MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA
DIPLOMOVÁ PRÁCE
BRNO 2013
Bc. VLASTA DOLÁKOVÁ
Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat
Hodnocení zdravotního stavu psů ve vztahu k metabolickým onemocněním Diplomová práce
Vedoucí práce:
Vypracoval:
Dr. Ing. Zdeněk Havlíček
Bc. Vlasta Doláková
Brno 2013
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Hodnocení zdravotního stavu psů ve vztahu k metabolickým onemocněním“ vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne ………………………………………… podpis diplomanta …………………………
PODĚKOVÁNÍ Děkuji vedoucímu mé diplomové práce Dr. Ing. Zdeňku Havlíčkovi za pomoc při zpracování této práce, především za jeho ochotu a trpělivost. Dále bych touto cestou ráda poděkovala pracovníkům veterinární ošetřovny v Horní Moštěnici, kteří mi umožnili diplomovou praxi a poskytli mi podklady pro zpracování této práce. Velké díky patří také mým přátelům, kteří mi významně pomohli v šíření dotazníků mezi chovatelskou veřejnost a také samotným chovatelům, kteří mi poskytli informace o svých zvířatech. A nakonec děkuji také svým rodičům za to, že mi umožnili studium na vysoké škole a za jejich pomoc a podporu při mém studiu a zpracování této práce.
ABSTRAKT Tato diplomová práce se zabývá nejčastějšími metabolickými onemocněními u psů – diabetes mellitus a obezita. Ve spolupráci s veterinární ordinací v Horní Moštěnici bylo analyzováno 81 vzorků krve psů, z nichž u 24 byla zjištěna hyperglykémie. U 3 z těchto pacientů byl zjištěn diabetes mellitus. V populaci 100 psů trpících nadváhou bylo 58 % fen a 44 % kastrovaných jedinců. Ve věkové kategorii 5-9 let bylo 57 % psů a 20 % bylo ve věku 10 a více let. U 46 % jedinců bylo zjištěno jedno nebo více onemocnění souvisejících s obezitou. Celých 31 % chovatelů zařazuje do krmné dávky kuchyňské zbytky. Všichni chovatelé používají komerční krmiva, 41 % z nich kupuje ekonomická krmiva nízké kvality. 98 % lidí vybírá krmivo podle věku svého psa, ale pouze 21 % zohledňuje fyzickou aktivitu a jen 31 % dodržuje doporučené dávkování. Více než polovina sledovaných psů tráví pohybem méně než 1 hodinu denně. Z těchto výsledků je jasné, že hlavními faktory rozvoje obezity jsou neadekvátní výživa a nedostatečný pohyb. Klíčová slova: diabetes mellitus, obezita, tělesná kondice, výživa, krmná dávka, prevalence
ABSTRACT This diploma thesis deals with most common metabolic diseases in dogs – diabetes mellitus and obesity. In cooperation with the veterinary clinic in Horní Moštěnice was analyzed 81 samples of dog blood, of which 24 were hyperglycaemic. Three of this patients were diagnosed diabetes mellitus. In the populatin of 100 overweight dogs was 58 % female gender and 44 % castrated dogs. At the age between 5-9 was 57 % dogs and 20 % was 10 or more years old. It was find out that 46 % of dogs suffers from other diseases connected with obesity. Whole 31 % owners are feeding table scraps. All breeders are using commercial food and 41 % of them are buying economic food of low quality. 98 % owners are choosing food according to the age of their dog, but only 21 % account the physical aktivity and only 31 % follows the reccomended daily dosage. More than a half of dogs are spending less than 1 hour exercising. From these results it is clear that the main factors of obesity growth are inadequate nutrition and lack of exercise. Keywords: diabetes mellitus, obesity, body condition, nutrition, daily ration, prevalence
OBSAH
1
ÚVOD ..................................................................................................... 8
2
CÍL PRÁCE ........................................................................................... 9
3
LITERÁRNÍ PŘEHLED .................................................................... 10
3.1
Diabetes mellitus............................................................................... 10
3.1.1
Metabolismus glukózy ........................................................................................ 10
3.1.2
Výskyt a rozšíření ............................................................................................... 11
3.1.3
Etiologie .............................................................................................................. 12
3.1.4
Patogeneze .......................................................................................................... 10
3.1.5
Diagnostika ......................................................................................................... 10
3.1.6
Terapie ................................................................................................................ 10
3.1.7
Prevence .............................................................................................................. 10
3.1.8
Prognóza ............................................................................................................. 10
3.2 Obezita............................................................................................... 18 3.2.1
Etiologie a výskyt obezity................................................................................... 10
3.2.2
Diagnostika ......................................................................................................... 10
3.2.3
Terapie ................................................................................................................ 21
3.3 Správná výživa psů .......................................................................... 22 3.3.1
Potřeba energie ................................................................................................... 23
3.3.2
Obecné zásady správné výživy psa ..................................................................... 23
3.3.3
Možnosti zajištění krmné dávky ......................................................................... 24
4 4.1
MATERIÁL A METODIKA ............................................................. 26 Popis pracoviště ................................................................................ 26
4.2 Sledování zdravotního stavu psů .................................................... 27 4.2.1 Odběr krve .......................................................................................................... 27 4.2.2 Analýza vzorků pomocí biochemického analyzátoru ......................................... 27
4.3
Dotazníková akce ............................................................................. 30
4.3.1 Posouzení výživného stavu psa........................................................................... 30 4.3.2 Sestavení dotazníku ............................................................................................ 31
5
VÝSLEDKY A DISKUZE.................................................................. 35
5.1
Analýza krevních vzorků................................................................. 35
5.2
Vyhodnocení dotazníku ................................................................... 40
6
ZÁVĚR ................................................................................................. 49
7
POUŽITÁ LITERATURA ................................................................. 51
8
SEZNAM OBRÁZKŮ ........................................................................ 54
9
SEZNAM TABULEK ......................................................................... 55
1
ÚVOD Dnešní domácí pes byl domestikován před zhruba 10 tisíci lety. Od té doby již
urazil spolu s člověkem dlouhou cestu a prošel složitým vývojem. V současné době právě díky soužití s člověkem můžeme i v psí populaci pozorovat zvyšující se výskyt takzvaných civilizačních onemocnění, jako je tomu v populaci lidské. Stejně jako lidé trpí i čím dál větší množství psů nadváhou potažmo obezitou, na kterou navazují další onemocnění především pohybového aparátu, kožní onemocnění, cukrovka, kardiovaskulární onemocnění a také zvýšené riziko nádorového bujení. Obezita snižuje kvalitu života jedince a zkracuje délku života. V České republice je chováno přibližně 2 miliony psů. Výskyt obezity mezi psy je uváděn cca 24-30 %, z čehož si jednoduše spočítáme, že nejde o problém několika málo jedinců, ale více než půl milionu psů jenom v České republice a například ve Spojených státech je tato situace ještě horší. Z tohoto důvodu je více než nutné se touto situací zabývat, zjistit její příčiny a pokusit se tuto skutečnost napravit.
8
2
CÍL PRÁCE Cílem této diplomové práce je navázat na předchozí bakalářskou práci na téma
Onemocnění trávicí soustavy psů, vyhledat potřebné informace a zpracovat literární přehled o nejčastějších metabolických onemocněních psů – diabetes mellitus a obezita. Provést sledování zdravotního stavu psů ve vazbě na veterinární ordinaci a analyzovat biochemické rozbory krve se zaměřením na výskyt diabetu. Sestavit a vyhodnotit dotazník pro chovatele psů trpících obezitou a analyzovat faktory jejího výskytu v psí populaci.
9
3 3.1
LITERÁRNÍ PŘEHLED Diabetes mellitus Diabetes mellitus česky cukrovka je nejdůležitější porucha metabolismu
endokrinního systému u psů i koček. Jde o polyfaktoriální onemocnění (SVOBODA, DOUBEK, et al., 2001). Diabetes mellitus je chronickým onemocněním, vznikajícím v důsledku absolutního nebo relativního nedostatku inzulinu, což vede k poruše metabolismu. Jeho hlavním projevem je zvýšená koncentrace glukózy v krvi – hyperglykemie (KAREN, 2005). 3.1.1 Metabolismus glukózy Glukóza je monosacharid, který slouží jako zdroj energie pro všechny buňky (1 g sacharidů poskytuje 17 kJ), přičemž mozek a erytrocyty jsou na ní absolutně závislé, proto koncentrace glukózy v krvi představuje jakési centrum přeměny látek a energií (SILBERNAGL a DESPOPOULOS, 1993). Vnějším zdrojem glukózy pro organismus je přijímaná potrava, kdy se glukóza vstřebává z tenkého střeva. Endogenními zdroji glukózy jsou odbourávání glykogenu – glykogenolýza a také glukoneogeneze. Ve tkáních organismu se glukóza využívá dvěma způsoby a to buď syntézou glykogenu, nebo utilizací jako zdroj energie (glykolýza, fosfopentózový cyklus a citrátový cyklus). Hladina glukózy v krvi je udržována na relativně stálé hladině prostřednictvím neurohumorálních regulačních mechanismů (VALENT, 2003). Sekrece hormonů regulujících hladinu glukózy v krvi, je řízena přímo touto koncentrací. Hladina glukózy kolísá jen málo, právě díky dvojité kontrole její hladiny inzulinem a glukagonem. Inzulin hladinu glukózy snižuje a glukagon naopak zvyšuje. Gastrointestinální hormony dávají podnět pro sekreci inzulinu jako odpověď na příjem potravy. Sekreci inzulinu stimuluje také pankreatický glukagon. Sekrece glukagonu je vyvolávána hypoglykémií, gastrointestinálními hormony gastrinem a cholecystokininem a také stresem. Naopak glukóza, produkovaný inzulin a somatostatin sekreci glukagonu inhibují. Somatostatin je uvolňován všemi faktory, které zvyšují sekreci inzulinu (REECE, 2011)
10
Obrázek 1: Hormonální řízení hladiny glukózy v krvi (SILBERNAGL a DESPOPOULOS, 1993)
3.1.2
Výskyt a rozšíření Diabetes mellitus je u psů nejčastějším onemocněním endokrinního systému.
Počátkem 90. let u nás připadal 1 pes s diabetem na 200 zdravých psů (viz. Tabulka 1). V poslední době však výskyt tohoto onemocnění stoupá, díky stále častějšímu využití preparátů na potlačení říje u fen, a plošnému používání kortikoidů. Na zvyšování počtu pacientů s diabetem se také podílejí civilizační faktory, například zvyšující se počet obézních jedinců nejen v lidské ale i psí populaci. K vyššímu počtu klinických případů přispívají také zvyšující se odborné znalosti veterinárních lékařů, kteří jsou schopni lépe diagnostikovat toto onemocnění a také zvyšující se zájem chovatelů o zdravotní stav jejich zvířat (SVOBODA, DOUBEK, et al., 2001). Například v Americe je v současné době míra diabetu u domácích zvířat více než ztrojnásobená od roku 1970. Dnes postihuje asi 1 z každých 160 psů (POUTINEN a STRAUS, 2012). Diabetes se vyskytuje častěji u fen než u psů a u zvířat ve středním a vyšším věku. Nejvíce případů je zaznamenáno mezi 8. až 10. rokem života. Plemenná predispozice byla zaznamenána u pudlů, jezevčíků a německých ovčáků (SVOBODA, DOUBEK, et al., 2001). Zahraniční statistiky uvádí, že ze 167 psů trpících diabetem jich bylo 100 také obézních (SOVA, 1978). 11
Tabulka 1: Výskyt endokrinních onemocnění u psů na I. interní klinice FVL VFU v letech 1988-1992 (SVOBODA, 1993)
Výskyt Endokrinopatie psů Skupina endokrinních onemocnění Počet Procento Diabetes mellitus 61 0,48 Hypotyreóza 48 0,38 Hyperadrenokorticismus 24 0,19 Hyperparatyreóza 20 0,15 Dysbalance pohlavních hormonů 11 0,08 Hypertyreóza 5 0,04 Diabetes insipidus 3 0,02 Hypoadrenokorticismus 2 0,02 Hyposomatotropismus 2 0,02 Hypersomatotropismus 1 0,01 Celkem endokrinních poruch 177 1,39 Celkem vyšetřeno psů 12 736 100,00
3.1.3
Etiologie Diabetes mellitus můžeme rozdělit jednak z hlediska jeho vzniku na primární a
sekundární. Primární diabetes je důsledkem ztráty produkce inzulinu způsobené destrukcí a snížením počtu B buněk Langerhansových ostrůvků. Sekundární diabetes je vyvoláván sníženou citlivostí jaterních buněk, svalových buněk a buněk tukové tkáně na působení inzulinu, tzv. periferní inzulinorezistence a sekundárně zvýšenou produkcí inzulinu (ŠULC, 2007). Z tohoto hlediska se u psů vyskytuje především sekundární diabetes mellitus. Druhé členění diabetu je odvozeno od nutnosti aplikace inzulinu pacientovi. Jde o diabetes mellitus 1. typu - IDDM (insulin-dependent diabetes mellitus) a diabetes mellitus 2. typu - NIDDM (non-insulin dependent diabetes mellitus). Naprostá většina psů trpících diabetem spadá do kategorie IDDM, což znamená, že je u nich nezbytná každodenní aplikace inzulinu. Primární diabetes je způsoben autoimunitním onemocněním endokrinního pankreatu, kdy dochází k destrukci Langerhansových ostrůvků. Tento druh diabetu se vyskytuje již u mladých jedinců a je poměrně vzácný. Při akutním zánětu slinivky břišní může dojít nejen k hlavnímu poškození její exokrinní funkce, ale také k poškození Langerhansových ostrůvků její endokrinní části a v jeho důsledku k primárnímu diabetu. K poškození funkce buněk produkujících inzulin a redukci jejich počtu může docházet také v důsledku nádorového onemocnění například tlakovou atrofií. 12
Hlavní příčinou sekundárního diabetu a diabetu u psů vůbec v evropských zemích jsou endogenní i exogenní gestageny, protože zde není běžné provádět kastraci fen v raném věku. V pozdním metestru dochází přirozeně ke kulminaci endogenního progesteronu, který způsobuje zvýšenou produkci růstového hormonu STH, který následně snižuje efekt inzulinu na glukózu. Důsledkem toho je zvýšená potřeba inzulinu na utilizaci stejného množství sacharidů obsažených v krmivu. Na tuto skutečnost reaguje slinivka břišní hyperfunkcí B buněk. Pokud tento stav přetrvává delší dobu než je fyziologická doba 2-3 týdny, dojde k naprostému vyčerpání Langerhansových ostrůvků, jejich degeneraci a nevratné atrofii. Uměle jsou gestageny podávány čím dál častěji fenám za účelem potlačení říjového cyklu, proto je tato příčina psího diabetu jednou z nejčastějších v západních zemích. Další možnou příčinou periferní rezistence inzulinu
je
zvýšené
množství
glukokortikoidů
v důsledku
spontánního
hyperadrenokorticismu nebo při podávání glukokortikoidů za terapeutickým účelem, což může vyvolat iatrogenní hyperadrenokorticismus. Glukokortikoidy ovlivňují metabolismus nejen zvyšováním rezistence glukózy vůči inzulinu, ale také zvýšením glukoneogeneze. Svou roli v rozvoji sekundárního diabetu hraje rovněž stále častěji se vyskytující obezita psů v zájmových chovech, i když její souvislost s etiologií diabetu není tak velká jako u lidí. V důsledku obezity dochází ke zvyšování rezistence vůči inzulinu díky jeho snížené vazbě na receptory a i díky poruchám jeho účinku v postreceptorové fázi (SVOBODA, DOUBEK, et al., 2001). Tabulka 2: Etiologie diabetes mellitus u psa (RIJNBERK, 1996)
Druh DM
Primární
Sekundární
Etiologie 1. Endokrinní pankreas - (autoimunitní) destrukce Langerhansových ostrůvků. 2. Exokrinní pankreas - pankreatitida, - neoplazie. 1. Nadprodukce hormonů s diabetogenním účinkem - nadprodukce růstového hormonu vyvolaná progestiny, - hyperadrenokorticismus. 2. Léky - glukokortikoidy, - progestiny a jimi vyvolaný nadbytek STH. 3. Obezita 13
3.1.4
Patogeneze Díky absolutnímu nebo relativnímu nedostatku inzulinu, případně v důsledku
rezistence vůči inzulinu, dochází k hlavnímu projevu a to hyperglykémii. Dále je narušena regulační funkce jater a významně se snižuje periferní utilizace glukózy. V extracelulární tekutině je zvýšená koncentrace glukózy, zatímco uvnitř buněk dochází k energetickému deficitu vlivem nízké hladiny glukózy v intracelulární tekutině (SVOBODA, DOUBEK, et al., 2001). Pokud hladina glykémie v krevní plazmě přesáhne ledvinný práh, tj. 10-12 mmol/l, způsobuje glykosurii a osmotickou diurézu, kdy je znemožněna dostatečná resorpce vody v proximálním tubulu. Diuréza následně vyvolává polyurii (produkce moči nad 50 ml/kg živé hmotnosti za den) a následně kompenzační polydipsii (příjem tekutin nad 100ml/kg živé hmotnosti za den), takzvaný syndrom PU/PD (KUČERA, 1999). Tento stav je dále doprovázen nízkou hladinou sodíku, draslíku a anorganického fosforu v krevní plazmě. Hypertonická krevní plazma má za následek intracelulární dehydrataci především v CNS a může způsobit až kóma. Chronická hyperglykémie způsobuje enzymovou glykosylaci proteinů a tím narušuje jejich funkci. Poškození se projeví u hemoglobinu, proteinů skeletu, membrány erytrocytů, imunoglobulinů, proteinů čočky, bazální membrány, ledvinových glomerulů, stěny tepen a nervových synapsí. Dochází také k narušení metabolismu lipidů nebo k poškození růstových faktorů. Všechny tyto změny v metabolismu způsobují další komplikace diabetu jako je postižení periferních nervů, cév, ledvin, sítnice a šedý zákal. Deficit glukózy v buňkách periferních tkání způsobuje zvýšení lipolýzy a tím zvýšenou produkci mastných kyselin, jejichž metabolizací vzniká nadbytek ketolátek, jejichž transport do většiny buněk je závislý na inzulinu, a proto nejsou dostatečně zpracovány a energeticky využity. Následně dochází k ztrátě tělesné hmotnosti, metabolické ketoacidóze až kómatu. Další ztráta tělesné hmotnosti je zapříčiněna zvyšující se glukoneogenezí, která snižuje syntézu proteinů. Na tento stav navazuje celková slabost organismu, zpomalené hojení ran a snížení funkce imunitního systému (SVOBODA, DOUBEK, et al., 2001). 3.1.5
Diagnostika U psů se klinické příznaky objevují ve většině případů pozvolna. Základními
příznaky, které může pozorovat sám majitel zvířete, jsou zvýšená produkce moči, 14
zvýšený příjem tekutin a postupné hubnutí, přestože má pes stále chuť přijímat krmivo jako doposud. Později nastupují komplikace jako difuzní zákal čočky, chronická kožní onemocnění, především záněty drápových lůžek a mokvající dermatitida mezi prsty na více končetinách a poměrně často i bakteriální cystitida.
Obrázek 2: Difuzní zákal čočky diabetického psa (RAUŠER, 1998)
Při
biochemickém
vyšetření
krve
je
zjištěna
hyperglykémie
a
hypercholesterolémie, v moči se pak objevuje glukóza a v případě rozvinuté metabolické ketoacidózy i ketolátky (SVOBODA, DOUBEK, et al., 2001). Dále se provádí vyšetření moči na přítomnost glukózy. Vzhledem k tomu, že za normálních okolností se u zdravých jedinců glukóza v moči nevyskytuje, je její zjištění v moči signálem, že by mohlo jít o diabetes. Nejprve je však nutné vyloučit falešně pozitivní reakci obvykle způsobenou například použitím expirovaného testačního papírku a další možné normoglykemické příčiny (KUČERA, 1999). Pokud je hodnota glykémie po 12 hodinové hladovce vyšší než 7-7,5 mmol/l a je-li zjištěna přítomnost glukózy i v moči, nemusíme provádět glukózový toleranční test. Ten se provádí v případech, kdy je hladina glykémie mírně nad rozmezím referenčních hodnot. Při testu tolerance glukózy podáváme intravenózně pacientovi 40-50 % roztok D glukózy v množství 1 g/kg živé hmotnosti po předchozí 12 hodinové hladovce. Odběr krve provedeme před podáním roztoku a následně po 15, 30, 45 a 60 minutách. Vždy provedeme biochemickou analýzu obsahu 15
glukózy v krevní plazmě. U zdravých jedinců se po aplikaci roztoku glukózy vrátí její hladina v plazmě na původní hodnotu do 45 minut. Od tohoto testu se však v poslední době upouští, protože jeho výsledek může být ovlivněn mnoha faktory. Z diferenciální diagnostiky je nutné odlišit jiné příčiny syndromu PU/PD jako je například hyperadrenokorticismus, pyometra, diabetes insipidus, pyelonefritida, akromegalie nebo selhání jater. U glykosurie jde v 90 % případů o příznak diabetu, avšak musíme vyloučit glykosurii renálního původu (SVOBODA, DOUBEK, et al., 2001). 3.1.6
Terapie Antidiabetika podávaná perorálně např. sulfonylmočovina nemají v terapii
diabetu u psů žádný pozitivní efekt. Základem terapie je aplikace inzulinu v kombinaci s dietetickými opatřeními. U fen u kterých je diagnostikován diabetes během luteální fáze říjového cyklu a příznaky netrvají déle než tři týdny, se doporučuje okamžitá ovariohysterektomie. Pokud je provedena včas, dojde k přerušení působení hormonů a je možné dosáhnout vyléčení, aniž by bylo nutno aplikovat inzulin po zbytek života feny. Pro pravidelné podávání inzulinu jsou nevhodné přípravky s krátkodobým účinkem, které zvyšují časovou náročnost jednak díky nutnosti speciálního krmného režimu a také aplikaci inzulinu v rozmezí několika hodin. Vhodnější jsou preparáty s prolongovaným účinkem. Tyto přípravky obsahují 30 % amorfního Zn-inzulinu, který se rychle vstřebá a maxima dosahuje po 4 hodinách od aplikace a 70 % krystalického Zn-inzulinu, jehož účinek nastupuje později a vrcholí po 11 hodinách od aplikace. Efekt těchto přípravků odeznívá po 14-24 hodinách, což umožňuje aplikaci pouze 1x denně a to injekčně subkutánně. Důležitý je však pravidelný režim, který je základním předpokladem úspěšné terapie z dlouhodobého hlediska. Nejvhodnější je použití porcinního inzulinu (např. preparát Caninsulin Monotard MC), který má stejnou strukturu jako psí inzulin a je tedy nižší riziko imunitní reakce než při dlouhodobé aplikaci heterologních inzulinů. Pokud podávání inzulinu 1x denně nestačí ke kompenzaci hyperglykémie, tj. po 12-14 hodinách od aplikace se hladina glukózy opět zvyšuje, je nutné aplikovat prolongované inzulinové preparáty 2x denně a to 2/3 ráno po prvním krmení a 1/3 po 12 hodinách. Tomuto schématu musíme přizpůsobit i krmení a to 3x denně v rozmezí 6 hodin a musíme dát pozor na možnou hypoglykemii v noci. Co se týká dietetických opatření, nejdůležitější je stálost a pravidelnost. Krmná dávka by měla mít stálé složení a měla by být podávána vždy ve stejném množství. 16
Nejlepší možností je speciální krmná směs pro diabetické pacienty. Vhodná je krmná dávka s vyšším obsahem vlákniny (10-13%) a standardním obsahem přiměřeně stravitelných polysacharidů, které po nakrmení nezpůsobují velké kolísání hladiny glykémie. Z diety by měly být vyřazeny snadno dostupné sacharidy, které naopak způsobují velké kolísání hladiny glukózy v krevní plazmě (SVOBODA, DOUBEK, et al., 2001).
Obrázek 3: Veterinární diety určené pro diabetické psy
3.1.7
Prevence Vzhledem k tomu, že především primární diabetes mellitus je polyfaktoriální
onemocnění nelze stanovit preventivní opatření. Jsme však schopni omezit příčiny rozvoje sekundárního diabetu. Jde hlavně o omezení používání gestagenů za účelem oddálení říje u fen. Pokud je to možné, je lepší volit ovariohysterektomii. Dále jsme schopni zmírnit vliv glukokortikoidů na rozvoj diabetu jejich uváženým používáním pouze v indikovaných případech ne plošně a samozřejmě každý majitel by měl svému zvířeti poskytovat adekvátní výživu (SVOBODA, DOUBEK, et al., 2001). 3.1.8
Prognóza Diabetes mellitus má při správně zvolené a dodržované terapii velmi příznivou
prognózu. Pokud dojde k včasné ovariohysterektomii u fen, stav zvířete se zlepší natolik, že není potřebná doživotní léčba inzulinem. Vždy je však vyžadován zodpovědný přístup majitele psa, který musí dlouhodobě spolupracovat s veterinárním lékařem, jinak je léčba prakticky nemožná. Léčba diabetu je pro majitele pacienta 17
náročná především časově, ale obnáší i vyšší finanční náklady především na inzulinové preparáty, materiál a speciální diety, které se zvyšují v souvislosti s tělesnou hmotností psa. Cena veterinárních diet se v současnosti pohybuje v rozmezí cca 120-170 Kč/kg. Neléčený diabetes končí úhynem psa buď přímo jako důsledek metabolické ketoacidózy nebo v důsledku sekundárních infekcí např. močových cest (SVOBODA, DOUBEK, et al., 2001).
3.2 Obezita Obezitu lze definovat jako patologický stav, při kterém dochází k nadbytečnému ukládání tuku v organismu. Jde o nejčastější formu malnutrice, tj. poruchy výživy u psů ve vyspělých zemích. Obezita je spojena s řadou dalších zdravotních komplikací. Jde o vyšší náchylnost k infekčním onemocněním, ke vzniku neoplastických procesů, k poruchám pohybového aparátu, kardiovaskulárním onemocněním a je spojena také se zvýšeným rizikem komplikací během chirurgických zákroků (SVOBODOVÁ, SVOBODA, DOUBEK, 2000). 3.2.1 Etiologie a výskyt obezity Hlavní příčinou rozvoje obezity je příliš vysoký příjem energie, který přesahuje energetické nároky zvířete v určitém stadiu života. Pouze ojediněle u asi 5 % pacientů je obezita vyvolána poruchami endokrinního systému, například hypotyreózou nebo v důsledku podávání léků. Většina případů obezity je důsledkem překrmování, často doprovázeného nedostatkem pohybu (SVOBODOVÁ, SVOBODA, DOUBEK, 2000). Prevalence obezity v psí populaci se pohybuje mezi 24-30 % (SVOBODOVÁ, SVOBODA, DOUBEK, 2000). HANDL a IBEN (2012) uvádějí prevalenci obezity v průmyslových zemích 40 % a BLAND, GUTHRIE-JONES a TAYLOR (2010) zaznamenali 30% výskyt obezity u psů v Austrálii. Ve spojených státech uvádí WARD a PETERSON (2012) dokonce 52,5 % psů trpících nadváhou nebo obezitou (36,7 milionu psů). V České republice zjistili JAHODA a MOŠŤKOVÁ (2009) 28 % psů trpících nadváhou a 18% obézních psů z celkové populace 350 sledovaných jedinců což je ve srovnání se Severní Amerikou o 14 % méně obézních psů. Obezita se vyskytuje častěji ve vyšším věku, což může být ovlivněno poklesem výdeje energie. Pouze velmi málo psů mladších 2 let trpí nadváhou (SVOBODOVÁ, SVOBODA, DOUBEK, 2000). Někdy se ovšem můžeme setkat s nadváhou již u štěňat v důsledku překrmování, což má velmi negativní 18
vliv na jejich další život. Dochází k pomnožení tukových buněk, které se v dospělosti velmi těžko odbourávají a problémy s nadváhou se často vrací (JAHODA a MOŠŤKOVÁ, 2009). Nadváha je také častější u zvířat po provedené kastraci. Kastrované feny mají dokonce dvojnásobnou tendenci k nadváze. U těchto jedinců dochází k celkovému poklesu tělesné aktivity a snížení bazálního metabolismu v důsledku změny koncentrace pohlavních hormonů po kastraci. Plemenná predispozice byla pozorována u labradorských retrívrů, zlatých retrívrů, cairn teriérů, kokršpanělů, kolií, šeltií, jezevčíků, basetů a bíglů. Zajímavá je skutečnost, že u koček je tomu naopak. Čistokrevné šlechtěné kočky trpí obezitou mnohem méně než kříženci. Častěji se vyskytuje obezita u zvířat krmených doma připravovanou stravou a kuchyňskými zbytky, než u zvířat, kterým jsou podávána komerčně vyráběná krmiva. Tato skutečnost se dá vysvětlit velkou variabilitou komponent u těchto druhů krmiv a tudíž jejich nevyváženého složení (SVOBODOVÁ, SVOBODA, DOUBEK, 2000). 3.2.2
Diagnostika Nejprve je nezbytné odlišit zvýšení tělesné hmotnosti v důsledku nadbytečného
ukládání tuku od jiných příčin jako je akumulace tkání nebo tekutin. U psů s intenzivní fyzickou zátěží je zvýšení tělesné hmotnosti způsobeno svalovou hypertrofií. Další příčinou vyšší hmotnosti může být retence tekutin v organismu při ascitu. Zvířata v optimální tělesné kondici by měla mít 15-20 % tělesného tuku. Obezita se obvykle diagnostikuje subjektivním odhadem a palpací množství tuku. U psa v ideální kondici lze jednoduše nahmatat žebra a při pohledu shora je zřetelné zúžení pasu. U psa se tuk ukládá v krajině hrudní, lumbální a kokcygeální v podkoží a intraabdominální (SVOBODOVÁ, SVOBODA, DOUBEK, 2000). Zvládnutí obezity je nezbytné vzhledem ke komplikacím, které ji provázejí. Před zahájením redukčního programu je nutné zhodnotit současný výživný stav a stanovit ideální hmotnost psa. K zjištění optimální hmotnosti lze použít několik metod. Používá se stanovení relativní tělesné hmotnosti, nebo BCS (body condition score). Ke stanovení množství tělesného tuku lze použít i morfometrickou analýzu, RTG a sonografické vyšetření. Relativní tělesná hmotnost – RBW se vypočítá jako podíl současné tělesné hmotnosti a ideální hmotnosti. Optimální hodnota je 1, u zvířat s nadváhou je větší než 1 a hubená zvířata mají hodnotu menší než 1. Negativum této metody hodnocení 19
spočívá v problematickém stanovení ideální živé hmotnosti vzhledem k variabilitě psí populace. U čistokrevných jedinců musíme vycházet z plemenných standardů, u kříženců je to ještě složitější. Pacienty s nadváhou potom můžeme rozdělit do 3 katgorií: 1. tělesná hmotnost je o 1-9 % nad ideální hmotností – mírná nadváha 2. tělesná hmotnost je o 10-19 % nad ideální hmotností – nadváha 3. tělesná hmotnost je o 20 % a více nad ideální hmotností – obezita GERMAN (2006) popisuje psy se zvýšenou hmotností o víc než 15 % za trpící nadváhou a při zvýšení hmotnosti o víc než 30 % optimální hmotnosti za obézní. Body condition score – BCS je subjektivní zhodnocení množství tuku podle tělesné kondice. Existuje několik systémů stanovení BCS, které dělí tělesnou kondici do 3-9 stupňů. Nejvíce používaný je pětistupňový systém kde stupeň 1 znamená kachektického psa, stupeň 3 má pes s ideální hmotností a stupeň 5 představuje obézního psa. Tato metoda je jednoduchá a rychlá a její přesnost závisí na zkušenostech hodnotícího (SVOBODOVÁ, SVOBODA, DOUBEK, 2000).
Obrázek 4: Obézní pětiletá fena jorkšírského teriéra
20
3.2.3
Terapie Redukční program zahrnuje 3 základní body. Jde o dietetické opatření, zvýšení
pohybové aktivity a především spolupráce majitele a veterinárního lékaře. Dietetické opatření je založeno na restrikci energetického příjmu, čehož lze dosáhnout buď hladovkou, nebo kontrolovaným snížením přísunu energie. Hladovka znamená úplné omezení příjmu potravy za současného přístupu k vodě a zajištění potřebného množství vitaminů a minerálních látek. Tato metoda je u psů bezpečná, nicméně způsobuje velké ztráty tkáňových bílkovin. Během hladovky je nutná hospitalizace pacienta a jeho pozorování. Dalším negativem je, že výsledný efekt není dlouhodobý, protože po ukončení hospitalizace se majitel vrátí k původním nevhodným návykům. Vhodnější variantou je kontrolované snižování přísunu energie. Pokud chceme u psa dosáhnout snížení hmotnosti o 12-14 % během 12 týdnů, podáváme krmnou dávku, která uhradí pouze 45-55 % energetické potřeby zvířete s ideální hmotností. Přibližný denní příjem energie u dospělého psa s optimální hmotností je 60-85 kcal/kg ž. hm. Tohoto cíle lze dosáhnout podáváním redukovaného množství běžného krmiva, což sebou nese riziko, že zredukujeme i nezbytné množství vitaminů a minerálních látek, protože komerční krmiva jsou koncipována pro běžný energetický příjem. Vhodnější variantou je podávání speciálních diet určených k redukci hmotnosti. Tato krmiva zajistí snížený příjem energie a zároveň dostatečné množství vitaminů a minerálů v krmné dávce (SVOBODOVÁ, SVOBODA, DOUBEK, 2000).
Obrázek 5: Veterinární diety určené ke snižování hmotnosti obézních psů
21
Spolu se snížením příjmu energie je nutné také zvýšit pohybovou aktivitu pacienta, čímž zvýšíme úbytek tělesného tuku a snížíme riziko opětovného zvýšení hmotnosti po ukončení diety. Nejvhodnější pohybovou aktivitou pro obézní psy je chůze 20-60 minut denně. Nadměrnou fyzickou zátěží bychom mohli psovi naopak způsobit další zdravotní komplikace. U psů s onemocněním pohybového aparátu je vhodnou alternativou plavání. Nejdůležitějším faktorem při snižování hmotnosti psa je spolupráce s jeho majitelem, kdy si sám majitel musí připustit, že je jeho pes obézní, a musí být dostatečně motivován tento stav napravit. Dalším faktorem je zajištění spolupráce všech členů domácnosti, ve které pes žije. Špatná spolupráce majitele psa s veterinárním lékařem bývá nejčastějším důvodem neúspěchu redukčního programu. Kontrolu hmotnosti by měl provádět sám majitel 1x týdně a klinické vyšetření by mělo zpočátku probíhat každé 2 týdny. Cílem redukčního programu je snižování tělesné hmotnosti o 1 až 2 % za týden. Pokud nedojde ke snížení hmotnosti během měsíce, následuje další snížení příjmu energie o dalších 40 %. Úspěch terapie může významně prodloužit život pacienta (SVOBODOVÁ, SVOBODA, DOUBEK, 2000). Celkově restrikce v příjmu krmiva na 75 % dávky ad libitum může pozitivně ovlivnit délku života (GERMAN, 2006)
3.3 Správná výživa psů Pes je masožravá šelma. To platí i v dnešní době kdy domácí psi již nejsou odkázáni na lov kořisti, ale je jim pravidelně potrava předkládána jejich majitelem. Anatomická stavba jejich trávicího traktu se nijak podstatně neliší od jejich divokých předků a je uzpůsobena k příjmu a trávení kostí, svaloviny, šlach i kůže. To ovšem neznamená, že by se jejich krmná dávka měla skládat pouze ze složek živočišného původu. Divocí předci psa totiž lovili především býložravce a spolu se svou kořistí přijímali i obsah jejího trávicího traktu. To znamená, že i přirozená potrava divokého psa obsahovala rostlinnou složku. Základním pravidlem při sestavování krmné dávky by mělo být přihlédnutí ke konkrétním požadavkům zvířete, nikoli jeho polidšťování. Naše představa o tom co je pro psa zdravé a chutné se totiž může od skutečnosti značně lišit (TICHÁ, 2010). 22
3.3.1 Potřeba energie Denní příjem energie u dospělého jedince v optimální kondici by měl být přibližně 60-85 kcal/kg živé hmotnosti (SVOBODOVÁ, SVOBODA, DOUBEK, 2000). Výdej energie organismem je však spíše než hmotností určen metabolickou velikostí těla. Potřebu udržovací energie MER (maintenance energy requirements) můžeme spočítat pro psa s běžnou aktivitou pomocí vzorce: MER=110 x W0,75 W… tělesná hmotnost W0,75… metabolická tělesná hmotnost (metabolická velikost těla). U aktivnějších psů lze počítat 125 násobek metabolické hmotnosti (ŽELEZNÝ, 2012). 3.3.2
Obecné zásady správné výživy psa Při sestavování krmné dávky musíme zohlednit několik základních faktorů:
1. věk psa 2. aktuální hmotnost 3. u mladých psů v období růstu jejich konečnou hmotnost v dospělosti 4. stupeň aktivity neboli fyzické zátěže (ŠKRDLÍK a CÍSAŘOVSKÝ, 1994). Dále musíme přihlédnout u fen k fázi jejich reprodukčního cyklu. Během březosti se zvyšuje potřeba energie o 30-60 % v závislosti na početnosti vrhu. V zimním období musíme brát v úvahu, jestli pes žije trvale venku nebo v domácnosti. Psi pobývající celodenně venku mají potřebu energie až o 90 % vyšší než psi v domácnosti (SVOBODOVÁ, SVOBODA, DOUBEK, 2000). Pro správnou výživu psa není důležité pouze složení a množství krmné dávky, ale velkou roli hraje i technika krmení. Obecně platí, že štěňata by měla dostávat krmení v menších dávkách a častěji, dospělým psů stačí podávat krmení 1x denně a starším psům je vhodné rozdělit krmnou dávku do 2 dávek za den (TICHÁ, 2010). Měla by být dodržována pravidelnost v krmení a pes by měl po nakrmení odpočívat. Zbytky krmiva bychom měli z misky vždy odstraňovat a misku vymývat pouze horkou vodou. Krmivo by mělo mít pokojovou teplotu. Nikdy nepodáváme krmivo z ledničky ani příliš horké. Psa bychom neměli krmit před cestou autem, výcvikem, zkouškami ani výstavami (VESELÝ, 2007). Pes by měl mít k dispozici neustále čistou vodu.
23
3.3.3
Možnosti zajištění krmné dávky Majitel psa má hned několik možností jak mu zajistit jeho krmnou dávku.
Tradiční krmení doma připravovanou stravou, krmení komerčními krmivy, případně kombinace těchto dvou možností (TICHÁ, 2010).
V současné době se stále častěji
setkáváme i se způsobem krmení takzvaným BARF, neboli přirozeným krmením syrovou stravou. Tradiční krmení doma připravovanou stravou klade na chovatele vyšší nároky na přípravu. Je nutné zajistit, aby krmná dávka obsahovala všechny živiny, které zvíře ke svému životu potřebuje včetně vitaminů a minerálních látek. Základem této krmné dávky by mělo být samozřejmě maso doplněné nějakou přílohou. Vhodná je rýže, těstoviny nebo obilné vločky. Obecně by poměr masa a přílohy měl být u štěňat a mladých psů cca 2:1 a u dospělých psů právě naopak. Velmi důležité je nepřekrmovat bílkovinami hlavně štěňata velkých a obřích plemen aby nedošlo k příliš rychlému růstu a zvyšování hmotnosti, kterou neunese ještě nedostatečně vyvinutá kostra. Domácí příprava stravy pro psa v žádném případě neznamená krmení kuchyňskými zbytky, které mají většinou zcela nevhodné a živinově nevyvážené složení a obsahují nežádoucí látky, především nadměrné množství soli. Komerční krmiva mají hned několik výhod oproti tradičnímu krmení. Jsou časově nenáročná na přípravu, dobře skladovatelná. Pokud zvolíme krmiva kompletní, nemusíme již ke krmné dávce nic přidávat, pouze vodu. Krmivo má vyvážený poměr všech živin a adekvátní obsah vitaminů i minerálních látek. Kombinace tradičního krmení s komerčními krmivy však tento vyvážený obsah živin narušuje (TICHÁ, 2010). Krmení BARF se týká pouze úzkého okruhu chovatelů, který se ovšem v poslední době zvětšuje. Zkratka BARF má několik výkladů – anglicky Born Again Raw Feeders, Bones And Raw Food, nebo z němčiny Biologisch Artgerechte Rohe Futerung. Význam je stále tentýž, jde o přirozený způsob výživy masožravců syrovou stravou, tedy kostmi a masem doplněnými o zeleninu a ovoce. Tento způsob krmení má své výhody i nevýhody. Výhodou je, že vždy víme, z čeho se krmná dávka skládá, neobsahuje žádná umělá barviva a konzervanty, což může být pozitivní například u různých potravních alergií. Potrava je vždy čerstvá a je jen na nás jakou bude mít kvalitu. Pokud zvolíme správné složení, má pozitivní vliv na zdravotní stav, omezuje tvorbu zubního kamene, má vyšší stravitelnost a tudíž snižuje objem výkalů. 24
Velkou výhodou je také vysoká chutnost. Naopak nevýhodou je velká časová náročnost na přípravu, nákup a skladování masa především pokud má chovatel více psů velkého plemene a problémem bývá také krmení na cestách (NOVOSÁDOVÁ, 2011).
Obrázek 6: BARF - Kompletní miska – maso + příloha (NOVOSÁDOVÁ, 2011)
25
MATERIÁL A METODIKA
4 4.1
Popis pracoviště Vykonání mého sledování mi bylo umožněno v rámci diplomové praxe i mimo
ni na veterinární ošetřovně nacházející se v obci Horní Moštěnice v prostorách místního zámku, který je v majetku obce. Prostory zahrnují čekárnu pro majitele s pacienty, hlavní ordinaci sloužící zároveň jako operační sál, druhou ordinaci sloužící jako sklad léčiv a materiálu a pro úpravu srsti psů, pokoj lékařů a sociální zařízení. Jedná se o veterinární ošetřovnu pro malá zvířata, hlavně psy a kočky, ale i drobné savce, plazy a ptáky. Dále nabízí ošetření a vakcinaci prasat, skotu, ovcí, koz a králíků formou dojíždění do podniků a k soukromým chovatelům. Ošetření koní neprovádí. Obvod veterinární péče zahrnuje obce Bochoř, Stará Ves, Přestavlky, Újezdec, Lověšice, Věžky, Kojetín, Vlkoš, Troubky, Horní Moštěnice a Říkovice. Jako doplňkové služby nabízí ošetřovna prodej chovatelských potřeb, především speciálních šamponů, antiparazitik, krmných doplňků a veterinárních diet značky Hill´s a úpravu psů podle standardu plemene nebo přání majitele. Ordinační hodiny jsou po, st, pá 9:00-12:00 a 13:00-15:00, v úterý a čtvrtek jsou operační dny, které slouží pro plánované operace, proto je odpolední ordinační doba prodloužena do 17:00. V sobotu je ordinační doba od 8:00 do 9:00. Kolektiv pracovníků zahrnuje veterinárního lékaře a jednu veterinární techničku. K nejdůležitějšímu přístrojovému vybavení ordinace patří diagnostický ultrazvuk nejvíce využívaný k diagnostice gravidity, nádorů, cyst, močových kamenů, onemocnění srdce, atd. Zubní ultrazvuk slouží k odstraňování zubního kamene jako prevenci parodontózy. Dalším důležitým vybavením je světelný mikroskop, biochemický analyzátor a sterilizátor chirurgických nástrojů. Odpady z ordinace se třídí na sklo, plasty, injekční jehly a ostatní odpad do papírových krabic. Odvoz a likvidaci těchto odpadů zajišťuje firma Remit Šternberk s.r.o. Odvoz organického odpadu včetně mrtvých těl zvířat zajišťuje Kafilerie Ponížil. O veškerou ekonomiku ošetřovny se stará firma Ekonom servis Přerov.
26
4.2 Sledování zdravotního stavu psů 4.2.1
Odběr krve Odběr krve u psa se provádí nejlépe po 12-24 hodinové hladovce. Je nutné ověřit
si tuto informaci u majitele psa, aby bylo možné identifikovat případné zkreslení výsledků u parametrů závislých na době uplynulé od posledního krmení. Odběr krve provádí veterinární lékař nebo veterinární technik u psa ležícího na boku, nebo v sedu. Krev se odebírá z jedné z velkých povrchových žil, z krční žíly (vena jugularis), z žíly na hrudní končetině (vena cephalica), nebo z žíly na pánevní končetině (vena saphena). V našem případě jsme krev odebírali z přední končetiny, nebo u velmi obézních jedinců ze zadní končetiny kde je žíla dostupnější pro odběr. Zkumavka s odebraným vzorkem krve musí být ihned nesmazatelně označena datem odběru, jménem psa a jeho majitele. Odběr vzorků byl realizován v roce 2012 v rámci běžného chodu ošetřovny u pacientů, u kterých si analýzu vyžádal jejich zdravotní stav za účelem stanovení diagnózy. 4.2.2
Analýza vzorků pomocí biochemického analyzátoru K analýze odebraných krevních vzorků byl použit automatický biochemický
analyzátor Arkray Spotchem EZ SP-4430, pracující na bázi suché chemie se Spotchem II reagenčními stripy.
Obrázek 7: Automatický biochemický analyzátor Arkray Spotchem EZ SP-4430
27
Přístroj má integrovanou centrifugu, může proto pracovat jak se vzorky krevního séra, tak se vzorky plné krve. My jsme pracovali se vzorky plné krve. Přístroj může analyzovat celkem 22 různých parametrů, z toho 9 parametrů lze měřit současně za výkonu 63 testů za hodinu. Používají se SINGLE – Type stripy pro jednotlivé parametry nebo MULTI – Type stripy pro určité skupiny parametrů (jaterní, ledviny, kardio…). Lze použít i kombinace obou, celkem ale maximálně 9 parametrů. My jsme použili MULTI – Type stripy Panel V měřící 6 základních parametrů – BUN, Glu, ALP, T-Pro, GPT, Cre. Výsledky jsou následně vytištěny pomocí interní termotiskárny. Tyto výsledky se následně porovnávají s tabulkou referenčních hodnot, které jsou fyziologické u zdravého zvířete. Je nutné přihlédnout také k dalším okolnostem, které mohou ovlivnit některé naměřené hodnoty jako například užívání některých léků, doba mezi posledním krmením a odběrem krve nebo doba mezi odběrem krve a samotnou analýzou vzorku. Tabulka 3: Parametry a referenční hodnoty pro Panel V (DOUBEK, et al., 2010)
Zkratka Glu UA T-Cho TG BUN T-Bil Ca T-Pro Alb GOT GPT LDH CPK Hb Amy GGT ALP Cre HDL-C FRA IP Mg
Parametr Jednotka Referenční hodnoty glukosa mmol/l 3,1-6,7 kyselina močová celkový cholesterol triacylglyceroly urea, nebílkovinný dusík mmol/l 3,3-8,3 celkový bilirubin vápník celková bílkovina g/l 55-75 albumin AST ALT µkat/l 0,1-1,0 laktátdehydrogenasa kreatinkinasa hemoglobin amylasa GMT alkalická fosfatáza µkat/l 0,1-4,0** kreatinin µmol/l 35-110* HDL cholesterol fruktosamin anorganický fosfor hořčík * závisí na hmotnosti, **závisí na věku 28
Přístroj zapneme a necháme zahřát na provozní teplotu 25 °C, to trvá asi 10 minut. Stejně tak necháme zahřát i stripy. Použijeme zkumavku na plnou krev (pro integrovanou centrifugu) a automatickou pipetu. Napipetujeme 250 µl plné krve do zkumavky, která obsahuje heparin jako antikoagulant. Zkumavku zavíčkujeme a několikrát rukou převrátíme, aby se obsah dobře promíchal a nedošlo ke vzniku sraženiny. Před měřením zkumavku odvíčkujeme, pokud je to potřeba otřeme ji a vložíme do centrifugy přístroje. Pinzetou vložíme do otvoru špičku pro interní pipetor. Špička je jednorázová, z plastu a dávkuje sérum na políčka stripu. Vyjmeme strip z obalu a vložíme do přístroje, který stripy sám identifikuje podle jejich čárových kódů. Ke každému vzorku je možno přidat jeho typ (pes, kočka…) Stiskneme tlačítko Start. Začne měření a na displeji se zobrazí čas zbývající do konce měření, v závislosti na počtu a druhu měřených parametrů. Po ukončení měření dojde k automatickému vytištění výsledků.
Obrázek 8: Výsledek rozboru z analyzátoru Arkray Spotchem EZ SP-4430
29
4.3
Dotazníková akce
4.3.1
Posouzení výživného stavu psa U psů je stanovení optimální hmotnosti a potažmo ideálního výživného stavu
značně komplikované vzhledem k různorodosti plemen. Ideální hmotnost se může pohybovat v rozmezí jednoho až sta kilogramů v závislosti na plemeni. U čistokrevných jedinců lze ideální hmotnost odhadnout podle plemenného standardu, u kříženců ovšem tuto možnost nemáme. Identifikovat obezitu v praxi nebývá obtížné, ovšem pokud chceme hodnotit úspěšnost aplikované terapie, je nutné stanovit stupeň nadváhy případně obezity. Vzhledem k tomu že na větších veterinárních klinikách může být problém s hodnocením výživného stavu různými lékaři, je nutné, aby byla zvolená metoda objektivní. Dle mého názoru nejpřesnější metoda hodnocení výživného stavu psů je Waltham S.H.A.P.E. (Size Health And Physical Evaluation) Guide for Dogs, který pomocí několika hmatů rozlišuje 7 stupňů výživného stavu: A – extrémně hubený – pes má velmi malé nebo žádné množství tělesného tuku (doporučení – ihned vyhledejte veterinárního lékaře) B – hubený – pes má jen malé množství tělesného tuku (doporučení – navštivte veterinárního lékaře, abyste se ujistili, že váš pes dostává vhodné množství potravy, zopakujte hodnocení za 2 týdny a zjistěte, zda došlo ke změně) C – štíhlý – váš pes je na spodní hranici ideálního rozmezí s menším množstvím tělesného tuku (doporučení – mírně zvyšte krmnou dávku a po měsíci znovu vyhodnoťte výživný stav, pokud se nezmění, požádejte o radu vašeho veterinárního lékaře) D – ideální – pes má ideální množství tělesného tuku (doporučení – kontrolujte každý měsíc, zda pes zůstává v této kategorii) E – mírná nadváha – pes je na horní hranici ideálního rozmezí, s malým nadbytkem tělesného tuku (doporučení - navštivte veterinárního lékaře, abyste se ujistili, že váš pes dostává vhodné množství potravy, zvažte zvýšení pohybové aktivity, vyvarujte se podávání nadbytečných pamlsků a po měsíci zopakujte hodnocení výživného stavu) F – střední nadváha – pes má nadbytek tělesného tuku (doporučení – požádejte vašeho veterinárního lékaře o radu jak bezpečně zajistit snížení hmotnosti, do plánu zahrňte zvýšení pohybové aktivity, každé 2 týdny zopakujte hodnocení výživného stavu a sledujte změny) 30
G – silná nadváha – pes má velké množství nadbytečného tělesného tuku, který ohrožuje jeho zdraví a pohodu (doporučení – ihned navštivte veterinárního lékaře, aby vám sestavil plán snižování hmotnosti, zvyšte pohybovou aktivitu a věnujte pozornost zlepšení zdravotního stavu)
Tabulka 4: Waltham S.H.A.P.E. Score - Guide for Dogs (MARS, INC., 2005).
Když přejedete konci prstů proti srsti, cítíte snadno hrudní koš (bez použití tlaku)? ANO NE Když přejedete konci prstů proti srsti, cítíte obrys žeber (s použitím mírného tlaku)? Když přejedete konci prstů proti srsti, cítíte ANO NE snadno páteř (bez použití Přejeďte rukama po srsti psovi po tlaku)? stranách. Cítíte oddělení hrudníku a pasu? ANO NE ANO NE Přejeďte rukama Když přejedete Pokrývá žebra po srsti psovi pod konci prstů proti vrstva tuku? hrudním košem Má pes srsti, cítíte směrem k zadním zdravotní nebo snadno lopatky nohám. Cítíte pohybové a kyčelní hrboly C řasu před problémy? (bez použití zadníma tlaku)? nohama? ANO NE NE ANO ANO NE NE ANO A B D E F G některá plemena v různých věkových kategoriích mohou mít odlišnosti v ideálním výživném stavu, pokud si nejste jistí, zeptejte se svého veterinárního lékaře
4.3.2
Sestavení dotazníku Byl sestaven dotazník pro chovatele psů trpících nadváhou za účelem analýzy
faktorů ovlivňujících výskyt nadváhy a dalších souvislostí. Abychom získali větší počet dat od chovatelů, byl dotazník rozšířen nejen mezi majitele pacientů veterinární ošetřovny v Horní Moštěnici, ale i mezi širokou chovatelskou veřejnost v rámci celé České republiky a to elektronickou formou prostřednictvím internetu (včetně tabulky hodnocení výživného stavu) 31
Dotazník byl sestaven z 20 jednoduchých otázek, včetně nabídnutých odpovědí:
Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat
Dotazník pro chovatele za účelem analýzy faktorů ovlivňujících výskyt nadváhy/obezity u psů v rámci zpracování diplomové práce Pokud není uvedeno jinak, zakroužkujte pouze jednu z nabízených odpovědí. Tečkovaná místa prosím sami vyplňte. 1. Plemeno: ………………………………………………………………………………………. 2. Pohlaví: fena / pes
3. Věk: ………………………………………
4. Byla u vašeho psa provedena kastrace? ano
ne
5. Byla u rodičů vašeho psa diagnostikována nadváha/obezita? ne ano u obou ano u jednoho nevím 6. Trpí váš pes jinými nemocemi souvisejícími s nadváhou/obezitou? (lze vybrat více možností) Ne Onemocnění pohybového aparátu Cukrovka Kardiovaskulární onemocnění 7. Pokud ano v jakém věku se začaly projevovat? do 1 roku 5-10 let 2-3roky nad 10 let 3-5 let 8. Užívá váš pes nějaké léky, které ovlivňují jeho hmotnost? (konzultujte s vaším veterinářem) ano ne 9. Jak často krmíte svého psa? 1x denně 2x denně
10. Krmíte psa v pravidelnou denní dobu? ano 32
3x denně Častěji ne
11. Čím psa krmíte? (lze vybrat více možností) granule doma připravovaná strava masové konzervy (pro psa, např.: maso s rýží, těstovinami, zeleninou…) zbytky z kuchyně jiné (vypište) …………………………. BARF 12. Pokud krmíte granulemi, do které třídy kvality patří? superprémiová ekonomická (supermarkety) prémiová nevím (napište název) …………..... 13. Pokud krmíte granulemi, vybíráte druh podle věku vašeho psa? ne adult / pro dospělé puppy / štěněcí senior / pro staré 14. Pokud krmíte granulemi, vybíráte druh podle fyzické zátěže vašeho psa? ne light / se sníženým množstvím performance / pro psy v zátěži energie, pro psy s nadváhou, s nízkou aktivitou maintenance / udržovací 15. Pokud krmíte kupovaným krmivem, dodržujete dávkování doporučené výrobcem uvedené na obalu? ano ne dávám mu více ne sežere méně nevím 16. Dostává pes ke svému krmení navíc zbytky „od stolu“? ano ne 17. Kolikrát za den dostane pes pamlsek? nikdy 2-3x jen při výcviku 3-5x 1x Víc než 5x 18. Kolik času denně stráví pes venku – procházky (lehký pohyb)? Méně než 1 hodinu 2-3h 1-2h Víc než 3h 19. Má pes možnost pohybu, i když se mu nevěnujete (zahrada, dvorek)? ano ne 20. Provozujete se svým psem nějaký sport nebo výcvik (intenzivní pohyb)? ano - …………. hodin týdně ne Děkuji Vám za Váš čas, který jste věnovali vyplnění tohoto dotazníku. Pokud budete mít zájem o výsledky průzkumu, můžete mne kontaktovat začátkem května 2013. Bc. Vlasta Doláková, +420 774 222 813 nebo
[email protected] 33
Otázky byly směřovány jednak na identifikaci dané populace psů trpících nadváhou, tj. příslušnost k plemeni, pohlaví a věkové skupině, dále na faktory ovlivňující výskyt obezity a na výskyt dalších onemocnění navazujících na problémy s nadváhou. Byly zkoumány faktory genetiky, výživy a pohybové aktivity. Největší pozornost byla věnována faktoru výživy a pohybové aktivity, protože jsou to faktory, které může chovatel nevíce ovlivnit a tím se podstatnou měrou podílet na zdravotním stavu a kvalitě života svého psa.
34
5 5.1
VÝSLEDKY A DISKUZE Analýza krevních vzorků Pomocí biochemického analyzátoru jsme analyzovali celkem 6 základních
parametrů u 81 vzorků krve. Naměřené hodnoty jednotlivých parametrů byly porovnány s referenčními hodnotami. Hodnoty nižší než fyziologické jsou v tabulce označeny modrou barvou a naopak hodnoty vyšší než fyziologické jsou označeny červenou barvou. Ke stanovení konečné diagnózy většiny pacientů bylo nutno použít další vyšetření a samozřejmě zohlednit anamnézu. Tabulka 5: Výsledky rozborů vzorků krve
č. BUN Glu ALP věk pohlaví plemeno vzorku mmol/l mmol/l µkat/l 1 7 pes bernardýn 3,0 6,3 < 0,83 2 12 fena kříženec 3,5 6,0 > 25 3 5 pes německý ovčák > 71,4 6,2 2,54 4 4 fena kříženec 13,7 7,0 4,47 5 10 pes bernský sal. pes 4,9 5,6 < 0,83 6 11 pes an. kokršpaněl 2,0 4,4 1,31 7 7 pes německý ovčák 7,1 5,8 < 0,83 8 7 fena kříženec 10,5 5,4 < 0,83 9 3 fena jorkšírský teriér 7,4 7,7 1,01 10 8 fena labrador 2,3 7,6 8,51 11 7 pes shih tzu 9,9 6,9 1,28 12 5 fena jorkšírský teriér 11,7 6,3 1,06 13 5 fena an. kokršpaněl 5,9 6,4 0,91 14 10 fena jezevčík 2,3 17,1 23,99 15 7 pes r. ridgeback 6,4 7,4 1,2 16 13 fena bígl 4,5 6,3 7,92 17 6 fena howavart 4,3 5,3 1,62 18 11 pes shih tzu 19,0 5,7 7,55 19 3 pes irský vlkodav 8,3 6,4 < 0,83 20 14 fena bígl 13,5 4,2 10,48 21 4 fena kanadský ovčák 4,4 9,2 x 22 1 pes chrt 7,6 5,7 1,55 23 7 pes jorkšírský teriér 63,1 6,4 1,08 24 10 pes kříženec 9,8 5,1 8,69 25 4 pes boxer 4,1 5,5 < 0,83 26 3 fena kříženec 7,8 7,1 0,91 27 9 pes zlatý retrívr 6,9 5,1 24,37 28 2 fena bígl 9,0 6,4 < 0,83
35
T-Pro g/l 60 53 79 61 41 31 63 50 70 58 75 64 54 61 51 64 54 68 47 59 109 42 62 58 52 54 50 63
GPT µkat/l 0,43 12,37 1,07 10,88 0,19 0,65 0,56 0,17 2,14 3,28 1,39 1,93 0,59 0,95 0,25 5,13 2,38 3,18 1,98 4,66 0,97 1,21 0,68 4,08 1,12 < 0,17 2,17 0,33
Cre µmol/l 101 76 1308 247 114 < 27 110 63 51 34 57 64 79 59 83 92 105 232 148 72 340 71 665 99 79 67 63 81
29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73
5 4 9 9 11 8 4 6 10 12 2 4 4 8 10 12 10 11 8 13 7 7 6 5 10 7 5 4 7 8 8 14 5 7 3 6 3 4 1 6 5 10 4 9 2
fena pes fena pes pes fena fena pes pes fena fena fena pes pes pes fena pes fena fena fena fena fena pes pes fena fena fena fena pes fena fena pes fena fena fena fena fena fena fena pes fena fena fena fena fena
kříženec r.ridgeback bígl jorkšírský teriér kříženec chodský pes burský buldok an. kokršpaněl labrador sibiřský husky zlatý retrívr bišonek dalmatin jezevčík zlatý retrívr m. m. ohař zlatý retrívr jezevčík pudl kříženec kříženec labrador výmarský ohař kříženec w. h. w. teriér německý ovčák belgický ovčák jezevčík kříženec knírač německý špic an. kokršpaněl bígl knírač pittbul labrador pitbull r. ridgeback kříženec bígl labrador jezevčík baset labrador an. špringršp.
5,0 8,6 6,1 5,3 7,8 3,0 7,3 5,5 5,2 21,3 5,0 5,4 19,3 12,0 17,7 8,2 22,7 11,7 3,6 2,8 18,1 2,5 36,5 4,1 5,9 < 1,8 9,2 3,4 3,0 3,8 3,9 12,4 9,3 3,3 2,1 4,0 5,8 2,3 3,7 6,2 5,2 3,4 6,2 9,8 6,2
36
5,3 5,6 6,8 7,7 5,2 3,6 6,7 5,1 5,6 5,7 5,5 4,9 5,5 5,3 6,6 5,1 5,6 > 25,0 8,1 4,2 7,8 6,4 7,1 5,3 24,2 < 1,1 4,9 5,4 6,7 7,1 19,6 5,8 15,2 5,9 6,2 6,1 6,1 5,3 5,3 6,1 6,2 6,1 6,9 17,9 5,4
1,73 < 0,83 x < 0,83 9,3 9,9 < 0,83 1,32 13,47 5,94 0,85 0,99 1,73 1,3 4,56 7,92 x 16 1,8 3,2 x 1,47 14,13 > 25 5,11 2,4 1,7 1,7 4,36 5,21 12,11 2,19 3 4,15 < 0,83 1,58 2,58 0,84 1,36 < 0,83 1,28 3,31 4,41 1,8 1,79
72 70 79 57 56 65 59 65 62 73 61 65 61 53 65 77 82 61 64 60 87 64 88 56 72 74 65 47 70 77 75 57 71 76 65 62 67 65 60 60 63 79 66 75 66
4,06 1,03 0,68 1,98 5,93 6,69 1,43 1,55 4,05 0,36 < 0,17 2,6 0,26 1,27 0,27 0,71 4,52 2,26 0,9 0,31 2,34 2,06 0,47 14,2 0,3 0,41 0,92 5,61 0,77 0,39 2 0,24 1,3 1,49 0,41 0,53 1,62 0,24 0,44 0,37 0,63 0,19 0,3 1,16 0,4
47 175 143 85 88 65 89 68 95 211 107 69 216 64 168 177 177 408 79 68 344 56 197 68 < 27 74 69 38 47 87 102 105 95 89 67 86 82 76 48 62 85 99 51 69 59
74 75 76 77 78 79 80 81
8 pes labrador 10 fena velškorgi 7 pes knírač 10 fena německý ovčák 9 pes pudl 6 pes jorkšírský teriér 10 fena zlatý retrívr 16 fena jezevčík celkem nad ref. hodnotu celkem pod ref. hodnotu
3,0 6,1 2,5 4,2 6,0 4,8 6,4 5,9 23 13
6,9 6,0 8,6 6,4 6,4 3,9 7,4 5,1 24 1
1,04 x 2,44 23,51 x 13,36 2,99 4,96 33 -
59 95 76 69 70 33 71 67 12 15
2,32 0,87 0,33 0,56 0,37 2,27 0,5 1,54 40 -
79 132 109 79 132 < 27 82 66 20 4
Při hodnocení výsledků jsem se zaměřila na metabolické stavy spojené s výživou – obezita, podvýživa a diabetes mellitus. Celkem u 24 vzorků byla zjištěna hyperglykémie, tj. hladina glukózy v krevní plazmě vyšší než 6,7 mmol/l. Hodnoty glykémie v rozmezí 7-10 mmol/l obvykle nemívají klinické příznaky. Nad hodnotou 10 mmol/l bylo celkem 6 vzorků (14, 46, 53, 59, 61 a 72). U tří z těchto pacientů (14, 53 a 72 – označeno žlutou barvou) byl následně diagnostikován diabetes mellitus. Byl u nich zjištěn obsah glukózy v moči (glykosurie) a v anamnéze syndrom PU/PD. Všichni tito pacienti byly feny ve věku 9-10 let, plemen jezevčík, west highland white teriér a labradorský retrívr. Výživný stav byl zjištěn podle Waltham S.H.A.P.E. Score u vzorku 14 skóre G tj. silná nadváha (obezita) a u vzorků 53 a 72 skóre F, tj. střední nadváha. U dvou vzorků došlo k nedodržení hladovky před odběrem krve (46 a 61) a u jednoho vzorku byla hladina glykémie zvýšena vlivem aplikace léčiv (Prednison). U dvou pacientů byla podle Waltham S.H.A.P.E. Score zjištěna podvýživa patrná již na první pohled (22 a 25). Tento stav potvrzuje i nízká hladina bílkovin zjištěná v krvi. Šlo o stav způsobený nikoli onemocněním, ale špatnými podmínkami chovu u předchozího majitele, především nízkou úrovní výživy. Tabulka 6: Hladina glukózy v krvi v rámci pohlaví
počet průměr směrodatná odchylka Vx min max
všichni 81 6,86 3,371 49,10 3,6 24,2
37
pohlaví feny psi 49 32 7,46 5,98 4,212 0,956 56,44 15,97 3,6 3,9 24,2 8,6
Tabulka 7: Hladina glukózy v krvi v rámci plemen
počet průměr směrodatná odchylka Vx min max
kříženci 12 5,87 1,055 17,99 4,2 7,8
plemena malá střední 16 23 8,82 6,53 6,178 2,215 70,05 33,90 3,9 3,6 24,2 15,2
velká 30 6,53 2,365 36,22 4,9 17,9
Tabulka 8: Hladina glukózy v krvi v rámci věkových skupin
počet průměr směrodatná odchylka Vx min max
do 5 let 20 6,19 1,031 16,66 4,9 9,2
věk 5-8 let 33 6,91 3,015 43,61 3,6 19,6
nad 8 let 28 6,66 3,307 49,68 4,2 24,2
Průměrná hladina glukózy v krvi byla naměřena vyšší u fen (tab. 6), u jedinců malých plemen (tab. 7) a u psů patřících do věkové skupiny 5-8 let (tab. 8). Nejnižší průměrná hodnota byla zjištěna u psů (tab. 6), kříženců (tab. 7) a jedinců mladších 5 let (tab. 8). Vůbec nejnižší měřitelná hodnota 3,6 mmol/l byla naměřena u feny středního plemene (chodský pes) ve věku 8 let (vzorek č. 34). U 7 leté feny německého ovčáka byla hodnota přístrojem nedetekovatelná nižší než 1,1 mmol/l, což znamená výraznou hypoglykemii (vzorek č. 54). Naopak nejvyšší měřitelná hodnota byla zjištěna u feny malého plemene (west highland white teriér) ve věku 10 let u které byl následně diagnostikován diabetes mellitus (vzorek č. 53). U 11 leté feny jezevčíka byla hodnota vyšší než 25 mmol/l, kterou přístroj nedokázal přesně stanovit (vzorek č. 46). Tato hodnota byla ovlivněna příjmem potravy v krátké době před odběrem krve. Tabulka 9: Rozdíly v hladině glukózy mezi psy a fenami pohlaví psi / feny
T-test 0,0275
38
významnost *
Tabulka 10: Rozdíly v hladině glukózy mezi plemeny plemena malá / kříženci malá / střední malá / velká velká / kříženci velká / střední střední / kříženci
T-test významnost 0,0577 0,0559 * 0,0414 0,1802 0,4956 0,1664 -
Tabulka 11: Rozdíly v hladině glukózy mezi věkovými skupinami věk do 5 let / 5-8 let do 5 let / nad 8 let 5-8 let / nad 8 let
T-test významnost 0,1536 0,2729 0,3802
-
Při porovnávání hladin glukózy mezi různými skupinami v rámci pohlaví, plemen a věkových skupin byl zjištěn statisticky významný rozdíl mezi psy a fenami (tab. 9) a mezi jedinci malých a velkých plemen (tab. 10). V rámci věkových skupin nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl žádný (tab. 11).
39
5.2
Vyhodnocení dotazníku Celkem bylo vyhodnoceno 100 správně vyplněných dotazníků. Plemennou
skladbu hodnocených jedinců znázorňuje následující tabulka: Tabulka 12: Skladba plemen v pozorované populaci
plemeno kříženec labradorský retrívr jorkšírský teriér zlatý retrívr anglický kokršpaněl německý ovčák bígl jezevčík bernský salašnický pes shih tzu pudl čivava ostatní plemena
počet jedinců 36 12 8 6 5 4 3 3 2 2 2 2 15
Mezi ostatními plemeny byli aljašský malamut, briard, chodský pes, akita inu, west highland white teriér, americký kokršpaněl, francouzský buldoček, šarpej, knírač, bišonek, rotvajler, border kolie, německá doga, baset a kavalír king charles španěl. Z těchto výsledků lze usoudit, že nadváha se nevyhýbá ani křížencům, přestože jsou jinak velice odolní vůči nemocem na rozdíl od dnešních již velmi přešlechtěných plemen. Celkově však je výskyt obezity větší u čistokrevných jedinců 64 %, než u kříženců 36 % na rozdíl od koček kde je obezita častější u nečistokrevných jedinců než u šlechtěných. Co se týče skladby jednotlivých čistokrevných plemen, potvrdila se i v mém průzkumu již známá náchylnost labradorů k nadváze kterou uvádí WARD a PETERSON (2012), i když podle JAHODY (2009) plemenná predispozice neexistuje a jde pouze o zvýšenou žravost u některých plemen. Výsledky jsou samozřejmě ovlivněny popularitou chovu některých plemen v současné době. Například jorkšírský teriér není plemeno s vysokou predispozicí k obezitě, ale v průzkumu se objevil hned na třetím místě díky stále se zvyšujícímu počtu chovaných jedinců tohoto oblíbeného plemene. Jako další predispoziční faktory uvádí HANDL a IBEN (2012) samičí pohlaví a kastraci. Můj průzkum potvrdil častější výskyt nadváhy a obezity u fen. Z celkového počtu jedinců jich bylo 58 %. 40
58%
42%
fena
pes
Obrázek 9: Graf poměru pohlaví sledované populace
Kastrovaných zvířat bylo v průzkumu zaznamenáno 44 %, což je podle mého názoru vysoká hodnota. K bližšímu zjištění vlivu kastrace na rozvoj obezity by bylo třeba sledovat větší počet kastrovaných zvířat a porovnat poměr mezi jedinci s nadváhou a ideální hmotností. ZENTEK (2008) uvádí, že četnost obezity u kastrovaných psů je 32 % na rozdíl od 15 % u psů nekastrovaných.
44%
56%
ano
ne
Obrázek 10: Graf poměru kastrovaných a nekastrovaných jedinců ve sledované populaci
Ze sledované populace obézních psů byla více než polovina ve věku mezi 5 až 9 lety a to 57 %, nad 10 let to bylo 20 % psů. Obzvláště alarmující je dle mého názoru výskyt 23 % obézních psů do 4 let věku z toho 3 jedinci ve věku 2 let. ZENTEK (2008) uvádí, že 40 % obézních psů je starších 8 let.
počet jedinců
20 15 10 5 0 1
2
3
4
5
6
7
věk
8
9
10
11
12
Obrázek 11: Graf věkové skladby pozorované populace
41
13
14
15
Vliv faktoru genetiky na rozvoj obezity jsem se pokusila zjistit položením otázky na výživný stav rodičů psa. Bohužel 67 % dotazovaných chovatelů uvedlo, že jim výživný stav rodičů jejich zvířete není znám, proto nelze vliv tohoto faktoru v mém průzkumu jednoznačně prokázat. Celkem 24 % chovatelů uvedlo, že se obezita v předchozí generaci neobjevila. Výskyt obezity u jednoho z rodičů byl zjištěn u 9 % jedinců ze sledované populace. Bylo zjištěno, že u 46 % psů se vyskytlo jedno nebo více onemocnění spojených s obezitou. U 7 psů se vyskytl diabetes mellitus, 36 jedinců mělo pohybové obtíže a u 5 pacientů bylo diagnostikováno kardiovaskulární onemocnění. Následující graf znázorňuje věk, kdy se daná onemocnění klinicky projevila. 25 20 15 počet jedinců
10 5 0 do 1 roku
2-3 roky
3-5 let
5-10 let
nad 10 let
Obrázek 12: Graf výskytu onemocnění souvisejících s obezitou vzhledem k věku
Ukázalo se, že s postupujícím věkem přibývá případů již zmíněných onemocnění s největším výskytem ve věku mezi 5 až 10 rokem života. Po 10 roce se výskyt těchto onemocnění mezi obézními psy snižuje z důvodu nízkého počtu obézních psů dožívajících se tohoto věku. Pouze u 4 jedinců ze 100 bylo zjištěno podávání léků, které ovlivňují hmotnost zvířete. Hlavní část otázek v dotazníku byla směřována k výživě a to jak ke složení krmné dávky, tak k technice krmení. Většina dotazovaných chovatelů, celkem 78% podává krmnou dávku v pravidelnou denní dobu.
22% 78%
ano ne
Obrázek 13: Graf pravidelnosti podávání krmné dávky
42
Celkem 82 % chovatelů volí frekvenci krmení 1x nebo 2x denně, zbylých 18 % krmí psa 3x denně nebo častěji. Celých 22 % chovatelů krmí svého psa nepravidelně což je podle ŠKRDLÍKA a CÍSAŘOVSKÉHO (1994) zcela nevhodný způsob krmení psů. 50 40 30 počet jedinců
20 10 0 1x denně
2x denně
3x denně
častěji
Obrázek 14: Graf frekvence krmení
V dotazu na druh krmení všichni chovatelé uvedli, že krmí psa suchým krmivem v podobě granulí, z toho 28 % krmí pouze tento druh krmiva, 13 % v kombinaci s masovými konzervami, 21 % granule spolu s doma připravovanou stravou zvlášť pro psa, tj. maso s rýží, těstovinami, zeleninou a podobně a 10 % podávané granule doplňuje kuchyňskými zbytky. Ostatní chovatelé kombinují se suchým krmivem další dva až tři druhy krmiva. Přirozenou syrovou stravu neboli BARF nevyužívá žádný z dotázaných chovatelů. Z toho usuzuji, že chovatelé využívající tento způsob krmení psů, mají dostatečné množství znalostí o výživě, což jim umožňuje udržet svého psa v optimální kondici, a proto se takto krmení psi nevyskytovali v mnou sledované populaci psů trpících nadváhou nebo obezitou.
13%
8%
28%
pouze granule granule + konzervy
7%
granule + domácí strava
10%
13% 21%
granule + zbytky granule + konzervy + domácí granule + konzervy + zbytky granule + konzervy + domácí + zbytky
Obrázek 15: Graf složení krmné dávky
43
Jak už bylo uvedeno, 100 % majitelů psů s nadváhou zařazuje do krmné dávky komerční krmiva typu granulí, 41 % z nich kupuje i průmyslově vyráběné masové konzervy. Doma připravovanou stravu zvlášť určenou pro psa zařazuje do krmné dávky 36% chovatelů. Tato strava není pro psa vyloženě nevhodná, nicméně její složení je velmi variabilní a většina chovatelů nemá dostatečné znalosti na to, aby sestavila vyváženou krmnou dávku z jednotlivých komponent. Ovšem 31 % chovatelů přidává psům do krmné dávky jako běžnou součást i kuchyňské zbytky, které jsou pro psy zcela nevhodné, protože obsahují vysoké množství soli, často jsou kořeněné a živinově velmi variabilní a nevyrovnané. Americká studie o vztahu mezi vzorci krmení a psí obezitou, kterou prováděli HEUBERGER a WAKSHLAG (2011), také potvrzuje, že majitelé krmící více kuchyňských zbytků mají psy trpící nadváhou. 100 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0
100
41
69
64
59
krmí
36
31
0
0 granule
nekrmí
masové konzervy
domácí strava
kuchyňské zbytky
BARF
Obrázek 16: Graf využití různých komponent v krmné dávce
Značku a konkrétní druh komerčního granulovaného krmiva 41 % chovatelů vybírá podle jeho ceny a kupuje tedy krmiva nejnižší kvality, běžně dostupná v supermarketech, 32 % kupuje krmiva prémiové kvality a 27 % krmiva superprémiová.
27%
41%
superprémiová prémiová
32%
ekonomická
Obrázek 17: Graf třídy kvality komerčních granulovaných krmiv
44
Pokud jde o druh krmiva, téměř všichni chovatelé přihlížejí k věku svého psa při výběru krmiva celkem 98 %. Ne všichni však volí správné krmivo vzhledem k tomu, že v dané populaci se nevyskytovala žádná štěňata a naopak 20 % psů starších 10 let a přesto 2 chovatelé krmili granulemi určenými pro štěňata a pouze 10 % vybralo granule označených senior.
10% 2% 2%
ne
86%
puppy adult senior
Obrázek 18: Graf výběru krmiva podle věkové kategorie
Polovina dotázaných chovatelů však vůbec nezohledňuje fyzickou zátěž při výběru vhodného krmiva. Druhá polovina sice volila druh krmiva i podle zátěže, ovšem pouze 21 % majitelů krmí granulemi se sníženým množstvím energie označených light.
ne
21% 28%
50%
performance
1% maintenance light
Obrázek 19: Graf výběru krmiva podle fyzické zátěže psa
Pouze asi jedna třetina (31 %) majitelů dodržuje doporučené denní množství uvedené na obalech komerčních krmiv, navíc z mého průzkumu nelze určit, zda toto doporučené množství snižují v závislosti na kombinaci těchto krmiv s dalšími druhy krmiv. Třetina psů (35 %) dostává dokonce větší než doporučené denní množství krmiva přestože majitel zná doporučenou denní dávku krmiva a je si vědom nadváhy svého psa. Poslední třetina majitelů (30 %) vůbec nesleduje doporučená denní množství na obalech a tudíž ani neporovnává podávané množství. 45
35 30 25
ano
20
méně více
15
nevím
10 5 0
Obrázek 20: Graf dodržování doporučeného dávkování na obalu komerčních krmiv
Dvě třetiny psů ze sledované populace (69 %) dostávají navíc ke své denní krmné dávce potravu takzvaně „od stolu“, která je opět velmi nevhodná z důvodu vysokého obsahu soli a může obsahovat další pro psy škodlivé látky, nehledě na to že zvyšuje denní energetický příjem. 31%
69%
ano
ne
Obrázek 21: Graf krmení psa zbytky „od stolu“
Pouze 4 % psů nedostávají žádné pamlsky, 6 % chovatelů používá pamlsky pouze jako odměnu při výcviku. Čtvrtina psů dostává pamlsek jednou denně, 38 % psů 2-3x denně, 14 % 3-5x denně a 13 % psů dokonce dostává více než 5 pamlsků za den. Z toho vyplývá, že 65 % sledovaných psů trpících nadváhou dostává více než jeden pamlsek denně, což je dalším faktorem, který zvyšuje jejich energetický příjem. 40 35 30 25 20
počet jedinců
15 10 5 0 nikdy
při výcviku 1x denně 2-3x denně 3-5x denně více než 5x denně
Obrázek 22: Graf frekvence krmení pamlsků
46
Posledním hodnoceným faktorem byla pohybová aktivita sledovaných jedinců. Více než polovina majitelů (55 %) uvedla, že jejich pes stráví venku na procházkách tj. lehkým pohybem méně než 1 hodinu denně. U 39 % se doba věnovaná lehkému pohybu pohybovala v rozmezí 1-2 hodin denně a u 5 % v rozmezí 2-3 hodin denně. Pouze jeden pes stráví venku více než 3 hodiny denně. 60 50 40 počet jedinců
30 20 10 0 méně než 1h
1-2 h
2-3 h
více než 3 h
Obrázek 23: Graf doba strávená lehkým pohybem
Necelá polovina psů ze sledované populace (47 %) má mimo lehkého pohybu venku možnost dalšího pohybu i v době kdy se mu jeho majitel nevěnuje a to v podobě pobytu na zahradě nebo dvorku.
53%
47%
ano
ne
Obrázek 24: Graf možnost pohybu bez dohledu majitele
Pouze jeden pes ze sta pozorovaných jedinců provozuje sport, nebo se věnuje intenzivnímu pohybu v rámci výcviku a to pouze půl hodiny týdně. Celkově je jasné že sledovaní psi mají velmi málo pohybu. Intenzivní pohyb žádný a lehkým pohybem tráví jen minimum času, což ve spojení s nesprávně sestavenou krmnou dávkou s vysokým obsahem energie, velmi ovlivňuje jejich tělesnou hmotnost.
47
Za hlavní faktory rozvoje obezity u psů tedy považuji neadekvátní výživu, nedostatek pohybové aktivity a špatný přístup majitelů k tomuto problému. Můj názor potvrzují BLAND, GUTHRIE-JONES a TAYLOR (2010) kteří uvádějí, že celých 97 % případů obezity je způsobeno faktory, které majitel může ovlivnit, a pouze 3 % jsou pro daného jedince specifické faktory.
48
6
ZÁVĚR Z výsledků biochemických rozborů vzorků krve byla zjištěna hyperglykémie u
30 % jedinců, u 6 z nich hladina glukózy v krevní plazmě překročila ledvinný práh a pohybovala se v hodnotách nad 10 mmol/l. Poté byl u 3 z těchto pacientů diagnostikován diabetes mellitus. Šlo o 3 prakticky modelové příklady diabetu, kdy byl v anamnéze popsán syndrom PU/PD a následným vyšetřením byla zjištěna hyperglykémie a glykosurie. Ve všech případech šlo o feny vyššího věku v rozmezí 9-10 let. Všechny pacientky trpěly střední až silnou nadváhou. Majitelé byli lékařem poučeni o nutnosti a způsobu terapie. Při porovnávání hladiny glukózy mezi různými skupinami psů byl zjištěn statisticky významný rozdíl mezi psy a fenami a mezi jedinci malých a velkých plemen. Velice zajímavé bylo vyhodnocování dotazníků a následná analýza hlavních příčin rozvoje obezity. Byla zhodnocena populace 100 jedinců trpících nadváhou či obezitou. V této populaci se nejčastěji objevili kříženci (36 %) a plemeno labradorský retrívr (12 %), které bylo mnoha studiemi označeno jako jedno z plemen mající predispozici ke vzniku obezity. Z celkového počtu sledovaných zvířat bylo 58 % fen, což také potvrdilo jejich vyšší sklon k obezitě než u samců a 44 % zvířat bylo sterilizovaných. Co se týče věku, byla více než polovina psů ve věku 5-9 let a to 57 % a 20 % psů bylo starších než 10 let. U 46 % psů se vyskytlo jedno nebo více onemocnění souvisejících s obezitou, přičemž nejvíce se začaly projevovat mezi 5-10 rokem života psa. Pouze u 4 jedinců byly podávány léky, které ovlivnily zvyšování hmotnosti. V oblasti výživy bylo identifikováno hned několik chyb, kterých se majitelé dopouští. 78 % chovatelů podává psovi krmnou dávku v pravidelnou denní dobu, 82 % majitelů krmí psa 1x nebo 2x denně, ale 22 % procent chovatelů krmí psy nepravidelně a 18% podává krmivo častěji než 2x denně. Všichni dotazovaní uvedli, že jimi zvolená krmná dávka zahrnuje komerční živinově vyvážená krmiva, ovšem 72 % z nich kombinuje toto krmivo s dalšími druhy krmiv jako je doma připravovaná strava nebo kuchyňské zbytky, čímž narušují vyváženost krmné dávky. Kuchyňské zbytky, které jsou pro psy zcela nevhodné, zkrmuje téměř třetina chovatelů jako součást každodenní krmné dávky. Z hlediska kvality komerčních krmiv téměř polovina chovatelů upřednostňuje ekonomické značky té nejnižší kvality dostupné v supermarketech, 32 % nakupuje krmiva prémiová a 27 % superprémiová. Při výběru druhu komerčního krmiva 49
98 % přihlíží k věku svého psa, ale pouze polovina majitelů zohledňuje i fyzickou aktivitu a jen 21 % volí vhodné krmivo se sníženou energetickou hodnotou. Jenom třetina chovatelů dodržuje doporučená denní dávkování uvedená na obalech komerčních krmiv, jedna třetina dokonce podává psům s nadváhou větší než doporučené množství a jedna třetina doporučení nesleduje vůbec. 69 % psů dostává zbytky od stolu a 13 % psů více než 5 pamlsků denně. Více než polovina psů stráví lehkým pohybem méně než 1 hodinu denně a 53 % psů nemá možnost volného pohybu v době, kdy se mu jeho majitel nevěnuje. Z těchto výsledků vyplývá, že hlavními faktory přispívajícími k zvyšování tělesné hmotnosti psů jsou nesprávné složení krmné dávky a špatná technika krmení spolu s nedostatečnou pohybovou aktivitou. Oba tyto faktory jsou zcela v rukou majitelů psů, a proto je podle mého názoru velmi důležitá komunikace mezi veterinárním lékařem, případně krmivářskými specialisty a majiteli psů, kteří si v mnoha případech neuvědomují možná rizika, nemají dostatečné znalosti o výživě a v naprosté většině případů si ani nepřipouští, že je jejich pes obézní. Domnívám se, že je to jediná možná cesta jak zvrátit tuto negativní skutečnost ve prospěch psů.
50
7
POUŽITÁ LITERATURA
BLAND, I.M., A. GUTHRIE-JONES, R.D. TAYLOR a J. HILL. Dog obesity: veterinary practices' and owners' opinions on cause and management. Preventive Veterinary Medicine. 2010, roč. 94, 3-4, s. 310-5. ISSN 18731716. DOUBEK, J., S. ŠLOSÁRKOVÁ, K. ŘEHÁKOVÁ, J. BOUDA, P. SCHEER, I PIPERISOVÁ, J. TOMENENDÁLOVÁ a E. MATALOVÁ. Interpretace základních biochemických a hematologických nálezů u zvířat. 2., dopl. vyd. Brno: Noviko, 2010, 102 s. ISBN 978-80-86542-22-5.
GERMAN, A. J. The Growing Problem of Obesity in Dogs and Cats. The Journal of 2006,
nutrition.
č.
136,
s.
1940-1946.
ISSN
0022-3166.
Dostupné
z:
http://jn.nutrition.org/content/136/7/1940S.full.pdf+html
GERMAN A.J., HOLDEN S.L., MOXHAM G.L., HOLMES K.L., HACKETT R.M., RAWLINGS J.M. The WALTHAM S.H.A.P.E.™ Guides. The Journal of nutrition. 2006,
č.
136,
s.
2031-2033.
ISSN
0022-3166.
Dostupné
z:
http://www.waltham.com/dyn/_assets/_pdfs/resources/SHAPEGuideDog.pdf
HANDL, S a C IBEN. The current situation of obesity in the dog and cat I: Risk factors, associated diseases and pathophysiological background. KLEINTIERPRAXIS. 2012, roč. 57, č. 4, s. 196-205. ISSN 00232076.
HEUBERGER, R. a J. WAKSHLAG. The relationship of feeding patterns and obesity in dogs. Journal of Animal Physiology & Animal Nutrition. 2011, roč. 95, č. 1, s. 98105. ISSN 09312439. DOI: 10.1111/j.1439-0396.2010.01024.x. Informace pro klienty Aesculap: Vyšetření krve. Aesculap - veterinární nemocnice Pardubice [online]. 2008 [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://www.vetnemopce.com/index.php?call=veterina-info-pro-klienty
51
JAHODA, J., M. MOŠŤKOVÁ a H. ŽERTOVÁ. Nějaké to kilo navíc. Zvířata & zdraví. 2009, č. 1. Dostupné z: http://www.zvirataazdravi.cz/689/nejake-to-kilo-navic/ KAREN, I. Diabetes mellitus: doporučený diagnostický a léčebný postup pro všeobecné a praktické lékaře. Praha: Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP, 2005, 10 s. Doporučené postupy pro praktické lékaře. ISBN 80-903-5730-X. KUČERA, J. Nefrologie a urologie psa a kočky. 1. vyd. Brno: Noviko, 1999, 194 s., [13] s. barev. obr. příl. ISBN 80-902-6762-9. NOVOSÁDOVÁ, K. BARF: krmení psa přirozenou stravou. Vyd. 1. Praha: Plot, 2011, 226 s. ISBN 978-80-7428-062-7.
POUTINEN, C. J. a M. STRAUS. Canine Diabetes: Symptoms, Diagnosis, Treatment, and Diet. The Whole Dog Journal [online]. 2012, č. 5 [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://www.whole-dog-journal.com/issues/15_5/features/Canine-Diabetes-Diagnosisand-Treatment_20521-1.html REECE, W. . Fyziologie a funkční anatomie domácích zvířat. 1. české vyd. Praha: Grada, 2011, 473 s. ISBN 978-80-247-3282-4.
RIJNBERK, A. Clinical endocrinology of dogs and cats. Dodrecht: Kluwer Acad. Publ., 1996. SILBERNAGL, S. a A. DESPOPOULOS. Atlas fyziologie člověka. Vydání druhé. Praha: Grada Avicenum, 1993, XII, 435 s. ISBN 80-247-0630-X. SOVA, Z. Choroby psů a jejich prevence. Vydání první. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1978. ISBN 07-063-78. SVOBODA, M. a J. DOUBEK. Endokrinologie psa a kočky. Brno: Česká asociace veterinárních lékařů malých zvířat, 1998, 271 s., [26] s. barev. obr. příl. ISBN 80-9025950-2. 52
SVOBODA, M., D. F. SENIOR, J. DOUBEK a J. KLIMEŠ. Nemoci psa a kočky II. díl. Brno: Noviko, 2001, 2 sv. (1014 s., s. 1019-2038. ISBN 8090259537. SVOBODA, M., D. F. SENIOR, J. DOUBEK a J. KLIMEŠ. Nemoci psa a kočky - I. díl. Brno: Noviko, 2000, 1014 s. ISBN 80-902595-2-9. ŠKRDLÍK, V. a M. CÍSAŘOVSKÝ. Jak nakrmit pejska a kočičku. První vydání. Praha: CANIS, 1994, 143 s. ŠULC, K. Patofyziologie endokrinní funkce pankreatu. NEČAS, E. et al Patologická fyziologie orgánových systémů Část II. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2007, s. 587-600. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 9788024606743. TICHÁ, V. Kynologická příručka pro rozhodčí, chovatele a vystavovatele. Ilustrace Oldřich Tripes. České Budějovice: Dona, 2010, 141 s., [16] s. barev. obr. příl. ISBN 978-80-7322-140-9. VALENT, M. Premena látok a energie. JELÍNEK, Pavel et al. Fyziologie hospodářských zvířat. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2003, s. 142-149. ISBN 8071576441. VESELÝ, P. Výživa domácích zvířat [online]. 2007 [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://web2.mendelu.cz/af_222_multitext/vkdz/
WARD, E. a M. PETERSON. 2012 National Pet Obesity Survey Results: Pet Obesity Rates Rise, Cats Heavier Than Ever. Pet obesity prevention [online]. 2013 [cit. 201304-28]. Dostupné z: http://www.petobesityprevention.com/2012-national-pet-obesitysurvey-results/ ZENTEK, J. Obezita u psů a jak úspěšně dosáhnout snížení hmotnosti. Svět psů. 2008, č. 9. ŽELEZNÝ, L. Cukry v psím jídelníčku. Svět psů. 2012, č. 11. ISSN 1211-2976. 53
8
SEZNAM OBRÁZKŮ
Obrázek 1: Hormonální řízení hladiny glukózy v krvi (SILBERNAGL a DESPOPOULOS, 1993) ........................................................... 11 Obrázek 2: Difuzní zákal čočky diabetického psa (RAUŠER, 1998) ............................... 15 Obrázek 3: Veterinární diety určené pro diabetické psy................................................. 17 Obrázek 4: Obézní pětiletá fena jorkširského teriéra...................................................... 20 Obrázek 5: Veterinární diety určené ke snižování hmotnosti obézních psů ................... 21 Obrázek 6: BARF - Kompletní miska – maso + příloha (NOVOSÁDOVÁ, 2011) ............ 25 Obrázek 7: Automatický biochemický analyzátor Arkray Spotchem EZ SP-4430........ 27 Obrázek 8: Výsledek rozboru z analyzátoru Arkray Spotchem EZ SP-4430 ................. 29 Obrázek 9: Graf poměru pohlaví sledované populace .................................................... 41 Obrázek 10: Graf poměru kastrovaných a nekastrovaných jedinců ve sledované populaci ...................................................................................................... 41 Obrázek 11: Graf věkové skladby pozorované populace ............................................... 41 Obrázek 12: Graf výskytu onemocnění souvisejících s obezitou vzhledem k věku ....... 42 Obrázek 13: Graf pravidelnosti podávání krmné dávky ................................................. 42 Obrázek 14: Graf frekvence krmení ............................................................................... 43 Obrázek 15: Graf složení krmné dávky .......................................................................... 43 Obrázek 16: Graf využití různých komponent v krmné dávce ....................................... 44 Obrázek 17: Graf třídy kvality komerčních granulovaných krmiv ................................. 44 Obrázek 18: Graf výběru krmiva podle věkové kategorie .............................................. 45 Obrázek 19: Graf výběru krmiva podle fyzické zátěže psa ............................................ 45 Obrázek 20: Graf dodržování doporučeného dávkování na obalu komerčních krmiv ... 46 Obrázek 21: Graf krmení psa zbytky „od stolu“............................................................. 46 Obrázek 22: Graf frekvence krmení pamlsků ................................................................. 46 Obrázek 23: Graf doba strávená lehkým pohybem ........................................................ 47 Obrázek 24: Graf možnost pohybu bez dohledu majitele............................................... 47
54
9
SEZNAM TABULEK
Tabulka 1: Výskyt endokrinních onemocnění u psů na I. interní klinice FVL VFU v letech 1988-1992 (SVOBODA, 1993) ......................................................... 12 Tabulka 2: Etiologie diabetes mellitus u psa (RIJNBERK, 1996) ..................................... 13 Tabulka 3: Parametry a referenční hodnoty pro Panel V (DOUBEK, et al., 2010)........... 28 Tabulka 4: Waltham S.H.A.P.E. Score - Guide for Dogs (MARS, INC., 2005). .............. 31 Tabulka 5: Výsledky rozborů vzorků krve ..................................................................... 35 Tabulka 6: Hladina glukózy v krvi v rámci pohlaví ....................................................... 37 Tabulka 7: Hladina glukózy v krvi v rámci plemen ....................................................... 38 Tabulka 8: Hladina glukózy v krvi v rámci věkových skupin ........................................ 38 Tabulka 9: Rozdíly v hladině glukózy mezi psy a fenami .............................................. 38 Tabulka 10: Rozdíly v hladině glukózy mezi plemeny .................................................. 39 Tabulka 11: Rozdíly v hladině glukózy mezi věkovými skupinami .............................. 39 Tabulka 12: Skladba plemen v pozorované populaci ..................................................... 40
55
