MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA

DIPLOMOVÁ PRÁCE

BRNO 2014

Bc. JIŘÍ ŠTOKSA

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat

Výkrm prasat s využitím netradičních přídavků do krmné dávky Diplomová práce

Vedoucí práce:

Vypracoval:

prof. Ing. Marie Čechová, CSc.

Bc. Jiří Štoksa

Brno 2014

Ústav chovu a šlechtění zvířat

2013/2014

ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Autor práce:

Bc. Jiří Štoksa

Studijní program:

Zemědělská specializace

Obor:

Zemědělské inženýrství

Název tématu:

Výkrm prasat s využitím netradičních přídavků do krmné dávky

Rozsah práce:

min. 50 stran

Zásady pro vypracování: 1.

Diplomová práce se bude zabývat výkrmem prasat s využitím netradičních přídavků, včetně doplňků z léčivých bylin do krmné dávky.

2.

Nejprve bude zpracován literární přehled k dané problematice.

3.

V zemědělském podniku bude založen pokus, kde v I. variantě bude do krmné dávky přidán netradiční komponent a ve II. variantě krmný doplněk ze směsi bylin. Ke každé variantě bude vytvořena kontrolní skupina.

4.

V průběhu výkrmu budou sledovány parametry růstu, spotřeby krmné směsi a po porážce prasat vybrané parametry jatečné hodnoty.

5.

Získané údaje budou zpracovány vhodnými statistickými metodami.

6.

Na základě výsledků budou zhodnoceny možnosti využití sledovaných komponent pro výkrm prasat.

1. 2. 3. 4. 5.

Seznam odborné literatury: KYRIAZAKIS, I. – WHITTEMORE, C. T. Whittemore´s science and practice of pig production. 3. Vyd. Oxford: Blackwell Publishing, 2006. 685 s. ISBN 978-1-4051-2448-5. Animal Science. ISSN 1357-7298. Schweinezucht und Schweinemast. ISSN 0036-7176. PULKRÁBEK, J. a kol. Chov prasat. 1 vyd. Praha: Profi Press, 2005. 157 s. ISBN 80-86726-11 -8. ZEMAN, L. Výživa a krmení prasat. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2001. 65 s. ISBN 80-7157-558-5. Datum zadání bakalářské práce:

říjen 2012

Termín odevzdání bakalářské práce:

duben 2014

Bc. Jiří Štoksa

prof. Ing. Marie Čechová, CSc.

Autor práce

Vedoucí práce .

prof. Ing. Ladislav Máchal, DrSc.

prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc.

Vedoucí ústavu

Děkan AF MENDELU

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že jsem práci: Výkrm prasat s využitím netradičních přídavků do krmné dávky vypracoval samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědom, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše.

V Brně dne:

…………………………………………………….. podpis

PODĚKOVÁNÍ: Děkuji paní prof. Ing. Marii Čechové, CSc., za odborné vedení, cenné rady, připomínky, ochotu i čas věnovaný odborným konzultacím při vypracovávání daného tématu diplomové práce. Dále děkuji panu Ing. Josefu Vondráčkovi, předsedovi firem Zemas AG a.s. a JHYB s.r.o za umožnění pokusu ve výkrmu prasat. Děkuji i panu Ing. Pavlu Nevrklovi za velkou pomoc při statistickém zpracování dat. Nakonec můj dík patří i mé rodině a blízkým za veškerou podporu.

ABSTRAKT Cílem diplomové práce bylo vyhodnotit charakteristiky výkrmnosti a jatečné hodnoty prasat ve výkrmu s využitím přídavku 10 % křupek do krmné dávky. Pokusnou skupinu tvořilo 60 prasat versus 60 prasat v kontrolním souboru. V pokusné skupině bylo 27 vepříků a 34 prasniček. V kontrolní skupině bylo 33 vepříků a 26 prasniček. V jednotlivých skupinách prasat byla hodnocena průměrná živá hmotnost dosažená před porážkou (kg), průměrná hmotnost JUT za studena (kg), % libového masa (%), výška hřbetního tuku (mm), hloubka svalu MLLT (mm) a průměrné denní přírůstky (g/den). Také byla hodnocena spotřeba krmné směsi (kg/den), konverze živin na kilogram hmotnostního přírůstku (kg/kg). Nejlepších průměrných denních přírůstků bylo dosaženo v pokusném souboru (761 g/ks/den), v kontrolní skupině byl průměrný denní přírůstek (751 g/ks/den). Data byla statisticky vyhodnocena jako neprůkazná Procento libového masa vykazovala na nejvyšší úrovni pokusná skupina prasat a to 56,35 %, kontrolní soubor prasat měl zmasilost 55,71 %. Rozdíl byl vyhodnocen statistickými metodami jako neprůkazný. Spotřeba krmné směsi byla v pokusném souboru prasat 2,79 kg/ks/den, v kontrolním souboru byla o něco nižší 2,72 kg/ks/den. Konverze živin byla v pokusné skupině vepříků 3,41 kg/kg hmotnostního přírůstku, ve skupině prasniček 3,89 kg/kg hmotnostního přírůstku. V kontrolním souboru prasat u vepříků byla hodnota konverze živin 3,57 kg/kg hmotnostního přírůstku a u prasniček 3,69 kg/kg hmotnostního přírůstku. Klíčová slova: výkrm, výkrmnost, jatečná hodnota, křupky

ABSTRACT The aim of diploma paper was evaluate the characteristics of fattening performance and carcass quality in fattening pigs with using the supplement of 10 % crunchies to the feed ration. The experimental group consisted of 60 pigs versus 60 pigs in the control group. In the experimental group were 27 barrows and 34 gilts. In the control group there were 33 barrows and 26 gilts. In each group of pigs was evaluated average live weight achieved before slaughter (kg), the average weight of the cold (kg), % of lean meat (%), backfat thickness (mm), MLLT muscle depth (mm) and average daily gain (g/day). Also evaluated was the compound feed consumption (kg/day) , the conversion of nutrients per kilogram of weight gain (kg/kg). Best of average daily gains were achieved in experimental file (761 g/pcs/day ), in the control group was average daily gain (751 g/pcs/day). The data were statistically evaluated as insignificant. Percent of lean meat showed the highest level of the experimental group of pigs and 56,35 %, control group of pigs was 55,71 % lean meat. The difference was evaluated statistical methods as insignificant. The consumption of feed mixture was in the experimental group of pigs 2,79 kg/pcs/day, in the control group was slightly lower 2,72 kg/pcs/day. The conversion of nutrients in the experimental group was barrows 3,41 kg/kg of weight gain, in group gilts 3,89 kg/kg of weight gain. In the control group of barrows was value conversion of nutrients 3,57 kg/kg of weight gain and gilts 3,69 kg/kg of weight gain. Keywords: fattening, fattening performance, carcass value, crunchies

OBSAH 1

ÚVOD...................................................................................................................... 10

2

CÍL PRÁCE ............................................................................................................. 12

3

LITERÁRNÍ PŘEHLED ......................................................................................... 13 3.1

Užitkové vlastnosti prasat ................................................................................ 13

3.1.1

Plodnost .................................................................................................... 13

3.1.2

Výkrmnost ................................................................................................ 14

3.1.2.1

Růst a vývin ....................................................................................... 15

3.1.2.2

Faktory ovlivňující výkrmnost .......................................................... 16

3.1.2.2.1 Vnitřní faktory ................................................................................ 17 3.1.2.2.2 Vnější faktory ................................................................................. 20 3.1.2.3 3.1.3

Výživa a krmení prasat ...................................................................... 21 Jatečná hodnota ......................................................................................... 29

3.1.3.1

Hodnocení jatečných prasat ............................................................... 30

3.1.3.2

Faktory ovlivňující jatečnou hodnotu a kvalitu masa........................ 34

3.1.3.2.1 Vnitřní faktory ................................................................................ 34 3.1.3.2.2 Vnější faktory ................................................................................. 36 3.2

Výkrm prasat .................................................................................................... 37

3.2.1 4

Výkrm prasat s využitím netradičních komponentů do krmné dávky ...... 38

MATERIÁL A METODA ...................................................................................... 41 4.1

Farma a ustájení zvířat ..................................................................................... 41

4.2

Zvířata .............................................................................................................. 41

4.3

Krmení.............................................................................................................. 41

5

4.3.1

Složení krmné směsi CDP ........................................................................ 42

4.3.2

Složení krmné směsi CDP s přídavkem křupek........................................ 43

4.4

Sledované charakteristiky ................................................................................ 44

4.5

Zpracování výsledků ........................................................................................ 44

VÝSLEDKY A DISKUZE...................................................................................... 46 5.1

Hodnocení přírůstků u testovaného souboru prasat ......................................... 46

5.2

Hodnocení hmotnosti při porážce u testovaného souboru prasat ..................... 48

5.3

Hodnocení hmotnosti JUT za studena u testovaného souboru prasat .............. 50

5.4

Hodnocení výšky hřbetního tuku u testovaného souboru prasat ...................... 52

5.5

Hodnocení hloubky svalu MLLT u testovaného souboru prasat ..................... 54

5.6

Hodnocení zmasilosti u testovaného souboru prasat ....................................... 55

6

ZÁVĚR .................................................................................................................... 61

7

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ..................................................................... 63

8

SEZNAM TABULEK ............................................................................................. 69

1

ÚVOD Výživu lidí zajišťuje z velké části potřebné množství živočišné bílkoviny. Zdroj

této nezbytné a nenahraditelné látky pro člověka je živočišná výroba. Chov prasat má ve výživě člověka z hlediska zajišťování nutriční bilance nezastupitelnou úlohu, jak ve světě tak i u nás. V chovech hospodářských zvířat se jako nejvíce rentabilní odvětví jeví chov zvířat s multiparitou, krátkým generačním intervalem a četností, což splňuje chov prasat a drůbeže. Na celosvětové produkci masa se podílí produkce vepřového 40 %. Dle předpovědí bude vepřové maso tvořit 41 % spotřeby masa na 1 obyvatele, drůbeží 28 %, hovězí 27 % a ostatní 4 % (Stupka, Šprysl, Čítek, 2013). Spotřeba masa na obyvatele je v ČR od roku 2000 poměrně stabilní a tak je klesající produkce nahrazována stále většími dovozy ze zahraničí. Dále dochází k snižování pracovních míst v zemědělství a navazujících odvětvích a v některých případech i ke snižování jakosti dovážených surovin a potravin. Cílem zemědělského odvětví by mělo být dosažení a udržení soběstačnosti v produkci potravin živočišné výroby (Kvapilík, 2012). Povaha produkce vepřového masa a jeho zpracování se mění dle poptávky na trhu. Intenzita produkce se mění s efektivitou. Vyšší efektivnost určují moderní technologie a vyšší dostupnost krmiva. V chovu prasat jde především o potřebu vyšší produkce s nižšími náklady, zároveň se snižováním dopadů na životní prostředí (Abbott, 2012). Počty prasat v České republice mají dlouhodobě klesající tendenci. Počet prasat byl v roce 2013 nejnižší od roku 1948. Koncem března 2013 bylo v ČR chováno 90 tisíc prasnic, což je pokles proti roku 2012 o 10 tisíc kusů. Ovšem v druhé polovině roku 2013 dochází k mírnému nárůstu počtu prasat. Od 1.8.2012 do 1.8.2013 lze sledovat nárůst počtu prasat všech kategorií o 18 896 kusů. U kategorie prasnic se jedná o počet 881 kusů. Prasat ve výkrmu přibylo 1673 kusů (ČSÚ, 2013). Podle prognózy Evropské komise je celoevropský pokles produkce prasat u konce a mělo by dojít k mírnému nárůstu. Pokles zapříčinila pravděpodobně nová pravidla welfare, vysoké ceny krmiv a ekonomická krize, která snížila odbyt. Příští roky by měly přinést pozvolné navyšování stavů i produkce (SCHPCM, 2014). Cena prasat je v ČR mírně vyšší než tomu bylo ve stejné době před rokem. 10

V roce 2013 byla průměrná cena za studena 44,08 Kč, letos je to 44,32 Kč. Cena by se neměla měnit, neboť se situace na trhu v Evropě zdá být vyvážená. Odbyt je plynulý a nejsou registrovány žádné převisy nabídky. Objem výroby masa se v ČR dlouhodobě snižuje, podobně jako objem tržeb chovatelů. Mezi roky 2000 až 2011 se výroba masa snížila o 28 %, z toho produkce vepřového o 34 %, hovězího o 33% a drůbežího o 14 %. Zvýšení produkce skopového a kozího o 14 % celkový vývoj skoro neovlivnilo. Objem tržeb je ovlivněn i nákupními cenami jatečných zvířat. V letech 2000 až 2011 se příjmy zemědělců za jatečná zvířata snížily o 27 %. Stejně tak tržby za celou živočišnou výrobu klesly o 21%. Z ekonomického hlediska je hlavním cílem výroby masa, stejně jako všech dalších způsobů podnikání, dosahování zisku. Na jeho výši má vedle výrobních výsledků a cen tržních produktů, odbytu, nákladů na výrobu a dalších faktorů vliv i příjem dotací. Mezi produkční ukazatele řadíme přírůstky, porážkovou hmotnost a ukazatele jakosti. Pro většinu obyvatel ČR i EU je maso jednou ze základních složek výživy a výkrm jatečných zvířat i se souvisejícími odvětvími, je zdrojem pracovních míst. Tržby za jatečná zvířata jsou zdrojem příjmů z živočišné výroby a extenzivní výkrm přežvýkavců má příznivý vliv na udržování krajiny (Kvapilík, 2012).

11

2

CÍL PRÁCE Cílem diplomové práce bylo vyhodnotit charakteristiky výkrmnosti a jatečné

hodnoty prasat, s využitím netradiční suroviny v krmné směsi. Krmnou směs pro prasata doplnit o 10% přídavek křupek a vytvořit pro sledování kontrolní a pokusnou skupinu. Analyzovat průměrnou živou hmotnost při porážce, průměrnou hmotnost JUT za studena, % libového masa, výšku hřbetního tuku, hloubku svalu MLLT, průměrné denní přírůstky, spotřebu krmné směsi na den a konverzi živin na kilogram hmotnostního přírůstku. Zjištěné údaje vyhodnotit vhodnými matematicko-statistickými metodami a určit průkaznosti výsledků.

12

3

LITERÁRNÍ PŘEHLED Čeleď prasatovití (Suidae) vznikla asi před 30 miliony let a k této čeledi patří 5

rodů prasat, mezi nimi i evropské prase divoké (Sus scrofa). V místech, kde se mohou domácí prasata dostat k divokým, běžně dochází ke křížení (Hespeler, 2007). Domestikace prasat domácích probíhala v celé Eurasii ve více centrech a divoká prasata jsou jejich hlavními předky (Larson a kol., 2005).

3.1 Užitkové vlastnosti prasat Ukazatelem produkční schopnosti prasat je vysoká reprodukční schopnost a výborná výkrmnost. Výkrmnost je podmíněná dobrou růstovou schopností a nízkou spotřebou krmiva. 3.1.1

Plodnost Plodnost je určená schopností prasnice produkovat selata. Plodnost je přirozená

vlastnost, která se projevuje rozením živých či mrtvých selat. Nežádoucí je jak vysoký tak nízký počet selat. Nízký počet selat zvyšuje náklady, vysoký počet selat znamená nízkou průměrnou hmotnost, čímž dochází ke ztrátám během odchovu (Pulkrábek a kol., 2005). S plodností prasat velice souvisí užitkový typ. Mezi jatečnou hodnotou a reprodukcí je negativní korelace. Kombinované a sádelné typy prasat mají lepší charakteristiky reprodukce, masné typy prasat vynikají v jatečné hodnotě, ale reprodukce je horší. Proto došlo k rozdělení na mateřská a otcovská plemena prasat. Významně působí na plodnost prasat i metoda plemenitby. Platí, že při využívání čistokrevné plemenitby dochází k pomalému genetickému pokroku, při příbuzenské plemenitbě dochází ke zhoršení reprodukčních vlastností a při křížení se vlivem heterozního efektu výrazně zvyšují reprodukční vlastnosti (Stupka a Šprysl, 2002). Prasničky by se měly zapouštět ve věku 7,5 až 8,5 měsíců, při hmotnosti 130 – 140 kg. Prasničky zapuštěné tímto způsobem dávají předpoklad početného vrhu, dobré produkce mléka, nižších ztrát živé hmotnosti během laktace, krátkého intervalu nástupu říje a brzkého dosažení březosti po odstavu selat (Čeřovský a kol., 2001). První zapuštění prasniček je dobré provést při třetí říji. Problémem u moderních genotypů prasat je vyhledání první říje a správné zapuštění (Stupka a Šprysl, 2002). 13

Mezi plemeny jsou rozdíly v dosažení pohlavní dospělosti. Plemeno pietrain dospívá do pohlavní zralosti dříve než large white, landrase nebo hampshire. Čínská plemena jsou nejranější, mohou dosáhnout pohlavní dospělosti i o 100 dnů dříve než evropská plemena prasat (Quiles a Hevia, 2003). Nezanedbatelným způsobem působí na plodnost prasnic i výživa. Nežádoucí je jak nedostatečná, tak i nadměrně intenzivní výživa. Kvalitní výživa zajišťuje dosažení pohlavní zralosti, činnost rozmnožovacích orgánů a vývoj zárodků. Krmivo prasnicím je třeba aplikovat na základě jejich kondice a podmínek ve stájí, nutností je dostatek kvalitní vody. Pořadí vrhu má taktéž význam pro reprodukci. První vrhy prasniček bývají méně početné a selata jsou menších hmotností, spolu s druhými vrhy jsou označovány jako vrhy rizikové. Nejplodnější vrhy u našich prasnic jsou 4. a 5. vrh, poté následuje pokles. Prasnice od 7. vrhu již nejsou vhodnými matkami, protože mají vyšší počet mrtvě narozených a zalehnutých selat. Naopak, ale starší prasnice rychle dosahují říje a mají odpovídající délku mezidobí. Z těchto důvodů by mělo být alespoň 50 % prasnic na 2. až 6. vrhu (Stupka a Šprysl, 2002). Vhodné podmínky při ustájení prasnic umožňují dosáhnout požadované užitkovosti a zdravotního stavu zvířat. Velký důraz je kladen na welfare, což je soubor podmínek, které zajišťují pohodu zvířat. Vztah ošetřovatelů k zvířatům má nesporný význam k plodnosti prasat. Stresovaná zvířata mají nižší četnost vrhů, hrubé zacházení s prasničkami má negativní vliv na dosažení normálního průběhu puberty a na normální zabřezávání. Stresované prasnice mají snížené zabřezávání až o 50 %. V chovu prasat je nutné klidné a vlídné chování ke zvířatům. Jen tehdy může chovatel dosahovat dobrých výsledků (Stupka a Šprysl, 2002). 3.1.2

Výkrmnost Výkrmnost znamená schopnost prasete vytvářet z přijatého krmiva tuk a svaly.

Tuto schopnost hodnotíme průměrnými denními přírůstky a spotřebou krmiva na 1 kg přírůstku živé hmotnosti. Průměrné denní přírůstky ukazují na efektivitu růstu, spotřeba krmiva sleduje efektivitu výkrmu. Obě hlediska spolu souvisí a tvoří ekonomiku výkrmu prasat, přičemž náklady na krmivo tvoří jednu z nejvýznamnějších položek v chovu prasat (Buchta, Čechová, Hořínek, 1996). K výkrmu se využívají hybridní kombinace masných plemen prasat. Hybridi jsou vykrmováni kompletními krmnými 14

směsmi. U hybridů a masných plemen platí, že prase nemůže přirůstat až k hranicím jeho genetické výbavy aniž by dostávalo v krmivu potřebné bílkoviny. Přebytek energie, která je využita k záchovným funkcím organismu a k tvorbě svaloviny, je přeměněn v tukovou hmotu (Pulkrábek a kol., 2005). Tab.1: Historický vývoj růstové schopnosti vykrmovaných prasat (Pulkrábek a kol., 2005)

Rok

Porážková

Věk (měsíce)

Průměrný denní přírůstek od narození (g)

hmotnost (kg) 1850

70

24

100

1900

100

11

300

1950

110

7

500

1980

105

6,5

540

1990

103

6

570

2000

110

5,5

670

2010

110

5

730

3.1.2.1 Růst a vývin Růst a vývin je jeden z nejvýznamnějších projevů života. Je to proces kvantitativních a kvalitativních pochodů, na kterých se podílí genetické založení jedince a podmínky vnějšího prostředí (Rozman, 1980). Růst a vývin je daný hlavně dědičným založením, které je ovlivňováno různými činiteli, z nichž nejdůležitější je výživa. Růst a vývin je řízen nervovou soustavu a hormony, zásadní hormon pro růst je somatotropin (Hájek, 1992). Růst je biologický proces, který je charakterizován: -

Kvantitativním růstem, kterým je zvětšování objemu těla, hmotnosti a velikosti orgánů a stavebních tkání díky zvyšování obsahu bílkovin, minerálů a vody. Každé zvětšení objemu však nelze nazývat růst, může docházet pouze k zvyšování hmotnosti vlivem hromadění zásobních látek nebo produktů vylučování.

15

-

Kvalitativním růstem, to je diferenciací buněk, tkání a orgánů. Buňky mateřské se mění na buňky dceřiné, přičemž tento stav je nevratný. Změny, které je možné určit kvantitativními znaky jako jsou přírůstek hmotnosti, změna tělesných proporcí se nazývají růst. Změny v tělesné stavbě, tvaru, vývinu orgánů a tkání je možné charakterizovat jako kvalitativní změny a označujeme je souhrnně jako vývin (Stupka, Šprysl, Čítek, 2013). S růstem souvisí pojmy:

-

Rychlost růstu, což je přírůstek živé hmoty zvířete za jednotku času.

-

Intenzita růstu, která je vyjádřená jako rychlost růstu ovlivnitelná prostředím a dědičnými vlastnostmi. Je měřená tělesnými proporcemi a živou hmotností. Její plné projevy jsou možné jen za ideálních podmínek (výživa a ošetřování).

-

Kapacita růstu, pojem který určuje horní hranici vzrůstu neboli rámec zvířete.

-

Růstová hodnota, je jím myšlen přírůstek tělesné hmoty za jednotku času (Pulkrábek a kol., 2005). Růst a jeho intenzita se během života prasete výrazně mění. V postnatálním období roste rychle kostra, svaly a tuk pomaleji. Později roste nejrychleji svalstvo a nakonec se intenzivně ukládá tuk. Přírůstek u dospělých prasat většinou tvoří tuk (Hájek, 1992). Kritériem růstu je přírůstek živé hmotnosti nebo rozměrů za určité časové období. Růst zjišťujeme měřením a vážením. Na efektivnost přijatých krmiv poukazuje spotřeba krmiva na 1 kg hmotnostního přírůstku. Rychle rostoucí zvířata spotřebují na stejnou jednotku hmotnostního přírůstku méně krmiva. Sledování přírůstku má zootechnický a ekonomický význam (Stupka, Šprysl, Čítek, 2013). 3.1.2.2 Faktory ovlivňující výkrmnost Do faktorů, které ovlivňují výkrmnost řadíme vnější a vnitřní činitele. Mezi vnitřní faktory řadíme genetickou výbavu jedince a hormonální činnost zvířete. K vnějším činitelům lze zařadit výživu, mikroklimatické podmínky, způsob chovu.

16

3.1.2.2.1 Vnitřní faktory Hormonální činnost Nejdříve ovlivňuje jedince a jeho růst brzlík hormonem thymosinem. Postupně vliv brzlíku a jeho činnosti ustává až nemá žádný vliv. Hypofýza produkuje hormon růstu somatotropin. V období dospívání se začínají uplatňovat pohlavní hormony. Androgeny (samčí) a estrogeny (samičí) řídí sexuální pochody v těle a mají vliv na rozvoj druhotných pohlavních znaků. Ze samčích hormonů je nejdůležitější testosteron, produkují jej varlata. U mladých samců podporuje růst, u dospělých je činnost tohoto hormonu limitována. Výkrm kanečků je efektivnější a ekonomičtější, ale překážkou je pach masa způsobený androstenonem, skatolem a indolem. Zápachu se předchází kastrací kanečků, kteří jsou určeni pro výkrm. Snížení intenzity zápachu je možné při nepřekročení určitého věku a

hmotnosti. Samičí estrogeny taktéž podporují růst

(Pulkrábek a kol., 2005). Genetika Genetické založení jedince umožňuje, aby se růst opakoval dle předků a řídil se určitými vymezenými, druhovými zvláštnostmi. Vlivem různé přeměny látek, činností žláz s vnitřní sekrecí, nervové soustavy vznikají diference mezi primitivními a kulturními plemeny prasat. Stejně tak mezi pozdními a ranými plemeny, jak v utváření těla, tak i užitkovosti (Stupka, Šprysl, Čítek, 2013). Hybridizace Významnou součástí zvyšování produkce hospodářských zvířat je hybridizace, která umožňuje projev heterozního efektu. Výsledek heteroze závisí na volbě plemen a jejich vlastnostech, tak i na podmínkách vnějšího prostředí (Šprysl a kol., 2008). V porovnání s čistokrevnými zvířaty dosahují hybridi vyššího průměrného přírůstku a jsou odolnější. Příbuzenská plemenitba naopak působí škodlivě a růst zpomaluje (Herzog a kol., 1957). Hybridizace se zabývá využíváním rozdílů mezi populacemi a jejich kříženci. Dobré odhady genetických parametrů jsou počátkem jejich optimalizace. Hybridizaci lze chápat jako záměrné křížení, které maximalizuje heterozní efekt. Heterozní efekt je možné vyjádřit ziskem, ten je srozumitelný šlechtitelům i producentům. Pro výběr plemen k hybridizaci nebo šlechtění se musí: 17

-

Využívat plemena, která již dosáhla velmi dobré užitkovosti

-

Používat plemena (linie), která jsou co nejvíce rozdílná, aby bylo možno využít velké genetické variance

-

Zvolit dostatečný počet plemen (linií), aby bylo dosaženo širokého spektra kombinací

-

Uvnitř plemen využitých k hybridizaci udržovat co nejmenší genetické rozdíly, čímž je zúžen genetický rozptyl kříženců, což má příznivý vliv na uniformitu finálních hybridů (Stupka, Šprysl, Čítek, 2013). Sládek a kol. (2008) sledovali růstovou schopnost dvou meziplemenných kombinací (ČBU x ČL) x D a (ČBU x ČL) x (H x Pn). Byly prokázané vyšší průměrné denní přírůstky u kombinace (ČBU x ČL) x D oproti kombinaci (ČBU x ČL) x (H x Pn) (Sládek a kol., 2008). Pro užitkové křížení se využívá čistokrevných plemen, která se dělí na mateřská a otcovská. Šlechtění plemen mateřských je zaměřeno především na vynikající reprodukční schopnosti, výbornou růstovou schopnost při nízké spotřebě krmiva, dobré parametry jatečné hodnoty při velmi dobré kvalitě masa, odolnost proti stresu, přizpůsobivost k chovu ve všech typech technologií, velký tělesný rámec, dobrý zdravotní stav a pevnou konstituci, velmi dobré utváření a funkčnost končetin, vhodnost kanců pro inseminaci. Pro tvorbu finálních hybridů prasat se v mateřské pozici využívají kříženky plemen české bílé ušlechtilé (ČBU) a česká landrase (ČL). Šlechtění plemen otcovských je orientováno hlavně na výbornou jatečnou hodnotu, velmi dobrou růstovou schopnost a konverzi živin, přiměřenou reprodukční schopnost, dobré zdraví a pevnou konstituci, střední až velký tělesný rámec, dobré utváření a funkčnost končetin, vhodnost kanců pro inseminaci. Do otcovské pozice při tvorbě finálních hybridů používáme plemena duroc (D), bílé otcovské (BO) a pietrain (Pn) (Pulkrábek a kol., 2005). Vliv pohlaví Z vnějších činitelů, které mají vliv na výkrmnost je nutné zmínit rozdíly mezi pohlavími. Do průměrné hmotnosti 50 – 70 kg je rozdíl mezi pohlavími i kastráty neznatelný. Později dochází k vyšší intenzitě látkové výměny a rozdíly jsou 18

významnější (Šprysl a kol., 2008). Nejvyšší hodnoty růstu vyjádřené průměrnými denními přírůstky byly prokázány u vepříků, dále u kastrátů (vepři a nunvy) a nejmenší růstovou schopnost měly prasničky (Stupka, Šprysl, Čítek, 2013). Vyšší průměrná porážková hmotnost bývá dosažena u vepříků oproti prasničkám. Prasničky mají ve shodném věku nižší porážkovou hmotnost než vepříci z důvodu nižší růstové schopnosti. U prasniček však byl zaznamenán vyšší podíl svaloviny průměrně o 2 % než u vepříků. Z těchto výsledků je zřejmá vyšší růstová schopnost vepříků než prasniček. Tohoto lze využít k oddělenému výkrmu dle pohlaví. Tím by mělo být dosaženo optimalizace porážkové hmotnosti i podílu svaloviny jatečných prasat (Sládek, Mikule, Jaglarzová, 2012). Vepříci dosáhnou v průměru o 10 dní dříve porážkové hmotnosti oproti prasničkám. Více zmasilé JUT prasniček lze využít jako maso výsekové, zatímco JUT vepřů je vhodné jako maso výrobní k dalšímu zpracování. I pokus Latorra, García-Belenguera, Arina (2008) dokazuje vyšší růstovou schopnost vepříků oproti prasničkám. Vepříci měli průměrný denní přírůstek vyšší o 33 g. Vepříci nedosahují takové zmasilosti jako prasničky, což tento výzkum taktéž potvrzuje. Sládek a kol. (2008) udávají ve výkrmu prasat o 40 g vyšší průměrný denní přírůstek u vepříků než u prasniček. Roztříděním prasat dle pohlaví se snižuje i sociální napětí (především ve velkokapacitních stájích), což má pozitivní dopady na produkční schopnost prasat (Koucký, 2013). Také výběr selat k výkrmu má vliv na růstové schopnosti prasat ve výkrmu. Počet, hmotnost a životaschopnost selat při narození má velký ekonomický význam pro chovatele. Pokud má sele po narození méně než 1 kg, dojde později pravděpodobně k úhynu. Pro předvýkrm a následný výkrm jsou vhodná selata s hmotností od 1,3 kg do 1,6 kg (Čechová, Mikule, Tvrdoň, 2003). Pokud jde však o porodní hmotnost a její vazbu na poměr tuku a svalu v jatečně upraveném těle, těžší selata vykazovala lepší růst. Ovšem tato těžší selata, nevykazovala lepší jatečnou výtěžnost ani kvalitu masa (Sundrum a kol., 2011).

19

3.1.2.2.2 Vnější faktory Mikroklimatické podmínky Mikroklimatické podmínky mohou výrazně ovlivnit konverzi živin, užitkovost a zdravotní stav zvířat. Na náhlé změny teplot reaguje organismus termoregulačními mechanismy. Na postupné a déletrvající změny reagují zvířata adaptačními mechanismy. V intenzivních produkčních stájích prasat je teplota jedním z nejvýznamnějších stresorů. Teplotní stres má mnoho vazeb na vrozenou i získanou imunitu organismu prasat. Dlouhodobé vystavení stresu z horka ohrožuje stav imunity, takže zvířata jsou mnohem náchylnější k jiným stresorům nebo specifickým chorobám (Moscati a kol., 2006). Dále pokud se teplota zvýší nad optimum, dochází ke snížení příjmu krmiva nebo může dojít až k přehřátí organismu. Jestliže teplota klesne pod hranici optima, projeví se to hlavně snížením konverze živin nebo až narušením zdravotního stavu. (Novák a kol., 2001). U nezapuštěných a březích prasnic je optimální teplota mezi 17 – 20°C. V porodnách u prasnic je optimální teplota kolem 18°C. Pro selata je vhodná teplota 22 – 38°C. V dochovu by měla být teplota 20 – 26°C a nejméně náročná jsou prasata ve výkrmu, kterým stačí 16°C. Světelné podmínky působí na růst prasat stimulačně. Nedostatek světla má vliv na poruchy přeměny látek, tkáně obsahují více vody a méně popelovin. Při nedostatku světla dochází k ztenčování stěny dlouhých kostí a narůstání lebky do délky. Celkově se při nedostatku světla narušuje harmonický růst těla prasat. Naopak příznivý vliv slunečního záření se projevuje nejvíce u odchovávaných selat v létě a v zimě (Stupka, Šprysl, Čítek, 2013). Vliv vlhkosti vzduchu se hodnotí jen v extrémních podmínkách. Suchý vzduch (pod 35 %) vysušuje sliznice zvířat, ale i zvyšuje prašnost v objektech, která působí negativně na dýchací orgány zvířat, ale i lidí. Pokud vlhkost vzduchu přesáhne 85 % dochází ke kondenzaci páry na povrchu stěn a stropů. Rychlost proudění vzduchu je třeba vždy posuzovat vzhledem k teplotě vzduchu. S růstem rychlosti proudění vzduchu se zvyšují ztráty tepla z těl zvířat. Při vysokých teplotách je naopak vhodné zvýšit proudění vzduchu ve stáji (Novák a kol., 2001).

20

Ustájení Ustájení ovlivňuje významnou měrou růst prasat. Na růstovou schopnost prasat má vliv technologie ustájení, krmení, napájení, odkliz exkrementů i ventilace ve stájích. Nejlepším opatřením pro dobré zoohygienické podmínky je turnusový způsob chovu. Při turnusovém vyskladňování prasat zůstává stáj prázdná a je možná dokonalá asanace stájového prostředí, tím je zabráněno stájové únavě. Dalším hlediskem majícím vliv na růst je systém plných stěn mezi kotci, kde nedochází ke kontaktu mezi prasaty a přenosu exkrementů do vedlejších kotců. Snižuje se riziko přenosu kontaktních onemocnění. Důležitý je taktéž počet prasat v kotci či sekci. Riziko nákazy zvyšuje hustota zvířat na jednotce plochy. Rovněž není vhodné jednotlivé skupiny míchat nebo kombinovat, neboť tím dochází k nežádoucímu stresu (Stupka, Šprysl, Čítek, 2013). Počet zvířat v kotci má velký vliv na průměrný denní přírůstek, jakož i na konverzi živin. Prasata v menších počtech (20 ks) mají vyšší průměrný denní přírůstek a lepší konverzi živin než prasata v početnějších skupinách. Stejně tak prasata v početně menších skupinách netrpěla tak výrazně kulháním a jinými úrazy. Početnější skupiny zvířat mají i jiné chování než zvířata v menších počtech. Celkově prasata ve větších počtech žerou kratší dobu a častěji než prasata v menších kotcích, kde je tomu přesně naopak. Velikost skupin nemá rozdílný vliv na vepříky či prasničky (Street a Gonyou, 2008). Mezi další faktory ovlivňující růst zvířat patří složení stájového vzduchu, proudění vzduchu, větrání a prašnost ve stáji, vliv ošetřovatele a zdravotní stav. Uplatněním těchto charakteristik přispívá chovatel k pohodě zvířat a k následnému optimálnímu využití produkčních schopností prasat (Stupka, Šprysl, Čítek, 2013). 3.1.2.3 Výživa a krmení prasat Vzhledem

k produkci

masa

patří

prasata

mezi

nejvýkonnější

druhy

hospodářských zvířat. Prasata se vyznačují dobrým využitím živin, velkou schopností syntézy proteinu a vlastnostmi jako jsou plodnost, ranost, krátké období březosti a vysoká výtěžnost (Lád, 2004). Význam živin pro prasata je poněkud jiný než u ostatních druhů hospodářských zvířat. Jde především o aminokyseliny, energii, vápník, fosfor, železo a vitamíny. Při zabezpečování krmení pro prasata je nutné, zaměřit se na krmnou dávku komplexně, 21

aby byl zajištěn odpovídající přívod živin (Pulkrábek a kol., 2005). Výživná hodnota je tvořena obsahem energie, živin a všech látek, které jsou třeba pro růst a vývin těla. Dále je výživná hodnota dána chemickými, fyzikálními a dietetickými vlastnostmi a působením krmiva na zvíře. Živiny ve výživě prasat Dusíkaté látky jsou jedny z nejdůležitějších živin a jsou složené z aminokyselin. Prase nemá specifickou potřebu bílkovin, ale aminokyselin. Dosažení určitého množství aminokyselin je spojené i s hladinou dusíkatých látek, proto se uvádí i tento faktor. Je-li část potřeby aminokyselin kryta syntetickými přípravky, lze obsah dusíkatých látek snížit, což se následně projeví ve snížené produkci dusíku v exkrementech (Lád, 2004). K zajištění normálních životních funkcí vykrmovaných prasat je potřebné doplnit 10 aminokyselin (esenciální). Kromě toho je nutný přívod dalšího dusíku formou neesenciálních aminokyselin. Potřeba aminokyselin je do určité míry závislá na genotypu (Šimek, 1998). V krmných směsích je první limitující aminokyselinou lyzin, dále threonin, methionin a cystin. Obiloviny, jenž tvoří 60 – 80 % krmných směsí trpí na nedostatek lyzinu. Při sestavování krmné dávky je pak třeba využít krmiva s větším obsahem lyzinu, jako je např. sojový extrahovaný šrot, luskoviny nebo krmiva živočišného původu. Sacharidy tvoří největší část bezdusíkatých látek. Sacharidy mají v organismu především energetickou funkci, hradí asi 50 % energie. Přebytek sacharidů se v těle ukládá jako tuk. Zvláštní význam má glukóza, zvířata si vytváří okamžité zásoby cukrů ve formě glykogenu. Jeho obsah v játrech je 1 – 3 % hmotnosti zvířat. Ve výživě monogastrů mají největší význam škroby, jsou obsažené především v bramborách a zrninách. Tuky jsou nejvýznamnější zdroj energie. V organismu zvířete plní funkci zásobní, ochrannou, energetickou. Tuk má oproti jiným živinám dvojnásobnou energetickou hodnotu. Zároveň s tuky se do těla dostávají vitaminy A, D, E, K, které jsou v tucích rozpustné. Tuky se vlivem teploty a světla rychle rozkládají, tím je jejich skladovatelnost omezena. Pokud by byly tuky krmeny po době použitelnosti, docházelo by k dietetickým poruchám. Složení a původ tuku v krmné dávce má vliv na složení a jakost tuku ve zvířecím těle po porážce. Použití tuku řepkového, lněného a slunečnicového (kyselina olejová) vytváří v tělech zvířat tuk měkčí konzistence. Tuky 22

krmiv s kyselinou palmitovou vytváří tuk tvrdší konzistence. Vlákninu lze nalézt jedině v rostlinách, hlavní složky vlákniny jsou celulóza, hemicelulóza a lignin. Pro prasata je nejlépe stravitelná celulóza a hemicelulóza. Lignin je pro prasata takřka nestravitelný. V krmné dávce prasat není třeba řešit nedostatek vlákniny, prase neumí efektivně využívat objemná krmiva. Objemná krmiva u prasat mají pouze dietetický význam a ovlivňují pocit nasycení. V efektivních chovech je však nevhodné využívat objemná krmiva. Minerální látky se podílejí na mnoha důležitých pochodech v organismu zvířat. Jsou nenahraditelné při vývinu kostry, ale i pří přeměně látek. Udržují rovnováhu v těle, podílejí se na tvorbě enzymů, hormonů, vitaminů, hemoglobinu a na jiných nezbytných funkcích pro život. Každý jednotlivý prvek má v organismu svoji specifickou funkci. V krmné dávce by měly být minerální látky zastoupeny nejen dostatečně, ale i ve správném poměru, neboť mezi těmito prvky jsou antagonistické a synergické vazby. Přebytek nebo nedostatek nějakého prvku vyvolává nedostatek dalšího. Zhruba 90 % požadavku prasat na minerální látky je uhrazeno z živin krmné dávky a zbytek musí být doplněn minerálními krmnými přísadami (Lád, 2004). Chrom je esenciálním prvkem důležitým pro růst a metabolismus zvířat. Chrom je prvkem glukozového tolerančního faktoru, umožňuje průchod inzulinu přes buněčnou membránu a pomáhá přenosu glukózy do tkání. V krmných dávkách zvyšuje chrom podíl masitých částí v tělech rostoucích prasat (Šimek, 1998). Doplněk chromu v krmné dávce prasat celkově zlepšuje zdravotní stav zvířat a má pozitivní vliv na plodnost prasnic (Campbell, 2007). Vápník a fosfor mají velký vliv na vývin a zachování kosterního systému, jsou nezbytné pro růst a mineralizaci kostí. Poměr vápníku a fosforu je důležitý pro dobré využití každého prvku (Lád, 2004). Je prokázáno, že prasata krmená s deficitem fosforu v krmné dávce mají menší a méně pevné kost, než prasata krmená optimální krmnou dávkou. Naopak nadbytek fosforu v krmivu zapříčiňuje zvýšenou tvorbu kostní tkáně, kosti se stávájí silnějšími. Silné kosti jsou však více lámavé (Petersen a kol., 2010). Sodík je důležitý kationt v těle, chlor je významný aniont žaludečních šťáv. Přídavek 0,35 % chloridu sodného je dostatečný pro rostoucí prasata. Draslík je v tělech prasat třetím z nejvíce zastoupených prvků. V krmných dávkách na bázi obilovin je jeho potřeba dostatečně kryta. Železo je velmi důležité pro selata, sele nemá zásoby v těle a nízký obsah 23

v mléce může způsobit anémii. Nedostatek železa se léčí různými přídavky, vysoký obsah železa mají krmiva živočišného původu. Vitamíny jsou pro prasata ve výkrmu a zvláště pro prasata v reprodukci nepostradatelné. Vitamin A je podstatný pro funkce epitelu, pro reprodukci a růst. Vitamin D je významným činitelem při utváření kostry. Vitamin E patří k důležitým činitelům pro reprodukci a působí jako antioxidant. Nedostatek vitaminu E se projevuje horším zabřezáváním a snížením imunity. Při nevhodném skladování a nedodržení postupu při granulaci může docházet k degradaci vitaminů. Krmné doplňky jsou látky využívané k ovlivnění vlastností krmiv, naplnění požadavků zvířat, zvýšení živočišné produkce a podílí se na zajištění potřeb výživy zvířat a na zmírnění negativních vlivů exkrementů zvířat nebo mají vliv na životní prostředí zvířat. Antimikrobiální růstové stimulátory ovlivňují příznivě pochody ve střevech, což má za efekt zvýšení užitkovosti zvířat. Účinek výživových antibiotik záleží na úrovni chovu a výživy. Příznivý efekt lze nejlépe pozorovat při horších hygienických podmínkách a při nižší úrovni výživy. V takových podmínkách se zlepšuje produkce, konverze krmiva a zároveň se sníží úhyny zvířat a zlepší se zdravotní stav. V současnosti je používání krmných antibiotik předmětem sporů a pravděpodobně bude vydán seznam přijatelných aditiv. Významnou funkci těchto aditiv budou plnit probiotické přípravky, enzymy a fytogenní doplňky. Probiotika využívají přirozené fyziologické funkce a následně zvyšují produkční schopnosti zvířat. Probiotika nejsou organismu cizí a nemají žádné negativní účinky. Probiotika a prebiotika ovlivňují složení střevní mikroflóry prasat ve prospěch zvířecího organismu. Enzymy

jsou

vytvářeny

fermentačně

z izolovaných

produkčních

mikroorganismů. Pro prasata jsou vhodné multienzymové preparáty. Jedná se o doplňky určené ke zvýšení stravitelnosti a využitelnosti živin. Rostlinná aditiva a jejich účinek vězí ve výživovém, biodynamickém a profylaktickém potenciálu léčivých rostlin a koření. Změnou mikrobiální aktivity a zvýšením sekrece trávicích šťáv zvyšují využitelnost živin (Lád, 2004). Fytogenní aditiva ovlivňují kladným způsobem mnoho procesů v organismu zvířat. Rostlinné doplňky zlepšují tvorbu trávení, zvyšují cirkulaci v krevním řečišti, snižují produkci amoniaku, pozitivně ovlivňují střevní peristaltiku, působí antibakteriálně a mohou 24

podporovat apetit zvířat. Jako rostlinná aditiva se využívají peprmintový a oreganový olej, černý pepř, česnek, řebříček, pelyněk, yucca, kaštany, lněné semeno, citrusové plody aj. Tyto rostliny působí na organismus zvířat látkami jako jsou éterické oleje, flavonoidy, taniny, saponiny, alkaloidy, hořčiny, ostré a hlenotvorné látky (Nehasilová, 2003). Zchutňovadla pozitivně ovlivňují chuť a vůni krmiv. Konzervanty jsou látky usmrcující bakterie a plísně nebo zastavují jejich množení a růst. Využívají se látky snižující pH jako například kyselina benzoová a octová (Lád, 2004). Voda je často opomíjeným prvkem výživy prasat, ve skutečnosti je však jednou z nejdůležitějších živin. Voda tvoří 70 % těla a úbytek již 1/10 způsobuje smrt. Naproti tomu ½ úbytek dusíkatých látek nebo úbytek téměř všeho tuku smrt nezpůsobí. Příjem vody prasaty je různý a závisí na fyziologických potřebách, teplotě, vlhkosti, krmení, průtočnosti napáječek, ustájení a na individualitě jedince. Poměr vody ke spotřebovanému krmivu je většinou 2:1. Tento poměr je vyšší u selat a nižší u starších prasat. Z tohoto plyne, že voda je třeba ke konání mnoha fyziologických a biologických funkcí, k udržování tělní teploty, homeostáze, exkrece a k dosažení pocitu nasycenosti. Prasata mají nižší příjem vody při krmení ad libitum, při restringovaném krmení mají naopak vyšší potřebu vody. Při snížení denního příjmu krmiva pod 30 g/kg živé hmotnosti dochází u prasat k chorobné žíznivosti. Zvýšenou potřebu vody mají prasnice, které jsou ustájené v boxech. Potřebu vody ovlivňuje i množství a kvalita proteinů v krmné dávce. Ztráty vody probíhají pomocí dýchání, pocení, výkaly a močí. Neomezený příjem vody zlepšuje podmínky výživy a prostředí. Pomocí dostatku vody lze udržet vodní rovnováhu a tím ovlivňovat pozitivně užitkovost (Stupka, Šprysl, Čítek, 2013). Krmné směsi pro prasata se dělí na kompletní a doplňkové Kompletní krmná směs je ta, jenž zajišťuje úplnou výživu prasete. Je to směs krmiv, která jsou namíchána tak, aby splňovala potřebu zvířete obsahem živin, ale i zajišťovala chutnost. Prase musí být schopno přijímat krmivo bez další úpravy. Tyto kompletní krmné směsi není vhodné doplňovat dalšími krmivy. Největší část kompletních směsí zaujímají zrniny, jejich podíl je 70 - 90 % z objemu. Dále bílkovinná krmiva jako je sója, rybí moučky, krmné kvasnice a sušené 25

odstředěné mléko. Další důležitou složkou jsou minerální a vitaminové doplňky, ty podporují vývin těla a zdraví zvířete. -

A1 je určená pro výkrm prasat o hmotnost 15 kg až do 30 – 35 kg živé hmotnosti

-

A2 je určená pro výkrm prasat od 30 – 35 kg do 60 – 65 kg živé hmotnosti

-

CDP je určená pro výkrm prasat nad 60 – 65 kg živé hmotnosti (Hájek, 1992). Moderní genotypy prasat mají nejintenzivnější tvorbu svalstva v hmotnosti od 35 –

70 kg, později se začíná více ukládat tuk. Vepříci mají od 70 kg živé hmotnosti vyšší žravost, ale ukládají více tuk, prasničky mají nižší žravost, ale ukládají více svaloviny. Z těchto důvodů se využívá řízeného krmení prasat. Vepříkům se od 70 kg hmotnosti omezuje dávka KKS na 2,7 kg/den. Prasničky mají adlibitní přístup ke krmení (Stupka, Šprysl, Čítek, 2013). Doplňkové krmné směsi jsou určeny ke krmení s ostatními krmivy, většinou statkovými. Doplňují obsah minerálů, živin a vitamínů, které chybějí v krmné dávce. Technika krmení prasat ve výkrmu Způsob krmení přímo souvisí se zařízením stájí a mechanizací prací. Je možné vybrat si z několika alternativ: mokré nebo suché krmení, sypká nebo granulovaná směs, dávkované krmení nebo ad libitum. Pokud jde o suché a vlhčené krmení, oba způsoby mají své výhody i nevýhody. Nelze jednoznačně říci, který způsob je lepší. Výhodou mokrých nebo vlhčených krmiv je nízká prašnost ve stáji, možnost podávat krmení teplé a přidávat další komponenty. Naopak při krmení suchou cestou, můžeme využít vyšší stupeň automatizace a mechanizace (Hájek, 1992). V pokusech VÚCHP v Kostelci nad Orlicí byl zkoumán vliv suchého a vlhčeného krmení na konverzi živin, průměrný denní přírůstek a jatečná hodnota. Nejlepších výsledků bylo dosaženo při krmení směsí vlhčených vodou v poměru 1:2,7. Velice příznivá byla konverze živin (Lád, 2004). Tekuté krmení je vhodné pro farmy s vysokým počtem zvířat. Nevýhodou tohoto systému je nutnost dodržet, při současném krmení všech prasat požadovanou délku koryta na prase. V současné době je možnost doplňovat krmivo a hlídat jeho hladinu pomocí čidel. Tekuté krmení prasat je vhodné provozovat na částečně zaroštovaných nebo celoroštových podlahách, při počtu 15 – 20 kusů prasat v kotci 26

(Pulkrábek, 2005). Ve své práci uvádí Canibe a Jensen (2003), že konverze krmiva na kg přírůstku je horší u tekutého krmení oproti suchému krmení. Z této studie vyplývá i nevýrazný rozdíl mezi průměrnými denními přírůstky u krmení v tekuté formě proti krmení v suchém stavu. Pokud se jedná o jatečnou hodnotu, diference nejsou patrné. I z dalšího pokusu plyne neefektivnost tekutého krmení. Tekuté krmení nezvyšuje růst prasat, ale v podstatě může rychlost růstu i snížit. Krmení tekutou formou je také nehospodárné, protože konverze živin na kg přírůstku je horší. Autoři tohoto výzkumu obecně tvrdí, že tekuté krmení nemá žádnou pozitivní vlastnost ve výživě odstavených prasat (Lawlor a kol., 2002). •

Granulování krmných směsí Touto úpravou krmných směsí se snižuje plýtvání krmivy, snižuje se prašnost a

dehomogenizace krmiva. Zlepšuje se stravitelnost jednotlivých živin, prasata přijmou při stejném objemu krmné dávky více živin. Parvu a kol. (2008) na svém výzkumu zaměřeném na krmení suchou, vlhčenou a suchou granulovanou cestou sledovali průměrné denní přírůstky, příjem krmiva a konverze krmiva na kg přírůstku. Průměrné denní přírůstky byly o 13 % vyšší ve skupině prasat krmenými granulovanou směsí proti prasatům krmeným vlhčenou a suchou směsí. Příjem krmiva byl taktéž nejvyšší u prasat s krmnou granulovanou dávkou, v suchém stavu byl příjem nižší a nejnižší příjem krmiva byl ve vlhčeném stavu. Pokud jde o konverzi krmiva na kg přírůstku, ta byla nejvyšší u prasat krmených suchou cestou, poté u prasat krmených granulovaným krmivem a nejnižší u skupiny prasat krmených vlhčeným krmivem. •

Počet denních krmení Názory na počet denních krmení se značně liší. Hovoří se o tom, že nižší počet

krmení 2x denně nebo i 1x denně nemá negativní vliv na konverzi živin ani na jatečnou kvalitu. V praxi se však takto nízký počet krmení nepoužívá. Technologické systémy na to nejsou uzpůsobeny, zvířata více roznáší krmivo po kotci a zhoršují se hygienické podmínky. Nejvýhodnější se jeví krmení 3x až 4x denně. Při častějším krmení by byla zvířata často rušena. Počet denních krmení významně neovlivňuje jatečnou hodnotu ani zpeněžování. Schneider a kol., (2011) zkoumali rozdíly mezi počtem krmení 2x a 6x denně. Z jejich pokusů vyplynulo, že prasata krmená 6 x denně měla vyšší průměrný 27

denní přírůstek a i lepší využití živin než prasata krmená 2 x denně. Vícečetné krmení pozitivně ovlivňuje tok trávicích enzymů v tenkém střevě a zvyšuje sekreci slinivky břišní jakož i zlepšuje stravitelnost krmiv. Další výhoda častého krmení prasat je neplýtvání krmivem prasaty. Taktéž bylo zjištěno, že prasata krmená 6x denně tráví daleko více času krmením než prasata krmená 2 denně. Prasata častěji krmená trávila méně času ležením. Naproti tomu Hessel a kol., (2006) v jejich pokusu a srovnání restringovaného krmení 3x a 9x denně zjistili následující. Dle nich jsou prasata krmená častěji taktéž aktivnější co se týká krmení. Ovšem častější krmení vede k většímu konkurenčnímu boji o krmivo. Časté krmení v kombinaci s omezenými dávkami vede k větší agresivitě prasat a vícečetným poraněním. Možnost vynechání krmení se z hlediska ošetřování prasat zdá být výhodné. Dle některých názorů by mělo toto přispět ke zvýšení žravosti prasat v následujícím období. Skutečnost je však taková, že vynechání i jednoho krmení způsobí snížení přírůstku a vede ke zvýšení spotřeby krmiva na kg přírůstku. Jediná možnost je vynechání krmení za předpokladu zvýšení dávky krmiva před tímto půstem. Organizačně a technologicky však tento systém není příliš vhodný, obzvláště ve velkých kapacitách (Hájek, 1992). Tab.2: Vliv počtu krmení na užitkovost ve výkrmu (Lád, 2004) Spotřeba směsi na kg přírůstku

Průměrný denní přírůstek

Počet krmení za den

kg

relativní %

kg

relativní %

1

3,79

100,00

0,669

100,00

2

3,80

100,26

0,669

100,00

3

3,54

93,40

0,707

105,68

4

3,35

88,39

0,739

110,46

5

3,42

90,24

0,725

108,37

•

Krmení ad libitum nebo limitované krmení Denní dávkování krmiva ovlivňuje významně užitkovost i jatečnou hodnotu

prasat. Adlibitní krmení znamená, že prase žere podle potřeby. Restriktivním krmením je přiděleno prasatům co nejoptimálnější množství krmiva. Krmení ad libitum (bez omezení) zvyšuje denní přírůstky, ale zároveň zvyšuje spotřebu krmiv na kg přírůstku a 28

zvyšuje procento tuku. Restriktivní krmení zajišťuje cílené krmení, které snižuje ztráty krmiv (Lád, 2004). 3.1.3

Jatečná hodnota Jatečná hodnota je podíl masa a tuku. Vyjadřuje se podílem hlavních masitých

částí v procentech z hmotnosti půlky prasete za studena, hmotností kýty s kostmi v procentech z hmotnosti půlky prasete za studena, plochou příčného řezu MLLT a průměrnou výškou hřbetního tuku. Na jatečné hodnotě se podílejí i kvalitativní znaky masa, hlavně světlost barvy, pH a schopnost masa vázat vodu. Jatečná hodnota je určena těmito ukazateli -

Jatečná výtěžnost

-

Poměr masitých, tučných a méněcenných částí

-

Kvalita jednotlivých partií Jatečná výtěžnost je definována jako poměr JUT (jatečně upravené tělo) za tepla

k porážkové hmotnosti. V závislosti na hmotnosti prasat se pohybuje od 72 % do 84 %. Po porážce se prasata rozdělují na dvě půlky, přitom musí být na obou půlkách viditelné obratle. Porážková hmotnost je hmotnost snížená o srážky na nakrmenost. Jatečně upravené tělo je hmotnost dvou k sobě patřících půlek s hlavou a kůží, bez štětin, bez výkrojů ušních a očních, bez mozku, míchy, jazyka, bránice, bráničního pilíře, ledvin, plsti, pohlavních orgánů, špárků, orgánů dutiny hrudní, břišní a pánevní vyňatých i s přirostlým tukem. Tato hmotnost se zjišťuje vážením do 45 minut po porážce. Výtěžnost jatečných půlek ve vychladlém stavu (24 hodin po porážce) bývá o 2 % nižší. Jatečnou hodnotu můžeme klasifikovat z hlediska kvantitativního a kvalitativního Kvantitativní ukazatelé: -

Podíl libového masa v % - SEUROP – systém

-

Podíl libového masa v % - zkoušky vlastní užitkovosti

-

Průměrná výška hřbetního tuku v mm – zkoušky vlastní užitkovosti 29

Při detailních rozborech jsou sledovány -

Cenné části – kýta, pečeně, krkovička, plec v kg

-

Méněcenné části – bok, paždík, lalok, kolínka v kg

-

Jatečné odřezky – hlava, nožičky, ocásek v kg

-

Tučné části – tukové krytí hlavních masitých částí, plstní sádlo v kg

-

Poměr masa a tuku v jatečné půlce v %

-

Poměr masa a kostí v % (Pulkrábek a kol., 2005).

3.1.3.1 Hodnocení jatečných prasat Kvalita jatečných těl prasat je dána hlavně podílem tkáně svalové, tukové a kostní. Pro zpeněžování prasat je podíl svalových a tukových tkání hlavním ukazatelem. V zemích EU se klasifikace jatečných půlek provádí pomocí systému SEUROP (do roku 1997 EUROP). Hlavním prvkem pro zařazení do obchodních tříd je podíl libového masa v celé jatečné polovině (Šimek, 1998). Povinnost klasifikace se vztahuje na všechny jatečné provozy ve kterých se poráží 100 a více prasat za týden v ročním průměru. Tato nutnost se nevztahuje na jatky, kde se v jejich chovatelských prostorách prasata narodila a byla vykrmena, přičemž z nichž získaná JUT se bourají, tudíž nejsou předmětem obchodu. Metody klasifikace jatečných těl prasat Zatřídění do jakostních tříd se provádí dle: -

Hmotnosti JUT

-

Podílu svaloviny

-

Kategorie nebo pohlaví Zásady

zpeněžování

jatečných

prasat

vycházejí

z prováděcí

vyhlášky

ministerstva zemědělství č. 194/2004 Sb. O způsobu provádění klasifikace JUT zvířat a jejich cílem je dodržování těchto zásad:

30

-

Prasata před porážkou na jatkách musí být ustájena odděleně v ucelených

skupinách, jejich identita musí být zjistitelná až do ukončení porážky, veterinární prohlídky a zařazování do obchodních tříd -

Označení zvířat musí být shodné s průvodními doklady

-

Dodávky lačných zvířat na jatky, prasata nejsou krmena posledních 12 hodin

před porážkou -

Nakoupená prasata nesmí být krmena krmivy s nežádoucími účinky na jakost

masa, tuku a ostatních jatečných produktů -

Prasata jsou zařazována dle zdravotní nezávadnosti nesmyvatelnou a

nerozmazatelnou barvou na kůži a kýty nebo zadní nožičky každé půlky prasete. Prasata jsou označena písmenem třídy jakosti a procentuálním zastoupením svaloviny. Klasifikační protokol Klasifikační protokol vystavuje klasifikátor. Protokol se zpracovává pro celý soubor prasat od jednoho dodavatele v jeden den. Klasifikátor uchovává originál protokolu po dobu 6 měsíců od data vystavení a jednu kopii protokolu předává dodavateli. Protokol obsahuje: -

Osobní číslo klasifikátora

-

Klasifikační metodu

-

Datum klasifikace

-

Údaje o dodavateli

-

Adresu jatečného provozu

-

Pořadová čísla prasat

-

Třídu jakosti

-

Podíl svaloviny

-

Tloušťku sádla, včetně kůže v mm 31

-

Tloušťku svalu v mm

-

Hmotnost JUT

-

Přepočtenou porážkovou hmotnost (Stupka, Šprysl, Čítek, 2013).

Invazivní metody Sondové přístroje (FOM nebo HGP) zjišťují a evidují hodnoty na JUT optickoelektronicky a pracují invazivně. Ke stanovení hodnot musí být sonda zavedena do těla. Na hrotu sondy se nalézá vysílač a vedle něj světelný přijímač. Svalová a tuková tkáň odráží světlo s různou intenzitou. V místě měření, což je 70 mm od půlícího řezu mezi 2. a 3. posledním žebrem dochází k průniku sondy do těla. Sonda je vedena kolmo na jatečné tělo na doraz tak, že vychází na vnitřní straně těla 40 mm od půlícího řezu. Při návratu špičky do sondy přístroj změří požadované hodnoty. Sekundárním údajem těchto invazivních přístrojů je reflexní hodnota, která částečně zaznamenává kvalitu masa. Kvalitu masa určuje vztah mezi optickým signálem, strukturou a barvou masa. Neinvazivní metody Jako neinvazivní metody klasifikace jatečných prasat jsou označovány metody při kterých jsou využity přístroje na bázi ultrazvuku nebo tzv. dvoubodová metoda. Ultrazvukové přístroje neporušují celistvost zvířecího těla. Principem jsou vysílané ultrazvukové vlny z měřící hlavy přístroje. Ultrazvukové vlny se jinak odráží od různých tkání (maso, tuk) a jsou v přístroji přeměněny na elektrické signály. Jako médium mezi měřicí hlavou a kůží jatečného těla se používá voda. Dvoubodová metoda Patří mezi neinvazivní metody klasifikace jatečných těl. Pro uplatnění této metody se používá buď mechanické měřítko a k tomu speciální tabulky pro odečtení hodnot anebo elektromechanická měřítka, která umožňují propojení s elektronickými váhami a zpracování ve formě požadovaného protokolu (Pulkrábek, 2005). Dvoubodová metoda je určena především pro jatky s nižší kapacitou porážek, přibližně do 200 ks prasat za týden.

32

Automatické systémy klasifikace prasat Automatické systémy jsou založené na plně automatické ultrazvukové klasifikaci, jedná se o systém AutoFOM (Stupka, Šprysl, Čítek, 2013). V doslovném překladu znamená AutoFOM, Fat o Meater. V tomto plně automatickém systému jsou prasata tažena půlkruhovým ocelovým ložem, kde je 16 ultrazvukových měřičů, které dávají potřebných asi 2000 údajů o jatečně upravených tělech prasat. Výsledné údaje jsou přepočítávány v přístroji na podíl svaloviny v JUT, v kýtě, pečeni, pleci, boku aj. Klasifikace pomocí systému AutoFOM je velice přesná, protože se měří mnoho bodů a výsledkem je mnoho hodnot (Närmann, 2000). Pro pokusné potřeby se ve vyspělých zemích používá pro měření jatečných těl počítačová tomografie nebo magnetická rezonanční tomografie (Stupka, Šprysl, Čítek, 2013). Tab.3: Výsledky klasifikace JUT prasat za rok 2011 v ČR(Pulkrábek a Kvapilík, 2012)

Třída jakosti

Počet jedinců

Hmotnost JUT za studena v kg

Průměrný podíl

Relativní četnost

svaloviny v JUT

jedinců ve třídě

(%)

(%)

S

303 281

84,45

61,01

12,64

E

1 411 157

87,5

57,43

58,83

U

563 710

91,14

53,07

23,5

R

80 320

93,24

48,11

3,35

O

11 724

83,82

43,11

0,49

P

1 362

96,57

38,12

0,06

N

17 606

48,58

0,73

T

9 570

129,16

0,4

Podíl svaloviny dosáhl v systému SEUROP úrovně 56,46 % při průměrné hmotnosti 88,24 kg. V roce 2011 bylo to prvních třech tříd zařazeno 94,97 % jedinců. V porovnání s 80. léty a počátky klasifikace pomocí SEUROP, kdy zastoupení v S, E, U bylo 50 %, je to velmi významný výsledek a ukazuje na zkvalitnění JUT prasat v ČR (Pulkrábek a Kvapilík, 2012).

33

Kvalitativní znaky Nejvýznamnější jsou světlost barvy masa, pH masa, šťavnatost, křehkost, mramorování, tloušťka svalových vláken, vaznost, chuť a vůně masa. Mezi činitele ovlivňující kvalitu masa patří věk, způsob výkrmu, složení krmné dávky, plemeno, pohlaví, věk, říje, pohyb, léky a ostatní látky, nemoci a zdravotní stav, způsob přepravy, předporážkové zacházení, omráčení, vykrvení atd. (Pulkrábek, 2005). 3.1.3.2 Faktory ovlivňující jatečnou hodnotu a kvalitu masa 3.1.3.2.1 Vnitřní faktory Dědičné založení Jatečná hodnota a kvalita masa je určená především genotypem. Pouze hodnota intramuskulárního tuku a podkožního tuku je dána krmným režimem (Affentranger a kol., 1996). U současných masných plemen prasat jsou vysoké rozdíly ve složení jatečného těla, což je výsledkem meziliniových a meziplemenných rozdílů. Základním předpokladem pro dosažení vysoké zmasilosti je kvalita výchozích plemen, protože na výsledku se podílí z poloviny matka a z poloviny otec (Stupka, Šprysl, Čítek, 2013). Vliv věku zvířat a hmotnosti Věk zvířat ovlivňuje významným způsobem růst a vývin zvířecího těla, podíly tkání, složení a vlastnosti masa (Rohánková, 2006). Maso mladých zvířat obsahuje více vody, je lépe stravitelné, ale je méně chutné a chudší na některé výživné látky. Maso starších zvířat je naproti tomu více prorostlejší vazivem, vybarvené a má méně vody. U prasat se uvádí, že nejjakostnější maso je u ročních zvířat (Červenka, 2000). Vhodnou dobou pro porážku jatečných prasat je jatečná zralost, což je období kdy zvíře dokončuje svalový růst, ale ještě nedochází k významnému přírůstku tuku. Chov po dosažení jatečné zralosti by byl neefektivní a neekonomický, protože krmivo je pak přetvářeno především na nežádoucí tuk (Rohánková, 2006). Výzkum Virgili a kol. (2003) porovnává kvalitu masa a tuku prasat ve věku 8 a 10 měsíců při porážce. Pokus prokazuje, že posunutí termínu porážky o 2 měsíce zlepšuje kvalitu a jakost svalové i tukové hmoty v kýtě. V pokusu dle Cisnera a kol., (1996) byly hodnoceny rozdíly ve složení JUT u 5 34

jatečných živých hmotností 100, 115, 130, 145 a 160 kg. Pokus začal při hmotnosti prasat 60 kg. Změny v kvalitě masa byly relativně malé. Dle tohoto výzkumu mohou být moderní genotypy prasat poráženy v živé hmotnosti do 160 kg bez výrazného vlivu na růst jatečných prasat, jakost a kvalitu masa. Vliv plemene Příslušnost prasat k určitému plemeni je výrazným faktorem kvality a kvantity výsledného produktu. Plemeno určuje zásadním způsobem užitkovost, ta se zvyšuje šlechtitelskými procesy nebo využíváním genetického potenciálu plemene. Prasata se rozdělují na typy dle užitkovosti na sádelná, sádelnomasná, masosádelná, masná. V současné době převládá typ masný, s výjimkou prasat chovaných pro speciální výrobky (Rohánková, 2006). Pro produkci kvalitního masa jsou nejlepší raná masná plemena, jejich maso je jemnější a šťavnatější než maso pozdních plemen s kombinovanou užitkovostí (Červenka, 2000). Negativním jevem při šlechtění na vysokou zmasilost jsou vady masa DFD a PSE. Nyní se pro odstranění tohoto nežádoucího projevu kvality masa využívá hybridizace původních plemen prasat. V ČR se využívají hlavně plemena prasat Duroc, Bílé otcovské, Pietrain, České bílé ušlechtilé, Česká landrase. Vliv zdravotního stavu Onemocnění ovlivňují záporným způsobem produkci, příjem a využití krmiva, přírůstky a kvalitu masa. Při různých zdravotních komplikacích zvířata méně přijímají krmivo, berou energii z těla, hubnou a poskytují méně hodnotné JUT (Rohánková, 2006). Maso nemocných zvířat je vždy méně kvalitní a i jeho trvanlivost je snížena. Tohle platí hlavně u zvířat s horečkou, kde může maso vzhledově připomínat vařené maso. Výrazné odchylky v chuti a vůni jsou při žloutence (změna barvy), při zánětech ledvin a dělohy (močovitý pach) nebo při poporodních infekcích (acetonový pach). Odchylky smyslových vlastností masa a tuku mohou být způsobeny léky. Chloroform, éter, kafr, fenoly, terpentinový olej, a některé antiparazitární prostředky mohou způsobovat silný pach v tkáních. Antibiotika a hormonální látky mohou nepříznivě ovlivnit maso, především však jejich rezidua jsou závažným zdravotním problémem. Mnoho států má při dovozu masa tvrdé požadavky a jsou vyžadovány certifikace státní

35

veterinární správy o tom, že tyto látky nebyly použity k léčení nebo k výkrmu (Červenka, 2000). 3.1.3.2.2 Vnější faktory Vliv stresu při porážce Stres před porážkou a během ní má vliv na kvalitu masa prasat. Již během transportu jsou zvířata vystavena neznámým vlivům prostředí, v letním období vysokým teplotám, neznámým zvířatům a koncentrace zvířat na dopravních prostředcích mnohdy převyšuje povolenou kapacitu. Délka přepravy má vliv na poranění zvířat. Prasničky jsou odolnější vůči stresu než vepříci. Během teplejších období bývají prasata transportovaná do 30 minut více agresivnější a je s nimi horší manipulace. Obecně transport v letním období zvyšuje riziko výskytu PSE masa až dvojnásobně. Po transportu na jatka následuje časový úsek, kdy jsou prasata před porážkou ustájena a hrozí zde poranění. Prasata by měla být podle zákonných předpisů do hodiny po transportu vyskladněna a do 12 hodin poražena. V letním období při vysokých teplotách musí být prasata vhodným způsobem ochlazována. Ochlazování nejen, že dává prasatům potřebné osvěžení, ale i snižuje agresivitu zvířat, tepovou frekvenci a krevní tlak (Václavková a Lustyková, 2012). V pokusu zaměřeném na stresové reakce byly hodnoceny 2 skupiny prasat přičemž jedna byla podrobena transportu 15 minut dlouhému, druhá skupina transportu trvajícímu 3 hodiny a následovala porážka. Bylo zjištěno, že prasata vystavena kratšímu transportu měla intenzivnější stresové reakce a horší kvalitu masa než skupina přepravovaná 3 hodiny. Prasata přepravovaná delší časový úsek měla čas přizpůsobit se přepravním podmínkám. Vliv doby trvání transportu na welfare a kvalitu masa je důležitější než vliv genotypu a pohlaví zvířat (Pérez a kol., 2002). Výživa Výživa ovlivňuje strukturou krmné dávky, technologií krmení a krmnou dávkou jatečnou hodnotu a kvalitu masa. Vyrovnaná a kvalitní výživa umožňuje správný růst a vývin těla zvířete, přitom je částečně možné ovlivnit tvorbu tělesných částí, ale jen tak co dovoluje genetická výbava jedince. Nedostatečná výživa snižuje produkční schopnost prasat a zhoršuje jatečnou hodnotu zvýšením podílu kostry a některých jiných částí těla. Při překračování potřeby živin dochází k vyššímu ukládání tuku. Restrikce 36

krmné dávky ovlivňuje pozitivně poměr maso:tuk, ovšem intenzita růstu je nižší (Stupka, Šprysl, Čítek, 2013)

3.2 Výkrm prasat Výkrm prasat je konečnou fází chovu prasat. Požadavky konzumentů i zpracovatelů se do výkrmu prasat promítají z hlediska nízkého podílu tuku a vysokého podílu svaloviny. Tohoto se snaží chovatelé docílit pomocí šlechtění a výživy. Dříve se prasata vykrmovala ve větším hmotnostním rozpětí než dnes. Prasata se krmila do 80 kg (šunkové prase), 100 kg (lehké výsekové prase), 120 kg (těžké výsekové prase), 150 kg (lehké sádelné prase), 200 kg (těžké sádelné prase). Dnešní požadavky ve výkrmu prasat a situace na trhu usnadnila výživu této kategorie prasat a vykrmují ve v rozmezí živé porážkové hmotnosti 105 – 110 kg. Optimalizace výkrmu prasat vychází z požadavků na jatečnou hodnotu a znalosti průběhu tvorby masa a tuku. Do kategorie vykrmovaných prasat patří zvířata od hmotnosti 25 – 35 kg až do porážky, což znamená věk 5 – 6 měsíců při hmotnosti 105 – 110 kg (Stupka, Šprysl, Čítek, 2013). Z hlediska zdravotního stavu prasat se jako nejvýhodnější jeví turnusový způsob chovu prasat ve výkrmu. Pokud se totiž provádí zástav jeden za druhým dochází k zamoření budovy různými choroboplodnými zárodky a zhoršuje se prostředí prasat. Při turnusovém systému jsou selata naskladněna při přibližně stejné hmotnosti a po dosažení jatečné hmotnosti dochází k úplnému vyskladnění stáje. Tímto způsobem je možné stáj důkladně vyčistit a desinfikovat. Nová selata pak přijdou do zdravějšího prostředí a selata nemají možnost se nakazit od starších prasat. Krmení je taktéž jednodušší, neboť jsou krmena prasata stejné hmotnostní třídy a mohou být tedy krmena stejnou krmnou směsí (Herzog a kol., 1957). V chovu prasat je důležité dodržovat zásady welfare. Pojmem welfare zvířat rozumíme vytvoření takových podmínek, které dávají optimální předpoklady pro zajištění jejich pohody. U prasat se jedná zejména o zajištění možnosti pohybu, umožnění vzájemného kontaktu zvířat, kvalitní ustájení, kvalitní výživa, optimalizace mikroklimatu, vysoká úroveň péče ošetřovatele. Výsledkem dosažení pohody zvířat je dobré zdraví zvířat, pohoda zvířat a odpovídající užitkovost (Koucký, 2004).

37

Tab.4: Cíl parametrů výkrmnosti prasat ve výkrmu (Stupka, Šprysl, Čítek, 2013)

Věk

Živá hmotnost

Spotřeba krmiva

Přírůstek

Konverze krmiva

(dny)

(kg)

(kg/den)

(g/den)

(kg/kg)

55 – 83

20 - 40

1,3

700

1,9

83 - 106

40 - 60

1,85

850

2,2

106 – 128 60 - 80

2,4

920

2,6

128 – 148 80 - 100

2,9

1000

2,9

148 – 169 100 - 120

3,3

950

3,5

průměr

2,3

870

2,6

3.2.1

20 - 120

Výkrm prasat s využitím netradičních komponentů do krmné dávky Vedlejší pekárenské produkty testovali Sirtori, Acciaioli, Pianaccioli (2007).

Tato studie byla provedena v období výkrmu, přičemž kontrolní skupina prasat byla krmena tradiční krmnou směsí a pokusná skupina směsí a zbytky chleba. Skupiny byly chovány venku. Pokusná skupina měla vyšší průměrný denní přírůstek než skupina kontrolní. Ovšem pokusný soubor měl vyšší tloušťku hřbetního tuku a vyšší vnitřní ukládání tuku než skupina kontrolní. Rahnema a Borton (2000) sledovali možnost nahrazení kukuřice v části krmné dávky bramborovými lupínky. Tento výzkum probíhal na prasatech v předvýkrmu a výkrmu. Ukázalo se, že bramborové lupínky neměly vliv na zvýšení průměrného denního přírůstku ani na příjem sušiny. Ovšem bylo pozorováno mírné zlepšení spotřeby krmiva na kg hmotnostního přírůstku. Ze závěru plyne, že nahrazení kukuřice bramborovými lupínky může být efektivní. Naranjo,

Bidner,

Southern

(2010)

testovali

využití

mléčné

čokolády

v předvýkrmu prasat. Zjistili, že prasata krmena přídavkem čokolády nedosahují vyšších průměrných denních přírůstků, ani příjem sušiny není vyšší, stejně tak ani poměr živin k 1 kg denního přírůstku nevykazuje lepší hodnoty. Mléčná čokoláda tedy nemá pozitivní vliv na zlepšení výkrmnosti odstavených selat. Autoři McNaught, Ball, Friendship (1997), zkoumali možnost využití odpadních čokoládových produktů jako alternativního krmiva pro prasata ve výkrmu. Tyto 38

čokoládové produkty obsahovaly 51 % mléčné čokolády, 3 % rostlinných olejů a 46 % mouky, kukuřičného škrobu, cukru. Nebyly zjištěny žádné statisticky významné rozdíly pro průměrný denní přírůstek, spotřebu a využití krmiva, konverzi živin na kg přírůstku. Taktéž nebyly zaznamenány významné rozdíly mezi prasničkami a vepříky. Některá alternativní krmiva mohou mít dokonce záporný vliv na růstovou schopnost prasat, na barvu tuku, chuť nebo pach masa. Krmení s přídavkem odpadu z čokoládových výrobku neovlivnilo průměrný denní přírůstek, příjem krmiva ani konverzi živin. Kvalita masa také nebyla čokoládovými produkty ovlivněna. Hale a McCormick (1981) testovali krmivo pro prasata v dokončovací fázi růstu s přídavkem slupek z burských oříšků. Skupina kontrolní bez burských oříšků měla průměrný denní přírůstek 870 g a konverzi krmiva 3,2 kg krmné směsi na 1 kg hmotnostního přírůstku. Pokusný soubor s 10 % slupek burských oříšků vykazoval průměrný denní přírůstek 840 g a konverze přijatého krmiva 3,42 kg krmiva na 1 kg hmotnostního přírůstku. Prasata ve skupině s doplňkem 20 % slupek z arašídů měla průměrný denní přírůstek 740 g a konverzi živin měla 4,2 kg na 1 kg hmotnostního přírůstku. Z pokusu tedy vyplývá, že slupky burských oříšků jsou nevhodným aditivem pro vykrmovaná prasata. Magistrelli a kol. (2012) zjišťovali možnost využití kakaových slupek jako aditiva do krmné dávky prasat. Kakaové slupky jsou vedlejší produkt při výrobě čokolády a obsahují velké množství lipidů, proteinů a NDF. Přídavek 10 % kakaových slupek do krmné dávky prasat nemá vliv na konečnou jatečnou hmotnost, taktéž nemění výšku hřbetního tuku ani konverzi živin, ale snižuje příjem sušiny. Oddoye a kol. (2010) uvádějí, že kakaové slupky mohou být velice zajímavým alternativním krmivem pro prasata ve výkrmu. Ve svém pokusu s přídavkem 25 % kakaových slupek v krmné dávce dokázali, že toto krmivo nemá žádné negativní účinky na prasata. V místech, kde se zpracovává kakao nebo je jiný zdroj tohoto odpadu, by bylo vhodné toto krmivo využít ve výživě prasat. Creswell a Brooks (1971) zkoušeli doplňovat prasatům krmnou dávku kokosovou moučkou. Prasata v kontrolní skupině bez kokosové moučky měla průměrný přírůstek 760 g. V souboru s 10 % kokosové moučky měla prasata hmotnostní přírůstek 740 g. Kokosová moučka v množství 20 % v krmné dávce ovlivnila přírůstky prasat na hodnotu 650 g. Doplněk kokosové moučky v množství 40 % z krmné dávky znamenal průměrný denní přírůstek 460 g. Taktéž i konverze krmiva se úměrně zhoršovala s vyšší 39

dávkou kokosové moučky. Prasata v kontrolní skupině měla konverzi krmiva 2,51 kg krmné směsi na 1 kg přírůstku. Prasata s 10 % kokosové moučky 2,68 kg krmiva na kg přírůstku. Dále 20 % kokosové moučky znamenalo konverzi živin 2,75 kg směsi na 1 kg hmotnostního přírůstku a nakonec 40 % moučky zapříčinilo konverzi 3,27 kg směsi na 1 kg přírůstku. Z pokusu tedy vyplývá, že s rostoucí přítomností kokosové moučky v krmivu, klesají růstové schopnosti prasat. Negativní projev doplňku kokosové moučky pravděpodobně způsobil nedostatek proteinu anebo lysinu v krmné dávce prasat.

40

4

MATERIÁL A METODA

4.1 Farma a ustájení zvířat Pokus diplomové práce probíhal na farmě určené k výkrmu prasat. Stáj je rozdělena na 3 části. V první části se nachází prostor pro naskladňování a vyskladňování zvířat a váha na zvířata. Druhou část tvoří 12 kotců. Dispozičně jsou kotce rozmístěny ve 2 řadách po 6 kotcích. Prasničky a vepříci jsou umístěni střídavě vždy po jednom kotci. Kapacita jednoho kotce je 33 kusů zvířat. V třetí části výkrmny se nachází přípravna krmiv. Hrazení kotců je řešeno železobetonovými profily. Jednotlivé kotce jsou částečně zaroštovány, přičemž u roštové části kotce se nachází krmný žlab. Středová ulička mezi kotci je určena k průjezdu krmného mechanismu. Odklizení kejdy je zajišťováno tlakovou myčkou. Rozměry kotců jsou 530 x 450 cm (23,85 m2) – rošt 135 x 450 cm (6,07 m2).

4.2 Zvířata Prasata byla naskladňována v průměrné hmotnosti 35 kg. V pokusu byla využita prasata hybridní kombinace (ČBU x ČL) x (D x Pn). Pokusná skupina byla tvořena 60 prasaty a kontrolní skupina také 60 prasaty. V pokusné skupině bylo 27 vepříků a 34 prasniček. Ve skupině kontrolní bylo 33 vepříků a 26 prasniček. Zvířata byla zařazena do experimentu při průměrné hmotnosti 65 kg.

4.3 Krmení Zvířata byla krmena 2x denně po celou dobu výkrmu. Krmná směs byla nejprve zvlhčována a poté dávkována pomocí pojízdného krmného zařízení. Voda byla k dispozici ad libitum napáječkami. Prasata byla krmena od začátku pokusu krmnou směsí CDP. Zvířata byla vyskladňována až při průměrné hmotnosti 130 kg. Aby bylo možné sledovat množství krmné směsi použité pro pokusné skupiny, byla směs umístěna do zvláštního sila. Kontrolní skupina prasat byla krmena stejně jako zbytek stáje. Krmná dávka pokusných skupin prasat byla tvořena z 90 % krmnou směsí CDP. Zbylých 10 % krmné dávky tvořily křupky. Křupky byly při každém krmení odměřovány do určené nádoby, aby se docílilo stejného množství živin jako u kontrolní skupiny.

41

4.3.1

Složení krmné směsi CDP

42

4.3.2

Složení krmné směsi CDP s přídavkem křupek

43

4.4 Sledované charakteristiky Na konci experimentu byla hodnocena živá hmotnost, hmotnost JUT po porážce, výška hřbetního tuku, hloubka svalu MLLT, průměrný denní přírůstek, konverze krmiva na kg přírůstku, spotřeba krmné směsi na KD, % libového masa a zařazení do systému SEUROP Hmotnost jatečně upraveného těla za tepla je hmotnost zjištěná v kg s přesností na jedno desetinné místo, v teplém stavu po ukončení porážky a veterinární prohlídky, nejpozději 45 minut po provedení vykrvovacího vpichu. Hmotnost jatečně upraveného těla za studena je hmotnost jatečně upraveného těla v kg s přesností na jedno desetinné místo po odpočtu 2 %. Tato hmotnost je považována za přejímací hmotnost. Hmotnost jatečného prasete při ukončení výkrmu je hmotnost zjištěná před porážkou s využitím přepočítávacího koeficientu z hmotnosti za studena po ukončení porážky. Pro potřeby této diplomové práce bylo nutné využít přepočítávací koeficient z hmotnosti JUT za studena na hmotnost při ukončení výkrmu. S vývojem hodnocení jatečných těl prasat se dřívě používaly přepočítávací koeficienty, které byly používány na starší definici JUT. Tehdejší definice JUT byla uvedena s plstí, bráničním pilířem a svalnatou částí bránice. Pro přepočet JUT za tepla se používal koeficient 1,23, pro hmotnost za studena bylo toto číslo 1,25. Y = 1,30 * X Y = hmotnost ve stáji X = hmotnost JUT za studena Hodnota koeficientu pro prasničky je 1,31. Pro vepříky 1,30 (Vítek a kol., 2010).

4.5 Zpracování výsledků Údaje z pokusu byly zpracovány programem Statistica s využitím programu Microsoft Excel. Hodnocení průkaznosti: P > 0,05 – statisticky neprůkazný rozdíl (NS) P < 0,05 – statisticky průkazný rozdíl 44

P < 0,01 – statisticky vysoce průkazný rozdíl P < 0,001 – statisticky velmi vysoce průkazný rozdíl Pro statistické hodnocení byly použity tyto zkratky: n – počet jedinců x - aritmetický průměr sx – směrodatná odchylka Xmin – minimální hodnota sledovaného znaku Xmax – maximální hodnota sledovaného znaku

45

5

VÝSLEDKY A DISKUZE

5.1 Hodnocení přírůstků u testovaného souboru prasat V experimentální a kontrolní skupině byl sledován průměrný denní přírůstek. Tento ukazatel byl vyhodnocen na základě vypočteného rozdílu mezi vážením na začátku pokusu a vypočtenou hmotností před porážkou. Hodnocení průměrných denních přírůstků je uvedené v tab.5. Tab.5: Základní statistické charakteristiky průměrných denních přírůstků od začátku testu do porážky (g/den) u celkového souboru prasat Ukazatel

n prasat

Průměr

sx

X min

X max

Průkaznost

NS

Soubor celkem Pokus

61

761

158

331

1124

Kontrola

59

751

165

340

1111

Celkem

120

-

-

-

-

-

NS

Vepříci Pokus

27

818

153

432

1124

Kontrola

33

762

175

340

1111

Celkem

60

-

-

-

-

-

NS

Prasničky Pokus

34

717

150

331

966

Kontrola

26

736

153

476

1055

Celkem

60

-

-

-

-

-

NS P ≥ 0,05 Průměrný denní přírůstek u pokusného souboru prasat byl 761 ± 158 g na KD. Ve skupině kontrolních prasat tvořil tento přírůstek hodnotu o 10 g nižší, 751 ± 165 g na KD. Dle statistického zhodnocení je výsledek neprůkazný (P ≥ 0,05). V této tabulce jsou také analyzována data z pokusné a kontrolní skupiny vepříků. Průměrný denní přírůstek pokusné skupiny vepříků činí 818 ± 153 g/KD. Kontrolní soubor vepříků měl přírůstek 762 ± 175 g/KD. Rozdíl mezi skupinami byl 56 g. Při statistickém zpracování těchto výsledků nebyl prokázán signifikantní rozdíl (P ≥ 0,05). V poslední části tabulky jsou sledována data u souboru prasniček. Průměrný denní přírůstek testované skupiny byl 717 ± 150 g/KD. Kontrolní skupina měla průměrný denní přírůstek 736 ± 153 g/KD. Rozdíl mezi skupinami byl 19 g ve prospěch 46

kontrolního souboru. Dle statistického zpracování těchto dat, nebyl prokázán statisticky významný rozdíl (P ≥ 0,05). McNaughton, Ball, Friendship (1997) ve svém pokusu zaměřeném na využití čokoládových produktů udávají, že přídavek 10 %, 20 %, 30 % čokoládových produktů do krmné dávky prasat ve výkrmu, nemá vliv na průměrné denní přírůstky ani na využití krmiva. Průměrné denní přírůstky v kontrolní skupině prasat byly 930 g/den, ve skupině s 10 % přídavkem čokolády 890 g/den, v souboru s 20 % čokolády 970 g/den a ve skupině prasat s 30% přídavkem čokoládových produktů 950 g/den. Alternativní krmiva mohou mít negativní vliv na charakteristiky výkrmnosti. Prasničky měly menší hodnoty průměrného denního přírůstku (890 g/den) oproti vepříkům (980 g/den). Grela (2000) uvádí, že jeho kontrolní skupina prasat měla hmotnostní přírůstek 755 g/den, pokusná skupina č. 1 s bylinným přídavkem 20 g měla průměrný hmotnostní přírůstek 769 g/den a pokusná skupina č. 2 s bylinným přídavkem 40 g měla průměrný hmotnostní přírůstek 783 g/den. Hale a McCormick (1981) hodnotili vliv přídavku slupek burských oříšků do krmné dávky prasat ve výkrmu. Kontrolní skupina prasat vykazovala nejvyšší průměrný denní přírůstek 870 g, skupina s 10 % slupek arašídů přírůstek 840 g a skupina s nejvyšším podílem slupek burských oříšků měla přírůstek nejnižší 740 g. Ani Lindemann, Kornegay a Moore (1986) neprokázali při zkrmování slupek burských oříšků prasatům, vyšší průměrný denní přírůstek. V kontrolní skupině uvádějí průměrný denní přírůstek 604 g, v souboru s přídavkem 7,5 % slupek burských oříšků 478 g, s 15 % slupek 518 g a s doplňkem 30 % slupek burských oříšků přírůstek 527 g. Creswell a Brooks (1971) zjistili při zkrmování kokosové moučky následující. Prasata v kontrolní skupině měla průměrný denní přírůstek 760 g, s 10 % moučky 740 g, s 20 % kokosové moučky 650 g a množství 40 % kokosové moučky znamenalo výsledek 460 g hmotnostního přírůstku. Dle nich doplněk kokosové moučky do krmné dávky prasat působí negativně na růstové schopnosti.

47

Graf 1: Průměrné denní přírůstky od začátku testu do porážky (g/den)

5.2 Hodnocení hmotnosti při porážce u testovaného souboru prasat Průměrná hmotnost zvířat před porážkou byla vypočtena z hmotnosti JUT využitím přepočítávacího koeficientu. Pro vepříky byla využita hodnota koeficientu 1,30, pro prasničky 1,31. Analyzovaná data v tab. 6 sledují základní statistická data živé hmotnosti před porážkou. Tab.6: Základní statistické charakteristiky hmotnosti při porážce (kg) u celkového souboru prasat Ukazatel

n prasat

Průměr

Sx

X min

X max

Průkaznost

NS

Soubor celkem Pokus

61

129,89

13,04

96,29

156,52

Kontrola

59

131,32

15,48

99,71

160,16

Celkem

120

-

-

-

-

-

NS

Vepříci Pokus

27

129,93

13,27

96,33

156,52

Kontrola

33

136,44

15,26

99,71

160,16

Celkem

60

-

-

-

-

-

NS

Prasničky Pokus

34

129,86

13,06

96,29

151,57

Kontrola

26

124,81

13,38

102,18

152,48

Celkem

60

-

-

-

-

NS P ≥ 0,05 48

-

Průměrná živá hmotnost prasat v testovaném souboru byla 129,89 ± 13,04 kg. Průměrná živá hmotnost kontrolní skupiny byla 131,32 ± 15,48 kg. Rozdíl v živé hmotnosti pokusné a kontrolní skupiny byl 1,43 kg. Mezi údaji pokusné a kontrolní skupiny nebyl prokázán statisticky významný rozdíl (P ≥ 0,05). Druhá část tab. 6 sleduje hodnoty u souboru vepříků. Průměrná živá hmotnost v pokusné skupině vepříků byla 129,93 ± 13,27 kg. Naproti tomu průměrná živá hmotnost vepříků v kontrolní skupině byla 136,44 ± 15,26 kg. Rozdíl v živé hmotnosti pokusné a kontrolní skupiny byl 6,51 kg, přičemž vyšší průměrnou živou hmotnost měli vepříci v kontrolní skupině. Výsledky nejsou statisticky signifikantní (P ≥ 0,05). Poslední část tabulky analyzuje data ve skupině prasniček. Průměrná živá hmotnost prasniček v testu vykazovala hodnotu 129,86 ± 13,06 kg. Průměrná živá hmotnost prasniček v kontrolní skupině udávala 124,81 ± 13,38 kg. Rozdíl mezi oběma skupinami činil 5,05 kg. Dosažená data byla statisticky vyhodnocena jako nevýznamná (P ≥ 0,05). McNaught, Ball, Friendship (1997) testovali využití čokoládových produktů jako aditivum do krmné dávky vykrmovaných prasat. Dle tohoto výzkumu nemá přídavek čokolády do krmiva vliv na konečnou živou hmotnost prasat. V kontrolním soubor měla prasata finální hmotnost 103,2 kg, ve skupině s 10 % přídavkem čokolády 101,9 kg, s 20 % čokolády 105,9 kg a s 30 % čokoládových produktů 105,0 kg. Skupina prasniček měla nižší průměrnou porážkovou hmotnost (103,9 kg) než vepříci (104,1 kg), rozdíl ovšem nebyl výrazný.

49

5.3 Hodnocení hmotnosti JUT za studena u testovaného souboru prasat Tab. 7 uvádí základní statistické údaje hmotnosti JUT za studena. Údaje o hmotnosti JUT byly vyhodnoceny z klasifikačního protokolu jatečného provozu. Tab.7: Základní statistické charakteristiky hmotnosti JUT za studena (kg) u celkového souboru prasat Ukazatel

n prasat

Průměr

sx

X min

X max

Průkaznost

NS

Soubor celkem Pokus

61

99,49

10,00

73,50

120,40

Kontrola

59

100,69

12,02

76,70

116,40

Celkem

120

-

-

-

-

-

NS

Vepříci Pokus

27

99,94

10,21

74,10

120,40

Kontrola

33

104,96

11,74

76,70

128,30

Celkem

60

-

-

-

-

-

NS

Prasničky Pokus

34

99,13

9,97

73,50

115,70

Kontrola

26

95,28

10,22

78,00

116,40

Celkem

60

-

-

-

-

-

NS P ≥ 0,05 V pokusné skupině byla dosažena průměrná hmotnost JUT 99,49 ± 10 kg. Kontrolní skupina měla průměrnou hmotnost JUT 100,69 ± 12,02. Rozdíl v průměrné hmotnosti mezi skupinou pokusnou a kontrolní byl 1,2 kg. Vyšší průměrná hmotnost JUT byla u skupiny kontrolní. Mezi pokusnou a kontrolní skupinou byl výsledek statisticky nevýznamný (P ≥ 0,05). Vepříci v pokusném souboru měli průměrnou hmotnost JUT 99,94 ± 10,21 kg. V kontrolní skupině měli vepříci 104,96 ± 11,74 kg. Vyšší průměrnou hmotnost JUT vykazovala skupina kontrolní s rozdílem proti skupině pokusné 5,02 kg. Výsledná data jsou statisticky nesignifikantní (P ≥ 0,05). Pokusná skupina prasniček průměrně vážila v JUT 99,13 ± 9,97 kg. Prasničky v kontrolní skupině udávaly hodnotu 95,28 ± 10,22 kg. Vyšší průměrnou hmotnost

50

v JUT měly prasničky v kontrolní skupině s rozdílem 5,02 kg. Rozdíl mezi skupiny byl statisticky nevýznamný (P ≥ 0,05). McNaught, Ball, Friendship (1997) uvádějí hmotnost JUT v kontrolní skupině 84,6 kg, ve skupině s 10 % čokoládových produktů, 85,0 kg, s 20 % čokolády 84,4 kg a ve skupině s 30 % čokolády 83,4 kg. Vepříci vykazovali nižší průměrnou hmotnost JUT (84,2 kg) než prasničky (84,5 kg). Rossi a kol. (2013) udávají, že krmné aditivum nemá vliv na konečnou hmotnost jatečně upraveného těla. Fernández-Duenas a kol. (2008) testovali rozdíly v hmotnosti JUT ve skupině prasniček a vepříků. Vepříci dosáhli hmotnosti JUT 91,33 kg, zatímco prasničky dokonce 93,63 kg. Magistrelli a kol. (2012) uvádějí hmotnost jatečně upraveného těla v kontrolní skupině 131 kg ± 14,8 kg. V pokusné skupině s 10% doplňkem kakaových slupek do krmné dávky byla hmotnost JUT 129 kg ± 11,9 kg. Morales a kol. (2011) hodnotili taktéž hmotnost JUT vepříků a prasniček. Vepříci vykazovali hodnotu 94,1 kg a prasničky 93,0 kg hmotnosti JUT.

51

5.4 Hodnocení výšky hřbetního tuku u testovaného souboru prasat Důležitým ukazatelem jatečné hodnoty je výška hřbetního tuku. Tab.8 obsahuje základní charakteristiky průměrné výšky hřbetního tuku ve sledovaných souborech prasat. Tab.8: Základní statistické charakteristiky výšky hřbetního tuku (mm) u celkového souboru prasat Ukazatel

n prasat

Průměr

sx

X min

X max

Průkaznost

NS

Soubor celkem Pokus

61

15,97

3,66

7,90

23,80

Kontrola

59

16,90

5,06

8,30

21,80

Celkem

120

-

-

-

-

-

NS

Vepříci Pokus

27

17,64

3,40

9,90

24,10

Kontrola

33

19,09

5,39

8,30

31,10

Celkem

60

-

-

-

-

-

NS

Prasničky Pokus

34

14,64

3,33

7,90

23,80

Kontrola

26

14,13

2,78

9,70

21,80

Celkem

60

-

-

-

-

-

NS P ≥ 0,05 Pokusná skupina prasat měla hřbetní tuk vysoký 15,97 ± 3,66 mm oproti kontrolní skupině, která dosáhla výšky 16,9 ± 5,09 mm. Rozdíl činí 0,93 mm, z čehož vyplývá, že pokusná skupina měla menší vrstvu hřbetního tuku. Pokusný soubor vepříků měl hodnotu výšku hřbetního tuku 17,64 ± 3,40 mm. Kontrolní skupina 19,09 ± 5,39 mm. Diference mezi pokusnou a kontrolní skupinou byla 1,45 mm. Rozdíl u vepříků mezi pokusnou a kontrolní skupinou činil 1,45 mm. Pokusná skupina prasniček vykazovala hodnotu výšky hřbetního tuku 14,64 mm ± 3,33 mm. Kontrolní soubor prasniček měl výšku hřbetního tuku 14,13 mm ± 2,78 mm. Mezi oběma skupinami byl rozdíl ve výšce hřbetního tuku 0,51 mm, přičemž nižší výšku hřbetního tuku měla skupina kontrolní. Mezi celkovým souborem, vepříky a prasničkami v rámci pokusného a kontrolního souboru nebyl zjištěn průkazný rozdíl (P ≥ 0,05). 52

McNaught, Ball, Friendship (1997) hodnotili vliv přídavku čokoládových produktů, do krmné dávky prasat ve výkrmu. Kontrolní skupina prasat měla výšku hřbetního tuku 19,2 mm, pokusná skupina s 10% přídavkem čokolády 17,3 mm, soubor prasat s 20% přídavkem čokolády 18,9 mm a prasata krmená s 30% přídavkem čokoládových produktů měla 18,6 mm vysoký hřbetní tuk. Prasničky měly výšku hřbetního tuku 16,8 mm, vepříci vykazovali vyšší hodnotu 20,2 mm. Grela (2000) uvádí ve svém sledování, že jeho kontrolní skupina prasat měla výšku hřbetního tuku 24,6 mm. Skupina prasat krmená přídavkem bylin 20 g/den, měla výšku hřbetního tuku 24,5 mm, prasata krmená bylinami v množství 40 g/den měla výšku hřbetního tuku 25,0 mm. Magistrelli a kol., (2012) testovali krmnou směs obohacenou o kakaové slupky. Ve výzkumu, kde přidávali prasatům 10 % kakaových slupek do krmné dávky, měla zvířata výšku hřbetního tuku 22,3 mm u kontrolní skupiny a 20,8 v souboru pokusném. Fernández-Duenas a kol., (2008) udávají výšku hřbetního tuku u vepříků 18,91 mm a u prasniček 16,32 mm. Morales a kol., (2011) analyzovali výšku hřbetního tuku ve skupině vepříků na hodnotě 26,4 mm a v souboru prasniček 24,3 mm.

53

5.5 Hodnocení hloubky svalu MLLT u testovaného souboru prasat Úkolem pokusu bylo i vyhodnocení průměrné hloubky svalu MLLT u sledovaných prasat. Výsledné hodnoty jsou uvedené v tab.9. Tab.9: Základní statistické charakteristiky hloubky svalu MLLT (mm) u celkového souboru prasat Ukazatel

n prasat

Průměr

sx

X min

X max

Průkaznost

NS

Soubor celkem Pokus

61

74,14

10,07

54,30

84,30

Kontrola

59

74,82

9,41

42,20

88,70

Celkem

120

-

-

-

-

-

NS

Vepříci Pokus

27

73,73

11,81

54,70

88,20

Kontrola

33

76,31

9,22

58,30

92,40

Celkem

60

-

-

-

-

-

NS

Prasničky Pokus

34

74,46

8,61

54,30

84,30

Kontrola

26

72,93

9,47

42,20

88,70

Celkem

60

-

-

-

-

-

NS P ≥ 0,05 Pokusná skupina prasat měla hloubku svalu 74,14 ± 10,07 mm. Kontrolní skupina vykazovala hloubku svalu 74,82 ± 9,41 mm. Rozdíl mezi pokusným a kontrolním souborem prasat byl 0,68 mm, přičemž větší hloubku svalu měla skupina kontrolní. U celkového souboru prasat a hloubky svalu nebyl prokázán statisticky významný rozdíl (P ≥ 0,05). Pokusný soubor vepříků měl hloubku svalu MLLT 73,73 ± 11,81 mm. Kontrolní skupina vepříků měla 76,31 ± 9,22 mm. Rozpětí mezi pokusným a kontrolním souborem vepříků bylo 2,58 mm ve prospěch skupiny kontrolní. Ve skupině vepříků nebyl prokázán statisticky významný rozdíl v hloubce svalu MLLT (P ≥ 0,05). V pokusné skupině prasniček byla zjištěna hloubka svalu 74,46 ± 8,61 mm oproti kontrolnímu souboru prasniček 72,93 ± 9,47 mm. Rozdíl v hloubce svalu mezi kontrolní a pokusnou skupinou byl 1,53 mm, větší hloubku svalu MLLT měla skupina pokusná, avšak statisticky nesignifikantní (P ≥ 0,05). 54

Fernández-Duenas a kol., (2008) udávají hloubku svalu 56,43 mm ve skupině vepříků proti 59,40 mm ve skupině prasniček.

5.6 Hodnocení % libového masa u testovaného souboru prasat Cílem pokusu bylo i vyhodnocení % libového masa v experimentálním souboru prasat. Tab. 10 analyzuje statistická data % libového masa u sledovaných prasat. Tab.10: Základní statistické charakteristiky % libového masa u celkového souboru prasat Ukazatel

n prasat

Průměr

sx

X min

X max

Průkaznost

NS

Soubor celkem Pokus

61

56,35

2,52

50,10

60,70

Kontrola

59

55,71

3,51

45,70

60,60

Celkem

120

-

-

-

-

-

NS

Vepříci Pokus

27

55,18

2,36

50,10

60,70

Kontrola

33

54,22

3,76

45,70

61,60

Celkem

60

-

-

-

-

-

NS

Prasničky Pokus

34

57,29

2,26

51,10

61,80

Kontrola

26

57,61

1,96

52,1

60,60

Celkem

60

-

-

-

-

-

NS P ≥ 0,05 Pokusné skupiny prasat měly % libového masa v průměrné hodnotě 56,35 ± 2,52. V kontrolní skupině prasat bylo zjištěno 55,71 ± 3,51 %. Rozdíl mezi pokusnou a kontrolní skupinou prasat činil 0,64 %, přičemž lepší výsledek vykazoval pokusný soubor, nicméně statisticky neprůkazný (P ≥ 0,05). Pokusná skupina vepříků vykazovala 55,18 ± 2,36 %. Kontrolní skupina vepříků udává % libového masa 54,22 ± 3,76. Rozdíl v % libového masa mezi skupinami byl 0,96 %, ve prospěch pokusu. Zjištěné údaje jsou statisticky nesignifikantní (P ≥ 0,05). Součástí tab.10 jsou údaje o procentech libového masa prasniček. Pokusný soubor prasniček měl % libového masa na úrovni 57,29 ± 2,26. Kontrolní skupina prasniček vykazovala % libového masa 57,61 ± 1,96. Rozdíl v % libového masa mezi kontrolní a pokusnou skupinou prasniček byl 0,32 %. Vyšší % zmasilost vykazovala 55

skupina kontrolní. Při statistickém zhodnocení obou skupin nebyl rozdíl statisticky významný (P ≥ 0,05). McNaught, Ball, Friendship (1997) hodnotili vliv přidáváni čokoládových produktů do krmiva vykrmovaných prasat. Kontrolní skupina prasat měla % libového masa na úrovni 59,7 %, skupina s přídavkem 10 % čokoládových produktů 60,8 %, další skupina s 20 % čokoládového přídavku 59,8 %, a soubor s 30 % čokolády v krmné dávce měl zmasilost 60,1 %. Prasničky měly lepší hodnotu zmasilosti (61,1 %) než vepříci (59,1 %). Fernández-Duenas a kol., (2008) v testovaném souboru vepříků analyzovali hodnotu zmasilosti 52,28 % a ve skupině prasniček 53,61 %. Morales a kol., (2011) porovnávali zmasilost v % u skupiny vepříků a prasniček. Vepříci měli hodnotu 50,9 % a prasničky 53,3 % zmasilosti.

Graf 2: Hodnocení % libového masa

56

Tab.11: Zařazení JUT v systému SEUROP u hodnocených souborů prasat Soubor celkem Ukazatel

n prasat (ks)

%S

%E

%U

%R

%T

Pokus

61

9,84

65,57

22,95

-

1,64

Kontrola

59

5,08

59,32

25,42

5,08

5,08

Celkem

120

7,50

62,50

24,17

2,50

3,33

Vepříci Pokus

27

3,70

55,56

37,04

-

Kontrola

33

6,06

36,36

39,39

9,09

Celkem

60

5,00

45,00

38,33

5,00

Prasničky Pokus

34

14,71

73,53

11,76

-

Kontrola

26

3,85

88,46

7,69

-

Celkem

60

10,00

80,00

10,00

-

-

Z tab.11 je zřejmé, že pokusná skupina z celkového souboru prasat, vykazovala lepší procentuální zatřídění v jednotlivých třídách SEUROP než skupina kontrolní. Toto platilo taktéž u souboru vepříků, kde měla pokusná skupina lepší průměrné zatřídění než kontrolní skupina. U prasniček nebyl velký rozdíl v procentuálním zatřídění, ovšem kontrolní skupina měla o 0,32 % vyšší zmasilost než pokusná skupina. Tab.12: Hodnocení spotřeby krmné směsi na 1 kg hmotnostního přírůstku Skupina

Pokus

Kontrola

Pohlaví

Vepříci

prasničky

vepříci

prasničky

CDP kg/ks/den

2,79

2,79

2,72

2,72

CDP/kg hm.přírůstku

3,41

3,89

3,57

3,69

Tab. 12 uvádí průměrnou spotřebu krmné směsi a konverzi živin na 1 kg hmotnostního přírůstku. Průměrná spotřeba krmné směsi na 1 den byla ve skupině pokusné 2,79 kg pro prasničky i vepříky. Spotřebu krmné směsi nebylo možné zjistit odděleně pro vepříky a prasničky z důvodu neodděleného výkrmu. Kontrolní skupina prasat byla žravější, spotřeba krmné směsi činila 2,72 kg pro prasničky i vepříky. Konverze živin se již liší mezi prasničkami a vepříky. Vepříci v pokusné skupině měli konverzi živin 3,41 57

kg krmné směsi na 1 kg přírůstku oproti prasničkám, které měly konverzi živin vyšší 3,89 kg. To samé platilo i ve skupině kontrolní, kde vepříci vykazovali spotřebu 3,57 kg krmné směsi na 1 kg přírůstku a prasničky 3,69 kg.

Grela (2000) uvádí ve svém výzkumu, že jeho kontrolní skupina krmená klasickou suchou směsí měla spotřebu krmiva 3,45 kg na 1 kg hmotnostního přírůstku. Pokusná skupina č. 1 s přídavkem 20 g/ks/den bylinného aditiva měla spotřebu krmiva na kg hmotnostního přírůstku 3,42 kg. Pokusná skupina č. 2 s 40 g/ks/den bylinného přídavku měla spotřebu krmiva na 1 kg hmotnostního přírůstku 3,38 kg krmné směsi. McNaught, Ball, Friendship (1997) sledovali různé charakteristiky při výkrmu prasat s přídavkem čokoládových produktů do krmné směsi. Dle jejich pozorování byla průměrná spotřeba krmné směsi na jeden krmný den 2,73 kg u skupiny kontrolní, 2,70 kg krmné směsi v souboru s 10 % čokoládových produktů, 2,93 kg ve skupině s 20 % čokolády a 2,79 kg u prasat s 30 % čokoládového přídavku. Prasničky byly méně žravé a měly průměrnou spotřebu krmné směsi na jeden den 2,62 kg zatímco vepříci vykazovali spotřebu 2,93 kg krmné směsi. Konverze krmiva na 1 kg hmotnostního přírůstku v tomto pokusu byla u kontrolního souboru 2,9 kg krmné směsi na 1 kg hmotnostního přírůstku, ve skupině s 10% doplňkem čokoládových produktů 3,03 kg krmné směsi na 1 kg hmotnostního přírůstku, skupina s 20 % čokolády vykazovala spotřebu taktéž 3,02 kg krmné směsi na 1 kg hmotnostního přírůstku a prasata s 30 % čokoládových produktů měla spotřebu 2,94 kg krmné směsi na 1 kg hmotnostního přírůstku. U prasniček byla zaznamenána o něco lepší konverze krmiva na 1 kg přírůstku (2,94 kg/kg) oproti vepříkům (3,03 kg/kg). Hale a McCormick (1981) uvádějí ve svém pozorování konverzi živin v kontrolním souboru prasat 3,20 kg krmné směsi. Ve skupině pokusné s aditivem 3,42 kg slupek burských oříšků 3,42 kg krmiva na 1 kg hmotnostního přírůstku. Nakonec ve skupině s nejvyšším doplňkem slupek arašídů byla konverze živin nejhorší a to 4,2 kg krmné směsi na 1 kg hmotnostního přírůstku. Také Creswell a Brooks (1971) testovali nezvyklá krmiva v krmné dávce prasat. Kokosová moučka měla vliv na konverzi živin u prasat ve výkrmu. Kontrolní skupina bez přídavku kokosové moučky měla konverzi živin 2,51 kg krmné směsi na 1 kg přírůstku, zatímco s doplňkem 10 % kokosové moučky se konverze zhoršila na hodnotu 2,68 kg. Dále množství 20 % kokosové moučky již znamenalo konverzi 2,75 kg krmné 58

směsi na kg přírůstku a dokonce prasata s 40 % moučky v krmivu měla konverzi živin 3,27 kg na kg přírůstku. Tab. 13: Zařazení prasat do tříd SEUROP vykrmovaných do živé hmotnosti 130 kg Výkrm prasat do živé hmotnosti 128,67 kg n prasat Třída

hloubka svalu MLLT

výška hřbetního tuku (mm)

ks

%

(mm)

S

4

13,33

68,58

9,50

E

20

66,67

76,48

14,96

U

5

16,67

77,62

21,12

R

0

-

-

-

O

0

-

-

-

P

0

-

-

-

T

1

3,33

76,60

22,90

N

0

-

-

-

∑

30

100,00

75,62

15,52

Tab. 14: Zařazení prasat do tříd SEUROP vykrmovaných do 115 kg Výkrm prasat do živé hmotnosti 116,95 kg Třída

n prasat

hloubka svalu MLLT

výška hřbetního tuku (mm)

ks

%

(mm)

S

6

20,00

75,05

11,73

E

19

63,33

70,96

15,60

U

3

10,00

66,17

20,13

R

1

3,33

62,20

24,80

O

0

-

-

-

P

0

-

-

-

T

0

-

-

-

N

1

3,33

49,10

10,10

∑

30

100,00

70,28

15,40

59

Tab. 13 a tab. 14 ukazuje rozdíl mezi prasaty vykrmovanými do porážkové hmotnosti 128,67 kg a prasaty krmenými do 116,95 kg. Prasata byla zařazena do stejné třídy E. Ovšem síla masa byla větší u prasat těžších 75,62 proti 70,28 u lehčích prasat, rozdíl činil 5,34 mm. Síla tuku u obou jatečných skupin prasat byla velice podobná, ale těžší prasata měla vyšší sílu tuku 15,52 mm oproti lehčím prasatům s 15,4 mm, rozdíl byl 0,12 mm. Zmasilost prasat těžkých byla 56,69 % proti prasatům lehčím, která měla 57,89 % zmasilost. Rozdíl ve zmasilosti byl 1,2 %. Magistrelli a kol. (2012) uvádějí v kontrolním souboru prasat o živé hmotnosti 162 kg ± 13,7 kg, výšku hřbetního tuku 22,3 mm ± 5,74 mm. V pokusném souboru prasat s přídavkem 10 % kakaových lusků byla živá hmotnost 159 kg ± 11,8 kg a výška hřbetního tuku 20,8 mm ± 1,50 mm.

60

6

ZÁVĚR V pokusu byly hodnoceny charakteristiky výkrmnosti a jatečné hodnoty.

Pokusná skupina byla krmena s přídavkem křupek do krmné dávky. Kontrolní skupina prasat byla krmena jen krmnou směsí CDP.

Do pokusného souboru prasat bylo

zařazeno 27 vepříků a 34 prasniček. V kontrolním souboru bylo 33 vepříků a 26 prasniček. Celkem bylo 61 prasat v pokusné skupině a 59 prasat v kontrolní. Byly vyhodnoceny průměrné denní přírůstky celého souboru prasat a také podle pohlaví. V pokusné skupině byl průměrný denní přírůstek 761 g/den. V kontrolním souboru to bylo 751 g/den. V pokusné skupině vepříků byl průměrný denní přírůstek 818 g/den, v kontrolní skupině 762 g/den. U pokusného souboru prasniček byl vyhodnocen průměrný denní přírůstek 717 g/den a v kontrolní skupině 736 g/den. Analyzovaná data v ukazateli průměrného denního přírůstku nebyla statisticky signifikantní. Hodnocení živé hmotnosti při porážce bylo provedeno v celkovém souboru prasat a mezi pohlavími. V pokusné skupině celkového souboru byla průměrná živá hmotnost při porážce 129,89 kg (99,49 kg JUT), v kontrolní skupině 131,32 kg (100,69 kg). U pokusné skupiny vepříků byla vyhodnocena průměrná živá hmotnost při porážce 129,93 kg (99,94 kg JUT) a v kontrolní skupině 136,44 kg (104,96 kg). V pokusné skupině prasniček 129,86 kg (99,13 kg JUT) a v kontrolní 124,81 kg (95,28 kg). Rozdíl v průměrné hmotnosti před porážkou (JUT) nebyl statisticky významný. Průměrná výška hřbetního tuku v pokusné skupině celkového souboru prasat byla 15,97 mm, v kontrolní skupině 16,9 mm. V pokusné skupině vepříků byla průměrná výška hřbetního tuku 17,64 mm, v kontrolní části 19,09 mm. Pokusná skupina prasniček vykazovala výšku hřbetního tuku 14,64 mm a kontrolní skupina 14,13 mm. Tento rozdíl byl statisticky nesignifikantní. V analýze hloubky svalu MLLT byla hodnota v pokusné skupině celkového souboru prasat 74,14 mm, v kontrolní skupině 74,82 mm. Pokusná skupina vepříků měla hodnotu hloubky svalu MLLT 73,73 mm a kontrolní skupina 76,31 mm. Pokusná skupina prasniček měla hloubku svalu MLLT 74,46 mm, kontrolní skupina 72,93 mm. Rozdíl mezi zjištěnými údaji o hloubce svalu MLLT byl statisticky nevýznamný. Údaj o % libového masa pokusné skupiny celkového souboru prasat byl 56,35 %, kontrolní skupina měla hodnotu 55,71 %. Pokusná skupina vepříků vykazovala hodnotu libového masa 55,18 % a kontrolní skupina 54,22 %. Prasničky v pokusné 61

skupině měly 57,29 % libového masa. Kontrolní skupina prasniček měla hodnotu 57,61 % libového masa. Rozdíl mezi skupinami byl statisticky neprůkazný. Konverze živin v pokusném souboru prasat byla u vepříků 3,41 kg krmné směsi na 1 kg denního přírůstku. V kontrolní skupině byla tato hodnota 3,57 kg/kg přírůstku. V pokusné skupině prasniček byla konverze 3,57 kg krmné směsi na 1 kg denního přírůstku a v kontrolní skupině 3,69 kg/kg přírůstku. Závěrem lze konstatovat, že při celkovém hodnocení experimentu bylo zjištěno pozitivní ovlivnění průměrného denního přírůstku, výšky hřbetního tuku, % libového masa a konverze živin. Na základě těchto výsledků je možné doporučit zařazení křupek do výkrmu prasat.

62

7

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

Affentranger, P., Gerwig, C., Seewer, G.J.F., Schwörer, D., Künzi, N., 1996: Growth and carcass characteristics as well as meat and fat quality of three types of pigs under different feeding regimens. Livestock Production Science, 45 (2): 187 – 196. Buchta, S., Čechová, M., Hořínek, M., 2005: Chov prasat. MZLU Brno, 99s. Campbell, R.G., 2007: Chromium and its Role in Pig Production. Databáze online [cit. 2014-2-24]. Dostupné na: www.engormix.com Canibe, N., Jensen, B.B., 2003: Fermented and nonfermented liquid feed to growing pigs: Effect on aspects of gastrointestinal ecology and growth performance. Journal of Animal Science, 85, (11): 2959 – 2971. Cisneros, F., Ellis, M., McKeith, F.K., McCaw, J., Fernando, R.L., 1996: Influence of slaughter weight on growth and carcass characteristics, commercial cutting and curing yields, and meat quality of barrows and gilts from two genotypes. Journal of Animal Science, 74 (5): 925 – 933. Creswell, D.C., Brooks, C.C., 1971: Effect of Coconut Meal on Coturnix Quail and of Coconut Meal and Coconut Oil on Performance, Carcass Measurements and Fat Composition in Swine. Journal of Animal Science, 33 (2): 370 – 375. Čechová, M., Mikule, V., Tvrdoň, Z. 2003: Chov prasat. MZLU v Brně, 124 s. Červenka, J., 2000: Jakost a zpeněžování zemědělských komodit. Provozně ekonomiká fakulta ČZU v Praze, 243 s. ČSÚ – Český statistický úřad 12/2013: Stavy prasat podle hmotnostních kategorií a účelu chovu. Databáze online [cit. 2013-12-20]. Dostupné na: http://www.czso.cz/ Fernández-Duenas, D.M., Myers, A.J., Scramli, S.M., Parks, C.W., Carr, S.N., Killefer, J., McKeith, F.K., 2008:Carcass, meat quality, and sensory characteristics of heavy body weight pigs fed ractopamine hydrochloride (Paylean). Journal of Animal Science, 86 (12): 3544 – 3550.

63

Grela, E.R., 2000: Influence of herb supplements in pig feeding on carcass traits and some organoleptic and chemical parameters of meat. Roczniki Naukowe Zootechniki, 6: 167 – 171. Hájek, J., 1992: Prasata v drobném chovu a na farmách. Vydalo nakladatelství APROS, Husinecká 7, Praha 3, 256s. Hale, O.M., McCormick, W.C., 1981: Value of Peanut Skins (Testa) as a Feed Ingredient for Growing-Finishing Swine. Journal of Animal Science, 53 (4): 1006 – 1010. Herzog, O., Kotora, M., Beran, O., Pěnkava, J., Kopecký, J., Kučera, F., Michal, V., Laurinčík, J., Podhradský, J., 1957: Základy živočišné výroby, 4. Vydání, Praha: Státní zemědělské nakladatelství v Praze, 265 s. Hespeler, B., 2007: Černá zvěř: způsob života, omezování škod, posuzování, způsoby lovu, využití zvěřiny, 1. vydání, Praha: Grada, 127 s. Hessel, E.F., Wülbers-Mindermann, M., Berg, C., Van der Weghe, H.F.A., Algers, B., 2006: Influence of increased feeding frequency on behavior and integument lesions in growing-finishing restricted-fed pigs. Journal of Animal Science, 84 (6): 1526 – 1534. Koucký, M., 2013: Nová organizace výkrmu prasat oddělených podle pohlaví. Databáze online [cit. 2014-1-20]. Dostupné na: http://www.agroserver.cz/ Koucký, M., 2004: Zásady welfare a nové standardy v chovech prasat a drůbeže. Databáze online [cit. 2014-3-2]. Dostupné na: http://www.agroporadenstvi.cz/ Kvapilík, J., 2012: Produkční a ekonomická hlediska výroby masa v ČR a EU. Šlechtění na masnou užitkovost a aktuální otázky produkce jatečných zvířat, Brno, Mendelova univerzita v Brně, 214s. Lád, F., 2004: Výživa a krmení prasat ve výkrmu. Ústav zemědělských a potravinářských informací, Praha, 32s. Larson, G., Dobney, K., Albarella, U., Fang, M., Matisoo-Smith, E., Robins, J., Lowden, S., Finlayson, H., Brand, T., Willerslev, E., Rowley-Conwy, P., Andersson, L., Cooper, A., 2005: Worldwide Phylogeography of Wild Boar Reveals Multiple Centers of Pig Domestication. Science Magazine, 307 (5715): 1618 – 1621. 64

Latorre, M.A., García-Belenguer, E., Arino, L., 2008: The effects of sex and slaughter weight on growth performance and carcass traits of pigs intended for dry-cured ham from Teruel (Spain). Journal of Animal Science, 86 (8): 1933 – 1942. Lawlor, P.G., Lynch, P.B., Gardiner, G.E., Caffrey, P.J., O´Doherty, J.V., 2002: Effect of liquid feeding weaned pigs on growth performance to harvest. Journal of Animal Science, 80 (7): 1725 – 1735. Lindemann, M.D., Kornegay, E.T., Moore, R.J., 1986: Digestibility and Feeding Value of Peanut Hulls for Swine. Journal of Animal Science, 62 (2): 412 – 421. Magistrelli, D., Malagutti, L., Galassi, G., Rosi, F., 2012: Cocoa husks in diets of Italian heavypigs. Journal of Animal Science, 90 (4): 230 – 232. McNaughton, E.P., Ball, R.O., Friendship, R.M., 1997: The effects of feeding a chocolate product on growth performance and meat quality of finishing swine. Canadian Journal of Animal Science, 77 (1): 1-8. Moscati, L., Sensi, M., Orsini, S., Battistacci, L., Marchi, S., 2006: Effects of thermal stress on welfare of fattening pig. Databáze online [cit. 2014-3-5]. Dostupné na: www.agris.fao.org Morales, J.I., Cámara, L., Berrocoso, J.D., López, J.P., Mateos, G.G., Serrano, M.P., 2011: Influence of sex and castration on growth performance and carcass quality of crossbred pigs from 2 Large White sire lines. Journal of Animal Science, 89 (11): 3481 – 3489. Naranjo, V.D., Bidner, T.D., Southern, L.L., 2010: Effect of milk chocolate product on week-1 feed intake and growth performance of weanling pigs. Journal of Animal Science, 88 (8): 2779 – 2788. Närmann, A., 2000: Klassifizierung nach AutoFOM (Zusammenfassung). Databáze online [cit. 2014-3-20]. Dostupné na: www.pigpool.de Nehasilová, D., 2003: Pozitivní vliv fytogenních aditiv. Databáze online [cit. 2013-1220]. Dostupné na: http://www.agronavigator.cz/ Novák, P., Odehnal, J., Zabloudil, F., Šoch, M., 2001: Vliv klimatických extrémů na produkci hospodářských zvířat. Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Nitra, 6s. 65

Oddoye, E.O.K, Rhule, S.W.A., Agyente-Badu, K., Anchirinah, V., Owusu Ansah, F., 2010: Fresh cocoa pod husk as an ingredient in the diets of growing pigs. Scientific Research and Essays, 5 (10): 1141 – 1144.

Parvu, M., Andronie, I.C., Potecea, E., Berghes, C., Dinu, C., Badic, L., 2008: Effect of wet feeding on fattening pigs performance. Zootehnije si Biotehnologii, 41 (1): 529 – 532. Pérez, M.P., Palacio, J., Santolaria, M.P., Acena, M.C., Chacón, G., Gascón, M., Calvo, J.H., Zaragoza, P., Beltran, J.A., García-Belenguer, S., 2002: Effect of transport time on welfare and meat quality in pigs. Meat Science, 61 (4): 425 – 433. Petersen, G.I., Pedersen, C., Lindemann, M.D., Stein, H.H., 2010: Relative bioavailability of phosphorus in inorganic phosphorus sources fed to growing pigs. Journal of Animal Science, 89 (2): 460 – 466. Pulkrábek, J., Čeřovský, J., Drábek, J., Dubanský, V., Hájek, J., Kernerová, N., Kvapilík, J., Matoušek, V., Novák, P., Pražák, Č., Pytloun, J., Rozkot, M., Špinka, M., Toufar, O., Vališ, L., Zeman, L., 2005: Chov prasat. Vydalo nakladatelství odborného tisku Profi Press, s.r.o., Drtičova 8, 150 00 Praha 5, 160s. Pulkrábek, J., Kvapilík, J., 2012: Výsledky a změny v hodnocení kvality jatečných těl prasat a skotu v ČR a v zahraničí. Šlechtění na masnou užitkovost a aktuální otázky produkce jatečných zvířat, Brno, Mendelova univerzita v Brně, 214s. Quiles, A., Hevia, M., 2003: La pubertad de las cerdas: Faktores que la influyen. Databáze online [cit. 2014-4-10]. Dostupné na: www.porcicultura.com Rahnema, S., Borton, R., 2000: Effect of consumption of potato chip scraps on the performance of pigs. Journal of Animal Science, 78 (8): 2021 – 2025. Rohánková, V., 2006: Hodnocení jakosti jatečných prasat a vepřového masa. Diplomová práce (nepubl.) Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Zlín, 82s. Rossi, R., Pastorelli, G., Cannata, S., Tavaniello, S., Maiorano, G., Corino, C., 2013: Effect of long term dietary supplementation with plant extract on carcass characteristics meat quality and oxidative stability in pork. Meat Science, 95 (3): 542 – 548. 66

Rozman, J., 1980: Obecné základy živočišné výroby, Praha, SZN, 280 s. Schneider, J.D., Tokach, M.D., Goodband, R.D., Nelssen, J.L., Dritz, S.S., DeRouchey, J.M., Sulabo, R.C., 2011: Effects of restricted feed intake on finishing pigs weighing between 68 and 114 kilograms fed twice or 6 times daily. Journal of Animal Science, 89 (10): 3326 – 3333. SCHPCM – Svaz chovatelů prasat v Čechách a na Moravě 1/2014: Po dvou letech se dočká chov prasat růstu. Databáze online [cit. 2013-12-20]. Dostupné na: http://www.schpcm.cz/ Sirtori, F., Acciaioli, A., Pianaccioli, L., 2007: Effect of use of bread in fattening of Cinta Senese pig. Italian Journal of Animal Science, 6 (1): 719 – 721. Sládek L., Mikule V., Čechová M., Hadaš Z., Chládek G., 2008: Růstová schopnost finálních jatečných hybridů prasat. Šlechtění na masnou užitkovost a aktuální otázky produkce jatečných zvířat, Brno, Mendelova univerzita v Brně, 198s. Sládek, L., Mikule, V., Jaglarzová, M., 2012: Vliv pohlaví na růstovou schopnost a jatečnou hodnotu u sledované hybridní kombinace prasat (ČBU X ČL) X (PN X D). Šlechtění na masnou užitkovost a aktuální otázky produkce jatečných zvířat, Brno, Mendelova univerzita v Brně, 214s. Street, B.R., Gonyou, H.W., 2008: Effects of housing finishing pigs in two group sizes and at two floor space allocations on production, health, behavior, and physiological variables. Journal of Animal Science, 86 (4): 982 – 991. Stupka, R., Šprysl, M., Čítek, J., 2013: Základy chovu prasat. Vydalo nakladatelství Powerprint s.r.o., Brandejsovo nám. 1219/1, 165 00 Praha 6 – Suchdol, 202s. Stupka, R., Šprysl, M., 2002: Reprodukce v chovu prasat. Databáze online [cit. 2014-127]. Dostupné na: http://www.naschov.cz/ Sundrum, A., Aragon, A., Schulze-Langenhorst, C., Bütfering, L., Henning, M., Stalljohann, G., 2011: Effects of feeding strategies, genotypes, sex, and birth weight on carcass and meat quality traits under organic pig production conditions. Wageningen Journal of Life Science, 58 (3-4): 163 – 172.

67

Šimek, M., Zemanová, D., Dvořák, F., 1998: Produkce kvalitního vepřového masa s vysokou nutriční hodnotou, Ústav zemědělských a potravinářských informací, Praha, 24s. Šprysl, M., Stupka, R., Čítek, J., Okrouhlá, M., Kratochvílová, H., 2008: The effect of genotype and sex on the proportion of the main meat part differences in the present population of pigs. Research in Pig Breeding, 2 (2): 26 – 32. Václavková, E., Lustyková, A., 2012: Faktory ovlivňující kvalitu masa. Náš chov, (1): 38-40. Virgili, R., Degni, M., Schivazappa, C., Faeti, V., Poletti, E., Marchetto, G., Pacchioli, M.T., Mordenti, A., 2003: Effect of age at slaughter on carcass traits and meat quality of Italian heavy pigs. Journal of Animal Science, 81 (10): 2448 – 2456. Vítek, M., Pulkrábek, J., Vališ, L., David, L., 2010: Odhad hmotnosti jatečných prasat při ukončení výkrmu. Výzkumný ústav živočišné výroby, v.v.i. Přátelství 815, 104 00 Praha Uhříněves, 15s.

68

8

SEZNAM TABULEK

Tab.1: Historický vývoj růstové schopnosti vykrmovaných prasat Tab.2: Vliv počtu krmení na užitkovost ve výkrmu Tab.3: Výsledky klasifikace JUT prasat za rok 2011 v ČR Tab.4: Cíl parametrů výkrmnosti prasat ve výkrmu Tab.5: Základní statistické charakteristiky průměrných denních přírůstků od začátku testu do porážky (g/den) u celkového souboru prasat Tab.6: Základní statistické charakteristiky živé hmotnosti při porážce (kg) u celkového souboru prasat Tab.7: Základní statistické charakteristiky hmotnosti JUT za studena (kg) u celkového souboru prasat Tab.8: Základní statistické charakteristiky výšky hřbetního tuku (mm) u celkového souboru prasat Tab.9: Základní statistické charakteristiky hloubky svalu MLLT (mm) u celkového souboru prasat Tab.10: Základní statistické charakteristiky % libového masa u celkového souboru prasat Tab.11: Zařazení JUT v systému SEUROP u hodnocených souborů prasat Tab.12: Hodnocení spotřeby krmné směsi na 1 kg hmotnostního přírůstku Tab. 13: Zařazení prasat do tříd SEUROP vykrmovaných do živé hmotnosti 130 kg Tab. 14: Zařazení prasat do tříd SEUROP vykrmovaných do 115 kg

69