Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav Chemie a biochemie
Výživa jako významný faktor při vývoji a prevenci nemocí Bakalářská práce
Vedoucí práce: doc. RNDr. Ing. Pavel Stratil, Ph.D.
Brno 2013
Vypracoval: David Hlaváč
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Výživa jako významný faktor při vývoji a prevenci nemocí vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.
dne ………………………………….. podpis ………………………………
PODĚKOVÁNÍ Rád bych touto cestou vyjádřil poděkování vedoucímu mé bakalářské práce doc. RNDr. Ing. Pavlu Stratilovi, Ph.D. za mnoho cenných rad, zájem a čas, který mi při psaní bakalářské práce věnoval.
ABSRAKT Bakalářská práce pojednává o vlivu výživy na vývoj a prevenci nemocí s ní spojených. Jsou zde zmíněny nemoci, které mají k výživě určitý vztah a onemocnění, která s výživou souvisí velmi úzce, jsou popsána podrobněji. U každého tohoto onemocnění je uveden mechanismus vzniku, rizikové faktory, složky potravy, které přispívají k jeho vzniku a vývoji a složky potravy s ochranným účinkem proti danému onemocnění. U nádorových onemocnění a diabetu jsou uvedena i výživová doporučení při postižení těmito nemocemi. Součástí práce je také pojednání o tom, jak by měla zdravá strava vypadat, aby sloužila jako nástroj prevence těchto onemocnění a dopomohla k uchování dlouhodobého zdraví. Klíčová slova: strava, výživa, nemoc, vývoj, prevence
ABSTRACT
The bachelor thesis deals with effects of nutrition on development and prevention of diet related diseases. Diseases which are closely associated with nutrition are described in detail. For each of the disease, mechanism of its origin, risk factors, food components which contribute to development of the disease and food components with protective effects against the disease. Nutritional recommendations for patients with cancer and diabetes are also added. The paper also addresses how a healthy diet should look like to become a tool for preventing these diseases and to help to preserve the long-term health.
Key words: diet, nutrition, disease, development, prevention
OBSAH 1 ÚVOD ........................................................................................................................... 7 2 CÍL PRÁCE .................................................................................................................. 8 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED .............................................................................................. 9 3.1 Potraviny – zdroj energie, vitaminů a ochranných látek ....................................... 9 3.2 Obecný přehled nemocí se vztahem k výživě ...................................................... 10 3.2.1 Metabolický syndrom inzulínové rezistence ................................................ 12 3.2.1.1 Charakteristika ....................................................................................... 12 3.2.1.2 Příčiny a mechanismus vzniku ............................................................. 12 3.2.1.3 Prevence a léčba..................................................................................... 13 3.2.2 Diabetes mellitus........................................................................................... 13 3.2.2.1 Charakteristika onemocnění .................................................................. 13 3.2.2.2 Glykemický index potravin ................................................................... 14 3.2.2.3 Složky potravy zvyšující riziko onemocnění diabetem 2. typu ............. 15 3.2.2.4 Složky potravy s ochranným účinkem proti diabetu 2. typu ................. 15 3.2.2.5 Doporučení optimální stravy při postižení diabetem 2. typu ................. 16 3.2.3 Nadváha a obezita ......................................................................................... 17 3.2.3.1 Charakteristika onemocnění .................................................................. 17 3.2.3.2 Příčiny vzniku obezity ........................................................................... 18 3.2.3.3 Strava vedoucí k nadměrnému růstu tělesné hmotnosti......................... 18 3.2.3.4 Strava s ochrannými účinky proti nadváze a obezitě ............................. 18 3.2.4 Hypertenze .................................................................................................... 19 3.2.4.1 Definice a klasifikace onemocnění ........................................................ 19 3.2.4.2 Složky potravy zvyšující krevní tlak ..................................................... 20 3.2.4.3 Složky potravy snižující krevní tlak ...................................................... 21 3.2.5 Ateroskleróza ................................................................................................ 21 3.2.5.1 Charakteristika onemocnění a mechanismus vzniku ............................. 21 3.2.5.2 HDL a LDL cholesterol ......................................................................... 22 3.2.5.3 Složky potravy vedoucí k rozvoji aterosklerózy.................................... 23 3.2.5.4 Složky potravy zabraňující rozvoji aterosklerózy ................................. 24 3.2.6 Nádorová onemocnění .................................................................................. 24 3.2.6.1 Charakteristika onemocnění a mechanismus vzniku ............................. 24 3.2.6.2 Strava podporující vznik rakoviny ......................................................... 26
3.2.6.3 Nejčastější karcinogeny v potravinách .................................................. 27 3.2.6.4 Strava s ochranným působením proti vzniku a vývoji rakoviny ........... 28 3.2.6.5 Výživová doporučení pro onkologicky nemocné .................................. 30 3.2.7 Osteoporóza .................................................................................................. 32 3.2.7.1 Charakteristika onemocnění a mechanismus vzniku ............................. 32 3.2.7.2 Rizikové faktory osteoporózy ................................................................ 33 3.2.7.3 Strava podporující vznik a vývoj osteoporózy ...................................... 34 3.2.7.4 Strava zabraňující vzniku a vývoji osteoporózy .................................... 34 3.2.8 Zubní kaz ...................................................................................................... 34 3.2.8.1 Charakteristika onemocnění a mechanismus vzniku ............................. 34 3.2.8.2 Strava napomáhající vzniku zubního kazu ............................................ 35 3.2.8.3 Strava zabraňující vzniku zubního kazu ................................................ 35 3.2.9 Ledvinové kameny ........................................................................................ 36 3.2.9.1 Charakteristika onemocnění a mechanismus vzniku ............................. 36 3.2.9.2 Složky potravy napomáhající vzniku a vývoji ledvinových kamenů .... 37 3.2.9.3 Strava zabraňující vzniku a vývoji ledvinových kamenů ...................... 37 3.2.10 Žlučníkové kameny..................................................................................... 38 3.2.10.1 Charakteristika onemocnění a mechanismus vzniku ........................... 38 3.2.10.2 Strava napomáhající vzniku a vývoji žlučníkových kamenů ............... 39 3.2.10.3 Strava zabraňující vzniku a vývoji žlučníkových kamenů .................. 39 3.3 Způsob a složení optimální stravy pro uchování dlouhodobého zdraví ............... 39 4 ZÁVĚR ....................................................................................................................... 44 5 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ........................................................................ 45 6 SEZNAM TABULEK ................................................................................................ 51
1 ÚVOD Zdraví je bezesporu to nejcennější, co člověk má. Nicméně pouze malá část obyvatelstva o ně pečuje. To, že velké procento onemocnění je způsobenou špatnou stravou, si většina lidí neuvědomuje nebo ani uvědomit nechce. Věří totiž, že vznik mnohých onemocnění, zejména chronických, je neovlivnitelný a je pouze otázkou štěstí. Mnozí si tuto skutečnost i záměrně namlouvají, aby se nemuseli vzdát svého pohodlného a konzumního způsobu života. Skutečnost je ovšem taková, že většině civilizačních onemocnění lze správným způsobem stravování účinně předcházet, přičemž včasný obrat k lepší životosprávě může vést i k úplnému vyléčení nemoci. Typickým příkladem může být hypertenze, na které je navíc nejnebezpečnější to, že její průběh nebolí a je významným rizikovým faktorem pro vývoj aterosklerózy a sní spojených srdečně-cévních komplikací. Její léčba je obvykle prováděna nákladnými léky, které dovedou snížit krevní tlak, ovšem neodstraní příčinu. Při dietních doporučeních se často můžeme setkat s námitkou, že odborníci na výživu příliš často mění své názory a co tvrdí nyní nemusí za 10 let platit. Jedná se však o pouhý mýtus, protože výživová doporučení se za posledních 50 let změnila jen minimálně. Samozřejmě je pochopitelné, že vlivem nových moderních studií se obecně platná doporučení upřesňují (PIŤHA, POLEDNE, 2009). Člověk je jediný tvor planety, který se stravuje nezdravě. Nemoci, způsobené vlivem špatné stravy, nalezneme pouze u lidí, u zvířat nikoli. U zvířat si mládě obvykle osvojí chuť potravy, kterou konzumují jeho rodiče a tou se pak živí celý život. Podobný princip se uplatňuje i u lidí, avšak s tím rozdílem, že rodiče často naučí své děti na chuťově lákavé nezdravé potraviny, případně jsou lidé významně ovlivňovány nabídkou potravin v obchodě a reklamou. Lidé si v dětství zvyknou na určité příjemné chutě a ty pak neradi opouští. Tak se kolem sebe můžeme setkat se spoustou lidí, kteří již mají vážné zdravotní problémy, berou spoustu léků a při tom kouří, nadměrně pijí alkohol, konzumují slané a tučné potraviny a celkově nezdravou stravu. Přitom by často stačilo zlepšit životosprávu a léků by nebylo zapotřebí. To zdůrazňoval již Hippokrates: „Nechť strava Tvá je tvým lékem a ne Tvůj lék Tvojí stravou.“
7
2 CÍL PRÁCE Cílem mé bakalářské práce bylo vytvořit ucelený přehled o tom, jak výživa ovlivňuje vývoj nemocí a celkové zdraví člověka. Vytvořit přehled nemocí, při jejichž vývoji hraje výživa významnější roli a podrobněji pospat ty nemoci, které s výživou velmi úzce souvisí. U těchto nemocí popsat složky potravy, které se nejvíce podílí na jejich vývoji. Posledním úkolem bylo shromáždit a podat informace o zdravé stravě, tj. takové, která svým složením přispívá k prevenci civilizačních onemocnění a vede k uchování dlouhodobého zdraví.
8
3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Potraviny – zdroj energie, vitaminů a ochranných látek K tomu, aby byl organismus schopen života, musí přijímat určité potřebné látky, které přemění na jiné a získává tak energii nutnou k zabezpečení životních procesů. Nepotřebné látky musí být z organismu vyloučeny zpět do vnějšího prostředí. Všechny uvedené děje se souhrnně označují jako metabolismus. Základními druhy metabolismu jsou:
katabolismus, při kterém se složitější látky štěpí na jednodušší za současného uvolnění energie;
anabolismus, kdy jsou naopak obvykle vytvářeny složité látky z látek jednodušších. Pro anabolické děje je naopak energii nutno dodávat;
transformace světelné energie, např. fotosyntéza;
elektrické změny, např. nervová činnost;
pohyb tekutin, jakým je např. osmóza.
Veškeré metabolické přeměny jsou řízený regulačními systémy, přičemž jejich úroveň závisí na stupni vývoje daného živočišného či rostlinného druhu (MAREČEK, HONZA, 2000). Pro tyto děje jsou v organismu potřebné určité látky a v určitém množství. Člověk dodává tělu tyto látky především potravou. Některé složky potravy jsou prospěšné (např. vláknina, antioxidanty aj.) a některé škodlivé (např. trans-mastné kyseliny, oxidované tuky aj.). Správnou skladbou jídelníčku (tj. nejen výběrem vhodných potravin, ale i jejich úpravou a množstvím) lze významně ovlivnit tělesnou kondici a celkové zdraví. Energii člověk získává ze 4 hlavních složek potravy. Jedná se o sacharidy, bílkoviny, tuky a alkohol. Energetický zisk z 1 g sacharidů a bílkovin je stejný a to 17 kJ (tj. přibližně 4,1 kcal, 1 kcal = 4,184 kJ), u tuků je to přibližně 37 kJ (cca 8,8 kcal) a u alkoholu 29 kJ (cca 6,9 kcal), (MANN, TRUSWELL, 2007). Kromě energetických složek potravin mají pro člověka velký význam i vitaminy a minerální látky. Tyto složky potravy mají zvlášť velký význam při prevenci a léčbě určitých onemocnění. Přehled a výskyt těch nejdůležitějších vitaminů a minerálů je uveden v tabulce 1 (VRÁNOVÁ, 2013).
9
Tabulka 1. Hlavní přirozené potravinové zdroje vybraných vitaminů a některých prvků (VRÁNOVÁ, 2013) vitamin A β-karoten vitamin D vitamin E vitamin K vitamin C vitaminy skupiny B vápník hořčík zinek železo draslík sodík
vnitřnosti, mléko, rybí tuk broskve, meruňky, rajčata, mrkev, paprika vaječný žloutek, játra, olej z rybích jater játra a ostatní vnitřnosti, vejce, ořechová jádra, rostl. oleje listová zelenina, játra, bylinné čaje čerstvá zelenina a ovoce obilné výrobky, rýže, ořechy, vejce, vnitřnosti, maso, droždí, brokolice mák, sýry, tvaroh, mandle, sezamová semena luštěniny, droždí, mák, ořechy, káva, špenát, sója hovězí, vepřové, drůbeží maso, vejce, mořské plody ořechy, čočka, pšeničné klíčky a otruby, játra, mák, droždí brambory, celer, mrkev, rajčata, banány, houby uzeniny, slané pečivo, některé minerálky
V potravinách rostlinného původu se dále nacházejí tzv. fytochemikálie, jakými jsou polyfenoly, glukosinoláty, karotenoidy, saponiny, aminy a alkaloidy. Některé jsou toxické, jiné mají pozitivní zdravotní účinky a uplatňují se při prevenci a léčbě mnoha onemocnění (SCALBERT a kol., 2011).
3.2 Obecný přehled nemocí se vztahem k výživě Výživou se rozumí dodání organismu všech živin, potřebných pro správnou funkci jednotlivých orgánů, ve správném množství a poměru. Z přijaté potravy si tělo vstřebá nezbytné látky, z nichž si dovede vytvořit další potřebné sloučeniny. Výživa je faktor, který velmi významně ovlivňuje zdraví člověka. Jen málo nemocem (např. infekce, úrazy, některé genetické poruchy) vhodná strava nedokáže zabránit nebo alespoň zmírnit jejich příznaky. Správně sestavená strava pomůže při mnoha zdravotních problémech, dodává energii, zlepšuje psychickou kondici, zlepšuje spánek odolnost a léčbu mnoha nemocí (KASTNEROVÁ, 2011). Onemocnění souvisejících se špatnou stravou je, jak již bylo zmíněno, celá řada. Hojně se vyskytují onemocnění trávicí soustavy, jako je pálení žáhy, způsobené dietní chybou (mnoho kyselých a tučných pokrmů při nedostatku vlákniny), záněty žaludku, žaludeční vředy, vředy dvanáctníku, žlučníkové kameny, zácpa, plynatost, malabsorpční
10
syndromy vyvolané poruchou vstřebávání živin z tenkého střeva, Crohnova choroba (aditiva v potravě a nedostatek vlákniny) a ulcerózní kolitida (KASTNEROVÁ, 2011). Strava dále ovlivňuje vznik a vývoj nemocí srdečně-cévní soustavy. Jedná se o hypertenzi, anginu pectoris, aterosklerózu, která je často příčinou infartku myokardu, mozkové mrtvice a ischemické choroby dolních končetin (KASTNEROVÁ, 2011). Výživa se podílí i na vzniku onemocnění nervové soustavy. Typickým příkladem může být Alzheimerova choroba, kde mezi rizikové faktory patří mj. i strava bohatá na nasycené tuky a vysoký energetický příjem celkově (VRÁNOVÁ, 2013). Onemocnění pohybové soustavy se málo spojují s výživou, avšak i zde hraje strava významnou roli. Z důležitých onemocnění je třeba jmenovat osteoporózu, osteoartrózu a dnu, u které hraje roli velké množství purinových látek v potravě (KASTNEROVÁ, 2011). Výživa tedy úzce souvisí s mnoha zdravotními problémy, avšak velmi významnou roli hraje zejména u civilizačních onemocnění. Těm lze přinejmenším v 60 % případů úplně zamezit správnou životosprávou. Mnoho lidí je přesvědčeno, že chronická onemocnění jsou otázkou štěstí a náhody a že největší roli hraje genetika. Odhaduje se ovšem, že genetický základ jednotlivce ovlivňuje délku jeho života z pouhých 25 – 33 %. Zbytek je ovlivněn právě životosprávou (GORDON, 2011). Onemocnění, která mají významný vztah k výživě budou popsána podrobněji. Jedná se o tato onemocnění:
Metabolický syndrom inzulínové rezistence
Diabetes mellitus (cukrovka)
Nadváha a obezita
Hypertenze
Ateroskleróza
Nádorová onemocnění
Zubní kaz
Osteoporóza
Ledvinové a žlučníkové kameny
11
3.2.1 Metabolický syndrom inzulínové rezistence 3.2.1.1 Charakteristika Některá onemocnění způsobená špatnou stravou, jako např. hypertenze, rakovina, diabetes mellitus, kardiovaskulární či nádorová onemocnění mají jeden společný základ a tím je metabolický syndrom inzulínové rezistence (označován též jako Reavenův syndrom či Syndrom X). Jedná se o soubor rizikových faktorů, mezi které patří hypertenze (vysoký krevní tlak), zvýšená hladina triacylglycerolů a snížená hladina HDL cholesterolu v krvi a zvýšená koncentrace glukózy v krvi. Definice metabolického syndromu pro Evropu podle Mezinárodní diabetické federace je znázorněna v tabulce 2 (ALBERTI a kol., 2006). Tabulka 2. Definice metabolického syndromu pro Evropu (ALBERTI a kol., 2006)
Obvod pasu Triacylglyceroly HDL cholesterol Krevní tlak Glykemie na lačno
Muži ≥ 94 ≥ 1,7 mmol/l < 1,03 mmol/l syst. ≥ 130, diast. ≥ 85 > 5,6 mmol/l
Ženy ≥ 80 ≥ 1,7 mmol/l < 1,29 mmol/l syst. ≥ 130, diast. ≥ 85 > 5,6 mmol/l
Nutno dodat, že uvedené údaje se pro USA i Evropu nepatrně liší. Zde byly vybrány hodnoty pouze pro Evropu. Při potvrzení alespoň třech rizikových faktorů uvedených v tabulce je metabolický syndrom prokázán.
3.2.1.2 Příčiny a mechanismus vzniku Důležitou roli zde hraje především strava s nadměrným energetickým obsahem, vysoký příjem soli a nedostatek fyzické aktivity. Ke vzniku onemocnění přispívají i jiné faktory, které nelze ovlivnit, jakými jsou dědičnost, věk, hormonální změny, ale role působení těchto faktorů se liší v závislosti na etnické skupině. Při konzumaci potravin s vysokým množstvím tuků a jednoduchých cukrů navíc v kombinaci s nedostatkem pohybu se snižuje citlivost buněk (především jaterní, svalové a tukové tkáně) k hormonu inzulínu, který udržuje hladinu glukózy v normě. Glukóza nemůže být absorbována těmito buňkami a zůstává v krvi, což vyžaduje větší množství inzulínu. Vzniká tak hyperinzulinemie, která je sice dočasně schopna udržovat
12
rovnováhu metabolismu glukózy, je ale spojena s výskytem rizikových faktorů, které byly popsány výše (ALBERTI a kol., 2006).
3.2.1.3 Prevence a léčba Metabolický syndrom často vzniká jako důsledek obezity a zvyšuje riziko vzniku diabetu, proto se vyplatí jeho vzniku předcházet. Jedná se o jednoduché zásady. Dodržovat zdravý životní styl s vyváženou stravou s nízkým podílem tuků a jednoduchých cukrů a dostatkem pohybu. Důležité je také vyvarovat se kouření, protože i to zhoršuje citlivost tkání k inzulínu. Pokud je metabolický syndrom diagnostikován, je důležité změnit životní styl. Především snížit energetický příjem (doporučuje se zredukovat hmotnost o 5 – 10 % původní hodnoty). Zvýšení fyzické aktivity a úprava jídelníčku jsou rovněž doporučeny. (ALBERTI a kol., 2006).
3.2.2 Diabetes mellitus 3.2.2.1 Charakteristika onemocnění Jedná se o komplexní poruchu metabolismu cukrů, tuků i bílkovin. Kvůli nedostatku inzulínu nebo jeho sníženému působení vzniká zvýšená hladina cukrů v krvi (tzv. hyperglykémie). Mechanismus, který má za úkol udržovat hladinu krevního cukru v krvi v normálních hodnotách, je narušen, buňky nemohou cukr využít a vzniká cukrovka neboli diabetes (KASTNEROVÁ, 2011). Rozlišují se 3 základní typy diabetu. První typ je také označován jako inzulínově závislý. Je obvykle působen autoimunní reakcí, kdy imunitní systém ničí β-buňky slinivky břišní produkující inzulín. Tato autoimunní reakce se často vyvine po infekci virem Coxsackie B4 (HORWITZ a kol., 1998), ovšem její vznik nemusí s virem vůbec souviset. Proč se tomu tak děje, vědci dosud neobjasnili. Lidé postižení tímto typem cukrovky produkují inzulín jen ve velmi malém množství nebo vůbec. Onemocnění se týká především dětí a mladistvých, i když postihnout může člověka v jakémkoli věku. Pokud není denně aplikován inzulín, dochází ke smrti (IDF.org). Druhý typ se označuje jako inzulínově nezávislý a je nejčastěji se vyskytující formou tvořící 90 % všech případů. Je charakterizován sníženou citlivostí až úplnou rezistencí k inzulínu a jeho relativním deficitem. Objevuje se zejména po 40. roku 13
života, často v důsledku špatné životosprávy, ale i výrazně mladší jedinci trpící tímto typem onemocnění nejsou výjimkou. Často bývá spojován s obezitou, která sama může způsobit inzulínovou rezistenci. Tento typ diabetu nejvíce souvisí s výživou. Třetí typ diabetu souvisí s těhotenstvím a označuje se jako gestační. Jedná se o zvýšenou hladinu krevní glukózy v období těhotenství, zejména v období těsně před a po porodu. Gestační diabetes obvykle po porodu sám zmizí, ale u takto postižených žen je zvýšené riziko výskytu diabetu 2. typu (IDF.org). Incidence diabetu v Evropě je kolem 4 – 5 % celé populace a jejich počet se neustále zvyšuje a to především u osob starších 60 let. Vrchol výskytu je pak mezi 70 – 80. rokem života. Od roku 1980 se počet nemocných u nás zdvojnásobil a dosahuje více než 740 000 případů. Přitom na 3 rozpoznané pacienty připadá 1 nerozpoznaný a 1 hraniční případ. Cukrovka zvyšuje riziko komplikací aterosklerózy 2 – 3krát. 75 % všech diabetiků umírá na srdečně cévní onemocnění (KASTNEROVÁ, 2011). Světová zdravotnická organizace dokonce předpokládá, že v roce 2030 bude diabetes 7. nejčastější příčinou úmrtí (WHO.int).
3.2.2.2 Glykemický index potravin Glykemický index udává, do jaké míry je určitá potravina schopna zvýšit hladinu krevního cukru po její konzumaci. Vždy, když hladina krevního cukru stoupne, dojde k vyplavení hormonu inzulínu ze slinivky břišní, aby se glykemie opět stabilizovala. Nadměrná konzumace potravin s vysokým glykemickým indexem nejenže zvyšuje pravděpodobnost tloustnutí, protože inzulín je „tukotvorný“ hormon, ale přispívá také ke vzniku diabetu 2. typu, kardiovaskulárních chorob a některých typů rakoviny (střev, prsu). Většinou platí, že čím více vlákniny obsahuje daná potravina, tím má také nižší glykemický index. Nejnižší hodnoty má zelenina která, pokud je k určitému jídlu přidána, glykemická výslednice pokrmu se sníží. Přehled určitých sacharidových potravin a jejich hodnot glykemického indexu je uveden v následující tabulce, kde je za referenční potravinu považována glukóza o hodnotě GI = 100 %. Maso, vejce, sýry apod. nejsou téměř žádným zdrojem sacharidů, proto se v tabulce neuvádí (KUNOVÁ, 2004).
14
Tabulka 3. Glykemický index určitých sacharidových potravin (KUNOVÁ, 2004) nízký GI (<30) avokádo, citrony, jahody, rybíz, ovoce třešně brokolice, celer, čekanka, kapusta, kopr, květák, okurky, papriky, zelenina, petržel, pór, rajčata, luštěniny ředkvičky, ledový a hlávkový salát, špenát, červené i bílé zelí, všechny druhy luštěnin žádné pečivo, přílohy, obiloviny
sladkosti mléčné výrobky, zmrzliny nápoje
střední GI (30 - 70) ananas, angrešt, banány, broskve, hrušky, jablka, meruňky, pomeranče, brambory, cibule, česnek, kukuřice mrkev, tykev, červená řepa, melouny,
graham, celozrnný žitný chléb,knäcketbrot, vařené brambory, vařená rýže natural, špagety a další těstoviny z pšenice tvrdé uvařené al dente hořká čokoláda (čím více čokolády, müsli tyčinky, kakaa, tím nižší GI), dia sladkosti, fruktóza, kakaový nutela, sušenky BeBe prášek,náhradní sladidla žádné jogurty, tvaroh, kysané mléčné nápoje, smetanové zmrzliny minerálky, sirupy a ovocné džusy, kakao, limonády s náhradními červené a bílé víno sladidly, zelenin. šťáva
vysoký GI (>70) sušené datle, sušené fíky žádné
corn flakes, jáhly, bílé pečivo, bábovka, buchty, záviny, koblihy, houskové i bramborové knedlíky, hranolky, těstoviny vařené na měkko cukr, med, čokoládové tyčinky, tatranky, Granko, všechny druhy zákusků vodové zmrzliny typu Calippo, Twister, limonády, pivo, sladké druhy vín, likéry, šumivé víno
3.2.2.3 Složky potravy zvyšující riziko onemocnění diabetem 2. typu Důležitou roli zde hrají nasycené mastné kyseliny, jejichž zvýšená hladina je spojována s vyšší hladinou inzulínu nalačno, nižší inzulínovou rezistencí a tím pádem i vyšším rizikem vzniku diabetu 2. typu. Navíc strava bohatá na tuky celkově a jednoduché cukry obecně zvyšuje riziko vzniku diabetu (WHO-Technical Report Series 916, 2003).
3.2.2.4 Složky potravy s ochranným účinkem proti diabetu 2. typu I zde jsou důležité mastné kyseliny, nicméně ty nenasycené. Studie ukazují, že nahrazení nasycených mastných kyselin kyselinami nenasycenými vedlo ke zlepšení glukózové tolerance a ke zvýšené inzulínové citlivosti. Nicméně ani obsah těchto
15
mastných kyselin nesmí být příliš vysoký, protože zvýšené množství tuků ve stravě (vyšší než 37 % celkové energie) zvyšuje riziko onemocnění diabetem 2. typu, jak bylo zmíněno výše. Mnoho studií také ukazuje, že neškrobové polysacharidy (vláknina) mají rovněž ochranný účinek proti vzniku diabetu 2. typu. Vyznačují se totiž nízkým glykemickým indexem. Ale i jiné potraviny s nízkým glykemickým indexem, např. některé typy těstovin, působí podle vědců protidiabeticky (WHO-Technical Report Series 916, 2003).
3.2.2.5 Doporučení optimální stravy při postižení diabetem 2. typu Obsah tuku by neměl pokrývat více než 35 % z celkové přijaté energie, i když je vhodnější nižší (do 20 %). Co se skladby mastných kyselin týče, tak nasycené a transnenasycené mastné kyseliny by se na celkovém příjmu energie měly podílet maximálně z 10 %, stejně tak polynenasycené, v případě mononenasycených je tento obsah trochu větší (10 – 20 %). Jako zdroj ω-3 mastných kyselin se doporučují zejména ryby, sója, řepkový olej, ořechy a listová zelenina. Denní příjem cholesterolu by měl být pod 300 mg. Sacharidy by se na množství z celkové přijaté energie měly podílet v rozmezí 45 – 60 % . Jako zdroj se doporučuje celozrnné pečivo, ovoce, zelenina a luštěniny. Žádoucí je příjem vlákniny a to v minimálním množství 30 g za den. Dávka jednoduchých cukrů by neměla za den překročit 50 g a tvořit více než 10 % z celkové přijaté energie (MANN, TRUSWELL, 2007). Ostatní složky potravy zaujímají už menší část jídelníčku. Bílkoviny by měly pokrývat 10 – 20 % obsahu celkové energie. Běžně se doporučuje 1,0 – 1,2 g bílkovin na 1 kg živé hmotnosti denně (VELÍŠEK, 1999). Dále se doporučují potraviny bohaté na tokoferoly, karotenoidy, vitamin C a flavonoidy, minerální látky a další vitaminy. Obsah alkoholu by neměl překročit 20 g u můžu a 10 g u žen za den (MANN, TRUSWELL, 2007).
16
3.2.3 Nadváha a obezita 3.2.3.1 Charakteristika onemocnění Nadváha a obezita jsou definovány jako nadměrná akumulace tuku v lidském těle, která může poškodit zdraví člověka. Nejpoužívanějším ukazatelem nadměrné hmotnosti je ukazatel BMI, což je poměr hmotnosti člověka v kilogramech a druhé mocniny výšky v metrech. Za normální hmotnost se považuje BMI 18 – 25, přičemž podle Světové zdravotnické organizace jsou nadváha a obezita definovány takto:
BMI vyšší nebo rovno 25 je klasifikováno jako nadváha
BMI vyšší nebo rovno 30 jako obezita
Ještě je nutno dodat, že BMI nepostihuje, zda je hmotnost působena svalovou hmotou nebo tukem, a tudíž je v případě některých sportovců, jako např. kulturistů, považován za zkreslující údaj. Proto se jako další ukazatel hodnotí obvod pasu, který by neměl překročit 80 cm u žen a 94 cm u mužů (KASTNEROVÁ, 2011). Dále je nutno rozlišovat androidní (mužskou) obezitu, která svým tvarem připomíná jablko a gynoidní (ženskou) obezitu připomínající svou distribucí tuku po těle hrušku. Mužská
obezita
se
obecně
považuje
za
závažnější
kvůli
vyššímu
riziku
kardiovaskulárních chorob (GROFOVÁ, 2007). Tuk uložený v břiše není jen kosmetická vada, ale produkuje zánětlivé mediátory (zvýšení C-reaktivního proteinu aj.) a kyslíkové radikály, což jsou látky zvyšující riziko vzniku hypertenze, cukrovky, srdečního infarktu, mozkové mrtvice, rakoviny tlustého střeva a poruchy paměti. Zánětlivé mediátory a zvýšený obsah volných mastných kyselin (při větším konzumu tuků nebo celkové energie) podněcují játra k produkci více krevního cukru a LDL cholesterolu a ke snížení produkce adiponektinu, což je hormon, který reguluje využití krevního cukru a zmírňuje chuť k jídlu (GORDON, 2011). Každý rok umírá nejméně 2,8 mil. obyvatel na důsledky vysoké tělesné hmotnosti. 44 % z těchto případů se připisuje diabetu, 23 % ischemické chorobě srdeční a 7 – 41 % nádorovým onemocněním. Tato onemocnění mohou kromě jiných příčin vznikat právě i jako důsledek nadměrné tělesné hmotnosti. Alarmující je také fakt, že v roce 2010 trpělo více než 40 mil. dětí mladších 5 let nadváhou. Dalším zajímavým údajem je, že 65 % světové populace žije v zemích, kde nadváha a obezita zabijí více obyvatelstva, než podvýživa (WHO.int).
17
3.2.3.2 Příčiny vzniku obezity Nadváha a později obezita vznikají jako důsledek nerovnováhy příjmu a výdeje energie. V případě konzumace příliš energetické stravy spojené navíc s nedostatkem fyzické aktivity se organismus dostává do energetické nerovnováhy, není schopen využít nadměrné množství přebytečné energie, což se projevuje zvýšeným hromaděním tuku v organismu (PRIETO-HONTORIA a kol., 2011).
3.2.3.3 Strava vedoucí k nadměrnému růstu tělesné hmotnosti Nadměrné zvýšení tělesné hmotnosti je prakticky vždy spojeno s nadměrným příjmem energie potravou a nedostatečnou fyzickou aktivitou (výdejem energie). K nadměrnému zvyšování tělesné hmotnosti nejčastěji vede vysoce kalorická strava bohatá na energii, ale s nízkým obsahem živin (vitamínů, minerálních látek). Ať už se jedná o vysoký obsah tuků (máslo, oleje, smažené pokrmy), cukrů či škrobu (rohlíky). Studie ukazují, že nahrazení stravy s vysokým podílem tuků nízkotučnou vede za 2 měsíce ke ztrátě až 3 kg. Dalším problémem obezity je nadměrné pití slazených nápojů a džusů. Toto je problém zejména u dětí, kde každá sklenice slazeného nápoje zvyšuje riziko vzniku obezity až o 60 %. Nemalou roli ovšem také hraje velikost porcí. Velké porce jídla (byť v méně častých dávkách) jsou neoddělitelně spjaty s vyšší tělesnou hmotností. Alkohol je sice energeticky velmi bohatý, avšak žádná studie kupodivu dosud neprokázala jeho spojitost s obezitou (WHO-Technical Report Series 916, 2003).
3.2.3.4 Strava s ochrannými účinky proti nadváze a obezitě Léčba obezity je založena na vůli a vlastním přičiněním pacienta a jeho ochotě přebudovat své stravovací návyky. Důležité je snížit celkový energetický příjem a rozdělit jídlo na více porcí. Dále je nutné dát pozor na nevyvážená dietní opatření, která obvykle vedou k poškození zdraví. Je třeba si uvědomit, že pacient neulehl jednoho večera do postele hubený, aby se následujícího ráno probudil obézní. Kumulace tuku v těle člověka je dlouhodobější proces a stejně tak by tomu mělo být i v případě snahy zhubnout (GROFOVÁ, 2007).
18
Stejně jako u diabetu, tak i v případě zvýšené tělesné hmotnosti působí ochranně neškrobové polysacharidy, tj.vláknina (WHO-Technical Report Series 916, 2003). Ovoce a zelenina působí proti vzniku obezity pouze pokud nahrazuje stravu tučnou a energeticky nevyváženou. Samotný vliv ovoce a zeleniny (bez redukce celkového energetického příjmu) na redukci hmotnosti nebyl přímo prokázán (BOEING a kol., 2012). Každopádně by neměly v jídelníčku chybět a to nejen při snaze hubnout. Podle některých odborníků působí proti růstu tělesné hmotnosti potraviny s nízkým glykemickým indexem. Ovšem jejich přímý efekt v této souvislosti není ještě úplně prokázán (WHO-Technical Report Series 916, 2003).
3.2.4 Hypertenze 3.2.4.1 Definice a klasifikace onemocnění Hypertenze (vysoký krevní tlak) patří společně s diabetem, kouřením, obezitou a dyslipidemií k nejzávažnějším rizikovým faktorům cévních mozkových příhod, ischemické choroby srdeční a dalších projevů aterosklerózy. Vysoký krevní tlak by měl být pro každého jedince důrazným signálem, že je potřeba změnit životosprávu. Za arteriální hypertenzi se považuje opakované zvýšení krevního tlaku (dále TK) nad hodnoty 140/90 mm Hg naměřené minimálně při dvou různých návštěvách u lékaře. Dále je nutné dbát zvýšené pozornosti tzv. izolované systolické hypertenzi, definované jako systolický TK ≥ 140 mm Hg a současně diastolický TK ≤ 90 mm Hg. Klasifikace krevního tlaku je uvedena v tabulce 4 (FILIPOVSKÝ a kol., 2012). Tabulka 4. Definice a klasifikace krevního tlaku podle měření v ordinaci (mm Hg) (FILIPOVSKÝ a kol., 2012) Kategorie Optimální Normální Vysoký normální Hypertenze 1. stupně (mírná) Hypertenze 2. stupně (středně závažná) Hypertenze 3. stupně (závažná) Izolovaná systolická hypertenze
19
Systolický tlak < 120 120 – 129 130 – 139 140 – 159 160 – 179 ≥ 180 ≥ 140
Diastolický tlak < 80 80 – 84 85 – 89 90 – 99 100 – 109 ≥ 110 < 90
Dále je nutno rozlišovat hypertenzi primární, kdy existuje řada patologických mechanizmů a není zjistitelná jedna vyvolávající příčina, a hypertenzi sekundární, u které je příčinou jiný, přesně definovaný patologický stav, jako např. onemocnění ledvin, endokrinní hypertenze aj. (FILIPOVSKÝ a kol., 2012).
3.2.4.2 Složky potravy zvyšující krevní tlak Snad nejvýznamnější vliv na zvýšení krevního tlaku má sodík, o kterém je všeobecně známo, že zvyšuje jeho hodnoty a prokazují to i mnohé studie. Redukce příjmu sodíku (soli) o 100 mmol/den snížila při dlouhodobějším sledování systolický tlak o 10 mm Hg a diastolický tlak o 6 mm Hg. Už i mírná redukce konzumace soli (o 50 mmol/den nebo také 3 g/den) vede ke snížení systolického krevního tlaku asi o 6 mm Hg v průměru. Nutno také dodat, že u hypertoniků je při redukci konzumace soli snížení TK výraznější než u lidí s normálním krevním tlakem (MANN, TRUSWELL, 2007). Denní dávka soli by neměla přesáhnout 5 g, tj. asi 1 čajovou lžičku. Nejedná se tedy o nějaké velké množství, zvláště při uvážení, že 75 % soli z celkového zkonzumovaného množství je přijímáno již potravinami. Nicméně je velice obtížné spočítat celkové denní množství přijaté soli, a proto nejjednodušší způsob snížení množství soli ve stravě je porovnávat obsah soli v potravinách a volit ty s jejím nižším obsahem. Potraviny s vysokým množstvím soli jsou ty, které obsahují více než 1,5 g soli na 100 g potraviny. Potraviny s obsahem soli v rozmezí 0,3 – 1,5 g na 100 g potraviny mají střední obsah soli a potraviny s méně než 0,3 g na 100 g potraviny jsou klasifikovány jako potraviny s nízkým obsahem soli. U některých potravin může být místo obsahu soli uveden obsah sodíku. V tomto případě lze použít jednoduchý přepočet: sůl = sodík x 2,5, tj. maximální doporučené denní množství sodíku je 5 g/2,5 = 2 g. Vysoké množství soli je obvykle obsaženo v uzeninách, sýrech, slaných oříškách a brambůrkách, uzeném mase a rybách (MAŘATKA, 2011). Další potravinou působící hypertonicky je alkohol. Epidemiologické studie ukazují, že krevní tlak se prokazatelně zvyšuje se zvýšenou konzumací alkoholu. Redukce konzumace alkoholických nápojů tak vede ke snížení hodnot krevního tlaku. Například nahrazení běžného 5% alkoholického piva pivem nealkoholickým (o obsahu alkoholu 0,9 %) vede k prokazatelnému snížení krevního tlaku (MANN, TRUSWELL, 2007).
20
3.2.4.3 Složky potravy snižující krevní tlak Zatímco sodík působí hypertonicky, tak draslík krevní tlak snižuje. Tento minerál mobilizuje transport vody z buněk, čímž klesá množství tekutin v krvi a tím i krevní tlak (ZITTLAU, POSSIN, 2009). Podle Světové zdravotnické organizace vede konzumace potravin bohatých na draslík ke snížení krevního tlaku (systolický/diastolický) o 1,8/1,0 mm Hg u normotenzivních jedinců a o 4,4/2,5 mm Hg u hypertoniků (WHOTechnical Report Series 916, 2003). Zvýšená konzumace draslíku však nepřináší v boji s vysokým krevním tlakem zdaleka takový efekt, jako redukce konzumace sodíku (MANN, TRUSWELL, 2007). Další látkou přispívající k redukci krevního tlaku je vitamin C, který se podílí na produkci látek vedoucí k uvolnění tepen (ZITTLAU, POSSIN, 2009). Vitamin E chrání cévy před ztuhlostí a díky tomu působí proti vysokému tlaku, protože v neelastických cévách stoupá tlak rychleji (ZITTLAU, POSSIN, 2009). Podle některých studií se na snížení krevního tlaku podílí i hořčík s vápníkem, avšak jejich efekt je pouze nepatrný a ještě není zcela prokázán, proto se při léčbě hypertenze nepoužívají (LAWRENCE a kol., 2006).
3.2.5 Ateroskleróza 3.2.5.1 Charakteristika onemocnění a mechanismus vzniku Ateroskleróza je degenerativní zánětlivé onemocnění cév, způsobené ukládáním tukových částic a sloučenin vápníku do stěn cév. V cévách se vlivem tohoto procesu vytváří usazeniny, tzv. aterosklerotické pláty. Jestliže je hladina cholesterolu delší dobu zvýšená, dochází ke ztrátě pružnosti cév, omezení průtoku krve až k úplnému ucpání. Ateroskleróza bývá příčinou onemocněních jako cévní mozková příhoda, angína pectoris, infarkt myokardu nebo ischemická choroba dolních končetin (HANZEL, 2012). Z rizikových faktorů rozeznáváme 2 základní skupiny: 1. neovlivnitelné faktory:
věk: u mužů nad 45 let a u žen nad 55 let
pohlaví: u mužů je riziko onemocnění vyšší
genetika
2. ovlivnitelné faktory:
21
vysoká hladina krevních lipidů
kouření: u kuřáků stoupá riziko vzniku aterosklerózy dvojnásobně
diabetes mellitus
nadváha
nízká fyzická aktivita
nevhodná strava (HANZEL, 2012).
3.2.5.2 HDL a LDL cholesterol Cholesterol je látka steroidní povahy nerozpustná ve vodě a tedy i v krevním séru, a proto koluje v krvi vázán v lipoproteinových částicích. Vzhledem k riziku vývoje aterosklerózy jsou nejvýznamnější dvě skupiny lipoproteinů. Rizikovou skupinou jsou lipoproteiny s nízkou hustotou a označují se jako LDL (low density lipoproteins). Naproti tomu lipoproteiny o vysoké hustotě, tzv. HDL (high density lipoproteins) odvádějí tukové látky z tepenných stěn, čímž zvyšují jejich průchodnost a působí protiateroskleroticky. Meze pro určité typy cholesterolů znázorňuje tabulka 5 (POSSIN, K., POSSIN, R., 2002). Tabulka 5. Hraniční meze jednotlivých druhů cholesterolu (mg/dl séra), (POSSIN, K., POSSIN, R., 2002)
celkový cholesterol LDL cholesterol HDL cholesterol
příznivá kritická nepříznivá < 200 200 – 250 > 250 < 135 135 – 170 > 170 > 45 35 – 45 > 35
Hladinu cholesterolu v krvi ovlivňuje i množství cholesterolu konzumovaného v potravě. Přehled obsahu cholesterolu v několika základních potravinách je uveden v tabulce 6 (POSSIN K., POSSIN R., 2002).
22
Tabulka 6. Obsah cholesterolu v některých potravinách (mg/100 g), (POSSIN, K., POSSIN, R., 2002) Obsah cholesterolu v některých potravinách v mg/100 g mozek 3000 smetana 102 ledviny 350 sýr brie 50 % 100 máslo 280 uzeniny 100 vaječný žloutek 270 – 300 slanina 100 játra 250 máslové sýry, 50 % 98 majonéza 140 telecí maso 90 srdce 140 drůbež 75 krabí maso 138 úhoř 70 divočina 110 šunka 70 smetanový sýr 105 hovězí maso, vepřové maso 70
3.2.5.3 Složky potravy vedoucí k rozvoji aterosklerózy Vývoj aterosklerózy bývá úzce spojen s množstvím a druhem konzumovaných tuků. Významnou roli hraje zastoupení mastných kyselin v jednotlivých tucích, protože každá mastná kyselina působí na lidský organismus jinak. Nasycené mastné kyseliny, zejména tzv. krátkořetězcové (do 16 atomů uhlíku) zvyšují hladinu celkového a LDL cholesterolu, největší efekt byl prokázán u laurové, palmitové a myristové kyseliny. U kyseliny stearové nebyl vliv na zvýšení hladiny krevního cholesterolu prokázán. Obecně lze říci, že kyseliny s 12 – 16 atomy uhlíku v molekule působí na lidský organismus vzhledem ke svému aterosklerotickému efektu nepříznivě (WHO-Technical Report Series 916, 2003). Kyseliny laurová a myristová se nacházejí převážně v kokosovém a palmo-jádrovém tuku, což jsou tuky s nejvyšším obsahem krátkořetězcových mastných kyselin a tedy z hlediska zdraví značně nepříznivé, pokud jsou konzumovány častěji a ve větším množství (POKORNÝ, 2006). O něco lépe je na tom mléčný tuk, kde tyto 3 kyseliny tvoří 40 % jeho podílu, ovšem i mléčný tuk je při větší konzumaci tukem přispívajícím významně k vývoji aterosklerózy (SUKOVÁ, 2010). Ještě hůře působí na lidské zdraví trans-mastné kyseliny, což jsou v podstatě geometrické izomery cis-nenasycených mastných kyselin. Vznikají nejvíce při hydrogenací mononenasycených a polynenasycených mastných kyselin při ztužování tuků za účelem přeměny tekutých rostlinných olejů na roztíratelné tuky. Tyto transmastné kyseliny jednak zvyšují hladinu LDL cholesterolu podobně jako krátkořetězcové
23
nasycené mastné kyseliny, a také snižují hladinu HDL cholesterolu. Neměly by tvořit více než 1 % z celkového denního energetického příjmu. Nachází se převážně v průmyslově ztužovaných tucích (WHO-Technical Report Series 916, 2003).
3.2.5.4 Složky potravy zabraňující rozvoji aterosklerózy Nahrazení nasycených mastných kyselin (MK) nenasycenými vedlo v metabolických studiích ke snížení hladiny celkového a LDL cholesterolu. Polynenasycené MK vykazovaly o něco vyšší účinek než mononenasycené. Z mononenasycených MK hraje nejdůležitější roli kyselina olejová, která je obsažena nejvíce v olivovém a řepkovém oleji a také ve vlašských ořechách. Nejdůležitější polynenasycenou mastnou kyselinou je kyselina linolová, která je hlavní složkou slunečnicového a sojového oleje. Z polynenasycených mastných kyselin se v prevenci a léčbě aterosklerózy hodně uplatňují také ω-3 mastné kyseliny. Jedná se o kyselinu eikosapentaenovou (EPA) a dokosahexaenovou (DHA) nacházející se zejména v tučnějších rybách a také kyselinu α-linolenovou hojně se vyskytující v potravinách rostlinného původu. EPA a DHA výrazně snižují hladinu triacylglycerolů v krvi, nicméně na druhou stranu zvyšují hladinu nežádoucího LDL cholesterolu, a proto je jejich pozitivní efekt zabraňující koronární chorobě srdeční připisován jinému účinku než snížením hladiny cholesterolu a to inhibičnímu účinku na srážení krve (zábrana tvorby trombů). Některé rostlinné steroly, zejména sitostanol, snižují hladinu krevního cholesterolu, a to tak, že inhibují jeho absorpci ve střevě. Flavonoidy a foláty rovněž vykazují určitý protiaterosklerotický účinek. Flavonoidy antioxidačním účinkem, foláty snížením hladiny homocysteinu, jehož zvýšená hladina je spojena se zvýšeným rizikem vývoje aterosklerózy (WHO-Technical Report Series 916, 2003).
3.2.6 Nádorová onemocnění 3.2.6.1 Charakteristika onemocnění a mechanismus vzniku V ekonomicky vyspělých zemích jsou nádorová onemocnění druhou nejčastější příčinou úmrtí spojená nejen s velkým lidským utrpením, ale taktéž se značnou ekonomickou ztrátou, která je u nás asi 8,3 miliardy Kč ročně (KASTNEROVÁ, 2011).
24
Přitom správnou životosprávou lze podle vědeckých poznatků významně snížit incidenci nádorových onemocnění (STRATIL, KUBÁŇ, 2004). Na světě existuje více než 100 různých druhů rakovin (zhoubných nádorů). Ačkoli se jednotlivé typy od sebe liší, všechny mají společný jeden základ, a to nekontrolovatelný růst buněk, které se vymkly kontrolním mechanizmům pacientova organizmu. Takto překotně a bez kontroly rostoucí buňky tvoří nádor. Nádory rostou zpočátku pomaleji a na jednom místě, poté však mohou začít agresivně pronikat do okolí a uvolňovat buňky, které se šíří do vzdálených míst, a to a to buď mízní cestou do lymfatických uzlin, anebo krevní cestou do různých orgánů, přičemž zde tvoří nová nádorová ložiska, tzv. metastázy (ABRAHÁMOVÁ, 2009). Vznik rakoviny může ovlivnit řada faktorů, zejména kouření, strava, alkohol, infekce, hormonální faktory a radiace, genetické faktory a jiné málo známé nebo neznámé příčiny. S rostoucím věkem také roste riziko vzniku nádorů, jak se postupně v průběhu života kumulují v buňkách genové poruchy. Zatímco v rozvojových zemích se na vzniku nádorových onemocnění podílejí zejména různé typy infekcí, tak v hospodářsky vyspělých zemích patří mezi nejdůležitější faktory strava. Potrava zde hraje poměrně významnou roli, a to nejen svou skladbou, ale i celkovým množstvím (STRATIL, KUBÁŇ, 2004). Aby se normální buňky staly rakovinnými, musí projít jistým počtem genetických poruch. Strava bohatá na ochranné složky může rakovinu zpomalit a dokonce i zastavit (GILLIE, 2001). Při indukci mutací DNA, které mohou vést až ke vzniku nádoru, se uplatňuje kumulační efekt, tzn. že se množství jednotlivých karcinogenů sčítá (i podprahových), poruchy DNA se hromadí a je jedno, jaká látka je způsobila. Podíl několika nejdůležitějších faktorů na incidenci nádorů ukazuje tabulka 7 (STRATIL, KUBÁŇ, 2004).
25
Tabulka 7. Podíl jednotlivých faktorů na incidenci nádorů (STRATIL, KUBÁŇ, 2004) faktor strava kouření hormonální status infekce pracovní prostředí sexuální chování alkohol životní prostředí ionizační záření geografické faktory genetické faktory léky
podíl na incidenci (%) 40 – 60 25 – 35 ~6 1 – 10 2–8 1–5 2–4 1–5 2–4 2–4 1–3 <1
3.2.6.2 Strava podporující vznik rakoviny Obezita je jedním z rizikových faktorů vzniku některých nádorů. Je vědecky prokázáno, že zvyšuje incidenci určitých typů nádorů, jako např. děložní sliznice, děložního čípku, žlučníku, prostaty, ledvin, tlustého střeva a jícnu (WHO-Technical Report Series 916, 2003). Rizikovým faktorem vzniku nádorového onemocnění horní části trávícího traktu mohou být příliš horké pokrmy, které poškozují sliznici v ústech, hrtanu a hltanu a vyvolávají zánět (COY, 2010). Opakovaný nebo dlouhodobější zánět je spojen s produkcí kyslíkových radikálů, které jsou hlavní karcinogenním činitelem při vzniku nádorů u lidí (GORDON, 2011). Podle epidemiologických studií vede zvýšený příjem červeného masa ke vzniku rakoviny tlustého střeva a konečníku. Příčinou je však spíše vyšší obsah tuku v mase a vysokou teplotou vznikající karcinogenní látky a hydroperoxidy lipidů. Konzumace červeného masa (hovězí, vepřové, skopové) se proto doporučuje omezit na méně než 80 g denně (GILLIE, 2001). Další nebezpečí představuje solí nakonzervované maso a vysoký příjem soli obecně. Světová zdravotnická organizace varuje zejména před konzumací po čínsku nasolené a fermentované ryby nazývané jako „Chinese-style fermented salted fish“ (WHO-Technical Report Series 916, 2003). I v případě nádorových onemocnění hraje nadměrný příjem tuků (zejména nasycených) velký význam. Strava bohatá na tuky může zvýšit riziko, tlustého střeva,
26
prsu a prostaty. Navíc příliš tučná strava vede ve většině případů k obezitě, která je sama o sobě jedním z rizikových faktorů. Tuky a oleje by v lidské stravě neměly tvořit více než 30 % z celkového energetického příjmu (GILLIE, 2001).
3.2.6.3 Nejčastější karcinogeny v potravinách Karcinogenních látek, které se mohou vyskytovat v potravinách je značné množství, ať už se jedná o přirozeně se vyskytující nebo vznikající při výrobě či tepelné úpravě potravin. Mezi nejčastěji se vyskytující karcinogeny patří:
ethanol, který je přirozeně obsažen ve všech alkoholických nápojích. Jedná se o nejčastější karcinogen. Odhaduje se, že za incidencí 400 nádorů na 100 tisíc obyvatel je právě ethanol (STRATIL, KUBÁŇ, 2004);
N-nitrososloučeniny, z nichž jsou z hlediska karcinogeneze nejvýznamnější N-nitrosaminy, N-nitrosamidy a N-nitrosmočoviny. Jejich karcinogenita byla prokázána u lidí i zvířat. V závislosti na struktuře sloučeniny, způsobu podání a dávce jsou schopné indukovat u savců karcinomy prakticky všech orgánů, zejména pak nervového systému, žaludku, jícnu a močového měchýře. Poměrně velký obsah N-nitrososloučenin se nachází v potravinách konzervovaných uzením nebo slaným a kyselým nálevem, v sýrech, pivu a potravinách konzervovaných dusitany a dusičnany (uzeniny, šunka aj.). Jejich vzniku v organizmu z různých prekurzorů účinně zabraňuje vyšší příjem vitaminu C (STRATIL, KUBÁŇ, 2005);
ethyl-karbamát, což je látka vznikající v produktech, které byly vyrobeny pomocí fermentačních procesů. Nejvíce je obsažen v ovocných pálenkách, kde navíc vzniká i z kyanogenních glykosidů obsažených v peckách, dále pak ve víně, sojové omáčce, v malém množství ve fermentovaných mléčných výrobcích a také chlebě. Vykazuje také hepatotoxické, mutagenní a teratogenní účinky (STRATIL, KUBÁŇ, 2004);
heterocyklické aminy, které mají také mutagenní účinky a genotoxické účinky. Nejnebezpečnější skupinu tvoří N-heterocyklické aromatické aminy se 3 cykly. Heterocyklické aminy vznikají tepelným rozkladem proteinů a aminokyselin, především tryptofanu, fenylalaninu a kyseliny glutamové. Množství je úměrné výši použité teploty a době jejího působení. Jejich vstřebávání je u experimentálních zvířat téměř 100%, močí se vyloučí množství asi do 2 %, což 27
poukazuje na fakt, že většina těchto látek je metabolicky přeměněna. U laboratorních zvířat vyvolávají nádory jater, žaludku, střev a mnoha dalších orgánů (STRATIL, KUBÁŇ, 2005);
polycyklické aromatické uhlovodíky
vznikající při neúplném hoření
organických materiálů (dřevo, uhlí, pohonné hmoty). Jsou emitovány do ovzduší a zamořují ovzduší, půdy a vody. V potravinách vznikají především působením vysokých teplot, tedy při pečení, smažení, grilování, pražení apod. Karcinogenní jsou především benzo[a]pyren, benzoanthracen, dibenzoanthracen, a chrysen. Jejich největším zdrojem nejsou uzeniny, jak by se dalo přepokládat, ale nedostatečně omývaná zelenina a ovoce, na jejichž povrch se dostávají ze vzduchu, a kouření. Karcinogenní efekt se projeví zejména lokálně v místě aplikace (nádory kůže, žaludku a plic). Při požívání mohou také vyvolat leukémii (STRATIL, KUBÁŇ, 2005);
polychlorované aromatické sloučeniny, které se dříve používaly v průmyslu a kontaminovaly ovzduší, vodu, půdu a rostlinné i živočišné potraviny (STRATIL, KUBÁŇ, 2005);
karcinogenní mykotoxiny, z nichž jsou nejdůležitější aflatoxin, ochratoxin A, zearalenon, citrinin, patulin a fumonisiny. Jedná se o sekundární metabolity některých plísní. Vyskytují se především v plísněmi napadených zrninách a patulin v plísní napadeném ovoci a zelenině. Nejvýznamnějšími producenty mykotoxinů jsou rody Aspegrillus, Penicillium a Fusarium. Nejvýznamnější aflatoxin vyvolává nádory jater, které patří mezi nejčastější nádorová onemocnění v méně vyvinutých státech v oblastech s teplým a vlhkým klimatem (STRATIL, KUBÁŇ, 2004).
3.2.6.4 Strava s ochranným působením proti vzniku a vývoji rakoviny V případě doporučení vhodné stravy zabraňující vzniku a vývoji nádorových onemocnění se většinou neuvádí jednotlivé složky potravin, ale spíše se hodnotí strava jako celek. Přesto Světová zdravotnická organizace uvádí seznam některých složek, které mají nebo mohou mít určitý protirakovinný efekt. Jedná se především o:
ω-3 mastné kyseliny
karotenoidy
vitaminy (B2, B6, B9, B12, C, D, E) 28
vápník, zinek, selen
některé ostatní nevýživové rostlinné složky (flavonoidy, isoflavony, lignany) (WHO-Technical Report Series 916, 2003).
Co se stravy jako celku týče, tak ovoce i zelenina obecně jsou považovány za hlavní potraviny v boji proti rakovině. Už určité vitaminy mají protirakovinný efekt, navíc v ovoci a zelenině je obsažena řada dalších ochranných látek často specifických pro daný druh. Světová zdravotnická organizace doporučuje jako minimální denní dávku ovoce a zeleniny 400 g (WHO-Technical Report Series 916, 2003). Vedle již uvedených obecně se vyskytujících látek existují v různých druzích zeleniny specifické látky s významným ochranným účinkem. Například košťálová zelenina obsahuje glukosinoláty – sirné sloučeniny uvolňující se při narušení buněčných stěn. Tyto sekundární rostlinné látky chrání lidské buňky před rakovinotvornými látkami a snižují riziko vzniku nádorového onemocnění. Zvyšují detoxikační schopnost organismu, takže jsou lépe metabolicky odstraňovány karcinogenní látky. Pozitivně také ovlivňují hospodaření těla s estrogeny. Typickým příkladem je brokolice obsahující glukosinolát sulforafan. Zpracování při vyšších teplotách ovšem účinnost těchto látek snižuje. Proto se doporučuje připravovat brokolici šetrně v páře nebo jen krátce prohřát na pánvi (COY, 2010). V rajčatech je obsažen specifický karotenoid lykopen, jehož účinnost je naopak vyšší teplotou podpořena. Koncentrovaná rajčatová dřeň z plodů dozrálých na slunci a vařené produkty obsahují největší podíl účinných látek. Plané formy rajčat obsahují větší podíl lykopenu než vyšlechtěné odrůdy (COY, 2010). Lykopen nachází široké uplatnění zejména v prevenci rakoviny prostaty (TRAKA, MITHEN, 2011). Dalšími významnými zeleninami jsou cibule a česnek. Cennou složkou těchto cibulových zelenin jsou vonné sirné sloučeniny, jako např. alliin, který je rozrušením buněčných stěn přeměněn na allicin, který má za protirakovinný účinek. Cibule navíc obsahuje i významnou polyfenolovou látku kvercetin s protinádorovým účinkem (COY, 2010). Kvercetin je navíc mj. obsažen i v jablkách, brokolici a zelené listové zelenině (BISHT a kol., 2010). Polyfenoly a jiné aktivní substance jsou obsaženy hojně i v citrusovém a bobulovém ovoci. Jejich protirakovinný účinek je významný tím, že urychlují naprogramovanou smrt rakovinových buněk, mají antioxidační účinky a dokáží likvidovat volné radikály, které jsou karcinogenní a způsobují předčasné stárnutí buněk.
29
V kurkumě se nachází žlutá látka kurkumin bránící vzniku chemorezistence, invazi a metastázování rakovinových buněk a navíc podporuje i jejich odumírání (COY, 2010). Významný v prevenci nádorových onemocnění je i zelený čaj. Obsahuje podobně jako ovoce a zelenina hodně polyfenolů (katechinů), které se při výrobě čaje nezničí, protože se během zpracování na rozdíl od některých jiných čajů nefermentuje. Tyto polyfenoly brání tzv. angiogenezi (vytváření cévní sítě pro krevní zásobení v rostoucím nádoru). Už 3 šálky zeleného čaje denně mají protirakovinný účinek (COY, 2010).
3.2.6.5 Výživová doporučení pro onkologicky nemocné U onkologických pacientů hraje správná výživa velmi významnou roli. Pacienti s nádorem, kteří mají zabezpečenou kvalitní stravu, mají oproti špatně živeným mnoho výhod. Především se lépe vyrovnávají s vedlejšími účinky onkologické léčby a mohou ji tak častěji absolvovat v plné formě. Z dalších výhod nelze opomenout vyšší odolnost proti infekčním onemocněním, nižší riziko pooperačních komplikací, snadnější schopnost znovu vystavět tkáně poškozené protinádorovou léčbou. Správně se stravující pacienti s rakovinou jsou fyzicky silnější a sami se celkově cítí lépe než nemocní špatně živení a mají celkově lepší kvalitu života. Navíc špatná výživa zhoršuje celkové vyhlídky nemocného na úspěšnou léčbu. U pacientů s nádorovým onemocněním se velmi často vyskytuje podvýživa. Porucha výživy je zde poměrně častá záležitost, která může mít různé příčiny. Tou první je vlastní nádor, který, pokud postihuje trávicí trakt, může zapříčinit poruchu příjmu a vstřebávání živin. Druhou příčinou podvýživy u onkologicky nemocných mohou být vedlejší účinky protinádorové léčby. Jedná se o nežádoucí účinky chemoterapie (cytostatik), radioterapie (ozařování), imunoterapie (léčby biologickými preparáty) a nebo důsledky operační léčby. Tyto potíže trvají většinou pouze po dobu léčby, ale v některých případech mohou přetrvávat i po jejím skončení. Dále může být podvýživa vyvolána chronickými obtížemi (zácpa, nevolnost, bolest, deprese), způsobenými nádorem nebo i jiným onemocněním (horečka, infekce), pokud nejsou tyto obtíže dostatečně utlumeny. Základem správné výživy onkologicky nemocných je tedy zabránění nežádoucí podvýživy. Podpora výživy musí začít velmi brzy s cílem zabránit co nejdříve nežádoucímu hubnutí. Jakmile totiž dojde k větší ztrátě tělesné hmotnosti, léčba této poruchy se stává obtížnější. Každé další hubnutí situaci pouze zhoršuje. V případě 30
nemocných rakovinou se zásady správné výživy liší, než je tomu u jiných onemocnění či zdravých jedinců. Kromě většího množství kalorií je důležitá i biologická hodnota stravy, která je zabezpečena její pestrostí. Doporučená strava by měla proto každý den obsahovat:
bílkovinná jídla
ovoce a zeleninu
obiloviny
mléko a mléčné výrobky
Minimální potřeba bílkovin u zdravého jedince činí 0,8 g/kg tělesné hmotnosti, ale u nemocného s nádorem je tato potřeba vyšší, v průměru 1,0 – 1,5 g/kg. Lehce stravitelné potraviny s vyšším obsahem bílkovin jsou zejména podmáslí, odtučněný tvaroh, libové drůbeží a rybí maso a celozrnné pečivo. Část nemocných může trpět nechutenstvím k masu. V tomto případě je vhodná sója nebo tofu. Biologicky hodnotná strava musí obsahovat dostatek vitaminů, minerálů a stopových prvků. Důležitou roli zde hrají antioxidanty. Antioxidační schopnosti mají především vitaminy A, C, E, selen a zinek. Bohatým zdroje všech těchto látek je především ovoce a zelenina. V případě onkologicky nemocných se často hojně užívají nutriční doplňky. Jedná se o výživové přípravky přesně známého složení vyráběné většinou farmaceutickým průmyslem. Existuje několik forem těchto přípravků:
tekuté s kompletním složením všech dostupných živin. Doplňují přirozenou stravu tam, kde dietní úprava již nestačí k dosažení požadovaného účinku. Tyto výrobky disponují mnohými výhodami, jakými je vysoká biologická hodnota, vyvážený poměr jednotlivých živin, snadná vstřebatelnost živin při malých nárocích na trávení a v neposlední řadě též přesně definované známé složení. Popíjení těchto přípravků může výrazně zvýšit množství bílkovin a kalorií v těle nemocných. Zejména u pacientů trpících nechutenstvím jsou ideální volbou;
práškové s kompletním složením, které se ředí převařenou vodou zchlazenou na teplotu do 55 °C. Dále se užívají podobně jako formy tekuté. Ředí se na různou hustotu dle požadavků nemocného. Výhodou práškových směsí je menší objem a hmotnost, čili i snadnější manipulace. Mohou se přidávat do polévek, omáček, jogurtů, nápojů a jiných potravin;
tekuté nebo práškové výživy s obsahem jedné hlavní živiny;
31
multivitaminové přípravky s obsahem obvyklé denní dávky jednotlivých vitaminů;
přípravky některých minerálů nebo stopových prvků spolu s některými vitaminy, někdy i ve zvýšených dávkách.
Důležité je i dodržování určitých zásad při používání těchto doplňků. Zpravidla se začíná dávkami 25 – 50 ml (tj. 2 – 4 polévkové lžíce). Dávky se podávají mimo hlavní jídla, aby přinesly živiny a energii navíc. Postupně se mohou dávky zvyšovat. Protože ale hrozí, že u pacienta dojde k vypěstování nesnášenlivosti k přípravku, nedoporučují se dávky vyšší než 500 ml denně. Příchuť i teplotu při konzumaci si pacient volí sám. Pacienti trpící nechutenstvím volí zpravidla přípravky chlazené. Výživa onkologicky nemocných zahrnuje mnohá specifika, kterými se liší od výživy jinak nemocných či zdravých jedinců. Nemocní mohou v tomto případě jíst, kdykoli pocítí chuť k jídlu, přičemž k příjmu energeticky nejhodnotnější stravy by se měla využít vždy ta část dne, kdy se nemocný cítí nejlépe. Pacientova oblíbená jídla by se neměla podávat v době léčby ozařováním a cytostatiky, aby vůči nim nedošlo k vypěstování averze. Vhodné je také zrušení dietních omezení, která nejsou zcela nezbytná (ŠACHLOVÁ, HRBKOVÁ, 2004).
3.2.7 Osteoporóza 3.2.7.1 Charakteristika onemocnění a mechanismus vzniku Osteoporóza je progresivní systémové onemocnění skeletu, při kterém dochází k úbytku organické i anorganické složky kosti, poruše její mikrostruktury a zvýšené lomivosti. V podstatě jde o důsledek nerovnováhy kostní přestavby, kdy převažuje resorpce nad novotvorbou. Výsledkem je tedy pokles obsahu kostního minerálu i narušení organické kostní matrice. Postupně dochází k úbytku a ztráty kvality kostní hmoty. Ztenčení až přerušení kostních trámců vede ke ztrátě mechanické pevnosti kosti, což zvyšuje riziko vzniku zlomenin. Osteoporóza se řadí k nejčastějším metabolickým kostním onemocněním postihující zejména ženy po menopauze a muže i ženy v pokročilejším věku. Klinický význam osteoporózy je spojen především se zlomeninami. K nejčastějším osteoporotickým zlomeninám se řadí zlomeniny obratlů, distálního předloktí (tzv. Collesova fraktura) a proximální části stehenní kosti, která je klinicky nejzávažnější.
32
Podle statistických údajů umírá při vyvinuté osteoporóze do jednoho roku až 20 % nemocných a ti, kteří přežijí, jsou až ve 2/3 odkázáni na pomoc okolí a pomůcky, přičemž asi 50 % z nich zůstává zcela imobilizována nebo odkázána na ústavní péči. V České republice trpí touto nemocí asi 7 – 8 % populace. Jde tedy o závažnou chorobu, která s sebou nese (stejně jako u většiny ostatních) i důsledky sociální a ekonomické. Náklady na léčbu stojí téměř 3 miliardy Kč ročně (BLAHOŠ a kol., 2006).
3.2.7.2 Rizikové faktory osteoporózy Rizikových faktorů pro vznik a rozvoj osteoporózy je celá řada:
věk nad 65 let;
období po menopauze;
pozdní menarche;
zlomeniny po nepřiměřeném malém úrazu v osobní anamnéze;
zlomeniny a jasné projevy osteoporózy v rodinné anamnéze (u matky);
hypogonadizmus různého původu;
některé rizikové choroby (immobilizující choroby, laktózová nedostatečnost, zánětlivá střevní onemocnění, mentální anorexie, hyperkalciurie aj.);
déle trvající léčba kortikoidy, antiepileptiky, nethiazidovými diuretiky, antikoagulancii, antihormony (sexuálními);
sedavý způsob života;
nízká fyzická aktivita;
silné kouření;
nadměrná konzumace alkoholu;
stresový způsob života (pravděpodobně), (BLAHOŠ a kol., 2006);
nevyvážená strava (i když v případě osteoporózy není vliv stravy na její vznik a vývoj tolik významný, pořád hraje roli), (WHO-Technical Report Series 916, 2003).
33
3.2.7.3 Strava podporující vznik a vývoj osteoporózy Vysoká konzumace alkoholu a příliš nízká hmotnost vykazuje zvýšené riziko vzniku osteoporózy a to zejména u starších jedinců. Dále se předpokládá, že vzniku osteoporózy napomáhá nadměrný příjem sodíku, nízký příjem bílkovin (u starších jedinců) a nebo naopak jejich příliš vysoká konzumace (WHO-Technical Report Series 916, 2003).
3.2.7.4 Strava zabraňující vzniku a vývoji osteoporózy Za nejvýznamnější složku potravy pro zdraví kostí je obvykle považován vápník. V zemích s vysokou incidencí zlomenin se doporučuje jeho konzumace v minimálním množství 400 – 500 mg na osobu denně. Hlavním zdrojem jsou mléčné výrobky, ovšem pokud je jejich konzumace nižší, existují i další potraviny na vápník bohaté, jako např. ryby s jedlými kostmi, některé druhy zelenin bohaté na vápník (brokolice, kapusta), luštěniny a jejich vedlejší produkty (tofu), (WHO-Technical Report Series 916, 2003). Další významnou složkou potravy pomáhající předcházet osteoporóze je vitamin D, který usnadňuje vstřebávání vápníku ze stravy a omezuje jeho vylučování močí. Bez vitaminu D postrádá efekt absorpce vápníku patřičnou účinnost (HIGDON, 2005). Při nižšímu vystavení slunečnímu záření, což je jeho významný zdroj, se jeho přijímané množství v potravinách doporučuje držet na 5 – 10 µg denně (WHO-Technical Report Series 916, 2003). Světová zdravotnická organizace navíc doporučuje vysokou konzumaci ovoce a zeleniny i jako prevenci osteoporózy díky obsahu určitých látek v ovoci a zelenině obsažených (vitaminy A, skup. B, C, K, fytoestrogeny, draslík, hořčík, bor, zinek, měď). Podle WHO se všechny tyto látky pravděpodobně podílí na dlouhodobém zdraví kostí a přispívají k prevenci osteoporózy (WHO-Technical Report Series 916, 2003).
3.2.8 Zubní kaz 3.2.8.1 Charakteristika onemocnění a mechanismus vzniku Zubní kaz je jeden z nejčastějších zdravotních problému člověka. Je většinou způsoben špatnou ústní hygienou v kombinaci s nevhodnou stravou, i když existují i jiné další příčiny (KALOŠ, ŠOLTA, 2010).
34
Zubní kaz trápí lidstvo už od pradávna. První zmínky o tomto onemocnění pochází už z doby bronzové, kde byly tyto zubní defekty nalezeny už na mumiích a tento stav se nezměnil až do dnešní doby ani v nejmenším. I přes velmi dobré znalosti příčin vzniku a jednoduchých preventivních opatření trpí dnes tímto onemocněním 90 % světové populace (ŠKOPKOVÁ, 2011). Při vzniku zubního kazu hrají důležitou roli mikroorganizmy, zejména Streptococcus mutans. Na zubech se běžně tvoří povlak ze slin o neutrálním pH. Pokud jsou těmto bakteriím dodány cukry, začnou je štěpit za vzniku kyselin, čímž dojde k poklesu pH povlaku do kyselejší oblasti a začátku zubního kazu (ŠKOPKOVÁ, 2011). Zpočátku se zubní kaz jeví jako malá bílá skvrna na zubu, ale pokud pacient zlepší své hygienické návyky, pak je dosti pravděpodobné, že si tělo se zubním kazem v této počáteční fázi ještě samo poradí. Hodně zde pomáhají fluoridové ionty přítomné v zubních pastách, přípravcích pro lokální fluorizaci ale i potravě. Pokud zubní kaz postupuje zubem i nadále, má tendenci se šířit, a to až ke kořenovému kanálku, kde může způsobit zánět dřeně až její odumření. Zde se již jedná o poměrně závažný stav často doprovázený silnými bolestmi. Zub bez dřeně se poté označuje jako mrtvý (KALOŠ, ŠOLTA, 2010).
3.2.8.2 Strava napomáhající vzniku zubního kazu Vzhledem ke vzniku zubního kazu je škodlivé velké množství jednoduchých cukrů, jejichž nepříznivý účinek se zvyšuje s rostoucím množstvím a frekvencí jejich konzumace. Pokud je jejich příjem vyšší než 40 g na den, pak se riziko výskytu zubního kazu zvyšuje. Když denní příjem nepřesahuje 27 g, pak výskyt tohoto onemocnění naopak klesá (WHO-Technical Report Series 916, 2003).
3.2.8.3 Strava zabraňující vzniku zubního kazu Největší efekt v prevenci proti zubnímu kazu mají fluoridy obsažené kromě zubních past také v soli, vodě a mléce (WHO-Technical Report Series 916, 2003). Značný efekt mají také žvýkačky bez cukru. Podporují tvorbu slin, čímž usnadňují čištění, optimalizují pH v dutině ústní, zvyšují hladinu vápníku a fosfátů ve slinách a podporují remineralizaci skloviny (ÖZTAS a kol., 2004).
35
3.2.9 Ledvinové kameny 3.2.9.1 Charakteristika onemocnění a mechanismus vzniku Ledvinové kameny jsou poměrně často se vyskytujícím onemocněním, kvůli kterému vyhledá každý rok lékařskou péči asi 3 miliony lidí. Muži bývají postiženi zpravidla třikrát častěji než ženy. Kromě vlivu pohlaví navíc hraje roli i věk (nejohroženějšími jedinci jsou lidé středního věku mezi 30 až 50 lety), geografická poloha obyvatel a životní styl, kde hraje negativní roli zejména nedostatečný příjem tekutin a nadměrný příjem soli. Na vzniku ledvinových kamenů se také podílejí některé metabolické poruchy jako cystinurie, hyperoxalurie a hyperkalciurie (MALAN a kol., 2011). Mechanismus vzniku ledvinových kamenů spočívá ve hromadění minerálních solí, které vykrystalizují a tvoří konkrement (močový kámen). Ten je zpočátku malé velikosti, ovšem roste s nabalováním dalších vrstev. Velké kameny mohou způsobovat extrémní bolesti. Rozlišují se 4 základní typy ledvinových kamenů, a to podle jejich složení:
vápenaté, jejichž hlavní složkou je šťavelan vápenatý, někdy též fosforečnan vápenatý. Jedná se o nejčastěji se vyskytující formu ledvinových kamenů (80 % případů). Bývají způsobeny vysokým příjmem vápníku a vitamínu D ve stravě, některými medikamenty a jinými ledvinovými problémy;
struvitové, složené ze směsi amonno-vápenatých fosfátů. Tato forma postihuje častěji ženy než muže. Mohou velice rychle růst a poškodit ledviny více než je tomu u jiných typů kamenů. Často vznikají v prostředí infekce. Tvoří přibližně 5 % ze všech kamenů;
urátové, které vznikají vlivem konzumace nadměrného množství živočišných bílkovin nebo vlivem genetických faktorů. Zahrnují asi 10 % z celkového množství ledvinových kamenů;
cystinové, způsobené tzv. cystinurií, tj. genetickou poruchou ledvin. Vyskytují se velmi vzácně (asi ve 2 % případů).
Vedle již zmíněných 4 základních forem existují i jiné další (sulfadiazinové, xanthinové, 2,8 dihydroxyadeninové aj.), které tvoří dohromady 3 % ze všech případů, a proto je jejich význam malý (MALAN a kol., 2011). Ledvinové kameny mohou být různého tvaru i velikosti. Ta může mít mikroskopické rozměry, může ale také dosahovat rozměrů brambory. Malé kamínky bývají tělem vyloučeny bez povšimnutí, ovšem ty, které přesahují 5 mm procházejí
36
močovými cestami obtížně (MALAN a kol., 2011). Kameny větší velikosti mohou ucpat močové cesty úplně, čímž zabrání odtoku moči z ledvin, což vážně ohrožuje jejich činnost. Takový stav vyžaduje okamžité léčení (KOČVARA, 1984). Nejčastějšími příznaky onemocnění ledvinovými kameny jsou:
intenzivní bolest v boku pod žebry známá také jako ledvinová kolika
potíže s močením
krev v moči
nevolnost a zvracení
horečka, třesavka a pocení
infekce ledvin (MALAN a kol., 2011).
3.2.9.2 Složky potravy napomáhající vzniku a vývoji ledvinových kamenů Zvýšenou opatrnost je třeba věnovat stravě obsahující větší množství šťavelanů. Jedná se především o špenát, fazole, borůvky, pomeranč, čaj, čokoláda a některé další potraviny (KOČVARA, 1984). Další nevhodnou složkou potravy jsou v případě ledvinových kamenů jsou purinové látky, obsažené především v kakau. Jejich nadměrná konzumace přispívá ke vzniku ledvinových kamenů (KOČVARA, 1984). Nežádoucí je také nadměrný příjem soli navíc doplněný nedostatečným pitným režimem (MALAN a kol, 2011). Ve větším množství škodí i vápník, kde se v případě postižených pacientů nedoporučuje překračovat hladinu 600 mg denně, což odpovídá přibližně 0,5 l mléka (KOČVARA, 1984). V případě vitaminu D není škodlivý efekt ještě úplně prokázán, nicméně i tak se nedoporučuje nemocným přijímat jeho větší množství (ROTHROCK, 2012). Nevhodné jsou taktéž fosfáty, které se hojně vyskytují v limonádách (ROTHROCK, 2012).
3.2.9.3 Strava zabraňující vzniku a vývoji ledvinových kamenů Základem je dostatečný příjem tekutin odvíjející se od množství moče, který by neměl klesnout pod 2 l za 24 hod. Příjem tekutin má být pravidelný, tj. ve dvou až tříhodinových intervalech, nikoli v nárazových množstvích. Nemocní by měli pít 37
dostatečně i před spaním, případně i při každém nočním močení. Jedině tak lze u nich zajistit, aby moč nebyla příliš koncentrovaná. Co se složení přijímaných tekutin týče, tak polovinu by měla tvořit čistá voda bez přísad a druhou polovinu ostatní povolené nápoje, jako např. minerálky, nízkostupňové pivo, některé čaje v rozumném množství atd. (KOČVARA, 1984). Významný v prevenci ledvinových kamenů je i hořčík, který brání jejich vzniku tím, že vytěsňuje přebytečný vápník (CELOSTATNIMEDICINA.cz). Dále je nutno dbát zvýšené opatrnosti při konzumaci látek, které jsou uvedeny v přecházející kapitole.
3.2.10 Žlučníkové kameny 3.2.10.1 Charakteristika onemocnění a mechanismus vzniku Žlučníkové kameny jsou jedním z nejčastěji se vyskytujících onemocnění trávicí soustavy. Postihují častěji ženy než muže a to až ve 24 % případů. Na jejich vzniku se podílí především životospráva a genetické faktory. Přítomnost kamenů ve žlučníku zvyšuje riziko vzniku rakoviny žlučníku, proto by se neměly podceňovat (PIŠTOROVÁ, 2012). Mechanismus vzniku žlučníkových kamenů je podobný jako u kamenů ledvinových. Žluč obsahuje kromě vody i řadu i jiných látek, které jsou v ní za normálního stavu rozpuštěny. V případě zvýšení množství těchto látek se žluč stane koncentrovanější a jejich jednotlivé molekuly se začnou spojovat. Shluky se vzájemně spojují a zvětšují se za vzniku kamínků. V závislosti na složení kamene se rozlišují kameny:
cholesterolové, které tvoří naprostou většinu případů (uvádí se, že v západním světě 80 – 90 % všech případů), (STEIN, 2011);
pigmentové;
smíšené.
Jejich bližšímu rozlišování se ovšem nepřikládá větší význam. Diabetici a těhotné ženy jsou náchylnější ke vzniku tohoto onemocnění (FIBÍR, 2006). Dále pak lidé se špatnou životosprávou (kapitola 3.2.10.2) a lidé užívající léky proti hyperlipidemii. Onemocnění probíhá většinou bez příznaků (60 – 80 % všech případů). Pokud jsou příznaky přítomny, pak se jedná především o:
38
nevolnost, zvracení;
pocit plnosti v nadbřišku;
tlak v pravém podžebří;
plynatost, říhání;
nepravidelná stolice;
neklid, pocení (PIŠTOROVÁ, 2012).
3.2.10.2 Strava napomáhající vzniku a vývoji žlučníkových kamenů Základem pro vznik žlučníkových kamenů je zvýšené množství cholesterolu a tuků, zejména nasycených. Dále je vhodné vyhýbat se ostrým a nadýmavým jídlům. V případě přítomnosti žlučníkových kamenů nejsou příliš vhodné jinak zdravé potraviny jako luštěniny, kapusta, zelí, cibule a česnek. Nedoporučují se ani perlivé nápoje. Je třeba se i vyvarovat hladovění, protože i to žlučník dráždí. Ideální je konzumace menších dávek po 3 hodinách (CHLUP, 2009).
3.2.10.3 Strava zabraňující vzniku a vývoji žlučníkových kamenů Strava s minimem tuku a cholesterolu účinně brání vzniku žlučových kamenů. Jako způsob tepelného opracování se místo smažení doporučuje vaření, pečení, dušení (CHLUP, 2009). Významnou roli při prevenci žlučníkových kamenů hraje hořčík, který může snížit riziko jejich výskytu až o 30 % (GORDON, 2011). V případě jejich přítomnosti je vhodné libové maso, ovoce a zelenina kromě výše uvedených, nízkotučné jogurty a odtučněný tvaroh (CHLUP, 2009).
3.3 Způsob a složení optimální stravy pro uchování dlouhodobého zdraví Strava, která pozitivně ovlivňuje lidské zdraví, není málo chutná a ani jednotvárná. Výživa člověka zasahuje prakticky do všech funkcí organismu, čímž ovlivňuje jeho zdraví. Přesto se však zdravá strava netěší příliš velké oblibě, a to kvůli mylným představám o její struktuře. Málokdo ví, že přitom stačí respektovat několik
39
jednoduchých zásad a různé druhy potravin jíst vždy v určitém množství (KASTNEROVÁ, 2011). Optimálně složená strava by měla být dostatečně pestrá a úměrná věku, pohlaví, zdravotnímu stavu a pohybové aktivitě. Je tedy logické, že složení jídelníčku se bude např. u profesionálního sportovce a člověka v pokročilejším věku lišit. Ke správné funkci organismu tělo potřebuje nejen ideální množství přijaté energie, ale také správné složení živin. Ideální složení živin popisuje tzv. trojpoměr živin, který je svými hodnotami vyjádřen takto:
sacharidy: 50 – 60 %
tuky: do 30 %
bílkoviny: 10 – 15 % (NOVÁKOVÁ, 2012).
Základem zásad zdravé výživy je dodržování správného stravovacího režimu, který spočívá v určité pravidelnosti založené na konzumaci 3 hlavních denních jídel s maximálním energetickým obsahem pro snídani 20 %, oběd 35 % a večeři 25 – 30 %. Dále by v jídelníčku neměla chybět svačina a to jak dopolední, tak i odpolední, jejichž energetický obsah by se měl pohybovat v rozmezí 5 – 10 %. Celková přijatá energetická dávka by měla být v rovnováze s výdejem, a to tak, aby se BMI udržoval v rozmezí 18 – 25. Mezi jednotlivými denními dávkami jídla je žádoucí rozptyl přibližně 3 h. Z hlediska jednotlivých složek potravin by se měly aspoň přibližně dodržovat určité doporučené dávky. Zejména se doporučuje:
snížit příjem tuku u dospělé populace. Celkový obsah tuků by se měl na celkovém denním energetickém příjmu podílet do 30 % u lehce pracujících a do 35 % u osob s vyšším energetickým výdejem. Rovněž by měl být zredukován příjem nasycených mastných kyselin a to pod hodnotu 10 % (20 g). Převládat by měly spíše nenasycené mastné kyseliny. Poměr ω-6:ω-3 by měl být maximálně 5:1. Příjem trans-nenasycených mastných kyselin by neměl překročit 1 % (tj. asi 2,5 g denně) z celkového energetického příjmu;
denní dávka cholesterolu by neměla překročit 300 mg, přičemž optimum je 100 mg na 1000 kcal;
snížit příjem jednoduchých cukrů, a to tak, aby nepřekračovaly 10 % z celkového denního energetického příjmu;
40
snížit příjem kuchyňské soli na 5 – 6 g denně. U starších jedinců, kde jsou častější sklony k hypertenzi se doporučuje max. 5 g soli denně;
zvýšit příjem vlákniny alespoň na 30 g denně;
zvýšit příjem vitaminu C alespoň na 100 mg denně;
zvýšit příjem dalších ochranných látek, a to jak jiných vitaminů, tak minerálních látek zajišťující antioxidační účinek a jiné ochranné mechanismy v organismu (zejména zinek, selen, jód a jiné látky obsažené zejména v ovoci a zelenině).
K dosažení těchto cílů je důležité držet se správných zásad výživy pro uchování dlouhodobého zdraví:
snížení příjmu živočišných tuků (vepřový bok, uzeniny, plnotučné mléko a mléčné výrobky s vysokým obsahem tuku) a jejich nahrazení tuky rostlinnými. Dále se doporučuje výrazně omezit potraviny obsahující ve větším množství kokosový a palmojádrový tuk;
snížit příjem cukru a preferovat potraviny s nižším glykemickým indexem (tj. menším než 70). Jedná se především o celozrnné pečivo, neloupanou rýži, luštěniny aj;
zvýšit konzumaci ovoce a zeleniny aspoň na množství 600 g za den. Zvýšit obsah luštěnin ve stravě;
nahradit bílé pečivo pečivem celozrnným a to z důvodu snížení příjmu energie, zvýšení příjmu vlákniny a ochranných látek;
výrazně zvýšit konzumaci ryb, včetně mořských, jakožto výhodného zdroje ω-3 mastných kyselin. Ryby by měly být nedílnou součástí jídelníčku, a to v množství asi 400 g týdně;
zajistit dostatečný pitný režim v množství alespoň 2 l denně (DOSTÁLOVÁ a kol., 2012). Správně sestavený jídelníček u člověka s dobrou schopností trávení by měl být tvořen především stravou rostlinného původu a obsahovat zejména: 1. Obiloviny, které tvoří základ výživové pyramidy. Jedná se o hlavní zdroj sacharidů (55 – 78 %). Z běžných obilovin obsahuje nejméně bílkovin rýže a nejvíce ječmen. Obsah bílkovin je méně významný (7 – 19 %). Obsah jednotlivých živin závisí na stupni vymletí, a proto by měly dostat přednost 41
výrobky z celozrnné mouky, obsahující oproti výrobkům z mouky bílé mnohem více vlákniny, vitaminů a minerálních látek (PIŤHA, POLEDNE, 2009). 2. Luštěniny, což je významný zdroj kvalitních bílkovin a ochranných látek. Výhodou je i nízký glykemický index a minimální obsah tuku (DOSTÁLOVÁ a kol, 2012). Výživová hodnota bílkovin je vyšší než u obilovin a ve směsi s nimi se ještě zvyšuje. Nevýhodou je obsah nestravitelných sacharidů způsobující nežádoucí nadýmání a také vyšší množství antinutričních látek (kyselina fytová, šťavelová aj.). Obsah nestravitelných oligosacharidů lze ale snížit namáčením, klíčením a tepelnou přípravou, která se uplatňuje i při redukci množství antinutričních látek (PIŤHA, POLEDNE, 2009). 3. Brambory, které jsou u nás nejdůležitější okopaninou. Hlavní složkou je především škrob (obsahují kolem 16 %), dále jsou vhodným zdrojem vitaminu C, vlákniny a minerálních látek. Nežádoucí látkou je glykoalkaloid solanin, který je však ve zralých hlízách zastoupen pouze v minimálním množství (větší množství obsahují hlízy nezralé) a navíc se tepelnou přípravou částečně odstraní (PIŤHA, POLEDNE, 2009). 4. Ovoce a zelenina. Žádoucí je převaha zeleniny nad ovocem, a to přibližně v poměru 2:1. Ovoce a zelenina patří k nejdůležitějším složkám potravy a pro zdraví
člověka
hraje
významnou
roli
v mnoha
aspektech,
z nichž
k nejdůležitějším patří obsah ochranných látek důležitých v prevenci proti nádorovým onemocněním, dále pak nízký energetický obsah a vysoký podíl vlákniny (DOSTÁLOVÁ a kol, 2012). 5. Maso, což je významný zdroj bílkovin, některých vitaminů (A, D, skup. B) a minerálních látek (PIŤHA, POLEDNE, 2009). Přednost by měla dostávat méně tučná masa (ryba, králík, kuře, vepřové libové). 6. Mléko a mléčné výrobky, což je významný zdroj vápníku, jehož využitelnost je zde přibližně 3krát vyšší než v případě rostlinných zdrojů. Dále se mléko uplatňuje jako zdroj lehce stravitelných bílkovin, vitaminů (A, D, skup. B) a kromě vápníku i jiných minerálů, zejména zinku a jódu (PIŤHA, POLEDNE, 2009). Pozor je ovšem nutno dát ve vyšším množství na mléčný tuk. 7. Vejce, jež jsou zdrojem vysoce kvalitních bílkovin a tuků s vysokým obsahem esenciálních mastných kyselin, dále vitaminů (A, D, E, K, skup. B) a minerálních látek. Nevýhodou je vyšší obsah cholesterolu ve vaječném žloutku
42
(1600 mg/100 g). Týdenní konzumace vajec by se u zdravého člověka měla pohybovat v množství do 4 – 6 ks týdně (PIŤHA, POLEDNE, 2009).
43
4 ZÁVĚR Smyslem mé bakalářské práce bylo zaměřit se na výživu a to zejména z hlediska jejího vlivu na vývoj a prevenci civilizačních onemocnění. Výživa se významně podílí na vzniku a vývoji metabolického syndromu, diabetu 2. typu, nadváhy a obezity, hypertenze, aterosklerózy, nádorových onemocnění, zubního kazu, osteoporózy a ledvinových a žlučníkových kamenů. Výživová doporučení při prevenci a vývoji těchto nemocí mají společný základ v nepřejídání se, časté konzumaci ovoce a zeleniny, omezení jednoduchých cukrů a tuků (zejména nasycených) ve stravě. Většinu těchto onemocnění navíc spojuje delší doba jejich vývoje, který se dá navíc jen velmi obtížně zvrátit nějakým lékem. Proto se vyplatí těmto nemocem předcházet správnou prevencí. Ta nespočívá pouze ve zdravé stravě, ale i jiných faktorech (velkou roli hraje také např. fyzická aktivita, jejíž zdravotní benefity ovšem nebyly obsahem této práce). Má-li strava dopomoci k prevenci onemocnění s ní spojených a k uchování dlouhodobého zdraví, měla by být především rostlinného charakteru a obsahovat celozrnné výrobky, alespoň 400 g ovoce a zeleniny denně, luštěniny, libové maso, brambory, mléko a mléčné výrobky s nižším obsahem tuku a vejce v počtu 4 – 6 ks týdně u zdravých jedinců.
44
5 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
ABRAHÁMOVÁ, Jitka. Co byste měli vědět o rakovině prsu. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 143 s. Doktor radí. ISBN 978-802-4730-639.
ALBERTI, Georgie, Paul ZIMMET, Jonathan SHAW a Scott M. GRUNDY. The Idf consensus worldwide definition of the metabolic syndrome. 2006, 24 s. [cit. 2012-1028].
APPEL, Lawrence J. BRANDS, Michael W. DANIELS, Stephen R., KARANJA, Njeri ELMER, Patricia J. a Frank M. SACKS. Dietary Approaches to Prevent and Treat Hypertension: A Scientific Statement From the American Heart Association. Hypertension. 2006, č. 47, s. 296-308. DOI: 10.1161/01.HYP.0000202568.01167.B6
BISHT, Kavita, Karl-Heinz WAGNER a Andrew C. BULMER. Curcumin, resveratrol and flavonoids as anti-inflammatory, cyto- and DNA-protective dietary compounds. Toxikology. 2010, sv. 278, č. 1, 88-100 s. DOI: 10.1016/j.tox.2009.11.008. BLAHOŠ,
Jaroslav,
Vladimír
PALIČKA
a
Svatopluk
BÝMA. Osteoporóza:
doporučený diagnostický a léčebný postup pro všeobecné praktické lékaře. Praha: Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP, 2006, 6 s. Doporučené postupy pro praktické lékaře. ISBN 80-869-9801-0.
BOEING, Heiner, Angela BECHTHOLD, Achim BUB, Sabine ELLINGER, Dirk HALLER, Anja KROKE, Eva LESCHIK-BONNET, Manfred J. MÜLLER, Helmut OBERRITTER, Matthias SCHULZE, Peter STEHLE a Bernhard WATZL. Critical review: vegetables and fruit in the prevention of chronic diseases. Europan Jurnal of Nutrition. 2012. sv. 51, č.6, s. 637-663. DOI: 10.1007/s00394-012-0380-y. CAMPBELL, Collin T. a Thomas M. CAMPBELL. Čínská studie: Výživa jako základ uchování a zlepšení zdraví, tělesné kondice i duševních schopností. 3. české vyd. Havlíčkův Brod: Svítání, 2013, 396 s. ISBN 978-80-87629-01-7.
45
CELOSTATNIMEDICINA. Hořčík – symbol klidu a míru v těle. [online]. [cit. 2012-422]. Dostupné z: [http://www.celostnimedicina.cz/horcik-symbol-klidu-a-miru-v-tele.htm] COY, Johannes F a Maren FRANZ. Výživou proti rakovině: jak zastavit rakovinový gen. Vyd. 1. Praha: Ikar, 2010, 208 s. ISBN 978-80-249-1450-3.
Diet, nutrition and the prevention of chronic diseases: report of a joint WHO/FAO expert consultation. 1st ed. Geneva: World Health Organization, 2003, 149 s., WHO Technical Report Series, 916. ISBN 92-412-0916-X. DOSTÁLOVÁ, Jana, DLOUHÝ, Pavel a Petr TLÁSKAL. Výživová doporučení pro obyvatelstvo České republiky [online]. 2012. [cit. 2013-3-7]. Dostupné z: [http://www.vyzivaspol.cz/rubrika-dokumenty/konecne-zneni-vyzivovychdoporuceni.html#content] FIBÍR, Aleš. Žlučníkové kameny. [online]. 2006. [cit. 2013-2-3]. Dostupné z: [http://www.ordinace.cz/clanek/zlucnikove-kameny/?chapter=1] FILIPOVSKÝ, Jan, Jiří WIDIMSKÝ, Jiří CEREAL, Renata CÍFKOVÁ, Karel HORKÝ,
Aleš
LINHART,
Václav
MONHART,
Hana
ROSOLOVÁ,
Jitka
SEIDLEROVÁ, Miroslav SOUČEK, Jiří ŠPINAT, Jiří VÍTOVEC a Jiří WIDIMSKÝ st. Diagnostické a léčebné postupy u arteriální hypertenze – verze 2012. Doporučení České společnosti pro hypertenzi. Vnitřní lékařství. 2012, roč. 58, č. 10, s. 785-801. ISSN: 0042-773X GILLIE, Oliver. Zdravou výživou proti rakovině: kniha založená na průkopnických zjištěních Nadace pro světový výzkum rakoviny. Hodkovičky [Praha]: Pragma, 2001, 204 s. ISBN 80-720-5742-1 GORDON, Debra L. Život bez nemocí: zaručené způsoby, jak se vyhnout více než 90 nemocem, od těch nejběžnějších po ty závažné. Vyd. 1. Praha: Reader's Digest Výběr, 2011, 416 s. ISBN 978-80-7406-136-3.
46
GROFOVÁ, Zuzana. Nutriční podpora: praktický rádce pro sestry. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, 237 s. ISBN 978-802-4718-682. HANZEL, Jiří. Ateroskleróza, 1 s. [cit. 2012-11-29] – interní zdroj od firmy KLUB ENERGY
HIGDON, Jane. Preventing Osteoporosis through Diet and Lifestyle. [online]. 2005. [cit. 2013-4-12]. Dostupné z: [http://lpi.oregonstate.edu/ss05/osteoporosis.html] HORWITZ, Marc S., Linda M. BRADLEY, Judith HARBERTSON, Troy KRAHL, Jae LEE a Nora SARVENNICK. Diabetes induced by Coxsackie virus: Initiation by bystander damage and not molecular mimicry. Nature Medicine. 1998, č. 4, s. 781-785 DOI: 10.1038/nm0798-781. CHLUP Martin. Jak se stravovat při onemocnění žlučníku? [online]. 2009. [cit. 2013-23]. Dostupné z: [http://www.svet-potravin.cz/clanek.aspx?id=1683]
INTERNATIONAL DIABETES FEDERATION. Types of diabetes [online]. [cit. 201211-01]. Dostupné z: [http://www.idf.org/types-diabetes] KALOŠ Lukáš a Jakub ŠOLTA. Zubní kaz. [online]. 2010. [cit. 2013-2-27]. Dostupné z [http://www.nechcikazy.cz/zubni-kaz] KASTNEROVÁ,
Markéta. Poradce
pro
výživu.
1.
vyd.
České
Budějovice:
Nakladatelství Nová Forma, 2011, 377 s. ISBN 978-80-7453-177-4. KOČVARA, Radim. Stručné pokyny pro nemocné s ledvinovými kameny. [online]. 1984. [cit. 2013-2-28]. Dostupné z: [http://www.slovnik.cz/docs/ledvinove_kameny.html] KUNOVÁ, Václava. Zdravá výživa. Vyd. 1. Praha: Grada, 2004. ISBN 80-247-0736-5.
47
MALAN, Rajat, Anu WALJA a Sumeet GUPTA. New frontiers on nephrolithiasis: patophysiology and management of kidney stones. International Journal of Research in Ayurveda and Pharmacy. 2011, sv. 2, č. 3, s. 775 – 786. ISSN 2229-3566.
MANN, Jim a A. Stewart TRUSWELL. Essentials of human nutrition. 3rd ed. New York: Oxford University Press, 2007, 599 s. ISBN 978-019-9290-970. MAREČEK, Aleš a Jaroslav HONZA. Chemie pro čtyřletá gymnázia. 1. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2000, 250 s. ISBN 80-718-2057-1. MAŘATKA, Vít. Doporučení pro používání soli v dietě [online]. 2011. [cit. 2013-3-7]. Dostupné z: [http://www.lazne-podebrady.cz/wp-content/uploads/2010/07/S%C5%AELdoporu%C4%8Den%C3%AD1.pdf] NOVÁKOVÁ, Eva. Energie – proč, kolik a odkud? Pekař, cukrář: odborný časopis pro pekaře a cukráře, č. 2, roč. 12. ISSN 1213-2403. ÖZTAS, Nurhan, Haluk BODUR, Ayseqül ÖLMEZ, Aysel BERKKAN a Serpil CULA. The efficacy of a fluoride chewing gum on salivary fluoride concentration and plaque pH in children. Journal of dentistry [online]. 2004, sv. 32, č. 6, s. 471-477.
DOI:
10.1016/j.jdent.2004.03.002. PIŠTOROVÁ, Kateřina. Cholecystolitiáza, žlučníkové kameny - příznaky, projevy, symptomy. [online]. 2012. [cit. 2013-2-3]. Dostupné z: [http://www.priznaky-projevy.cz/interna/gastroenterologieproktologie/cholecystolitiaza-zlucnikove-kameny-priznaky-projevy-symptomy] PIŤHA, Jan a Rudolf POLEDNE. Zdravá výživa pro každý den. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009, 143 s. ISBN 978-80-247-2488-1. POKORNÝ, Jan. Nasycené mastné kyseliny v tucích: nepůsobí všechny stejně. Výživa a potraviny: časopis Společnosti pro výživu. 2006, s 91-92, č. 4. ISSN 1211-846X.
48
POSSIN, Karin a Roland POSSIN. Základní kniha zdravé výživy: co jíst při nemoci od alergie po zácpu : recepty pro nemocné i zdravé. Olomouc: Fontána, 2002, 225 s. ISBN 80-733-6013-6. PRIETO-HONTORIA, Pedro L., Patricia PÉREZ-MATUTE, Marta FERNÁNDEZGALILEA, Matilde BUSTOS, J. Alfredo MARTÍNEZ a María J. MORENO-ALIAGA. Role of obesity-associated dysfunctional adipose tissue in cancer: A molecular nutrition approach. Biochimica et Biophysica Acta (BBA) – Bioenergetics. 2011, sv. 1807, č. 6, s. 664-678 [cit. 2012-11-11]. ISSN 00052728. DOI: 10.1016/j.bbabio.2010.11.004.
ROTHROCK, Steven. Lifestyle and dietary changes affecting kidney stones. [online]. 2012. [cit. 2013-2-28]. Dostupné z: [http://www.healthnewsobserver.com/prevention-guidelines/detail/lifestyle-and-dietarychanges-affecting-kidney-stones]
SCALBERT, Augustin, Cristina ANDRES-LACUEVA, Masanori ARITA, Paul KROON, Claudine MANACH, Mireia URPI-SARDA a David WISHART. Databases on Food Phytochemicals and Their Health-Promoting Effects. Journal of Agricultural and Food Chemistry. 2011, sv. 59, č. 9, s. 4331-4348. DOI: 10.1021/jf200591d.
STEIN, Assaf. Effect of ezetimibe on the prevalence of cholelithiasis. 2011, [online]. [cit. 2013-03-02]. DOI: 10.3748/wjg.v18.i40.5789. Dostupné z: [http://www.wjgnet.com/1007-9327/full/v18/i40/5789.htm] STRATIL, Pavel a Vlastimil KUBÁŇ. Princip karcinogeneze a přírodní karcinogenní sloučeniny v potravinách. Chemické listy. 2004, s. 379-387 STRATIL, Pavel a Vlastimil KUBÁŇ. Exogenní karcinogeny v potravinách a karcinogeny vznikající při jejich technologickém zpracování. Chemické listy. 2005, s. 3-12. SUKOVÁ, Irena, Složení mléčného tuku a jeho výživový význam, 2010, [online]. [cit. 2013-1-27]. Dostupné z: [http://www.agronavigator.cz/default.asp?ids=147&ch=13&typ=1&val=102125] 49
ŠACHLOVÁ Milana a Danuše HRBKOVÁ. Nádorová onemocnění a výživa. 2004, 34 s. ŠKOPKOVÁ, Jana. Zubní kaz je nakažlivý. [online]. 2011. [cit. 2013-2-28]. Dostupné z [http://sik.vse.cz/ss/zubkaz.pdf]
TANG, Jie, Kim MCFANN a Michel CHONCHOL. Dietary Zinc Intake and Kidney Stone Formation: Evaluation of NHANES III. American Journal of Nephrology. 2012, sv. 36, č. 6, s. 549-553. ISSN 1421-9670. DOI: 10.1159/000345550.
TRAKA, Maria. H. a Richard F. MITHEN. Plant Science and Human Nutrition: Challenges in Assessing Health-Promoting Properties of Phytochemicals. The Plant Cell. 2011, sv. 23, č. 7, s. 2483-2497. DOI: 10.1105/tpc.111.087916. VELÍŠEK, Jan. Chemie potravin 1. 1. vyd. Tábor: OSSIS, 1999, 328 s. ISBN 80-9023912-9 VRÁNOVÁ, Dagmar. Chronická onemocnění a doporučená výživová opatření. Olomouc: ANAG, 2013, 183 s. ISBN 978-80-7263-788-1. WORLD HEALTH ORGANISATION. Diabetes [online]. [cit. 2012-3-16]. Dostupné z: [http://www.who.int/mediacentre/factsheets/fs312/en/index.html]
WORLD HEALTH ORGANIZATION. Obesity and overweight [online]. [cit. 2012-1111]. Dostupné z: [http://www.who.int/mediacentre/factsheets/fs311/en/index.html] ZITTLAU, Jörg a Roland POSSIN. Jak se léčit vhodnou stravou: co jíst při nemoci od alergie po zácpu: recepty pro nemocné i zdravé. Vyd. 2. Brno: Computer Press, 2009, 223 s. ISBN 978-80-251-2766-7.
50
6 SEZNAM TABULEK Tabulka 1. Hlavní přirozené potravinové zdroje vybraných vitaminů a některých prvků (VRÁNOVÁ, 2013) ........................................................................................................ 10 Tabulka 2. Definice metabolického syndromu pro Evropu (ALBERTI a kol., 2006) .... 12 Tabulka 3. Glykemický index určitých sacharidových potravin (KUNOVÁ, 2004) ...... 15 Tabulka 4. Definice a klasifikace krevního tlaku podle měření v ordinaci (mm Hg) (FILIPOVSKÝ a kol., 2012)........................................................................................... 19 Tabulka 5. Hraniční meze jednotlivých druhů cholesterolu (mg/dl séra), (POSSIN, K., POSSIN, R., 2002) .......................................................................................................... 22 Tabulka 6. Obsah cholesterolu v některých potravinách (mg/100 g), (POSSIN, K., POSSIN, R., 2002) .......................................................................................................... 23 Tabulka 7. Podíl jednotlivých faktorů na incidenci nádorů (STRATIL, KUBÁŇ, 2004) ........................................................................................................................................ 26
51
