Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta. Využití bioelektrické impedance pro sledování tělesných parametrů žen v redukčním programu

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav technologie potravin

Využití bioelektrické impedance pro sledování tělesných parametrů žen v redukčním programu Diplomová práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

Ing. Gabriela Zorníková, Ph.D.

Bc. Jana Kunčická

Brno 2013

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci s názvem Využití bioelektrické impedance pro sledování tělesných parametrů žen v redukčním kurzu napsala samostatně a jako zdroj jsem použila výhradně literaturu uvedenou v seznamu použité literatury na konci této práce. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.

Dne: ………………………………… Podpis diplomantky: …………………………………

Poděkování: Ráda bych poděkovala své vedoucí práce Ing. Gabriele Zorníkové, Ph.D., která mi byla velice nápomocna při vypracovávání této diplomové práce. Chtěla bych poděkovat především za rady a odborné znalosti, které mi velkou mírou pomohly. Také bych ráda poděkovala svým rodičům, kteří mě během celého studia aktivně podporovali.

ABSTRAKT

Teoretická část práce se zabývá základními poznatky z oblasti výživy člověka. Rozebírá jednotlivé složky potravy, jejich funkci a význam. Popisuje také způsoby a metody zjištění nadváhy či obezity a celkového složení lidského těla. Zaměřuje se zejména na zjišťování složení lidského těla a tělesných parametrů pomocí bioelektrické impedance na přístrojích InBody 230 a BodyStat QuadScan 4 000. Praktická část hodnotí naměřené tělesné parametry z těchto dvou přístrojů na začátku a na konci redukčního kurzu STOB a sleduje, zda došlo ke změně. Porovnává také přístroje mezi sebou. Získaná data jsou statisticky vyhodnocena v programech Microsoft Excel 2007 a Statistica Cz, verze 10.

Klíčová slova: bioelektrická impedance, obezita, výživa, antropometrické měření, hygiena výživy, energie

ABSTRACT The theoretical part of the thesis deals with basic findings from the field of human nutrition. It breaks down particular food components, its’ function and meaning. It also describes manner and methods of overweight or obesity determination and overall composition of human body. It concentrates primarily on determining composition of human body and physical parameters using bioelectrical impedance on devices InBody 230 a BodyStat QuadScan 4 000. The practical part of the thesis tracks measured psychical parameters from these two devices before and after STOB reduction course and observes, if any change took place. It compares the devices between each other. The obtained data are statistically evaluated in program Microsoft Office Excel 2007 and Statistica Cz, version 10.

Key

words:

bioelectrical

impedance

anthropometric measurements, food hygiene, energy

analysis,

obesity,

nutrition,

OBSAH 1 ÚVOD ............................................................................................................................ 8 2 CÍLE............................................................................................................................... 9 3 LITERÁRNÍ REŠERŠE .............................................................................................. 10 3.1 Základní složky výživy ......................................................................................... 10 3.1.1 Proteiny........................................................................................................... 10 3.1.2 Lipidy ............................................................................................................. 11 3.1.3 Sacharidy ........................................................................................................ 13 3.1.4 Vitaminy ......................................................................................................... 15 3.1.5 Minerální látky ............................................................................................... 17 3.1.6 Alkohol ........................................................................................................... 19 3.2 Voda a pitný režim ................................................................................................ 20 3.3 Energetický metabolismus .................................................................................... 22 3.3.1 Energetický výdej ........................................................................................... 22 3.3.1.1 Klidový energetický výdej (bazální metabolismus) ............................... 22 3.3.1.2 Postprandiální termogeneze .................................................................... 23 3.3.1.3 Fyzická aktivita ....................................................................................... 24 3.4 Hygiena výživy ..................................................................................................... 26 3.4.1. Výživová doporučení..................................................................................... 26 3.4.1.1 Obecná výživová doporučení.................................................................. 26 3.4.1.2 Potravinová pyramida ............................................................................. 28 3.4.2 Hodnocení výživy populačních skupin .......................................................... 29 3.4.3 Hodnocení stavu výživy jedince ..................................................................... 30 3.5 Obezita .................................................................................................................. 31 3.5.1 Redukční kurzy STOB ................................................................................... 32

3.6 Metody hodnocení složení lidského těla ............................................................... 34 3.6.1 Antropometrické měření ................................................................................. 34 3.6.1.1 Index tělesné hmotnosti BMI (Queteletův index)................................... 34 3.6.1.2 Distribuce tuku dle indexu WHR............................................................ 34 3.6.1.3 Hodnocení obvodu pasu.......................................................................... 35 3.6.1.4 Kaliperace ............................................................................................... 36 3.6.2 Bioelektrická impedance ................................................................................ 36 3.6.2.1. InBody 230 ............................................................................................ 37 3.6.2.2. Bodystat QuadScan 4000 ....................................................................... 39 4 METODIKA ................................................................................................................ 41 4.1 Fitlinie ................................................................................................................... 41 4.2 Měření na přístroji Bodystat QuadScan 4000 ....................................................... 42 4.3 Měření na přístroji InBody 230 ............................................................................. 42 4.4 Statistické metody ................................................................................................. 42 5 VÝSLEDKY ................................................................................................................ 43 5.1 Charakteristika účastnic kurzu .............................................................................. 43 5.2 Zhodnocení příjmu energie a nutrietů ................................................................... 49 5.3 Základní tělesné parametry ................................................................................... 54 5.4 Výsledky z přístroje Bodystat ............................................................................... 56 5.5 Výsledky z přístroje InBody ................................................................................. 62 5.6 Porovnání výsledků mezi přístroji InBody 230 a BodyStat QuadScan 4 000 ...... 68 6 DISKUSE..................................................................................................................... 72 7 ZÁVĚR ........................................................................................................................ 76 8 POUŽITÁ LITERATURA .......................................................................................... 77

1 ÚVOD

Výživa člověka a obezita patří mezi nejdiskutovanější témata v dnešním vyspělém světě. S vývojem populace vzrostl i počet lidí trpících nadváhou či obezitou. V některých zemích světa nevyjímaje Českou republiku dosáhl počet lidí s nadváhou enormních čísel. Obezita se velmi rychle rozšiřuje po celém světě. Tyto fakta jsou znepokojující, nutí mnoho lidí a odborníků k zamyšlení. Ještě několik let zpět by nikdo neřekl, že dnešní svět bude ohrožen nadměrným přísunem stravy a nedostatečným pohybem. Hlavní příčinou tak velkého nárůstu obezity je změna životního stylu. V posledních letech se výrazně snížil manuální způsob práce, vyžadující vysoký energetický výdej na úkor sedavého způsobu zaměstnání. S touto radikální změnou se ale nesnížilo množství přijímané energie. Nabídka potravin je daleko rozmanitější a pestřejší. Trh nabízí širokou škálu potravin lehce dostupných v různých koutech světa. Tato změna s sebou přinesla ale také plno stresu a uspěchaný způsob života. Nový životní styl zapříčiňuje enormní růst obezity a civilizačních onemocnění. Lidé nemají čas se v klidu najíst, uchylují se tedy k fastfoodům, aby vše stíhali, přepravují se auty a v případě volného času odpočívají a relaxují doma u televize. K tomu všemu nás supermarkety a televizní reklamy zahlcují množstvím nebezpečných potravin, které každý rád ochutná a velice lehce si na ně navykne. Vzdělanost lidí v oblasti výživy je stále nedostačující. Zvyšuje se sice zájem dozvědět se nové informace o potravinách a vařit zdravěji. Všeobecné povědomí je ale stále nízké. Existuje velká část populace, která neklade svému způsobu stravování velký důraz a oddává se alkoholu i cigaretám. Každý z nás chce být zdravý. Zdraví je jednou z nejdůležitějších životních podmínek. Každý musí o něj pečovat. Proto hraje zdravý životní styl tak velkou roli v životě člověka. Nejedná se ale jen o správnou a vyváženou výživu, ale také o dostatečnou fyzickou aktivitu. Zdravý životní styl nám pomáhá vyhýbat se civilizačním onemocněním, přispívá k lepšímu sebevědomí a celkově k dobré náladě.

„Budete-li dobře pečovat o své tělo, vydrží Vám po celý život“ George Coevoet 8

2 CÍLE

Prostudovat obecné zásady zdravé výživy a pravidla zdravého stravování. Zhodnotit stravovací návyky vzhledem k výsledkům v redukčním kurzu. Praktické i teoretické zvládnutí práce s metodou bioelektrické impedance. Praktické i teoretické ovládání přístroje InBody. Praktické i teoretické ovládání přístroje Bodystat. Statistické vyhodnocení naměřených údajů a následné zpracování výsledků.

9

3 LITERÁRNÍ REŠERŠE

3.1 Základní složky výživy

3.1.1 Proteiny Proteiny se řadí mezi základní biologické makromolekuly, které se skládají z polypeptidových řetězců obsahujících 100 – 2000 aminokyselinových zbytků spojených peptidovou vazbou. Každý protein má určitou charakteristickou funkci. Ta je dána umístěním jednotlivých aminokyselin, a také jejich prostorovým, sekundárním, terciárním či kvartérním, uspořádáním. Kterákoliv z aminokyselin se může stát limitující aminokyselinou, což znamená, že je jí v těle nedostatek. Dojde tak k zastavení tvorby proteinů. Tento proces se děje i v případě, že zbylé esenciální aminokyseliny jsou přijaty v dostatečném množství. Hlavní funkcí proteinů je tvorba celého živého organismu, katalyzují buněčné reakce a mají elementární význam pro transkripci genetické informace obsažené v genové DNA. Dalšími funkcemi jsou hlavně výživa, molekulární transport, imunita, motilita, regulace metabolismu, stavba buněčných struktur a mnoho dalších (KALAČ, 2003, STIPANUK 2006). Podle nutnosti příjmu aminokyselin stravou je dělíme na esenciální, semiesenciální a neesenciální. Esenciální aminokyseliny jsou pro člověka nezbytné. Nedokáže si je sám syntetizovat, musí být přijímány stravou. Semiesenciální jsou esenciální jen v určitém období věku a neesenciální si dokáže lidské tělo samo syntetizovat (MANDELOVÁ, 2007). Po příjmu bílkovin stravou dochází ke vstřebání aminokyselin v tenkém střevě, čímž dojde ke zvýšení nynějších zásob využitelných pro syntézu tělu vlastních proteinů. Současně s tímto dějem se zpomalí rychlost celotělové degradace proteinů. Majoritní část aminokyselin je vychytávána v játrech, minoritní část, mezi které řadíme například glutamin, je využita selektivně pro oxidaci. Rozvětvené aminokyseliny jsou pak vychytávány a oxidovány v periferní svalové tkáni. Je-li přísun aminokyselin ze stravy nedostačující, dochází pak ke zvýšenému odbourávání vlastních proteinů. V tomto případě se jedná zejména o svalové proteiny. Jejich aminokyseliny jsou následně využity v játrech pro glukoneogenezi. Glukoneogeneze je děj, kdy dochází ke vzniku 10

glukózy rozkladem proteinů. V průběhu prvního týdne sníženého příjmu bílkovin či nekomplikovaného hladovění dochází k adaptačním obměnám, které zpomalují svalovou devastaci. K tomuto mechanismu dochází snížením nároků na jaterní glukoneogenezi a současným náhradním využitím ketolátek jako hlavního oxidačního substrátu. V konečné fázi jsou ale proteiny využity jako zdroj energie, čímž dochází k jejich rychlému odbourávání a štěpení (VOET, 2011). Z hlediska vzniku obezity nehrají proteiny důležitou roli. Bílkoviny mají ze všech tří živin nejvyšší schopnost zasytit organismus (HAINER A KOL., 2004). Energetická hodnota 1 gramu bílkovin je 17 kJ (4 kcal). Měly by tvořit 12 15 % z celkového energetického příjmu. Doporučené množství pro normální populaci je 0,8 g.kg-1 tělesné hmotnosti. Při zvýšené zátěži nebo ve specifických obdobích života se jejich potřeba zvyšuje (MANDELOVÁ, 2007, WILLIAMS, 2010).

3.1.2 Lipidy

Lipidy jsou estery vyšších mastných kyselin a glycerolu. Dělí se do skupin dle několika kritérií. Základní rozdělení je podle skupenství, takto se dělí na tuky a oleje. Podle původu se odlišují živočišné a rostlinné tuky a oleje. Podle klasifikace mastných kyselin, které z výživového hlediska tvoří nejdůležitější složku lipidů, se dělí na nasycené mastné kyseliny (SFA, saturated fatty acids), mononenasycené mastné kyselin (MUFA, monounsaturated fatty acids), polynenasycené mastné kyselin (PUFA, polyunsaturated fatty acids) a trans nenasycené mastné kyseliny (TFA, transunsaturated fatty acids). Nasycené neobsahují žádnou dvojnou vazbu, typickými potravinami, v nichž se nacházejí, jsou máslo, sádlo, palmový či kokosový olej. Mononenasycené mastné kyseliny jsou charakteristické jednou dvojnou vazbou. Můžeme je najít v řepkovém a olivovém oleji, v ořeších a avokádu. Pro polynenasycené mastné kyseliny jsou typické dvě a více dvojných vazeb. Z hlediska pozice těchto dvojných vazeb je dělíme na n-3 a n-6. Mezi jejich hlavní zástupce patří hlavně rybí tuk (n-3), dále pak slunečnicový a sójový olej, semena a ořechy. Majoritní část mastných kyselin si tělo dokáže syntetizovat samo. Existují však některé, které jsou pro organismus esenciální, a musíme je přijímat stravou. Jedná se o kyselinu linolovou (z řady PUFA n-6) a kyselinu 11

α-linolénovou (z řady PUFA n-3). Transnenasycené mastné kyseliny patří mezi izomery nenasycených mastných kyselin obsahující minimálně 1 dvojnou vazbu v poloze trans. Svými vlastnostmi se podobají nasyceným mastným kyselinám, proto by jejich příjem neměl přesáhnout 1 % denního energetického příjmu. Přirozeně vznikají v bachoru skotů a ovcí, ale hlavním rizikem pro člověka jsou průmyslově ztužené nenasycené tuky. (ANSORENA A KOL., 2012, KOMPRDA, 2009, MANDELOVÁ, 2007). Lipidy plní v lidském těle mnoho funkcí. Tuková tkáň na rozdíl od ostatních tkání je lehká a je velkým energetickým skladištěm. Je nejbohatším zdrojem energie, 1 g tuku má energetickou hodnotu 38 kJ (9 kcal). Lipidy jsou součástí biologických membrán, které jsou tvořeny převážně cholesterolem a fosfolipidy. Oddělují od sebe vodné prostředí jednotlivých buněk. Jsou nezbytné pro vstřebávání vitaminů rozpustných v tucích. Další jejich významnou funkcí je zvětšování a zjemňování chutnosti stravy. Strava bohatší na tuky je pro mnoho lidí chutnější.

Nesmíme

opomenout ani jejich funkci ochrannou. Chrání tělo před chladem a zároveň chrání vnitřní orgány před poškozením (MANDELOVÁ, 2007, SOŠKA 2001, STIPANUK 2006). Pokud přijímáme nadměrné množství tuku ve stravě, nezvýší se tím jejich oxidace, ale veškeré množství přijaté navíc se uloží do tukových zásob. Tento mechanismus má více než 95% účinnost a tvorba tukových zásob není nijak omezena. Ke zvýšené oxidaci tuků dochází až v případě pozitivní energetické bilance. Obézní jedinci upřednostňují tučnou stravu, zejména z důvodu senzorických vlastností tuku (HAINER A KOL., 2004). Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA, European Food Safety Authority) stanovil doporučený příjmem tuků na 20 až 35 % celkového denního příjmu energie. Při tomto množství nebyl pozorován žádný z projevů nedostatku tuků ani žádný negativní vliv na složení tuků v krvi či na nadváhu. Nadměrná spotřeba tuků nemusí za každých podmínek mít negativní vliv na zdravotní stav a tělesnou hmotnost. Vše se odvíjí od úrovně fyzické aktivity, druhu a kvality konzumovaných tuků. V co nejmenším množství by měly být přijímány tuky nasycené. Transnenasycené mastné kyseliny by měly být nejlépe ze stravy úplně vyřazeny. Mononenasycené a polynenasycené tuky nemají přesně stanové doporučené množství. Obecně ale platí, že by měly úplně nahradit tuky nasycené. N-3 mastné kyseliny, nacházející se především v rybách, mají 12

blahodárný účinek na srdeční činnost. Díky jejich pozitivnímu vlivu byla stanovena hodnota dostačujícího denního příjmu na 250 mg. Takovéto množství by měla zajistit spotřeba 20 g/den masa z lososa (EFSA, 2010). Významná látka z řady lipidů je cholesterol. Z výživového hlediska je svou funkcí velmi důležitý. Hlavním zdrojem cholesterolu jsou potraviny živočišného původu, lidské tělo si ho však dokáže syntetizovat samo v játrech. Je součástí všech buněk, podílí se na stavbě buněčných membrán, tvorbě buněk mozku a nervů a některých hormonů. Vytvářejí se z něj žlučové kyseliny, díky nimž jsme schopni vstřebat a strávit tukové části potravin (KOMPRDA, 2009, MAHAN, 2012). V rámci WHO byla pro většinu osob v Evropě stanovena doporučená hladina celkového cholesterolu v krvi pod 5,0 mmol/l. Pro osoby trpící srdečně-cévními onemocněními byla stanovena nižší hladina, 4,5 mmol/l (www1).

3.1.3 Sacharidy

Sacharidy jsou z chemického hlediska cyklické uhlovodíky, které jsou tvořeny uhlovodíkovými kruhy s šesti uhlíky, ty nazýváme hexózy, nebo pěti uhlíky, které nazýváme pentózy. Podle počtu cukerných jednotek dělíme pak sacharidy na monosacharidy (mají 1 jednotku), disacharidy (složené z 2 jednotek), oligosacharidy (více jednotek) a polysacharidy (spojení mnoha jednotek). Vyskytují se v různých formách, volných či vázaných. Pokud je jejich příjem stravou nedostatečný, jsou schopny se z části vytvořit z aminokyselin a glycerolu. Jejich přísun ve stravě je ale nezbytný, brání úbytku tkáňových proteinů a rychlé oxidaci lipidů v součinnosti se vznikem ketoacidózy (MANN, TRUSWELL, 2012, PÁNEK, 2002). Sacharidy patří z výživového hlediska mezi nejdůležitější zdroje energie. Glukóza, jako jeden z hlavních zástupců monosacharidů, je elementárním zdrojem energie pro centrální nervovou soustavu, která potřebuje 130 – 140 g glukózy denně. Minimální množství glukózy pro závislé tkáně je tedy 150 g. Z hlediska obezity a nadváhy jsou nejvýznamnější polysacharidy, vláknina a škrob. V lidském organismu máme také zásobní polysacharid glykogen. Ten je uložen v játrech v množství asi 70 – 120 gramů. V období hladovění udržuje stálou hladinu 13

glykémie tím, že se dělí na jednoduché glukózové jednotky. Tato jeho zásoba vystačí asi na 12 – 18 hodin. Glykogen se ukládá také do svalů v množství 200 – 1000 gramů, nazýváme jej svalový glykogen. Jeho zásoby mohou být využity pouze pro svalovou práci (GROFOVÁ, 2007). Strava, která je energeticky kryta ze 45 – 60 % sacharidy v kombinaci s nižším příjmem tuků a sníženým množstvím nasycených tuků má pozitivní vliv na rizikové faktory chronických onemocnění (EFSA, 2010). Z hlediska obezity jsou sacharidy oproti lipidům daleko menším rizikem. Liší se od tuků zejména tím, že při nadměrném příjmu dojde v procesu adaptace organismu k nadměrnému spalování, které se může i dvakrát tolik zvýšit. Pokud by se však jednalo o dlouhodobý zvýšený příjem, začne si lidské tělo nadbytečné množství sacharidů přeměňovat na zásobní tuk. Z takto přijaté nadměrné energie se uloží do tukových zásob jen ¾. Tento mechanismus je ovlivněn množstvím jaterního a svalového glykogenu. Důležitou část sacharidů tvoří vláknina. Její denní příjem by se měl pohybovat okolo 25 g. Toto množství je nutné pro správné fungování střev. Studiemi bylo zjištěno, že příjem vyšší než 25 g má pozitivní vliv na pokles celkové tělesné hmotnosti, snížení rizika kardiovaskulárních onemocnění a diabetu mellitu 2. typu. Zvýšeného příjmu je možno dosáhnout pravidelnou konzumací ovoce, zeleniny a celozrnných potravin (www16). Vláknina má minimální energetickou hodnotu, čímž se významně podílí na úbytku energie potravy. Má bobtnavé účinky, díky kterým přivodí pocity nasycení a plnosti. Nedostatečný příjem v naší populaci je zcela běžný a může způsobovat rozvoj obezity a dalších jejich komplikací (HAINER A KOL., 2004). Měřením různých sacharidů bylo zjištěno, že rozdílně ovlivňují hladinu glykémie. Toto lze vyjádřit pomocí glykemického indexu (GI). Glykemický index ukazuje, jak se změní hladina glukózy v krvi (glykémie) po konzumaci určité potraviny. Jeho základem je tedy rozdílná hladina cukru v krvi po přijetí stejného množství sacharidů v odlišných potravinách (www11). Po příjmu jídla se glykémie na přechodnou dobu zvýší. 20 – 30 minut po konzumaci dosahuje krevní cukr nejvyšších hodnot a poté během následujících 90 – 180 minut pozvolna klesá. V průměru do 2 hodin dosáhne hladina glykémie stejných hodnot, jako nalačno (5 – 5,5 mmol.l-1). 14

Jednotlivé druhy sacharidů mají rozdílný vliv na hladinu glukózy v krvi. Tyto odlišnosti jsou dány složením potravin, obsahem a druhem sacharidů v nich obsažených, a také kulinářskými úpravami. Pojem glykemický index vychází z tohoto faktu a udává číselně uvedené rozdíly. Všeobecně lze říci, že potraviny založené na polysacharidech mají nižší hodnoty glykemického indexu.(TUREK, JEŽKOVÁ,

PROCHÁZKOVÁ, 2003). Potraviny s nižším GI hrají velkou roli při kontrole váhy: •

Nepodílejí se na velkých výkyvech hladiny glukózy v krvi se všemi negativními důsledky.

•

Nepodněcují nežádané subjektivní pocity včetně hladu.

•

Vyvolávají nasycenost.

•

Podporují citlivost na inzulin.

•

Rovnoměrně zásobují mozek glukózou.

•

Napomáhají dlouhodobému dodržování redukčního režimu.

•

Snižují příjem stravy u jedinců řešících stres jídlem (www11).

3.1.4 Vitaminy

Vitaminy jsou esenciální látky, nezbytné pro fungování lidského těla. Organismus si je nemůže sám syntetizovat. Mají úplně rozlišné chemické struktury. Nevyvážený příjem vitaminů se může projevit avitaminózou, neboli celkovým nedostatkem daného vitaminu,

hypovitaminózou,

neboli

nízkým

množstvím

vitaminu,

anebo

hypervitaminózou, nadměrným množstvím vitaminu. Jejich hlavními funkcemi je účast na metabolismu živin, antioxidační funkce, tvoří součást koenzymů a hormonů ve formě prekurzorů biokatalyzátorů. Dle rozpustnosti je dělíme na vitaminy rozpustné v tucích a ve vodě. Zástupci vitaminů rozpustných v tucích jsou vitamin A, D, E a K. Vitaminy skupiny B a vitamin C představují skupinu vitaminů rozpustných ve vodě (KOMPRDA, 2009, KUNOVÁ, 2011, ROLFES A KOL., 2009). Příjem vitaminů neovlivňuje vznik ani riziko rozvoje obezity (HAINER A KOL., 2004). 15

Vitaminy se primárně vyskytují v potravinách rostlinného původu, kde jsou produkovány vyššími rostlinami, houbami či bakteriemi. Živočichové jsou schopni si vitaminy z látek rostlinného původu ukládat ve svém těle a transformovat. Tento jev je nejvýraznější u vitaminu A a D, které se v rostlinné říši vyskytují ve formě provitaminu. V těle živočichů se pak ukládají jako vitaminy. To je důvodem, proč jsou zdroji těchto dvou vitaminu hlavně potraviny živočišného původu (www2, COMBS, 2012). Doporučené denní dávky vitaminů jsou zobrazené v Tab. č. 1 (DRI – dietary reference intakes). Jednotlivé dávky jsou stanoveny pro dospělé jedince ve věku 19 – 50 let (DUNFORD, 2010).

Tab. č. 1: Doporučené denní dávky třinácti esenciálních vitaminů pro dospělého muže a ženu (DUNFORD, 2010) Vitamin

DRI – dospělý muž

DRI – dospělá žena (ne gravidní)

Vitamin A

900 µg

700 µg

Vitamin D

5 µg

5 µg

Vitamin E

15 mg

15 mg

Vitamin K

120 µg

90 µg

Vitamin C

90 mg (nekuřáci)

75 mg (nekuřáci)

125 mg (kuřáci)

110 mg (kuřáci)

Thiamin (B1)

1,2 mg

1,1 mg

Riboflavin (B2)

1,3 mg

1,1 mg

Niacin (B3)

16 mg

14 mg

Pyridoxin (B6)

1,3 mg

1,3 mg

Cobalamin (B12)

2,4 µg

2,4 µg

Folát

400 µg

400 µg

Kyselina pantotenová

5 mg

5 mg

Biotin (H)

30 µg

30 µg

Funkcí vitaminu skupiny B je spoluúčast na přeměně živin na energii. Podílí se na lepší obnově jaterní tkáně, čímž pozitivně působí na její rezistenci vůči možným toxickým látkám. Mají také vliv na krvetvorbu a kvalitu pokožky. Nedostatek je naopak 16

spojován s nervovými poruchami, zhoršuje projevy stresu a nervozity. Vitamin C z hydrofilních vitaminů nejvýznamnějším antioxidantem (zabraňuje působení volných radikálů na lidské tělo), hraje významnou roli v prevenci civilizačních onemocnění. Jeho nedostatek způsobuje zhoršenou imunitu a únavu. Hlavními zdroji jsou ovoce a zelenina. Vitamin A ovlivňuje zrak, imunitu, správný růst a dělení buněk. Doporučuje se přijímat jak ze živočišných produktů, tak i z rostlinných zdrojů, kde se vyskytuje ve formě karotenů. Ty si organismus přemění na potřebný vitamin A. Nadměrné dávky vyvolávají bolesti hlavy, zvracení či změny na kůži. Denní doporučené množství pokryje 50 g karotky a 100 g libového vepřového masa. Vitamin D je nezbytný pro optimální hospodaření lidského těla s vápníkem a fosforem. Můžeme ho získat z potravy, ale i z UV záření. Denní doporučené množství pokryje 100 g tvrdého sýra a 100 g tuňáka v oleji. Velmi důležitým antioxidantem je vitamin E, zabraňuje působení negativních vlivů životního prostředí na organismus. Můžeme ho například najít v rostlinných olejích, ořeších, celozrnných produktech a sojových bobech. Vitamin K podporuje produkci látek ovlivňujících srážlivost krve. Tvoří se ve střevní mikroflóře člověka, tudíž nehrozí jeho předávkování. Najdeme jej v listové zelené zelenině, sóji, játrech a zeleném čaji (BLATTNÁ, 2005, GIBNEY, 2009, HERRMANN, 2011, KUNOVÁ, 2011, KONOPKA, 2004).

3.1.5 Minerální látky

Minerální látky tvoří další nepostradatelnou složku ve výživě člověka, zajišťují totiž životně důležité funkce. Podle množství, v jakém se v organismu nacházejí, se dělí na makroprvky (sodík, draslík, chlor, vápník, hořčík, fosfor a síra), mikroprvky (železo, zinek, fluor) a stopové prvky (jód, selen, měď a další). Vstřebání a využitelnost jednotlivých minerálních látek je odlišná, v rozmezí jednotek až desítek procent. U rostlinných produktů je využitelnost menší, obsahují totiž látky (fytáty, vláknina apod.), které vstřebatelnost a využitelnost snižují. Tento fakt je ovlivněn také věkem konzumenta. Jednotlivá denní doporučená množství zobrazuje Tab. č. 2. Rozděluje 17

denní doporučená množství (DRI, teraty reference intake) vzhledem k pohlavím a věku. Za dospělého člověka je považován jedinec ve věku 19 – 50 let (BLATTNÁ, 2005, KOMPRDA, 2009, MAHAN A KOL, 2012).

Tab. č. 2: Denní doporučené dávky (DRI) vybraných minerálních látek pro dospělého muže a ženu (DUNFORD, 2010) Minerální látka

DRI – dospělý muž

DRI – dospělá žena (ne gravidní)

Vápník

1 000 mg

1 000 mg

Fosfor

700 mg

700 mg

Hořčík

400 mg (19 – 30 let)

310 mg (19 – 30 let)

420 mg (31 – 50 let)

320 mg (31 – 50 let)

Zinek

11 mg

8 mg

Železo

8 mg

18 mg

Fluor

4 mg

3 mg

Mangan

2,3 mg

1,8 mg

Měď

900 µg

900 µg

Jód

55 µg

55 µg

Chróm

45 µg

45 µg

Molybden

35 µg

25 µg

K makroprvkům se řadí také síra. Ta je součástí mnoha životně důležitých sloučenin, např. inzulinu, sulfátů nebo keratinu. Vyskytuje se také v aminokyselinách cystin, cystein a methionin, které při správné výživě pokrývají její každodenní dostatečný příjem (STRÁNSKÝ, 2011).

18

3.1.6 Alkohol

Alkohol je konzumován společností již od jejího počátku. Dnes patří Česká republika mezi jedny z největších spotřebitelů alkoholu na světě. Příjem alkoholu interaguje s množstvím zdravotních problémů. Mezi ty nejčastější se řadí kardiovaskulární onemocnění, onemocnění jater, poruchy nervového systému, psychiky a nádorové bujení. Rovněž jeho příjem gravidními ženami může způsobit fetální alkoholový syndrom (soubor tělesných a mentálních vad). Alkoholické nápoje obsahují však také množství zdraví prospěšných látek. V pivu se jedná zejména o vitaminy skupiny B, ve víně pak jde o flavonoidy a polyfenoly. Musíme ale brát v úvahu, v jakém množství se tyto látky absorbují, a také riziko přijaté dávky alkoholu. Zdroje těchto látek působících příznivě na lidský organismus se nacházejí i v bezpečnějších potravinách. Rovněž řada epidemiologických studií hodnotících vliv požívání alkoholických nápojů na mortalitu, výskyt srdečních infarktů a mozkových cévních příhod ukazuje, že mírné pití je příznivější než úplná abstinence (KADAŇKA, 2012, www3). Alkohol má vysokou energetickou hodnotu (29 kJ.kg-1), tudíž není vhodný při obezitě či nadváze. Naopak jeho zvýšená konzumace může podporovat rozvoj obezity, zvláště hromaděním útrobního tuku. Po příjmu organismem je alkohol ihned oxidován, dochází tak k snížení oxidace jiných energetických zdrojů, které se začnou ukládat v lidském těle (HAINER A KOL., 2004).

19

3.2 Voda a pitný režim Z hlediska zajištění všech životních funkcí je dostatečný přísun vody nezbytný, zejména pro regulaci tělesné teploty. Již ztráta 10 % tělesné vody může být fatální. Optimální příjem vody závisí na charakteru činnosti a teplotě prostředí. Čím je fyzická práce náročnější a teplota vyšší, tím je zapotřebí více tekutin. EFSA (European Food Safety Authority) stanovila odpovídající množství při mírné intenzitě práce a mírné venkovní teplotě na 2 l denně pro ženy a 2,5 l pro muže (EFSA, 2010). Příjem tekutin tvoří nepostradatelnou část výživy člověka. Denní doporučený příjem tekutin se všeobecně pohybuje okolo hodnot 2 - 3 litry, s tím, že tekutiny by měly být přijímány průběžně v celém dni. Tab. č. 3 ukazuje doporučené množství tekutin v závislosti na hmotnosti člověka. Pitný režim by měl zahrnovat zejména čistou vodu, která by měla tvořit největší podíl denního příjmu tekutin. Za další vhodné nápoje se považují slabé čaje, ovocné a zeleninové šťávy (ADÁMKOVÁ, 2009, MANN, TRUSWELL, 2012).

Tab. č. 3: Doporučené množství tekutin v závislosti na věku [ml.kg-1] (www15) Věk

Množství tekutin [ml.kg-1]

Dospělý

1500 + 20 ml.kg-1

Dítě (10 – 20 kg)

1000 + 50 ml.kg-1

Kojenec

120 - 150 ml.kg-1

Určité množství tekutin si dokáže lidský organismus vytvořit sám. Jde ale pouze o 0,25 l za den. Přibližně 0,75 l tekutin přijmeme denně běžnou stravou. Dle výpočtů a doporučení zbývá přibližně 1,5 l, které bychom měli vypít. Vyšší příjem tekutin se doporučuje při horečkách a některých typech nemocí. Nadbytečný příjem vody může mít negativní vliv na lidský organismus, stejně jako její nedostatek. Způsobuje výrazný pokles soli v tělních tekutinách. Nedostatek hořčíku může způsobovat křeče až ztráty vědomí. 20

Příjem energie z nápojů by neměl přesáhnout 500 kJ za den. Pitný režim by měl být stejně pestrý jako každodenní strava. Vhodné nápoje jsou voda, minerální vody, čaje a omezeně nízkoenergetické nápoje (do 70 kJ na 100 ml). Hlavním úkolem nápojů je doplnit množství tekutin do organismu pro jeho správnou funkci. Je tedy důležité vybrat si správný nápoj a nepřijímat s ním neprospěšné látky (www12).

21

3.3 Energetický metabolismus Energie vzniká v organismu přeměnou všech živin potravy. Důležitý je současný příjem mikroživin, bez nichž by se metabolické procesy v organismu narušily, a později by nastala smrt. Pokud organismus nepřijímá stravou dostatek energie, začne využívat své vlastní energetické zásoby. Základním stavebním kamenem pro vznik energie je glukóza. Lidské tělo si dokáže vyrobit malé zásoby glukózy, ukládá si ji ve formě jaterního nebo svalového glykogenu. Trpí-li organismus nedostatečným příjmem živin, tedy i nedostatkem energie, začne si v prvních dvaceti dnech energii vytvářet z bílkovinných rezerv. Teprve až poté dochází k metabolizaci vlastních tukových rezerv. Tento aspekt je důležitý z hlediska redukčních diet. Špatně sestavená redukční dieta může způsobit vážné komplikace a poškodit organismus. Tuková tkáň normálního člověka je zásobárnou energie na šest až osm týdnů. Ideální situace nastává v okamžiku, kdy energetický příjem je vyrovnaný s energetickým výdejem (MANDELOVÁ, 2007, BLATTNÁ, 2005, WILLIAMS, 2010).

3.3.1 Energetický výdej

Zjistit přesný energetický výdej člověka je velice obtížné. Celkový energetický výdej je složen z klidového energetického výdeje, tedy bazálního metabolismu, postprandiální termogeneze a z fyzické aktivity (HAINER A KOL., 2004).

3.3.1.1 Klidový energetický výdej (bazální metabolismus)

Bazální metabolismus (BMR) tvoří 55 – 70 % celkového energetického výdeje. Jedná se o klidovou energetickou spotřebu člověka na lačno, při normální tělesné teplotě a při okolní teplotě mezi 27 °C a 31 °C. Tato energie se z 60 % využije na produkci tělesného tepla a zbylých 40 % je využito na udržení základních životních funkcí. Bazální metabolismus je ovlivněn věkem, pohlavím, výškou, teplotou, stresem, stavbou těla,

22

hormony, růstem, fyzickou aktivitou a hladověním (KONOPKA, 2004, MANDELOVÁ 2007). Hodnotu bazálního metabolismu lze zjistit pomocí různých metod. Mezi tyto metody patří přímá a nepřímá kalorimetrie. V případě přímé kalorimetrie se měří množství tepla vyprodukované sledovaným jedincem, které je jímáno do vodní lázně. Toto teplo je přímo úměrné hodnotě bazálního metabolismu. Nepřímá kalorimetrie je založena na měření množství vdechovaného kyslíku za jednotku času. Dalším způsobem jsou výpočty podle různých rovnic. Jednou z nich je Harris – Benediktova rovnice, která je rozdílná pro muže a ženy a započítává tělesnou hmotnost, výšku a věk (HARRIS A BENEDIKT, 1918, MANDELOVÁ, 2007).

Muži: BMR (kcal) = 66,5 + 13,8 x tělesná hmotnost (kg) + 5,0 x tělesná výška (cm) – 6,8 x věk

Ženy: BMR (kcal) = 655 + 9,6 x tělesná hmotnost (kg) + 1,8 x tělesná výška (cm) – 4,7 x věk (HARRIS A BENEDIKT, 1918)

3.3.1.2 Postprandiální termogeneze

Postprandiální termogeneze, označovaná také jako dietou indukovaná termogeneze nebo termický efekt potravy ukazuje energii, kterou musí organismus vynaložit, aby mohl rozložit přijatou stravu. Tato energie je pro jednotlivé složky potravy odlišná. Každá živina potřebuje ke svému rozkladu jiné množství energie. V případě bílkovin se jedná o 18 – 25 % z celkové přijaté energie. U tuků jde o 2 – 4 % a u sacharidů o 4 7 % z celkové přijaté energie. Jelikož přijímáme smíšenou stravu, počítá se s 10 – 15 % (KONOPKA, 2004).

23

3.3.1.3 Fyzická aktivita

Fyzická činnost je nejjednodušeji ovlivnitelná složka energetického výdeje. Proto tvoří neodmyslitelnou část při snižování tělesné hmotnosti. Pravidelná fyzická aktivita do jisté míry zamezuje vzniku tukové tkáně a napomáhá snížení ukládání tuku v organismu. Má také pozitivní vliv na mnohé metabolické problémy a onemocnění, které jsou spojené s obezitou (KOMPRDA, 2009, WILLIAMS, 2010). O nedostatku pohybu a nárůstu nadváhy a obezity svědčí údaje z let 1993 a 2008 z Anglie. Břišní nadváha se zvýšila ze 44,9 % na 62,3 % u mužů a ze 46,6 % na 66,8 % u žen, zatímco břišní obezita se zvýšila z 19,2 % na 35,7 % u mužů a z 23,8 % na 43,9 % žen. Tempo a rychlost růstu nadváhy a obezity se však v závislosti na čase lehce snížili (HOWEL, 2012). Pokud zvýšíme energetický výdej nějakou pohybovou aktivitou, zvýšíme tím pozitivní energetickou bilanci. Množství energie spálené pohybovou aktivitou je závislé na mnoha faktorech. Odvíjí se od délky a intenzity jejího trvání, a také od druhu dané aktivity. Nejběžnější doporučení je věnovat se pohybové aktivitě třikrát až čtyřikrát týdně, po dobu 45 minut a na úrovni 50 – 70 % maximální aerobní kapacity. Pak můžeme očekávat energetický výdej 1500 – 1800 kcal, tedy 6300 – 7600 kJ za týden (HAINER A KOL., 2004). Pracovní profese se dle náročnosti na energii řadí do různých skupin: Vyčerpávající profese – Tato kategorie zahrnuje profese typu hutník (práce se struskou) nebo například práce v lese (rychlé štípání dřeva). Energetický výdej je větší než 0,739 kJ.kg-1.min-1 (0,177 kJ.kg-1.min-1) pro muže a větší než 0,693 kJ.kg-1.min-1 (0,166 kJ.kg-1.min-1) pro ženy. Velmi náročná činnost – Představují jí profese jako obsluha vysokých pecí, kácení stromů, kopáč apod. Energetický výdej je 0,524 – 0,739 kJ.kg-1.min-1 (0,126 0,177 kcal.kg-1.min-1) pro muže a 0,491 – 0,693 kJ.kg-1.min-1 (0,118 – 0,166 kcal.kg1

.min-1) pro ženy. Náročná činnost – Zde se řadí činnosti typu pošťák, horník, zemědělec, kovář

apod. Energetický výdej je 0,337 – 0,523 kJ.kg-1.min-1 (0,081 – 0,125 kcal.kg-1.min-1) pro muže a 0,316 - 0,490 kJ.kg-1.min-1 (0,076 – 0,117 kcal.kg-1.min-1) pro ženy.

24

Středně náročná činnost - Zahrnuje profese jako zdravotní sestra, elektrikář, malíř, opravář aut, práce v lese (řežání motorovou pilou) apod. Výdej energie se pohybuje v rozmezí 0,229 – 0,343 kJ.kg-1.min-1 (0,055 – 0,082 kcal.kg-1.min-1) pro muže a 0,21 - 0,315 kJ.kg-1.min-1 (0,051 – 0,075 kcal.kg-1.min-1) pro ženy. Lehká činnost - Zde patří aktivity typu hodinář, úředník, lékař, řidič traktoru apod. Výdej energie je do 0,229 kJ.kg-1.min-1 (0,055 kcal.kg-1.min-1). Potřeba energie při fyzické činnosti je nižší u žen než u mužů. Ženy mají menší klidovou energetickou spotřebu, která je dána nižší hmotností a také menší maximální aerobní kapacitou (www10). Dostatečné aerobní cvičení je spojeno se snížením centrální obezity. Mnoho dlouhodobých studií prokázalo, že nízká kardiorespirační výkonnost v dospívání je spojena s přírůstkem tělesné hmotnosti a zvýšením rizika kardiovaskulárních onemocnění v dospělosti (McGAVOCK A KOL., 2009). Při redukci hmotnosti a zachování zdraví je nejvhodnější pohybovou aktivitou chůze či běh. Tab. č. 4 uvádí rozdíly v energetickém výdeji při různé intenzitě chůze po rovině u dospělého člověka.

Tab. č. 4: Výdej energie při chůzi a běhu po rovině u dospělého člověka (www10) Chůze a běh po rovině

Výdej energie

Výdej energie

(kJ.kg-1.min-1)

(kcal. kg-1.min-1)

chůze rychlostí 2,0 km/h

0,120

0,029


0,161

0,038


0,218

0,052


0,291

0,070


0,381

0,091


0,487

0,116


0,609

0,145

běh rychlostí 8,0 km/h

0,574

0,137


0,651

0,156


0,728

0,174

25

3.4 Hygiena výživy

3.4.1. Výživová doporučení

Výživová doporučení se v současné době člení do dvou skupin. První tvoří obecná výživová tvrzení, druhou pak doporučení ve formě potravinových pyramid a referenčních hodnot (SVAČINA, 2008).

3.4.1.1 Obecná výživová doporučení

Hlavním cílem těchto doporučení je celosvětově snížit mortalitu na neinfekční choroby. Tyto cíle vyobrazuje dokument WHO (World Health Organization) sestavený spolu s doporučeními evropských odborných společností: •

Rovnováha mezi příjmem a výdejem energie a udržení optimální tělesné hmotnosti v rozmezí BMI 18 - 25 u dospělých, u dětí v rozmezí 10. – 90. percentilu referenčních hodnot BMI nebo poměru hmotnosti k výšce dítěte.

•

Snížení příjmu tuku u dospělé populace na hodnotu do 30 % celkového energetického příjmu (tzn. u lehce pracujících dospělých cca 70 g na den), u vyššího energetického výdeje 35 %.

•

Příjem maximálně 10 % (20 g na den) celkového energetického příjmu formou nasycených mastných kyselin, 7 – 10 % polynenasycených mastných kyselin. Poměr přijímaných mastných kyselin řady n-6 : n-3 by měl být maximálně 5 : 1. Příjem trans-nenasycených mastných kyselin by měl být do 1 % (cca 2,5 g na den) celkového energetického příjmu.

•

Snížení příjmu cholesterolu na max. 300 mg za den (s optimem 100 mg na 1000 kcal, včetně dětské populace).

•

Jednoduché cukry by měly tvořit nejvýše 10 % (cca 60 g na den) celkového energetického příjmu, zvýšit by se měl příjem polysacharidů.

•

Omezit spotřebu kuchyňské soli (sodíku) na 5 – 6 g za den, používat jodizovanou sůl. 26

•

Zvýšit příjem vitaminu C na 100 mg za den.

•

Zvýšit příjem vlákniny na 30 g za den u dospělých, u dětí od druhého roku života 5 g + počet gramů odpovídající věku dítěte.

•

Zvýšení příjmu ochranných látek (hlavně Zn, Se, Ca, I, karotenů, vitaminu E) (www14).

WHO doporučuje ideální zastoupení jednotlivých nutričních složek ve výživě člověka. Tyto hodnoty ukazuje Tab. č. 5.

Tab. č. 5: Doporučené nutriční složení podle WHO (WHO, 2003) nutriční složky

potřeba

sacharidy

55 – 75 % CEP

monosacharidy a disacharidy

≤ 10 %

proteiny

10 – 15 % CEP

cholesterol

≤ 300 mg/den

NaCl

do 5 g/den (do 2 g/den)

vláknina

min. 25 g/den

neškrobové polysacharidy

20 g/den

ovoce a zelenina

nad 400 g/den

tuky celkem

15 – 30 %

SFA

do 10 %

PUFA (celkem)

6 – 10 %

n-6 PUFA

5–8%

n-3 PUFA

1–2%

trans mastné kyseliny

do 1 %

MUFA

zbývající % tuku

27

3.4.1.2 Potravinová pyramida

Potravinová pyramida (Obr. č. 1) vyjadřuje nutriční standardy a obecná výživová doporučení ve formě počtu typických porcí dané potraviny a jejího množství.

Obr. č. 1: Potravinová pyramida (www4)

Jednotlivá patra pyramidy ukazují, jaké množství z dané komodity potravin bychom měli denně konzumovat. Potraviny nacházející se blíže k vrcholu pyramidy by měly být přijímány s nižší frekvencí, tudíž i méně začleňovány do jídelníčku. Nezanedbatelný význam na výživovém stavu jedince má i fyzická aktivita, která není v pyramidě zahrnuta. Ta má veliký význam při udržení optimální energetické rovnováhy a metabolické integrity organismu (SVAČINA, 2008).

28

3.4.2 Hodnocení výživy populačních skupin

Ke stanovení hodnocení výživy populačních skupin nám slouží nutriční monitoring. Díky tomuto monitoringu jsme schopni stanovit odhad příjmu jednotlivých živin v populaci. Také pomáhá stanovit velikost populace, která se nachází nad, respektive pod výživovou doporučenou dávkou.

Nutriční monitoring využívá nejčastěji dvě metodiky: 1. Metoda potravinového frekvenčního dotazníku 2. Metoda

několikadenního

stravovacího

záznamu

průběžně (jídelníčku)

zapisovaného

odhadovaného

(KLEINWÄCHTEROVÁ,

BRÁZDOVÁ, 2001, SVAČINA, 2008).

Metoda potravinového frekvenčního dotazníku Tento způsob stojí na principu zjišťování frekvence příjmu jednotlivých potravinových komodit během daného období. Podstatou dotazníku je odpovídání probanda na dané otázky. Výsledkem jsou pak údaje o jednotlivých položkách stravy. Poměr těchto položek poté definuje stravovací zvyklosti daného probanda. Problémem této metody, který může znekvalitňovat a zkreslovat výsledky, může být způsob, kterým tazatel dotazník vede, v míře specifičnosti potravin a v neposlední řadě v přijatelnosti a srozumitelnosti výrazů pro respondenta. Tyto faktory také závisí na věku a vzdělání respondenta. Čím větší je délka hodnoceného období, zvyšuje se i sezónní variabilita stravy, na druhou stranu jsou ale odpovědi respondenta méně přesné. Značným problémem této metody je také podhodnocování frekvence některých záznamů. V tomto případě se jedná hlavně o potraviny typu sladkosti nebo alkohol. Při výčtu nevýhod nesmíme opomenout ani nesprávné odhady porcí, které mohou být velkou komplikací při zjišťování přesných výsledků (FIALA, BRÁZDOVÁ, KOZINA, 1999).

29

Metoda několikadenního průběžně zapisovaného odhadovaného stravovacího záznamu (jídelníčku) V tomto případě rozlišujeme tři způsoby zapisování záznamu:

1. Průběžně zapisovaný jídelníček (dietary record) Jídelníček je časově neomezený. Může být sepisován s odhadovanými i s váženými velikostmi porcí.

2. Vzpomínaný jídelníček (dietary recall) Jedná se nejčastěji o 24 hodinový jídelníček, který posuzuje předchozí den. Je sepisován pouze s odhadovanými velikostmi porcí. Tento jídelníček se využívá převážně v klinické praxi.

3. Mnohočetný vzpomínaný 24 hodinový jídelníček (multiple, noncosecutive 24 hour recalls) Výsledkem tohoto vyšetřování jsou statistické odhady obvyklého příjmu. (www18)

3.4.3 Hodnocení stavu výživy jedince

Hodnocení výživového stavu jedince obsahuje: •

Osobní anamnéza.

•

Antropometrické ukazatele.

•

Klinické vyšetření.

•

Biochemické vyšetření.

•

Imunologické vyšetření (KLEINWÄCHTEROVÁ, BRÁZDOVÁ, 2011, KUBIŠOVÁ, 2004).

30

3.5 Obezita

Obezita patří již mezi nejrozšířenější civilizační onemocnění ve vyspělém světě, vyznačující se zvýšeným množstvím tělesného tuku. Riziková hranice, kdy množství tuku považujeme za příznak obezity je nad 20 %. Normální množství tukové tkáně by mělo u žen činit 18 - 30 %, u mužů by se mělo pohybovat v rozmezí 10 – 25 % (PRENTICE a kol., 2005). Hranice mezi obezitou a nadváhou je určena Body Mass Indexem, který je podrobněji vysvětlen v kapitole 3.6.1.1. Procento výskytu nadváhy či obezity je v České republice vysoké. Nadváhou trpí 37 % žen a 51 % mužů a obezitou 31 % žen a 21 % mužů. V součtu se tedy nadváha i obezita vyskytují u 68 % českých žen a u 72 % českých mužů. Nejvýznamnějším řešením je dietní léčba a zvýšení fyzické aktivity

(BREWIS, 2011, SVAČINA, 2010, HOLEČEK, 2006). Obezita je jedním z příznaků metabolického syndromu. Jedná se o soubor nemocí, které způsobují množství zdravotních komplikací. Přesná definice není dosud známa. Používané definice obsahují tato kritéria: dyslipidémie, abdominální obezita, hyperglykémie a hypertenze (SANTOS, 2009, GUPTA, 2010). Nové poznatky a výzkumy v oblasti výživy člověka, z hlediska diagnózy nadváhy, obezity a efektivní redukce hmotnosti, mají zásadní vliv na zkvalitňování jejich léčby (WALSH, FAHY, 2012). Podle rozložení tukové složky v lidském těle existují dva typy obezity. Androidní, neboli mužská obezita je mnohem rizikovější. Tuky se hromadí v břišní oblasti, což vede k vysokému riziku kardiovaskulárních onemocnění, rozvoji metabolického syndromu a diabetu mellitu 2. Lidově hovoříme o tvaru těla připomínající jablko. Druhým typem je

gynoidní obezita, neboli ženská. Tuk je

rozprostřen hlavně v oblasti stehen, boků a bříška. Tímto rozložením připomíná tvar hrušky (BREWIS, 2011, GROFOVÁ, 2007). Hlavním důvodem obezity a nadváhy je nerovnováha mezi spotřebovanými kaloriemi a kaloriemi vynaloženými. Celosvětově došlo k zásadním změnám ve výživě i ve způsobu života. Narostla spotřeba potravin s vysokým obsahem tuku, cukru a soli a klesl příjem vitaminů, minerálů a stopových prvků. Z hlediska zdravého životního stylu došlo k poklesu fyzické aktivity na úkor sedavého způsobu zaměstnání, měnícího se 31

způsobu dopravy a rostoucí urbanizace. Tyto změny jsou často výsledkem environmentálních a společenských změn, které jsou spojeny se slabým vývojem politik v oblastech, jako je zdravotnictví, zemědělství, zpracování potravin a vzdělání (www5).

3.5.1 Redukční kurzy STOB

Organizace STOB (Stop Obezitě) byla založena PhDr. Ivou Málkovou v roce 1990 a je jí řízena. PhDr. Iva Málková je členkou výboru Obezitologické společnosti, Národní rady pro obezitu a výboru Kognitivně behaviorální společnosti. Zavedla v České republice aplikaci kognitivně behaviorální psychoterapie obezity do klinické praxe. Cílem organizace STOB je komplexní přístup k obezitě, založen na metodě kognitivněbehaviorální terapie, nejedná se tedy jen o úzké zaměření na tukovou tkáň. Účelem je celková změna v myšlení, chování i emocích. Klienti se učí ovládat svou vůli a používat v praxi své teoretické poznatky. Postupným zvyšováním znalostí mění klienti své stravovací návyky a nevhodné pohybové aktivity. Veškeré tyto změny jsou cíleny k trvalým úbytkům váhy. Činnosti, kterými se organizace STOB zabývá, jsou: • Kurzy redukce nadváhy. • Editace různých pomůcek ulehčujících snižování hmotnosti. • Organizování redukčně-kondičních pobytů. • Vydávání časopisu Pochutnej si se STOBem. • Organizace nejrůznějších aktivit v rámci prevence zdraví. • Hubnutí pro děti – Hravě žij zdravě. Kurzy redukce nadváhy se pořádají ve více než 100 městech České republiky. Každý kurz je veden formou kognitivně-behaviorální psychoterapie, jeho délka je 12 týdnů, přičemž účastníci se setkávají pravidelně jednou týdně na 3 hodinových sezeních. Jednotlivé lekce jsou zaměřené na odlišné problémy. Tato skupinová terapie slučuje lidi se stejnými problémy, což jim společně pomáhá změnit životní styl, navzájem se povzbuzují a podporují. Průměrně dochází ke snížení hmotnost o 6,5 kg během kurzu. Z hlediska udržení váhových úbytků patří tento způsob mezi nejlepší. 32

Organizace STOB pořádá ale i různé specializované kurzy, rodinné, pro muže, diabetiky a pro děti (www6). Redukčně-kondiční pobyty jsou cílené hlavně na pohybovou aktivitu. Odlišují se od sebe různou náročností pohybových aktivit, každý klient si může dle svých schopností vybrat. Každý den absolvují účastníci cvičení při hudbě a plno dalších pohybových aktivit. Program zahrnuje také pravidelné přednášky zaměřené na redukci hmotnosti a zdravý životní styl. Náplň pobytu je doplněna o nadstandartní služby: vyšetření BodyStatem, diagnostika a terapie pohybového aparátu, masáže, kosmetiku či pedikúru. Celkový denní energetický příjem odpovídá přibližně 6 000 kJ. Složení stravy odpovídá zásadám zdravého stravování (www13).

33

3.6 Metody hodnocení složení lidského těla 3.6.1 Antropometrické měření

Antropometrické měření se skládá z měření jednotlivých tělesných parametrů. Obsahuje měření tělesné hmotnosti, výšky, obvodů a měření kožních řas kalibrem (MARKOVÁ, 2012). 3.6.1.1 Index tělesné hmotnosti BMI (Queteletův index)

Body Mass Index ve srovnání s ostatními indexy nejvíce koreluje s nemocností a úmrtností. Nemůžeme jej však aplikovat na veškerou populaci, v mnohých případech (těhotné, děti, sportovci, atd.) by mohly být výsledky zkreslené. Hodnocení složení těla dle BMI ukazuje Tab. č. 6 (FREIBERG A KOL., 2008, MARKOVÁ, 2012).

Tab. č. 6: Celkový tělesný stav (CASSIDY A KOL., 2013) tělesný stav

hodnota BMI ≤ 18,5

podváha normální váha

18,5 – 24,9

nadváha

25 – 29,9

obezita I. Stupně

30 – 34,9

obezita II. Stupně

35 – 39,9

obezita III. Stupně

≥ 40

3.6.1.2 Distribuce tuku dle indexu WHR

Index distribuce tuku dle WHR (waist hip ratio, poměr pas/boky) se používá pro zjištění rozložení tělesného tuku. Měření užívá indexu pas/boky, vyhodnocení zobrazuje Tab. č. 7, a provádí se na přesně specifikovaných místech. Pas se měří v místě viditelného pasu nebo v polovině vzdálenosti mezi lopatkou kosti kyčelní a posledním žebrem. Obvod boků je měřen nad velkým trochanterem nebo v místě největšího vyklenutí hýždí (MARKOVÁ, 2012). 34

Tab. č. 7: Hodnocení typu distribuce tuku dle indexu WHR (MARKOVÁ, 2012) Spíše periferní

Vyrovnaná

Spíše centrální

Centrální risk

Muži

˂ 0,75

0,75 – 0,80

0,80 – 0,85

˃ 0,85

Ženy

˂ 0,85

0,85 – 0,90

0,90 – 0,95

˃ 0,95

3.6.1.3 Hodnocení obvodu pasu

Jedná se o nejpoužívanější a nejjednodušší metodu užívanou k zjištění rozložení tukové tkáně v organismu. Tab. č. 8 vyobrazuje hodnocení obvodu pasu ke vzniku rizika metabolických a kardiovaskulárních onemocnění. Měření se provádí ve stoje, ve výdechu, mezi předním horním kyčelním trnem (spina iliaca anterior superior) a spodním okraji žeber. Nebo zjednodušeně v místě největšího obvodu břicha (MARKOVÁ, 2012, RIEGROVÁ A KOL., 2006). U osob s normální hmotností, s nadváhou či s I. stupněm obezity korelují metabolická rizika spíše s obvodem pasu než s BMI. Vystoupí-li BMI nad 35, je metabolické riziko extrémní a měření pasu je již víceméně zbytečné. Metabolická rizika obezity souvisejí především s abdominální kumulací tuku (www9).

Tab. č. 8: Riziko metabolických a kardiovaskulárních komplikací obezity podle obvodu pasu (www9) zvýšené riziko

vysoké riziko

muži

≥ 94 cm

≥ 102 cm

ženy

≥ 80 cm

≥ 88 cm

Studie prováděné ve velkém komunitním vzorku ukazují, že kombinované použití BMI a WC (waist circumference, obvod pasu) může pomoci identifikovat riziko cévních onemocnění u žen s BMI mezi 25 a 30 kg.m-2. U mužů a žen s normálními hodnotami BMI je vliv WC na zvýšení rizika cévních onemocnění nízký (FREIBERG A KOL., 2008).

35

3.6.1.4 Kaliperace

Kaliperace je jednou z nejklasičtějších metod měření kožních řas. Velikost kožních řas je měřena kaliperem. Existuje jich mnoho typů, odlišují se velikostí styčných ploch a konstantním tlakem. U nás je nejčastěji používán kaliper typu Best a typu Harpenden. Pokud je měřena obézní populace, upřednostňuje se kaliper typu Best, protože má daleko větší rozpětí branží. Kaliper typu Harpenden má rozpětí jen 40 mm, což v mnoha případech nemusí být dostačující. Hodnoty naměřené různými druhy kaliper nelze považovat za totožné, je zapotřebí je transformovat pomocí převodních tabulek. Existuje mnoho metod, pomocí nichž se vypočítá procento tělesného tuku z regresních rovnic. U nás jsou nejvíce využívány regresní rovnice a tabulky dle Pařízkové. K orientačnímu vyšetření vystačí změření jen dvou kožních řás – subskapulární řasy a řasy nad tricepsem (HAINER A KOL., 2004, BLÁHA, 2002).

3.6.2 Bioelektrická impedance

Nejvíce využívanou metodou pro zjištění složení těla, zejména tělesného tuku, je bioelektrická impedance (BIA, bioelectrical impedance analysis). První komerční přístroje tohoto druhu se začaly objevovat v roce 1980. Svou atraktivnost nabyla BIA hlavně díky snadné použitelnosti, jednoduchosti a rychlosti měření, a díky nízkým nákladům na měření. Tento způsob měření je založen na rozdílu v elektrické vodivosti mezi tukovou a svalovou tkání. Do organismu je vysílán proud o nízké intenzitě, nejčastěji 800 µA, a vysoké frekvenci, 50 kHz, hodnotí se odpor těla proti tomuto proudu. Pro co nejpřesnější zjištění složení lidského těla se používá multifrekvenční měření v různém počtu pásem frekvence elektrického proudu (5 – 100 pásem). Je-li frekvence měření menší než 10 kHz, pak měří pouze extracelulární prostor. Frekvence větší než 100 kHz pak měří i intracelulární prostor, je schopna projít buněčnou membránou. Jednotlivé přístroje založené na této metodě se od sebe liší jak cenovou dostupností, tak množstvím měřených údajů a také počtem a lokalizací elektrod. Podle umístění elektrod dělíme tyto přístroje na bipedální (snímající odpor na ploskách nohou - Tanita), bimanuální (snímající odpor z dlaní ruk - Omron), a na přístroje snímající 36

odpor z rukou i nohou (Bodystat, Inbody) (HAINER A KOL., 2004, KYLE A KOL., 2004, MARKOVÁ, 2012, RIEGROVÁ A KOL., 2006). Výhodou tohoto měření je minimální časová zátěž. Pro pacienta není měření také nijak zatěžující či náročné. Významnou roli hraje ale příjem tekutin, hydratace organismu a anatomické poměry každého jedince (HAINER A KOL., 2004).

3.6.2.1. InBody 230

Funkce přístroje InBody 230 (Obr. č. 2) je založena na metodě přímé segmentové multifrekvenční bioelektrické impedance (DSM-BIA, Direct Segment Multi-frequency Bioelectrical Impedance Analysis). Tato metoda měří odděleně impedanci trupu, paží a dolních končetin. Díky multifrekvenčnímu proudu je přístroj InBody schopen měřit jak intracelulární, tak i extracelulární tekutinu. Přístroj InBody snímá pomocí osmi elektrod, umístěných na dlaních a chodidlech, odpor lidského těla. Dle rozdílného odporu jednotlivých tělesných tkání pak určí složení těla. Pro zjištění výsledných hodnot je používáno 10 měření impedance na každém jednotlivém segmentu lidského těla (paže, trup a dolní končetiny) při frekvenci 20 kHz a 100 kHz. Celková analýza trvá několik sekund a výslednými hodnotami jsou: • Tělesná hmotnost. • Celkové množství vody v těle (TBW, total body water). • Množství intracelulární tekutiny (ICW, intracellular body water). • Množství extracelulární tekutiny (ECW, extracellular body water). • Hmotnost kosterního svalstva. • Hmotnost tuku, procento tuku v těle. • Množství viscerálního tuku. • ATH (aktivní tělesná hmota). • BMI (Body Mass Index). • WHR (Wais Hip Ratio, poměr pas/boky). • BMR (Basal Metabolic Rate, bazální metabolická potřeba).

37

Pomocí měření jednotlivých segmentů přístroj určí přesné množství svaloviny a tukové tkáně v jednotlivých oddílech lidského těla (pravá, levá dolní končetina, pravá, levá horní končetina, trup). Přístroj také navrhuje kontrolu tuku, svalové hmoty, denní doporučený energetický příjem a cvičební plán (www7).

Obr. č. 2: Přístroj InBody 230

Zásady správného měření na InBody: • Nejíst a nepít alespoň 2 hodiny před měřením. • Necvičit těsně před měřením. • Nepožívat alkohol alespoň 24 hodin před měřením. • Vynechat sprchování, koupání a saunování před cvičením. • Být před měřením alespoň 5 minut v klidu. • Provádět měření s prázdným močovým měchýřem. • Neprovádět

v období

menstruace,

s kardiostimulátorem (www9).

38

těhotným

ženám

a

osobám

3.6.2.2. Bodystat QuadScan 4000

Přístroj Bodystat QuadScan 4000 (Obr. č. 3) je analyzér multifrekvenční bioelektrické impedance. Jedná se o neinvazivní metodu měření složení lidského těla a tělesných tekutin. Měří impedanci při 5, 50, 100 a 200 kHz. Z hodnot naměřených při impedanci 5 a 200 kHz společně s použitím prediktivní rovnice stanovuje množství extracelulární, intracelulární a celkové tělesné vody. Přístroj využívá rovnice pro výpočty složení lidského těla. Tyto rovnice přizpůsobuje dle daných skupin obyvatelstva (muži, ženy, sportovci). Při měření je důležité dbát na správné umístění elektrod, vhodný výběr predikční rovnice a dodržení zásad správného měření. Výslednými hodnotami tohoto přístroje jsou zejména: • Celková tělesná voda (TBW, total body water), extracelulární voda (ECW, extracellular water) a intracelulární voda (ICW, intracellular water). • Aktivní tělesná hmota (ATH). • Procento a hmotnost tuku v těle. • Hmotnost svalové tkáně. • Bazální metabolická potřeba (BMR, Basal Metabolic Ratio). • BMI (Body Mass Index). • WHR (Wais Hip Ratio) (www8).

Obr. č. 3: Bodystat QuadScan 4000

39

Bodystat QuadScan 4 000 snímá dané hodnoty pomocí dvou párů elektrod připevněných na pravé polovině těla, tím se eliminuje průchod proudu přes srdce. Červené konektory s elektrodami jsou umístěny v oblasti záprstí nohy a ruky, černé konektory jsou umístěny na zápěstí a kotníku (Obr. č. 4).

Obr. č. 4: Umístění elektrod na hřbetu pravé ruky a nártu pravé nohy

Zásady správného měření na přístroji Bodystat: • Nedoporučuje se těhotným ženám a osobám s elektronickým implantátem. • Žádný příjem jídla a tekutin 2 – 3 hodin před měřením. • Žádný příjem alkoholu a kofeinu (vyjma minimální dávky) 24 hodin před měřením. • Neprovádět test po náročném cvičení. • Opakovaná měření na stejné osobě provádět za stejných podmínek a ve stejnou denní dobu (BODYSTAT LTD, 2000).

40

4 METODIKA

Měření bylo zaměřeno na sledování tělesných parametrů žen v redukčním kurzu pomocí bioelektrické impedance. Redukčního kurzu se zúčastnilo 14 klientek (n=14). Účastnice byly měřeny na přístrojích InBody 230 a na přístroji Bodystat QuadScan 4000 v prostorech Mendelovy univerzity v Brně. Redukční kurz probíhal po dobu jedenácti týdnů (10.4.2012 – 19.6. 2012). Účastnice byly měřeny na začátku (10.4.2012) a na konci kurzu (19.6.2012). Před měřením na obou přístrojích byly klientky poučeny o zásadách a pravidlech měření, které musí dodržovat (viz kapitoly 3.6.2.1 a 3.6.2.2). Dodržení těchto zásad bylo ověřeno před každým měřením. Měření bylo prováděno po odložení všech vodivých materiálů (prstýnky, šperky, aj.). Z hodnot získaných měřením na daných přístrojích byly pro výzkum použity celková tělesná voda (TBW, total body water), intracelulární tělesná tekutina (ICW, intracellular body water), extracelulární tělesná tekutina (ECW, extracellular body water), ATH (aktivní tělesná hmota), svalová tkáň, tuková tkáň a viscerální tuk (pouze z InBody). Tělesná hmotnost byla získána z přístroje Tanita BC 545 (Tanita, Japonsko). V 1. lekci kurzu každá klientka obdržela dotazník zahrnující osobní anamnézu, stravovací a pohybové návyky a zdravotní komplikace v rodině. Z těchto dotazníků byla následně zpracována charakteristika účastnic kurzu.

4.1 Fitlinie

Probandky zaznamenávaly přijatou stravu a množství tekutin do záznamových archů. Archy z 1. a 11. týdne kurzu byly vyhodnoceny v programu FitLinie 5.21 (Roubec Martin, Česká republika). Bylo sledováno množství energie a jednotlivých živin (sacharidy, tuky, bílkoviny) v jednotlivých denních chodech v daných týdnech redukčního kurzu.

41

4.2 Měření na přístroji Bodystat QuadScan 4000

Pro měření na přístroji Bodystat byly zjištěny vstupní informace (tělesná hmotnost, výška, věk, obvod pasu, boků a faktor fyzické aktivity), které byly zadány manuálně do přístroje. Pro měření tělesných obvodů byla použita speciální pásková míra se skleněnými vlákny. Hmotnost klientek byla stanovena pomocí osobní váhy Tanita BC 545 (Tanita, Japonsko). Měření probíhalo vleže na podložce, v poloze zobrazené na Obr. č. 6. Klientkám bylo pomocí 96% líhu vydesinfikováno zápěstí a nárt na pravé polovině těla. Poté byly na tato místa umístěny páry elektrod ve vzdálenosti cca 5 cm (viz kapitola 3.6.2.2) a zahájeno měření.

Obr. č. 5: Poloha klienta pro správné měření (BODYSTAT LTD, 2000)

4.3 Měření na přístroji InBody 230 Před každým použitím přístroje byly styčné plochy vydesinfikovány 96% líhem. Po dobu měření klientky stály klidně na přístroji, nehýbaly se a volně dýchaly (viz Obr. č. 2). Do přístroje byly manuálně zadány tělesná výška, pohlaví a věk.

4.4 Statistické metody

Naměřené hodnoty byly zpracovány a statisticky vyhodnoceny v programech Statistica Cz, verze 10.0 (t-test) a Microsoft Office Excel 2007. 42

5 VÝSLEDKY 5.1 Charakteristika účastnic kurzu

Redukčního kurzu se účastnilo celkem 14 žen (n = 14). Na prvním setkání jim byly rozdány osobní dotazníky (příloha 1), na jejichž základě byla stanovena následující charakteristika. Dotazníky byly zaměřeny na zjišťování osobních údajů, zdravotního stavu, pohybové aktivity, stravovacích návyků, historie hubnutí a diet. Následující grafy (Obr. č. 6 – 13) charakterizují sledovanou skupinu. Pro přesnější znázornění jsou četnosti výskytu hodnot vyjádřeny v procentech.

Obr. č. 6: Rozčlenění sledované skupiny dle věku (n=14)

Věkové rozpětí probandek bylo poměrně široké. Nejmladší účastnici bylo 23 let, nejstarší 57 let. Nejčetnější skupina se pohybovala v rozmezí 31 – 40 let (43 %). Druhou nejčetnější skupinu tvořily ženy ve věku 20 -30 let (36 %). Tento fakt může být spojen s vysokým počtem maminek v kurzu, které chtěly pomocí redukčního kurzu snížit svou vyšší tělesnou hmotnost získanou během těhotenství.

43

Obr. č. 7: Rozčlenění sledované skupiny dle výšky (cm) (n=14)

Výškové rozpětí účastnic se pohybovalo v rozmezí od 161 cm do 178 cm. Nejvyšší tělesné výšky bývá dosaženo ve věku 20 – 25 let. Průměrná výška žen v České republice v tomto období je 166,48 cm. Nejvíc účastnic v naší testované skupině bylo vzrůstu 160 – 164 cm (33 %). Nižší tělesná výška byla dána vyšším průměrným věkem probandek, než 20 – 25 let. Po tomto věku se tělesná výška postupně snižuje.

Obr. č. 8: Rozčlenění sledované skupiny dle obvodu pasu (n=14)

Obvod pasu je nejjednodušší ukazatel rozložení tělesného tuku v těle a rizika metabolických a kardiovaskulárních problémů. Hodnota u žen vyšší než 80 cm představuje zvýšené riziko, nad 88 cm se jedná již o vysoké riziko. V testované skupině byla nejnižší hodnota obvodu pasu 91 cm, což vykazuje vysoké riziko zdravotních problémů. Největší obvod pasu byl 115 cm. 51 % probandek měly obvod pasu v rozmezí 100 – 109 cm. 44

Obr. č. 9: Zhodnocení zdravotního stavu sledované skupiny (n=14) Nejčastěji vyskytující se komplikací byly problémy s pohybovým aparátem (32 %). Tato kategorie „problémy s pohybovým aparátem“ zahrnovala bolesti zad, kloubů a natékání končetin. Tento zdravotní problém můžeme přisuzovat zvýšené tělesné hmotnosti, která má za následek zvýšené zatížení pohybového aparátu a celé kosterní soustavy. Kategorie „problémy s krevním tlakem“ obsahovala hypertenzi i hypotenzi. Druhým nejfrekventovanějším problémem byl stres, který uvádělo 23 % žen. Zvýšené problémy s pohybovým aparátem a nadměrný výskyt stresu můžeme přisuzovat nedostatku pohybové aktivity (Obr. č. 11) a sedavému způsobu zaměstnání, který uvedla více než polovina žen (Obr. č. 10).

Obr. č. 10: Zhodnocení aktivity v zaměstnání (během dne) (n=14) 45

65 % klientek uvedlo sedavý způsob zaměstnání. Tento fakt můžeme dát do spojitosti se zdravotními komplikacemi, hlavně s potíži s pohybovým aparátem. Sedavý způsob zaměstnání je spojen s nižším výdejem energie. Toto zjištění tedy koreluje s vysokými hodnotami obvodu pasu, a tudíž i se zvýšeným množstvím tělesného tuku. V dotazníku bylo možné zvolit kategorii „jiná možnost“ aktivity v zaměstnání. Tuto variantu si vybralo 14 % žen, v podrobnějším popisu všechny uvedly mateřskou dovolenou.

Obr. č. 11: Zhodnocení fyzické aktivity během týdne (n=14)

Fyzická aktivita tvoří nedílnou součást zdravého životního stylu. Pravidelný aerobní pohyb snižuje výskyt kardiovaskulárních onemocnění, posiluje svalovou soustavu, čímž zvyšuje bazální metabolismus a eliminuje riziko nadváhy či obezity. Doporučuje se aerobní aktivita 3x týdně po dobu 60 minut. Z testované skupiny uvedlo 36 % klientek frekvenci pohybové aktivity 2x týdně, což neodpovídá všeobecným doporučením. Mezi preferované aktivity patřily hlavně jízda na kole, pěší procházky, plavání, fitcentrum a sálové aktivity (pilates, bodyform). Druhou největší část tvořily klientky, které se pohybové aktivitě nevěnují vůbec (29 %). Minimální dostatečnou fyzickou aktivitu (3x týdně) uvedlo 21 % probandek.

46

Obr. č. 12: Příjem tekutin ve sledované skupině (n=14)

Lidské tělo je tvořeno ze 70 % vodou. Voda tedy tvoří nedílnou součást lidského života. Doporučený příjem tekutin je specifický pro každého jedince, závisí na mnoha faktorech (tělesná hmotnost, teplota, věk, fyzická aktivita, aj.). Pokud bychom vzali v úvahu průměrnou tělesnou hmotnost klientek, která byla 85,4 kg, denní příjem tekutin by odpovídal 3,2 l/den (1500 ml + 20 ml.kg-1). Polovina klientek (50 %) uváděla denní příjem tekutin 2 – 3 l. Vzhledem k nízké fyzické aktivitě probandek můžeme příjem tekutin u 50 % považovat za dostačující. Nejčastějším zdrojem tekutin byla neslazená, neperlivá voda. Káva byla přijímána v průměrném množství 1 šálek za den. Příjem alkoholu byl uváděn minimální, jen příležitostně.

47

Obr. č. 13: Zhodnocení způsobu hubnutí v minulosti (n=14)

Sekce „způsoby hubnutí v minulosti“ ukazovala zkušenosti klientek s hubnutím. Může být také ukazatelem zdravotním problémů, špatné výživy či změny metabolismu. Způsoby hubnutí uváděné v dotaznících byly rozděleny do čtyř skupin uvedených v Obr. č. 13. Změny stravovacího režimu zahrnovaly hlavně dělenou stravu, omezování, bez večeře, bez masa, koktejly, počítání kilojoulů a již dřívější absolvování redukčního kurzu STOB. Téměř polovina klientek (48 %) volily změnu stravovacího režimu, 33 % žen se zaměřilo na zvýšení své pohybové aktivity. 14 % si vybralo kombinaci stravování a fyzické aktivity, 5 % neuvedlo žádné dřívější snahy o hubnutí.

48

5.2 Zhodnocení příjmu energie a nutrietů

Klientky kurzu STOB zaznamenávaly svůj denní příjem stravy a tekutin. Tyto údaje byly vyhodnoceny v programu FitLinie 5.21 (FitLinie, Japonsko). Pro zhodnocení stravovacích změn byly porovnávány průměrné hodnoty z 1. a 11. týdne kurzu (Tab. č. 9).

11. týden

1. týden

Tab. č. 9: Průměrné množství přijatých nutrientů [g] a energie [kJ] v jednotlivých denních porcích se směrodatnou odchylkou (SD) Energie [kJ]

Tuky [g]

Sacharidy [g]

Bílkoviny [g]

(x ± SD)

(x ± SD)

(x ± SD)

(x ± SD)

snídaně

1428,83 ± 632,27

11,67 ± 8,77

49,3 ± 28,53

12,36 ± 6,55

1. svačina

981,21 ± 758,44

10,76 ± 16,05

29,07 ± 20,77

7,53 ± 6,65

2254,96 ± 1074,39 24,31 ± 17,79

55,25 ± 34,63

23,56 ± 11,19

2. svačina

1114,85 ± 544,37

10 ± 7,93

34,78 ± 20,38

8,23 ± 5,13

večeře

1626,14 ± 674,96

15,22 ± 11,97

45,8 ± 29,84

17,31 ± 8,52

2. večeře

1511,12 ± 811,01

14,87 ± 11,96

39,1 ± 24,6

10,27 ± 7,96

snídaně

1308,87 ± 278,25

8,81 ± 3,43

46,32 ± 9,34

13,42 ± 6,17

1. svačina

736,42 ± 365,4

4,69 ± 5,16

28,35 ± 13,1

7,63 ± 6,46

oběd

2179,68 ± 857,65

20,44 ± 13,1

51,6 ± 33,04

34,57 ± 19,76

2. svačina

625,6 ± 178,75

4,86 ± 4,4

20,4 ± 7,71

6,53 ± 3,59

večeře

1165,52 ± 654,57

11,13 ± 7,71

27,6 ± 19,22

13,87 ± 8,82

2. večeře

481,25 ± 73,23

4,86 ± 2,5

7,87 ± 4,92

9,56 ± 3,95

oběd

x = průměrné množství přijaté živiny (energie), SD = směrodatná odchylka

49

Průměrné naměřené hodnoty označené indexy (A,B) se statisticky vysoce průkazně liší (p˂0,01). Průměrné naměřené hodnoty označené indexy (C,D) se statisticky vysoce průkazné liší (p˂0,001).

Obr. č. 14: Porovnání přijatého množství energie z jednotlivých denních porcí v 1. a 11. týdnu (n=14)

Mezi 1. a 11. týdnem byly zaznamenány vysoce statisticky průkazné rozdíly v množství energie přijaté na 2. svačinu (p < 0,001) a na večeři (p < 0,01). U 2. svačiny došlo k poklesu přijaté energie o 489,25 kJ, u večeře o 460,62 kJ. V případě ostatních denních porcí nebyl prokázán statistický rozdíl (p > 0,05) v přijatém množství energie, hodnoty se však snížily. K významnému poklesu energie došlo u 2. večeře, zejména snížením večerního přejídání a dojídání se. V této fázi jídla je často volena nezdravá vysoce energetická strava. Nedostatečný výdej takto přijaté energie vede k jejímu ukládání v podobě zásobního tuku. Eliminace příjmu energie na 2. večeři byla tedy pozitivním výsledkem.

50

Průměrné naměřené hodnoty označené indexy (A,B) se statisticky vysoce průkazně liší (p˂0,01).

Obr. č. 15: Průměrné množství přijatého tuku [g] v jednotlivých denních porcích v 1. a 11. týdnu (n=14)

Vysoce statisticky průkazný rozdíl byl zaznamenán v průměrném přijatém množství tuku na 2. svačinu (p < 0,01). Mezi 1. a 11. týdnem se snížilo průměrné přijaté množství tuků na odpolední svačinu o 5,14 g. U ostatních denních porcí byl rozdíl v průměrných hodnotách tuku statisticky neprůkazný (p > 0,05). Průměrné množství přijatého tuku v 1. týdnu bylo ve všech denních porcích vyšší než v 11. týdnu. Díky celkovému poklesu přijatého tuku ve stravě se snížila i celková energetická hodnota přijatých pokrmů.

51


Obr. č. 16: Průměrné množství přijatých sacharidů [g] v jednotlivých denních porcích v 1. a 11. týdnu (n=14)

Rozdíly v průměrném přijatém množství sacharidů v 1. a 11. týdnu byly vysoce statisticky průkazné na 2. svačinu a na večeři. Na odpolední svačinu příjem sacharidů poklesl o 14,38 g a na večeři se průměrný příjem snížil o 18,2 g. Ostatní denní porce nevykázaly statisticky průkazný rozdíl (p > 0,05) v průměrném množství přijatých sacharidů v 1. a v 11. týdnu, jejich množství se ale snížilo. K významnému poklesu sacharidů došlo hlavně v druhé polovině dne. Odpoledne by měly převládat hlavně bílkoviny a zelenina, důležitý je dostatečný příjem sacharidů ráno.

52


Obr. č. 17: Průměrné množství bílkovin [g] v jednotlivých denních porcích v 1. a 11. týdnu (n=14)

Množství přijatých bílkovin se zvýšilo na snídani, 1. svačinu (p > 0,05) a na oběd (p ˂ 0,01). Nárůst bílkovin na oběd byl nejspíš dán změnou skladby přílohy. Sacharidové přílohy byly částečně či úplně nahrazeny zeleninovými přílohami. Klientky kladly větší pozornost kvalitě a množství přijatých bílkovin. Množství přijatých bílkovin se snížilo na odpolední svačinu i v případě obou večeří (p > 0,05). Zde došlo k celkovému poklesu energie, který byl dán úbytkem všech živin (sacharidy, tuky, bílkoviny). Významný byl však pokles sacharidů a tuků. U bílkovin byl zaznamenán nejnižší pokles z těchto tří živin. Tento trend ukazuje snahu klientek o správné rozložení energie a složení jednotlivých porcí během dne.

53

5.3 Základní tělesné parametry Základní tělesné parametry zahrnují tělesnou hmotnost, index tělesné hmotnosti (BMI, body mass index) a břišní obezitu (WHR, waist hip ratio) (Tab. č. 10). Byla sledována závislost těchto parametrů na změnách tělesné konstituce v čase.

Tab. č. 10: Průměry jednotlivých naměřených hodnot (tělesná hmotnost, BMI, WHR) ± směrodatná odchylka (SD) 1. týden

11. týden

(x ± SD)

(x ± SD)

Hmotnost [kg]

85,4 ± 8,86

82,04 ± 10,8

BMI [kg.m-2]

29,85 ± 2,86

28,97 ± 3,64

WHR

0,92 ± 0,05

0,86 ± 0,04

x = průměrná naměřená hodnota, SD = směrodatná odchylka

Průměrné naměřené hodnoty označené indexy (A,A) se statisticky neliší (p > 0,05).

Obr. č. 18: Průměrná hmotnost [kg] účastnic naměřená v 1. a 11. týdnu kurzu (n=14)

Průměrná tělesná hmotnost se mezi 1. a 11. týdnem snížila o 3,36 kg. Nejnižší hmotnost účastnic v 1. týdnu byla 66,8 kg, nejvyšší 97,9 kg. V 11. týdnu byla nejnižší hmotnost 62,2 kg, nejvyšší 97,8 kg. V redukčních kurzech STOB dochází průměrně ke snížení hmotnosti o 6,5 kg během dvanácti týdnů. Pokles průměrné hmotnosti v našem kurzu byl poloviční. 54


Obr. č. 19: Průměrná hodnota BMI [kg.m-2] účastnic naměřená v 1. a 11. týdnu kurzu (n=14)

Z hodnot tělesné výšky a hmotnosti byl stanoven BMI. Během redukčního kurzu se snížila hodnota BMI, rozdíl v průměrech naměřených hodnot byl statisticky neprůkazný (p ˃ 0,05). Průměrná hodnota v 1. týdnu byla 29,85 kg.m-2, v 11. týdnu byla průměrná hodnota 28,97 kg.m-2. Obě tyto hodnoty spadají do rozmezí BMI 25 29,9 kg.m-2, které odpovídá nadváze.


Obr. č. 20: Průměrná hodnota WHR účastnic naměřená v 1. a 11. týdnu kurzu (n=14)

55

Břišní obezita (WHR, waist hip ratio) je hodnota vypočítána jako poměr mezi obvodem pasu a boků. Břišní obezita se snížila během redukčního kurzu o 0,06 (p < 0,01).

Pokles hodnoty indexu WHR přispívá ke snížení rizik metabolického

syndromu a příznivě ovlivňuje zdraví jedince. Vyrovnaná distribuce tuku dle indexu WHR se pohybuje v rozmezí 0,75 – 0,8 pro ženy. Této hodnoty v průměru klientky kurzu nedosáhly.

5.4 Výsledky z přístroje Bodystat Z hodnot

naměřených

přístrojem

BodyStat

byly

sledovány

parametry

vyobrazené v Tab. č. 11. Byla zjišťována závislost těchto parametrů na změně tělesné konstituce v čase.

Tab. č. 11: Průměr jednotlivých naměřených hodnot na přístroji BodyStat s danou směrodatnou odchylkou (SD) v 1. a v 11. týdnu redukčního kurzu

TBW [l]

1. týden (x ± SD) 37,61 ± 4,22

11. týden (x ± SD) 38,86 ± 4,31

ECW [l]

17,91 ± 1,6

18,23 ± 1,88

ICW [l]

21,93 ± 2,32

21,68 ± 2,75

ATH [kg]

53,42 ± 6,02

54,42 ± 6,01

Svalová tkáň [kg]

31,32 ± 3,32

30,95 ± 3,93

Tuková tkáň [kg]

31,97 ± 7,48

29,63 ± 7,35


Jednotlivé grafy (Obr. 21 – 26) vyobrazují rozdíl mezi průměry naměřených hodnot přístrojem BodyStat QuadScan 4000 v 1. týdnu (10.4.2012) a v 11. týdnu (19.6.2012) redukčního kurzu STOB.

56


Obr. č. 21: Množství celkové vody v těle (TBW) [l] z přístroje BodyStat v 1. a v 11. týdnu redukčního kurzu (n=14)

Během redukčního kurzu došlo k nárůstu celkové tělesné vody v těle (TBW, total body water) klientek. Průměrné množství celkové tělesné vody v 1. týdnu bylo 37,61 ± 4,22 l, v 11. týdnu 38,86 ± 4,31 l. Výsledek změny množství TBW byl statisticky neprůkazný (p ˃ 0,05). Průměrná hodnota vody v těle se zvýšila o 1,25 l. Ve vstupních dotaznících uvádělo 50 % účastnic denní příjem tekutin nižší než 2 l. Nárůst TBW byl nejspíš způsoben větší informovanosti o nutnosti dodržování pitného režimu. Klientky byly pravidelně upozorňovány na dostatečný příjem tekutin v průběhu celého dne.

57


Obr. č. 22: Množství extracelulární vody v těle (ECW) [l] z přístroje BodyStat v 1. a v 11. týdnu redukčního kurzu (n=14)

Změny v množství extracelulární tekutiny (ECW, extracellular water) byly minimální. Během redukčního kurzu došlo k nárůstu extracelulární tekutiny o 0,32 l. Výsledek ukázal statisticky neprůkazný rozdíl (p ˃ 0,05). Nárůst ECW byl způsoben nárůstem TBW. ECW by měla tvořit 20 % TBW. V testované skupině tvořilo průměrné množství EWC v 11. týdnu 24,1 % TBW. ECW je důležitá pro přínos živin a kyslíku buňkách a odplavuje odpadní látky.


Obr. č. 23: Množství intracelulární vody v těle (ICW) [l] z přístroje BodyStat v 1. a v 11. týdnu redukčního kurzu (n=14) 58

Množství intracelulární tekutiny (ICW, intracellular water) v těle probandek se nepatrně snížilo během redukčního kurzu. Došlo k poklesu ICW o 0,25 l (p ˃ 0,05). ICW by měla tvořit 40 % TBW. V 11. týdnu tvořila průměrná naměřená hodnota ICW 33,48 %. Můžeme předpokládat, že snížení množství tukové tkáně mělo vliv na zvýšení množství TBW.


Obr. č. 24: Hmotnost aktivní tělesné hmoty (ATH) [kg] naměřená přístrojem BodyStat v 1. a v 11. týdnu redukčního kurzu (n=14)

Aktivní tělesná hmota (ATH) vyjadřuje hmotnost veškeré tukuprosté tkáně v organismu. Zahrnuje svaly, kosti, vnitřní orgány, minerály a jiné. Hlavní ovlivnitelnou složkou je tedy svalová tkáň. Průměrná hodnota ATH v 1. týdnu činila 53,42 ± 6,02 kg, v 11. týdnu 54,42 ± 6,01 kg. Množství ATH je závislé na procentuálním množství tukové složky a celkové hmotnosti měřeného jedince. Během redukčního kurzu došlo sice k mírnému poklesu svalové tkáně, úbytek tukové tkáně a celkové tělesné hmotnosti byla ale větší, což způsobilo nárůst ATH (p ˃ 0,05).

59


Obr. č. 25: Hmotnost svalové tkáně [kg] naměřená přístrojem BodyStat v 1. a v 11. týdnu redukčního kurzu (n=14)

V průběhu redukčního kurzu se snížilo množství svalové tkáně (p ˃ 0,05). Mezi prvním a druhým měřením došlo k úbytku svalové hmoty o 0,37 kg. Hlavním důvodem byla nedostatečná fyzická aktivita klientek. 65 % probandek udávalo sedavý způsob zaměstnání. 29 % se nevěnovalo vůbec fyzické aktivitě, 14 % pouze 1 x týdně.


Obr. č. 26: Hmotnost tukové tkáně [kg] naměřená přístrojem BodyStat v 1. a v 11. týdnu redukčního kurzu (n=14)

60

Tuková tkáň se během hubnoucího kurzu zredukovala v průměru o 2,34 kg (p ˃ 0,05). V 1. týdnu činila průměrná hmotnost tukové tkáně 31,97 ± 7,48 kg, v 11. týdnu jen 29,63 ± 7,35 kg. Z naměřených hodnot můžeme tvrdit, že úbytek celkové hmotnosti byl zapříčiněn zejména úbytkem tukové tkáně. I když došlo k úbytku svalové tkáně, ve srovnání s tukovou tkání byly ztráty minimální. Redukce tukové tkáně má pozitivní vliv na pohybový aparát, kardiovaskulární potíže a také na celkový psychický stav jedince, což byly nejčastější zdravotní komplikace, které klientky uváděly ve vstupním dotazníku.

61

5.5 Výsledky z přístroje InBody

Z hodnot naměřených přístrojem InBody 230 byly sledovány parametry vyobrazené v Tab. č. 12. Byla zjišťována závislost těchto parametrů na změně tělesné konstituce v čase.

Tab. č. 12: Průměr jednotlivých naměřených hodnot na přístroji InBody s danou směrodatnou odchylkou v 1. a v 11. týdnu redukčního kurzu

TBW [l]

1. týden (x ± SD) 38,46 ± 4,36

11. týden (x ± SD) 38,53 ± 5,08

ECW [l]

14,51 ± 1,65

14,6 ± 1,85

ICW [l]

23,94 ± 2,72

23,93 ± 3,25

ATH [kg]

52,56 ± 5,97

52,31 ± 6,75

Svalová tkáň [kg]

27,4 ± 3,58

28,52 ± 4,26

Tuková tkáň [kg]

29,39 ± 4,49

25,68 ± 6,87

110,13 ± 11,47

107,22 ± 33,18

Viscerální tuk [cm2]


Jednotlivé grafy (Obr. č: 27 – 33) vyobrazují rozdíl mezi průměry naměřených hodnot přístrojem InBody 230 v 1. týdnu (10.4.2012) a v 11. týdnu (19.6.2012) redukčního kurzu STOB.

62


Obr. č. 27: Množství celkové vody v těle (TBW) [l] z přístroje InBody v 1. a v 11. týdnu redukčního kurzu (n=14)

U klientek v redukčním kurzu se zvýšilo množství celkové tělesné vody (TBW, total body water). Dle hodnot naměřených přístrojem InBody se průměrné množství TBW zvýšilo o 0,07 l (p ˃ 0,05). V 1. týdnu činila hodnota průměrného množství celkové tělesné vody v těle 38,46 ± 4,36 l, v 11. týdnu kurzu 38,53 ± 5,08 l.


Obr. č. 28: Množství extracelulární vody v těle (ECW) [l] z přístroje InBody v 1. a v 11. týdnu redukčního kurzu (n=14) 63

Průměrné množství mimobuněčné tekutiny (ECW, extracellular water) na začátku kurzu činilo 14,51 ± 1,65 l, na konci 14,6 ± 1,85 l. V průběhu redukčního kurzu došlo k nárůstu ECW o 0,09 l. Rozdíl v naměřených výsledcích byl statisticky neprůkazný (p ˃ 0,05). ECW by měla tvořit 20 % TBW, v našem případě tvořila ECW v 11. týdnu redukčního kurzu 22,7 %.


Obr. č. 29: Množství intracelulární vody v těle (ICW) [l] z přístroje InBody v 1. a v 11. týdnu redukčního kurzu (n=14)

Průměrné množství nitrobuněčné tekutiny (ICW, intracellular water) bylo v 1. týdnu kurzu 23,94 ± 2,72 l a v 11. týdnu 23,93 ± 3,25 l. Došlo tedy k poklesu o 0,01 l. Tento pokles byl statisticky neprůkazný (p ˃ 0,05). ICW by měla tvořit 40 % TBW. Z průměrných hodnot naměřených přístrojem InBody tvořila ICW v 11. týdnu redukčního kurzu 37,26 %.

64


Obr. č. 30: Hmotnost aktivní tělesné hmoty (ATH) [kg] naměřená přístrojem InBody v 1. a v 11. týdnu redukčního kurzu (n=14)

Aktivní

tělesná

hmota

(ATH)

odpovídá

množství

beztukové

tkáně

v organismu. Na začátku kurzu byla naměřena průměrná hodnota ATH 52,56 ± 5,97 kg, na konci kurzu 52,31 ± 6,75 kg. Dle těchto hodnot došlo k poklesu ATH o 0,25 kg. Výsledek byl statisticky neprůkazný (p ˃ 0,05). Celková hodnota ATH je závislá na procentuálním množství tukové tkáně a také na celkové tělesné hmotnosti. Pokles ATH byl zapříčiněn snížením tělesné hmotnosti o 5,44 kg a snížením procentuálního množství tuku o 0,58 % (hodnoty získané z přístroje InBody).

65


Obr. č. 31: Hmotnost svalové tkáně [kg] naměřená přístrojem InBody v 1. a v 11. týdnu redukčního kurzu (n=14)

Dle hodnot naměřených na přístroji InBody došlo v průběhu redukčního kurzu k nárůstu svalové hmoty. Na začátku kurzu byla průměrná hmotnost svalové tkáně 27,4 ± 3,58 kg, na konci kurzu 28,52 ± 4,26 kg. Množství svalové tkáně vzrostlo o 1,12 kg. Tato změna byla ale statisticky neprůkazná (p ˃ 0,05).


Obr. č. 32: Hmotnost tukové tkáně [kg] naměřená přístrojem InBody v 1. a v 11. týdnu redukčního kurzu (n=14) 66

V průběhu redukčního kurzu se snížilo množství tukové tkáně u testované skupiny. Průměrné množství tkáně v 1. týdnu redukčního kurzu bylo 29,39 ± 4,49 kg, v 11. týdnu 25,68 ± 6,87 kg. Množství tělesného tuku se redukovalo o 3,71 kg. Tento pokles byl statisticky neprůkazný (p ˃ 0,05). Pokles tukové tkáně má pozitivní vliv na eliminaci zdravotních problémů uváděných klientkami v osobních dotaznících (problémy s pohybovým aparátem, kardiovaskulární problémy, problémy s krevním tlakem, únava, aj.).


Obr. č. 33: Hodnota viscerálního tuku [cm2] naměřená přístrojem InBody v 1. a v 11. týdnu redukčního kurzu (n=14)

Útrobní (viscerální) tuk byl měřen pouze přístrojem InBody. Průměrná hodnota na začátku kurzu činila 110,13 ± 11,47 cm2, na konci kurzu 107,22 ± 33,18 cm2. Obě tyto hodnoty vykazují zvýšený výskyt viscerálního tuku, nacházejí se nad limitní hranicí 100 cm2. Rozdíl ve výsledcích naměřených hodnot je statisticky neprůkazný (p ˃ 0,05). I přes nadlimitní množství viscerálního tuku v těle probandek hodnotíme pozitivně klesající tendenci jeho množství. Viscerální tuk se ukládá ve stěnách cév, způsobuje jejich tvrdnutí a aterosklerózu. Z hlediska zdravotních komplikací probandky uváděly problémy s krevním tlakem, což může mít spojitost s nadměrným množstvím útrobního tuku. 67

5.6 Porovnání výsledků mezi přístroji InBody 230 a BodyStat QuadScan 4 000

Následující grafy (Obr. 34 – 39) ukazují rozdíly v průměrných naměřených hodnotách jednotlivých parametrů (ICW, ECW, TBW, tuková tkáň, ATH, svalová tkáň) mezi přístroji InBody 230 a BodyStat QuadScan 4 000.

Průměry naměřených hodnot označené indexy (A, B) se statisticky vysoce průkazně liší (p ˂ 0,01).

Obr. č. 34: Porovnání naměřených hodnot ICW, ECW a TBW [l] na přístroji InBody a BodyStat Rozdíl v naměřených hodnotách ICW byl statisticky neprůkazný (p ˃ 0,05). Průměrné

množství

nitrobuněčné

tekutiny

získané

z přístroje

InBody

bylo

23,94 ± 3,04 l, z přístroje BodyStat 21,82 ± 2,52 l. Na rozdíl od ICW byla odlišnost v naměřených hodnotách ECW z jednotlivých přístrojů vysoce statisticky průkazná (p ˂ 0,01). Průměrná hodnota získaná z přístroje InBody byla 14,56 ± 1,77 l. Hodnota získaná z přístroje BodyStat činila 18,05 ± 1,74 l. Hodnoty z jednotlivých přístrojů se lišily o 3,94 l. Rozdíl v získaných hodnotách jednotlivými přístroji byl nejspíš zapříčiněn odlišným způsobem a nepřesností v měření použitými přístroji.

68

Rozdíl hodnot celkové tělesné vody (TBW, total body water) získaných z přístrojů InBody a BodyStat byl statisticky neprůkazný (p ˃ 0,05). Průměrná hodnota získaná z přístroje InBody byla 38,5 ± 4,8 l, z přístroje BodyStat 38,17 ± 4,31 l.

Průměry naměřených hodnot označených indexy (A, A) se statisticky neliší (p > 0,05).

Obr. č. 35: Porovnání naměřeného množství tukové tkáně [kg] mezi přístroji InBody a BodyStat

Výsledek porovnání odlišnosti hodnot tukové tkáně [kg] získaných z přístrojů InBody a BodyStat je statisticky neprůkazný (p ˃ 0,05). Průměrná hmotnost tukové tkáně z přístroje InBody byla 28,91 ± 6,28 kg. Průměrná hmotnost tukové tkáně získaná z přístroje BodyStat byla 30,04 ± 7,73 kg. Rozdíl v naměřených hodnotách tukové tkáně byl 1,13 kg. Tento rozdíl přisuzujeme jiné frekvenci, při které přístroje měří.

69

Průměry naměřených hodnot označených indexy (A, A) se statisticky neliší (p > 0,05).

Obr. č. 36 Porovnání naměřených hodnot ATH a svalové tkáně [kg] mezi přístroji InBody a BodyStat

Množství aktivní tělesné hmoty (ATH) získané z přístroje InBody bylo 52,41 ± 6,44 kg. Přístroj BodyStat naměřil hmotnost ATH 53,87 ± 6,03 kg. Dle těchto hodnot byl rozdíl v naměřených hmotnostech 1,46 kg. Statistické vyhodnocení ukázalo neprůkazný rozdíl v naměřených hodnotách mezi jednotlivými přístroji (p ˃ 0,05). Průměrná hmotnost svalové tkáně naměřená přístrojem InBody byla 28,81 ± 4,01 kg. Stejný údaj získaný z přístroje BodyStat byl 31,16 ± 3,61 kg. Také rozdíl hmotnosti svalové tkáně [kg] z přístrojů InBody a BodyStat byl statisticky neprůkazný (p ˃ 0,05). Průměrná hmotnost svalové tkáně naměřená přístrojem InBody byla 28,81 ± 4,01 kg. Stejný údaj získaný z přístroje BodyStat byl 31,16 ± 3,61 kg.

Sledovali jsme rozdíly v měření jednotlivými přístroji, abychom zjistili odlišnosti v jejich měření. Získané hodnoty se od sebe lišily, rozdíl byl ale statisticky neprůkazný (p ˃ 0,05). Jen v případě ECW se naměřené hodnoty z daných přístrojů statisticky lišily (p ˂ 0,01). Získání jiných hodnot, z přístrojů InBody 230 a Bodystat QuadScan 4 000, bylo pravděpodobně způsobeno jinou frekvencí, při které přístroje měří, a jiným množstvím elektrod, pomocí kterých přístroje snímají odpor lidského těla. Přístroj InBody 230 snímal odpor těla pomocí osmi bodů. Rozdělil lidské tělo na 5 segmentů, jejich 70

impedanci měřil zvlášť. Naopak elektrody přístroje Bodystat QuadScan 4 000 byly umístěny jen na pravou polovinu těla. 4 elektrody snímaly odpor jedné poloviny těla, složení druhé poloviny těla bylo dopočítáno dle naměřených hodnot a předpokladu souměrnosti lidského těla. Přístroj Inbody 230 měřil při frekvenci 20 a 100 kHz. Přístroj BodyStat QuadScan 4 000 využíval pro své měření frekvenci 5, 50, 100 a 200 kHz. Při frekvenci 50 kHz lze nejsnáze zjišťovat charakteristiky lidského těla. Tato frekvence však není schopna prostoupit buněčnou membránou, měří pouze mimobuněčnou tekutinu. Frekvence nad 200 kHz je schopna prostoupit buněčnou membránou a změřit přesné množství intracelulární tekutiny. Rozdíl ve frekvencích pravděpodobně způsobil statistický rozdíl v naměřených hodnotách ECW.

71

6 DISKUSE Redukční kurz STOB byl zaměřen na snížení tělesné hmotnosti, zlepšení celkového zdravotního stavu klientek a zvýšení kvality stravování. Hlavními cíli byla změna stravovacích návyků, porozumění složení stravy a zvýšení pohybové aktivity. Stravovací návyky byly rozebírány v jednotlivých lekcích redukčního kurzu STOB. Druh pohybové aktivity byl klientkám doporučen, konkrétní výběr a četnost záležela na jejich individuální volbě. Hodinu před zahájením každé lekce kurzu STOB měly klientky možnost navštěvovat lekci cvičení ve stejném areálu. Během jedenácti týdnů (10. 4. 2012 – 19. 6. 2012) došlo ke změnám jednotlivých tělesných parametrů účastnic. Tyto změny se projevily jako statisticky neprůkazné (p > 0,05), což bylo pravděpodobně zapříčiněno zejména nízkým počtem testovaných klientek a vysokou variabilitou jejich tělesných parametrů. Pouze změna poměru břišní obezity, WHR, byla statisticky vysoce průkazná (p ˂ 0,01). V 1. týdnu redukčního kurzu byla získána průměrná hodnota WHR 0,92, v 11. týdnu se hodnota WHR snížila na 0,86. Podle WHO (2004) se průměrné naměřené hodnoty v 1. i v 11. týdnu pohybují v rozmezí vysokého výskytu zdravotních rizik. Výzkum prováděný v Olomouci, 2006, zkoumal změny WHR u žen do 40 a nad 40 let (n=269) během tříměsíčního redukčního kurzu společnosti STOB. U žen do 40 let došlo ke snížení indexu o 0,003, u žen nad 40 let se index snížil o 0,007. K signifikantnímu poklesu však nedošlo (KOCIÁNOVÁ, 2012). Ve srovnání se studií Kociánové (2012) byl pokles hodnoty indexu WHR větší v námi prováděném výzkumu. Naopak stejných výsledků dosáhla studie Přidalové (2011) a Lencové (2012), rovněž v redukčních kurzech společnosti STOB. V průběhu redukčního kurzu se snížila také celková tělesná hmotnost (p > 0,05). V 1. týdnu byla naměřena průměrná hmotnost 85,4 kg, během redukčního kurzu se snížila na 82,04 kg (11. týden). Průměrný hmotností úbytek během jedenácti týdnů činil 3,36 kg. Kurzy společnosti STOB, trvající dvanáct týdnů, uvádějí všeobecně průměrný pokles tělesné hmotnosti klientek o 6,5 kg. Ve srovnání s naším kurzem došlo k polovičnímu průměrnému úbytku hmotnosti. Vědecká studie, prováděné kolektivem autorů Foreyt a kol. (2005), se zúčastnilo 817 probandů. Tito probandi byli zařazeni do osmi týdenního kurzu redukce tělesné hmotnosti. Výsledky studie prokázaly úbytek tělesné hmotnosti u mužů o 6,8 kg. V průběhu dalšího roku se jejich průměrná hmotnost 72

snížila o 0,9 kg. U žen došlo k úbytku 4,3 kg tělesné hmotnosti a během následujícího roku se jejich hmotnost snížila v průměru o 1 kg (FORMAN A KOL., 2007). Výsledky studie Foreyt a kol. (2005) jsou srovnatelné s výsledky našeho výzkumu, v obou případech došlo k poklesu celkové tělesné hmotnosti žen. Základní parametr hodnotící složení lidského těla je Body Mass Index (BMI). Změny v jeho hodnotách během kurzu nebyly statisticky průkazné (p > 0,05), přesto došlo k mírnému poklesu hodnot mezi 1. a 11. týdnem měření. Hodnota BMI se v průměru snížila o 0,88 kg.m-2. I přes celkový pokles indexu se hodnoty BMI na konci kurzu opět zařadily do kategorie nadváhy blížící se obezitě I. stupně, což signifikuje zvýšené riziko zdravotních problémů (kardiovaskulárních onemocnění, problémy s pohybovým aparátem, respirační potíže, aj.). Hodnota BMI má úzkou souvislost s úmrtností (FREIBERG A KOL., 2013). Studie zabývající se vlivem BMI na úmrtnost, prováděná v západní Evropě a severní Americe, zjistila, že jedincům s BMI v rozmezí 30 – 35 kg.m-2 se snížila doba života o 2 – 4 roky (WHITLOCK A KOL, 2006). Dalším významným ukazatelem redukce hmotnosti založeným na úbytku tukové tkáně byla hodnota viscerálního tuku. Tento údaj poskytl pouze přístroj InBody. V průběhu kurzu došlo ke snížení viscerálního tuku z 110,13 cm2 (1. týden) na 107,22 cm2 (11. týden). Po statistickém vyhodnocení výsledků, se tato změna ukázala jako statisticky neprůkazná (p > 0,05). Ideální hodnota viscerálního tuku by se měla pohybovat v rozmezí od 25 do 100 cm2. Hodnoty nad 100 cm2 úzce souvisí s výskytem přidružených zdravotních problémů, mezi které patří: metabolický syndrom, kardiovaskulární problémy, potíže s pohybovým aparátem, rakovina a jiné (www9). Bylo srovnáno 9 studií zabývajících se vlivem aerobní fyzické aktivity na množství viscerálního tuku v těle. U všech testovaných osob (582 jedinců) došlo k výraznému snížení množství viscerálního tuku (p ˂ 0,05). Snížením viscerálního tuku se snížila také celková tělesná hmotnost. Výsledky této studie ukázaly, že aerobní cvičení, jako je rychlá chůze, pomalý jogging nebo jízda na stacionárním ergometru příznivě

ovlivňují

snížení

množství

viscerální

tukové

tkáně

(OHKAWARA A KOL., 2007). Změny v hmotnosti tukové tkáně byly také statisticky neprůkazné (p > 0,05), došlo však k jejímu úbytku. Na začátku kurzu tvořila 31,97 ± 7,48 kg (BodyStat), 73

29,39 ± 4,49 kg (InBody) těla klientek tuková tkáň, na konci kurzu 29,63 ± 7,35 kg (BodyStat), 25,68 ± 6,87 kg (InBody). Tyto údaje ukazovaly více než 30% podíl tukové tkáně v těle klientek i po absolvování redukčního kurzu. Doporučené množství, nesignifikující zdravotní rizika se pohybuje v rozmezí 18 - 30 % tělesné hmotnosti žen (PRENTICE A KOL., 2009). Těchto hodnot nebylo dosaženo. Změny nastaly také v množství tělesné vody. Tyto hodnoty byly ale značně ovlivněny hydratací klientek. Dle pokynů pro správné zásady měření, klientky 2 až 3 hodiny před zahájením měření nepřijímaly tekutiny a prováděly měření s prázdným močovým měchýřem. Podle Větrovské (2009) má celkový stav hydratace měřeného jedince 2 – 4 % vliv na chybu v přesnosti měření. Množství celkové tělesné vody, TBW, v 1. týdnu bylo 37,61 l (BodyStat), 38,46 l (InBody), v 11. týdnu bylo množství TBW 38,86 l (BodyStat) a 38,53 l (InBody). I přes zvýšení celkové tělesné vody nebylo dosaženo jejího optimálního množství. Množství TBW by mělo tvořit 70 % celkové tělesné hmotnosti žen (www17). Z naměřených údajů lze vyčíst nárůst celkové tělesné vody, tento výsledek byl však statisticky neprůkazný (p > 0,05). V případě intracelulární (ICW) a extracelulární (ECW) tekutiny byly změny v množství během kurzu statisticky neprůkazné (p > 0,05). Došlo ale k mírnému průměrnému zvýšení extracelulární tekutiny a k průměrnému snížení intracelulární tekutiny. Ideální poměr ECW : ICW by měl být 1 : 2 (www17). Tohoto poměru nebylo dosaženo. Hodnoty intracelulární tekutiny naměřené jednotlivými přístroji se statisticky nelišily (p > 0,05). Srovnávali jsme přístroje InBody 230 a BodyStat QuadScan 4 000 abychom zjistili odlišnosti v jejich měření. Mezi hodnotami tukové tkáně, aktivní tělesné tkáně (ATH), svalové tkáně, celkové tělesné tekutiny (TBW) a intracelulární tělesné tekutiny (ICW) získanými z jednotlivých přístrojů nebyly prokázány statistické rozdíly (p > 0,05). Můžeme tedy soudit, že přístroje měří stejně. Pouze hodnoty extracelulární tekutiny získané z jednotlivých přístrojů prokázaly vysokou statistickou odlišnost (p ˂ 0,01). Odlišnost v získaných hodnotách ECW byla pravděpodobně způsobena jinými frekvencemi, které přístroje ke svému měření využívají. Můžeme tedy konstatovat, že s výjimkou ECW nebyl zjištěn rozdíl v naměřených hodnotách. Přístroje měří stejně a při využití daného přístroje v praxi se nemusíme obávat získání nepřesných údajů. 74

Epidemiologická studie, provedena společností STEM/MARK, a.s. na základně podnětu z České obezitologické společnosti a Ministerstva zdravotnictví v roce 2006, zkoumala závislost životního stylu a obezity. Do výzkumu bylo zařazeno 2096 respondentů. Z této studie vyplývá, že 52 % dospělé populace České republiky má zvýšené hodnoty BMI oproti normálnímu rozmezí indexu. Do této kategorie se zařadily i účastnice našeho kurzu. 25 % dospělé populace spadá do kategorie nadváhy (BMI > 25 kg.m-2) a 17 % obyvatelstva trpí obezitou (BMI > 30 kg.m-2). Z výzkumu taktéž vyplývá, že 35 % respondentů si myslí, že trpí nadváhou. Ve skutečnosti však 21 % populace podhodnocuje svou tělesnou hmotnost. ¾ respondentů, kteří udali obezitu v dětství, trpí nadváhou i v dospělém věku, a tvoří necelých 50 % populace ČR s nadměrnou hmotností. Významný vliv byl zjištěn také u nadváhy v rodině, 46 % osob trpících nadváhou má obézní rodiče. Z hlediska fyzické aktivity prokázala studie pokles doby strávené pohybovou činností. Náročné fyzické činnosti se věnovala populace v průměru necelé 4 hodiny týdně. Od roku 2001 došlo k poklesu o více než jednu hodinu. Odborníky je přitom doporučována náročnější fyzická aktivita minimálně 3,5 hodiny týdně z hlediska prevence civilizačních onemocnění. Na druhou stranu se zvýšila doba strávená doma u televize a při domácích pracích. Nedostatečná fyzická aktivita byla rovněž výsledkem redukčního kurzu STOB. Studie se zaměřila také na souvislost nadváhy a dalších přidružených onemocnění. Bylo zjištěno, že výskyt těchto onemocnění u jedinců s nadváhou byl výrazně četnější. Jednalo se zejména o hypertenzi, problémy pohybového ústrojí a dislipidémii. Tyto zdravotní komplikace se vyskytovaly rovněž u klientek našeho kurzu.Tato studie byla srovnávána s výsledky získanými v roce 2001. Došlo k nárůstu tělesné hmotnosti o 1,4 kg. Průkazně se zvýšil obvod pasu o 2 cm a BMI o 0,5 bodu (LAJKA, ČECHOVÁ, 2006). Redukční kurz měl pozitivní vliv na tělesné parametry žen. Výsledky však byly statisticky nesignifikantní (p > 0,05). Výjimku tvořila jen hodnota WHR, u které došlo k statisticky vysoce signifikantnímu poklesu (p ˂ 0,01). Důvodem vysoké statistické neprůkaznosti byla vysoká diferenciace tělesných parametrů účastnic (věk, tělesná hmotnost, tělesná výška, tělesné obvody). Odchylky a odlišnosti v měření jednotlivými přístroji byly způsobeny nepřesnosti v jednotlivých měřeních. 75

7 ZÁVĚR Redukční kurz STOB měl pozitivní vliv na jeho účastnice. I přes statistickou neprůkaznost výsledků došlo k úbytku tělesné hmotnosti díky redukci tukové tkáně. Hlavním přínosem pro klientky bylo získání poznatků o zdravém stravování, zlepšení orientace ve složení potravin a aplikování použitých vědomostí do praxe, na svém těle. Využití bioelektrické impedance přispělo k co nejpřesnějšímu sledování změn tělesných parametrů. Zvlášť motivující byly výsledky z přístroje InBody, které si mohly účastnice hned po měření odnést, uchovat a porovnat s výsledky z následujících měření. Z vypočtených hodnot charakterizujících základní tělesné parametry byla získána statistická odlišnost pouze u WHR (p > 0,01). Dle statistického vyhodnocení byly změny v hodnotách tělesné hmotnosti a BMI na začátku kurzu (1. týden) a na konci kurzu (11. týden) neprůkazné. Tělesná hmotnost v průměru poklesla z 85,4 kg na 82,04 kg. Index tělesné hmotnosti, BMI, zůstal v hodnotách signifikujících nadváhu, v průběhu kurzu se ale jeho hodnota průměrně snížila. Při dodržení zásad zdravého stravování i nadále, a využití nově získaných informací, můžeme předpokládat snížení indexu do rozmezí normálních hodnot. Významným ukazatelem účinnosti redukčního kurzu STOB byl úbytek tukové tkáně a útrobního tuku, který se v průměru snížil o 2,91 cm2. Pokles viscerálního tuku hodnotíme pozitivně. Jeho množství se i po skončení kurzu nacházelo nad rizikovou hranicí 100 cm2, způsobující zdravotní komplikace. Je tedy nutno nadále věnovat zvýšenou pozornost jeho množství v těle klientek. Celkově

nízkou

statistickou

průkaznost odlišnosti

měřených

hodnot

v 1. a 11. týdnu redukčního kurzu lze přisuzovat vysoké variabilitě tělesných parametrů a nízkému počtu probandů. Porovnávání měření jednotlivých přístrojů mezi sebou neukázalo statisticky průkazné rozdíly v naměřených hodnotách. Průkazný rozdíl byl získán pouze u ECW. Závěrem tedy můžeme říci, že přístroje měří stejně. Odlišnost naměřeného množství ECW byla pravděpodobně zapříčiněna jinou frekvencí měření jednotlivých přístrojů.

76

8 POUŽITÁ LITERATURA

ADÁMKOVÁ, V., 2009: Obezita. 1. vyd. Brno: Facta media, 122 s. ISBN 978809026054.

ANSORENA, D., ECHARTE, A., OLLÉ, R., ASRIASARÁN, I., 2013: No trans fatty acids in Spanish bakery products. Food Chemistry. 138 (1): 422–429.

BLÁHA,

P.,

2002:

Využití

antropometrických

metod

v obezitologii.

Postgraduální medicína. 4.

BLATTNÁ, J., DOSTÁLOVÁ, J., PERLÍN, C., TLÁSKAL, P., 2005: Výživa na začátku 21. Století aneb o výživě aktuálně a se zárukou. Praha: výživa servis s.r.o. pro Společnost pro výživu a Nadaci NutriVIT, 79 s. ISBN 8023962027.

BREVIS, A. A., 2011: Obesity: cultural and biocultural perspectives. New Brunswick, N. J.: Rutgers University Press, 209 s.

BODYSTAT LTD, 2000: User’s guide for QuadScan 4000 and MultiScan 5000. British Isles. Isle of Man, 86 s.

CASSIDY A., MUKAMAL J.K., LIU L., FRANZ M., ELIASSEN H.A., RIMM B.E., 2013: High Anthocyanin Intake Is Associated With a Reduced Risk of Myocardial Infarction in Young and Middle-Aged Women. Circulation. 127: 188-196.

COMBS, G. F., 2012: The vitamines: fundamentals aspects in nutrition and health. 4. vyd. Amsterdam: Elsevier/Academis Press, 570 s. ISBN 9780123819802.

EFSA PANEL ON DIETETIC PRODUCT, NUTRITION AND ALLERGIES (NDA), 2010: Scientific opinion on dietary reference values for fats, including saturated

77

fatty acids, polyunsaturated fatty acids, monounsaturated fatty acids, trans fatty acids and cholesterol. EFSA Journal, 8 (3): 107.

EFSA PANEL ON DIETETIC PRODUCT, NUTRITION AND ALLERGIES (NDA), 2010: Scientific opinion on dietary reference values for carbohydrates and dietary fibre. EFSA Journal. 8 (3): 77.

EFSA PANEL ON DIETETIC PRODUCT, NUTRITION AND ALLERGIES (NDA), 2010: Scientific opinion on dietary reference values for water. EFSA Journal. 8 (3): 48.

DUNFORD, M., 2010:

Fundamentals of sport and exercise nutrition.

Champaign, IL: Human Kinetics, 195 s. ISBN 9780736076319.

FIALA, J., BRÁZDOVÁ, Z., KOZINA, V., 1999: Nová metoda hodnocení výživových zvyklostí. Hygiena. 44 (1): 15–23.

FORMAN, E. M., A KOL., 2007: A comparison of acceptance- and controlbased strategies for coping with food cravings: An analog study. Behaviour Research and Therapy. 45, 2372-2386.

FREIBERG, M. S., PENCINA, M. J., D’AGOSTINO, R. B., LANIER, K., WILSON, P. W. F., VASAN, R. S., 2008: BMI vs. Waist Circumference for Identifying Vascular Risk. Obesity. 16 (2). 463 – 469.

GAJDŮŠEK, S., DOSTÁLOVÁ, J., OTOUPAL, P., 1999: Společné stravování. 1. vyd. Brno: MZLU v Brně, 132 s. ISBN 8071573957.

GIBNEY, M. J., 2009: Introduction to human nutrition. 2.vyd. Chichister, West Sussex, U. K.: Blackwell, 371 s. ISBN 9781405168076.

78

GROFOVÁ, Z., 2007: Nutriční podpora. 1 vyd. Praha: Grada, 248 s. ISBN 9788024718682. GUPTA, A., GUPTA V., 2010: Metabolic syndrome: what are the risks for humans?. Biosci Trends 4 (5): 204-215.

HAINER V., KUNEŠOVÁ M., 1997: Obezita, etiopatogeneze, diagnostika a terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 118 s. ISBN 8085824671.

HAINER V. A KOL., 2004: Základy klinické obezitologie. 1. vyd. Praha: Grada, 356 s. ISBN 8024702339.

HAINER, V., 2010. Farmakoterapie obezity – současné možnosti a perspektivy. Časopis lékařů českých. 149: 513 – 519.

HARRIS, J. A., BENEDIKT, G. F., 1918: Sborník Národní akademie věd. 4 (12): 370-373.

HERRMANN, M. H., OBEID R., 2011: Vitamins in the prevention of human diseases. Berlin: Walter de Gruyter, 726 s. ISBN 9783110214499.

HOLEČEK, M., 2006: Regulace metabolizmu cukrů, tuků, bílkovin a aminokyselin. 1. vyd. Praha: Grada, 288 s. ISBN 9788024715629.

HOWEL,D., 2012: Trends in the Prevalence of Abdominal Obesity and Overweight in English Adults (1993-2008). Obesity. 20 (08).

KADAŇKA, Z., 2012: Vliv malých dávek vína či jiných alkoholických nápojů na lidské zdraví a délku života. Česká a Slovenská Neurologie a Neurochirurgie. 75/108 (5): 536-544.

79

KALAČ, P., 2003: Funkční potraviny. 1. vyd. České Budějovice: DONA, 130 s. ISBN 8073220296.

KALAČ, P., 2010: Krevní tlak a výživa. Výživa a potraviny. 4.

KLEINWÄCHTEROVÁ, H., BRÁZDOVÁ, Z. Výživový stav člověka a způsoby jeho zjišťování. 2. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 2001. 102 s. ISBN 8070133368.

KOCIÁNOVÁ, M., 2012: Srovnání vybraných somatických charakteristik u obézních žen po absolvování kurzu snižování nadváhy. Olomouc. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci.

KOMPRDA, T., 2009: Výživou ke zdraví. 1. vyd. Velké Bílovice: TeMi CZ, 112 s. ISBN 9788087156414.

KONOPKA, P., 2004: Sportovní výživa. 1.vyd. České Budějovice: KOPP, 125 s. ISBN 8072322281.

KUBIŠOVÁ D., 2004: Antropometrické ukazatele. Manuál prevence v lékařské praxi - souborné vydání. Praha:Univerzita Karlova - 3. LF / Fortuna, str. 101-105.

KUNOVÁ, V., 2011: Zdravá výživa. 2. vyd. Praha: Grada, 140 s. ISBN 9788024734330.

KYLE, U. G., BOSAEUS, I., DE LORENZO, A. D., DEUTENBERG, P., ELIA M., GÓMEZ, J. M., HEMMAN, B. L., KENT-SMITH A KOL., 2004: Bioelectrival impedance analysis – part I: review of principles and methods. Clinical Nutrition. 23 (5): 1226 – 43.

80

LAJKA, J., ČECHOVÁ M., 2006: ŽIVOTNÍ STYL A OBEZITA – longitudinální epidemiologická

studie

prevalence

obezity

v ČR.

Praha:

Sten

Mark.

http://www.khsova.cz/03_plneni/files/obezita_dospeli.pdf

LENCOVÁ, A., 2012: Využití bioelektrické impedance pro analýzu lidského těla. Brno. Diplomová práce. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně.

MAHAN K. L., ESCOTT-STUMP, S., RAYMOND J. L., 2012: Krause’s food & the nutrition care process. 13. vyd. St. Louis, Mo: Elsevier/Saunders. 1227 s. ISBN 9781437722338.

MÁLKOVÁ, I., ŠTOCHLOVÁ, J., 2006: Hubneme s rozumem v praxi. 1. vyd. Praha: Smart Press, 176 s. ISBN 8090364209.

MANDELOVÁ, L., HRNČIŘÍKOVÁ, I., 2007: Základy výživy ve sportu. 1. vyd. Brno: Tiska Tribut EU, 71 s. ISBN 978802102810.

MANN, J., TRUSWELL, S. A., 2012: Essentials of human nutrition. Oxford: New York: Oxford University Press, 695 s. ISBN 9780199566341.

MARKOVÁ, M., 2012: Determinanty zdraví. 1. vyd. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 54 s. ISBN 9788070135457.

McGAVOCK, M. J., TORRANCE D. B., McGUIRE A., WOZNY D. P., LEWANCZUK Z.R., 2009: Cardiorespiratory Fitness and the Risk of Overweight in Youth: The Healthy Hearts Longitudinal Study of Cardiometabolic Health. Obesity. 17 (9). PÁNEK J. A KOL., 2002: Základy výživy. 1. vyd. Praha: Svoboda Servis, 207 s. ISBN 8086320235.

81

OHKWARA, K., TANAKA, S., MIYACHI, M., ISHIKAWA-TAKATA, K., TABATA, I., 2007: A dose–response relation between aerobic exercise and visceral fat reduction: systematic review of clinical trials. International Journal of Obesity. 31: 1786–1797.

PRENTICE, A., CABALLERO, B., ALLEN, L., 2005: Encyclopedia of Human Nutrition. Oxford: Elsevier, 2228 s. ISBN 0121501108.

PŘIDALOVÁ M., SOFKOVÁ T., DOSTÁLOVÁ I., GÁBA A., 2011: Vybrané zdravotní ukazatele u žen s nadváhou a obezitou ve věku 20-60 let. Česká antropologie: 61(1): 32-38.

ROLFES, S. R., PINNA, K., WHITNEY, E., 2009: Understanding normal and clinical nutrition. 8. vyd. Belmont: Wadsworth, 925 s. ISBN 978495556466.

RIEGROVÁ, J., PŘIDALOVÁ, M., ULBRICHOVÁ M., 2006: Aplikace fyzické antropologie v tělesné výchově a sportu: (příručka funkční antropologie). 3 vyd. Olomouc: Hanex, 262 s. ISBN 8085783525. SANTOS, M.J., FONSECA J.E., 2009: Metabolic syndrome, inflammation and atherosclerosis - the role of adipokines in health and in systemic inflammatory rheumatic diseases. Acta Reumatol Port. 34 (4): 590-598 s.

STRÁNSKÝ, M., KOHOUT, P., 2011: Referenční hodnoty pro příjem živin. 1. Vyd. Praha: Výživaservis, 192 s. ISBN 9788025469873.

SOŠKA, V., 2001: Poruchy metabolismu lipidů. 1. vyd. Praha: Grada, 180 s. ISBN 8024702347.

SVAČINA, Š., 2008: Klinická dietologie. 1. vyd. Praha: Grada, 381 s. ISBN 9788024722566.

82

SVAČINA, Š. A KOL., 2010: Poruchy metabolismu výživy. 1. vyd. Praha: Galén, 505 s. ISBN 9788072626762.

TUREK, B., JEŽKOVÁ D., PROCHÁZKOVÁ R., 2003: Glykemický index. 1. vyd. Státní zdravotní ústav, Praha, 2 s.

VĚTROVSKÁ R., LAČŇÁK Z., HALUZÍKOVÁ D., FÁBIN P., HÁJEK P., HORÁK L., HALUZÍK M., SVAČINA Š., MATOULEK M., 2009: Srovnání různých metod pro stanovení množství tuku v těle u žen s nadváhou a obezitou. Vnitřní lékařství: 55(5): 455-461.

VOET, D., VOET, J. G., 2011: Biochemistry. 4. vyd. Hobden, N. J.: John Wiley & Sons, 1428, 53 s. ISBN 9781437722338.

WALSH, MAF., FAHY, KM., 2012: Interaction between primary health care professionals and people who are overweigh or obese. A critical review; Australian journal of advanced nursing. 29 (2).

WILLIAMS, M. H., 2010: Nutrition for health, fitness & sport. Boston, Mass.: McGraw-Hill Highter Education, 630 s. ISBN 9780071120019.

WHO, 2003: Diet, Nutrition and the Prevention of Chronic Diseases. Technical Report Series 916. Geneva, 149s. ISBN 9241209162.

83

www1: HOCKLEY T., GEMMILL, M. European Cholesterol Guidelines Report.

[online].

[cit.

2012-11-10].

Dostupné

http://www.policy-

z:

centre.com/downloads/European-Cholesterol-Guidelines07.pdf

www2: NOVÁKOVÁ, E. Vitaminy rozpustné v tucích. [online]. [cit. 2012-1108]. Dostupné z http://www.menupodlegenu.cz/vitaminy-rozpustne-v-tucich/

www3: ZIMA, T., 2011: Pít či napít alkoholické nápoje? [online]. 2011 [cit. 2012-11-08].

Dostupné

z:

http://www.vyzivaspol.cz/clanky-casopis/pit-ci-napit-

alkoholicke-napoje.html

www4: Potravinová pyramida. [online]. [cit. 2012-11-05]. Dostupné z: http://zdravi.foodnet.cz/cze/pages/potravinova-pyramida

www5: Obesity and overweight [online]. 2012 [cit. 2012-11-25]. Dostupné z: http://www.who.int/mediacentre/factsheets/fs311/en/

www6:

Společnost

STOB

[online].

[cit.

2012-11-24]

Dostupné

z:

http://www.stobklub.cz/o-nas/

www7: BIOSPACE. Inbody Technology. [online]. [cit. 2013-02-22]. Dostupné z: http://www.e-inbody.com/

www8:

BODYSTAT.

[online].

[cit.

2013-02-22].

Dostupné

z:

Dostupné

z:

http://www.bodystat.com/

www9:

INBODY.

[online].

[cit.

2013-02-22].

http://www.inbody.cz/

www10: RADVANSKÝ, J., 2010: Energetický výdej při pohybové aktivitě. [online].

[cit.

2012-10-11].

Dostupné

http://www.stob.cz/images/stories/ke_stazeni/en_vydej_pri_aktivite.pdf 84

z:

www11: MÁLKOVÁ, I., 2009: Glykemický index. [online]. [cit. 2012-11-10.] Dostupný z: http://www.stob.cz/vyziva-zakladni-ziviny/glykemicky-index

www12: DIVOKÁ, J. Tekutiny v našem životě. [online]. [cit. 2012-11-16]. Dostupné z: http://www.elisting.cz/stob/stob_0031/#/12/

www13: STOB, 2012: Redukčně-kondiční pobyty 2012. [online]. [cit. 2012-1123]. Dostupné z: http://www.elisting.cz/informacni_letaky/pobyty/#/1/zoomed

www14: DOSTÁLOVÁ, J., DLOUHÝ, P.,TLÁSKAL, P., 2012: Výživová doporučení pro obyvatelstvo ČR. Výživa a potraviny [online]. [cit. 2012-11-25]. Dostupné z: http://www.vyzivaspol.cz/

www15: TLÁSKAL, P., 2006: Příjem vody je základní podmínkou našeho života.

Výživa

a

potraviny

[online].

[cit.

2012-11-25].

Dostupné

z:

http://www.vyzivaspol.cz/

www16: EUFIC, 2011: Nové výživové směrnice pro Evropu. Potraviny dneška, 5. [online]. [cit. 2012-12-23]. Dostupné z: http://www.eufic.org/

www.17: Rovnováha vody a iontů [online]. [cit. 2012-11-25]. Dostupné z: http://www.lf2.cuni.cz/Projekty/mua/381.htm

www.18: ČELAKOVSKÝ, 2009: Současné používané metody zjišťování stravovacích zvyklostí. Jejich výtěžnost a možnost použití [online]. [cit. 2012-11-25]. Dostupné z: http://www.szu.cz/uploads/documents/czzp/CINDI/kurz/metody_zjistovani _strav_zvykl.pdf

85

SEZNAM ZKRATEK ATH

aktivní tělesná hmota

BIA

bioelektrická impedance (bioelectrical impedance analysis)

BMI

index tělesného tuku (body mass index)

BMR

bazální metabolismus

CEP

celkový energetický příjem

DRI

doporučené denní dávky (dietary reference intakes)

DSM-BIA

přímé segmentové multifrekvenční bioelektrické impedance (Direct

Segment

Multi-frequency

Bioelectrical

Impedance

Analysis) EFSA

Evropský úřad pro bezpečnost potravin (European Food Safety Authority)

ECW

mimobuněčná tělesná tekutina (extracellular body water)

GI

glykemický index

ICW

nitrobuněčná tělesná tekutina (intracellular body water)

KCAL

kilokalorie

KJ

kilojoul

MUFA

mononenasycené mastné kyseliny (monounsaturated fatty acids)

MZ ČR

Ministerstvo zemědělství České republiky

PUFA

polynenasycené mastné kyseliny (polyunsaturated fatty acids)

SFA

nasycené mastné kyseliny (saturated fatty acids)

TBW

celková tělesná voda (total body water)

TFA

trans-nenasycené mastné kyseliny (transunsaturated fatty acids)

WC

obvod pasu (waist circumference)

WHO

Světová zdravotnická organizace (World Health Organisation)

WHR

poměr obvodu pasu a boků (waist hip ratio)

86

SEZNAM TABULEK Tab. č. 1: Doporučené denní dávky třinácti esenciálních vitaminů pro dospělého muže a ženu (DUNFORD, 2010) ................................................................................................ 16 Tab. č. 2: Denní doporučené dávky (DRI) vybraných minerálních látek pro dospělého muže a ženu (DUNFORD, 2010) ................................................................................... 18 Tab. č. 3: Doporučené množství tekutin v závislosti na věku [ml.kg-1] (www15) ......... 20 Tab. č. 4: Výdej energie při chůzi a běhu po rovině u dospělého člověka (www10) ..... 25 Tab. č. 5: Doporučené nutriční složení podle WHO (WHO, 2003) ............................... 27 Tab. č. 6: Celkový tělesný stav (CASSIDY A KOL., 2013) .......................................... 34 Tab. č. 7: Hodnocení typu distribuce tuku dle indexu WHR (MARKOVÁ, 2012) ....... 35 Tab. č. 8: Riziko metabolických a kardiovaskulárních komplikací obezity podle obvodu pasu (www9) ................................................................................................................... 35 Tab. č. 9: Průměrné množství přijatých nutrientů [g] a energie [kJ] v jednotlivých denních porcích se směrodatnou odchylkou (SD) .......................................................... 49 Tab. č. 10: Průměry jednotlivých naměřených hodnot (tělesná hmotnost, BMI, WHR) ± směrodatná odchylka (SD).............................................................................................. 54 Tab. č. 11: Průměr jednotlivých naměřených hodnot na přístroji BodyStat s danou směrodatnou odchylkou (SD) v 1. a v 11. týdnu redukčního kurzu ............................... 56 Tab. č. 12: Průměr jednotlivých naměřených hodnot na přístroji InBody s danou směrodatnou odchylkou v 1. a v 11. týdnu redukčního kurzu ........................................ 62

87

SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. č. 1: Potravinová pyramida (www4)....................................................................... 28 Obr. č. 2: Přístroj InBody 230......................................................................................... 38 Obr. č. 3: Bodystat QuadScan 4000 ................................................................................ 39 Obr. č. 4: Umístění elektrod na hřbetu pravé ruky a nártu pravé nohy .......................... 40 Obr. č. 5: Poloha klienta pro správné měření (BODYSTAT LTD, 2000) ...................... 42 Obr. č. 6: Rozčlenění sledované skupiny dle věku (n=14) ............................................. 43 Obr. č. 7: Rozčlenění sledované skupiny dle výšky (cm) (n=14) ................................... 44 Obr. č. 8: Rozčlenění sledované skupiny dle obvodu pasu (n=14)................................. 44 Obr. č. 9: Zhodnocení zdravotního stavu sledované skupiny (n=14) ............................. 45 Obr. č. 10: Zhodnocení aktivity v zaměstnání (během dne) (n=14) ............................... 45 Obr. č. 11: Zhodnocení fyzické aktivity během týdne (n=14) ........................................ 46 Obr. č. 12: Příjem tekutin ve sledované skupině (n=14) ................................................ 47 Obr. č. 13: Zhodnocení způsobu hubnutí v minulosti (n=14)......................................... 48 Obr. č. 14: Porovnání přijatého množství energie z jednotlivých denních porcí v 1. a 11. týdnu (n=14) ................................................................................................................... 50 Obr. č. 15: Průměrné množství přijatého tuku [g] v jednotlivých denních porcích v 1. a 11. týdnu (n=14) .................................................................................................... 51 Obr. č. 16: Průměrné množství přijatých sacharidů [g] v jednotlivých denních porcích v 1. a 11. týdnu (n=14) .................................................................................................... 52 Obr. č. 17: Průměrné množství bílkovin [g] v jednotlivých denních porcích v 1. a 11. týdnu (n=14) .................................................................................................... 53 Obr. č. 18: Průměrná hmotnost [kg] účastnic naměřená v 1. a 11. týdnu kurzu (n=14) . 54 Obr. č. 19: Průměrná hodnota BMI [kg.m-2] účastnic naměřená v 1. a 11. týdnu kurzu (n=14).............................................................................................................................. 55 Obr. č. 20: Průměrná hodnota WHR účastnic naměřená v 1. a 11. týdnu kurzu (n=14) 55 Obr. č. 21: Množství celkové vody v těle (TBW) [l] z přístroje BodyStat v 1. a v 11. týdnu redukčního kurzu (n=14) ...................................................................................... 57 88

Obr. č. 22: Množství extracelulární vody v těle (ECW) [l] z přístroje BodyStat v 1. a v 11. týdnu redukčního kurzu (n=14) ............................................................................. 58 Obr. č. 23: Množství intracelulární vody v těle (ICW) [l] z přístroje BodyStat v 1. a v 11. týdnu redukčního kurzu (n=14) ............................................................................. 58 Obr. č. 24: Hmotnost aktivní tělesné hmoty (ATH) [kg] naměřená přístrojem BodyStat v 1. a v 11. týdnu redukčního kurzu (n=14).................................................................... 59 Obr. č. 25: Hmotnost svalové tkáně [kg] naměřená přístrojem BodyStat v 1. a v 11. týdnu redukčního kurzu (n=14) ...................................................................................... 60 Obr. č. 26: Hmotnost tukové tkáně [kg] naměřená přístrojem BodyStat v 1. a v 11. týdnu redukčního kurzu (n=14) ...................................................................................... 60 Obr. č. 27: Množství celkové vody v těle (TBW) [l] z přístroje InBody v 1. a v 11. týdnu redukčního kurzu (n=14) ...................................................................................... 63 Obr. č. 28: Množství extracelulární vody v těle (ECW) [l] z přístroje InBody v 1. a v 11. týdnu redukčního kurzu (n=14) ...................................................................................... 63 Obr. č. 29: Množství intracelulární vody v těle (ICW) [l] z přístroje InBody v 1. a v 11. týdnu redukčního kurzu (n=14) ...................................................................................... 64 Obr. č. 30: Hmotnost aktivní tělesné hmoty (ATH) [kg] naměřená přístrojem InBody v 1. a v 11. týdnu redukčního kurzu (n=14).................................................................... 65 Obr. č. 31: Hmotnost svalové tkáně [kg] naměřená přístrojem InBody v 1. a v 11. týdnu redukčního kurzu (n=14) ................................................................................................ 66 Obr. č. 32: Hmotnost tukové tkáně [kg] naměřená přístrojem InBody v 1. a v 11. týdnu redukčního kurzu (n=14) ................................................................................................ 66 Obr. č. 33: Hodnota viscerálního tuku [cm2] naměřená přístrojem InBody v 1. a v 11. týdnu redukčního kurzu (n=14) ...................................................................................... 67 Obr. č. 34: Porovnání naměřených hodnot ICW, ECW a TBW [l] na přístroji InBody a BodyStat.......................................................................................................................... 68 Obr. č. 35: Porovnání naměřeného množství tukové tkáně [kg] mezi přístroji InBody a BodyStat.......................................................................................................................... 69 Obr. č. 36 Porovnání naměřených hodnot ATH a svalové tkáně [kg] mezi přístroji InBody a BodyStat .......................................................................................................... 70

89

PŘÍLOHA 1 Osobní dotazník Jméno a příjmení: Telefon: Email:

Lektora STOBu jsem se rozhodl/a vyhledat protože:

Osobní údaje: Věk: Výška: Profese? Pracovní doba, práce na směny? Kdy vstáváte, kdy chodíte spát? Kolik hodin denně spíte? Kouření - kolik cigaret denně?

Zdravotní stav: - únava, nespavost, bolesti hlavy, bolesti zad, kloubů, natékání nohou nebo rukou, žaludeční potíže, žlučník, pálení žáhy, zácpa, průjem, vysoký nebo nízký KT, srdeční infarkt, cholesterol, cukrovka, deprese, úzkosti, stres, přepracování - potravinové alergie, jaké? - jiné zdravotní problémy? - jaké užíváte léky, potravinové doplňky, vitamíny? - kdy jste byl/a naposledy na prohlídce u praktického lékaře?

Jaké z těchto nemocí se vyskytují ve vaší rodině (rodiče, prarodiče)? - nadváha, obezita, rakovina, infarkt, mozková příhoda, cukrovka, vysoký krevní tlak

Pohybová aktivita V práci (během dne): - sedím celou dobu, 1/2 času sedím, stojím nebo chodím, jezdím autem - jiné:

90

Volný čas, koníčky: - sedím, ležím (odpočinek, spánek, TV, PC, pletení, četba apod.) - hodně chodím (např. se psem) - práce na zahradě - jiné: Kolikrát týdně se věnujete pohybové aktivitě? Jaké?

Stravovací návyky: Příjem tekutin, alkohol, káva:

Napište, co obvykle jíte a přibližně v kolik hodin: Snídaně:

Svačina:

Oběd:

Odpoledne:

Večeře:

Druhá večeře:

Mezijídla:

Noční chutě:

U televize:

Sobota a neděle (pokud jsou jiné):

Slanosti (chipsy, oříšky, tyčinky apod.) – co, kolikrát týdně:

Sladkosti - co, kolikrát týdně:

Sladíte - co a kolik:

Kolikrát týdně uzeniny:

91

Kolikrát týdně smažené: Kolikrát týdně zelenina: Kolikrát týdně ovoce: Kolikrát týdně luštěniny: Kolikrát týdně ryby a mořské produkty? Kolikrát týdně mléko a mléčné výrobky, jaké? Kdo ve vaší domácnosti nakupuje:

Kdo většinou vaří: Jak často se stravujete mimo domov (restaurace):

Historie hubnutí a diety: Jakým způsobem jste v minulosti hubnul/la? - dělená strava, omezování, koktejly, léky, cvičení, bez večeře, bez masa, počítání kJ - jiné:

Jaký jste měl/a výsledek, kolik kg jste zhubl/a?

Jak dlouho jste si novou váhu udržel/a?

Nejvyšší TH, kdy?

Nejnižší TH, kdy?

Kdy začala Vaše hmotnost stoupat?

Co mělo pravděpodobně největší vliv na vzestup hmotnosti?

Jak se změnila Vaše hmotnost oproti loňskému roku?

Motiv k hubnutí? Proč chcete teď zhubnout? - šatník, osobní pocit spokojenosti, partner, zdraví, stárnutí - jiné:

Kolik kg byste chtěl/la zhubnout?

Jak dlouho jste přibíral/la tuto váhu?

Jak dlouho byste chtěl/la hubnout?

92

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta. Využití bioelektrické impedance pro sledování tělesných parametrů žen v redukčním programu

Recommend Documents