MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA DIPLOMOVÁ PRÁCE BRNO 2012 ONDŘEJ KLÍMA

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA

DIPLOMOVÁ PRÁCE

BRNO 2012

ONDŘEJ KLÍMA

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství

Výskyt migrace ryb rybím přechodem Bulhary na řece Dyji Diplomová práce

Vedoucí práce: prof. Ing. Petr Spurný, CSc.

Vypracoval: Bc. Ondřej Klíma

Brno 2012

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma výskyt migrace ryb rybím přechodem Bulhary na řece Dyji vypracoval(a) samostatně a použil(a) jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne ………………………………………. podpis diplomanta ……………………….

PODĚKOVÁNÍ Poděkování patří především Doc. Ing. Stanislavu Luskovi, CSc. za dlouholetou spolupráci, rady a pomoc při vypracování této diplomové práce. Prof. Ing. Petru Spurnému, CSc. za umožnění pokračování v tomto tématu z bakalářské práce. Děkuji za pomoc Ing. Tomáši Vítkovi, Ph.D., Ing. Lukáši Vetešníkovi, Ph.D., Mgr. Pavle Řezníčkové, Ph.D., Ing. Romanu Krejčímu, Ph.D., Luboši Řehákovi, Bc. Veronice Ševčíkové a Miroslavu Novotnému. Poděkování za umožnění kontrolních odlovů v rybím přechodu Bulhary patří společnosti RenoEnergie a.s. a pracovníkům Povodí Moravy s.p. Děkuji svým rodičům a ostatním členům rodiny za jejich trpělivost, vlídnost a finanční podporu.

ABSTRACT Výskyt migrace ryb rybím přechodem Bulhary na řece Dyji Rybí přechod Bulhary je přírodě blízký typ rybího přechodu bypass. V roce 2008 – 2011 bylo provedeno v přechodu 29 kontrolních dnů a zjištěno 34 druhů a 8553 jedinců. V jarním období byly zjištěny třecí migrace následujících druhů: ostroretka stěhovavá, jelec tloušť, jelec jesen, podoustev říční, parma obecná, cejnek malý a ouklej obecná. Vhodné podmínky pro výtěr v tělese rybího přechodu nalezli ostroretka stěhovavá a jelec tloušť. Přechodem migrovali vzácné druhy v daném úseku Dyje: úhoř říční, jelec proudník, slunka obecná, hrouzek obecný, hrouzek běloploutvý, ouklejka pruhovaná, cejn siný, cejn perleťový a hořavka duhová. Byla také zaznamenána poproudová migrace plůdku. Nejvíce zastoupenými druhy v rybím přechodu byl jelec tloušť (SL 55 – 455 mm), jelec jesen (SL 55 – 390 mm), parma obecná (SL 50 – 650 mm), ouklej obecná (SL 40 – 190 mm) a cejnek malý (SL 50 – 285 mm). Vodní bezobratlí spolu s hlavačkou mramorovanou osídlili trvale rybí přechod jako vhodný biotop. Rybí přechod Bulhary je průchodný pro všechny vyskytující se druhy v povodí Dyje za průtoku nepřesahující 70 m3.s-1. Klíčová slova: bypass, třecí migrace, biotop, třecí habitat, říční kontinuita.

Occurence of fish migration in the fishpass at Bulhary on the Dyje River The fishpass at Bulhary is nature-like bypass channel. In the years 2008 – 2011 it was carried out 29 control days in fishpass and find out 34 species and 8553 individuals. Nase, chub, ide, vimba bream, barbel, white bream and bleak carried out reproductive migration in spring season. Nase and chub find suitable conditions for spawning in the body of the fishpass. Rare species migrated by fishpass in the section Dyje R.: eel, dace, belica, gudgeon, white-finned gudgeon, schneider, zope, white-eye bream and bitterling. It was recorded downstream migration of fry. The most numbers species was chub (SL 55 – 455 mm), ide (SL 55 – 390 mm), barbel (SL 50 – 650 mm), bleak (SL 40 – 190 mm) and white bream (SL 50 – 285 mm). Aquatic invertebrates with western tubenose goby colonized permanently fishpass as suitable habitat. The fishpass at Bulhary is passable for all occurence species in the Dyje R. under flow doesn´t exceed 70 m3.s-1. Key words: bypass, reproductive migration, habitat, spawning habitat, river continuum.

OBSAH 1 ÚVOD.............................................................................................................. 9 2 CÍL PRÁCE................................................................................................... 12 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED ................................................................................. 13 3.1 Historie...................................................................................................................... 13 3.2 Migrace ryb............................................................................................................... 18 3.2.1 Migrace vybraných druhů ryb ............................................................................ 24 3.3 Rybí přechody........................................................................................................... 28 3.3.1 Technické RP...................................................................................................... 29 3.3.2 Přírodě blízké RP................................................................................................ 32 3.3.3 Kombinované RP................................................................................................ 35 3.4 Vodní stavby k podpoře migrační prostupnosti........................................................ 35 3.5 Legislativní předpisy a technické normy .................................................................. 36 3.5.1 Zákony a vyhlášky ČR ....................................................................................... 36 3.5.2 Technické normy ................................................................................................ 38 3.5.3 Koncepční dokumenty........................................................................................ 40 3.6 Finanční zdroje ke zprůchodnění vodních staveb..................................................... 41 3.6.1 Národní programy .............................................................................................. 41 3.6.2 Evropské programy ............................................................................................ 42 3.7 Projekce a výstavba rybích přechodů ....................................................................... 43 3.8 Kontrola funkčnosti RP ............................................................................................ 49 3.9 Shrnutí poznatků o RP .............................................................................................. 52 4 MATERIÁL A METODIKA ............................................................................ 53 4.1 Popis lokality ............................................................................................................ 53

4.2 Metodika ................................................................................................................... 54 5 VÝSLEDKY................................................................................................... 57 5.1 Rok 2008................................................................................................................... 58 5.2 Roky 2009 a 2010 ..................................................................................................... 64 5.3 Rok 2011................................................................................................................... 66 5.4 Souhrnné zhodnocení................................................................................................ 74 6 DISKUZE ...................................................................................................... 79 7 ZÁVĚR .......................................................................................................... 81 8 PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY ............................................................. 83 9 SEZNAM TABULEK A OBRÁZKŮ .............................................................. 92 PŘÍLOHY ......................................................................................................... 94

1 ÚVOD Přirozený charakter a průběh většiny vodních toků byl silně narušen nebo trvale změněn člověkem za účelem zajištění různých potřeb lidské společnosti např. odběry vody, získání energie, plavba, regulační úpravy, ochrana proti záplavám a jiné. Nezbytnou součástí jakéhokoli zásahu do vodního toku jsou obvykle různé typy příčných staveb jako jsou jízky, jezy, stupně, hráze a přehrady. Tyto stavby ve většině případů přerušují podélnou kontinuitu toku a znemožňují obousměrnou migraci vodní fauny zejména ryb, pro něž je nezbytnou podmínkou jejich rozšíření a v různém rozsahu i nezbytností jejich existence. Příčné stavby nejenže fragmentují podélnou kontinuitu vodních toků a tvoří migrační bariéry, ale způsobují zánik částí vodních toků (přehradní jezera) a nebo vedou k potamalizaci úseků toků nad stupněm (jezové zdrže) s následnou změnou původního rybího osídlení (např. LUSK 1999, WELCOMME & MARMULLA 2008, LUSK et al. 2011a). Znemožnění migrací v podélném profilu vodních toků vede k vymizení zejména anadromních druhů, které realizují životní cyklus v mořském a sladkovodním prostředí. U nás je to všeobecně známý příklad vymizení lososa obecného Salmo salar Linnaeus, 1758, který podnikal reprodukční migrace do horních částí povodí Labe a Odry na území ČR. I pro druhy žijící trvale ve sladkovodním prostředí říčních systémů, neumožnění volného pohybu v podélném profilu vodních toků má významné negativní dopady jak na jejich existenci tak i na jejich rozšíření. Migrační bariéry významným způsobem přispěly ke snížení početnosti populací ostroretky stěhovavé Chondrostoma nasus (Linnaeus, 1758) a podoustve říční Vimba vimba (Linnaeus, 1758), druhů, pro něž rozsáhlejší reprodukční migrace jsou charakteristické. V povodí Moravy znemožňují migrační překážky obnovu původního rozšíření vzácných dunajských druhů, např. drsek menší Zingel streber (Siebold, 1863), drsek větší Zingel zingel (Linnaeus, 1766), ostrucha křivočará Pelecus cultratus (Linnaeus, 1758) a ježdík žlutý Gymnocephalus schraetser (Linnaeus, 1758), LUSK & HOLČÍK (1998). Fragmentace toků může mít z dlouhodobého hlediska také nepříznivý dopad na genetickou diverzitu ryb. Fragmentace říční sítě a další lidské aktivity v řadě oblastí způsobily omezení druhové diverzity rybích společenstev i celé ichtyofauny, výrazně snížily početnost a tím i stabilitu populací jednotlivých druhů. Zcela logicky s narůstající snahou a úsilím o ochranu biodiverzity došlo k výraznému zvýšení úsilí o obnovení migrační prostupnosti

9

vodních toků (např. WAIDBACHER & HAIDVOGL 1998, BARAS & LUCAS 2001, LUSK et al. 2011a a další). V posledních letech dochází k vyššímu zájmu o zprůchodnění migračních překážek v celoevropském měřítku. V řadě států vznikají speciální instituce (např. National Fish Pass Office), které se zabývají řešením zprůchodňování vodních staveb pro ryby (KROES et al. 2006). V České republice se zvýšený zájem o řešení migrační průchodnosti vodních toků projevil až po roce 1995 (LIBÝ et al. 1995, HARTVICH 1997), kdy dochází i ke vzniku první technické normy o rybích přechodech (TNV 75 2321 – 1997). Byl vypracován první celorepublikový „Akční plán výstavby rybích přechodů“ (BĚLE 1998). Následně byla nezbytnost zajištění obousměrné migrační průchodnosti v podélném profilu vodních toků zakotvena také do legislativních předpisů (Zákon č. 254/2001 Sb.). Možnost finanční podpory staveb nebo zařízení pro migraci ryb byla a je zajištěna z různých národních i evropských revitalizačních programů (FIŠER et al. 2009). V České republice se nachází několik tisíc jezů různé výšky, které vodní toky rozdělily na různě dlouhé úseky a představují ve většině případů neprostupné bariéry pro volnou obousměrnou migraci ryb (LUSK et al. 2011a). Obnova migrační prostupnosti alespoň podstatné části těchto překážek je záležitost dlouhodobá, finančně i realizačně velmi nákladná. Je proto nezbytné jednotlivé jezy před zprůchodněním posoudit z hlediska potřebnosti a efektu s ohledem na lokální rybí biotu a v kontextu na ichtyofaunu nejen toku, ale i širšího povodí. Některé jezy, které neplní svůj účel by měly být odstraněny nebo přestavěny na balvanité skluzy (MADER & MAIER 2008, WELCOMME & MARMULLA 2008). Teprve po zvážení těchto kritérií je nutné uvažovat o stavbě rybího přechodu (RP). Řeka Dyje je nejvýznamnější přítok řeky Moravy, s téměř shodnou velikostí povodí i objemem průtoků. V současné době dolní slovensko-rakouský úsek Moravy od Dunaje až po soutok Moravy a Dyje v délce 70 km i přes různé regulační úpravy nemá žádnou migrační překážku. Ryby z Dunaje tak mohou volně migrovat do oblasti soutoku obou uvedených řek. S ohledem na možnost řešení (Morava je hraničním tokem) bylo v rámci I. Akčního programu výstavby rybích přechodů rozhodnuto o migračním zprůchodnění toku Dyje od soutoku s Moravou (ř.km 0,0), až po hráz Novomlýnské nádrže VD Nové Mlýny (ř.km 46,0), BĚLE (1998), DUŠEK (1999). Prvním stupněm od ústí Dyje do Moravy je jez v Břeclavi (ř.km 26,7), kde byl postaven funkční přírodní

10

typ RP ve formě migrační rampy (LUSK 2006). Další stupeň se nachází v profilu Lednice (ř.km 35,6) a i zde byl realizován přírodní RP ve formě migrační rampy (STROUHALOVÁ 2010). Poslední migrační překážkou v tomto úseku byl pohyblivý jez Bulhary (ř.km 39,87). Migrační zprůchodnění bylo provedeno přírodním typem RP ve formě obtokového koryta (obchvat či bypass) souběžně se stavbou malé vodní elektrárny (MVE). RP byl financován zčásti společností RenoEnergie a.s., provozující příslušnou MVE a zčásti z programu Revitalizace říčních systémů v rámci podprogramu 215 114. RP byl uveden do provozu v listopadu 2007. Vyhodnocení funkčnosti RP Bulhary z hlediska průchodnosti pro přítomné druhy ryb v toku Dyje bylo hlavním tématem této diplomové práce. Výzkum byl finančně podporován MŽP ČR v rámci řešení projektu VaV-SPII2d1/9/07 „Biologické a ekologické nároky ryb – určující faktory funkčnosti rybích přechodů“ (odpovědný řešitel Doc. Ing. S. Lusk, CSc.).

11

2 CÍL PRÁCE Cílem diplomové práce je zjistit výskyt a migrace ryb rybím přechodem Bulhary na řece Dyji. Zjistit migrační aktivitu ryb z hlediska sezóny s důrazem na aspekt tzv. třecích migrací, využití rybího přechodu jednotlivými druhy ryb a v rámci druhu i jednotlivými velikostními skupinami. Zjistit diurnální migrační aktivitu ryb a případný dlouhodobý výskyt ryb v rybím přechodu. Vyhodnotit funkčnost rybího přechodu z hlediska migrační prostupnosti v průběhu roku.

12

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Historie Migrace, tj. přesuny za určitým cílem nebo z různých příčin, jsou nezbytnou součástí biologie ryb (reprodukce, obživa, vývoj aj.), mají i rozhodující význam a podmiňují lokální výskyt i utváření areálu druhu. Podmíněnost výskytu druhu na možnosti volné migrace v rámci vodních toků jsme si uvědomili až na konkrétních případech. V našich podmínkách klasickým příkladem je losos obecný, u kterého migrační bariéry spolu s dalšími vlivy (nadměrný odlov, znečištění) zapříčinily jeho vymizení z našich vod v povodí Labe (FRIČ 1893, KAFKA 1927, ANDRESKA 1973). V povodí řeky Moravy, kde vzhledem k příslušnosti k úmoří Černého moře se vyskytuje řada druhů vázaných na toto povodí, byly to obdobné příčiny (migrační bariéry v podobě příčných staveb a znečištění), které vedly v průběhu 20. století k jejich vymizení nebo k výrazné redukci jejich původního výskytu. Tok řeky Moravy, který je napojen přímo na Dunaj byl po dlouhé období pro ryby migračně prostupný. Stavby za účelem odběru vody pro mlýn nebo rybníky ve středověku (16. století) nepředstavovaly výrazný zásah do biologické a hydrologické funkce toku, protože nebyly stabilní (LUSK 2000). V té době vznikají již představy a záměry na výrazný zásah do toku Moravy za účelem plavby a později i za účelem omezení povodňových záplav. Roku 1579 vznikla zvláštní komise k řešení splavnosti řeky Moravy. V roce 1653 se konalo shromáždění Moravského zemského sněmu, který schválil podporu průplavu Dunaj – Odra a splavnění Moravy. Jedná se o první zmínku o tomto průplavu. Od 15. do 17. století na řekách v povodí Moravy, Dyje a Odry byla realizována řada vzdouvacích objektů pro mlýny i rybníky, tyto stavby nebyly tak stabilní a odolné vůči zvýšeným průtokům v řekách, proto nepředstavovaly trvalou bariéru pro tah ryb (HURT 1960). V roce 1700 dává hrabě Kounic za úkol Lotharu Vogemontu zpracovat návrh plavebního kanálu mezi řekami Dunaj, Odra, Visla a Labe. Roku 1719 byl vypracován projekt úpravy řeky Moravy pro plavbu od obristwachmeistera Norberta Wenzela von Linck z pevnosti Uherské Hradiště. Podle tohoto projektu byla postavena v roce 1722 první plavební komora na Moravě u Rohatce a zároveň to byla první plavební komora v Českých zemích. Na Vltavě byla první plavební komora vybudována o sedm let později u Županovic (ČESKÉ PLAVEBNÍ A VODOCESTNÉ SDRUŽENÍ &

13

AGENTURA PRO ROZVOJ TURISTIKY NA BAŤOVĚ KANÁLE 2008). Pevnější a stabilnější jezy se postavily později. Ještě v 19. století byla řeka Morava prostupná pro migrace ryb, jak to prokazují záznamy o výskytu typických dunajských prvků v Moravě u Olomouce (JEITTELLES 1863, 1864) drska většího a drska menšího v Bečvě u Valašského Meziříčí (PRINC 1882). Teprve ve druhé polovině 19. století na řece Moravě v profilech Veselí (ř.km 141,6), Uherský Ostroh (ř.km 145,6) a Tážaly (ř.km 226,3) byly vybudovány tři vysoké stabilní stupně, které vytvořily neprostupné migrační bariéry pro volný pohyb ryb. V průběhu první poloviny 20. století bylo vybudováno dalších 9 příčných stupňů mezi Hodonínem a Olomoucí, které zapříčinily přerušení volné migrace vodních živočichů. Další překážky (5 stupňů) na toku Moravy v trati od soutoku s Dyjí (ř.km 70,0) až po Hodonín (ř.km 97,9) bylo vybudováno v rámci Vodohospodářských úprav jižní Moravy v letech 1970 – 1980 (PAVLÍK et al. 1983, LUSK & HOLČÍK 1998, LUSK 2000). Na řece Moravě (ř.km 70 až 343) se nachází 37 stupňů, z nichž většina tvoří neprostupné bariéry pro protiproudové migrace ryb. Pouze na 2 jezech jsou postaveny rybí přechody (Tážaly a Veselí). RP Veselí vyhovuje zejména reofilním druhům (LUSK 2007). Komůrkový RP na jezu Tážaly je nefunkční. Při vyšších průtocích může být omezeně prostupný balvanitý skluz Lanžhot. V roce 2007 byla dokončena stavba odlehčovacího kanálu v Olomouci s nově postaveným technickým RP (JURAJDA et al. 2008). Vzhledem k provedení a lokalizaci vstupu lze o jeho funkčnosti silně pochybovat. Dolní slovensko-rakouská část Moravy od trojhraničního profilu na soutoku Moravy a Dyje (ř.km 70,0) až po ústí do Dunaje, i když byla rovněž upravována, je bez příčných staveb, které by představovaly migrační bariéry. To umožňuje volnou migraci ryb do oblasti soutoku Moravy a Dyje, konkrétně se tam jedná o krátký úsek Moravy po první migrační bariéru (ř.km 74,1) a delší úsek Dyje (po ř.km 26,7), LUSK & HOLČÍK (1998), LUSK (2000). Po roce 1990 došlo k eliminaci znečištění vod Moravy jak výrobního tak i komunálního původu. Zachování migrační prostupnosti dolní slovensko-rakouské části Moravy umožnilo za posledních 20 let obnovení výskytu vymizelých a pronikání nových druhů, jak dokazují záchyty v oblasti soutoku dolních úseků Moravy a Dyje. Konkrétně se jedná o následující druhy: drsek menší, drsek větší, ježdík žlutý, ježdík dunajský (Gymnocephalus baloni Holčík et Hensel, 1974), ostrucha křivočará, candát

14

východní Sander volgensis (Gmelin, 1789), hlavačka mramorovaná Proterorhinus semilunaris (Heckel, 1837), hlaváč černoústý Neogobius melanostomus (Pallas, 1814). Jejich dalšímu šíření a obnově původního rozšíření zabraňují příčné stavby na toku Moravy (LUSK & HOLČÍK 1998, LUSK et al. 2002, 2004, 2006, 2008c). Nejdůležitějším přítokem Moravy je řeka Dyje, jejichž soutok se nachází v profilu, kde Morava opouští území ČR. Rovněž Dyje v minulosti umožňovala volnou migraci ryb jak vlastním tokem Dyje, tak i do jejích hlavních přítoků Jihlavy a Svratky. Obdobně i na těchto řekách byly postupně budovány jezy, které znemožnily volnou migraci ryb. V povodí Dyje byly pouze na jezu Tasovice a na jezu Břeclav vybudovány komůrkové RP (VÁCLAVÍK 1955, LIBÝ et al. 1995, LUSK & HOLČÍK 1998). Pozornost byla věnována RP v Břeclavi, u něhož byla prokázaná jeho nefunkčnost (LELEK & LIBOSVÁRSKÝ 1960, LUSK et al. 1996). Vybudování tři nádrží vodního díla Nové Mlýny v oblasti soutoku Dyje, Svratky a Jihlavy pod Pálavou vytvořilo prakticky neproniknutelnou bariéru pro migrace ryb výše proti proudu uvedených řek. Na dolním toku Dyje od ústí do Moravy až po hráz dolní – Novomlýnské nádrže VD Nové Mlýny (ř.km 45,04) existují tři stupně: jez Břeclav (ř.km 26,7) s komůrkovým nefunkčním RP, stupeň – Jamborův práh Lednice (ř.km 35,6) a klapkový jez Bulhary (ř.km 39,8). Vzhledem k tomu, že dolní tok Dyje je přímo napojen na dolní tok Moravy bez migračních bariér, bylo migrační zprůchodnění dolního toku Dyje (3 migrační bariéry) až po hráz Novomlýnské nádrž VD Nové Mlýny zařazeno do „Akčního plánu I – výstavby RP na vybraných tocích ČR – (DUŠEK 1999)“ vedle dolního toku Labe a Ohře (program losos). V letech 2005 – 2007 byl postaven a následně upraven RP v podobě migrační rampy na jezu Břeclav (LUSK 2006), následně na podzim v roce 2007 byl uveden do provozu RP – obtokový kanál na jezu Bulhary (LUSK 2008) a konečně v roce 2010 byl zprovozněn RP – migrační rampa na stupni Lednice (STROUHALOVÁ 2010). Významným přítokem střední části toku Moravy je řeka Bečva, kam řekou Moravou migrovaly rovněž některé dunajské ryby, jak dokazuje záchyt drska menšího a drska většího u Valašského Meziříčí (PRINC 1882). V první polovině 20. století v rámci úprav obou zdrojnic (Vsetínská Bečva, Rožnovská Bečva) i vlastní Bečvy (spojené) byly postaveny desítky jezů. Na větších stupních v jezových pilířích byly vybudovány komůrkové rybí přechody. O jejich funkčnosti nejsou žádné zprávy, lze

15

však předpokládat, že byly nefunkční. Z tohoto období se zachoval ručně kreslený projekt rybího přechodu přes Mikulenkův jez, jeho originál je uchován v archivu provozního střediska Valašské Meziříčí (VESELÝ 2006b). Původní komůrkové RP se zachovaly na Rožnovské Bečvě u Zuberského jezu (vybudován v r. 1933) a na Bečvě spojené na kombinovaném jezu v Oseku. Tyto RP jsou však nefunkční. Další komůrkové RP z novějšího období na jezu u Oseku a u Troubek jsou však nefunkční (LUSK et al. 2011b). V povodí Odry se podle přehledu, který uvádí LIBÝ et al. (1995) vyskytuje 9 RP, které jsou na řekách Ostravice, Opavy, Olše, Lomná a Odra. O míře jejich funkčnosti však nejsou objektivní zprávy. V roce 2009 byl vybudován nový komůrkový RP v profilu Bernatice na Odře, jeho funkčnost je však pochybná (LOJKÁSEK 2010). V Čechách byla výstavba RP spojena s rozsáhlým kanalizováním dolního toku Vltavy a dolní a střední části řeky Labe koncem 19. a ve 20. století. Od Prahy směrem k Ústí nad Labem se plánovalo postavit 13 zdymadel: 6 na Vltavě a 7 na Labi. RP byly lokalizovány do pobřežního pilíře a jednalo se o přechody komůrkového typu. Pozdější rekonstrukce a modernizace některých stupňů zapříčinily zrušení řady RP. Dochovaly se jen RP v Miřejovicích a Vraňanech. Výše na Vltavě, od soutoku s Berounkou až do Týna nad Vltavou, tj. část toku, kde jsou vybudovány po roce 1950 nádrže Vltavské kaskády, a na stupních Berounky žádné RP nebyly postaveny (LIBÝ et al. 1995). V posledních letech byly v povodí Berounky vybudovány RP na jezech: Hýskov, Nezabudice, Bukovec a Papírenský (HÁNOVÁ et al. 2011b). Na Labi z Mělníka do Ústí nad Labem byly RP realizovány jen u vybraných zdymadel. Na zdymadle Střekov a Dolní Beřkovice se dochovaly původní RP. Nové RP komůrkového typu byly postaveny na zdymadlech Štětí a Roudnice nad Labem. Od Mělníka do Bílé Třemešné byly RP vybudovány u většiny jezů a zdymadel. Na jezu v Obříství byl postaven RP spolu se stavbou malé vodní elektrárny. Další malá vodní elektrárna (MVE) byla vybudována v Opatovicích spolu s provizorně řešeným RP. Na Ohři byl učiněn úplně první pokus o stavbu RP ze dřeva pro lososy, byl umístěn pod mostem v Terezíně (MAREK & VOSTRADOVSKÝ 2010). Po roce 1950 byl postaven RP jenom v Žatci a na stupni Želina (LIBÝ et al. 1995). Od roku 2000 došlo v rámci „Akčního plánu I“ v povodí Ohře k výstavbě dalších RP a to na stupních Terezín, Doksany, Hostenice, Libochovice, Pátek, Žatec, Libočany a Koštice (OPŽP 2012a).

16

Uvedené RP měly zajišťovat průchodnost migračních překážek pro lososa, což je však velmi pochybné. RP Terezín je průchodný pro ryby, RP Hostěnice je vhodný pouze pro zdatnější reofilní druhy ryb (MAREK & VOSTRADOVSKÝ 2011b). V kontextu s migračními tahy lososa obecného je nejznámější stupeň Střekov na Labi. Tento stupeň postavený okolo r. 1935 je jakýsi symbol konce výskytu resp. migrací lososa obecného do povodí Labe u nás (ANDRESKA 1987). Stupeň Střekov se stal vážnou migrační bariérou pro ryby na trase Labe od Geesthachtu do Ústí nad Labem. Skutečností je, že konec migracím lososa obecného k nám, byl důsledek stále narůstajícího znečištění vody v Labi, i enormní nekontrolovaný jejich lov a konečně i migrační bariéry na tocích. Na stupni Střekov byl v roce 1937 zprovozněn komůrkový RP, jak však prokázala pozdější sledování, jeho funkčnost z hlediska průchodnosti pro ryby byla velmi problematická (VOLF 1956, FRANK 1960, LIBÝ et al. 1995). Během roku 2002 byl RP na Střekově přestavěn, jednalo se opět o technický komůrkový RP. Prováděná sledovaní vedly k závěru, že z hlediska migračních potřeb pilotních druhů v Labi včetně lososa obecného, je opět nevyhovující (PRCHALOVÁ & SLAVÍK 2004, SLAVÍK 2005). Dotyčný RP je jak z hlediska atraktivity – průtočnosti s ohledem na tamní velikost Labe, tak i z hlediska lokalizace vstupu do RP zcela nevyhovující. Po roce 1995 se problematice obnovy migrační prostupnosti vodních toků pro ryby postupně dostává větší pozornosti. Souvisí to s postupným zlepšování kvality vody v tocích, se zvýrazněným akcentem environmentálních aspektů v národním rámci. ČR se zapojuje do mezinárodní spolupráce a programů na hlavních kmenových tocích, které odtékají do sousedních států (Morava, Odra, Labe). Objevují se i výzkumné projekty zaměřené na problematiku migrační prostupnosti vodních toků. Např. na toku Moravy a Dyje byl řešen v letech 1997 – 1999 mezinárodní projekt Phare „Restoration of Fish habitat and Hydrological Conditions of the Lower Morava/Dyje Rivers“. Ministerstvo zemědělství ČR vyhlásilo pro období 2000 – 2010 „Akční plán výstavby rybích přechodů pro hlavní migrující ryby na vybraných vodních tocích v ČR“ (DUŠEK 1999, VESELÝ 2006a). Postupně vznikají i technické normy pro rybí přechody (r. 1997 – TNV 75 2321, r. 2003 – TNV 75 2322, r. 2010 – ČSN ISO 26906 (25 9360), r. 2011 – přepracovaná TNV 75 2321). V roce 2009 Ministerstvo životního prostředí přijalo dokument s názvem „Koncepce zprůchodnění říční sítě ČR“ (SLAVÍKOVÁ et al. 2009). Výstavba RP se stala také zákonnou podmínkou stavby nových jezů, MVE a

17

provádění oprav stávajících jezů. RP jsou také podporovány finančními dotacemi z různých mezinárodních a státních programů. Většina RP postavená před rokem 1997 je technického typu, po tomto roce jsou více preferovány přírodě blízké typy RP, např. balvanitá rampa, bypass (VESELÝ 2006a). V současnosti podle údajů od správců toků je postaveno celkem 149 významnějších rybích přechodů: povodí Vltavy 46 RP, povodí Moravy 42 RP, povodí Labe 23 RP, povodí Odry 22 RP a povodí Ohře 16 RP (HAVEL 2011). Protože na hydrologické síti ČR se nachází velké množství stupňů, správci povodí evidují 8650 stupňů (HAVEL 2011), jen zprůchodnění nejvýznamnějších příčných stupňů bude trvat řadu let. Hlavním důvodem je omezená kapacita projekčních, stavebních složek a zejména objem finančních prostředků. Proto je důležité určit priority a pořadí zprůchodňování migračních překážek, aby se přínosy a efekty staly co nejvyššími. Základní priority jsou obnovení výskytu a rozšiřování areálu původních druhů, umožnit třecí migrace, postupně zprůchodňovat dolní úseky řek směrem proti proudu, v oblastech chráněných území atd. (LUSK et al. 2008b, 2011a). Posouzení RP jako prvku revitalizačních opatření na vodních tocích a využití finančních prostředků z Operačních programů významně pomůže ke zprůchodnění migračních překážek pro ryby.

3.2 Migrace ryb Obecně jako migrace označujeme směrově orientované pohyby za určitým cílem vycházející z určitého podnětu nebo potřeby v souvislosti s životním cyklem jedinců jednotlivých druhů ryb ve vodním prostředí. Migrace jsou jednou ze základních podmínek úspěšného přežívání populací a druhů (LUSK et al. 2011a). Jedinci v průběhu své ontogeneze sestávající z vývojových etap a period, výrazně mění požadavky na prostředí a mění se i jejich potřeby a projevy v souvislosti s životními pochody v rámci biologického cyklu. Důsledkem je nezbytnost vyhledat nové stanoviště s optimálními podmínkami prostřednictvím migračního přesunu (LUSK & LOJKÁSEK 2009). Migrace byly v minulosti nezbytností pro obsazení areálu druhu, jsou důležité pro utváření druhové skladby rybího osídlení konkrétního toku, lokality a jsou nezbytné pro zachování a stabilizaci rybí fauny v jednotlivých částech říčního systému (HANEL & LUSK 2005, VOSTRADOVSKÝ 2005a, 2005b).

18

Podle prostředí ve kterém probíhají migrace ryb rozeznáváme migrace thalassodromní (oceánodromní) – probíhají výlučně v mořském prostředí, migrace diadromní – jedná se o přesuny mezi sladkým a mořským prostředím, migrace potamodromní – probíhají výlučně ve sladkých vodách. Diadromní migrace se dělí na tři podskupiny: katadromní – migrace dospělců za rozmnožováním ze sladké do mořské vody (např. úhoř říční Anguilla anguilla (Linnaeus, 1758)), anadromní migrace – dospělí jedinci migrují za reprodukcí z mořské do sladké vody (např. losos obecný), amfidromní migrace – jedná se o migraci larválních stádií ze sladkých vod do moří nebo naopak, a po realizaci počáteční růstové fáze se vracejí zpět do svého původního prostředí, ve kterém dokončují růst a dochází k reprodukci HANEL & LUSK (2005), LUSK et al. (2011a). Většina našich druhů ryb se po celý životní cyklus pohybuje pouze ve sladkovodním prostředí, jedná se tedy o potamodromní migrace (BARUŠ & OLIVA 1995, HANEL & LUSK 2005, VOSTRADOVSKÝ 2005a, LUSK et al. 2011a). Potamodromní migrace lze podle účelu a cíle dělit následovně: Nejvýznamnější pro zachování a udržitelnosti populace a druhu jsou tzv. třecí (reprodukční) migrace, při kterých pohlavně zralí jedinci migrují na vhodná místa pro nakladení jiker a jejich vývoj. Rozsah třecích migrací se značně liší u jednotlivých druhů a je zakotven v jejich biologické charakteristice (LUSK & LOJKÁSEK 2009). Mateřské projevy dospělců, vlastnosti jiker a larev jednotlivých druhů ryb jsou výsledkem adaptace na určité podmínky prostředí při reprodukci. Vyhodnocení zákonitostí reprodukčního procesu u jednotlivých druhů umožnilo jejich rozdělení do tzv. reprodukčních ekologických skupin (BALON 1975, PEŇÁZ 1995). S ohledem na chování rodičovských ryb k jikrám a potomstvu byly u našich ryb vymezeny tři základní skupiny (a, b, c), v rámci kterých můžeme rozdělit druhy do podskupin podle třecího substrátu. a) druhy neochraňující jikry ani potomstvo (litofilní, psamofilní, fytofilní, pelagofilní, indiferentní) b) druhy ukrývající jikry (litofilní, ostrakofilní) c) druhy ochraňující jikry i potomstvo (fytofilní, hnízdiči) Konkrétní zařazení jednotlivých druhů naší ichtyofauny do reprodukčních ekologických skupin a podskupin uvádí řada autorů (PEŇÁZ 1995, SPURNÝ 1998, HANEL & LUSK 2005, LUSK et al. 2011a).

19

Cílem třecích migrací je vyhledat optimální místo jak pro vlastní třecí akt, tak pro uložení jiker a následné přežití nejmladších vývojových stádií plůdku po jeho vylíhnutí z jiker. Rozsah třecích migrací je do určité míry specificky charakteristický pro jednotlivé druhy. U některých druhů jsou to metry či desítky metrů, např. vranka obecná Cottus gobio Linnaeus, 1758, mřenka mramorovaná Barbatula barbatula (Linnaeus, 1758), hrouzek obecný Gobio gobio (Linnaeus, 1758), u jiných druhů jsou to stovky metrů nebo i kilometry. Výrazné reprodukční migrace v některých případech i na větší vzdálenosti podnikají pstruh obecný Salmo trutta Linnaeus, 1758, parma obecná Barbus barbus (Linnaeus, 1758), podoustev říční, jelec tloušť Squalius cephalus (Linnaeus, 1758), jelec jesen Leuciscus idus (Linnaeus, 1758) a ostroretka stěhovavá. Velký problém pro třecí migrace představují příčné stavby (jezy, stupně, hráze, přehrady), které znemožňují jejich realizaci, což se následně projevuje negativně na úspěšnosti reprodukce dotčených druhů (LUSK et al. 2011a). Další účelový typ přesunů jsou migrace potravní, mají obvykle denní případně sezónní charakter. Obvykle se v našich podmínkách jedná o přesuny na místa s dostatkem potravy v řádu až desítek metrů, ale někdy mohou být i delší. Potravní migrace jsou zaznamenány u druhů, kde se jedná o větší a registrovatelné přesuny. Konkrétně jsou popsané např. u ostroretky stěhovavé, parmy obecné, lipana podhorního Thymallus thymallus (Linnaeus, 1758), oukleje obecné Alburnus alburnus (Linnaeus, 1758), plotice obecné Rutilus rutilus (Linnaeus, 1758), jelce jesena a cejna velkého Abramis brama (Linnaeus, 1758) (BORCHERDING et al. 2002, PRCHALOVÁ et al. 2006b, LUSK et al. 2011a). Kompenzační migrace mají za cíl obnovit původní rovnoměrné rozmístění jedinců populace, které bylo porušeno např. v důsledku vysokých průtoků nebo znovuosídlení biotopu vymizelým druhem např. v důsledku znečištění. Zvláštním typem migrací jsou okupační migrace, kdy druhy aktivně rozšiřují svůj původní areál výskytu. Z posledních let jsou to migrace nepůvodních druhů, které pronikli do povodí Moravy z Dunaje, např. karas stříbřitý Carassius auratus (Linnaeus, 1758) a hlaváč černoústý, LUSK et al. (2008a, 2008b). Základním předpokladem pro okupační migrace je migrační prostupnost vodních toků. Do této kategorie lze zařadit tzv. repatriační migrace – migrační přesuny pro obnovu výskytu druhu nebo návrat do svého původního stanoviště (TNV 75 2321 – 2011).

20

Sezonní migrace slouží k vyhledání vhodného stanoviště, např. pro přezimování, popsané u čeledi Percidae, zejména u ježdíka žlutého, candáta obecného Sander lucioperca (Linnaeus, 1758) a candáta východního. Vývojové migrace souvisí se zvětšující se velikostí jedince, který se přesouvá na vhodnější stanoviště spojené s vyhledáním vhodných podmínek pro jeho růst a vývoj. S rostoucí velikostí jedince dochází ke změnám jeho nároků na stanoviště (např. hloubka vody, rychlost proudu, velikost teritoria). U druhů vykonávající protiproudové reprodukční migrace (např. pstruh obecný), se v určitém stupni vývoje juvenilní jedinci přesouvají směrem po proudu. Stejně tak dospělí jedinci se po reprodukci vracejí zpět do původního stanoviště (ROSCOE & HINCH 2010). Únikové migrace jsou vyvolané nepříznivými podmínkami prostředí, např. nízké stavy vody, nedostatek ve vodě rozpuštěného kyslíku nebo znečištěním vody organickými či toxickými látkami (ARMSTRONG et al. 2010, LUSK et al. 2011a). Nejvíce poznatků i největší pozornost je věnována třecím migracím, které představují významnou část celého reprodukčního procesu. Základním podnětem k podnikání reprodukčních migrací je především stupeň zralosti gonád u dospělých jedinců. Dalšími startovními podněty k zahájení vlastního přesunu jsou v příslušném časovém segmentu v rámci roku (obvykle měsíce) teplota vody, intenzita osvětlení, barometrický tlak, srážkové příhody, případně průtoky aj. (PRCHALOVÁ et al. 2006a, 2011). V některých letech mohou nastat nepříznivé abiotické podmínky, které znemožní vykonat třecí tahy (VOSTRADOVSKÝ 2005c). Třecí migrace jednotlivých druhů jsou charakteristické dobou v rámci ročního období, dále se liší i délkou – vzdáleností v rámci toku, i svým charakterem (individuální, hromadný tah). První reprodukční migrace nastávají v měsících březnu a dubnu, kdy teplota vody dosahuje 8 – 12 °C. V tomto období probíhají třecí migrace a následně tření u bolena dravého Aspius aspius (Linnaeus, 1758), štiky obecné Esox lucius Linnaeus, 1758, ostroretky stěhovavé, lipana podhorního, jelce jesena, candáta obecného. Další druhy se třou, když teplota vody dosahuje okolo 15 °C, a více, tj. v měsících květnu a červnu, jelec tloušť, podoustev říční, parma obecná, ouklej obecná, cejn velký, cejnek malý Blicca bjoerkna (Linnaeus, 1758) a další druhy. V podzimních a zimních měsících podnikají třecí migrace na trdliště pstruh obecný (říjen a listopad) a mník jednovousý Lota lota (Linnaeus, 1758) (prosinec a leden).

21

Prvním impulzem je postupný růst teploty vody na začátku jara, kdy vykonávají migrace za vhodným třecím substrátem. První migrace nastávají při nárůstu teploty od 8 °C. Zvyšující se teplota má vliv na intenzitu migrací, naopak pokles teploty migrace výrazně tlumí (PRCHALOVÁ et al. 2011). U druhů s dávkovým výtěrem byly vždy vyvolány jednotlivé vlny migrace zvýšením teploty (PRCHALOVÁ & SLAVÍK 2004). PRCHALOVÁ et al. (2006a), MUSIL et al. (2008) zjistili, že třecí migrace probíhají převážně v denních hodinách, noční hodiny vykazují značný pokles migrací. První vrchol migrací u nížinných řek je v době třecích migracích (duben, květen), letní období je charakterizováno nízkou migrační aktivitou (červen, červenec), druhý vrchol migrací je v pozdním létě a na podzim při migraci za zimovištěm (srpen až říjen), STAUB & GERSTER (1992), PRCHALOVÁ et al. (2006b, 2011). Při teplotě pod 10 °C dochází k útlumu podzimních migrací (PRCHALOVÁ et al. 2011). Ryby nejčastěji

migrují

v jednodruhových

věkových

skupinách

nebo

individuálně

(BORCHERDING et al. 2002, PRCHALOVÁ et al. 2006b, DE LEEUW & WINTER 2008). Impulzy vyvolávající migrace, mají biotický a abiotický původ. Biotické vlivy vznikají v samotném organizmu, např. u třecích migrací jsou to hormonální změny, genetické faktory, důležitý je vliv metabolismu a vyhledávání potravy, potřeba a schopnost vrátit se na původní místo tzv. homing. Významné abiotické vlivy jsou meteorologické a hydrologické podmínky, např. změny teploty, průtoků vody, změny tlaku, znečištění, obsah kyslíku, světelné podmínky (intenzita a délka slunečního záření) aj. (FAO 1998, LUCAS & BARAS 2001, VOSTRADOVSKÝ 2005a, PRCHALOVÁ et al. 2010, ARMSTRONG et al. 2010). Ryby migrují proti proudu v jarních měsících odpoledne a ráno, letních měsících převážně v noci, později v ranních hodinách a v podzimních měsících při svítání a za soumraku. Vyšší počet migrací ryb byl zaznamenán při nízkých a vysokých hodnotách atmosférického tlaku. Slunečné počasí s tlakem nad 1025 hPa vyvolalo snížení aktivity ryb proti proudu a naopak se zvýšila aktivita ryb táhnoucích po proudu. Vysoký tlak v polojasném počasí a zamračeném počasí ovlivňoval aktivitu ryb v obouch směrech. Atmosférický tlak pod 1010 hPa vyvolává migrace protiproudu při deštivém nebo zamračeném počasí a nejnižší migrace byla při slunečném počasí. Ryby přednostně migrují, když intenzita osvětlení a teplota nedosahovaly nejvyšší hodnoty (PRCHALOVÁ et al. 2006a). Zvýšené průtoky mají

22

vliv na většinu kaprovitých ryb poklesem migrační aktivity (SLAVÍK et al. 2009, PRCHALOVÁ et al. 2011). Podle aktivity migrujících jedinců známe migrace aktivní a pasivní. Při aktivních migracích se ryby přesunují vlastním aktivním pohybem za současně nezbytného výdeje energie. Migrující jedinec si sám volí migrační trasu a svým způsobem i cílové stanoviště. Pasivní migrace probíhají bez větších energetický výdajů, neboť migrující subjekty jsou v podstatě unášeny jednosměrným prouděním vody v podélném profilu řeky (NORTHCOTE 1996). Pasivní migrace jsou známé u jiker pelagofilních druhů ryb, např. ostrucha křivočará, u ranných stádií říčních druhů ryb (BARUŠ & OLIVA 1995, LUSK & LOJKÁSEK 2009). S migrací ryb souvisejí pojmy migrační potřebnost a migrační výkonnost. Objektivní znalosti uvedených veličin u jednotlivých druhů jsou málo prozkoumané, i když např. v souvislosti s výstavbou rybích přechodů by jejich znalost nalezla uplatnění. V tomto směru bude potřeba dalších terénních šetření (LUSK et al. 2011a). Migrační výkonnost je schopnost jedince překonat určitou rychlost vodního proudu na určitou vzdálenost nebo překonat určitou výšku překážky. Výkonnost je ovlivněna druhem, velikostí jedince, kondicí, pohlavím a teplotou vody. Ranná stádia ryb a juvenilní jedinci mají nízkou plavací schopnost oproti dospělým rybám (BARAS & LUCAS 2001). Migrační potřebnost je určena fází biologického cyklu, vychází z biologické vlastnosti druhu a z jeho ekologických nároků. Souvisí s reprodukcí (ochrana populace před vymizením), rozvojem a stabilitou populace (prostorová kompenzace, potrava) a potřebnost okamžitého přežití (únikové migrace). Potřeba migrací je u většiny druhů spjata s rozmnožováním, najít odpovídající prostředí pro kladení a následný vývoj jiker, larev a juvenilů (LUSK & LOJKÁSEK 2009). V minulosti byla migrační potřebnost menší než je dnes, protože toky měly přirozených charakter s četnými vhodnými habitaty a bez migračních bariér. Úpravy řek zejména napřímení koryt vedly k zániku vhodných třecích míst pro reofilní druhy (parma obecná, ostroretka stěhovavá, jelec tloušť, podoustev říční a další), což znamenalo zvýšení migrační potřebnosti a rozsahu migrací těchto druhů pro nalezení vhodných podmínek pro tření. Migrace ryb v upravených řekách mohou dosahovat přes 25 km, pokud mají možnost tak směřují do přítoků s vhodnějšími podmínkami pro tření (DE LEEUW & WINTER 2008). Výraznou komplikaci představují migrační bariéry v podobě příčných staveb (LUSK et. al. 2011a). Také nalezení vhodných míst pro přezimování v upravených tocích může být

23

pro ryby nesnadným úkolem (BARAS & LUCAS 2001). Z hlediska migrační výkonnosti rozlišujeme u ryb tzv. skokovou (nebo startovací) rychlost plavání, jedná se o rychlost vyvinutou jedincem trvající maximálně několik sekund. Maximální rychlost plavání je maximální rychlost pohybu jedince, kterou je schopen udržet několik desítek sekund. Zjištěné hodnoty těchto rychlostí u některých druhů ryb udává tab. 1. Ryba se pohybuje vlněním těla a pohybem ocasní ploutve. Rychlost závisí na délce ryby a teplotě. Vytrvalost při maximální rychlosti je ovlivněna zásobou glykogenu ve svalech, délce ryby, poměru hmotnosti vůči délce, množství svalové hmoty a teplotě (LARINIER 1992b, KROES et al. 2006, ARMSTRONG et al. 2010, LUSK et al. 2011a). Tyto dvě rychlosti a jejich hodnoty rozhodují o migrační výkonnosti jednotlivých druhů (LUSK et al. 2011a). Lososovité ryby jsou schopny překonat překážku skokem, ale musí mít pod překážkou vhodné podmínky (LARINIER 1992b).

Tab. 1: Hodnoty rychlosti plavání u některých druhů (TNV 75 2321 – 2011).

3.2.1 Migrace vybraných druhů ryb Znalosti o migrační potřebnosti a výkonnosti u jednotlivých druhů ryb je potřeba znát pro určení vhodného typu RP a jiných zařízení pro umožnění migrací daného druhu (LUSK et al. 2011a). Při posuzování konkrétního rozsahu migrací je potřebné zohlednit i skutečnost, že se může jednat o jedince s extrémním migračním výkonem. V našich tocích s vysokou hustotou migračních bariér reálný rozsah migrací se obvykle může pohybovat v rozmezí stovek metrů, maximálně několika kilometrů.

24

Pstruh obecný – jedná se o stanovištní druh s teritoriálním chováním, který vykonává výrazné třecí migrace směrované proti proudu. Na délku a intenzitu migrací má vliv především vzdálenost stanoviště ryby od třecího habitatu i případný spád toku (SLAVÍK et al. 2004). Intenzita třecích migrací, které obvykle probíhají v několika vlnách, je ovlivňována poklesem teploty vody, snížením tlaku, dešťovými srážkami a zvýšenými průtoky (LIBOSVÁRSKÝ 1976, PIECUCH et al. 2007). Po tření migrují dospělci po proudu zpět na své teritorium. Obvykle v průběhu 2. roku života juvenilní jedinci vyhledávají větší životní prostor, migrují po proudu k nalezení vhodného stanoviště, tzv. vývojové migrace (LUSK & LOJKÁSEK 2009, LUSK et al. 2011a). Lipan podhorní je hejnová ryba, která se v hejnu přesunuje na několik desítek metrů. Pokud je v toku vhodný třecí substrát, vykonává 0,5 – 1 km dlouhé migrační tahy (LUSK et al. 2011a). Vranka obecná a vranka pruhoploutvá (Cottus poecilopus Heckel, 1837) mají migrační výkonnost a potřebnost značně omezenou. Vzhledem k tomu, že nemají plynový měchýř, jejich pohyb se uskutečňuje pouze při dně skokovými pohyby (TUDORACHE et al. 2008). Dospělí jedinci překonávají krátkodobě proud o rychlosti do 1 m.s-1 do vzdálenosti 0,3 – 0,5 m, důležitá je struktura dna s proudovými stíny (LUSK & LOJKÁSEK 2009). V době tření podnikají vyhledávací migrace v rozsahu desítek metrů pro nalezení vhodné dutiny pro nakladení jiker. Při poklesu průtoku může u vranek nastat úniková migrace do vhodnějšího habitatu (LUSK et al. 2011a). Střevle potoční Phoxinus phoxinus (Linnaeus, 1758) žije v hejnech ve vhodném stanovišti (např. tůně, jezírka, náhony). Tření nastává v květnu až červnu v několika dávkách. Vykonává krátké třecí migrace maximálně do stovek metrů, při kterých překonávají nízké stupně od 0,1 – 0,3 m. Krátkodobě mohou překonat rychlost proudu do 1,5 m.s-1. Po reprodukci se vrací zpět na své stanoviště (LUSK & LOJKÁSEK 2009, LUSK et al. 2011a). LUCAS & BARAS (2001) uvádějí u tohoto druhu třecí tah 250 m až 1 km. Parma obecná je velmi výkonný druh z hlediska migrací. Vykonává třecí migrace, poproudové migrace po tření, potravní migrace a migrace s vyhledáním vhodných míst pro přezimování (PRCHALOVÁ & SLAVÍK 2004, PRCHALOVÁ et al. 2006b). Reprodukční migrace mohou být na různě velké vzdálenosti podle toho, jestli se v toku vyskytuje vhodný třecí habitat, např. v neupravených tocích maximálně stovky metrů či 1 – 2 km, v upravených tocích 10 – 30 km (LUSK et al. 2011a). Zvýšený průtok může

25

vyvolat větší intenzitu třecích migrací (SLAVÍK et al. 2009). Zvyšující délka světelného dne je důležitým stimulem pro třecí migrace parmy (LUCAS & BATLEY 1996). Ostroretka stěhovavá je migračně výkonný hejnový druh schopný táhnout do velkých vzdáleností. Podniká potravní migrace (několik set metrů), třecí migrace (1 – 20 km) a migrace pro vyhledání vhodného zimoviště (LELEK & PEŇÁZ 1963, PRCHALOVÁ & SLAVÍK 2004). V upravených tocích s četnými jezy má problémy s nalezením vhodného třecího substrátu, proto dochází v těchto tocích k poklesu početnosti populace. Juvenilové driftují po proudu převážně v nočních hodinách a spoléhají na proud, že je splaví do vhodného útočiště v pomalu tekoucí vodě s dostatkem potravy (LUCAS & BARAS 2001). Jelec tloušť je stanovištní ryba vykonávající třecí migrace v neupravených korytech řek do několika set metrů, v upravených tocích se značně prodlužují v důsledku malého proudění vody a nevyhovující struktury dna. Migrační chování se může lišit v různých řekách i mezi jednotlivými rybami, pohlavně zralí jedinci mohou migrovat až 13 km (LUCAS & BARAS 2001) většinou proti proudu do nejbližšího třecího habitatu nebo někteří jedinci migrovali po proudu (FREDRICH et al. 2003). Pro reprodukční migrace upřednostňovali vyšší průtoky (PRCHALOVÁ et al. 2011). Migrační vzdálenost u menších jedinců byla prokázána do 600 m proti proudu (STRÁŇAI & ANDREJI 2010). Jelec proudník Leuciscus leuciscus (Linnaeus, 1758) je hejnový druh bez výrazných migrací v toku. V některých řekách mohou vykazovat třecí migrace 10 – 21 km (LUCAS & BARAS 2001). Vykazuje i migrace za potravou (PRCHALOVÁ et al. 2006b). V RP Střekov byly zachyceny migrace za zimovištěm (PRCHALOVÁ & SLAVÍK 2004). Přemisťuje se také během dne s migrační aktivitou za svítání a soumraku související se změnou mezi denním habitatem a nočním habitatem (CLOUGH & LADLE 1997). Podoustev říční žije v hejnech a vykonává třecí migrace v rozsahu několik kilometrů (LUSK et al. 2011a). Ouklejka pruhovaná Alburnoides bipunctatus (Bloch, 1782) – hejnová ryba, která nepodniká rozsáhlejší migrace (LUSK et al. 2011a). Byly zjištěny migrace na vzdálenost 200 m proti proudu a 700 m po proudu (STRÁŇAI & ANDREJI 2010). Hrouzek obecný je druh s nízkou migrační potřebou (LUSK et al. 2011a). Protiproudové migrace mohou být do vzdálenosti 200 m (STRÁŇAI & ANDREJI

26

2010). Impulzem pro migraci jsou v některých případech vyšší průtoky (PRCHALOVÁ et al. 2011). Mřenka mramorovaná je druh s malým rozmezím migračních přesunů s ohledem na redukovaný plynový měchýř, proto se pohybuje spíše tělem vyrážejícím dopředu (TUDORACHE et al. 2008). Jedinci se pohybují během roku v rozmezí několika desítek metrů. Byla zaznamenána protiproudová migrace do vzdálenosti 200 m (STRÁŇAI & ANDREJI 2010). Bolen dravý vykonává kratší třecí a potravní migrace (LUSK et al. 2011a). Juvenilní jedinci tvoří hejna a driftují do klidnějších úseků (LUCAS & BARAS 2001). Jelec jesen je středně výkonný druh, žije v hejnech. Během roku uskutečňuje i rozsáhlejší migrace. Vyhovují mu RP přírodě blízkého typu pro překonání stupňů (LUSK et al. 2011a). Někteří jedinci se pohybují maximálně v rozsahu několik km po celý rok a jiní migrují až do 100 km během roku (WINTER & FREDRICH 2003). Tah za třením může být i více než 50 km (DE LEEUW & WINTER 2008). Ouklej obecná uskutečňuje potravní migrace v rozsahu desítek metrů. V létě se pokouší vykonat i rozsáhlejší protiproudové migrace (LUSK et al. 2011a). V období rozmnožování uskutečňuje třecí migrace a je schopna využívat technické i přírodě blízké typy RP. Intenzita migrací je ovlivněna teplotou a průtokem (PRCHALOVÁ et al. 2011). Na podzim migruje za vhodným zimovištěm (PRCHALOVÁ & SLAVÍK 2004). Cejn velký většinou nevykonává rozsáhlejší třecí migrace, ale v některých řekách může pravidelně migrovat až 10 km, někteří jedinci až 59 km. Reprodukční migrace může být protiproudová i poproudová (LUCAS & BARAS 2001). U řek, kde jsou dostupná slepá ramena nebo odvodňovací kanály, mohou vykonávat laterální migrace do těchto ramen za třením nebo pravidelné potravní migrace (BORCHERDING et al. 2002). V RP potřebuje hlubší vodu 0,5 – 0,8 m a proudění do 1 m.s-1. Technické RP jako jsou komůrkové a štěrbinové obvykle není schopen je využít (LUSK et al. 2011a). Cejnek malý je hejnová ryba s rozsahem migrací obvykle do několika stovek metrů pro vyhledání potravy a v rámci diurnálního cyklu. Pro třecí migrace využívá i RP technického typu s pomalejším prouděním (LELEK & LIBOSVÁRSKÝ 1960, LUSK et al. 2011a) a preferuje střední průtoky, které mu umožní dosáhnout vhodného třecího substrátu při přiměřených energetických výdajích. Naopak se snaží vyhýbat vysokým průtokům (SLAVÍK et al. 2009).

27

Plotice obecná vykonává třecí migrace, potravní migrace a tahy za zimovištěm (BAADE & FREDRICH 1998, PRCHALOVÁ & SLAVÍK 2004, PRCHALOVÁ et al. 2006b). Třecí migrace mohou být také směřovány po proudu a plotice jsou věrné svým trdlištím (LUCAS & BARAS 2001). Mník jednovousý podniká třecí migrace v rozsahu několika kilometrů, ale i několika desítek kilometrů (dolní tok Dyje). Reprodukce nastává od půlky prosince do první poloviny ledna při teplotě od 2 °C, vlastním podnětem k zahájení migračních přesunů mohou být změny v průtoku vody (SLAVÍK & BARTOŠ 2002, LUSK & LOJKÁSEK 2009). Úhoř říční je druh, který v našich vodách prožívá juvenilní a předadultní období obvykle v rozsahu 8 – 10 let. Za třením migruje po proudu do moře a zvýšená migrační aktivita je od července do srpna (STAUB & GERSTER 1992).

3.3 Rybí přechody Pojmem rybí přechody (RP) se označují stavby a jiná zařízení usnadňující rybám a vodním organismům přirozeně překonat příčné stupně, které tvoří nepřekonatelnou překážku pro jejich volný pohyb v podélném profilu vodního toku. V minulosti byly RP nazývány různě, např. rybí propusť, rybí schody, rybochod, rybí stupně, rybina, rybí přesmyk, rybovod (HARTVICH et al. 1998). RP se mohou dělit do skupin podle různých hledisek. Tak např. podle způsobu tlumení vodní energie (tzv. hydraulické členění) rozděluje RP do dvou skupin: tlumení energie je prováděno v bazénech a tůních (štěrbinový, komůrkový a jejich variace, tůňový RP, balvanitá rampa s přepážkami, atd.) a nebo k tlumení energie dochází kontinuálně na zdrsněném dnu nebo po stranách kanálu RP (např. dnové peřeje, peřejnaté úseky, atd.). Zvláštní skupinou konstrukcí a staveb jsou rybí zdviže a výtahy, které fungují na jiném principu. Nejvíce se používá rozdělení RP podle napodobení přírodních poměrů, použitého materiálu a začlenění do okolní krajiny rozeznáváme 3 základní typy RP: technické, přírodě blízké a kombinované (HARTVICH 1997, FAO & DVWK 2002, HANEL & LUSK 2005, LUSK et al. 2011a). Zvláštním typem RP mohou být přechody dočasně – mobilní, které se využívají pro třecí migrace pstruha obecného na menších potocích. Toto zařízení se dá rozebrat po ukončení migrací pstruha a uchovat pro další sezónu (HANEL & LUSK 2005). V následujícím přehledu RP jsou uvedeny pouze přechody používané v ČR.

28

3.3.1 Technické RP Technické RP by měly být použity u vysokých překážek a v omezeném prostoru pro stavbu RP, kde není dostatek místa pro přírodě blízké přechody (GEBLER 1998, FAO & DVWK 2002). HARTVICH (1997) uvádí, že technické RP zajišťují migrace vodní fauny v rozsahu konstrukčních kritérií (komůrkové, štěrbinové, lamelové, cik-cak, výtahy, úhoří přechody, plavební komory a jejich modifikace). Jsou stavěny z různých materiálů např. beton, plast, dřevo. V přechodu musí být zachovány hydraulické parametry, které se shodují s migrační výkonností všech druhů ryb a jejich věkových kategorií, které se vyskytují a nebo mohou vyskytovat v předmětné lokalitě. Důležitý je mírný sklon v poměru 1:15 a mírnější (LUSK et al. 2011a, MAREK & VOSTRADOVSKÝ 2011a). Trasa přechodu závisí na prostorových podmínkách a může být rovná, lomená nebo v opakovaně protisměrné linii. Velikost nátokového objemu vody do RP se upravuje pomocí svislé šířky vtokové štěrbiny nebo zvýšením dna v kombinaci s kamenným záhozem. Voda musí z toku protékat do přechodu svislou štěrbinou, která zabraňuje utvoření vodního skoku s povrchovým režimem zahrnující celou šířku vtoku (ryby odrazuje turbulentní válec k dalšímu výstupu). Základem technických RP je žlab, který může být z betonu nebo z kamenů usazených v betonu. Stěny žlabu mohou být kolmé nebo šikmé a šířka žlabu ve dně nesmí být menší než 1,2 m (LUSK et al. 2011a). Těleso RP se skládá ze soustavy různých komor vytvořených přepažením betonového žlabu (HANEL & LUSK 2005). Přepážky se ukotvují na vnitřní stěny kanálu a je velice výhodné jejich prefabrikování, které zajistí možnost přestavitelnosti při možné úpravě. Výhodné je vyrobit přepážky z tvrdého dřeva, které umožňují měnit jejich počet ve žlabu VOSTRADOVSKÝ (2006b). Na velkých tocích by měly být technické RP vybaveny regulovatelným přídavným proudem ve vstupní části přechodu pro zvýšení vábicí schopnosti (LUSK et al. 2011a). Výhodou technických RP jsou jejich standardizované parametry, snadnější projekce a výstavba (MAREK & VOSTRADOVSKÝ 2011a). Nejčastěji můžeme v ČR najít komůrkové (z dřívějšího období) a štěrbinové RP (HANEL & LUSK 2005). Komůrkový RP, který byl upřednostňován v ČR před rokem 1990 (LIBÝ et al. 1995), je tvořen řadou komůrek, vytvořených přepažením betonového žlabu. Každá přepážka má jeden otvor umístěný v horní části a druhý u dna vždy v křížovém postavení. Velikost otvorů by měla být 0,2 x 0,2 m pro pstruha, pro jiné druhy ryb 0,25 – 0,35 x 0,25 – 0,35 m (FAO & DVWK 2002, ARMSTRONG et al. 2010). Voda proté-

29

kající přes otvory vytváří dnové a hladinové proudění. Výškový rozdíl hladin mezi sousedícími komůrkami nesmí přesáhnout 0,20 m. Délka komor se obvykle uvádí (1)1,4 – 3 m a šířka 1 – 1,5 m (HANEL & LUSK 2005). Hloubka vody v bazénu má být v rozmezí 0,5 – 0,8 m. Doporučuje se sklon méně než 5 % (TNV 75 2321 – 2011). Dno komůrek je vhodné vyplnit hrubým substrátem pro zlepšení jeho funkce. Větší kameny je nutné pevně ukotvit ve dně. Nevýhodou této konstrukce je špatná přizpůsobivost ke změnám průtoků související se změnou proudění v bazénech a jejich snadné zanášení (LUSK et al. 1995, HARTVICH 1997, FAO & DVWK 2002, ARMSTRONG et al. 2010). S komůrkovým RP se můžeme setkat na Vltavě – Miřejovice a Vraňany, Labi – Roudnice

nad

Labem,

Štětí,

Střekov

(LIBÝ

2001),

Račice

a

Beřkovice

(VOSTRADOVSKÝ 2006a), Moravě – Tážaly (HÁJKOVÁ et al. 1998), Jizeře – Horní Sytová, Poniklá ř. km 126,75, Jablonec nad Jizerou (CHARVÁTOVÁ & DOHNAL 2010) a toky Opavice, Ondřejnice, Kněhyně (LUSK & LOJKÁSEK 2009). V současné době není komůrkový RP v ČR uplatňován (MAREK & VOSTRADOVSKÝ 2010, LUSK et al. 2011a). Podobný princip konstrukce jako komůrkový RP je u štěrbinového RP. U tohoto typu RP každá přepážka má svislou štěrbinu o šířce 0,15 – 0,20 m (pro lososa 0,30 m). Délka bazénů by měla být 1,9 m (pro lososa až 3 m), šířka tělesa 1,2 m (pro lososa 1,8 m). Hloubka vody v kanálu má být v rozmezí přibližně 0,5 – 0,8 m (TNV 75 2321 – 2011). Rozdíl hladin mezi komorami maximálně 0,20 m a pro méně výkonné druhy (hrouzek, ouklejka atd.) pod 0,10 m (LUSK et al. 2011a). Doporučuje se vložit na dno hrubý substrát a kameny pro snížení rychlosti proudění, zejména pro zajištění migrace bentosu a drobných ryb (HARTVICH 1997, FAO & DVWK 2002, ARMSTRONG et al. 2010, LUSK et al. 2011a). Průtok vody RP by měl dosahovat hodnot 0,14 – 0,16 m3.s-1 (pro lososa až 0,40 m3.s-1). Průtok u výstupu by se měl pohybovat optimálně 0,4 m3.s-1 (TNV 75 2321 – 2011). Výhodou těchto RP je, že funkčnost není ovlivněna kolísající vodní hladinou (ODEH 1999, KROES et al. 2006, ARMSTRONG et al. 2010, HÁNOVÁ et al. 2011a), nezanáší se, neucpávají a snadno se čistí (LUSK et al. 2011a). V ČR se uplatňují štěrbinové RP s jednou štěrbinou, v zahraničí se staví i dvouštěrbinové RP (FAO & DVWK 2002, ARMSTRONG et al. 2010). Řešení překonání jezů štěrbinovým RP je v současné době upřednostňováno před komůrkovým RP zejména z důvodu lepší účinnosti a spolehlivosti provozu (FAO & DVWK 2002, HANEL & LUSK 2005, VOSTRADOVSKÝ 2006h, LUSK et al. 2011a). Štěrbinový

30

RP můžeme nalézt v povodí Ohře – Doksany (VOSTRADOVSKÝ 2005c), Žatec (VOSTRADOVSKÝ 2006h), Terezín (HANEL & LUSK 2005), na Jizeře – Mladá Boleslav, Železný Brod (CHARVÁTOVÁ & DOHNAL 2010), na řece Ploučnici, Kamenici a jiných řek (VOSTRADOVSKÝ 2006c). Další variantou technického RP je žlabový RP s kamennými přepážkami, které jsou tvořeny kameny zapuštěnými do betonu a mezi nimi je mezera minimálně 0,1 m případně 0,15 – 0,30 m. Jednotlivé kameny se musí vybírat podle šířky žlabu. Rychlost průtoku vody je možné regulovat vložením kamenů před přepážkou nebo za ní. Délka bazénů mezi přepážkami nesmí být menší než 2 m a pro lososa 3 m. Rozdíl hladin mezi tůněmi musí být maximálně 0,15 m. Výška vodního sloupce v bazénech se má pohybovat v rozmezí 0,5 – 0,75 m. Pro stabilizaci hrubších sedimentů (písek a štěrk) je vhodné do dna mělce usadit větší kameny (LUSK et al. 2011a, TNV 75 2321 – 2011). Tento druh RP byl postaven např. na řece Moravě na odlehčovacím kanálu v Olomouci (JURAJDA et al. 2008), na Odře u Bernartice nad Odrou (LOJKÁSEK 2010). Žlabový přechod s kartáči nebo též Denillův kartáčový RP (MUSIL et al. 2008) je přechod, kde místo přepážek jsou umístěny bloky kartáčů z elastických prutů o délce okolo 0,5 m. Technologie přechodů byla vyvinuta na Německé univerzitě v Kasselu Dr. R. Hassingerem (HÁNOVÁ et al. 2011a). Sklon žlabu musí být nejméně 1:26. Pro parmové nebo cejnové pásmo je doporučena hloubka vody v přechodu 0,7 – 0,9 m (LUSK et al. 2011a). Štěrbina mezi kartáči by se měla pohybovat 0,25 – 0,35 m a velikost otvoru mezi pruty musí být zachována i v proudu. Rozdíl hladin mezi kartáči 0,05 m, délka bazénů 1,6 m a šířka minimálně 1,5 m. Rychlost mezi pruty kartáčů musí být maximálně do 1,7 m.s-1 u dna, v odpočinkových bazénech do 0,7 m.s-1. Doporučuje se dno zdrsnit pomocí hrubého substrátu (HORKÝ 2010). Musí být pravidelná roční kontrola těchto staveb z důvodu omezené trvanlivosti kartáčů. Po 5 – 10 letech je nutná výměna kartáčů pro ztrátu jejich pružnosti a omezené trvanlivosti (HORKÝ 2010, GÉCI 2011). Ve štěrkonosných tocích je doba výměny kartáčů podstatně kratší (LUSK et al. 2011a). Výhody kartáčových RP jsou příznivé hydraulické parametry uvnitř RP (bez turbulencí, klidové zóny a proudové stíny), rychlá a snadná výstavba (MUSIL et al. 2008), nižší finanční náklady a možnost splouvání malých plavidel. Mezi nevýhody patří krátká životnost kartáčů a finanční náklady na jejich obnovu, usazování splavenin na kartáčích, provádění údržby a kontroly ve dvoudenním až týdenním intervalu.

31

Kartáči můžeme doplnit technické RP, zejména štěrbinové (HORKÝ 2010, HÁNOVÁ et al. 2011a). 3.3.2 Přírodě blízké RP Tyto RP napodobují přirozený vodní tok s peřejemi, který nenarušuje krajinný ráz lokality a naplňuje do určité míry přirozené funkce toku (prahy, balvanité skluzy, migrační rampy, obtokové kanály a tůňové přechody z přírodních materiálů), dle HARTVICH (1997). Základními stavebními prvky jsou napodobeniny přirozených úseků vodního toku, proto míra migrační průchodnosti je většinou vysoká (GEBLER 1998, FAO & DVWK 2002, HANEL & LUSK 2005). Hlavní výhody přírodě blízkých RP jsou nižší náklady na realizaci stavby, vytvoření dostatečného počtu klidových (odpočinkových) zón, které se střídají s krátkými úseky proudu. Jsou oboustranně prostupné pro všechny druhy i jejich velikostní kategorie, tvoří přirozený habitat k celoročnímu obývání vodní fauny, jsou značně odolné proti zanášení a nenarušují krajinný ráz (GEBLER 1998, FAO & DVWK 2002, KROES et al. 2006, ROSCOE & HINCH 2010, LUSK et al. 2011a). Doporučené parametry těchto staveb jsou: proměnlivé proudění v příčném i podélném směru, u dna maximální rychlost proudění 0,2 m.s-1, proudění ve středu sloupce vody 0,5 m.s-1, různá velikost substrátu u dna s mezerami, výška substrátu nad 0,25 m a mírný sklon přechodu (1:20 a více). Řešení migrační průchodnosti přírodě blízkými přechody je nutno upřednostňovat před jinými typy RP (HARTVICH et al. 1998, LUSK et al. 2011a). Obtokové koryto – (bypass, obchvat, obtokový kanál) má podobu umělého nebo přírodního kanálu, který dává možnost táhnoucím rybám obeplout migrační bariéru. Tento typ RP mají co nejvíce napodobit podmínky toku, ve kterém se společenstvo vyskytuje (PARASIEWICZ et al. 1998). Do obtokového kanálu se můžou začlenit peřejnaté části, balvanité přepážky, stupínky a prahy, které se střídají s hlubšími úseky s ohledem na spádové poměry (FAO & DVWK 2002, HANEL & LUSK 2005, LUSK et al. 2011a). Rozmístění velkých a malých kamenů zajistí členitost břehů a dna (VOSTRADOVSKÝ 2005i), zlepšují proudové poměry pro snadnější migraci ryb. Ke stavbě se používá především přírodní kamenivo (FAO & DVWK 2002, LUSK et al. 2011a, MAREK & VOSTRADOVSKÝ 2011a). Ke stabilizaci dna se doporučuje použít geotextilie (PARASIEWICZ et al. 1998, TNV 75 2321 – 2011). Jednotlivé přepážky jsou vytvořeny za pomoci velkých kamenů pevně usazených v polovině až třetině své

32

výšky ve dně, aby se zabránilo jejich volné manipulaci. Mezi kameny jsou 0,3 – 0,4 m velké mezery pro proplutí ryb. LUSK et al. (2011a) uvádí minimální výšku vody v tělese obtokových koryt pro vody mimopstruhové 0,8 m a pro vody pstruhové 0,5 m. Minimální šířka ve dně by měla být 0,8 m (VOSTRADOVSKÝ 2005i). Rozdíly hladin mezi tůněmi 0,15 – 0,2 m, sklon dna 1:20 a mírnější (MAREK & VOSTRADOVSKÝ 2011a, TNV 75 2321 – 2011). Jednotlivé tůně se ještě mohou upravit, aby vytvořily stanoviště a úkryty pro ichtyofaunu (LUSK et al. 2011a). Šířka koryta obtokového koryta nesmí být menší než jedna třetina původního toku s ohledem na zajištění celoročních průtoků, odpovídající nejméně jedné třetině průměrného ročního průtoku ve vodním toku, které jsou zaneseny v manipulačním řádu vodního díla (HARTVICH et al. 1998). Průtok tělesem by měl být 0,15 m3.s-1 a více (LUSK et al. 2011a). Nevýhodou obtokových koryt je, že potřebují ke stavbě větší plochy pozemků, které nemusí být vždy dostupné (FAO & DVWK 2002, MAREK & VOSTRADOVSKÝ 2011a). Výhodou tohoto typu RP je, že umožňují migraci i druhům s nízkou migrační výkonností, jako jsou např. vranky, střevle potoční, mřenka mramorovaná, mihule, rakovci (Malacostraca), nejmladší ročníky jiných druhů včetně bentických organismů. Obnovují původní říční kontinuum, které doplňují a zlepšují poměry v hlavním vodním toku (JUNGWIRTH 1996, VOSTRADOVSKÝ 2005h). Obtokové kanály vytvářejí habitat i pro dlouhodobější či trvalé osídlení některými druhy ryb (JUNGWIRTH 1996, SANTOS et al. 2005, MAREK & VOSTRADOVSKÝ 2011a) i bentickými organizmy, které slouží rybám za potravu (PARASIEWICZ et al. 1998, FAO & DVWK 2002). Některé druhy ryb nalézají v tělese RP i vhodný třecí habitat (LUSK 2008, LUSK et al. 2011a). Obchvatové kanály byly realizovány např. na řece Blanici – Bavorov (HARTVICH 2002), Dyji – Bulhary (LUSK et al. 2008b, KLÍMA et al. 2009), Jizera – Benešov ř.km 114,07 (CHARVÁTOVÁ & DOHNAL 2010), Opavice – Heřmanovice (LUSK & LOJKÁSEK 2009). Variantou obtokového koryta je tůňový RP tvořený systémem tůní spojených kanálkem s peřejnatými prahy nebo kamennými přepážkami. Důležité je dodržet minimální výšku vodního sloupce, v tůních minimálně 0,7 m a ve spojovacích kanálech nejméně 0,3 m. Výhodou je minimální potřeba vody, ale je nezbytné zajistit dostatečnou vábicí schopnost vstupu do RP přídavným proudem (LUSK et al. 2011a, TNV 75 2321 – 2011).

33

Konstrukce migrační rampy využívá znalostí z technických a přírodě blízkých přechodů. Migrační rampa vychází z poznatků o balvanitých skluzech. Rampy jsou obvykle součástí jezového tělesa a její základ vytváří betonová konstrukce s usazenými kameny a balvany (FAO & DVWK 2002, GEBLER 2009, HÁNOVÁ et al. 2011a). Umístění rampy může být v betonovém žlabu protínající stupeň s výstupem do horní vody nad tělesem jezu nebo může být jen součástí tělesa jezu. Betonový žlab má mít šířku 3,5 m a více, sklon přibližně 1:20 a mírnější (LUSK et al. 2011a). Je doporučeno, aby dno žlabu mělo miskovitý charakter pro zajištění funkčnosti při nízkých průtocích (PINKA & EBERSTALLER 2008). Na dně se nachází hrubý substrát s nepravidelně usazenými balvany nebo kamenné bloky, které mají mezi sebou různě velké mezery i prohlubně, ve kterých jsou nízké proudící rychlosti vody (HARTVICH 1997, FAO & DVWK 2002, ARMSTRONG et al. 2010). Doporučuje se upevnit kameny (balvany) ve svahu piloty (kolejnicemi, traverzami aj.). Velikost hrany balvanu je v rozmezí 0,6 – 1 m. Výška vodního sloupce nesmí být menší než 0,3 m. Výstup z RP musí být otevřený s rychlostí maximálně do 0,4 m.s-1 (TNV 75 2321 – 2011). Doporučuje se umožnit regulaci nátoku vody vhodnou konstrukcí (LUSK et al. 2011a). Průtok vody na 1 m šířky příčného profilu přechodu minimálně 0,1 m3.s-1 (TNV 75 2321 – 2011). Pokud má migrační rampa podobný charakter jako balvanitý skluz či peřej, její těleso nemá pevné okraje, potom je nedílnou součástí jezového tělesa. Obvykle je tato rampa umístěna v okrajové části jezu (LUSK et al. 2011a). Výhody této stavby jsou: použití kamenného materiálu z lokality stavby, vybudování přímo na určité části jezu, jarní zvýšené průtoky pročišťují rampu od naplavenin, prostupnost a možnost trvalého osídlení vodní faunou. Nevýhoda je v tom, že je nutné zajistit po celý rok stálou výšku hladiny na přelivu z horní vody (FAO & DVWK 2002). VOSTRADOVSKÝ (2006d) doporučuje na velkých tocích (Labe) přestavět vorové propusti na balvanité rampy. Tyto RP byly postaveny na Dyji – Břeclav (HANEL & LUSK 2005, LUSK 2006), Lednice (STROUHALOVÁ 2010), v povodí Odry na tocích Tisová, Malý Lipový (LUSK & LOJKÁSEK 2009). Dnová peřej je umělý peřejnatý úsek vybudovaný po celé šířce koryta řeky. Tento způsob zajištění volné migrace je vhodný zejména pro malé vodní toky pro zprůchodnění nízkých stupňů. Kameny a balvany jsou usazeny do přirozeného dna, při větším spádu je potřeba kameny ukotvit za pomoci betonu. Stabilitu konstrukce je nutné zajistit v dolní části např. vyztuženou vzpěrou. Zakřivením konstrukce k jednomu břehu

34

nebo do středu koryta můžeme soustředit minimální průtoky na určitou část šířky stavby (LUSK et al. 2011a, TNV 75 2321 – 2011). Migrace vodní fauny je při tomto typu úpravy zajištěna v protiproudovém a poproudovém směru. Výhodou jsou nízké nároky na údržbu a odolnost vůči naplaveninám (FAO & DVWK 2002). V Jizerských horách byla postavena dnová peřej na Bulovském potoce v Poustecké oboře (TVLK 2011), tyto konstrukce byly využity i při úpravách ve střední části Veličky. 3.3.3 Kombinované RP Trasa RP je tvořena z části technickým typem RP (např. štěrbinový) a z části přírodě blízkým RP (migrační rampou nebo obtokovým korytem), HANEL & LUSK (2005), LUSK et al. (2011a). Důležité je určit vhodný průtok a dodržet pozvolný sklon (LUSK et al. 2011a, TNV 75 2321 – 2011). V Rakousku byl postaven na řece Mur na elektrárně Murau kombinovaný RP, horní část je tvořena štěrbinovým RP a dolní část obtokovým korytem (ZAUNER et al. 2005). V Německu byl realizován přechod s kombinací balvanité rampy s kartáčovým přechodem na řece Fulda u města Hannoversch Münden (HÁNOVÁ et al. 2011a).

3.4 Vodní stavby k podpoře migrační prostupnosti Volná migrační prostupnost se dá podpořit některými vodními stavbami i když slouží k jinému účelu. Tyto stavby však mají omezenou prostupnost kromě balvanitých skluzů (LUSK et al. 2011a, TNV 75 2321 – 2011). Plavební komory jsou omezeně prostupné pro migraci ryb a závislé na četnosti provozu pro plavbu (VOSTRADOVSKÝ 2006e). Pokud by bylo uvažováno jejich využití pro migrující ryby, bylo by nutné zvýšit atraktivnost vstupu z dolní vody a upravit režim plnění a vyprázdnění komor (LUSK et al. 2011a, TNV 75 2321 – 2011). Sportovní propustě jsou pro ryby neprůchodné (VOSTRADOVSKÝ 2006e). Pro umožnění migrace ryb musí být doplněny kartáči z umělé hmoty (GÖTZ 2005) a jinými úpravami. Nemůžou však nahradit plnohodnotný RP vzhledem ke svému umístění, konstrukci a jiných kritérií zejména z oblasti bezpečnosti pro zajištění průjezdu malých plavidel (LUSK et al. 2011a, TNV 75 2321 – 2011). Sportovní propusti byly přebudovány na Sázavě v profilech Černé Budy, Kavalier pomocí kartáčů tak, aby umožňovaly i migraci ryb (GÉCI 2011) a Budín (HORKÝ 2010). Rovněž slalomové

35

dráhy mohou být omezeně využívány táhnoucími rybami (LUSK et al. 2011a, TNV 75 2321 – 2011). Balvanitý skluz je typ příčného stupně přes celou šířku koryta, který umožňuje rybám volnou obousměrnou migrační prostupnost při dodržení konstrukčních parametrů, obzvláště důležité je dodržení odpovídajícího sklonu skluzu (LUSK et al. 2011a). Stavba skluzu pro vody mimopstruhové musí mít sklon 1:20 a menší, pro vody pstruhové 1:15 a menší. Vodní sloupec by měl být minimálně 0,15 m přes celý skluz nebo přes jeho určitou část při průtoku Q355d (TNV 75 2321 – 2011). Proudění vody přes skluz by nemělo mít vyšší rychlost než 1 – 1,5 m.s-1 pro pstruhové vody a pro mimopstruhové 0,5 – 1 m.s-1. Část skluzu je nutné zapustit pod úroveň dna toku, aby se zabránilo

vytrácení

vody

ze

skluzu

(LUSK

et

al.

2011a,

MAREK

&

VOSTRADOVSKÝ 2011a), nebo vytvořit kynetu pro koncentraci vody při minimálních průtocích v toku (HÁNOVÁ et al. 2011a). Kameny musí být ukládány tak, aby vytvořily co největší zdrsněnou plochu skluzu, která výrazně rozčleňuje rychlosti proudění vody a tvoří proudové stíny. Vhodné je také vytvořit kaskády s mezistupni. Některé druhy např. pstruh obecný, jelec tloušť nacházejí v tělese skluzu příhodné stanoviště pro trvalý výskyt v době průměrných a minimálních průtoků (LUSK et al. 2011a). Oproti klasickým RP mají některé výhody: ryby nemají žádné problémy s nalezením vstupu, k dispozici je více migračních tras a úplné zajištění poproudové migrace (GEBLER 2009). Balvanité skluzy byly postaveny na řece Moravě – Mohelnice (LOYKA et al. 2005), v povodí Odry – toky Čeladénka, Rožnovská Bečva, Morávka, Velička, Velký Lipový, Ráztoka (LUSK 1979, LUSK & LOJKÁSEK 2009).

3.5 Legislativní předpisy a technické normy Rybí přechody a jiná zařízení umožňující rybám překonání jezů při protiproudových migracích, ovlivňují podstatným způsobem hydrologické poměry na těchto stupních. Výrazný vliv mají na vodní průtoky, které nárokují i další subjekty např. MVE, plavbu lodí, závlahy, odběry pro rybníky, vodní správa, atd. Proto bylo nutné tuto problematiku zavést do různých legislativních předpisů. 3.5.1 Zákony a vyhlášky ČR Hlavní zákon dotýkající vodních toků je Zákon 254/2001 Sb. o vodách a změně některých zákonů (vodní zákon). Vláda ČR vydala v roce 2010 úplné znění tohoto

36

zákona ve sbírce zákonů č. 273/2010 Sb. Tento zákon je důležitý i pro realizaci směrnice Evropského parlamentu a rady 2000/60/ES z 23. října 2000 ustavující rámec činnosti Společenství v oblasti vodní politiky, tzv. rámcová směrnice o vodách (MANA et al. 2005, LUSK et al. 2011a). Předchozí zákon z roku 1973 zavedení této směrnice neumožňoval (MANA et al. 2005). Hlavním posláním Směrnice je zvýšení celkové ochrany vod, zabránění zhoršení stavu vod a dosažení minimálně tzv. dobrého stavu vod a s nimi spojených ekosystémů, důležité pro trvalé užívání vod (vodní zdroje, rekreace, ekosystémy) a ke zmírnění povodní a sucha. Tyto cíle mají být dosaženy do 15 let s možným prodloužením na 21 případně 27 let (MŽP 2000). Prvním paragrafem vodního zákona zabývající se migracemi ryb je § 15 odstavec 6 určující podmínky pro stavbu vodních děl a změny v jejich užívání, které nesmí tvořit zábrany migrací ryb v obou směrech toku. Toto neplatí v případě technické neproveditelnosti nebo vysokých nákladů. V této formulaci je podpora pohybu ryb vyjádřena nepřímo, jako nezbytnost ochrany ekosystémů, funkcí toků, k obnově dobrého ekologického stavu vodních biotopů a populací zvláště chráněných živočichů. Z uvedeného vyplívá, že jde o problematiku RP, protože pouze za pomoci těchto zařízení můžeme zajistit volnou průchodnost vodních toků, obnovení jejich ekologických funkcí a zlepšení ekologického stavu vodních toků (LUSK et al. 2011a). § 36 se zmiňuje o zajištění minimálních zůstatkových průtoků definovaný v odstavci 1: „průtok povrchových vod, který ještě umožňuje obecné nakládání s povrchovými vodami a ekologické funkce vodního toku“. Vodoprávní úřad stanoví hodnoty těchto průtoků (odstavec 2), určí místo, způsob měření a četnost předkládání výsledků z měření ke kontrole vodoprávnímu úřadu. § 59 odstavec 1 – vlastník vodního díla je povinen dodržovat provozní a manipulační řád, oznamovat změny a předkládat návrhy úpravy manipulačního řádu vodoprávnímu úřadu. Pokud je to technicky možné a finančně únosné, umožnit vytvoření podmínek pro migraci vodní fauny, nejedná-li se o stavby. Podle odstavce 6 na zprůchodňování vodních děl postavených před účinností tohoto zákona se podílí stát. Pojem rybí přechod se však nevyskytuje ve vodním zákoně, ale až ve vyhlášce 590/2002 sb. o technických požadavcích pro vodní díla. Zde je v § 19 zařazen odstavec 1 jiné stavby vyžadující povolení k nakládání s vodami. Odstavec 2 uvádí, že RP musí být zabezpečen před nežádoucí manipulací a nelegálním lovem ryb. Návrh RP musí být

37

realizován z ichtyologického průzkumu, hydrologického režimu vodního toku, možnosti řízení průtoku, předpokládané spolehlivosti provozu a údržby. Vyhláška č. 7/2003 Sb. o vodoprávní evidenci ukládá u nově povolovaných vodních děl a jejich změn ve stavebním povolení, uvést informace o výskytu RP. Druhý významný legislativní předpis je Zákon 99/2004 Sb. o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství). V § 12 odstavec 3d je ustanoveno, že stát může poskytnout finanční zdroje k uhrazení nákladů na opatření ve veřejném zájmu, pro podporu výstavby rybích přechodů. § 13 odstavec 3d zakazuje v rybářských revírech zabraňovat poproudovým i protiproudovým migracím ryb. Pod písmenem k) je jasně definován zákaz lovu ryb v rybím přechodu nebo do vzdálenosti 50 m nad ním a pod ním bez výjimky. Toto ustanovení naprosto znemožňuje ověřování funkčnosti rybího přechodu a posouzení účelnosti vynaložených finančních nákladů (LUSK et al. 2011a). VOSTRADOVSKÝ (2006g) uvádí, že tato část zákona by měla mít výjimku pro vědecké týmy zabývající se kontrolou průchodnosti RP. K problematice RP se nepřímo vztahuje také Zákon 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. V § 3 odstavec 1b je uvedeno, že mezi významný krajinný prvek patří vodní tok. To znamená, že je chráněn před narušením jeho ekologicko-stabilizační funkce a podpoření podélné kontinuity toků výstavbou RP určitě pomůže k podpoře této funkce (LUSK et al. 2011a). V § 38 a 45c se týkají plánů péče o zvláště chráněná území a ochrany evropsky významných lokalit. V plánech péče jsou určena opatření pro podporu předmětu ochrany nebo jejich biotopu. Jedním z možných opatření může být vybudování RP (LUSK et al. 2011a). 3.5.2 Technické normy Technické normy jsou stanovená kritéria pro výrobky, procesy nebo služby, aby byly použitelné pro konkrétní účel. Kritéria mohou být např. kvalitativní, bezpečnostní, ochrana zdraví a životního prostředí. V současnosti jsou normy nezávazné a obsahují kvalifikované doporučení. Normy jsou dokumenty založené na souhlasu všech zainteresovaných stran v možnostech řešení dané problematiky. Oproti právním

38

předpisům nemohou normy vznikat bez souhlasu všech zúčastněných stran. Každý může podat návrh na normu (ČNI 2004). První technická norma zabývající se RP, vznikla v roce 1997 a byla to TNV 75 2321 Rybí přechody vydaná Ministerstvem životního prostředí. V roce 2011 tato norma byla nahrazena novou TNV 75 2321 Zprůchodňování migračních bariér rybími přechody, vydaná Ministerstvem zemědělství. Nová norma zdůrazňuje biologické aspekty důležité pro funkčnost RP. Norma je určena pro řešení migrační prostupnosti na vodních tocích 5. a vyššího řádu (LUSK et al. 2011a). Obsahuje doporučený postup návrhu RP, typy RP, výstavbu a monitoring. V roce 2003 vznikla TNV 75 2322 Zařízení pro migraci ryb a dalších vodních živočichů přes překážky v malých vodních tocích, normu vydalo Ministerstvo zemědělství. Norma se zabývá zprůchodňováním malých vodních toků 1. až 4. řádu. Malé vodní toky jsou specifické útvary především s ohledem na jejich malé průtoky (LUSK et al. 2011a), a proto problematika migrační průchodnosti je řešena ve zvláštní specifické normě. Další norma ČSN ISO 26906 (25 9360) Hydrometrie – Rybí přechody na objektech pro měření průtoku, byla vydaná Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státním zkušebnictvím. Jedná se o českou verzi původní mezinárodní normy ISO, která byla doplněna o některé národní specifika. U objektů s limnigrafy musí být zajištěno hodnověrné měření průtoků přes měrný profil i s vodou protékající RP (LUSK et al. 2011a). Pro stavbu jezů a stupňů je důležitá norma TNV 75 2303 Jezy a stupně, vydaná Hydroprojektem a.s. Praha v roce 2003. Norma doporučuje podřídit výšku stupně dominantnímu migrujícímu druhu ryb, pro pásmo pstruhové 0,6 m a pro zbývající pásma 0,5 m. Tento přístup však zohledňuje jenom výkonnější migranty a naprosto ignoruje méně výkonné migranty z řad zvláště chráněných druhů, např. vranka obecná, střevle potoční. V normě je uvedeno, že balvanité skluzy jsou vhodné pro tvorbu úkrytů pro ryby při nízkých stavech, ale je však opomenut nezbytný sklon těchto staveb 1:15 a menší z důvodu zachování migrační průchodnosti (LUSK et al. 2011a). Poslední normou je ČSN 75 2106 Hrazení bystřin a strží, vydaná v roce 1998 Českým normalizačním úřadem. V části věnované balvanitým skluzům je doporučován

39

sklon 1:8 až 1:15. Hodnoty sklonu 1:8 mohou být pro některé druhy z pstruhového pásma selektivní (LUSK et al. 2011a). 3.5.3 Koncepční dokumenty Zájem o obnovu říční kontinuity v Evropě vyústil v přijetí koncepčních materiálů na mezinárodních i národních úrovních. Česká republika přijala následující dokumenty: Strategie ochrany biologické rozmanitosti České republiky, usnesení vlády č. 620, 2005. Jako jeden z cílů udržení biologické rozmanitosti je obnovení kontinuity říční sítě odstraněním nefunkčních a nevyužívaných stupňů nebo jejich zprůchodnění pomocí RP. Ministr životního prostředí má vyhodnotit tento dokument do konce roku 2015. V návaznosti na předešlý dokument byl znovu obnoven resp. aktualizován „Státní plán ochrany přírody a krajiny České republiky“ Ministerstvem životního prostředí v roce 2009. Následně byl dokument schválen usnesením vlády ČR č. 1497, jako Akční plán Strategie biologické rozmanitosti České republiky. V akčním plánu jsou uvedeny opatření k realizaci zprůchodnění říční sítě (LUSK et al. 2011a). Významným dokumentem k problematice zprůchodňování migračních bariér na vodních tocích je Koncepce zprůchodnění říční sítě vypracovaná Ministerstvem životního prostředí v roce 2009. Tato koncepce vychází z Rámcové směrnice o vodách, Směrnice Rady č. 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť a nařízení Rady ES č. 1100/2007 pro obnovu populací úhoře říčního. Cílem koncepce je postupné systémové řešení migrační průchodnosti vodních toků. Vodní toky jsou rozděleny podle mezinárodní významnosti, na které navazují toky s národním významem pro postupné obnovení volné migrace ryb. V povodí Labe se jedná o labskou větev (řeky Bystřice, Cidlina a Javorka) a vltavskou větev (Blanice, Malše, Zlatý potok, Lužnice, Nežárka, Nová řeka, Sázava a Blanice). V povodí Odry o větve Oderská (Opava, Olše a Ostravice) a Lužickou větev tvořenou tokem Lužické Nisy. V povodí Dunaje jsou významné toky Morava a Rokytná. Časová realizace Koncepce je rozdělena na 3 etapy. První etapa je plánovaná pro období od roku 2009 do roku 2015 a zahrnuje zprůchodnění nejvýznamnějších částí vodních toků, které je možné realizovat v daném období. Druhá etapa má být realizována v letech 2016 až 2021 (SLAVÍKOVÁ et al. 2009). Poslední třetí etapa je plánována pro období od r. 2022 do r. 2027 (BIRKLEN et al. 2009). Před začátkem každé etapy bude koncepce aktualizována. Dokument by měl být naplněn v plném

40

rozsahu do roku 2027, kdy by měl být dosažen dobrý stav vod podle Rámcové směrnice o vodách (SLAVÍKOVÁ et al. 2009). Finanční prostředky na obnovu migrační průchodnosti budou čerpány z Operačního programu životního prostředí do roku 2013, kdy program končí (BIRKLEN et al. 2009, LUSK et al. 2011a). Po tomto roce se předpokládá zajištění financí z nového dotačního titulu: „Program pro obnovu přirozených funkcí krajiny“. Koncepce se také zavazuje podporovat finančně monitoring RP ke zjištění jejich funkčnosti, což stávající dotační programy neumožňují (SLAVÍKOVÁ et al. 2009).

3.6 Finanční zdroje ke zprůchodnění vodních staveb Zprůchodnění vodních staveb pro migrace ryb je velice finančně nákladné, proto v Zákoně 254/2001 Sb. (§ 59) je zakotvena povinnost vlastníků vodních děl zajistit průchodnost vodních staveb. Pokud byla vodní díla postavená před účinností tohoto zákona, na financování se podílí stát. Finanční prostředky mohou být čerpány buď z národních

programů

nebo

z evropských

programů,

které

byly

vyhlášeny

Ministerstvem zemědělství nebo Ministerstvem životního prostředí (MŽP 2007b, FIŠER et al. 2009). 3.6.1 Národní programy Program Péče o krajinu (PPK) je navržen k podpoře opatření k zachování a obnově základních funkcí krajiny. Jedná se zejména o zvýšení vodní retence krajiny, ochranu proti erozi, uchování biologické diverzity a zvýšení estetické funkce krajiny. Ministerstvo životního prostředí vydává směrnice pro tento program, kde jsou uvedena pravidla pro získání dotace. Posledně vydaná směrnice je na období 2009 – 2011 (MŽP 2009). Program je rozdělen na tři samostatné podprogramy, z nich dva jsou využitelné pro podporu migrační průchodnosti (AOPK 2012a): •

Podprogram pro naplňování opatření vyplývajících z plánů péče o zvláště chráněná území a jejich ochranná pásma a zajišťování opatření k podpoře předmětů ochrany ptačích oblastí a evropsky významných lokalit (PPK chráněná území)

•

Podprogram pro zlepšování dochovaného přírodního a krajinného prostředí (PPK volná krajina)

41

Jako příklad podpořených projektů z programu lze uvést: Teplá Vltava stupeň Františkov a Zahrádky, jez Rechl na Vydře (MAŠEK 2000), jez na Blanici u obce Bavorov (AOPK 2009b). Program revitalizace říčních systémů (dále Program revitalizace) byl schválen na základě bodu II./1 usnesení vlády České republiky č. 373 dne 20. května 1992 (MŽP 2007a). Hlavním cílem programu je obnovit a stabilizovat vodní režim v krajině a zvýšit biologickou rozmanitost krajiny. Ministerstvo životního prostředí garantuje financování programu (MŽP 2006). Žádosti jsou posuzovány příslušným krajským Regionálním poradním sborem. Program byl ukončen v roce 2010 a zahrnoval dvě části: Revitalizace a Kanalizace a ČOV do 2000 ekvivalentních obyvatel (AOPK 2009a). V části revitalizace bylo možno využívat podprogram 215 114 o odstraňování příčných překážek na vodních tocích a podpora technických řešení. Hlavním cílem podprogramu bylo stavět RP a další zařízení umožňující volnou migraci organizmů (MŽP 2006). V současné době program končí a dokončují se pouze financované stavby. Jako příklad staveb RP podpořených tímto programem lze uvést: RP Trávníček na řece Mohelce (AOPK 2012b) a RP Bulhary na Dyji. 3.6.2 Evropské programy Operační program Životního prostředí je financován z evropských fondů (Fond soudržnosti a Evropský fond pro regionální rozvoj). Program byl zahájen v roce 2007 a končí roku 2013, k dispozici bylo přes 5 miliard Euro. Hlavním cílem programu je ochrana a zlepšování kvality životního prostředí. Program byl realizován Státním fondem životního prostředí, Ministerstvem životního prostředí a Evropskou komisí. Základní strukturu programu tvoří 7 prioritních os, pro podporu migrací ryb a stavbu RP je významná osa 6, oblast podpory 6.2 Podpora biodiverzity (OPŽP 2012b). Finančně podpořeny byly např. tyto projekty: RP Beroun na Berounce, RP na Dyji přes Jamborův práh, RP Lovosice-Píšťany na Labi (OPŽP 2012c). Po roce 2013 by měl být tento program nahrazen novým dotačním titulem: „Program pro obnovu přirozených funkcí krajiny“ (SLAVÍKOVÁ et al. 2009). Operační program Rybářství je primárně určen pro rybářské odvětví v ČR v letech 2007-2013. Finanční prostředky jsou čerpány z Evropského rybářského fondu (EFF), MZE (2009). Hlavním cílem je trvale udržitelný rozvoj rybářského průmyslu. Vedlejším úkolem je ochrana a zlepšování životního prostředí v rybářském hospodaření.

42

Záštitu nad programem převzalo Ministerstvo zemědělství. Z hlediska migrací ryb je významná osa 2 podprogram 2.2 Opatření na ochranu a rozvoj vodních živočichů a rostlin. V tomto opatření mohou být získány dotace na zprůchodnění říční sítě a stavbu RP (MŽP 2007b). Prozatím prostředky z tohoto programu pravděpodobně nebyly využity pro stavbu RP.

3.7 Projekce a výstavba rybích přechodů RP jsou technické stavby a jiná zařízení dovolující vodním živočichům, obzvláště rybám, překonat migrační bariéru v toku řeky. Tyto stavby nesmí být izolovány od toku a musí jimi protékat voda i při minimálních průtocích (LAND SALZBURG 2005, LUSK et al. 2011a). Jejich míra průchodnosti se posuzuje ze dvou hledisek: kvalitativní – zajistit migrační tah maximálnímu počtu druhů s migrační potřebností v rámci největšího velikostního rozsahu a kvantitativní – umožnit průchod co největšímu počtu jedinců majících potřebu migrovat (HARTVICH 1997, LARINIER 2008). Aby byly splněny tyto požadavky v maximálním rozsahu, je velice významná předprojektová a projektová příprava před vlastní stavbou RP (VOSTRADOVSKÝ 2005f). V roce 2000 vznikla při AOPK komise pro RP, která má za úkol bezplatně posuzovat návrhy projektů RP a doporučovat jejich vylepšení (BIRKLEN et al. 2009). Je složena z biologů, techniků i rybářů a má pouze poradní funkci. Komise nemá finance na monitorování vybudovaných RP a následné případné vylepšení jejich provozu. Pouze u přechodů postavených z dotací je prováděn částečný monitoring a provozní kontroly po dobu 10 let (MAREK & VOSTRADOVSKÝ 2011b). Vlastní předprojektová příprava by měla zahrnovat zjištění důležitých informací, např. biologických, hydraulických, geologických atd. (VOSTRADOVSKÝ 2005f). K získání biologických dat je potřebné provést ichtyologický průzkum v dané oblasti, který poslouží ke zjištění druhové skladby rybího osídlení, velikostní struktury a posouzení jejich migrační výkonnosti a potřebnosti (LIBÝ et al. 1995, LUSK et al. 2011a). Jednotlivé druhy je také nutné vyhodnotit z hlediska původnosti, ve vztahu k charakteru toku (rybí pásma, lososová a kaprová voda), určit cílové a hlavní druhy (LUSK et al. 2011a). Znalost rybářského hospodaření na toku, zejména lovené a vysazované druhy ryb, mají pouze doplňující charakter (LUSK et al. 2011a, MAREK & VOSTRADOVSKÝ 2011a). Informace o zvláště chráněných druzích lze též získat z Nálezové databáze AOPK, ale je nezbytné je ověřit a doplnit terénním průzkumem.

43

Jednou ze základních informací je, zda dotčený úsek toku není součástí Evropsky významné lokality nebo s ní nesousedí (LUSK et al. 2011a). Měly by být vyhodnoceny i migrační bariéry nad a pod řešeným profilem. Průzkum rybího osídlení by se měl provádět v delším úseku horní i dolní vody (VOSTRADOVSKÝ 2006f). U menších toků (IV. a nižšího řádu) je potřebné také vyhodnotit skladbu rybího společenstva navazujícího toku vyššího řádu (TNV 75 2321 – 2011) a případnou možnost obnovy výskytu původních druhů (LUSK et al. 2011a). Před vlastní migrační překážkou je nutné zjistit chování ryb, které může pomoci při určení vhodného místa pro situování RP (LARINIER 1992c, HANEL & LUSK 2005, ARMSTRONG et al. 2010, LUSK et al. 2011a). Z hlediska hydrologických informací je důležité zjistit hydrologický a splaveninový režim toku. Musíme se vyvarovat umístění RP do místa, kde dochází k nahromadění naplavenin obzvláště v ohybech řeky (ARMSTRONG et al. 2010). Velikost RP musí vycházet z poměru velikosti toku a průtoku (LUSK et al. 2011a). Doporučená šířka RP by měla odpovídat 5 – 10 % šířky koryta řeky (TNV 75 2321 – 2011). Geologická data se získávají geologickým průzkumem a obsahují informace o vlastnostech základové vrstvy půdy i s informacemi o agresivitě vod na stavbu. Navrhovaný průtok RP by měl být uvažován v největším možném rozsahu M-denního průtoku, minimálně v rozmezí Q180d – Q355d (TNV 75 2321 – 2011). Při stanovení průtoku vody v RP je potřebné zohlednit preferované cílové druhy. Pro větší vodní toky (Q330d>10 m3.s-1) se udává hodnota u vstupu do RP 1 – 5 % z celkového průtoku během doby tzv. třecích migrací, menší vodní toky 5 – 10 % z průměrného průtoku. U velkých toků, kde dochází k velkému kolísání vodní hladiny je nutné RP opatřit několika vstupy i výstupy pro různé hladiny (LUSK et al. 2011a, TNV 75 2321 – 2011). Při výběru vhodného typu RP, jeho rozměrů a umístění je potřebná konzultace projektantů s ichtyology, která by měla probíhat od přípravy záměru, přes vypracování samotného návrhu projektu až po realizaci stavby (BALON 1963, ODEH 1999, HANEL & LUSK 2005). Typ RP a jeho lokalizace vychází z podmínek konkrétního místa (HANEL & LUSK 2005, KROES et al. 2006), při čemž je nezbytné také zohlednit štěrkonosný charakter toku (LAND SALZBURG 2005). Při výběru typu RP by měl mít absolutní přednost vždy přírodě blízký typ (obtokové koryto, migrační rampa) před technickým RP. Lokalizace RP je velmi významná pro jeho funkčnost a schopnosti přilákat ryby ke vstupu do RP (HANEL & LUSK 2005). Obecně je doporučováno umístit RP do

44

blízkosti břehu, kde je lepší návaznost na dnový substrát (FAO & DVWK 2002), snadnější přístup při údržbě a kontrole RP (LARINIER 1992c, LARINIER 2002). Způsob umístění migrační bariéry a její tvar je důležitý pro určení místa a orientaci RP. Nejčastější je umístění příčné bariéry kolmo na tok, a v tomto případě musí být RP vybudován v silnějším a hlubším proudě (obr. 1a) nebo u velkých řek (šířka koryta přes 100 m) po obou stranách příčné bariéry (obr. 1b), LARINIER (1992c). U jezu, kde je realizována nebo plánována MVE, je nutné vstup RP lokalizovat poblíž výtoku vody ze savek elektrárny, avšak mimo turbulentní zónu (LARINIER 2002, ARMSTRONG et al. 2010, LUSK et al. 2011a). Ze získaných poznatků (VOSTRADOVSKÝ 2005f, FAO & DVWK 2002, LARINIER 2008) víme, že proud vody z elektrárny přitahuje migrující ryby. Při šikmo nasměrované překážce v toku, RP musí být umístěn do ostrého úhlu mezi překážkou a břehem (obr. 2a), VOSTRADOVSKÝ (2005e). U obr. 2b je RP umístěn nesprávně, protože vstup do přechodu je daleko od stupně a vytváří mrtvý úhel, kde dochází ke shromažďování ryb. Nesprávně je RP umístěn na obr. 2c, protože se nachází u spodní paty jezu po proudu (LARINIER 1992c, GEBLER 2009). V případě lomeného jezu tzv. krokvice (obr. 2d), je nutné RP instalovat do lomené části jezu (LARINIER 1992c). Pokud pro výstavbu RP bylo určeno nesprávné místo, je nutné zvýšit jeho výtokový průtok pro jeho lepší funkci (LARINIER 2002).

Obr. 1: Příklady lokalizace RP na kolmo postaveném jezu dle LARINIER (1992c).

45

. Obr. 2: Příklady správného a nesprávného umístění RP na jezu (LARINIER 1992c).

Umístění vstupu do RP je jeden z hlavních faktorů rozhodující o funkčnosti RP a přitažlivosti ryb do přechodu (HANEL & LUSK 2005, VOSTRADOVSKÝ 2005g, MAREK & VOSTRADOVSKÝ 2011a). Lokalizování vstupu musí být určeno z hydraulických a hydrologických parametrů daného místa a musí zajistit dostatečnou vábící schopnost pro ryby. Pokud tyto parametry nejsou známé, měl by být proveden výzkum na zmenšeném modelu pro vyhodnocení proudových poměrů a konstrukčního řešení (LUSK et al. 2011a). U vstupu do RP se nesmí vyskytovat turbulentní, recirkulující proudění a stojatá voda (LARINIER 2002). U jezu bez MVE se doporučuje instalovat vstup maximálně 2 m od jezu směrem po proudu (ARMSTRONG et al. 2010). Atraktivnost přechodu je určena velikostí – rychlostí proudu opouštějící přechod, který musí být pro ryby rozpoznatelný oproti rychlosti proudění v toku (BÖHMER et al. 1996, LARINIER 2008, ARMSTRONG et al. 2010). Doporučená hodnota proudu u

46

vstupu do RP by měla být vyšší než 0,75 m.s-1 (LUSK et al. 2011a, TNV 75 2321 – 2011). Je vhodné, aby proud vody z přechodu zasahoval daleko do dolní vody a popřípadě jej posílit přídavným proudem vody z difuzorů (LARINIER 1992c). Rozčlenění proudu u vstupu do RP pomocí hrubých kamenů pomůže méně výkonným migrantům. Pro bentické druhy je důležitý pozvolný přechod dna toku do dna RP bez výrazných skoků (LUSK et al. 2011a, TNV 75 2321 – 2011). V případě výskytu dnového skoku je nutné ho odstranit kamenným náběhem ve sklonu 1:5 – 1:2 (LUSK et al. 2011a). Vstup by měl být adaptován na kolísání spodní vody, neměl by obsahovat limnigrafy a jiná zařízení, které rovněž dezorientují ryby (LIBÝ et al. 1995). Vnitřní uspořádání RP např. rozměry bazénů, velikost otvorů musí být přizpůsobeny druhovému a velikostnímu složení rybího společenstva, které bude RP využívat. Sklon RP musí být pozvolný, doporučené hodnoty pro mimopstruhové vody jsou 1:20 a mírnější, pro pstruhové 1:15 a mírnější. Čím mírnější sklon tím menší průtokové rychlosti a zlepšení podmínek pro méně migračně výkonné druhy (LUSK et al. 2011a). Rozdíly hladin mezi tůněmi nemají být větší než 0,15 – 0,2 m, optimálně 0,1 – 0,15 m. Průtok v RP by měl být v rozmezí 0,2 – 2 m3.s-1 s ohledem na cílové druhy. Proudění musí být jednosměrné, bez turbulentních zón a s různými rychlostmi v odlišných částech RP. Vhodně zvolená konstrukce tělesa a rozestavení kamenných elementů umožňuje dosáhnout potřebné diverzifikace rychlostí proudu v různých částech RP, což umožňuje zvýšení průchodnosti pro jednotlivé druhy i různé velikostní kategorie jedinců. Dno RP je nutné doplnit kameny, hrubším i jemným substrátem (FAO & DVWK 2002, GEBLER 2009, ARMSTRONG et al. 2010, LUSK et al. 2011a). Odstraněním rovných a hladkých ploch v RP dosáhneme větší rozmanitosti proudění a vytvoříme proudové stíny, které výrazně pomůžou ke zlepšení podmínek pro migranty. Začlenění peřejí s hloubkou vody do 0,3 m do přírodě blízkého typu RP umožňuje vytvořit vhodné prostředí pro tření reofilních druhů ryb (jelec tloušť, ostroretka stěhovavá, parma obecná), LUSK et al. (2011a). U výstupu z RP nesmí být umístěny česla, zábrany, hrazení, nebo se vyskytovat turbulentní zóny, vysoké rychlosti proudění a docházet k akumulaci splavenin (LUSK et al. 2011a). Ryby opouštějící RP do horní vody nesmí být strhávány pod migrační bariéru (LARINIER 1992c, LARINIER 2002, ARMSTRONG et al. 2010), proto výstup musí být umístěn daleko od koruny hráze, vtokových objektů a rybích zábran. FAO & DVWK (2002) doporučuje vzdálenost minimálně 5 m od těchto objektů. Doporučená

47

rychlost proudění u výstupu RP má dosahovat maximálně 0,4 m.s-1. U výstupu nesmí docházet k víření vody, měl by být veden pod úhlem 45 ° a mírnějším směrem proti proudu toku s ohledem na prostorové možnosti a rychlosti proudu (LUSK et al. 2011a, TNV 75 2321 – 2011). RP se mohou také doplnit různým zařízením, např. zábrany před vniknutím splavenin (LARINIER 2002), nesmí však omezovat výstup ryb. Nahromaděné hrubé splaveniny (kmeny, větve atd.) můžou zabránit migraci ryb (BÖHMER et al. 1996), proto je nutná pravidelná kontrola RP a jejich odstranění (LARINIER 2008, LUSK et al. 2011a). Většina RP by měla být vybavena přídavným proudem, což umožňuje zvýšit vábící schopnost pro ryby. Stavidla pro regulaci průtoku vody v RP by měla být postavena u vstupu tak i výstupu RP. Technické RP je nutné zajistit oplocením nebo překrytím rošty z důvodu bezpečnosti a zabránění vstupu nepovolaným osobám. Noční osvětlení RP není žádoucí, protože může zabránit noční migraci světloplachých druhů (LARINIER 1992a, 1992b, PATRICK et al. 2001). Pro usnadnění vstupu do tělesa přechodu je nutné doplnit stavbu žebříky a schůdky. Je také vhodné u výstupu do horní vody instalovat úchyty pro monitorovací zařízení RP (LUSK et al. 2011a, TNV 75 2321 – 2011). Při vlastní stavbě či následných úpravách RP na malých tocích musí být zachovány základní funkce toku (např. stálý průtok ve vodním toku) a nesmí docházet ke zvýšení splaveninového režimu (TNV 75 2322 – 2003). Před konečnou kolaudací by měla být sledována funkčnost každého přechodu po dobu 1 – 2 roky, kdy se mohou objevit stavební nedokonalosti omezující funkčnost RP, které se mohou ještě dodatečně odstranit (LAND SALZBURG 2005, VOSTRADOVSKÝ 2006f, LUSK et al. 2011a). Před uvedením přechodu do plného provozu by měl mít každý RP stanoven provozní řád, který by neměl být v rozporu s manipulačním řádem příčné stavby (TNV 75 2321 – 2011). V řádu musí být uvedeno, kdo vykonává kontrolu, údržbu a případné opravy RP. Obecně se uznává, že údržbu vodního díla, kterým je také RP, vykonává jeho správce (LUSK et al. 2011a). RP musí fungovat po celý rok, ale pokud se v toku nevyskytují zimní migranti může být v zimě mimo provoz. Po povodňových průtocích je nutné ověřit stavební a konstrukční prvky a odhalené závady musí být odstraněny (TNV 75 2321 – 2011).

48

3.8 Kontrola funkčnosti RP Funkčnost RP znamená v jakém rozsahu umožňuje tato stavba protiproudové migrace jednotlivým druhům a velikostním kategoriím ryb, které mají potřebu přemístění z dolní vody pod překážkou do horní vody. Je nezbytné přiznat, že stoprocentně funkční RP je pouze ideálem, protože přirozený vodní tok také neumožňuje všem vyskytujícím se rybám překonat všechny části toku. Každý RP omezuje v různé míře určitým způsobem průchodnost jednotlivých druhů i velikostí jedinců a to především z důvodu jejich rozdílné migrační výkonnosti. RP by měl být minimálně prostupný pro výkonné migranty a pro cílové druhy vyplývající z ichtyologického průzkumu před projekcí. Funkčnost RP se dá vyhodnotit pouze na základě monitoringu (LUSK et al. 2011a). Monitoring je také důležitý pro vyhodnocení vlivu přechodu na populace ryb v toku, získané poznatky přispívají ke zlepšení projekce budoucích zařízení a monitoring napomáhá odhalení nefunkčních přechodů (KROES et al. 2006). Po výstavbě RP by měl být zahájen zkušební provoz se sledováním jeho průchodnosti. Během tohoto provozu je nutné změřit hydrologické parametry, např. rychlost proudění v tělese, u vstupu a výstupu z RP. Dále umožňuje zjistit stavební nedostatky a případně je odstranit před

vlastní

kolaudací

stavby

(ODEH

1999,

LAND

SALZBURG

2005,

VOSTRADOVSKÝ 2006f, ROSCOE & HINCH 2010, LUSK et al. 2011a) a uvedením RP do plného provozu. Funkčnost se hodnotí podle dvou kritérií: kvalitativní (zajistit průchod co největšímu počtu druhů) a kvantitativní (umožnit migraci co největšímu počtu jedinců), HARTVICH (1997), LARINIER (2008). Pro kvantitativní zhodnocení funkce RP je potřeba delší časové období a je finančně nákladnější než kvalitativní zhodnocení (KROES et al. 2006). RP se podle těchto kritérií rozdělují na selektivní a neselektivní. Selektivní RP zajišťují průchod jen jednomu či několika druhům nebo jen určitým věkovým či velikostním skupinám. Neselektivní RP jsou schopné zajistit průchod pro všechny přítomné druhy i při různých průtocích (HARTVICH 1997). Při monitoringu by měly být sledovány parametry prostředí (průtok, teplota) a vliv přechodu na jednotlivé jedince (výskyt opožděné mortality po průchodu, zranění, účinek na reprodukční úspěšnost a energetické ztráty), (ODEH 1999, KROES et al. 2006, ROSCOE & HINCH 2010). Dobře fungující RP musí vodní fauně zajistit jednoduchý vstup, bezproblémový průchod celým tělesem a snadný výstup z RP do horní

vody

bez

výrazných

energetických

ztrát

obzvláště

v době

tření

(VOSTRADOVSKÝ 2005d, LUSK et al. 2011a). RP by měl umožnit průchod většiny

49

druhům ryb a jejich velikostnímu rozložení zachycených v kontrolních odlovech, vývojovým stádiím ryb, vzácným druhům nebo druhům neulovených v kontrolním odlovu (FAO & DVWK 2002, VOSTRADOVSKÝ 2005d). Přírodě blízké RP typu obchvat navíc fungují jako přirozený habitat pro permanentní obývání vodní faunou (EBERSTALLER et al. 1998, SANTOS et al. 2005, VOSTRADOVSKÝ 2005d, ROSCOE & HINCH 2010). Nesprávná nebo nedostatečná funkce RP je často zapříčiněna slabou vábící schopností, vlivem nesprávně lokalizované stavby RP, malou kapacitou a rychlostí vábícího proudu, změnou ve výšce hladin pod stupněm, nesprávnou konstrukcí RP (vysoký průtok uvnitř RP, velký rozdíl mezi hladinami, špatně zvolené rozměry bazénů atd.), špatnou a nedostatečnou údržbou RP a celkovým nezájmem o fungování RP (LARINIER 1992a, HANEL & LUSK 2005). Správná doba pro kontrolu funkčnosti RP je určena ročním obdobím, kdy probíhají migrační tahy ryb za třením. Podzimní měsíce (září až listopad) jsou vhodné pro sledování RP na pstruhových vodách a pro mimopstruhové vody jsou to jarní měsíce (duben až červen), LUSK et al. (2011a). Získané výsledky mimo toto období jsou neprůkazné z hlediska hodnocení funkčnosti RP (VOSTRADOVSKÝ 2006g). V současné době legislativa znemožňuje efektivní vyhodnocení funkčnosti RP, viz Zákon o rybářství č. 99/2004 Sb., který zakazuje lov v RP bez výjimky (VOSTRADOVSKÝ 2006g, LUSK et al. 2011a). Pro sledování funkčnosti RP jsou známy následující metodické postupy: lov do vrší (zakázaný způsob lovu dle Zákona o rybářství), využití sonaru (LIBÝ et al. 1995), skeneru, telemetrie (SLAVÍK 2005, ODEH

1999),

automatické

VOSTRADOVSKÝ &

registrační

LIČKO

(2008),

zařízení

(např.

Mk

10,

klecové zdviže s vršovým

Vaki)

dle

vchodem

(VOSTRADOVSKÝ 2001), síťové rybí pasti (FAO & DVWK 2002), lov ryb elektrickým agregátem, značkování a čipování ryb či obarvením určitých částí rybího těla (KROES et al. 2006, ARMSTRONG et al. 2010). Ověření funkčnosti RP bezkontaktními metodami, např. kamerový systém, skener, jsou cenově nákladné a instalace na většině RP není možná (LUSK et al. 2011a). V nedávné době vznikly nové metody tzv. fyziologické telemetrie např. electromyogramová. Umožňují sledovat změny uvnitř ryb, např. energetické výdaje, dýchací a srdeční frekvenci. Tato telemetrie je invazivní a má vysoké cenové náklady, které ji omezují ve větším užívání při monitoringu (ROSCOE & HINCH 2010). U RP vybavených proskleným oknem (stěnou) je možné použití kamerového systémů s čidly reagující na pohyb ryb.

50

V některých zemích např. Skotsko se tyto prosklená okna využívají jako turistické atrakce (VOSTRADOVSKÝ 2006g). Poproudová migrace malých ryb nebo juvenilů se dá vyhodnotit za pomoci bezkontaktního hydroakustického monitoringu (ODEH 1999). Hodnocení účinnosti RP je obvykle prováděné na základě získaných poznatků případ od případu. Např. EBERSTALLER et al. (1998) stanovil 6 úrovní účinnosti pro přechody ve formě obtokových kanálů, kde zohlednil kvantitativní, kvalitativní kritéria a dostupnost habitatu: •

Žádná účinnost – žádné druhy, vývojová stádia, nulové zastoupení jedinců a nedostupný habitat.

•

Minimální účinnost – druhy a vývojová stádia zastoupeny pouze u druhů se silnou plovací schopností, nízká početnost jedinců, několik jedinců využívá přechod po krátké časové období jako vhodný habitat.

•

Malá (menší) účinnost – výskyt více druhů a vývojových stádií se silnou plovací schopností, ale objevuje se i několik jedinců se slabší plovací schopností, vyšší početnost jedinců, určité procento jedinců se shlukuje pod přechodem pokoušející se vystoupit do přechodu, dochází ke zbrzdění migrace, některé druhy nebo vývojová stádia využívají RP po dlouhou dobu.

•

Účinný (efektivní) – zachyceny všechny druhy a vývojová stádia kromě druhů s nejslabší plovací schopností (např. obývající dno vranka a mřenka) nebo velké druhy jako losos a jeseter, přechod je prostupný pro velké procento migrujících ryb, všechny druhy a vývojová stádia používají pravidelně přechod jako prostředí a některé druhy se vyskytují trvale v přechodu.

•

Vysoká účinnost – zastoupeny všechny druhy a vývojová stádia, skoro všichni jedinci úspěšně překonávají přechod, biodiverzita druhů a velikosti jedinců odpovídá přirozenému toku, některé druhy se vytírají v přechodu.

•

Optimální účinnost – výskyt všech druhů a vývojových stádií, velikostní skladba jedinců odpovídá skladbě jedinců v toku, rybí společenstvo je podobné předpokládané diverzitě a početnosti v toku, RP podporuje všechny ekologické funkce toku.

Pro podmínky ČR je základní požadavek, aby RP zajistil bezproblémovou průchodnost minimálně pro vymezené cílové druhy (viz LUSK et al. 2011a, TNV 75

51

2321 – 2011). Vzhledem k tomu, že mezi nimi bývají obvykle i druhy s malou migrační výkonností, měly by RP mít vysokou efektivnost jak z hlediska kvalitativního, tak i z hlediska kvantitativního.

3.9 Shrnutí poznatků o RP RP jsou důležitou stavbou či zařízením k podpoře rybí fauny a na nich závislých vodních živočichů. Zvýšení početnosti a stability populací jednotlivých druhů a obnovu výskytu vymizelých druhů cestou přirozené imigrace mohou zajistit jen funkční RP. U jezů, které neplní své funkce, je nutné vyhodnotit možnost odstranění stavby nebo přestavby na balvanité skluzy, které umožňují v plné míře obousměrnou migraci ryb. Podmínkou pro úpravy nebo opravy stávajících stupňů musí být vybudování RP. Z výběru RP je nezbytné upřednostňovat přírodě blízké přechody, které mohou obohatit vodní tok novým habitatem, který může být vhodný pro rozmnožování reofilních druhů ryb. Projektant při přípravě a vypracování projektu RP musí vycházet z provedeného ichtyologického výzkumu a konzultovat řádně svůj návrh s ichtyologem. Doporučuje se vycházet z platných technických norem pro RP (TNV 75 2321 – 2011, TNV 75 2322 – 2010). Před kolaudací je nutné provést minimálně roční až dvouroční sledování funkce RP a měření hydrologických parametrů, zjištěné závady musí být odstraněny před zahájením plného provozu. Monitoring RP k ověření jeho funkčnosti se za stávající situace může provádět pouze bezkontaktními metodami, např. skenerem. Tyto metody jsou finančně nákladné a v širším měřítku je jejich užití nereálné. V současnosti jedinou vhodnou, běžně použitelnou metodou ke zjišťování funkčnosti RP, je elektrolov. Legislativní předpis – Zákon č. 99/2004 Sb. o rybářství zakazuje jakýkoliv lov ryb v RP, 50 m pod ním a 50 m nad ním. Vzhledem ke stále se zvyšujícímu množství nových RP je potřeba v rámci novely tohoto předpisu, umožnit kontrolní odlovy v RP za účelem prověření jejich funkčnosti na základě výjimky pro odborný ichtyologický tým. Značná část RP vybudovaných v poslední době je z hlediska potřebné funkčnosti značně pochybná. Na základě odborného monitoringu jejich funkčnosti by bylo možno po úpravách průchodnost těchto objektů pro ryby výrazně zlepšit. Každý RP by měl mít stanoven provozní řád, kde je nezbytné vymezit, kdo zodpovídá za provoz a udržuje tuto stavbu v plném provozu. Vodoprávní úřady musí zajistit kontrolu minimálních zůstatkových průtoků, manipulačních řádů u MVE a

52

dodržování provozního řádu RP. Povolení k úpravě stávajících nebo k výstavbě nových stupňů nemůže být vydáno bez současně vybudovaného funkčního RP.

4 MATERIÁL A METODIKA 4.1 Popis lokality Řeka Dyje v trati Bulhary – Lednice, kde se nachází zkoumaná lokalita, byla v rámci komplexních vodohospodářských úprav jižní Moravy v letech 1968 až 1974 přeložena do zcela nového koryta. V ř.km 39,872 byl vybudovaný segmentový jez o délce 54 m se 3 klapkami (3 x 2,5 – 16 m). Výška jezu je 4,25 m (1,75 m pevná část, 2,5 m pohyblivá část). Koryto řeky v nadjezí i v podjezí je obklopeno protipovodňovými hrázemi. V nadjezí v pravém břehu se nachází odběrový objekt pro tzv. Lednickou Dyji a přepad do pravobřežního poldru, v levém břehu je odběrový objekt do levobřežního poldru. Nové koryto řeky pod jezem je dimenzované na průtok 450 m3.s-1, vyšší průtoky jsou nad jezem odkláněny do poldru. Koryto řeky ve tvaru kynety široké ve dně 20 m, hloubka kynety 3,2 m. Na každé straně po protipovodňové hráze mezihrází o šířce 20 m (PAVLÍK et al. 1983). V letech 2005 – 2007 byla na jezu Bulhary vybudována na pravé straně příjezová MVE a současně v pravobřeží za objektem MVE byl vybudován přírodě blízký typ rybího přechodu v podobě obtokového koryta (bypass), viz obr. 3. Oba objekty byly uvedeny do provozu koncem roku 2007. MVE má dvě turbiny o maximální hltnosti 30,6 m3.s-1. V nátoku do MVE jsou nainstalovány elektrické zábrany a hrubé česle. Celková délka RP je 210 m, podélný sklon 1:56 a průtok vody je okolo 2 m3.s-1. Těleso RP se nachází v prostoru za objektem MVE a za protipovodňovými hrázemi. V profilech vstupu a výstupu, kde prochází těleso RP protipovodňovými hrázemi, se nachází stavidla s elektromotorickým pohybovacím mechanismem pro případné uzavření RP při povodňových průtocích. Stavidla jsou využívána ke snížení průtoků v RP při kontrole technického stavu stavby, čištění RP od naplavenin a monitoringu. Vstup do RP je umístěn pod výtokem z MVE a výstup do horní vody je nad nátokem vody na MVE. Ve ¾ délky tělesa RP nad přepážkou č. 19 přitéká do přechodu voda z přilehlého ramene řeky Dyje, které bylo částí původního koryta řeky Dyje před úpravami. Těleso RP má tvar kanálu s lichoběžníkovým příčným profilem se šířkou ve dně minimálně 4,0 m, šířka u hladiny přibližně 6,0 m. Břehy jsou opevněny hrubým

53

kamenným záhozem. V trase RP je 30 příčných přepážek a v přípojce do přilehlého ramene jsou 3. Přepážky jsou tvořeny z velkých balvanů upevněných v betonu, mezery mezi balvany jsou od 0,20 – 0,90 m. Před přepážkou a za přepážkou byly umístěny do betonu středně velké kameny pro rozbití proudu. Vytvořené bazénky mezi přepážkami mají hloubku vody 0,8 m, průtočný profil bazénku (0,8 x 5,0 m) je cca 4 m2. Proudící rychlost v bazéncích dosahuje hodnot 0,5 m3.s-1. Rozdíl hladin mezi navazujícími bazénky je 0,10 – 0,20 m. Celkový počet bazénků je 27. Dno tělesa RP je pokryto hrubým říčním štěrkem a menšími kameny.

4.2 Metodika Monitoring výskytu ryb v RP byl prováděn v rámci kontroly provozního stavu stavby a údržby. Osobně jsem se účastnil všech výzkumných akcí. Monitoring probíhal v letech 2008 až 2011 a celkem jsme provedli 29 sledování. V roce 2008 bylo provedeno 10 kontrol, 4 kontroly v roce 2009, 2 kontroly v roce 2010 a 13 kontrol v roce 2011, konkrétní datum jednotlivých průzkumů viz tab. 2, 3, 4. Kontrola výskytu ryb v RP byla prováděna pomocí elektrolovu za účasti minimálně tří pracovníků. Byl použit benzinový agregát typu ZB6 čs. výroby vyrábějící stejnosměrný pulzní proud o parametrech 180 – 220 V, 1,8 – 2,25 A. Před začátkem šetření byl snížen průtok vody na cca 0,5 m3.s-1 za pomocí stavidla u nátoku do RP. Tak byl zajištěn bezpečný pohyb pracovníků v tělese přechodu a současně i stabilizaci vyskytujících se ryb v bazéncích. Elektrolov byl vždy uskutečňován proti proudu od spodní části tělesa RP po jednotlivých bazéncích. Jedna osoba narkotizovala ryby za pomocí anody, druhá osoba odlovovala narkotizované ryby podběrákem a dávala je do haltýře, který udržovala třetí osoba. Haltýř byl vždy držen v přiměřené hloubce vody v bezpečné vzdálenosti od působení elektrického proudu. Odlov ryb v bazénku byl vždy totální. Po průchodu 1 – 3 bazénků byly odlovené ryby druhově určeny a změřeny. Měřila se standardní délka těla (standard length SL) bez ocasní ploutve v mm. Zpracované ryby byly šetrně vypuštěny zpět do vody v již prolovených bazencích. Všechny tyto úkony byly uskutečňovány uvnitř tělesa RP. Souběžně s odlovem ryb bylo prováděno odstraňování naplavených materiálů (větve, polena dřev, odpadní plasty apod.) a provedeno zprůchodnění případně ucpaných mezer v přehrádkách. Byla prováděna i kontrola stability kamenných prvků v tělese RP. Po skončení průzkumu byl obnoven průtok v RP na požadovaný objem (cca 2 m3.s-1).

54

Při průzkumu 13. srpna 2008 byly jedinci jelce tlouště a parmy obecné dosahující SL větší než 200 mm skupinově označeni pomocí vlasce ukotveného do svaloviny u hřbetní ploutve. Vlasec byl zaváděn pomocí značkovací pistolí. Celkem bylo označeno 46 jedinců jelce tlouště a 59 jedinců parmy obecné. Výskyt značených jedinců byl při následujících průzkumech registrován. Pokus o sledování diurnální migrace proběhl v rozmezí od 8.00 hod. dopoledne 12. srpna do 11.00 hod. 13. srpna 2011. Výstup pro ryby z RP byl přehrazen mříží o velikosti ok 0,10 x 0,10 m. Výskyt ryb byl zjišťován v bazénku č. 27 pod mříží a mezi přepážkami č. 14 a 16 v rozmezí 2 – 3 hodin. Po skončení sledování byla mříž odstraněna, aby nebránila výstupu ryb. Průtoky a teplota vody byly získány od vodoměrné stanice „Nové Mlýny“. Průtok v přechodu a v mezerách mezi kameny v přepážce byl měřen za pomoci digitálního průtokoměru SPEED AR 2000, výroba USA. Získaná data byla zpracována a analyzována za použití programu Microsoft Office Excel 2003, Canoco for Windows verze 4.5 a Origin 8.0.

55

Obr. 3: Plán projektu RP Bulhary a přilehlé MVE.

56

5 VÝSLEDKY Výskyt ryb v RP Bulhary byl prováděn v letech 2008 až 2011. V roce 2008 (10 průzkumů, viz tab. 2) se jednalo o sledování v průběhu roku za účelem zjištění funkčnosti RP pro závěrečnou kolaudaci stavby. V letech 2009 (4 průzkumy) a 2010 (2 průzkumy, viz tab. 3) byly kontroly výskytu ryb provedeny v souvislosti s nezbytným čištěním a drobnými úpravami tělesa RP. V roce 2011 (13 průzkumů, viz tab. 4) bylo provedeno průběžné šetření funkce RP v průběhu celého roku. Významnými a případně limitujícími činiteli pro funkci RP a pro migrační aktivitu ryb jsou environmentální vlivy, zejména průtoky a teplota vody. Limitujícím faktorem funkce RP Bulhary je průtok vody v regulovaném korytě Dyje. Těleso RP se nachází v zahrázovém prostoru. Při překročení průtoku v objemu 70 m3.s-1 dochází ke zvýšení hladiny pod stupněm a ke zpětnému vzdutí hladiny i ve spodní části tělesa RP. V důsledku toho zaniká i vliv vábícího proudu v profilu vstupu do RP. V průběhu let 2008 až 2011 vznikl tento stav v roce 2009, kdy od 1. března do 10. dubna kolísaly průtoky mezi 75 – 259 m3.s-1 a v roce 2011 byl mírně zvýšený průtok (71 m3.s-1) při první kontrole 25. března (obr. 5). Při průtocích okolo 30 m3.s-1 byl veškerý průtok v profilu stupně Bulhary převáděn přes MVE a manipulací na klapkách byl zajišťován stabilní průtok RP v objemu 2 – 2,5 m3.s-1. Při vyšších průtocích docházelo k přizvednutí klapek na jezu a odpouštění vody nad odběrový limit MVE a RP. Takováto situace obvykle nastávala v časných jarních měsících. Přehled o celoroční dynamice průtoků a teplot vody poskytly sledování z let 2008 a 2011 (obr. 4 a 5). Z grafického znázornění je zřejmý pokles průtoků v časném jaru (březen, duben) při čemž souběžně s poklesem průtoku dochází ke zvyšování teploty vody. Nejnižší průtoky byly při našich výzkumech zaznamenány v červenci a srpnu 2008 (12 m3.s-1), v roce 2011 to bylo až začátkem podzimního období v září (13 m3.s-1). Teplota v obou letech pozvolně narůstala od března do června (od 5 – 7 do 21 °C). Maximální teplota byla v roce 2008 od června do srpna (21 °C), v roce 2011 byla maximální teplota začátkem září (22 °C). Pokles teplot nastával od srpna v roce 2008 a od září v roce 2011.

57

Průtok a teplota v roce 2008 45

Průtok a teplota

40 35 30 25 20 15 10 5 0 20.3

15.4

29.4

27.5

12.6

8.7

13.8

16.9

16.10

5.11

Datum Průtok (m3/s)

Teplota vody (°C)

Obr. 4: Průběh průtoků a teplot v roce 2008. Průtok a teplota v roce 2011 80 Průtok a teplota

70 60 50 40 30 20 10 0 25.3

1.4

16.4

6.5

20.5

3.6

17.6 15.7 13.8

1.9

29.9 27.10 2.12

Datum Průtok (m3/s)

Teplota vody (°C)

Obr. 5: Průběh průtoků a teplot v roce 2011.

5.1 Rok 2008 V roce 2008 byl RP Bulhary prvním rokem v celoročním provozu (byl dokončen koncem roku 2007). Bylo provedeno celkem 10 kontrolních šetření rozložených do jednotlivých měsíců v průběhu roku, konkrétní datum viz tab. 2. Průtoky vody v žádném případě neomezily funkci RP, neboť nepřevýšily významně hranici 40 m3.s-1

58

(obr. 4). Celkem byl zaznamenán výskyt 25 druhů (tab. 2). Počet druhů vyskytujících se v RP při jednotlivých šetřeních kolísal mezi 8 a 16 s největším výskytem 15. dubna a 16. září (obr. 7). Téměř při všech šetřeních se vyskytoval jelec tloušť, parma obecná, ouklej obecná a karas stříbřitý. Hlavačka mramorovaná začala rybí přechod osidlovat od června a její početnost postupně narůstala až do podzimu, kdy počet byl odhadnut na 250 jedinců (tab. 2). Vyskytovala se převážně v břehových partiích, které byly tvořeny hrubším kamenným záhozem. Celkem bylo v průběhu všech šetření evidováno celkem 3317 jedinců vyskytujících se druhů. Nejvíce ryb v tělese RP bylo zaznamenáno 13. srpna a to 872 jedinců při teplotě 21,8 °C a průtoku 12 m3.s-1 (obr. 6). Z toho největší podíl tvořily ouklej obecná 35,8 % (1187 ex.), hlavačka mramorovaná 23,2 % (770 ex.), jelec tloušť 14,4 % (476 ex.) a parma obecná 11,1 % (367 ex.). Z dalších druhů celkový počet zaznamenaných jedinců dosahoval u ostroretky stěhovavé 95 ex., jelce jesena 66 ex., kapra obecného (Cyprinus carpio Linnaeus, 1758) 66 ex., bolena dravého 58 ex.. U plotice obecné, cejnka malého, sumce velkého (Silurus glanis Linnaeus, 1758) a okouna říčního (Perca fluviatilis Linnaeus, 1758) se početnost pohybovala pod 50 ex. Ojedinělý výskyt byl u candáta obecného, úhoře říčního, podoustve říční, lína obecného Tinca tinca (Linnaeus, 1758),

ježdíka

obecného

Gymnocephalus

cernua

(Linnaeus,

1758),

mníka

jednovousého, ouklejky pruhované a další druhy zachyceny po jednom exempláři např. hrouzek běloploutvý Romanogobio albipinnatus (Lukasch, 1933) a cejn perleťový Ballerus sapa (Pallas, 1814) (tab. 2). Celoroční výskyt mimo reprodukční období hojně se vyskytujících druhů (tab. 2) prokazoval, že v RP nalezly vhodné prostředí včetně potravy. I když frekvence jednotlivých šetření probíhala se značnými časovými odstupy (14 – 33 dní), přesto se podařilo zachytit prokazatelné třecí migrace u ostroretky stěhovavé, parmy obecné, jelce tlouště, oukleje obecné a podoustve říční. Průkazný byl výskyt jedinců s tekoucími pohlavními produkty (samci – mlíčí, samice – jikry). Třecí migrace u ostroretky stěhovavé byla zachycena 15. dubna při teplotě vody 10,2 °C (obr. 8). V RP bylo zachyceno hejno 82 adultních samců a samic v délkovém rozmezí 255 – 420 mm SL, při čemž převážná část jedinců (61 %) byla ve velikosti 311 – 370 mm SL. Nejvíce jedinců bylo v délkových skupinách SL 311 – 320 mm (12 ex.), 321 – 330 mm (10 ex.) a 351 – 360 (12 ex.). Při lehkém tlaku na břišní dutinu samců i samic se

59

uvolňovaly pohlavní produkty. V horním úseku RP byly nalezeny vytřené jikry na kamenech a štěrku. Výskyt ostroretky v dalších termínech byl již ojedinělý (tab. 2). Souběžně s výskytem ostroretky stěhovavé dne 15. dubna jsme zaznamenali předtřecí migraci samců parmy obecné (obr. 9). Samci o délce 320 až 650 mm SL při manipulaci (měření) uvolňovali mlíčí. Další migrace parmy obecné v souvislosti se třením byla zjištěna 12. června při teplotě 21,8 °C (obr. 9). Jak samci, tak i samice při běžné manipulaci uvolňovali pohlavní produkty (mlíčí, jikry). Byl zaznamenán i výskyt poměrně velkých jedinců – samců (350, 390, 430, 460 mm SL). Vzhledem k časovému odstupu od zjištění předtřecí migrace samců (15. dubna) lze předpokládat, že se jedná o druhou etapu výtěru. U některých populací parmy obecné je běžný tzv. dávkový výtěr. První třecí migrace u jelce tlouště byla zaznamenána 27. května při teplotě 16,2 °C (obr. 10). Samci i samice uvolňovali při běžné manipulaci pohlavní produkty a v přechodu byly na kamenitém úseku nalezeny vytřené jikry. Některé samice byly již zřetelně vytřené. Druhý třecí tah zjištěn 12. června při teplotě 21,8 °C (obr. 10). Délka dospělých ryb se pohybovala SL 150 – 420 mm. U oukleje obecné byla třecí migrace pozorována 27. května při teplotě 16,2 °C (obr. 11), samci při tlaku na břišní partii uvolňovali mlíčí. Rovněž 12. června při teplotě vody 21,8 °C byl zaznamenán výskyt samců spouštějících mlíčí (obr. 11). Reprodukční migrace podoustve říční byla zaznamenána 29. dubna při teplotě vody 12,7 °C (tab. 2), kdy byly zachyceny 4 adultní jedinci (3 samci, 1 samice) v délkovém rozmezí 225 – 295 mm SL. U odchycených jedinců bylo charakteristické třecí zbarvení. Za účelem ověření případné doby zdržení ryb v rybím přechodu v mimo reprodukčním období, bylo dne 13. srpna provedeno skupinové označení zachycených jedinců jelce tlouště a parmy obecné pomocí nastřeleného silonového vlasce do svaloviny pod hřbetní ploutev. Z celkem vyskytujících se 62 jedinců jelce tlouště bylo označeno 46 jedinců o SL větší než 200 mm. Z celkem zachycených 84 exemplářů parmy obecné bylo označeno 59 jedinců rovněž o délce těla větší než 200 mm. Při následující kontrole RP dne 16. září počet vyskytujících se jedinců jelce tlouště oproti předchozí kontrole silně poklesl (obr. 10). Z celkového počtu 13 exemplářů byly pouze 2 jedinci označeni. U parmy obecné byl výskyt v RP výrazně početnější (obr. 9). Z celkem odlovených 67 jedinců (tab. 2) bylo označeno 21, tj. více než třetina (35,6%) ryb označených při předchozí kontrole (13. srpna). V dalších letech (2009, 2010 a 2011)

60

při kontrolách byl výskyt značených jedinců pouze ojedinělý (1 až 4 jedinci) a to jak u parmy obecné, tak i u jelce tlouště. Tab. 2: Zjištěný výskyt ryb (druhy a počet) v RP Bulhary při kontrolách v roce 2008. 2008 Druh

20.3 15.4 29.4 27.5 12.6

Úhoř říční Plotice obecná

2 3

Jelec tloušť Jelec jesen Perlín ostrobřichý

Počet 8.7 13.8 16.9 16.10 5.11 ryb

2

2

1

1

2

1

19

4

1

32

3

476

1

1

4

10

222

89

56

62

13

17

15

10

2

8

4

12

9

4

6

66 1

1

Amur bílý

1

Bolen dravý

2

1

1

2

1

1 7

25

20

3

58 4

Lín obecný Ostroretka stěhovavá Hrouzek běloploutvý

82

Parma obecná

38

1

14

61

56

84

67

24

22

367

7

12

61

205

200

494

143

19

5

1187

1

2

Ouklej obecná Ouklejka pruhovaná

8

41

2

7

Cejn velký Cejn perleťový Podoustev říční

1

7

4

Karas stříbřitý

1

Kapr obecný Sumec velký Mník jednovousý

Candát obecný Hlavačka mramorovaná

1

1

1

95 1

1 3

Ježdík obecný

1

1

Cejnek malý

Okoun říční

1

3

6 1

1

22

1

14

1

1

1

4

5

1

3

3

17

27

28

7

11

8

10

10

11

13

6

6

2

1

4

1

4

1 9

1

1

1

1 2

1

1

2

100 66

8

18

1

2

1

14 2

1 5

61

55

2

2

150

130

7 180

250

770

Tab. 2: Pokračování 2008

20.3

15.4

29.4

27.5

12.6

8.7

13.8

16.9

16.10

5.11

61

171

75

324

400

429

872

422

270

293

8

16

15

14

10

13

14

16

12

9

41,15

37,5

34,1

27

19

12

12

19

20

14

5,6

10,2

12,7

16,2

21,8

21,6

21,8

14,4

12,6

10,1

Počet ryb Počet druhů Průtok (m3.s-1) Teplota vody (°C)

1000

50

800

40

600

30

400

20

200

10

0

Průtok a teplota

Počet ryb

Počet jedinců v roce 2008

0 20.3

15.4

29.4

27.5

12.6

8.7

13.8

16.9

16.10

5.11

Datum Počet ryb

Průtok (m3/s)

Teplota vody (°C)

Obr. 6: Kvantitativní výskyt ryb v RP Bulhary v roce 2008. Počet druhů v roce 2008 50 40

15

30 10 20 5

10

0

Průtok a teplota

Počet druhů

20

0 20.3

15.4

29.4

27.5

12.6

8.7

13.8

16.9

16.10

5.11

Datum Počet druhů

Průtok (m3/s)

Teplota vody (°C)

Obr. 7: Počet druhů ryb zachycených v RP Bulhary při průzkumech v roce 2008.

62

100

50

80

40

60

30

40

20

20

10

0

Průtok a teplota

Počet ryb

Výskyt ostroretky stěhovavé v roce 2008

0 20.3

15.4

29.4

27.5

12.6

8.7

13.8

16.9

16.10

5.11

Datum Ostroretka stěhovavá

Průtok (m3/s)

Teplota vody (°C)

Obr. 8: Výskyt ostroretky stěhovavé v RP Bulhary v roce 2008. .

100

50

80

40

60

30

40

20

20

10

0

Průtok a teplota

Počet ryb

Výskyt parmy obecné v roce 2008

0 20.3

15.4

29.4

27.5

12.6

8.7

13.8

16.9

16.10

5.11

Datum Parma obecná

Průtok (m3/s)

Teplota vody (°C)

Obr. 9: Výskyt parmy obecné v RP Bulhary v roce 2008.

250

50

200

40

150

30

100

20

50

10

0

0 20.3

15.4

29.4

27.5

12.6

8.7

13.8

16.9

Datum Jelec tloušť

Průtok (m3/s)

Teplota vody (°C)

Obr. 10: Výskyt jelce tlouště v RP Bulhary v roce 2008.

63

16.10

5.11

Průtok a teplota

Počet ryb

Výskyt jelce tlouště v roce 2008

600

50

500

40

400

30

300 20

200

10

100 0

Průtok a teplota

Počet ryb

Výskyt oukleje obecné v roce 2008

0 20.3

15.4

29.4

27.5

12.6

8.7

13.8

16.9

16.10

5.11

Datum Ouklej obecná

Průtok (m3/s)

Teplota vody (°C)

Obr. 11: Výskyt oukleje obecné v RP Bulhary v průběhu roku 2008.

5.2 Roky 2009 a 2010 Nepříznivé jarní průtokové poměry umožnily provést kontrolní šetření až 15. dubna v roce 2009 a 13. května 2010. Po oba roky se jednalo pouze o příležitostná šetření spojená s následným čistěním a drobnými úpravami v RP. V roce 2009 byly provedeny 4 kontrolní průzkumy, zjištěn výskyt 24 druhů a odloveno celkem 1365 jedinců. V roce 2010 byly provedeny 2 kontrolní odlovy, zjištěn výskyt 23 druhů a odloveno 1022 jedinců, blíže viz tab. 3. Nejpočetnějšími druhy vyskytující se v RP byly karas stříbřitý (2009 – 196 ex., 2010 – 220 ex.), jelec jesen (2009 – 199 ex., 2010 – 203 ex.), jelec tloušť (2009 – 238 ex., 2010 – 128 ex.) a plotice obecná (2009 – 129 ex., 2010 – 151 ex.). U parmy obecné, oukleje obecné a cejnka malého početnost druhu byla vysoká v roce 2009, ale v následujícím roce 2010 byl počet zjištěných jedinců výrazně nižší (tab. 3). Třecí migrace se podařilo zachytit u parmy obecné, jednalo se opět o předtřecí migraci samců, která byla zachycena 15. dubna 2009 při teplotě 13,6 °C. Celkem se v RP vyskytovalo 111 jedinců v délkovém rozmezí 80 až 470 mm SL. Adultní samci se vyskytovali od velikosti 210 mm SL. V témže datu byla zachycena třecí migrace cejnka malého, samci spouštěli mlíčí, samice byly však ještě plné a jikry nespouštěly. Celkem bylo v RP zachyceno 101 jedinců tohoto druhu. V srpnu 2009 byli v přechodu zjištěni tohoročci jelce jesena, plotice obecné, okouna říčního a cejna velkého. S velkou pravděpodobností lze usuzovat, že se jedná o poproudovou migraci.

64

Druhové složení ryb vyskytujících se v roce 2009 a 2010 v RP Bulhary bylo v podstatě shodné s poznatky získanými v roce 2008. Byl zjištěn ojedinělý výskyt dalších druhů: jelec proudník, cejn siný Ballerus ballerus (Linnaeus, 1758), štika obecná (Esox lucius Linnaeus, 1758), pstruh obecný, nebyl zachycen výskyt hrouzka běloploutvého a cejna perleťového. Oproti roku 2008 se stabilně vyskytoval mník jednovousý a zvýšila se početnost jelce jesena.

Tab. 3: Zjištěný výskyt ryb (druhy a počet) v RP Bulhary při kontrolách v letech 2009 a 2010. 2009 Druh Úhoř říční Plotice obecná Jelec proudník Jelec tloušť Jelec jesen Amur bílý Bolen dravý Lín obecný Ostroretka stěhovavá Parma obecná Ouklej obecná Ouklejka pruhovaná Cejnek malý Cejn velký Cejn siný Podoustev říční Karas stříbřitý Kapr obecný Štika obecná Sumec velký Pstruh obecný Mník jednovousý Okoun říční Ježdík obecný Candát obecný Hlavačka mramorovaná Počet ryb Počet druhů

2010 Počet 13.8 ryb

15.4 1 8

24.4 1 8

3.6 1 13

35 43

51 66

54 14

100 1 98 76

2 1

2

1

9

1 8 9

4 40 89

25 32 9

30 191 110

1 19 29

1 125 63 1 2 196 1 0 18 3 18 8 3 10

111 3

101 32

5 2

28

2 14

1

5 1 6 2 3

4 1 4 1

154 1 6 1 6

1 hojná 382 180 17 18

3 2 5 9

230 12

65

573 17

3 129 1 238 199 0 14 1

13.5 1 18 78 52 1

28 24 5

25 2 2 22 1 1 1 11 20

Počet 4.8 ryb 2 3 133 151 2 2 50 128 151 203 2 2 14 15 0 67 17 8

95 41 13

1 24 1

1 49 3 2 0 220 6 2 4 1 20 51 0 10

198 5 1 4 9 31 10

hojná 292 17

730 20

5.3 Rok 2011 V průběhu roku bylo uskutečněno celkem 13 šetření výskytu ryb v RP (tab. 4), zvýšený jarní průtok byl pouze při první kontrole 25. března (71 m3.s-1). Celkem byl prokázán výskyt 30 druhů, nejvyšší počet druhů se vyskytoval při kontrole 3. června (19 druhů, obr. 13, tab. 4). Vždy a nebo téměř ve všech datech průzkumu byly v RP zastiženy druhy plotice obecná, jelec tloušť, jelec jesen, parma obecná, ouklej obecná, cejnek malý, mník jednovousý, okoun říční a hlavačka mramorovaná. Výskyt dalších druhů byl již sporadický – bolen dravý, ostroretka stěhovavá a karas stříbřitý. Ostatní druhy se vyskytovaly pouze ojediněle a náhodně (tab. 4). V průběhu roku při všech průzkumech bylo uloveno celkem 2849 ryb (mimo hlavačky mramorované). Z toho celkově největší část tvořili jelec jesen (650 ex.), jelec tloušť (573 ex.), cejnek malý (323 ex.), plotice obecná (236 ex.) mník jednovousý (208 ex.), okoun říční (190 ex.), ouklej obecná (168 ex.), parma obecná (144 ex.). Další druhy s výskytem max. 100 jedinců viz tab. 4. Třecí migrace byla zachycena u jelce tlouště v měsíci květnu (obr. 14). Při průzkumu 6. května (teplota 13,6 °C), bylo odloveno 110 ex., převážně adultních jedinců o velikosti 150 – 410 mm SL. Dne 20. května (teplota 17,2 °C) se v RP vyskytovali opět adultní jedinci spouštějící pohlavní produkty. Celkem odloveno a proměřeno 136 jedinců ve velikostním rozmezí 145 až 295 mm SL. Ve shodných termínech probíhala třecí migrace jelce jesena, 6. května bylo zachyceno 83 ex., 145 – 295 mm SL a 20. května 97 jedinců (obr. 15). Třecí migrace oukleje obecné byla zjištěna 3. června (teplota vody 21,4 °C, obr. 16), kdy bylo při průzkumu odloveno celkem 68 jedinců. Ve stejném období byl zachycen třecí tah cejnka malého, odloveno 87 adultních jedinců (obr. 17). Největší počet ryb byl nalezen 15. července v nejteplejším období roku (obr. 12). V uvedeném datu se ve větším počtu vyskytovali plotice obecná, jelec tloušť (obr. 14), jelec jesen (obr. 15), bolen dravý (obr. 18), ouklej obecná (obr. 16), ostroretka stěhovavá (obr. 20) a mník jednovousý (obr. 21). U druhů bolena dravého, ostroretky stěhovavé, jelce tlouště, jelce jesena, parmy obecné a oukleje obecné se v rybím přechodu vyskytovali i tohoročci (plůdek). Plůdek bolena dravého byl zachycen v přechodu 15. července (42 ex.), 13. srpna (26 ex.), 1. září (20 ex.) a 29. září (2 ex.). Velikost plůdku se pohybovala v rozmezí 50 – 115 mm SL. U ostroretky stěhovavé se plůdek vyskytoval 17. června (11 ex.), 27. října (14 ex.) a

66

2. prosince (3 ex.) ve velikosti 90 – 110 SL. Plůdek u jelce tlouště se objevil v přechodu až v podzimních měsících: 1. září (10 ex.), 29. září (34 ex.), 27. října (4 ex.) a 2. prosince (5 ex.). Velikost plůdku byla v rozmezí 60 – 100 mm SL. Plůdek u jelce jesena byl zaznamenán 15. července (2 ex.), 13. srpna (5 ex.) 1. září (13 ex.), 29. září (26 ex.) a 27. října (6 ex.) ve velikosti 55 – 135 mm SL. U parmy obecné migrace plůdku byla zachycena 29. září (5 ex.) a 27 října (4 ex.) ve velikosti 60 – 70 mm SL. Plůdek cejnka malého se objevil v přechodu až 27. října (14 ex.) ve velikosti 60 – 95 mm SL. Stejně tak plůdek u oukleje obecné se vyskytl v přechodu poslední kontrolní den 2. prosince (12 ex.) ve velikosti 40 – 50 mm SL. U plůdku se jedná především o poproudové migrace z důvodu jeho menší plavací schopnosti. Starší jedinci nad jeden rok u všech zaznamenaných druhů (kromě mníka jednovousého) se vyskytovali v přechodu po celé sledovací období s výjimkou posledního kontrolního dne 2. prosince, kde se vyskytoval jenom plůdek. U bolena dravého byli větší jedinci nad 150 mm SL zachyceni za celé období v počtu pouze 4 jedinců. Starší jedinci u ostroretky stěhovavé se nevyskytovali v přechodu 27. října a 2. prosince. Zajímavý byl výskyt parmy obecné ve větším počtu při průzkumu 1. září (81 ex., tab. 4). Příčinou mohly být nepříznivé podmínky v toku: nejnižší průtok a nejvyšší teploty vody za celý rok (obr. 19). Mník jednovousý byl zachycen ve větším počtu zejména v době vysokých jarních průtoků (obr. 21). V přechodu byl 2. prosince zjištěn výskyt škeble říční Anodonta anatina (Linnaeus, 1758) a slávičky mnohotvárné Dreissena polymorpha (Pallas, 1771) podle určení Mgr. Pavli Řezníčkové Ph.D. Pokus o zachycení pohybu ryb v průběhu dne v prostoru RP Bulhary byl vykonán 12. a 13. srpna 2011. Výskyt ryb v RP v uvedeném období byl poměrně stabilní na úrovni charakteristické pro letní období (tab. 4). Výskyt ryb byl sledován jednak ve výstupové části RP, kde možnosti proplutí bránila mřížová zábrana a dále ve třetině RP, kde byla prolovována větší tůň a navazující menší tůň – úsek je vymezen přehrádkami č. 14 a 16. Všechny odchycené ryby byly vždy vypuštěny do řeky nad RP. Ze získaných výsledků (tab. 5) je zřejmé, že v prostoru RP v průběhu dne dochází k přesunům ryb průběžně. Lze předpokládat, že jde o posun směrem proti proudu, což jednoznačně prokazuje výskyt v prostoru „výstup“. V prostoru „velká a malá tůň“ nelze jednoznačně považovat zjištěné přesuny za jednosměrné, i když je lze předpokládat. Ze

67

zjištěného spektra druhů je zřejmé, že migračních přesunů se zúčastní všechny zjištěné druhy. Přesuny v rámci časových limitů, jsou patrny z údajů v tab. 5.

68

Tab. 4: Zjištěný výskyt ryb (druhy a počet) v RP Bulhary při kontrolách v r. 2011. 2011 Druh

25.3 1.4 16.4

6.5 20.5

3.6 17.6 15.7 13.8

Úhoř říční 1 1 3 2 Plotice obecná 4 2 8 10 14 10 Jelec proudník Jelec tloušť 14 111 136 49 63 7 19 Jelec jesen 8 26 85 101 80 65 1 Perlín ostrobřichý 1 Bolen dravý 1 Slunka obecná Lín obecný 2 1 1 1 Ostroretka stěhovavá 9 1 24 Střevlička východní Hrouzek obecný 1 Hrouzek běloploutvý 1 1 Parma obecná 1 1 5 4 5 Ouklej obecná 1 13 3 68 27 Ouklejka pruhovaná 1 1 Cejnek malý 1 2 1 27 29 87 28 Cejn velký 1 3 3 1 2 Cejn siný 2 Podoustev říční 1 1 2 2 Hořavka duhová 1 1 Karas stříbřitý 1 4 5 2 Štika obecná 1 1 Sumec velký 1 2 1 1 Pstruh obecný 1 1 1 Mník jednovousý 15 25 9 30 32 16 14 Okoun říční 10 13 1 32 23 10 2 Ježdík obecný 12 28 2 1 1 Candát obecný Hlavačka mramorovaná +++ ++ ++ ++ ++ ++ ++

69

Počet 1.9 29.9 27.10 2.12 ryb 7

103

25

12

35

68 150

20 41

18 24

2 54 40

44

27

26

2

13

236

9 29

2 573 650

5

1 100

1

20

2

4

1 5

17

14

3

5

94 5 1 2

13

1

81

24

9

144

9

8

5

19

3

12

168

4 100 1

4 25

1 5

1 14

1

4

13 323 11 2

3

2

4

15

6 2

10

4 3

1

1

9 29 5 5 3

25 23

12 19

9 6

7 32

9 17

5 2

208 190 44 3

3 ++

++

++

++

+

+

Tab. 4: Pokračování. Rok 2011

25.3

1.4 16.4

6.5 20.5

3.6 17.6 15.7 13.8

1.9 29.9 27.10 2.12

Počet ryb Počet druhů Průtok ( m3.s-1) Teplota vody (°C)

191 15

289 19

116 10

470 17

535 19

611 20

406 16

868 17

347 16

397 15

407 16

263 17

78 12

71

52

30

30

24

30

22

22

25

13

17

22

15

22 20,2 17,9 22,8 17,6

9,2

2,2

7

9,6 10,2 13,4 17,2 21,4

Tab. 5: Přehled výskytu ryb ve sledovaných prostorech RP Bulhary za účelem přesunu v průběhu dne ve dnech 12. a 13. srpna 2011. Datum Čas – hod. Výstup 12.8 – 8:00 9:30 15:30 18:45 13.8 – 8:30 10:30 Tůně 12.8 – 8:30 9:45 15:45 18:30 13.8 – 8:45

Druh a délka – SL v mm zjištěných ryb jelec tloušť – 226, ouklej obecná – 135, 120, plotice obecná – 170, bolen dravý – 86 jelec jesen – 220, 245, okoun říční – 95 0 jelec jesen – 215, ouklej obecná 11 ks v délkách 85 – 130 jelec jesen – 235, 250, 260, 230, plotice obecná – 135, 180, mník jednovousý – 230 jelec tloušť – 315, jelec jesen – 250, 235, cejnek malý – 130, ouklej obecná – 155 jelec tloušť – 365, 240, 265, 220, jelec jesen – 230, 250, 250, 230, plotice obecná – 175, 210, 120, 125, 130, 190, okoun říční – 185, 95 jelec jesen – 250, 245, 220, 170, 120, mník jednovousý – 180 jelec jesen – 255, 205, 235, 210, plotice obecná – 210, 120, cejnek malý – 110 jelec jesen – 210, 115, ouklej obecná – 100, 115 jelec tloušť – 215, jelec jesen – 225, 180, ouklej obecná – 75, sumec velký – 110

70

Celkem ks 5 3 0 12 7 5 16

6 7 4 5

Počet jedinců v roce 2011 80 60

400 300 200 100

40 20

0

Průtoka a teplota

Počet ryb

600 500

0 25.3

1.4

16.4

6.5

20.5

3.6

17.6 15.7 13.8

1.9

29.9 27.10 2.12

Datum Počet ryb

Průtok (m3/s)

Teplota vody (°C)

Obr. 12: Kvantitativní výskyt ryb v RP Bulhary v roce 2011.

Počet druhů

20

80 70 60 50 40 30 20 10 0

15 10 5 0 25.3

1.4

16.4

6.5

20.5

3.6

17.6

15.7

13.8

1.9

Průtok a teplota

Počet druhů v roce 2011

29.9 27.10 2.12

Datum Počet druhů

Průtok (m3/s)

Teplota vody (°C)

Obr. 13: Počet druhů ryb zachycených v RP Bulhary při průzkumech v roce 2011. Výskyt jelce tlouště v roce 2011

Počet ryb

60

100

40 50

20

0

0 25.3

1.4

16.4

6.5

20.5

3.6

17.6

15.7

13.8

1.9

29.9 27.10 2.12

Datum Jelec tloušť

Průtok (m3/s)

Teplota vody (°C)

Obr. 14: Výskyt jelce tlouště v RP Bulhary v průběhu roku 2011.

71

Průtok a teplota

80

150

200

80

150

60

100

40

50

20

0

Průtok a teplota

Počet ryb

Výskyt jelce jesena v roce 2011

0 25.3

1.4

16.4

6.5

20.5

3.6

17.6

15.7

13.8

1.9

29.9 27.10 2.12

Datum Jelec jesen

Průtok (m3/s)

Teplota vody (°C)

Obr. 15: Výskyt jelce jesena v RP Bulhary v roce 2011.

25.3

1.4

16.4

6.5

20.5

3.6

17.6

15.7

13.8

1.9

80 70 60 50 40 30 20 10 0

Průtok a teplota

80 70 60 50 40 30 20 10 0

80 70 60 50 40 30 20 10 0

Průtok a teplota

Počet ryb

Výskyt oukleje obecné v roce 2011

29.9 27.10 2.12

Datum Ouklej obecná

Průtok (m3/s)

Teplota vody (°C)

Obr. 16: Výskyt oukleje obecné v RP Bulhary v roce 2011. Výskyt cejnka malého v roce 2011 120 Počet ryb

100 80 60 40 20 0 25.3

1.4

16.4

6.5

20.5

3.6

17.6

15.7

13.8

1.9

29.9 27.10 2.12

Datum Cejnek malý

Průtok (m3/s)

Teplota vody (°C)

Obr. 17: Výskyt cejnka malého v RP Bulhary v průběhu roku 2011.

72

50

80

40

60

30 40

20

20

10 0

Průtok a teplota

Počet ryb

Výskyt bolena dravého v roce 2011

0 25.3

1.4

16.4

6.5

20.5

3.6

17.6

15.7

13.8

1.9

29.9 27.10 2.12

Datum Bolen dravý

Průtok (m3/s)

Teplota vody (°C)

Obr. 18: Výskyt bolena dravého v RP Bulhary v průběhu roku 2011.

100

80 70 60 50 40 30 20 10 0

Počet ryb

80 60 40 20 0 25.3

1.4

16.4

6.5

20.5

3.6

17.6

15.7

13.8

1.9

Průtok a teplota

Výskyt parmy obecné v roce 2011

29.9 27.10 2.12

Datum Parma obecná

Průtok (m3/s)

Teplota vody (°C)

Obr. 19: Výskyt parmy obecné v RP Bulhary v roce 2011. Výskyt ostroretky stěhovavé v roce 2011 80

Počet ryb

25

60

20 15

40

10

20

5 0

0 25.3

1.4

16.4

6.5

20.5

3.6

17.6

15.7

13.8

1.9

29.9 27.10 2.12

Datum Ostroretka stěhovavá

Průtok (m3/s)

Teplota vody (°C)

Obr. 20: Výskyt ostroretky stěhovavé v RP Bulhary v roce 2011.

73

Průtok a teplota

30

35 30 25 20 15 10 5 0

80 70 60 50 40 30 20 10 0 25.3

1.4

16.4

6.5

20.5

3.6

17.6

15.7

13.8

1.9

29.9 27.10

Průtok a teplota

Počet ryb

Výskyt mníka jednovousého v roce 2011

2.12

Datum Mník jednovousý

Průtok (m3/s)

Teplota vody (°C)

Obr. 21: Výskyt mníka jednovousého v RP Bulhary v průběhu roku 2011.

5.4 Souhrnné zhodnocení Při všech šetřeních výskytu migrujících ryb v RP bylo zjištěno, že se vyskytovaly ve všech částech přechodu, nikde nebylo pozorováno větší shromáždění ryb pod přehrádkami z důvodu jejich neprostupnosti. Při jednotlivých kontrolách byl vizuálně pozorován průběžný průchod ryb z výstupu přechodu do horní vody. V průběhu realizovaných výzkumů bylo v RP zachyceno celkem 34 druhů ryb. Výskyt druhů v jednotlivých letech se podstatně nelišil (tab. 2, 3, 4) nelišil. Stabilní část ryb využívajících RP jak k migraci z podjezí do nadjezí, tak případně i k dočasnému trvalejšímu pobytu (např. hlavačka mramorovaná) tvořily: plotice obecná, jelec tloušť, jelec jesen, bolen dravý, ostroretka stěhovavá, parma obecná, ouklej obecná, cejnek malý, karas stříbřitý, mník jednovousý, okoun říční a již zmíněná hlavačka mramorovaná. Z druhů vyskytujících se vzácně lze jako zajímavé jmenovat úhoře říčního (převážně velké exempláře), ouklejku pruhovanou, hrouzka běloploutvého, cejna siného, cejna perleťového, pstruha obecného. Druhová i velikostní skladba prokázala, že typ RP Bulhary v podstatě umožňuje migrace všem rybám majícím potřebu migrovat. Zastoupení – kvantita jednotlivých druhů v RP se měnila jak v jednotlivých průzkumných dnech, tak i v jednotlivých letech (součtové údaje). V roce 2008 nejvíce početnými druhy byla ouklej obecná, hlavačka mramorovaná, jelec tloušť a parma obecná (obr. 22). V roce 2011 nejpočetnějšími druhy byl jelec jesen, jelec tloušť, cejnek malý a plotice obecná (obr. 23). Je nutné přiznat, že sice hodnocené podmínky tj. sezona, průtoky a teplota jak v roce 2008 tak i v roce 2011 se průkazně nelišily (obr.

74

24), ale nelze postihnout další vlivy jako početnost populace, vliv počasí, krátkodobá manipulace na MVE, krátkodobé průplachy přes klapky jezu za účelem odstranění splaví, které mohou mít vliv na aktuální reakci a výskyt některých druhů v RP. Rovněž obtížně postihnutelný byl vliv případného splavení ryb přes odbočku z odstaveného ramene Dyje. Nelze vyloučit i případný vliv reality, že RP byl v roce 2008 první rok v provozu.

2008

4%

Jelec tloušť Jelec jesen

14% 2% 2% 3%

23%

11%

2% 3%

Bolen dravý Ostroretka stěhovavá Parma obecná Ouklej obecná Karas stříbřitý Kapr obecný Hlavačka mramorovaná

36%

Ostatní

Obr. 22: Zastoupení jednotlivých druhů v roce 2008.

75

2011 Plotice obecná 7%

6%

7%

8%

Jelec tloušť Jelec jesen 20%

Bolen dravý Ostroretka stěhovavá Parma obecná

11%

Ouklej obecná 6% 5% 3% 4%

23%

Cejnek malý Mník jednovousý Okoun říční Ostatní

Obr. 23: Podíl jednotlivých druhů ryb v roce 2011.

76

Obr. 24: Podvojný graf (biplot) ukazuje, že vliv sezóny, průtoků a teploty se letech 2008 a 2011 statisticky nelišily.

Rybí přechod Bulhary není druhově ani velikostně selektivní, jak lze odvodit i z velikostního spektra jednotlivých druhů, jak bylo doloženo odlovenými a proměřeným jedinci, viz tab. 6. Z tam uvedeného délkového rozmezí je zřejmé, že u jednotlivých druhů výskyt v podstatě zahrnoval tohoročky z období pozdního léta a podzimu, a nebo ročky v jarním období. Do určité míry je otázkou, zda u nejmenších jedinců (tohoročci, ročci) se nejednalo o poproudovou migraci, čemuž nasvědčuje velmi početný výskyt tohoročků při průzkumu 29. září 2011, jednalo se o jelce tlouště, jelce jesena, parmu obecnou a bolena dravého.

77

Tab. 6: Velikostní rozložení nejvíce zastoupených druhů. Druh Jelec tloušť Jelec jesen Bolen dravý Ostroretka stěhovavá Parma obecná Ouklej obecná Karas stříbřitý Kapr obecný Cejnek malý Mník jednovousý Okoun říční Plotice obecná

SL (mm) 55 - 455 55 - 390 50 - 600 80 - 420 50 - 650 40 - 190 70 - 330 120 - 650 50 - 285 110 - 380 45 - 245 40 - 270

Velmi pozitivním zjištěním je průkaz, že sledovaný RP je využíván resp. umožňuje třecí migrace. Jednalo se o třecí migrace druhů, jejichž reprodukce spadá v podstatě do jarního období a druhy, které především lze zařadit z hlediska reprodukce a ekologických nároků do skupiny druhů neochraňujících a neukrývajících jikry, a podskupiny litofilů, tj. vytírajících se na štěrkovitý podklad. Konkrétně byly prokázány třecí migrace následujících druhů: ostroretka stěhovavá, parma obecná, jelec jesen, jelec tloušť, podoustev říční, ouklej obecná a cejnek malý. Jak je zřejmé z obr. 25, průběh resp. třecí migrace jednotlivých druhů jsou iniciovány a závislé na průběhu teploty vody. V dubnu se vyskytovaly třecí migrace ostroretky stěhovavé, jelce jesena, předtřecí přesuny podoustve říční a samců parmy obecné. V květnu proběhly třecí migrace jelce tlouště a jelce jesena. V červnu se jednalo o výskyt v souvislosti s reprodukcí parmy obecné, oukleje obecné a cejnka malého.

Obr. 25: Průběh migrací u druhů jelce tlouště, ostroretky stěhovavé a parmy obecné v souvislosti s průběhem teploty vody.

78

Výskyt ryb v letním období svědčí o tom, že v RP nacházejí poměrně vhodné podmínky. Provedené značení (parma obecná, jelec tloušť) potvrdilo, že ryby se v RP mohou zdržovat v mimoreprodukčním období i delší dobu v řádu týdnů, ne-li měsíců. V letním období dochází v toku Dyje k výraznému splavování vodního květu z Novomlýnské nádrže, což zejména při vyšších teplotách může být podnětem ke zvýšení výskytu řady druhů (parma obecná, ouklej obecná, bolen dravý, plotice obecná, jelec tloušť, jelec jesen, karas stříbřitý, ostroretka stěhovavá, cejnek malý) v RP, kde reofilní charakter poskytuje výrazně příznivější podmínky, než ve vlastním regulovaném korytě Dyje. Podzimní snížení teploty lze považovat za impulz k migracím, které lze s vysokou pravděpodobností považovat za migrace mající za cíl vyhledat vhodná stanoviště pro přezimování. Konkrétně se jednalo o druhy: parma obecná, podoustev říční, okoun říční, plotice obecná, ostroretka stěhovavá, jelec tloušť, jelec jesen a ouklej obecná.

6 DISKUZE Přírodní RP – obtoková koryta umožňují bezproblémovou migraci zejména pro reofilní druhy ryb, nahrazují biotop ztracený při regulaci vodních toků pro výtěr, přírůstek ryb a utvářejí vhodné prostředí pro osídlení vodních bezobratlých jak uvádějí studie různých autorů, např. STEINER (1998), GEBLER (1998), PARASIEWICZ et al. (1998). Tyto výhody plně potvrzují i výsledky, které byly získány při prověřování funkce RP Bulhary na řece Dyji. Do určité míry překvapuje, že v RP Bulhary se s výjimkou cejnka malého neobjevily ve větším počtu druhy, které z hlediska ekologických nároků na tření patří do podskupiny ryb fytofilních např. cejn velký, cejn perleťový, cejn siný, štika obecná a další. Je otázkou, zda je jejich výskyt v regulovaném toku Dyje pod profilem Bulhary početnější. Kromě toho tzv. fytofilní druhy jsou charakteristické především tzv. laterálními migračními přesuny do zaplavených částí říční nivy při povodňových stavech. Výskyt ryb v přechodu byl průkazně ovlivněn především teplotou vody, když počet ryb se zvyšoval se stoupající teplotou od 7 °C v jarním období. Např. PRCHALOVÁ et al. (2010) uvádí zvyšování početnosti ryb se stoupající teplotou v RP na Labi od 6 °C a ustálení počtu ryb při teplotách vody 16 – 21 °C. V podzimním období s poklesem teploty vody se výrazně snižuje migrační aktivita a tedy i výskyt ryb v RP (PRCHALOVÁ & SLAVÍK 2004, LUSK 2008).

79

V případě RP Bulhary vysoké průtoky nad 70 m3.s-1 v podstatě vyřazují RP z funkce v důsledku zaplavení dolní části tělesa RP a zániku atraktivního proudění vody do profilu říčního koryta, což znemožňuje navádění ryb. Tento stav je u RP Bulhary výsledek situace na lokalitě a zejména vzhledem k regulaci říčního koryta a jeho obklopení protipovodňovými hrázemi. Zvýšení průtoku vede ke zvýšení hladiny v podjezí a pochopitelně následně při zvýšení nad uvedený limit k eliminaci výtoku – proudění vody ze vstupu do RP, který je vlastně průchozím profilem protipovodňové hráze. Třecí migrace jsou ovlivněny u jednotlivých druhů především faktorem sezóny. Proto třecí aktivity u zaznamenaných druhů na rybím přechodu Bulhary spadající do období dubna až počátku června a jsou ve shodě se zjištěními z obdobných poměrů, např. pro oblast Dyje LELEK & LIBOSVÁRSKÝ (1960), pro dolní Labe PRCHALOVÁ & SLAVÍK (2004) a PRCHALOVÁ et al. (2010). LUSK (2006) na níže ležící části Dyje v přechodu Břeclav zjistil třecí tahy u cejna velkého, cejna siného a karase stříbřitého. Zde je potřeba uvést, že tok Dyje pod profilem Břeclav je v podstatě bez výrazné úpravy. Třecí migrace u ostroretky stěhovavé probíhají obvykle s nástupem teplot k hodnotě 10 °C (LELEK & PEŇÁZ 1963, LUSK 1967, MAIER 1997, PRIGNON et al. 1998). Podle PRIGNON et al. (1998) u parmy obecné se tah na místa tření uskutečňuje při teplotě 13 – 15 °C. V Dyji na profilu Bulhary probíhala předtřecí migrace samců již při teplotě vody okolo 10 °C, viz též BARAS et al. (1994) a LUCAS & BATLEY (1996). Třecí migrace samic parmy obecné probíhala později při teplotě nad 16 °C. Vzhledem k tomu, že kontrola RP Bulhary byla prováděna periodicky neintervalově, tak se v roce 2011 nepodařilo zachytit třecí migrace jak ostroretky stěhovavé, tak i u parmy obecné. Je ovšem i možné, že třecí migrace nemusely u obou druhů proběhnout vlivem nepříznivých podmínek v toku nebo i nepříznivého stavu populace, jak např. u parmy obecné zjistil v řece Meuse BARAS et al. (1994). Jelec tloušť vykonával reprodukční migrace od 13 °C (PRIGNON et al. 1998) ve 2 dávkách při různých teplotách ve shodě s FREDRICH et al. (2003). Třecí tah u cejnka malého byl zaznamenán při 13 a 21 °C, což je v rozporu s PRIGNON et al. (1998) uvádí rozmezí teplot 10 – 15 °C. Cejnek malý může být ovlivněn jarními vysokými průtoky při jeho omezené plavací schopnosti. Období třecích migrací u oukleje obecné na dolním toku Dyje spadá do měsíců květen a červen (LELEK & PEŇÁZ 1963, LUSK 2006), v přechodu Bulhary se třecí migrace tohoto druhu uskutečňovaly pouze v červnu.

80

Podle PRCHALOVÁ et al. (2010) v RP Střekov na dolním toku Labe nejintenzivněji probíhají reprodukční tahy oukleje při teplotě vody 15 – 20 °C a průtoku 140 – 270 m3.s-1. V RP Bulhary probíhaly třecí migrace oukleje obecné při teplotě vody okolo 20 °C a průtocích 19 – 30 m3.s-1. Zvýšení migračních aktivit na RP Bulhary proběhlo v podzimním období – září a říjen, a jedná se o pohyby související s hledáním zimovišť. Na dolním toku Labe zvýšenou migrační aktivitu v souvislosti s vyhledáváním zimovišť PRCHALOVÁ et al. (2010) a PRCHALOVÁ & SLAVÍK (2004) vymezili pro období srpen – říjen. Při snížení teploty pod 10 °C se migrace ryb zastavily (PRCHALOVÁ et al. 2010). Na RP Bulhary obdobně při poklesu teplot vody pod 10 °C výrazně poklesl počet ryb v přechodu a při teplotě pod 3 °C, v prosinci 2011 byl výskyt ryb pouze ojedinělý.

7 ZÁVĚR Na RP Bulhary bylo provedeno 29 kontrolních dnů a zaznamenán výskyt 34 druhů a 8553 jedinců. Třecí migrace byly zjištěny u ostroretky stěhovavé, jelce tlouště, jelce jesena, podoustve říční, parmy obecné, cejnka malého a oukleje obecné. Ostroretka stěhovavá a jelec tloušť se aktivně v přechodu vytírali, což prokázal nález jiker v přechodu. Přechodem migrovali i řídce se vyskytující druhy v dotyčném úseku Dyje úhoř říční, jelec proudník, slunka obecná Leucaspius delineatus (Heckel, 1843), hrouzek obecný, hrouzek běloploutvý, ouklejka pruhovaná, cejn siný, cejn perleťový a hořavka duhová Rhodeus amarus (Bloch, 1782). RP procházeli i nejmenší jedinci a byla zachycena poproudová migrace plůdku. RP Bulhary vykazuje výbornou prostupnost pro všechny druhy ryb v toku Dyje, poskytuje vhodné podmínky pro výtěr reofilních druhů ryb, biotop pro růst a útočiště při nepříznivých podmínkách v toku. Vodní bezobratlí živočichové osídlili RP trvale a z ryb nalezla vhodné prostředí hlavačka mramorovaná. Jediná nevýhoda je, že při vyšších průtocích nad 70 m3.s-1 dochází vyrovnání hladin v přechodu s dolní vodou pod jezem a zániku lákajícího proudu v profilu vstupu do RP. RP Bulhary je také věcným důkazem dobré spolupráce ichtyologa s projektantem po celou dobu výstavby. Pro stavbu RP je nutné nejprve uvažovat o přírodních typech RP (migrační rampa, obtokové koryto – bypass), případně zvažovat kombinované typy RP a až poslední možností je technický RP. Při stavbě se doporučuje vycházet z platných technických norem pro RP (TNV 75 2322 – 2003, TNV 75 2321 – 2011). Po výstavbě RP je

81

potřebné provádět monitoring po dobu 1 – 2 let před závěrečnou kolaudací, zjištěné závady je nutné odstranit co nejdříve ještě před ukončením kolaudačního procesu. Každý RP by měl mít ustanoven provozní řád, kde je uvedeno, kdo odpovídá za provoz, provádí údržbu a kontroluje stavbu.

82

8 PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY ANDRESKA J., 1973: Zánik labských lososů. Rybářství, 11: 248-251. ANDRESKA J., 1987: Rybářství a jeho tradice. SZN Praha, 208 s. AOPK, 2009a: Program revitalizace říčních systémů (PRŘS). Online [cit. 2009-02-10]. Dostupné na: http://www.hradeckralove.ochranaprirody.cz. AOPK, 2009b: Program péče o krajinu. Online [cit. 2009-07-03]. Dostupné na: http://www.ceskebudejovice.ochranaprirody.cz. AOPK, 2012a: Finanční nástroje péče o přírodu a krajinu. Program péče o krajinu. Online [cit. 2012-03-04]. Dostupné na: http://www.dotace.nature.cz/ppkprogramy.html. AOPK, 2012b: Program revitalizace říčních systémů. Online [cit. 2012-03-04]. Dostupné na: http://old.ochranaprirody.cz/liberec/index.php?cmd=page&id=4183. ARMSTRONG G. S., APRAHAMIAN M. W., FEWINGS G. A., GOUGH J. P., READER N. A. & VARALLO P. V., 2010: Environment Ageny Fish pass Manual: Guidance Notes On The Legislation, Selection and Approval Of Fish Passes In England And Wales. Environment Ageny, Bristol, 245 s. BAADE U. & FREDRICH F., 1998: Movement and pattern of activity of the roach in the River Spree, Germany. Journal of Fish Biology, 52: 1165-1174. BALON E. K., 1963: Priehrady, riečne jazerá a rybárstvo na tečúcich vodách. Vodní hospodářství, 10: 382-383. BALON E. K., 1975: Reproductive guilds of fishes: a proposal and definitions. J. Fish. Res. Bd. Canada, 32: 821-864. BARAS E. & LUCAS M.C., 2001: Impacts of man’s modifications of river hydrology on the migration of freshwater fishes: a mechanic perspective. Ecohydrology & Hydrobiology, 3: 291-304. BARAS E., LAMBERT H. & PHILIPPART J. C., 1994: A comprehensive assessment of the failure of Barbus barbus spawning migrations through a fish pass in the canalized River Meuse (Belgium). Aquat. Living Resour., 7: 181-189. BARUŠ V. & OLIVA O. (eds), 1995: Mihulovci Petromyzontes a Ryby Osteichthyes (1). Fauna ČR a SR, Academia, Praha, 623 s. BĚLE J., 1998: Návrh Akčního plánu výstavby rybích přechodů pro významné tažné druhy ryb na vybraných vodních tocích v ČR. Ministerstvo životního prostředí, Praha. BIRKLEN P., DOBROVSKÝ P., SLAVÍKOVÁ A., HORECKÝ J., MUSIL J. & MAREK P., 2009: Řešení migrační prostupnosti říční sítě v ČR. Ochrana přírody, 5: 10. BÖHMER J., KAPPUS B., JANSEN W., NILL A., BEITER T. & RAHMANN H., 1996: Conditions for successful upstream passage through fishways as derived from field data and an experimental flume, s. 45. In: Abstract book. International Conference on Fish Migration & Fish Bypass – Channels 24 – 26 September 1996. Department of Hydrobiology, Fisheries and Aquaculture University of Agricultural Sciences, Vienna, 95 s. BORCHERDING J., BAUERFELD M., HINTZEN D. & NEUMANN D., 2002: Lateral migrations of fishes between floodplain lakes and their drainage channels at the Lower Rhine: diel and seasonal aspects. Journal of Fish Biology, 61: 1154-1170. CLOUGH S. & LADLE M., 1997: Brief communications. Diel migration and site fidelity in a stream-dwelling cyprinid, Leuciscus Leuciscus. Journal of Fish Biology, 50: 1117-1119. 83

ČESKÉ PLAVEBNÍ A VODOCESTNÉ SDRUŽENÍ & AGENTURA PRO ROZVOJ TURISTIKY NA BAŤOVĚ KANÁLE, 2008: Návrh expozice muzea Baťova kanálu. Online [cit. 2009-02-20]. Dostupné na: http://www.ivankos.hostuju.cz. ČNI, 2004: Jak se tvoří technické normy? Online [cit. 2009-02-14]. Dostupné na: http://domino.cni.cz. DE LEEUW J. J. & WINTER H. V., 2008: Migration of rheophilic fish in the large lowland rivers Meuse and Rhine, the Netherlands. Fisheries Management and Ecology, 15: 409-415. DUŠEK M., 1999: Akční plán stavby rybích přechodů pro významné tažné druhy ryb na vybraných vodních tocích v ČR. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 32 s. EBERSTALLER J., HINTERHOFER M. & PARASIEWICZ P., 1998: The Effectiveness of Two Nature-like Bypass Channels in an Upland Austrian River, s. 363-383. In: JUNGWIRTH M., SCHMUTZ S. & WEISS S. (eds): Fish Migration and Fish Bypasses. Fishing News Books, Blackwell Science, Oxford, 438 s. FAO, 1998: Rehabilitation of rivers for fish. Alden Press, Oxford and Northampton, 260 s. FAO & DVWK, 2002: Fish passes – Design, dimensions and monitoring. FAO, Rome, 118 s. FIŠER B., FRANKOVÁ L., KOSTEČKA P., LIMROVÁ A. & PEŠOUT P., 2009: Operační program Životní prostředí pro přírodu. Ochrana přírody, 1: 6-9. FRANK S., 1960: Průchodnost rybích schodů na labském zdymadle. Československé rybářství, 7: 99. FREDRICH F., OHMANN S., CURIO B. & KIRSCHBAUM F., 2003: Spawning migrations of the chub in the River Spree, Germany. Journal of Fish Biology, 63: 710-723. FRIČ A., 1893: Losos labský. Biologická anatomická studie, Praha, 103 s. GEBLER R. J., 1998: Examples of Near-natural Fish Passes in Germany: Drop Structure Conversions, Fish Ramps and Bypass Channels, s 403-420. In: JUNGWIRTH M., SCHMUTZ S. & WEISS S. (eds.): Fish migration and fish bypasses. Fishing News Books, Blackwell Science, Oxford, 438 s. GEBLER R. J., 2009: Fishwege und Sohlengleiten. Verlag Wasser + Umwelt, 205 s. GÉCI S., 2011: Zázračná kefa. Pol’ovníctvo a rybárstvo, 1: 78-80. GÖTZ W., 2005: Paddler brauchen Besen-Borsten, neue Bootsgasse am Chamer RegenWehr eingeweiht. Kanu-kurier, 5: 13-14. HÁJKOVÁ N., KLEMOVÁ M. & RUNŠTUKOVÁ V., 1998: Posouzení jezů na řece Moravě z hlediska jejich zprůchodnění pro ryby. Povodí Moravy, a.s., Brno. HANEL L. & LUSK S., 2005: Ryby a mihule České republiky, rozšíření a ochrana. Český svaz ochránců přírody Vlašim, Vlašim, 448 s. HÁNOVÁ K. K., HLADÍK M., HÁLA R. & TOMEK M., 2011a: Studie proveditelnosti zprůchodnění migračních překážek na vodních tocích v povodí Vltavy. Vodohospodářský rozvoj a výstavba, a.s., 52 s. HÁNOVÁ K. K., HLADÍK M., HÁLA R., TOMEK M. & HALAMKOVÁ K., 2011b: Studie proveditelnosti zprůchodnění migračních překážek na vodních tocích v povodí Vltavy. 3. Hodnocení – Berounka. Vodohospodářský rozvoj a výstavba, a.s., 27 s. HARTVICH P., 1997: Hlavní typy rybích přechodů a jejich biotechnické funkce. Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický, Vodňany, 11 s. HARTVICH P., 2002: Rybí přechod na Blanici v Bavorově a jeho migrační průchodnost pro ryby. Rybářství, 10: 518-520.

84

HARTVICH P., LUSK S. & VOSTRADOVSKÝ J., 1998: Postup řešení migračních bariér ve vodních tocích z hlediska ochrany přírody metodický pokyn MŽP určený pro orgány státní správy a správci vodních toků. OOP a OEK MŽP, Praha. HAVEL P., 2011: Do roku 2015 by se měl v ČR zvýšit počet rybích přechodů o polovinu. Online [cit. 2012-02-26]. Dostupné na: http://www.nase-voda.cz/do-roku2015-by-se-mel-v-cr-zvysit-pocet-rybich-prechodu-o-polovinu/. HORKÝ P., 2010: Studie migrace ryb přes kartáčové rybí přechody na řece Sázavě. Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, Praha, 8 s. HURT R., 1960: Dějiny rybnikářství na Moravě a ve Slezsku. I a II. díl, Krajské nakladatelství v Opavě. CHARVÁTOVÁ E. & DOHNAL K., 2010: Problematika vodních děl z hlediska správce vodního toku a správce povodí, s 17-21. In: Ochrana vod – Věc veřejná. Sborník ze semináře konaného dne 6. 4. 2010 v KC Golf Semily. Daphne, institut aplikované ekologie, Nadace pro záchranu a obnovu Jizerských hor, České Budějovice, 36 s. JEITTELLES L. H., 1863: Die Fische der March bei Olmütz. I. Abth., Jahres-Bericht über das kaiserl. kömigl. Gymnasium in Olmütz während des Schuljahres 1863: 333. JEITTELLES L. H., 1864: Die Fische der March bei Olmütz. II. Abth., Jahres-Bericht über das kaiserl. kömigl. Gymnasium in Olmütz während des Schuljahres 1864: 326. JUNGWIRTH M., 1996: Bypass channels at weirs as appropriate aids for fish migration in rhithral rivers. Regulated rivers: Research & Management, 12: 483-492. JURAJDA P., HUML J., DUŠKOVÁ M. & POLAČIK M., 2008: Zhodnocení migrační prostupnosti rybího přechodu na odlehčovacím kanálu v Olomouci. Ústav biologie obratlovců Akademie věd ČR, oddělení ekologie ryb, Brno, 9 s. KAFKA J., 1927: Losos. Rybářský věstník, 7: 133-135. KLÍMA O., LUSK S. & LUSKOVÁ V., 2009: První rok provozu rybího přechodu v profilu Bulhary na řece Dyji, s. 59-64. In: KOPP R. (ed.): 60 let výuky rybářské specializace na Mendelově zemědělské a lesnické univerzitě v Brně: sborník referátů z konference s mezinárodní účastí konané v Brně 2. a 3. prosince 2009. Mendlova zemědělská a lesnická univerzita, oddělení rybářství a hydrobiologie, Brno, 185 s. KROES M. J., GOUGH P., SCHOLLEMA P. P. & WANNINGEN H., 2006: From sea to source; practical guidance for restoration of fish migration in European rivers. Environment Agency, Nieuwegein, 120 s. LAND SALZBURG, 2005: Planungsbehelf Fischaufstiegshilfen. Rahmenbedingungen für Fischaufstiegshilfen aus Sicht des Gewässerschutzes. Land Salzburg, Salzburg, 7 s. LARINIER M., 1992a: Généralités sur les dispositifs de franchissement. Bull. Fr. Peche Piscic, 326-327: 15-19. LARINIER M., 1992b: Facteurs biologiques a prendre en compte dans la conception des ouvrages de franchissement, notions d´obstacles a la migration. Bull. Fr. Peche Piscic, 326-327: 20-29. LARINIER M., 1992c: Implantation des passes a poissons. Bull. Fr. Peche Piscic, 326327: 30-44. LARINIER M., 2002: Location of fishways. Bull. Fr. Peche Piscic, 364: 39-53. LARINIER M., 2008: Fish passage experience at small-scale hydro-electric power plants in France. Hydrobiologia, 609: 97-108.

85

LELEK A. & LIBOSVÁRSKÝ J., 1960: Výskyt ryb v rybím přechodu na řece Dyji při Břeclavi. Zoologické listy, 9: 293-308. LELEK A. & PEŇÁZ M., 1963: Tření ostroretky stěhovavé Chondrostoma nasus (L.) v Brumovce. Zool. listy, 12: 121-134. LIBOSVÁRSKÝ J., 1976: On the ecology of spawning migration of brown trout. Zool. listy, 25: 1975-1982. LIBÝ J., 2001: Zprůchodnění plavebního stupně Střekov na Labi pro protiproudní migraci lososa. Vodní hospodářství, 6: 4-6. LIBÝ J., SLAVÍK O. & VOSTRADOVSKÝ J., 1995: Rybí přechody na regulovaných a kanalizovaných vodních tocích. Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, Praha, 35 s. LOJKÁSEK B., 2010: Zpráva o sledování funkčnosti RP Bernatice nad Odrou v roce 2010. Povodí Odry, Ostrava, 10 s. LOYKA P., JURAJDA P. & ADÁMEK Z., 2005: Migrace ryb na řece Moravě. Rybářství, 3: 78. LUCAS M. C. & BARAS E., 2001: Migration of Freshwater Fishes. Blackwell Science, Oxford, 420 s. LUCAS M. C. & BATLEY E., 1996: Seasonal movements and behaviour of adult barbel Barbus barbus, a riverine cyprinid fish: implications for river management. Journal of Applied Ecology, 33: 1345-1358. LUSK S., 1967: Population dynamics of Chondrostoma nasus (Linnaeus, 1758) in the Rokytná River. Acta Sc. Nat. Brno, 1 (12): 473-522. LUSK S., 1979: Rocky chutes and the fish stock of streams. Acta Sc. Nat. Brno, 13 (12): 1-26. LUSK S., 1999: Vliv přehrad a údolních nádrží na diverzitu ichtyofauny České republiky. Bulletin VÚRH Vodňany, 35: 13-22. LUSK S., 2000: Restaurace a rehabilitace přírodních funkcí a charakteristik řeky Moravy a dolní části řeky Dřevnice na území okresu Zlín. Ústav biologie obratlovců AV ČR, Brno. LUSK S., 2006: Zpráva o sledování a vyhodnocení funkčnosti rybího přechodu na jezu Břeclav v ř.km 26,7 řeky Dyje v průběhu roku 2006. Ústav biologie obratlovců AV ČR, Brno, 24 s. LUSK S., 2007: Obnova podélné migrační prostupnosti fragmentované říční sítě ČR – Povodí Moravy. Dílčí studie, Ústav biologie obratlovců AV ČR, Brno, 19 s. LUSK S., 2008: Rybí přechod Bulhary na řece Dyji. Zpráva o technickém stavu a funkčnosti rybího přechodu, Ústav biologie obratlovců AV ČR, Brno, 9 s. LUSK S. & HOLČÍK J., 1998: Význam bezbariérového spojení říčního systému Moravy a Dyje na území České republiky Dunajem. Biodiverzita ichtyofauny ČR, 2: 69-83. LUSK S., HALAČKA K. & LUSKOVÁ V., 1995: Řeka Dyje, diversita rybí fauny dolního toku a rybí přechod na stupni v Břeclavi. Zpráva o řešení tématu v roce 1994. Ústav ekologie krajiny AV ČR, oddělení vodních ekosystémů, Brno, 30 s. LUSK S., HALAČKA K. & LUSKOVÁ V., 1996: Rybí přechod na jezu v Břeclavi v řece Dyji, s. 11-16. In: KOZÁK P. & HAMÁČKOVÁ J. (eds): Sborník referátů z II. České ichtyologické konference, Vodňany 2.–3. 5. 1996. Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický ve Vodňanech, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Vodňany, 229 s. LUSK S., HARTVICH P., LOJKÁSEK B. & LUSKOVÁ V., 2011a: Migrace ryb a migrační prostupnost vodních toků. Biodiverzita ichtyofauny ČR, 8: 5-67.

86

LUSK S. & LOJKÁSEK B., 2009: Biologicko-ekologické aspekty a legislativní požadavky k migrační prostupnosti pramenných částí vodních toků. Lesy České republiky, s.p., Hradec Králové, 40 s. LUSK S., LOJKÁSEK B. & LUSKOVÁ V., 2011b: Rybí společenstva a migrační prostupnost řeky Bečvy (spojené). Bulletin LAMPETRA, ZO ČSOP Vlašim, 7: 112123. LUSK S., LUSKOVÁ V. & HANEL L., 2008a: Nepůvodní druhy ryb v ichtyofauně České republiky – jejich vliv a význam. Biodiverzita ichtyofauny ČR, 7: 96-113. LUSK S., LUSKOVÁ V., HALAČKA K. & HORÁK V., 2002: Osteichthyes, s. 29-49. In: ŘEHÁK Z., GAISLER J. & CHYTIL J. (eds): Vertebrates of the Pálava Biosphere Reserve of UNESCO. Folia Fac. Sci. Nat. Univ. Masaryk. Brun., Biol., 106, Brno, 162 s. LUSK S., LUSKOVÁ V., HALAČKA K. & HORÁK V., 2004: Ryby a rybářství v lužních lesích v aluviu dolních toků Dyje a Moravy, s. 351-365. In: HRIB M., KORDIOVSKÝ E. & BUČEK A. (eds): Lužní les v Dyjsko-moravské nivě. Moraviapress Břeclav, Břeclav, 591 s. LUSK S., LUSKOVÁ V. & KLÍMA O., 2008b: Obnova podélné migrační prostupnosti fragmentované říční sítě povodí řeky Moravy, s. 144-149. In: KOPP R. (ed.): „XI. Česká ichtyologická konference“. Sborník referátů z konference s mezinárodní účastí konané v Brně 3. a 4. prosince 2008. Mendlova zemědělská a lesnická univerzita, oddělení rybářství a hydrobiologie, Brno, 266 s. LUSK S., LUSKOVÁ V., LOJKÁSEK B., HALAČKA K., VETEŠNÍK L. & MERTA L., 2006: Poznámky k výskytu vzácných a chráněných druhů mihulí a ryb v povodí řeky Moravy. Biodiverzita ichtyofauny ČR, 6: 87-94. LUSK S., VETEŠNÍK L., HALAČKA K., LUSKOVÁ V., PEKÁRIK L. & TOMEČEK J., 2008c: První záznam o průniku hlaváče černoústého Neogobius (Apollonia) melanostomus do oblasti soutoku Moravy a Dyje (Česká republika). Biodiverzita ichtyofauny ČR, 7: 114-118. MADER H. & MAIER C., 2008: A method for prioritizing the reestablishment of river continuity in Austrian rivers. Hydrobiologia, 609: 277-288. MAIER J. K., 1997: On the nase, Chondrostoma nasus spawning area situation in Switzerland. Folia Zool., 46 (1): 79-87. MANA V., PUNČOCHÁŘ P. & GEBAUER D., 2005: Naplňování vodohospodářské legislativy v České republice v relaci k ichtyofauně. Čistotář 16 online [cit. 2009-0221]. Dostupné na: http://crs-ova.fishnet.cz. MAREK P. & VOSTRADOVSKÝ J., 2010: K výstavbě nových rybích přechodů na svazových revírech (1). Rybářství, 12: 14-17. MAREK P. & VOSTRADOVSKÝ J., 2011a: K výstavbě nových rybích přechodů na svazových revírech (2). Rybářství, 1: 14-17. MAREK P. & VOSTRADOVSKÝ J., 2011b: Napsali jste nám. Rybářství, 6: 8-9. MAŠEK P., 2000: Aby pstruzi našli svůj cíl. Online [cit. 2012-03-04]. Dostupné na: http://www.mzp.cz/ris/ais-ris-infocopy.nsf/6d13b004071d0140c12569e700154acb/2092ef604ef53c7fc1256bdb003829 40?OpenDocument. MUSIL J., SLAVÍK O. & HORKÝ P., 2008: Monitoring rybího přechodu ve sportovní propusti jezu Budín na řece Sázavě ř.km 58. Testování funkce migrační průchodnosti. Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, Praha, 17 s. MZE, 2009: Operační program Rybářství. Online [cit. 2012-03-05]. Dostupné na: http://eagri.cz/public/web/mze/dotace/operacni-program-rybarstvi-na-obdobi/.

87

MŽP, 2000: Rámcová směrnice pro vodní politiku ES. Online [cit. 2009-02-12]. Dostupné na: http://www.env.cz. MŽP, 2006: Pravidla pro poskytování finančních prostředků v rámci Programu revitalizace říčních systémů – Program 215 110. Online [cit. 2009-02-10]. Dostupné na: http://www.ochranaprirody.cz. MŽP, 2007a: Program revitalizace říčních systémů. Online [cit. 2009-02-15]. Dostupné na: http://www.env.cz. MŽP, 2007b: Finanční zdroje na ochranu přírody a krajiny. Online [cit. 2009-03-7]. Dostupné na: http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/e26dd68a7c931e61c1256fbe0033a4ee/7b34006a34 e95aa3c12572c0003b8d8b?OpenDocument. MŽP, 2009: Směrnice MŽP č. 3/2009 pro poskytování finančních prostředků v rámci Programu péče o krajinu v letech 2009 – 2011. Online [cit. 2012-03-04]. Dostupné na: http://www.dotace.nature.cz/res/data/001/000300.pdf. NORMA, 1997: TNV 75 2321 – Rybí přechody. Hydroprojekt a.s., Praha. NORMA, 2003: TNV 75 2322 – Zařízení pro migraci ryb a dalších vodních živočichů přes překážky v malých vodních tocích. Hydroprojekt CZ a.s., Praha. NORMA, 2010: ČSN ISO 26906 (25 9360) – Hydrometrie – Rybí přechody na objektech pro měření průtoku.UTNMZ Praha. NORMA, 2011: TNV 75 2321 – Zprůchodňování migračních bariér rybími přechody. Hydroprojekt a.s., Praha. NORTHCOTE T. G., 1996: Migratory behaviour and its significance to movement through fish-bypass-channels, s. 3. In: JUNGWIRTH M., SCHMUTZ S. & WEISS S. (eds): ABSTRACT BOOK. International Conference on Fish Migration & Fish bypasses-Channels, 24.–26. September 1996. Department of Hydrobiology, Fisheries and Aquaculture University of Agricultural Sciences, Vienna, 448 s. ODEH M., 1999: Fish passage innovation for ecosystem and Fishery restoration, s. 124. In: ODEH M. ( ed.): Innovations in Fish Passage Technology. American Fisheries Society, Bathesda, 224 s. OPŽP, 2012a: Úplný přehled podpořených projektů. Rybí přechod Koštice nad Ohří. Online [cit. 2012-02-25]. Dostupné na: http://www.opzp.cz/sekce/526/0/476399/rybi-prechod-kostice-nad-ohri/. OPŽP, 2012b: Stručně o OP Životní prostředí. Online [cit. 2012-03-04]. Dostupné na: http://www.opzp.cz/sekce/16/strucne-o-op-zivotni-prostredi/. OPŽP, 2012c: Úplný přehled podpořených projektů. Online [cit. 2012-03-04]. Dostupné na: http://www.opzp.cz/sekce/526/0/0/uplny-prehled-podporenych-projektu/. PARASIEWICZ P., EBERSTALLER J., WEISS S. & SCHMUTZ S., 1998: Conceptual guidelines for nature-like bypass channels, s. 348-362. In: JUNGWIRTH M., SCHMUTZ S. & WEISS S. (eds.): Fish migration and fish bypasses. Fishing News Books, Blackwell Science, Oxford, 438 s. PATRICK P. H., POULTON J. S. & BROWN R., 2001: Responses of American Eels to Strobe Light and Sound (Preliminary Data) and Introduction to Sound Conditioning as a Potential Fish Passage Technology, s. 1-11. In: COUTANT C. C. (ed.): Behavioral Technologies for Fish Guidance. American Fisheries Society, Bathesda, 193 s. PAVLÍK S., HRABAL A., JANDA M. & JAKUBEC B., 1983: Vodohospodářská výstavba jižní Moravy. SZN Praha, s 156. PEŇÁZ M., 1995: Rozmnožování, s 231-246. In: Baruš V. & Oliva O. (eds): Mihulovci Petromyzontes a Ryby Osteichthyes (1). Fauna ČR a SR, Academia Praha, 623 s.

88

PIECUCH J., LOJKÁSEK B., LUSK S. & MAREK T., 2007: Spawning migration of brown trout, Salmo trutta in the Morávka reservoir. Folia Zool., 56: 201-212. PINKA P. & EBERSTALLER J., 2008: Flache Sohlrampen im Potamal – Anforderungen an die Funktionsfahigkeit. Österreichs Fischerei, 61: 122-130. PRCHALOVÁ M., HORKÝ P., SLAVÍK O., VETEŠNÍK L. & HALAČKA K., 2010: Výskyt ryb v rybím přechodu vzhledem k teplotě vody, průtoku, atmosférickému tlaku a počasí, s. 24. In: VYKUSOVÁ B. & DVOŘÁKOVÁ Z. (eds): XII. Česká ichtyologická konference. Vědecká konference s mezinárodní účastí pořádaná v rámci XX. Vodňanských rybářských dnů 19.–20. 5. 2010, Vodňany. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Vodňany, 63 s. PRCHALOVÁ M., HORKÝ P., SLAVÍK O., VETEŠNÍK L. & HALAČKA K., 2011: Fish occurrence in the fishpass on the lowland section of the River Elbe, Czech Republic, with respect to water temperature, water flow and fish size. Folia Zool., 2: 104-114. PRCHALOVÁ M. & SLAVÍK O., 2004: Testování účinnosti nového rybího přechodu ve Střekově na řece Labi, s. 189-193. In: VYKUSOVÁ B. (ed.): VII. Česká ichtyologická konference sborník příspěvků z odborné konference s mezinárodní účastí pořádané ve Vodňanech 6.–7. 5. 2004 v rámci XIV. Vodňanských rybářských dnů. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický ve Vodňanech, Vodňany, 301 s. PRCHALOVÁ M., SLAVÍK O. & BARTOŠ L., 2006a: Patterns of cyprinid migration through a fishway in relation to light, water temperature and fish circling behaviour. Intl. J. River Basin Management, 3: 213-218. PRCHALOVÁ M., VETEŠNÍK L. & SLAVÍK O., 2006b: Migrations of juvenile and subadult fish through a fishpass during late summer and fall. Folia Zool., 55: 162166. PRIGNON C., MICHA J. C. & GILLET A., 1998: Biological and Environmental Characteristics of Fish Passage at the Tailfer Dam on the Meuse River, Belgium, s 68-84. In: JUNGWIRTH M., SCHMUTZ S. & WEISS S. (eds.): Fish migration and fish bypasses. Fishing News Books, Blackwell Science, Oxford, 438 s. PRINC V., 1882: Ryby v Bečvě u Valašského Meziříčí. Vesmír, 11: 164-165. ROSCOE D. W. & HINCH S. G., 2010: Effectiveness monitoring of fish passage facilities: historical trends, geographic patterns and future directions. Fish and Fisheries, 11: 12-33. SANTOS J. M., FERREIRA M. T., GODINHO F. N. & BOCHECHAS J., 2005: Efficacy of a natur-like bypass channel in a Portuguese lowland river. J. Appl. Ichthyol., 21: 381-388. SLAVÍK O., 2005: Labská cesta je pro ryby opět snažší. Rybářství, 3: 6-9. SLAVÍK O. & BARTOŠ L., 2002: Factors affecting migrations of burbot. Journal of Fish Biology, 60: 989-998. SLAVÍK O., HORKÝ P. & BARTOŠ L., 2009: Occurrence of cyprinids in fish ladders in relation to flow. Biologia, 5: 999-1004. SLAVÍK O., MAŠEK P., BALVÍN P., KOLÁŘOVÁ J. & RANDÁK T., 2004: Migrace pstruhů obecných a variabilita průtoku v pramenných oblastech řek Vydry a Vltavy, s. 230-232. In: ŠUSTR P. & DVOŘÁK L. (eds): Aktuality šumavského výzkumu II: sborník z konference, Srní 4.–7. října 2004. Správa NP a CHKO Šumava, Vimperk, 318 s. SLAVÍKOVÁ A., PRAVEC M., HORECKÝ J. & DOBROVSKÝ P., 2009: Koncepce zprůchodnění říční sítě ČR. Ministerstvo životního prostředí České republiky, 24 s.

89

SPURNÝ P., 1998: Ichtyologie: (obecná část). Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Brno, 138 s. STAUB E. & GERSTER S., 1992: Schriftenreihe Fischerei Nr 48. Fischpassanlagen der Hochrheinkraftwerke: Aufstiegskontrollen 1985 / 86 und Vergleich mit früheren Erhebungen. Bundesamt für Umvelt, Wald und Landschaft (Buwal), Bern, 110 s. STEINER H. A., 1998: Fish Passes at Run-of-river Hydropower Plants of the Verbund, s. 420-434. In: JUNGWIRTH M., SCHMUTZ S. & WEISS S. (eds): Fish Migration and Fish Bypasses. Fishing News Books, Blackwell Science, Oxford, 438 s. STRÁŇAI I. & ANDREJI J., 2010: Niekol’ko poznámok k migrácii niektorých malých druhov rýb, s. 17. In: VYKUSOVÁ B. & DVOŘÁKOVÁ Z. (eds): XII. Česká ichtyologická konference. Vědecká konference s mezinárodní účastí pořádaná v rámci XX. Vodňanských rybářských dnů 19.–20. 5. 2010, Vodňany. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Vodňany, 63 s. STROUHALOVÁ I., 2010: Rybí přechod pomůže rybám na Dyji s rozmnožováním. Online [cit. 2011-02-24]. Dostupné na: http://brno.idnes.cz/rybi-prechod-pomuzerybam-na-dyji-s-rozmnozovanim-fsr-/brno-zpravy.aspx?c=A101105_1478262_brnozpravy_trr. TUDORACHE C., VIAENE P., BLUST R., VEREECKEN H. & DE BOECK G., 2008: A comparison of swimming capacity and energy use in seven European freshwater fish species. Ecology of Freshwater Fish, 17: 284-291. TVLK, 2011: Nový rybí přechod na Bulovském potoce. Online [cit. 2012-03-17]. Dostupné na: http://www.tydenvlk.cz/zpravy-3/5838-novy-rybi-prechod-nabulovskem-potoce. VÁCLAVÍK B., 1955: Rybí přechod na řece Dyji u Břeclavi. Československé rybářství, 10: 148-149. VESELÝ D., 2006a: Fish migration in the lower part of the River Morava, s. 44-45. In: GOUGH P. (ed.): From sea to source; practical guidance for restoration of fish migration in European rivers. Environment Agency, Nieuwegein, 120 s. VESELÝ D., 2006b: Rybí přechody a PM. Zpravodaj Povodí Moravy, 6: 7. VOLF F., 1956: Rybářská kontrola rybího přechodu ve Střekově. Československé rybářství, 3: 35-36. VOSTRADOVSKÝ J., 2001: Rybí přechod v Iffenzheimu. Rybářství, 4: 200-201. VOSTRADOVSKÝ J., 2005a: Rybí přechody (2). Rybářství, 2: 51. VOSTRADOVSKÝ J., 2005b: Rybí přechody (3). Rybářství, 3: 65. VOSTRADOVSKÝ J., 2005c: Rybí přechody (4). Rybářství, 4: 69. VOSTRADOVSKÝ J., 2005d: Rybí přechody (6). Rybářství, 6: 51. VOSTRADOVSKÝ J., 2005e: Rybí přechody (7). Rybářství, 7: 53. VOSTRADOVSKÝ J., 2005f: Rybí přechody (8). Rybářství, 8: 49. VOSTRADOVSKÝ J., 2005g: Rybí přechody (9). Rybářství, 9: 51. VOSTRADOVSKÝ J., 2005h: Rybí přechody (10). Rybářství, 10: 55. VOSTRADOVSKÝ J., 2005i: Rybí přechody (11). Rybářství, 11: 52-53. VOSTRADOVSKÝ J., 2006a: Rybí přechody (13). Rybářství, 1: 50-51. VOSTRADOVSKÝ J., 2006b: K technickým rybím přechodům. Rybářství, 2: 48-49. VOSTRADOVSKÝ J., 2006c: Rybí přechody (16). Rybářství, 4: 54-55. VOSTRADOVSKÝ J., 2006d: Rybí přechody (17). Rybářství, 5: 44-45. VOSTRADOVSKÝ J., 2006e: Rybí přechody (19). Rybářství, 7: 56-57. VOSTRADOVSKÝ J., 2006f: Rybí přechody (22). Rybářství, 10: 44-45. VOSTRADOVSKÝ J., 2006g: Kontrola průchodnosti, význam kontroly funkčnosti RP. Rybářství, 11: 42-43.

90

VOSTRADOVSKÝ J., 2006h: Rybí přechody (24). Rybářství, 12: 42-43. VOSTRADOVSKÝ J. & LIČKO B., 2008: Problémy s překonáním hrází přehrad jsou všude. Rybářství, 5: 10-13. VYHLÁŠKA č. 590/2002 Sb. o technických požadavcích pro vodní díla. VYHLÁŠKA č. 7/2003 Sb. o vodoprávní evidenci. WAIDBACHER H. G. & HAIDVOGL G., 1998: Fish Migration and Fish Passage Facilities in the Danube: Past and Present, s. 85-98. In: JUNGWIRTH M., SCHMUTZ S. & WEISS S. (eds): Fish Migration and Fish Bypasses. Fishing News Books, Blackwell Science, Oxford, 438 s. WELCOMME R. L. & MARMULLA G., 2008: Preface. Hydrobiologia, 609: 1-7. WINTER H. V. & FREDRICH F., 2003: Migratory behaviour of ide: a comparison between the lowland rivers Elbe, Germany, and Vecht, The Netherlands. Journal of Fish Biology, 63: 871-880. ZÁKON č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. ZÁKON č. 254/2001 Sb. o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon). ZÁKON č. 99/2004 Sb. o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství). ZAUNER G., RATSCHAN C., EBERSTALLER J. & PINKA P., 2005: Vertical-SlotFischpass mit staffelbarem Abfluss: Eine Möglichkeit zur Optimierung von technischen Fischaufstiegshilfen. Österreichs Fischerei, 58: 162-169. Nomenklatura použitá z: HANEL L. & LUSK S., 2005: Ryby a mihule České republiky, rozšíření a ochrana. Český svaz ochránců přírody Vlašim, Vlašim, 448 s. http://www.fishbase.org/search.php. http://mussel-project.ua.edu/index.html.

91

9 SEZNAM TABULEK A OBRÁZKŮ Tab. 1 – Hodnoty rychlosti plavání u některých druhů (TNV 75 2321 – 2011). Tab. 2 – Zjištěný výskyt ryb (druhy a počet) v RP Bulhary při kontrolách v roce 2008. Tab. 3 – Zjištěný výskyt ryb (druhy a počet) v RP Bulhary při kontrolách v letech 2009 a 2010. Tab. 4 – Zjištěný výskyt ryb (druhy a počet) v RP Bulhary při kontrolách v r. 2011. Tab. 5 – Přehled výskytu ryb ve sledovaných prostorech RP Bulhary za účelem přesunu v průběhu dne ve dnech 12. a 13. srpna 2011. Tab. 6 – Velikostní rozložení nejvíce zastoupených druhů.

Obr. 1 – Příklady lokalizace RP na kolmo postaveném jezu dle LARINIER (1992c). Obr. 2 – Příklady správného a nesprávného umístění RP na jezu (LARINIER 1992c). Obr. 3 – Plán projektu RP Bulhary a přilehlé MVE. Obr. 4 – Průběh průtoků a teplot v roce 2008. Obr. 5 – Průběh průtoků a teplot v roce 2011. Obr. 6 – Kvantitativní výskyt ryb v RP Bulhary v roce 2008. Obr. 7 – Počet druhů ryb zachycených v RP Bulhary při průzkumech v roce 2008. Obr. 8 – Výskyt ostroretky stěhovavé v RP Bulhary v roce 2008. Obr. 9 – Výskyt parmy obecné v RP Bulhary v roce 2008. Obr. 10 – Výskyt jelce tlouště v RP Bulhary v roce 2008. Obr. 11 – Výskyt oukleje obecné v RP Bulhary v průběhu roku 2008. Obr. 12 – Kvantitativní výskyt ryb v RP Bulhary v roce 2011. Obr. 13 – Počet druhů ryb zachycených v RP Bulhary při průzkumech v roce 2011. Obr. 14 – Výskyt jelce tlouště v RP Bulhary v průběhu roku 2011. Obr. 15 – Výskyt jelce jesena v RP Bulhary v roce 2011. Obr. 16 – Výskyt oukleje obecné v RP Bulhary v roce 2011. Obr. 17 – Výskyt cejnka malého v RP Bulhary v průběhu roku 2011.

92

Obr. 18 – Výskyt bolena dravého v RP Bulhary v průběhu roku 2011. Obr. 19 – Výskyt parmy obecné v RP Bulhary v roce 2011. Obr. 20 – Výskyt ostroretky stěhovavé v RP Bulhary v roce 2011. Obr. 21 – Výskyt mníka jednovousého v RP Bulhary v průběhu roku 2011. Obr. 22 – Zastoupení jednotlivých druhů v roce 2008. Obr. 23 – Podíl jednotlivých druhů ryb v roce 2011. Obr. 24 – Podvojný graf (biplot) ukazuje, že vliv sezóny, průtoků a teploty se letech 2008 a 2011 statisticky nelišily. Obr. 25 – Průběh migrací u druhů jelce tlouště, ostroretky stěhovavé a parmy obecné v souvislosti s průběhem teploty vody.

93

PŘÍLOHY

94