny EVLS i EVKP byly proto zahrnuty do kostry ekologické stability a následně pak začleněny do lokálního územního systému ekologické stability. Jelikož se tato diplomová práce zabývá pouze územním systémem na lokální úrovni, nebyly některé EVKC začleněny do ÚSES v jejich celkové rozloze, ale byly zde vyčleněny biocentra, které svými prostorovými a funkčními kritérii odpovídají požadavkům na prvky lokální úrovně. V katastrálním území Poličné bylo celkově vymezeno 11 biocenter, 12 biokoridorů a 17 interakčních prvků. Biocentra, která jsou funkční, tvoří lesní porosty s vysokým stupněm ekologické stability. Dvě biocentra jsou nefunkční, byly navrženy tak, aby došlo k zachování funkčnosti mezi biokoridory. V jižní části jsou navržena dvě biocentra, která jsou málo funkční, jelikož se skládají z ekosystémů, které jsou označeny středním stupněm ekologické stability. Optimálně funkční biokoridory jsou tvořeny vodními toky a jejich břehovou vegetací. Málo funkční biokoridor v severozápadní části území je tvořen liniovým společenstvem s nízkým stupněm ekologické stability. Nefunkční biokoridor je vymezen v části potoku Loučka, kde tento tok prochází zastavěným územím Poličné, a kde postupně antropogenními vlivy vymizela jeho přirozená břehová vegetace. Příznivé působení biocenter a biokoridorů na okolní krajinu dotváří síť interakčních prvků. Na území bylo kromě 7 existujících interakčních prvků navrženo ještě 10 nových. Tvoří je ekologicky významné krajinné prvky a významná liniová společenstva. Přehled všech nově navržených prvků je uveden v tab. č. 14.
56
Tab. 14. Navržené prvky Označení Velikost
LBC č. 3
LBC č. 7
9,837 ha
5,706 ha
Stav
Charakteristika
nefunkční
Biocentrum bylo umístěno kolem meandrů potoka Loučka. Sbíhá se zde více BK, proto bylo nutné tuto síť propojit, aby se zachovaly funkční a prostorové požadavky na lokální ÚSES
nefunkční
Biocentrum se nachází severně od předchozího. Podrobněji bude rozebráno v projektu skladebné části v kapitole níže
LBC č. 10 3,540 ha málo funkční Biocentrum se smrkovým porostem LBC č. 11 3,132 ha málo funkční Luční a vodní společenstvo LBK č. 2 1,478 km málo funkční
Liniové společenstvo kolem silnice
tvořeno
stromořadím
LBK č. 7 1,215 km
nefunkční
Kostru tvoří část toku Loučky protékající intravilánem Propojuje BC 1 a 10. Prochází porosty s nízkým stupněm ekologické stability
LBK č. 8
635 m
málo funkční
IP č.1
377 m
navrhovaný Stromořadí doplnit vhodnými keři
IP č.2
3,783 ha
IP č.3
579 m
navrhovaný Doplnit výsadbu a zajistit funkčnost
IP č.4
524 m
navrhovaný Ovocné stromořadí podél silnice, doplnit keři
IP č.5
1,612 ha
IP č.6
232 m
navrhovaný Liniové společenstvo doplnit o keře
IP č.7
544 m
navrhovaný
Zvýšit pestrost liniového druhově chudého společenstva
IP č.8
2,276 ha
navrhovaný
Remízek dosadit do vhodné velikosti a začlenit do sítě jako biocentrum.
IP č.9
426 m
navrhovaný
Zvýšit pestrost liniového, druhově chudého společenstva
IP č.10
365 m
navrhovaný
Zvýšit pestrost liniového, druhově chudého společenstva
navrhovaný
navrhovaný
Louka a lesní lem, doplnit vhodnými dřevinami a začlenit do sítě jako biocentrum
Remízek dosadit do vhodné velikosti a začlenit do sítě jako biocentrum.
57
12 STUDIE NÁVRHU NOVÉ SKLADEBNÉ ČÁSTI LÚSES Pro tento návrh bylo vybráno lokální biocentrum s označením č.7, kterému byl přidělen název Lány. Biocentrum je lokalizováno v severní části území na zemědělské půdě kolem silnice, která vede do vedlejší obce Lhota u Choryně. Rozloha tohoto biocentra je 5, 7 ha a jeho cílová forma bude lesní společenstvo.
12.1 Příprava půdy Přípravě půdy předchází samotné výsadbě a síji. Jejim cílem je zlepšení fyzikálních a chemických vlastností půdy, omezení konkurence buřeně, zachycení jarní vláhy, omezení jarních prací a zlepšení ujímavosti sazenic a rychlejší odrůstání kultury. Celková příprava půdy by měla vždy zahrnovat důkladnou a hloubkovou orbu, aby došlo k prokypření, následně pak smýkování, popřípadě i chemickou likvidaci plevelů. Jako nejvhodnější se jeví celoplošná příprava půdy, kterou lze připravit formou zatravněním. Zatravnění je nejméně náročné a nejpoužívanější biologickou přípravou půdy. Pro zatravnění bude použita směs z původních druhů a původních populací. Zatravnění bude provedeno na celé řešené ploše a to po hloubkové orbě a následném urovnání povrchu terénu. Cílem zatravnění je jednak snížit erozní ohrožení pozemku a jednak vnést do vznikajícího společenstva široké spektrum žádoucích druhů. Po zatravnění lze očekávat nárůst ruderálních druhů bylin, ty budou pravidelně koseny až postupně dojde ke změně složení bylinného společenstva a následnému vytvoření kvalitního lučního porostu. Kosení by mělo být prováděn v době květu, dokud nedojde k vysemenění. Zatravnění bude provedeno výsevem, nejvhodnější doba je jaro nebo přelom léta a podzimu. Samotný výsev bude vzhledem k rozloze prvku proveden secím strojem. Po výsevu je nutno provést uválcování celé plochy. Intenzita kosení by měla být prováděna 1 – 3 x ročně. Sazenice budou vysazovány přímo do pokosených bylinných společenstev a trvalých travních porostů. Po založení výsadby bude prováděna tříletá údržba
12.2 Volba druhové skladby dřevin Volba druhové skladby dřevin by měla odpovídat potenciální vegetaci daného území. Prvek se zakládá na STG 3AB3. Hlavní dřevinou by tedy měl být buk lesní 58
(Fagus sylvatica) a dub zimní (Quercus petraea). Nepravidelnou příměs tvoří habr obecný (Carpinus betulus) a jednotlivě tato dřevinná skladba může doplnit o jedli bělokorou (Abies alba) a lípu srdčitou (Tilia cordata). Keře se nevyskytují.
12.3 Výsadba dřevin K výsadbě bude použito autochtonních dřevin. Prostokořené poloodrostky (51 – 120 cm) a odrostky o výšce 120 cm. Sazenice dřevin budou s balem nebo v kontejneru, aby bylo usnadněno jejich ujmutí na stanovišti. Výsadba dřevin bude jamková, velikost jamek musí být dostačující tak, aby odpovídala velikosti kořenového systému. Jednotlivý spon bude přizpůsoben velikosti prostokořených poloodrostků a odrostků. Nejvhodnější doba pro výsadbu bude v období od října do poloviny listopadu, kdy již mají stromy zdřevnatělé letorosty a jsou v dormanci. Výhodou je také skutečnost, že v této době je druhá růstová fáze kořenů. Podzimní výsadba má také výhodu, že šetří půdní vláhu a rostliny tak lépe zakořeňují a rostou. Po následné výsadbě by během dvou let neměl činit úhyn více než 10 % z celkového počtu sazenic. Při větším úhynu by byla nutná dosadba. Tab. 15. Posloupnost prováděných akcí Rok
Termín
Úkon
1. rok realizace
Jaro nebo přelom léta a podzimu
Úprava terénu, hloubková orba, osetí travní směsí, uválcování. V případě jarní realizace bude tento rok možná potřeba kosení celé plochy
2. rok ralizace
Dle aktuální situace kosení celé plochy před vysemeněním na lokalitě rostlin Koncem října
Druhé kosení, stavba oplocenky, výsadba dřevin
3. rok realizace/1. rok následné péče
Ožínání výsadeb 2-3x dle potřeby
4. rok realizace/2. rok následné péče
Ožínání výsadeb 2-3x dle potřeby
59
12.4 Ochrana výsadby proti zvěři a buřeni Vzhledem k zemědělsky intenzivně obhospodařované krajině je nutno počítat s následným tlakem zvěře. Je tedy nutné výsadbu chránit proti ohryzu, okusu, loupání a vytloukání zvěří. Kolem výsadby by tedy měla být umístěna oplocenka a každá sazenice by měla být opatřena kůlem pro zabezpečení stability.
12.5 Kalkulace Pro výpočet byly použity ceníky Agentury ochrany přírody a krajiny. Prostorové parametry biocentra: plocha = 5,7 ha (50 700 m2) obvod = 1500 m Typ aktuálního biotopu: pole Cílový typ biotopu: les Tab. 16. Návrh dřevinné skladby Dřevina
Druh
Zastoupení
Plocha
Ks/ha
Počet sazenic (ks)
BK
hlavní
40 %
2,28 ha
9000
20520
DB
hlavní
40 %
2,28 ha
10000
22800
HB
doplňující
10 %
0,57 ha
1500
855
LP
doplňující
5%
0,285 ha
1000
285
JD
doplňující
5%
0,285 ha
1000
285
100 %
5,7 ha
Celkem
44 745 ks
60
Tab. 17. Kalkulace založení Biocentra Prvek
Jednotka
Cena za Počet jednotku jednotek
Cena celkem
Orba střední
950
5415
Smykování + vláčení
340
1938
Válení
Kč/ha
Osivo luční travní směs (výsevek 20-25 kg/ha)
220
5,7 ha
5000
Seč. Travního porostu tech. mech.
3000
Sadba ruční jamková 35x35 cm
1254 28500 17100
Kč/tis.ks
6000
44745
268470
Standardní oplocenka drátěná (160 cm)
Kč/km
80000
1,5 km
120000
Likvidace oplocenky
Kč/km
21000
1,5 km
31500
saz.(Fagus sylvatica)
27,5
20520
564300
saz. (Quercus petraea)
13,8
22800
314640
14,4
855
12312
saz. (Tilia cordata)
10
285
2850
saz. (Abies alba)
9,4
285
2679
saz. (Carpinus betulus)
Kč/ks
Celkem Kč
1 370 958
Tab. 18. Kalkulace následné péče po dobu 3 let Prvek
Jednotka
Ožin pruhy Shrabání posečené hmoty ručně Odnos a likvidace posečené hmoty Celkem Kč
Cena za jednotku (četnost)
Počet jednotek
9300 (6x) Kč/ha
5000 (6x) 5000 (6x)
Cena celkem 318060
5,7 ha
171000 171000 660 060
Celkové kalkulace na vytvoření a následnou péči nového biocentra Lány tedy činí 2 031 018 Kč.
61
12.6 Financování Podle zákona o ochraně přírody a krajiny je tvorba a následná ochrana územního systému ekologické stability stěžejním způsobem zajištění ochrany přírody a krajiny. Realita je však mnohdy jiná a tudíž je nejčastějším problémem otázka financí na realizaci a následnou údržbu skladebných částí ÚSES. Tento základní problém je mnohdy doplňován problémem jiným a to majetkoprávními vztahy. V současnosti lze z národních i evropských zdrojů získat finanční podporu na péči o přírodu a krajinu. Žadatelem může být fyzická i právnická osoba, obec, občanské sdružení apod. Celková výše podpory činí zpravidla až 90 %. Pro zakládání a péči o prvky ÚSES je možné využít dotačních titulů zaměřených na vytváření a zachování krajinných prvků, protierozní opatření či revitalizace vodních toků. Vhodnými dotačními tituly jsou: ●
Operační program životního prostředí •
Osa 6 – Zlepšení stavu přírody a krajiny
oblast podpory ●
6.3 Obnova krajinných struktur (protierozní opatření v rámci KPÚ, zachování a vytváření krajinných prvků, břehové porosty)
●
6.4 Optimalizace vodního režimu krajiny (protierozní opatření, revitalizace vodních toků)
●
Program péče o krajinu •
podprogram volná krajina (protierozní opatření, zachování a vytváření krajinných prvků)
●
Podpora obnovy přirozených funkcí krajiny •
115 164 – Adaptační opatření pro zmírnění dopadů klimatické změny na vodní ekosystémy (revitalizace vodních toků)
•
115 165 – Adaptační opatření pro zmírnění dopadů klimatické změny na vodní ekosystémy (protierozní opatření, zachování a vytváření krajinných prvků, šetrné hospodaření na zemědělské půdě)
62
13 DISKUZE Cílem této diplomové práce bylo zhodnotit kostru ekologické stability na území katastru
Poličné
za
použití
metody
biogeografické
diferenciace
krajiny
v
geobiocenologickém pojetí a následně pak vypracovat plán lokálního územního systému ekologické stability. Na základě podrobného terénního šetření a následném srovnání aktuálního a potenciálního stavu krajiny bylo na zájmovém území vymezeno 22 EVSK. Celkově lze říct, že krajina katastru má hustou síť stabilních prvků, ale zřejmě je nedoceněná, jelikož po porovnání s územním plánem města Valašské Meziříčí lze pozorovat mnoho odlišností. Například v jižní části katastru je územním plánem vymezeno biocentrum, které svým jižním okrajem navazuje na severní okraj biocentra Pod Piškovou, které vymezuje tato práce. BC Pod Piškovou bylo lokalizováno takto jelikož se zde nacházejí stabilnější porosty s přírodě blízkými druhy, kdežto umístění podle ÚP se rozkládá na prosvětlených smrkových monokulturách. Další zvláštnost můžeme pozorovat kolem přírodních meandrů řeky Loučky, které byly touto prací navrženy na VKP. Lokalizace zhruba uprostřed katastru, blíže k západní hranici, tok mezi silnicí a železnicí. ÚP navrhuje část levého břehu jako funkční BK, kdežto pravý břeh je nefunkčí. Přitom má Loučka dobře vyvinutý břehový porost s přirozenými druhy po obou stranách. ÚP se sice odvolává na určité limity prostoru územní nivy, na intenzivní využívání krajiny, městské osídlení a stávající i připravované dopravní stavby, ale jestliže má být dosaženo harmonické kulturní krajiny, ve které by měl být vhodný poměr ekologicky stabilních a labilních ekosystémů, je nutné pro tento cíl něco obětovat. Z prvků navržených touto diplomovou prací se s územním plánem shodují maximálně 2 biocentra, další dvě pouze z části. V zájmovém území je situován regionální ÚSES, jehož osou je řeka Bečva. Při sestavování této práce tato skutečnost nebyla brána v potaz, stejně jako celý územní systém ekologické stability navržený územním plánem. Tudíž, lze zhodnotit, že prvky navržené kolem řeky Bečvy jsou díky regionálním BK zcela zbytečné.
63
14 ZÁVĚR Katastrální území Poličná zaujímá rozlohu 1106,8 ha. Území je tvořeno v severní části převážně ornou půdou, na kterou při hranicích ze sousedním katastrem navazují lesní komplexy. Rozsáhlé zemědělské kultury jsou pak rozčleněny díky malým vodním tokům s dobře vyvinutým břehovým porostem. V jižní části území naopak převládají lesní porosty. Střední část území je tvořena intravilánem. Metodou biogeografické diferenciace krajiny v geobiocenologickém pojetí bylo vylišeno 10 skupin typů geobiocénů, což dokládá pestrost potenciální vegetace. Nejhojněji jsou zastoupeny typické bučiny (4B3) a díky rozsáhlým agrocenózám i dubové bučiny (3AB3). Při mapování aktuálního stavu krajiny byl jednotlivým segmentům přidělen stupeň ekologické stability. Převládají zde segmenty se středním významem (3), avšak dochovaly se i porosty, kterým byly uděleny nejvyšší stupně ekologické stability (4 a 5). Tyto významné ekosystémy byly následně zařazeny do kostry ekologické stability, která slouží jako podklad pro tvorbu plánu lokálního územního systému ekologické stability. Celkově bylo na území vymezeno 11 biocenter, 12 biokoridorů a 17 interakčních prvků.. Jako interakční prvky byly zvoleny i společenstva se středním významem ekologické stability. Jde převážně o liniová společenstva, která pozitivně působí na okolní, převážně zemědělskou krajinu a mohou sloužit i jako protierozní opatření. V závěru práce byla provedena studie navrhované skladební části a to pro nefunkční biocentrum Lány.
64
15 SUMMARY Cadastral territory of Poličná occupies 1106,8 hectares.
The northern part
is formed by arable land, which borders with forest complexes beside the nearby cadastral territory boundary. Large-scale
agricultural plantations are sectioned due
to small water flows with generous riparian forest. On the contrary forest stands dominate in the southern part. Central part is formed by urban area. Ten groups of types of geobiocenosis were identified through the method of biogeographical landscape differentiation in geobiocenological concept, which prove potential vegetation diversity. Typical beech forests (4B3) are dominated as oak beech forests (3AB3) due to large agrocenosis. Ecological stability degree was assigned to particular segments. Medium importace segments (3) dominate. However stands with maximum ecological stability degree (4, 5) were also preserved. Thereafter these significant ecosystems were put into skeleton of ecological stability serving as basis for local territorial system of ecological stability creation. In total 11 biocentres, 12 biocorridors and 17 interaction units were determined in the territory. Even communities of medium importace of ecological stability were selected as interaction units., which are line communities positive affecting on surrounding predominantly agricultural landscape. These communities may have a function of soil conservation measures. In conclusion study of proposed composition segment was executed for out of order biocentre Lány.
65
16 LITERATURA AMBROS, Z., ŠTYKAR, J., 2001. Geobiocenologie I. Brno, MZLU Brno, 80 s. BUČEK, A., LACINA, J., 1999. Geobiocenologie II. Brno, MZLU Brno, 240 s. CULEK, M. et al., 1996. Biogeografické členění ČR. Praha, Enigma, 347s. + Mapový podklad 1:500000 CULEK, M. et al., 2003. Biogeografické členění ČR II. Praha, AOPK, 590s. DEMEK, J. et al., 1987. Zeměpisný lexikon České socialistické republiky: hory a nížiny. Praha, Academia, 584 s. DEYL, M. et HÍSEK, K., 2001. Naše květiny. Praha, Academia, 690 s. HEJNÝ, S., SLAVÍK, B., 1988. Květena České socialistické republiky. Praha, Academia, 557 s. LÖV, J. et al., 1995. Rukověť projektanta. Brno, Doplněk, 124 s. MADĚRA, P. et. ÚRADNÍČEK, L., 2001. Dřeviny České republiky. Písek, Matice lesnická, 333 s. MADĚRA, P., ZÍMOVÁ, E. /eds./, 2004. Metodické postupy projektování lokálního ÚSES. Brno, ÚLBDG LDF MZLU v Brně. CD-ROM MÍCHAL, I., Ekologická stabilita. 2. Rozšířené vydání. Brno, Veronika, ekologické středisko ČSOP, 275 s. MORAVEC, J. et al., 2000. Fytocenologie. Praha, Academia, 403 s.
66
NĚMEČEK, J. et al., 2001. Taxonomický klasifikační systém půd ČR. Praha, ČZU Praha, 79 s. PAVELKA, J., TREZNER, J., /eds./, 2001. Příroda Valašska. Vsetín, Český svaz ochránců přírody ZO 76/06 Orchidea, 568 s. PLÍVA, K. et ŽLÁBEK, I., 1986. Přírodní lesní oblasti ČSR. Praha, SZN, 313 s. QUITT, E., 1975. Klimatické oblasti ČSR. Brno, ČSAV Brno, 73 s. + mapa 1:500000 VONDRUŠKOVÁ, H. et. al., 1994. Metodika mapování krajiny. Praha. SMS Brno, 55 s. Základní mapa ČR, 2007. Český úřad zeměměřický a katastrální, mapa 1:10000, mapové listy 25-14-9, 25-14-10, 25-14-14 a 25-14-15. ZÍTEK, J., 1961. Podnebí ČSSR – tabulky. Praha, HMÚ Praha 379 s. ZLATNÍK, A., 1970. Lesnická botanika speciální. Praha, SZN 667 s. ZLATNÍK, A., 1978. Lesnická fytocenologie. Praha, SZN, 495 s. ZLATNÍK, A., 1973. Základy ekologie. Praha, SZN, 270 s. Legislativa Zákon č. 114/1992 Sb.
67
Internetové zdroje Nahlížení do KN [online] citováno 14. února 2012. Dostupný na World wide web:
Portál veřejné správy České republiky – mapové služby [online] citováno 5. března 2012. Dostupný na World wide web:
Oblastní plány rozvoje lesů [online] citováno 29. února 2012. Dostupný na World wide web:
Oficiální stránkyky obce Valašské Meziříčí [online] citováno 20. ledna 2012. Dostupný na World wide web:
Mapa Zlínského kraje [online] citováno 19. ledna 2012. Dostupný na World wide web:
68
17 PŘÍLOHY PŘÍLOHA Č. 1: FOTODOKUMENTACE PŘÍLOHA Č. 2: GEOBIOCENOLOGICKÉ ZÁPISY PŘÍLOHA Č. 3: MODEL VŮDČÍ STG 4B3 PŘÍLOHA Č. 4: GEOBIOCENOLOGICKÝ PROFIL ÚZEMÍ PŘÍLOHA Č. 5: EKOLOGICKY VÝZNAMNÉ SEGMENTY KRAJINY PŘÍLOHA Č. 6: MAPOVÉ VÝSTUPY 6.1 Skupiny typů geobiocénů 6.2 Aktuální stav vegetace 6.3 Kostra ekologické stability 6.4 Plán lokálního ÚSES
69
