MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Lesnická a dřevařská fakulta Ústav, nábytku, designu a bydlení

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Tvůrčí recyklace aneb využití netradičního materiálu v nábytkářství

2012

Petra Gilarová

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: „Tvůrčí recyklace aneb použití netradičního materiálu v nábytkářství“ zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MENDELU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.

Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.

V Brně, dne 9. Května 2012

Petra Gilarová

ABSTRAKT česká verze

Jméno autora:

Petra Gilarová

Název práce:

Tvůrčí recyklace aneb použití netradičního materiálu v nábytkářství Obecně je hlavní ideou, smyslem a intencí recyklace minimalizace vzniku odpadu jeho opětovným využitím. Stěžejní částí této bakalářské práce je pojednání o dvou různých formách recyklace, a to materiálové a tvůrčí recyklaci v souvislosti s tvorbou nábytku. Pojítkem těchto dvou odnoží je chápání odpadu jako potenciální suroviny, nikoli materiálu nulové hodnoty. Práce je strukturována jako literární rešerše a prostřednictvím myšlenek různých autorů text kapitol plynule přechází od problematiky současné situace a historie odpadového hospodářství přes metody nakládání s odpadem, ideologii recyklování k zmiňované materiálové a tvůrčí recyklaci. Na materiálovou recyklaci je nahlíženo jako na nástroj trvale udržitelného designu, a tudíž prostředníka k naplnění konceptu nulového odpadu. Že se nejedná o utopii, je demonstrováno na příkladech nábytkových společností, které už v současnosti postupně přeměňují tento koncept v realitu. Tvůrčí recyklace je pojata jako jistá forma umění, která svým ideovým konceptem může také přispět k tvorbě trvale udržitelného rozvoje, a to především šířením myšlenek proti neustále vzrůstajícímu konzumnímu smýšlení obyvatelstva. Na závěr práce je navrhnut procesem tvůrčí recyklace jeden nábytkový produkt.

Klíčová slova:

Tvůrčí

recyklace,

konceptuální

umění,

ideologie

recyklování,

materiálová recyklace, odpad, metody nakládání s odpadem, trvale udržitelný design, odpovědný design, koncept „cradle to cradle“.

ABSTRACT english version

Name:

Petra Gilarová

Bachelor thesis:

Creative recycling or use of non-traditional material in furniture industry The main idea, meaning and intention of recycling is generally the minimization of waste production and its reuse. The most significant part of this bachelor thesis is discussion on two different types of recycling; i.e. material and creative recycling in relation to furniture production. The link between these two types is the approach to rubbish as a potential material, not as material of zero value. I structured the work as a literature review of ideas of various authors. It naturally flows from the contemporary situation and the history of waste industry through the methods of dealing with waste and the ideology of recycling, to material and creative recycling mentioned above. Material recycling is understood as a tool of sustainable design and thus a mediator towards a fulfilment of a concept of zero waste. That we do not deal with utopia is demonstrated by examples of furniture companies, which at the moment turn this concept into reality. Creative recycling is perceived as a certain form of art, which through its underlying concepts can contribute to the concept of sustainable development, most importantly by spreading the ideas against consumer culture. The output of the work is creative-recyclingproduced furniture.

Key words:

Creative recycling, conceptual art, ideology of recycling, material recyclation, garbage, waste disposal, sustainable design, responsible design, concept „cradle to cradle“

OBSAH

1

Úvod ................................................................................................................................................ 1

2

Cíl a metodika práce ........................................................................................................................ 2 2.1

Cíl práce ................................................................................................................................... 2

2.2

Metodika práce ....................................................................................................................... 2

I. TEORETICKÁ ČÁST….…………….………………………………………………………………… …….………………….3 3

4

5

6

Záplavy odpadů ............................................................................................................................... 4 3.1

Odpady dnes............................................................................................................................ 4

3.2

Odpady v minulosti.................................................................................................................. 6

Odpad jako materiál ........................................................................................................................ 9 4.1

Definice odpadu ...................................................................................................................... 9

4.2

Metody nakládání s odpadem ................................................................................................. 9

Ideologie recyklování..................................................................................................................... 11 5.1

Postavení recyklace v současnosti......................................................................................... 11

5.2

Přínosy recyklace ................................................................................................................... 12

Tvůrčí recyklace ............................................................................................................................. 15 6.1

Definice tvůrčí recyklace ....................................................................................................... 15

6.2

Filosofie tvůrčího recyklování (umění – design – recyklace) ................................................. 15

6.2.1

Tejo Remy – Chest of drawers ....................................................................................... 17

6.2.2

Stuart Haygarth – lustr Tide (Příliv) ............................................................................... 18

6.2.3

Studio Rygalik – baguette table ..................................................................................... 18

6.2.4

Pepe Heykoop – Leather Loops Stools .......................................................................... 20

6.3

Materiály tvůrčí recyklace ..................................................................................................... 21

6.3.1

Využití těžko recyklovatelných materiálů...................................................................... 21

6.3.2

Vymezení použitelných materiálů ................................................................................. 23

6.4

Využití odpadů ze zpracování dřeva, výroby desek a nábytku .............................................. 23

6.4.1 7

Designérská tvorba ........................................................................................................ 24

Materiálová recyklace a trvale udržitelný design .......................................................................... 26 7.1

Minimalizace a materiálové využití odpadu .......................................................................... 26

7.2

Otázka odpovědného designu ............................................................................................... 28

7.3

Ekoznačky .............................................................................................................................. 30

7.4

Konkrétní případy trvale udržitelného designu v nábytkářství ............................................. 31

7.4.1

Výrobky a materiály s certifikací c2c ............................................................................. 31

II. PRAKTICKÁ ČÁST…………………………………………………………………………………………………………………………..34 8

Návrh a realizace nábytkového kusu procesem tvůrčí recyklace.................................................. 35 8.1

9

Inspirace ................................................................................................................................ 35

8.1.1

Tvarová inspirace........................................................................................................... 35

8.1.2

Materiálová inspirace .................................................................................................... 35

8.2

Koncept a materiál – variabilní police ................................................................................... 36

8.3

Realizace ................................................................................................................................ 36

8.3.1

Postup výroby ................................................................................................................ 36

8.3.2

Popis výrobku ................................................................................................................ 37

8.3.3

Varianty sestavení ......................................................................................................... 38

Diskuze........................................................................................................................................... 41 9.1

Materiálová recyklace ........................................................................................................... 41

9.2

Tvůrčí recyklace ..................................................................................................................... 42

9.3

Návrh a realizace nábytkového kusu procesem tvůrčí recyklace.......................................... 43

10 Závěr .............................................................................................................................................. 45 11 Summary........................................................................................................................................ 46 12 Literatura ....................................................................................................................................... 47 12.1

Tištěná literatura ................................................................................................................... 47

12.2

Elektronické zdroje ................................................................................................................ 48

12.3

Filmová a dokumentární díla ................................................................................................. 51

13 Seznam obrázků a tabulek............................................................................................................. 51 13.1

Obrázky .................................................................................................................................. 51

13.2

Tabulky .................................................................................................................................. 53

Tvůrčí recyklace aneb použití netradičního materiálu v nábytkářství

Petra Gilarová

1 ÚVOD

Jeden z nejuznávanějších britských návrhářů nábytku Dawid Cowel zastává názor, že „skutečně dobrý design je takový, který vizualizuje lepší zítřek“ (Ljungberg, 2007, s. 54). Specifickým rysem Cowelovy tvorby je realizace konceptu trvalé udržitelnosti designu a tedy produkce nábytku, který staví priority spotřebitele na stejnou úroveň jako ekonomickou prosperitu podniku a šetrnost k environmentu. Cowel takto začíná uvažovat už koncem sedmdesátých let, od té doby se o aplikaci nástrojů trvalé udržitelnosti snaží stále větší množství firem, z nábytkářských produkcí se jedná například o firmy zvučných jmen jako Herman Miller, Knoll, Vitra, Wilkhahn a další (www.vcrfurnituredesign.com). Dle Braungharta a McDonoughta (2002) je nastolení trvale udržitelné produkce, ať už v nábytkářství nebo jiném průmyslovém sektoru, otázkou celkové změny přístupu smýšlení ve výrobní produkci. Jedná se o přechod od jednosměrného materiálového toku „cradle to grave“ (překl. z kolébky do hrobu), který převládá v hospodářství od počátků průmyslové revoluce a vedl k obrovské kumulaci odpadů po celém světě, k cyklickému mechanismu toku látek „cradle to cradle“ (překl. z kolébky do kolébky). Tento cyklický mechanismus vychází z přírodních zákonů, kde dochází k neustálému koloběhu živin a nevzniká tak v podstatě žádný zbytečný odpad. Pro nastolení tohoto systému v průmyslové produkci, je potřeba zavádět do výroby primárně recyklovatelné materiály, což jsou materiály, které se dají opětovně recyklovat bez ztráty na kvalitě. Recyklace je tedy v této práci představována jako jeden z nástrojů pro trvale udržitelný design. Druhé řešené téma této práce je tzv. tvůrčí recyklace. Tento pojem by se dal jednoduše vyložit jako transformace zažitých tvarů a hotových forem (odpadů) do nové podoby a funkce, to vše s environmentálním podtextem. Ideologicky toto téma volně navazuje na řešenou problematiku metod nakládání s odpadem a dotýká se i realizace konceptu trvale udržitelného rozvoje, a to především jeho sociálním aspektem. Prostřednictvím tvůrčí tvorby z odpadu je nenásilnou formou oslovována společnost. Její často konceptuální ideologie nás nutí zamýšlet se nad konzumem dnešní společnosti a přehodnocovat náš přístup k věcem „na jedno použití“.

1


Petra Gilarová

2 C ÍL A METODIKA PRÁCE 2.1 C ÍL

PRÁCE

Za cíl práce nebylo stanoveno podat detailní, komplexní, ucelený přehled o veškerých možnostech využití recyklovaných materiálů a odpadů v nábytkářství. V takovém případě by se jednalo o sáhodlouhý informativní výčet. Naopak se tato práce snaží nastínit pohled na materiálovou recyklaci, co by nástroje trvale udržitelného rozvoje, ať už v nábytkářství nebo v jiných sférách zpracovatelského průmyslu. Prostřednictvím myšlenek různých autorů se práce pokouší naznačit, jakým směrem by měl design v souvislosti s volbou materiálů v budoucnu směřovat. Jedním z diskutovaných témat je např. koncept „Cradle to cradle“ (překl. z kolébky do kolébky), který je založen právě na 100% materiálové recyklaci. Druhým cílem práce je definovat a ozřejmit smysl tvůrčí recyklace a zkoumat tuto problematiku z pohledu umění i nábytkové praxe. Na závěr práce je položen cíl navrhnout a vyrobit nábytkový kus procesem tvůrčí recyklace neboli přímého využití odpadu.

2.2 M ETODIKA

PRÁCE

Práce je rozdělena do dvou hlavních částí, a to teoretického a praktického oddílu. V teoretické části je rozebírána problematika okolo odpadového hospodářství pohledem na historický vývoj a momentální stav produkce odpadu co by celosvětového problému. Toto téma plynule přechází k myšlenkám možností nakládání s odpadem nebo jeho minimalizace a to například uplatněním teorie odpovědného designu. Kapitoly mezi sebou volně navazují, a celý rozsah teoretické práce je řešen formou literární rešerše. Za reliabilní zdroj informací je použito především knižní literatury a odborných článků a pro současné příklady aplikace recyklace v praxi jsou využity především internetové zdroje, které aktuálně reflektují danou problematiku. V praktické části jsou aplikovány náměty z řešené problematiky tvůrčího recyklování. Na základě těchto podnětů je navrhnut a realizován jeden produkt.

2


I

TEORETICKÁ ČÁST

3

Petra Gilarová


Petra Gilarová

3 ZÁPLAVY ODPADŮ

Pro uvedení do problematiky recyklování je první kapitola zaměřena na odpady samotné, obrazně řečeno na rodiče této recyklace. Bez existence odpadu by recyklace byla jen prázdný pojem. Bohužel odpad byl, je a předpokládejme, že i bude nedílnou součástí lidské populace. O budoucnosti však můžeme jen polemizovat. V posledních letech se objevují revoluční teorie o celkové změně koncepce vzniku odpadů. Architekt Wiliam McDonough a chemik Michael Braungart ve své knize Cradle to cradle (2002) tvrdí, že: „Odpad je v podstatě hloupost.“ Podstata této teorie bude diskutována později.

3.1 O DPADY

DNES

Ač je to znepokojující, nutno konstatovat, produkce odpadu je neodmyslitelně spjata s běžným chodem naší společnosti a patří dnes k nejpalčivějším celosvětovým problémům. Provází každodenní život civilizovaných obyvatel, firem a podniků nevyjímaje nábytkářský průmysl. Pro zamyšlení cituji úryvek z knihy „Země na misce vah“ amerického viceprezidenta Ala Goreho (1994, s. 132): „Jedním z nejzjevnějších příznaků těžké krize, v níž se ocitl náš vztah k životnímu prostředí planety, je záplava odpadů, která se valí z našich měst a továren. Naše „společnost na jedno použití“, jak bývá někdy charakterizována, je založena na předpokladu, že nám nekonečné přírodní zdroje dovolí produkovat nekonečné množství zboží a bezedné nádrže (odpadní jámy v zemi, mořská smetiště) nám umožní se zbavit nekonečného proudu odpadů. Právě teď se v tom proudu začínáme topit. Příliš dlouho jsme se spoléhali na staré rčení „sejde z očí, sejde z mysli“, teď nám začínají chybět metody pro takovou likvidaci odpadů, aby nám z očí i z mysli skutečně sešly.“ Bude tomu již téměř dvacet let, kdy byla vydána tato kniha, a i přes nově vznikající opatření odpadového hospodářství ve své studii Ayhan Demirbas (2010, s. 1280) uvádí, že se množství produkovaného odpadu stále stabilně zvyšuje v důsledku rostoucí populace a míry urbanizace. S vyhlídkou do budoucnosti však držitel Nobelovy ceny za chemii Glenn Theodore Seaborg prohlásil: „Není daleko společnost, kdy se všechen odpad, nazývaný dnes

4


Petra Gilarová

druhotnou surovinou, stane hlavním zdrojem surovin a přírodní nenačaté zdroje budou rezervou spotřeby (Božek, 2003, s. 7).“ Ne až tak příznivě vidí budoucnost společnosti J.H. Fabre, který prohlásil: „Člověk zanikne zabit nadbytkem toho, co nazývá civilizací“ (Filip et.al., 2002). Pro zabránění naplnění Fabreho negativní předpovědi, bude potřeba změnit přístup chování člověka na zemi a budovat ekonomiku a průmysl (primární zdroj produkce odpadů) ne ekologickém základě (Havel, 1991). Alternativním modelem, který má tendence plnit takovýto plán je tzv. koncept trvalé udržitelnosti. Tento termín je u nás definován zákonem (Paragraf 6 zákona č. 17/Sb. z roku 1992 o životním prostředí). „Trvale udržitelný rozvoj společnosti je takový rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů“ (Moldan, 2003, s. 79). Dle Moldana (2003) ideologie trvale udržitelného rozvoje představuje řešení zdánlivě nepřekonatelného rozporu mezi hospodářským rozvojem a ochranou životního prostředí. Strategie tohoto systému spočívá v naplnění globálních cílů ve čtyřech kategoriích (Strategický rámec udržitelného rozvoje ČR, 2010) :  Ochrana životního prostředí (ekosystémy, biodiverzita1, zdroje, udržitelná výroba a spotřeba)  Sociální soudržnost (sociální soudržnost, zdraví, bezpečnost, práva, rovné příležitosti, kulturní diverzita),  Ekonomická prosperita (prosperita, inovace, znalosti, eko-efektivita, životní standard, zaměstnanost),  Mezinárodní odpovědnost (stabilní demokratické instituce, mír, bezpečnost, svoboda, globální udržitelnost, mezinárodní závazky)

1

Dle Úmluvy o biologické rozmanitosti (Convention on Biological Diversity) pojem biodiverzita označuje variabilitu všech žijících organismů včetně, mezi jiným, suchozemských, mořských a jiných vodních ekosystémů a ekologických komplexů, jejichž jsou součástí; zahrnuje různorodost v rámci druhů, mezi druhy i mezi ekosystémy (Šálek, 2006).

5


Petra Gilarová

Koncept trvale udržitelného rozvoje se dotýká různých oblastí (obr. 1), snaží se o spojení ekonomických,

environmentálních

a

sociálních sfér. Ve výše uvedeném výčtu cílů strategického

rozvoje

můžeme

sledovat

značnou diverzitu zájmů trvale udržitelného rozvoje. V souvislosti se zpracovatelským průmyslem, konkrétně nábytkářstvím, se budu

snažit

zachytit

aktuální

poznatky

v oblastech udržitelné výroby, a to především Obr. 1 Sustainable development (čes. Trvale udržitelný rozvoj) Rozvoj)

bližším pohledem na inovace v materiálové recyklaci

(viz.

kap.

7).

Z perspektivního

pohledu prostřednictvím tohoto nástroje vzniká potenciální možnost snížení produkce odpadů, což by vedlo k řešení zásadní otázky, kterou položil už v roce 1876 Jan Neruda vydáním svého díla: „Kam s ním“.

3.2 O DPADY

V MINULOSTI

Mohlo by se zdát, že problematika odpadů vyplouvá na povrch až s příchodem moderní doby konce 20. století. Domnívám se, že aktuálnost tohoto tématu je zapříčiněna obrovským populačním, urbanizačním, industriálním a ekonomickým růstem posledních let. Zjednodušeně jsme se dostali do situace, kdy se obrovské množství našich odpadů hlásí o pozornost, skládky jsou přesyceny a je zapotřebí hledat koncepční řešení tohoto stavu. O pravdivosti této domněnky svědčí fakta, která uvádí ve své knize Prof. Ing. Mečislav Kuraš (2008, s. 11): „Přestože ve výrobní i spotřební sféře množství produkovaných odpadů stále narůstá, teprve v posledních 20-30 letech se začaly průmyslově vyspělé země intenzivně zabývat jejich zpracováním i možností omezit jejich vznik. U nás byl teprve v roce 1991 přijat zákon o odpadech (č. 238/1991 Sb.), který dal této závažné a u nás dříve opomíjené problematice závazný právní podklad.“ Ačkoli se v posledních letech dostává otázka řešení situace okolo odpadního hospodářství do popředí, nelze vyvracet tvrzení, že znečišťování odpady neprovází lidstvo od 6


Petra Gilarová

samých počátků. „Vytváření odpadů je jedním z rozpoznávacích znaků lidské společnosti.“ uvádí Clive Ponting (1993, s. 234) ve své knize „A Green History of The World”. Ve starověku a středověku se však nejednalo o problém environmentální2, nýbrž se odpady dávaly do souvislosti pouze s epidemiemi, hygienou a kontaminací vody. To vše vztaženo na ochranu člověka, nikoli přírody. Řecký učenec Hippokrates byl jeden z prvních myslitelů, který už okolo roku 400 př. naším letopočtem upozorňoval na tuto kontinuitu (Bilitewski, 1997, s. 1). V kontextu ekologicko-enviromentálním lidstvo začíná uvažovat až o staletí později. Podle Moldana (2010, s. 9) se zájem o ochranu životního prostředí probouzí přibližně v polovině 19. století. Odkazuje na romantickou literaturu, malířství a jiné umělecké disciplíny, kde se mnohdy objevují témata přírody a to právě Moldan spojuje s počátky snah o její ochranu. Myslím si, že ke zrodu těchto tendencí přispívá obrovskou měrou v té době vrcholící průmyslová revoluce. Toto období historie je všeobecně uznáváno jako přelomové a mění komplexně poměry společnosti v různorodých sférách (kultura, politika, průmysl, zemědělství atd.). K radikálním změnám dochází i v kvantitě produkovaného odpadu. Průmyslová revoluce přilákala miliony obyvatel do již přeplněných měst a to zapříčinilo rapidní vzestup objemu produkce spotřebního zboží.

Revoluce stojí i za obrovským

rozšířením průmyslové výroby, vznikem nových technologií a materiálů a tím představuje nová rizika ohrožující zdraví populace a environmentu (Ponting, 1993, s. 256). Wiliam Rathje a Cullen Murphy (2001) definují toto období jako prvopočátky tzv. „throwaway society“ neboli období přílišného plýtvání. 3 Je to právě konec 19. století, kdy spotřebitelé začínají být zásobováni stovkami obalů a materiálů k jednorázovému použití. A tato spotřeba exponenciálně narůstá v průběhu celého 20. století. Logicky lze odvodit, že se stoupající spotřebou přímo úměrně stoupá i produkce odpadu. Důkazem jsou statistické údaje z New Yorku z let 1907 a 1998, kdy se hmotnostní podíl výrobků na komunálním odpadu zvýšil ze 7 % v roce 1907 na 76% v roce 1998 (Kropáček, 2003, s. 1). Důvodem, proč se nejednalo o problém environmentální, je skutečnost, že za agrární společnosti se příroda zvládala s produkcí odpadu vypořádat (na skládkách se nevršily nebezpečné odpady, neměnilo se složení vzduchu a vody) (Kolářová, 2006). 3 Samotný vznik kritiky „throw-away“ datujeme okolo roku 1960. Objevuje se po boku protestů proti konzumu a neodmyslitelně k nim patří (Lucas, 2002). Trend konzumní společnosti se objevuje v období míru po druhé světové válce a je zapříčiněn tendencemi společnosti hromadit hmotné statky jako důkaz blahobytu a štěstí. Společně se zlepšováním ekonomické situace, kterou umožnila rozvinutá ekonomika USA (půjčky vládám západoevropských států), se znásobuje i koupěschopnost obyvatelstva. Kombinací těchto dvou faktorů rapidně roste produkce komunálního odpadu. Jen v západní části SRN to vedlo v letech 1985 -1995 ke zdvojnásobení množství produkce odpadů (Filip et. Al., 2002). 2

7


Petra Gilarová

Aby se tato přímá úměra narušila, rodí se v průběhu 20. století různé strategie redukce vzniku, výhodného využití a odstraňování odpadu. V západních státech vznikají už v 60. letech strategie řízení a kontroly nakládání s odpady a první zákony na ochranu životního prostředí v souvislosti se znečisťováním odpady. Jednou z prvních organizací hájící zájmy těch, kteří se zabývají recyklací, je Mezinárodní trh odpadů a druhotných surovin B.I.R (Bireau International de la Récuperation), jehož vznik datujeme do roku 1948 Od té doby vznikají různé nevládní i vládní organizace, které se snaží řešit globálně i lokálně problémy odpadového hospodářství. Např. Asociace pro odstraňování odpadů a čistění měst ISWA (International Solid Waste Association), Evropská federace odpadového hospodářství FEAD (Fédération Européenne des Activités du Déchet). Z komplexnějšího hlediska je odpadové hospodářství také náplní činnosti Programu Spojených národů pro životní prostředí UNEP (United Nations Environmental Program), Organizace spojených národů pro průmyslový rozvoj UNIDO(United Nations Industrial Development) a v neposlední řadě Světové podnikatelské rady pro trvale udržitelný rozvoj WBCSD

(World Business Council for

Sustainable Development). Vznik těchto organizací vypovídá o uvědomění společnosti s problémem, který nastal, a to je první krok k úspěšnému řešení této situace.

8


Petra Gilarová

4 O DPAD JAKO MATERIÁL 4.1 D EFINICE

ODPADU

Vzhledem k stabilnímu růstu kvantity a rozmanitosti struktury odpadu není vymezení tohoto pojmu jednoduché. Souhrnná definice dle Filipa a kol. (2002, s. 12) zní: „Za odpad se obvykle považuje movitá věc, která vznikla v procesu výroby (výrobní odpad průmyslový, stavební, zemědělský) nebo při spotřebě výrobku či během poskytování služby (spotřební odpad, např. v domácnosti, obchodě, na úřadech, v armádě) a nelze ji vlastníkem využít, proto ji odkládá. Může to být i movitá věc, která se již nesmí podle zvláštního předpisu použít (např. léky či potraviny s prošlou záruční lhůtou)“. Toto vymezení se snaží komplexně zobrazit problematiku odpadu. Každý druh odpadu by si však zasloužil zvláštní definici. Například v souvislosti s tvůrčí recyklací

4

bychom mohli definovat odpad jako

základní stavební materiál budoucího produktu. V tomto případě odpad dostává určitou hodnotou. Toto tvrzení je v rozporu s Thomsonovou definicí odpadu (Perry, Juhlin a Normark 2010): „Odpady jsou objekty s nulovou očekávanou životností a nulovou hodnotou.“ Prostřednictví recyklace však odpad dostává nový význam a cenu, a tím pádem přestává být v jistém smyslu nežádoucí. To koreluje s tvrzením Hawkinse a Muckeho (2003), podle kterého odpad není jen „špatná věc“, ale materiál, který se neustále snažíme nějakým způsobem uplatnit. Právě tento přístupu dal za vznik recyklačním teoriím, včetně tvůrčího recyklování, které je jedním ze stěžejních mé práce.

4.2 M ETODY

NAKLÁDÁNÍ S ODPADEM

S rozvíjejícím se odvětvím odpadového hospodářství jsou vyvíjeny stále nové metody a technologie zacházení s odpadem. Beňo (2011) kategorizuje nakládání s odpadem následovně:  opětovné využití (přímá recyklace),

4 Pro potřeby této práce byla definována tvůrčí recyklace jako kreativní postup, při němž jsou výrobky nebo jejich části, které jsou považovány za odpad, znovu použity, leč k jinému účelu, než ke kterému byly původně určeny a to především k výrobě nábytkových kusů a doplňků souvisejících s vybavením interiérů.

9


Petra Gilarová

 materiálové využití5 (recyklace, kompostování),  energetické využití (přímé spalování/zplyňování, výroba paliv, uložení na skládce odpadů). Zákon č. 185/2001 Sb. rozlišuje třináct způsobů využití odpadů (R1-R13). Způsoby zužitkovatelné v nábytkářském průmyslu jsou zahrnuty zejména v kategorii R3 – Získání/ regenerace organických látek (zde můžeme zařadit recyklaci dřeva), R4 – Recyklace/ znovuzískání kovů a kovových sloučenin (kovy společně s plasty a dřevem tvoří základní suroviny pro výrobu nábytku) a R5 – recyklace a znovuzískávání ostatních anorganických materiálů (Beňo, 2011). Právě recyklace je tedy předmětem zájmu této studie. Tento dnes již ustálený výraz má původ v angličtině a ve volném překladu znamená „vrácení zpět do výrobního procesu.“ Beňo (2011, s.16) recyklaci vymezuje jako: „jakýkoliv způsob využití odpadů, kterým je odpad znovu zpracován na výrobky, materiály, nebo látky pro původní nebo jiné účely jejich použití včetně přepracování organických materiálů.“ Dle Beňa (2011, s 23) recyklaci dělíme na přímou (opětovné využití odpadů bez dalších úprav) a nepřímou (opětovné využití odpadů přepracováním materiálů z odpadu). Struktura této práce se drží tohoto členění. Kapitola 6 pojednává o speciálním případu přímé recyklace – tvůrčí recyklaci v nábytkářství. A kapitola 7 se dívá na recyklaci jako na nástroj trvale udržitelného rozvoje.

5 Do kategorie materiálové využití bychom mohli zařadit dnes stále preferovanější způsob nakládání s odpady tzv. rozpad. Přírodní materiály, plasty a některé další materiály lze rozložit přirozenou cestou nebo chemickými metodami na produkty nebo chemikálie, které jsou ekologicky nezávadné. Tyto materiály se často označují jako odbouratelné nebo biologicky odbouratelné materiály a proces jejich odbourávání často probíhá kompostováním nebo rozkládáním (Ljungberg, 2007).

10


Petra Gilarová

5 IDEOLOGIE RECYKLOVÁNÍ Úvodní kapitolou byly předloženy podklady pro argumentaci, která by racionálně opodstatnila smysl opětovného využívání odpadu především z hlediska ochrany životního prostředí, a to pohledem na alarmující současné poměry a na historický vývoj odpadové problematiky.

5.1 P OSTAVENÍ

RECYKL ACE V SOUČASNOSTI

Ekologický problém v souvislosti s odpady je evidentní. Recyklace má potenciál pomoct eliminovat množství nadměrné nežádoucí produkce odpadů. Prozatím však v celosvětovém měřítku existují značné rezervy v zavedení recyklace jako přirozeného postupu nakládání s odpady. Důkazem jsou statistická čísla. Sandrine Feydel ve svém dokumentárním filmu Ocean’s of Plastic (2009) uvádí, že celosvětově je recyklováno pouze 5% plastů. V prvním desetiletí 21. století jsme vyprodukovali stejné množství plastů jako v celém století předcházejícím, a to cca 260 mil. tun. Velký podíl plastických hmot, které jsme schopni dnešním technologiemi zpracovat na druhotnou surovinu, bohužel končí nenávratně uloženo na skládkách nebo potopeno v mořích.6

16 000

tis. t thousand tonnes

14 000 12 000 10 000 8 000 6 000 4 000 2 000 0 2002

2003

Využívání / Recovery

2004

2005

2006

Odstranění / Disposal

2007

2008

2009

2010

Ostatní způsoby / Other types

Obr. 2. Způsoby nakládání s odpady 2002-2010

6 Jen ve středozemním moři plave odhadem nad 3 miliony tun odpadů. Z čehož 80% tvoří plasty. (Oceans of plastic- film, 2009)

11


Petra Gilarová

V rámci České republiky účelné využívání odpadu procentuálně roste, což je zachyceno na obr. 2. V roce 2010 bylo nakládáno s 27,9 mil. tun odpadu a z toho bylo využito celkem 9,9 mil. tun (ČSÚ). Pokud se podaří držet zásad, které vydalo Ministerstvo životního prostředí (Strategický rámec trvale udržitelného rozvoje, 2010) měla by se situace nadále zlepšovat. V tomto rámci (2010, s. 36) je uvedeno, že: „Cílem je zejména dosažení udržitelného vztahu mezi ekonomickou efektivností materiálové spotřeby a dopadem materiálových toků na životní prostředí v mezinárodně vymezeném metodickém rámci.“ K plnění těchto cílů bude dle výše zmíněného rámce (2010,s. 36) bude zapotřebí:  podpora zvýšení podílu technologií šetrných k životnímu prostředí,  podpora výzkumu, vývoje a inovací v oblasti environmentálně šetrných a znalostních technologií s vysokou přidanou hodnotou a nižšími nároky na materiálovou spotřebu,  uplatňování systému minimalizace, separace a následného materiálového využití odpadů (snížení spotřeby primárních zdrojů podporou výrobků z recyklovaných materiálů),  zvýšení povědomí spotřebitelů o problematice udržitelné spotřeby a výroby a o dopadech chování, které nepodporuje udržitelný rozvoj,  podpora vzdělávání a osvěty v oblasti udržitelné spotřeby a výroby.

5.2 P ŘÍNOSY

RECYKLACE

Pokud mluvíme o recyklaci obecně, Beňo (2011) nevidí její smysl jen v ochraně životního prostředí, nýbrž i v úspoře materiálů a ekonomické efektivnosti. Dle Filipa a kol. (2003) recyklace postupně sbližuje zájmy „tří E“, totiž ekonomie, energetiky a ekologie. Denison a Ruston (2009) shrnují přínos recyklace do pěti bodů:  redukce znečištění životního prostředí a omezení plýtvání s přírodními zdroji,  úspora energie, 7  snižování nákladů v odvětví zpracovatelského průmyslu, který je důležitou součástí ekonomiky, 7

Detailní studií životních cyklů výrobku bylo zjištěno, že při recyklaci dochází k výrazně nižší spotřebě energie než při zpracování nových přírodních surovin a při spalování (Kropáček, 2003). Kolářová (2006) uvádí procentuální přehled energetických nákladů porovnáním primární a druhotné produkce. Například k recyklaci mědi využijeme jen 15% energie v porovnání s primární produkcí, u olova je to 35%, u zinku 40 %´a u papír 36%.

12


Petra Gilarová

 vytváření pracovních pozicí, 8  schopnost nákladově konkurovat s ukládáním odpadu na skládky, nebo jeho spalováním. V tomto shrnutí možno zaznamenat, že ekonomické přínosy recyklace početně převyšují přínosy environmentální. Při hodnocení přínosů recyklace je směrodatné, jaký úhel pohledu zvolíme. Slavík (2009, s. 45) hodnotí recyklaci z pohledu ekonoma jako „reakci na rostoucí ceny primárních surovinových zdrojů, protože její podstatou je materiálové využití odpadu a produkce druhotných surovin, které na trhu představují substitut primárních zdrojů. Cena primárních surovin tedy hraje klíčovou roli v odbytu surovin druhotných.“ Úspěšné zavedení druhotných surovin na trh je podmíněno existencí poptávky po těchto produktech (Gore, 1994) a existence této poptávky po výrobcích z druhotných surovin může být stimulována environmentálně založenými spotřebiteli (Slavík, 2009). Recyklace tedy představuje složitý komplex ekonomicko-ekologických závislostí, které spadají nad rámec této práce. Michael Braungard a Wiliam McDonough (2002) nachází smysl recyklace v nabourání systému „Cradle to grave“ neboli „Womb to thomb“ (čes. „Z kolébky do hrobu“), který popisují ve své knize „Cradle to cradle“. Jedná se o jednosměrný výrobní model, který se skládá z pěti základních kroků a to čerpání ze zdrojů, přeměny materiálu na produkt, prodeje, opotřebení a odstranění výrobku. Odpady vznikají v každé fázi celého postupu. Moldan (2003, str. 14) uvádí: „Metabolismus jednosměrného proudu potřebuje suroviny, materiály a energii, které plně nebo zpravidla jen zčásti využije a přemění je na finální výrobky určené k užití. Poté, kdy výrobky ztratí svou užitnou funkci, přemění se tak či onak na odpad“. Tendencí tohoto systému je časové zkracování této řady snižováním životnosti výrobků.

To nutí spotřebitele k nákupům nového a nového zboží. Tento jednosměrný

konzumní systém v dnešní době dominuje moderní výrobě a tím pádem se na skládkách hromadí stále více a více materiálů, které představují bohatou surovinovou základnou (Braungard, McDonough, 2002). Existence tohoto jednosměrného mechanismu porušuje jeden ze základních ekologických zákonů: „Ekosystém, který není schopen uvést svůj odpad do přírodního koloběhu látek, je postupně substituován jiným“ ( Filip et. al, 2005, s. 34). 8

Podle studií z USA každých 15 tisíc tun skládkovaných odpadů vytvoří jedno pracovní místo. Kompostování stejného množství odpadu vytvoří sedm pracovních míst a recyklace devět jen při sběru a úpravě - tedy bez započtení dalšího zpracování materiálu (Kropáček, 2003).

13


Petra Gilarová

Tento jednosměrný systém by teoreticky mohl bezproblémově fungovat, pokud by existoval dostatek surovin, prostoru pro ukládání odpadu a koncové technologie 9 , které by eliminovaly dopady odpadů na životní prostředí. Naše společnost však výše zmíněné možnosti pomalu vyčerpává. Proto je otázkou nadcházejících let přeměnit tuto jednosměrnou lineární řadu na tok cyklický, tvořící v zásadě kopii přírody (Filip et al. 2005). Tento alternativní přístup nazval Braunghart a McDonought (2002) jako systém „Cradle to cradle“ (v překl. z kolébky do kolébky). Tento princip není založen na eliminaci vzniklého odpadu, ale naopak na prevenci samotného zrodu odpadu. „Relevantní částí tohoto systému představuje recyklace použitých surovin,“ uvádí Filip et al. (2005, s. 35). Podrobněji je o tomto perspektivním konceptu pojednáno v kapitole 7.

9 Příkladem takových „koncových technologií“ (end of pipe technology) může být například odsiřovací zařízení nebo řízené skládky. (Filip et al., 2005)

14


Petra Gilarová

6 TVŮRČÍ RECYKLACE 6.1 D EFINICE

TVŮRČÍ RECYKLACE

Pro potřeby této práce byla autorkou definována tvůrčí recyklace jako kreativní postup, při němž jsou výrobky nebo jejich části, které se v konečném důsledku nevyhnutelně stanou odpadem, znovu použity, leč k jinému účelu, než ke kterému byly původně určeny a to především k výrobě nábytkových kusů a doplňků souvisejících s vybavením interiérů. Potenciální odpad je tedy využit v původní podobě, nikoli přeměňován recyklačními technologiemi na druhotnou surovinu 10. V celém rozsahu této kapitoly bude pojem tvůrčí recyklace nabývat tohoto významu.

6.2

FILOSOFIE TVŮRČÍHO RECYKLOVÁNÍ ( UMĚNÍ

–

DESIGN

–

RECYKLACE )

Vdechování nového života již hotovým formám a zažitým tvarům, to vše s environmentálním podtextem. Takto by se dala jednoduše shrnout podstata filosofie tvůrčího recyklování. Dle mého se tedy jedná o určitou formu umění. Dochází k integraci dvou zdánlivě neslučitelných pojmů, umění a recyklace. Proces umění vidím například v nalézání nového smyslu již hotovým formám a vyzdvihování krásy materiálů, které by byly jinak považovány za odpad. Ottův naučný slovník (2009) definuje umění jako „specifickou tvůrčí činnost člověka, zaměřenou na zobrazení popř. reprodukci vnější i vnitřní reality z hlediska krásy (est. působení). Člověk uměním vyjadřuje svůj hodnotový postoj k světu, k člověku i sobě samému, uspokojuje potřebu krásna, citlivosti, obrazotvornosti i hravosti.“ Pomocí tvůrčí recyklace lze uspokojit potřeby krásna i hravosti a hlavním pojítkem mezi touto prezentací umění a tvůrčí recyklací je vyjádření tzv. hodnotového postoje k světu. Jedná se tedy o podobu kritického designu, jehož hlavním cílem není dle Kolesára (2009) „řešení praktické funkce či technických problémů, ale upozorňování na problematické jevy naší civilizace.“ Problém, na který tvůrčí recyklace často cíleně a někdy i necíleně upozorňuje, je právě konzumní systém dnešní společnosti, neuvážené nakládání s odpady a obrovská produkce předmětů na jedno použití. 10 „Pojem druhotná surovina se chápe jako surovina získaná zpracováním odpadu, která je způsobilá k dalšímu hospodářskému či jinému využití.“ (Filip et al. 2005, s 35)

15


Petra Gilarová

Pohledem do historie bychom mohli považovat

za

prvního

„umělce-recyklátora“

francouzského malíře Marcela Duchampa. Tento avantgardní umělec představil světu své „ready-made“11 (obr. 3) a radikálně tak změnil výtvarné přístupy současného umění. Jeho ready-made

experiment

spočíval

v použití

objektů denní spotřeby pro svá „umělecká díla“. V jeho případě se však jednalo o konceptuální umění, při kterém je kladen prioritní důraz na myšlenku,

která

je upřednostňována

před

formou (Hummel, 2000). Při navrhování nábytku Obr. 3 Marcel Duchamp – kolo bicyklu, 1913

forma hraje důležitou roli, protože nábytek musí nutně splňovat určité funkce.

Dle Bruneckého (2009) nábytek musí být:  spolehlivý, bezpečný a účelně plnit funkce, pro něž je zhotoven,  konstruován tak, aby byly dlouhodobě zaručeny jeho užitné vlastnosti,  konstruován pomocí materiálů a spojů obvyklých pro danou typologickou skupinu výrobků, nebo ověřených akreditovanou zkušebnou,  dostatečně odolný proti dynamickému namáhání při jeho manipulaci a v průběhu užívání. Nábytek vytvořený z odpadu často výše zmíněné požadavky nesplňuje. Hodnotu však nahrazuje svým konceptem. Tvůrčí recyklace se tak pohybuje na hranici mezi produkcí funkčních nábytkových kusů a designem konceptuálním a ukazuje nám, že se dnes výroba nábytku nemusí omezovat jen na užité funkce, nebo na vizuální efektnost, ale svým charakterem se může přiblížit i světu volného angažovaného umění.

11

Kolo bicyklu je považováno za první ready-made na světě, vzniklo už v roce 1913. Tento termín vychází z angličtiny, kde označuje věci, které se kupují již hotové, na rozdíl od věcí zhotovených na zakázku. Vznik tohoto kousku nespojuje Duchamp s velkými koncepty, toto dílo se zrodilo spíše spontánně bez účelu vysokého konceptu (Chalupecký, 1998).

16


Petra Gilarová

Koncept tvůrčího recyklování se většinou staví na základě environmentálních skutečností, kritiky konzumu, poukazování na krásu použitých materiálů v novém kontextu nebo kombinaci těchto faktorů.

6.2.1 TEJO REMY – CHEST OF DRAWERS Příkladem výrobku, který byl prezentován jako kritika konzumní společnosti, je produkt považovaný za ikonu konceptuálního designu „Chest of drawers“ (obr. 4) holandské společnosti Droog design. Designér této firmy Tejo Remy shromáždil nalezené zásuvky, zasadil je do nového obalu z javorového dřeva a volně svázal jutovou páskou. Tento produkt získal velké ohlasy ve světě, o čemž vypovídá jeho vystavení v Muzeu moderního umění v New Yorku (www.droog.com). Pokud bychom však měli soudit tento nábytkový kus z hlediska požadavků na nábytek dle Bruneckého, pravděpodobně by byl označen jako nevyhovující.

Obr. 4 Chest of Drawers – Tejo Remy – Droog Design,1991

17


Petra Gilarová

6.2.2 STUART HAYGARTH – LUSTR TIDE (PŘÍLIV) Na odlišném konceptu jsou postaveny výrobky Stuarta Haygartha. Nejedná se o kritiku konzumu jako u Remyho. Hayghart svůj koncept popisuje slovy: „stěžejním obsahem mojí práce je shromažďování předmětů každodenní spotřeby, následná smysluplná kategorizace a nalezení

nového

účelu

obecně

banálním

a

přehlíženým

předmětům“

(http://designmuseum.org). Jeho svítidla navíc vyprávějí příběh konkrétního místa a času. Například lustr Tide vznikl z materiálů, které Hayghart shromažďoval déle než dva roky na pláži Dungeness v jihovýchodní Anglii. Na výrobu jednoho kusu bylo použito cca 1100 objektů a celkový průměr dosahoval až 140 cm (Fairs, 2007). Z praktického hlediska je tento artikl díky svým enormním rozměrům v mnoha interiérech nepoužitelný.

Obr. 5 Tide Chandelier – Stuart Haygarth, 2006

6.2.3 STUDIO RYGALIK – BAGUETTE TABLE Další zcela jiný koncept představuje polské studio Rygalik (Gosia a Tomek Rygalik) svým „bagetovým stolem“ (obr. 6). Cílem tohoto projektu je upozornit na obrovské plýtvání 18


Petra Gilarová

jídlem, což by se dalo považovat za jistou formu kritiky konzumu. Zde můžeme vidět jistou spojitost s konceptem Teja Remyho. Designéři hlásali, že „všechny potraviny, které Vídeň nezkonzumuje a stanou se tak odpadem, by nakrmily celý Graz – druhé největší město v Rakousku.“ Objekt Baguette table byl vytvořen jako součást expozice „bagetové zážitky“ na designovém festivalu „Vídeňský týden designu“, kde byli návštěvníci krmeni bagetami na stolech vytvořených z baget (www.studiorygalik.com).

Obr. 6 Baguette table – Studio Rygalik, 2011

Uvedením těchto tří děl bylo demonstrováno, že tvůrčí recyklace má často blíže k podobě jisté formy moderního umění, které by se dalo precizovat jako konceptuálnímu umění, nežli k výrobě funkčního, praktického designu.

Tím ovšem nelze popřít, že z

odpadového materiálu nelze vytvořit funkční, bezpečný, praktický nábytek. Důkazem tomu je například tvorba dvou mladých amerických designérů Barta Bettencourta a Carlose Salgada. Výrobky jejich firmy Scrapile (v překl. odpad) jsou funkční, bezpečné a dle mého názoru i vysoce estetické. Za jejich tvorbou je skrytý ekologický koncept, všechny produkty jsou vyrobeny z rekultivovaného dřeva (www.scrapile.com). Bettencourt uvádí: „Jedním z našich hlavních konceptů je dívat se na odpad z jiného pohledu.“ (Big ideas for small planet, 2007)

19


Petra Gilarová

Obr. 7 Table – Scrapile - Bart Bettencourt a Carlos Salgado, 2007

6.2.4 PEPE HEYKOOP – LEATHER LOOPS STOOLS

Jako reakce na vysoký podíl odpadu z kůže v nábytkovém průmyslu vznikla kolekce Leather Loops Stools (obr. 8) mladého holandského designéra Pepe Heykoopa, která byla představena na Milánském veletrhu nábytku v roce 2012. Tato kolekce je výjimečná nejen neotřelým designem, ale i její socioekonomickou ideologií skrytou za procesem výroby. (www.inhabitat.com) Pepe Heykoop pod záštitou holandské společnosti „Tiny Miracles Foundation“ přesunul místo produkce těchto artiklů do indické Bombaje za účelem vytvoření pracovních míst pro místní obyvatele, a to především pro rodiče, kteří by rádi podpořili své děti ve vzdělání, ale bohužel nemají dostatečné finanční prostředky na vyslání dětí do škol. V této spolupráci je Leather Loops už druhým realizovaným projektem. První produkcí, která se úspěšně uskutečnila, byla výroba luxusních kožených stínidel (www.pepeheykoop.nl).

20


Petra Gilarová

Obr. 8 Table – Pepe Heykoop – Leather Loops, 2012

6.3 M ATERIÁLY

TVŮRČÍ RECYKLACE

Vzhledem k myšlenkám předchozí kapitoly by se dalo se interpretovat, že smysl tvůrčí recyklace může sahat od moderního konceptuálního umění až po stroze funkční design. Neméně široký je i materiálový potenciál tohoto druhu recyklace. Půvab tkví právě v téměř neohraničených možnostech využití různých materiálů. Pokud materiály nerozemíláme, nedrtíme, netavíme a následně nepřepracováváme, neomezují nás technologie a jsme schopni znovu využívat i materiály běžně nerecyklovatelné, které by v opačném případě skončily na skládkách. Bariéry omezující použití materiálů tvůrčí recyklace jsou bourány kreativitou designérů, a samozřejmě i povahou odpadů.

6.3.1 VYUŽITÍ TĚŽKO RECYKLOVATELNÝCH MATERIÁLŮ Inteligentní využití těžko recyklovatelných materiálů budu demonstrovat na dvou příkladech. Na mezinárodním veletrhu nábytku ve Valencii v roce 2007 španělská designérka Belen Hermosa představila křeslo „Panda chair“. Na výrobu jednoho exempláře bylo 21


použito

Petra Gilarová

4 232

(http://www.bespace.es/).

kusů

CD

Základním

materiálem kompaktních disků je čistý polykarbonát. Tenká vrstva na povrchu vytvořená pro zápis dat obsahuje například titan, nebo slitinu platiny a zlata. Právě kvůli těmto látkám je nebezpečné ukládat tyto materiály na skládku. Mohlo by dojít k uvolňování těžkých kovů z této tenké vrstvy do prostředí.

Obr. 9 Belen Hermosa – Panda Chair, 2007

Recyklace

CD

je

problematická z hlediska vazby titanu nebo platiny na polykarbonát. Separace těchto složek je náročná, a to technologicky i ekonomicky znepříjemňuje zmíněnou recyklaci. Dle odhadů vzniká každoročně na území České republiky několik desítek miliónů kusů CD o přibližné hmotnosti 300 tun. Většina z nich končí na skládkách nebo ve spalovnách (Kratochvíl, 2011). Proto se dají považovat kompaktní disky za vhodný materiál tvůrčí recyklace. Druhým

příkladem

vhodného

využití

nepotřebného materiálu je dílo designérské dvojice Hannah Plumb a Jamese Russella, tato dvojice společně tvoří ateliér pod názvem James Plumb (jamesplumb.co.uk). Základním materiálem jejich díla „Suitcase stacks“ jsou části kufrů. Materiálová skladba kufrů je často rozmanitá. Na uvedeném díle tedy můžeme najít materiály jako dřevo, papír, kov, kůže. Tyto materiály jsou k sobě často pevně spojeny. Recyklace by byla v takovémto případě problematická už v počátečním stádiu, kdy by bylo nutností zmiňované materiály pečlivě oddělit. Proto je někdy snazší volit cestu tvůrčí recyklace a vdechnout tak artiklům nový život. Obr. 10 James Plumb - Suitcase stacks, 2011

22


Petra Gilarová

6.3.2 VYMEZENÍ POUŽITELNÝCH MATERIÁLŮ Pro obecné vymezení odpadů, které jsou teoreticky i prakticky využitelné u různých podob tvůrčí recyklace, je využita kategorizaci odpadů dle Katalogu odpadů vyhlášky MŽP č. 381/2001 Sb. (Beňo, 2011), která dělí odpady do 20 skupin. Z mého pohledu jsou použitelné odpady ze skupiny 03 – Odpady ze zpracování dřeva a výroby desek, nábytku, celulózy, papíru a lepenky, 04 – Odpady z kožedělného, kožešnického a textilního průmyslu, 09 – odpady z fotografického průmyslu, 15 – odpadní obaly, 17 – stavební a demoliční odpady, 20 – Komunální odpady (odpady z domácností a podobné živnostenské, průmyslové odpady a odpady z úřadů) včetně složek z odděleného sběru. Toto rozdělení je uvedeno z důvodu, že se práce ve zbývajícím rozsahu této kapitoly bude zaměřovat jen na skupinu 03, a to přesněji jen na odpady ze zpracování dřeva, výroby desek a nábytku.

6.4 V YUŽITÍ

ODPADŮ ZE ZPRACOVÁNÍ DŘEVA , VÝROBY DESEK A NÁBYTKU

Provoz výrobních podniků jako jsou nábytkářské firmy a dřevozpracující provozy zapříčiňují vznik velkého množství dřevních odpadů. Roční potenciál těchto odpadů, tedy biomasy12 dřevozpracujícího průmyslu v České republice za rok 2005 byl kvantifikován na cca 950 000t. Z toho cca 650 000 t odřezků a 300 000 t pilin (Ochodek et al., 2006). Tyto odpady mají velké možnosti dalšího upotřebení, kterého už je v dnešní době hojně využíváno. Zpravidla existují dvě cesty nakládání s těmito odpady. A to přeměna na energii (tepelnou, elektrickou) nebo výroba aglomerovaných materiálů. Existuje několik tvůrčích designérských společností, které objevily třetí cestu využití tohoto odpadu, a to znovupoužití pro nové výrobky. Jedná se o zajímavou odnož tvůrčí recyklace. Většinou se nejedná o módní výstřelky nebo jistou formu konceptuálního umění, jak je někdy u tvůrčí recyklace zvykem, ale ryze funkční, bezpečný, praktický a estetický design. V následující kapitole bude představeno několik designérů nebo společností, které se právě rekultivací13 odpadového dřeva zabývají.

12 „Biomasou je rostlinný materiál, který lze použít jako palivo pro účely využití jeho energetického obsahu (Ochodek et al., 2006). 13 Význam pojmu rekultivace dle Rejmana (1966, s. 456) je „znovuuvedení pozemku, porušeného přirozeným způsobem například lidskou činností, do stavu schopného obdělání.“ V uvedeném kontextu je však pojem spojován se zušlechtěním dřeva.

23


Petra Gilarová

6.4.1 DESIGNÉRSKÁ TVORBA 6.4.1.1 PIET HEIN EEK

Piet Hain Eeek je jedním z průkopníků nového trendu používání recyklovaných materiálů k výrobě nábytku. Po absolvování Design Academy v Eindhovenu v roce 1999 se proslavil vystavením jedné své komody na Milánském veletrhu. Eek svou tvorbu neprezentuje jako snahu o záchranu životního prostředí, ale spíše o docenění krásy vyhozených materiálů (obr. 11). Soudobý design je pro něj fádní, nudný a uhlazený, proto začal používat dřevěná podlahová prkna a desky, které sbíral ve zdemolovaných domech. Jedná se o znamenitou truhlářskou práci, která byla doceněna na výstavách v Londýně a Tokiu v roce 2005. Poté se jeho díla stala vyhledávanými a vysoce ceněnými sběratelskými kousky. Jeho nábytek je i sériově vyráběn, a to firmou Eek & Ruijgrok. V produkci této firmy je například jeden stůl ceněn na cca 6 000 euro, což je v přepočtu asi 150 000 Kč (FAIRS, 2007).

Obr. 11 Tvorba Pieta Vana Eeeka

6.4.1.2 SCRAPILE

Další prosperující firmou, která pracuje s odpadovým dřevem je už výše zmiňovaná americká firma Scrapile působící v New Yorku. Tvorba Barta Bettecourta a Carlose Salgada (obr. 12) se vyznačuje stejně jako práce Pieta Vana Eeka vynikajícím truhlářským uměním a vysokou estetickou hodnotou jejich děl. Jejich koncept se však opírá na rozdíl od Eeka o environmentální zásady. Projekt vznikl v roce 2003 a úspěšně pokračuje dodnes (www.scrapile.com). Vysokou estetičnost jejich výrobků dokazují slova Bettecourta: „Většina 24


Petra Gilarová

zákazníků si kupuje naše výrobky především kvůli vzhledu, ekologický aspekt je až jejich přidanou hodnotou.“ (Big Ideas For a Small Planet, 2007)

Obr. 12 Tvorba americké firmy Scrapile

6.4.1.3 THE LABORATORY CONTROPROGETTO

Controprogetto je italská firma zabývající se výrobou nábytku (obr. 13) a interiérovými návrhy s využitím recyklovaných materiálů. Často se v jejich tvorbě objevuje využití starého vyřazeného dřeva. Controprogetto je čtyřčlenná skupinu mladých designérů (Valeria Cifarelli, Matteo Prudenziati, Davide Rampanelli a Alessia Zema) a označuje se za laboratoř designu a experimentování, jejichž hlavní náplní jsou pokusy o zařazení odpadových materiálů znovu do výrobního procesu (www.controprogetto.it).

Obr. 13 Tvorba italské firmy Controprogetto

25


Petra Gilarová

7 MATERIÁLOVÁ RECYKLACE A TRVALE UDRŽITELNÝ DESIGN Tvůrčí recyklace, které byla věnována předcházející kapitola, by se zjednodušeně dala považovat za určitou formu hry designérů. Subjektivně hodnotím tuto podobu recyklace spíše jako jistou formu umění (viz. kap. 6.2.1), nežli nástroj pro trvale udržitelný design. Dle Hegla je „z hlediska celospolečenského umění vnímáno jako svébytná, a tudíž nepřevoditelná součást a identifikační znak kultury, jako hodnota udržující a rozvíjející kvalitu života jednotlivce i společnosti, její sociabilitu, komunikativnost, a tím i faktor trvale udržitelného rozvoje“ (Zahrádka, 2010). Pokud tedy vnímáme tvůrčí recyklaci jako umění, lze v ní najít i určitou formu pomůcky pro trvale udržitelný rozvoj ve sféře sociální, nikoli však ve sférách ekonomických a environmentálních. A právě trvale udržitelným rozvojem především v těchto dvou sférách se budu zabývat v této kapitole, a to zejména systémem minimalizace a materiálového využití odpadů – recyklace. Koncept trvalé udržitelnosti je stěžejním pojmem Evropské rady pro ochranu životního prostředí a zařazování environmentálních hledisek do výrobního procesu se pomalu stává nutností. Na výrobní podniky, včetně nábytkářských firem, začíná být vyvíjen tlak „z vrchu“, a jsou nuceny přecházet na co nejudržitelnější výrobu (Bromhead, 2003). Jedním z efektivních nástrojů pro tento přechod je tzv. rozšířená odpovědnost výrobce. Jedná se o nový politický přístup. Podle něhož výrobci mají zajišťovat finančně i fyzicky, zpracování a likvidaci zboží, které ukončí svoji životnost. Programy podporující tento trend, povzbuzují výrobce, aby zaváděli do výroby ekologicky příznivější materiály, chemikálie, výrobní procesy i design výrobků. Začínají se rodit zákony, které staví tato doporučením do pozice právní povinnosti. Příkladem pro-environmentálního postupu v nábytkářství je přeprava nábytku v demontovaném stavu. Rozložený nábytek zabírá méně prostoru při přepravě, a způsobí tak menší produkci skleníkových plynů (Kolářová, 2006).

7.1

MINIMALIZACE A MATERIÁLOVÉ VYUŽITÍ OD PADU

Systém minimalizace a materiálové recyklace společně vytvářejí prostředí pro vytvoření udržitelného systému výroby. Základní myšlenkou v ekonomicko-ekologické sféře trvale udržitelného rozvoje je přechod od tzv. jednosměrného toku „Cradle to grave“ 26


Petra Gilarová

(surovina- výrobek – užití - odpad) k cyklickému mechanismu toku látek „Cradle to cradle“ (obr. 14) a přiblížení se tak koloběhu živin v přírodě. Filip et. al. uvádí (2002): „koloběh v přírodě , jinak zvaný potravní řetězec, probíhá účelně od producentů (rostlin) přes konzumenty (býložravce a masožravce) po rozkladače, kteří organické látky mineralizují, aby se koloběh mohl opakovat.“ Z toho vyplývá, že se nevytváří v podstatě žádný zbytečný odpad. O zavedení cyklické výroby do průmyslu a efektivního využití odpadu, tzv. koncepci nulového odpadu „zero waste“, se snaží řada výrobních společností. Podniky při efektivním využívání odpadových surovin posilují svoje postavení na trhu a zvyšují svoji konkurenceschopnost. Kropáček (2003) popisuje koncepci nulového odpadu následovně: „Koncepce

nulového

odpadu

není

technologií nakládání s odpady, ale strategickou

vizí.

předpokládá,

že

Strategií, suroviny

která nebudou

ekonomikou převážně protékat z dolů a dalších zdrojů na skládky a do spaloven ale pomocí recyklace se v ní v nejvyšší možné míře otáčet.“ K vytvoření dokonale fungující cyklické výroby je potřeba využít materiály, které jsme schopni opakovaně recyklovat bez změny vlastností vstupního a výstupního

Obr. 14 Životní cyklus výrobku – koncepce „cradle to cradle“

materiálu

(Braungart,

McDonough,

2002). Jedná se tedy o regeneraci, neboli primární recyklaci, kterou Filip et. al. (2005, s. 36) definuje jako: „specifický případ recyklace, kdy je pomocí konkrétních zpracovatelských technik získáván materiál s původními vlastnostmi.“ Příkladem nábytkářské firmy, která využívá potenciálu primární recyklace a postupně se tak přibližuje konceptu „zero waste“ je americká společnost Hermana Millera zaměřená především na výrobu kancelářského nábytku. Produktový designér této firmy Gabe Wing prohlásil, že: „Do roku 2020 chce dosáhnout společnost Hermana Millera nulového odpadu – žádný odpad do vody ani do vzduchu“ (Big Ideas For a Small Planet, 2007).

27


Petra Gilarová

Cestou k naplnění koncepce „zero waste“ nejen v nábytkářském průmyslu je tedy celková změna přístupu k navrhování výrobků a inteligentní volba materiálů. Nejlépe materiálů, které se dají primárně recyklovat. Použitím takovýchto materiálů je realizace konceptu nulového odpadu uskutečnitelná. Sekundární recyklací totiž dochází k degradaci materiálů (změně fyzikálněmechanických vlastností) a tudíž získávání materiálu o nižší kvalitě. Poté už není možné materiál znovupoužít pro stejný účel. Braungart, McDonought (2002) nazývají tento typ recyklace „downcycling.“ Jako příklad uvedu recyklaci papíru. Sběrový papír bývá znehodnocen vysokým obsahem příměsí, které znehodnocují vlákna (např. tiskařská čerň), a proto už není možné získat papír původní kvality. Recyklací tak vznikají podřadnější druhy papírů, jako jsou kartony a lepenky. Omezení spočívá nejen v degradaci kvality, ale i v početním omezení cyklů recyklace. Papír lze recyklovat maximálně 7 krát, poté dochází k definitivnímu poškození vláken (Filip et. al, 2005). Dalším příkladem „downcyclingu“ je recyklace PET lahví, s kterých se často vyrábí směsné plasty na zahradní nábytek, potrubí nebo polyesterová vlákna na izolační materiály (Kolářová, 2006). Je evidentní, že sekundární recyklací není možné docílit cyklického mechanismu výrobního procesu. Dochází pouze k prolongaci jednosměrného mechanismu opakovaným avšak netrvanlivým zařazováním druhotné suroviny na počátek lineární řady. I to má však své opodstatnění v souvislosti s životním prostředím (šetření prvotních surovin přírodních zdrojů a snižování výsledné produkce odpadů v daném čase).

7.2 O TÁZK A

ODPOVĚDNÉHO DESIGNU

Jak bylo výše zmíněno, cestou k naplnění konceptu nulového odpadu je celková změna přístupu k navrhování produktů, k designu. Dle Kanické (2007, s. 55) se „designérská tvorba ocitá na velmi ostré hraně, kdy se člověk může ptát, zda není neustálé uvádění nových výrobků na trh v podstatě plýtváním.“ Domnívám se, že není až tak zásadní kvantita uvádění nových výrobků na trh, ale především jejich kvalita. Pod pojmem kvalita v tomto kontextu si nepředstavuji jen trvanlivost, nýbrž i celkové působení výrobku na uživatele a životní prostředí.

Altruistickým cílem je produkce spolehlivého, ergonomického a bezpečného

výrobku (nábytku). Environmentálním cílem je produkovat výrobky odpovědné. Ljungberg 28


Petra Gilarová

(2006, s. 51) uvádí jednoduchou definici odpovědného výrobku: „odpovědně navržený výrobek je takový, který má během a po skončení své životnosti co nejmenší dopad na životní prostředí. Existence výrobku v této jednoduché definici zahrnuje vytěžení suroviny pro jeho výrobu, stejně tak jako množství energie potřebné k jeho vyrobení a snadnost jeho závěrečné recyklace nebo likvidace.“ Prvotním impulsem výroby je návrh a za návrhem stojí odpovědná osoba – designér. Na začátku výrobního procesu tudíž stojí designéři. Zjednodušeně se dá tedy vyložit, že za výrobu „dobrého či špatného výrobku“

14

nese zodpovědnost právě designér. Tuto

skutečnost si obec designérů uvědomuje začátkem devadesátých let. K tomuto uvědomění došlo kvůli stále vzrůstajícím negativním ekologickým vlivům, pokračující industrializaci a konzumnímu způsobu života. Díky úsilí Americké rady pro design (American Design council) v tomto období vznikají různé principy správy životního prostředí. Tyto principy mohou být integrovány do různých činností souvisejících s designem, počínaje architekturou, designem nábytku až po grafiku (Kusz, 2006). Za jeden z takovýchto principů se dá považovat Ekodesign. Dle Remtové (2003) se oficiální vznik tohoto preventivně zaměřeného doprovodného nástroje environmentální politiky datuje do roku 1992. V tomto roce byl představen na veletrhu v Hannoveru produkt, který splňoval veškeré zásady ekodesignu. Jednalo se o kancelářskou židli Picto vyrobenou německou firmou Wilkhahn. Tato židle měla úspěch nejen u ekologů, ale i u spotřebitelů. Pro-environmentální znaky můžeme najít v snížení obsahu škodlivých látek (lepidla nahrazena mechanickými spoji, pur pěna bez freonů, pigmenty bez těžkých kovů) a zároveň se produkce této židle téměř přiblížila cyklickému systému „Cradle to cradle“. Společnost Wilkhahn vybudovala recyklační systém, který zajišťoval odběr použitých židlí, jejich demontáž, recyklaci schopných částí a upotřebení tohoto recyklátu v další výrobě (95%). Z pohledu spotřebitele byly vyzdvihovány vysoké estetické hodnoty, jednoduchost údržby, relativně vysoká životnost a příznivá cena. Příznivou cenu si mohl Wilkhahn dovolit především díky recyklačním procesům, které snížily výrobní náklady. Výsledkem zavedení

Pro posouzení, zda se jedná o výrobek „dobrý či špatný“ slouží metoda LCA (Life – Cycle – Assessment) neboli Enviromentální profil výrobku. Remtová (2003, s.9) charakterizuje LCA jako „metodu hodnocení všech významných faktorů, jimiž výrobek působí na životní prostředí v průběhu svého celého životního cyklu, tj. od získávání surovin, přes výrobu, užití po závěrečnou likvidaci.“

14

29


Petra Gilarová

eko-zásad 15 byl vzrůst prodeje židle o 15% a zvýšení zájmu podnikatelů o zavedení ekodesignu do svých výrob (Remtová, 2003). Ljungberg (2006) zahrnuje ekodesign do výčtu různých strategií, které lze použít pro tvorbu trvale udržitelného designu. Uvedu několik návodů z Ljungbergova seznamu, které je možné aplikovat v nábytkářském průmyslu např: modulární design, design pro opětovné použití, design pro demontáž, design pro recyklaci a design pro omezování zdrojů odpadu. V této kapitole bylo poukazováno na důležitost návrhu v celém procesu výroby. Uvědomělý, vzdělaný designér v oboru trvalé udržitelnosti a společenské odpovědnosti firem je základem vzniku odpovědného, šetrného produktu. Kusz (2006,s. 25) výstižně shrnuje tuto argumentaci: „Tvůrčí síla designu může hrát významnou roli při integraci zásad trvalé udržitelnosti.“

7.3

EKOZNAČKY

Jedním ze základních předpokladů pro vznik trvale udržitelných produktů (nábytkových kusů) je volba kvalitních, trvanlivých, recyklovatelných (nejlépe primárně) a k životnímu prostředí šetrných materiálů. O vhodnosti zvolených materiálů, technologií a šetrnosti produktů k environmentu nás informují různé certifikáty. Příkladem je certifikát Ecolabel. Jedná se o ocenění v rámci Evropské unie, které dokazuje, že výrobek skutečně splňuje vysoké normy v oblasti ochrany životního prostředí (www.ecolabel.eu). V rámci České Republiky existuje obdoba této značky označena jako Ekologicky šetrný výrobek a Ekologicky šetrná služba (www.ekoznacka.cz). Tyto dvě značky pokrývají širokou škálu produktů a služeb např. kosmetiku, obuv, textil, elektroniku, nábytek a ve službách posuzuje například ubytovny.

Pro výrobu nábytku a celkově pro produktový design je významnou značkou ověření kvality certifikace Cradle to Cradle. Tato certifikace vychází z konceptu trvale udržitelného designu a cyklického mechanismu produktové výroby. Výrobky jsou hodnoceny v pěti oblastech (nezávadnost materiálů, opětovné využití materiálů, obnovitelné zdroje energie, hospodaření s vodou, sociální odpovědnost). Po vyhodnocení těchto kritérií jsou výrobky 15

Sedm hlavních zásad ekodesignu bylo poprvé formulováno časopisem Innovation v roce 1992. I přes neustálý vývoj vědy a techniky, tyto zásady zůstávají neměnné: prosazování bezpečných produktů a služeb, ochrana biosféry, udržitelné užívání přírodních zdrojů, snižování odpadů a zvyšování recyklace, moudré užívání energie, snižování environmentálních a zdravotních rizik zaměstnanců a spotřebitelů, předávání informací mezi designéry např. o inovativních materiálech (Remtová, 2003).

30


Petra Gilarová

zařazeny do čtyř kategorií dle vyhovění požadavkům vzestupně od nejméně vyhovujícího stříbrného stupně, přes zlatý stupeň po nejvíce vyhovující platinu (www.mbdc.com).

Obr. 15 Certifikáty šetrných výrobků

7.4 K ONKRÉTNÍ

PŘÍPADY TRVALE UDRŽITELNÉHO DESIGNU V NÁBYTKÁŘSTVÍ

Poslední podkapitola uzavírá diskutovanou problematiku uvedením konkrétních příkladů inovativních materiálů a výrobků nábytkářského průmyslu, které odpovídají požadavkům trvale udržitelného designu. Ověřeným certifikátem pro tento účel je výše zmiňované ocenění „c2c“, proto budu koncept trvale udržitelného designu demonstrovat právě na produktech nesoucích toto ocenění.

7.4.1 VÝROBKY A MATERIÁLY S CERTIFIKACÍ C2C Tato kapitola představí dva výrobky nesoucí certifikaci Cradle to Cradle. S ohledem na požadavky získaní certifikátu c2c se totiž jedná o produkty z recyklovatelných materiálů. Na trhu jich dnes existuje velké množství a každým dnem takovýchto výrobků přibývá. O stupni recyklovatelnosti vypovídá materiálový index recyklace, který je zahrnut v druhé oblasti vyhodnocování produktu „opětovné využití materiálů“. Materiálový index recyklace se počítá dle vzorce: [( % Recyklovatelný/kompostovatelný obsah X 2) + ( % recyklovaný/obnovitelný obsah X 1)] / 3

Pro dosažení stříbrného stupně výsledek musí být >= 50, zlatého >= 65 a pro získání platinové úrovně musí sahat tento výsledek až k 80 (www.mbdc.com). 31


Petra Gilarová

7.4.1.1 MIRRA CHAIR

Navržení výrobku Mirra chair (obr. 16) trvalo německému studiu 7.5 čtyři roky. Ve spolupráci pěti designérů (Claudia Plikat, Burkhard Schmitz, Nicolai Neubert, Carola Zwick a Roland Zwick) a firmy Hermana Millera bylo postupně dosaženo dokonalého ergonomického tvaru a ohleduplnosti k životnímu prostředí. Křeslo Mirra bylo ohodnoceno certifikátem c2c gold. Materiály, které jsou použity u výrobku, ale i obalové materiály pro přepravu a distribuci, byly navrženy s důrazem na recyklovatelnost. Mirra je z 96% recyklovatelná a 42% materiálů pochází z recyklovaných surovin. Důraz byl kladen i na jednoduchost rozložitelnosti, která zabezpečí při zpětném odběru a následné recyklaci simplifikaci, a tím pádem i zrychlení celého procesu (www.hermanmiller.com).

Obr. 16 Mirra Chair

7.4.1.2 MISFIT TABLE

Mladá devítičlenná nizozemská skupina Artisjok (Candice Isherwood, Claudio Cubeddu, Ilse Grob, Ghislaine Boere, Roel Moonen, Stefanie Metsemakers, Ulrike Scholtes) vyvinula v roce 2009 ve spolupráci s firmou Biopearls výrobek šitý na míru koncepci „cradle to cradle“. Cílem Artisjoku bylo podnítit rostoucí ekonomiku, zdravý průmysl a prosperující prostředí. Mladí designéři fascinováni koncepcí „cradle to cradle“ navrhli produkt Misfit table (obr. 17). Jedná se o nízký stolek o rozměrech 1 400 x 500 x 350 mm. Materiálové řešení je specifické v tom, 32


Petra Gilarová

že lze volit mezi biologicky rozložitelnými plasty (biologický cyklus) nebo materiálem primárně recyklovatelným (technický cyklus). V obou případech nevzniká při výrobě, užívání ani

likvidaci

žádný

odpad.

Tento

výrobek

byl

ohodnocen

certifikátem

silver

(www.dutchbutnotfromholland.eu).

Obr. 17 Misfit table

Uvedením těchto dvou trvale udržitelných produktů vyrobených především z primárně recyklovatelných materiálů je poukazováno na fakta, která dokazují, že cesta trvale udržitelného designu a koncept „nulového odpadu“ není v nábytkářském průmyslu neuskutečnitelnou vizí, ale blízkou realitou.

33


II

PRAKTICKÁ ČÁST

34

Petra Gilarová


Petra Gilarová

8 N ÁVRH A REALIZACE NÁBYTKOVÉHO KUSU PROCESEM TVŮRČÍ RECYKLACE

Proces tvůrčí recyklace lze charakterizovat jako přeměnu odpadu na funkční produkt. V této kapitole bude popsán postup takové tvorby od počátečních myšlenek až k finálnímu výrobku. Jedná se o vlastní ideový návrh.

8.1 I NSPIRACE 8.1.1 TVAROVÁ INSPIRACE Tvarovou inspiraci poskytla svým prostým policovým systémem Simply sticks (obr. 19) dánská designérka Alvilde Holm. Tento jednoduchý systém představuje velké množství alternativního ustavení polic a tudíž variabilitu přizpůsobení tvaru pro různé typy objektů. Materiálem je pouze dřevo a provaz, materiály šetrné Obr. 19 Alvilde Sophie Rubæk Holm Simply sticks, 2011

k životnímu prostředí (www.alvideholm.dk).

8.1.2 MATERIÁLOVÁ INSPIRACE Jediným omezení při volbě materiálu byl fakt, že se vzhledem k tématu práce musí jednat o odpad, a toho vzniká dennodenně nespočet. Na myšlenku použít staré potrubí mě přivedla tvorba designérů studia Dosugno. Stůl „The open tap“ (obr. 20) je vytvořen ze 100% recyklovatelných materiálů a ke spojení nejsou použity Obr. 20 Dosugno design - The open tap

žádné šrouby ani adheziva. Splňuje tedy podmínky trvalé

udržitelnosti (www.dosunodesign.com). S železnými trubkami jako s materiálem nepracuje jen Dosugno design, zajímavé produkty vznikají například v rukou Stella bleu designs studia a jiných. Práce s tímto materiálem tedy není novinkou, což však nebrání jeho využití v tvůrčí recyklaci. 35


8.2

KONCEPT A MATERIÁL

–

Petra Gilarová

VARIABILNÍ POLICE

Konceptuálně jsem při výrobě variabilní police následovala počínání firem Scrapile, Controprogetto , 4 Korners a dalších. Tyto firmy spojuje fakt, že je jejich produkce založená na materiálech, které jsou vyřazeny, vyhozeny nebo odloženy. Všechen materiál použitý na výrobek variabilní police má původ v odpadu. Veškerý aplikovaný kov (obr. 21) pochází z odpadu údržbářské firmy a je použit na sestrojení konstrukce variabilní police. Textilie (obr. 22) byla vyřazen z čalounické produkce a je upotřeben ve výrobě látkového potahu.

Obr. 21 Kovový materiál na výrobu konstrukce variabilní police

Obr. 22 Textilie na ušití potahu

Velký důraz při návrhu byl kladen na co největší možnou variabilitu výsledného produktu. Ideově vychází výrobek z díla designérky Alvilde Holm. Snahou bylo posunout na vyšší úroveň už tak početnou možnost přizpůsobení různým potřebám uložení a prostorům umístění úložného systému „Simply Sticks“ a vytvořit tak výrobek, který by byl tvarově lehce přizpůsobitelný různým požadavkům uživatele.

8.3 R EALIZACE 8.3.1 POSTUP VÝROBY Celý postup výroby lze rozdělit na dvě hlavní části, a to zpracování kovu (obr. 23) a zpracování textilu (obr. 24). Zpracování kovu probíhalo v logické souslednosti od řezání

36


Petra Gilarová

trubek na potřebný rozměr, vybrušování závitů, natírání základní barvou Formex a na závěr dokončení postřikem syntetickou barvou Ral v odstínu tmavohnědý lesk.

Obr. 23 Postup zpracování kovu

Postup šití látkového potahu probíhal v souladu s běžnou textilní praxí - stříhání látky na potřebný rozměr, začišťování okrajů (entlování) a konečné sešití dle návrhu. Potah je sestaven ze čtyř rozdílných druhů látek, které se liší strukturou, barvou a dezénem. Dohromady však tvoří zajímavý celek a vzájemně se doplňují.

Obr. 24 Postup zpracování textilie

8.3.2 POPIS VÝROBKU Výsledkem postupu práce je sada (obr. 25) skládající se z 25 kusů o celkové hmotnosti 5,87 kg. Tato sada se skládá z 24 kovových součástek. Deskripce základních rozměrů a hmotností kovových dílců je uvedena v tab. 1. Počet, tvar a velikost dílců je navrhován s ohledem na různá potenciální variabilní sestavení. Variabilnost podporuje i zvolený textilní materiál, který je lehce tvarovatelný, a tudíž jednoduše polohovatelný. Základní rozměry textilního potahu jsou 2 200 mm x 260 mm. Po celé délce potahu jsou v intervalu 50 mm 37


Petra Gilarová

vyšity tunely, které slouží k upevnění textilu ke kovové konstrukci. Tyto za sebou následující tunely ještě znásobují možnost variability umístění potahu.

Obr. 25 Sada dílců variabilní police

Základní popis dílců variabilní police Základní rozměry [mm]

Počet kusů v sadě[ks]

Název součástky

Hmotnost [g]

Nosná tyč

420

25 x ∅ 2,5

6

Mezičlánková tyč

250

16 x ∅ 2,5

7

Spojovací článek „T“

120

7x5x∅3

6

Spojovací článek „L“

90

5x5x∅3

2

Stěnová konzola

350

12 x 6 x 3

2

Stručný popis Nosná tyč má vybroušený závit na jedné straně a představuje nosnou základnu pro textilní potah. Mezičlánková tyč představuje v policovém systému spojovací prvek, a to díky vybroušeným závitům po obou dvou stranách. Spojovací článek tvaru „T“ složí k propojení až tří kovových tyčí (nosné, mezičlánkové) nebo stěnové konzoly a dvou tyčí Spojovací článek tvaru „L“ slouží k propojení dvou tyčí (nosné, mezičlánkové) nebo stěnové konzoly a jedné tyče. Stěnová konzola slouží k upevnění police na stěnu. Skládá se z kovového plátu a přivařené trubky s vybroušeným závitem, který umožňuje jednoduché přichycení k spojovacím článkům tvaru „L“ nebo „T“.

Tab 1. Základní popis dílců variabilní police

8.3.3 VARIANTY SESTAVENÍ Už výše bylo zmíněno, že sada dílců variabilní police poskytuje různé možnosti sestavení. Takovýchto možností existuje celá řada. Pro demonstraci uvedu fotodokumentaci tří možných sestav ve vertikální poloze s textilií a bez textilie a v horizontální poloze s textilií. 38


Petra Gilarová

8.3.3.1 HORIZONTÁLNÍ POLOHA S TEXTILIÍ

Jednou z možných variant je horizontální ustavení (obr. 26). Variabilita spočívá v různém nastavení délky prověšení textilie dle potřeby a možné volbě počtu nosných tyčí. 8.3.3.2 VERTIKÁLNÍ POLOHA S TEXTILIÍ

Na obr. 27 je zachyceno vertikální ustavení s použitím textilie. Variabilita je daná možností změny úhlů nosných tyčí vzhledem k základní podpěrné konstrukci, a tím vzniku různě velkých kapes pro uložení předmětů.

8.3.3.3 VERTIKÁLNÍ POLOHA BEZ TEXTILIE

Obr. 28 popisuje obdobné ustavení jako na obr. 27, ale s rozdílem, že u této varianty není použita textilie. Tato sestava představuje tzv. němého sluhu pro odkládání oděvů nebo různých doplňků (deštník, klobouk).

Dále je možné uvažovat i o diagonálním umístění tyče nebo zcela jiném nelineárním Obr. 26 Horizontální sestavení police s textilií

uspořádáním

konstrukce.

představuje

vzhledem

Tento

systém

k jednoduchému

Obr. 26 Horizontální sestavení police s textilií

šroubovatelnému systému a povaze textilie opravdu velké množství uspořádání. Při intenci rozšíření struktury police je možné vzhledem k systému zhotovit další díly, tento systém má tedy potenciál rozměrového růstu a s tím spojené znásobování variability.

39


Obr. 27 Vertikální sestavení police s textilií

Obr. 28 Vertikální sestavení police bez textilie

40

Petra Gilarová


Petra Gilarová

9 D ISKUZE Za stěžejní probíraná témata jsem si již v úvodu této práce stanovila tvůrčí (kapitola 6) a materiálovou recyklaci (kapitola 7). Tohoto členění se budu držet i v diskuzi, kde se budu snažit představit své subjektivní názory a poznatky, kterých jsem nabyla v průběhu zpracování této závěrečné práce. Objektivně musím zhodnotit, že mé subjektivní postřehy na řešenou problematiku se už promítly v celém rozsahu práce, a to především výběrem literárních zdrojů a celkovým strukturováním textu volbou na sebe navazujících kapitol. Recyklace představuje totiž velmi rozsáhlé, v dnešní společnosti často diskutované téma, a je tudíž uchopitelná z různých úhlů a zcela objektivní posouzení a shrnutí veškerých poznatků z této oblasti nebylo účelem mé práce. Faktem, který dokazuje různorodost náhledu na problematiku recyklace je myšlenka Portera z knihy Economics of Natural Resources and the Environment: „Význam recyklace se v současné literatuře pohybuje od jednoho extrému („čím více, tím lépe“), k druhému (nejlepší recyklace je nulová recyklace).Skutečnost (jak to tak obvykle bývá) však leží někde mezi těmito póly.“ (Slavík, 2009)

9.1 M ATERIÁLOVÁ

RECYKLACE

V souvislosti s materiálovou recyklací v práci nejsou popisovány konkrétní materiály a technologické postupy, které by se daly aplikovat do nábytkářství. Je probírána spíše celková koncepce recyklace v souvislosti s odpovědným designem. Snahou práce je nastínit, kam by měl produktový design směřovat a to s ohledem na životní prostředí, spotřebitele i prosperitu firmy. Tyto tendence sumarizuje David Cowel v článku Odpovědné výrobky: Volba designu a materiálů (Lennart Ljungberg, 2007, s. 55): „Pro tvorbu trvale udržitelného designu je zásadní volba materiálů, použití vhodných výrobních procesů s minimálními negativními dopady na životní prostředí a přiměřenými nároky na spotřebu energie, navrhování výrobku pro život (tj. výrobků s vyváženými kritérii jako například funkce, pohodlí, trvanlivost, styl, estetika), podpora místních ekonomik a poskytování pracovních příležitostí kvalitním pracovníkům a výroba věcí, které vlastnit je potěšením.“ Jak můžeme sledovat v tomto shrnutí, otázka odpovědného designu je velice komplikovaná. S ohledem na vyčerpatelnost přírodních zdrojů je nejpodstatnějším faktorem volba materiálů a jejich recyklovatelnost. Inteligentní, šetrný materiál by měl splňovat základní požadavek na co největší, nejlépe 41


Petra Gilarová

100% recyklovatelnost, aby mohl v koloběhu hospodářství neustále cyklicky obíhat (získání materiálu – výroba – prodej – užití – odpad – recyklace – výroba – prodej – užití - atd.). Pro docílení tohoto nekonečného cyklu je potřeba navrhovat výrobky lehce rozložitelné (vyvarování se složitých spojů), a tím pádem jednoduše recyklovatelné. Tyto myšlenky pocházejí z knihy Cradle to Cradle autorů Michaela Braungarta a Wiliama McDonoughta. Osobně se s těmito myšlenkami ztotožňuji, a právě v takovémto přístupu vidím budoucnost výrobní produkce, ať už v nábytkářství nebo v jiném průmyslovém odvětví. Zamýšlela jsem se, zda je možné docílit cyklického koloběhu použitím dřeva jako výrobního materiálu, jelikož dřevo patří k hlavní používané surovině při výrobě nábytku. Je evidentní, že masivní dřevo jako materiál nelze primárně recyklovat, a tudíž není možné v tomto ohledu docílit cyklického koloběhu této suroviny. Dřevo však patří k obnovitelným zdrojům, proto není v zásadě nutné tento materiál cyklicky recyklovat. Pro docílení trvale udržitelného rozvoje je pak stěžení volba druhu a původu tohoto materiálu. Britský nábytkový designér Dawid Cowel pro výrobu svých trvale udržitelných výrobků používá jasanové dřevo, které se vyznačuje vysokou pevností při rychlém růstu a neobsahuje žádné mízové dřevo, takže při jeho zpravování vzniká pouze malé množství odpadu (Ljungberg, 2007). Pro ověření, zda dřevo pochází z šetrně a udržitelně obhospodařovatelných lesů, slouží certifikace FSC (Forest Stewardship Council). Pokud se chce tedy dřevozpracující podnik držet zásad trvalé udržitelnosti, je žádoucí používat zdroje ověřené právě FSC certifikací.

9.2 T VŮRČÍ

RECYKLACE

V práci jsem použila pro vyhranění pojmu „tvůrčí recyklace“ vlastní definici, a to z důvodu mezer v odborné literatuře. V dnešní době se tato forma recyklace prostřednictvím médií stále více popularizuje. Důkazem rozmachu v posledních letech je vyhlašování různých prestižních designérských soutěží na toto téma např. v roce 2011 byla poprvé stanovena kategorie „Recycling design price“ na uznávaném festivalu „Vienna Design Week“. (http://dailydesignjoint.com) a v německém Herfordu v roce 2012 proběhl už pátý ročník soutěže „recycling design preis“ (http://www.recyclingdesignpreis.org).

42


Petra Gilarová

Zamýšlela jsem se nad příčinami tohoto zvýšeného zájmu o využívání odpadů v designování nábytku. Jedním z možných důvodů je tvarová vyčerpanost designérské tvorby. Technologický pokrok a vznik inovativních materiálů poskytl návrhářům v podstatě neomezenou materiálovou tvárnost redukovanou pouze kreativitou designérů. Jednoduší cestou při tvorbě je mnohdy transformace zažitého tvaru a formy do nové podoby a funkce. Oceňován je pak nejen výsledný tvar a funkčnost, jak je tomu standardně u nábytku, ale i kreativita, humor a skrytý smysl. Na tomto konceptu byly založeny nábytkářské firmy, které jsou v současné době vysoce prosperující. Příklady takovýchto firem jsou uvedeny v kapitole 6. Jejich úspěch spočívá ve výrobě unikátních, limitovaných edicí, a jak uvádí spolumajitel firmy Scrapile Carlos Salgado (Big Ideas for a Small planet, 2007: „Lidé milují příběhy. Jakmile se dozvědí, že veškerý použitý materiál pochází ze smetiště, dokážou produkt náležitě ocenit.“ Pro představu cena jednoho stolu firmy Scrapile se pohybuje okolo 5 000 amerických dolarů, což je v přepočtu necelých 100 000 Kč. Dalším možným chápáním této tendence je probouzení environmentálního cítění dnešní generace a tudíž potřeba designérů prostřednictvím recyklace „učinit svět lepším místem“, což považuje Kusz (2006) za primární cíl designu. Kusz tento výrok neformuloval v kontextu s tvůrčí recyklací, ale myslím si, že vzhledem k výše zmíněné popularizaci začíná mít tato forma recyklace sílu a moc sdělovat světu myšlenky, ať už se jedná o kritiku „through away society“, kritiku konzumu, plýtvání jídlem, průmyslovým materiálem nebo zcela jiné problematiky. Právě tento sociální aspekt tvůrčí recyklace mě zaujal, a proto jsem část šesté kapitoly věnovala právě tvůrčí recyklaci jako jisté podobě konceptuálního umění.

9.3 N ÁVRH

A REALIZACE NÁBYTKOVÉHO KUSU PROCESEM TVŮRČÍ RECYKLACE

Posledním vytyčeným cílem této práce bylo navrhnout a realizovat jeden nábytkový kus, přičemž pro jeho design měly být využity poznatky načerpané v průběhu zpracovávání práce a za hlavní materiál volen odpad. V kapitole 6 odkazuji na relevantní vztah konceptuálního umění a tvůrčí recyklace. V mém návrhu však do této sféry nezacházím. Pokusila jsem se o návrh výrobku ryze funkčního, praktického a estetického designu bez hlubšího skrytého smyslu, jakým je např. kritika společnosti. Pro volbu materiálu (kovové trubky) jsem vycházela i z faktu, že v posledních letech zaznamenává industriální styl v interiérové tvorbě velký rozvoj a zájem společnosti o tento 43


Petra Gilarová

netradiční styl roste. Brutálnost industriálního rázu je u výrobku variabilní police zmírňována přidanou textilií, která může zaručit větší využitelnost i v interiérech nestylizovaných komplexně do industriálního stylu. Mezi nevýhody spojené s výrobkem i celkově industriálním nábytkem patří jejich velká hmotnost. Naopak mezi pozitiva patří originální vzhled, pevnost a relativně velká variabilita sestavení. Estetické hodnoty výrobku jsou závislé na individuálním posouzení každého jedince, tuto stránku tedy nemohu objektivně zhodnotit. Při zhotovování výrobku variabilní police jsem se zamýšlela nad využitím identického skladebního systému i u jiných nábytkových kusů, např. v kombinaci s dřevěným materiálem, který může také pocházet z odpadu (odkaz na firmy Scrapile, Controprogetto) by mohly vznikat zajímavé struktury židlí, stolů, postelí, úložných prostorů atd. Vytváření takovýchto produktů by mohlo sloužit jako zajímavé téma mé diplomové práce.

44


Petra Gilarová

10 Z ÁVĚR Za cíl práce jsem si položila analyzovat dvě na sobě relativně nezávislé oblasti recyklace. Tradiční formu materiálové recyklace a tvůrčí recyklaci. Je potřeba si uvědomit, že materiálová recyklace, a to především její primární forma, hraje v dnešní době důležitou roli ve výrobních procesech, ať už nábytkářského zaměření nebo jiného druhu průmyslové produkce. Recyklace pozitivně stimuluje výrobu ve všech třech oblastech trvale udržitelného rozvoje, a to ekonomice, environmentální a sociální sféře. Z ekonomického hlediska je zavádění recyklačních technologií do výroby často spojeno s velkými finančními výlohami. Po zavedení do praxe však odpadá základní požadavek na permanentní nákup nového materiálu, což vede brzy k navrácení počátečních investicí. Zároveň recyklace představuje podporu environmentálního profilu podniku, na který je v posledních letech kladen velký důraz, protože produkce výrobků šetrných k životnímu prostředí v konečném důsledku pozitivně stimuluje poptávku, a to z důvodu vzrůstající tendence environmentálního cítění společnosti spotřebitelů. Základním kritériem kvality se tedy postupně stávají environmentální vlastnosti výrobku. Tvůrčí recyklací dosahují některé nábytkové firmy jako americký Scrapile, nebo italská laboratoř Controprogetto velkého úspěchu, a to taky právě díky environmentálnímu podtextu a specifickému designu. Obecně tedy obě formy recyklace, tvůrčí i materiálová, podporují trh a jsou tedy vhodným nástrojem růstu prosperity podniku.

45


Petra Gilarová

11 SUMMARY The aim of the thesis was to analyze two different areas of recycling: the traditional form of material recycling and the creative recycling. It is important to keep in mind that the material recycling (especially in its primary form) performs a significant role in today's production process - not only the furniture production, but also other kinds of industrial production. Recycling stimulates positively the production in all the three areas of sustainable development; that is, in economic, environmental and social sphere. From the economic point of view, the implementation of recycling technology into the production often brings great financial expense. However, after the implementation, the basic demand for permanent purchase of new material falls out. That quickly makes an advantage of the incipient investition. In addition, the recycling supports the environmental profile of the company, which is greatly emphasized nowadays. The production of environmentally friendly products stimulates positively the demand as the environmental feeling of the consumer society grows higher. Thus, the environmental features and qualities of the product gradually gain importance as the basic criterion of quality. By creative recycling, furniture companies like Scrapile from the US or Controprogetto from Italy gain great success; also thanks to the environmental subtext and specific design. To sum it up, both forms of recycling, the material and the creative one, support the market and thus represent a suitable tool for the company's prosperity growth.

46


Petra Gilarová

12 L ITERATURA 12.1 T IŠTĚNÁ

LITERATURA

. 1. BEŇO, Zdeněk. Recyklace: efektivní způsoby zpracování odpadů. 1. vyd. Brno: Vysoké učení technické, Fakulta strojního inženýrství, Ústav procesního a ekologického inženýrství, 2011, 149 s. ISBN 978-80-214-4240-5. 2. BILITEWSKI, Bernd, Georg HÄRDLE a Klaus MAREK. Waste management. New York: Springer, 1997, 699 s., s. 1-7. ISBN 35-405-9210-5. 3. BOŽEK, F.,J.FILIP a J. NOVÁK. Recyklace. 1. vyd. Vyškov: MoraviaTisk Vyškov, spol. s r.o., 2003, 202 s. ISBN 80-238-9919-8. 4. BRUNECKÝ, Petr. Standardy nábytku. 1. vyd. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2009. ISBN 978-80-7375-297-2. 5. FAIRS, Marcus. Design 21. století: nové ikony designu : od masového trhu k avantgardě. V Praze: Slovart, 2007, 463 s. ISBN 978-80-7209-970-2. 6. FILIP, Jiří, Jana KOTOVICOVÁ a František BOŽEK. Komunální odpad a skládkování. Vyd. 1. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2003, 121 s. ISBN 80-715-7712-X. 7. FILIP, Jiří. Odpadové hospodářství. 1. vyd. Brno: MZLU, 2002, 116 s. ISBN 80-715-7608-5. 8. GORE, Al. Země na misce vah: Ekologie a lidský duch. 1. vyd. Praha: Argo, 1994, 372 s., ISBN 80-857-9421-7. 9. HAVEL, Václav. Projevy z let 1990 - 1992: Letní přemítání. Spisy/6. 1. vyd. Praha: Torst, 1999, 769 s. ISBN 80-721-5092-8. 10. HAWKINS, Gay a Stephen MUECKE. Culture and waste: the creation and destruction of value. Lanham, Md.: Rowman, c2003, 143 s. ISBN 07-425-1982-1. 11. HUMMEL, Julius. Marcel Duchamp: sbírka Julius Hummel, Vídeň. V Brně: Moravská galerie, 2000, 95 s. ISBN 80-702-7105-1. 12. CHALUPECKÝ, Jindřich. Úděl umělce: duchampovské meditace. 1. vyd. Praha: Torst, 1998, 452 s. ISBN 80-721-5050-2. 13. KANICKÁ, Ludvika. Design nábytku v současném světě. 1. vyd. Brno: ERA, 2007, 120 s. ISBN 978-80-7366-107-6. 14. KOLÁŘOVÁ, Hana. Udržitelný rozvoj: hledání cest, které nekončí. Praha: Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy, 2006, 186 s. ISBN 80-870-7602-8.

47


Petra Gilarová

15. KOLESÁR, Zdeno. Kapitoly z dějin designu. V českém jazyce vyd. 2., dopl. a rev. Překlad Kateřina Křížová, Lucie Vidmarová. V Praze: Vysoká škola uměleckoprůmyslová, 2009, 172 s. ISBN 978-80-86863-28-3. 16. KRATOCHVÍL, Petr. Recyklace CD a DVD disků. Odpady: Odborný časopis pro odpadové hospodářství a ekologii. Praha: Economia, a.s, 2011, č. 11, s. 1. ISSN 1210-4922. 17. KURAŠ, Mečislav. Odpadové hospodářství. Vyd. 1. Chrudim: Ekomonitor, 2008, 143 s., s. 11. ISBN 978-80-86832-34-0, 18. KUSZ, John Paul. Když dobrý design znamená odpovědný design. Design trend. Ivo Najman. Brno: Design centrum České republiky v Brně, 2006, č. 26. ISSN 1210-1591. 19. LJUNGBERG, Lennart Y. Odpovědné výrobky: Volba designu a materiálů. Design trend. Brno: Design centrum České republiky v Brně, 2007, č. 28, s. 51-57. ISSN 1210-1591. 20. MCDONOUGH, William a Michael BRAUNGART. Cradle to cradle: remaking the way we make things. 1st ed. New York: North Point Press, 2002, 193 s. ISBN 08-654-7587-3. 21. MOLDAN, Bedřich. (Ne)udržitelný rozvoj: ekologie - hrozba i naděje. 2. vyd. V Praze: Karolinum, 2003, 141 s. ISBN 80-246-0769-7. 22. MOLDAN, Bedřich. (Ne)udržitelný rozvoj: ekologie - hrozba i naděje. 2. vyd. V Praze: Karolinum, 2003, 141 s. ISBN 80-246-0769-7. 23. MOLDAN, Bedřich. 17. výroční přednáška k poctě J.L. Fischera. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2010, 31 s. ISBN 978-80-244-2653-2. 24. Ottova všeobecná encyklopedie ve dvou svazcích. Nové aktualiz. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství, 2010, 2 s. ISBN 978-80-7360-901-62. 25. PONTING, Clive. A green history of the world: the environment and the collapse of great civilizations. New York: Penguin Books, 1993, s. 346. ISBN 01-401-7660-8. 26. RATHJE, William L a Cullen MURPHY. Rubbish!: the archaeology of garbage. Tucson, AZ: University of Arizona Press, c2001, 263 s. ISBN 08-165-2143-3. 27. REJMAN, Ladislav. Slovník cizích slo. 1. Vyd. V Praze:Státní pedagogické nakladatelství, 1966, 589 s. 28. ŠÁLEK, Lubomír. Biodiverzita a využití přírodních zdrojů. Planeta: Odborný časopis pro životní prostředí. 2006, XIV, č. 6, s. 24-26.

12.2 E LEKTRONICKÉ

ZDROJE

29. alvideholm.dk [online]. 2012 [cit. 2012-29-04]. Dostupné z: .

48


Petra Gilarová

30. bespace.es [online]. 2012 [cit. 2012-10-04]. Dostupné z: < http://bespace.es/ >. 31. Bromhead, A. [online] Reducing Wood Waste in Furniture Manufacture. Fauna& Flora International, Cambridge, UK, [cit. 2012-02-04] ISBN: 1-903703-09-3 [cit. 2012-02-04] Dostupné z: . 32. controprogetto.it. [online]. 2012 [cit. 2012-24-04]. Dostupné z: . 33. Český statistický úřad. Produkce, využití a odstranění odpadu. Odbor statistiky zemědělství, lesnictví a životního prostředí – Český statistický úřad, [online] 2011, str. 50. [cit. 2012-0412]. Dostupné z: . 34. DEMIRBAS, Ayhan. Waste management, waste resource facilities and waste conversion processes. Energy Conversion and Management. [online] 2011, roč. 52, č. 2, s. 1280-1287. .[cit. 2012-26-04]ISSN 01968904. DOI: 10.1016/j.enconman.2010.09.025. Dostupné z: . 35. DENISON, R. A., J.F. RUSTON. 1996. Anti-Recycling Myths. Environmental Defense Fund. [online] [cit. 2012-04-09]. Dostupné z: . 36. dosunodesign.com. [online]. 2012 [cit. 2012-30-04]. Dostupné z: .

37. droog.com [online]. 2012 [cit. 2012-07-04]. Dostupné z: . 38. dailydesignjoint.com [online]. 2012 [cit. 2012-29-04]. Dostupné z:

. 39. dutchbutnotfromholland.eu [online]. 2012 [cit. 2012-30-04]. Dostupné z: . 40. ecolabel.eu [online]. 2012 [cit. 2012-10-04]. Dostupné z: . 41. Environmental Data Centre on Waste: Main tables. European Commission: Eurostat [online]. [cit. 2012-04-20]. Dostupné z: . 42. hermanmiller.com.[online]. 2012 [cit. 2012-30-04]. Dostupné z: .

49


Petra Gilarová

43. inhabitat.com [online]. 2012 [cit. 2012-08-04]. Dostupné z: < http://inhabitat.com/pepeheykoops-leather-loops-stools-entice-at-the-milan-furniture-fair/ >. 44. jamesplumb.co.uk [online]. 2012 [cit. 2012-03-04]. Dostupné z: . 45. KROPÁČEK, I. Nulový odpad - moderní, ambiciózní koncepce šetrného odpadového hospodářství [online]. Hnutí Duha Olomoc. [cit. 2011-02-04]. ISBN 80 - 902823-8-5 Dostupné . 46. LUCAS, G. Disposability and Dispossession in the Twentieth Century. Journal of Material Culture [online]. 2002-03-01, roč. 7, č. 1, s. 5-22 [cit. 2012-08-04]. ISSN 1359-1835. DOI: 10.1177/1359183502007001303. Dostupné z: . 47. mbdc.com [online]. 2012 [cit. 2012-10-04]. Dostupné z: . 48. OCHODEK, Tadeáš, Jan KOLONIČNÝ a Pavel JANÁSEK. Potenciál biomasy, druhy, bilance a vlastnosti paliv z biomasy: studie v rámci projektu Možnosti lokálního vytápění a výroby elektřiny z biomasy. [online]. 1. vyd. Ostrava: Vysoká škola báňská - Technická univerzita, 2006, [cit. 2012-04-04]. 185 s. ISBN 80-248-1207-X. Dostupné z: . 49. pepeheykoop.nl [online]. 2012 [cit. 2012-08-04]. Dostupné z: . 50. PERRY, M., O. JUHLIN a D. NORMARK. Laying Waste Together: The Shared Creation and Disposal of Refuse in a Social Context. Space and Culture. [online] 2010, roč. 13, č. 1, s. 75-94. .[cit. 2012-13-04] ISSN 1206-3312. DOI: 10.1177/1206331209353685. Dostupné z: .

51. recyclingdesignpreis.org [online]. 2012 [cit. 2012-29-04]. Dostupné z: .

52. REMTOVÁ, Květa. Ekodesign. [online] 1. vyd. Praha: Ministerstvo životního prostředí, 2003, [cit. 2012-10-04] 15 s. ISBN 80-721-2230-4. Dostupné z: . 53. scrapile.com [online]. 2012 [cit. 2012-18-04]. Dostupné z: < http://scrapile.com/ >. 54. SLAVíK, J. Vyčerpatelnost surovinových zdrojů, recyklace a krize na trhu druhotných surovin. [online] Acta Oeconomica Pragensia. 2009, č. 6, s. 37–51. Praha : VŠE, 2009. .[cit. 2012-2804] ISSN 0572-3043 Dostupné z: . 55. Strategický rámec udržitelného rozvoje České republiky: Strategic framework for sustainable development in the CR. [online] Vyd. 1. Praha: Ministerstvo životního prostředí, 2010, .[cit. 50


Petra Gilarová

2012-02-04] 96105 s. ISBN 978-80-7212-536-4. Dostupné z: . 56. studiorygalik.com [online]. 2012 [cit. 2012-15-04]. Dostupné z: < http://studiorygalik.com/ >. 57. vcrfurnituredesign.com [online]. 2012 [cit. 2012-15-04]. Dostupné z: .

12.3 F ILMOVÁ

A DOKUMENTÁRNÍ D ÍLA

58. Big ideas for a small planet [dokument]. Furnishing, epizoda 7, Line producer Taylor Hoodose. USA: Sundance Channel 59. The Mermaids' Tears: Oceans of Plastic [film]. Directed by Sandrine FEYDEL. France: Via DecouvertesProduction, 2009.

13 S EZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK

13.1 O BRÁZKY Obr. 1 : Sustainable development (čes. Trvale udržitelný rozvoj). Dostupné z: http://ecopaleo.blogspot.com/2011/07/myth-of-sustainable-development.html

Obr. 2 : Způsoby nakládání s odpady 2002-2010. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/tab/1A002D0D0E

Obr. 3 : Marcel Duchamp – kolo bicyklu, 1913. Dostupné z: http://onlyartimages.blogspot.com/2011/03/marcel-duchamp.html

Obr. 4 : Chest of Drawers – Tejo Remy – Droog Design 1991. Dostupné z: http://www.droog.com/store/studio-work/chest-of-drawers/ 51


Petra Gilarová

Obr. 5 : Tide Chandelier – Stuart Haygarth, 2006. Dostupné z: http://www.treehugger.com/interiordesign/tide-chandelier-picked-up-on-the-beach.html

Obr. 6 : Baguette table – Studio Rygalik, 2011. Dostupné z: http://inhabitat.com/studio-rygaliksbaguette-table-uses-old-bread-to-raise-awareness-about-food-waste/

Obr. 7 : Table – Scrapile - Bart Bettencourt a Carlos Salgado, 2007. Dostupné z: http://hautstuff.com/?p=1514

Obr. 8 : Table – Pepe Heykoop – Leather Loops – 2012. Dostupné z: http://inhabitat.com/pepeheykoops-leather-loops-stools-entice-at-the-milan-furniture-fair/pepe-heykoop-leatherloop7/

Obr. 9 : Belen Hermosa – Panda Chair, 2007. Dostupné z: http://technabob.com/blog/2007/10/08/recycled-cds-turned-into-furniture/

Obr. 10 : James Plumb - Suitcase stacks, 2011. Dostupné z: http://www.ozonweb.com/en/art/suitcase-chests-by-james-plumb

Obr. 11 Tvorba Pieta Vana Eeeka. Dostupné z: http://www.pietheineek.nl/nl

Obr. 12 Tvorba americké firmy Scrapile. Dostupné z: http://www.scrapile.com/col_st2.html

Obr. 13 Tvorba italské firmy Controprogetto. Dostupné z: http://www.controprogetto.it/menu.html Obr. 14 Životní cyklus výrobku – koncepce„cradle to cradle“. Dostupné z: http://facesofdesign.com/report/cradle-cradle-design-part-1-how-be-good-instead-of-less-bad

Obr. 15 Certifikáty šetrných výrobků Dostupné z: http://www.ekoznacka.cz/ a http://www.triplepundit.com/2012/03/cradle-cradle-products-innovation-institute-issues-maidencertification/

Obr. 16 Mirra Chair Dostupné z: http://www.hermanmiller.com/products/seating/work-chairs/mirrachairs.html

52


Petra Gilarová

Obr. 17 Misfit table Dostupné z: http://www.dutchbutnotfromholland.eu/catalog/artisjok/brownmisfit-table Obr. 18 Ahrend A 500 table Dostupné z: http://www.ahrend.nl/smartsite.dws?language=EN&ch=COM&id=56159#

Obr. 19 Alvilde Sophie Rubæk Holm - Simply sticks, 2011. Dostupné z: http://www.alvildeholm.dk/index.php?/project/simply-sticks/

Obr. 20 Dosugno design - The open tap. Dostupné z: http://www.dosunodesign.com/what.php?proy=56

Obr. 21 Kovový materiál na výrobu konstrukce variabilní police – fotografie autorky Obr. 22 Textilie na ušití potahu – fotografie autorky Obr. 23 Postup zpracování kovu - fotografie autorky Obr. 24 Postup zpracování textilie - fotografie autorky Obr. 25 Sada dílců variabilní police - fotografie autorky Obr. 26 Horizontální sestavení police s textilií - fotografie autorky Obr. 27 Vertikální sestavení police s textilií - fotografie autorky Obr. 28 Vertikální sestavení police bez textilie - fotografie autorky

13.2

TABULKY

Tab. 1. Základní popis dílců variabilní police - zdroj: data autorky

53

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Recommend Documents