Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav biologie rostlin. Vyhodnocení aktuálního zaplevelení víceletých pícnin Bakalářská práce

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav biologie rostlin

Vyhodnocení aktuálního zaplevelení víceletých pícnin Bakalářská práce

Vedoucí práce: Ing. Jan Winkler, Ph.D.

Vypracoval: Leoš Kadlček

Brno 2015

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že jsem práci Vyhodnocení aktuálního zaplevelení víceletých pícnin vypracoval samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací.

Jsem si vědom, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona.

Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše.

V Brně dne: 28. 4. 2015

…………………………………………………….. podpis

PODĚKOVÁNÍ Touto cestou bych chtěl poděkovat vedoucímu bakalářské práce Ing. Janu Winklerovi, Ph.D. za vstřícnost, ochotu, konzultace, cenné rady a připomínky, na základě kterých byla tato bakalářská práce vypracovaná. Dále bych chtěl poděkovat panu Ing. Leoši Kadlčkovi, Ph.D. za jeho odborné rady a poskytnutí informací o zemědělském podniku. V neposlední řadě bych chtěl poděkovat své rodině a blízkému okolí za poskytnuté zázemí při psaní bakalářské práce i při studiu.

ABSTRAKT Cílem této bakalářské práce je zjistit aktuální zaplevelení víceletých pícnin v Zemědělském podniku Kvasicko, a.s. Sledování probíhalo v roce 2014 v porostu jednoleté, dvouleté a tříleté vojtěšky seté (Medicago sativa L.). Vyhodnocení probíhalo početní metodou. Výsledky vyhodnocení zaplevelení byly zpracovány analýzou (DCA). Kanonickou korespondenční analýzou (CCA) bylo zjistěno, že v jednoletém porostu se nejvíce nacházely druhy: Brassica napus subsp. napus, Viola arvensis, Fumaria officinalis, Thlaspi arvense, Atriplex sagittata. Dvouletý porost byl nejvíce napaden druhy: Rumex acetosa, Stellaria media, Arctium tomentosum, Capsella bursa-pastoris a v tříletém porostu se nejvíce nacházely druhy: Lamium purpureum, Taraxacum sec. Ruderalia, Arabidopsis thaliana. Rozrazil perský (Veronica persica) se nacházel v každém porostu bez ohledu na jeho stáří.

KLÍČOVÁ SLOVA plevele, vojtěška setá, Veronica persica ABSTRACT The aim of this bachelor thesis is determination of actual weed infestation in multiannual fodder plants in Agricaltural company Kvasnicko, a.s. The growths of annual, two-year and three-year alfalfa (Medicago sativa L.) were observing in the year 2014. The method of evaluation is counting method. The results of weed infestation were processed with DCA analysis. The canonical corespondence analysis (CCA) showed that these weeds were in the annual growth: Brassica napus subsp. napus, Viola arvensis, Fumaria officinalis, Thlaspi arvense, Atriplex sagittata. Rumex acetosa, Stellaria media, Arctium tomentosum, Capsella bursa-pastoris were in two-year growth and Lamium purpureum, Taraxacum sec. Ruderalia, Arabidopsis thaliana.were in three-year growth. Veronica persica was in every growth regardless of the age of growth. KEYS WORDS: weeds, alfalfa, Veronica persica

OBSAH 1 2 3

ÚVOD........................................................................................................................ 7 CÍL PRÁCE ............................................................................................................... 8 LITERÁRNÍ PŘEHLED ........................................................................................... 9 3.1 Rozdělení plevelů ............................................................................................... 9 3.2

4

5

Význam polních plevelů .................................................................................. 13

3.2.1

Škodlivost plevelů..................................................................................... 13

3.2.2

Užitečnost plevelů..................................................................................... 14

3.3

Regulace zaplevelení ........................................................................................ 15

3.4

Možnosti aplikace herbicidů ............................................................................ 17

3.5

Rezistence plevelů vůči herbicidu .................................................................... 18

3.6

Botanické zařazení vojtěšky seté (Medicago sativa L.) ................................... 19

3.7

Zařazení vojtěšky seté (Medicago sativa L.) do osevního postupu ................. 19

3.8

Vojtěška setá (Medicago sativa L.) .................................................................. 20

3.9

Vývoj osetých ploch vojtěšky seté (Medicago sativa L.) na orné půdě........... 22

3.10

Škůdci vojtěšky seté (Medicago sativa L.) ...................................................... 22

3.11

Choroby vojtěšky seté (Medicago sativa L.) ................................................... 23

METODIKA ............................................................................................................ 25 4.1 Charakteristika území....................................................................................... 25 4.2

Charakteristika podniku ................................................................................... 25

4.3

Vyhodnocení aktuálního zaplevelení ............................................................... 26

VÝSLEDKY............................................................................................................ 27 5.1 Vyhodnocení aktuálního zaplevelení víceletých pícnin ................................... 27 5.2

6 7 8 9 10 11

Statistické vyhodnocení aktuálního zaplevelení .............................................. 31

DISKUSE ................................................................................................................ 33 ZÁVĚR .................................................................................................................... 35 POUŽITÁ LITERATURA ...................................................................................... 36 SEZNAM TABULEK ............................................................................................. 39 SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................. 40 PŘÍLOHY ................................................................................................................ 41

1 ÚVOD Plevel je definován jako rostlina, která roste divoce na poli proti vůli pěstitele a způsobuje snížení výnosu a kvality kulturní rostliny (Hron, 1957). Kromě planě rostoucích plevelů, které se rozmnožují nezávisle na činnosti člověka, se v porostu můžeme setkat se skupinou označována jako zaplevelující rostliny. Zaplevelující rostlina je kulturní rostlina vyskytující se na pozemku proti vůli pěstovatele. Takové jedince označujeme, jako výdrol, který vzchází ze sklizňových ztrát. Semena vzcházejí v následné plodině, ale jsou schopny vzcházet i za několik let z dlouhodobě půdní zásoby semen (Jursík et al., 2011). Plevelné rostliny mají v zemědělské půdě negativní význam. Způsobují konkurenci pěstovaným rostlinám tím, že odebírají z půdy živiny, vodu a konkurují pěstované plodině a komplikují sklizeň. Řada plevelů je mezihostitelem chorob a škůdců, ze kterých přechází na kulturní rostliny. Nemalá část plevelů je také jedovatá jak pro zvířata, tak pro člověka. Ekologický význam plevelů je, také významný zabraňují přímému slunečnímu svitu na půdu a její vysychání dále zabraňují větrné a vodní erozi a jsou součástí ekosystému a koloběhu látek (Mikulka, 2014). Dle Mikulky a Chodové (2000) je škodlivost plevelů odlišná jako u chorob a škůdců, kteří přímo napadají rostlinu nebo plody. Plevele kromě parazitických a poloparazitických nenapadají rostlinu přímo, ale jejich škodlivost je, že dokáží produkovat metabolické látky, které ovlivňují půdní prostředí a tím zhoršují životní prostředí. V České republice jde ¾ nákladů na ochranu rostlin právě na regulaci plevelů. Jeteloviny se vyznačují vysokou konkurenční schopností, přirozeně odplevelovat půdu a obohacovat o dusík, který následně využije obilnina (Jursík et al., 2011). Tato bakalářská práce se zabývá aktuálním zaplevelením víceletých pícnin. Vyhodnocování bylo prováděno v jednoletém, dvouletém a tříletém porostu vojtěšky seté.

[7]

2 CÍL PRÁCE 

Vyhodnotit aktuální zaplevelení porostů vojtěšky seté různého stáří



Porovnat rozdíly v intenzitě zaplevelení a vybraných porostů



Navrhnout opatření k zefektivnění regulace plevelů ve vybraných porostech

[8]

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Rozdělení plevelů Potenciální zaplevelení je zásoba živých orgánů generativního a vegetativního rozmnožování. Živými orgány generativního a vegetativního rozmnožování myslíme například: semena, hlízy, cibule a oddenky. Tato zásoba živých orgánů zvyšuje pravděpodobnost zaplevelení pěstované plodiny na pozemku. Při regulaci zaplevelení je hlavní zásadou zabránit plevelným rostlinám produkovat semena a tím snižovat zásobu semen v půdě (Buhler, 1999; Grundy a Mead, 2000). Akutním zaplevelení je stav, kdy se v pěstované plodině již nachází plevelná rostlina. Potenciální a akutní zaplevelení není přímo úměrné. Půda může mít velkou zásobu semen v půdě, ale nemusí se to projevit. Nejvíc semen, která v daném roce ovlivňují akutní zaplevelení, se nachází v orničním profilu od 0 - 5 cm (Dvořák a Smutný 2008). Dle Dvořáka a Smutného (2008) lze plevelné rostliny rozdělovat podle lokality, která nejlépe vyhovuje nárokům plevele. 

Polní plevele, jsou to plevele orných půd, zahrad, ovocných sadů, vinohradů apod. Patří, sem plevele náročné na živiny vodu světlo a prostor.



Luční Plevel, plevele luk, okrasných trávníků, a pastvin. Druhy, které se zde vyskytují, preferují osvětlená stanoviště trvale pokryté travním porostem.



Vodní Plevel, méně zastoupená skupina, která se vyskytuje v řekách a vodních nádržích.



Lesní Plevel, jsou to plevele, které škodí v lesních školkách. Ve vzrostlých lesích nejsou plevele považovány za škodlivé.

Holzner (1982) krom těchto skupin rozdělujeme plevele ještě do dvou dalších skupin, a to na plevele pastvin a invazivní plevele.

[9]

Mikulka (2014) říká, že ze zemědělského hlediska je nejvhodnější rozdělovat plevele podle hlavních biologických vlastností např. doba klíčení, délka života rostlin, způsob rozmnožování, hloubka zakořenění. Tyto vlastnosti nám napomáhají k tomu, abychom zvolili správnou regulaci:

Jednoleté plevele Jsou to plevele, které dokončí svůj životní cyklus v jednom roce. Efemérní plevele Plevele krátkého životního cyklu. Vzcházení na podzim během zimy nebo brzy na jaře. Během tohoto období využívají, že porosty nejsou zapojeny, je dostatek vláhy pro růst. Jsou to významné plevele ozimů a víceletých pícnin. Nejsou požadovány za významné z důvodu malého vzrůstu a krátké doby na stanovišti. Do skupiny patří osívka jarní, rozrazil břečťanolistý a huseníček rolní. Časně jarní plevele Do této skupiny patří plevele, které klíčí okolo O °C., Ale dokáží svůj vývoj opozdit a vzcházet během celé vegetační doby. Jsou to typické plevele jarních plodin, dále se často vyskytují v okopaninách. Plevele odumírají před zimou. Patří mezi ně například: kolenec rolní pravý, drchnička rolní a opletka obecná. Pozdně jarní plevele Vzcházení probíhá při teplotách nad 10 °C. Dokáží vzcházet i za teplého podzimu. Objevují se v době, kdy jsou již porosty jarních obilnin dobře zapojené a nejsou schopné jim konkurovat, proto se vyskytují v rostlinách, které mají pomalý počáteční vývoj, jako jsou brambory, cukrovka, kukuřice apod. Často jsou potlačovány plečkováním během vegetace. Typické pro tuto skupinu jsou plevele ježatka kuří noha, merlík bílý, laskavec srstnatý.

[10]

Ozimé plevele Ozimé plevele, jsou velmi variabilní druhy. Vzcházejí na konci léta nebo na podzim. Přezimují ve formě listové růžice a na jaře pokračují ve vývoji a vytvoří plody a semena. Zaplevelují celou řadu pěstovaných plodin. Patří mezi ně například kokoška pastuší tobolka, psárka polní, heřmánkovec nevonný, hluchavka objímavá a úhorník mnohodílný.

Dvouleté až vytrvalé plevele Dvouleté až vytrvalé plevele rozmnožující se převážně generativně Plevele této skupiny preferují rozmnožování generativním způsobem, ale velká část rostlin je také schopná rozmnožovat se vegetativně. V prvním roce plevele tvoří listovou růžici. Ve druhém roce rostliny tvoří generativní orgány a jsou schopny se rozmnožovat. Jsou to plevele víceletých plodin, ve kterých dokáží vytvořit semena a plody. V jednoletých plodinách se jejich vývoj zastaví u listové růžice. Patří sem pampeliška lékařská, šťovík tupolistý, jitrocel větší.

Vytrvalé plevele rozmnožující se převážně vegetativně Rostliny preferují rozmnožování pomocí vegetativních orgánů. Dokáží se rozrůstat do značné šířky. Podle stanoviště na kterém se vyskytují, volí rozmnožování. Plevele vyskytující se na zemědělsky obdělávané

půdě se rozmnožují

vegetativně

a na neobhospodařované půdě je preferováno rozmnožování generativní. 1. Plevele mělce kořenící jejich vegetativní orgány se nacházejí v ornici nebo na povrchu půdy. Celý kořenový systém je uložen v ornici. 

Plevele s plazivými kořenícími lodyhami – šlahouny. Mateřská rostlina vytváří plazivě článkované lodyhy, které se rozrůstají do všech stran. V uzlinách se vytváří stonkové a kořenové pupeny, ze kterých vzniká nová listová růžice. Významné plevele této skupiny jsou: pryskyřník plazivý, mochna husí, popelec obecný.

[11]



Plevele s tuhými pevnými oddenky Kořenový systém je uložen ve svrchní vrstvě půdy a skládá se z tuhých článkovaných oddenků. Terminální pupen je krytý šupinou a to umožňuje pronikat terminálu utuženou půdou, dřevem nebo brambory. Do této skupiny patří například: pýr plazivý, troskut prstnatý, rákos obecný.



Plevele s měkkými křehkými oddenky Mají oddenky, které prorůstají ornicí a při zpracování půdy se snadno lámou. Ulomené části zakořeňují a tím zaplevelují velkou část pozemku. Toto je typické pro mátu rolní.



Plevele vytvářející cibule Na jižní Moravě se může vyskytovat česnek viniční jako plevel. Česnek viniční vytváří květní a podzemní cibule, kterými se vegetativně množí. Není to významný plevel.



Plevele s hlízami Tyto plevele vytváří na oddencích ztloustlé hlízy, které se vyskytují v různých hloubkách půdy. Hlízy slouží jako zásobní orgány díky, kterým plevele dokáží překonávat i nepříznivé podmínky. Nejvíce hlízek se vytváří za vlhkého počasí. Do této skupiny patří například: hrachor jarní, kamyšník polní.

2. Plevele hlouběji kořenící pronikají do značných hloubek někdy i do několika metrů. Mechanická regulace není účinná, neboť velká část výběžků zůstane v podorničí a rostliny snadno regenerují. 

Bylinné plevele s oddenky Mají vodorovné i svislé oddenky, které mají zřetelné článkování. Kořenové pupeny se nachází na oddencích nepravidelně. Mezi hluboce kořenící vytrvalé plevele patří přeslička rolní, bršlice kozí noha, čistec bahenní, podběl lékařský.

[12]



Bylinné plevele s kořenovými výběžky Nečlánkované výběžky sahají značně hluboko. Výběžky jsou křehké a lámavé. Na stanovišti se vyskytují dlouhodobě a není snadné je odstranit. Mezi nejvýznamnější a nejškodlivější plevele patří mléč rolní, svlačec rolní, pcháč rolní.



Dřevinné plevele s kořenovými výběžky Nečlánkované výběžky spolu s nadzemními časti, dřevnatí. Na stanovišti setrvávají, dlouhodobě zhoršují zpracování půdy. Do této skupiny patří například: ostružiník ježiník, bez chebdí.

3.2 Význam polních plevelů Plevelné rostliny patří mezi nejznámější škodlivé činitele. Plevele způsobují každoročně nemalé ztráty na produkci. Ale také mají ekologický význam. Dále jsou některé plevele využívány jako léčivky (Mikulka, 2014). Podle Mikulky a Kneifelové (2005) dochází v polních podmínkách mezi plevelem a plodinou ke konkurenci. Tato konkurence se odehrává jak v nadzemním prostoru, kde spolu soutěží o množství absorbovaného slunečního záření tak v prostoru pod zemí, kde rostliny soutěží o vodu a živiny. Hlavní vlastnosti konkurence schopného plevele jsou rychlé klíčení a růst v počátečních fázích vývoje. 3.2.1

Škodlivost plevelů Přímá škodlivost

Plevelné druhy jsou rozeny pro konkurenci. Mají mohutný kořenový systém, který napomáhá k získávání více vody a živin z půdy než plodina. S tohoto důvodu lépe odolávají suchu a nepříznivým podmínkám. Některé plevele mají schopnost vzdorovat zamokření a mrazu. Proto jsou plevele značným problémem k dosažení optimální produkce (Dvořák a Smutný, 2008). Plevele často zastiňují a to vede k deformaci listů plodin. Zelená část plevelů při sklizni zvyšuje vlhkost zrna. Některé plevele jsou jedovaté pro zvířata i pro člověka (Chloupek et al., 2005).

[13]

Semena některých plevelů můžou obarvit mouku. Durman obecný znehodnocuje siláž kukuřice tím, že je jedovatý. Dále se můžeme setkat s hlízy brambory, které jsou prorosteny oddenky pýru (Dvořák a Smutný, 2008). Nepřímá škodlivost Dle Jursíka et al., (2011) má každá pěstovaná plodina příbuzný druh mezi plevely. Do čeledi lipnicovité, lilkovité, brukvovité, merlíkovité a hvězdnicovité řadíme významné plodiny i plevele. To znamená, že příbuzné druhy hostí většinou podobné škůdce a choroby. V tomto případě se plevele stávají rezervoáry a přenašeči škodlivých organizmů. Plevele vyskytující se na orné půdě ztěžují práci na poli. Předseťovou přípravu ztěžuje pýr plazivý. Svízel přítula a opletka obecná mají popínavé nebo ovíjivé lodyhy, které způsobují polehání plodiny (Dvořák a Smutný, 2008). Plevele jsou významnými producenti alergenů například pelyněk a šťovík. Nejvíce problematická je senná rýma (Jehlík et al., 1998). 3.2.2

Užitečnost plevelů

U některých polních plevelů můžeme mluvit o určitém užitku v tom, že velká část je medonosná a poskytuje včelám pastvu. Mezi takové druhy patří například: čistec bahenní, pampeliška lékařská, chrpa modrák. Jiné druhy plevelů mají v mládí dobrou píci mezi takové druhy, řadíme: pcháč oset, oves hluchý, psineček výběžkatý, pampelišku lékařskou (Hron, 1957). Podle Kohouta (1996) jsou plevele v ekologickém zemědělství velmi významné. Chrání životní prostředí a jeho složky jako jsou biosféra, voda a půda. Plevele dokáží zastiňovat holá místa a vytváří souvisle zapojený porost. Díky tomu je půda chráněna před větrnou a vodní erozí, která se často vyskytuje v širokořádkových plodinách. Dle Jursíka et al., (2011) nízká intenzita zaplevelení může dokonce zvyšovat výnos plodiny. Další důležitý plevel je koukol polní jeho přítomnost může pomoci při regulaci háďátek. V současné době se koukol polní zařazuje jako meziplodina a přebírá funkci provokační rostliny. Neméně důležité jsou plevele z čeledi bobovitých, které získávají ze symbiózy s bakteriemi rodu Rhizobium dusík. Tento dusík dokáže [14]

plodina během své vegetace využít pro svůj růst. Na půdách chudých na živiny bude tento jev dobře pozorovatelný. Plevele vyskytující se v porostu polních plodin může ke svému prospěchu také využít člověk. Mezi léčivé rostliny řadíme pampelišku lékařskou, podběl léčivý, heřmánek pravý, zemědým lékařský a mnoho dalších.

3.3 Regulace zaplevelení Od nepaměti bylo odstraňování nežádoucích rostlin z plodiny nejdůležitější prací zemědělce. Bez této činnosti orná půda zarůstá nežádoucími druhy rostlin a stává se jiným typem fytocenózy. Hubení plevelů má své kořeny dávno před naším letopočtem. V období starověku se používalo na hubení plevelů zejména kypření půdy, čistění osiva a ničení ohněm (Hron, 1957). Střídání plodin zabraňovalo přemnožení určitých skupin plevelů. Zpracování půdy se stalo významným preventivním opatřením. Byly vyšlechtěny odrůdy, které mají vyšší konkurenční schopnost odolávat plevelům. Plevelům v minulosti nebyla věnována velká pozornost a to vedlo ke kritickému zaplevelení po druhé světové válce. Pojem regulace plevelů je jednou z hlavních zásad integrované ochrany rostlin. Snažíme se snížit počet škodících organismů, aby jejich hodnoty byly pod hranicí ekonomické významnosti. To znamená regulovat plevelné druhy, ale ne je vyhubit. Cílem je držet plevelné rostliny pod prahem škodlivosti (Dvořák a Smutný, 2008). Metody regulace zaplevelení: 1. Metody nepřímé (preventivní) 2. Metody přímé a. Fyzikální (mechanické, termické) b. Biologické c. Chemické

[15]

1. Metody nepřímé (preventivní) V současné době se zvyšuje zájem o nepřímé metody ochrany. Vedou k tomu problémy, které vznikly používáním stejných herbicidů po dlouhou dobu. Došlo k vyselektování odolných druhů, vysoce konkurence schopných plevelů a rezistentních druhů. Hlavní prostředky nepřímé ochrany jsou střídání plodin, zpracování půdy, péče o kvalitu statkových hnojiv. K potlačení spektra jednoletých plevelů se používá zařazení víceletých pícnin. To ale vede k rozšíření vytrvalých plevelů. Střídáním plodin nikdy nepotlačíme všechny plevele najednou, ale můžeme se zaměřit na problematické druhy (Mikulka a Kneifelová, 2005).

2. Metody přímé Při používání přímých metod regulace zaplevelení bychom měli brát v úvahu vliv na krajinu z hlediska ekologického, estetického a hlavně biologického. Všechny tyto aspekty mohou porušit ekosystém daného biotopu na desítky let (Táborský a Šedivý, 1997). a. Fyzikální: o Mechanické: do této skupiny řadíme většinu kultivačních zásahů v průběhu vegetace plodiny. V zahradnictví se používá často pletí anebo ruční okopávka. V porostech hustě setých plodin se používá vláčení prutovými bránami. Tento způsob se používá před vzejítím porostu anebo v době kdy je plodina silná a zakořeněná. Vláčením se dá odstranit 30-70 % plevelů na pozemku. Nejčastějším způsobem regulace plevelů je plečkování. Plečky se používají v širokořádkových plodinách (Jursík et al., 2011). o Termické: při termické regulaci dochází k nenávratným změnám v důsledku přehřátí rostliny. Tato metoda je účinná, pokud je krátkodobé zvýšení teploty asi o 45 °C. Termické hubení se často používá před vzejítím rostlin zejména u pomalu klíčících rostlin. V tomto případě se pozemek ošetřuje celoplošně plamenem. Dochází k malému zvýšení [16]

teploty půdy, takže poškozeny jsou jen nadzemní části plevelů (Jursík et al., 2011). b. Biologické: tato metoda je založena na negativní interakci mezi rostlinou a antagonistou. Ve volné přírodě se nachází řada negativních interakcí, na kterých se podílí patogenní organizmy. V porostech plodin se tato metoda využívá zřídka. Biologická ochrana zaujme své místo při hubení plevelů na nezemědělské půdě, loukách a pastvinách. V České republice se používal jako biologická ochrana nosatčík suříkovitý a mandelinka ředkvičková na regulaci širokolistých šťovíků na loukách (Mikulka a Kneifelová, 2005). c. Chemické: při aplikaci chemických prostředků k hubení plevelů ovlivňujeme biologickou aktivitu a narušením biochemických pochodů. Herbicidy svými účinky inhibují jeden nebo více enzymů, které katalyzují reakce při biosyntéze organických sloučenin (Kneifelová a Mikulka, 2003). Smith et. Al., (1997) uvádějí, že chemická regulace plevelů ve vojtěšce není rentabilní. Pokud je vojtěška ošetřena herbicidy, její výsledný výnos píce se téměř nemění.

3.4 Možnosti aplikace herbicidů Kazda et al., (2010) rozděluje herbicidy podle termínu jejich aplikace na : Předseťová aplikace - ošetřuje se půda před sázením nebo setím plodiny. Používá se u půdních herbicidů. Po aplikaci se dá herbicid zapravit do půdy bránami a to z důvodu jeho nestabilnosti na světle a špatnému pronikání do hlubších vrstev půdy. Preemergentní aplikace - tato aplikace je prováděna po zasetí plodiny, ale ještě před vzejitím. Provádí se dvěma způsoby buď jako kontaktní preemergentní aplikace ta je prováděna po vzejití plevelu anebo jako reziduální aplikace, která se provádí před vzejitím plevelu. Postemergentní aplikace - provádí se v období kdy je plodina již vzejítá. Její výhoda je možnost výběru účinné látky podle aktuálního zaplevelení. Není nutno ošetřovat celou plochu pozemku, ale je možno provést jen ohniskovou aplikaci, které je snímáno při jízdě postřikovače kamerou.

[17]

Předsklizňová aplikace herbicidu - výhodou této aplikace je ve vysoká herbicidní spolehlivosti účinku na pýr plazivý, pcháč rolní a pelyněk černobýl. Za úspěchem stojí správná doba použití přípravku, po kterém musí dojít k odumření nadzemní části rostlin. To vede k rovnoměrně prozrálému porostu a likvidaci plevelů. Výhoda je snadná sklizeň obilnin a malé náklady na dosoušení zrna. Klasická neboli jednorázová aplikace - používá se při optimální růstové fázi jak plevele, tak plodiny. Dělená aplikace - některé plevele vzcházejí během celého roku a jedna aplikace je neúčinná. Proto se provádí dělená aplikace, aby plevel byl zachycen v optimální růstové fázi a aplikace byla nejúčinnější. Často se s dělenou aplikací setkáváme v porostu cukrové řepy, kdy je dávka herbicidu rozdělena na více dávek.

3.5 Rezistence plevelů vůči herbicidu Podle Mikulky (1999) ovlivňují nejvíce druhové spektrum herbicidy. Nejprve se začaly používat na počátku minulého století anorganické herbicidy. Organické herbicidní látky se začaly používat po druhé světové válce a v šedesátých letech minulého století se masově rozšířily. V dnešní době není možné některé plodiny bez použití herbicidu vůbec pěstovat. Velký problém je ale při opakovaném a velkoplošném používání. Plevelová společenstva na to reagují a za několik let se může výrazně změnit druhové spektrum. Pravidlo je, že čím učenější herbicid tím se bude déle používat. To vede k vytvoření rezistence k herbicidu. Vytvoření rezistence zabráníme opakované aplikací stejného herbicidu a používání kombinovaných herbicidů (Mikulka a Kneifelová, 2005). Poměrně velký problém z pohledu rezistentních populací plevelů je. 

Křížová rezistence (cross-rezistence) - tato rezistence byla u rostliny vyvolána určitým herbicidem. Rostlina je rezistentní i na herbicidy ze stejné chemické skupiny, dokonce nereaguje ani na herbicidy z jiných chemických skupin, které mají stejný mechanizmus účinku.

[18]



Mnohonásobná rezistence (multiple-rezistence) - plevele, které si vytvoří tenhle typ rezistence, jsou velmi obtížně odstranitelné. Rezistence je vytvořena jak k herbicidům se stejným mechanizmem tak různým mechanizmem účinku (Kazda et al., 2010).

Dle Mikulky a Chodové (2002) je další problém provázející rezistenci, je určitá odlišnost rezistentního druhu a citlivého druhu plevele. Rozdíl spočívá v odlišném metabolizmu účinku a nižším hodnotám fotosyntézy oproti nerezistentním rostlinám. Rostliny se chovají jinak při vzcházení například při jiných teplotách a mají jinou energii klíčení.

3.6 Botanické zařazení vojtěšky seté (Medicago sativa L.) Vojtěška setá je dvouděložná rostlina patřící do čeledi bobovité (Fabaceae), rod tolice (Medicago). Název byl odvozen od rodů bob a vikev popřípadě motýlokvětých. Do čeledi bobovité patří významné zemědělské plodiny například sója, fazol, hrách a vojtěška. Vojtěška setá je vytrvalá bylina vysoká 30-100 cm. Lodyha je přímá, vystoupavá a tupě hranatá. Listy jsou tříčetné, řapíkaté na vrcholu uťaté až mělce vykrojené na okraji zubaté, prostřední lístek s delším řapíkem. Květenství je 1-7 cm dlouhé, stopkaté. Květy jsou modrofialové, až světle modré vzácností jsou bílé květy. Kvete v květnu až říjnu ( Spohn a Golte-Bechtle, 2010).

3.7 Zařazení vojtěšky seté (Medicago sativa L.) do osevního postupu Osevní postup je stálý způsob střídání pěstovaných plodin či skupin plodin během n let na n honech. V osevním postupu je vojtěška setá brána jako zlepšující plodina. Zlepšující plodina zlepšuje stav půdy a působí příznivě na reprodukci půdní úrodnosti. Po zrušení porostu zlepšující plodiny je půda v lepším stavu, než v jakém stavu půdu zanechala její předplodina. To je dáno zanecháním značného množství posklizňových zbytků v půdě také fixování vzdušného dusíku (Kostelanský, 1997). Vojtěška setá je velmi důležitou složkou všech osevních postupů. Vojtěška setá se uplatní ve všech výrobních oblastech, ale běžně se zařazuje na půdách hlubokých, humusem i živinami dobře zásobených jako druhá nebo třetí následná plodina po okopanině. Po vojtěšce jako zlepšující plodině zařazujeme ozimy i jařiny. Snášenlivost

[19]

vojtěšky po sobě je poměrně malá je vhodné dodržovat nejméně tří až čtyřletý odstup (Kostelanský, 1997).

3.8 Vojtěška setá (Medicago sativa L.) Vojtěška setá je považována za jednu s nejstarších kulturních plodin. Je schopna odolávat mrazu i suchu. Dobře se jí daří na půdách s dostatečnou hloubkou podorniční vrstvy (Klesmil, 1978). V současném zemědělství se vojtěška setá využívá k výrobě siláží a sena. Ale její význam je i v pozitivním agrotechnickém vlivu na strukturu a úrodnost půdy. Obohacuje půdu o dusík a vlivem hlubokého zakořenění vynáší živiny z hlubších vrstev půdy (Hrabě et al., 2004). Transpirační koeficient je vysoký, ale díky hlubokému kořenovému systému dokáže čerpat až 2/3 vody z hlubších vrstev půdy. Typická plodina řepařské a kukuřičné výrobní oblasti. Půdy by měly být středně těžké s optimálním poměrem vody a vzduchu a vápníku (Skládanka et al., 2014). Botanická charakteristika Stepní původ odpovídá morfologii kořene, který je silný kůlový a proniká hluboko do půdy. Kořen dosahuje v prvním roce délky 1,5 m a v dalších letech dorůstá více jak 5m. Lodyha je přímá vystoupavá a lysá dosahující délka až 1m. Listy jsou trojčetné a květy modrofialové (Pelikán et al., 2012) Vojtěška setá je druh jarního charakteru. Pro tvorbu květu vyžaduje dlouhý den. Semena začínají proces klíčení již při 1-2 °C. Ze semene vyrůstá lodyha, která postupem času mohutní. Vojtěška setá je mrazuvzdorná, ale náchylná je na poškození povytaženého kořenového krčku (Hrabě et al., 2004). Příprava půdy před setím Předseťová příprava je velmi důležitý faktor na její další vývoj a růst. Na podzim je doporučena středně hluboká orba, na kterou navazuje pečlivá příprava seťového lůžka na jaro. Jedná se hlavně o pečlivé připravení svrchní vrstvy ornice. Tato nesmí být hrudkovitá ale s urovnaným povrchem a neprokypřenou spodní částí ornice (Rotrekl a Babinec, 2006). [20]

Zakládání porostu Podle Rotrekla a Babince (2006) by měl být výsevek do krycí plodiny 7-9 mil. klíčivých semen to je 15-18 kg /ha. Při zakládání jako monokulturu se výsevek pohybuje mezi 6-7 mil. klíčivých semen to je 12-15 kg/ha. Termín setí je v březnu až v dubnu do hloubky 12 cm a vzdálenost řádků 7,5-15 cm. Zakládání porostu vojtěšky seté se běžně provádí setím do krycí plodiny například: jarní směsky, oves na zeleno a obilnin. To jsou takové plodiny, které umožní optimální vývoj pomalu se rozvíjejícího porostu vojtěšky. Výsev krycí plodiny se snižuje o 30-50% z důvodu kompletního zapojení porostu vojtěšky (Kostelanský. 1997). Zaman et al. (2002), prokázal, že výnos vojtěšky s podsevem ječmene nebo ozimé pšenice je v prvním užitkovém roce výrazně vyšší než výnos vojtěšky bez podsevu. Meziřádková vzdálenost je 20-25 cm. Při zakládání spolu s obilninou se projeví nevyrovnanost vzcházení vojtěšky, které je způsobeno tím, že obilnina dokáže při vzcházení rychleji odčerpávat vodu z půdy než drobné semeno vojtěšky. Při sklizni krycí plodiny zejména za mokra dochází ke značnému poškození podsevu vojtěšky. Vhodné krycí plodiny jsou například: jarní směsky, které nezastiňují podsev a včas opouštějí pole při sklizni za suchého počasí na zelené krmení. Nejlépe vyhovuje setí vojtěšky napříč řádků krycí plodiny (Kostelanský. 1997). Hustota porostů Podle Lichnera et al., (1983) je doporučená hustota porostu po prvním vzejití 350 rostlin na 1 m2 a po prvním přezimování 180- 220 rostlin na 1m2. V porostech pod 85 m2 nedochází ke kompenzaci výnosu a výnos klesá o 20-30%. Sklizeň a kvalita píce Vojtěška setá se vyznačuje velkým množstvím vitamínů a minerálních látek a to zejména vápník, fosfor, hořčík a draslík. Výživná hodnota vojtěšky je ovlivňována teplotou, vegetační fází, a pořadím seče. Vysoká teplota způsobuje prosychání asimilátů a tím snížení obsahu vodorozpustných sacharidů. Vodní deficit způsobuje snížení kvality píce a výnosu. Snížení kvality je způsobeno lignifikací pletiv (Míka et al., 1997).

[21]

Podle Rotrekla a Babince (2006) je doporučeno v prvním užitkovém roce využívat porost jako třísečný od druhého užitkového roku se dá porost využívat jako čtyřsečný. Průměrný výnos vojtěšky seté v České republice je 7,49 t.ha-1 sušiny. Při zkouškách vojtěšky seté v roce 2013 v prvním užitkovém roce u odrůdy Zuzana byl průměr zelené hmoty 77,9 t.ha-1 a výnos suché hmoty v průměru 17,48 t.ha-1 (Skládanka et al., 2014).

3.9 Vývoj osetých ploch vojtěšky seté (Medicago sativa L.) na orné půdě Oseté plochy víceletými pícninami na orné půdě se rapidně snížily. V roce 1980 byla osetá plocha 593 690 tis. ha z toho vojtěšky seté, bylo 135 789 tis. ha. V roce 2000 byla osetá plocha víceletými pícninami 471 008 tis. ha a vojtěšky seté 102 070 tis. ha. Snižování ploch dále pokračovalo a v roce 2013 bylo v osevním postupu jen 171 325 tis. ha víceletých pícnin a 55 884 tis. ha vojtěšky seté (Skládanka et al., 2014). Podle Křena a Valtýniové (2008) je důsledkem snížení ploch víceletých pícnin na orné půdě nepříznivá ekonomická situace zemědělských podniků v roce 1900 a snížení stavu skotu v České republice. Na místo víceletých pícnin v osevním postupu jsou zařazovány plodiny jako řepka olejka a kukuřice na siláž pro BPS. Dále se snížila plocha ovsa a žita, ale plocha triticale se zvýšila.

3.10 Škůdci vojtěšky seté (Medicago sativa L.) Listopasi rodu Sitona Jedná se o nosatcovité brouky o velikosti 4-5 mm. Listopasi poškozují zejména vzcházející porost vojtěšky. Poškození je ovlivňováno vývojovou fází a povětrnostními podmínkami v porostu. Největší škody způsobují za teplého a suchého období a vývojové fáze od děložních lístků až do fáze třetího trojlístku. Do porostu vojtěšky migrují dospělci, kteří způsobují škody požerky = zejkování (Rotrekl, 2009). Larvy listopase se vyvíjí na kořenech, kde vyžírá bakteriální hlízky. Listopas má během roku jenu generaci (Biddle a Cattlin, 2007).

[22]

Plodomorka vojtěšková (Contarinia medicaginis) Plodomorka vojtěšková patří do řádu dvoukřídlí. Dospělci kladou vajíčka od května do květu vojtěšky, ale přímo rostlinu nepoškozují. Larvy přemění květ na 10- 20 hálek. Podle počasí vytvoří plodomorka 2-3 generace za rok přezimující stádiu je larva. Plodomorka škodí v semenářských porostech tím, že snižuje výnos semene. Proto se první seč provádí nejpozději do zakvetení vojtěšky a na semeno se ponechá druhá seč (Kazda, 2014). Bejlomorka vojtěšková (Dasineura medicaginis) Bejlomorka vojtěšková patří do řadu dvoukřídlí. U bejlomorky přezimuje larva, která je beznohá se silně redukovanou hlavou. Velikost dospělce se pohybuje okolo 15 mm. Dospělec naklade vajíčka do konce května na terminální lístky a pupeny. Apodní larva velikosti 2-3 mm světle růžové barvy přeměňuje pupeny na 2 – 10 hálek. Takto napadené hálky netvoří zdravé květenství, které postupem času opadne a nevytvoří semeno. Ochrana se provádí jen u semenářských porostů a to společně s ochranou dalších savých škůdců (Kazda, 2001). Třásněnka vojtěšková (Odontothrips confusus) Třásněnka je savý škůdce, který napadá buňky rostlinných pletiv a vysává z nich tekutiny. Sají především na mladých měkkých pletivech. Napadené listy mají na povrchu ohraničené stříbřité skvrny a tmavé kapičky zaschnutého trusu. Poškozená pletiva se deformují. Škody způsobují jak nymfy, tak dospělci pouze v semenářských porostech opadem poupat, květů (Kazda, 2014).

3.11 Choroby vojtěšky seté (Medicago sativa L.) Virus mozaiky vojtěšky (Alfalfa mosaic virus) Virus mozaiky vojtěšky je polyfágní druh, který napadá řadu čeledí. Na vojtěšce způsobuje viditelnou žluto zelenou mozaiku především zjara. Při vyšších teplotách bývají příznaky maskovány a mozaika není dobře pozorovatelná. Tento patogen způsobuje především velké ztráty píce. Patogen je neperzistentně přenosný celou řadou mšic. Do dnešní doby není vyšlechtěna žádná rezistentní odrůda (Kazda, 2001).

[23]

Bakteriální vadnutí vojtěšky (Clavibacter michiganensis subsp. insidiosus) Bakterie způsobuje řídnutí a předčasné odumírání rostlin. Nadzemní část má pomalý růst a na kořenech můžeme pozorovat zežloutlé až hnědé xylémové části cévních svazků. Cévní svazky se ucpávají a následně nekrotizují. Poškozená rostlina je napadena patogenem, který přežívá na rostlinných zbytcích. Jednou z možností ochrany je volba vhodné odrůdy například: Zuzana, Morava (Táborský a Šedivý, 1997). Plíseň vojtěšky (Perenospora trifolium) Patogen napadá vojtěšku především v letech s častými dešti. Napadení se projevuje chronickými žlutými skvrnami na listech. Napadené listy postupem času hnědnou a opadají. Při napadení vojtěšky je dobře pozorovatelny šedý povlak mycelia na spodní straně listu. Plíseň přezimuje myceliem na kořenovém krčku. Při napadení je doporučena předčasná seč porostu (Pokorný, 2014). Verticilové vadnutí vojtěšky (Verticilium albo-atrum) Polyfágní patogen, napadá chmel, řepu, okurky i plevele. Na vojtěšce napadá zejména listy napadené listy, od vrcholu uvadají do písmene V. Za krátkou dobu odumírá celá rostlina. Patogen napadá cévní svazky a posléze houba prorůstá celou rostlinou. Na kořenech můžeme pozorovat žlutě až hnědě zbarvená pletiva xylenu. Patogen je přenášen nepohlavními sporami větrem anebo na odrážejících se kapkách při dešti. Častý je také přenos při seči porostu technikou. Jako ochranu používáme nezařazováno hostitelských rostlin do osevního postupu (Pokorný, 2014).

[24]

4 METODIKA 4.1 Charakteristika území Zemědělský podnik Kvasicko, a.s, ve kterém jsem prováděl měření, se nachází v okrajové části okresu Kroměříž. Tato oblast spadá do výrobní oblasti řepařské, která je především zaměřená na pěstování cukrovky. Území má teplý charakter, suché až mírně vlhké. Průměrná roční teplota je 8-9 °C. Nadmořská výška se pohybuje okolo 250-350 m. Typické pro tuto oblast jsou půdy hlinité hluboké. To dává optimální předpoklady pro pěstování cukrovky, potravinářské pšenice a sladovnického ječmene. Řepařská oblast zaujímá 24.3% zemědělské půdy v České republice.

4.2 Charakteristika podniku Zemědělský podnik Kvasicko, a.s. se sídlem 767 01 v Trávník 123 hospodaří v okrajové části okresu Kroměříž. Zemědělský podnik Kvasicko, a.s. vznikl v procesu transformace z JZD přes zemědělská družstva v roce 1996. Hospodaří v 17 katastrech a 12 obcích (Kvasice, Trávník, Střížovice, Těšany, Bařice, Velké Těšany, Vrbka, Sulimov, Karolín, Lubná, Bělov a Nová Dědina) na výměře 3251,45 ha zemědělské půdy. Jedna třetina z ní je na rovinatém Kroměřížsku a dvě třetiny pak již mají charakter spíše svažitý či kopcovitý na úpatí pohoří Chřiby. Z celkové výměry zemědělské půdy tj. 3251,45 ha je 3081,02 ha orné půdy, 166,13 ha TTP a 4,3 ha sadů. Osevní postup 2014 V roce 2014 pěstoval zemědělský podnik Kvasicko, a.s. řepku ozimou na výměře 405,02 ha s průměrným výnosem 4,15 t.ha-1. Nejvíce zastoupenou plodinou v osevním postupu byla pšenice ozimá pěstována na výměře 1086,52 ha s průměrným výnosem 8,3 t.ha-1. Výnosů nad 10 t.ha-1 bylo dosaženo u odrůd EVINA na pozemku o výměře 8,46 ha a to 10,32 t.ha-1, PATRAS na pozemku o výměře 24,45 ha a to 10,42 t.ha-1 a u odrůdy TOBAK na pozemku o výměře 28,6 ha a to 10,24 t.ha-1. Ječmen jarní byl v osevním postupu zastoupen na 262,63 ha s průměrným výnosem 5,93 t.ha-1, Pšenice jarní na výměře 33,57 ha s průměrným výnosem 4,66 t.ha-1. Na přerušení odtokových linií bylo z této výměry zaseto 18,82 ha. Kukuřice na zrno byla pěstována na výměře 291,45 ha s průměrným výnosem 10,64 t.ha-1 a kukuřice na siláž na 666,22 ha a průměrným výnosem 51,63 t.ha-1.Pro potřeby živočišné výroby se kukuřice na siláž pěstuje na výměře [25]

240 ha, zbylá plocha se pěstuje pro využití v bioplynové stanici. Vojtěška setá se pěstuje na výměře 335,87 ha na výrobu senáže s průměrným výnosem 18,82 t.ha-1 při 35% sušině.

4.3 Vyhodnocení aktuálního zaplevelení Zaplevelení v porostu vojtěšky seté bylo prováděno početní metodou. V každém porostu vojtěšky byla vybrána tři reprezentativní místa o velikosti 16 m2, na kterých probíhalo vyhodnocování. Jednoletá vojtěška setá byla zaseta na pozemku Vrátca velká o výměře 9,88 ha. Dvouletá vojtěška setá se nacházela na pozemku Zemánky o výměře 6,85 ha. Tříletá vojtěška setá byla zaseta na pozemku Vrážisko malé o výměře 12,94 ha. České a latinské názvy jednotlivých druhů plevelů byly použity podle Kubáta (Kubát, 2002). Klíční rostliny byly identifikovány také podle práce Kühna (1974). Získané údaje o zaplevelení porostů vojtěšky byly zpracovány mnohorozměrnou analýzou ekologických dat. Výběr optimální analýzy se řídil délkou gradientu (Lengths of Gradient), zjištěného segmentovou analýzou DCA (Detrended Correspondence Analysis). Dále byla použita kanonickou korespondenční analýzou CCA (Canonical Correspondence Analysis). Při testování průkaznosti pomocí testu Monte-Carlo bylo propočítáno 499 permutací, zpracování dat bylo provedeno pomocí počítačového programu Canoco 4.0. (Ter Braak, 1998).

[26]

5 VÝSLEDKY 5.1 Vyhodnocení aktuálního zaplevelení víceletých pícnin V porostu vojtěšky seté bylo celkem nalezeno 13 druhů plevelů. Následující tabulky čísla. 1-12 udávají výsledky aktuálního zaplevelení vojtěšky seté. Tabulka 1: Počet plevelů na pozemku dvouleté vojtěšky seté, měřeno 28. 3. 2014

Latinský název

Opakování (ks.16m-2)

Český název

1

2

3

Lamium purpureum L.

Hluchavka nachová

4

6

Capsella bursa-pastoris

Kokoška pastuší tobolka

16

5

5

Stellaria media L.

Ptačinec žabinec

23

17

13

Veronica persica

Rozrazil perský

Rumex acetosa L.

Šťovík kyselý

3

Celkový počet plevelů

1

1

44

23

27

Tabulka 2: Počet plevelů na pozemku tříleté vojtěšky seté, měřeno 28. 3. 2014

Latinský název Arabidopsis thaliana

Český název

Opakování (ks.16m-2) 1

Huseníček rolní

2

3

6

Taraxacum sec. Ruderalia Pampeliška lékařská

4

1

Lamium purpureum

5

14

41

5

9

12

20

24

53

Hluchavka nachová

Veronica persica

Rozrazil perský Celkový počet plevelů

Tabulka 3: Počet plevelů na pozemku jednoleté vojtěšky seté, měřeno 4. 6. 2014

Latinský název Brassica napus subsp. napus Viola arvensis Fumaria officinalis

Český název Řepka olejka

Violka rolní Zemědým lékařský Veronica persica Penízek rolní Celkový počet plevelů

[27]

Opakování (ks.16m-2) 1 2 3 18

16

13

23 1

7 7 6 36

10 4

42

27

Tabulka 4: Počet plevelů na pozemku dvouleté vojtěšky seté, měřeno 4. 6. 2014

Latinský název

Český název

Opakování (ks.16m-2) 4

5

6

Capsella bursa-pastoris

Kokoška pastuší tobolka

Rumex acetosa

Šťovík kyselý

1

Veronica persica

Rozrazil perský

7

11

7

6

1

4

14

15

11

Arctium tomentosum

Lopuch plstnatý Celkový počet plevelů

3

Tabulka 5: Počet plevelů na pozemku tříleté vojtěšky seté, měřeno 4. 6. 2014

Latinský název

Český název

Rozrazil perský Rozrazil perský Taraxacum sec. Ruderalia Pampeliška lékařská Celkový počet plevelů

Opakování (ks.16m-2) 4 5 6 6 17 2 4 17 8 4

Tabulka 6: Počet plevelů na pozemku jednoleté vojtěšky seté, měřeno 10. 7. 2014

Latinský název

Český název

Opakování (ks.16m-2) 4

5

6

Lamium purpureum Capsella bursapastoris

Hluchavka nachová

1

Atriplex sagittata

Lebeda lesklá

2

Stellaria media Brassica napus subsp. napus

Ptačinec žabinec

2

Řepka olejka

11

2

5

Viola arvensis

Violka rolní

12

17

1

3

2

30

23

Kokoška pastuší tobolka

Zemědým lékařský Celkový počet plevelů

Fumaria officinalis

[28]

8 1

9 2

25

Tabulka 7: Počet plevelů na pozemku dvouleté vojtěšky seté, měřeno 10. 7. 2014

Latinský název

Český název Štovík kyselý

Rumex acetosa

Capsella bursa-pastoris Kokoška pastuší tobolka Arctium tomentosum

Lopuch plstnatý

Celkový počet plevelů

Opakování (ks.16m-2) 7

8

9

5

5

5

2

1

3

1

4

10

6

10

Tabulka 8:: Počet plevelů na pozemku tříleté vojtěšky seté, měřeno 10. 7. 2014

Latinský název

Veronica persica Taraxacum sec. Ruderalia Arctium tomentosum

Český název

Opakování (ks.16m-2) 7

Rozrazil perský Pampeliška lékařská

6

8

9

1

3

3

2

Lopuch plstnatý

4

Celkový počet plevelů

6

4

9

Tabulka 9: Počet plevelů na pozemku jednoleté vojtěšky seté, měřeno 22. 8. 2014

Latinský název

Capsella bursa-pastoris Taraxacum sec. Ruderalia Stellaria media Veronica persica Brassica napus subsp. napus Fumaria officinalis

Český název Kokoška pastuší tobolka

Opakování (ks.16m-2) 7 8 12 5 7 8

Pampeliška lékařská

2

Ptačinec žabinec Rozrazil perský

7

Řepka olejka

2

Zemědým lékařský Celkový počet plevelů

[29]

12 26

10 4

19 7 4

7 28

5 45

Tabulka 10: Počet plevelů na pozemku dvouleté vojtěšky seté, měřeno 22. 8. 2014

Latinský název

Capsella bursapastoris Veronica persica Arctium tomentosum Stellaria media

Český název

Opakování (ks.16m-2) 10

11

Kokoška pastuší tobolka

12 2

Rozrazil perský

2

3

2

Lopuch plstnatý

7

5

6

Ptačinec žabinec

2

5

4

11

13

14

Celkový počet plevelů

Tabulka 11: Počet plevelů na pozemku tříleté vojtěšky seté, měřeno 22. 8. 2014

Latinský název

Lamium purpureum Veronica persica Arctium tomentosum Taraxacum sec. Ruderalia

Český název

Opakování (ks.16m-2) 10

Hluchavka nachová

3

Rozrazil perský

2

Lopuch plstnatý

11

12

3

12

10

Pampeliška lékařská

Celkový počet plevelů

9

7

17

14

20

29

Tabulka 12: Počet plevelů na pozemku jednoleté vojtěšky seté, měřeno 2. 10. 2014

Latinský název

Capsella bursa-pastoris Veronica persica Brassica napus subsp. napus Fumaria officinalis Taraxacum sec. Ruderalia

Kokoška pastuší tobolka Rozrazil perský

Opakování (ks.16m-2) 10 11 12 4 3 4 6

Řepka olejka

2

Zemědým lékařský

6

Český název

3 3

Pampeliška lékařská

Celkový počet plevelů

4 12

[30]

13

10

5.2 Statistické vyhodnocení aktuálního zaplevelení Získané údaje o výskytu jednotlivých plevelů v porostech vojtěšek různého stáří byly nejprve zpracovány analýzou DCA. Délka vypočteného gradientu byla 4,900, délka byla zjištěna pomocí DCA. Na základě tohoto výpočtu byla k dalšímu zpracování zvolena a kanonická korespondenční analýza CCA. Analýza CCA vymezuje prostorové uspořádání jednotlivých druhů rostlin a sledovaných porostů. Toto je následně graficky vyjádřeno pomocí ordinačního diagramu. Druhy plevelů a porosty vojtěšky jsou zobrazeny body odlišného tvaru a barvy. Hodnocení vlivu výskyt plevelů a stáří porostu vojtěšky je podle výsledků analýzy CCA signifikantní na hladině významnosti α = 0,002 pro všechny kanonické. Výsledky jsou tedy statistický vysoce průkazné. Podle ordinačního diagramu (Obr. 1) můžeme druhy plevelů rozdělit do 4 skupin. První skupina druhů se častěji a více vyskytovala v porostech nejmladších vojtěšky (V1) a byly to druhy: Brassica napus subsp. napus, Viola arvensis, Fumaria officinalis, Thlaspi arvense, Atriplex sagittata. Druhá skupina druhů se častěji a více vyskytovala v porostech vojtěšky dvouleté (V2) a byly to druhy: Rumex acetosa, Stellaria media, Arctium tomentosum, Capsella bursa-pastoris. Třetí skupina druhů se častěji a více vyskytovala v porostech vojtěšky tříleté (V3) a byly to druhy: Lamium purpureum, Taraxacum sec. Ruderalia, Arabidopsis thaliana. Čtvrtá skupina je tvořena druhem, který se více vyskytoval v porostech vojtěšky dvouleté i tříleté a byl to druh: Veronica persica.

[31]

Obr.1 Ordinační diagram vyjadřující vztah výskytu plevelů ve stáří porostů vojtěšky Vysvětlivky k ordinačnímu diagramu: Porosty vojtěšky: V1- jednoletý porost vojtěšky seté, V2 – dvouletý porost vojtěšky seté, V3 – tříletý porost vojtěšky seté. Druhy plevelů: Bra napu - Brassica napus subsp. napus, Vio arve - Viola arvensis, Fum offi - Fumaria officinalis, Thl - Thlaspi arvense, Atr sagi - Atriplex sagittata,Run acet Rumex acetosa, Ste medi - Stellaria media, Arc tome - Arctium tomentosum, Cap burs Capsella bursa-pastoris, Lam purp - Lamium purpureum, Tar rude - Taraxacum sec. Ruderalia, Ara thal - Arabidopsis thaliana.

[32]

6 DISKUSE

Podle Kazdy et al. (2010) jsou víceleté pícniny citlivé na zaplevelení po celou dobu svého trvání na stanovišti. Nejcitlivější bývají však porosty v prvním roce po založení. Proto je doporučeno regulovat plevele již v předplodině. V dalších užitkových letech se často vyskytují pampeliška lékařská (Taraxacum sec. Ruderalia) a šťovík tupolistý (Rumex obtusifolius). Nejčastěji se nacházejícím druhem byl rozrazil perský (Veronica persica), který se jako jediný vyskytoval ve všech porostech vojtěšky seté (Medicago sativa L.) bez ohledu na její stáří. Podle Mikulky (2014) jde o nejobtížnější polní plevel z rodu Veronica, který je i přes svůj malý vzrůst dosti konkurenčně schopný. Nejvíce škodí v přezimujících plodinách a víceletých pícninách. Při silném výskytu na pozemku může snižovat kvalitu píce. Životnost senem se odhaduje na 50 a více let. Pravděpodobně důvodem silného zaplevelení je skutečnost, že klíčící rostliny dokáží vzcházet během celé vegetace ze semen nacházejících se v půdě. V porostu se rozrazil zejména nacházel v místech, kde nebyl porost zcela zapojen. Zejména v porostu dvouleté vojtěšky seté (Medicago sativa L.) ale i jednoleté se vyskytoval v hojném zastoupení ptačinec žabinec (Stellaria media), který se nacházel na stanovišti po celou dobu sledování. Jak uvádí Mikulka a Kneifelová (2005) jedná se o významný plevel s vysokou konkurenční schopností. Na povrchu půdy tvoří husté trsy někdy i 50 cm v průměru. Kostelanský (1997) uvádí, že se jedná o plevel nízkého vzrůstu, který při sečení může vytvořit semena a obohatit půdní zásobu. Tento fakt potvrzuje, že při sečení bylo zanecháno vyšší strniště a porost za celou dobu nebyl ošetřován herbicidem. Dalším důvodem zaplevelení může být neúplné zapojení porostu jednoleté vojtěšky seté (Medicago sativa L.) Třetím nejvíce zastoupeným druhem byla pampeliška lékařská (Taraxacum sec. Ruderalia ). Kazda et al., (2010) uvádí jako vytrvalý plevel pampelišku lékařskou (Taraxacum sec. Ruderalia ), která mimořádně škodí ve víceletých porostech. Tento fakt potvrzuje, že se vyskytovala ve tříletém porostu. Dalším důvodem zaplevelení může být důvod rychlé regenerace z úlomků kořenu v již prořídlém porostu a velká produkce nažek ze zahrad, které sousedí s porostem. [33]

Dvořák a Smutný (2008) uvádějí hluchavku nachovou (Lamium purpureum) jako plevel vyskytující se na celém území. Nejvíce zapleveluje ozimé plodiny její výhoda je rychlí růst a vývoj za chladného počasí a možnost přerostení u jetelovin. Na pozemku se vyskytovala pouze při prvním měření. Při dalším měření se nevyskytovala, důvodem bylo pravděpodobně rychlé zapojení porostu a následné potlačení. Podle Mikulky a Kneifelové (2005) se dají vzešlé semenáčky úspěšně mechanicky hubit pravděpodobně, byly semenáčky zahubeny při sklizni. To potvrzuje fakt, že po druhé seči se již hluchavka nachová (Lamium purpureum) na pozemku nenacházela. Kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa-pastoris) často vyskytující se druh, který je častým hostitelem chorob a škůdců brukvovitých rostli. Nebezpečná je v době vzcházení díky rychlému vývoji. Méně konkurence schopná rostlina s toho důvodu se často vyskytuje v širokořádkových plodinách Dvořák a Smutný (2008). Byla nalezena v porostu jedno a dvouleté vojtěšky seté (Medicago sativa L.) na stanovišti se nacházela po celou dobu sledování v nezapojených místech, na kterých nebyla potlačována konkurenčně schopnější vojtěškou setou (Medicago sativa L.). Jak uvádí Jursík et al. (2011) violka rolní (Viola arvensis) je středně škodlivý plevel ale v poslední době její význam rapidně stoupá. Je nenáročná na půdu snáší vysychání i zamokření. V minulosti byla violka rolní (Viola arvensis) opomíjený plevel ale vlivem dlouhodobého používání herbicidu se stala tolerantním plevelem. Dle Mikulky (1999) vytváří hustý porost v nezapojeném porostu. Vyskytovala se v jednoleté vojtěšce seté (Medicago sativa L.) právě ve špatně zapojeném anebo řídkém porostu a na okraji pole. V porostu jednoleté vojtěšky seté (Medicago sativa L.) byla hojně zastoupena řepka ozimá (Brassica napus.subsp. napus), která pravděpodobně vzchází z výdrolu řepky, která byla předplodinou. Dále se v menším počtu vyskytovali: Rumex acetosa, Arctium tomentosum, Fumaria officinalis, Thlaspi arvense, Atriplex sagittata, Arabidopsis thaliana.

[34]

7 ZÁVĚR 

V porostu vojtěšky seté (Medicago sativa L) byly zjištěny tyto plevele: řepka ozimá (Brassica napus.subsp. napus), violka rolní (Viola arvensis), zemědým lékařský (Fumaria officinalis), penízek rolní (Thlaspi arvense), ptačinec žabinec (Stellaria media), lebeda lesklá (Atriplex sagittata), rozrazil perský (Veronica persica), pampeliška lékařská (Taraxacum sec. Ruderalia ), hluchavka nachová (Lamium purpureum), huseníček rolní (Arabidopsis thaliana), lopuch plstnatý (Artium tomentosum), štovík kyselý (rumex acetosa) a rozrzil perský (Veronica persica).



Nejvíce zaplevelený byl porost jednoleté vojtěšky seté (Medicago sativa L). Celkem se v ní vyskytovalo 9 druhů plevelů v celkovém počtu 238 kusů rostlin. V dvouletém porostu se celkem nacházelo 6 druhů plevelů v počtu 195 kusu rostlin.

Nejvíce

zastoupen

byl

ptačinec

žabinec

(Stellaria

media),

který je považován za typický plevel víceletých pícnin. Na stejné úrovni zaplevelení byl porost tříleté vojtěšky seté (Medicago sativa L), ve kterém se nacházelo 5 druhu plevelných rostlin v celkovém počtu 214 kusů. Nejvíce zastoupena byla pampeliška lékařská (Taraxacum sec. Ruderalia) a rozrazil perský (Veronica persica). Z výsledků vyplívá, že porost vojtěšky seté (Medicago sativa L.) je v prvním roce nejvíce náchylný na zaplevelení jednoletým ozimím plevelem. V dvouletém a tříletém porostu se již selektovaly druhy vytrvalé a typické pro víceleté pícniny. 

Chemická regulace plevelů v porostu vojtěšky seté (Medicago sativa L.) se neprovádí z důvodu rentability. Výnos píce ošetřeného porostu se téměř nemění oproti chemicky neošetřenému porostu. Proto se provádí systematická regulace plevelů již v předplodinách. Pokud tato regulace není úspěšná, doporučuje se jako první provádět odplevelovací seč. Při silném zaplevelení starších porostů je doporučeno zničení porostu zaoráním. Jelikož se jedné o jednoleté výsledky, doporučil bych pokračovat v pozorování.

[35]

8 POUŽITÁ LITERATURA BIDDLE, A a CATTLIN N. D., 2007: Pests, Diseases, and Disorders of Peas and Beans: a Colour Handbook. London, 128 s. ISBN 1-8407-6018-4. BUHLER, D., D., 1999: Expanding the context of weed management.Journal of Crop Production. 2: 1-7 DVOŘÁK J., SMUTNÝ V., 2008: Herbologie – Integrovaná ochrana proti polním plevelům, 1.vyd. Skriptum MZLU, Brno, 186 s., ISBN 978-80-7157-732-4 GRUNDY, A., C., MEAD, A., 2000: Modeling weed emergence as a function of meteorological records. Weed Science. Vol. 48, 594-603. HOLZNER, W. 1982: Concepts, categories and characteristics of weeds. In: Holzner, W., Numata, N. (eds): Biology and Ecology of weeds. Dr. W. Junk Publishers, The Hague, pp.3-20 HRABĚ, F., et al. 2004: Trávy a jetelotrávy v zemědělské praxi. Olomouc: Vydavatelství Ing. Petr Baštan, 121 s. HRON, F. 1957: Boj proti polním plevelům. 1. vyd. Praha: SNPL, 158, [2] s. CHLOUPEK O. et al., 2005: Pěstovaní a kvalita rostlin. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Brno, 178 s. ISBN 80-7157-897-5. JEHLÍK V. et al., 1998: Cizí expanzivní plevele České republiky a Slovenské republiky. Academia, Praha, 506 s., ISBN 80-200-0656-7 JURSÍK M., HOLEC J., HAMOUZ P., SOUKUP J., 2011: Plevele biologie a regulace, 1. vyd. Kurent, České Budějovice, 232 s., ISBN 978-80-87111-27-7 KAZDA, J. 2001: Choroby a škůdci polních plodin, ovoce a zeleniny. 2.vyd. Praha: Farmář - Zemědělec, 148 s. ISBN 80-902413-3-6. KAZDA, J. 2014: Škůdci polních plodin. 1. vyd. Praha: Profi Press, 108 s. ISBN 978-8086726-61-8. KAZDA, J., MIKULKA, J., PROKINOVÁ, E. 2010: Encyklopedie ochrany rostlin: polní plodiny. 1. vyd. Praha: Profi Press, 399 s. ISBN 978-80-86726-34-2. [36]

KLESMIL, A. 1978: Intenzivní výroba píce. 1 vyd. SZN: Praha. KNEIFELOVÁ, M., a MIKULKA, J. 2003: Významné a nově se šířící plevele. 3., upr. vyd. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 59 s. Zemědělské informace. ISBN 80-727-1142-3. KOHOUT V., 1996: Herbologie – Plevele a jejich regulace, 1. vydání. ČZU, Praha, 116 s., ISBN 80-213-0308-5 KOSTELANSKÝ, F. 1997 Obecná produkce rostlinná. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 121 s. ISBN 80-7157-245-4. KŘEN, J., VALTÝNIOVÁ, S., 2008: Czech agriculture in the period of transformation. Acta Agrophysica, 11(1), 101-116

KUBÁT, K., 2002: Klíč ke květeně České republiky. Academia. Praha. 928 s. ISBN 80200-0836-5. KÜHN, F., 1974: Klíční polní plevele, Acta univ. Agric. (Brno), fac. agron., XXII, č. 2, s. 289 – 312. LICHNER, S., KLESMIL, A., HAVLA, A. 1983: Krmivářstvo. Bratislava Príroda, 551 s. MÍKA, V., HARAZIM, J., KALÁČ, P., KOHOUTEK, A., KOMÁREK, P., MÍKA, V., PAVLŮ, V., POZDÍŠEK, J. 1997: Kvalita píce. Praha: UZPI Praha, 227 s. MIKULKA J., CHODOVÁ D., 2000: Změny druhového spektra plevelů v České republice, „Sborník referátů z XV. České a Slovenské konference o ochraně rostlin“, Brno, s. 287-288 MIKULKA, J. 1999: Plevelné rostliny polí, luk a zahrad. Vyd. 1. Praha: FARMÁŘZEMĚDĚLSKÉ LISTY, 160 s. ISBN 80-902-4132-8. MIKULKA, J. a CHODOVÁ J. 2002: Hubení plevelů odolných vůči herbicidům. 3. vyd. /. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 54 s. ISBN 80-7271-116-4. MIKULKA, J. a KNEIFELOVÁ, M., 2005: Plevelné rostliny. 2., kompletně přeprac. Vyd. Profi Press, Praha, 148 s. ISBN 80-86726-02-9

[37]

MIKULKA, J., 2014: Plevele polních plodin. 1. Vyd. Profi Press Praha 180 s. ISBN97880-86726-60-1 PELIKÁN, J., HÝBL., M et al. 2012: Rostliny čeledi Fabaceae LINDL. (bobovité) České republiky. Olomouc: Vydavatelství Petr Baštan, 230 s. POKORNÝ, R. 2014: Choroby jetelovin. In: SKLÁDANKA, J. et al., Pícninářství. Vyd. 1. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2014, 367 s. ISBN 978-80-7509-111-6. ROTREKL, J. 2009: Hmyzí škůdci semenných porostů vojtěšky (Medicago sativa L.) a ochrana proti nim. Metodika 4/09, Zemědělský výzkum Troubsko, 30 s. ROTREKL, J., BABINEC, J. 2006: Je obtížné efektivně pěstovat vojtěšku, Agro, č. 7. 5557s. SKLÁDANKA, J. et al., 2014: Pícninářství. Vyd. 1. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 367 s. ISBN 978-80-7509-111-6. SMITH, E. G., BARBIERI, J. M., MOYER, J. R., COLE, D. E., 1997. The effect of companion crops and herbicides on economic returns of alfalfa-bromegrass establishment. Can. J. Plant Sci. 77, 231–235. SPOHN, M., a GOLTE-BECHTLE. M. 2010: Co tu kvete?: květena střední Evropy: více než 1000 planých rostlin. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 399 s. ISBN 978-80-242-2479-4. TÁBORSKÝ, V., ŠEDIVÝ, J 1997: Rostlinolékařství: učebnice pro střední zemědělské školy. Vyd. 1. Praha: Credit, 347 s. Zemědělské informace. ISBN 80-902-2952-2. TER BRAAK, C., J., F.: CANOCO – A FORTRAN., 1998: program for canonical community ordination by [partial] [detrended] [canonical] correspondence analysis (version 4.0.). Report LWA-88-02 Agricultural Mathematics Group. Wageningen. ZAMAN, M. S., MOYER, J. R., BOSWALL. A. L., MIR Z., 2002: Nutritional quality and yield of seedling alfalfa established with a barley companion crop and weeds. Animal Feed Science and Technology 103 (2003) 163–169.

[38]

9 SEZNAM TABULEK Tabulka 1: Počet plevelů na pozemku dvouleté vojtěšky seté, měřeno 28. 3. 2014 ....... 27 Tabulka 2: Počet plevelů na pozemku tříleté vojtěšky seté, měřeno 28. 3. 2014 ........... 27 Tabulka 3: Počet plevelů na pozemku jednoleté vojtěšky seté, měřeno 4. 6. 2014 ........ 27 Tabulka 4: Počet plevelů na pozemku dvouleté vojtěšky seté, měřeno 4. 6. 2014 ......... 28 Tabulka 5: Počet plevelů na pozemku tříleté vojtěšky seté, měřeno 4. 6. 2014 ............. 28 Tabulka 6: Počet plevelů na pozemku jednoleté vojtěšky seté, měřeno 10. 7. 2014 ...... 28 Tabulka 7: Počet plevelů na pozemku dvouleté vojtěšky seté, měřeno 10. 7. 2014 ....... 29 Tabulka 8: Počet plevelů na pozemku tříleté vojtěšky seté, měřeno 10. 7. 2014 ........... 29 Tabulka 9: Počet plevelů na pozemku jednoleté vojtěšky seté, měřeno 22. 8. 2014 ...... 29 Tabulka 10: Počet plevelů na pozemku dvouleté vojtěšky seté, měřeno 22. 8. 2014 ..... 30 Tabulka 11: Počet plevelů na pozemku tříleté vojtěšky seté, měřeno 22. 8. 2014 ......... 30 Tabulka 12: Počet plevelů na pozemku jednoleté vojtěšky seté, měřeno 2. 10. 2014 .... 30

[39]

10 SEZNAM PŘÍLOH Obrázek 1: Podíl jednotlivých druhů plevelů v jednoleté vojtěšce seté. Obrázek 2: Podíl jednotlivých druhů plevelů v dvouleté vojtěšce seté. Obrázek 3: Podíl jednotlivých druhů plevelů ve tříleté vojtěšce seté. Obrázek 4: Jednoletý porost (vlastní fotodokumentace). Obrázek 5: Dvouletý porost (vlastní fotodokumentace). Obrázek 6: Tříletý porost (vlastní fotodokumentace). Obrázek 7: Odplevelovací seč (vlastní fotodokumentace).

[40]

11 PŘÍLOHY

Obrázek 1: Podíl jednotlivých druhů plevelů v jednoleté vojtěšce seté.

Obrázek 2: Podíl jednotlivých druhů plevelů v dvouleté vojtěšce seté.

Obrázek 3: Podíl jednotlivých druhů plevelů ve tříleté vojtěšce seté.

Obrázek 4: Jednoletý porost (vlastní fotodokumentace).

Obrázek 5: Dvouletý porost (vlastní fotodokumentace).

Obrázek 6: Tříletý porost (vlastní fotodokumentace).

Obrázek 7: Odplevelovací seč (vlastní fotodokumentace).