Mendelova univerzita v Brně. Dynamika přirozené obnovy dřevin v NPR Cahnov-Soutok

Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie

Dynamika přirozené obnovy dřevin v NPR Cahnov-Soutok Diplomová práce

Brno 2013

Bc. Filip Tureček

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Dynamika přirozené obnovy dřevin v NPR Cahnov-Soutok zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47 b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne:

Poděkování: Poděkování patří vedoucímu mé diplomové práce Ing. Liboru Hortovi za odborné vedení při zpracování této diplomové práce, Ing. Davidu Janíkovi, za pomoc při statistickém zpracování dat, vedoucímu polesí Soutok Jiřímu Netíkovi za poskytnuté materiály týkající se NPR Cahnov-Soutok, doc. Ing. Karlu Drápelovi, CSc. za pomoc při vyhodnocení otevřenosti korunového zápoje a především Bc. Davidu Hrnčíři, který mi byl nápomocen při sběru dat z inventarizační sítě v letech 2009 - 2012.

Bc. Filip Tureček Dynamika přirozené obnovy dřevin v NPR Cahnov-Soutok Dynamics of natural recovery of tree species in NNR Cahnov-Soutok

Abstrakt Diplomová práce se zabývá posouzením dynamiky přirozené obnovy dřevin v NPR Cahnov-Soutok

v období

2009 - 2012,

na

základě

každoročního

sběru

dat

na inventarizační síti. Vývoj přirozené obnovy je vyhodnocován v souvislosti s ovlivňováním zvěří a otevřeností korunového zápoje. V přirozené obnově přírodě blízkých lužních lesů s narušeným vodním režimem, se nejvíce uplatňují dřeviny jako javor babyka (Acer campestre L.), jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia Vahl.), habr obecný (Carpinus betulus L.) a lípa malolistá (Tilia cordata Mill.). Dub letní (Quercus robur L.) se vyskytuje v minimálním množství. Ovlivňování přirozené obnovy spárkatou zvěří je nezpochybnitelné. Vliv otevřenosti korunového zápoje na množství jedinců přirozené obnovy prokázán nebyl. Klíčová slova: přirozená obnova, lužní les, vliv zvěře, otevřenost korunového zápoje

Abstract This thesis deals with the assessment of the dynamics of natural regeneration of tree species in National natural reserve Cahnov-Soutok during 2009 - 2012, based on annual data collection using network inventory. The development of natural regeneration is evaluated in the context of influencing by the game and open crown canopy. In the natural regeneration of near natural riparian forests with disturbed water regime we can find mostly species as field maple (Acer campestre L.), narrow-leaved ash (Fraxinus angustifolia Vahl.), Hornbeam (Carpinus betulus L.) and small-leaved lime (Tilia cordata Mill.). Oak (Quercus robur L.) occurs in small amounts. Influence of natural regeneration cloven-hoofed animals is unquestionable. The influence of the crown canopy openness on the quantities of natural regeneration was not approved.

Key words: natural regeneration, riparian forest, impact of game, crown canopy openness

OBSAH

1

ÚVOD ....................................................................................................................7

2

LITERÁRNÍ PŘEHLED ........................................................................................9 2.1

Evoluce jihomoravských luhů ve vztahu k dřevinné skladbě ............................9

2.2

Problematika lužních lesů .............................................................................. 12

2.3

Ochrana lužních lesů jižní Moravy ................................................................ 13

2.4

Dřeviny lužních lesů jižní Moravy ................................................................. 15

2.5

Problematika vývoje přirozeného zmlazení v jihomoravských lužních lesích...... 18

2.6

Změna vodního režimu na soutoku Moravy a Dyje a její důsledky ................ 23

2.6.1 2.7 3

Vývoj myslivosti na soutoku Moravy a Dyje ................................................. 26

ZÁKLADNÍ ÚDAJE O NPR CAHNOV-SOUTOK A ŠIRŠÍ ÚZEMNÍ VZTAHY .... 30

3.1

Přírodní podmínky ........................................................................................ 30

3.1.1

Geomorfologické poměry ....................................................................... 30

3.1.2

Geologické poměry ................................................................................ 30

3.1.3

Pedologické poměry ............................................................................... 31

3.1.4

Hydrologické poměry ............................................................................. 32

3.1.5

Klimatické poměry ................................................................................. 32

3.2

4

Revitalizace lužních lesů ........................................................................ 25

Charakteristika NPR Cahnov-Soutok............................................................. 34

3.2.1

Lokalizace a správní poměry .................................................................. 34

3.2.2

Vyhlášení ochrany území ....................................................................... 34

3.2.3

Hospodářská činnost v rezervaci ............................................................ 35

3.2.4

Vývoj stávajících porostů ....................................................................... 36

3.2.5

Typologie a změny půdních vlastností .................................................... 37

3.2.6

Charakteristika současných typů biotopů ................................................ 37

3.2.7

Biota ......................................................................................................39

3.2.8

Péče o území a jeho ochrana ................................................................... 39

METODIKA ........................................................................................................ 42 4.1

Sběr dendrometrických dat přirozeného zmlazení ..........................................42

4.1.1

Založení inventarizační sítě .................................................................... 42

4.1.2

Pomůcky ................................................................................................ 43

4.1.3

Tvar, velikost a uspořádání inventarizačních ploch ................................. 44

4.1.4

Sběr dat na inventarizační ploše a měřené charakteristiky ....................... 44

4.1.5 4.2

5

Zpracování dat ....................................................................................... 45

Hemisférické snímky..................................................................................... 47

4.2.1

Pomůcky ................................................................................................ 47

4.2.2

Postup pořízení hemisférických snímků.................................................. 47

4.2.3

Zpracování hemisférických snímků ........................................................ 48

VÝSLEDKY ........................................................................................................ 50 5.1

Porovnání vývoje přirozené obnovy v závislosti na vlivu zvěře ..................... 51

5.1.1

Výškové třídy (zmlazení s výškou do 1,3 m) ..........................................51

5.1.2

Tloušťkové stupně (zmlazení s výškou nad 1,3 m a d1,3 ≤ 10 cm) ...........59

5.1.3

Celkové zhodnocení přirozené obnovy v rámci VT a TS ........................ 67

5.2

Posouzení vývoje přirozené obnovy v závislosti na otevřenosti korunového

zápoje ………………………………………………………………………………...69 6

DISKUSE ............................................................................................................ 77

7

ZÁVĚR ................................................................................................................ 84

8

LITERATURA .................................................................................................... 86

9

SUMMARY ......................................................................................................... 91

10 PŘÍLOHY ............................................................................................................ 92

1 ÚVOD Na soutoku řek Moravy a Dyje, v samotném srdci komplexu unikátních a velice ceněných lužních lesů, protkaných mrtvými rameny obou řek a říčky Kyjovky, leží jeden z nejvzácnějších jihomoravských klenotů, jímž je „Cahnovský prales“, který v současné době nese statut NPR Cahnov-Soutok. Jedná se o vzácné zachovalé zbytky lužních lesů, které v dobách minulých pokrývaly, jako těžce proniknutelné hvozdy, celé území údolních niv Dyjsko-moravského trojúhelníka a v několika různověkých etážích nad sebou, jsou zde zastoupeni očití svědkové několika lidských generací. Díky této skutečnosti, je možné tuto lokalitu považovat za jakousi přírodní laboratoř nesmírné vědecké hodnoty a to i přesto, že se ve své podstatě jedná o dávné pastevní lesy, které jsou ale ponechané více než 80 let samovolnému vývoji bez lidského zásahu, což z nich činí naše nejlepší výzkumné objekty pro studium dynamiky přírodě blízkých lužních lesů. Z výše uvedených důvodů je rezervace pro tuto diplomovou práci hlavním předmětem výzkumné činnosti. Možnosti vědeckého poznání v celé oblasti soutoku Moravy a Dyje byly v minulosti značně omezené, což bylo způsobeno zejména vlastnictvím studované oblasti rodem Lichtensteinů do roku 1945 a následným vznikem pohraničního pásma po 2. světové válce, díky kterému byla možnost soustavného botanického bádání na dlouhou dobu prakticky vyloučena. V rámci rezervace byla i navzdory všem minulým skutečnostem realizována celá řada vědeckých prací s rozličnou lesnickou tématikou, přičemž lesnickou výzkumnou činnost započal v rezervaci M. Vyskot již v roce 1958 (Vyskot, 1959) založením trvalé výzkumné plochy o velikosti 1 ha, na které zkoumal druhovou a prostorovou skladbu porostů včetně přirozené obnovy. Nejobsáhlejší šetření v této lokalitě, týkající se možností vývoje přirozené obnovy bez vlivu člověka, ale provedl až E. Průša v roce 1973 (Průša, 1974), který podrostní etáž v rámci celé rezervace stručně popsal a ohodnotil. Na jeho práci dále navázal výzkum v rámci projektu „Sledování dynamiky vývoje pralesovitých rezervací ČR“ prováděný oddělením ekologie lesa Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i. (dále jen VÚKOZ) v roce 1994 (Vrška, 1997), přičemž celé šetření bylo založeno na celoplošném mapování, kdy byly na základě druhového složení a výšky vylišovány skupiny přirozeného zmlazení. Plošné mapování zmlazení nám dává přehlednou informaci o tom, jaký je trend v nárůstu plochy zmlazení, které

7

druhy dřevin a v jakém poměru se v obnově uplatňují a jak je zmlazení výškově diferencováno.

Problémem

však

zůstává

fakt,

že

bylo

měření

založeno

na subjektivním vylišení a popisu jednotlivých polygonů zmlazení, a při takovém způsobu vylišování je prakticky nemožné hodnotit exaktně vývoj jednotlivých polygonů zmlazení v čase s využitím možnosti detailního porovnání změn v rámci jednotlivých zkusných ploch. Díky této skutečnosti dospěl VÚKOZ k myšlence vyhodnocení struktury a dynamiky přirozené zmlazení včetně jeho změn v čase, k čemuž byla v NPR Cahnov-Soutok založena v roce 2009 trvalá inventarizačních

ploch

sloužících

síť 90 trvalých výzkumných

k pravidelnému

monitoringu

a

sběru

dendrometrických parametrů přirozené obnovy od stádia semenáčku až po nárosty s horní prahovou výčetní tloušťkou 10 cm. Nashromážděná data z let 2009 a 2010 byla zpracována v rámci bakalářské práce zabývající se vývojem a strukturou přirozeného zmlazení (Tureček, 2011), na kterou tato diplomová práce bezprostředně navazuje, s doplněním datové řady o měření z let 2011 a 2012 včetně rozšíření práce o další výzkumy, týkající se vlivu faktorů prostředí jako je vliv otevřenosti korunového zápoje a vliv zvěře na vývoj přirozené obnovy. Studium vývojové dynamiky porostů této lokality přináší celou řadu poznatků využitelných jak v lesním hospodářství, tak v ochraně přírody, a to díky poznávání kvantitativních a kvalitativních změn porostních struktur lužního lesa v delší časové řadě (v našem případě 4 roky měření), která by nám měla poskytnout určitou podloženou informaci o tom, k jakým změnám dochází, respektive jakým způsobem probíhá kompetice v náletech, nárostech, mlazinách a tyčkovinách od stádia semenáčku až po jedince dosahující prahové výčetní tloušťky 10 cm. Cílem této diplomové práce je na základě zvolené metodiky analyzovat strukturu a dynamiku přirozené obnovy v NPR Cahnov-Soutok a posoudit její vývoj v závislosti na vlivu zvěře a otevřenosti korunového zápoje.

8

2 LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Evoluce jihomoravských luhů ve vztahu k dřevinné skladbě Ačkoli se z pohledu laika zdá, že lužní lesy na jižní Moravě jsou prastarou strukturou, i když nám pralesovité rezervace nedaleko soutoku řek Moravy a Dyje mohou připadat jako to nejpůvodnější, co se v jihomoravské krajině dochovalo, není tomu zřejmě tak. Jaké prostředky máme k tomu, abychom mohli takové výroky vyslovit? Především jsou to výsledky palynologických výzkumů, zabývající se pylovými zrny, které mají zvláštní schopnost ve vhodném prostředí přežívat tisíce let, z mladšího období pak nálezy archeologů (zuhelnatěné kousky dřeva, semena či plody). V době ledové, kdy jihomoravskou krajinu obývaly družiny lovců mamutů, bylo zdejší klima chladné a relativně suché. Rostlinstvo na většině plochy tehdy tvořily nezapojené porosty bylin a snad i nízkých keřů. Hájky tvořené odolnými dřevinami se vyskytovaly pouze na chráněných místech v nivách větších toků. Byly tvořeny především břízou (Betula spp.), vrbou (Salix spp.), olší (Alnus spp.) a borovicí (Pinus spp.). Podle nejnovějších výzkumů byly tyto hájky rozsáhlejší a častější, než se donedávna předpokládalo, a dnes se usuzuje, že středoevropské nivy, zejména na jihovýchod od nás, mohly být glaciálními refugii, neboli útočišti i náročnějších dřevin, které právě zde přečkávaly nejnepříznivější období dob ledových. Zhruba před 10 000 lety, v době poledové, se oteplilo a na místech pokrytých stepní vegetací se začaly rozšiřovat lesní porosty, které měli nejdříve charakter řídkých parkových lesů, tvořených borovo-březovými porosty s příměsí dubu (Quercus spp.), v keřovém patře s rakytníkem řešetlákovitým (Hippophae rhamnoides L.), který se dnes na území ČR již ve volné přírodě nevyskytuje (Hrib et al. 2009). V dalším období tzv. boreálu, kdy došlo k výraznému oteplení, převládly v těchto lesích postupně listnaté dřeviny. Začaly se objevovat lípy (Tilia spp.), javory (Acer spp.) a jilmy (Ulmus spp.) s příměsí lísky (Corylus avellana L.) v keřovém patře, které z lesů vytlačovaly borovici. V průběhu atlantiku, který se vyznačoval nápadným nárůstem vlhkosti, z většiny stanovišť na jižní Moravě ustoupily jehličnany a

borové

či

dubo-borové

porosty zůstaly

zachovány pouze

na pískovém

nebo štěrkopískovém podloží např. Bzenecka či Valticka. Krajina jihomoravských niv se však současně s těmito změnami poprvé dostala pod silný tlak člověka. Je pravděpodobné, že činnost člověka v tomto období zasáhla

9

do vývoje přírody natolik závažným způsobem, že zřejmě zabránila v tom, aby Pálavu od severu dosáhla migrace buku (Fagus sylvatica L.). V nivě tehdy existovala kulturní krajina zcela odlišného charakteru, než ji známe dnes. Záplavy v této době prakticky nebyly, řeka volně meandrovala v písčitých či štěrkovitých náplavech a na vyšších terasách bychom našli právě ty člověkem ovlivněné porosty, odlišné od dnešních lužních lesů, které by spíše připomínaly teplomilné doubravy nebo dubohabřiny, ovšem v té době ještě bez účasti habru (Carpinus betulus L.). Lužní lesy se zřejmě nacházely jen na nejvlhčích místech v nivě, kde byly omezeny na menší plochy okolo samotného toku a při mrtvých ramenech a tůních. Zejména zazemněná mrtvá ramena vytvořila vhodné prostředí pro vývoj měkkého luhu s vrbami a topoly, které pravděpodobně v průběhu sukcese vystřídaly porosty jasanů, jilmů a dubů, podobné dnešnímu tvrdému luhu. Období před cca 3 000 lety bylo poznamenáno faktem, že do zdejší lesní vegetace se rozšířila poslední autochtonní dřevina, habr, jehož migraci napomáhal člověk výmladkovým hospodařením v lesích. Člověk tak bezprostředně začal zasahovat do struktury i druhového složení porostů, které byly ovlivňovány především spotřebou dřeva a pastvou dobytka. Tyto okolnosti vedly ke skutečnosti, že tehdejší porosty měly povahu lesa nízkého či středního, přičemž mýtní zralost výmladkového lesa byla uváděna 7 let (Nožička, 1955; Hrib et al. 2004). Jednou z posledních skupin, která dorazila do prostoru říčních niv jižní Moravy v období tzv. „stěhování národů“ byli Slované, kteří zde vybudovali jeden z prvních středoevropských státních útvarů, Velkomoravskou říši. Archeologický průzkum velkomoravských sídlišť přinesl, kromě důkazů o vyspělé kultuře našich předků, také osvětlení charakteru nivní krajiny v tomto období. V současné době přijde člověku zvláštní, proč Slované budovali největší opevněná sídla jako Pohansko či Mikulčice právě v nivách, které jsou dnes známy jako inundační zaplavované území. Jasnou odpověď přinesla analýza makrozbytků, získaných při archeologických výzkumech, z kterých jednoznačně vyplynulo, že les, který hradiště obklopoval, byl zcela jiný než dnešní lužní lesy. Byly to spíše doubravy nebo dubohabřiny s dominantními duby (Quercus

spp.),

lípou

srdčitou

(Tilia

cordata

Mill.),

habrem

obecným

(Carpinus betulus L.), jilmem habrolistým (Ulmus minor Mill.) a babykou (Acer campestre L.), pod jejichž korunami rostly keře dřínu (Cornus mas L.), kaliny tušalaje (Viburnum lantana L.), řešetláku počistivého (Rhamnus cathartica L.) a dalších (Hrib et al. 2009; Prudič, 1982). 10

Po rozvrácení Velkomoravské říše se krajina jihomoravských niv velmi změnila. Území ovládli Přemyslovci, kteří využili stabilizaci politických poměrů a vhodného klimatu k rozmachu zemědělství. Současně rostoucí populace se na základě příznivějšího klimatu tlačí do stále vyšších částí povodí, kde dochází zejména v průběhu 10. – 12. století k silnému odlesňování za účelem získání úrodné orné a pastevní půdy, což mělo za následek zvýšení erozivní činnosti, spojené se zahliňováním jinak členité nivy, a snížení retenční kapacity povodí, čímž začalo docházet

k pravidelným

záplavám.

Intenzita

povodní

učinila

v průběhu

11. a 12. století dyjsko-moravskou nivu neobyvatelnou, čímž se také rapidně mění využívání nivy člověkem (Heteša et al. 1997; Vicherek et al. 2000). Část nivy znovu pohlcuje les, část se proměňuje v málo využitelné bažiny, část zůstává obhospodařována jako louky či pastviny. Značnými proměnami prochází taktéž lesní vegetace. Voda v dosavadních porostech filtruje druhovou skladbu a z porostů mizí druhy, kterým záplavy nesvědčí. Ustavuje se nový typ lesní vegetace, tzv. tvrdý luh, v jehož skladbě jednoznačně dominuje dub letní (Quercus robur L.) a jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia Vahl.), spolu s nimi také jilm habrolistý (Ulmus minor Mill.). Na nejvyšších místech nivy se vytvářejí porosty s duby, lípou srdčitou, habrem a babykou. Rozšiřují se také porosty měkkého luhu s vrbou bílou (Salix alba L.), topolem bílým (Populus alba L.) a topolem černým (Populus nigra L.) na úkor olše lepkavé (Alnus glutinosa (L.) Gaertn). Lze tedy konstatovat, že v mnoha vegetačních typech převažují vesměs druhy se širokou ekologickou valencí, snášející pravidelné přeplavování, a nikoli druhy specializované výlučně na lužní ekosystém. V 17. - 18. století toto území dostali pod svůj vliv Lichtensteinové, kteří zde získali do vlastnictví rozsáhlé území po třicetileté válce. Tito v roce 1873 vyhnali Lanžhotčany vojskem z lesa, čímž zde radikálně vyloučili pastvu dobytka, který výrazným způsobem redukoval vývoj přirozené obnovy lesa. Třebaže lesy využívali především jako svá loviště, uvědomili si zřetelně ekonomické souvislosti spojené s těžbou dříví tvrdých nebo měkkých listnáčů. Povolali lesnické odborníky, kteří provedli inventarizace, vyhotovili první lesní hospodářské plány a začali s výsadbou dubu a jasanu na velkých plochách. Došlo k postupné přeměně značné výměry pastevních lesů na klasický zapojený vysokokmenný les. Lichtensteinové cílevědomě přeměnili značnou část svého území v oblasti jižní Moravy na tvrdý lužní les s převahou dubu a jasanu úzkolistého. Nevýnosný měkký lužní les s převahou vrb

11

a topolů byl nahrazován uměle zakládanými dubovými porosty, do nichž se přirozeně dostávaly i ostatní původní dřeviny, především jilmy a jasan úzkolistý. Hospodařilo se především holosečně na plochách velkých až několik desítek hektarů s využitím polaření, na základě čehož ale vznikly rozsáhlé plochy stejnověkých porostů, které jsou v současné době z lesnického hlediska poměrně těžce zpracovatelné, a realizace obnovních zásahů se děje v rámci velkých obnovních bloků, jejichž životnost je minimálně 20 let. Převážná většina dubových porostů byla zakládána síjí, pro kterou bylo využito nejen reprodukčního materiálu z okolních lesů, ale žaludy byly dováženy z různých oblastí tehdejší habsburské monarchie, včetně Slavonie (nyní severní část Chorvastska). Mějme na paměti, že nejkvalitnější dubové porosty, které nyní těžíme, pocházejí právě ze Slavonie. Pro úplnost údajů je třeba zdůraznit, že součástí lesního hospodářství byl i provoz myslivosti. K chovu zvěře, k vytváření příznivého prostředí i jejímu lovu byly přizpůsobovány i lesní porosty, např. ponecháváním nízkého lesa. V současné době je nutné si plně uvědomit, že se v oblasti lužních lesů jižní Moravy jedná především o lesy, které člověk hospodářsky využíval a vytvářel do dnešní doby více než 250 let, tudíž tvrzení, že se jedná o původní přirozené lužní lesy, jsou zcela nesprávná (Forejtek et al. 1996; Hrib et al. 2004).

2.2 Problematika lužních lesů Největším problémem, se kterým se lužní lesy obecně zejména v minulosti potýkaly, bylo snižování jejich rozlohy v celoevropském měřítku české země nevyjímaje, za účelem získání zemědělské půdy či budování topolových plantáží, často až na úroveň břehových porostů. V aluviu řeky Moravy zbylo z původních 50 000 ha pouze asi 18 000 ha datovaných k roku 1836. Totéž se dělo v Maďarsku, kde z původních 2,3 mil. ha lužních lesů zůstalo pouhých 1500 ha (Klimo a Hager 2001). Celková plocha lužních lesů České republiky činí zhruba 33 000 ha, přičemž jsou tyto lesy převážně zakomponovány ve 4 lokalitách, kterými jsou aluvium řeky Odry s 600 ha, aluvium řeky Labe s 6 300 ha, CHKO Litovelské Pomoraví s 10 400 ha. Zbývající lokalitou jsou komplexy lužních lesů na soutoku řek Moravy a Dyje, které svojí rozlohou 15 840 ha zaujímají téměř polovinu celkové plochy lužních lesů, a svojí rozmanitostí patří k nejvýznamnějším lokalitám ČR (Klimo et al. 2008).

12

Yon a Tendron (1981) uvádějí, že na francouzském břehu Rýna bylo ještě v roce 1930 kolem 15 000 ha lužních lesů, z čehož se dnešní rozloha ustálila asi na 7400 ha. Tkáč (2001) tuto informaci doplňuje o fakt, kdy se rozloha lužních lesů v povodí Dněpru rapidně snížila vlivem budování velkých vodních nádrží na ploše 213 000 ha a z původních porostů zbyly pouze malé roztříštěné fragmenty. V Holandsku došlo ke snížení rozlohy lužních lesů zejména v důsledku zakládání plantáží rychle rostoucích topolů, těžbou štěrku a písku, a taktéž výstavbou vodních nádrží. Podobný problém se naskytl taktéž v inundačním území Dunaje na Slovensku, kdy díky vodohospodářských pracím vznikaly dobré podmínky pro pěstování rychle rostoucích topolů na úkor dubu (Oszlányi, 2001). Mezi další faktory související s problematikou luhu patří bezesporu komplexní vodohospodářské práce spočívající v regulaci vodních toků a výstavbě vodních nádrží, spojené s omezením či vyloučením pravidelných záplav, dále se znečištěním vody a ovzduší, změnou druhové skladby porostů a fragmentací ekosystému lesa. Samozřejmě nelze opomenout ani držení vysokého stavu zvěře z důvodů vysoké úživnosti lužních lokalit a tvorbu husté sítě komunikací pro návštěvníky lesa, dále pak výstavbu nejrůznějších zařízení jako železniční dráhy, teplovody, elektrovody apod. Komplexně lze tedy říci, že se jedná vesměs o vlivy antropogenního charakteru, tedy ovlivněné člověkem, ať už je tato skutečnost brána v souvislosti s masovým odlesňováním ve 12. - 14. století, se změnami druhové skladby lužních společenstev a zakládáním

topolových

plantáží

přes

vodohospodářské

úpravy

toků

až po současnost, kdy na základě všech vyjmenovaných spolučinitelů působících na lužní lesy, docházelo, dochází a jistým způsobem bude docházet i v budoucnu k určitému omezování důležitých funkcí lužních lesů, kterými jsou především vysoká produkční úroveň, vitalita a biodiverzita lužních společenstev, retenční funkce zejména záplavové vody (poldry), pozitivní vliv na kvalitu vodních zdrojů a v neposlední řadě také funkce rekreační, estetická či krajinotvorná (Klimo a Hager, 2001).

2.3 Ochrana lužních lesů jižní Moravy Z výše zmiňovaných důvodů je nutné naše lužní lesy co nejefektivněji chránit spolu se zachováním všech jejich funkcí, hospodářskou nevyjímaje. Co se týče ochrany lužních lesů, tak již Mezera (1958) ve své monografické publikaci zdůrazňuje přírodovědecký význam středoevropských lužních lesů a jeho snaha je vedena cestou

13

optimálního využívání produkčního potenciálu lesů s plným respektováním přírodních podmínek. Dále uvádí, že neobyčejná rozmanitost vegetace a různé druhy středoevropské fauny jsou bohatým zdrojem přírodovědeckého studia, z čehož vyplývá i nutnost ochrany těchto přírodních památek. Zásady, které Mezera nastínil, se stávají východiskem i při formulování ochrany lužních lesů v současné době v evropském měřítku, kdy naléhavost ochrany přírody v lužních lesích výrazně stoupá. Stejně tak je tomu i v lužních lesích Dyjsko-moravského trojúhelníka. Iniciativou lesníků byla prosazena majetková a hospodářská integrace celého území polesí Soutok včetně přibližně 700 ha luk do režie a právní odpovědnosti LZ Židlochovice a tím byla uvedena do života myšlenka krajinného pojetí řádné komplexní péče, což znamená, že vedle trvale udržitelného lesnického hospodaření a údržby krajiny vše, co souvisí se správou tohoto mezinárodně významného území, které bylo v červenci roku 2003 v UNESCO v Paříži schváleno jako Biosférická rezervace Dolní Morava podle návrhu LZ Židlochovice a CHKO Pálava, čímž se staly tyto evropsky významné komplexy lužních lesů součástí světového kulturního a přírodního dědictví a součástí sítě mezinárodně významných mokřadů ve smyslu již dříve přijaté Ramsarské konvekce. Tato lokalita je také součástí evropské sítě význačných chráněných území, známé pod názvem NATURA 2000, kterou spolu vytváří členské státy Evropské unie. Součástí této soustavy chráněných území v oblasti soutoku Moravy a Dyje je také ptačí oblast Soutok-Tvrdonicko. V projektu NATURA 2000 uplatňují lesníci svůj odborný názor a prosazují představu o takovém managementu území, který zaručí soulad mezi zájmy ochrany přírody a zájmy ostatních subjektů v regionu tak, aby nebyly narušeny principy trvale udržitelného hospodaření a rozvoje lidské společnosti, a aby nedošlo k ohrožení přírodní a kulturní hodnoty lužní krajiny. Generace lesníků, počínaje Lichtensteinama, vytvořily dílo v podobě nádherných lužních lesů při zachování jejich druhové rozmanitosti s možností trvalého rozumného využívání dřeva a dalších lesních užitků. Lužní lesy a lužní krajina jako celek, mají svou velmi bohatou historii. Cesta dlouhá několik století končí v době, kdy snad vůbec nikdo nepochybuje o hodnotách, které zde byly vytvořeny člověkem. Uvědomujeme si naši odpovědnost a chceme být dobrými správci území, které je součástí světového přírodního a kulturního dědictví (Hrib et al. 2004).

14

2.4 Dřeviny lužních lesů jižní Moravy Nejrozsáhlejší komplex lesní, luční a mokřadní vegetace se až do současnosti zachoval právě v oblasti nad soutokem řek Moravy a Dyje. Vegetace území na soutoku těchto řek je reprezentována pestrou sérií společenstev v závislosti na terénním reliéfu, edafických a hydrologických faktorech. Právě voda je v říční nivě jedním z rozhodujících činitelů. Specifický vodní režim umožňuje existenci rozmanitých typů vegetace, často se zcela odlišnými ekologickými nároky, na území geologicky jednotvárném a jen nevýrazně výškově členěném. Část říčních niv na Břeclavsku je dodnes pokryta lesy a v závislosti na vlhkostních poměrech stanoviště lze rozlišit tři základní asociace lesní vegetace: tvrdý luh, měkký luh a zvláštní typy dubohabřin (Vicherek et al. 2000). Na místech, která jsou, respektive donedávna byla pravidelně krátkodobě zaplavována, se vytvořil tzv. tvrdý luh reprezentovaný asociací Fraxino pannonicaeUlmetum Soó in Aszód 1936 corr Soó 1963. Zde se voda drží nad půdním povrchem jen v době záplav, a po jejich opadnutí klesá její hladina pod povrch, v době sucha i relativně hluboko. Lesní porosty, které nacházíme na těchto stanovištích, tvoří vesměs dřeviny s tvrdým dřevem, proto tvrdý luh. Tvrdý luh se zřejmě vyvinul teprve v posledním tisíciletí z mezofilních lesních porostů. Přežily v nich ty druhy, které byly schopny záplavu přečkat, tedy druhy se širokou ekologickou valencí, ostatní vymizely. To je snad příčinou skutečnosti, že tvrdý luh nemá tzv. věrné druhy dřevin, které by rostly jen v něm anebo zde měly jediné těžiště výskytu. K nejvýznamnějším dřevinám tvrdého luhu patří dub letní (Quercus robur L.), doprovázený jasanem úzkolistým (Fraxinus angustifolia Vahl.), které patří k hospodářsky nejdůležitějším autochtonním dřevinám lužních lesů. Jasan úzkolistý byl jako panonský element na našem území objeven jugoslávskými lesníky až po 2. světové válce při exkurzi. Dalšími typickými zástupci dřevinného spektra jsou javor babyka (Acer campestre L.), jilm habrolistý (Ulmus minor Mill.) a jilm vaz (Ulmus laevis Pall.). Jen menším podílem jsou zde zastoupeny lípa srdčitá (Tilia cordata Mill.) a habr obecný (Carpinus betulus L.). V 60. a 70. letech 20. století pandemie grafiózy jilmů, doprovázená změnami vodního režimu vlivem vodohospodářských prací na řece Moravě a Dyji, zničila téměř celou jilmovou populaci, která v současné době zaujímá v populacích dřevin jen minoritní podíl. Keřové patro je tvořeno především zmlazujícími se druhy patra stromového a hlohy (Crataegus spp.).

15

Na trvale zamokřených místech, kde se hladina podzemní vody udržuje celoročně nad povrchem nebo těsně pod povrchem půdy, jsou porosty tzv. měkkého luhu. Označení pro tento typ vegetace má původ ve společné vlastnosti dominantních vrb a topolů, které se vyznačují měkkým dřevem. Vegetace měkkého luhu je přiřazena k široké asociaci Salicetum alba Issler 1926. Stanoviště měkkého luhu byla v řadě případů osázena topolovými monokulturami zejména topolu černého (Populus nigra L.), který dokáže růst v místech, kde až 50 dní v roce stojí hladina spodní vody nad půdním povrchem a oproti vrbám je ekonomicky mnohem výnosnější. Topol černý spolu s vrbami obsazuje v lužním lese nejnižší polohy přímo podél vodního toku na mladých aluviích, kde nejdéle trvají záplavy a materiál půdního povrchu je stále v pohybu. Jihomoravské měkké luhy tvoří směs křovitých i stromových vrb, mezi nimiž dominuje vrba bílá (Salix alba L.), která je schopna růst a vytvářet adventivní kořeny v místech, kde stojí hladina spodní vody nad povrchem více než 360 dní, čemuž je také adaptovaný její daleko od kmene rozvinutý kořenový systém upevňující tuto dřevinu i v rozbředlé půdě. Ze stromovitých druhů vrb se kromě vrby bílé často setkáme také s vrbou křehkou (Salix fragilis L.), která hůře snáší stojatou vodu spojenou se špatným provzdušněním půdního profilu, a proto je její přirozené rozšíření častější zejména v blízkosti proudících vod. Dosti často je provází topol bílý (Populus alba L.) zvaný též linda, řidčeji pak jasan úzkolistý. Z keřovitých druhů vrb se zde vyskytuje vrba

košíkářská

(Salix

viminalis L.), vrba trojmužná (Salix

triandra

L.),

vrba

popelavá (Salix cinerea L.) či z podhůří splavovaná vrba nachová (Salix purpurea L.).

Obr. 1. Ukázka měkkého luhu s vrbou bílou (Salix alba L.) a vrbou křehkou (Salix fragilis L.), pomístně s jasanem úzkolistým (Fraxinus angustifolia Vahl.), po jarní záplavě. Obora Soutok, březen 2013. (Zdroj: vlastní)

16

Na nejvyšších,

nezaplavovaných,

popřípadě

výjimečně a krátkodobě

zaplavovaných místech v nivě na vysokých vyvýšeninách, místně nazývaných hrúdy, se nacházejí zvláštní typy dubohabřin. Hrúdy jsou staré písčité duny, na kterých se nacházejí zcela odlišná společenstva rostlin než v okolním luhu. Na území ČR můžeme pouze na jižní Moravě právě na těchto hrúdech nalézt dub cer (Quercus cerris L.). Lesníci dříve hrúdy také zalesňovali zejména borovicí lesní (Pinus sylvestris L.) či jihoevropskou borovicí černou (Pinus nigra Arn.), se kterými se setkáme v porostech dodnes. Dubohabřiny záplavového území patří k panonské asociaci Fraxino pannonicae-Carpinetum Soó et Borhidi in Soó 1962 a v České republice byly poprvé zaznamenány právě v oblasti na soutoku Moravy a Dyje. V jejich stromovém patře se v přirozeném stavu setkáváme v podstatě se stejnými druhy dřevin, jako v tvrdém luhu, přičemž hlavní rozdíl je v jejich kvantitativním zastoupení.

Obr. 2. V pravé části obrázku, v zaplavovaném poldru řeky Dyje, se nachází měkký luh s dominantní vrbou křehkou (Salix fragilis L.), v levé části oddělené ochrannou protipovodňovou hrází vidíme vyvýšený hrúd s dubem letním (Quercus robur L.) a borovicí černou (Pinus nigra Arn.). Obora Soutok, fotografováno z Anglické cesty v jižní části Lánských luk v dubnu roku 2011. (Zdroj: vlastní)

17

Dominuje zpravidla habr obecný (Carpinus betulus L.) s javorem babykou (Acer campestre L.), podstatnou příměs pak tvoří dub letní (Quercus robur L.) a lípa srdčitá (Tilia cordata Mill.). Dlouho se v literatuře tradoval omyl, že v lužních lesích roste hojně lípa velkolistá (Tilia platyphyllos Scop.) a po otevření železné opony bylo zjištěno, že se jedná o lípu malolistou, známější pod názvem lípa srdčitá. Z keřů je zde typický řešetlák počistivý (Rhamnus cathartica L.) a brslen evropský (Eonymus europaeus L.) (Úradníček a Chmelař, 1995; Hrib et al. 2004).

2.5 Problematika vývoje přirozeného zmlazení v jihomoravských lužních lesích V prvé řadě je nutné si uvědomit, že současné nejcennější dubo-jasanové porosty tvrdého luhu jižní Moravy jsou výsledkem hospodaření několika generací lesníků počínaje rodem Liechtensteinů někdy v 18. století, kteří se o nynější vzhled lužní krajiny Dyjsko-moravského trojúhelníka nejvíce zasloužili. Tvrdit, že se jedná o původní lužní lesy vzniklé pouze přirozeným zmlazením je tudíž nesprávné a vůči našim předkům také podstatně nedoceněné. Pokud chceme v našich lužních lesích s charakterem tvrdého luhu zachovat dosavadní dřevinnou skladbu s převahou hlavních hospodářských dřevin, kterými jsou především zmiňovaný dub letní spolu s jasanem úzkolistým, je v každém případě, byť se bude jednat o přirozenou obnovu, nezbytný zásah člověka, bez jehož vlivu by se dřevinná skladba porostů ubírala poněkud jiným směrem, než je náš hospodářský cíl (Hrib et al. 2004). Houšková et al. (2007) ve své práci zaměřené na obnovu dubu letního v lužních lesích uvádějí, že nezbytnou podmínkou přirozené obnovy dubu je fruktifikace mateřského porostu, bez které by byla přirozená obnova samozřejmě neúspěšná. Tato skutečnost se de facto týká všech dřevin s předpokladem přirozeného generativního zmlazování. Dalšími stěžejními faktory vývoje přirozeného zmlazení v lužních lesích jsou zejména výška hladiny spodní vody a její kolísavost v průběhu celého roku, výška, periodicita a doba trvání záplav, množství dostupného světla a konkurence bylinné i dřevinné buřeně, jejichž nástup v lužních lokalitách bývá velmi dramatický. V období vegetačního klidu snášejí záplavy beze škody téměř všechny v luzích rostoucí dřeviny. Ve vegetačním období poškozuje dřeviny především teplá stagnující voda, vůči které jsou dřeviny nejcitlivější. Poměrně odolné jsou pouze vrba bílá a domácí druhy topolů, dosti odolné jsou také dřeviny s hrubou borkou, jako duby,

18

jilmy či břízy, méně odolné jsou pak olše a habry. Velmi citlivé jsou jasan, lípa, třešeň a domácí druhy planě rostoucích ovocných stromů (Mezera, 1956). Protože frekvence zaplavování je přímo vztažena k nadmořské výšce, mohou být relativně malé rozdíly v převýšení terénu důležitým faktorem pro uspořádání dřevin v luhu a tak můžeme na relativně malé ploše sledovat několik typů porostních směsí (Menges a Waller, 1983). Specifikem lužních stanovišť je jejich značná úživnost, spojená s vysokými stavy zvěře, přičemž v oblasti luhů na soutoku Moravy a Dyje je tento faktor o to významnější, protože je zde vybudována jedna z největších obor v České republice, určená k chovu jelení, daňčí, srnčí a černé zvěře. Zvěř negativně ovlivňuje přirozenou i umělou obnovu porostů, a to jak žírem opadaných či vysetých žaludů (popř. jiných semen), tak okusem, ohryzem, loupáním a vytloukáním na náletech, nárostech či vysazeném sadebním materiálu, a pro vývoj přirozeného zmlazení může mít někdy až fatální důsledky. V některých regionech se zvěř díky silnému poškozování cílových dřevin stává limitujícím faktorem pro samovolný vývoj lesních porostů. Z tohoto důvodu je nutné porosty před zamýšlenou obnovou oplotit a v průběhu obnovy oplocení pravidelně kontrolovat a opravovat (Čermák a Mrkva, 2003). Z experimentů zaměřených na přirozenou obnovu dubu letního (Quercus robur L.) v oblasti jižní Moravy vyplynulo, že dubový nálet nejlépe odrůstá na volné ploše, v zástinu přirůstá jen nepatrně a v plném stínu, pokud se zde dubové zmlazení ovšem vyskytne, během druhého a třetího roku života zcela odumírá, což potvrzuje skutečnost, že limitujícím faktorem pro vývoj dubových semenáčků je dostatek světla, přičemž může být přirozená obnova dubu letního po bohatém semenném roce ohrožena a téměř i znemožněna jak biotickými faktory, zejména hlodavci a zvěří, tak i klimatickými výkyvy ohrožujícími klíčení a vzcházení žaludů v období extrémního sucha (Houšková et al. 2011). Přestože je dub letní obecně náročný na sluneční záření, toto zřejmě není jediný klíčový faktor růstu doubků a významně se uplatňuje příprava půdy před vzejitím žaludů, která je samozřejmě zprostředkována člověkem (Löf et al. 1998). Gemmel et al. (1996) uvádějí, že v přirozené obnově dubu je clona mateřského porostu důležitá pro vzcházení a přežívání semenáčků z náletu, přičemž tato clona může redukovat růst buřeně (bylinné i dřevinné), která pro semenáčky znamená konkurenci o vodu, živiny a také o světlo, a v některých případech může bránit vzniku 19

náletu nebo později vyvolávat různě silnou stagnaci růstu, případně až jeho úhyn, což je problém zejména v lokalitách, které jsou ponechávány samovolnému vývoji bez zásahu člověka.

Obr. 3. Dubové semenáčky z přirozeného zmlazení v obnovním bloku “Krumpavá“. Obora Soutok, září 2011. (Zdroj: vlastní) V hustých zapojených porostech je zastoupení buřeně (byliny, trávy) zpravidla pouze sporadické. Zásadní význam buřeně nastává ve chvíli, kdy dojde i mírným prosvětlením porostu (např. pádem stromu) k jejímu mohutnému rozvoji. Má-li být přirozená obnova (nejen dubu) úspěšná, je třeba vliv buřeně i nežádoucích dřevin eliminovat, což je spojeno s pracností i zvýšeným finančním obnosem vyčleněným na obnovu a ochranu lesa. V případě přirozené obnovy dubu je nezbytné dubové porosty dlouhodobě připravovat clonnými sečemi a v případě výskytu úrody je také vhodné před opadem žaludů odstranit keřové patro a spodní etáž. Z výše popsaného vyplývá fakt, že vývoj přirozeného zmlazení dubu letního v lužních lesích je téměř plně závislý na zásazích člověka (Houšková et al. 2011; Litschmann, 2006). Všechna předcházející tvrzení navíc doplňuje o další poznatky Küßner (2003), který uvádí, že mortalita semenáčků dubu letního je na vyvýšených stanovištích závislá na dostupnosti světla, zatímco v případě níže položených stanovišť je snížená

20

dostupnost světla pravděpodobně kompenzována snadnějším přístupem ke zdroji vody. Jako příklad pro porovnání uvádí lípu malolistou (Tilia cordata Mill.), u níž mortalita semenáčků závisí na světelných podmínkách na všech stanovištích. Pospíšil et al. (2008) uvádějí, že na antropogenně narušených lokalitách, vlivem řízené regulace toků spojené s omezením pravidelných přírodních záplav a snížením hladiny podzemní vody, došlo k výrazné změně stanovištních podmínek a ke změně dřevinného spektra, kde konkurují dubu další dřeviny, které se zde masově zmlazují. Jedná se především o javor babyku, habr a lípu malolistou.

Obr. 4. Zdárně odrůstající skupina přirozeného zmlazení s dominantním javorem babykou (Acer campestre L.) a habrem obecným (Carpinus betulus L.) po uvolnění korunového prostoru padlým dubem. Zaplocená část NPR Cahnov-Soutok, duben 2011. (Zdroj: vlastní) Výše uvedené tvrzení prokazuje i Klimo et al. (2008), kteří uvádějí, že se v přirozené obnově lužních lesů dnes jako hlavní dřeviny prosazují podle charakteru stanoviště zejména jasan úzkolistý a javor babyka. Tento výrok dále doplňují Hrib et al. (2004), podle kterých je bohaté spodní dřevinné patro ve zpravidla

21

smíšených lužních lesích porostlé především nárosty babyky a hlohu, popřípadě na některých hrúdech vzniká patro habrové či lipové. Převahu mají lesní porosty s bohatým bylinným podrostem, který dokáže v místech s dostatkem světla narůst do výšky i několika metrů, což naznačuje, že se jedná o podmínky, které nejsou z hlediska přirozené obnovy zrovna ideální. Dále uvádějí, že lze konstatovat silnou zmlazovací schopnost rychle rostoucího javoru babyky, což je z lesnického hlediska důležitý faktor zejména při organizaci přirozené obnovy lesa. Hrnčíř (2011) taktéž uvádí, že převládající dřevinou v NPR Ranšpurk (nachází se v oboře Soutok několik kilometrů severně od NPR Cahnov-Soutok) v rámci přirozeného zmlazení je javor babyka, který dominuje jak v náletech, tak v nárostech. Mezi další hlavní zmlazující se dřeviny patří dále jasan úzkolistý, habr obecný a lípa srdčitá. Za vtroušenou dřevinu lze považovat jilmy. Zastoupení dubu letního je minimální díky velké konkurenceschopnosti ostatních dřevin a závislosti na semenných letech. Podstatnou informací týkající se problematiky přirozeného zmlazení je jistě skutečnost, že v 60. letech minulého století se výrazně mění zastoupení dřevin v lužních lesích v neprospěch dubu. Dub jako hlavní a hospodářsky vysoce ceněná dřevina je nahrazován např. jasanem úzkolistým, který se na některých lokalitách projevuje jako dřevina vtíravá a masově se přirozeně zmlazující, zpočátku dobře odrůstá a zahlušuje ostatní dřeviny (Pospíšil et al. 2008). Vlivem záplav na jednotlivé dřeviny se zabývali Vreugdenhil et al. (2006), kteří uvádějí, že v podmínkách Dolního Porýní, pro dřeviny měkkého luhu je akceptovatelná průměrná minimální doba záplav během celého roku 28, 35 a 108 dní pro vrbu bílou (Salix alba L.), vrbu křehkou (Salix viminalis L.) a topol černý (Populus nigra L.). Delší doba trvání záplav zvýší pravděpodobnost přítomnosti jedinců těchto dřevin do 150 cm výšky. Naopak pro dřeviny tvrdého luhu uvádějí, že akceptovatelná průměrná doba záplav během celého roku by měla být maximálně 17 a 97 dní pro jasan ztepilý (Fraxinus excelsior L.) a hloh jednosemenný (Crateagus monogina Jacq.), přičemž delší doba trvání záplav sníží pravděpodobnost výskytu jedinců těchto dřevin s výškou do 150 cm. Zajímavostí v záplavových oblastech lužních lesů je také eventuální možnost poškození ledem v době zimních záplav, kdy vylitá voda zamrzne a po jejím opadu led láme nálety, nárosty či kultury (Klimánek et al. 2003).

22

2.6 Změna vodního režimu na soutoku Moravy a Dyje a její důsledky Inundační oblast jižní Moravy zahrnuje údolní nivy Dyjsko-svrateckého úvalu od Drnholce až po soutok Dyje s Moravou a částečně i údolní nivy dolního toku Moravy. Až do 9. století nebyly zdejší nivy zaplavovány, o čemž svědčí archeologické nálezy zbytků opevněných sídel Velkomoravské říše z doby hradištní (Mikulčice, Pohansko). Zásadní vliv na tehdejší hydrologický režim řek mělo masové odlesňování horních povodí řek Jihlavy, Svratky, Dyje a Moravy za účelem získání zemědělské půdy, čímž se otevřela cesta mohutné půdní erozi spojené s následným splavováním půdních částic, které se usazovaly v dolních tocích povodí. Díky těmto sedimentům se postupně zanášela dna řek, toky ztrácely spád a voda se začala pravidelně rozlévat do celého poldru lužního lesa až po Lanžhot. Každoroční záplavy, vyskytující se běžně několikrát ročně, postihovaly až 25 000 ha půdy a působily značné škody zejména na zemědělské produkci (Havlíček a Peška, 1992; Opravil, 1983). Když byl v r. 1890 na moravském zemském sněmu předložen návrh na regulaci Moravy, byl v orgánu moravskoslezských lesníků uveřejněn článek upozorňující na škodlivé následky této regulace na lužní lesy, které ke svému zdárnému vývoji potřebují připlavovanou úrodnou prsť a dostatek vláhy. Již tehdy byl zmiňován nepostradatelný klimatický význam jihomoravských lužních lesů, jako ekologických panelů zmírňujících následky vysušujících horských větrů přicházejících z uherských stepí, čímž přispívaly k záchraně bohatých úrod na jižní Moravě (Mezera, 1956). Vermouzek et al. (1981) uvádějí, že povodně a záplavy škodily Lanžhotským nejen „za císaře pána“, ale i za první a druhé republiky, za protektorátu i po osvobození. Přítrž jim udělala teprve úprava dolního toku řeky Moravy. Lanžhotčané říkávali, že lednová voda má 12 mladých, což znamenalo, že pokud v lednu vylila voda, tak ten rok vylije ještě 12krát. Řešení problematiky povodní bylo pojato především z technického hlediska a spočívalo ve vybudování záchytných vodních nádrží a v regulaci řečišť řek Moravy, Dyje, Svratky a Jihlavy. V letech 1936 a 1939 byla dokončena regulace středního toku Moravy po Hodonín, která zapříčinila výrazný nárůst záplav způsobených rychlým převodem vody pomocí zregulovaného středního toku, do dolního toku, kde voda nemohla být stejně rychle odvedena nezregulovaným meandrujícím korytem. V roce 1961 byla vypracována na základě rozhodnutí vlády ČSR projektová dokumentace

23

a výhledové studie úprav dolních toků řek Moravy a Dyje, počítající se stavbou údolních nádrží o celkové ploše 3 300 ha u Nových Mlýnů na řece Dyji. Současně s tímto rozhodnutím vláda zamítla alternativní řešení spočívající v pouhém ohrázování řeky Dyje. Protesty lesníků nebyly nic platné, slova odborníků poukazující na jiné možnosti řešení nebyla vyslyšena. Stavba Novomlýnských vodních nádrží byla prosazena politickou silou a v roce 1968 se započalo s regulací koryt řek Moravy a Dyje. V roce 1972 došlo k poslední přirozené povodni na řece Dyji, na řece Moravě pak v roce 1977. V roce 1979 byla trvale napuštěna horní Mušovská nádrž vodního díla Nové Mlýny, střední Věstonická nádrž byla dokončena v r. 1981 a největší dolní Novomlýnská nádrž v r. 1988. Smutným faktem je, že bylo v této souvislosti vykáceno kolem 1 200 ha nejcennějších partií lužního lesa v oblasti nynějších vodních nádrží Nové Mlýny. Důležitou informací je také fakt, že původní délka koryta řeky Moravy v úseku od Rohatce po soutok s Dyjí činila 70,44 ha, přičemž regulací bylo dosaženo současné délky 37,58 km, tj. celkové zkrácení dosáhlo 47 % (Hrib et al. 2004).

Obr. 5. Ochranná betonová hráz v blízkosti soutoku řek Moravy a Dyje při letních povodních. Vlevo od hráze se nachází pravidelně zaplavovaný poldr obou řek. V případě, že se povodňovou vlnou zaplaví i prostor lužního lesa za ochrannou hrází, trvá po opadu řek Moravy a Dyje ještě určitou dobu, než voda z lesa (vpravo od hráze) odteče soustavou melioračních kanálů zpět do hlavních toků. Polesí Soutok, červenec 2010. (Zdroj: vlastní)

24

Pravdou je, že „zlý živel“ byl spoután a problémy na jihu Moravy, vyplývající z povodní, byly vyřešeny. Ale jen do té doby, než lesníci zjistili, že lužní lesy, zvyklé na periodické záplavy, začaly chřadnout a jevily známky celkového zhoršení vitality a zdravotního stavu. Díky vodohospodářským úpravám na dolních tocích těchto řek byla značně snížena retenční schopnost půd a došlo k silnému poklesu podzemní vody s následnou změnou vodního režimu celého komplexu lužních lesů s nedozírnými důsledky, ke kterým patřilo zejména výrazné snížení druhové diverzity, snížení přírůstu, přirozená tendence ke změně zastoupení dřevin v dřevinném spektru a snížení vitality lužních společenstev, včetně odolnosti proti biotickým činitelům, zejména pak vůči tracheomykózám, ohrožujícím ty druhy dřevin, které byly vázány na vysokou hladinu spodní vody. Jednalo se hlavně o duby, jilmy a jasany (Konečný, 2011; Forejtek et al. 1996). Horák (1992) uvádí pokles hladiny spodní vody v lužních lesích Břeclavska v letech 1932 - 1961 o 1 m a po kompletním dokončení vodohospodářských prací na řece Moravě v roce 1976 o dalších asi 90 cm, což je v tak krátkém časovém rozmezí kritická hodnota. 2.6.1 Revitalizace lužních lesů Jediným možným a efektivním způsobem jak do lesa opět přivézt životodárnou vodu, byla nápravná revitalizační opatření provedená Lesním závodem Židlochovice. Vzhledem ke skutečnosti, že na velké části území České republiky byl vlivem člověka velice nepříznivě ovlivněn přirozený koloběh vody, koncipovalo Ministerstvo životního prostředí ČR ve spolupráci s dalšími resorty program, který by pomohl tento stav řešit. Na základě přípravných prací podložených hodnocením hydrologické stability rozsáhlých území a výzkumnými pracemi, byl v roce 1992 usnesením vlády ČR schválen „Program revitalizace říčních systémů jako program obnovy, stabilizace a péče o vodní režim krajiny“. Uvedený program sehrál také významnou roli při obnově vodního režimu lužní krajiny dolního toku řek Moravy a Dyje. Regulace těchto řek znamenala radikální zásah do tisíciletého vývoje celého území, kterého jsou tyto řeky nezbytnou součástí. Cíl programu byl jasný – přivést do prostor lužního lesa dostatečné množství vody a tím se alespoň částečně přiblížit stavu před vodohospodářskými úpravami. Je naprosto přirozené, že se této odpovědné práce ujali lidé, kteří v luhu žijí a pracují. Nesmírně významné proto byly rady převážně těch lesníků a ochránců přírody, kteří v luhu prováděli činnost v dobách, kdy byl takřka

25

pravidelně zaplavován povodňovými vodami. Tito lidé „psali scénář“ obnovy lužní krajiny (Forejtek et al. 1996). Nejrozsáhlejší revitalizační opatření byla provedena na polesí Soutok. Mimořádně vhodné podmínky zde umožnily kromě zavodňování lesa i řízené zaplavování rozsáhlých lužních biotopů. Celkem bylo v letech 1990-1999 obnoveno a pročištěno více než 70 km lesních kanálů a zrekonstruováno 25 stavidlových objektů a 84 propustků, díky kterým vznikla možnost ovlivňovat hladinu vody v periodických i trvalých tůních a hladinu spodní vody v lesních porostech. Díky vybudování sítě melioračních kanálů a hradících objektů byla voda přivedena do lesa umělým povodňováním díky vypuštění povodňové vlny z Novomlýnských nádrží. V lesích se po mnoha letech znovu objevily biotopy s trvalým či dočasným zaplavením a výrazně se zlepšila vitalita všech lužních ekosystémů a hlavně lesa. Ze záznamů hydrometeorologického ústavu o výšce hladiny spodní vody v těchto lesích v dlouhodobé časové řadě a z hlediska zlepšujícího se stavu lesních ekosystémů jednoznačně vyplynulo, že provedená revitalizační opatření jsou nad jakoukoliv pochybnost úspěšná (Hrib et al. 2004).

Obr. 6. Nápustný objekt u Pohanska sloužící k naplnění spletité sítě lesních kanálů, popř. umělému zaplavení poldru lužního lesa z řeky Dyje. Březen, 2013. (Zdroj: vlastní)

2.7 Vývoj myslivosti na soutoku Moravy a Dyje Myslivost a oblast tzv. „Moravské amazonie“ jsou dva pojmy, které k sobě neodmyslitelně patří již celá staletí. Mnoho historických materiálů o chovu a hospodaření se zvěří na tomto území bylo po roce 1945 zničeno a část byla odvezena do sousedního Rakouska. V 18. století se vlastníkem lesů na Břeclavsku stal rod Lichtensteinů, jejichž prioritní zájem byl směřován právě do oboru myslivosti, a to zejména k jelení zvěři. Ve snaze zachovat typ „lužního jelena“ dali v r. 1872 postavit první ochranné oplocení podél řeky Moravy, které mělo zamezit migraci zvěře do sousedních

26

císařských revírů v Brodském a Kútech. Následně bylo toto oplocení zrušeno za účelem osvěžení krve a v r. 1926 byl na základě neoprávněného odstřelu silných jelenů, neúnosných škod na polích a škod na lesních porostech v rámci LZ Židlochovice a Strážnice, kam zvěř z luhu vytahovala, vybudován nový plot kolem řeky Moravy, ale také Dyje, čímž bylo dosaženo zaplocení rakouské a uherské strany s přerušením hlavní migrační cesty jelení zvěře. Současně byla také zaplocena severní část lužního lesa kolem Pohanska, díky čemuž se teoreticky zabránilo jakémukoliv úniku zvěře ven z obory. Pro zpestření možnosti lovu byla v honitbě vysazena také zvěř daňčí. Zatloukal (1974) v mysliveckém průzkumu LHP LZ Břeclav uvádí, že k tomu došlo někdy kolem roku 1900, protože první ulovený daněk na území dnešní soutocké obory pochází ze září r. 1872. Počátkem 40. let minulého století nechal Jan Lichtenstein přivézt do svých honiteb daňčí zvěř ze Sarajeva a několik kusů zvěře jelení z oblasti Belye (dnešní Chorvatsko). Chovatelské snahy Lichtensteinů přerušil jejich odsun z Československa a přechod fronty v r. 1945. V této době byl oborní plot frontou zcela zničen a nikdy již nebyl obnoven. Jeho pozůstatky zarostlé vegetací, které můžeme ještě v dnešní době nalézt, nás přesvědčují o tom, že se již ve 30 letech minulého století přistoupilo k výstavbě takového oborního plotu, který měl v důsledku velkých a častých záplav vydržet několik desítek let. Po 2. světové válce převzaly zestátněný majetek Lichtensteinů Jihomoravské státní lesy Brno (LZ Břeclav, později LZ Židlochovice), které navázaly na lichtenštejnské myslivecké tradice a vzaly si za úkol, tyto tradice dále rozvíjet. Na základě této ideje byla v r. 1971 v břeclavských lužních lesích postavena velká obora pro jelení, daňčí a černou zvěř, kterou financovaly Československé naftové doly, čímž byl do jisté míry kompenzován negativní vliv těžby ropy na chov zvěře v této oblasti. V červnu roku

1972

byla

celá

stavba

obory

Soutok

zkolaudována a odborem výstavby a územního plánování ONV v Břeclavi uvedena do trvalého provozu a užívání na ploše 3 608 ha s délkou oplocení 20,2 km (Balga, 1979). Obr. 7. Kníže z Lichtensteinů s chotí a uloveným jelenem na Břeclavsku, rok 1934. (Zdroj: archiv polesí Soutok)

27

V 80. letech minulého století došlo v oboře k nekontrolovatelnému přezvěření, které mělo fatální následky zejména z hlediska obnovy lesa. Po změně politických poměrů po roce 1989 se přistoupilo k vyhodnocení vzniklé situace a k její nápravě. V průběhu let 1991 – 1994 byly stavy zvěře sníženy na kompromisní úroveň, na níž se shodli všechny zainteresované strany od Okresního úřadu v Břeclavi počínaje, přes Ústav hospodářské úpravy lesa v Brně a ochránce přírody na všech stupních, po LZ Židlochovice konče. Do roku 1993 patřila honitba Soutok k vyhrazeným honitbám Ministerstva zemědělství ČR. Po roce 1993 tato honitba pozbyla vyhrazenosti státu Ministerstvem zemědělství a stala se režijní honitbou LZ Židlochovice. V roce 1992 došlo k významné organizační změně v celém lesním hospodářství, a LZ Židlochovice, obhospodařující tuto lokalitu, byl v nezměněné podobě začleněn jako organizační složka Lesů České republiky, s. p.. V té době sílící tlaky směřující k všestrannému

využívání

území

„dyjsko-moravského

trojúhelníka“,

vedly

management LZ Židlochovice ke změnám ve strategii obhospodařování těchto lužních lesů, která spočívala především ve změně priorit hospodaření. Na místo provozu myslivosti preferovaného v 80. letech, se pro území obory Soutok stala hospodářskou prioritou 90. let lesnická činnost s pěstováním

kvalitních

porostů

lužního lesa a ochranou přírodního prostředí, která ale zůstala i nadále vyvažována řádným mysliveckým hospodařením (Hrib et al. 2004).

Obr. 8. Jelení zvěř v oboře Soutok dosahuje v podmínkách lužních lesů vysoké chovatelské úrovně. Foceno v období jelení říje v r. 2010. (Zdroj: vlastní)

28

V roce 1993 byly k původní oboře přiřazeny a připloceny další honební pozemky, na základě čehož bylo rozhodnuto o uznání obory o výměře 4 480 ha s délkou oplocení 37,365 km. V současné době je v oboře Soutok chována zvěř jelení, daňčí, černá a srnčí, přičemž nynější normovaný stav je rozhodnutím odboru ŽP MÚ Břeclav stanoven na 450 ks zvěře jelení, 200 ks zvěře daňčí, 150 ks zvěře srnčí a 100 ks prasete divokého. Bodové hodnoty chované zvěře, mimo zvěře srnčí, dosahují vysoké chovatelské úrovně. Současné rekordy obory Soutok jsou jelen s bodovou hodnotou 225,6 CIC a daněk 203,73 CIC. Zvěř je v této lokalitě často sužována povodněmi spojenými s obrovitými masami dotěrných komárů. S ohledem na režim ochrany přírody v této lokalitě, je při výkonu práva myslivosti velice důležité dodržování cílových stavů zvěře, které jsou v jakémsi konsensu s místními přírodními podmínkami (Konečný, 2011). Je nutné si uvědomit, že chov jelení a daňčí zvěře bude i do budoucna vyžadovat určité náklady zatěžující provoz lesního hospodáře. Odměnou za to pak ale bude vědomí, že se díky reálné spolupráci lesníků s odborníky různých profesí podařilo prokázat, že i jelen má na této zemi své místo a že i budoucí generace uslyší na lanžhotských loukách troubit v říji jeleny či na hrúdech rochat daňky (Forejtek et al. 1996).

29

3 ZÁKLADNÍ ÚDAJE O NPR CAHNOV-SOUTOK A ŠIRŠÍ ÚZEMNÍ VZTAHY 3.1 Přírodní podmínky 3.1.1 Geomorfologické poměry Celou oblast tvoří aluviální rovina se zcela minimální výškovou diferenciací, která je pomístně zvlněna oválnými až elipsovitými pahrbky, převyšujícími okolní terén o 0,5 - 4 m. Jedná se o nerozplavené zbytky říčních teras, které byly většinou překryty eolickým materiálem (pískem). Místně se tyto útvary nazývají „hrúdy“. Celé území dyjsko-moravské nivy je protkáno hustou sítí průtočných i mrtvých ramen říčky Kyjovky, které také protínají sledované území (potok Drosa). Místy se vyskytují terénní deprese (na stanovištích vrbových olšin), které zůstávají často dlouhou dobu zaplněny stagnující vodou. Nejníže položeným bodem je soutok řeky Moravy s Dyjí s nadmořskou výškou 148,5 m n. m. Nejvyšší místo, ležící pod Břeclaví, se nachází v nadmořské výšce přibližně 158 m n. m (Rigasová et al. 2002). Regionálně-geomorfologické jednotky (Demek 1965): Systém:

Alpsko-himalájský

Subsystém:

Panonská pánev

Provincie:

Západopanonská pánev

Soustava:

Vídeňská pánev

Podsoustava: XA Jihomoravská pánev Celek:

XA-1 Dolnomoravský úval

Podcelek:

XA-1B Dyjsko-moravská niva

3.1.2 Geologické poměry Geologický podklad je tvořen recentními holocenními sedimenty písčitého až jílovitého charakteru na fluviálních štěrcích. Dále je geologický podklad menší měrou tvořený rozplavenými pleistocenními terasami a písčitými přesypy, nepatrný výskyt mají také váté (křemité) a sprašové (vápnité) písky. Mrtvá ramena jsou vyplněna hnilokaly. Díky silně propustným fluviálním štěrkovým terasám je celé území lužních lesů propojeno souvislou hladinou spodní vody (Vrška, 1997).

30

3.1.3 Pedologické poměry Na vývoj půd má vliv celá řada faktorů, ke kterým patří zejména geologické podloží (půdotvorný substrát), klimatické prvky, faktory biologické (tedy fauna a flóra), výška hladiny podzemní vody, expozice, sklon terénu, doba nepřerušovaného působení pedogenetických pochodů, pravidelné záplavy, přinášející sebou velké množství záplavových kalů, a samozřejmě antropogenní vliv člověka. V současné

době

umělého

povodňování

celého

území

je

problém

se záplavovými kaly, které jsou dobře zásobeny živinami a zajišťují vysokou produkční schopnost lužních stanovišť. Minerální síla zdejších půd je závislá na geologickém podloží území, z něhož jsou záplavové kaly přinášeny, přičemž je rozdíl mezi složením záplavových kalů řeky Moravy a Dyje. Sběrným územím řeky Dyje a jejích přítoků jsou oblasti chudších a kyselých hornin krystalinika Českomoravské vrchoviny, zatímco řeka Morava sbírá významnou část svých vod ve flyšovém území Karpat, kde se vyskytují zejména horniny bohatší vápnem. Záplavové kaly řeky Dyje dnes sedimentují v soustavě Novomlýnských nádrží, přičemž na soutok dochází převážně část sebraná v úseku Nové Mlýny - Pohansko. Navíc ochranné protipovodňové hráze na řekách zabraňují při vysokých průtocích rozlití kalných vod do okolních lužních lesů. Poslední rozsáhlá inundace kalných vod v nivě Dyje byla v roce 1971 u Lednice na Moravě. Na řece Moravě pod Lanžhotem pak v roce 1977, kdy byl po letní záplavě pozorován sediment jemných jílovitých částic o mocnosti 3-5 mm. Poblíž vlastního soutoku těchto řek byly přirozené inundace pozorovány až do doby dokončení vodohospodářských úprav. Půdy říčních niv dolních toků Moravy a Dyje jsou relativně mladé ve srovnání např. s černozeměmi na spraších ve výše položených územích lemujících obě nivy. Před asi 30 lety byl vlivem vodohospodářských úprav výrazně ovlivněn vývoj půd v nivách obou řek a částečně se také změnil vlhkostní režim půd. Nejrozšířenějším půdním typem v údolních nivách řek jsou fluvizemě různých subtypů a variet, z nichž jsou nejčastější fluvizemě modální a glejové, které vznikají na aluviálních uloženinách v okolí vodních toků, kde akumulace rozložené organické hmoty je přerušována a rozmělňována každoročním hromaděním vrstvy kalů usazených po inundacích a intenzivní aktivitou mikroorganismů způsobujících silnou bioturbaci. Tyto půdy nejsou zpravidla výrazněji členěny na jednotlivé genetické půdní horizonty. Vzácností ale není ani zřetelná vrstevnatost a rozdílnost v zrnitostním 31

složení půdního profilu či tmavší vrstva tzv. pohřbených, humusem obohacených horizontů, které mají původ v činnosti meandrujících toků. V terénních depresích s vysoko položenou hladinou spodní vody je rozšířen i půdní typ glej. Zdánlivou jednotvárnost půdních podmínek zpestřují tzv. „hrúdy“, na kterých se vyskytují také arenické regozemě a fluvizemě. Pro lesní půdy niv je typická humusová forma mull, tedy vrstvička listnatého opadu a odumřelých zbytků bylinného i stromového patra, která zde za velmi příznivých klimatických podmínek podléhá rychlému rozpadu a transformaci, takže v průběhu necelého roku zcela mizí a na povrchu vystupuje jako tmavě zbarvená minerální vrstva (Hrib et al. 2004; Vrška, 1997). 3.1.4 Hydrologické poměry Povodí: řeky Moravy, hlavní povodí Dunaje Úmoří: Černé moře Nejvýznamnějším levostranným přítokem Dyje je v dané oblasti Kyjovka, přitékající z Chřibů. Ve své dolní části teče souběžně s Moravou a v lužním lese pod Lanžhotem si zachovává svůj přirozený charakter meandrů s velkým množstvím slepých i průtočných ramen a tůní (Rigasová et al. 2002). 3.1.5 Klimatické poměry Břeclavsko dnes patří mezi okresy s nejteplejším a nejsušším klimatem v rámci České republiky. Zdejší současné klima je charakterizováno velmi dlouhým a velmi suchým létem. Sledované území klimaticky náleží do teplé oblasti T4. Průměrná roční teplota činí 9,3 °C, v dubnu až září 15,4 °C. Průměrný roční úhrn srážek je 524 mm, v dubnu až září 323 mm. Vegetační období trvá cca 175 dní. Sněhová pokrývka netrvá zpravidla déle než 40 dní. Je použito údajů srážkoměrných ze stanice Břeclav a teplotních ze stanice Lednice (164 m n. m.). V letech 1971 - 1999 došlo díky intenzívním vodohospodářským opatřením spočívajících v regulaci řek Moravy a Dyje, k postupnému poklesu relativní vlhkosti, což vedlo ke změně růstových podmínek, zejména dlouhodobě adaptovaných lesních dřevin, a vodního režimu v luhu z nivního na výparný. Na celém území přírodní lesní oblasti se výrazně projevují klimatické výkyvy extrémním suchem a zároveň růstem průměrných měsíčních teplot, zvláště v letním období. Tyto výkyvy jsou patrné nejen na písčitých a sprašových stanovištích, ale i v luhu, kde mimo to dochází k trvalému snížení hladiny spodní vody (Vrška et al. 2006; Bagár a Klimánek, 2000).

32

Další odvozené klimatické charakteristiky území Langův dešťový faktor - D D = Hsr / Tr, kde Hsr značí roční úhrn srážek v mm, Tr pak průměrnou roční teplotu v °C. D = 524 mm / 9,3 °C D = 56,34 Tab. 1. Tabulka pro vyhodnocení Langova dešťového faktoru. Označení oblasti I II III IV V

Langův dešťový faktor Méně než 60 61 - 70 71 - 80 81 - 100 100 a více

Charakteristika oblasti Velmi suchá Suchá Normální Vlhká Velmi vlhká

Komentář: Dle tab. 1 náleží studované území dle Langova dešťového faktoru do velmi suché oblasti. Minářova vláhová jistota Obecně: α = (Hsr - HS) / Tr Hsr - Roční úhrn srážek (mm) Tr -

Průměrná roční teplota (°C)

HS -

Hranice podnebí polních kultur podle Gregora HS = 30 x (Tr + 7)

Výpočet MVJ pro studovanou oblast: α = (524 - (30*(9,3 + 7))) / 9,3 = 3,76 Tab. 2. Tabulka pro vyhodnocení Minářovy vláhové jistoty. Pravděpodobnost výskytu suchých let v % -4-0 Nejsušší 50 a více 1-7 Silně suchá 25-50 8-14 Středně až mírně suchá 15-25 15-21 Přechodná 5-15 22-28 Mírně vlhká 5-0 29-35 Středně vlhká 5-0 36+ Silně vlhká až nejvlhčí 5-0 Komentář: Studované území patří dle Minářovy vláhové jistoty do silně suché oblasti. α

Charakteristika oblasti

33

3.2 Charakteristika NPR Cahnov-Soutok 3.2.1 Lokalizace a správní poměry NPR Cahnov-Soutok se nachází cca 4 km severně od soutoku řek Moravy a Dyje a 7,5 km jižně od obce Lanžhot (okres Břeclav, Jihomoravský kraj). Vesměs se jedná o lokalitu tvrdého luhu při nadmořské výšce 152 m n. m. Celá oblast soutoku řek Moravy a Dyje patří do přírodní lesní oblasti (PLO) 35, tedy Jihomoravské úvaly. Lokalita Cahnov se nachází v porostech 851 C 17/16/3, 857 B 17/16/3. Lokalita Soutok zaujímá porost 857 C 17/16. Toto území náleží do správního obvodu Lesů České republiky, s. p. Organizačně náleží k lesnímu závodu Židlochovice, lesní správa Soutok. Katastrální území Lanžhot (679 119). NPR Cahnov-Soutok je součástí soustavy NATURA 2000, pod kterou v území soutoku Moravy a Dyje patří nejen evropsky významná lokalita Soutok - Podluží, ale také ptačí oblast Soutok Tvrdonicko. Území se nachází také v Biosférické rezervaci Dolní Morava. Identifikační kód rezervace je 2443.

Obr. 9. Informační tabule při vstupu do NPR Cahnov-Soutok. Únor 2013. (Zdroj: vlastní) 3.2.2 Vyhlášení ochrany území Vodní režim v nivě řek Moravy a Dyje člověku neumožnil provést rapidní přeměnu lesních ekosystémů na druhově a strukturálně zcela nepůvodní porosty, tak jak tomu bylo téměř na celém území ČR. V lužních lesích se člověk musel naučit pracovat s místními dřevinami rostoucími na vodou ovlivněných stanovištích, zatímco v jiných lesních společenstvech to probíhalo přesně naopak. Dlouhodobý lidský faktor 34

působící na lužní společenstva ale nedovolil zachovat žádné zbytky původních pralesů. Je nutné brát v potaz, že i tyto dnešní nejhodnotnější lokality používající statutu zvláště chráněných území přírody dle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, jsou lesy v minulosti ovlivňované člověkem a samovolnému vývoji byly ponechány až druhotně. Za státní rezervaci bylo území vyhlášeno výnosem Ministerstva školství, vědy a umění č. 172 995/49 - IV/1 z 19. 12. 1949. Lokalita Cahnov úředně na ploše 11,60 ha, lokalita Soutok na ploše 1,86 ha. Obě rezervace byly přehlášeny výnosem Ministerstva kultury ČSR č.j. 14.200/88 ze dne 29. 11. 1988. Vyhláškou Ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb. byly obě, cca 150 m vzdálené lokality, sloučeny do jedné národní přírodní rezervace Cahnov-Soutok s úřední výměrou 13,46 ha, která je zřejmě chybná, jelikož podle digitálních podkladů činí 17,32 ha porostní půdy bez započtení vodních ploch uvnitř NPR (Hrib et al. 2004). 3.2.3 Hospodářská činnost v rezervaci Dle přehledových map z let 1826 a 1827 je patrná existence odlesněných ploch na území dnešních NPR a to zejména v terénních depresích s déletrvajícím faktorem záplavové vody. Je velmi pravděpodobné, že tyto plochy byly i přes přísný císařský zákaz dále využívány k pastvě dobytka, les měl nízké zakmenění a možnost zdárného vývoje přirozené obnovy byla téměř vyloučena (Nožička, 1955). Kuba (1928) uvádí: „Dobytek (i husy) byl pásán po celý rok na pastvinách kolem Lanžhota a též v celém lese až po Cahnov. Teprve na zimu byl zaháněn domů. Rok 1873 stal se mezníkem takového života, poněvadž obec byla ochuzena o staré právo pásti dobytek v lese a rúbati tam dříví. Roku 1873 zabral Lichtenštejn les pro sebe a Lanžhotčany vyhnal vojskem“. Tímto krokem došlo k velmi zásadní změně týkající se vývoje dnešní NPR Cahnov-Soutok. Co se týká hospodářské činnosti v NPR Cahnov-Soutok, tak zde následně docházelo pouze k vyklizování odumřelých stromů jak z okrajů, tak z vnitřní části porostu, kterou prochází lesní cesta. Doklady, které by potvrzovaly těžbu silnějších stromů ve 20. století však neexistují, tudíž lze předpokládat, že je již lokalita minimálně 80 let ponechána samovolnému vývoji bez primárních lidských zásahů. V současné době je v lesní části rezervace dodržován bezzásahový režim. V ochranném pásmu byla a je pravidelně prováděna každoroční seč ostřicových porostů na loučce přiléhající k Cahnovu (Průša, 1974; Vrška et al. 2006).

35

3.2.4 Vývoj stávajících porostů Generace dožívajících dubů letních (Quercus robur L.) v této lokalitě s jedinci dosahujícími až 2 m v průměru ve výčetní výšce, s výškou kolem 30 m, by pravděpodobně v člověkem neovlivněném pralesním porostu těchto dimenzí nedosáhla. Stalo se tak díky intenzivní pastvě dobytka, kdy byl dub preferován jako hlavní hospodářská dřevina jak z hlediska poskytnutí jadrného krmiva (žaludů) pro dobytek, tak z hlediska kvality dřeva. Hlavní etáž porostu tvořily spolu s dubem různé dřeviny, ale postupně převládl dub, který se z těchto dřevin dorůstal nejvyššího věku. Porostní struktura se vlivem pastvy postupně zjednodušovala, jelikož byla přirozená obnova spásána dobytkem a starší stromy postupně odumíraly bez dorůstání nové generace dřevin. V takovémto prostředí využívaly duby v proředěné hlavní etáži dostatečného světelného požitku spojeného s intenzivním světlostním přírůstem, který v zastíněném pralesním porostu není možný. V období ukončení pastvy, které je datované k roku 1873, již byla tato lokalita spolu s NPR Ranšpurk známa jako ceněné porosty s hmotnými stromy. V současné době vrcholí rozpad řídké dubové nadúrovně, ve které již dominuje jasan úzkolistý, stejně tak jako v hlavní úrovni, která je dále tvořena lípou malolistou, jilmy, občasným dubem a staršími babykami. Podúroveň je tvořena převážně babykou, habrem, lípou, hlohy a jilmy, přičemž se v příměsi objevují všechny ostatní dřeviny v rezervaci zastoupené. Vytváří se tedy nová vertikální struktura se třemi výraznými etážemi, které jsou mozaikovitě rozprostřeny po celé ploše rezervace (Vrška et al. 2006).

Obr. 10. Zastoupení dřevin v současné a přirozené dřevinné skladbě porostů. (Zdroj: plán péče o NPR Cahnov-Soutok na období 2009-2018)

36

3.2.5 Typologie a změny půdních vlastností Z typologického hlediska je v NPR Cahnov-Soutok, kde celá oblast patří do 1. lesního vegetačního stupně dubového, vylišeno několik souborů lesních typů. Dle plánu péče jsou na území rezervace vylišeny 2 soubory lesních typů (SLT) a to sice 1 L (jilmový luh) s podílem téměř 92 %. Zbytek připadá na SLT 1 G (vrbová olšina) (AOPK ČR, 2009). Podrobnější typologické vymezení dle Průši (1974): 1L4 - Jilmový luh válečkový na lehké fluvizemi (35,6 %) 1L6 - Jilmový luh na hrúdech s hluchavkou (7,0 %) 1L8 - Dubová jasenina s metlicí trstnatou (20,6 %) 1L9 - Dubová jasanina s ostružiníkem ježiníkem a kosatcem žlutým na těžkých glejových půdách (28,7 %) 1G4 - Vrbová olšina přechodná s chrasticí rákosovitou (8,0 %) a 1G3, jako iniciální stádia vrbových olšin (0,1 %). Změny v půdním prostředí v období 1973 - 1994 jsou charakterizovány prohloubením půdních horizontů, v důsledku silného poklesu hladiny spodní vody, které umožnilo průběh oxidačně redukčních procesů i ve větších hloubkách. Dále došlo k celkovému úbytku dusíku v půdě a zvýšení obsahu uhlíku, přičemž tento trend vyjadřuje

pomalejší

tempo

dekompozice

rozkladu

organického

materiálu.

Předpokládané snížení nasycenosti půdního komplexu a okamžitého obsahu výměnných bází, z důvodu změny vodního režimu, se zatím neprojevilo, nejspíše díky velké zásobě bází v lužních naplaveninách (Vrška et al. 2006). 3.2.6 Charakteristika současných typů biotopů V rámci mapování biotopů pro tvorbu soustavy NATURA 2000, do které NPR Cahnov-Soutok bezesporu patří, bylo v šetřené lokalitě vylišeno několik jednotek biotopů. Nejvíce zastoupeným biotopem (90 %) je L2.3 - Tvrdé luhy nížinných řek s převažujícím dubem letním (Quercus robur L.) a jasanem úzkolistým (Fraxinus angustifolia Vahl.), doplněné babykou, lípou malolistou, habrem, brslenem, bezem černým, jilmy, hlohy a hrušní polničkou (Pyrus pyraster (L.) Burgsdorf). Dalšími doprovodnými biotopy v rezervaci jsou zejména makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod se zastoupením cca 5 % a vegetace vysokých

37

ostřic v terénních sníženinách a navazujících nivních loukách v ochranném pásmu při zastoupení cca 4 %. Tato bohatá škála biotopů je navíc doplněna rákosinami eutrofních stojatých vod na podmáčených plochách s dominancí rákosu obecného (Phragmites australis (Cav.) Steud.) (AOPK ČR, 2010).

Obr. 11. Etážovitá struktura tvrdého luhu s odumírající dubo-jasanovou nadúrovní. NPR Cahnov-Soutok, duben 2011. (Zdroj: vlastní)

Obr. 12. Průtočné rameno říčky Kyjovky (potok Drosa), protékající středem NPR Cahnov-Soutok. Červenec, 2011. (Zdroj: vlastní)

38

3.2.7 Biota Obecně lze říci, že biota je soubor všech prvků flóry i fauny v daném prostředí. V NPR Cahnov-Soutok se vyskytuje v rámci místní fauny a flóry nepřeberné množství druhů, přičemž se jedná o velmi cennou lokalitu s ojedinělým výskytem celé řady rostlinných i živočišných druhů mezinárodního významu. Mezi nejvýznamnější druhy, které se zde vzácně vyskytují, patří z rostlinné říše zejména řeřišnice malokvětá (Cardamine parviflora L.), šišák hrálolistý (Scutellaria hastifolia L.) či kosatec žlutý (Iris pseudacorus L.). Z živočišné říše mezi nejvýznamnější živočichy patří z obojživelníků např. skokan ostronosý (Rana arvalis Nil.) či čolek dunajský (Triturus dobrogicus K.), z třídy hmyzu pak tesařík obrovský (Cerambyx cerdo L.), páchník hnědý (Osmoderma eremita Scop.) a roháč obecný (Lucanus cervus L.). Z ptáků např. volavka červená (Ardea purpurea L.) či čáp černý (Ciconia nigra L.), z větších savců např. bobr evropský (Castor fiber L.) a samozřejmě veškerá zvěř chovaná v oboře Soutok (Vrška et al. 2006, AOPK ČR, 2010). 3.2.8 Péče o území a jeho ochrana Lokalita původních rezervací Cahnov a Soutok, které tvoří jádrovou část stávající rezervace, byla pravděpodobně od konce 19. století ponechána samovolnému vývoji a díky tomu byla ve 20. století nazývána Cahnovským pralesem, byť se o prales v pravém slova smyslu rozhodně nejedná. Bezzásahový režim byl v této části víceméně uplatňován i později. Výraznou změnou bylo zřízení obory Soutok pro daňčí a jelení zvěř v roce 1971, které mělo za následek zvýšené stavy zvěře s dopadem i na území rezervace. V letech 1999 a 2000 byly v lokalitě původní SPR Cahnov vybudovány dvě oplocenky o výměrách 0,72 a 0,28 ha, které byly umístěny na plochách s vhodnými světelnými podmínkami pro vývoj nově vznikajících náletů a nárostů. V roce 2004 LZ Židlochovice instaloval z prostředků MŽP oplocení většiny původní SPR Cahnov, což se záhy projevilo zejména dynamickým nárůstem přirozeného zmlazení. Oplocení části Soutok je prakticky vyloučené, díky částečně strmému břehu, nedostupnosti nejnutnější techniky a možnému poškození oplocení plujícím dřívím z okolního kanálu. Tato neoplocená plocha však může sloužit jako referenční plocha pro dlouhodobé sledování vlivu zvěře na fungování samovolného vývoje ve srovnání s oploceným Cahnovem.

39

Obr. 13. Vpravo na obrázku se nachází zaplocená část Cahnova, ve které je zřejmé zdárnější odrůstání přirozené obnovy bez vlivu zvěře. V levé části obrázku je nezaplocená část rezervace vystavená tlaku zvěře. Duben, 2011. (Zdroj: vlastní) Předmět ochrany není ve zřizovacím předpisu uveden. Hlavním předmětem ochrany dle aktuálního plánu péče je ochrana všech společenstev uvedených v charakteristice biotopů, dále ochrana rostlinných a živočišných druhů zařazených do soustavy Natura 2000 jako evropsky významné druhy, nejvýznačnější druhy patřící do vyhlášky č. 395/1992 Sb. a druhy, které se v okrese Břeclav vyskytují pouze spontánně na jednom nebo několika málo místech. Nejvýznačnější druhy, které jsou předmětem ochrany jsou uvedeny v kapitole biota. Dlouhodobým cílem ochrany a základní prioritou managementu v této významné lokalitě je dlouhodobé ponechání porostů v NPR Cahnov-Soutok samovolnému vývoji při zachování

všech současných

biotopů,

tedy panonského

tvrdého

luhu

a doprovodných biotopů (zejména ostřicových a mokřadních společenstev v území i ve vlastním ochranném pásmu) s maximální eliminací primárních i sekundárních vlivů lidské činnosti. Z tohoto důvodu je nutné cílenou péči také potřeba zaměřit na pravidelné kosení loučky v ochranném pásmu při severovýchodní hranici rezervace s použitím ruční seče či lehké mechanizace s následným odstraněním posečené hmoty. Je potřeba také bránit šíření nepůvodních a invazních druhů rostlin a umožnit periodické zaplavování rezervace v jarním období, které je pro přežití některých vzácných druhů souvisejících s předmětem ochrany, klíčové. V neposlední řadě je

40

nutné udržovat oplocení Cahnova v bezproblémovém stavu (AOPK ČR, 2009; Vrška et al. 2006).

Obr. 14. Ostřicová loučka v ochranném pásmu NPR Cahnov-Soutok, kterou je nutné pravidelně kosit z důvodu zachování tohoto typu biotopu. Květen, 2010. (Zdroj: vlastní)

Obr. 15. Poškozené oplocení Cahnova padlou babykou. Díky těmto situacím se zvěř lehce dostane i do zaplocené části rezervace. Červenec, 2012. (Zdroj: vlastní)

41

4 METODIKA V roce 2009 byla v NPR Cahnov-Soutok založena síť 90 trvalých výzkumných inventarizačních ploch, sloužících ke sběru dendrometrických veličin přirozeného zmlazení, které byly následně zpracovány v rámci detailního šetření struktury přirozeného zmlazení s podchycením jeho vývoje. Sběr dat na inventarizačních plochách proběhl v letech 2009, 2010, 2011 a 2012 vždy na přelomu měsíce června a července. Údaje z let 2009 a 2010 byly zpracovány v rámci bakalářské práce (Tureček, 2011), na kterou tato diplomová práce bezprostředně navazuje. V roce 2012 byly navíc na každé inventarizační ploše pořízeny hemisférické snímky, na základě kterých byla vyhodnocena otevřenost korunového zápoje s posouzením vlivu korunového zápoje na odrůstání přirozeného zmlazení. K úspěšnému sběru dat na inventarizačních plochách byla důležitá zejména dobrá orientace v rezervaci, schopnost práce s předloženou mapou aktuální stromové situace (viz. příloha 2) a v neposlední řadě především znalost v určování jednotlivých druhů dřevin, převážně ve stádiu semenáčku. Metodika je vedená ve dvou rovinách. První část se věnuje založení inventarizační sítě a sběru dendrometrických veličin přirozené obnovy (výška, tloušťka, počet) z této sítě, část druhá pak postihuje problematiku hodnocení korunového zápoje za použití hemisférických snímků.

4.1 Sběr dendrometrických dat přirozeného zmlazení 4.1.1 Založení inventarizační sítě Při zakládání sítě inventarizačních ploch v roce 2009 byla k vyhledání středů jednotlivých ploch použita již zmiňovaná mapa stromové situace zpracovaná v SW Topol, ve které byly všechny středy inventarizačních ploch automaticky vygenerovány v pravidelné síti s roztečí 44,25 m. Dle této mapy byl počet ploch stanoven na 93, přičemž bylo provedeno měření pouze na 90 stanovištích, jelikož se dvě stanoviště nacházely přímo v průtočném rameně říčky Kyjovky (potok Drosa), poslední plocha pak měla střed mimo území NPR. Sběr dat v části Cahnov proběhl každoročně (2009 2012), v ostrovní části Soutok pouze v roce 2010. Počet ploch v rámci části Cahnov, na kterých proběhla každoroční inventarizace, činí 71. Pokud se střed inventarizační plochy nacházel v bezprostřední blízkosti stromu, přímo v pozici stromu či ležícího

42

kmene, byl vhodně posunut mimo toto místo a daná změna byla graficky zanesena do mapy. V roce 2009 byl střed každé inventarizační plochy označen železným roxorem o délce cca 25 cm tak, aby jeho horní část vyčnívala nad hrabanku pro snadnější dohledání. Takto vyznačený střed plochy byl navíc doplněn dřevěným kolíkem označeným reflexní barvou a pořadovým číslem kvůli rychlejšímu dohledání středu stanoviště při dalších měřeních. Přesná pozice každého středu byla odměřena svinovacím pásmem od nejbližších stojících stromů (nejlépe tří) a zanesena i s těmito údaji do mapy. Problém s dřevěnými kolíky spočíval především v jejich vyvalení ze země zvěří či ulomení proplouvajícím dřívím v době záplav, které byly v roce 2010 velmi časté. Inventarizační plochy, které byly díky chybějícímu dřevěnému kolíku vizuálně téměř nedohledatelné,

byly

dohledány

pomocí

mapy

stromové situace, pásma a detektoru kovů (zn. Fisher).

Obr. 16. Označení středu inventarizační plochy v terénu. (Zdroj: vlastní) 4.1.2 Pomůcky Pro vlastní sběr dendrometrických dat byly použity dva provázky (na jednom konci s očkem, na druhém s uzlem) pro vymezení malého a velkého kruhu o délkách 0,79 m a 2,18 m, hůl s naznačenými výškami 10, 50 a 130 cm, měrku pro jednoduché zařazení do tloušťkového stupně s hodnotami do 3, do 7 a do 10 cm, ocelové roxory, svinovací pásmo, detektor kovů, terénní zápisníky a psací potřeby.

43

Obr. 17. Vlevo měrka pro zařazení jedinců do tloušťkových stupňů, vpravo detektor kovů použitý k dohledání středů inventarizačních ploch. (Zdroj: vlastní) 4.1.3 Tvar, velikost a uspořádání inventarizačních ploch Vlastní inventarizační plocha má kruhový tvar a skládá se ze dvou odlišných soustředných kruhů o poloměrech 0,79 m a 2,18 m, přičemž na každém z těchto kruhů jsou sbírány data poněkud odlišného charakteru. Plocha s poloměrem r1 = 0,79 m má 2 m², s r2 = 2,18 m pak 15 m². Středy inventarizačních ploch byly uspořádány v pravidelné síti v mapě stromové situace (M 1:500), vyhotovené oddělením ekologie lesa VÚKOZ, v.v.i., která kromě potenciálních středů inventarizačních ploch obsahuje také pozice stojících stromů a ležících kmenů označených podle dřevin pro snadnější orientaci v porostu při vyhledávání jednotlivých stanovišť. 4.1.4 Sběr dat na inventarizační ploše a měřené charakteristiky Data na inventarizačních plochách byla sbírána pomocí již zmiňovaných dvou provázků o délkách 0,79 m a 2,18 m. Očko provázku bylo navlečeno na ocelový roxor, měřič uchopil provázek za druhý konec s uzlem a následně byla jeho postupným obkroužením zaznamenávána potřebná data na vymezeném kruhu, která byla současně zapisována do terénního zápisníku. K započítání daného jedince do kruhu (malého či velkého) je rozhodující, zda se krček stromku nachází uvnitř kruhu větší polovinou kmínku. Při této činnosti je vhodné pracovat ve 2 lidech, přičemž jeden měří a druhý zapisuje. Z hlediska měřených charakteristik byly na malém kruhu o poloměru r1 = 0,79 m měřeny po narovnání terminálu dřeviny s maximální výškou 1,3 m rozdělené do tří výškových tříd. Na velkém kruhu o poloměru r 2 = 2,18 m pak byly brány v úvahu dřeviny s výškou po narovnání terminálu větší jak 1,3 m rozdělené 44

do tří tloušťkových stupňů. Základními zjišťovanými údaji v rámci malého a velkého kruhu byly druh dřeviny, který byl do terénního zápisníku uváděn pomocí všeobecně používaných zkratek (např. BB - javor babyka, DB - dub letní, apod.), a početnost v jednotlivých

výškových

třídách

či tloušťkových

stupních.

Vzor

zápisníku

používaného při sběru dat je uveden v přílohách. Tab. 3. Měřené charakteristiky na malém a velkém kruhu. MALÝ KRUH (r1 = 0,79, plocha 2 m²) VELKÝ KRUH (r2 = 2,18 m; plocha 15 m²) výška dřevin do 1,3 m do 0,10 m VT I 0,1 - 0,5 m VT II 0,5 - 1,3 m VT III (Zdroj: vlastní)

výška dřevin nad 1,3 m do 3 cm TS I 3 - 7 cm TS II 7 - 10 cm TS III

4.1.5 Zpracování dat Data zjištěná měřením na inventarizačních plochách byla zpracována ve spolupráci s pracovníkem oddělení ekologie lesa VÚKOZ, v.v.i., pomocí softwaru Field-Map Inventory Analyst, version 2.6 (dále FMIA, http://www.fieldmap.cz). Základní použitou veličinou byla celková suma a interval spolehlivosti (při jeho výpočtu byl zohledněn tvar rozložení (normální x nenormální) empirických dat) stanovený pro hladinu významnosti α = 0,05.

Obr. 18. Ukázka dat zpracovaných statistickým SW Field-Map Inventory Analyst. (Zdroj: vlastní)

45

1) Postup výpočtu celkové sumy pro jednotlivé inventarizační plochy, pro celý soubor ploch a pro celé inventarizované území.

Vysvětlivky xi je hodnota sledované veličiny pro i-tou entitu v rámci plochy j m je počet entit v rámci plochy j Xj je úhrn sledované veličiny za plochu j wj je váha j-té plochy ze souboru inventarizačních ploch Y je celkový úhrn sledované veličiny za soubor ploch Ytot je celkový úhrn sledované veličiny za celé sledované území n je celkový počet inventarizačních ploch v souboru sj je rozloha inventarizační plochy v hektarech S je rozloha celého sledovaného území v hektarech 2) S takto upravenými daty bylo dále pracováno v softwaru Microsoft Office Excel 2007.

46

4.2 Hemisférické snímky 4.2.1 Pomůcky  fotoaparát Nikon D70 s objektivem Sigma 4,5 mm F2,8 EX DC CURCULAR FISHEYE HSM  vodováha  stativ  buzola  SW Zoner Photo Studio 14 PRO  SW WinSCANOPY  psací potřeby 4.2.2 Postup pořízení hemisférických snímků Pro hodnocení otevřenosti korunového zápoje (podíl plochy korun vs. obloha) byla na každé z ploch pořízena hemisférická fotografie. Snímky byly pořizovány pomocí fotoaparátu NIKON D70 s objektivem SIGMA 4.5 mm F2.8 EX DC CURCULAR FISHEYE HSM. Při focení bylo dodržováno konstantní nastavení fotoaparátu: Expoziční režim: P, Citlivost: ISO 200, Kvalita snímků: FINE (JPEG Fine), Velikost obrazu: M, Korekce expozice: ± 1, Bracketing: AE only, Ostření:

∞,

Zaostřovací pole: Single area, Měření expozice: Zonální měření. Dále bylo při pořizování snímků dodržováno několik zásad: a) objektiv nad středem inventarizační plochy 1,5 m nad zemí b) orientování osy objektivu na sever c) vyrovnání objektivu v horizontálním i vertikálním směru d) na každé ploše pořízení 3 snímků (přeexponovaný, normální expozice, podexponovaný) při zapnuté funkci „bracketing“ e) pří focení se skrýt pod objektiv f) pokud možno používat dálkovou spoušť g) fotit je nutné při zatažené obloze popř. s východem nebo západem slunce h) pokud se těsně nad objektivem nacházely větve vzrostlých stromů či přirozeného zmlazení, byly vhodně odsunuty bokem, aby výslednou hodnotu otevřenosti korunového zápoje nezkreslily

47

4.2.3 Zpracování hemisférických snímků Před vyhodnocením snímků byly tři různě exponované snímky pomocí programu Zoner Photo Studio 14 PRO sjednoceny do snímku jednoho. Pomocí SW WinSCANOPY byla zjišťována charakteristika otevřenosti korunového zápoje. Výsledná charakteristika korunového zápoje bude proměnnou, na základě které bude hodnocen růst přirozeného zmlazení na jednotlivých plochách.

Obr. 19. Sjednocení hemisférických snímků různé expozice (shora přeexponovaný, normální expozice, podexponovaný) pomocí SW Zoner Photo Studio 14 PRO do jednoho snímku, se kterým se nadále pracovalo. V tomto případě se jedná o inventarizační plochu č. 7, u které činí hodnota otevřenosti korunového zápoje 12,21 %. (Zdroj: vlastní)

48

Obr. 20. Vyhodnocení otevřenosti korunového zápoje v SW WinSCANOPY. (Zdroj: vlastní)

49

5 VÝSLEDKY V kapitole výsledky jsou zpracována data pouze z části „Cahnov“, která je z větší části zaplocená oborním pletivem s výškou 2,2 m. Z celkových 71 inventarizačních ploch nacházejících se v části Cahnov, je 58 ploch v části zaplocené a 13 ploch v části nezaplocené ovlivněné zvěří. Dle digitálních map má zaplocená část Cahnova 13,78 ha a nezaplocená část 2,81 ha. Na ostrovní části Soutok byla data sbírána pouze v roce 2010, a proto nebyla v této práci použita. Při sběru dendrometrických údajů přirozeného zmlazení z inventarizační sítě byly brány v úvahu veškeré dřeviny s výjimkou keřů. Jednalo se o javor babyku (Acer campestre L.), habr obecný (Carpinus betulus L.), jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia Vahl.), lípu malolistou (Tilia cordata Mill.), dub letní (Quercus robur L.), jilmy (Ulmus spp.) a hlohy (Crataegus spp.). Přirozené zmlazení je vyhodnocováno v rámci výškových tříd a tloušťkových stupňů. Dub letní se v tloušťkových stupních nevyskytoval. Výsledky jsou rozděleny na dvě části: 1) Porovnání vývoje přirozené obnovy v závislosti na vlivu zvěře (zaplocená vs. nezaplocená část Cahnova) 2) Posouzení vývoje přirozené obnovy v závislosti na otevřenosti korunového zápoje (zaplocená část Cahnova bez přímého vlivu zvěře) Část

první

řeší

problematiku

vývoje

přirozené

obnovy

v souvislosti

s ovlivňováním zvěří. Pro hodnocení výsledků zpracovaných statisticky jsou podstatné intervaly spolehlivosti, které znázorňují, v jakém rozpětí se vypočítaný průměr s 95 % pravděpodobností nachází. Interval spolehlivosti je počítán pro hladinu významnosti α = 0,05. Interval spolehlivosti tak počítá i s chybami, ke kterým mohlo dojít a velikost jeho rozpětí vyjadřuje rozdílnost počtů na inventarizačních plochách vzájemně mezi sebou (čím je interval spolehlivosti širší, tím jsou inventarizační plochy heterogennější). Při zpracování grafů byly použity hodnoty týkající se střední hodnoty četnosti jedinců v rámci příslušných intervalů spolehlivosti. Procentuální zastoupení dřevin nebylo v grafech uváděno záměrně, jelikož vychází právě z počtu jedinců a je uvedeno v tabulkách. Je nutné si uvědomit, že četnost jedinců nelze brát jako skutečné absolutní číslo, ale jako hodnotu vypočítanou statistickým SW Field-

50

Map Inventory Analyst, která se vztahuje na 1 ha plochy Cahnova, a slouží zejména k vizuálnímu porovnání struktury a vývoje přirozeného zmlazení v čase. Výsledky jsou prezentovány jednak tabulkami, a na druhé straně grafy, které vychází právě z těchto tabulek a slouží pro lepší vizuální porovnání hodnot. Druhá část výsledků, zabývající se závislostí množství jedinců přirozené obnovy na otevřenosti korunového zápoje, je vyhodnocována na základě hemisférických snímků. K zjištění možné závislosti mezi těmito veličinami byla použita regresní analýza dat. Používané zkratky:  VT - výšková třída; TS – tloušťkový stupeň  Dřeviny jsou označeny všeobecně známými zkratkami (např. dub letní - DB, javor babyka - BB, apod., jilmy (Ulmus spp.) jsou označeny JL, hlohy (Crataegus spp.) jako HLOH).

5.1 Porovnání vývoje přirozené obnovy v závislosti na vlivu zvěře Tato část výsledků obsahuje srovnání zaplocené a nezaplocené části Cahnova v souvislosti s ovlivněním zvěří. Četnost jedinců je vztažena na plochu 1 ha. Procentuální zastoupení vychází z hektarové četnosti jedinců. 5.1.1 Výškové třídy (zmlazení s výškou do 1,3 m) Tab. 4. Přirozená obnova v rámci jednotlivých výškových tříd bez ohledu na dřevinnou skladbu, v letech 2009 - 2012. Zaplocená část Cahnova (bez vlivu zvěře). Výšková třída do 0,1 m 0,1 - 0,5 m 0,5 - 1,3 m Σ

Výšková třída do 0,1 m 0,1 - 0,5 m 0,5 - 1,3 m Σ

2009 Četnost jedinců v ks/ha

2010

IS (α = 0,05)

Zast. (%)

Četnost jedinců v ks/ha

IS (α = 0,05)

Zast. (%)

38604

(17091 - 80117)

19

53289

(36055 - 70523)

37

134894

(91994 - 177795)

66

65073

(40638 - 89508)

45

30954

(14887 - 47020)

15

26557

(14691 - 38422)

18

204452

(143876 - 265028)

100

144919

(108650 - 181188)

100

2011

2012

Četnost jedinců v ks/ha

IS (α = 0,05)

Zast. (%)

Četnost jedinců v ks/ha

IS (α = 0,05)

Zast. (%)

116076

(90202 - 141950)

62

71404

(53594 - 89214)

49

52674

(30536 - 28855)

28

56807

(34242 - 79372)

38

19610

(10365 - 28855)

10

18818

(9696 - 27941)

13

188360

(149988 - 226730)

100

147029

(112065 - 181994)

100

51

Tab. 5. Přirozená obnova v rámci jednotlivých výškových tříd bez ohledu na dřevinnou skladbu, v letech 2009 - 2012. Nezaplocená část Cahnova ovlivněná zvěří. Výšková třída do 0,1 m 0,1 - 0,5 m 0,5 - 1,3 m Σ

Výšková třída do 0,1 m 0,1 - 0,5 m 0,5 - 1,3 m Σ

2009 Četnost jedinců v ks/ha

2010

IS (α = 0,05)

Zast. (%)

Četnost jedinců v ks/ha

IS (α = 0,05)

Zast. (%)

56103

(8706 - 103501)

25

30209

(12942 - 47477)

30

147516

(49413 - 245620)

67

59634

(18734 - 100535)

61

16870

(0 - 38378)

8

8239

(0 - 21991)

9

220489

(92515 - 348465)

100

98082

(51763 - 144402)

100

2011

2012

Četnost jedinců v ks/ha

IS (α = 0,05)

Zast. (%)

Četnost jedinců v ks/ha

IS (α = 0,05)

Zast. (%)

126331

(71301 - 181360)

76

122800

(76973 - 168626)

60

31779

(9951 - 53606)

19

71404

(39784 - 103025)

35

7847

(0 - 22222)

5

11770

(0 - 28756)

5

165957

(100507 - 231405)

100

205974

(145240 - 266708)

100

Výškové třídy (zmlazení do výšky 1,3 m) 160000

Počet jedinců (ks)

140000 120000 100000

80000 60000 40000 20000 0

2009

2010

2011

2012

2009

2011

2012

Nezaplocená část ovlivněná zvěří

Zaplocená část do 0,1 m

2010

0,1 - 0,5 m

zvěří 0,5 - 1,3 m

Obr. 21. Situace ve výškových třídách (bez ohledu na dřevinnou skladbu) v zaplocené a nezaplocené části Cahnova v období 2009 - 2012. Na obr. 21 lze u přirozeného zmlazení s výškou do 1,3 m pozorovat celou řadu změn, ke kterým v rezervaci v období 2009 - 2012 došlo. Největší rozkolísanost je zřetelná zejména ve VT I s výškou zmlazení do 10 cm, která představuje iniciální stádium zmlazení se zmlazenými dřevinami v růstové fázi semenáčků. Nejednotnost v počtu semenáčků v jednotlivých letech je způsobena zejména semennými roky a dlouhotrvajícími záplavami v letech 2009 a 2010, které semenáčky často 52

decimovaly. Naopak v letech 2011 a 2012 záplavy nebyly vůbec, čímž se otevřela cesta pro vývoj iniciálních stádií přirozené obnovy. Ve výškové třídě II je možné od prvního roku měření pozorovat klesající trend početnosti jedinců v zaplocené i nezaplocené části. Navýšení množství jedinců v roce 2012 je způsobeno semenným rokem jasanu a ostatních dřevin v roce 2011, které během vegetačního období odrostlo z výškové třídy I do výškové třídy II. Ve výškové třídě III je již rozkolísanost přirozené obnovy víceméně ustálena s mírným klesajícím trendem. V této třídě je také možné dobře pozorovat vliv zvěře na odrůstání přirozeného zmlazení v nezaplocené části z nižších výškových tříd do VT III. Tab. 6. Situace ve VT I s výškou jedinců do 0,1 m. Jedná se o zaplocenou část bez přímého vlivu zvěře, období 2009 - 2012. 2009 Dřevina Četnost jedinců IS (α = 0,05) v ks/ha BB HB HLOH JSÚ DB LP JL Σ

Zast. (%)

Četnost jedinců v ks/ha

IS (α = 0,05)

Zast. (%)

3166

1256 - 5076)

8,2

9145

(4238 - 14053)

17,2

12575

(4187 - 20963)

32,6

4924

(1042 - 8807)

9,2

88

(0 - 264)

0,2

264

(0 - 563)

0,5

7914

(4063 - 11766)

20,5

36581

(23656 - 49507)

68,6

0

0

0,0

264

(0 - 655)

0,5

14773

(3528 - 26019)

38,3

1143

(0 - 2349)

2,1

88

(0 – 264)

0,2

967

(81 - 1854)

1,8

38604

(17091 - 60117)

100

53288

(36055 - 70523)

100

2011 Dřevina Četnost jedinců IS (α = 0,05) v ks/ha BB HB HLOH JSÚ DB LP JL Σ

2010

2012 Zast. (%)

Četnost jedinců v ks/ha

IS (α = 0,05)

Zast. (%)

21369

(13059 - 29678)

18,4

19082

(10887 - 27277)

26,7

21632

(10332 - 32933)

18,6

9937

(4702 - 15172)

13,9

1055

(402 - 1708)

0,9

791

(0 - 1690)

1,1

66040

(49832 - 82249)

56,9

38516

(27730 - 49302)

53,9

1143

(76 – 2,210)

1,0

352

(0 – 906)

0,5

4221

(1917 - 6525)

3,6

2550

(1017 - 4083)

3,6

616

(0 - 413)

0,5

176

(0 - 423)

0,2

116076

(90202 - 141950)

100

71404

(53594 - 89214)

100

53

Tab. 7. Situace ve VT I s výškou jedinců do 0,1 m. Jedná se o nezaplocenou část ovlivněnou zvěří, období 2009 - 2012. 2009

2010

Dřevina Četnost jedinců IS (α = 0,05) v ks/ha BB HB HLOH JSÚ DB LP JL Σ

Zast. (%)

Četnost jedinců v ks/ha

IS (α = 0,05)

Zast. (%) 13,0

8631

(738 - 16525)

15,4

3923

(0 - 9428)

8239

(847 - 15631)

14,7

0

0

0,0

392

(0 - 1247)

0,7

3139

(0 - 9975)

10,4

5493

(1234 - 9751)

9,8

23148

(7660 - 38635)

76,6

0

0

0,0

0

0

0,0

33348

(2523 - 64173)

59,4

0

0

0,0

0

0

0,0

0

0

0,0

56103

(8706 - 103501)

100

30210

(12942 - 47477)

100

2011

2012

Dřevina Četnost jedinců IS (α = 0,05) v ks/ha BB HB HLOH JSÚ DB LP JL Σ

Zast. (%)

Četnost jedinců v ks/ha

IS (α = 0,05)

Zast. (%)

18047

(2869 - 3,225)

14,3

27071

(6736 - 47406)

22,0

20009

(2514 - 37504)

15,8

20009

(223 - 39795)

16,3

785

(0 - 1942)

0,6

1177

(0 - 3023)

1,0

78859

(48577 - 109140)

62,4

61988

(40910 - 83067)

50,5

0

0

0,0

0

0

0,0

8239

(231 - 16247)

6,5

12555

(450 - 24659)

10,2

392

(0 - 1247)

0,3

0

0

0,0

126331

(71301 - 181360)

100

122800

(76973 - 168626)

100

VT I (do 0,1 m) 90000 80000 Četnost jedinců (ks/ha)

70000

60000 50000 40000 30000 20000 10000 0

2009

2010

2011

2012

2009

BB

HB

2010

2011

2012

Nezaplocená část ovlivněná zvěří

Zaplocená část

JSÚ

HLOH

DB

LP

JL

Obr. 22. Situace ve výškové třídě I s výškou zmlazení do 0,1 m v zaplocené a nezaplocené části Cahnova v období 2009 - 2012.

54

Z obr. 22 je zřejmé, že převládající dřevinou v přirozené obnově s výškou do 0,1 m je jasan úzkolistý, který se v lužním lese zdárně zmlazuje. Dalšími dřevinami, které se ve větší míře uplatňují, jsou zejména javor babyka, habr a lípa. Dub letní a jilmy se v nezaplocené části ovlivněné zvěří nevyskytují, v části zaplocené pouze s minimálním zastoupením. Prudký meziroční nárůst množství jedinců některých dřevin je nejspíše v závislosti na semenném roce dané dřeviny. Jak je vidět z obrázku, tak silné semenné roky jasanu jsou oproti ostatním dřevinám poměrně časté. Celkově největší nárůst jedinců ve VT I (převážně stádia semenáčku) je zaznamenán v letech 2011 a 2012, kdy nebyly dřeviny vůbec vystaveny záplavové vodě a byly vytvořeny vhodné podmínky pro vzcházení semen a růst semenáčků. Zajímavostí je skutečnost, že množství jedinců je znatelně vyšší především v nezaplocené části ovlivněné zvěří. Tab. 8. Situace ve VT II s výškou jedinců 0,1 - 0,5 m. Jedná se o zaplocenou část bez přímého vlivu zvěře, období 2009 - 2012. 2009 Dřevina Četnost jedinců IS (α = 0,05) v ks/ha BB HB HLOH JSÚ DB LP JL Σ

Zast. (%)

Četnost jedinců v ks/ha

IS (α = 0,05)

Zast. (%)

69206

(42385 - 96027)

51,3

40890

(21831 - 59950)

62,8

8969

(4825 - 13114)

6,6

4573

(1802 - 7343)

7,0

1583

(705 - 2460)

1,2

703

(117 - 1290)

1,1

47398

(29390 - 65405)

35,1

16708

(9317 - 24098)

25,7

264

(0 - 563)

0,2

879

(120 - 1639)

1,4

6507

(2650 - 10364)

4,8

616

(0 - 1235)

0,9

967

(0 - 2259)

0,7

703

(0 - 1476)

1,1

134894

(91994 - 177795)

100

65072

(40638 - 89508)

100

2011 Dřevina Četnost jedinců IS (α = 0,05) v ks/ha BB HB HLOH JSÚ DB LP JL Σ

2010

2012 Zast. (%)

Četnost jedinců v ks/ha

IS (α = 0,05)

Zast. (%)

34207

(17588 - 50826)

64,9

35438

(17663 - 53213)

62,4

5012

(717 - 9308)

9,5

5804

(937 - 10671)

10,2

1231

(315 - 2147)

2,3

879

(0 - 1857)

1,5

11432

(5730 - 17133)

21,7

13190

(8043 - 18338)

23,2

440

(60 - 819)

0,8

264

(0 - 563)

0,5

264

(0 - 563)

0,5

440

(60 - 819)

0,8

88

(0 - 264)

0,2

791

(90 - 1493)

1,4

52674

(30536 - 74811)

100

56806

(34242 - 79372)

100

55

Tab. 9. Situace ve VT II s výškou jedinců 0,1 - 0,5 m. Jedná se o nezaplocenou část ovlivněnou zvěří, období 2009 - 2012. 2009

2010

Dřevina Četnost jedinců IS (α = 0,05) v ks/ha BB HB HLOH JSÚ DB LP JL Σ

Zast. (%)

Četnost jedinců v ks/ha

IS (α = 0,05)

Zast. (%)

76112

16126 - 136098)

51,6

34133

(6365 - 61901)

57,2

9416

(359 - 18473)

6,4

4708

(0 - 9654)

7,9

4316

(0 - 10058)

2,9

1177

(0 - 3023)

2,0

43941

(14970 - 72912)

29,8

18047

(2156 - 33938)

30,3

0

0

0,0

392

(0 - 1247)

0,7

13732

(0 - 28204)

9,3

1177

(0 - 3023)

2,0

0

0

0,0

0

0

0,0

147517

(49413 - 245620)

100

59634

(18734 - 100535)

100

2011

2012

Dřevina Četnost jedinců IS (α = 0,05) v ks/ha BB HB HLOH JSÚ DB LP JL Σ

Zast. (%)

Četnost jedinců v ks/ha

IS (α = 0,05)

Zast. (%)

18440

(2111 - 34769)

58,0

26679

(5739 - 47618)

37,4

1177

(0 - 2528)

3,7

3139

(0 - 6355)

4,4

2746

(0 - 6844)

8,6

1177

(0 - 3023)

1,6

9024

(479 - 17569)

28,4

38841

(8301 - 69381)

54,4

392

(0 - 1247)

1,2

785

(0 - 1942)

1,1

0

0

0,0

785

(0 - 2494)

1,1

0

0

0,0

0

0

0,0

31779

(9951 - 53606)

100

71406

(39784 - 103025)

100

VT II (0,1 - 0,5 m) 80000

Četnost jedinců (ks/ha)

70000 60000 50000 40000 30000 20000 10000 0

2009

2010

2011

2012

2009

Zaplocená část BB

HB

2010

2011

2012

Nezaplocená část ovlivněná zvěří JSÚ

HLOH

DB

LP

JL

Obr. 23. Situace ve výškové třídě II s výškou zmlazení 0,1 - 0,5 m v zaplocené a nezaplocené části Cahnova v období 2009 - 2012.

56

Na základě obr. 23 je možné říci, že převládající dřevinou v zaplocené i nezaplocené části v rámci výškové třídy II je bezpochyby javor babyka s jasanem úzkolistým, doplněné zejména habrem, v roce 2009 také lípou. Ovlivnění přirozené obnovy zvěří je v této výškové třídě dosti patrné. Alarmující je také rapidní úbytek lípy od roku 2010 v důsledku dlouhotrvajících záplav, které populaci lípy značně poškodily a lípa se z této situace velmi těžce vzpamatovává. Trend vývoje množství jedinců přirozené obnovy v letech 2009 – 2011 má vesměs klesající charakter. K nárůstu množství jedinců došlo v roce 2012, pravděpodobně v závislosti na semenném roce a absenci záplav v roce 2011, kdy jedinci z VT I (do 0,1 m) během vegetačního období odrostli do VT II. Tab. 10. Situace ve VT III s výškou jedinců 0,5 - 1,3 m. Jedná se o zaplocenou část bez přímého vlivu zvěře, období 2009 - 2012. 2009

2010

Dřevina Četnost jedinců IS (α = 0,05) v ks/ha BB HB HLOH JSÚ DB LP JL Σ

Četnost jedinců v ks/ha

IS (α = 0,05)

Zast. (%)

17763

(7319 - 28208)

57,4

18291

(8753 - 27829)

68,9

3869

(279 - 7459)

12,5

1759

(9 - 3509)

6,6

1319

(0 - 2977)

4,3

703

(66 - 1341)

2,6

4924

(1337 - 8512)

15,9

4045

(1487 - 6604)

15,2

0

0

0,0

88

(0 - 264)

0,3

2023

(0 - 4047)

6,5

967

(155 - 1780)

3,6

1055

(0 - 2425)

3,4

703

(0 - 1658)

2,6

30953

(14887 - 47020)

100

26556

(14691 - 38422)

100

2011 Dřevina Četnost jedinců IS (α = 0,05) v ks/ha BB HB HLOH JSÚ DB LP JL Σ

Zast. (%)

2012 Zast. (%)

Četnost jedinců v ks/ha

IS (α = 0,05)

Zast. (%)

12399

(5286 - 19512)

65,9

1759

(179 - 3338)

9,3 4,2

13806

(6778 20834)

70,4

1407

(83 - 2731)

7,2

528

(0 - 1072)

2,7

791

(90 - 1493)

2550

(286 - 4814)

13,0

2286

(818 - 3755)

12,1

88

(0 - 264)

0,4

88

(0 - 264)

0,5

616

(50 - 1182)

3,1

1143

(347 - 1939)

6,1

616

(0 - 1413)

3,1

352

(0 - 845)

1,9

19611

(10365 - 28855)

100

18818

(9696 - 27941)

100

57

Tab. 11. Situace ve VT III s výškou jedinců 0,5 - 1,3 m. Jedná se o nezaplocenou část přímo ovlivňovanou zvěří, období 2009 - 2012. 2009

2010

Dřevina Četnost jedinců IS (α = 0,05) v ks/ha BB HB HLOH JSÚ DB LP JL Σ

Zast. (%)

Četnost jedinců v ks/ha

IS (α = 0,05)

Zast. (%)

10201

(0 - 26259)

60,5

5100

(0 - 13815)

61,9

392

(0 - 1247)

2,3

0

0

0,0

0

0

0,0

785

(0 - 1942)

9,5

3923

(0 - 10830)

23,3

392

(0 - 1247)

4,8

0

0

0,0

0

0

0,0

1177

(0 - 3741)

7,0

785

(0 - 2494)

9,5

1177

(0 - 3023)

7,0

1177

(0 - 3023)

14,3

16870

(0 - 38378)

100

8239

(0 - 21991)

100

2011

2012

Dřevina Četnost jedinců IS (α = 0,05) v ks/ha BB HB HLOH JSÚ DB LP JL Σ

Zast. (%)

Četnost jedinců v ks/ha

IS (α = 0,05)

Zast. (%) 56,7

5100

(0 - 15319)

65,0

6670

(0 - 18694)

0

0

0,0

0

0

0,0

392

(0 - 1247)

5,0

1569

(0 - 3883)

13,3

392

(0 - 1247)

5,0

1569

(0 - 3512)

13,3

0

0

0,0

0

0

0,0

785

(0 - 2494)

10,0

785

(0 - 2494)

6,7

1177

(0 - 3023)

15,0

1177

(0 - 3023)

10,0

7846

(0 - 22222)

100

11770

(0 - 28756)

100

VT III (0,5 - 1,3 m) 20000

18000

Četnost jedinců (ks/ha)

16000 14000 12000 10000 8000 6000 4000 2000 0

2009

2010

2011

2012

2009

Zaplocená část BB

HB

2010

2011

2012

Nezaplocená část ovlivněná zvěří

JSÚ

HLOH

DB

LP

JL

Obr. 24. Situace ve výškové třídě III s výškou zmlazení 0,5 - 1,3 m v zaplocené a nezaplocené části Cahnova v období 2009 - 2012.

58

Z obr. 24 je zřejmé, že situace ve VT III je oproti předcházejícím nižším výškovým třídám dosti odlišná. Dominantní dřevinnou v zaplocené i nezaplocené části je jednoznačně javor babyka. Zastoupení jasanu se oproti VT II viditelně snížilo. Vliv zvěře v nezaplocené části je zde nezpochybnitelný. Dub letní se v nezaplocené části nevyskytuje vůbec, v zaplocené se zastoupením do 0,5 %. V nezaplocené části ovlivněné zvěří se prakticky vytratil habr. V zaplocené části mají počty dřevin víceméně klesající trend, což je dobře patrné téměř u všech dřevin. V nezaplocené části ovlivněné zvěří je směr vývoje poněkud odlišný, což je dáno nejspíše zhoršenou schopností dřevin odrůstat z VT III do TS I pod tlakem zvěře, která zmlazení poškozuje, přičemž poškozovaní jedinci nadále stagnují ve VT III.

5.1.2 Tloušťkové stupně (zmlazení s výškou nad 1,3 m a d1,3 ≤ 10 cm) Tab. 12. Přirozená obnova v rámci tloušťkových stupňů bez ohledu na dřevinnou skladbu, v letech 2009 - 2012. Zaplocená část Cahnova (bez vlivu zvěře). Tloušťkový Četnost jedinců stupeň v ks/ha do 3 cm 3 - 7 cm 7 - 10 cm Σ

2010

IS (α = 0,05)

Zast. (%)

Četnost jedinců v ks/ha

IS (α = 0,05)

Zast. (%)

8626

(4263 - 12990)

96,4

8823

(4757 - 12889)

96,5

231

(0 - 537)

2,6

231

(0 - 537)

2,5

92

(0 - 255)

1,0

92

(0 - 255)

1,0

8949

(4594 - 13306)

100

9146

(5088 - 13204)

100

Tloušťkový Četnost jedinců stupeň v ks/ha do 3 cm 3 - 7 cm 7 - 10 cm Σ

2009

2011

2012

IS (α = 0,05)

Zast. (%)

Četnost jedinců v ks/ha

IS (α = 0,05)

Zast. (%)

8268

(4591 - 11946)

99,2

8315

(4346 - 12283)

98,1

69 0

(0 - 140) 0

0,8 0,0

150 12

(27 - 273) (0 - 35)

1,8 0,1

8337

(4645 - 12030)

100

8477

(4475 - 12477)

100

59

Tab. 13. Přirozená obnova v rámci tloušťkových stupňů bez ohledu na dřevinnou skladbu, v letech 2009 - 2012. Nezaplocená část Cahnova ovlivněná zvěří. Tloušťkový Četnost jedinců stupeň v ks/ha do 3 cm 3 – 7 cm 7 – 10 cm Σ

2009

2010

IS (α = 0,05)

Zast. (%)

Četnost jedinců v ks/ha

IS (α = 0,05)

Zast. (%)

2164

(0 - 5197)

95,5

1958

(0 - 5097)

100,0

0

0

0,0

0

0

0,0

103

(0 - 327)

4,5

0

0

0,0

2267

(0 - 5279)

100

1958

(0 - 5097)

100

2011

Výšková třída do 3 cm 3 – 7 cm 7 - 10 cm Σ

2012

Četnost jedinců v ks/ha

IS (α = 0,05)

Zast. (%)

Četnost jedinců v ks/ha

IS (α = 0,05)

Zast. (%)

2009

(0 - 5236)

100,0

2731

(0 - 6715)

100,0

0

0

0,0

0

0

0,0

0

0

0,0

0

0

0,0

2009

(0 - 5236)

100

2731

(0 - 6715)

100

Tloušťkové stupně (výška nad 1,3 m; d1,3 ≤ 10 cm) 10000 9000

Četnost jedinců (ks/ha)

8000 7000 6000 5000 4000 3000 2000 1000 0

2009

2010

2011

2012

Zaplocená část do 3 cm

2009

2010

2011

2012

Nezaplocená část ovlivněná zvěří 3 - 7 cm

7 - 10 cm

Obr. 25. Situace v tloušťkových stupních v zaplocené a nezaplocené části Cahnova v období 2009 - 2012. Z obr. 25 je patrné, že naprostá většina jedinců přirozené obnovy s výškou nad 1,3 m a výčetní tloušťkou do 10 cm, se vyskytuje v prvním tloušťkovém stupni s výčetní tloušťkou do 3 cm. Trend vývoje přirozeného zmlazení již není tak výrazný jako u výškových tříd a jednoznačně poukazuje na větší diferenciaci v mlazinách s výškou nad 130 cm. Ovlivnění zvěří v nezaplocené části Cahnova je z obrázku

60

naprosto zřejmé. V zaplocené části Cahnova bez přímého vlivu zvěře se pomístně vyskytují jedinci i v TS II a TS III ale v minimálním množství. V nezaplocené části, vystavené tlaku zvěře, se v těchto tloušťkových stupních nevyskytují prakticky žádní jedinci, což je zapříčiněno neschopností jedinců odrůst pod silným tlakem zvěře z TS I do vyšších tloušťkových stupňů. Tab. 14. Situace v TS I s výčetní tloušťkou do 3 cm. Jedná se o zaplocenou část bez přímého vlivu zvěře, období 2009 - 2012. 2009 Dřevina Četnost jedinců IS (α = 0,05) v ks/ha BB HB HLOH JSÚ LP JL Σ

2010 Zast. (%)

Četnost jedinců v ks/ha

IS (α = 0,05)

Zast. (%)

5266

(2082 - 8450)

61,0

5485

(2539 - 8432)

62,2

982

(225 - 1738)

11,4

947

(277 - 1617)

10,7

393

(165 - 621)

4,6

346

(116 - 577)

3,9

912

(324 - 1501)

10,6

912

(276 - 1549)

10,3

866

(80 - 1652)

10,0

878

(0 - 1845)

10,0

208

(0 - 431)

2,4

254

(0 - 627)

2,9

8627

(4263 - 12990)

100

8822

(4757 - 12889)

100

2011 Dřevina Četnost jedinců IS (α = 0,05) v ks/ha BB HB HLOH JSÚ LP JL Σ

2012 Zast. (%)

Četnost jedinců v ks/ha

IS (α = 0,05)

Zast. (%)

4896

(2361 - 7431)

59,2

5682

(2809 - 8555)

68,3

1074

(281 - 1867)

13,0

889

(170 - 1608)

10,7

404

(139 - 669)

4,9

312

(101 - 523)

3,8

658

(208 - 1108)

8,0

416

(115 - 717)

5,0

947

(0 - 1978)

11,5

878

(0 - 1944)

10,6

289

(0 - 643)

3,5

139

(0 - 281)

1,7

8268

(4591 - 11946)

100

8316

(4346 - 12283)

100

61

Tab. 15. Situace v TS I s výčetní tloušťkou do 3 cm. Jedná se o nezaplocenou část ovlivněnou zvěří, období 2009 - 2012. 2009

2010

Dřevina Četnost jedinců IS (α = 0,05) v ks/ha BB HB HLOH JSÚ LP JL Σ

Zast. (%)

Četnost jedinců v ks/ha

IS (α = 0,05)

Zast. (%)

1700

(0 - 4338)

78,5

1391

(0 - 3664)

71,0

0

0

0,0

0

0

0,0

258

(0 - 608)

11,9

155

(0 - 331)

7,9

52

(0 - 163)

2,4

0

0

0,0

103

(0 - 327)

4,8

361

(0 - 1144)

18,4

52

(0 - 163)

2,4

52

(0 - 163)

2,7

2165

(0 - 5197)

100

1959

(0 - 5097)

100

2011

2012

Dřevina Četnost jedinců IS (α = 0,05) v ks/ha BB HB HLOH JSÚ LP JL Σ

Zast. (%)

Četnost jedinců v ks/ha

IS (α = 0,05)

Zast. (%)

1443

(0 - 3782)

71,8

2164

(0 - 5446)

79,2

103

(0 - 255)

5,1

52

(0 - 163)

1,9

155

(0 - 331)

7,7

206

(0 - 460)

7,5

0

0

0,0

0

0

0,0

309

(0 - 980)

15,4

258

(0 - 817)

9,4

0

0

0,0

52

(0 - 163)

1,9

2010

(0 - 5236)

100

2732

(0 - 6715)

100

TS I (d1,3 ≤ 3 cm) 6000

Četnost jedinců (ks/ha)

5000 4000 3000 2000 1000 0

2009

2010

2011

2012

2009

2011

2012

Nezaplocená část ovlivněná zvěří

Zaplocená část BB

2010

HB

HLOH

JSÚ

LP

JL

Obr. 26. Situace v tloušťkovém stupni I s d1,3 ≤ 3 cm v zaplocené a nezaplocené části Cahnova v období 2009 - 2012.

62

Obr. 26 představuje dřevinnou skladbu v rámci přirozeného zmlazení s výškou nad 1,3 m. Dominantní dřevinnou v zaplocené i nezaplocené části je javor babyka. Z ostatních dřevin v zaplocené části se uplatňuje ve větší míře zejména habr, jasan a lípa. V menší míře pak hlohy a jilmy. Dub letní se v rámci tloušťkových stupňů nevyskytuje ani v zaplocené ani v nezaplocené části ovlivněné zvěří. Vliv zvěře v nezaplocené části rezervace je zde velice dobře patrný, přičemž v dřevinné skladbě se mimo javor babyku nejčastěji vyskytují hlohy a lípa. Jasan se v nezaplocené části od roku 2011 nevyskytuje, což poukazuje na fakt, že je zvěří preferován. Tab. 16. Situace v TS II s výčetní tloušťkou 3 - 7 cm. Jedná se o zaplocenou část bez přímého vlivu zvěře, období 2009 – 2012. 2009 Dřevina Četnost jedinců IS (α = 0,05) v ks/ha BB HB HLOH JSÚ Σ

Zast. (%)

Četnost jedinců v ks/ha

IS (α = 0,05)

Zast. (%)

46

(0 - 119)

20,0

46

(0 - 119)

20,0

23

(0 - 55)

10,0

23

(0 - 55)

10,0

46

(0 - 102)

20,0

46

(0 - 102)

20,0

115

(0 - 346)

50,0

115

(0 - 346)

50,0

230

(0 - 537)

100

230

(0 - 537)

100

2011 Dřevina Četnost jedinců IS (α = 0,05) v ks/ha BB HB HLOH JSÚ Σ

2010

2012 Zast. (%)

Četnost jedinců v ks/ha

IS (α = 0,05)

Zast. (%)

35

(0 - 86)

50,0

92

(0 - 188)

61,3

23

(0 - 55)

32,9

35

(0 - 86)

23,3

12

(0 - 35)

17,1

0

0

0,0

0

0

0

23

(0 - 69)

15,3

69

(0 - 140)

100

150

(27 - 273)

100

V nezaplocené části ovlivněné zvěří se v rámci TS II nevyskytuje žádný jedinec!

63

TS II (d1,3 = 3 - 7 cm) 140

Četnost jedinců (ks/ha)

120

100 80 60 40 20 0

2009

2010

2011

2012

2009

Zaplocená část BB

2010

2011

2012

Nezaplocená část ovlivněná zvěří HB

HLOH

JSÚ

Obr. 27. Situace v tloušťkovém stupni II s d1,3 = 3 - 7 cm v zaplocené a nezaplocené části Cahnova v období 2009 - 2012. Z obr. 27 je dobře vidět, že v nezaplocené zvěří ovlivněné části Cahnova nedosáhla parametrů TS II žádná dřevina. V zaplocené části se již zmlazení vyskytuje, nýbrž s proředěnou dřevinnou skladbou a téměř v minimálním množství oproti TS I. Své stabilní místo zde má především javor babyka a habr, u kterých má trend zastoupení víceméně mírně rostoucí charakter, což nasvědčuje jejich zdárnému odrůstání z TS I do TS II. Jilmy s lípou do parametrů TS II prozatím neodrůstají. V roce 2011 jasan zcela chybí, o rok poté se začíná znovu objevovat.

64

Tab. 17. Situace v TS III s výčetní tloušťkou 7 - 10 cm. Jedná se o zaplocenou část bez přímého vlivu zvěře, období 2009 - 2012. 2009

2010

Dřevina Četnost jedinců IS (α = 0,05) v ks/ha BB HB HLOH Σ

Zast. (%)

Četnost jedinců v ks/ha

IS (α = 0,05)

Zast. (%)

81

(0 - 242)

87,1

81

(0 - 242)

87,1

12

(0 - 35)

12,9

12

(0 - 35)

12,9

0

0

0

0

0

0

93

(0 - 255)

100

93

(0 - 255)

100

2011

2012

Dřevina Četnost jedinců IS (α = 0,05) v ks/ha BB HB HLOH Σ

Zast. (%)

Četnost jedinců v ks/ha

IS (α = 0,05)

Zast. (%) 0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

12

(0 - 35)

100

0

0

0

12

(0 - 35)

100

Tab. 18. Situace v TS III s výčetní tloušťkou 7 - 10 cm. Jedná se o nezaplocenou část bez přímého vlivu zvěře, období 2009 – 2012. 2009 Dřevina Četnost jedinců IS (α = 0,05) v ks/ha BB Σ

Zast. (%)

Četnost jedinců v ks/ha

IS (α = 0,05)

Zast. (%)

103

(0 - 327)

100

0

0

0

103

(0 - 327)

100

0

0

0

2011 Dřevina Četnost jedinců IS (α = 0,05) v ks/ha BB Σ

2010

2012 Zast. (%)

Četnost jedinců v ks/ha

IS (α = 0,05)

Zast. (%)

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

65

TS III (d1,3 = 7 - 10 cm) 120

Četnost jedinců (ks/ha)

100 80 60 40 20 0

2009

2010

2011

2012

2009

2010

2011

2012

Zaplocená část BB

HB

HLOH

Obr. 28. Situace v tloušťkovém stupni III s d1,3 = 7 - 10 cm v zaplocené a nezaplocené části Cahnova v období 2009 - 2012. Dle obr. 28 lze říci, že jedinými dřevinami, které jsou prozatím schopny odrůstat z TS II a nalézt své stálé místo v budoucí dřevinné skladbě lesních porostů jsou javor babyka spolu s habrem. V nezaplocené části ovlivněné zvěří lze sledovat pouze v roce 2009 javor babyku. Nulový výskyt dřevin v dalších letech je způsoben nejspíše přechodem jedinců TS III nad prahovou výčetní tloušťku d 1,3 > 10 cm, která již nebyla předmětem šetření, a prozatím prakticky nulové odrůstání jedinců z TS II do TS III. Výskyt hlohu v zaplocené části v roce 2012 je zapříčiněn odrůstáním z TS II.

66

5.1.3 Celkové zhodnocení přirozené obnovy v rámci VT a TS Tab. 19. Celková charakteristika přirozené obnovy bez ohledu na dřevinnou skladbu v zaplocené části Cahnova, v období 2009 - 2012. 2009

2010

Dřevina Četnost jedinců IS (α = 0,05) v ks/ha do 0,1 m 0,1- 0,5 m 0,5 – 1,3m do 3 cm 3 – 7 cm 7 – 10 cm Σ

Četnost jedinců v ks/ha

IS (α = 0,05)

Zast. (%)

38604

(17091 - 80117)

18,09

53289

(36055 - 70523)

34,59

134894

(91994 - 177795)

63,21

65073

(40638 - 89508)

42,24

30954

(14887 - 47020)

14,51

26557

(14691 - 38422)

17,24

8626

(4263 - 12990)

4,04

8823

(4757 - 12889)

5,73

231

(0 - 537)

0,11

231

(0 - 537)

0,15

92 213401

(0 - 255) -

0,04 100

92 154065

(0 - 255) -

0,06 100

2011 Dřevina Četnost jedinců IS (α = 0,05) v ks/ha do 0,1 m 0,1- 0,5 m 0,5 – 1,3m do 3 cm 3 – 7 cm 7 – 10 cm Σ

Zast. (%)

2012 Zast. (%)

Četnost jedinců v ks/ha

IS (α = 0,05)

Zast. (%)

116076

(90202 - 141950)

59,01

71404

(53594 - 89214)

45,92

52674

(30536 - 28855)

26,78

56807

(34242 - 79372)

36,53

19610

(10365 - 28855)

9,97

18818

(9696 - 27941)

12,10

8268

(4591 - 11946)

4,20

8315

(4346 - 12283)

5,35

69

(0 - 140)

0,04

150

(27 - 273)

0,10

0 196697

0 -

0,00 100

12 155506

(0 - 35) -

0,01 100

Tab. 20. Celková charakteristika přirozené obnovy bez ohledu na dřevinnou skladbu v nezaplocené části Cahnova ovlivněné zvěří, v období 2009 - 2012. 2009 Dřevina Četnost jedinců IS (α = 0,05) v ks/ha do 0,1 m 0,1- 0,5 m 0,5 – 1,3m do 3 cm 3 – 7 cm 7 – 10 cm Σ

2010 Zast. (%)

Četnost jedinců v ks/ha

25,19

IS (α = 0,05)

Zast. (%)

30209

(12942 - 47477)

30,20 59,61

56103

(8706 - 103501)

147516

(49413 - 245620)

66,22

59634

(18734 - 100535)

16870

(0 - 38378)

7,57

8239

(0 - 21991)

8,24

2164

(0 - 5197)

0,97

1958

(0 - 5097)

1,96

0

0

0,00

0

0

0,00

103 222756

(0 - 327) -

0,05 100

0 100040

0 -

0,00 100

2011

2012

Dřevina Četnost jedinců IS (α = 0,05) v ks/ha do 0,1 m 0,1- 0,5 m 0,5 – 1,3m do 3 cm 3 – 7 cm 7 – 10 cm Σ

Zast. (%)

Četnost jedinců v ks/ha

IS (α = 0,05)

Zast. (%)

126331

(71301 - 181360)

75,21

122800

(76973 - 168626)

58,84

31779

(9951 - 53606)

18,92

71404

(39784 - 103025)

34,21

7847

(0 - 22222)

4,67

11770

(0 - 28756)

5,64

2009

(0 - 5236)

1,20

2731

(0 - 6715)

1,31

0

0

0,00

0

0

0,00

0 167966

0

0,00 100

0 208705

0

0,00 100

-

67

-

VT + TS, zaplocená část 160000

Četnost jedinců (ks/ha)

140000 120000 100000 80000 60000 40000 20000 0

do 0,1 m

0,1 - 0,5 m 0,5 - 1,3 m do 3 cm 3 - 7 cm Výškové třídy a tloušťkové stupně 2009

2010

2011

7 - 10 cm

2012

Obr. 29. Celková charakteristika přirozeného zmlazení v rámci výškových tříd a tloušťkových stupňů v zaplocené části Cahnova v letech 2009 - 2012.

VT + TS, nezaplocená část ovlivněná zvěří 160000

Četnost jedinců (ks/ha)

140000 120000 100000 80000 60000

40000 20000 0

do 0,1 m

0,1 - 0,5 m 0,5 - 1,3 m do 3 cm 3 - 7 cm Výškové třídy a tloušťkové stupně 2009

2010

2011

7 - 10 cm

2012

Obr. 30. Celková charakteristika přirozeného zmlazení v rámci výškových tříd a tloušťkových stupňů v nezaplocené části Cahnova ovlivněného zvěří v letech 2009 - 2012.

68

Z obr. 29 a obr. 30 lze usoudit, že přirozená obnova má nejdynamičtější vývoj jednoznačně ve VT I a VT II v rámci zaplocené i nezaplocené části rezervace, který je ovlivněn především semennými roky a výskytem záplav, které mají mnohdy pro přirozenou obnovu až fatální následky. Vliv zvěře na přirozené zmlazení je nejvíce znatelný od VT III dále směrem k TS.

5.2 Posouzení vývoje přirozené obnovy v závislosti na otevřenosti korunového zápoje Tato část výsledků se věnuje závislosti vývoje přirozené obnovy na otevřenosti korunového zápoje. K posouzení možné závislosti byla zvolena pouze zaplocená část Cahnova (13,78 ha) bez přímého vlivu zvěře, na které se nachází 58 inventarizačních ploch. Zahrnutím nezaploceného Cahnova do této části výsledků by vedlo díky velkému vlivu zvěře ke zkreslení výsledných hodnot. Počty jedinců v tabulkách odpovídají zjištěnému počtu jedinců na jednotlivých inventarizačních plochách v roce 2012. Závislost vývoje přirozené obnovy na otevřenosti korunového zápoje byla vyhodnocována na základě hemisférických snímků pořízených v červenci roku 2012. V úvahu byly brány pouze hodnoty z VT II (0,1 - 0,5 m) a VT III (0,5 - 1,3 m) naměřené v roce 2012. Závislost množství jedinců na otevřenosti korunového zápoje je analyzována v rámci VT II + VT III celkem (0,1 1,3 m), zvlášť pro VT II, zvlášť pro VT III a v poslední řadě také ve VT II + VT III celkem, v rámci jednotlivých dřevin, jelikož každá dřevina je k množství dostupného světla vnímavá jinak. Závislost byla hodnocena u tří nejvíce zastoupených dřevin, kterými jsou javor babyka (zastoupení 63 %), habr (10 %) a jasan úzkolistý (21 %). Ostatní dřeviny se vyskytují v minimálním množství a na malém počtu inventarizačních ploch, díky čemuž nebyly brány v úvahu (jedná se o dub letní (0,5 %), hlohy (2,2 %), jilmy (1,5 %) a lípu (2 %)). VT I a TS nebyli v této části výsledků použity. VT I s výškou do 0,1 m je charakteristická vysokou populační dynamikou v souvislosti se semennými lety a výsledky by značně zkreslila. TS s výškou zmlazení nad 1,3 m nebyly použity, protože objektiv při pořízení hemisférických snímků byl ve výšce 1,5 m nad zemí a část jedinců v TS se již nacházela nad objektivem a tvořila součást korunového zápoje.

69

Otevřenost korunového zápoje (Openess), vyhodnocená v SW WinSCANOPY, vyjadřuje kolik procent z hemisférického snímku zaujímá obloha. Hemisférické snímky byly pořízeny na každé inventarizační ploše. K zjištění možné závislosti mezi otevřeností korunového zápoje a množstvím jedinců byla použita regresní analýza dat. Z finálních údajů této analýzy byl použit Pearsonův korelační koeficient a P-hodnota ANOVY vyjadřující test významnosti regrese. Vysvětlivky: Pearsonův korelační koeficient – parametrický statistický test, který předpokládá normální rozdělení a zjišťuje, jak těsný je vztah 2 proměnných, tedy X (otevřenost korunového zápoje) a Y (počet jedinců přirozené obnovy). Např. do 0,20 je vztah zanedbatelný, 0,20 - 0,40 je nepříliš těsný vztah, 0,40 - 0,70 je středně těsný vztah, 0,70 - 0,90 je velmi těsný vztah a více než 0,90 je extrémně těsný vztah. Zjednodušeně řečeno, tento koeficient může nabývat hodnot od 0 do 1, kdy platí vztah, že čím blíže se hodnota blíží k 1, tím větší je závislost veličiny Y (množství jedinců přirozené obnovy) na X (otevřenost korunové zápoje). P-hodnota ANOVY – jedná se o test významnosti regrese. Pokud by existovala určitá závislost mezi veličinami Y (množství jedinců přirozené obnovy) a X (otevřenost korunového zápoje), tak by P-hodnota musela být menší než 0,05, při intervalu spolehlivosti α = 0,05. Tato podkapitola výsledků týkající se závislosti množství jedinců přirozené obnovy na množství dostupného světla je jakýmsi doplňkovým výzkumem na inventarizačních plochách v rámci dané inventarizační sítě, sloužící k zjišťování struktury a trendu vývoje přirozené obnovy v NPR Cahnov-Soutok.

70

Tab.

21.

Hodnoty

otevřenosti

korunového

zápoje

a

množství

jedinců

na inventarizačních plochách v rámci VT II + VT III (0,1 - 1,3 m), zvlášť pro VT II (0,1 - 0,5 m) a zvlášť pro VT III (0,5 - 1,3 m) bez ohledu na dřevinnou skladbu. Číslo inventarizační plochy 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 53 54 55 56 57 62 63 64

Otevřenost korunového zápoje (Openess) v % 16,5 14,61 16,9 9,27 11,73 10,57 12,21 9,9 13,65 24,14 12,5 7,7 9,89 13,55 10,84 12,6 14,48 29,5 9,72 16,11 9,51 8,74 7,12 11,54 8,92 13,44 11,69 12,37 11,89 27,89 14,63 10,26 15,78 9,15 14,7 1,55 15,5 13,68 7,41 7,9 15,68 13,74 17,79 12,6 14,92 11,23 12,28 18,95 9,44 11,67 12,24 13,7 10,69 11,68 13,88 26,6 10,38 18,5

∑

VT II + VT III (0,1 - 1,3 m) 22 29 11 0 1 0 1 3 8 6 17 41 35 0 7 5 9 1 12 1 1 87 45 41 1 5 6 5 2 4 3 14 18 17 17 1 8 65 0 32 34 7 5 39 0 27 2 10 3 1 22 18 17 0 11 66 17 0

860

71

Výšková třída VT II (0,1 - 0,5 m) 13 28 5 0 1 0 1 3 6 3 16 41 35 0 6 5 3 1 12 1 1 87 8 39 1 3 4 5 2 4 3 9 7 9 8 1 4 48 0 9 34 4 5 22 0 25 1 9 2 1 21 5 7 0 11 63 4 0

646

VT III (0,5 - 1,3 m) 9 1 6 0 0 0 0 0 2 3 1 0 0 0 1 0 6 0 0 0 0 0 37 2 0 2 2 0 0 0 0 5 11 8 9 0 4 17 0 23 0 3 0 17 0 2 1 1 1 0 1 13 10 0 0 3 13 0

214

Počet jedinců na inventarizační ploše (ks)

Závislost počtu jedinců na otevřenosti korunového zápoje (VT II + VT III) 100 80 60 40 20 0 0

5

10 15 20 25 Otevřenost korunového zápoje (%)

Situace na iventarizační ploše

30

35

Očekávaný průběh

Obr. 31. Závislost počtu jedinců přirozené obnovy na otevřenosti korunového zápoje v rámci VT II + VT III (0,1 - 1,3 m) bez ohledu na dřevinnou skladbu. Obr. 31 ilustruje, že množství jedinců přirozené obnovy není na otevřenosti korunového zápoje závislé. P-hodnota ANOVY (test významnosti regrese) je 0,8. Hodnota Pearsonova korelačního koeficientu je 0,03.

Počet jedinců na inventarizační ploše (ks)

Závislost počtu jedinců na otevřenosti korunového zápoje ve VT II 100 80 60 40 20 0 0

5

10 15 20 25 Otevřenost korunového zápoje (%)

Situace na inventarizační ploše

30

35

Očekávaný průběh

Obr. 32. Závislost počtu jedinců přirozené obnovy na otevřenosti korunového zápoje v rámci VT II (0,1 - 0,5 m) bez ohledu na dřevinnou skladbu. Hodnota Pearsonova korelačního koeficientu je 0,02. P-hodnota ANOVY (test významnosti regrese) je 0,87. Množství jedinců dřevin v rámci VT II s výškou 0,1 0,5 m není na otevřenosti korunového zápoje závislé.

72

Počet jedinců na inventarizační ploše (ks)

Závislost počtu jedinců na otevřenosti korunového zápoje ve VT III 100 80 60 40 20 0 0

5

10 15 20 25 Otevřenost korunového zápoje (%)

Situace na inventarizační ploše

30

35

Očekávaný průběh

Obr. 33. Závislost počtu jedinců přirozené obnovy na otevřenosti korunového zápoje v rámci VT III (0,5 - 1,3 m) bez ohledu na dřevinnou skladbu. Hodnota Pearsonova korelačního koeficientu je 0,16. P-hodnota ANOVY (test významnosti regrese) je 0,24. Množství jedinců dřevin v rámci VT III (0,5 - 1,3 m) není na otevřenosti korunového zápoje závislé.

73

Tab.

22.

Hodnoty

otevřenosti

korunového

zápoje

a

množství

jedinců

na inventarizačních plochách v rámci VT II + VT III (0,1 - 1,3 m) pro dřeviny s největším zastoupením (JAVOR BABYKA, JASAN A HABR). Číslo inventarizační plochy 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 53 54 55 56 57 62 63 64

Otevřenost korunového zápoje (Opennes) v % 16,5 14,61 16,9 9,27 11,73 10,57 12,21 9,9 13,65 24,14 12,5 7,7 9,89 13,55 10,84 12,6 14,48 29,5 9,72 16,11 9,51 8,74 7,12 11,54 8,92 13,44 11,69 12,37 11,89 27,89 14,63 10,26 15,78 9,15 14,7 1,55 15,5 13,68 7,41 7,9 15,68 13,74 17,79 12,6 14,92 11,23 12,28 18,95 9,44 11,67 12,24 13,7 10,69 11,68 13,88 26,6 10,38 18,5 ∑

Dřeviny BB

JS

HB

16 15 10 0 1 0 0 0 1 1 8 33 32 0 2 0 2 1 10 1 0 65 40 29 1 2 0 0 0 0 3 6 18 10 9 1 7 7 0 15 24 5 0 16 0 11 0 9 0 1 17 16 15 0 7 63 14 0 544

2 11 1 0 0 0 1 3 6 4 7 7 3 0 2 5 0 0 1 0 1 12 1 5 0 3 4 5 1 3 0 6 0 1 7 0 1 16 0 9 4 0 5 17 0 14 1 0 1 0 4 0 0 0 2 0 0 0 176

3 2 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 1 0 0 10 2 6 0 0 0 0 1 0 0 2 0 3 1 0 0 33 0 5 6 2 0 0 0 2 1 1 1 0 0 0 1 0 1 0 1 0 86

74

Počet jedinců na inventarizační ploše (ks)

Závislost počtu jedinců na otevřenosti korunového zápoje pro BABYKU 70 60 50 40 30 20 10 0 0

5

10 15 20 25 Otevřenost korunového zápoje (%)

Situace na inventarizační ploše

30

35

Očekávaný průběh

Obr. 34. Závislost počtu jedinců přirozené obnovy na otevřenosti korunového zápoje v rámci VT II + VT III (0,1 - 1,3 m) pro JAVOR BABYKU (Acer campestre L.). Hodnota Pearsonova korelačního koeficientu je 0,005. P-hodnota ANOVY (test významnosti regrese) je 0,97. Množství jedinců javoru babyky tudíž není dle regresní analýzy na otevřenosti korunového zápoje závislé.

Počet jedinců na inventarizační ploše (ks)

Závislost počtu jedinců na otevřenosti korunového zápoje pro HABR 35 30 25 20 15 10 5 0 0

5

10 15 20 25 Otevřenost korunového zápoje (%)

Situace na inventarizačních ploše

30

35

Očekávaný průběh

Obr. 35. Závislost počtu jedinců přirozené obnovy na otevřenosti korunového zápoje v rámci VT II + VT III (0,1 - 1,3 m) pro HABR OBECNÝ (Carpinus betulus L.). Hodnota Pearsonova korelačního koeficientu je 0,07. P-hodnota ANOVY (test významnosti regrese) je 0,61. Množství jedinců habru tudíž není dle regresní analýzy na otevřenosti korunového zápoje závislé.

75

Počet jedinců na inventarizační ploše (ks)

Závislost počtu jedinců na otevřenosti korunového zápoje pro JASAN 18 13 8 3 -2 0

5

10 15 20 25 Otevřenost korunového zápoje (%)

Situace na inventarizační ploše

30

35

Očekávaný průběh

Obr. 36. Závislost počtu jedinců přirozené obnovy na otevřenosti korunového zápoje v rámci VT II + VT III (0,1 - 1,3 m) pro JASAN ÚZKOLISTÝ (Fraxinus angustifolia Vahl.). Hodnota Pearsonova korelačního koeficientu je 0,08. P-hodnota ANOVY (test významnosti regrese) je 0,52. Množství jedinců jasanu úzkolistého tudíž není dle regresní analýzy na otevřenosti korunového zápoje závislé.

76

6 DISKUSE Z první části výsledků, týkající se struktury a trendu vývoje přirozené obnovy v NPR Cahnov-Soutok jednoznačně vyplývá, že vývoj dřevinného patra v lužních lesích, ponechaných samovolnému vývoji, má během poměrně krátkého časového intervalu (2009 - 2012) velice dynamický průběh. Vývoj přirozené obnovy byl rozebrán v rámci tří výškových tříd a tří tloušťkových stupňů, při horní prahové výčetní tloušťce maximálně 10 cm. Nedílnou součástí této problematiky je posouzení vlivu zvěře na odrůstání přirozené obnovy, které bylo vyhodnoceno na základě porovnání zaplocené a nezaplocené části Cahnova. V první části diskuse týkající se vývoje přirozeného zmlazení v čase je nejdříve rozebrána situace v jednotlivých výškových třídách a tloušťkových stupních, včetně porovnání zaplocené části Cahnova s NPR Ranšpurk. V dalších částech diskuse je rozebrána problematika vlivu otevřenosti korunového zápoje na vývoj přirozené obnovy a faktory, které vývoj přirozeného zmlazení v lužních lesích nejvíce ovlivňují. Největší rozkolísanost v čase vykazuje především přirozené zmlazení v rámci VT I a VT II, s výškou zmlazení do 50 cm, a to jak v části zaplocené, tak v části nezaplocené ovlivněné zvěří. VT I s výškou zmlazení do 10 cm představuje iniciální stádium zmlazení se zmlazenými dřevinami v růstové fázi semenáčků. Velké rozdíly v počtu semenáčků v jednotlivých letech jsou způsobeny zejména semennými roky některých dřevin a dlouhotrvajícími záplavami v letech 2009 a 2010, které semenáčky často decimovaly. Naopak v roce 2011 a 2012, kdy se záplavy nevyskytovaly, se otevřela cesta pro vzcházení semen a vývoj iniciálních stádií přirozené obnovy. V podmínkách lužních lesů, ponechaných samovolnému vývoji, disponují vysokou zmlazovací schopností především jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia Vahl.), u něhož jsou semenné roky velmi časté, spolu s javorem babykou (Acer campestre L.), habrem obecným (Carpinus betulus L.) a lípou malolistou (Tilia cordata Mill.). Hlohy (Crataegus spp.), jilmy (Ulmus spp.) a dub letní (Quercus robur L.) se v iniciálních stádiích v rámci VT I vyskytují zpravidla s minimálním zastoupením do 1 %. V nezaplocené části Cahnova ovlivněné zvěří, se ve VT I nevyskytuje dub letní a s výjimkou v roce 2011 ani jilmy. Ve VT II s výškou zmlazení od 10 do 50 cm je ale situace oproti předcházející VT I dosti odlišná. Celkově lze říci, že trend vývoje ve VT II má vesměs klesající

77

charakter. K mírnému nárůstu množství jedinců došlo v roce 2012, nejspíše v závislosti na semenném roce a absenci záplav v roce 2011, kdy semenáčky z VT I odrostly během vegetačního období do VT II. V nezaplocené části Cahnova ovlivněné zvěří, se ve VT II nevyskytují jilmy. V dřevinné skladbě VT II dominuje javor babyka spolu s jasanem v zaplocené i nezaplocené části. Dub má zastoupení v zaplocené i nezaplocené části zpravidla do 1 %. V nezaplocené části ovlivněné zvěří se nevyskytují jilmy ani v jednom roce měření. Ve VT III s výškou zmlazení 0,5 - 1,3 m jednoznačně dominuje javor babyka v části zaplocené i nezaplocené. Zastoupení jasanu se oproti VT II viditelně snížilo. Vliv zvěře v nezaplocené části Cahnova je nezpochybnitelný. Dub letní, jakožto hlavní hospodářská dřevina, se v nezaploceném Cahnově ovlivněném zvěří nevyskytuje vůbec, v zaploceném Cahnově se zastoupením do 0,5 %. V nezaplocené části ovlivněné zvěří se prakticky vytrácí habr. V zaplocené části mají počty dřevin víceméně klesající trend, což je dobře patrné téměř u všech dřevin. V nezaplocené části ovlivněné zvěří je směr vývoje oproti zaplocenému Cahnovu mírně rostoucí, což je dáno nejspíše zhoršenou schopností dřevin odrůstat z VT III do TS I pod tlakem zvěře, která zmlazení poškozuje, přičemž poškozovaní jedinci nadále stagnují ve VT III v podobě zvěří zkousaných keřů bonsajovitého charakteru. V této výškové třídě mají již své stabilní místo v zaploceném i nezaploceném Cahnově, byť s minimálním zastoupením, také jilmy, hlohy a lípa malolistá. Výše zmíněnou zmlazovací schopnost některých dřevin potvrzuje celá řada autorů zabývajících se problematikou lužních lesů. Pospíšil et al. (2008) uvádějí, že na antropogenně narušených lokalitách, čímž jsou myšleny oblasti s omezením pravidelných záplav spojené se snížením hladiny podzemní vody, se masově zmlazují především javor babyka, habr a lípa malolistá. Dále potvrzují, že dub jako hlavní a hospodářsky vysoce ceněná dřevina je nahrazován např. jasanem úzkolistým, který se na některých lokalitách projevuje jako dřevina vtíravá a masově se přirozeně zmlazující, což je na území NPR Cahnov-Soutok dobře patrné. Silnou zmlazovací schopnost rychlerostoucího javoru babyky potvrzují taktéž Klimo et al. (2008). Hrnčíř (2011), který se zabýval strukturou a vývojem přirozené obnovy na území NPR Ranšpurk, nacházející se několik kilometrů severně od NPR Cahnov-Soutok, rovněž potvrzuje vysokou zmlazovací schopnost především javoru babyky, spolu s jasanem úzkolistým, habrem a lípou malolistou. Podle Hriba et al. (2004) je bohaté spodní dřevinné patro ve zpravidla smíšených lužních lesích porostlé především nárosty 78

babyky a hlohu, popřípadě na některých hrúdech vzniká patro habrové či lipové. Dále uvádějí, že lze konstatovat silnou zmlazovací schopnost rychle rostoucího javoru babyky, což je z lesnického hlediska důležitý faktor zejména při organizaci přirozené obnovy lesa. S výše uvedenými poznatky do jisté míry korelují také výsledky této diplomové práce. V tloušťkových stupních, které rozebírají přirozenou obnovy s výškou nad 1,3 m, při horní prahové výčetní tloušťce 10 cm, jednoznačně v současné době převládá TS I s výčetní tloušťkou do 3 cm. V této fázi je vliv zvěře na odrůstání přirozené obnovy nejznatelnější, jelikož množství jedinců v TS I v nezaplocené části, je oproti zaplocenému Cahnovu bez přímého vlivu zvěře cca třetinové. Trend vývoje přirozené obnovy již není tak výrazný jako u výškových tříd, což poukazuje na větší diferenciaci v mlazinách a tyčkovinách s výškou nad 130 cm. V zaplocené části Cahnova bez přímého vlivu zvěře se pomístně vyskytují jedinci i v TS II a TS III ale v minimálním množství. V nezaploceném Cahnově ovlivněném zvěří se v TS II a TS III nevyskytují prakticky žádní jedinci, což je vyvoláno neschopností jedinců v TS I odrůstat pod silným tlakem zvěře do vyšších tloušťkových stupňů. Důležitým poznatkem je fakt, že se v rámci tloušťkových stupňů nevyskytuje dub letní, jakožto hlavní hospodářská dřevina lužních lesů. V TS I s výčetní tloušťkou do 3 cm jednoznačně dominuje javor babyka. V zaplocené části se jako přímíšené dřeviny uplatňují v prvé řadě habr s jasanem a lípou malolistou, doplněné hlohy a jilmy. V nezaplocené části ovlivněné zvěří lze pozorovat rapidní úbytek všech dřevin. Prakticky zde chybí jasan. Své stabilní místo v části ovlivněné zvěří má dominantní javor babyka, spolu s hlohy a lípou malolistou, přičemž habr a jilmy se vyskytují v nepatrném množství. V TS II s výčetní tloušťkou od 3 do 7 cm se v zaplocené části Cahnova vyskytuje minimální množství jedinců. V této fázi vývoje přirozeného zmlazení se již ustaluje budoucí dřevinná skladba porostů. Mírně rostoucí trend vývoje v zaploceném Cahnově vykazuje především javor babyka spolu s habrem, přičemž se tyto dřeviny v minimální míře v roce 2009 a 2010 uplatňují také v TS III s výčetní tloušťkou do 10 cm. V dalších letech je již výskyt dřevin v TS III prakticky nulový, což je způsobeno nejspíše přechodem jedinců z TS III nad prahovou výčetní tloušťku a neodrůstáním zmlazení v letech 2011 a 2012 z TS II do TS III. V nezaploceném Cahnově nebyl zjištěn v TS II žádný jedinec. V zaplocené části se v TS III v roce 2012 vyskytují v minimální míře hlohy, což je zapříčiněno odrůstáním z TS II. 79

Pro tuto diplomovou práci je vhodné porovnání výsledků s NPR Ranšpurk, u které se Hrnčíř (2011) zabýval v letech 2009 a 2010 strukturou a vývojem přirozeného zmlazení na bázi totožné metodiky, která je použitá také v této diplomové práci. Jak již bylo uvedeno výše, NPR Ranšpurk se nachází několik kilometrů severně od NPR Cahnov-Soutok, přičemž nadmořská výška této lokality se pohybuje kolem 153 m n. m., což je o 1 m výše než v Cahnově. Při jakémsi hrubém porovnání těchto dvou lokalit je velmi dobře pozorovatelný vliv zvěře na vývoj přirozeného zmlazení. NPR Ranšpurk byla zaplocena v roce 1992, část NPR Cahnov-Soutok pak v roce 2004. Když porovnáme zaplocený Ranšpurk s o 12 let později zaplocenou částí Cahnova tak zjistíme, že přirozené zmlazení v Ranšpurku v rámci tloušťkových stupňů má mnohem větší počet jedinců než v zaploceném Cahnově. Důvod je prostý. Přirozené zmlazení v Ranšpurku má oproti zaplocenému Cahnovu 12 letý náskok ve vývoji bez přímého vlivu zvěře, což je patrné zejména v porovnání TS II a TS III, kde lze nejlépe pozorovat, které dřeviny se nejvíce uplatňují v závěrečné dřevinné skladbě lužních lesů ponechaných samovolnému vývoji. Dřevinná skladba v TS III, pokud nebudem brát v úvahu množství jedinců ale pouze zastoupení dřevin, je v zaploceném Ranšpurku velmi obdobná jako v zaploceném Cahnově, tedy dominuje javor babyka doplněný habrem. V roce 2009 se v rámci TS III vyskytovaly v Ranšpurku také lípa malolistá, jasan úzkolistý a hlohy. Jejich absence v roce 2010 předznamenává odrost přes prahovou výčetní tloušťku 10 cm. Dub letní se v Ranšpurku v rámci TS vyskytuje v minimálním množství pouze v TS I. Ve výškových třídách (zmlazení s výškou do 1,3 m) v Ranšpurku je četnost jedinců oproti zaplocenému Cahnovu znatelně menší, jelikož přirozené zmlazení ve fázi nárostů, mlazin a tyčkovin v rámci TS již konkurenčně nedovolí tak razantní vývoj přirozené obnovy s výškou do 1,3 m. Na základě výše zmíněných skutečností je možné se domnívat, že vývoj přirozené obnovy v zaploceném Cahnově bude postupovat obdobným směrem jako v Ranšpurku, takže lze předpokládat, že se bude zmenšovat množství jedinců ve výškových třídách a současně zvyšovat počet jedinců v tloušťkových stupních spolu s ustalováním dřevinného spektra budoucích porostů tvořených především javorem babykou a habrem, doplněných jasanem, hlohy, jilmy a lípou malolistou. Druhá část výsledků této diplomové práce se zabývá závislostí množství jedinců přirozené obnovy s výškou 0,1 - 1,3 m, což odpovídá VT II (0,1 - 0,5 m) a VT III (0,5 - 1,3 m), na otevřenosti korunového zápoje (množství světla pronikající přes koruny 80

stromů, zjišťované ve výšce 1,5 m nad zemí na základě hemisférických snímků). Tato závislost byla hodnocena jak v rámci VT II a VT III bez ohledu na dřevinnou skladbu, tak ve vztahu k jednotlivým dřevinám, přičemž byly brány v úvahu dřeviny s největším zastoupením (javor babyka (63 %), jasan úzkolistý (21 %) a habr (10 %)). Na základě regresní analýzy dat jasně vyplynulo, že množství jedinců přirozené obnovy není na otevřenosti korunového zápoje závislé. Pokud by jistá závislost mezi otevřeností korunového zápoje a množstvím jedinců přirozené obnovy vznikla, tak by P-hodnota ANOVY musela být menší než 0,05, k čemuž nedošlo ani v jednom z řešených případů. Rovněž hodnota Pearsonova korelačního koeficientu, vyjadřující těsnost vztahu mezi veličinami Y (množství jedinců přirozené obnovy) a X (otevřenost korunového zápoje), tuto závislost neprokázala. Problémem zjišťování závislosti množství jedinců přirozeného zmlazení na otevřenosti korunového zápoje zůstává skutečnost, že mohou být výsledné údaje značně zkreslené díky velmi malé variabilitě hodnot otevřenosti korunového zápoje, která může teoreticky nabývat hodnot od 0 do 100 (%). Zjištěné hodnoty otevřenosti se ale pohybují v rozmezí cca od 2 do 30, přičemž převážná většina hodnot se nachází v rozmezí 8 - 20. Seskupení hodnot v tomto poměrně malém rozmezí je výsledkem toho, že byla otevřenost korunového zápoje zjišťována na trvalých inventarizačních plochách, kde byly světelné podmínky dosti podobné. V rezervaci se samozřejmě nacházejí místa, kde dosahuje otevřenost korunového zápoje mnohem větších hodnot např. padlým stromem. Kdyby byla tato místa brána v úvahu, tak by pravděpodobně byly výsledky závislosti poněkud odlišné a jistá závislost mezi množstvím jedinců přirozeného zmlazení a otevřeností korunového zápoje by teoreticky vznikla, jelikož v extrémněji prosvětlených místech v rezervaci je množství jedinců výrazně větší než mimo ně. Zvětšit variabilitu hodnot otevřenosti korunového zápoje by bylo možné subjektivním výběrem více či méně prosvětlených míst, které samozřejmě v rezervaci jsou, ale pokud se nenacházely bezprostředně na inventarizační ploše, tak nebyly brány v úvahu. Z výše uvedeného jasně plyne, že vyhodnocení závislosti množství jedinců na otevřenosti korunového zápoje bylo vztaženo výhradně na trvalé inventarizační plochy určené ke sběru dendrometrických veličin přirozeného zmlazení, na bázi kterých byla zjišťována struktura a trend vývoje přirozené obnovy v NPR Cahnov-Soutok. Kdyby byla zjišťována závislost na reprezentativních subjektivně vybíraných plochách, které by pokryly širší škálu hodnot otevřenosti korunového zápoje (tmavší a světlejší místa) musel by zároveň proběhnout sběr dendrometrických 81

dat přirozené obnovy, což by bylo samozřejmě časově náročné a tato situace je hodná pro samostatnou práci týkající se vyloženě zkoumání této závislosti. Na základě zjištěných výsledků této práce lze říci, že na vývoj přirozené obnovy v lužních lesích jižní Moravy má markantní vliv především výskyt záplav spojený s výškou hladiny podzemní vody, tlak spárkaté zvěře, množství dostupného světla, agresivní buřeň a v neposlední řadě také fruktifikace porostů, bez které by přirozená obnova přirozeně nevznikla. Zvláštní pozornost si jistě zaslouží dub letní, který se odpradávna v lužních lesích prezentoval jako hlavní hospodářská dřevina, byť to v současné době v přirozené obnově lužních lesů ponechaných samovolnému vývoji tak nevypadá. Nelze tvrdit, že dub letní nemá v dnešních přírodě blízkých lužních lesích své místo a to hned z několika důvodů. Hlavním faktorem snížení zastoupení dubu v přirozené obnově přírodě blízkých lužních lesů na minimální hranici je úprava vodohospodářských poměrů dolních toků řek, čímž došlo k omezení každoročních pravidelných záplav a snížení hladiny podzemní vody. Dříve měl dub letní v porostech velké zastoupení nejen díky umělému vysazování sazenic lesníky, ale zejména díky jeho rezistenci vůči déletrvající záplavové vodě, kterou nebyla celá řada dřevin současných lužních porostů schopna akceptovat (např. javor babyka, habr a lípa). Proto je dřevinná skladba lužních lesů bez vlivu člověka taková, jaká je. Uplatňuje se především javor babyka s jasanem úzkolistým a habrem, s příměsí lípy malolisté, pomístně také hlohů a jilmů. Tuto skutečnost rovněž potvrzuje celá řada autorů. Trémoliéres et al. (1998) uvádějí, že jednou z nejvýznamnějších změn v lužních lesích je rozpad dubové etáže, která tvořila matrici lužních porostů po dlouhá staletí. Vznik této vrstvy byl podmíněn lidským

hospodařením

a

na

lokalitách ponechaných

samovolnému

vývoji

se v současné době nová generace dubu nevyvíjí a růstový prostor je následně obsazován jinými druhy dřevin. Mnoho studií ukázalo, že nejdynamičtější rozvoj zaznamenává skupina dřevin, která není považována za typické představitele lužních lesů. Dle Schnitzlera (1994) jsou tyto druhy obecně považovány za dřeviny s nízkou tolerancí k záplavám a jejich rozvoj je v přímé souvislosti s omezením záplav na většině velkých středoevropských řek. Mezi dominantní druhy této skupiny patří také javor babyka a habr obecný. Protože frekvence zaplavování je přímo vztažena k nadmořské výšce, mohou být relativně malé rozdíly v převýšení důležitým faktorem pro uspořádání dřevin v luhu (Menges a Waller, 1983). Tento fakt je dobře viditelný při projížďce 82

jihomoravských lužních lesů, kdy se snižující se nadmořskou výškou směrem k soutoku řek Moravy a Dyje, klesá v přirozené obnově zastoupení babyky a habru, přičemž se zvyšuje zastoupení jasanu úzkolistého. Je nutné si uvědomit, že dendrometrické parametry přirozené obnovy (druh dřeviny, výška, tloušťka a počet) a světelné poměry byly zjišťovány pouze na pevně daných inventarizačních plochách a výše uvedené závěry jsou výsledkem statistického šetření vycházejícího právě z inventarizačních ploch. Skutečná situace přirozené obnovy se může od statistických výsledků mírně odlišovat. Směr, kterým se vývoj přirozené obnovy ubírá, by měl být ale vesměs srovnatelného charakteru. U hodnocení vlivu zvěře na přirozenou obnovu v rámci zaplocené a nezaplocené části Cahnova, mohla data do jisté míry zkreslit taktéž skutečnost, že je zřetelný plošný nepoměr mezi částí zaplocenou a nezaplocenou. Zaplocená část má výměru 13,78 ha, zatímco nezaplocená pouze 2,81 ha. I když jsou data vztažena na 1 ha, tak lze předpokládat, že výskyt některých dřevin v určitých výškových a tloušťkových intervalech může být ovlivněn právě nerovnoměrnou výměrou těchto částí.

Rovněž nelze tvrdit,

že zaplocená část je zcela bez vlivu zvěře, jelikož není v lidských silách úplně zabezpečit zaplocenou část proti možnému vniknutí zvěře.

83

7 ZÁVĚR Cílem této diplomové práce bylo zhodnocení dynamiky přirozené obnovy dřevin v NPR Cahnov-Soutok v souvislosti s ovlivňováním zvěří (zaplocená vs. nezaplocená část Cahnova) a otevřeností korunového zápoje. Sběr dat v ostrovní části Soutok proběhl pouze v roce 2010, proto nebyla v této práci použita. Díky zaplocení části Cahnova v roce 2004 se stala nezaplocená část vhodnou demonstrační plochou k hodnocení vlivu zvěře na přirozenou obnovu. Základním pilířem této práce bylo založení trvalé inventarizační sítě v roce 2009, sloužící ke sběru dendrometrických parametrů přirozené obnovy dle zvolené metodiky v období 2009 - 2012. Zjištěné hodnoty přirozené obnovy z jednotlivých let měření, zpracované v příslušných softwarech, byly mezi sebou meziročně porovnány s cílem stanovit směr, kterým se vývoj přirozeného zmlazení v rezervaci ubírá. Tímto bylo možné dospět k detailnímu a statisticky poměrně přesnému popisu vývoje a struktury přirozené obnovy, jelikož v rezervaci takovéto podrobné šetření v rámci pevně stanovených inventarizačních ploch v minulosti neproběhlo a je prvním svého druhu. Výhodou trvalé inventarizační sítě bezpochyby je, že je možné opětovně na inventarizačních plochách provádět sběr dat, čímž se do budoucna naskytuje možnost vyhodnocení trendu vývoje přirozené obnovy v dlouhé časové řadě. Na základě exaktního porovnávání vývoje přirozené obnovy v čase lze říci, že zásadním vlivem působícím na zdárný vývoj přirozené obnovy jsou především záplavy a vliv spárkaté zvěře, který vývoj přirozené obnovy, zejména co se týče množství jedinců a rozmanitosti dřevinného spektra, nezpochybnitelně brzdí. Dalším negativním vlivem je samozřejmě vysoká intenzita zabuřeňování lužních stanovišť vlivem prosvětlení. Vliv otevřenosti korunového zápoje na vývoj zmlazení prokázán nebyl. Vzájemnou korelaci mezi množstvím jedinců a otevřeností korunového zápoje ale nelze jednoznačně vyvrátit, jelikož byla závislost vyhodnocována pouze v rámci inventarizačních ploch, na kterých byla variabilita hodnot otevřenosti korunového zápoje velice malá. Hlavní dřeviny, které se nejvíce uplatňují v přirozené obnově současných přírodě blízkých lužních lesů s narušeným vodním režimem spojeným s vodohospodářskými úpravami dolních toků řek, jsou především javor babyka (Acer campestre L.), jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia Vahl.), habr obecný (Carpinus betulus L.) a lípa

84

malolistá (Tilia cordata Mill.). Pomístně se vyskytují také hlohy (Crataegus spp.) a jilmy (Ulmus spp.). Dub letní (Quercus robur L.), jakožto hlavní hospodářská dřevina lužních lesů, se vyskytuje pouze v rámci zaplocené části rezervace s výškou zmlazení do 130 cm, což poukazuje na fakt, že v konkurenčním prostředí ostatních agresivnějších dřevin, doplněných v nezaplocené části Cahnova vlivem zvěře, se v současné době neuplatňuje a jeho přirozená obnova v přírodě blízkých lužních lesích bez zásahu člověka (prosvětlovací seče, příprava půdy, tlumení ostatních dřevin, ochrana proti zvěři a buřeni) je takřka nemožná. Závěrem lze říci, že přirozená obnova dřevin v NPR Cahnov-Soutok vykazuje značnou dynamiku vývoje v závislosti na celé řadě abiotických či biotických faktorů prostředí, a to především u zmlazení s výškou do 1,3 m. V dalších vývojových stádiích mlazin a tyčkovin již není vývoj tak dramatický a postupně se ustaluje dřevinná skladba budoucích lesních porostů. Tato diplomová práce a možné budoucí výzkumy provedené na již založené inventarizační sítí v NPR Cahnov-Soutok, mohou dopomoci více porozumět podstatě přírodě blízkých lužních lesů v dnešní antropogenně ovlivněné krajině s využitím poznatků nejen v lesním hospodářství.

85

8 LITERATURA [1]

AOPK ČR, správa CHKO Pálava. Plán péče o NPR Cahnov na období 20102018.

[2]

BAGAR, R; KLIMÁNEK, M. Climatic Conditions in the Floodplain Area of South Moravia. In KULHAVÝ, J; HRIB, M; KLIMO, E. Management of Floodplain Forests in Southern Moravia. Židlochovice: Mendel University of Agriculture and Forestry Brno, 2000. s. 263-272.

[3]

BALGA, B., 1979: Historie a chov zvěře v oborách LZ Židlochovice. Diplomová práce. Vysoká škola zemědělská v Brně, fakulta lesnická.

[4]

ČERMÁK, P., MRKVA, R.: Browsing damage to broadleaves in some national reserves in 2000-2001. Ekológia (Bratislava), Vol. 22, No. 3, 2003.

[5]

DEMEK,

J.,

A

KOL.,

1965:Geomorfologie

českých

zemí.

Praha:

NČSAV,335 s.

[6]

FOREJTEK, P. et al. Lužní lesy a mokřady Břeclavska. Břeclav: Moraviapress Břeclav, 1996, 43 s.

[7]

GEMMEL, P., A KOL.: Development of oak and beech seedling planted under varying shelterwood densities and with different site preparation methods in southern Sweden. New Forests, roč. 12,1996, č. 2, s. 141-161, ISSN 01694286.

[8]

HAVLÍČEK, P.; PEŠKA, J. K osídlení dun soutokové oblasti Moravy s Dyjí. Jižní Morava. 1992, 28, s. 239-245.

[9]

HETEŠA, J., et al. Zhodnocení historického vývoje, současného stavu a prováděných zásahů v aluviu Dyje v oblasti rozšiřované CHKO Pálava. Lednice a Brno: Závěrečná zpráva výzkumného úkolu, 1997. 141 s.

86

[10]

HORÁK, J. Vývoj geobiocenóz lužních lesů v době poledové a vliv hospodářské činnosti na lužní lesy. In ANONYMUS. Projekt trvale udržitelného vývoje Dolního Pomoraví. Brno: Ústav pro životní prostředí, 1992. s. 36-41.

[11]

HOUŠKOVÁ, K; PALÁTOVÁ, E; MAUER, O. Possibilities and Procedures for the Natural Regeneration of Pedunculate Oak (Quercus robur L.) in South Moravia. In Forest Management Systems and Regeneration of Floodplain Forest Sites. Brno: MUAF, 2007. s. 89-98.

[12]

HOUŠKOVÁ, K. et al Přirozená obnova dubu letního (Quercus robur L.) na lužních stanovištích. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2011, 23 s. ISBN 978-80-7375-547-8.

[13]

HRIB, M., et al. Lužní les v Dyjsko-moravské nivě. Břeclav: Moraviapress Břeclav, 2004. 591 s. ISBN 80-86181-68-5.

[14]

HRIB, M., et al. Lužní les v nivě Moravy a Dyje. Břeclav : Biosférická rezervace Dolní Morava, o.p.s. za finančního přispění Lesů ČR, s.p., 2009. 95 s. ISBN 978-80-254-5753-5.

[15]

HRNČÍŘ, D. Vývoj a struktura přirozeného zmlazení v NPR Ranšpurk. Brno, 2011. 62 s. Bakalářská práce. Mendelova univerzita v Brně. Vedoucí práce Ing. Libor Hort.

[16]

KLIMÁNEK, M., et al. Obnova lesa na LZ Židlochovice. Lesnická práce. 2003, 10, s. 22-23.

[17]

KLIMO, E., et al. The floodplain forests of the temperate zone of Europe. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce, 2008. 623 s. ISBN 978-80-8715416-8.

87

[18]

KLIMO, E; HAGER, H. The Floodplain Forests in Europe. Leiden: The Netherlands, 2001. 267 s.

[19]

KUBA, R. Spor Lanžhotčanů o stará práva s knížetem Janem z Lichtensteinů. In Vlastivědný sborník Břeclavska, 1928.

[20]

KONEČNÝ, P. Historický rozbor mysliveckého hospodaření v oboře Soutok. Praha, 2011. 74 s. Bakalářská práce. Česká zemědělská univerzita v Praze. Vedoucí práce Doc. M. Vach.

[21]

KÜßNER, R. Mortality patterns of Quercus, Tilia, and Fraxinus germinants in a floodplain forest on the river Elbe, Germany. In Forest Ecology and Management, 2003. s. 37-48.

[22]

LITSCHMANN, P. Přirozená obnova dubu letního na polesí Soutok - vybrané faktory růstu a varianty péče o nálety a nárosty. Brno, 2006. 62 s. Diplomová práce. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. Vedoucí práce Prof. Oldřich Mauer.

[23]

LÖF, M., a kol. The influence of site preparation on growth in quercus robur L. seedlings in a southern sweden clear-cut and shelterwood. Forest Ecology and Management, roč. 109, 1998(1-3), s. 241-249.

[24]

MENGES a WALLER. Plant strategies in relation to elevation and light in floodplain herbs. The American Naturalist, 122, 1983.

[25]

MEZERA, A. Středoevropské nížinné luhy I. SZN Praha, 1956. 301 s.

[26]

MEZERA, A. Středoevropské nížinné luhy II. SZN Praha, 1958. 362 s.

[27]

NOŽIČKA, J. Historie lužních lesů jihomoravských. [Závěrečná výzkumná zpráva],VÚLHM Jíloviště Strnady, 1955, 50.

88

[28]

OPRAVIL, E. Údolní niva v době hradištní (ČSSR - povodí Moravy a Poodří). Stud. Archeol. úst. ČSAV Brno. 1983, 1 1/2, s. 1-77.

[29]

OSZLÁNYI, J. The Danube Floodplain Forests in Slovakia - Present State and Expected Changes. In KLIMO, E; HAGER, H. The Floodplain Forests in Europe. Leiden: Brill NV, 2001. s. 67-81.

[30]

POSPÍŠIL, R., et al. Zátopová území a lesní hospodářství. Lesprojekt Brno, 2008, s. 28.

[31]

PRUDIČ, Z. K dávné minulosti lužních lesů jižní Moravy. Lesnická práce. 1982, 61 (6), s. 272-274.

[32]

PRŮŠA, E.: Prales Cahnov. Lesnictví, 20 (XLVII), 1974: 731-756.

[33]

SCHNITZLER, A. European alluvial hardwood forests of large floodplains. Journal of Biogeography, 2004.

[34]

RIGASOVÁ, M., P. MACHÁČEK a V. GRULICH. Krajinou luhů a stepí: Břeclavsko. Břeclav: Moraviapress, 2002, 223 s. ISBN 80-861-8153-7.

[35]

TKÁČ, V. Ukrainian Floodplain Forests. In KLIMO, E; HAGER, H. The Floodplain Forests in Europe. Leiden: The Netherlands, 2001. s. 169-183.

[36]

TRÉMOLIÉRES,

M.

et

on the community

structure,

al.

Impact

species

of

river

composition

management and

nutrient

history status

in the Rhine alluvial hardwood forest. Plant Ecol, 1998, 135 s.

[37]

TUREČEK, F. Vývoj a struktura přirozeného zmlazení v NPR Cahnov-Soutok. Brno, 2011. 65 s. Bakalářská práce. Mendelova univerzita v Brně. Vedoucí práce Ing. Libor Hort.

[38]

ÚRADNÍČEK, L; CHMELAŘ, J. Dendrologie lesnická 2 část Listnáče 1 (Angiospermae). Ediční středisko MZLU v Brně, 1995. 167 s. 89

[39]

VERMOUZEK, R. et al LANŽHOT osada na soutoku. J. Janák. Břeclav: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně ve spolupráci s Místním národním výborem v Lanžhotě, 1981, 23 s.

[40]

VICHEREK, Jiří et al. Flóra a vegetace na soutoku Moravy a Dyje. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2000, 368 s. ISBN 80-210-2386-4.

[41]

VRŠKA, T., et al. Dynamika vývoje pralesovitých rezervací v České republice. Svazek II, Lužní lesy - Cahnov-Soutok, Ranšpurk, Jiřina. Praha: Academia, 2006. 216 s. ISBN 80-200-1333-4.

[42]

VRŠKA, T. Prales Cahnov po 21 letech (1973-1994). In Lesnictví-Forestry. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 1997. s. 155-180. ISSN 0024-1105.

[43]

VREUGDENHIL, S. J.; KRAMER, K; PELSMA, T. Effects of flooding duration, -frequency and -depth on the presence of saplings of six woody species in north-west Europe. In Forest Ecology and Management, 2006. s. 4755.

[44]

VYSKOT, M: Druhová a prostorová skladba Lanžhotského pralesa a poměry přirozené obnovy, Lesnictví 5 (XXXII) 1959, č. 2, s. 157-172.

[45]

YON, D; TENDRON, G. Aluvial Forest of Europe.Concil of Europe,1981. 64 s.

[46]

ZATLOUKAL, J., 1974: Myslivecký průzkum lesního hospodářského plánu LZ Břeclav.ÚHÚL Brno – Kroměříž.

90

9 SUMMARY The aim of this thesis was to evaluate the dynamics of natural regeneration of tree species in National natural reserve Cahnov-Soutok in context with influencing by the game and open crown canopy, based on annual data collection (2009 - 2012) using network inventory. Data collection in the island part of Soutok took place only in 2010 and therefore was not used in this work. By setting a fence area in part of Cahnov in 2004 the part without the fence became a suitable demonstration area to assess the impact of game on natural regeneration. Based on accurate benchmarking the development of natural regeneration in time it can be said that the major influences affecting the successful development of natural regeneration in the floodplain are mainly floods, influence of cloven-hoofed animals and weed. The influence of the crown canopy openness on the development of regeneration was not detected, but nevertheless it can not be excluded, as determined parameters of the crown canopy of the network inventory showed little variability of the observed values. The main tree species that are most applied in the natural regeneration of the current riparian forests with disturbed water regime, are primarily field maple (Acer campestre L.), narrow-leaved ash (Fraxinus angustifolia Vahl.), Hornbeam (Carpinus betulus L.) and linden small-leaved (Tilia cordata Mill.). Hawthorns (Crataegus spp.) and elms (Ulmus spp.) can be also found locally. Oaks (Quercus robur L.) as a major agricultural species of floodplain forests are found in insignificant quantities and its natural regeneration without human intervention is almost impossible. In conclusion, the natural regeneration of trees in the National natural reserve Cahnov- Soutok shows considerable dynamics of developement depending on a number of abiotic and biotic factors of the environment, particularly in case of regeneration of trees of height up to 1.3 m. In later developmental stages of coppice and stake trees development is not so dramatic and the composition of tree species of future forests is gradually stabilizing. This thesis and possible future research carried out on inventory networks in the National nature reserve Cahnov-Soutok, which has been already established, can help to understand more the nature of riparian forests in today’s anthropogenically influenced landscape by using not only the knowledge of forestry.

91

10 PŘÍLOHY Příloha. 1. Typologická mapa NPR Cahnov-Soutok.

92

Příloha. 2. Detail mapy stromové situace.

93

Příloha. 3. Porostní mapa NPR Cahnov-Soutok.

Příloha. 4. Terénní zápisník.

94