MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Agronomická fakulta DIPLOMOVÁ PRÁCE. Bc. Kateřina Zemková

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Agronomická fakulta

DIPLOMOVÁ PRÁCE

Brno 2014

Bc. Kateřina Zemková

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie

Význam evropských obchodních cest a jejich vazby k turismu Diplomová práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

Doc. Ing. Dr. Milada Šťastná

Bc. Kateřina Zemková

Brno 2014

ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem práci: Význam evropských obchodních cest a jejich vazby k turismu vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne:………………………..

…………………………………………………….. podpis

PODĚKOVÁNÍ Děkuji paní Doc. Ing. Dr. Miladě Šťastné za vedení, konzultace, všestrannou pomoc a odborné rady při sestavování mé diplomové práce.

ABSTRAKT Diplomová práce je zaměřena na význam evropských obchodních cest a jejich vazby k turismu. Je rozdělena na dvě hlavní části, teoretickou a praktickou. V první části je zpracován literární přehled týkající se historie a vývoje starých obchodních cest, dále pak vývoj stezek na našem území, vývoj dopravy a nejstarší způsoby cestování. Druhá část se zabývá vybranou Jantarovou stezkou (konkrétně břeclavskou trasou ve Východní Moravě), která je považována za nejznámější a nejstarší stezku na našem území. V metodice je charakterizována břeclavská trasa Jantarové stezky, krajině-ekologické souvislosti a použitá metoda SWOT analýzy. Další částí jsou pak výsledky získané na základě SWOT analýzy, která vystihuje nejdůležitější body, týkající se břeclavské trasy.

Klíčová slova: historie, obchodní cesty, zemské stezky, Jantarová stezka, SWOT analýza

ABSTRACT This diploma thesis is focused on the importance of European trade routes and their links to tourism. It is divided into two main parts, theoretical and practical. The first part is a processed literary review on the history and development of ancient trade routes, as well as the development of trails in selected area, the development of transport and the oldest ways of traveling. The second part deals with selected Amber trail (specifically Břeclavská route in eastern Moravia), which is considered the most famous and oldest trail in our area. The methods characterizes Břeclavská route Amber trail, landscapeecological context and the used method, which is SWOT analysis. Next part contains the results obtained by the SWOT analysis, which describes the most important outputs regarding the Břeclavská route.

Key words: history, trade routes, provincial trail, Amber trail, SWOT analysis

OBSAH 1 ÚVOD......................................................................................................................8 2 CÍL PRÁCE ............................................................................................................9 3 LITERÁLNÍ PŘEHLED ...................................................................................... 10 3.1 Vznik starých stezek ......................................................................................... 10 3.2 Staré stezky a jejich sepětí s historií .................................................................. 11 3.3 Hierarchické členění starých stezek................................................................... 13 3.4 Zemské stezky .................................................................................................. 14 3.5 Síť dálkových stezek v České republice ............................................................ 15 3.6 Názvy dálkových stezek a jejich znamení na cestě ............................................ 16 3.7 Přehled historických cest v českých zemích ...................................................... 18 3.8 Závislost vzniku měst na starých stezkách......................................................... 19 3.9 Vývoj cest, dopravy a způsoby nejstaršího cestování ........................................ 20 3.10 Vymezení vybrané obchodní stezky ................................................................ 22 4 METODIKA ......................................................................................................... 24 4.1 Charakteristika Jantarové stezky ....................................................................... 24 4.1.1 Trasy vedoucí Evropou (Rakousko) ........................................................... 25 4.1.2 Trasy vedoucí na našem území ................................................................... 25 4.2 SWOT analýza.................................................................................................. 27 4.3 Analýza břeclavské trasy .................................................................................. 28 4.3.1 Stručná charakteristika okresu Hodonín a Uherské Hradiště ....................... 29 4.3.2 Historie a současnost obcí v zájmovém území ............................................ 31 4.4 Krajině - ekologické souvislosti ........................................................................ 36 4.4.1 Historie osídlení a současný stav krajiny .................................................... 37 4.4.2 Vegetace ve sledovaném území .................................................................. 38 4.4.3 Ekologické charakteristiky sledovaného území........................................... 38 4.5 Terénní průzkum............................................................................................... 40 5 VÝSLEDKY.......................................................................................................... 45 5.1 Vlastní SWOT analýza ..................................................................................... 45 5.2 Vyhodnocení SWOT analýzy ............................................................................ 47 5.3 Zaměření na turismus ........................................................................................ 49 6 DISKUZE.............................................................................................................. 52 7 ZÁVĚR ................................................................................................................. 54

8 POUŽITÉ ZDROJE A LITERATURA ............................................................... 56 9 SEZNAM OBRÁZKŮ .......................................................................................... 59 10 SEZNAM PŘÍLOH .............................................................................................. 60

1 ÚVOD Od samých počátků evropské civilizace měly naše země zřejmě obchodní spojení s okolním světem. Tuto domněnku lze opírat o zeměpisnou polohu, která spolu s jinými skutečnostmi naznačuje, že územím současné České republiky vedly od pradávna obchodní cesty zprostředkovávající dálkový zahraniční obchodní styk s ostatními zeměmi. Poloha ve středu Evropy předurčovala k tomu, aby byly již odedávna křižovatkou významných obchodních cest. Na území Čech se většina dálkových stezek rozbíhala z přirozeného centra české kotliny – Prahy – k hranicím země. Od neolitické zemědělské revoluce si obchodování, které tehdy začínalo, vynutilo rozsáhlejší cestování za právě vznikajícím obchodem. Už před pěti tisíci lety vznikaly první pracně budované stezky. Zůstávaly však stále jen částí přírody jako výjimečné umělecké dílo. Historické komunikace přinášely život celým rozsáhlým oblastem. Sloužily nejen k přechodu lidí, k přepravě nákladu, ale proudili po nich také myšlenky, kultura a kolonisté. Přinášely život celým rozsáhlým oblastem, kde postupně vznikaly řady měst a vesnic. Již od nepaměti byl člověk závislý na přírodě, která se k němu často chovala krutě a nemilosrdně. V počátcích prvobytné společnosti, kdy výrobní síly i výrobní prostředky byly na velmi nízké úrovni, neměla doprava velký význam. Teprve s rozvojem výrobní činnosti začala doprava nabývat na důležitosti. Začaly vznikat první stezky, po kterých člověk nosil, anebo vozil náklady na primitivních dopravních prostředcích. Rozvoj dopravních cest byl většinou závislý na kulturní vyspělosti jejich obyvatel. Avšak s vývojem civilizací se také kladl nárok na kvalitnější komunikace, po kterých probíhal obchod. Společná dělba práce přispívala ke zvýšené směně zboží a k rozkvětu obchodu. Určit trasy nejstarších obchodních cest bylo velmi obtížné. Některé cesty byly schůdné jen v době sucha. Velké obchodní výpravy se pravděpodobně podnikaly v létě, neboť se dalo snadněji přebrodit přes řeky. Česká území byla od pradávna hustě pokryta dopravní sítí tehdejších významných stezek. O řadě z nich není v dnešních dostupných materiálech zmínka a veřejnost o stezkách příliš mnoho neví. V současnosti se naše krajina natolik proměnila, že ke sledování tras původních stezek brání příliš mnoho překážek. Tato diplomová práce se i přesto pokusí zmapovat význam Jantarové stezky v rámci evropských obchodních cest a poukázat na její potenciální vazby, kterými by mohla přispět k rozvoji turismu. 8

2 CÍL PRÁCE Cílem této diplomové práce je popsat význam evropských obchodních cest a jejich vazby k turismu. 1. Vytvoření přehledu historických záznamů a současné literatury, specifikace konkrétní evropské obchodní cesty, zpracování literární rešerše. 2. Podrobná specifikace cíle práce, výběr vhodné metodiky, provedení terénního průzkumu. 3. Detailní popis a analýza vybrané obchodní cesty, region/lokality a krajinněekologické souvislosti, speciálně se zaměřením na turismus. 4. Závěrečné vyhodnocení získaných výsledků.

9

3 LITERÁLNÍ PŘEHLED 3.1 Vznik starých stezek V dávných dobách, kdy se lidé přemisťovali jen pěšky, bylo člověku, putujícímu do větších vzdáleností, dáno kráčet po tzv. „liniích“, které mu připravila příroda. Ke vkročení lidí do neznámé, neobydlené krajiny sloužily výhradně břehy vodních toků a to řeky, které umožnovaly dobrou orientaci v krajině (Radan, Dvorský, 2012). Při překračování hranice hornatých krajinných oblastí bylo nutné překonávat jisté převýšení a projít sedlem či průsmykem v pohoří a na jeho druhé straně navázat na jiný vodní tok. Takové přechody existovaly u nás při cestě z Moravy do Čech. Průběh stezek však úplně nezávisel na vodních tocích. Jejich trasy lze s jistou přesností určit z tvaru reliéfu. Rozvoj dopravních cest v jednotlivých světadílech byl většinou závislý pouze na kulturní vyspělosti jejich obyvatel (Radan, Šmajs, 2003). Pojem „stará stezka“ se v pradávné době, kdy ještě neexistovalo písmo, vyskytovala jako nikým nezaznamenaná existující trasa, po niž se pravidelně chodilo daleko za místa svého sídliště. Vzhled staré stezky a později i cesty není jednoznačně určitelný. Lze ji chápat jako relativně stálou, často pomíjivou stopu lidského pobytu v krajině. Před čtyřmi tisíciletími zanechali lidé při opakovaném průchodu po sobě stopy v podobě vyšlapané pěšiny. Lidé se začali v krajině pohybovat z důvodu potřeby surovin a také aby získávali kontakty s jinými skupinami lidí v okolí. Predispozice pro průchod krajinou se lišily a ovlivňovaly vzhled komunikační trasy. Opakovaný průchod však vedl k udupání podkladu, k ušlapání, sešlapání rostlin, popřípadě došlo k vytvoření průchodní trasy. Jen zcela výjimečně se objevují cesty s upraveným povrchem zpevněné kamením nebo přímo dlažbou. Základním předpokladem pro vznik stezek byly poruchové systémy v zemské kůře. Umožňovaly vznik hydrografické sítě, protože podél těchto poruch se vytvářela koryta řek i potoků. Později v historii cestování nastaly situace, kdy putující člověk dal v některých úsecích přednost cestě po hřebenech pohoří, pokud byla holá a s dalekou viditelností. Umístění linie stezky závisela na tvaru reliéfu. Krajinou tedy vedly: pěšina, chodník, stezka, vodním tokem brod nebo lávka, cesta, dráha. Komunikační trasa se obvykle stala stezkou kvůli častému průchodu lidí (Radan, 2011). V zimním období se ve sněhu daleko nechodilo a teprve až od pozdního jara nastával čas pro cesty k opatření různého materiálu, či surovin z daleka. Během několika let se vytvořily opakovanou chůzí 10

stabilní trasy i oblíbené stezky. Avšak při opuštění dobré trasy z důvodu obchodu či výhodnějšího místa, docházelo k častému zániku stezky. Stezka zarostla, déšť ji zatopil a potok odnesl. Rozvoj dopravních cest v jednotlivých světadílech byl většinou závislý pouze na kulturní vyspělosti jejich obyvatel. Dnes jsou některé staré stezky překryty moderní silnicí, jinde jsou trasy zarostlé lesem nebo zastavěné lidskými příbytky či pracovními objekty, popřípadě zaorané v poli. Jejich využití zůstává možné jen z malé části jako turistické stezky nebo cyklotrasy. Stezky se staly dokladem o životě člověka, o jeho putování v krajině i součástí jeho kultury, zahrnující bydlení, stravování, šacení i umělecké projevy (Radan, Dvorský, 2012).

3.2 Staré stezky a jejich sepětí s historií Od samotného počátku existence byly stezky propojeny s předáváním poznatků, informací, zkušeností. V době paleolitu byla stezka spíše trasa s prošlapaným chodníkem, ale velice důležitá jako spojovací kanál. Již tehdy měl člověk velmi dobrou orientaci v krajině a jejich proměnách. V době prvních zemědělců a v době bronzové se osídlené lokality dostávaly do mnohem častějšího kontaktu díky stávajícím stezkám (Radan, 2011). V pravěku byl nevelký počet lidí a výrazné stezky tehdy sotva existovaly. Proto označení přírodní krajina zcela odpovídalo skutečnosti. Tento stav trval po dlouhá staletí. U nás existoval v dobách před cca 30 000 lety do času před 10 000 lety, kdy lovci mamutů budovali své obydlí na vybraném místě. Stezky v této době neměly ještě charakter prošlapaných pěšin. Změna nastala v mladším pravěku, kdy se změnilo klima, severoevropský ledovec ustoupil a docházelo k rozšíření síti stezek. V nížinách se objevovaly první dálkové stezky, a to vlivem zvyšující se ho počtu obyvatel. Nový způsob obživy přinesl počátky zemědělství a brzy následovala domestikace zvířat. Zemědělská činnost se začala rozvíjet při komunikacích, které tvořily dálkové stezky, a to pouze na vhodných místech (Radan, Dvorský, 2012). V době neolitu před 6. a 7. tisíci lety, při zakládání zemědělských osad, se krajina postupně měnila. Týkalo se to především poloh při větších řekách a v členitější krajině. První osídlené polohy na našem území se vyskytovaly na Moravě v úvalech, ve Slezsku se to týkalo pouze Opavska a v Čechách nížiny Polabí a dolního Poohří. Privilegovaná místa vznikala v blízkosti dálkové trasy. Sídla sledovala průběh stezky. Počet obyvatel se zvětšil proti dřívějšímu období sběračů 11

a lovců. Při větším zalidnění a při přecházení docházelo ke vzniku nových pěšin, stezek. Pro průchod z jedné oblasti do druhé se mohly uplatnit jen dálkové trasy. Od pozdního jara přes celé léto se uskutečňovala i daleká putování (Radan, Šmajs, 2003). Další proměna krajiny nastala ve starověku, kdy se síť dálkových stezek plně rozvinula a život lidí se odehrával hlavně v rovinných nížinách a málo členité krajině. Vznikly regionální a lokální stezky. Už ve starověku byla zřizována mýta či celnice. Velmi významnou etapou starověku se stala doba laténská, kdy došlo k největšímu osídlení a také rozšíření starých stezek. V tomto mezidobí zůstaly využívány dálkové stezky, zatímco regionální a lokální zanikly. Nově přetvořená krajina dostávala novou podobu. Byla protkávaná stezkami se stavbami dřevěných rodinných polozemnic s nevelkým počtem stromů v okolí sídlišť. Za časů středověku došlo k největšímu rozmachu sítě starých stezek. V nově osídlených oblastech vznikaly lokální stezky podél potůčků. Města vznikala původně na dálkové stezce anebo na jejich křižovatce. V 16. a 18. století docházelo k budování a přetváření cest, polní plochy byly uspořádány do větších celků. Jediné co zůstalo zachováno, byly směry dálkových stezek. Novověk zahrnující 19. a 20. století přinesl úplný převrat z hlediska stezek. Byly přerušeny jejich dávné trasy a od konce 18. století se začaly budovat tzv. císařské silnice. Ty křižovaly dávné trasy stezek a znemožňovaly jejich průjezd (Radan, Dvorský, 2012). V 19. století dostala síť stezek největší ránu, když se započalo s výstavbou železnic. Nové železniční tratě v mnoha místech zcela přerušily dosud fungující i lokální trasy a vyřadily je z provozu. Venkovská krajina nabyla jiného charakteru vlivem scelování polí a ničení drobných církevních památek – znamení na cestě, rušení mezí a hájků (Radan, Šmajs, 2003). V moderní době se určité stezky přebudovávaly v silnice, stavěly se na nich domy a tím se jejich projevy postupně vytrácely. Přesto ale musíme staré, dávné stezky považovat za relativně stálé stopy lidského pobytu v krajině. Při výzkumu starých stezek nabývá na důležitosti jejich sledování v síti stezek. Významnou úlohou starých stezek se stala osnova pro první informační síť člověka. Ta umožňovala kontakty mezi lidmi v podobě výměny zpráv. Předávání informací se dělo pouze ústně a to i na desítky či stovky kilometrové vzdálenosti. Pozdější pokrok v cestování sebou přinesl možnosti přijetí písma, které změnily původní styl informací k rychlejšímu tempu. Teprve moderní doba 20. století s novými elektrotechnickými vynálezy, změnila od základu tisícileté tradice předávání informací (Radan, 2011). 12

3.3 Hierarchické členění starých stezek Síť stezek měla v životě člověka velmi podstatný význam, neboť převažující způsob pěší dopravy po komunikacích byl po dlouhá tisíciletí. Teprve po domestikaci zvířat nastala jiná varianta přepravy a postupně docházelo k proměně stezek. Silnice se u nás budovala až po vzniku měst, které spojovaly zpočátku největší města. Pod názvem zemské stezky se uplatňovaly až do 18. století. V hierarchickém členění rozlišujeme tři řady stezek: a) nejvyšší stupeň prezentují dálkové stezky b) druhý stupeň prezentují regionální trasy, které se uplatňují v nižší úrovni c) třetí stupeň prezentují lokální stezky jako méně významné Důležitost jednotlivých typů stezek se během dob měnila. Poloha a ráz krajiny určovaly způsob využívání predispozice stezek. Síť lokálních tras doplňuje dálkové stezky v nížinách (Radan, Šmajs, 2003). Dálkové stezky jsou nejvýznamnější a to jak pro své stáří, vzdálenost tak i pro svou roli, kterou měla při zajišťování kontaktů mezi lidmi do velikých dálek. Její průběh se poutal k větším vodním tokům, avšak při překračování pohoří musela pronikat sedly či průsmyky. Dálkové stezky se staly dopravní kostrou krajiny (Radan, 2011). Regionální stezky se začaly uplatňovat v členitějším území, které bylo osídleno později než nížiny. Působily jako spojnice zkracující vzdálenosti např. křižujících se dálkových tras. Lokální stezky se u nás vyskytují v nadmořské výšce 350 m v členité krajině, kde tvoří největší část linií ze sítě stezek, která bývá vázána v jistém regionu jen na jednu dálkovou nebo regionální stezku. Lokální stezky musely být vyšlapávány v okolí dálkové stezky, pouze v místech, kde byli lidé usídleni. Rozdíl mezi regionální stezkou a lokální trasou je mnohdy nevelký a rozlišit je mezi sebou se dá podle délky trasy a schůdnosti terénu. Jednotlivé stezky řádů se protínaly a tato místa zvaná „křižovatky“ hrála významnou roli odjakživa. Byla to místa kontaktů a náhodných setkání. Jejich poloha vedla ke vzniku tržního místa, později ke vzniku trvalého osídlení až ke vzniku měst. Regionálních stezek bylo více než dálkových tras. Co se týče lokální stezky, existovalo během tisíciletí nepřeberné množství (Radan, Šmajs, 2003). Rozdíl mezi dálkovými, regionálními a lokálními trasami je dán především jejich 13

predispozicemi. Jsou-li dálkové stezky dobře sledovatelné ve vzhledu reliéfu, pak regionální stezky probíhají po trasách málo výrazných. Délku regionálních tras určuje vzdálenost od jedné dálkové stezky ke druhé. Lokální stezky se projevují nenápadně svojí délkou. Zahrnují málo zřetelné znaky jako je malý potůček, stoupající údolíčko či nevelká úžlabina. Průběh každé popisované regionální stezky by měl být registrován v mapě. Vztah stezek k různým hierarchickým řádům se sledoval při výzkumu sídel a to měst. Historická města u nás vznikla z tržních center v 13. století. Osy měst se vytvářely na dálkových stezkách a sítě hlavních ulic vznikaly na regionálních trasách. Úloha lokálních stezek se v uliční síti ztrácela. První ulice vznikaly podél starých stezek a měly křivolaký průběh. Pouze města budovaná na zelené louce dostala řád náměstí (Radan, 2011).

3.4 Zemské stezky Od raného středověku se dálkové stezky začaly označovat jako „zemské“. Zemská stezka je pojmenování pro středověké dálkové komunikace směřující zpravidla k hlavním správním a obchodním centrům. Vedly do vnitrozemí ze sousedních zemí přes tzv. zemské brány a navazovaly na vnitrostátní komunikační síť (http://cs.wikipedia.org/). Ke změnám a rozšíření jejich sítě vedlo spojení Čech a Moravy v 9. a 11. století. Od 13. století na nich vznikala královská i poddanská města. Zemské brány se nacházely na okrajích nepropustných pomezních hvozdů, kde v jejich blízkosti docházelo ke zřizování knížecí celnice neboli tzv. hraniční přechody, umožňující vstupy do země za poplatek. Vstup kontrolovala pozemní stráž ze strážnic, nacházející se na vyvýšených místech. Avšak ne každý byl ochoten platit, proto vznikaly další boční stezky (nehodící se k větší dopravě), po kterých přecházeli nejen pašeráci, ale i vojska. Cesty se proti vstupu nepřátel uzavíraly tzv. záseky. Šlo o kácené stromy, které měly zatarasit celý průchozí prostor. Původní zemské stezky měly podobu udupaných či vyjezděných kolejí od povozů. Pouze ve výjimečných případech se objevovaly cesty s upraveným povrchem zpevněné kamením nebo dlažbou. Převážná část cesty byla vedena ve vyšších a sušších polohách, neboť v údolí byla bažinatá a neschůdná. Na vlhčích bažinatých místech byly kladeny tzv. „hatě“, které vyžadovaly častější údržbu. Ta probíhala také na cestách vedoucích přes vodní toky. Jednalo se o finančně náročnou činnost, a proto se kromě hraničních cel vybírala také mýta z přechodu a užívání cest, hatí, brodů, mostů a přívozů. (www.historicke-cesty.cz). 14

V roce 1029 existovaly u nás na některých místech tzv. dřevěné stezky. Jednalo se o silnice se šířkou asi 3 metry, které sloužily k přechodu močálových oblastí (Homolka, 1979). Nejčastějším způsobem překonání vodního toku byl v raném feudalismu tzv. „brod“ (mělké místo v řece s pevným dnem a s vhodným přístupem k vodě po obou březích). Hlavní nevýhodou brodů bylo, že se nedaly používat celoročně bez omezení, neboť při jarních táních bylo v řece více vody a brody se ztrácely. Na místech, kde voda byla příliš hluboká, se zřizovaly přívozy – drobné loďky i větší lodice a prámy pro přepravu vozů, koní a lidí. Dopravu po zemských stezkách zajišťovali především karavany soumarů a nosiči. Kupecké karavany se vydávaly na výpravy, které trvaly i několik let. Avšak zvýšená potřeba přesunu zboží vyžadovala nové způsoby dopravy a to vozy, které umožňovaly vyšší zásobování trhu. Na dlouhých cestách se ve vhodných vzdálenostech a místech budovaly odpočinkové stanice nabízející nocleh a občerstvení. Vznikaly především pod horskými sedly, průsmyky u přechodů řek a na okrajích obtížnějších úseků (www.historicke-cesty.cz).

3.5 Síť dálkových stezek v České republice Síť dálkových stezek v českých zemích procházela rovinatými úseky, podél vodních toků tam, kde nehrozilo zapadnutí do bláta a bažin. Základní síť prehistorických dálkových stezek vznikala v mladší době kamenné. Trasy některých stezek byly stabilní po dlouhé věky, avšak trasy obchodní se mohly měnit dost náhle především při ztrátě surovin nebo partnera (Musil, 1987). Prvními trasami, využívanými k lidské komunikaci, se staly dálkové stezky. Až po dobu velkomoravskou nedocházelo v našem území k úpravě stezek či k žádným větším zásahům. Jednalo se pouze o drobné zákroky v problematických úsecích a to srovnání do stupňů na strmých svazích a pokládaní hatí na mokřinách. Po zavedení zemědělství se začala projevovat společná dělba práce a postupně docházelo k přepravě surovin až do značné vzdálenosti. Síť dálkových stezek je souhrnem tras, které se uplatňovaly během různých časů pravěku. Stezky fungovaly v kratších i delších intervalech pouze v některých částech území (Radan, 2000). Síť stezek a jejich hierarchické rozdělení se uplatňovalo v rozložení osad, což mělo i důsledky ekonomické. Funkce dálkových stezek se během dob hodně 15

měnila podle směně zboží a jejich požadavků. Člověk se odjakživa zabýval obchodem ve smyslu, že se svých zbožím obcházel sousedy. Obchod byl svázán s dopravou. Od nejstarších dob se po stezkách přenášely náklady v kožených nebo látkových pytlích, plachtách, krosnách na zádech atd. Nejdříve jen lidi, později zvířata a poté na vozech. Stezková doprava se nemohla vyhnout vodě ani uprostřed kontinentu bez velkých řek. K lodní přepravě se nejčastěji používalo vorů. K rozvoji došlo zejména ve 13. a 14. století na Slovensku. Na Moravě se k dřevoplavbě používala řeka Morava a Bečva. Postupem času byla plavba organizována a používaly se speciální veslové lodě s plachtami a byly vybudovány přístavy. Průběh starých stezek v neosídlených územích obvykle určoval hlavní trasu v nově zakládané obci. Na křižovatce se ve středověku obvykle objevil kostel, který určoval střed vesnice. V okolí dnešních městských aglomerací je terén natolik proměněn, že současný pohled na krajinu zdaleka neukazuje příznaky starých stezek. Dnešní silnice jen v některých úsecích navazují na staré stezky (Radan, Šmajs, 2003). Území české republiky je sice plošně nevelké, ale geograficky nejednotné. Hůře přístupné pro migraci nových populací byly Čechy než Morava se svojí severojižní trasou „jantarové stezky“ a otevřeností k jihu a jihovýchodu. Právě odtud přicházely na Moravu od pradávna klíčové civilizační podněty a to jak ve formě imigrací lidí, tak v přísunu myšlenkových inovací. Z jihu Moravy se pak šířily k severu a severozápadu, do Horního Slezska a Malopolska a do České kotliny. Čechy ležely stranou tehdejší civilizace a mimo komunikace spojující kultury středního východu s pozdějšími středisky západního světa. Teprve až po pádu velkomoravské říše se přesunulo politické a hospodářské těžiště do Čech. V pozdním neolitu byl zaznamenán přísun baltského jantaru. Počátek vytváření důležitých cest souvisí zejména s počátkem zemědělského pravěku (Radan, Podborský, 2006).

3.6 Názvy dálkových stezek a jejich znamení na cestě Názvosloví starých stezek koncem 20. století nemělo řádu ani pravidelnosti. Jedna stezka měla i několik názvů, nebo se jeden název používal pro rozdílné trasy. Středověké cesty probíhaly po stejných trasách jako ty dávno je předcházející staré stezky. Názvy stezek byly obvykle odvozovány podle názvu cílového města nebo země a také z pojmenování malých obcí či podle řeky, podél něhož stezka vedla. V Čechách se nejvíce 16

objevovalo pojmenování hlavně pro stezky vedoucí z Prahy. Typická možná cesta není vždy vyznačena jako jediná linie. V některých místech šlo o zachycení linie v zóně. Čím byla krajina v místě průchodu členitější, tím užší byla zóna, v níž se stezka nacházela. Opakem bylo údolí větších řek, kde se musela zóna značně rozšiřovat. Za doprovodné objekty starých stezek byly považovány orientační značky a symboly mýtů. V méně přehledných úsecích se používaly podobné značky, jaké jsou i dnes. Na křižovatkách se objevovaly znamení v podobě sázení dlouho žijících stromů, nebo postavení kamenných objektů. Hranice jednotlivých států byly často vymezeny nějakým předmětem – sloupem, vztyčeným kamenem nebo dvěma sloupy s překladem (Radan, Šmajs, 2003). Čím výraznější byla křižovatka nebo úsek cesty, tím výraznější objekt byl pořízen. Nebyla stavěna pouze církevní znamení, ale i na opačné straně stezky s církevním objektem stávaly světské stavby (tvrze, hrady, zámky) (Radan, 2011). V historické době se znamení na cestě často značně proměňovala. Z římské doby se uchovaly milníky, které byly doplněny o vytesaný znak kříže. Později se uplatňovaly rozcestníky, drobné církevní stavby a drobné stavbičky věžovitého typu. Znamení kříže se v dávném pravěku běžně využívalo jako křesťanského symbolu tj. jednoduchý dřevěný kříž, někdy s plechovou postavou Krista. Do poloviny 20. století se uchovala řada znamení při zanikajících stezkách na našem území a to křížky a kříže, sochy, boží muka, kapličky, kaple a kostely (Radan, Šmajs, 2003). Na těchto místech později vznikala první sídla, obchody a služby pro cestující. Na brodech se v nejbližším okolí stavěly mosty. Čím byla křižovatka významnější, tím větší sídla v jejím okruhu vznikala (Radan, Dvorský, 2012). V dnešní krajině chybí spousta dřívějších orientačních bodů, které by napomohly k hledání starých stezek. Staré stezky využívané v nedávných staletích jsou po ztrátě své funkce většinou zapomenuty, ale jako připomínka se nalézají znamení nejen uprostřed polí, ale i při silnici či vzácně uprostřed města (Radan, Šmajs, 2003).

17

Obr. 1: Kamenný milník s popisem vzdáleností k jednotlivým cílům na trase (www.historicke-cesty.cz)

3.7 Přehled historických cest v českých zemích Seznam historických dopravních tras Dálkové stezky:



Norimberská stezka



Bílinská stezka



Oheřská stezka



Blšanská stezka



Olešská stezka



Břeclavská stezka



Olomoucká stezka



Bystřická stezka



Opavická stezka



Česká stezka



Orlickoromžská stezka



Dunajská stezka



Pasovská stezka



Dyjskosvratecká stezka



Ploučnická stezka



Erfurstká stezka



Polská stezka



Haberská stezka



Řezenská stezka



Jantarová stezka



Sázavská stezka



Jičínská stezka



Srbská stezka



Jílovská stezka



Trstenická stezka



Kampská stezka



Uherská stezka



Libická stezka



Úhlavská stezka



Linecká stezka



Úslavská stezka



Moravská stezka



Vitorazská stezka



Niskojizerská stezka



Žitavská stezka

18

Regionální stezky: 

Třebíčskoivančická stezka



Podšumavská stezka



Severomoravská stezka



Západočeská stezka



Jihomoravská stezka



Polabská stezka



Středomoravská stezka



Lužická stezka



Podkrušnohorská stezka



Rakouská stezka



Jihočeská stezka

Lokální stezky: 

V Čechách na Strakonicku Dobršská stezka



V Čechách stezka na Říp



Na Moravě Troják na západním kraji Brna



Ve Slezsku na křižovatce v západním okolí Opavy

(Radan, 2011)

3.8 Závislost vzniku měst na starých stezkách Po 10. století, kdy doházelo k obsazení vhodných míst podél dálkových tras, se začala výrazně měnit síť stezek. Rozšiřovala se o nové trasy nejprve nad 300-350 m n. m. a až ve 12. století i nad 500 m n. m. Predispozice nižšího řádu byly dány nápadnými rysy okolo drobných říček a potoků. Dálkové stezky přinesly nové osadníky do zatím neosídleného území na pomezí Moravy a Čech. Později došlo k zahuštění sítí stezek a propojení dálkových tras regionálními a lokálními stezkami. Příznivé klima přispělo ke vzniku velmi početných osad se soběstačnými zemědělci. Rolnictví se uplatňovalo v místech s nižší sklonitostí terénu, neboť člověk do prudkých svahů nezasahoval. Postupem času se připravovaly podmínky ke změně života, neboť už nebylo v silách člověka zajišťovat všechny potřebné výrobky. V Evropě se od 12. století koncentrace zemědělské výroby projevily v novém uspořádání sídelních útvarů ve městě. U nás k tomu docházelo až v první polovině 13. století, kdy se též diferencovala řemeslná výroba. Za poslední dvě staletí došlo k velké proměně krajiny. Rozšiřující se výměra orné půdy vedla k rychlejšímu odtoku deštivých přívalů, což způsobilo opuštění staveb položených nízko při brodech. Bylo třeba nalézt rovinatou stezku k výstavbě obytných staveb a k založení nového sídla. Střed města se umisťoval na křižovatce stezek, kde později vznikalo tržiště. Už ve starověku vznikala města v některých zemích na 19

příhodných místech, které se stávaly křižovatky stezek. Nová městská centra nevznikala na libovolných místech. Jejich poloha určení byla přísně dána. Město se prezentovalo náměstím s výraznými stavbami a to z jedné strany kostelem a z druhé strany panským dvorcem (Radan, Šmajs, 2003).

3.9 Vývoj cest, dopravy a způsoby nejstaršího cestování Způsoby nejstaršího cestování byly podmíněny především stavem cest. Ty se vyvíjely velmi pozvolně především pak v období válek, kdy docházelo spíše k jejich zániku. Za husitských válek docházelo k výraznému poklesu počtu cest, což mělo za následek snížení bezpečnosti a nejistoty pro kupce i pocestné. Velký vliv na rozvoj dopravy měla též královská cla a množství soukromých mýt. V polovině 16. století se na hlavních zemských silnicích začaly zavádět první poštovní linky. Významné období pro rozvoj silniční dopravy se stalo 18. století, kdy byla započata výstavba umělých nebo také císařských silnic. V Čechách začala výstavba sítě státních silnic v roce 1738 na trase Praha – Vídeň.

Obr. 2: Římská dlážděná kamenná cesta v extravilánu (www.historicke-cesty.cz) Nejjednodušším způsobem dopravy byl odedávna sám člověk, který přenášel drobné a lehčí náklady na zádech. Kupci měli své vlastní nosiče nákladů. Takto bylo možné přenášet omezené množství zboží bez ohledu na terén jak po hlavních cestách tak i úzkých stezkách v hraničních hvozdech. K přepravě těžších nákladů se používali koně a nákladní mezci. I když se nedali využít v každém terénu, jejich nároky na stav cest nebyly příliš 20

vysoké. Prvními dopravními tahy, které člověk využíval k přepravě zboží, či osob byly řeky. Ty nabyly na významu zejména v novověku, kdy přepravu čím dál větších objemů přestávala zvládat nákladová doprava po zemských stezkách. Na konci 17. století byl význam vodní dopravy natolik důležitý, že se na splavňování řek věnovalo více prostředků než na opravu zemských cest (http://geography.cz/). Nosítka patří mezi nejstarší dopravní prostředky. Byla nesená lidmi nebo zavěšená mezi dva za sebou jdoucí koně. Využívala se k přepravě nákladu i zboží. Umožňovala pohyb po špatných a nesjízdných cestách či v horském a lesním terénu. Měla však omezenou nosnost. Vozy patřily mezi nejdůležitější pozemní dopravní prostředky. Umožňovaly převoz větších a objemnějších nákladů a jejich nároky na cestu byly mnohem důležitější. Lehčí břemena se převážely na ručních kárách a ty těžší na vozech taženým koněm či volem. Využívaly se různý typy vozů – dvoukolových kar a vozů se čtyřmi koly. Pevnější vozy patřily především kupcům, zatímco ty lehčí byly využívány sedláky. Sáně a vleky patří mezi nejstarší typ vozidla člověk používaným. Sáně byly jednoduché a využívaly se pro smykání břemen nejen na sněhu, ale i po celý rok. Vedle sání se využívalo k tahání i tzv. vleků – dvou pružných tyčí upevněných jedním koncem podél sedla koně a druhým volně po zemi. Spojením tyčí příčkami vznikl prostor pro náklad. Tento typ dopravy se využíval především tam, kde nebylo možné použít s ohledem na stav terénu vozu (http://curiavitkov.cz/).

Obr. 3: Středověká doprava - karavana soumarů (www.tisicileti.cz)

21

3.10 Vymezení vybrané obchodní stezky Vzhledem k poloze v srdci Evropy procházela přes

území

České

republiky řada dálkových komunikací vedoucích do nejvýznamnějších obchodních, kulturních i duchovních

center.

oblasti

moravských

V

úvalů byly podmínky pro vedení obchodních stezek nejpříznivější. Existence úvalů a Moravské brány umožnily

vznik

významného dopravního spoje od středozemního moře směrem na sever k obchodním střediskům při moře

pobřeží

Baltského

tzv.

Jantarové

stezky, která patřila mezi

Obr. 4: Jantarová stezka (http://cs.wikipedia.org/)

jedinou dopravní spojnici kontinentálního významu na našem území. Představuje trasu, po níž se v antické době převážel jantar (http://geography.cz/). K Dunaji, jako významné komunikační tepně, směřovala již od pravěku řada tradičních tras, které sledovaly terén s vhodnými podmínkami pro snazší a bezpečný postup. Staré stezky, respektující potřebné spojení, vždy byly cílem směnného obchodu a válečných akcí. Jantarová cesta se tvořila po tisíciletí a její trasa, která nabyla na významu od mladší a pozdní doby laténské, byla po dlouhou dobu v zájmu římských obchodníků i vojenských stratégů. Zájem Římanů (kteří měli dobré informace o oblastech sousedících s Jantarovou cestou) o Čechy a Moravu vzrostl kolem r. 10 př. n. l. kdy se rozšířilo území římského impéria až ke střednímu Dunaji (Měchurová, Čižmářová, 1998). Jantarová cesta měla mnoho větví. Vedla z Evropy do Asie a ze severní Afriky do 22

Středozemního moře. Jantar byl po této cestě převážen ze Severního moře a Baltského pobřeží pozemní cestou z Visly a Dněpru do Itálie, Řecka, Černého moře, a Egypta před tisíci lety, a ještě dlouho poté (www.princeton.edu). Na linii jantarové stezky, vedoucí našim územím, se později napojovaly další cesty a to regionálního charakteru, vedoucí na západ i východ. Na západ od moravských úvalů byla spojena tzv. galskými obchodními stezkami – stezkou Tstenickou a Podyjskou. Mezi nimi vedly spojovací cesty a docházelo k zahušťování prvotní dopravní sítě. Díky těmto dopravním směrům se začal postupně rozvíjet také západovýchodní směr obchodních cest (http://geography.cz/). Dávné stezky jantarového obchodu vedly podél říčních dolin, horskými průsmyky, mezi močály a byly prodloužením silnic a cest na teritoriu římského státu. Sloužila nejen k zásobování Římanů jantarem (o kterém se mluvilo jako o „Zlatě severu), ale také k obchodování s jiným zbožím a to peřím, kožichy, rybami, medem a voskem (http://jantarovastezka.blogspot.cz).

23

4 METODIKA 4.1 Charakteristika Jantarové stezky V římské době se převážná část obchodních cest držela toku velkých řek. Jednou z nich byla i dálková obchodní komunikace Jantarová stezka. Prastaré označení starší obchodní trasy spojující sever Evropy (pobřeží Baltu) s civilizacemi kolem Středozemního moře. Nejdůležitější komodita proudící po této stezce byl jantar dopravován na jih do Itálie a odtud lodní dopravou do Řecka a i do Egypta. Spojovala jižní a severní Evropu a nejvíce se využívala od konce 7. století př. n. l. do poloviny 5. století n. l. Nejednalo se o jednu cestu, ale o celý systém komunikací, jejichž průběh se do určité míry měnil co do polohy a času. Za konec Jantarové stezky je považován přístav Aquileia – významné obchodní centrum na severním pobřeží Jadranského moře. Představovala spíše směr pohybu obchodních výprav k Baltickému moři než silnici nebo cestu (Homolka, 1979). Pojem „Jantarová stezka“ se objevil v písemných zprávách římských autorů Tacita a Plinia Staršího, jejichž zprávy pocházely z přímého poznání. Plinius přinesl zprávu o urozeném Římanovi, který se za Neronovy vlády vypravil po Jantarové cestě k pobřeží Baltského moře s cílem získat jantar a dopravit ho do Říma. Ve 3. až 5. století byla stezka využívána nejintenzivněji. Ze severu na jih byl směřován především jantar. O intenzitě dálkového obchodu svědčí nález u Wroclawi, kde byla objevena tři velká skladiště obsahující 2900 kg jantarové suroviny. Intenzivní obchod na této cestě v době laténské byl jedním z důvodů vzniku moravských oppid, která tvořila nejdůležitější střediska obchodu v této oblasti (www.palba.cz). Jantar (řecky elektron, latinsky electrum nebo sucinum) byl považován za kámen, který Řekové a Římané řadili k drahokamům. Jedná se o zkamenělou pryskyřici kulatých a plochých tvarů medové a žlutavé barvy, ve které se často najdou kousky rostlin nebo hmyzu. Používal se i k parfémování místností, ale největšího významu dosahoval jako šperk. Málokdo ví o existenci modrého jantaru pocházející ze Sicílie a černého jantaru z Rumunska. Jantar patří k důkazům o existenci prastarého dálkového obchodu, kterým se platilo už v době kamenné. Mezi hlavními nalezišti stále zůstávají jižní břehy Baltu a Severního moře (Homolka, 1979).

24

Přesný průběh stezky lze obtížně určit. Byla nejen významnou obchodní cestou, ale také dalekosáhlou komunikační tepnou. Měla několik různých větví, které se navzájem protínaly. Využívali ji nejrůznější skupiny lidí stěhující se na jih v návaznosti na hlavní směr přesidlování. V našem území měla úlohu spoje západní a jihozápadní Evropy se severovýchodní a východní (Radan, 2002). R. Květ (2011) zvolil volbu několika tras vedoucích od významných poloh na Dunaji a dospěl ke třem trasám Jantarové stezky: znojemská, lávská, břeclavská (mířící od Dunaje do Moravské brány). Všechny trasy umožnovaly přístup k Moravské bráně jak od jihu, tak i od jihovýchodu Evropy.

4.1.1 Trasy vedoucí Evropou (Rakousko) Znojemnská trasa – navazuje na tok říčky Traisene vtékající do Dunaje a říčky Kamp. Tento úsek dále navazuje na Dunajskou stezku (hlavní trasa ze západní Evropy). Cesta kolem říčky Kamp vedla jen k místu, kde se tok lomil od západu k jihu. V těchto místech se cesta odklonila k severovýchodu k městu Horn a přes nynější obce Pulkau a Retz vedla ke Znojmu. Pozdější varianta stezky zkrátila cestu od údolí Dunaje a vedla přes dnešní Eggenburg opět k lokalitě Retz a dále ke Znojmu až k Moravské bráně. Lávská trasa vedla od města Korneuburg podle přítoku Dunaje na sever kolem Leiserbergu (kdysi lysá hora, osídlená Slovany a před tím i Kelty) a za Laa an der Thaya vstoupila na nynější moravské území. Břeclavská trasa vedla ústí Moravy do Dunaje. Proti poloze ústí se nyní na pravém břehu Dunaje nachází městečko Hainburg, v jehož okolí se nalézají vykopávky římského města Carnutum. Stezka vedla po pravém břehu řeky Moravy a před Břeclaví vstoupila na naše nynější území.

4.1.2 Trasy vedoucí na našem území Znojemská trasa na našem území vedla napříč přes drobné vodní toky v malé členité krajině až k brodu na řece Jihlavě u Pravlova. Odtud mířila k uzlu křižovatek jižně od Brna, podél toku Šatavy a k brodu na Svratce. Držela se pak toku Litavy a u Křenovic se rozvětvila.

25

První větev stezky (severní varianta) sledující dále Litavu se za dnešní obcí Kožučice odpojila od horního toku Litavy, prosmýkla se přes dnešní obec Chvalnov k toku Kotojedky a podél ní se dostala při jejím ústí do Moravy na území dnešního Kroměříže. Druhá větev stezky (jižní varianta) se přidržela potoka Rakovce, pak Lulečského potoka a posléze říčky Hané a řeky Moravy až po dnešní město Kroměříž. Na území Kroměříže se obě větve spojily a po překonání řeky Moravy pronikala Znojemská trasa dál přes dnešní Hulín podél Rusavy a posléze podél úpatí Hostýnských vrchů až na nynější katastr města Bystřice p. Hostýnem, aby dále sledovala tok Juhyně až k jejímu ústí do Bečvy. Za Bečvu se držela pohledu na Starojický kopec vystupující na obzoru a pak se podél Jičínky dostala k Odře. Lávská trasa po překonání brodu na Dyji vešla na soudobé moravské území. Zpočátku sledovala tok Dyje až po nynější obec Pasohlávky. Za tímto místem u soutoku Jihlavy s Dyjí a podél dřívějšího toku Jihlavy vedla stezka až k brodu na Jihlavě u Pravlova. Zde končila na křižovatce se znojemskou trasou Jantarové stezky. Břeclavská trasa se u Napajedel odklonila od údolí Moravy a vedla přes nynější obce Kudlovice, Modrou, Velehrad, Starého Města u Uherského Hradiště, Tupesy, Boršice, Osvětimany, Ježov, Vlkoš, Milotice, Mutěnice, Lužice a Mikulčice. Z Doby velkomoravské se při této trase nalezly základy jedné z nejstarších velkomoravských staveb a to předcyrilometodějský kostelík v Modré, který byl postaven na horní trase, na níž nedaleko na křižovatce ke Starému městu vznikl ve 13. století románský klášter Velehrad. (Květ, 2011). Při brodech na řece Dyji nebo Moravě vznikla velkomoravská centra sv. Hypolit (v západní části Znojma), Pohansko (na jižním okraji Břeclavi), Mikulčice (jižně od Hodonína) a Velehrad (na území Starého Města a Uherského Hradiště), která leží na významných dálkových komunikacích a na křižovatkách cest využívaných v pravěku. Nyní na místech stojí okresní místa Znojmo, Břeclav, Hodonín a Uherské Hradiště (Radan, 2003).

26

4.2 SWOT analýza SWOT analýza je jedním ze základních nástrojů strategického managementu. Její podstata spočívá v identifikaci, uspořádání a hodnocení faktorů rozdělených do silných stránek (Strenghts), slabých stránek (Weknesses), které se řadí k vnitřním faktorům tzv. interní analýze a příležitostí (Opportunities), hrozeb (Theats), které se řadí k vnějším faktorům tzv. externí analýze. SWOT analýza je často požadovanou součástí nejrůznějších dokumentací projektů. Její realizace nezabere příliš mnoho času a dokáže pomoci včas identifikovat nová nebezpečí či příležitosti. Samotná SWOT analýza má smysl pouze tehdy, pokud na ni naváží i další kroky, případně úpravy či změny strategie (www.businessvize.cz). Tato analýza byla vyvinuta Albertem Humphreym v 60. a 70. letech 20. století na Stanfordově univerzitě, kde vedl výzkumný projekt, při kterém byla využita data od 500 nejvýznamnějších amerických společností (http://cs.wikipedia.org/).

Obr. 5: Ilustrace SWOT analýzy (http://cs.wikipedia.org/)

27

4.3 Analýza břeclavské trasy Cílem této kapitoly je popsat jednotlivé obce nacházející se na břeclavské trase Jantarové stezky z hlediska jejich historie a současnosti. Severní až západní obzor lemující zalesněné kopce Chřibů, chránily přístupy do údolí jako dokonalá přírodní hradba. Byl to výrazný a nezaměnitelný orientační bod na dálkové obchodní trase od Jadranu k Baltu, který oznamoval blízkost hlavního města Velkomoravské říše. Tato dominanta zakotvila v povědomí nejen kupeckých karavan, ale i místního obyvatelstva. Z pohledu posunu římských vojsk po Jantarové stezce (jako významném civilizačním koridoru k severu) na našem území, jsou zajímavé porostové příznaky linií, které byly zjištěny při letecké prospekci právě na území Hodonínska a Uherskohradišťska. Nedaleko obce Lužic byl zachycen pozoruhodný menší objekt se zaoblenými nárožími, v jehož blízkosti se nalézá několik linií. Avšak podle knihy Peregrinatio gothica : Jantarová stezka (1998), zabývající se touhle problematikou, nejsou uvedené porostové příznaky jednoznačné a je nutné jejich ověření. Křižovatka České a Jantarové stezky (dvou velmi významných obchodních tras ve střední Evropě) se stala v Mikulčicích středobodem obchodu Velké Moravy. Archeologická naleziště v Mikulčicích a ve Starém městě dokazují výskyt římských vojenských cihel, což poukázalo na osídlení už v římské době. Předcyrilometodějský kostelík v Modré byl postaven na zřejmě bohatě využívané horní trase, na níž nedaleko na křižovatce ke Starému městu vznikl románský klášter stávající na místě tehdejší moravské metropole, ke kterému v roce 1220 náležela středověká trhová ves Velehrad. Umístění velehradského kláštera nebylo zcela mimo síť významných stezek, neboť kolem něho vedla linie dálkové horní trasy, pak regionální stezky ze Spytihněvi přes Velehrad na Osvětimany. Křižovatkami stezek predispozicemi osídlování se tedy staly obce Velehrad, Boršice a Osvětimany (Radan, Šmajs, 2003)

28

Zájmové území, které bylo vybráno pro tuto analýzu, se nachází ve Východní Moravě na pomezí dvou okresů Uherské Hradiště a Hodonín. Do okresu Hodonín spadají obce Ježov, Vlkoš, Milotice, Mutěnice, Lužice a Mikulčice. Součástí okresu Uherské Hradiště jsou pak obce Kudlovice, Modrá, Velehrad, Tupesy, Boršice, Osvětimany a Staré Město u Uherského Hradiště.

Obr.6: Poloha vybraného území (www.maps.google.cz)

4.3.1 Stručná charakteristika okresu Hodonín a Uherské Hradiště Okres Hodonín leží na jihovýchodní Moravě při hranici se Slovenskou republikou. Zaujímá rozlohu 1 099 km2 a je charakteristický svým protáhlým tvarem ze západu na východ. Díky příhodným přírodním podmínkám se vývoj území podřizoval zemědělskému využití. Z geologického hlediska je charakteristický členitý terén. Severní část tvoří listnaté lesy Ždánického lesa a Chřibů, jižní část lemují hřebeny Bílých Karpat, které získaly v roce 1996 status biosférické rezervace UNESCO. Středem území prochází úrodný Dolnomoravský úval. Nadmořský výška okresu zaujímá 263 m. Zemědělská půda tvoří 63% z celkové plochy okresu. Nejkvalitnější jsou plochy v nivě řeky Moravy, v západní a severovýchodní části okresu, kde mohou zemědělci plně využít výhodné klimatické, terénní i půdní podmínky. 29

Z hlediska podnebí leží v nejteplejší a nejsušší oblasti ČR. Na území se nachází četná ložiska ropy a plynu. Významná jsou i ložiska lignitu v okolí Hodonína, Dubňan a Šardic. Okres láká k projížďkám malebnou rovinou i strmou krajinou mezi vinohrady. Bohatou historii okresu dokumentují cenné archeologické nálezy u Mikulčic. Archeologická expozice na místě vykopávek nabízí obraz velkolepé kultury prvního slovanského státního útvaru na našem území. Pro okres jsou symbolické všudypřítomné vinice a vinné sklepy. Celý vinorodý region je protkán vinařskými cyklistickými stezkami se zastaveními u historických vinných sklepů v jednotlivých obcích. Okres Uherské Hradiště je se svojí rozlohou 991 km2 druhým nejmenším okresem Zlínského kraje. Jihovýchodní hranice okresu je součástí hranice mezi Českou a Slovenskou republikou. Na jihozápadě je sousedem okres Hodonín, patřící do Jihomoravského kraje. Ve střední části se rozprostírá nížina Dolnomoravského úvalu, která přechází v podhorská pásma – na západě do Chřibského pohoří s nejvyšším vrcholem Brdo, na severovýchodě do území Vizovických vrchů a na jihovýchodě do nízkého předhoří Bílých Karpat. Lesy zde pokrývají 30% celkové plochy a zemědělská půda 58%. Klimatická různorodost je dána členitostí terénu. Okres lze rozdělit z hlediska klimatu na teplejší nížinnou část a chladnější část Bílých Karpat. Průměrná roční teplota se pohybuje v rozmezí 7-9 ⁰C. Téměř celé území okresu je povodím řeky Moravy. Na nerostné suroviny patří k oblastem velmi chudým. Těží se zde pouze štěrkopísky, cihlářské hlíny a kámen. Nížinná oblast (kolem toku Moravy) je vhodná pro pěstování cukrovky, obilí, kukuřice. Nacházejí se zde také ovocné sady a rozlehlé vinice. Územím prochází

mezinárodní

železniční

trať

a

525

km

silnic.

Lodní

doprava

(po zrekonstruovaném Baťově plavebním kanále) slouží v současnosti zejména vodní turistice (www.czso.cz).

30

4.3.2 Historie a současnost obcí v zájmovém území Kudlovice Vinařská obec nacházející se 6 km jihozápadně od Napajedel na úpatí náhorně položené roviny. Kudlovice se v historickém kontextu připomínají teprve r. 1372, kdy jsou uváděny mezi obcemi platícími mostné do Hradiště, ale podle určitých písemností jsou o něco starší. Obec byla zpočátku zbožím zeměpanským. Od zeměpána přešla část Kudlovic v držení rodu panského jako zástavní zboží nebo jejich vlastnictví za prokázané služby. Prvním držitelem byl rod Kuželů z Bílovic a ze Žeravic. Dominantou obce je kaple sv. Jana Křtitele z tesaného kamene, která je stavbou z roku 1747 nezvyklého typu se sousoším Křtu Kristova v mírně nadživotní velikosti (www.kudlovice.cz). Obec Modrá Život ve vesnici sahá (podle nejnovějších nálezů) několik tisíc let před Kristovo narození. Nálezy keramiky svědčí o pobytu dávných zemědělských kultur. Zhruba 4 km od obce se nachází kamenný útvar „Králův stůl“, který byl součástí pravěkého slunečního kalendáře, na kterém dle pověsti odpočinul na poč. 13. stol. Přemysl Otakar I. Na jižním okraji obce se nachází památka z epochy Velké Moravy a to kamenný kostelík z přelomu 8. a 9. století. Lze jej považovat za jednu z nejstarších kamenných staveb, kde kázali Cyril a Metoděj. Po vybudování velehradského kláštera se osada na místě dnešní Modré s Velehradem sloučila a stala se jeho hospodářským zázemím. Současnost obce tkví v uchování tradic a zvyků, neboť bez zaujetí nové generace by zanikly a jen stěží se daly znovu obnovit. Cílem obce je navázat na vymírající kulturní tradice, postupně dotvářet obraz obce a jejího okolí ve vzájemném souladu lidové architektury s přírodou (www.venkov.cz/obec/).

Velehrad Počátky současného Velehradu sahají na začátek 13. století, kde vznikl první cisterciánský klášter na Moravě. Na základě archeologických nálezů bylo zjištěno, že velkomoravský Veligrad byl lokalizován v dnešním Starém Městě. Zahájení výstavby kláštera lze datovat do druhého desetiletí 13. století. Areál někdejšího kláštera s jedním z největších kostelů u nás patří k významným kulturním památkám, dokládajícím vývoj architektury a výtvarného umění od pozdní doby románské až do současnosti. Dějiny obce jsou nerozlučně spjaty s klášterem. Jeho zrušení mělo řadu hospodářských, 31

sociálních i kulturních důsledků pro poddané panství. Součástí kláštera je i bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje. V lidové tradici je obec dosud ztotožňována s hlavním střediskem Velké Moravy. Nachází se zde jedno z nejvýznamnějších poutních míst ČR. Je významným duchovním centrem a místem cyrilometodějských oslav (www.velehrad.cz). Starého Města u Uherského Hradiště Poloha města v místě křížení obchodních stezek známých od pravěku, byla důvodem usídlení skupiny lovců mamutů, kteří si zde založili své občasné tábořiště. Po lovcích přišli první zemědělci, objevili se Kelti, po nich germánští Suébové následování vojáky a obchodníky světovládného Říma. Ve 2. století po Kristu existovala v oblasti římská vojensko-obchodní stanice. V 9. století bylo území Starého Města hlavní součástí Veligradu, jednoho ze dvou hlavních center Velké Moravy, k němuž ještě patřilo sídliště na místě historického centra města Uherské Hradiště a církevní centrum na výšině v Sadech. V aglomeraci se nacházely sídlištní areály s řemeslnickými dílnami členící se na výrobní specializované okrsky, v nichž byly zhotovovány skvosty velkomoravského šperkařství, honosné meče, opasky a ostruhy, ale i předměty denní potřeby. Za poslední dvě desítky let samostatnosti ušlo Staré Město velký kus cesty, během níž se jeho tvář výrazně proměnila. Nově postavené domy i opravené budovy, rozvíjející se školství, široké možnosti volnočasových aktivit ve sportovních, kulturních a spolkových organizacích

jsou

obrazem

dnešního

života

obyvatel

(www.staremesto.uh.cz).

Obr. 7: Osada Staré Město (www.velehrad.cz) 32

moderního

města

Tupesy Obec Tupesy se rozprostírá v úrodné nivě Zlechovského potoka, který pramení v chřibských lesích. V těsné blízkosti se nachází zajímavé turistické cíle – hrad Buchlov, zámek Buchlovice, archeoskanzen v Modré, významné poutní místo Velehrad a malebné pohoří Chřiby (protkané sítí turistických tras a cyklostezek). Obec se dělila na dvě části „dědinu“ a „výpustu“. V části „dědina“ se nacházely nejbohatší usedlosti, kaple, škola, obecní úřad a náves. V části „výpusta“ bydleli domkaři, řemeslníci, ale především hrnčíři. Dodnes živá tradice hrnčiny a keramiky pramení z již nejstarších dob existence obce (archeologické nálezy z 10. století) a je prezentována v Muzeu keramiky. V minulosti byly Tupesy typickou slováckou obcí, jejíž bohatá tradice hýřící barevností krojů žije i v současnosti. Obcí prochází Velkomoravská poutní cyklotrasa a regionální vinařská cyklotrasa. K nejstarším památkám obce patří Boží muka, socha sv. Jana Nepomuckého, kaple Navštívení P. Marie a dům drobného zemědělce a hrnčíře (www.tupesy.cz). Boršice První písemná zmínka o Boršicích pochází z roku 1220. Dokumentem je listina olomouckého biskupa Roberta určená velehradskému klášteru. Význam Boršic byl před husitskými válkami potvrzen vznikem farnosti a kostela. Po přepadení Velehradu husity z Uherského Ostrohu byl jimi boršický kostel na zpáteční cestě vyloupen a vojsko zabilo i faráře, který se ukrýval ve vinohradech na "Hradové". Ves byla několikrát vypálena a zdevastované usedlosti bylo možné jen stěží udržovat. Vesnice byla později obnovena přílivem nových lidí. Tak jako další obce na klášterním majetku byly i Boršice známy svým vinařstvím. Tradice vinařství se dostala i do znamení na obecní pečeti (www.boršice.cz). Osvětimany První zmínky o vzniku obce sahají do doby velkomoravské a to ve spojitosti s horou sv. Klimenta nacházející se nedaleko v Chřibech. Podle lidové pověsti pochází z této doby pravděpodobně i název obce. Osvětimany vždy patřily mezi chudší obce. Trpěly válkami a častými požáry. I přes nedostatek orné půdy se obyvatelé živili převážně zemědělstvím a prací v lese. V pozdější době se rozvinula i řemeslná výroba. V 19. století se Osvětimany stávají centrem okolních vesnic a to nejen po stránce církevní, ale i po stránce obchodu a vzdělání. Obchodního rozkvětu dosáhly Osvětimany na počátku 20. století, kdy v obci 33

byly obchody se smíšeným zbožím, drogerie, kloboučnictví, cukrárna, masna, obuv a pekárny. V 50. letech 20. století se staly Osvětimany obcí střediskovou a v 90. letech obec získala významné postavení mezi obcemi našeho regionu. Dokladem je ocenění obce v roce 2002 Bílou stuhou v soutěži Vesnice roku (www.osvetimany.cz). Ježov První písemná zpráva pochází z roku 1320. Unikátním svědectvím o dávné historii obce a jejího blízkého okolí se může pochlubit kostel sv. Jakuba. Na jeho stěnách je totiž umístěno pět náhrobků pánů z nedaleké Dolní Moštěnice. Ježovský kostel je jedním z mála míst na Moravě, kde se zachovaly náhrobní kameny významného rodu Zástřizlů. V okolí Ježova bylo několik osad, které však zanikly. Roku 1421 bylo vypáleno a rozbořeno probožství u Svatého Klimenta. Severozápadní svahy obce jsou osázeny vinicemi a na východě jsou převážně sady (www.jezov.cz). Vlkoš Obec Vlkoš u Kyjova leží v Dolnomoravském úvalu. Poprvé se název objevuje na listině, díky níž byla doložena existence obce, která patřila i s poddanými dvěma feudálním panstvím. Prvotní zmínky o vinařství jsou doloženy společně s vinařstvím na Kyjovsku už ve 12. století. Chřiby zde chránily svahy, na nichž se vinná réva pěstovala. Vinice bývaly na kopcích ve vybraných tratích volné, tak zvané „rustikální“ a mohly se prodávat i dělit. V roce 2002 se obec stala iniciátorem vzniku Mikroregionu Nový Dvůr a jedním z jeho zakládajících členů. Historický název "Nový Dvůr" pochází z počátku 17. století a váže se k dějinám Milotického panství. Společným cílem pro založení byl celkový rozvoj regionu a to rozvoj infrastruktury, ochrana životního prostředí, ochrana kulturního dědictví a rozvoj venkovské turistiky (www.vlkos.cz).

Milotice Milotice leží na území patřící ke karpatské soustavě. V údolích a nížinách se původně vyskytovaly lužní lesy a močály, případně slatinské louky. Svou optimální geografickou polohou byla tato oblast předurčena k tomu, aby se zde člověk usazoval již od nejstarších dob. V samotných Miloticích byly objeveny ojedinělé kusy paleolitické pazourkové industrie, z doby bronzové pak menší pohřebiště kultury únětické a byly odkryty hroby Keltů. Svým názvem a rozsahem katastru nepřímo dokládají, že náleží k nejstarším osadám oblasti. Počátek obce lze s jistou pravděpodobností klást nejpozději na přelom 34

11. a 12. století. Za husitských válek byly Milotice významným střediskem husitů, kteří si po roce 1427 zřídili kolem tvrze opevněný tábor. Zvýšené příjmy vrchnosti, vyplývající z rybnikářství a vinařství, byly jedním z podnětů k přestavbě staré vodní tvrze v moderní renesanční zámek. Milotice jsou tedy obec, která má dlouhou historickou minulost, jež se prezentuje barokním zámkem s parkem a bažantnicí, střed vesnice patří barokní stavbě kostela Všech svatých, k němuž patří především protější milotická fara z poč. 18. století (www.milotice.cz). Mutěnice Obec Mutěnice vznikla patrně vnější kolonizací, na níž participovali v oblasti i templáři, jimž Mutěnice náležely ve 13. století společně s Čejkovicemi. Katastr Mutěnic osídlili lidé již v pravěku, o čemž svědčí bohaté archeologické nálezy. První písemná zmínka o obci pochází dle obecní kroniky z roku 1367, kdy je datován záznam v zemských knihách v Brně. Tehdy Alžběta Herburgská, jeptiška z kláštera augustiánek v Brně, darovala mutěnickému faráři Michalu Damasovi pozemky. 15. století bylo obdobím pustošivých válek. Největší škody hodonínskému regionu způsobily války česko-uherské v 2. polovině 15. století (1468 - 1470) mezi Jiřím z Poděbrad (a pak Vladislavem II.) a uherským králem Matyášem Korvínem, které na Slovácku znamenaly zánik četných obcí a osad. Vinařství provází obec už od samých počátků její existence. Mutěnický viniční katastr je rozdělen na 13 viničních tratí a jeho plocha se každoročně zvětšuje. Z hlediska půdních a klimatických podmínek je celá jižní Morava rozdělena do 10 vinařských oblastí, mezi nimiž zaujímá své místo také Mutěnická vinařská oblast (www.mutenice.cz). Lužice Obec leží v úrodné krajině jižní Moravy, 4 km jihozápadně od okresního města Hodonín. K podzemnímu bohatství patří naleziště ropy, zemního plynu a lignitu. Dominantou obce je kostel, který byl dostavěn v roce 1874 a je zasvěcen velkomoravským věrozvěstům Cyrilu a Metoději. Název obce se odvozuje od četných vodních ploch, které se zde v dávných dobách rozlévaly (louže, luže). Nejstarší písemná zmínka pochází z roku 1250, kdy obec přibyla do majetku velehradského kláštera. Novodobou historii obce poznamenal vznik a rozvoj průmyslu. Četné archeologické nálezy dokládají intenzivní osídlení této oblasti již v pravěkém období. Oblast úrodné 35

údolní nivy řeky Moravy vytvářela odedávna příznivé podmínky pro první usedlíky. Jejich stopy můžeme na území obce sledovat již od mladší doby kamenné (neolitu). Hustě osídlen byl především pravý břeh říčky Kyjovky. Oblast, ve které se obec Lužice nachází, byla od pradávna prostorem hraničním. Přes blízký Hodonín procházela jedna z důležitých moravských obchodních cest, které spojovaly oba tyto státy. Cesta však nesloužila jen obchodním účelům, ale i pro přechod vojska (www.luziceuhodonina.cz). Mikulčice Obec Mikulčice je poprvé zmiňována v roce 1141 v majetku hradského velkofarního kostela v Břeclavi. U kostela se rozkládalo ve 12. a 13. století řadové mladohradištní pohřebiště. Nálezy keramiky 12. až 1. poloviny 13. století pocházejí z dalších míst zastavěné části obce. Farní kostel Nanebevzetí P. Marie je nepřímo připomínán poprvé roku 1353. Ve 14. a na začátku 15. století se uvádí v Mikulčicích tvrz. Nejčastěji je hledána v poloze "Kopec" v jižní části dědiny, ačkoliv se po ní nedochovaly žádné viditelné stopy. Raně středověké hradiště "Valy" u Mikulčic patřilo k nejvýznamnějším střediskům velkomoravského státu 9. století. Velkomoravské Mikulčice byly vojenskou pevností, centrem rodu Mojmírovců a významným střediskem církevní správy. Bohaté archeologické nálezy zde dokumentují vyspělé dvorské prostředí. Kontinuita centrálního místa v Mikulčicích, jejíž počátky tkví již v před velkomoravském období 8. století, byla přerušena se zánikem Velké Moravy. V současnosti jsou Mikulčice držitelem Ceny Rudolfa II. za příkladný vztah ke kultuře, její podporu, propagaci a trvalou ochranu kulturního dědictví regionu (www.mikulcice.cz).

4.4 Krajině - ekologické souvislosti Lidská společnost již od pradávna využívá krajinu k rozmanitým účelům. Intenzita i dopady antropogenních procesů se stále stupňují a podepisují na funkčnosti a stabilitě krajiny. Jedním z klíčů pochopení současných procesů je studium historického vývoje využití krajiny. Ke sledování změn v krajině jsou stále častěji využívány staré mapy. Přítomnost dálkových cest měly značný vliv na osidlování okolních úrodných nížin a úbočí Chřibů. Potřeba spojení mezi různými stezkami vedla vždy k vytváření přechodů přes hory a budování opevněných sídel jejich obraně. Na důležité křižovatce Jantarové 36

stezky, někde na soutoku Moravy a Olšavy, byla pravděpodobně vybudována předsunutá římská vojenská stanice. Po příchodu Slovanů zde postupně vzniklo velké hospodářské, církevní, vojenské a správní středisko. Její význam neztratil na své důležitosti ani v pozdějších dobách. Sledované území se nachází na pomezí tří bioregionů – ždánicko-litenčický (obec Kudlovice, Modrá, Velehrad, Staré město u Uherského Hradiště, Tupesy, Boršice, Osvětimany, Ježov), hustopečský (obec Vlkoš, Lužice, Mutěnice) a hodonínský (obec Milotice, Lužice).

4.4.1 Historie osídlení a současný stav krajiny Okres Hodonín a Uherské Hradiště se svými přírodními, klimatickými, geomorfologickými i půdními podmínkami měli vždy solidní základnu pro zemědělskou výrobu na orné půdě. Osídlení v nižších částech ždánicko-litenčického bioregionu sahá do období 7. tisíciletí před n. l. a nejvyšší partie tohoto území nebyly nikdy odlesněny. V lesích z větších částí zůstává zachována přirozená druhová skladba. V nižších polohách jsou rozsáhlé polní kultury, přirozená náhradní vegetace je zachována pouze na prudších svazích. V hustopečském bioregionu je velmi staré kontinuální pravěké osídlení a k trvalému odlesnění rozsáhlých ploch docházelo před středověkem. Komplexy lesní vegetace jsou ostrůvkovité a nespojité. Převažují rozsáhlé polní kultury (pole, sady, vinice), v posledních desetiletích bylo mnoho svahů terasováno. Přirozená náhradní vegetace je zachována pouze na prudkých svazích. Osídlení v hodonínském bioregionu v minulosti bylo minimální, pouze na okraji eolického reliéfu. Značná část lesů byla v historii degradována pastvou, těžbou a kácením. Místy se ve středověku vytvořily aktivní plochy přesypových písků. Na počátku 19. století započalo v severní části rozsáhlé zalesňování borovicí. Současná vegetace je do značné míry změněná. Přirozená lesní vegetace zůstala zachována v jihozápadní části území a v nivě Kyjovky byly vybudovány rybníky (Culek, 1996). Oblast úrodné údolní nivy řeky Moravy, která protéká rovinatým územím Dolnomoravského úvalu, svými mírnými klimatickými podmínkami a nevelkou nadmořskou výškou vytvářela odedávna příznivé podmínky pro první usedlíky. Jejich stopy můžeme na území sledovat již od mladší doby kamenné (neolitu). 37

4.4.2 Vegetace ve sledovaném území Ve ždánicko – litenčickém bioregionu potenciální vegetaci tvoří v nižších polohách dubohabřiny Carici pilosae-Carpinetum, které jsou pouze na nejextrémnějších stanovištích nahrazeny teplomilnými doubravami Quercion pubescenti-petraeae. V plochých depresích jsou ojedinělé i bažinné olšiny. Primární bezlesí zde pravděpodobně chybělo. Hustopečský bioregion tvoří z větší části panonské dubohabřiny (Primulo verisCarpinetum), které jsou místy nahrazeny karpatskými (Carici pilosae-Carpinetum) a velmi vzácně se vyskytují i přechodné typy s dominantním bukem. Časté je také zastoupení teplomilných doubrav. Na extrémnějších konvexních jižních svazích jsou typické šípákové doubravy (Quercion pubescenti-petraeae, především asociace CornoQuercetum). V údolích se podél vodních toků nacházejí lužní lesy typu PrunoFraxinetum. Primární bezlesí je velmi vzácné, pravděpodobně je vázáno na stepní oka na nejprudších svazích. Poslední hodonínský bioregion je zastoupen výskytem acidofilní doubravy (Genisto germanicae-Quercion). Na mělčích vrstvách písku se vyskytují endemické teplomilné doubravy z panonského svazu Aceri tatarici-Quercion (Carici fritschii-Quercetum). Na vlhčích místech a s větším podílem hlinitých částic v půdě se maloplošně vyskytují i háje (Primulo veris-Carpinetum). V minulosti bylo na organogenních substrátech vyvinuto primární bezlesí - komplex mokřadní a rašeliništní vegetace (Culek, 1996).

4.4.3 Ekologické charakteristiky sledovaného území Vliv člověka na krajinu ve sledovaném území je znám již od neolitu. Tehdy docházelo k přetváření krajiny a ke vzniku zemědělství. Byly pozměněny nejcitlivější části krajinných ekosystémů. Postupem času docházelo k rozšiřování zemědělské půdy na úkor lesa. Neolitická kolonizace prostupovala na naše území od severního Balkánu přes Slovensko, nejprve na Moravu a poté do Čech. Pro naše pravěké a středověké předky příroda nepředstavovala příjemné místo k vycházkám a odpočinku, ale spíše nebezpečí. To vyvolávala především divočina. Hluboký les byl místem duchů, kam přes den chodili jen odvážlivci a v noci pouze lovci. Sledovanému území odpovídá typ kulturní krajiny, trvale využívané a ovlivňované člověkem. Svou polohou a přírodními podmínkami je většina obcí předurčena pro pěstování vinné révy a s tím spojená výroba vína. Už od 38

nepaměti člověk měnil své okolní prostředí, ať už to přírodní nebo jiné. To sebou přinášelo důsledky pro krajinu samotnou. Současné cesty v krajině jsou lemovány stromořadím. To představuje základní prvek krajiny a je projevem lidského zasahování do přírody. Obvykle jsou spojeny s komunikací, cestou nebo pěšinou. Z vnitřního pohledu jde o nějaký tunel nebo koridor, z vnějšku pak jen o pouhou řadu vytvářející kulisu. Na základě lemování se dalo určit, že tudy vedla cesta. V území se nevyskytuje typická alej stromořadí, stojící někde uprostřed pole o samotě, která by upozornila na bývalou cestu, neboť na zmizení cest se nejvíce podílelo zemědělství. Vznikly velké lány a mnoho cest zaniklo. Cesty, které dříve byly pro lidi, se nyní stávají cestou pro zvířata a plní funkci biokoridorů. Některé cesty se tak vrátily zpět přírodě. V území lze sledovat i typické lesní enklávy vyskytující se na zemědělské půdě. Velkým problémem v dnešní krajině je zábor půdy. Ten vede k nenávratné ztrátě půdy a k jejímu zničení. K tomu nejvíce přispívá výstavba nákupních středisek nebo průmyslových areálů. S tímhle faktem se nejvíce setkáváme ve Starém městě u Uherského Hradiště, kde postupně dochází k záboru půdy pro nová obchodní centra a firmy. Se záborem půdy souvisí i solární panely nacházející se konkrétně v obci Osvětimany. Ty pro svoji funkci potřebují velké plochy s dostatečným osluněním. V krajině to pak působí jako jedno zrcadlo vzniklé na původní zemědělské půdě. Tím půda přichází o svou přirozenou produkční schopnost a oplocení brání volnému pohybu zvěře. Pod pojmem ekologická zátěž se rozumí kontaminace horninového prostředí, podzemních nebo povrchových vod, ke které dochází nevhodným nakládáním s nebezpečnými látkami. Takový příklad můžeme nalézt v obci Mutěnice. Nachází se zde objekt intenzivního chovu prasnic, které má negativní vlivy na životní prostředí a dochází k jeho znečištění. Jedná se o objekt s umístěnými nebezpečnými látkami. Provozovatel se tyto vlivy snaží minimalizovat formou eliminačních technických a organizačních opatření a použitím moderních technologií. Mezi příklady emisí, unikající do ovzduší patří čpavek (NH3), oxid dusný (N2O), metan (CH4) atd. Jako opatření pro minimalizaci emisí a odpadů jsou pravidelně sledovány atmosférické a povětrností podmínky, aplikace organických hnojiv je plánována a realizována v souladu s platnou legislativou na úseku vodního hospodářství a v zařízení probíhá třídění a oddělené shromažďování produkovaných odpadů. V dané obci se též nachází skládka Hraničky zaměřená na uložení a likvidaci odpadu. Je určena pro ukládání odpadů kategorie ostatní odpad včetně 39

odpadů s podstatným vlivem biologicky rozložitelných látek a odpadů, které nelze hodnotit na základě jejich vodného výluhu. Skládky mají na krajinu velký vliv. Vedou ke změně vzhledu a celkového rázu krajiny. Po rekultivaci může vypadat jako obyčejný kopec bez známky uloženého odpadu, ale tenhle proces trvá desítek let. Větším rizikem pro krajinu a životní prostředí jsou nelegální černé skládky vznikající na opuštěných místech v lesích nebo u cest. Ve Starém Městě se vyskytuje několik lokalit zatížených černými skládkami. Jednou z nich je lokalita u Majáku Kovosteelu, která hyzdí město. Tento problém se dále vyskytoval v obci Osvětimany a Boršice. Tam každoročně pořádají společný úklid zaměřený především na černé skládky. Dalším prvkem, co lze sledovat v krajině, jsou tzv. brownfields. Jedná se o nevyužívaná území v podobě jednotlivých budov, opuštěných průmyslových areálů nebo nevyužívaných zemědělských a průmyslových staveb. Ve sledovaném území se nenacházejí žádné takové areály nebo stavby, které by byly nevyužívané a zanedbané. Jedná se o typicky venkovské obce zakládající si na zemědělství a vinařství.

4.5 Terénní průzkum K tomu, abychom lépe poznali starou stezku v dnešní krajině, nám napomáhají nejen změny v utváření reliéfů, ale i biologické

poznatky

mohou

sloužit

k určování tras starých stezek. Např. výskyt některých zamokření

rostlin, krajiny

pevnost mohou

hornin

či

ovlivňovat

možnost průchodu pro člověka. Znamení na cestě, která byla vytvářena lidmi, a sloužili k orientaci, se z nejdávnějších pravěkých dob nemohla dochovat. Znamení v podobě křížků a kapliček nacházející se uprostřed polí značí to, že tudy kdysi vedla cesta (www.advojka.cz). Obr. 8: Typické stromořadí u cesty (zdroj: autorka)

40

Při terénním průzkumu danou oblastí je zřetelné, že sledované území patří mezi typicky zemědělské oblasti. Dominantu tvoří orná půda, která převažuje nad ostatními. Výjimku tvoří obec Velehrad, kde dominantní postavení zaujímá les. Nacházejí se zde velké lány zemědělské půdy, které jsou obhospodařované místními zemědělci a lesy mají v oblasti menší zastoupení. Na zániku cest ve sledovaném území se nejvíce podílelo období kolektivizace a s ním příchod zemědělství. Pro krajinu to tehdy znamenalo změnu v její struktuře. Vznikly velké lány polí a mnoho cest zaniklo. Najdeme zde také velké množství sakrální objektů (především o obci Tupesy) v podobě křížků, božích muk a kapliček dokumentující historický vývoj území, ale i nějakou událost, která se váže k danému místu. Velmi zajímavou oblastí jsou Chřiby, jak z hlediska přírodovědného, tak i historického. Hodnotné lokality, romantická lesní zákoutí, skaliska, studánky, potoky, hluboká údolí i místa s dalekým rozhledem. V území nalezneme také 12 maloplošných zvláště chráněných území (4 přírodní rezervace a 8 přírodních památek) a 2 přírodní parky. Archeologické lokality, které nám podávají svědectví o osídlování zdejší krajiny a budování Velkomoravské říše, mají ve sledovaném území velké zastoupení. V okolí najdeme hned několik cyklotras a také naučné stezky. Jsou zde i dvě turistická informační centra – v obci Mikulčice a Velehrad. Velmi důležitým odvětvím pro oblast je vinařství, které je hodně rozšířené a má dlouhodobou tradici.

Obr. 9: Vinice v obci Mutěnice (zdroj: autorka)

41

Obr. 10: Zemědělská krajina (zdroj: autorka)

Obr. 11: Solární panely v obci Osvětimany (zdroj: autorka)

42

Obr. 12: PP Ježovský lom (zdroj: autorka)

Obr. 13: Krajina obec Velehrad (foto: autorka)

43

Obr. 14: Chřiby (zdroj: autorka)

44

5 VÝSLEDKY

5.1 Vlastní SWOT analýza Cílem této kapitoly je vytvořit přehled silných, slabých stránek, příležitostí a hrozeb, které by měly shrnout, analyzovat a zároveň vystihnout nejdůležitější body, týkající se břeclavské trasy z hlediska dnešního přínosu pro dané obce a její využití s ohledem na skutečnost, že vedla daným územím.

Silné stránky 

Zvýšení turistického potenciálu



Přísun peněz



Existence památek, které se přímo vážou k Jantarové stezce (Kostelík v Modré, hora sv. Klimenta)



Provázanost obcí



Vhodná krajina pro méně náročnou turistiku a cyklistiku



Poloha území



Místní folklór a tradice



Zájem obyvatel a turistů



Existence Moravské Jantarové stezky



možnost rozvojových projektů cestovního ruchu



Archeologický výzkum

Slabé stránky 

Nejsou fotografie o jejím průběhu



Málo informací o Jantarové stezce



Žádná propagace



Dostupnost literatury o Jantarové stezce



„Ignorace“ existence Jantarové stezky



Nevyužitý rekreační potenciál oblasti



Nedostatečná prezentace historie území



Nezájem obyvatel 45



V budoucnu lze očekávat velké problémy s financováním jak vlastních organizací cestovního ruchu tak s financováním propagačních aktivit všech obcí



Není přesně definovaná trasa Jantarové stezky

Příležitosti 

Nové firmy v cestovním ruchu



Nová informační centra



Propagační materiály



Zapsání Jantarové stezky na seznam UNESCO



Nové formy spolupráce jak na regionální tak meziregionální úrovni



Cyklotrasa – napojení na Moravskou Jantarovou stezku



Spolupráce mezi obcemi



Využití finančních prostředků z rozvojových fondů EU



Vylepšení image



Využitelnost památek



Rozvoj aktivního cestovního ruchu



Možnost lodní dopravy



Oblast vhodná pro všechny druhy rekreačních aktivit

Hrozby 

Investování financí do projektu Jantarové stezky → žádný ohlas, nezájem turistů



Klesající zájem o návštěvu daných obcí a jejich významných památek



Konkurence jiných destinací



Nedostatečný zájem turistů o připravovaný cestovní ruch



Omezení finančních prostředků



Ekonomická krize



Ohrožení životního prostředí vlivem přísunu turistů, zvýšení dopravy

46

5.2 Vyhodnocení SWOT analýzy Na základě výše uvedené SWOT analýzy byly vyhodnoceny jednotlivé části, které shrnují podstatné body silných, slabých stránek, příležitostí a hrozeb. O velkém historickém významu a přínosu břeclavské trasy na našem území v minulosti není pochyb. Právě díky rozvoji obchodu na této trase mohly země a jejich obyvatelé získávat důležité komodity. Otázkou však zůstává, jaký je její dnešní současný význam. Pokud vezmeme v úvahu její existenci ve vybraném území, tak lze mezi silné stránky zařadit možnost zvýšení turistického potenciálu, neboť atraktivnost tohoto území zvyšuje ten fakt, že stezka procházela překrásnou krajinou. Nesmíme také opomenout přítomnost kulturních památek, které se přímo vážou k Jantarové stezce a to kostelík v Modré stojící přímo na trase obchodní stezky a horu sv. Klimenta, která sloužila jako pomocná (snad klášterní) stanice pro cestující na obchodní stezce směřující do náboženského centra Velehrad. Velkým přínosem území je pak jeho poloha v blízkosti jak slovenských, tak i rakouských hranic. Místní folklór a tradice se po staletí předávaly z generace na generaci. Během let se postupně staly neoddělitelnou součástí místních lidí, a proto tvoří jednu z důležitých položek silných stránek. Prostředí je vhodné jak pro méně náročnou turistiku, tak i cyklistiku. Mezi další silné stránky lze zařadit možnost rozvojových projektů cestovního ruchu a to konkrétně návaznost na existující Moravskou Jantarovou stezku, snažící se nabízet to nejlepší z Moravy. Je zaměřena na poznání čtyř moravských krajů: Zlínského, Jihomoravského, Olomouckého a Moravskoslezského. Existence Jantarové stezky by mohla směřovat k většímu zájmu místních obyvatel a turistů. Tím by postupně docházelo k provázanosti obcí založené na společné spolupráci a na vytvoření příznivého prostředí pro turisty. Ve sledovaném území se nachází hned několik archeologických lokalit se základy velkomoravských kostelů. Díky těmto výzkumům máme možnost lépe nahlédnout na území za doby velkomoravské říše. Další podstatnou součástí SWOT analýzy jsou slabé stránky. Ty ukazují na nedostatečné poklady týkající se břeclavské trasy a Jantarové stezky obecně. Chybí zde fotografie, které by mohly lépe přiblížit průběh stezky. Slabá dostupnost literatury, obyvatelé nemají tušení o dávné obchodní stezce, neboť nikde na stránkách obcí není žádná zmínka. Slabou stránkou je, že ani jedna trasa Jantarové stezky není dostatečně 47

prezentována na internetových stránkách. Každý literární zdroj uvádí jiné informace a jen v málo bodech se texty střetávají. Tím, že se zde neukazuje na dávnou stezku, dochází k nevyužitému rekreačnímu potenciálu oblastí a absenci významných turistických cílů. Do budoucna proto lze očekávat velké problémy s financováním jak vlastních organizací cestovního ruchu tak s financováním propagačních aktivit všech obcí. Mezi příležitosti rozvoje území, jak poukázat na minulost obchodní trasy je propagace se zaměřením jak na domácí, tak i zahraniční návštěvníky. Cílem by mělo být vyzdvihnout jedinečnost a krásu této oblasti. Upozornit na tradice, zvyky, krásnou přírodu a seznámit návštěvníky s místem, kudy břeclavská trasa vedla a kam směřovala. Její potenciál je poměrně velký. K tomu přispívá v prvé řadě výše zmiňovaný bod Moravská Jantarová stezka, která nabízí turistům mnoho programů a zajímavých míst. Prochází krásnou přírodou a vyskytují se podél ní historická města jako Uherské Hradiště v blízkosti sledované oblasti. Realizace cyklotrasy s návazností na tuhle stezku přispěje k rozvoji nových firem v oblasti cestovního ruchu a k vybudování nových informačních center, poskytující informace o historii a také o možnostech nabídek břeclavské trasy. V současné době existuje cyklostezka s názvem „Jantarová stezka“, ta však nekopíruje původní trasu dávné komunikace. Místní architektura, pohostinnost obyvatel s kombinací kulturních a přírodních památek, jsou hlavním lákadlem této země a tahounem příjezdu turistů. Právě toto je jedna ze silných stránek a příležitostí obchodních stezek. Historická sídla, kde jsou dochovány architektonické památky, jako jsou kostely, domy, kapličky zaujmou každého návštěvníka. Další příležitostí, jak upozornit na historii oblasti je rozvoj aktivního cestovního ruchu. Cestovní ruch zaměřený na poznávání přírodního prostředí je jedním z motivací k účasti turistů, neboť jeho cílem je účastníka seznámit s přírodními krásami daného území. Mezi takové patří Chřiby. Jsou velmi zajímavou oblastí jak z hlediska přírodovědného, tak i historického. Cestovní ruch by mohl být zaměřen nejen na trasu obcí, kudy stezka procházela, ale i na její široké okolí. Je zde také možnost lodí dopravy, kterou ve Starém městě nabízí Baťův kanál, v minulosti představující plavbu po historické vodní cestě. Velkou možností pro zviditelnění je zapsání Jantarové stezky na seznam UNESCO. Tento status je velmi atraktivní nejen pro domácí, ale především pro zahraniční návštěvníky. Skutečnost břeclavské trasy má být přínosem pro všechny obce, založené na společné spolupráci a na zlepšování image každé z nich. 48

Poslední a důležitou součástí SWOT analýzy jsou hrozby. Ty vymezují jednotlivé body nesoucí sebou rizika. Pokud je nebudeme systematicky řídit, předcházet jim, mohou způsobit závažný problém. Např. investování financí do projektu Jantarové stezky, může přinést jistá zklamání investorům v podobě nezájmu turistů i místních obyvatel. Lze očekávat také omezení finančních prostředků poskytnuté z rozvojových fondů EU. Pro dané obce může být hrozbou konkurence jiných destinací, nabízející podobné nebo ještě lepší produkty. Samotná ekonomická krize sebou přináší velké ohrožení, kterému je třeba neustále čelit. V případě zvýšení přísunu nových turistů, je třeba myslet i na životní prostředí a především na nepříznivý vliv dopravy. Ta nejvíce mění vzhled a morfologie krajiny. Negativně také působí hluk, vibrace a kontaminace půdy a vody v důsledku úniků znečišťujících látek z dopravních prostředků. Z vyhodnocení SWOT analýzy vyplývá, že převládající problematickou oblastí jsou převážně slabé stránky, které nejvíce poukazují na nedostatky vnitřního území. Sledované území by se mělo vždy snažit posílit silné stránky, využít své příležitosti, zlepšit slabé stránky a eliminovat hrozby. Nelze však porovnávat význam jednotlivých faktorů ani problémových okruhů tedy např., která slabá stránka či příležitost je důležitější a naopak. Jantarová stezka má velmi dobrý potenciál stát se v průběhu několika let jedním z velmi úspěšných přeshraničních produktů, co do rozsahu a atraktivnosti její turistické nabídky. Aby se tak skutečně stalo, je nutné maximálně využít všech silných stránek a důsledně eliminovat co nejvíce stránek slabých.

5.3 Zaměření na turismus Venkov – prostor bez městského osídlení, místo s nízkou hustotou zalidnění a se zaměřením na zemědělství. Tak lze charakterizovat dnešní kulturní krajinu. Pohlížíme na něj jako na bydliště, rekreační území, hospodářskou jednotku či přírodní území. Ve vztahu s cestovním ruchem představuje aktivity jako pěší turistiku, jízdu na koni či kole. Dnešní cestovní ruch se řadí mezi rozvíjející se odvětví, je zdrojem ekonomických příjmů pro danou oblast a zahrnuje celou řadu činností. Zaměřuje se zvláště na to co je hodnotné a krásné. Pro rozvoj cestovního ruchu jsou důležité přírodní podmínky v dané oblasti, neboť charakter krajiny ukazuje na možnosti jejího využití. Jde především o reliéf, chráněná území, vodní plochy či rekreační plochy. Je důležitá také vybavenost území základní infrastrukturou v podobě ubytovacího zařízení. 49

Možností pro nový rozvoj cestovního ruchu ve sledovaném území se nabízí hned několik. Jedním z hlavních typů (vhodná pro dané území) je šetrná forma cestovního ruchu. Ta představuje takový rozvoj, který nenarušuje životní prostředí. Nemá negativní dopady na životní prostředí a při výskytu nějakého dopadu se ho snaží eliminovat, aby byl co nejmenší. Tato udržitelná forma turistiky se zaměřuje na kvalitu zážitků a respektuje potřeby místní komunity. Zaměstnává místní obyvatele a zapojuje je do plánování a rozhodování. Patří sem pěší turistika, cykloturistika, vodácká turistika, hipoturistika, kulturní či kulturně-archeologická a mnoho dalšího (Schneider, Fialová a kol., 2008). Cestovní ruch ve sledovaném území není založen na spolupráci mezi obcemi. Obce si zakládají na svých tradicích, kultuře, historických památkách (kterými je krajina doslova protkaná) a jen malá většina z nich poskytuje zázemí pro turisty. Každá představuje samostatnou destinaci a pouze ty nejatraktivnější se pak dostávají na seznam turistů. Mezi takovou největší obec patří Mutěnice. Pro turisty poskytuje snad nejvíce možností ubytování a to konkrétně v penzionech, ve vinném sklépku či na statku Mutěnice. Nabízí Mutěnickou vinařskou stezku v délce 65 kilometrů a mnoho dalšího co k vinařství patří. Do popředí zájmu se také dostává obec Milotice a to hlavně díky Národopisnému festivalu Kyjovska. Jedná se o prezentace souborů celé folklorní oblasti. Tato akce se koná jak v areálu vinných sklepů, tak v zahradě a nádvoří zámku Milotice. Ubytování a různé turistické cíle (zámek Milotice, Písečný rybník nebo areál vinných sklepů). To vše nalezneme v této obci. Chráněná území zde mají také své místo. Přírodně nejhodnotnější, která jsou jedinečná a velmi přitažlivá. Přírodní složky jsou uchovány v nejpřirozenějším stavu. Ve sledované oblasti nalezneme hned několik takových území např. PR Skařiny (obec Mikulčice), PR Písešný rybník a Horky (obec Milotice), PP Medlovický a Ježovský lom (obec Osvětimany), PP Losky (Ježov) a také přírodní park Chřiby. Křesťané spojují kořeny naší víry na Velehradě, kde se každoročně koná Národní pouť oslav Cyrila a Metoděje. Velká možnost pěších i cyklistických tras např. Velkomoravská poutní cesta a Moravská vinná stezka. Nabízí zajímavé turistické cesty naučné stezky s názvem „Fauna a flóra Chřibů“ a „Naučná stezka Modrá“. Zájemci o autocamping také najdou své a to konkrétně v obci Ježov, Velehrad a mnoho dalšího. O nabídce obcí by se dalo hovořit dlouze. K vidění, turistice a k rekreaci je toho spousta, ale pokud chceme brát v úvahu vytvoření nového společného cestovního ruchu, 50

je třeba dbát na spolupráci. Aby obce spojily své hlavní atraktivity v jeden velký nabízený produkt, je třeba vytvořit společnou destinaci v cestovním ruchu. Mezi takové se právě nabízí existence výše zmiňované břeclavské trasy, procházející územím, kde dnes stojí dané obce. Je zde příležitost pro nový produkt v odvětví turismu a to konkrétně cyklistická trasa s názvem „Po stopách břeclavské trasy Jantarové stezky“, která by mohla být součástí Moravské Jantarové stezky, neboť do její nabídky patří právě blízké město Uherské Hradiště. Otázkou však nadále zůstává, zda by byl o nový produkt cestovního ruchu zájem. To závisí od dobré propagace. Vytvoření těch nejzajímavějších propagačních materiálů přispěje k větší návštěvnosti. Nabídka pro turisty by byla v každé obci určitě dostačující, a pokud ne, tak krásná příroda sama vytvoří nádherné kouzlo, neboť kdo by nechtěl navštívit oblast nazývanou krajem slunce a vína, oázu klidu a odpočinku s pestrými lukami a s vesnicemi obydlenými přátelskými lidmi.

51

6 DISKUZE Břeclavská trasa ve sledovaném území nedosahuje tak velkého potenciálu, co se její historie týče. Slabé stránky, ukazující na nedostatky, jsou hlavní stěžejní oblastí výše zmiňované SWOT analýzy. Přesné definování trasy Jantarové stezky, z hlediska putování našim územím, představuje dosti obtížnou záležitost, neboť po přečtení různé literatury a internetových stránek získá člověk hodně informací, ale vždy se jedná jen o útržky a domněnky kudy vlastně stezka procházela. Archeologické výzkumy, trvající až dodnes, objevují stále něco nového, co se týká historie cest. Touhle problematikou se hodně zabýval Ing. Radan Květ (Květ 2002, 2011, 2006, 2012, 2003, 2000). O výzkumu starých stezek publikoval různé články a první takové velké shrnutí se objevilo v jeho knize Duše krajiny. Ta obsahuje mapy, které přinášejí spíše informační pohled a nemůžou být podkladem při orientaci v krajině. Ale s jistotou lze říci, že naším územím stezka procházela, měla hodně směrů a vedla především Moravou až do Polska. V současnosti existuje na internetu projekt s názvem „Výzkum historických cest v oblasti severozápadní Moravy a východních Čech“, který je součástí Programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity, jehož hlavním cílem je kriticky zhodnotit stávající a následně vytvořit novou jednotnou metodiku identifikace, popisu a návrhu ochrany historických cest. Součástí je také uživatelská sekce, kde mohou jednotliví návštěvníci přidávat do mapy své vlastní poznámky. Mapová aplikace je dostupná zatím jen v testovacím režimu. Plné spuštění je plánováno na duben 2014. Fotografie zachycující krajinu a cesty obchodní trasy lze obtížně získat, neboť její počátky sahají až do doby římské a v tom období bylo asi velmi stěžejní zachytit, jak území vypadalo. Postupem času docházelo k zániku cest vlivem toho, že lidé je přestali využívat, cesty zarostly, splynuly s okolím nebo se vrátili zpátky k přírodě a postupně na nich vznikaly dnešní města nebo obce. Podkladem ke sledování průběhu trasy jsou pouze mapy. Nevyužitý rekreační potenciál oblastí tkví především v tom, že nemají vlastní propagační materiály. Obce neupozorňují na nabídku svých služeb. Přitom rekreační potenciál oblasti by mohl být velmi rozsáhlý, jednak díky přírodním podmínkám, atraktivitám a jednak díky existenci dávné obchodní stezky. Potenciálem pro kulturně poznávací turistiku je historická urbanistická struktura a lidová architektura. Hody, kroje, slavnosti, památky a vinařská oblast jsou tím hlavním lákadlem do těchto obcí. Mají 52

potenciál spíše pro rozvoj krátkodobého cestovního ruchu. Nejbližší informační centrum, poskytující informace o současné Jantarové stezce se nachází ve městě Uherské Hradiště. Vše závisí na dobré propagaci, která je dnes velmi důležitou a vlídnou věcí. Propagovat svůj program a služby tak, aby se informace dostaly k těm lidem, ke kterým potřebujeme. Avšak propagovat břeclavskou trasu v daných obcí je těžké vlivem nedostatku informací. Také neexistuje žádný subjekt, který by se toho ujal a snažil se na tuto skutečnost poukázat. Jak již bylo řečeno, v dnešní době je propagace Jantarové stezky více zaměřena na vytváření nových produktů a na poznávání větších měst, nacházející se v blízkosti trasy, než na území kudy opravdu procházela. Dnes je více známá jako cyklotrasa a její průběh je upraven pro potřeby turistů a od historického tahu se odlišuje. Možností na propagaci je spousta. Nejvíce se nabízí propagace v rámci jednoho společného projektu, který by přispěl k obnovení všech obchodních tras a vytvořil jejich přesné značení a zanesení do turistických informačních map. Problémy s financováním vlastních organizací cestovního ruchu a propagačních aktivit obcí, které se uskuteční v rámci tzv. upozornění na Jantarovou stezku, může vést k problému, neboť její turistický potenciál a zájem turistů o nový cestovní ruch, nemusí být tak velký. Přináší to sebou velká rizika i zánik vybudovaného projektu. Na závěr zbývá jen říci, co se týče Jantarové stezky ve sledovaném území, že její historie pro dané území nejspíš není tak významná a tenhle fakt existence na místech, kde dnes stojí výše zmiňované obce, nenabývá na důležitosti. Do popředí zájmu se více dostávají jen velká města, stojící na hlavním tahu Jantarové stezky.

53

7 ZÁVĚR Oblastí Moravy již od nepaměti procházely cesty obchodníků, směřující z jihu na sever, ze západu na východ a opačně. Území se postupem času stávalo křižovatkou cest, kde vznikaly osady, které se později rozšířily na městečka nebo i města. Na obchodních cestách se v některých místech vybíraly poplatky ve formě mýta, cla nebo místních poplatků. Touto Moravou šly kupecké karavany po tzv. Jantarové stezce mající tehdy strategický evropský význam. Celá Morava je především koridorem evropského významu spojujícím sever a jih Evropy. Pohyb z místa na místo je s dějinami lidstva spjat od počátku. Cestování doprovázelo vývoj starověkých civilizací a nepochybně se stalo důležitou podmínkou jejich rozvoje. Cílem této diplomové práce byla především analýza vybrané historické obchodní stezky. Ty vedly naší krajinou před 8. - 10. tis. lety převážně lesy, které byly už od pravěku prostupné. Vznikly jednoduše tak, že lidé někudy chodili, poté přestali a cesta zanikla. To vše lze sledovat v dnešní krajině. K analýze byla vybrána Jantarová stezka a její břeclavská větev procházející územím Východní Moravy, konkrétně obcemi nacházející se na pomezí dvou okresů Uherské Hradiště a Hodonín. Byla provedena SWOT analýza z hlediska jejího přínosu pro dané obce a využití s ohledem na skutečnost, že procházela daným územím. Jantarová stezka patřila mezi dopravní spojnice kontinentálního významu. Nejednalo se o jednu cestu, ale o celý systém komunikací, jejichž průběh se do určité míry měnil co do polohy a času. Mezi hlavní převáženou komoditu, proudící po této stezce patřil jantar, který byl dopravován na jih do Itálie a lodní dopravou do Řecka i Egypta. Břeclavská trasa ve sledovaném území nedosahuje tak velkého potenciálu, co se její historie týče. Slabé stránky, ukazující na nedostatky, jsou hlavní stěžejní oblastí. Chybí zde fotografie, které by mohly lépe přiblížit průběh trasy, dále pak podklady týkající se břeclavské trasy obecně a není zde žádná velká propagace území. V současnosti je důraz spíše kladen na vytváření nových produktů Jantarové stezky a poznávání větších měst, nacházející se v blízkosti trasy, než na území kudy procházela. Vliv člověka na krajinu ve sledovaném území je znám již od neolitu. Území patří mezi typicky zemědělskou oblast, kde hlavní dominantu tvoří orná půda. Na zmizení cest se nejvíce podílelo období kolektivizace a s ním příchod zemědělství. Vznikly velké lány a mnoho cest zaniklo. Ke sledování změn v krajině jsou stále častěji využívány staré mapy. 54

K rozvoji břeclavské trasy by nejlépe pomohla propagace, jejímž cílem by mělo být vyzdvihnout jedinečnost a krásu této oblasti. Upozornit na tradice, zvyky, krásnou přírodu a seznámit návštěvníky s místem, kudy břeclavská trasa vedla a kam směřovala. To přispěje ke zvýšení turistického potenciálu dané oblasti. Jantarová stezka má velmi dobrý potenciál stát se v průběhu několika let jedním z velmi úspěšných přeshraničních produktů, co do rozsahu a atraktivnosti její turistické nabídky.

55

8 POUŽITÉ ZDROJE A LITERATURA Literatura: KVĚT, Radan. Staré stezky v České republice. 2. vyd. Brno: Moravské zemské muzeum, 2002, 55 s., [1] mapová příloha. ISBN 80-7028-176-6. KVĚT, Radan. Atlas starých stezek a cest na území České republiky. Brno: Studio VIDI, 2011, 229 s. ISBN 978-80-254-8927-7. KVĚT, Radan a Vladimír PODBORSKÝ. Cesty a stezky do časů Velké Moravy: sborník statí o komunikacích z dob velkomoravských i předvelkomoravských. Vyd. 1. Brno: Moravskoslezský archeologický klub, 2006, 107 s. ISBN 80-86399-26-5. KVĚT, Radan. Staré stezky - součást lidské kultury. Vyd. 1. Brno: Littera, 2012, 58 s. ISBN 978-80-85763-69-0. KVĚT, Radan. Duše krajiny: staré stezky v proměnách věků. Vyd. 1. Praha: Academia, 2003, 195 s. ISBN 80-200-1012-2. KVĚT, Radan. Jak staré stezky spojovaly první moravské kláštery (kostely). V Brně: Památkový ústav, 2000, 4 listy, 5 map. HOMOLKA, Vlastimil. Na jantarové stezce. 1. vyd. Praha: Merkur, 1979, 215 s. MUSIL, Jiří F. Po stezkách k dálnicím: kapitoly z dějin silnic, silničních dopravních prostředků a silničního stavitelství. 1. vyd. Praha: Nakladatelství dopravy a spojů, 1987, 213 s. MĚCHUROVÁ, Zdeňka a Jana ČIŽMÁŘOVÁ. Peregrinatio gothica: Jantarová stezka. Brno: Moravské zemské muzeum, 1998, 218 s. ISBN 80-7028-109-x CULEK, Martin. Biogeografické členění České republiky. Praha: Enigma, 1996, 347 s. ISBN 80-85368-80-3. SCHNEIDER, Jiří, Jitka FIALOVÁ a Ilja VYSKOT. Krajinná rekreologie I. 1. vyd. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2008, 140 s. ISBN 978-80-7375-2002. Internetové zdroje: Pozemkové úpravy a katastr nemovitostí [online]. [cit. 2012-02-27]. Dostupné na: Amber

Road

[online].

[cit.

2014-02-12].

Dostupné

56

na:

Proměny dopravní polohy Moravy [online].

[cit. 2014-02-3]. Dostupné na:

Zemská

stezka

[online].

[cit.

2014-02-2].

Dostupné

na:

Vývoj historických cest v českých zemích [online]. [cit. 2014-02-2]. Dostupné na: Dopravní

prostředky

[online].

[cit.

Dostupné

2014-02-2].

na:

Staré

Hradisko

[online].

[cit.

Dostupné

2014-02-4].

na:

SWOT [online]. [cit. 2014-02-5]. Dostupné na: Kde se vzala a k čemu všemu je vlastně SWOT analýza [online]. [cit. 2014-02-5]. Dostupné na: Po

stopách

jantarových

kupců

[online].

[cit.

2014-02-19].

Dostupné

na:

Obec

Modrá

[online].

[cit.

2014-03-10].

Dostupné

na:

2014-03-8].

Dostupné

na:

Dostupné

na:

Obec

Velehrad

[online].

[cit.

Staré

Město

[online].

[cit.

2014-03-8].

Obec Tupesy [online]. [cit. 2014-03-8]. Dostupné na: Obec Osvětimany [online]. [cit. 2014-03-10]. Obec Milotice [online]. [cit. 2014-03-10].

Dostupné

na:

Dostupné

na:

Dostupné

na:

Obec

Mutěnice

[online].

[cit.

2014-03-10].

Lužice

u

Hodonína

[online].

[cit.

2014-03-10].



57

Dostupné

na:

Obec

Mikulčice

[online].

[cit.

Dostupné

2014-03-10].

na:

Baťův Kanál [online]. [cit. 2014-03-11]. Dostupné na: Amber

[online].

Road

[cit.

2014-03-16].

Dostupné

na:

Poutní místa na Moravě a ve Slezku [online]. [cit. 2014-03-19]. Dostupné na: Slovácké

muzeum

[online].

[cit.

2014-03-19].

Dostupné

na:

Státní

zámek

Milotice

[online].

[cit.

Dostupné

2014-03-19].

na:

Památky

ve

Velehradě

[online].

[cit.

Dostupné

2014-03-19].

na:

Modrá

–

obec

[online].

[cit.

2014-03-19].

Dostupné

na:

Dostupné

na:

Archeoskanzen

Modrá

[online].

[cit.

2014-03-19].

Moravská Jantarová stezka [online]. [cit. 2014-03-20]. Dostupné na: Evropská Jantarová stezka [online]. [cit. 2014-03-20]. Dostupné na: Projekt Evropská Jantarová stezka [online]. [cit. 2014-03-20]. Dostupné na: Jak

poznáte

starou

stezku

[online].

[cit.

2014-04-2].

Dostupné

na:

Charakteristika okresu Uherské Hradiště [online]. [cit. 2014-04-6]. Dostupné na: Charakteristika

okresu

Hodonín

[online].

[cit.

2014-04-6].



58

Dostupné

na:

9 SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1: Kamenný milník s popisem vzdáleností k jednotlivým cílům na trase……...18 (zdroj: http://www.historicke-cesty.cz/historicke-cesty/vyvoj-historickych-cest-vceskych-zemich/) Obrázek 2: Římská dlážděná kamenná cesta v extravilánu…………………………….20 (zdroj: http://www.historicke-cesty.cz/historicke-cesty/vyvoj-historickych-cest-vesvete/) Obrázek 3: Středověká doprava - karavana soumarů………………………………….21 (zdroj: http://www.tisicileti.cz/index.php?clanek=3&menu=005) Obrázek 4: Jantarová stezka…………………………………………………………...22 (zdroj: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Amber_Road.jpg) Obrázek 5: Ilustrace SWOT analýzy……………………………………………………27 (zdroj: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:SWOT_cs.svg) Obrázek 6: Poloha vybraného území…………………………………………………...29 (zdroj: www.maps.google.cz) Obrázek 7: Osada Staré Město…………………………………………………….…...32 (zdroj: http://www.velehrad.cz/index.php?nid=6142&lid=cs&oid=906489) Obrázek 8: Typické stromořadí u cesty………………………………………………...40 (zdroj: autorka) Obrázek 9: Vinice v obci Mutěnice……………………………………………………..41 (zdroj: autorka) Obrázek 10: Zemědělská krajina…………………………………………………….…42 (zdroj: autorka) Obrázek 11: Solární panely v obci Osvětimany………………………………………...42 (zdroj: autorka) Obrázek 12: PP Ježovský lom…………………………………………………………..43 (zdroj: autorka) Obrázek 13: Krajina obec Velehrad…………………………………………………....43 (foto: autorka) Obrázek 14: Chřiby…………………………………………………………………….44 (zdroj: autorka)

59

10 SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Mapa: Staré stezky na území Čech a Moravy Příloha č. 2: Jak staré stezky spojovaly první moravské kláštery Příloha č. 3 - Kulturně – historické zajímavosti na stezce Příloha č. 4: Projekty Příloha č. 5: Fotodokumentace

60