MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

BRNO 2012

ONDŘEJ OPRAVIL

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav agrosystémů a bioklimatologie

Výroba osiva a pěstování čejčských hybridů kukuřice v ČR Bakalářská práce

Vedoucí práce: Ing. Lubomír Neudert, Ph.D.

Vypracoval: Ondřej Opravil

Brno 2012

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Výroba osiva a pěstování čejčských hybridů kukuřice v ČR vypracoval samostatně a použil jen pramenů které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.

Dne……………………. podpis………………….

PODĚKOVÁNÍ Děkuji svému vedoucímu práce Ing. Lubomírovi Neudertovi, Ph.D. za odborné rady při zpracování bakalářské práce. Dále děkuji vedení společnosti a kolegům z firmy Oseva, a. s. Bzenec, za vstřícný přístup. Děkuji rovněž i mojí rodině za podporu při studiu.

ABSTRAKT: Výroba osiv Kukuřice je domestikovaná rostlina. Hybridy se nemohou rozmnožovat bez lidské pomoci. České hybridy jsou šlechtěny společností CEZEA Čejč. OSEVA Bzenec je výhradní výrobce těchto hybridů. Založení porostů je řízeno přesnou metodikou. Porosty jsou sledovány zaměstnanci Osevy, ale i zaměstnanci Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (ÚKZÚZ). V porostu probíhají selekce atypických rostlin a před opylením kastrace mateřských lat. Koncem srpna je nutno odstranit otcovské linie. Sklízí se ve fyziologické zralosti hybridu od poloviny září do konce října. Pro sklizeň se používají sklízecí mlátičky, které sklízejí celé palice. Ty jdou na posklizňovou linku a suší se teplým vzduchem. Vysušené palice se drhnou a zrno se částečně čistí. Čištění zrna od nečistot a příměsí probíhá na strojích v čisticí stanici OSEVA Bzenec. ÚKZÚZ kontroluje kvalitu osiva. Jestliže osivo nesplňuje normy, není uznáno. Aby se předešlo problémům všechny procesy od dodávky, až do expedice namořeného osiva jsou pod dohledem laboratoře OSEVY. Klíčová slova: [osivo, sklizeň, sušení, čištění, moření, setí]

ABSTRACT:

Production of seeds

Maize is a grass domesticated by people. Hybrids can not be reproduced without human assistance. Czech hybrids are grown by the company CEZEA Čejč. OSEVA Bzenec is an exclusive producer of Czech corn hybrids of the cultivation plant CEZEA Čejč. Crop is established by accurate methods. Crops are monitored by employees of our company, but also the staff of the Central Agricultural Inspection and Testing Institute (CAITI). Then, selection takes place in the crop - non typical plants to castration term. By the end of August it is necessary to harvested father line.The harvest father linie has to eliminate to the end of august. Harvesting is done at physiological maturity hybrids from mid-September to late October. For harvesting there are the combine harvesters to harvest all ears. The ears go to postharvest line.There are dried with warm air. The ears are rubbed and clean around. Cleaning the grain from the impurities and calibration is provided by the machines in cleaning station in OSEVA Bzenec. And CAITI checks this for quality again. If the seed does not meet the standards, it is not recognized. To avoid all of the processes from the delivery up to dispash of the dressed seeds are supervised by a laboratory of OSEVA. Keywords: [seed, harvesting, drying, cleaning, pickling, sowing]

OBSAH 1 ÚVOD …………………………………………….……………………… 10 2 CÍL PRÁCE ……………………….………………....……………....… 11 3

LITERÁRNÍ PŘEHLED ……….………………....………………… 12 3.1

PŮVOD, HISTORIE A VÝZNAM KUKUŘICE ……………………… 12

3.2 BIOLOGICKÁ CHARAKTERISTIKA …..….……...……………….… 12 3.3

MORFOLOGIE KUKUŘICE …..………………...…….……....…….… 13 3.3.1 Květy a květenství …..………………...…….……….………….… 14 3.3.2 Kvetení, opylení a oplodnění ..……………………..…….....…..… 14 3.3.3

Zrno …..………………...........…….……….……………….......… 15

3.4

RŮST A VÝVIN ROSTLINY …..…..………..............………....…....… 16

3.5

PRODUKTIVITA POROSTU …..….……..….............………………… 17 3.5.1 Fotosyntetický a respirační mechanismus kukuřice ……........…… 18 3.5.2 Voda a produktivita porostu kukuřice ……....………….…...….… 18 3.5.3 Minerální výživa a produktivita porostu ……....……………..…… 18

3.6

RANOST HYBRIDŮ ……....…………………………..………...…..… 19 3.6.1

Číslo ranosti FAO…………..……………………..……...….….…. 19

3.7

PŘEHLED ODRŮD KUKUŘICE ……....……………..…..…………... 21

3.8

VÝVOJ PLOCH A VÝNOSŮ ……....……………..…..…………..…… 21

3.9 ZEMĚDĚLSKÉ VÝROBNÍ OBLASTI ……........………….….…....…. 22 3.9.1

Nejnovější rozdělení výrobních oblastí ……........…….……….…. 22

3.10 GENETICKY MODIFIKOVANÉ HYBRIDY ……........…….…....…. 23 3.11 TECHNOLOGIE PĚSTOVÁNÍ …….……………………….…......…. 24 3.11.1

Půda ……….....................…………………………….…….…… 24

3.11.2

Příprava půdy …….……………………….……………….……. 24

3.11.3

Setí ……............................................………………….…..…..… 24

3.11.4

Výživa a hnojení ……............................................…….…..….… 25

3.11.5

Sklizeň ……............................................……………….….….… 25

3.12 ŠLECHTĚNÍ ……............................................…………….….…..….. 25 3.12.1 Typy hybridních odrůd kukuřice ……........…….……...……...… 26 3.12.2

Šlechtitelské cíle ……........…….……...…………………..…..… 27

4

VLASTNÍ PRÁCE ………………………………………....……….… 28 4.1 POPIS VÝROBY OSIV ČEJČSKÝCH HYBRIDŮ KUKUŘICE …….... 28 4.1.1 Šlechtění v Čejči …….......…..….……...…….……..………. …… 28 4.1.2

Šlechtitelský program ........…...….……...………………….…..… 28

4.1.3

Cena čejčských hybridů …..………………...……….………….… 29

4.1.4

Příklady využití čejčských hybridů ………………....………..…… 29

4.1.4.1 Využití kukuřice pro vysokoprodukční dojnice ……..........… 29 4.1.4.2 4.1.5

Využití na bioplyn ……………..……………………..…..… 31

Výroba osivv Osevě Bzenec .....………………………..…….….... 31

4.1.5.1

Zakládání porostu ……….……………………………........ 31

4.1.5.2

Požadavky na vlastnosti množitelských porostů ……............ 32

4.1.5.3

Sklizeň čejčských hybridů …................................................. 33

4.1.5.4

Sušení na sušárně v Dolině, a.s. Staré Město ....................... 33

4.1.5.5

Čištění přírodního osiva ….................................................... 34

4.1.5.6

Moření osiva …...................................................................... 34

4.1.5.7 Stroje a strojní linky pro osivo kukuřice …............................ 35 4.1.6

Laboratorní postupy výroby osiva kukuřice …................................ 36

4.1.6.1

Příjem přírodního osiva ….................................................... 36

4.1.6.2

Čištění přírodního osiva ….................................................... 37

4.1.6.3

Osivo kukuřice …................................................................... 37

4.1.6.4

Uznávací list …...................................................................... 38

4.1.6.5

Uznávací řízení ….................................................................. 38

4.1.6.6

Následná kontrola ….............................................................. 39

4.1.6.7

Chladové testy …................................................................... 40

4.1.6.8 Průběh chladového testu ……................................................ 40 4.1.6.9 4.2

Vyhodnocení klíčivosti chladového testu …........................... 41

POLOPROVOZNÍ POKUSY ….............................................................. 41 4.2.1

Výroba poloprovozních pokusů …................................................... 42

4.2.2

Metodika sledování pokusů …......................................................... 42

4.2.3

Materiál a přístrojové vybavení …................................................... 42

4.2.4

Metoda hodnocení poloprovozních pokusů …................................. 42

4.3

VÝSLEDKY A DISKUSE …………………………….......…..…...…... 44 4.3.1

Vzorek hybridu FAO 220 ……………………...………………... 44

4.3.2

Vzorek hybridu FAO 230 ……………...………………………... 44

4.3.3

Vzorek hybridu FAO 235 ……………………….…...………...... 45

4.3.4

Vzorek hybridu FAO 245 ………………………………...……... 45

4.3.5

Vzorek hybridu FAO 250 …………….…………..……………... 46

4.3.6

Vzorek hybridu FAO 260 ………………...……………………... 46

4.3.7

Vzorek hybridu FAO 280 …………………….……………..…... 47

4.3.8

Vzorek hybridu FAO 300 …………………………...........……... 47

4.3.9

Vzorek hybridu FAO 370 …………………..……………...…..... 48

4.3.10

Poloprovozní pokusy sklizeň 2008 . …………………………..... 48

4.3.11

Poloprovozní pokusy sklizeň 2009 …………………………...…. 50

4.3.12

Poloprovozní pokusy sklizeň 2010 …………………………….... 52

4.3.13

Poloprovozní pokusy sklizeň 2011 …………………………...…. 54

5

ZÁVĚR ….................................................................................................. 56

6

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ …............................................. 57

7

SEZNAM OBRÁZKŮ …....................................................................... 58

8

SEZNAM TABULEK …....................................................................... 59

9

SEZNAM PŘÍLOH …........................................................................... 59

PŘÍLOHY ….................................................................................................... 61

1 ÚVOD Využití kukuřice je velmi široké. Kukuřičné zrnové hybridy slouží k výrobě mouky, škrobu, sladidel, lihu a dokonce firma Sanyo vyrobila první optický kompaktní disk z 85 gramů kukuřice. V budoucnu kukuřice může nahrazovat některé druhy plastů. Hybridy silážní jsou využívány pro krmení skotu, výrobu bioplynu a bioetanolu. České hybridy šlechtí jediná firma v české republice: CEZEA Čejč. České hybridy nejsou geneticky modifikované. OSEVA Bzenec je výhradní výrobce českých hybridů kukuřice CEZEA Čejč. Předložená práce se snaží zmapovat výrobu osiva čejčských hybridů kukuřice akciovou společností OSEVA Bzenec, porovnat tyto hybridy v různých podmínkách ČR a popsat sledované výsledky z poloprovozních pokusů.

10

2 CÍL PRÁCE Cílem této bakalářské práce je vytvořit popis výroby osiva kukuřice a potvrdit plně soběstačný systém pěstování čejčských hybridů kukuřice v různých oblastech ČR porovnáním výnosů suché hmoty u vybraných kukuřičných hybridů. Výnos suché hmoty se úzce váže k dalším parametrům ovlivňovaným velikostí asimilační plochy rostliny, jako jsou výnos zelené hmoty, hmotnost palice či podíl palic v sušině. Porovnáním jednotlivých vzorků by se měla projevit závislost snižování výnosů suché hmoty na stoupající nadmořské výšce. Takové poloprovozní pokusy mohou být také vodítkem pro zemědělce při výběru hybridu pro jeho oblast pěstování.

11

3 3.1

LITERÁRNÍ PŘEHLED Původ, historie a význam kukuřice Kukuřice je jednou z mála ekonomicky významných rostlin v Evropě. Její přesnou

původní formu neznáme. Je považována za jednu z nedůležitější obilnin, která pochází z Ameriky. Pravděpodobný původ je v Mexiku. Podle archeologických důkazů existovala již před 7000 lety v údolí Tehuacan v Mexiku (Bennett, 2012). V době osídlení Ameriky byla základem amerického zemědělství. Již tenkrát byla využívána jako hlavní součást jídelníčku, dokonce i odrůdy pukancové a stolní upravované v mléčné zralosti. Největší rozmach pěstování u nás zaznamenala ve 20. století. Dnes ji najdeme prakticky na celém světě. Její hlavní oblast pěstování je omezena červencovými izotermami 21 až 27 °C. Pokud je v těchto oblastech dostatek srážek (Belej et al., 1982). Dnes u nás stále převažují dva užitkové směry: kukuřice na zrno a kukuřice silážní. Kromě těchto užitkových směrů se i u nás rozvíjejí další, alternativní formy zpracování produkce kukuřice. Jedná se zvláště o využití zrna v potravinářském průmyslu na výrobu škrobu, izoglukózy tuku a olejů, nových mlýnských a pekárenských produktů. Pro průmyslové zpracování slouží kukuřice jako surovina pro výrobu stavebních hmot papíru a lepenky, lepidel a bioplastů, dále v chemickém, kosmetickém a farmaceutickém průmyslu. Nejnověji se využívá pro výrobu obnovitelných zdrojů energie (bioetanol, bioplyn a biomasa). Uvedené faktory spolu se změnou klimatu (rozšiřující se oblasti přísušků), vedoucími k expanzi kukuřice do netradičních oblastí, působí na její další rozšiřování (Zimolka, et al., 2008).

3.2

Biologická charakteristika Kukuřice je jednopohlavní a jednodomý druh, patří do oddělení: krytosemenné

(Magnoliophyta), třída: jednoděložné (Liliopsida), čeleď lipnicovité (Poaceae), rod kukuřice (Zea). Dosahuje výšky průměrně 1-3 m (www.cs.wikipedia.org). K vysvětlení původu byla vypracovaná celá řada hypotéz. Pravděpodobně nejznámější roli hraje Euchlaena (2n = 20 chromozomů), která se s kukuřicí dobře kříží a poskytuje fertilní potomstvo. V rámci druhu Zea Mays L. je rozdělena do 8 poddruhů (Belej et al., 1982):  Kukuřice kulatá (Zea mays convar Indurata Sturt). Má tvrdé, kulaté a lesklé zrno a moučnatý endosperm se skelným povrchem.

12

 Koňský zub (Zea mays convar Indentata Sturt). Její zrno má klínovitý tvar a moučnatý

endosperm

se

skelným

povrchem.

Při

dozrávání

tvoří

charakteristickou jamku. Patří s kulatou kukuřicí mezi nejvýzamější zemědělské convariety. Kultivary jsou většinou pozdější a úrodnější.  Kukuřice polozubovitá (Zea mays convar. Semidentata Kuldech). Tvoří přechod mezi kulatou a koňským zubem. Charakteristická jamka na vrcholu je méně patrná a její endosperm je sklovitější než koňský zub.  Kukuřice pukancová (Zea mays convar. everta). Zrno má velmi drobné, endosperm sklovitý, tvrdý a moučnatý v blízkosti klíčku. Variety se dělí na kukuřici rýžovou s vrcholem zobákovitě zahnutým a kukuřici perlovou, která má zrno na vrcholu zaobleno. Většina kultivarů má vysoký obsah bílkovin a poměrně velkou výživnou hodnotu. Jejich využití je na výrobu pukanců a krup.  Kukuřice cukrová (Zea mays convar. saccharata Sturt.). Je charakteristická vrásčitým sklovitým endospermem složeným z glycidů rozpuštěných ve vodě (amylodextrin). Využití při vaření a konzervování.  Kukuřice škrobnatá (Zea mays convar. amylacea Sturt.). Zrno má výlučně moučnatý endosperm. Povrch zrna je matný. Má malý obsah bílkovin, ale vysoký obsah škrobu. Je vhodná pro škrobárenský a lihovarnický průmysl. Považuje se za nejstarší skupinu kulturní kukuřice.  Kukuřice vosková (Zea mays convar. ceratina Grebensc.). Sklovitý endosperm není průhledný a povrch zrna je matný a vypadá jako voskový. Polysacharidy jsou zastoupeny především dextriny. Pěstuje se na technické účely.  Kukuřice plevelnatá (Zea mays convar tunicata). Její zrno je uzavřeno v plevách. Mohla by mít určitou úlohu jako primitivní kulturní forma. Hospodářský význam však nemá (Belej et al., 1982).

3.3 Morfologie kukuřice Morfologickou stavbou vegetativních orgánů (kořen, stéblo, list) rostliny kukuřice se podrobně zabývá například Jaroslav Hruška ve své Monografii o kukuřici z roku 1962. Pro účel šlechtění je důležitější znalost generativních orgánů: květů, květenství a také zrna.

13

3.3.1

Květy a květenství

Kukuřice má květy různopohlavní, jednodomé sestavené po dvou do klásků, které jsou základním stavebním prvkem všech trav. Samčí lata jsou klásky prašníkové a samičí palice jsou klásky pestíkové. Klásky jsou do květenství sestaveny párovitě. Prašníkové klásky jsou dvoukvěté a sedí ve dvojicích na větvích laty na nestejně dlouhých stopkách. Klásek tvoří dva kvítky, dvě ochlupené plevy: bezosinnou pluchu a plušku. Prašníkové klásky je nejlépe vidět v období metání laty, tj. v době, kdy lata vystupuje na povrch rostliny z toulce nejvyššího listu. Dle tvaru se dělí laty na tři základní typy:  Effusum - laty přímostojící s dlouhými postranními větvemi kolmými k hlavní větvi  Compactum - laty s krátkými postranními větvemi svírající ostrý úhel k hlavní větvi  Nutans - laty s postranními větvemi více či méně převislými. Pestíkové květy vytvářejí rovněž dvoukvěté klásky, z nichž je zpravidla plodný jen vrchní kvítek. Ten se skládá z tříplodolistového pestíku, tří rudimentálních tyčinek a ze dvou nefunkčních lodikul. Pestík má přisedlý lysý kulovitý semeník a 24-45 cm dlouhé nitkovité čnělky, které jsou zakončeny dvoulaločnou bliznou. V době kvetení vyčnívají čnělky s bliznami z vrcholu listenového obalu. Palice je jednoduché hroznovité květenství se silně ztluštělou osou – vřetenem, na které přisedá v podélných řadách velký počet párovitých pestíkových klásků. Primární větve nesoucí tyto páry jsou tak krátké, že to vypadá jakoby klásky a později zrna přisedala přímo na vřeteno palice. Protože pár klásků nese vždy dvě zrna, má palice vždy sudý počet zrn. Počet řad a zrn na palici je charakteristickým odrůdovým znakem podmíněným dědičností a podmínkami prostředí. Podíl váhy vřetene z celkové váhy palice je nejčastěji 14 až 28% (Hruška et al., 1962). 3.3.2 Kvetení, opylení a oplodnění Po vytvoření pohlavních buněk v jednotlivých kvítcích prašníkového a pestíkového květenství nastává doba jejich zrání. Projevuje se vytvářením dlouhých pružných nitek prašníků a pylová zrna žloutnou a oddělují se od sebe. Lodikuly zvětšují svůj objem a odsunují pluchu a plušku a tím usnadňují prašníkům výstup z kvítku. Intenzita kvetení závisí na teplotě vzduchu, takže v různou denní dobu je jiná. Ideální teplota je kolem 20 °C a trvá od rozkvětu laty do ukončení kvetení 5 až 15 dní. Zralost pestíkového květenství se projevuje vysunováním rozeklaných blizen z obalových listenů palice. Nejdříve zakvétá horní palice a pak postupně ostatní směrem k bázi rostliny. Počátek 14

bývá opožděn o 1-5 dnů. To je z důvodů opylení cizím pylem. Protože se však konec kvetení laty a počátek kvetení palice překrývají, může docházet v polních podmínkách k volnému opylení vlastním pylem. To závisí na podmínkách prostředí a množství rostlin v porostu. Ve větších porostech se pohybuje od 1-5% v malých až 15%. Časová diference je závislá na vlastnostech odrůdy, teplotě a slunečním svitu. Čím je počasí teplejší a sluneční svit intenzivnější tím větší je i diference mezi počátky kvetení obou květenství až 10 dnů (Belej et al., 1982). Přenos pylu je zprostředkován větrem na poměrně značnou vzdálenost až na 3000 metrů. Hmyz má nepatrný význam (Hruška et al., 1962). Belej (1982) uvádí, že schopnost opylování blizen je poměrně dlouhá trvá 20 až 25 dní při rozmezí teplot 17 až 20 °C. Životnost pylu je naopak krátká, za polních podmínek trvá asi jeden den. Po uchycení začíná pyl klíčit téměř okamžitě. Pylový váček prorůstá dlouhou čnělkou k mikropylárnímu otvoru. Zároveň prorůstá více pylových zrn, avšak proniknutí více pylových váčků do zárodečního vaku je časově omezeno, protože krátce po oplodnění spermiemi prvním pylovým váčkem začnou buňky na bázi čnělky odumírat. K oplodnění dochází 15 až 25 hodin po opylení v závislosti na teplotě a délce čnělky. Oplodnění se účastní obě pohlavní buňky. Jedna splyne s vaječnou buňkou z níž se vyvine zárodek s diploidním počtem chromozomů a druhá po splynutí polárních jáder vytváří triploidní endosperm. 3.3.3

Zrno

Zrno je z botanického hlediska nažka, suchý nepukavý jednosemenný plod s tenkým oplodím. Tvar (kulatý, zubatý, se špičkou…) a barva (od žluté přes červené žíhané až do černé) jsou závislé na kultivaru. Oplodí, které kryje semeno je hladké, na vrcholu plodu s nepatrným zbytkem po zaschnuté čnělce a na bázi zrna je zbytek po stopce. Po odstranění se objevuje tmavá semenná jizva, pupek. Embryo (10 až 14 % hmotnosti zrna) je umístěno ve spodní části semene a k endospermu přiléhá štítkem. Endosperm tvoří 80 až 84 % hmotnosti zrna. Jeho povrchová vrstva obsahuje takzvaná aleuronová zrna, drobné bílkovinné útvary. Ostatní zásobní buňky obsahují velké množství škrobu. Dle charakteru a množství škrobových zrn může být endosperm sklovitý či moučnatý (Belej et al., 1982).

15

3.4 Růst a vývin rostliny Kontrola růstu zemědělských rostlin je z pěstitelského hlediska velmi důležitá a proto se i ontogenezi kukuřice věnuje velká pozornost. Celkový vývin rostliny trvá v našich podmínkách 110 až 160 dní. Vývin růstového vrcholu od klíčení po zralost se dá rozdělit do dvanácti etap podle Kupermanové (1962):  Klíčení - růstový vrchol je malý a neliší se od vrcholu založeného v semeni.  II. Formování vegetativních orgánů - po stranách zvětšujícího se růstového vrcholu se zakládají další, postembryonální listy. Formování vegetativních orgánů končí, pokud má rostlina 3 až 7 listů. Stéblo má 10 až 20 cm a rostlina celá 40 až 70 cm. Toto období je důležité pro formování fotosyntetického aparátu a je důležité, aby nebyly stíněny plevelem.  III. Zakládání soukvětí - růstový vrchol se nápadně prodlužuje. Vytváří se články vřetene a začíná jeho rozvětvování.  IV. Diferenciace klásků - přírůstek stébla, hlavně čtvrtého až šestého článku je 2 až 3 cm za 24 hodin.  V. Zakládání kláskových plev - formují se květy v kláscích. Rostou především střední články stébla 4 až 6 cm za 24 hodin.  VI. Diferenciace tyčinek a tvorba pylu - rostou horní články stébla rychlostí 6 až 10 cm za 24 hodin.  VII. Končí vývin pohlavních buněk - intenzivně rostou vrcholné články stébla nesoucí latu.  VIII. Metání laty - z obalů vřetene vyčnívají čnělky.  IX. Kvetení, opylení a oplodnění - po oplodnění dochází k hnědnutí a zaschnutí blizen a čnělek.  X. Vývin zrn  XI. Mléčná zralost  XII. Plná zralost

05

7

9

10 11 13

15

17/32

34

53

63

69

79

89

Obrázek č.1: Růstové fáze kukuřice hodnocení DC kódem pro agrotechnické termíny (Zdroj: Katalog kukuřice Oseva, 2010)

16

Vliv na růst a vývin rostliny má nejen sluneční záření, ale i střídání světla (fotoperiody) a tmy (niktoperiody). Pro tvorbu sušiny je ideální délka fotoperiody 17 až 18 hodin pro všechny fotoperiodické skupiny. Pro přechod ke kvetení u dlouhodenní skupiny 17 až 18 a krátkodenní skupiny 12 až 14 hodinová fotoperioda. Co se týká fotoperiodických nároků se kukuřice formovala jako druh tropických oblastí Ameriky. Většina kukuřic je klasifikovaná jako krátkodenní, ale některé hybridy šlechtěné pro severní okrajové oblasti pěstování jsou adaptované na dlouhodenní fotoperiodu. Podstata fotoperiodické reakce kukuřice není v délce fotoperiody, ale v kvantitě a kvalitě světla. Dlouhodenní rostliny charakterizuje potřeba vyššího podílu ranního a večerního záření. Rostliny kukuřice potřebují krátký den od 2. do 4. etapy organogeneze, v 5. až 7. etapě je důležité složení světla. Fotosyntéza u kukuřice má výrazné teplotní optimum, které se rozšířilo v důsledku šlechtění na 24 až 40 °C. Kukuřice v průběhu ontogeneze vyžaduje celkem 1700-3120 °C teplotní sumy (Belej et al., 1982). Z hlediska praktického se růstové a vývojové změny dělí na dvě období: vegetativní (klíčení, vzcházení, odnožování) a generativní (sloupkování, metání, kvetení, tvorba zrna a zrání (Zimolka, et al., 2008).

3.5

Produktivita porostu Na výnosnost množitelského porostu kukuřic má vliv především použitý typ

komponentů k výrobě finálního hybridu, ale také další faktory. Kromě zvolení vhodného pozemku, předplodiny, přípravy půdy, dodržení metodiky setí, hnojení a ošetření porostu je to hlavně správná synchronizace opylení. Ta má rozhodující vliv na počet vytvořených zrn v klasech. Nejlepšího výsledku je dosaženo v době, kdy za plného kvetení matek je k dispozici co největší množství pylu otcovského komponentu. Vliv na výnosnost má také fertilita. V této fázi je velmi důležitá vzdušná vlhkost, která napomáhá zachycení pylu na bliznách a významně tak podporuje dobré opylení porostu. Uplatňuje se rovněž dostatek srážek v době tvorby zrna v klasech. Je zde možné také zmínit vliv typu kastrace, která se provádí ručně nebo pomocí strojů. U strojního odstranění květenství mateřského komponentu dochází k redukci listové plochy, což má za následek určité snížení výnosu, zvláště při špatném průběhu počasí. Zároveň je však docíleno lepšího přístupu pylu k bliznám matek, což podporuje opylení.

17

Všechny tyto faktory se podílejí na celkové výtěžnosti množitelského porostu a je proto nutné k nim přihlédnout již při zakládání porostů (Kovář, 2011) . 3.5.1

Fotosyntetický a respirační mechanismus kukuřice

Fotosyntéza, resp. Fotosyntetická asimilace uhlíku je základním procesem tvorby organické hmoty. Dohromady s asimilací minerálních prvků a příjmem vody z půdy je základem úrody. Kukuřice má vysokou fotosyntetickou kapacitu a patří mezi druhy s nízkou fotorespirací t.j. s C4 typem fotosyntézy. Protikladem je respirace potřebná na zabezpečení energie pro biochemické reakce spojené se syntézou ATP a růstem. Energie dýchání se uvolňuje v několika stupních jako je anaerobní glykolýza a Krebsův cyklus. Rostliny C4 se tedy vyznačují vysokou růstovou aktivitou. Kukuřice se proto řadí mezi plodiny s produkcí biomasy na 1 ha až 40 tun vedle cukrové třtiny a cukrové řepy (Belej et al., 1982). 3.5.2 Voda a produktivita porostu Belej (1982) upozorňuje, že v našich podmínkách se občas vyskytují roky s nedostatkem srážek v kritických fázích ontogeneze. Kukuřici nemůžeme považovat za rostlinu suchomilnou ani suchovzdornou plodinu. Kukuřice dovede vodu přijímat velmi intenzivně svými kořeny běžně dorůstající do hloubky 1,5 až 4 metry v nehlubokých půdách. Dokáže s vodou dobře hospodařit - její transpirační koeficient je nižší než u většiny ostatních plodin. Použití závlah a také minerálních hnojiv při nedostatku živin v půdě způsobuje zvýšení hodnoty fotosyntetické kapacity a tím i zvýšení metabolické aktivity. Výkyvy v počtu srážek v roce v posledních letech přivedly šlechtitele a výrobce osiv k pokusům zakládání porostů hybridů kukuřice pod řízenou závlahou pro zajištění lepších výnosů sklizně. 3.5.3

Minerální výživa a produktivita porostu

Richter (2012) uvádí, že kukuřice vykazuje v porovnání s jinými zemědělskými plodinami určité rozdíly v reakci na pěstování a výživu. Je to způsobeno tím, že je rostlinou typu C4 na rozdíl od většiny zemědělských plodin s cyklem C3. Tato metabolická odlišnost ji řadí mezi rostliny s vyššími nároky nejen na teplotu vzduchu, ale i půdy a současně vytváří předpoklad pro efektivní využití přijatých živin na tvorbu výnosu. Kukuřice, a to hlavně pozdní hybridy, vytváří mohutný kořenový systém, což jí umožňuje dobře využívat živiny z hlubších půdních vrstev, jak ukazuje. Hloubka 18

půdního profilu, odkud dochází k odběru živin, se během vegetace mění. Truksa (1997) uvádí, že pod porostem kukuřice v době sklizně došlo k výraznějšímu poklesu živin, zvláště v podorničních vrstvách než v ornici. (http://web2.mendelu.cz). Minerální výživa se řadí mezi určující činitele produktivity rostlin. Studiu tohoto problému

se

věnuje

již

dlouhá

doba.

Dosáhnuté

výsledky

z

rozdílných

agroekologických podmínek a s rozdílnými genotypy jsou velmi rozdílné a někdy i protichůdné. Hlavní příjem minerálních látek zprostředkovává dobře vyvinutý kořenový systém a vytváří tak velmi příznivé podmínky na adsorpční procesy. Důležitý je také poměr iontů v prostředí například adsorpci NH4+ redukuje příjem Ca2+ a K+. Vysoký obsah NO3- v prostředí podporuje příjem Ca2+a Mg2+.Další ovlivňující faktor příjmu živin je teplota, hlavně v počáteční fázi růstu. Účinek teploty na adsorpci iontů se může realizovat prostřednictvím ovlivnění fyziologicko-biochemických procesů. Tento účinek je tedy nepřímý (Belej et al., 1982). V pokusech vlivu deficitu makroelementů, ale i mikroelementů v rostlině kukuřice se potvrdil účinek každého ze sledovaných prvků na strukturu rostliny i produkci hmoty (Řepka a kol., 1973).

3.6 Ranost hybridů Důležitou vlastností pro zemědělce je skupina ranosti FAO podle které se dělí na hybridy velmi rané, rané, středně rané a středně pozdní. Neméně důležité je brát ohled na polohu pěstování hybridů. Základní rozčlenění naší republiky dle oblastí klimaticko-půdních podmínek je: kukuřičná, řepařská, bramborářská a horská či jejich přechody. Nově vytvořené hybridy jsou ověřovány v pokusech nejen u nás, ale v mnoha státech Evropské unie – Francii, Německu, Rakousku, Polsku, Slovensku, Maďarsku, Ukrajině, Moldávii, Bulharsku a Rusku (Poruba, 2007). 3.6.1

Číslo ranosti FAO

FAO je číslo, které je vypočítáno na základě středního obsahu sušiny v palici v době zralosti kukuřice na siláž ve srovnání s kontrolními hybridy. Odchylka jednoho procenta v obsahu sušiny odpovídá 10 jednotkám FAO. Podle hodnoty tohoto čísla můžeme pak usuzovat na ranost daného hybridu. Stanovením čísla ranosti a registrací hybridů kukuřic v ČR se zabývá Národní odrůdový úřad se sídlem v Brně. Obecně se hybridy dělí podle čísel FAO do skupin ranosti (Zimolka, et al., 2008).

19

 Hybridy na siláž: Velmi raný FAO do 220 Raný FAO 220 až 260 Středně raný FAO 260 až 300 Středně pozdní FAO nad 300  Hybridy na zrno: Velmi raný FAO do 250 Raný FAO 250 až 300 Středně raný FAO 300 až 350 Středně pozdní FAO nad 350 (Povolný, 2009) Ranost kukuřice na siláž Doba do květu blizen (dny) – počet dnů od setí do květu blizen (kvete 50 % rostlin na parcele). Je pomocným ukazatelem ranosti. Sušina zrna před sklizní (%) – orientační sušina stanovená ze vzorku zrna z palic odebraných v období těsně před sklizní, suší se celá zrna. Slouží jako jeden z pomocných ukazatelů ranosti. Sušina celkové suché hmoty při sklizni (%) – stanovena dle normy ČSN ISO 467007. Je hlavním ukazatelem ranosti silážních hybridů. Ranost kukuřice na zrno Doba do květu blizen (dny) – od setí do květu blizen (kvete 50 % rostlin na parcele). Je pomocným ukazatelem ranosti. Sušina zrna před sklizní (%) – orientační sušina stanovená ze vzorku zrna z palic odebraných v období těsně před sklizní, suší se celá zrna. Slouží jako nejeden z pomocných ukazatelů ranosti. Vlhkost zrna při sklizni (%) – laboratorně stanovena dle normy ČSNISO 6540. Je hlavním ukazatelem ranosti hybridů na zrno(Národní odrůdový úřad, 2010).

20

3.7

Přehled odrůd kukuřice V ČR bylo v roce 2011 registrováno 332 hybridů kukuřice od 15 udržovatelů, z nich

41 geneticky modifikovaných odolných proti zavíječi kukuřičnému (modifikace MON 810). V roce 2011 bylo nově registrováno celkem 45 hybridů z toho 15 hybridů na siláž a 30 hybridů na zrno a z nich 6 geneticky modifikovaných (Národní odrůdový úřad, 2011).

3.8 Vývoj ploch a výnosů

Obrázek č. 2: Kukuřice na zrno v letech 1986 – 2010 porovnání plochy a výnosů (zdroj: Národní odrůdový úřad, 2010).

Obrázek č. 3: Kukuřice na siláž v letech 1987 – 2010 porovnání plochy a výnosů (zdroj: Národní odrůdový úřad, 2010)

21

3.9

Zemědělské výrobní oblasti V roce 1996 byly na základě výsledků bonitace zemědělských půd ČR stanoveny

nové zemědělské výrobní oblasti a podoblasti a zpracováno jejich ocenění. Tyto nové zemědělské výrobní oblasti a podoblasti nahradily původní zemědělské výrobní oblasti z roku 1959, které do konce roku 1996 sloužily pro rozvržení sazeb zemědělské daně a pro účely statistické kategorizace zemědělského území. Z hlediska agroekologických a ekonomických předpokladů území jsou vymezeny následující zemědělské výrobní oblasti: zemědělská výrobní oblast kukuřičná– (s označením K), typ kukuřičnořepařsko - obilnářský zemědělská výrobní oblast řepařská – (s označením Ř), typ řepařskoobilnářský zemědělská výrobní oblast obilnářská – (s označením O), typ obilnářskokrmivářský zemědělská výrobní oblast bramborářská – (s označením B), typ bramborářsko - obilnářský zemědělská výrobní oblast pícninářská – (s označením P), typ pícninářský s rozhodujícím zaměřením na chov skotu (Situační a výhledová zpráva MZe ČR ”Půda”, Praha, srpen 1996) 3.9.1

Nejnovější rozdělení výrobních oblastí

Od roku 2003 byly nově výrobní oblasti rozděleny na čtyři (Obrázek č: 5):  kukuřičná výrobní oblast – (s označením KVO a dělením na podoblasti K1 K3) s nadmořskou výškou 150 až 300 metrů nad mořem, průměrnou roční teplotou 9 °C, roční srážky kolem 500 mm/m2 a podílem zemědělské půdy 5 %.  řepařská výrobní oblast – (s označením ŘVO a dělením na podoblasti Ř1 - Ř3) s nadmořskou výškou 300 až 450 metrů nad mořem, průměrnou roční teplotou 8 °C, roční srážky kolem 600 mm/m2 a podílem zemědělské půdy 35 %.  bramborářská výrobní oblast – (s označením BVO a dělením na podoblasti B1 - B3) s nadmořskou výškou 450 až 600 metrů nad mořem, průměrnou roční teplotou: 7 °C, roční srážky: 700 mm/m2 a podílem zemědělské půdy: 52 %.  horská výrobní oblast – (s označením HVO a dělením na podoblasti H1 - H3) s nadmořskou výškou od 600 metrů nad mořem, průměrnou roční teplotou: 6 °C, roční

srážky:

800

mm/m2

a

(www.web2.mendelu.cz).

22

podílem

zemědělské

půdy:

8

%

Obrázek č: 4 Zemědělské výrobní oblasti (Zdroj: Situační a výhledová zpráva MZe ČR ”Půda”, Praha, listopad 2009)

3.10

Geneticky modifikované hybridy

Ústav může zahájit zkoušení geneticky modifikované odrůdy v případě, že zahrnuje pouze geneticky modifikované rostliny, které lze uvádět do oběhu v ČR podle zákona o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty ve znění pozdějších předpisů, jsou-li rostliny nebo části rostlin takové odrůdy určeny pro výrobu potravin nebo složek potravin musí být tyto potraviny nebo složky schváleny podle zvláštního zákona. V současnosti podmínkám stanoveným zákonem vyhovuje pouze insekt rezistentní modifikace kukuřice MON 810 uvolněná pro pěstování rozhodnutím EK ze dne 22. dubna 1998. Jedná se o modifikaci vzniklou vnesením genů půdní bakterie do genomu kukuřice, takto modifikovaná odrůda je toxická pro larvy zavíječe kukuřičného a některé příbuzné druhy živící se požerem na kukuřici (Národní odrůdový úřad, 2010). Diagnostika GMO je prováděna s využitím metod PCR (Polymerase Chain Reaction) (kvalitativní),

RT - PCR (kvantitativní) pro diagnostiku specifických

sekvencí DNA a Imunochemické metody ELISA, která je založena na reakci antigenu (transgenního proteinu) s protilátkou (http://www.2theta.cz/). V Evropě zatím nebyl stanoven jednotný systém metodiky zjišťování GMO (Analytical and Bioanalytical Chemistry, 1975).

23

3.11 Technologie pěstování 3.11.1

Půda

Kukuřici lze pěstovat na všech orných půdách, pokud mají správný vodní a vzdušný režim, neutrální až slabě kyselé s pH 6,5 - 7. Kořen kukuřice není sice zvlášť průrazný, ale na příhodných půdách proniká do značné hloubky. Pro svou dobrou činnost vyžaduje dostatek vzduchu a stálý přísun vody. Kukuřice je svou agrotechnikou okopanina, která půdu poměrně slabě chrání proti zaplevelení a povětrnostním vlivům. Zejména na počátku vývoje. Proto se v jejích porostech může velmi dobře uplatňovat eroze, zejména na pozemcích svažitějších. Na lehkých půdách hrozí eroze větrná (Belej et al., 1982). 3.11.2

Příprava půdy

Obdělávání půdy po jednotlivých plodinách, po nichž kukuřice následuje v osevním postupu, se řídí obecně platnými zásadami pro přípravu půdy k okopaninám, jíž kukuřice je. Nesmíme také zapomínat na dostatečný obsah humusu, na který má kukuřice velké nároky, a který je také dobrou obranou proti erozi. Půda má být především dostatečně prokypřena do hloubky. Ideální je pokud je kukuřice vysévaná po jetelovinách a luskovinách, poté pronikají kořínky až do hloubky 3 - 4 m. Povrchové kypření obstará hluboká orba na zimu (25 - 35 cm) a soustava jarních předseťových zákroků jejichž volba a sled se řídí půdou a povětrností. Velmi je žádoucí i kypření podbrázdí. Scholz (1956) doporučuje po oschnutí hřebenů brázd pole usmykovat, po proschnutí povrchu radličkovými kultivátory prokypřit do hloubky 13 - 15 cm, vzešlé plevele hubit vláčením a krátce před setím prokypřit podruhé (6 - 10 cm) (Belej et al., 1982). V dnešní době se používají tzv. kombinátory. To jsou zařízení, která půdu prokypří a zároveň urovnají seťové lůžko (Slezák, 2012). 3.11.3 Setí Kukuřici se seje pokud půda dosáhne požadovanou teplotu 6-8 °C. Setí je u kukuřice velmi důležitou operací, protože porost kukuřice nemá na rozdíl od např. pšenice možnost eliminovat chyby setí. Setí se provádí stroji na přesný výsev a to pokud možno co nejkvalitnějšími: Multicorn, Amazone atd. (www.agrokrom.cz). Do tří dnů po vysetí se může aplikovat preemergentní herbicid, nebo po vzejítí rostlin postemergentní herbicid. Velmi pozdní (6 a více rozvinutých listů) aplikace

24

herbicidu má sníženou účinnost. Bývá také redukován počet zrn na vřeteni, či dochází k poškození rostliny a tím k snížení výnosu kukuřice. (Slezák, 2012). 3.11.4

Výživa a hnojení

Živiny z půdní zásoby může kukuřice přijímat buď přímo, nebo z půdního roztoku. Podíl těchto živin však není veliký. Většina živin v půdě je vázána různými druhy sorpce a musí se nejdříve uvolnit, než je rostlina může přijmout. Díky delší vegetační době a bohatému svazčitému kořenovému systému kukuřice vytváří v poměrně krátké době veliké množství organické hmoty, pro jejíž výstavbu potřebuje mnoho živin a vody. Počítá se, že sklizeň 3,5 t zrna a 5 t slámy odebere z 1 ha asi 84 kg dusíku, 91 kg drasla, 39 kg kyseliny fosforečné a 46 kg vápna (Fojtík, 1959). Wallace a Bressman (1949) uvádějí, že kukuřice potřebuje k dobrému růstu přibližně třikrát větší množství dusíku než fosforu a draslíku. Rostlina kukuřice má největší spotřebu fosforu v prvním stádiu růstu, kdy se buňky dělí a množí největší rychlostí. V tomto období není zapotřebí příliš velkého množství dusíku. Největší nároky na dusík klade v době květu a tvorbě semen. Draslík potřebuje především ke stavbě stébla a ostatních dužnatých částí (Belej et al., 1982). 3.11.5

Sklizeň

Sklizeň osiva kukuřice se provádí od druhé poloviny září v době fyziologické zralosti sklízecími mlátičkami s odlamovačem palic za něj je zpravidla zařazen „odlisťovací stůl“, který odstraní zbylé listeny, neboť ty zhoršují pozdější sušení (www.agrokrom.cz).

3.12 Šlechtění Počátky šlechtění kukuřice jsou úzce spjaté se začátky jejího pěstování. Již první výběry klasů na získání dalšího osiva představovali začátek šlechtění v nejjednodušší formě. Mezikultivarové křížení s využitím první generace pro pěstování, nebo jako výchozího šlechtitelského materiálu bylo využíváno Indiány už před příchodem Evropanů

do

Ameriky.

Dnes

šlechtění

spočívá

v systematickém

zlepšování

biologického materiálu vytvářením nových, výkonějších a adaptabilnějšch hybridů splňující požadavky moderní zemědělské výroby. Hlavním mezníkem ve šlechtění je přechod na šlechtění s využitím heteroze. Období od začátku liniového šlechtění bylo charakterizováno dvěma hlavními metodami: hromadným a individuálním výběrem. 25

Hromadný výběr je nejstarší metodou. Zahrnuje výběr fenotypicky vhodných jedinců a výsev v následujícím roce. Touto metodou je vyšlechtěno po celém světě hodně výborných kultivarů u nás například Český bílý koňský zub. Individuální výběr spočívá ve výběru fenotypicky nejvhodnějších jedinců jejichž produktivnost se posuzuje na základě hodnocení jejich potomků. Hromadný a individuální výběr provází mezikultivarové křížení. Takto vznikly kultivary, jako Hodonínská Florentínka nebo Valtická C. Mezikultivarové křížení jako hybridizační jednotka nenabyla však vyššího významu, spíš byla mezistupňem v počátcích liniového šlechtění (Belej et al., 1982). 3.12.1 Typy hybridních odrůd kukuřice Podle Zimolky (2008) se dělí základní typy hybridních odrůd:  dvouliniové hybridy (Sc-single cross) – jednoduché hybridy, které jsou první generací vzniklou křížením dvou inbredních linií. Tento typ hybridů vykazuje vysoký heterózní efekt, vzhledově jsou vyrovnané.  tříliniové hybridy (Tc-three-way cross) – jsou kříženci tří různých inbredních linií, vzniká křížením třetí linie s jednoduchým hybridem. Hybridy tohoto typu mohou být fenotypově variabilnější.  čtyřliniové hybridy (Dc-double cross) – dvojité hybridy, které vznikly postupným křížením čtyř odlišných inbredních linií. Hybridní osivo bylo získáno křížením dvou jednoduchých hybridů. Vzhledově jsou méně vyrovnané, mají nižší heterozi, jsou však adaptabilnější s vyšší výnosovou stabilitou.  modifikovaný tříliniový hybrid MTc – je osivo hybridní kukuřice, kdy jeden nebo i více rodičů vzniklo křížením tzv. sesterských linií, to je dvou linií odvozených od stejného původu. Běžně jsou používány jak jednoduché modifikované hybridy (MSc), tak i modifikované tříliniové hybridy (MTc). Finální osivo hybridních odrůd se vyrábí vždy opakovaným křížením rodičovských komponentů a používá se pouze v první generaci. Použitím přesevu se snižuje heterózní efekt, dochází k poklesu výnosu, zvyšuje se variabilita rostlin. Z těchto důvodů je nutno pro udržování hybridní odrůdy a množení rodičovských linií (Zimolka, et al., 2008).

26

3.12.2

Šlechtitelské cíle

Ve šlechtění kukuřice je třeba počítat s rozšířením počtu hybridů pro jednotlivé podmínky prostředí. Dnešní hlavní požadavky zemědělství rozdělují kukuřičné hybridy na zrno a na siláž. Další parametry, které se dnes sledují, jsou odolnost proti chladu, škůdcům a houbovým chorobám, vhodnost kukuřice na výrobu mouky jako potraviny, škrobu, lihu, sladidel, stravitelnosti pro hospodářská zvířata, bioplynu, biomasy, některých potravinářských plastů atd. Z hlediska systematické botaniky se kukuřice dále dělí na nižší taxonomické jednotky variety a prakticky využívané kultivary. Jsou to šlechtěné a krajové kultivary, hybridy, samosprašné linie a různé druhy populací. Tyto pak tvoří bázi genetických zdrojů pro šlechtění. Aby se kultivary mohli účelně využívat pro šlechtitelské cíle, je potřeba znát jejich znaky a vlastnosti. K tomu slouží opisy a klasifikace jejich botanických, morfologických, genetických, fyziologických a hospodářsky důležitých znaků a vlastností. K tomu se používá klasifikátor druhu Zea mays L. z roku 1970 (Belej et al., 1982).

Obrázek č.5: V roce 2012 je na trhu 30 hybridů šlechtitelské stanice CEZEA. Hybridy se předvádí každoročně na „polních dnech“(foto: Opravil, 2011).

27

4

VLASTNÍ PRÁCE Vlastní práce je rozdělena na dvě části. První část je popis výroby osiv čejčských

hybridů kukuřice a druhá se zabývá porovnáním vzorků hybridů z různých oblastí ČR.

4.1. Popis výroby osiv čejčských hybridů kukuřice 4.1.1….Šlechtění v Čejči První zmínky o šlechtění na Jižní Moravě jsou již z minulého století. Šlechtitelské pracoviště v Čejči bylo založeno v roce 1950 na úrodných pozemcích ležících přibližně 180 m nad mořem. Příznivými klimatickými podmínkami se řadí do kukuřičné oblasti. V průběhu 60 let se na pracovišti provádělo šlechtění mnoha druhů zemědělských plodin. Zpočátku se vycházelo z krajových odrůd, později byly využívány i genetické zdroje. Stanice v tomto období prošla řadou organizačních začlenění v rámci výzkumných a šlechtitelských pracovišť. V roce 1993 byla založena akciová společnost CEZEA a.s. - šlechtitelská stanice, která pokračuje v další šlechtitelské činnosti. Hlavní šlechtitelskou činností je zde šlechtění kukuřice. Čejčské hybridy zaujímají významné postavení na zemědělských plochách v České republice. Především se jedná o odrůdy ranné a velmi ranné kategorie zralosti, které jsou využívány na siláž. V sortimentu se nacházejí i středně ranné hybridy, které jsou využívány na zrno. Šlechtitelským cílem je produkce takových hybridů, které svou kvalitou, výnosem a dalšími hospodářskými vlastnostmi uspokojí pěstitele v různých oblastech České republiky (Poruba, 2000). Společnost CEZEA je zapojena do mezinárodních šlechtitelských programů s cílem tvorby stále výkonnějších hybridů kukuřice. Tyto programy jsou realizovány v zemích EU i v zemích východní Evropy a na několika pracovištích v USA. V registračních zkouškách jsou zkoušeny nové silážní i zrnové hybridy, které v budoucnu doplní a také nahradí dnes využívané, které byly v průběhu minulých let vyšlechtěny v Čejči (Poruba, 2004). Výroba hybridů je realizována na základě úzké spolupráce s akciovou společností OSEVA Bzenec v podmínkách jižní Moravy (Poruba, 2005). 4.1.2 Šlechtitelský program Šlechtitelský program tvorby hybridů vychází ze sledování trendů a vývoje u nás i v zahraničí od víceliniových hybridů se stále častěji přechází k užívání hybridů jednoduchých, které vykazují větší heterózní efekt, avšak v rozdílných klimaticko -

28

půdních podmínkách jsou méně plastické a jejich výroba i pěstování je daleko citlivější na technologii pěstování. To klade vyšší nároky nejen při výrobě osiva na množitele, ale také na technologii pěstování. Jen při kvalitní technologii pěstování lze v praxi očekávat od hybridu takové výnosové parametry, které prokázal průběh registračních zkoušek. Hledání a vytvoření genetických zdrojů - samoopylených linií pro tvorbu hybridů

je

základním

předpokladem

možného

úspěchu.

Nedílnou

součástí

šlechtitelského procesu je sledování mnoha důležitých znaků u linií i hybridů kukuřice počáteční vývoj, zdravotní stav, odolnost proti chorobám a škůdcům, pevnost stébla u zrnových hybridů a další. Objevují se noví škůdci kukuřice, se kterými jsme se dříve nesetkávali jako např. bázlivec kukuřičný (Diabrotica virgifera, LeConte). Všechny nové hybridy se vyrábí na základě kastrace mateřských řádků, tedy bez využívání sterilních forem. Urychlení tvorby genetických zdrojů a jejich využití ve šlechtitelském procesu se děje využíváním tzv. zimní generace. Šlechtitelský program firmy CEZEA je realizován v zemích, jako je Mexiko, Chile či Nový Zéland, kde je během našeho vegetačního klidu uskutečňován plánovaný šlechtitelský program. Získaná osiva jsou následně zaslána zpět k nám tak, abychom v následující naší vegetační sezóně zaseli tato osiva v optimálním agrotechnickém termínu (Poruba, 2008). Za důležité sdělení lze považovat to, že společnost CEZEA využívá pro šlechtitelský proces klasické šlechtitelské metody kombinačního šlechtění. V procesu tvorby samoopylených linií nejsou využívány postupy pod pojmem geneticky modifikované organismy (Poruba, 2007). 4.1.3 Cena čejčských hybridů České hybridy kukuřice jsou cenově dostupné a v průměru na hektar levnější než zahraniční. Nižší cena nesouvisí nikterak s horší kvalitou, ale je ovlivněna menší marží. Kdyby cena souvisela s kvalitou, těžko by mohly být na trhu s osivem kukuřice na druhém místě a na prvním místě v případě kukuřice na siláž. Jeden z důvodů, také je že se lépe přizpůsobují našim klimatickým a půdním podmínkám (Havlíček, 2011). 4.1.4 4.2.4.1

Příklady využití čejčských hybridů Využití kukuřice pro vysokoprodukční dojnice

Kukuřičná siláž je glycidového charakteru, její hlavní živinou je tedy energie. To znamená, že nejdůležitější při sklizni kukuřice je maximální výnos stravitelné energie a její uchování v kukuřičné siláži. U vysokoprodukčních dojnic hraje 29

významnou roli koncentrace energie v siláži. Energie se v siláži vyskytuje ve třech formách glycidy (ve formě cukrů), škroby a vláknina. Škroby a vodorozpustné cukry mají vynikající stravitelnost pohybující se v rozmezí 92 – 100 %, Vláknina má stravitelnost 30 až 70 %. Vysoká variabilita stravitelnosti je závislá na různém stupni lignifikace vlákniny. Ale je také závislá na typu šlechtění. Výběr hybridu a doba sklizně jsou faktory, které můžeme při výrobě kukuřičné siláže ovlivnit. Velká variabilita stravitelnosti je problematika, která nabývá na důležitosti u vysokoprodukčních dojnic, protože hlavním problémem při zvyšování užitkovosti je zvyšování koncentrace energie. U kukuřice bylo zjištěno, že variabilita stravitelnosti NDF se pohybuje v rozmezí 45 - 64 % to je asi 20 %. Při výběru vhodných hybridů k výrobě siláže vzniká otázka jak rozdělit, případně jak hodnotit tzv. silážní a zrnové hybridy. Takové rozdělení hybridů nabývá v poslední době čím dál větší význam. Při registračních zkouškách, v České republice jsou hybridy hodnoceny pouze v kategorii, do které je firma přihlásí. To je z hlediska deklarace hybridů zrnový versus silážní nedostačující. V České republice se pěstují 2/3 kukuřice na siláž a 1/3 na zrno. V nabídce osivářských firem je však 90 % zrnových hybridů s možností silážování. Stává se běžnou praxí, že uživatel nekupuje na výrobu siláže běžný silážní hybrid, ale volí hybrid zrnový, sklizený v době na siláž při sušině 30 až 33 %. Výkonné zrnové hybridy se vyznačují vysokým výnosem zrna, to je jediný ukazatel mimo rychlosti uvolňování vody ze zrna, který u zrnového hybridu požadujeme a sledujeme. Protože podíl zrna hraje významnou roli z hlediska obsahu energie v kukuřičné siláži, dochází k tomu, že k výrobě siláže jsou preferovány výkonné zrnové hybridy. Tyto hybridy se však vyznačují vyšší lignifikací vlákniny zbytku rostliny, tedy stravitelnost vlákniny je na výrazně nižší úrovni. To, že jsme zvolili k výrobě siláže zrnový hybrid, který má vysoký podíl zrna, vysoký energetický potenciál je nepodstatné až do doby, než začneme sledovat, jaká je využitelnost živin ze zbytku rostliny kukuřice (stonek, listy, listeny, vřeteno). Následně zjistíme, že není jedno, zda silážujeme zrnový nebo silážní hybrid. Musíme si to uvědomit pro dosáhnutí vyšší užitkovosti dojnic (Jambor, 2008). U dojnic se střední

užitkovostí lze produkci mléka zvýšit, vyšší dávkou

koncentrátů, avšak u dojnic vysokoprodukčních další zvyšování dávek jaderného krmiva vede ke zdravotním problémům (vzhledem k jejich omezené kapacitě bachoru). Pozitivní vliv na zvýšení koncentrace energie má sice obsah škrobu, ale hlavní téměř dvakrát vyšší podíl má stravitelnost vlákniny NDF. Vhodným výběrem silážního hybridu s vyšší stravitelností vlákniny lze zvýšit užitkovost o 2 až 3 litry mléka 30

na dojnici (OBA a McALLEN 1999), bez zvýšení nákladů na výrobu krmiv (Jambor, 2009). Poloprovozní pokusy firmy Oseva se zabývají také sledováním hybridů s vysokou stravitelností neutrálně detergentní vlákniny (NDF). Hybridy, které po tři roky vykazují nejvyšší kvalitu silážní hmoty, u kterých byla veškerá sledování prováděná na živých zvířatech, dostávají známku TOP SILÁŽ. Tyto hybridy přinesou zvýšení množství a kvality mléka při snížení nákladů na produkci a zlepšení zdravotního stavu skotu (Havlíček, 2010) 4.1.4.2

Využití kukuřice na bioplyn

V roce 2012 se v katalogu Osevy Bzenec objevuje nová známka, která ukazuje na hybridy vhodné pro bioplynové stanice. OSEVA již od roku 2009 testuje řadu českých hybridů pro toto speciální využití a v tomto roce by už měly být známy výsledky tohoto ověřování. Řada čejčských hybridů je velmi nadějných, některé bioplynové stanice je už využívají na sto procent (Havlíček, 2011). 4.1.5 4.1.5.1

Výroba osiv v Osevě Bzenec Zakládání porostu

Správná agrotechnika pěstování osivové kukuřice předpokládá pěstování v pestrém osevním postupu. Na počátku založení kultury je podmítka strniště nebo úhoru, následuje hlubší orba, doplněná hnojením. Po té se připravuje seťové lůžko smykováním, a vláčením, provádí se také ošetření proti plevelům a škůdcům včetně prokypření půdy. Následuje přesné setí (Příloha obr. č. 2) do řádků vzdálených 50 - 60 cm (www.cs.wikipedia.org). Způsob setí se řídí stanovenou metodikou pro výrobu osiva (Příloha obr. č. 1). Metodika je přesný plán setí jednotlivých linií. Určuje izolační vzdálenost, období, čas mezi výsevem mateřské a otcovské linie, daný poměr počtu řádků mezi těmito liniemi, a množství vysetého osiva. Je šitá každému hybridu na míru, dle pokusů šlechtitelské stanice v Čejči. Nejdůležitějším kritériem je období pro oplodnění mateřské linie, linií otcovskou. Porosty pro hybridy jsou sledovány pracovníky Osevy, ale také semenářskými inspektory ÚKZUZ. Pokud porost nesplňuje kriteria pro výrobu dle metodiky, může být zamítnut. Dále probíhá selekce v porostu – vyřazením netypických rostlin do termínu kastrace. Termín kastrace je zpravidla 7-10 dní před možným sebeopylením (Bennett, 31

2012) počátkem července, dle hybridu a počasí. Matka u sterilních hybridů není kastrována. Zde probíhá jen kontrola sterility. 4.1.5.2 Požadavky na vlastnosti množitelských porostů U kukuřice, která je určena k výrobě osiva se provádí dle vyhlášky č.369/2009 Sb. celkem čtyři přehlídky:  první přehlídka se provádí před metáním, nejlépe v době, kdy rostlina dosahuje výšky asi 50 - 70 cm (Příloha obr. č. 3), podle vzrůstnosti hybridu. V této fázi jsou nejlépe patrny odchylné typy rostlin. Rostliny se mohou lišit především velikostí, zbarvením, nasazením a velkostí listů. Nejvyšší povolený počet takto odchylných rostlin je 0,2 % u hybridů a 0,1 % u komponentů. Odchylné typy jsou z porostu selektovány.  druhá přehlídka se provádí na začátku kvetení rostlin, to je v období, kdy se objevují blizny mateřského komponentu schopné přijímat pyl. V této fázi se začíná kontrolovat výskyt prášících rostlin ve fertilní formě. To jsou rostliny, které nebyly vykastrovány, respektive nebylo u nich odstraněno květenství (lata). Za prášící rostlinu se považuje ta rostlina, u které se alespoň na 50 mm centrální osy laty, nebo jejich postranních větvích vytvořily prašníky a práší nebo prášily. Nejvyšší dovolený počet prášících rostlin je 1 % u hybridů, u komponentů 0,5 %.  třetí přehlídka se provádí ve fázi plného kvetení.  čtvrtá přehlídka se provádí na konci kvetení, to je období, kdy jsou blizny matek schopny ještě přijímat pyl. Maximální počet prášících mateřských rostlin je 1 % (komponenty 0,5 %), přičemž celkový součet tří přehlídek nesmí překročit 2 % u hybridů a u komponentů 1 %. Výsledky jsou zaznamenány do Uznávacího listu porostu (Příloha obr. č. 4). Je zde nutno podotknout, že projev každého komponentu, určeného k výrobě hybridu je velmi specifický. Některý mateřský komponent se projevuje brzkým vysunutím květenství (laty), kdy trvá i několik dní než se otevřou prašníky. U jiného naopak dochází k prášení v době, kdy je lata ještě částečně zabalena v listech. Je proto velmi

důležité

zvolit

vhodnou

dobu

ke

kastraci

mateřského

aby se zabránilo samosprášení porostu a tím jeho zamítnutí (Kovář, 2011).

32

komponentu,

4.1.5.3 Sklizeň čejčských hybridů Sklizeň se provádí ve fyziologické zralosti dle hybridu od poloviny září do konce října. Vlhkost zrn při sklizni je obvykle 22 - 30 %. Při přesušení pod 22 % a špatném opylení dochází ke ztrátám na výnosu. Sklizeň se provádí speciálními sklízecími mlátičkami (Příloha obr. č. 6), které sklízí a odlisťují vřetena v celku. Vřetena se přiváží z pole přímo na posklizňovou linku. 4.1.5.4 Sušení na sušárně v Dolině, a.s. Staré Město Sušení čejčských hybridů nyní probíhá na komorových sušárnách převážně ve Vnorovech, Babicích, Moravském Žižkově, Čejkovicích a Starém Městě. Průběh procesu sušení ve Starém Městě je podobný na všech komorových sušárnách osiva: Částečně odlistěné palice přijíždějí do sušárny osiv. Na vstupu je odebraná vlhkost změřena kalibrovaným vlhkoměrem Tripette & Renaud (jeden z nejpoužívanějších vlhkoměrů v osivářských i merkantilních firmách zapojený v kalibrační síti českého metrologického institutu). Tento vlhkoměr měří vlhkost celých zrn odrhnutých z vřeten. Vstupní vlhkost zrn na palici je nejdůležitější ukazatel pro samotné sušení. Palice jsou vysypány na kraj příjmového koše, přebírány od stonků a postupně přihrnovány do unášecího pásu. Odlistění sklízecí mlátičkou není dokonalé a pro sušení jsou listeny nežádoucí, proto prvním strojem je odlisťovač palic shodný s odlisťovačem sklízecí mlátičky

BOURGOIN. Palice jsou v něm přitlačovány do proti sobě rotujících

pogumovaných válců. Ty pak strhávají listeny z palic. Následuje kontrola na selekční lince (Příloha obr. č. 7). Je obsluhována ručně. Klasy, které nejsou úplně odletěny, jedou znovu do odlisťovače zpětným dopravníkem. Důležité je sledování rozdílnosti palic. Jsou vyřazovány palice jiného zbarvení zrna či vřetene, rozdílného tvaru zrn nebo nedozrálé kusy. Odlistěné a vyselektované klasy jsou unášeny pásy do sušících komor. (Příloha obr. č. 8) Každá komora je osazena na spodní straně šikmým roštem. Teplý vzduch přichází zespodu a vrstva (až pěti metrů) klasů je tímto vzduchem vysoušena. Sušící komory jsou seřazeny do dvou řad spojených centrální chodbou. Do této chodby je vháněn vyhřátý vzduch z výměníku tepla v kotelně. Nastavení vstupního teplého vzduchu je možno regulovat dle teploty v samotné sušce. Každá komora má tři teploměry, které jsou zpětně kontrolovány obsluhou velínu sušárny. Teplota vzduchu v komoře se reguluje přisáváním studeného vzduchu zvenčí. Vzduch z této komory může buď unikat ven, nebo být použit na předsušení či dosušování klasů v dalších komorách, protože jednotlivé komory jsou propojeny průduchy. Maximální teplota

33

sušení osiva kukuřice je do 40 oC. Vyšší teplota má za následek snižování procenta klíčivosti semen. Průběh sušení se odvíjí dle vstupní vlhkosti zrn. Vlhkost se měří i v průběhu sušení z odebraných vzorků ze sušící komory. Hraniční vlhkost pro sušení kukuřice je 14 %. Po snížení vlhkosti pod hranici 14 % je sušení ukončeno (7 - 10 dní) uzavřením dveří z hlavní chodby a otevřením vrchního krytu, tím dojde k ochlazení palic. Po vysušení palice vyskladněny, k dalšímu zpracování. Tím je drhnutí na drhlíku (Příloha obr. č. 9). Drhlík odděluje zrna od vřetene. Rozdrcená vřetena se využívají jako podestýlka pro drůbež. Drcení je však náročnější jak ekonomicky, tak na prostor k uskladnění, proto se vřetena využívají také jako palivo. Po hrubém předčištění se kukuřice naskladňuje do výpadových sil. Zde je připravena pro expedici do čistící stanice osiv ve Bzenci (Slezák, 2011). 4.1.5.5

Čištění přírodního osiva

Čištění zrna od nečistot a kalibrace dle velikosti se provádí na speciálních strojích na čistící stanici osiv ve Bzenci (Příloha obr. č. 10). Osivo prochází procesem čištění od hrubých nečistot na předčisticích strojích (Příloha obr. č. 12), dále se čistí a kalibruje (Příloha obr. č. 13) na vyhovující rozměry. Před zvážením v skladovacím kontejneru je dočištěno na pneumatickém třídícím stole (Příloha obr. č. 15), kde se třídí stejně velký zrnitostní materiál s rozdílnou specifickou hmotností z důvodu získání nejvyšší čistoty. Stroje pro čištění osiv seřizují strojníci pro úpravu plodin. Každý množitelský porost má ve výsledku své specifické vlastnosti, proto je nutné řízení procesu čištění. Každý krok v procesu čištění osiva je sledován laboratoří (Příloha obr. č. 11), která vyhodnocuje dílčí výsledky, tyto předává zpět do procesu čištění. Dle těchto výsledků upravuje strojník nastavení jednotlivých strojů, zařazených v procesu čištění. Výsledkem je zboží, které je připraveno pro finální úpravu moření, balení a expedici. 4.1.5.6

Moření osiva

Moření osiva probíhá nejčastěji na mořičkách Rotostat (Příloha obr. č. 18). Kdy je přesně navážena dávka jedné výsevní jednotky (počítána dle hmotnosti tisíce semen pro každou partii), která je namořena mořidlem převážně MAXIM XL 035 FS s účinnou látkou: Metalaxyl - M a Fludioxinyl. Na osivo je souběžně aplikován pěnový přípravek CETM, kterým dojde k podstatnému zvětšení objemu mořící kapaliny a k výraznému zlepšení následných parametrů namořeného osiva: - dokonalá pokryvnost povrchovým filmem mořidla po celém povrchu semene 34

- rovnoměrnost namoření všech semen - dodržení registrované dávky u všech semen. To má za následek také zlepšení zdravotního stavu porostu (Havlíček, 2007). 4.1.5.7

Stroje a strojní linky pro osivo kukuřice

Ing. Josef Slezák z Doliny, a.s. ve Starém Městě vyzdvihuje důležitost předseťové přípravy pomocí kompaktoru. Kompaktorem se může také zapravovat hnojivo a herbicid k hubení plevelů. Radličky kypří půdu, pak jsou podrceny hroudy. Tato operace se může opakovat v další řadě a nakonec dochází k válcování a vytvoření ideální struktury pro setí. - Secí stroje se využívají přesné secí stroje na širokořádkové plodiny. Jsou řešeny jako samostatné secí jednotky připevněny ke společnému rámu. Každá secí jednotka má vlastní zásobník, výsevní mechanismus a secí botku. - Portálový kastrátor se používá ke kastraci květenství mateřského komponentu komponentu v době před opylením otcovským komponentem. Většina kastrací u nás probíhá ručně. Na našich pozemcích jsme vyzkoušeli dva typy kastrátorů. Jeden typ s dvěma protichůdnými válci vytahoval vrchní část rostliny. Ten se neosvědčil, neboť hodně poškozoval rostliny. Druhým typem je portálový kastrátor, který vrcholky rostlin osekává. Většina kastrací probíhá dvakrát. Vždy je však nutné provést vizuální kontrolu správné kastrace. Při mechanické kastraci bývá poškozena větší část rostliny než při ruční. Mělo by tím docházet k větším ztrátám na množství sklizně z důvodu snížení asimilační plochy rostliny. Tyto teorie se však našimi pokusy nepotvrdili. - Sklízecí mlátička se osvědčila nejlépe od firmy BOURGOIN různých řad z Francie. Jejich zařízení sklízí palice kukuřice v celku a jsou schopny je zároveň odlisťovat. Některé řady těchto mlátiček mají nástavby na drcení posklizňových zbytků. Vybavení určené k posklizňovým úpravám se v Osevě ve Bzenci osvědčily stroje firmy HEID nebo CIMBRIA. - Předčistička je stroj, který z naskladňovaného zboží odstraňuje hrubou část nečistot. Odstraňuje propad pod sítem o průměru 6 milimetrů a přepad nad sítem o průměru 11 m. Zároveň odsává na vstupní i výstupní části lehčí nečistoty. - Čistička je strojem obdobné konstrukce, ale dokáže svojí plochou sít dělit zboží na různé frakce (kalibrace). Tyto frakce jsou nadále čištěny odděleně.

35

- Trier (Příloha obr. č. 14) čistí od nečistot různých tvarů dle nastaveného výměnného pláště např. odstraňuje půlky zrn. - Pneumatický stůl je zpravidla posledním strojem před naskladněním. Stůl odstraňuje nečistoty i příměsi o stejných rozměrech s jinou specifickou hmotností. - Mořička moří (inkrustuje) osivo fungicidními či insekticidními mořidly pro ochranu zrna v půdě v období před vzejítím. Používá se nejvíce dvou typů mořiček kontinuální a rotostat. V porovnání technických parametrů co do vyrobené tuny je nesporně lepší kontinuální mořička například HEID B10, podle parametrů namoří až 10 tun osiva kukuřice za hodinu. Ve skutečnosti však je průměrný výkon kolem 7,5 tuny za hodinu s ohledem na hustotu mořících přípravků, schopnosti membránového čerpadla a objem sklopné váhy, která dávkuje průběžně osivo do mořícího bubnu. V kvalitě ji však předčí nový typ mořičky ROTOSTAT COMPACT® M50, který namoří 6 tun osiva za hodinu. Jeho předností je přesnost dávkování osiva s kompenzovanou hmotností mořícího přípravku, jehož primární rozstřik s následujícím sekundárním vzájemným otěrem namořených zrn dává záruku vysoké rovnoměrnosti namoření (Vávra, 2009). - Pěnový generátor je nadstandartní součást mořičky ROTOSTAT. Zpěňovacího zařízení tvoří dávkovací válec, který nasává pěnovou kapalinu ze zásobní nádrže do směšovacího ventilu pěnového generátoru. Zde dochází k smísení s tlakovým vzduchem. V generátoru pěny dojde k vytvoření pěny a ta je aplikačním potrubím aplikována přímo na osivo. Při současné aplikaci zpěňovacího přípravku a mořidla dosáhneme daleko vyšší pokryvnosti osiva při použití malého množství mořících kapalin (Vávra, 2003). 4.1.6 4.1.6.1

Laboratorní postupy výroby osiva kukuřice Příjem přírodního osiva

Vysušené a vydrhnuté zrna kukuřice jsou při návozu na specializovanou čistící stanici osiv ve Bzenci kontrolována akreditovanou laboratoří, která je oprávněná k vydávání uznávacích listů na osivo. Z každé dovezené dávky se odebere průměrný příjmový vzorek tyčovým vzorkovadlem. Tento je pak rozborován v laboratoři dle Metodiky zkoušení osiva a sadby zpracovanou ÚKZÚZ, odborem osiva a sadby v roce 2004. Vzorek se zkouší na příměs jiných rostlinných, karanténních plevelů, na tuto zkoušku se navažuje 500 gramů a výsledek zkoušky se vyjadřuje v kusech na 1000 gramů a provádí změření vlhkosti přírodního osiva. 36

Z průměrného příjmového vzorku se utvoří dva kompromisní vzorky a vzorek MD (množitelsko dodavatelský vzorek). Tyto vzorky reprezentují množství přibližně 40 tun. Kompromisní vzorky se zapečetí a potvrdí podpisy dodavatelem i odběratelem. Jeden kompromisní vzorek je předán zástupci dodavatele a druhý je archivován v laboratorním archivu do konce nejbližšího vegetačního období plodiny pro případné řešení dalších neshod. MD vzorek se eviduje v Knize evidence vzorků a vystavuje se k němu MD karta, na které se zaznamenávají předchozí laboratorní stanovení (příměs a vlhkost) a další stanovení čistoty a dodatečně i klíčivosti. Rozbor čistoty se stanoví po prosetí 100 gramů vzorku na Steineckerově prosévadle za účelem zjištění propadu pod kruhovým sítem o průměru 6 mm. Ze vzorku, který nepropadne sítem 6 mm se vyberou menší půlky zrn a ty tvoří nečistotu udávanou procentech. Čisté zrno vyložíme na klíčivost do filtračního papíru do čtyř ruliček po padesáti semenech. Naklíčení probíhá při 25 oC v klimatizačním boxu Neutron. Po čtyřech dnech se vyhodnocuje energie klíčivosti a po sedmi dnech se provádí ukončení klíčivosti. Zjištěné výsledky se zaznamenávají na MD kartu. 4.1.6.2

Čištění přírodního osiva

Průměrný vzorek se odebírá průběžně ručně od čističky každých 30 minut. Zkouší se na příměs, čistotu a mimokalibrační podíl dle „Metodiky zkoušení osiva a sadby“: - Příměs (jiné rostlinné druhy) se stanovuje v kusech ze vzorku o hmotnosti 1000 gramů. U kukuřice je norma pro jiné rostlinné druhy rovna nule. - Čistota se vyjadřuje v %, jsou to čistá zrna bez neškodných nečistot, například menších půlek zrn. Stanoví se z poloviny vzorku určeného na rozbor příměsi. - Mimokalibrační podíl je část vzorku z rozboru čistoty, která zůstává nad a pod kalibrační soustavou sít. Součet obou podílů nesmí být větší než 6 %. Dodržování

limitů

jednotlivých

stanovení

se

kontroluje

vyhláškou

MZe ČR č. 369/2009 sb. Odebrané vzorky vytváří průměrný VP vzorek (výpadní vzorek). Výsledky průběhu čištění se zaznamenávají na VP kartě. 4.1.6.3

Osivo kukuřice

Osivo po vyčištění se dělí dle hmotnosti na jednotlivé partie. Dle vyhlášky Mze ČR č. 61/2011 sb. je u kukuřice maximální hmotnost partie stanovena na 40 tun + 5 %, tedy 42 tun. Uskladnění osiva je ideální v ohradových paletách (Příloha obr. č. 16) ve skladu čistého osiva. Každá ohradová paleta je označena partiovým štítkem s názvem hybridu, dodavatelem, číslem partie a kalibrací. (Příloha obr. č. 17). Toto osivo je již připraveno 37

k uznávacímu řízení. Uznávací řízení je vhodnější provádět až při moření a balení osiva, tedy před expedicí. Pokud se vyčištěné osivo neprodá v roce sklizně a je přeskladněno na další rok výsevu, provádí se kontrolní zkouška klíčivosti, aby nedošlo k výrobě osiva, které neodpovídá parametrům na osivo. Tyto zkoušky probíhají na podzim v období nové sklizně. Výsledky kontroly klíčivosti se zaznamenávají na příslušné VP kartě. Pokud nesplňuje příslušné parametry, nemůže být použito k výsevu jako uznané osivo. Ke každé partii, která projde úspěšně uznávacím řízením při finalizaci osiva, vydává akreditovaná laboratoř Osevy, a.s. uznávací list (Příloha obr. č. 22). 4.1.6.4

Uznávací list

Uznávací list je základním dokumentem, který se váže vždy jen na jednu vyčištěnou část z celého uznaného porostu. Podmínkou je nejen rozdělení zboží na partie dle maximální velikosti, ale hlavně se váže k jednomu fungicidnímu mořidlu. Pokud na části stejné partie použijeme rozdílnou inkrustaci je potřeba tuto uznávat pod novou číselnou lomenicí tedy nové uznávací řízení a nový uznávací list. Údaje na uznávacím listě: název druhu, hybridu, generace, číslo porostu, číslo partie, použitý druh fungicidního mořidla, datum vzorkování, čísla obalů, dodavatel a kvalitativní parametry. Uznávací list je vyhotoven jen v jednom originále. Originál se zakládá na čistící stanici osiv a kopie s žádostí o uznání osiva a rozborovou kartou jsou zakládány na dobu deseti let v archívu laboratoře. Jednu kopii dostane odběratel k identifikaci zboží a jeho parametrů. Pro přesný výsev jsou důležité především: čistota, klíčivost, hmotnost klíčivých semen a kalibrace. 4.1.6.5

Uznávací řízení

Kukuřičné hybridy, které splňují kritéria vyhlášky č. MZe ČR č.369/2009 sb. jsou povoleny do výroby osiv. Klíčivost, čistota, příměs, zjišťování přítomnosti živočišných škůdců a vlhkost jsou hlavní parametry k uznání osiva. Klíčivost kukuřičného osiva je minimálně 90 %, vlhkost maximálně 14 % a čistota 98 %. - Stanovení klíčivosti (Příloha obr. č. 20) při uznávání osiva probíhá shodným způsobem jako při testování přírodního osiva, ale zkouší se 8 x 50 zrn. - Stanovení čistoty po prosetí 500 gramů vzorku na Steineckerově prosévadle se vyberou půlky zrn, hrudky a části vřeten tím se zjistí procento nečistot pak se vypočítá čistota v procentech.

38

- Stanovení příměsi vychází ze vzorku určeného na rozbor čistoty a zbývající poloviny do 1000 gramů. Sledujeme semena jiných rostlinných druhů. Příměs se u kukuřice musí rovnat nule. - Kontrola na živé živočišné škůdce probíhá z odebraného vzorku, který je proséván na prosévadle po dobu 3 min. Nejčastějším skladištním škůdcem v kukuřici je zavíječ kukuřičný a housenky molů. Pro uznání osiva musí být výskyt živých živočišných škůdců roven nule. - Vlhkost se provádí laboratorním postupem dle Metodiky hodnocení osiv a sadby. Stanovení vlhkosti se provádí z průměrného vzorku, který je zešrotován na ověřeném šrotovníku. Takto připravený vzorek se navažuje do vysoušeček dvakrát po deseti gramech s přesností na 0,001 gramu. Suší se v laboratorní peci (Příloha obr. č. 21) při 130 oC po dobu 4 hodin v nezakrytých vysoušečkách. Vysušené vzorky se ihned přikryjí a dají se vychladit do exsikátoru. Poté se vzorky opět zváží (Vrbová, 2011). U každého ze dvou souběžných opakování se vypočítá obsah vlhkosti v % na dvě desetinná místa podle vzorce: X=

M2 – M3 ___________ M2 – M1

*

100 [%]

M1 je hmotnost prázdné vysoušečky s víčkem M2 je hmotnost vysoušečky s víčkem a vzorkem před sušením M3 je hmotnost vysoušečky s víčkem a vzorkem po sušení X je procento vlhkosti Výsledkem zkoušky je aritmetický průměr obou souběžných opakování, pokud jejich rozdíl nepřesahuje hodnotu přesnosti 0,5 %, jinak se zkouška opakuje. Výsledek zkoušky vlhkosti se zaokrouhluje na jedno desetinné místo. Všechny výsledky jsou zaznamenávány na rozborové kartě, která je součástí Žádosti o uznání osiva (ÚKZÚZ, 2004). 4.1.6.6

Následná kontrola

V průběhu sezóny přípravy osiv odebírají pracovníci ÚKZÚZ kontrolní vzorky osiva

v četnosti

stanovené

podle

předchozích

výsledků

následné

kontroly

v pravidelných termínech každý měsíc. Veškeré následné kontroly a hodnocení provádí zkušební laboratoř osiv a sadby Praha. Provedou se zkoušky čistoty výskytu semen jiných rostlinných druhů a klíčivosti. Výsledky rozborů prováděných v pověřené

39

laboratoři a v laboratoři ústavu se porovnávají s tabulkami přípustných odchylek, které jsou uvedeny v Metodice zkoušení osiva a sadby (ÚKZÚZ, 2004). 4.1.6.7

Chladové testy

Chladové testy probíhají pro zkoušku odolnosti kukuřice vůči chladovému stresu. Testuje se tím vhodnost osiva kukuřice k rannému výsevu. Výsledky chladových testů jsou pouze informační a nejsou součástí uznávacího řízení. Jsou však důležité pro jednotlivé zemědělce. Výsevem do chladné půdy může dojít k značným ztrátám na výnosech. Některé odrůdy jsou odolnější vůči chladu a dokonce větší kalibrace lépe odolávají chladovému stresu a mají vyšší procento klíčivosti než menší kalibrace (Vrbová, 2011). 4.1.6.8

Průběh chladového testu

U partie, která se finálně moří, je odebrán namořený průměrný vzorek (100g) určený pro zkoušku chladového testu. Nakličování se provádí ve třech opakováních po padesáti zrnech (Příloha obr. č. 24). Zrna se nasazují do půdy odebrané z kukuřičného pole na neklíženém novinovém papíru. Semena se pokládají rovnoměrně, aby se vzájemně nedotýkala a nepřekážela si při klíčení. Nesmí docházet k vzájemnému proplétání kořenů klíčních rostlin a nesmí docházet k šíření sekundární infekce na okolní semena. Smotané balíčky se vzorky jsou uloženy v plastových nádobách s vodou. Ukládají se do chladového boxu (Příloha obr. č. 23) při teplotě 6 °C po dobu deseti dnů. Poté se dávají nakličovat do teplého boxu při 25 °C po dobu pěti dnů. Pak se provede vyhodnocení, které se posuzuje shodným postupem jako při zkoušce klíčivosti. V průběhu testu je ve zkoušce i jedna standarta. Standarta je hybrid kukuřice, který je vhodný pro ranný výsev a splňuje nejvyšší kritéria na klíčivost. Tato jedna standarta se používá pro kontrolu chladových testů po celou sezónu. Pokud výsledky standarty vyjdou nepříznivě, či vykazují výkyvy, musí být celý pokus opakován (Vrbová, 2011).

40

4.1.6.9

Vyhodnocení klíčivosti chladového testu

Vyhodnocení klíčivosti chladového tesu se provádí jednorázově bez energie klíčení. Výsledek se udává v procentech a je oznamován odběrateli osiva. Je důležitým ukazatelem při rozhodování pěstitele pro podmínky raného výsevu před agrotechnickou lhůtou. Výsledky chladových testů s výsledkem testů klíčivosti vytváří přesnější obraz daného zboží, neboť chladový test lépe odpovídá skutečným přírodním podmínkám (Vrbová, 2011). Chladový test není při uznávání osiv zkouškou povinnou ani doplňkovou. Odběratel by však měl být o hodnotách chladového testu informován, neboť osivo s nízkým chladovým testem vyseté do nevyhřáté půdy bude mít špatnou vzcházivost, která zapříčiní mezerovitost porostu a v konečném důsledku ztráty, jenž nejdou nikterak nahradit či vykompenzovat (Červenáková, 2010).

4.2

Poloprovozní pokusy Oseva, a.s. Bzenec se zabývá výrobou a prodejem širokého sortimentu osiv jarních

a ozimých obilnin, jarních a ozimých olejnin, luskovin a jetelovin. Specializací je však výroba a prodej osiva kukuřice. Oseva je výhradním výrobcem českých hybridů kukuřice šlechtitelské stanice CEZEA Čejč. Sortiment se každoročně rozšiřuje o nově registrované hybridy. Cílem Osevy, a.s. je snadná dostupnost čejčských hybridů zemědělské veřejnosti ve všech oblastech naší republiky. Pro tento účel Oseva započala v roce 1999 s poloprovozními pokusy s hybridy kukuřice. Ty jsou potom pro zemědělce nejlepším zdrojem informací pro výběr vhodného hybridu kukuřice. Vyhodnocení se skládá z výsledků ze všech regionů České republiky. Tím nastává možnost srovnávání jednotlivých hybridů v konkrétních podmínkách. Ve snaze přinášet zemědělcům maximum informací o českých hybridech vyhodnocujeme a následně publikujeme výsledky ze sedmdesáti až osmdesáti míst v celé České republice. Nepoužívají se žádné speciální postupy, ale jde o pokusy s agrotechnikou běžně používanou v zemědělské praxi. Podle výnosu suché hmoty a podílu palic si zemědělec může v katalogu najít nejvhodnější hybrid pro svoji lokalitu, vlastní technologii a způsob pěstování. Hybridy se nezkouší ani tak z hlediska výkonu, z tohoto pohledu jsou už ověřené. Zkouší se však, jestli daný hybrid v určitý čas, řekněme na konci září, je schopen na daném stanovišti dozrát a následně je možné pozemek znova osít jinou plodinou a dodržet agrotechnické lhůty (Havlíček, 2002).

41

4.2.1

Výroba poloprovozních pokusů

Na začátku je nutno vybrat vhodné hybridy pro dané oblasti se zaměřením na různá použití. Každý hybrid má svá specifika vycházející z průběhu šlechtění na šlechtitelské stanici CEZEA v Čejči. Z běžného osiva jsou připravovány vzorky na vysetí po 22 500 zrnech. Tento vzorek připadá přibližně velikosti osevní plochy ¼ ha. Vzorek je mořený běžným mořidlem jako ostatní osivo pro co nejpřesnější výsledky shodné s praxí. Vysetí vzorků do určených lokalit probíhá dle výsevních postupů v období agrotechnické lhůty. Porosty jsou přehlíženy agronomy určenými pro příslušnou oblast, kteří dohlížejí na aplikaci hnojení a chemické ochrany. V době sklizňové zralosti, která je určena podle sušiny klasu, dochází k odběru vzorků z jednotlivých míst. 4.2.2

Metodika sledování pokusů

Sledoval jsem výsledky výnosů tun suché hmoty na hektar za poslední čtyři roky u devíti vybraných hybridů celkem tedy dvě stě devět vzorků. Tyto hybridy jsem rozdělil podle jejich čísla FAO. Výrobní oblasti jsou rozděleny dle posledního dělení na čtyři: kukuřičná, řepařská, bramborářská a horská. Pro větší přehlednost jsem rozdělil oblasti dle jednotlivých krajů ČR. Všechny vzorky jsem sledoval způsobem popsaným v metodě hodnocení poloprovozních pokusů. Každý sledovaný vzorek je odebírán z běžné výroby z jediné partie a je inkrustován stejným fungicidním mořidlem, tím se zajistí shodné vstupní podmínky pro porovnávání výsledků. 4.2.3

Materiál a přístrojové vybavení

- pytle z PVC na vzorky - digitální váha - řezací stroj na „sečkování“ zelených rostlin - sekáček na tvorbu výseče palice - papírové laboratorní pytlíky - laboratorní pec s kalibrovaným termostatem 4.2.4

Metodika hodnocení poloprovozních pokusů

Z každého testovaného hybridu je sklizeno deset za sebou jdoucích rostlin v řádku. Tyto rostliny jsou v neprodyšném obalu (Příloha obr. č. 25) co nejrychleji dopraveny do laboratoře ve Bzenci, kde se zpracovávají podle postupu určeného k zjišťování sledovaných parametrů. 42

Nejprve se rostliny váží (Obr. č. 6: a), potom se odstraní a odlistí palice, u kterých se zjistí hmotnost a vyseknou se z nich výseče 5 cm široké (Obr. č. 6: b). Tyto se hermeticky uzavřou, zváží a připraví k sušení. Zelená hmota rostlin se „sečkuje“ (Obr. č. 6: c) pro odběr dvou průměrných stogramových vzorků, které se také zváží a připraví k sušení. Výseč klasů i zelená hmota se předsouší při 50 °C po dobu 8 hodin. Po předsušení se vzorky rozloží v laboratoři při pokojové teplotě na dobu 24 hodin. Dále probíhá nové sušení při 100 °C po dobu 48 hodin (Příloha obr. č. 29). Poté se zjišťuje hmotnost (Příloha obr. č. 30) vysušených výsečí klasů (Příloha obr. č. 31), a zelené hmoty (Příloha obr. č. 32). Zjištěné výsledky slouží jako podklad pro posuzované hodnoty. Posuzuje se výnos zelené hmoty, sušina celé rostliny, sušina palic, výnos suché hmoty a podíl palic v sušině. Tyto výsledky jsou každoročně zpracovávány do katalogu poloprovozních pokusů. Pro každou lokalitu je vyznačen hybrid, který splňuje nejlepší výsledky. Základními údaji jsou také: datum výsevu, datum odběru vzorků, použité hnojení a chemická ochrana. Tyto informace dávají ucelený přehled o vhodnosti pěstování jednotlivých hybridů v testovaných lokalitách (Vrbová, 2011). 

Výnos zelené hmoty v t/ha a 90 000 jedinců: VZH = HZH + HP * 0,009



Sušina celé rostliny v %: SCR = ((HP / (HP + HZH) * 0,01 ) * 0,01 * SP) + ((HZH / (HP+HZH) * 0,01) * 0,01 * SZH)



Sušina palic v %: SP = (HZP – HSP / HZP * 100) – 100



Výnos suché hmoty v t/ha a 90 000 jedinců: VSH = ((HP * SP * 0,01) + (HZH * SZH * 0,01)) * 0,009



Podíl palic v sušině v %: PPS = ((HP * SP * 0,01) * 0,9) / VSH

VZH – výnos zelené hmoty

SCR – sušina celé rostliny

HZH – hmotnost zelené hmoty

HZP – hmotnost zelené palice

HP – hmotnost palice

HSP – hmotnost suché palice

SP – sušina palic

VSH – výnos suché hmoty

SZH – sušina zelené hmoty

PPS – podíl palic v sušině

43

4.3 Výsledky a diskuse 4.3.1 Vzorek hybridu FAO 220 Modifikovaný tříliniový hybrid – MTc, typ zrna – mezityp -Vlastnosti: vhodný pro pěstování na siláž v bramborářské a chladnější řepařské oblasti, poskytuje vysoké výnosy sušiny s vysokým podílem klasů, má velmi dobrý zdravotní stav rostliny i klasu, výborná stravitelnost siláže. -Přednosti: mimořádná koncentrace energie, velmi dobrý výnos sušiny, vynikající podíl klasů, velmi dobrý zdravotní stav. -Doporučený výsevek: 85 – 90 000 zrn/ha. Hybrid čísla FAO 220 byl testován ve čtyřech letech na čtrnácti místech ČR a jeho výsledky jsou zaznamenány v tabulce č. 1 až 4. Průměrný výnos tohoto hybridu byl v roce: 

2008 – 22,6 tun sušiny na hektar sklizené hmoty.



2009 – 19,9 tun sušiny na hektar sklizené hmoty.



2010 – 15,2 tun sušiny na hektar sklizené hmoty.



2011 – 19,5 tun sušiny na hektar sklizené hmoty.

K ovlivnění výsledků přispívá nejen nadmořská výška, ale i vývoj počasí, výběr lokalit, hnojení, výživa, zpracování půdy a v neposlední řadě i sušina rostlin v době odběru. 4.3.2 Vzorek hybridu FAO 230 Modifikovaný tříliniový hybrid – MTc, typ zrna – mezityp - Vlastnosti: velmi dobrý počáteční vývoj, vhodný na siláž v řepařské a bramborářské oblasti, velmi dobrý zdravotní stav, přizpůsobivý chladnějším podmínkám, velmi dobrá stravitelnost siláže. - Doporučený výsevek: na siláž 90 000 zrn/ha. Hybrid čísla FAO 230 byl testován ve čtyřech letech na sedmnácti místech ČR a jeho výsledky jsou zaznamenány v tabulce č. 1 až 4. Průměrný výnos tohoto hybridu byl v roce: 

2008 – 19,5 tun sušiny na hektar sklizené hmoty.



2009 – 20,6 tun sušiny na hektar sklizené hmoty.



2010 – 22,6 tun sušiny na hektar sklizené hmoty.



2011 – 22,8 tun sušiny na hektar sklizené hmoty.

44

4.3.3 Vzorek hybridu FAO 235 Modifikovaný tříliniový hybrid – MTc, typ zrna – mezityp. - Vlastnosti: raný až středně raný hybrid intenzivního typu, univerzální hybrid vhodný na zrno a dělenou sklizeň pro teplou řepařskou oblast a na siláž pro chladnější řepařskou a teplou bramborářskou oblast, poskytuje ve své kategorii ranosti velmi dobré výnosy zrna i kvalitní, velmi dobře stravitelné siláže, vhodný pro výrobu bioplynu. - Přednosti: univerzální využití na zrno i siláž, velmi dobré výnosy zrna i siláže, odolnost proti poléhání a lámání stébla, velmi dobrá stravitelnost rostliny. - Doporučený výsevek: 90 000 zrn/ha na siláž, 85 000 zrn/ha na zrno. Hybrid čísla FAO 235 byl testován ve čtyřech letech na sedmnácti místech ČR a jeho výsledky jsou zaznamenány v tabulce č. 1 až 4. Průměrný výnos tohoto hybridu byl v roce: 

2008 – 20,6 tun sušiny na hektar sklizené hmoty.



2009 – 21,7 tun sušiny na hektar sklizené hmoty.



2010 – 21,3 tun sušiny na hektar sklizené hmoty.



2011 – 19,1 tun sušiny na hektar sklizené hmoty.

4.3.4 Vzorek hybridu FAO 245 Tříliniový hybrid – Tc, typ zrna – tvrdý-mezityp. -Vlastnosti: vhodný pro pěstování na siláž v celé řepařské a teplé bramborářské oblasti, poskytuje vysoké výnosy zelené hmoty s dobrým podílem klasů, dobrý zdravotní stav zaručuje dlouho zelené stéblo odolné proti lámání, vynikajicí stravitelnost silážní hmoty. - Přednosti: vysoké výnosy silážní hmoty i sušiny, dobrý zdravotní stav, dlouho zelené stéblo, dobrá pevnost stébla, mimořádná koncentrace energie. - Doporučený výsevek: 85 – 90 000 zrn/ha. Hybrid čísla FAO 245 byl testován ve čtyřech letech na dvaceti jedna místech ČR a jeho výsledky jsou zaznamenány v tabulce č. 1 až 4. Průměrný výnos tohoto hybridu byl v roce: 

2008 – 20,9 tun sušiny na hektar sklizené hmoty.



2009 – 20,4 tun sušiny na hektar sklizené hmoty.



2010 – 19,0 tun sušiny na hektar sklizené hmoty.



2011 – 20,7 tun sušiny na hektar sklizené hmoty.

45

4.3.5 Vzorek hybridu FAO 250 Dvouliniový hybrid – Sc, typ zrna – mezityp-koňský zub. - Vlastnosti: velmi raný až raný hybrid pro pěstování na zrno v řepařské a v kukuřičnořepařské oblasti, vysoký výnos zrna dává předpoklad kvalitní silážní hmoty v případě pěstování na siláž, tolerantní vůči chladu, velmi dobrý počáteční vývoj, velmi dobrá odolnost proti poléhání, odolný vůči chorobám. - Přednosti: vynikající výnos zrna, vysoký obsah škrobu, mimořádná koncentrace energie. - Doporučený výsevek: 80 – 85 000 zrn/ha. Hybrid čísla FAO 250 byl testován ve čtyřech letech na čtyřiceti devíti místech ČR a jeho výsledky jsou zaznamenány v tabulce č. 1 až 4. Průměrný výnos tohoto hybridu byl v roce: 

2008 – 24,2 tun sušiny na hektar sklizené hmoty.



2009 – 23,5 tun sušiny na hektar sklizené hmoty.



2010 – 25,1 tun sušiny na hektar sklizené hmoty.



2011 – 21,8 tun sušiny na hektar sklizené hmoty.

4.3.6 Vzorek hybridu FAO 260 Dvouliniový hybrid – Sc, typ zrna – mezityp-koňský zub. - Vlastnosti: raný hybrid pro pěstování na siláž v celé řepařské oblasti, velmi dobrý počáteční vývoj, velmi dobrá odolnost proti poléhání, dobrý zdravotní stav. - Přednosti: vysoký výnos silážní hmoty a sušiny, odolnost vůči chladu, pevné stéblo, vysoký výnos zelené hmoty s dobrým podílem klasů. - Doporučený výsevek: na siláž 85 000 zrn/ha. Hybrid čísla FAO 260 byl testován ve čtyřech letech na dvaceti sedmi místech ČR a jeho výsledky jsou zaznamenány v tabulce č. 1 až 4. Průměrný výnos tohoto hybridu byl v roce: 

2008 – 23,4 tun sušiny na hektar sklizené hmoty.



2009 – 27,7 tun sušiny na hektar sklizené hmoty.



2010 – 24,7 tun sušiny na hektar sklizené hmoty.



2011 – 26,2 tun sušiny na hektar sklizené hmoty.

46

4.3.7 Vzorek hybridu FAO 280 Dvouliniový hybrid – Sc, typ zrna – mezityp-koňský zub. - Vlastnosti: raný až středně raný hybrid pro pěstování na zrno v teplejší řepařské a přechodné kukuřično-řepařské oblasti, má velmi dobrý počáteční vývoj, poskytuje vysoký výnos zrna, velmi dobrá odolnost stébla vůči chorobám a poléhání, odolný proti chladu. - Přednosti: vynikající výnos zrna, vysoký obsah škrobu, mimořádná koncentrace energie, využití zrna pro mlynářské účely. - Doporučený výsevek: 80 000 zrn/ha. Hybrid čísla FAO 280 byl testován ve čtyřech letech na dvaceti sedmi místech ČR a jeho výsledky jsou zaznamenány v tabulce č. 1 až 4. Průměrný výnos tohoto hybridu byl v roce: 

2008 – 23,8 tun sušiny na hektar sklizené hmoty.



2009 – 25,2 tun sušiny na hektar sklizené hmoty.



2010 – 20,2 tun sušiny na hektar sklizené hmoty.



2011 – 27,4 tun sušiny na hektar sklizené hmoty.

4.3.8 Vzorek hybridu FAO 300 Dvouliniový hybrid – Sc, typ zrna – mezityp-koňský zub. Vlastnosti: středně pozdní hybrid pro využití na siláž i zrno, pevné stéblo a odolnost vůči kořenovému poléhání, dobrý zdravotní stav celé rostliny, vhodný pro výrobu bioplynu. - Přednosti: vysoký podíl palic v silážní hmotě, vysoký výnos zrna, vysoký obsah škrobu v zrně, dobře uvolňuje vodu ze zrna, dobrá stravitelnost. - Doporučený výsevek: na zrno 75 – 80 000 zrn/ha, na siláž 80 – 85 000 zrn/ha. Hybrid čísla FAO 250 byl testován ve čtyřech letech na dvaceti sedmi místech ČR a jeho výsledky jsou zaznamenány v tabulce č. 1 až 4. Průměrný výnos tohoto hybridu byl v roce: 

2008 – 25,1 tun sušiny na hektar sklizené hmoty.



2009 – 26,0 tun sušiny na hektar sklizené hmoty.



2010 – 24,9 tun sušiny na hektar sklizené hmoty.



2011 – 25,4 tun sušiny na hektar sklizené hmoty.

47

4.3.9 Vzorek hybridu FAO 370 Dvouliniový hybrid – Sc, Typ zrna – mezityp-koňský zub. - Vlastnosti: středně pozdní hybrid pro pěstování na zrno v kukuřičné oblasti, pevné stéblo, vysoce odolný proti chorobám, velmi dobrý počáteční růst. - Přednosti: vysoký výnos zrna, vysoký vzrůst, možnost využití pro výrobu bioplynu, využití zrna pro mlynářské účely, vysoký obsah škrobu. - Doporučený výsevek: 70 – 75 000 zrn/ha. Hybrid čísla FAO 250 byl testován ve čtyřech letech na osmnácti místech ČR a jeho výsledky jsou zaznamenány v tabulce č. 1 až 4. Průměrný výnos tohoto hybridu byl v roce: 

2008 – 26,4 tun sušiny na hektar sklizené hmoty.



2009 – 28,6 tun sušiny na hektar sklizené hmoty.



2010 – 25,4 tun sušiny na hektar sklizené hmoty.



2011 – 27,9 tun sušiny na hektar sklizené hmoty.

Obrázek č. 6: Zpracování testované rostliny pro sušárnu (foto: Opravil, 2011) a) - vážení rostlin, b) – výseč palice do sušárny, c) – nařezaný vzorek do sušárny 4.3.10

Poloprovozní pokusy sklizeň podzim 2008

Průměrný výnos všech devíti sledovaných hybridů v roce 2008 byl 22,8 t/ha sušiny. Tabuka je rozdělena barevně dle FAO jednotlivých hybridů. Tabulka č. 1 Výsledky výnosu suché hmoty v závislosti na nadmořské výšce v roce sklizně 2008 Kraj Jihočeský kraj Jihočeský Jihočeský Středočeský Jihočeský Vysočina Vysočina Vysočina Vysočina

Nadmořská výška Výnos suché hmoty m t/ha 430 450 515 420 450 545 550 580 620

48

22,3 24,1 21,4 23,9 21,9 19,5 17,4 17,1 16,9

FAO 220 220 220 230 230 230 230 230 230

Ústecký Jihočeský Jihočeský Vysočina Vysočina Pardubický Královéhradecký Plzeňský Vysočina Vysočina Olomoucký Olomoucký Zlínský kraj Pardubický Moravskoslezský Jihočeský Jihočeský Pardubický Vysočina Vysočina Jihočeský Vysočina Středočeský Jihočeský Jihočeský Pardubický Olomoucký Pardubický Plzeňský Středočeský Plzeňský Vysočina Vysočina Zlínský Ústecký Pardubický Královéhradecký Moravskoslezský Pardubický Středočeský kraj Pardubický Středočeský Pardubický kraj Pardubický kraj Středočeský Středočeský

250 430 450 560 620 300 420 480 550 580 250 275 290 300 340 430 485 495 545 550 564 580 200 430 485 233 250 300 385 420 450 545 560 200 230 233 240 250 255 320 360 420 233 235 270 320

25,5 21,2 22,6 16,4 17,6 24,0 21,5 21,5 18,9 18,5 29,2 27,2 25,0 23,8 23,1 24,3 24,7 24,7 21,0 21,1 17,3 17,2 28,0 22,3 20,0 28,9 29,2 24,3 23,4 22,3 22,5 22,0 17,4 28,2 28,8 29,3 26,4 25,0 24,5 25,1 23,9 14,3 29,4 26,4 25,5 24,2

235 235 235 235 235 245 245 245 245 245 250 250 250 250 250 250 250 250 250 250 250 250 260 260 260 280 280 280 280 280 280 280 280 300 300 300 300 300 300 300 300 300 370 370 370 370

Graf závislosti výnosu suché hmoty na nadmořské výšce rok 2008 30

Výnos suché hmoty [t/ha]

28 26

FAO 220 FAO 230

24

FAO 235 FAO 245

22

FAO 250 FAO 260

20

FAO 280 FAO 300

18

FAO 370

16 14 150

200

250

300

350

400

450

500

550

600

650

Nadmořská výška [m]

Obrázek č. 7: Průběh pokusů výnosu sušiny na nadmořské výšce v roce sklizně 2008 Z grafu je patrné, že se stoupající nadmořskou výškou klesá výnos suché hmoty. 49

4.3.11

Poloprovozní pokusy sklizeň podzim 2009

Průměrný výnos všech devíti sledovaných hybridů v roce 2009 byl 23,7 t/ha sušiny. Tabulka je rozdělena barevně dle FAO jednotlivých hybridů. Tabulka č. 2: Výsledky výnosu suché hmoty v závislosti na nadmořské výšce v roce sklizně 2009 Nadmořská výška m

Výnos suché hmoty t/ha

FAO

Jihočeský

430

24,6

220

Plzeňský

440

20,5

220

Plzeňský

563

21,6

220

Jihočeský

765

12,7

220

Jihočeský

450

25,7

230

Plzeňský

563

24,1

230

Jihočeský

564

18,2

230

Vysočina

600

18,6

230

Jihočeský

765

16,6

230

Jihočeský

430

23,5

235

Jihočeský

450

25,2

235

Jihočeský

564

18,1

235

Vysočina

605

19,9

235

Pardubický

310

26,3

245

Jihočeský

380

22,7

245

Plzeňský

440

20,0

245

Jihočeský

450

22,0

245

Jihočeský

480

20,7

245

Jihočeský

520

19,0

245

Vysočina

520

16,3

245

Moravskoslezský

580

16,6

245

Zlínský

200

27,7

250

Olomoucký

232

28,2

250

Moravskoslezský

240

26,3

250

Královehradecký

300

25,1

250

Moravskoslezský

310

23,8

250

Plzeňský

400

24,5

250

Královehradecký

415

25,4

250

Jihočeský

430

22,8

250

Středočeský

450

21,9

250

Jihočeský

480

21,3

250

Jihočeský

520

16,1

250

Vysočina

580

18,4

250

Vysočina

600

23,7

250

Olomoucký

220

31,2

260

Olomoucký

232

30,8

260

Královehradecký

310

32,1

260

Kraj

50

Jihočeský

430

26,1

260

Středočeský

450

24,5

260

Vysočina

580

21,7

260

Zlínský

200

31,8

280

Jihomoravský

215

31,6

280

Královehradecký

230

25,3

280

Olomoucký

232

25,2

280

Královehradecký

245

27,2

280

Moravskoslezský

250

24,5

280

Moravskoslezský

270

25,4

280

Plzeňský

440

24,5

280

Jihočeský

456

21,0

280

Vysočina

560

15,7

280

Zlínský

200

28,1

300

Středočeský

240

32,8

300

Středočeský

270

28,1

300

Jihočeský

390

26,5

300

Ústecký

410

22,6

300

Jihočeský

430

22,6

300

Jihočeský

480

23,2

300

Jihomoravský

195

31,0

370

Zlínský

200

30,7

370

Jihomoravský

215

29,7

370

Olomoucký

244

30,4

370

Ústecký

250

25,1

370

Středočeský

270

24,9

370

Graf výnosu suché hmoty na nadmořské výšce rok 2009 32 30

Výnos suché hmoty [t/ha]

28 FAO 220

26

FAO 230 FAO 235

24

FAO 245 22

FAO 250 FAO 260

20

FAO 280 FAO 300

18

FAO 370 16 14 12 150

200

250

300

350

400

450

500

550

600

650

700

750

800

Nadmořská výška [m]

Obrázek č. 8: Průběh pokusů výnosu sušiny na nadmořské výšce v roce sklizně 2009 Z grafu je patrné, že se stoupající nadmořskou výškou klesá výnos suché hmoty.

51

4.3.12

Poloprovozní pokusy sklizeň podzim 2010

Průměrný výnos všech devíti sledovaných hybridů v roce 2010 byl 22,1 t/ha sušiny. Tabulka je rozdělena barevně dle FAO jednotlivých hybridů. Tabulka č. 3 Výsledky výnosu suché hmoty v závislosti na nadmořské výšce v roce sklizně 2010 Nadmořská výška m

Výnos suché hmoty t/ha

FAO

Jihočeský

420

15,9

220

Plzeňský

460

18,2

220

Karlovarský

477

13,9

220

Olomoucký

530

12,8

220

Plzeňský

452

26,6

230

Plzeňský

460

24,3

230

Karlovarský

477

16,9

230

Jihočeský

420

19,9

235

Plzeňský

452

26,1

235

Plzeňský

520

22,5

235

Vysočina

580

16,7

235

Středočeský

330

16,8

245

Jihočeský

420

19,8

245

Jihočeský

460

19,3

245

Jihočeský

480

19,8

245

Pardubický

230

25,8

250

Moravskoslezský

240

22,5

250

Středočeský

260

27,0

250

Královéhradecký

280

27,3

250

Královéhradecký

310

26,7

250

Ústecký

380

24,4

250

Plzeňský

385

23,4

250

Jihočeský

390

30,6

250

Jihomoravský

390

30,2

250

Plzeňský

450

28,9

250

Plzeňský

460

26,7

250

Jihočeský

460

23,4

250

Jihočeský

480

22,2

250

Plzeňský

520

20,8

250

Královéhradecký

520

23,0

250

Vysočina

580

18,1

250

Středočeský

212

27,1

260

Zlínský

290

28,5

260

Liberecký

310

30,3

260

Jihomoravský

390

30,1

260

Kraj

52

Plzeňský

400

24,1

260

Středočeský

409

22,6

260

Jihočeský

460

20,4

260

Jihočeský

470

19,7

260

Vysočina

560

19,3

260

Jihomoravský

215

28,9

280

Olomoucký

232

23,6

280

Olomoucký

250

23,1

280

Olomoucký

300

19,1

280

Středočeský

409

18,8

280

Jihočeský

420

18,4

280

Plzeňský

460

15,4

280

Vysočina

560

14,2

280

Jihomoravský

195

24,3

300

Středočeský

260

28,1

300

Zlínský

290

25,9

300

Ústecký

380

25,4

300

Jihočeský

390

24,0

300

Plzeňský

400

23,4

300

Jihočeský

480

22,6

300

Jihomoravský

215

26,7

370

Olomoucký

244

25,7

370

Ústecký

320

29,1

370

Středočeský

415

20,1

370

Graf závislosti výnosu suché hmoty na nadmořské výšce rok 2010 32 30

Výnos suché hmoty [t/ha]

28 FAO 220

26

FAO 230 FAO 235

24

FAO 245 22

FAO 250 FAO 260

20

FAO 280 FAO 300

18

FAO 370 16 14 12 150

200

250

300

350

400

450

500

550

600

650

Nadmořská výška [m]

Obrázek č. 9: Průběh pokusů výnosu sušiny na nadmořské výšce v roce sklizně 2010 Z grafu je patrné, že se stoupající nadmořskou výškou klesá výnos suché hmoty.

53

4.3.13

Poloprovozní pokusy sklizeň podzim 2011

Průměrný výnos všech devíti sledovaných hybridů v roce 2011 byl 23,4 t/ha sušiny. Tabulka je rozdělena barevně dle FAO jednotlivých hybridů. Tabulka č. 4 Výsledky výnosu suché hmoty v závislosti na nadmořské výšce v roce sklizně 2011 Nadmořská výška m

Výnos suché hmoty t/ha

FAO

Olomoucký

220

19,6

220

Plzeňský

440

21,2

220

Olomoucký

485

17,6

220

Olomoucký

220

22,3

230

Jihočeský

430

23,3

230

Plzeňský

440

22,6

230

Olomoucký

220

21,9

235

Vysočina

420

18,2

235

Středočeský

435

19,9

235

Vysočina

580

16,1

235

Moravskoslezký

270

22,9

245

Olomoucký

280

22,9

245

Jihočeský

430

20,8

245

Pardubický

620

16,0

245

Olomoucký

220

22,7

250

Olomoucký

232

22,5

250

Olomoucký

250

22,5

250

Plzeňský

400

22,5

250

Jihočeský

430

22,6

250

Jihočeský

564

20,3

250

Vysočina

580

18,9

250

Olomoucký

232

31,6

260

Moravskoslezký

285

30,7

260

Zlínský

290

29,3

260

Liberecký

310

26,2

260

Moravskoslezký

380

27,4

260

Plzeňský

400

24,4

260

Pardubický

495

23,1

260

Královéhradecký

520

22,2

260

Vysočina

580

20,6

260

Zlínský

200

33,5

280

Jihomoravský

230

32,3

280

Moravskoslezký

350

22,3

280

Kraj

54

Jihočeský

430

21,2

280

Olomoucký

240

31,3

300

Středočeský

260

30,5

300

Pardubický

408

25,8

300

Jihočeský

430

22,4

300

Jihočeský

450

16,9

300

Zlínský

200

32,4

370

Středočeský

222

32,2

370

Jihomoravský

230

26,4

370

Moravskoslezký

240

20,5

370

Graf závislosti výnosu suché hmoty na nadmořské výšce rok 2011 34 32

Výnos suché hmoty [t/ha]

30 FAO 220

28

FAO 230 FAO 235

26

FAO 245 FAO 250

24

FAO 260 FAO 280

22

FAO 300 FAO 370

20 18 16 150

200

250

300

350

400

450

500

550

600

650

Nadmořská výška [m]

Obrázek č. 10: Průběh pokusů výnosu sušiny na nadmořské výšce v roce sklizně 2011 Z grafu je patrné, že se stoupající nadmořskou výškou klesá výnos suché hmoty. Pravidelnost poklesů výnosů suché hmoty je ovlivněna počasím v období rychlého růstu rostlin a také v čase opylení, protože počasí v ČR je velmi rozmanité.

55

5

ZÁVĚR V předložené práci jsem se snažil vypsat důležité informace o výrobě osiva kukuřice

z různých informačních zdrojů. Dále byla popsána výroba čejčských hybridů kukuřice. Nakonec jsem provedl porovnání vzorků s místem jeho výsevu v různých nadmořských výškách. Zjistil jsem, že osivo kukuřice se stejným číslem FAO při zvyšování nadmořské výšky nepravidelně snižuje výnos tun suché hmoty na hektar. Potvrdila se skutečnost, že pokud chceme výnos zvýšit, musíme brát ohled na výkonnost jednotlivých hybridů. Výkonnost je rozdílná natolik, že ve stejných podmínkách můžou výnosnější hybridy s vyšším číslem FAO dosáhnout vyšších výnosů suché hmoty na hektar než hybridy s nižším číslem FAO. Dále je výkonnost ovlivněna i přesným zaměřením hybridu (siláž, siláž/zrno, zrno). Výsledky nejsou posuzovány napříč jednotlivými roky sklizně, protože by docházelo ke zkreslení z důvodu rozdílného vývoje počasí v každém roce. Rozdíly ve výsledcích velmi závisí na okolnostech výsevu, přípravě půdy, použité výživě, ošetření a době sklizně. Pro každého zemědělce je tedy důležité si v katalogu poloprovozních pokusů najít nejbližší oblast k jeho lokalitě pěstování.Poté může jednoduše srovnat výsledky pokusů a zaměřit se na hybridy šlechtěné pro konkrétní účel použití (zrno, siláž, bioplyn). Pokusy bylo také potvrzeno využití čejčských hybridů nejen ve všech oblastech České republiky i za jejími hranicemi. To potvrzují i poloprovozní pokusy, které se zkouší i v zahraničí a také nemalé prodeje osiva kukuřice do zemí jako jsou Slovensko, Polsko, Rakousko, Francie, Španělsko, Německo, Holandsko, Belgie, Dánsko, Litva, Lotyšsko, Ukrajina, Rumunsko a další. Jak se zmiňuje Poruba (2010): ,,Nezbývá než konstatovat, že při takto široké nabídce to nemá dnešní zemědělec při vlastním výběru zcela jednoduché.“

56

6

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ

Analytical and Bioanalytical Chemistry, Volume 396, Number 6, 1969-1975, DOI: 10.1007/s 00216-009-3321-8 Belej Jozef, Janda Jozef a kol., 1982: Kukurica, Príroda Bratislava ,301-04-30, 402 s. Červenáková Kamila, 2010: Zhodnocení vhodnosti vybraných odrůd kukuřic k ranému výsevu, Bakalářská práce, Mendelova univerzita v Brně Havlíček Stanislav, 2000: Kukuřice OSEVA, a. s Havlíček Stanislav, 2002: Poloprovozní pokusy OSEVA, a. s. Havlíček Stanislav, 2007: Kukuřice OSEVA, a. s. Havlíček Stanislav, 2010: Kukuřice OSEVA, a. s Havlíček Stanislav -Odborný Stavovský týdeník Zemědělec č. 5/2011 Hruška Jaroslav a kol, 1962: Monografie o kukuřici, Státní zemědělské nakladatelství, 07-139-62, 906 s. Jambor Václav, 2008: Kukuřice OSEVA, a. s. Jambor Václav, 2009: Poloprovozní pokusy OSEVA, a. s. Poruba Jaroslav, 2000: Kukuřice OSEVA, a. s. Poruba Jaroslav, 2004: Kukuřice OSEVA, a. s. Poruba Jaroslav, 2005: Kukuřice OSEVA, a. s. Poruba Jaroslav, 2007: Kukuřice OSEVA, a. s. Poruba Jaroslav, 2008: Kukuřice OSEVA, a. s. Poruba Jaroslav, 2010: Kukuřice OSEVA, a. s. Povolný Marek, Vacek Evžen, 2009: Přehled odrůd Kukuřice,

ÚKZÚZ Brno

ISBN 978-80-7401-019-4, 83 s. Povolný Marek, Vacek Evžen, 2010: Přehled odrůd Kukuřice,

ÚKZÚZ Brno

ISBN 978-80-7401-032-3, 82 s. Povolný Marek, Vacek Evžen, 2011: Přehled odrůd Kukuřice,

ÚKZÚZ Brno

ISBN 978-80-7401-049-1, 82 s. ÚKZÚZ v Brně, odbor osiva a sadby, 2004: Metodika zkoušení osiva a sadby ÚKZÚZ v Brně, 2010: Bulletin semenářské kontroly České 1/2010 Vávra Emil, Návod k používání 100% aplikační proces, 2003, 24 s. Vávra Emil, Návod k používání ROTOSTAT COMPACT® M50, 2009, 26 s Zimolka Josef a kol, 2008, Kukuřice – hlavní a alternativní užitkové směry, Profi Press, ISBN 978-80-86726-31-1, 200 s.

57

Osobní sdělení: Kovář Josef vzorkovatel ÚKZÚZ Brno 25. 10. 2011 Vrbová Marie, zástupce vedoucí laboratoře 18. 3. 2011 Slezák Josef místopředseda DOLINA, a. s. Staré Město 17. 2. 2011 Slezák Jiří: ředitel výroby OSEVA, a.s. 2. 3. 2012 Elektronické dokumenty Bennett Mark A, Hybrid Seed Production in Corn (Zea mays L.), Ohio State University http://cs.wikipedia.org/wiki/Kuku%C5%99ice_set%C3%A1 [cit.:21. 10. 2011] http://eagri.cz/public/web/file/45535/puda_11_2009.pdf [cit.:25. 10. 2011] http://pdfbrief.com/hybrid-seed-production-maize.html [cit.:23. 1. 2012] http://web2.mendelu.cz/af_217_multitext/ke_stazeni/rovj/ROVJ-10-pr5-ZVO.pdf [cit.:25. 10. 2011] http://www.2theta.cz/biochemie/testy-pro-gmo [cit.:6.2.2012] http://www.agrokrom.cz/texty/metodiky/radce_hospodare/radce_kukurice_na_zrno_a_s ilaz_celkem.pdf [cit.:24. 1. 2012] Richter Rostislav, http://web2.mendelu.cz/af_221_multitext/hnojeni_plodin/html/obilnin y/y.htm [cit.:12. 3. 2012] 7

SEZNAM OBRÁZKŮ

Obrázek č. 1: Růstové fáze kukuřice ………………………………………...….. 16 Obrázek č. 2: Kukuřice na zrno v letech 1986 - 2010 plochy a výnosy …….…... 21 Obrázek č. 3: Kukuřice na siláž v letech 1986 - 2010 plochy a výnosy …….…... 21 Obrázek č: 4: Zemědělské výrobní oblasti ……………………………….….…... 23 Obrázek č. 5: Kukuřičné „polní dny“ …………..…………………………...….. 27 Obrázek č. 6: Zpracování testované rostliny pro sušárnu ……..…………....….. 48 Obrázek č. 7: Graf sušiny na nadmořské výšce v roce sklizně 2008 …….……... 49 Obrázek č. 8: Graf sušiny na nadmořské výšce v roce sklizně 2009 …….……... 51 Obrázek č. 9: Graf sušiny na nadmořské výšce v roce sklizně 2010 …….……... 53 Obrázek č. 10: Graf sušiny na nadmořské výšce v roce sklizně 2011 ………….. 55

58

8

SEZNAM TABULEK

Tabulka č. 1 Výsledky výnosu suché hmoty roce sklizně 2008 ………………..... 48 Tabulka č. 2: Výsledky výnosu suché hmoty roce sklizně 2009 ……………........ 50 Tabulka č. 3: Výsledky výnosu suché hmoty roce sklizně 2010 ……………….... 52 Tabulka č. 4: Výsledky výnosu suché hmoty roce sklizně 2011 ……………........ 54

9

SEZNAM PŘÍLOH

Obrázek č. 1: Metodika pro výrobu osiva kukuřice …….…………………...….. 62 Obrázek č. 2: Výsev mateřského komponentu hybridu (11. 4. 2011) ……..….… 63 Obrázek č. 3: Množitelský porost kukuřice (7. 6. 2011) - 49 dnů ….……...…..… 63 Obrázek č. 4: Uznávací list porostu …………………………………....…..…… 64 Obrázek č. 5: Uznaný porost bez otcovských linií ………………………..…..… 64 Obrázek č. 6: Sklizeň 11. 10. 2011 (152 dnů) ……..……...…………....…..…… 65 Obrázek č. 7: Odlistění a ruční selekce atypických palic na sušárně osiv ……… 65 Obrázek č. 8: Napouštění sušící komory ……………………….……....…..…… 66 Obrázek č. 9: Drhlík – odděluje zrna od vřetene ……………………....…..…… 66 Obrázek č. 10: Návoz kukuřice ze sušárny na čistící stanici osiv ve Bzenci ….... 67 Obrázek č. 11: Kontrola návozového vzorku a určení kalibrací ……………….. 67 Obrázek č. 12: Odstranění propadu a přepadu na předčističce HEID ……….... 68 Obrázek č. 13: Kalibrace na dvě frakce na čističce HEID ……………….....….. 68 Obrázek č. 14: Odstranění malých a rozpůlených zrn na trieru HEID …….…... 69 Obrázek č. 15: Odčištění odlišné specifické hmotnosti na pneumatickém stole ... 69 Obrázek č. 16: Uskladnění v dřevěných kontejnerech ………………………….. 70 Obrázek č. 17: Identifikace každého kontejneru ………………………………… 70 Obrázek č. 18: Moření na mořičce ROTOSTAT od AGROMEGY, a. s. ………... 71 Obrázek č. 19: Odebraný průměrný vzorek z partie pro uznávací řízení osiva … 71 Obrázek č. 20: Test na klíčivost (8 x 50 zrn) . ………………………………..….. 72 Obrázek č. 21: Sušení v sušárně (130 oC - 4 hodiny) …………………………… 72 Obrázek č. 22: Uznávací list na osivo od akreditované laboratoře Osevy …….. 73 Obrázek č. 23: Chladový test - nad rámec uznávacího řízení:6 oC - 10 dní . ….... 74 Obrázek č. 24: Vyhodnocování chladového testu (3 x 50 zrn) ………………..… 74 Obrázek č. 25: Poloprovozní pokusy - vážení zelených rostlin …………….…… 75 Obrázek č. 26: Poloprovozní pokusy - nařezaný vzorek ………..…………….… 75

59

Obrázek č. 27: Poloprovozní pokusy - vážení palic …………………..………… 76 Obrázek č. 28: Poloprovozní pokusy - tvorba výsečí palice ………………….… 76. Obrázek č. 29: Poloprovozní pokusy - sušení zelených rostlin a výsečí palic ….. 77 Obrázek č. 30: Poloprovozní pokusy - vážení vysušených vzorků ……………… 77 Obrázek č. 31: Poloprovozní pokusy - vysušený vzorek výseče palice ………..… 78 Obrázek č. 32: Poloprovozní pokusy - vysušený vzorek rostliny …….………….. 78 Všechny obrázky příloh: Opravil Ondřej, (2011)

60

PŘÍLOHY

61

Obrázek č. 1: Metodika pro výrobu osiva kukuřice

62

Obrázek č. 2: Výsev mateřského komponentu hybridu (11. 4. 2011)

Obrázek č. 3: Množitelský porost kukuřice (7. 6. 2011) - 49 dnů

63

Obrázek č. 4: Uznávací list porostu

Obrázek č. 5: Uznaný porost bez otcovských linií

64

Obrázek č. 6: Sklizeň 11. 10. 2011 (152 dnů)

Obrázek č. 7: Odlistění a ruční selekce atypických palic na sušárně osiv

65

Obrázek č. 8: Napouštění sušící komory

Obrázek č. 9: Drhlík – odděluje zrna od vřetene

66

Obrázek č. 10: Návoz kukuřice ze sušárny na čistící stanici osiv ve Bzenci

Obrázek č. 11: Kontrola návozového vzorku a určení kalibrací

67

Obrázek č. 12: Odstranění propadu a přepadu na předčističce HEID

Obrázek č. 13: Kalibrace na dvě frakce na čističce HEID

68

Obrázek č. 14: Odstranění malých a rozpůlených zrn na trieru HEID

Obrázek č. 15: Odčištění odlišné specifické hmotnosti na pneumatickém stole

69

Obrázek č. 16: Uskladnění v dřevěných kontejnerech

Obrázek č. 17: Identifikace každého kontejneru

70

Obrázek č. 18: Moření na mořičce ROTOSTAT od AGROMEGY, a. s.

Obrázek č. 19: Odebraný průměrný vzorek z partie pro uznávací řízení osiva

71

Obrázek č. 20: Test na klíčivost (8 x 50 zrn)

Obrázek č. 21: Sušení v sušárně (130 oC - 4 hodiny)

72

Obrázek č. 22: Uznávací list na osivo od akreditované laboratoře Osevy

73

Obrázek č. 23: Chladový test – nad rámec uznávacího řízení:6 oC - 10 dní

Obrázek č. 24: Vyhodnocování chladového testu (3 x 50 zrn)

74

Obrázek č. 25: Poloprovozní pokusy - vážení zelených rostlin

Obrázek č. 26: Poloprovozní pokusy - nařezaný vzorek

75

Obrázek č. 27: Poloprovozní pokusy - vážení palic

Obrázek č. 28: Poloprovozní pokusy - tvorba výsečí palice

76

Obrázek č. 29: Poloprovozní pokusy - sušení zelených rostlin a výsečí palic

Obrázek č. 30: Poloprovozní pokusy - vážení vysušených vzorků

77

Obrázek č. 31: Poloprovozní pokusy - vysušený vzorek výseče palice

Obrázek č. 32: Poloprovozní pokusy - vysušený vzorek rostliny

78