MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
BRNO 2016
MARTINA FAJKUSOVÁ
Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat
Analýza využití různých plemen a typů koní pro jednotlivé obory hiporehabilitace Bakalářská práce
Vedoucí práce:
Vypracovala:
Ing. Eva Sobotková, Ph.D
Martina Fajkusová
BRNO 2016
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Analýza využití různých plemen a typů koní pro jednotlivé obory hiporehabilitace vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. V Brně dne:
Podpis:
PODĚKOVÁNÍ Chtěla bych poděkovat paní Ing. Evě Sobotkové, Ph.D za poskytnuté rady, materiály, konzultace a odborné vedení bakalářské práce. Děkuji také týmu hiporehabilitačního střediska Epona za možnost poznání provozu hiporehabilitace v praxi a především svým rodičům za podporu při studiu.
Abstrakt Bakalářská práce „Analýza využití různých plemen a typů koní pro jednotlivé obory hiporehabilitace“ je literární rešerší a zaměřuje se na využití koní k léčbě a jeho vliv na člověka a lidské zdraví. Úvodem popisuje historii hiporehabilitace a jejím vývojem v minulosti. Druhá část objasňuje podstatu a jsou zde popsány jednotlivé části hiporehabilitace vysvětlující průběh a části nezbytné k jejímu uskutečnění. Další kapitola obsahuje složky provozu, vše nezbytné k jejímu průběhu a nakonec bakalářské práce jsou rozebrány jednotlivá plemena, jejich vlastnosti a posuzuje jejich vhodnost využívání při terapii.
Klíčová slova: hipoterapie, hiporehabilitace, kůň, lidské zdraví, plemena koní
Abstract Bachelor thesis "Analysis of different breeds and types of horses for different courses of hipporehabilitation" is a literature research and it focuses on the use of horses for the treatment and its effects on humans and human health. At the beginning it describes the history of hipporehabilitation and its development in the past. The second part explains the nature and parts of hippotherapy explaining the process and parts necessary for its implementation. Next chapter contains components and everything necessary for its process and ultimately thesis is analyzed the different breeds, their properties and it is determined their suitability used in therapy.
Key words: hipporahabilitation, hippotherapy, horse, human health, horse breeds
OBSAH 1
ÚVOD ............................................................................................................ 8
2
HISTORIE VYUŽITÍ KONÍ V HIPOREHABILITACI ......................... 9 2.1
Historické počátky jízdy na koni ve vztahu na zdraví člověka a jeho
nemoci ....................................................................................................................................9
3
2.2
Vývoj léčebného užití jízdy na koni ve 20. století ..................................................10
2.3
Historie hiporehabilitace v České republice ..........................................................11
2.4
Odborné organizace a Česká hiporehabilitační společnost ..................................11
2.4.1
Odborné organizace ve světě ..............................................................................12
2.4.2
Česká hiporehabilitační společnost .....................................................................13
CHARAKTERISTIKA
HIPOREHABILITACE
A
JEJÍ
SOUČÁSTÍ ........................................................................................................ 14
4
3.1
Terminologie .............................................................................................................14
3.2
Charakteristika hiporehabilitace ............................................................................14
3.3
Obory hiporehabilitace ............................................................................................15
3.3.1
Hipoterapie (HT).................................................................................................15
3.3.2
Aktivity s využitím koní (AVK) .........................................................................16
3.3.3
Psychoterapie pomocí koně (PPK) .....................................................................16
3.3.4
Parajezdectví .......................................................................................................17
CHARAKTERISTIKA PROVOZU HIPOREHABILITAČNÍHO
CENTRA ............................................................................................................ 18 4.1
5
Podmínky výběru koně ............................................................................................18
4.1.1
Výběr koní pro fyzioterapii.................................................................................19
4.1.2
Výběr koní pro psychoterapii .............................................................................20
4.2
Příprava a výcvik koně ............................................................................................20
4.3
Terapeutický tým .....................................................................................................22
4.4
Zásady provádění hiporehabilitace ........................................................................22
4.5
Provoz hiporehabilitačního centra Epona .............................................................23
ASPEKTY JEDNOTLIVÝCH TYPŮ A PLEMEN KONÍ PRO
JEDNOTLIVÉ OBORY HIPOREHABILITACE ........................................ 25
5.1
Posouzení vhodnosti koní pro jednotlivé obory hiporehabilitace ........................25
5.2
Plemena koní využívaná pro hiporehabilitaci .......................................................26
5.2.1
Český teplokrevník .............................................................................................26
5.2.2
Anglický plnokrevník .........................................................................................27
5.2.3
Starokladrubský kůň ...........................................................................................28
5.2.4
Klusák .................................................................................................................29
5.2.5
Huculský kůň ......................................................................................................30
5.2.6
Chladnokrevná plemena .....................................................................................31
5.2.7
Plemena pony ......................................................................................................33
5.2.8
Westernová jezdecká plemena ............................................................................35
5.2.9
Koně bez plemenné příslušnosti .........................................................................36
5.2.10
Ostatní plemena ..................................................................................................37
6
ZÁVĚR ........................................................................................................ 38
7
SEZNAM ZDROJŮ ................................................................................... 40
8
SEZNAM OBRÁZKŮ................................................................................ 46
9
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ...................................................... 47
10 PŘÍLOHY ................................................................................................... 48
1 ÚVOD Pro svou bakalářskou práci jsem si vybrala téma „Aspekty jednotlivých druhů a plemen koní pro jednotlivé obory hiporehabilitace“ ze zvědavosti, jak dokáže léčivá síla zvířat, působit na lidský organismus, a tím i pomáhat. Celkově se terapie se zvířaty ve světě šíří a rozvíjí, proto jsem se o ní chtěla dozvědět víc a popsat, co vše obnáší. V České republice není zooterapie rozšířená do takové míry jako ve světě, ale máme zde celou řadu center, která jsou klienty žádaná. Kůň je vznešené a majestátní zvíře, jehož historie sahá do pravěku, kde lidem sloužil jako potrava. Později začala domestikace koně a člověk si uvědomil, že by koně mohl využít efektivněji. V zemědělství se využíval k tahu, doprava na koni byla rychlejší a hlavní úlohu sehráli koně ve válkách. Dnes jsou koně stále důležití u práce v lesích pro stahování dřeva, pro zábavu jsou předváděni v cirkusech, jako atrakce vozí lidi po náměstí nebo na svatbách, své využití nalézají v některých státech i u policie, ale nejvíce jsou využívání ve sportu a v neposlední řadě je to zdravotnictví a psychologicko-terapeutické využití jako hiporehabilitace, na níž se má práce soustřeďuje. Pro hiporehabilitaci je podstatné, aby celý tým spolupracoval. Musí se dbát na gesta koně i klienta a jejich reakce na celkový průběh terapie. Kůň musí být vycvičen a musí splňovat všechna kritéria pro provoz. Existují typy koní nehodící se k výcviku, a tak nemohou být zařazeni do terapeutického provozu. Záleží na mnoha aspektech, které předurčují koně pro hiporehabilitaci, a to má za úkol nastiňovat tato bakalářská práce. Cílem práce bylo vytvořit přehled o tom, jak se rehabilitace člověka pomocí koně začala vyvíjet ve světě i u nás, přiblížit existenci jednotlivých organizací, které se rozšiřují především v Evropě a Americe. Bakalářská práce by měla charakterizovat hiporehabilitaci a její obory, popsat průběh spolu se členy provozu a nakonec vyhledat typy koní s dobrým charakterem a temperamentem, se schopností splnit kritéria výcviku, a která mohou postoupit do provozu v jednotlivých oborech hiporehabilitace. V literatuře o hiporehabilitaci mnoho nenajdeme, přesto existuje pár ucelených knih a vědeckých prací sloužící k přiblížení této lékařské disciplíny. Tyto knihy mi umožnily čerpat potřebné informace pro kompletaci celé práce.
8
2 HISTORIE VYUŽITÍ KONÍ V HIPOREHABILITACI 2.1 Historické počátky jízdy na koni ve vztahu na zdraví člověka a jeho nemoci Podle Neraždiče (2006) jako první začali léčebně využívat koně jihoameričtí indiáni pro své zraněné bojovníky. Kůň musel chodit nebo klusat a bojovníci leželi napříč přes hřbet koně, aby udrželi dýchací cesty volné. Rytmický pohyb koně masíroval hrudní koš, a tím bylo napomáháno dýchacímu aparátu a nepřímo masírováno srdce. První písemné zmínky o pozitivním vlivu koně na člověka pocházejí ze starověku okolo 5.stol př. n. l. od známého lékaře Hippokrata. Ve 2. století př. n. l. lékař Galenos doporučoval svým pacientům jízdu na koni jako léčebnou metodu (Jiskrová a kol., 2012). První léčebné využití koně se v novověku uskutečnilo v 17. století, kdy Thomas Sydehman předepsal jízdu na koni z léčebných důvodů (Hermannová a kol., 2014). Hermannová a kol. (2014) také uvádí, že Friedrich Hoffman na počátku osmnáctého století tvrdil, že jízda na koni je lepší než léky. Jako první uvedl do souvislosti krok koně s pohybem hřbetu a jeho působení na pacienta. V druhé polovině 18. století se touto problematikou začali zabývat Francouzi, např. Diderot považoval zodpovědnost lékaře s léčení pacienta pomocí tělesného cvičení za nejdůležitější. 19. století se pojí s pokusy o vytvoření přístroje, který by znázorňoval koňský pohyb. Pokusy byly nezdařené (Hermannová a kol., 2014). Viz obr. č. 1. Podle Jiskrové a kol. (2012) se o sestavení přístroje fungujícího jako živý kůň snažil lipský profesor Samuel T. Quellmaz. Quellmaz analyzoval pohyb jezdce a zavedl pojem trojdimenzionální kmity. V roce 1890 vytvořil prvního mechanického koně Švéd G. Zander, který zvládl napodobit pohyby koně při jízdě, ale chybí vztah se živým zvířetem a venkovní aktivita s čerstvým (http://www.equichannel.cz/lecba-konmi-2-rozvoj-hiporehabilitace-ve-svete).
9
Obr. č. 1: Mechanický kůň z roku 1893 (archiv autorek Lantelme a Smíšková)
2.2 Vývoj léčebného užití jízdy na koni ve 20. století Koně byli využíváni k rehabilitaci válečných veteránů po 1. světové válce, a však druhou světovou válkou rozvoj této terapie končí (Jiskrová a kol., 2012). Od roku 1952 se všeobecně datuje vznik moderní hiporehabilitace, kdy se na druhém místě v Olympijských hrách v Helsinkách v Grand Prix drezúře umístila dánská jezdkyně L. Hartel při ochrnutí od kolen dolů po infekční mozkové obrně. Jízda na koni ji pomohla být opět
pohybově
nezávislou
osobou
(http://www.equichannel.cz/lecba-konmi-2-rozvoj-
hiporehabilitace-ve-svete). Od 60. do 70. let se hipoterapie začala rozvíjet v německy a anglicky mluvících zemích (Hollý a Hornáček, 2005).
10
V roce 1964 se ve Velké Británii zrodila organizace Advisory Council of Riding for the Disabled a v roce 1969 se začlenila do RDA (Riding for the Disabled Association). K největšímu rozmachu dochází v Německu, kde založili Kuratorium Für Therapeutisches Reiten v roce 1970. Podobně vývoj probíhal v Rakousku, Švýcarsku, méně ve Francii a Itálii a v Americe se hiporehabilitace propagovala nejvíce v USA a Kanadě. V roce 1972 se začaly předávat o tomto oboru informace mezinárodně prostřednictvím mezinárodních kongresů. První se uskutečnil v Paříži – 1972, následně v Basileji, ve Warwicku a v Hamburku (http://www.equichannel.cz/lecba-konmi-2-rozvoj-hiporehabilitaceve-svete).
2.3 Historie hiporehabilitace v České republice První nevýznamné začátky hiporehabilitace se u nás datují od roku 1947 při léčbě pohybových poruch po infekční mozkové obrně (http://www.equichannel.cz/lecba-konmi-3rozvoj-hiporehabilitace-v-cechach). První snaha o rozvoj hipoterapie v Československé republice sahá do roku 1979 při použité koně huculského plemene při léčbě mozkové obrny u dítěte (Hollý a Hornáček, 2005). Fyzioterapeutka H. Hermach-Lewitová dovezla 2 huculy a zkušenosti ze zahraniční stáže do rehabilitačního ústavu Chuchelné u Opavy. V 90. letech vzniklo sdružení Česká hiporehabilitační společnost (ČHS) viz 1.6.1. Značnou oblibu má jezdecká disciplína parajezdectví. Jedná se o sportovní ježdění pro osoby se zdravotním postižením a jeho rozvoj na území České republiky nastal v roce 1995. Každoročně se konají Mistrovství ČR, stejně tak u paradrezúry. U paravozatajství počátky sahají do roku 1997 a v roce 2003 následuje parawestern (http://www.equichannel.cz/lecbakonmi-3-rozvoj-hiporehabilitace-v-cechach).
2.4 Odborné organizace a Česká hiporehabilitační společnost Organizace podporující hiporehabilitační činnost začaly vznikat v 60. let 20. století v Německu, Velké Británii, Skandinávii a v druhé polovině 70. let se vyvíjely v USA (http://www.os-svitani.cz/hiporehabilitacni-organizace.php). 11
2.4.1 Odborné organizace ve světě Riding for the Disabled Association (RDA) byla založena ve Velké Británii v roce 1969 jako charitativní společnost s programem zkvalitnění života lidí s tělesným a mentálním postižením prostřednictvím ježdění na koni. Členské skupiny jsou po celém světě, ve Velké Británii jich je 500 (Jiskrová a kol., 2012). Roku 1980 vznikla v Belgii Federation of Riding for the Disabled International (FRDI). Podílí se na stavení mezinárodních norem bezpečnosti a podpoře standardů pro ochranu a trénink koní. V čele výkonného výboru stojí president volený na 3 roky (http://www.ossvitani.cz/hiporehabilitacni-organizace.php). Podle Jiskrová a kol. (2012) je North American Riding for the Handicapped Association (NARHA) velmi aktivní organizací v Severní Americe. Založení proběhlo roku 1969 a 800 hiporehabilitačních center z USA, Kanady a Španělska si připisuje členství. Zájemcům z celého světa nabízí instruktorské certifikace, ale pokud chce některé hiporehabilitační středisko být členem, musí splňovat přísné podmínky v souladu se standardy provozu, profese a bezpečnosti. Má svou vlastní specializovanou profesní sekci Equine Facilitated Mental Health (EFMH). Jednou z prvních organizací na světě se stala německá organizace Deutsche Kuratorium für Therapeutisches Reiten (DKThR). Funguje přes 30 let a sloužila jako předloha pro názvosloví a kurz hipoterapie v České republice (http://www.os-svitani.cz/hiporehabilitacniorganizace.php). American Hippotherapy Association (AHA) úzce spolupracuje s NARHA i EFMH a vznikla jako profesní organizace (Jiskrová a kol., 2012). Equine Assisted Growth And Learning Association (EAGALA) se ve světě snaží o zlepšení mentálního zdraví jednotlivých pacientů, rodin a skupin. Je to nezisková organizace založena v roce 1999. Uchazečům nabízí podporu, vzdělávání a certifikaci (http://www.ossvitani.cz/hiporehabilitacni-organizace.php). PEGASUS byl evropský projekt z roku 2005. Cílem bylo vytvořit vzorový odborný kurz v hiporehabilitaci
pro
pracovníky
zdravotnictví
a
vypracovat
správný
průběh
hiporehabilitačních služeb. Vytvořili webové stránky sloužící k přenosu a poskytování informací. Projekt byl úspěšně dokončen (Jiskrová a kol., 2012).
12
Většina zemí zabývající se hiporehabilitací má svou oprávněnou organizaci a systém vzdělávání pro aktivity a terapie s využitím koní (http://www.os-svitani.cz/hiporehabilitacniorganizace.php).
2.4.2 Česká hiporehabilitační společnost Jako
dobrovolné,
nezávislé
a
nepolitické
občanské
sdružení
vznikla
Česká
hiporehabilitační společnost v roce 1991. Prostřednictvím koně realizuje rehabilitaci s psychoterapeutickým přístupem a sportovním využití handicapovaných lidí. Členskou základnu tvoří pacienti, rodiče s lékaři, fyzioterapeuty, pedagogy a jezdecké instruktory (http://chs.unas.cz/). Sídlo společnosti se nachází v areálu Psychiatrické léčebny Bohnice v Praze. Cílem je rozvoj, propagace a zkvalitňování metodiky léčby a všech aktivit spojených s terapií s pomocí koně pro klienty (Jiskrová a kol., 2012). Podporují rozvoj a propagaci hiporehabilitace po celé republice. Snaží se pomáhat při zakládání nových center a informovat veřejnost (http://www.os-svitani.cz/hiporehabilitacniorganizace.php).
13
3 CHARAKTERISTIKA HIPOREHABILITACE A JEJÍ SOUČÁSTÍ
3.1 Terminologie Hiporehabilitace -
v nejširším pojetí zahrnuje veškeré aktivity spojené s rehabilitací člověka pomocí koně
Hipoterapie -
metoda využívající pohybu koně a jeho přenos na člověka s psychologickým působením jízdy na koni
Cvičitel -
pracovník proškolený Českou jezdeckou federací (ČJF) k výuce jízdy na koni; člověk zodpovědný za přípravu koně
Fyzioterapeut -
specialista v rehabilitaci, který pracuje s pacienty pomocí různých rehabilitačních technik
Rehabilitační lékař -
lékař s nástavbovou atestací z fyziatrie, balneologie a léčebné rehabilitace
Klient (pacient) -
osoba, u níž je hipoterapie aplikována (Velemínský, 2007)
3.2 Charakteristika hiporehabilitace Pod názvem hiporehabilitace se všeobecně rozumí aktivity zastřešující všechny oblasti terapie, kde se kůň setkává s člověkem se zdravotním postižením a specifickými potřebami (Jiskrová a kol., 2010). U této formy rehabilitace je potřeba doporučení odborného lékaře především při diagnóze dětské mozkové obrny, skoliózou, roztroušenou sklerózou, ortopedických a dechových problémů (Vlachová a kol., 1996).
14
Může být prováděna pouze vzdělaným terapeutem v lékařském či nelékařském oboru – nejlépe rehabilitační lékař. Metoda je svou komplexností nenahraditelná. Je zde využíván speciální vybraný a vycvičený rehabilitační kůň – (coterapeut). Terapeut vybírá vhodného koně podle aktuálního stavu klienta a individuální schopnosti koně přizpůsobit se potřebám klienta (Hermannová a kol., 2014). Kůň má na klienta výchovný vliv a pomáhá rozvíjet řadu vlastností a funkcí. Jsou to především poznávací funkce – vnímání, paměť, intelekt a výkonné funkce – plánování, rozhodování, určování pořadí úkolů. Během rehabilitace se formuluje také kontrola pacientových emocí, uvědomuje si vlastní identitu a poznává své skutečné fyzické možnosti. Při zapojení členů do terapie může klient prožít i dosud jemu neznámé emoce a reakce (Veselá, 2008).
3.3 Obory hiporehabilitace
3.3.1
Hipoterapie (HT)
Hipoterapie je nejznámější fyzioterapeutická metoda využívající pohybu a hřbet koně, na němž může klient sedět, ležet, opírat se nebo klečet (http://hiporehabilitacecr.com/hipoterapie/). Cílem je zkvalitnění života člověka tím, že se díky terapie zlepšuje pohyb a ohybnost končetin. Výsledek lze těžko sumárně hodnotit, jde především o hodnocení pacienta, pokud se ve výsledku dokáže sám obléct nebo najít, hovoříme o úspěšném výsledku rehabilitace. Kůň umožňuje pohyb „na nohou“ lidem, kteří chodit nemohou a působí především na psychiku a sebehodnocení (Velemínský, 2007). Specifické prvky jsou krok a rytmus koně. Rytmus těla je u některých národů jedinou léčebnou metodou a při jeho narušení dochází k asymetrii, poruše a vyčerpání (http://www.chmirakl.cz/hiporehabilitace/hipoterapie/). Hipoterapie se účastní cvičitel, fyzioterapeut, pomocník, klient, lékař a kůň. Cvičitel se stará o koně a pracuje s ním. Jeho zodpovědností je mít koně připraveného, kontrolovat jeho reakce a zajistit bezpečnost při terapii. V případě problému informuje své okolí a přeruší terapii. Fyzioterapeut pracuje s klientem. Zodpovídá za jeho bezpečnost, správnost terapie, aby nedošlo k obtížím nebo k úrazům při terapii. Vede dokumentaci postupu terapie. Pomocník přidržuje klienta na koni, jistí ho, aby z koně nespadl. Roli pomocníka může zastat 15
rodič. Klient respektuje pokyny terapeuta a týmu, je vhodně oblečen a je mu nasazena jezdecká přilba. Lékař vede zdravotní záznam o efektivitě terapie. Kůň je ochotný, klidný, zvládá nasedání klienta na rampě a samostatně řeší situace (Velemínský, 2007).
3.3.2 Aktivity s využitím koní (AVK) Jedná se o výchovný a vzdělávací program, která ovlivňuje děti s těžkým motorickým handicapem pro vytvoření lepšího vztahu ke koni a členění se do kolektivu. Dále jsou zapojeny děti s lehkým motorickým handicapem, děti přímo vybrané pro AVK a děti v přípravě pro parajezdectví (http://www.chmirakl.cz/hiporehabilitace/aktivity-s-vyuzitimkone/). Podle Jiskrové a kol. (2010) je cílem využití koně pozitivně ovlivňovat chování, smysly, myšlení a procesy učení klienta. Využívají se různé hry, soutěže, spolupráce mezi klienty. Za průběh odpovídá pedagog, sociální pedagog nebo sociální pracovník se speciálním školením.
3.3.3 Psychoterapie pomocí koně (PPK) Využití koní pomocí psychologických prostředků chceme dosáhnout zmírnění nebo odstranění projevů postižení, rozvíjení pohybových schopností, zlepšení chování a koncentrace. Výrazný vliv má vztah mezi účastníky terapie, jimiž jsou terapeut, klient a kůň. Terapie může být individuální nebo skupinová a hlavní úlohu zaujímá psychoterapeut, psycholog nebo psychiatr ve spolupráci s odborně proškoleným personálem, asistentem a cvičitelem koní (http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogicky-lexikon/T/Terapie-s-vyuzitimkoni-pomoci-psychologickych-prostedku-(TVKPP)). Kůň zařazen do terapie musí oplývat pozitivními vlastnostmi. Musí být empatický, ohleduplný, zdrženlivý a mít přiměřené, stálé chování. V rámci terapie se uplatňuje jízda na koni i samotný kontakt se zvířetem. Konkrétní aktivity závisí na prostředí hiporehabilitace a míře
onemocnění
klienta
(http://www.equichannel.cz/lecba-konmi-12-pedagogicko-
psychologicke-aktivity). Mezi metody terapie můžeme zařadit péči a kontakt s koněm (čištění, krmení), prohlídku stáje, výuku jízdy na koni, jízdu na vedeném koni, práci ve stáji a práci s koněm ze
16
země
(http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogicky-lexikon/T/Terapie-s-vyuzitim-koni-
pomoci-psychologickych-prostedku-(TVKPP)).
3.3.4 Parajezdectví „Parajezdectví
nabízí
lidem
křídla,
o
která
přišla“
(http://hiporehabilitace-
cr.com/parajezdectvi/). Nejrozšířenější disciplínou je paravoltiž, jenž má za úkol pomoci rozvíjet pohybové schopnosti zdravotně znevýhodněnému jedinci. V průběhu jede paravoltižér na neosedlaném koni samostatně nebo ve dvojici a kůň se veden lonžérem v kruhu na lonži. V České republice se začala rozvíjet od roku 1994 v Olomouckém kraji a dodnes se pravidelně pořádají závody (http://www.equichannel.cz/lecba-konmi-27-paravoltiz-1). Další jezdeckou disciplínou je paradrezura, což je upravená drezura speciálně pro danou úlohu na drezurním obdélníku (http://hiporehabilitace-cr.com/parajezdectvi/). Paradrezuru i paravoltiž zabezpečuje stejný tým – trenér, jezdec a kůň. Školení se provádí ve spolupráci s Českou jezdeckou společností, Českou hiporehabilitační společností a Českým paralympijským výborem (Velemínský, 2007). Paravozatajství podle Jiskrové a kol. (2010) je pro některé zdravotní poruchy vhodnější než samotné jezdectví. Na zdravotní stav působí zlepšením držení těla, koordinace a rovnováhy. Z psychické stránky zvyšuje sebedůvěru a sociální schopnosti. Pravidelně probíhají soutěže v disciplínách maraton, drezura a jízda zručnosti mezi kužely na čas. Mezinárodní mistrovství probíhají pravidelně od roku 1998 a podle pravidel jede s paravozatajem přísedící, který nezasahuje do řízení koně. Parawestern je v USA oblíbeným sportem umožňující jezdcům soutěžit ve westernovém stylu. Podle jednotlivých disciplín se používají různá westernová sedla. Nejvhodnější jsou reiningová a all-aroundová sedla. Sedla mají širší posedlí, klienti se mohou kdykoliv chytit tzv. „hrušky“ na přední rozsoše a třmeny v kožených fenderech udržují jezdce ve správné stabilní poloze (http://www.equichannel.cz/lecba-konmi-22-parawestern). Od roku 1983 pořádá mezinárodní nezisková organizace Special Olympics Games pravidelně soutěže pro děti a dospělé se zdravotním postižením. Cílem je začleňování handicapovaných ve společnosti jako fyzicky zdatné a produktivní členy a respektovat je (Jiskrová a kol., 2010).
17
4 CHARAKTERISTIKA PROVOZU HIPOREHABILITAČNÍHO CENTRA 4.1 Podmínky výběru koně Podle Hermannové a kol. (2014) je kůň zprostředkovatel léčebného procesu stojící mezi terapeutem a pacientem jako lék a jako lék musí být chápán, trénován a využíván. Nejedná se o jeho nadání pro sport potřebné u jezdectví, ale jedná se o vhodnost pro terapii a pacienty. Pokud by se jednalo o výběr koně využívané pro sportovní aktivity, klademe vyšší nároky na ovladatelnost a přizpůsobivost nestandardním pomůckám či pokynům (http://www.equichannel.cz/lecba-konmi-18-vyber-kone-pro-hiporehabilitaci). Koně vybíráme podle přepokládané klientely. Výhodné je pořízení různých typů koní pro různorodou klientelu. Plemena pony se ideálně hodí pro dětskou klientelu a chladnokrevná plemena pro dospělou klientelu, protože platí pravidlo o hmotnosti jezdce, která nesmí přesáhnout 1/8 živé hmotnosti koně (Jiskrová a kol., 2010). Při výběru věnujeme pozornost charakteru koně, ochotě pracovat, vlastnostem a schopnostem, zdravotnímu stavu a exteriéru daného koně. Charakter koně může člověk ovlivnit, proto nás zajímá, jak bylo s koněm zacházeno a kde vyrůstal. Mezi důležité vlastnosti patří ochota pracovat, což je důležitější než výběr plemene. Důvěru, psychická odolnost, samostatnost, nelekavost a ovladatelnost řadíme mezi podstatné vlastnosti ovlivňující výběr koně. U zdravotního stavu posuzujeme pevný hřbet, zdravé končetiny a pevná kopyta (Škardová, 2009). Jiskrová a kol. (2010) uvádí, že věk při výběru koně není podstatný. Mladí koně mají výborný zdravotní stav a neopotřebovaný pohybový aparát, jsou však finančně náročnější. Starší koně musí projít redrezurou (anglický plnokrevník a klusák po dostihových tréninzích), mohou mít negativní zkušenosti s lidmi z minulosti a mohou být fyzicky či psychicky opotřebováni. Prověřený charakter, klidnější temperament a kratší příprava pro terapii patří mezi výhody výběru staršího koně pro hiporehabilitaci. Vybraný kůň nesmí mít tělesné vady, které by ho omezovaly v chůzi, proto je důležitá souměrnost
stavby
těla,
osvalení
a
dobrá
mechanika
pohybu
(http://www.os-
svitani.cz/priprava.php). Z hlediska pohlaví se vybírají pouze klisny a valaši. Hřebci se do hiporehabilitace nezařazují kvůli pohlavnímu pudu, který se může projevit v přítomnosti klisen a to znamená 18
určitou míru nebezpečí pro klienty. U klisen bereme ohled na změny chování v období říje. Pokud jsou klisny během říje nestálé, neklidné a neochotné spolupracovat, zařazení do hiporehabilitace se nedoporučuje. Bezpečnější pod sedlem, v zápřeži a v terapii je práce s valachy, kdy jeho reakce na okolí neovlivňují samčí pohlavní hormony a mohou být drženi s klisnami bez negativních dopadů (Jiskrová a kol., 2010).
4.1.1 Výběr koní pro fyzioterapii Pro provádění fyzioterapie je důležité pochopení mechaniky pohybu a znalost jednotlivých částí těla koně (Stammer, 2007). Ve fyzioterapii je využíván biomechanický proces mezi klientem a koněm, což je individuální proces, u kterého dochází k přenosu mechanického pohybu hřbetu koně v kroku klienta (rehabilitanta). Biomechanický pohyb je charakterizován pravidelným rytmem a součtem složitého trojrozměrného pohybuj v rovině vertikální, sagitální, horizontální a rotačních pohybů těchto rovin vůči sobě. Výsledkem je multisenzorická stimulace reparačních procesů, která přímo ovlivňuje hrubou motoriku a motorické chování pacienta přes všechny úrovně CNS (Hermannová a kol., 2014). Tento biomechanický pohyb umožňují vytvářet téměř všechny části těla. Díky flexi a extenzi meziobratlových kloubů dochází k vyklenutím a prohnutí krku a hřbetu koně. Každý páteřní obratel má svou funkci ovlivňovat pohyb dalších obratlů. Hřbetní svaly kontrolují posuvné pohyby mezi obratli, přesněji kontrolují míru prohnutí a vyklenutí zad. Při výcviku se kůň učí korigovat pohyby hřbetu a svalů (http://www.equichannel.cz/biomechanikajezdeni-a-drezury-atlas-jezdce-cast-9-zahady-konskeho-hrbetu). Zásadní využívání hřbetu koně připomíná činnost dvouramenných pák a jeho biomechanické vlastnosti se stávají významným kritériem při výběru koně. U jednotlivých částí hřbetu se hodnotí dominance pružení, které pacient vnímá jako kontrapohyb. Pružení vpřed a vzad umožňuje rotování pánve člověka vpřed a vzad okolo osy páteře (pohyb pánve v horizontální rovině), umožňuje klopení pánve vpřed a podsazení vzad (pohyb pánve v sagitální rovině) a pružení nahoru a dolů zešikmuje pánev nahoru a dolů (pohyb pánve ve frontální rovině). Analytickým rozborem hřbetu se zvyšuje efektivita léčby. Koně pro léčbu vybíráme především s konvexním pružením hřbetu, koně s konkávním pružením se vylučují (Hermannová a kol., 2014).
19
4.1.2 Výběr koní pro psychoterapii Kůň jako partner člověka musí umět a být ochotný komunikovat mezidruhově, tzn. vnímat projevy člověka a jasně reagovat bez ohrožení. Nesmí se využívat koně útočící bez předchozího upozornění (bojový postoj, sklopené uši, mávání ohonu, zvedání nohy), nedůvěřiví a nepředvídatelní koně (vyřazují se). Vhodný kůň se nebojí o hlavu, o uši, není lechtivý, nekope, spolupracuje, důvěřuje a celkově svými vlastnostmi umožňuje spolehlivý průběh léčby (Hermannová a kol., 2014). Existují 2 pohledy podle paní Mehlem (2006), jak jízda na koni může působit na psychiku člověka: Za prvé to jsou psychosomatické problémy a psychická traumata, kdy se člověk snaží být někým jiným a kůň dokáže vycítit pravou povahu dotyčného člověka, navrátit ho zpět do reality a pomáhá mu cítit se sám sebou. Druhý pohled souvisí s potlačením bioenergie u psychických poruch, kdy se při jízdě uvolňují svaly, aktivují se všechny tělesné pochody, a tím se potlačí symptomy nemocí (http://www.chmirakl.cz/hiporehabilitace/psychoterapie-pomoci-koni/).
4.2 Příprava a výcvik koně Příprava má 3 hlavní fáze: základní výcvik, jízda v terénu, nácvik klidného čekání a stání u rampy. Při základním výcviku se pilují prvotní schopnosti u mladých koní. Učí se poslušnosti a zapojovat správně svalstvo při chodu. Jízdou v terénu se učí zklidnit a nelekat se okolního světa, aby neshodil pacienta a podstatné je naučit se čekat a klidně stát u rampy, dokud se pacient neposadí a neusadí na hřbetu. Výcvik je důležitý pro upevňování dobrých vlastností a schopnosti koně potřebné pro hiporehabilitaci a celkově může trvat až jeden rok (Neraždič, 2006). Podle Jiskrová a kol. (2010) zařazujeme do základního výcviku tzv. sedm her využívající interakce mezi koňmi, zejména mezi hříbětem a klisnou. Sedm her vytvořil Patt Parelli za účelem vytvoření důvěry mezi koněm a člověkem. Jedná se o přátelskou hru (navazování kontaktů a důvěry), dikobrazí hru (ustupování před tlakem – nácvik u rampy), řídící hru (reakce na mentální tlak), jojo hru (pohyb vpřed a vzad), hru na kruh (udržování rychlosti), hru do stran (pohyb doprava a doleva) a prostorovou hru (kombinace předchozích her). 20
Koně se učí ovladatelnosti, postupovat v kroku, klusu a cvalu, obraty a práci na kruhu. Nejdůležitější je práce s koněm ze země, kdy se kůň učí nastupovat k rampě z levé i pravé strany, stát u rampy v klidu při nasedání, sesedání a polohování pacienta (http://www.ossvitani.cz/priprava.php). Důležitou součástí přípravy koně je adaptace na pacienty. Kůň si zvyká na psychickou zátěž působící z okolí a pacientů a musí se přizpůsobit i pacientům s výraznějšími projevy chování, aby mohl být zařazen do provozu hiporehabilitace (Hermannová a kol., 2014). S největší ohleduplností by se provozovatelé měli věnovat koňskému hřbetu a poskytnout koni přijatelné pracovní podmínky, aby kůň mohl dostatečně odpočinout. Schopnost držení správného postoje těla předchází učení koně používat, zesílit a správně koordinovat svaly stabilizující páteřní klenbu zajišťující odolávání tlaku a tahu při nošení závaží. Koňský hřbet tak působí jako zavěšený most, kde končetiny tvoří pilíře mezi hrudní a bederní páteří (viz obr. č. 2). Na pochopení a zvládnutí všech kladených nároků potřebuje kůň dostatek času, aby svůj pohyb začal využívat nejen přirozeně, ale i účelně (Švehlová, 2014). Vhodnost koně pro provádění hiporehabilitace prověřují Specializační zkoušky pro koně a pony zařazené do hiporehabilitace. Zkoušky ověřují přiměřený temperament, a zda je kůň schopný provozu hiporehabilitace (http://kurzy-hiporehabilitace.com/o-chs/).
Obr. č. 2: Koňský hřbet jako zavěšený most (Švehlová, 2014)
21
4.3 Terapeutický tým Hlavním řídícím článkem hiporehabilitace je terapeut. Terapeut je zodpovědný za průběh celé terapie. Musí disponovat znalostmi z oboru fyzioterapie, psychologie nebo pedagogiky podle zvolené terapie. Nejen kůň, ale i terapeut podstupuje specializační kurz s teoretickou a praktickou přípravou k provádění samotné terapie (Hermannová a kol., 2014). Další členy týmu tvoří specialista pro daný obor hiporehabilitace, cvičitel koně a především
certifikovaný
kůň
(http://www.equichannel.cz/lecba-konmi-32-tym-pro-
hiporehabilitaci-kun). Podle Hermannové a kol. (2014) dobrý terapeut ovládá takzvané měkké dovednosti, do nichž se řadí kladné vlastnosti osobnosti. Mezi tyto vlastnosti patří pozitivní vztah k pacientovi, týmová spolupráce, trpělivost, flexibilita a sebereflexe. Terapeut zná dobře koně, se kterým pracuje a nesmí psychicky manipulovat s klienty, nepřeceňovat klientovy síly podle svých představ, ale snažit se jeho síly odhadnout a rozvíjet.
4.4 Zásady provádění hiporehabilitace První zásadou při provádění hiporehabilitace je vytvoření vyhovujícího areálu. Pro poskytování hiporehabilitace je potřeba postavit dostatečně velký prostor s otevřenou nebo krytou jízdárnou nebo trasou v terénu (http://hiporehabilitace-cr.com/standardy-kvality-prohipoterapii/). Podle Hermannové a kol. (2014) musí být areál bezpečný pro pacienty, a proto je potřeba vyloučit všechny rizikové faktory. Prostor hiporehabilitace by měl disponovat rovnou plochou bez děr a jiných překážek, neklouzavou konstrukcí rampy, pevným zábradlím a prostředí není izolované, ale dostatečně klidné pro nerušený průběh terapie. Prostory pro hiporehabilitaci musí být opatřeny potřebným vybavením. V první řadě je to jezdecká helma odpovídající evropské normě, madla, podložky, polštáře, míče, kruhy a pro jištění na koni bezpečnostní opasek. Každý provozovatel hiporehabilitace má vypracován vlastní provozně-bezpečnostní řád a vede dokumentaci o řešení havarijních či nouzových situacích,
podle
kterého
se
musí
řídit
všichni
účastníci
(http://hiporehabilitace-
cr.com/standardy-kvality-pro-hipoterapii/). Pro dodržování bezpečnosti má hlavní roli terapeut, který ručí za bezpečný průběh terapie, za koně i klienta, má kurz první pomoci a ručí i za celý tým společně provádějící terapii. 22
Terapeut musí i předvídat možné následky. S koněm provádí pouze naučené aktivity, chodí pouze po koněm známých cestách, a tím předchází nečekaným reakcím, které by mohly vést ke stresu až zranění. Proto je pro terapii nejdůležitější výběr zodpovědných a vzdělaných odborníků, jež vytváří vhodný spolupracující tým (Hermannová a kol., 2014). Podle Švehlové (2014) by se v provozu měli využívat pouze zdraví, fyzicky a psychicky vyrovnaní koně, kteří mají pravidelný pohyb, gymnastickou přípravu, volný pohyb hlavy, symetrickou zátěž a dávat mu dostatečné přestávky při práci, protože hiporehabilitace je sice pomalá, ale pro koně náročná disciplína.
4.5 Provoz hiporehabilitačního centra Epona Středisko Epona je nezisková společnost a zaměřuje se především na provoz hiporehabilitace. Středisko se nachází se v obci Hostěnice blízko u Brna. V této době se nadačnímu středisku Epona věnuje několik fyzioterapeutů, cvičitelů koní a instruktorů AVK. Společně tvoří odborný tým pracující za minimální mzdu pečující o koně i klienty. Koně vybraní k realizaci hiporehabilitace skládají specializační zkoušku potvrzující jejich schopnosti a vhodnost provádět hiporehabilitaci. Využívaní koně jsou český teplokrevník, poník, chladnokrevná klisna plemene slezský Norik a jeden kůň bez původu. Všichni splňují požadavky přiměřeného temperamentu a charakteru. Ráno se koně musí připravit na celodenní práci s lidmi. Nejprve koně upozorníme na svou přítomnost oslovením, klidným hlasovým projevem, aby se kůň neplašil. Před terapií se kůň musí řádně očistit. Při čistění je kůň uvázán ve svém boxu nebo držený na vodítku a začíná se čistit vždy od hlavy k zádi. Pro čištění se používá hřebílko pro odstranění hrubých nečistot. Je třeba opatrnosti na citlivá místa těla koně, především na slabiny a nezapomínat na málo viditelná místa, a to pod hřívou. Po hrubé očistě následuje čištění kartáčem. Dále je možné použít houbky, hadr a další kartáče v závislosti na míře znečištění. Nakonec se zkontrolují a očistí kopyta. Pomocí háčku se nejprve vyčistí střelka, poté patka. Před příjezdem klienta se nasadí ohlávka a deka s madly přes hřbet koně. Po příjezdu klienta vyjdeme s koněm ze stáje přímo k rampě pro nasedání, kde si předtím připravíme přilby pro pacienta. Koně přivedeme těsně k rampě ve směru jízdy, aby se s klientem zbytečně neotáčel. Jezdecká přilba je povinná pro všechny pacienty kvůli bezpečnosti a popruhy přilby musí být těsně připnuté. Když jsou kůň i klient na svém místě, pomocník 23
pomáhá klientovi nasednout z rampy na koně (viz obr. č. 3). Dále jsou u terapie přítomní vedoucí terapie a vodič koně. Vedoucí terapie určuje začátek i konec terapie. Celá terapie probíhá kolem areálu střediska a trvá přibližně 15 – 30 minut. V případě nepříznivého počasí je možno využít vnitřních prostorů střediska. V průběhu terapie jde vedoucí na jedné straně koně, kde přidržuje klienta a dává pokyny vodiči, o rychlosti vedení koně, zda má zpomalit nebo zda může zrychlit. S klientem si povídá a vyptává se na jeho zdraví a rodinu, při tom kontrolu celý průběh terapie. Asistent přidržuje klienta z druhé strany koně. Na konci terapie pomáhá asistent nebo terapeut sesedat klientovi z koně tak, že se postaví na stranu, z které klient sesedá. Klient z koně nesmí seskočit.
Obr. č. 3: Nasedání klienta z rampy (http://hipoterapie.cz/provoz-2014/)
24
5 ASPEKTY JEDNOTLIVÝCH TYPŮ A PLEMEN KONÍ PRO JEDNOTLIVÉ OBORY HIPOREHABILITACE 5.1 Posouzení vhodnosti koní pro jednotlivé obory hiporehabilitace Výběr vhodného koně závisí především na tom, k jaké činnosti se bude využívat. Plemeno o výběru jedince zcela nerozhoduje (Velemínský, 2007). Jiskrová (2009) uvádí, že významným hlediskem je užitkový typ koně a individuální vlastnosti jedince převažují nad plemennou příslušností. Každý stát má své specifické podmínky pro výběr koně a záleží na jeho dostupnosti, především z finančního hlediska. Obecně se pro hiporehabilitaci využívají klisny a valaši s dobrým zdravotním stavem a ochotní k práci. Nesmí přehnaně reagovat na zvukové vjemy, podle potřeby si nechat sahat na části těla, celkově mít korektní stavbu těla, bezproblémovou mechaniku pohybu, přiměřený temperament a charakter (http://www.equichannel.cz/ctyrnohym-terapeutem-muze-byt-poniki-tazny-kun). Pro hipoterapii je potřeba spolehlivého, pozorného a trpělivého koně, kvůli jednotvárnosti práce v kroku a při obtížných situacích je potřeba být samostatný, učenlivý a zachovat klid, například u nasedání a sesedání klienta. Kůň musí mít zdravý hřbet a perfektní mechaniku pohybu bez kulhání a odpovídající požadavkům terapeuta (Velemínský, 2007). Výborný charakter koně při kontaktu s člověkem je základním hlediskem výběru pro AVK a PPK. Dalšími požadavky jsou: psychická odolnost, správná mechanika pohybu a dobrý zdravotní stav. Do terapie a aktivit se zapojují koně s různým temperamentem. Zaměřuje se na posuzování hierarchii ve stádě, jestli je kůň dominantní nebo submisivní, protože to odráží jeho vztah k člověku (http://kone-hiporehabilitace.com/hiporehabilitacnikun/). Pro parajezdectví je důležité, aby byl kůň ochotný pohybu, protože parajezdci nemají dostatek síly, musí být kůň ochotný chodit vpřed, nelekat se a spolehlivě stát při nasedání a sesedání. Inteligence a tolerance jsou důležité vlastnosti při poruchách koordinace a rovnováhy parajezdců. Pro paravoltiž musí kůň mít dobrý charakter, být dobře lonžovatelný ve všech chodech a mít voltižní výcvik. Paravoltici bývají těžší, proto je vybírán kůň s mohutným a pevným hřbetem (Velemínský, 2007).
25
Koně pro hiporehabilitaci jsou pečlivě vybíráni, musí projít výcvikem a složit specializační zkoušku (http://www.equichannel.cz/ctyrnohym-terapeutem-muze-byt-ponik-itazny-kun). Gregor a Iš (2010) tvrdí, že chladnokrevní koně jsou pro využití v hiporehabilitaci adekvátní kandidáti, díky klidnému temperamentu a dobrému charakteru. Mohutnost a silná konstituce umožňuje, aby na koni spolu s pacientem seděl i terapeut. Poníky a malé koně jsou dostatečně silní a robustní koně na to, aby dokázali unést děti, ale i dospělého člověka. Mezi odborníky se vedly spory o mírách poníků, proto bylo zavedeno rozdělení podle výšky kohoutku. Do 148 cm výšky v kohoutku se jedná o pony, nad 148 cm výšky v kohoutku se hovoří o koních. Mezi výjimky patří například hafling, který má výšku pony, ale řadí se mezi chladnokrevníky (Brixner, 2012). Podle Velemínského (2007) je obtížné vybrat vhodného koně v rámci plemene. Vhodného koně je třeba vybírat podle nároků klientely, četnosti využívání koně, zootechnických podmínek a zkušeností cvičitele. Na výběru jedince je potřeba dbát zřetelný ohled. Osvědčují se kříženci díky své tvrdosti a inteligenci.
5.2 Plemena koní využívaná pro hiporehabilitaci Mezi koně využívané pro hiporehabilitaci zařazujeme teplokrevníky, chladnokrevníky, pony a jejich křížence, westernová jezdecká plemena, koně bez plemenné příslušnosti a mezi nejčastěji využívaná plemena v hiporehabilitaci patří: český teplokrevník, anglický plnokrevník, starokladrubský kůň, klusák, hucul, hafling, slezský norik, norický kůň, českomoravský belgický kůň, shetlandský pony, velšský pony, český sportovní pony, quarter horse, appaloosa a další. 5.2.1 Český teplokrevník Sambraus (2014) charakterizuje českého teplokrevníka jako ušlechtilého a harmonického koně středního až většího rámce, jehož konstituce vytváří tvrdý jezdecký typ koně s dobrou mechanikou pohybu. Chovným cílem šlechtění je ušlechtilý, korektní a lehce jezditelný kůň, který je na základě svého temperamentu, charakteru, prostorné a elastické mechaniky pohybu a pevného zdraví vhodný pro všechny druhy výkonnostního jezdeckého sportu v rámci disciplín FEI a pro volnočasové aktivity. Dospělý kůň je středního tělesného rámce s dobrými liniemi, pevného 26
fundamentu
a
bez
zjevných
a
geneticky
podmíněných
vad
a
chorob
(http://www.cmsch.cz/store/cesky-teplokrevnik-2013.pdf). Podle Hallera (2014) je český teplokrevník sportovní kůň s exteriérovými znaky: mírně arabská hlava, dlouhý krk, kohoutková výška 158 - 172 cm, ramenní partie dostatečně korektní s dostatečným nasvalením, korektní a svalnatá plec, trup i záď, končetiny lehké až těžké, kopyta často zanedbaná nebo měkká. Vhodný jako rekreační kůň lepší třídy s dobrými skokanskými schopnostmi. Žádoucí tělesná stavba přesně podle (http://www.schct.cz/) zahrnuje: ušlechtilou suchou hlavu, výrazné oko vyjadřující klid, dobře utvářené nozdry a elastickou hubu, dostatečně dlouhý, dobře osvalený, zužující se k hlavě, středně až výše nasazený v mírném oblouku plynule vystupující z kohoutku, se správně utvářeným a volným zátylkem, lehce a pravidelně mezi hlavou a kohoutkem ohebný krk, dlouhou, šikmou lopatku s dobrým osvalením plece, výrazný kohoutek plynule přecházející v pevný a pružný hřbet plynule pokračující na pevná a dobře vázána bedra. Přiměřeně velký, kratší obdélníkový, harmonický tělesný rámec, pravidelný postoj, u končetin suché výrazné klouby, pravidelné kopyto s výraznou rohovinou. Podle Jiskrové (2009) má český teplokrevník menší typovou vyrovnanost, a to se projevuje v mechanice pohybu, je závislá na individualitě jedince, a díky této různorodosti nacházíme vhodné jedince tohoto plemene pro všechny odvětví hiporehabilitace. Výhodou je i požadavek na prostornost chodů. S českým teplokrevníkem mají lidé dost zkušenosti, což řadíme mezi jeho pozitiva. Dalšími výhody jsou snadná dostupnost a příznivá cena. Do nevýhod řadíme vysokou variabilitu v typu, proměnlivost v psychice a český teplokrevník méně toleruje monotónní práce (Velemínský, 2007). Jiskrová a kol. (2010) uvádí, že český teplokrevník je nejrozšířenější plemeno na našem území, proto se nejvíce využívá i v hiporehabilitaci. Vybírá se individuálně podle požadavků klientely, koně menšího rámce pro děti a pro práci s dospělými se vybírají mohutní a rámcoví koně. 5.2.2 Anglický plnokrevník Cílem v chovu anglického plnokrevníka je ušlechtilý kůň, dostatečně velkého rámce, korektního harmonického exteriéru, tvrdé konstituce, vysoké výkonnosti v rychlosti a
27
vytrvalosti
pro
nejvyšší
požadavky
v dostizích,
případně
sportu
(http://www.dostihyjc.cz/download/RAD_PK_net.pdf). Jakub (2014) do chovného cíle šlechtění uvádí zvyšování výkonnosti plemene v rovinných dostizích,
v rychlosti,
ranosti,
konstituční
tvrdosti
a
rychlosti
ve
vytrvalosti
(http://eagri.cz/public/web/file/322679/Anglicky_plnokrevnik.pdf). Gregor a Halčík (2010) popisují důležité vlastnosti anglického plnokrevníka, do kterých patří tvar a prostorovost hrudníku s velkou kapacitou plic. Jeho tělesné tvary jsou vyrovnané a tělesný rámec většinou obdélníkový s výškou v kohoutku 155 – 170 cm. Vyznačuje se relativně dlouhými končetinami umožňující dlouhý a plochý cvalový skok. Plemeno anglický plnokrevník pochází z 18. století z Anglie. Pro výběr do chovu je důležitá rychlost a do chovu jsou připouštěni pouze plemeníci po úspěšném absolvování dostihů podle přísných pravidel. Vyniká svou rychlostí na krátké vzdálenosti a považuje se za nejrychlejšího koně světa. Je to inteligentní, vytrvalý a odvážný kůň a nehodí se pro každého jezdce kvůli svému temperamentu a citlivosti (Brixner, 2012). Anglický plnokrevník disponuje mimořádnou rychlostí i vytrvalostí. Proto je tento raný dostihový kůň využíván především k jezdeckému sportu, rovinným a překážkovým dostihům. Dominuje svou pružnou akcí ve cvalu (Sambraus, 2014). Velemínský (2007) shrnuje přednosti a negativa anglického plnokrevníka. Mezi výhody patří jeho mimořádná inteligence, snadná dostupnost s často příznivou cenou a mimořádnou ochotou k práci. Problémem je jeho dostihová minulost a mezi další nevýhody řadí vzrušivou povahu, málo toleruje monotónní činnosti a klade vysoké nároky na přípravu před terapií. 5.2.3 Starokladrubský kůň Chovným cílem je kůň středně velkého až velkého obdélníkového rámce s korektní stavbou těla, harmonickými proporcemi a typickou klabonosou hlavou s výrazným velkým tmavým okem. Vyznačuje se pravidelnými kadencovanými chody s typickou vysokou akcí hrudních končetin v klusu. Cílem je zachování jediného původního českého plemene koní v typu galakarosiera, s využitím k ceremoniální a reprezentační službě, soutěžím spřežení, drezuře,
baroknímu
a
rekreačnímu
ježdění
(http://www.nhkladruby.cz/dokumenty/radpk05.pdf). Sambraus (2014) charakterizuje starokladrubského koně jako velmi ušlechtilého, harmonického koně se středním až větším rámcem (162 – 170 cm). Popis exteriéru: typická klabonosá hlava, výrazné živé oko, delší klenutý, vysoce nasazený a svalnatý krk, málo 28
výrazný dlouhý kohoutek, skloněná záď, hlubší a širší hrudník, delší klenutý trup, suchý a kostnatý fundament s širokými, tvrdými kopyty, postoj vepředu korektní, vzadu občas sblíženým v hleznech. Haller (2014) označuje kladrubského koně za mohutný barokní typ koně španělského původu. Výšky dosahuje okolo 168 cm v kohoutku, většinou s bílým zabarvením. Jsou to kočároví koně s méně jezdeckými znaky, silnou, rovnou zádí a tvrdými končetinami. Znaky exteriéru jsou: hlava suchá s typickým klabonosem a výrazným tmavým okem, krk vysoko nasazený, přiměřeně dlouhý, klenutý a dobře osvalený, kohoutek méně znatelný, ale dobře utvářený, hřbet středně dlouhý s dobrou vazbou beder, hrudník středně dlouhý a široký se zaúhlením lopatky pro typickou vysokou akci, záď středně široká, končetiny korektní, kostnaté s výraznými suchými klouby, se středně dlouhou holení, velkými a pevnými kopyty (http://www.nhkladruby.cz/dokumenty/radpk05.pdf). V 90. letech se starokladrubští koně s drobnými vadami nebo zdravotními problémy zařadili do hipoterapie kvůli nevhodnosti k další plemenitbě a osvědčili se díky své ochotě k práci a psychické odolnosti. Pro běžná hiporehabilitační centra jsou finančně nedostupní (Jiskrová a kol., 2010). 5.2.4 Klusák
Chovným cílem v chovu klusáka je čistokrevný klusácký sportovní kůň korektního harmonického exteriéru, dostatečného rámce a tvrdé konstituce, a zvyšování výkonnosti tohoto koně ve zkouškách výkonnosti formou klusáckých dostihů. Hodnocena je rychlost, vytrvalost, čistota a styl klusu, konstituční tvrdost a odolnost i do vyšších věkových kategorií za předpokladu nezbytných pozitivních morálních vlastností doprovázeny dobrým charakterem a zdravotním stavem, schopností komunikace a přijatelnou opracovatelností. Dospělý kůň je středního rámce s dobrými liniemi, pevného fundamentu a bez zjevných geneticky podmíněných vad (http://www.czetra.cz/download/slechtitelsky_program.pdf). Americký klusák je šlechtěný na dostihový klus a dostihový mimochod (pas), proto se plemeno rozděluje na 2 typy klusáka: trotter (klusák) a pacer (mimochod). Díky svým dostihovým výsledkům je rozšířen po celém světě. Výška v kohoutku dosahuje 152 – 165 cm. Vzhledově se podobá anglickému plnokrevníkovi. Od anglického plnokrevníka se odlišuje přestavěnou zádí a strmým postojem pánevních končetin a spěnky, což je podmíněno účelem – klusem. Koně s nadáním pro laterální mimochod se využívají k rekreačnímu ježdění (Kapitzke, 2008). 29
V klusu a mimochodu se pořádají klusácké dostihy, protože americký klusák vyniká rychlou klusovou akcí (Sambraus, 2014). Evropský klusák je šlechtěn výhradně k závodění zapřažený do sulky. Má nejednotný exteriér, všeobecně středně velkou hlavu, rovný nebo jelení krk, úzký, hluboký trup, 145 – 165 cm výšky v kohoutku, měkký hřbet, dobře osvalená záď, nízko nasazený ocas; stabilní, suché končetiny, často méně kvalitní klouby, tvrdá kopyta, typický rozbíhavý postoj vepředu a kravský zezadu (Haller, 2014). Jiskrová a kol. (2010) přirovnává klusáka k anglickému plnokrevníkovi středním rámcem, tvrdou konstitucí a živým temperamentem a odlišuje se menší exteriérovou vyrovnaností a vady fundamentu. Individuálně je potřeba přihlížet na psychický stav po vyřazení z dostihů a kůň musí projít redrezurou. Mezi výhody se řadí finanční dostupnost a využitelnost do vysokého věku.
5.2.5 Huculský kůň
Chovným cílem je dosáhnout a upevnit typ malého horského koně v rámci plemenného standardu při zachování dostatečné genetické rozmanitosti a udržitelného stupně příbuznosti, s docílením
postupného
naplnění
čistokrevnosti
(http://www.hucul-
achhk.cz/pdf/program.pdf). Primitivní užitkový typ se znaky tarpana se vyznačuje suchou hlavou, krátkou, těžkou šíjí, krátkým a těžkým krkem. Trup je široký, hluboký a dlouhý, silný hřbet a spáditá záď. Hucul má tvrdé, suché končetiny s malými kopyty a je to zdravý, dlouhověký horský kůň s dobrými a výraznými instinkty, dobře zhodnocuje potravu, má energický pohyb a jistý krok (Haller, 2014). Pro svou vytrvalost, skromnost, charakterové vlastnosti, pevné zdraví a klidný temperament je vhodný pro jezdeckou turistiku, rekreaci, výcvik dětí, hipoterapii i lehký zápřah. Patří mezi pozdní plemena dospívající v 5 až 6 letech a plně výkonný zůstává až do 25 let při dobré péči (http://www.hucul-achhk.cz/pdf/program.pdf). Pozitivními vlastnostmi hucula jsou konstituční tvrdost, dobrá krmitelnost, plodnost a především je to všestranně použitelný kůň pro lehký a střední tah, jízdu koňmo, ekologii a hiporehabilitaci (Sambraus, 2014). Łojkův et al. (2015) výzkum v Polsku ukázal, že se za několik posledních let změnil tělesný rámec hucula a rozděluje ho do 2 typů. První typ je robustní s širokou a dlouhou zádí a 30
výškou v kohoutku 135 – 142 cm. Druhý typ hucula je lehčí, ušlechtilejší a průměrně nižší o 2 – 7 cm. Vědecká práce dokázala, že na odlišnostech v exteriéru mezi těmito dvěma typy hucula nezáleží. Při výběru tohoto plemene se pohlíží na jeho psychické vlastnosti a individuální dovednosti. Na pořízení hucula jsou minimální náklady a je snadno dostupný. Mezi další výhody patří tvrdost, na které se autoři shodují, a výhodou při práci s mentálně handicapovanými klienty je snaha udržet rovnováhu břemen. Tato snaha soumara udržovat rovnováhu břemene je však nevýhodou u klientů např. dětí s DMO, kde by se klient měl naučit nalézt své těžiště a rovnováhu. Svérázná psychika a mechanika pohybu jsou rovněž méně vhodné pro hiporehabilitaci (Velemínský, 2007). 5.2.6 Chladnokrevná plemena Chladnokrevná plemena využívaná v hiporehabilitaci jsou hafling, slezský norik, norický kůň a českomoravský belgický kůň. Vyhledáváni a připravováni k terapii jsou chladnokrevní koně pro dobrý charakter, spolehlivost a výkonnost. Zvládají velkou zátěž po fyzické i psychické stránce a mohutností jsou ideální pro dospělé klienty (Jiskrová a kol., 2010). 5.2.6.1 Hafling Chovným cílem haflinga je výkonný, malý kůň univerzálního použití, s harmonickou, silnou, korektní stavbou těla se všemi částmi ve správné rovnováze, s klidným temperamentem
a
s dobrým
charakterem,
snadno
krmitelný
a
pevného
zdraví
(http://www.cmsch.cz/store/hafling-2014.pdf). Haller (2014) popisuje haflinga jako atraktivního malého koně s harmonickým a praktickým zevnějškem. Dosahuje 135 – 145 cm kohoutkové výšky, čímž je na pomezí mezi ponym a chladnokrevníky. Hlava suchá s velkýma očima a malýma ušima, středně dlouhý krk, málo vyjádřený kohoutek, široký a silný trup. Má silné nohy s tvrdými kopyty a velmi jistý krok. Je zdravý a houževnatý, velmi dobře zhodnocuje potravu. Konstitučně velmi tvrdý kůň s jistou, méně prostornou mechanikou pohybu je dobře krmitelný a využívá se k jízdě vozmo, k jízdě koňmo, hipoterapii, ekologii a soumar (Sambraus, 2014).
31
5.2.6.2 Slezský norik Cílem šlechtění je chladnokrevný kůň dospívající v 5 – 6 letech, delšího rámce, s dobrým osvalením, pracovitý, dobře ovladatelný, dobrého charakteru, přiměřeného temperamentu, dobře
živitelný,
pohyblivý,
s výraznými
prostornými
chody
(http://www.genetickezdroje.cz/sites/File/metodika/Metodika_KoneNorik.pdf). Slezský norik je poměrně ušlechtilý, méně harmonický tažný kůň středního obdélníkového rámce. Jeho exteriér se vyznačuje velkou hlavou s oválnou očnicí, středně dlouhým, vysoce nasazeným krkem, výraznějším kohoutkem, dlouhou, širokou zádí, širokou, klenutou hrudí, suchým kostnatým fundamentem s pevnými kopyty v barvě ryzáka nebo hnědáka (Sambraus, 2014). Se svou konstituční tvrdostí a mohutností se využívá v tahu a těžkém tahu. Prostorná mechanika pohybu (krok, klus) umožňuje využívat slezského norika v hiporehabilitaci (Sambraus, 2014). Velemínský (2007) mezi výhody zařazuje jeho snadnou dostupnost a vynikající toleranci, dobře spolupracuje při práci i ve stáji a jako všichni chladnokrevní koně mohou nosit i těžké pacienty. Široký hřbet může být pro některé klienty problém a monotónní práce jsou pro slezského norika a chladnokrevné koně nevýhodou. 5.2.6.3 Norický kůň (norik) Chovným cílem je chladnokrevný kůň, dospívající ve čtyřech letech stáří, mírně delšího rámce, s dobrým osvalením (http://www.aschk.cz/noricky-kun). Norik dosahuje 160 – 164 cm kohoutkové výšky. Odedávna je chován v horách, proto je přizpůsobený podmínkám strmého terénu. Vyznačuje se svou tvrdostí, nenáročností a jiskrným krokem. Je mohutný a nepříliš ušlechtilý. Má klidný temperament a dobrý charakter (Brixner, 2012). U norika převažují vlastnosti podmiňující k využívání v tahu a těžkému tahu. Dominuje konstituční tvrdostí a poměrně dobrou mechanikou pohybu. Dále se využívá v ekologii a hipoterapii (Sambraus, 2014). 5.2.6.4 Českomoravský belgický kůň Chovným cílem je chladnokrevný kůň dospívající ve třech letech stáří, středního čtvercového rámce s dobrým osvalením a minimalizací exteriérových vad. Pracovitý s dobře 32
ovladatelný kůň přiměřeného temperamentu, bez charakterových vad, dobře živitelný, pohyblivý, s chody odpovídajícími užitkovému zaměření plemene. Do genetického zdroje jsou zařazeni jedinci po důkladné analýze jejich původu http://www.aschk.cz/ceskomoravskybelgicky-kun). Sambraus (2014) popisuje českomoravského belgického koně jako mohutného, harmonického koně s těžkou hlavou, silným krkem a širokým kohoutkem. Charakterizuje ho krátká svalnatá záď, delší strmá plec, krátký, hluboký trup, silný lymfatický fundament s výraznými rousy a dobrá kopyta. Konstitučně méně tvrdý, tažný kůň s dobrou mechanikou pohybu (krok, klus), dobrý tahoun, náročnější na podmínky prostředí. Využívá se do tahu, k těžkému tahu, ekologii a hiporehabilitaci.
5.2.7 Plemena pony Jiskrová (2009) rozděluje plemeno pony na dvě skupiny a těmi jsou: původní plemena pony a plemena pony šlechtěná na sportovní výkonnost. Původní plemena nejsou vhodná pro hipoterapii, kvůli malému rámci a nevhodné mechanice pohybu. Malá plemena pony jsou vhodná pro dětskou klientelu při AVK. Plemena pony šlechtěna na sportovní výkonnost jako žádanou skupinu koní kvůli střednímu až většímu tělesnému rámci s dobrou mechanikou pohybu. Plemena pony jsou ideální svou velikostí pro děti a jsou blíž i jejich psychice. Vyšší typ pony má výhodu svou vhodnou výšku pro práci s ostatní klientelou. Nevýhodné je najít odpovídající koně svou vhodnou mechanikou pohybu a je potřeba klást důraz na výchovu dospělým člověkem (Velemínský, 2007). 5.2.7.1 Shetlandský pony Chovný cíl se u standardního typu směruje na udržení pony s klidným temperamentem, ochotou pro práci pod sedlem i v zápřeži. Pro dětské jezdecké i vozatajské soutěže, pro hipoterapii. U mini typu se chovný cíl zaměřuje k miniaturizaci při zachování souladného exteriéru a zdraví (http://schshp.shetland.cz/dokumenty/rad_plem_knih.pdf). Jedná se o jedno z nejmenších typů pony – minityp do 87 cm kohoutkové výšky, standartní typ do 107 cm. Dlouhá, suchá hlava, krátký, silný krk, dlouhé lopatky, masivní a dlouhý trup dobré hloubky i šířky, silná, kulatá záď, enormně pevné, krátké nohy s malými, tvrdými kopyty, pohyb pilný, velká vytrvalost (Haller, 2014). 33
Původem pochází ze Shetlandských ostrovů, kde se hojně využívá v hiporehabilitaci, především k AVK a PPK. Ve fyzioterapii se často nevyužívá kvůli nevýrazné mechanice pohybu. V Nizozemí je cílem šlechtění pony s dobrou mechanikou pohybu využíván ve fyzioterapii pro děti. Kvůli nedostatku odborných znalostí a špatnému výcviku se v České republice vyskytuje pony s nevhodným charakterem (Píšová a kol., 2011). 5.2.7.2 Velšský pony a kob Toto plemeno rozděluje Haller (2012) do sekcí A – D. Sekce A – C zahrnuje plemena se znaky: malá s elegantní hlavou, malé uši, velké oči, arabské rysy, dlouhý klenutý krk, kohoutek střední, hluboký a široký hřbet, krátká mírně sešikmená záď a vysoko nasazený ocas. Pevný fundament, malá tvrdá kopyta, vynikající klus a skokanské dispozice. Sekce A: velšský horský pony (welsh mountain pony), KVH do 122 cm. Velmi charakterní pony vhodný především pro menší děti a pro zápřež. Vhodný pro hipoterapii díky prostornému kroku. Inteligentní plemeno využívané pro AVK, PPK a hipoterapii malý dětí. Sekce B: velšský pony (welsh pony), KVH do 137 cm. Jezdecký typ, exteriérově podobný welshskému horskému pony. Vhodný do jezdeckých disciplín pro starší děti i k vozatajství. Vyznačuje se prostorným klusem. Sekce C: velšský pony v typu kob (welsh pony of cob type), KVH do 137 cm. Robustní postava se silným, vysoko nasazeným krkem, často nevýrazným kohoutkem a prostornou mechanikou pohybu s vysokou karpální akcí, především v klusu (Píšová a kol., 2011). Sekce D představuje velšského koba s výškou v kohoutku 138 a více cm. Od sekce C neboli velšského pony v typu kob se liší rámcem, jejich vlastnosti jsou podobné, ale velšský kob se liší vysokou akcí v klusu (Jiskrová a kol., 2010). Píšová a kol. (2011) hodnotí jezdecké schopnosti pony jako výborné, charakter dobrý a nenáročný. Toto plemeno ovlivňuje chov ostatních ponyů. 5.2.7.3 Český sportovní pony Cílem šlechtění je všestranně využitelný pony jezdeckého typu s tvrdou konstitucí, dobrou krmitelností, dlouhověkostí, nenáročností a odolností proti vnějším vlivům. Konstituce a zdravotní stav musí umožňovat ekonomický celoroční chov ve volném ustájení s výběhem. Důraz se klade na dobrý charakter, rozvážnost, vysokou inteligenci, ovladatelnost a ochotu k práci. Toto plemeno je určeno především pro sport dětí a mládeže na všech výkonnostních
34
úrovních. Využívá se pod sedlo a do zápřehu jako rodinný kůň i pro běžný jízdárenský provoz (http://www.aschk.cz/sites/default/files/dokumenty/rad_csp_schvaleny_mze_2013_0.pdf). V současnosti je český sportovní pony vyšlechtěn jako jezdecký typ s variabilní kohoutkovou výškou 111 – 148 cm. Podrobněji charakterizovat jeho standard není možné, kvůli krátkému období jeho šlechtění. Využívá se pro jezdectví, vozatajství a soutěže dětí v jezdeckých sportech. Cílem chovu je jezdecký pony s prostornou mechanikou pohybu a dobrý skokan (Sambraus, 2014). 5.2.8 Westernová jezdecká plemena Mezi jezdecká westernová plemena zařazujeme Quarter horse, Appaloosu a Paint horse. Rychlost, obratnost a psychická odolnost předurčují westernová plemena pro hiporehabilitaci. Pro hipoterapii se tyto plemena zařazují pouze pro určité speciální diagnózy klientů a pro AVK nebo PPK mají širší uplatnění pro výborný charakter, temperament, ochotu ke spolupráci a psychickou odolnost. Nevýhodou je vysoká pořizovací cena (Jiskrová a kol., 2010). 5.2.8.1 Quarter horse
Podle Brixnera (2012) se quarter horse řadí mezi nejoblíbenější koně na světě. Vyznačuje se svou všestranností, má velice vyrovnaný temperament, je spolehlivý, tvrdý a vytrvalý. Jeho vlastnosti oceňovali kovbojové při práci s dobytkem. Quarter horse je rychlý a obratný, takže dokáže zahánět jednotlivé kusy dobytka a spolupracovat s jezdcem. Charakteristika plemene: 145 – 163 cm výšky v kohoutku. Krátká a široká hlava, velké oči posazeny daleko od sebe, středně velké oči. Žuchvy velmi výrazné, krk dlouhý, pružný a silný. Svalnatý, dlouhý, málo výrazný kohoutek, široký a hluboký hrudník, krátký a silný hřbet, těžká svalnatá stehna a bérce dávají robustní vzhled. Záď široká, skloněná a typicky svalnatá. Štíhlé a suché nohy s kvalitními klouby a krátkými spěnky, které by měly svírat 45° (Petlachová et al., 2011). Svou mechanikou pohybu dobře ovládá ve cvalu a v klusu a jeho mimořádná schopnost vyvinout vysokou rychlost na krátkém úseku umožňuje použití tohoto plemene k dostihům, ale pouze na velmi krátké vzdálenosti (274 – 800 m), protože je méně vytrvalý (Sambraus, 2014).
35
5.2.8.2 Appaloosa Haller (2014) popisuje appaloosu jako silného koně patřící do skupiny westernových koní. Suchá, široká hlava s malýma ušima, masivní krk, málo výrazný kohoutek, kohoutková výška 145 – 160 cm, silný, široký a krátký hřbet, skloněná, svalnatá záď, čisté klouby, lehké, suché, korektní a pevné končetiny, tvrdá malá kopyta, jistý krok, klidná povaha, vytrvalý a rychlý. Podle Sambraus (2014) je appaloosa velmi konstitučně tvrdý a vytrvalý jezdecký kůň s jistou mechanikou pohybu v terénu. Vytrvalost s odolností předurčují appaloosu k distančnímu a westernovému ježdění. Dokáží se uplatnit i v běžeckých, skokových a drezúrních disciplínách. Toto plemeno bývá velmi dobromyslné a je tak vhodné pro mládež (Brixner, 2012). 5.2.8.3 Paint horse Exteriérově identický s quarter horse. Silný kůň s dědičnými geny strakatosti. Existují 3 typy strakatosti: overo, tobiano, tovero – liší se uspořádáním bílých znaků od malé bílé skvrny po převládající bílou. Hlava malá, dobré plece, málo patrný kohoutek, výška v kohoutku 145 – 160 cm, hluboký trup, svalnatá záď, jemný, tvrdý fundament, krátké spěnky, malá kopyta (Haller, 2014). Stejně jako appaloosa se paint horse vyznačuje svou vytrvalostí s jistou mechanikou pohybu v členitém terénu. Proto se používá k jezdectví i westernovým jezdeckým soutěžím. Konstituční tvrdost a rychlost ho předurčuje k závodění ve cvalu na krátké vzdálenosti (274 – 800 m) (Sambraus, 2014). 5.2.9 Koně bez plemenné příslušnosti Jiskrová (2009) tvrdí, že existuje vysoký počet kříženců nezapsaných v žádné plemenné knize, a to je z hlediska chovatelů nepříznivé. Nemohou se zařadit dále do chovu, ale jejich užitkovost můžeme uplatnit v turistice na koni, hobby jezdectví a hiporehabilitaci. Mezi kříženci můžeme nalézt jedince s vhodnou kombinací fyzických i psychických vlastností po rodičích. Zařazují se do hipoterapie poměrně často a dodávají tak rozmanitější nabídku typů koní pro hipoterapii (Jiskrová a kol, 2010).
36
Obr. č. 4: Basia – kříženec ČMB a hafling (fotoarchiv Radky Copové, 2012) 5.2.10 Ostatní plemena Ostatní plemena využívaná v hiporehabilitačních centrech jsou arabští koně. Do provozu se pořizují málokdy, kvůli finanční náročnosti a náročnějšímu výcviku tohoto živého temperamentu (Jiskrová a kol, 2010).
Obr. č. 5: Pani – arabský plnokrevník v hiporehabilitaci (fotoarchiv Milady Macháčkové z http://www.machackovi.cz/clanek/pani/) 37
6 ZÁVĚR Při výběru vhodného plemene pro jednotlivé obory hiporehabilitace záleží na mnoha faktorech. Závisí na typu a individuálních vlastnostech koně. Podle plemena se výběr koně neřídí. Neexistuje plemeno předurčené k léčebným praktikám, ale může výběr do velké míry ovlivnit. K hiporehabilitaci se využívají pouze klisny a valaši, stáří koně nerozhoduje. Kůň musí mít především dobrý zdravotní stav a kondici. Každé plemeno má své charakteristické klady a zápory, na které se při pořizování koně do provozu centra pohlíží. Pro bakalářskou práci byla vybrána plemena, jež se v současnosti vyskytují a jsou oblíbená především v České republice a vyhovují požadavkům provozu. Český teplokrevník je na našem území nejrozšířenějším plemenem, a proto i snadno dostupným plemenem. Z hlediska financí si českého teplokrevníka mohou hiporehabilitační centra dovolit. Problém může být v různorodosti typu koně i psychické proměnlivosti, proto se plemene ČT pohlíží na individualitu koně. U anglického plnokrevníka se vyzdvihuje jeho inteligence a ochota k práci. Stejně jako českého teplokrevníka pořídíme anglického plnokrevníka snadno a za dostupnou cenu. K monotónní práci často nepřistupuje tolerantně a jeho vznětlivá povaha patří mezi záporné vlastnosti. Negativně může anglického plnokrevníka ovlivňovat i jeho dostihová minulost. Starokladrubští koně vynikají dobrým charakterem, ochotou k práci, psychickou odolností a celkově vlastnostmi vhodnými pro účely hipoterapie. Nevýhoda spočívá v tom, že si běžné hiporehabilitační středisko nemůže starokladrubského koně finančně dovolit kvůli jeho vysoké pořizovací ceně. Z hlediska tělesného rámce a kondice se klusák podobá anglickému plnokrevníkovi. Je také finančně dostupný a využitelný do vysokého věku, ale na druhou stranu může být méně konstitučně vyrovnaný a mít vady fundamentu, například špatný postoj končetin a po vyřazení ze závodů musí projít redrezurou. Huculský kůň lze pořídit za příznivou cenu a je snadno dostupný, skromný a nenáročný. Jako soumar má výhodu pouze u některých pacientů, kterým pomáhá s rovnováhou, u jiných může být vyrovnávání těžiště nevýhodou. Umí být svérázný a při využití v hiporehabilitaci ho limituje i jeho krátký chod. Chladnokrevní koně jsou ideální pro monotónní práci s velkou zátěží, protože dobře snášejí jak psychickou, tak i fyzickou zátěž. Pro dospělé klienty se hodí svou mohutností a
38
spolehlivostí a mají dobrý pracovní charakter. Pro některé klienty však může být šířka hřbetu nevýhodou. Plemena pony jsou vhodná podle typu a výšky pro dětskou i dospělou klientelu. Důležitým hlediskem je dobrá mechanika pohybu, kterou nedisponuje každý pony. Důraz se klade i při výchově pony. Ideální využití pro westernová plemena je při AVK a PPK díky své vytrvalosti, odolnosti a obratnosti. Mají také výborný charakter i temperament a jsou ochotní spolupracovat. Finanční náročnost se stává nevýhodou. V hiporehabilitaci se často používají kříženci. Někdy je výběr křížence výhodnější, než výběr čistokrevného jedince, protože mívá po rodičích více kladných vlastností a přinášení rozmanitější výběr koní do provozu. Mimo jiné se v hiporehabilitaci využívají arabští koně, jsou však náročnější na výcvik a pořizovací cenu. Nejdůležitější je vědět, jak bude daný kůň využíván. Pokud jsou u některého plemene výhodou v jednom z odvětví hiporehabilitaci, do ostatních může být jeho zařazení nevhodné. Například westernová plemena jsou ideální pro AVK a PPK, ale méně se hodí pro hipoterapii a to pouze v některých určitých případech. Proto výběr závisí především na individualitě daného koně.
39
7 SEZNAM ZDROJŮ Literární zdroje: BRIXNER, Saskia, 2012: Koně: plemena, základní péče. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 256 s. ISBN 978-80-242-3522-6 GREGOR, Dalibor a Zdeněk HLAČÍK, 2010: Anglický plnokrevník: The English thoroughbred = Englisches Vollblut. Opava: Dalibor Gregor, 149 s. ISBN 978-80-904692-0-4 GREGOR, Dalibor a Josef IŠ, 2010: Chladnokrevný kůň - síla, krása, elegance: Das Kaltblutpferd - Kraft, Schönheit, Eleganz. Opava: Dalibor Gregor, 155 s. ISBN 978-80903974-8-4 HALLER, Martin, 2014: Koně z celého světa. Praha: Knižní klub, 272 s. ISBN 978-80-2424428-0 HERMANNOVÁ, Hana, Dana MÜNICHOVÁ a Zoran NERANDŽIČ, 2014: Základy hipoterapie. Praha: Profi Press, 153 s. ISBN 978-80-86726-57-1 HOLÝ, Karol a Karol HORŇÁČEK, 2005: HIPOTERAPIE: Léčba pomocí koně. Ostrava: Montanex, a.s, 293 s. ISBN 80-7225-190-2 JISKROVÁ, Iva, Vladimíra CASKOVÁ a Tereza DVOŘÁKOVÁ, 2010: Hiporehabilitace. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 147 s. ISBN 978-80-7375-390-0 JISKROVÁ, Iva, Vladimíra CASKOVÁ a Tereza DVOŘÁKOVÁ, 2012: Hiporehabilitace. 2., přeprac. vyd. V Brně: Mendelova univerzita, 150 s. ISBN 978-80-7375-635-2 JISKROVÁ, Iva, Tereza DVOŘÁKOVÁ (ed.), 2009: Plemena koní nejčastěji využívaná v hiporehabilitaci v České republice. Sborník přednášek 8. konference o hiporehabilitaci: 26.9.2009, Brno. Brno: MSD. ISBN 978-80-7392-111-8
40
KAPITZKE, Gerhard, 2008: Kůň od A do Z: plemena, chov, chování, jezdectví, spřežení. Praha: Brázda, 411 s. ISBN 978-80-209-0363-1 ŁOJEK, Jacek et al, 2015: Conformation analysis of horses used in equine-assisted activities at polish hippotherapeutic centers. Poland, 14 s. ISSN 1644-0714 NERANDŽIČ, Zoran, 2006: Animoterapie, aneb, Jak nás zvířata léčí: praktický průvodce pro veřejnost, pedagogy i pracovníky zdravotnických zařízení a sociálních ústavů. Praha: Albatros Plus, 159 s. ISBN 80-00-01809-8 PETLACHOVÁ, Tereza et al, 2011: Využití american quarter horse a american paint horse v hiporehabilitaci. In: Sborník přednášek .. konference o hiporehabilitaci: pořádá Česká hiporehabilitační společnost a Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. Praha: MSD, [201-]-. ISBN 978-80-7392-111-8 PÍŠOVÁ, Markéta, Iva JISKROVÁ, Tereza PETLACHOVÁ, 2011: Využití plemen pony v hiporehabilitaci. In: Sborník přednášek .. konference o hiporehabilitaci: pořádá Česká hiporehabilitační společnost a Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. Praha: MSD, [201-]-. ISBN 978-80-7392-111-8 SAMBRAUS, Hans Hinrich, 2014: Atlas plemen hospodářských zvířat: skot, ovce, kozy, koně, osli, prasata: 250 plemen. Praha: Brázda, 295 s. ISBN 978-80-209-0402-7 STAMMER, Stefan, 2007: Fyzioterapie: zdravý kůň: prevence, rehabilitace, optimalizace tréninku. Praha: Brázda, 175 s. ISBN 978-80-209-0355-6 ŠKARDOVÁ, Magda, DVOŘÁKOVÁ Tereza (ed.), 2009: Výběr koně a jeho příprava pro TVKPP. In: Sborník přednášek 8. konference o hiporehabilitaci: 26.9.2009, Brno. Brno: MSD, [200-]-. ISBN 978-80-7392-111-8 ŠVEHLOVÁ, Dominika, 2014: Hiporehabilitační kůň se zdravým hřbetem: Jak si ho zajistit a jak co nejdéle udržet. In: Sborník přednášek .. konference o hiporehabilitaci: pořádá Česká hiporehabilitační společnost a Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. Praha: MSD, [201-]-. ISBN 978-80-7375-942-1 41
VESELÁ, Jana, 2008: Interakce v hipoterapii a canisterapii. In: Terapie a asistenční aktivity lidí za pomoci zvířat: odborná konference s mezinárodní účastí: sborník příspěvků: ČZU v Praze 16. - 17. dubna 2008. V Praze: Česká zemědělská univerzita, 2008, ISBN 978-80-2131773-4 VÁVROVÁ, Eva, Martina VLÁCHOVÁ a Jana PODRÁPSKÁ, 1996: Povídání o hipoterapii. Výškov: PIAFA, 34 s. ISBN 80-238-0168-6 VELEMÍNSKÝ, Miloš, 2007: Zooterapie ve světle objektivních poznatků. České Budějovice: Dona, 335 s. ISBN 978-80-7322-109-6
Internetové zdroje: ACHHK. Chovný cíl. In: Šlechtitelský program [online]. 2009 [cit. 2016-04-17]. Dostupné z: http://www.hucul-achhk.cz/pdf/program.pdf ASCHK ČR. Chovný cíl. In: Asociace svazů chovatelů koní České republiky [online]. 23 s. [cit.
Dostupné
2016-04-17].
z:
http://www.aschk.cz/sites/default/files/dokumenty/rad_csp_schvaleny_mze_2013_0.pdf ASCHK ČR. Českomoravský belgický kůň. In: Asociace svazu chovatelů koní České republiky [online]. 2011 [cit. 2016-04-17]. Dostupné z: http://www.aschk.cz/ceskomoravskybelgicky-kun ASCHK ČR. Norický kůň [online]. In: Asociace svazu chovatelů koní České republiky. 2011 [cit. 2016-04-17]. Dostupné z: http://www.aschk.cz/noricky-kun JAKUB, Aleša. Chovný cíl. In: Šlechtitelský program [online]. 2014, [cit. 2016-04-17]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/file/322679/Anglicky_plnokrevnik.pdf
42
CASKOVÁ,
Vanda.
LÉČBA
KOŇMI:
AKTIVITY. Equichannel.cz [online].
12.
2009,
PEDAGOGICKO-PSYCHOLOGICKÉ [cit.
Dostupné
2016-02-12].
z:
http://www.equichannel.cz/lecba-konmi-12-pedagogicko-psychologicke-aktivity Centrum hiporehabilitace Mirákl. Aktivity s využitím koně. Centrum hiporehabilitace Mirákl [online].
2016,
[cit.
Dostupné
2016-02-11].
z:
http://www.chmirakl.cz/hiporehabilitace/aktivity-s-vyuzitim-kone/ Centrum hiporehabilitace Mirákl. Psychoterapie pomocí koně. Centrum hiporehabilitace Mirákl [online].
2016
[cit.
Dostupné
2016-02-10].
z:
http://www.chmirakl.cz/hiporehabilitace/psychoterapie-pomoci-koni/ COPOVÁ,
Radka
a
hiporehabiitace [online].
Věra 2016
LANTELME. [cit.
Výcvik
2016-03-02].
a
výběr
Dostupné
koně. z:
In: Svítání
http://www.os-
svitani.cz/priprava.php Česká hiporehabilitační společnost [online]. Praha, 2004 [cit. 2015-11-27]. Dostupné z: http://chs.unas.cz/ Česká klusácká asociace. Chovný cíl. In: Šlechtitelský program [online]. Praha, 2013, 45 s [cit. 2016-04-17]. Dostupné z: http://www.czetra.cz/download/slechtitelsky_program.pdf ČHS. Hipoterapie. Česká hiporehabilitační společnost [online]. 2016 [cit. 2016-02-10]. Dostupné z: http://hiporehabilitace-cr.com/hipoterapie/ ČHS. Hiporehabilitační kůň. Česká hiporehabilitační společnost [online]. 2015 [cit. 2016-0311]. Dostupné z: http://kone-hiporehabilitace.com/hiporehabilitacni-kun/ ČHS. Parajezdectví. Česká hiporehabilitační společnost [online]. 2016 [cit. 2016-03-03]. Dostupné z: http://hiporehabilitace-cr.com/parajezdectvi/ ČHS. Standardy kvality pro hipoterapii. Česká hiporehabilitační společnost [online]. 2016 [cit.
2016-03-06].
Dostupné
z:
http://hiporehabilitace-cr.com/standardy-kvality-pro-
hipoterapii/ 43
ČMSCH. Chovný cíl. In: Aktuální řád PK ČT [online]. 2013, 169 s. [cit. 2016-04-17]. Dostupné z: http://www.cmsch.cz/store/cesky-teplokrevnik-2013.pdf ČMSCH. Chovný cíl. In: Šlechtitelský program [online]. 2014 [cit. 2016-04-17]. Dostupné z: http://www.cmsch.cz/store/hafling-2014.pdf GOŠOVÁ,
Věra
(TVKPP). Metodický
Terapie
s
využitím
portál [online].
koní 2011,
pomocí [cit.
psychologických 2016-02-12].
prostředků
Dostupné
z:
http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogicky_lexikon/T/Terapie_s_vyuzitim_koni_pomoci_psy chologickych_prostedku_(TVKPP) Jockey Club ČR. Chovatelský program. In: Řád plemenné knihy [online]. [cit. 2016-04-17]. Dostupné z: http://www.dostihyjc.cz/download/RAD_PK_net.pdf Hřebčín Kladruby. Chovný cíl. In: Řád plemenné knihy [online]. 2010 [cit. 2016-04-17]. Dostupné z: http://www.nhkladruby.cz/dokumenty/radpk05.pdf NICHOLSON, Nancy. Záhady koňského hřbetu. Equichannel [online]. 2003 [cit. 2016-0305]. Dostupné z: http://www.equichannel.cz/biomechanika-jezdeni-a-drezury-atlas-jezdcecast-9-zahady-konskeho-hrbetu LANTELME, Věra. Svítání hiporehabilitace [online]. 2008, 1 [cit. 2016-02-22]. Dostupné z: http://www.os-svitani.cz/hiporehabilitacni-organizace.php LANTELME, Věra. Rozvoj hiporehabilitace ve světě [online]. 2009, 1 [cit. 2015-11-27]. ISSN
1213-0737.
Dostupné
z:
http://www.equichannel.cz/lecba-konmi-2-rozvoj-
hiporehabilitace-ve-svete LANTELME, Věra a Arnostka JEŽKOVÁ. Léčba koněm: Paravoltiž 1. Equichannel [online]. 2010 [cit. 2016-03-02]. Dostupné z: http://www.equichannel.cz/lecba-konmi-27-paravoltiz-1 LIŠKOVÁ, Lenka. Parawestern. Equichannel [online]. 2009 [cit. 2016-03-05]. Dostupné z: http://www.equichannel.cz/lecba-konmi-22-parawestern 44
NP GZZ. Chovný cíl. In: Metodika chovu SN [online]. Praha, 2006 [cit. 2016-04-17]. Dostupné z: http://www.genetickezdroje.cz/sites/File/metodika/Metodika_KoneNorik.pdf SCHSHP. Chovný cíl. In: Svaz chovatelů shetlandských pony [online]. [cit. 2016-04-17]. Dostupné z: http://schshp.shetland.cz/dokumenty/rad_plem_knih.pdf SMÍŠKOVÁ, Šárka. Výběr koně pro hiporehabilitaci. Equichannel [online]. 2009 [cit. 201603-05].
Dostupné
z:
http://www.equichannel.cz/lecba-konmi-18-vyber-kone-pro-
hiporehabilitaci SMÍŠKOVÁ, Šárka. Tým pro hiporehabilitace. Equichannel [online]. 2010 [cit. 2016-03-05]. Dostupné z: http://www.equichannel.cz/lecba-konmi-32-tym-pro-hiporehabilitaci-kun Tým ČHS. Čtyřnohým terapeutem může být poník i tažný kůň. Equichannel [online]. 2014 [cit. 2016-03-11]. Dostupné z: http://www.equichannel.cz/ctyrnohym-terapeutem-muze-bytponik-i-tazny-kun
45
8 SEZNAM OBRÁZKŮ
Obr. č. 1: Mechanický kůň z roku 1893 (archiv autorek Lantelme a Smíšková) Obr. č. 2: Koňský hřbet jako zavěšený most (Švehlová, 2014) Obr. č. 3: Nasedání klienta z rampy (http://hipoterapie.cz/provoz-2014/) Obr: č. 4: Basia – kříženec ČMB a hafling (fotoarchiv Radky Copové) Obr. č. 5: Pani – arabský plnokrevník v hiporehabilitaci (fotoarchiv Milady Macháčkové z http://www.machackovi.cz/clanek/pani/) Obr. č. 6: Gulliver – anglický plnokrevník (fotoarchiv Radky Copové) Obr č. 7: 2050 GULDEN ZH (CHRONOS) - český teplokrevník (http://www.equichannel.cz/nejkrasnejsi-kun-cr-2015-teplokrevna-a-sportovni-domaciplemena-vyhrava-2077-noe-kinsky) Obr. č. 8: SOLO FAROLA XXX (Falco) - Starokladrubský kůň (http://www.equichannel.cz/nejkrasnejsi-kun-cr-2015-historicka-plemena-vyhralstarokladrubsky-vranik-solo-favora-xxx) Obr. č. 9: Huculský kůň (http://web2.mendelu.cz/af_291_projekty2/vseo/print.php?page=705&typ=html) Obr. č. 10: Dan – slezský norik (fotoarchiv Radky Copové) Obr. č. 11: Luky – český sportovní pony (fotoarchiv Radky Copové) Obr. č. 12: PRETORIA RAMINEZ – welsh kob (http://www.amerika-welshcob.com/ponykone/pretoria-ramirez.php) Obr. č. 13: 1113 Besanson Behistom – appaloosa (http://www.equichannel.cz/anketanejkrasnejsi-kun-2011-westernova-plemena) Obr. č. 14: 1393 Emphys Dancing King – Paint horse (http://www.equichannel.cz/anketanejkrasnejsi-kun-2011-westernova-plemena) Obr. č. 15: 1522 Great Little Step – Quarter horse (http://www.equichannel.cz/anketanejkrasnejsi-kun-2011-westernova-plemena)
46
9 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK
AHA
American hippotherapy association
AVK
Aktivity s využitím koně
CNS
Centrální nervová soustava
ČHS
Česká hiporehabilitační společnost
ČJF
Česká jezdecká federace
ČMB
Českomoravský belgický kůň
ČT
Český teplokrevník
DKThR
Deutsche Kuratorium für Therapeutisches Reiten
DMO
Dětská mozková obrna
EAGALA
Equine Assisted Growth And Learning Association
EFMH
Equine Facilitated Mental Health
FEI
Mezinárodní jezdecká federace
FRDI
Federation of Riding for the Disabled International
HT
Hipoterapie
KVH
Kohoutková výška hůlkou
NARHA
North American Riding for the Handicapped Association
PPK
Psychoterapie pomocí koně
RDA
Riding for the Disabled Association
47
10 PŘÍLOHY
Obr. č. 6: Gulliver – anglický plnokrevník (fotoarchiv Radky Copové)
Obr. č. 7: 2050 GULDEN ZH (CHRONOS) - český teplokrevník (http://www.equichannel.cz/nejkrasnejsi-kun-cr-2015-teplokrevna-a-sportovni-domaciplemena-vyhrava-2077-noe-kinsky) 48
Obr. č. 8: SOLO FAROLA XXX (Falco) - Starokladrubský kůň (http://www.equichannel.cz/nejkrasnejsi-kun-cr-2015-historicka-plemena-vyhralstarokladrubsky-vranik-solo-favora-xxx)
Obr. č. 9: Huculský kůň (http://web2.mendelu.cz/af_291_projekty2/vseo/print.php?page=705&typ=html) 49
Obr. č. 10: Dan – slezský norik (fotoarchiv Radky Copové)
Obr. č. 11: Luky – český sportovní pony (fotoarchiv Radky Copové)
50
Obr. č. 12: PRETORIA RAMINEZ – welsh kob (http://www.amerika-welshcob.com/ponykone/pretoria-ramirez.php)
Obr. č. 13: 1113 Besanson Behistom – appaloosa (http://www.equichannel.cz/anketanejkrasnejsi-kun-2011-westernova-plemena)
51
Obr. č. 14: 1393 Emphys Dancing King – Paint horse (http://www.equichannel.cz/anketanejkrasnejsi-kun-2011-westernova-plemena)
Obr. č. 15: 1522 Great Little Step – Quarter horse (http://www.equichannel.cz/anketanejkrasnejsi-kun-2011-westernova-plemena)
52
