MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
BRNO 2011
VERONIKA BRUNKOVÁ
Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství
Pěstování a využití alternativních olejnin Bakalářská práce
Vedoucí práce:
Vypracovala:
Tomáš Středa
Veronika Brunková Brno 2011
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Pěstování a využití alternativních olejnin vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.
V Brně, dne ………………………. Podpis …………………………….
Poděkování: Děkuji tímto Ing. Tomáši Středovi, Ph.D., za odborné vedení a cenné připomínky při zpracování bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat svým rodičům a svému příteli za morální podporu.
ABSTRAKT
Bakalářská práce se zabývá aktuálním stavem pěstování, kvality, výnosnosti a využití alternativních olejnin. Na základě screeningu podle agroekologických nároků olrejnin byly vybrány tyto alternativní olejniny: len setý olejný (Linum usitatissimum L.), světlice barvířská (Carthamus tinctorius L.), lnička setá (Camelina sativa L.), ostropestřec mariánský (Sillybum marianum L.), měsíček lékařský (Calendula officinalis L.), pupalka dvouletá (Oenothera biennis L.), hořčice sareptská (Brassica juncea L.), ředkev olejná (Raphanus sativus L.), katran habešský (Crambe abyssinica L.) a tykev olejná (Cucurbita pepo var. oleifera L.). Olejniny byly popsány z hlediska využití, pěstování, výnosnosti a požadavků na prostředí.
Klíčová slova:
alternativní olejniny, pěstování, využití, olej
ABSTRACT This thesis deals with the current state of production, quality, profitability and the use of alternative oil. Were the following alternative oilseed crops: flax (Linum usitatissimum L.), safflower (Carthamus tinctorius L.), pleasure (Camelina sativa L.), milk thistle (Sillybum marianum L.), marigold (Calendula officinalis L.), evening primrose (Oenothera biennis L.), brown mustard (Brassica juncea L.), rape radish (Raphanus sativus L.), katran abyssinian (Crambe abyssinica L.) and peanut pumpkin (Cucurbita pepo var. oleifera L.). Oilseeds have been described in terms of utilization, cultivation, profitability and environmental requirements.
Keywords:
alternative oilseeds, cultivation, use, oil
OBSAH: 1 ÚVOD............................................................................................................................ 9 2 CÍL PRÁCE ................................................................................................................. 10 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED ............................................................................................. 11 3.1 OLEJNINY ................................................................................................... 11 3.1.1 Využití olejnin ........................................................................................... 12 3.2 Len setý olejný (Linum usitatissimum L.) ................................................................ 13 3.2.1 Původ a historie a současný stav pěstování ............................................... 13 3.2.2 Biologická charakteristika ......................................................................... 14 3.2.3 Požadavky na prostředí .............................................................................. 14 3.2.4 Agrotechnika lnu setého olejného.............................................................. 15 3.2.5 Využití ....................................................................................................... 15 3.3 Lnička setá (Camelina sativa L.) .............................................................................. 16 3.3.1 Původ, historie a současný stav pěstování ................................................. 16 3.3.2 Biologická charakteristika ......................................................................... 17 3.3.3 Požadavky na prostředí .............................................................................. 17 3.3.4 Agrotechnika lničky seté ........................................................................... 17 3.3.5 Využití ....................................................................................................... 18 3.4 Ostropestřec mariánský (Silybum marianum L.) ...................................................... 19 3.4.1 Původ, historie a současný stav pěstování ................................................. 19 3.4.2 Biologická charakteristika ......................................................................... 20 3.4.3 Využití ....................................................................................................... 20 3.5 Světlice barvířská (Carthamus tinctorius L.) ........................................................... 21 3.5.1 Původ, historie a současný stav pěstování ................................................. 21 3.5.2 Biologická charakteristika ......................................................................... 21 3.5.3 Požadavky na prostředí .............................................................................. 22 3.5.4 Agrotechnika světlice barvířské................................................................. 22 3.5.5 Využití ....................................................................................................... 22 3.6 Katran habešský (Crambe abyssinica L.) ................................................................. 25 3.6.1 Původ, historie a současný stav pěstování ................................................. 25 3.6.2 Biologická charakteristika ......................................................................... 25 3.6.3 Požadavky na prostředí .............................................................................. 25
3.6.4 Agrotechnika katranu habešského ............................................................. 26 3.6.5 Využití ....................................................................................................... 26 3.7 Hořčice sareptská (Brassica juncea L.) .................................................................... 27 3.7.1 Původ, historie a současný stav pěstování ................................................. 27 3.7.2 Biologická charakteristika ......................................................................... 28 3.7.3 Požadavky na prostředí .............................................................................. 28 3.7.4 Agrotechnika hořčice sareptské ................................................................. 28 3.7.5 Využití ....................................................................................................... 29 3.8 Ředkev olejná (Raphanus sativus L.) ....................................................................... 31 3.8.1 Původ, historie a současný stav pěstování ................................................. 31 3.8.2 Biologická charakteristika ......................................................................... 31 3.8.3 Požadavky na prostředí .............................................................................. 31 3.8.4 Agrotechnika ředkve olejné ....................................................................... 31 3.8.5 Využití ....................................................................................................... 32 3.9 Tykev olejná (Cucurbita pepo var. oleifera L.)....................................................... 33 3.9.1 Původ, historie a současný stav pěstování ................................................. 33 3.9.2 Biologická charakteristika ......................................................................... 33 3.9.3 Požadavky na prostředí .............................................................................. 33 3.9.4 Agrotechnika tykve olejné ......................................................................... 33 3.9.5 Využití ....................................................................................................... 33 3.10 Měsíček lékařský (Calendula officinalis) ............................................................... 35 3.10.1 Původ, historie a současný stav pěstování ............................................... 35 3.10.2 Biologická charakteristika ....................................................................... 35 3.10.3 Požadavky na prostředí............................................................................ 35 3.10.4 Agrotechnika měsíčku lékařského ........................................................... 36 3.10.5 Využití ..................................................................................................... 36 3.11 Pupalka dvouletá ( Oenothera biennis ) ................................................................. 37 3.11.1 Původ, historie a současný stav pěstování ............................................... 37 3.11.2 Biologická charakteristika ....................................................................... 37 3.11.3 Požadavky na prostředí............................................................................ 37 3.11.4 Agrotechnika pupalky dvouleté ............................................................... 38 3.11.5 Využití ..................................................................................................... 38 4 Polní pokusy se lnem olejným ..................................................................................... 39
4.1 Výsledky zkoušek užitné hodnoty ze sklizně 2008 – 2010 (průměr) ........... 39 5 ZÁVĚR ........................................................................................................................ 43 6 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ......................................................................... 44 7 SEZNAM TABULEK ................................................................................................. 49
1 ÚVOD Vývojové trendy v okolních západoevropských státech i u nás ukazují, že v evropském zemědělství dochází k nadprodukci rostlinné výroby pro nutriční využití. Zemědělství v západních státech již nastoupilo nový směr, kdy kromě klasických plodin pro potravinové využití se začínají rozšiřovat alternativní rostliny převážně pro využití nepotravinové. Tento trend je nevyhnutelný i pro naše české zemědělství. S ohledem na potřebu setrvalého rozvoje zemědělství budeme nuceni přistupovat k radikálnějším inovacím v soustavě hospodaření na půdě. Jednou z možností je pěstování alternativních druhů olejnin (BARANYK et al., 2010). Alternativní plodiny jsou kulturní i nově šlechtěné druhy plodin, které nahrazují, rozšiřují a doplňují stávající sortiment plodin a přispívají k rozšíření spektra rostlinné produkce. (MOUDRÝ a STRAŠIL, 1999). Pěstování nových a netradičních plodin je záležitost, které je věnována v celosvětovém měřítku velká pozornost. Zájem o tyto netradiční plodiny je podmíněn více faktory, jedním z nejvýznamnějších je růst ceny fosilních paliv a surovin. V r. 1974 byla cena ropy velmi nízká a přírodní, obnovitelné zdroje surovin byly relativně velmi drahé. Zpracovatelský průmysl proto nebyl nijak motivován na jejich využívání. Cena ropy ale v 80. letech výrazně vzrůstala a tím se tyto alternativní suroviny staly ekonomicky zajímavé. Dalším faktorem je rozvoj ekologického cítění a hnutí pro ochranu přírody (HAVEL, 1994). Výrobky z těchto alternativních olejnin jsou velmi často v ekosystému snadno odbouratelné, nezatěžují proto naše životní prostředí tak jako výrobky z fosilních zdrojů. Dále tyto zdroje surovin snižují drancování přírodního bohatství a přispívají ke snižování obsahu kysličníku uhličitého v atmosféře. Konečně jejich pěstování může představovat určitý příspěvek k řešení krize zemědělské výroby. Zatím se u nás alternativní olejniny ve velké míře nepěstují, nejvíce je tu zastoupena světlice barvířská, naopak lnička setá či len setý olejný se u nás vůbec nevyskytují. K nově zaváděným plodinám patří katran habešský.
9
2 CÍL PRÁCE Cílem práce je provést literární přehled na téma pěstování a využití alternativních olejnin. U vybraných plodin bude popsán jejich výnosový potenciál, obsah oleje, biologická charakteristika, požadavky na prostředí, agrotechnika a reálné využití produkce. Vyhodnotit výsledky zkoušek užitné hodnoty lnu setého olejného z let 2008 – 2010. Popsat výnos semene v t/ha, výnos semene v %, obsah tuku v sušině semene v % a obsah mastných kyselin v % . Porovnat náklady a výnosy na pěstování lnu setého olejného.
10
3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 OLEJNINY
Olejniny jsou perspektivní surovinou pro potravinářský i chemický průmysl. Ve státech s dostatečnou produkcí potravin dochází ke snahám nahrazovat dosud užívanou ropu rostlinnými oleji. Vedle ekonomického hlediska je důvodem vyčerpatelnost zdrojů ropy, možnost využití tuzemských surovin, cenová dostupnost i aspekty ekologické. Existuje velký počet rostlinných druhů, z nichž lze získat olej. Ne všechny bychom však mohli nazvat přímo olejninami. Řada z nich patří primárně spíše mezi léčivé a kořeninové rostliny, luskoviny, zeleninu či rostliny okrasné. Liší se velmi výrazně obsahem oleje, mají rozdílné dominantní mastné kyseliny i odlišnou vhodnost pro pěstování v různých půdně-klimatických podmínkách. K netradičním olejninám, které se dají pěstovat v našich podmínkách a o kterých lze uvažovat jako o možném zdroji nacházejícím uplatnění v potravinářství či poskytujícím suroviny pro průmysl, patří velké množství druhů. Tyto nově ověřované rostliny musí splňovat určité požadavky oleochemického průmyslu, aby jejich zpracování bylo rentabilní. Jejich semena musí buď obsahovat dostatečné množství oleje, nebo musí mít zajímavé spektrum mastných kyselin nebo vysoký obsah jedné mastné kyseliny, případně oleje a tuky s funkčními skupinami (BARANYK et al., 2010). Olejniny jsou botanicky velmi různorodou skupinou plodin. Spojuje je vysoký obsah tuku v semenech. Požadavky na kvalitu olejnatých komodit jsou uvedeny v ČSN 462300 Olejnatá semena (PULKRÁBEK, 2003). Spotřeba olejů dynamicky stoupá. Celý úspěch této komoditní skupiny je opřen o rostlinné tuky, jejichž výroba plynule roste tempem 6,4% ročně. Zcela jednoznačně vítězí palmový olej, jehož produkce se za posledních patnáct let zvýšila o 213%, mírně se snižuje význam tukové produkce sóji, klesá podíl olivového oleje, výrazně se snižuje zastoupení slunečnice na výrobě rostlinných olejů. Mírně naopak stoupá význam řepkového oleje (VENCLOVÁ, 2010). Olejniny v r. 2009 zaznamenaly růst v produkci, zejména díky řepce, které se v r. 2009 sklidilo 1,279 mil tun, což je o 85 000 tun meziročně více (SEIFERTOVÁ, 2010).
11
Tab. 1 Tabulka olejnatosti semen a nejdůležitějších fyzikálních a chemických znaků Druh olejniny
Olejnatost
Bod tuhnutí
Číslo
Charakteristika
sušiny v %
°C
zmýdelnění
oleje
Hořčice sareptská 35 - 47
- 11 až - 14
172 – 183
Slabě tuhnoucí
Ředkev olejná
30 – 46
- 10 až - 17
174 – 177
Slabě tuhnoucí
Len olejný
33 – 44
- 20
188 – 196
tuhnoucí
Lnička setá
29 – 34
- 18
186 – 193
polotuhnoucí
188 – 194
tuhnoucí
175 – 176
Slabě tuhnoucí
Světlice barvířská 25 – 37 Katran habešský
34 – 38
-8
(VOŠKERUŠA, 1965)
Pokles množitelských ploch v posledních deseti letech není u olejnin nijak výrazný jako i jiných druhů plodin. V číselném porovnání z r. 2000 byl například plošný rozsah množení u hořčice a řepky porovnatelný s rokem 1990, zatímco u většiny jiných druhů je na jedné polovině. Rovněž obměna osiva, nezaznamenává tak hluboký propad. Svoji roli zde ovšem sehrává vysoký objem vývozu, který do ukazatele využití uznaných osiv pro produkční plochy v ČR nelze započítávat., u řepky jde pak i o rostoucí podíl hybridních odrůd, u nichž je obměna osiva, resp. každoroční zásev originálním certifikovaným osivem, pěstitelskou nutností. Nabídka a pestrost sortimentu je také u olejnin příkladem pozitivního obratu posledního desetiletí s dopadem na zlepšení úrovně semenářství i finální rostlinné produkce (KULOVANÁ, 2001).
3.1.1 Využití olejnin Olejniny byly již od nepaměti lidmi využívány a pěstovány. Plody, semena a oleje z nich byly používány jako potraviny a pro technické účely. Lidé si byli dobře vědomi významu těchto plodin a proto některým přiřkli téměř posvátný význam. Hlavní složkou olejů jsou triglyceridy mastných kyselin, které tvoří 95 – 98 % lipidů. Další složky olejů – steroly, fosfolipidy, galaktolipidy a volné mastné kyseliny, jsou v oleji zastoupeny jen v malém množství. Rafinovaný olej je složen prakticky jen z triglyceridů, protože při rafinaci oleje se ostatní látky odstraní. Všeobecně je kvalita rostlinných olejů dána nutričními, senzorickými a zpracovatelskými vlastnostmi oleje. Z nutričního hlediska jsou žádoucí esenciální nenasycené mastné kyseliny, který si lidský organismus není schopen syntetizovat z jiných látek. Mezi tyto patří kyselina 12
linolová, linolenová a arachidonová. Naopak nežádoucí jsou volné mastné kyseliny a kyselina eruková, která při zvýšené konzumaci způsobuje špatnou resorpci při trávení, kardiální lipózu, retardaci růstu a další poruchy oběhového systému. Senzorické vlastnosti jsou u rostlinných olejů podmíněny hlavně tzv. jódovým číslem, které charakterizuje oxidační stabilitu olejů. Nízké jódové číslo ukazuje na dobrou oxidační stabilitu a sníženou náchylnost k nežádoucímu žluknutí tuků. Finálním produktem zpracování semen olejnin můžou být např. stolní oleje, fritovací oleje, ztužené tuky, strukturální tuky, přídavky do margarínů apod. Olejniny jsou díky svým nutričním vlastnostem a ekonomické návratnosti zajímavou komoditou v našem zemědělském a potravinářském sektoru (KULOVANÁ, 2001).
3.2 Len setý olejný (Linum usitatissimum L.) 3.2.1 Původ a historie a současný stav pěstování Len patří mezi nejstarší pěstované rostliny. Pochází z jihovýchodní Asie (Etiopie a Eritrea, Středomoří). V poslední době kolísá sklizňová plocha lnu olejného mezi 300 až 700 ha (MOUDRÝ a STRAŠIL, 1999). Do Evropy se rozšířil již 3 000 let před. n. l. z Egypta, kde se již tehdy pěstoval jako přadná rostlina. Len je význačnou plodinou a v celosvětovém měřítku zaujímá místo především jako olejnina, přičemž poskytuje i cennou surovinu pro textilní průmysl (VOŠKERUŠA, 1965). Len olejný je v ČR okrajovou olejninou, jeho plochy za poslední roky nepřesáhly 3 000 ha. Olejný len je z celosvětového pohledu nejrozšířenější skupinou lnů. Z plochy lnů zaujímá asi 77%, zbytek je len přadný. V ČR je situace opačná, plochy přadného lnu jsou více jak dvojnásobné v porovnání s plochami lnu olejného (PULKRÁBEK, 2003). V současné době je pěstování doporučováno do nižších a středních poloh, do oblastí sušších nebo s přísušky a na lehké půdy. S ohledem na nízké požadavky hnojení je vhodnou předplodinou i pro pásma ochrany vodních zdrojů, stejně tak pro oblasti ekologicky zatížené (ŠTAUD et al., 1996). Ve světě převažuje pěstování lnu olejného, a to v posledních letech na ploše kolísající v rozmezí 2,4 mil. až 3,1 mil. ha, z toho v zemích Evropské unie kolem 180 000 ha. Významné plochy jsou v Jižní Americe, zejména kolem 0,5 mil. ha v Argentině, dále se
13
pěstuje v Rusku, Indii a USA. Rozvoj pěstování lnu olejného se u nás počítá od konce 80. let minulého století (BARANYK et al., 2010).
3.2.2 Biologická charakteristika Len náleží do čeledi lnovitých (Linaceae). Len je jednoletá, výjimečně dvouletá rostlina s přímou, 30 – 120 cm vysokou lodyhou. Listy jsou střídavé, přisedlé, úzce kopinaté, celokrajné. Oboupohlavní pravidelné květy vyrůstající ve vrcholičnatých květenstvích mají pět lístků kališních i korunních, pět tyčinek a vrchní semeník. Jejich barva je bledě až fialově modrá, někdy bílá či růžová. Plodem je vejcovitě kulovitá pětipouzdrá tobolka obsahující až deset semen (BARANYK et al., 2010).
3.2.3 Požadavky na prostředí Pro olejný len jsou vhodné lehké, propustné hlinitopísčité až hlinité půdy s mírně kyselou až neutrální půdní reakcí 5,5 – 7 pH (BARANYK et al., 2010). Len dává nejvyšší výnosy semene v oblastech s ročními atmosférickými srážkami 500 až 700 mm, nadmořskou výškou do 480 m, čemuž v našich podmínkách odpovídají okrajové oblasti řepařské a bramborářské oblasti (MOUDRÝ a STRAŠIL, 1999).
Tab.
2 Průměrné výnosy semene olejného lnu v závislosti na nadmořské výšce
stanoviště (podle Štauda) Nadmořská výška
průměrné dosahované výnosy semene (t.ha-1)
stanoviště
pěstitelská oblast
(m)
nižší
střední
vyšší
(do 250 m)
(250 – 350 m)
(350 – 450 m)
200
2,1 - 2,4
250
2,2 – 2,4
2,1 – 2,3
300
1,9 – 2,2
350
1,6 – 2,1
1,6 – 1,9
400
1,4 – 1,6
450
1,3 – 1,55
500
1,1 – 1.5
14
3.2.4 Agrotechnika lnu setého olejného Len olejný má relativně nižší nároky na výživu než ostatní hlavní plodiny. Len sejeme brzy na jaře do řádků 20 - 30 cm širokých, výsevkem 70 – 80 kg.ha-1 a do hloubky 20 – 30 mm. Len zraje koncem července. Sklízíme jej v úplné zralosti, když stonky jsou tmavožluté, list opadal a semena jsou hnědá (VOŠKERUŠA, 1965). Sklízí se přímo obilními žacími mlátičkami 7 – 10 dní po desikaci (MOUDRÝ a STRAŠIL, 1999). Po vymlácení se semeno čistí a skladuje v tenkých vrstvách. Výnos semene se pohybuje od 1,27 do 1,58 t.ha-1 (VOŠKERUŠA, 1965).
3.2.5 Využití Základní využití semene olejného lnu je k produkci vysychavého a lněného oleje pro výrobu fermeží, barev, laků aj. Extrahované šroty a pokrutiny jsou ceněným dietetickým krmivem. Narůstající je využití lněného semene a oleje v potravinářství, farmacii, krmivářství a jiných oborech. Novým trendem je využití stonku (slámy) z olejného lnu k výrobě krátkého lněného vlákna pro průmyslové netextilní aplikace. Len je možno spalovat. Vlákninu lnu lze využít i ve stavebním průmyslu (vláknocementové desky, příprava suché omítky pro strojní omítání, střešní krytiny, ohnivzdorné dveře), papírenském průmyslu (papír odolný vůči trhání a necitlivý k vlhkosti), automobilovém průmyslu (brzdové a spojkové obložení) (BARANYK et al., 2010). Semena obsahují 35 – 40 % oleje, které složení je přibližně následující: kys. palmitová 7 %, kys. stearová 3 %, kys. olejová 18 % , kys. linolová 14 % a kys. linolenová 57,5%. Lněné semeno je možné využít v potravinářství jako přídavek do těst a na výrobu pekařských výrobků. Jako posýpka není příliš vhodné. Vhodnější uplatnění na tyto účely můžou mít žlutosemenné odrůdy lnu. Olej je použitelný v medicíně, kde je znám vliv na rozptýlení mastných kyselin a cholesterolu v tkáních. Lněné semeno se také využívá v léčitelství jako analgetikum a laxativum (KULOVANÁ, 2001).
Reálné využití produkce: a) ZPRACOVATELSKÝ PRŮMYSL – výroba mýdel, laků, barev, fermeže, linolea, těsnících hmot, tmelů, změkčovadel, alkydových pryskyřic, tiskařských barev. Nahrazuje průmyslově vyráběné sušící látky.
15
b) STAVEBNÍ PRŮMYSL – vláknocementové desky, příprava suché omítky pro strojní omítání, střešní krytiny, ohnivzdorné dveře, výztuž betonu. Může sloužit jako stavební materiál k zateplování domů. c) FARMACEUTICKÝ PRŮMYSL – zabraňuje vzniku krevních sraženin, snižuje krevní tlak a chrání organismus před kardiovaskulárními chorobami. Lněné semeno je největším zdrojem lignanů ze všech potravin používaných pro lidskou výživu. V kosmetice se olej přidává do prášků, krémů, gelů, tělových mlék, šamponů a mýdel. d) TEXTILNÍ PRŮMYSL – len je zdrojem vláken pro technické tkaniny. Materiál ze lnu je velmi žádaný. Výrobky ze lnu vyhovují hygienickým a zdravotním standardům. V Evropě je v současnosti produkováno na 440 000 tun lněných vláken. Z krátkých vláken se vyrábějí pytle, provazy či buničina. Ze lnu se hlavně vyrábí utěrky, ubrusy či ložní prádlo. Nevýhodou je mačkavost materiálu. e) POTRAVINÁŘSTVÍ – olej je účinnou pomocí, jak předcházet arterioskleróze, infarktu, rakovině a dalším chorobám. Užíváním v tvarohu má vysoce protirakovinné účinky. Vyznačuje se vysokým obsahem lecitinu, minerálních látek a vitamínů, obsahuje až 72% nenasycených esenciálních mastných kyselin, Obsahuje niacin, což je důležitá součást komplexu vitamínů B3. V odborném světě se považuje za jeden z nejlepších olejů vůbec. Obsahuje inulin, který čistí střeva a upravuje mikroflóru.
3.3 Lnička setá (Camelina sativa L.) 3.3.1 Původ, historie a současný stav pěstování Lnička patří ke starým kulturním plodinám, které byly v celé Evropě v minulosti pěstovány na relativně velkých plochách. Pochází z jihovýchodní Evropy, přední Asie a severozápadní Afriky. U nás se pěstování lničky rozšířilo hlavně po druhé světová válce, a to jako náhradní plodiny za zaoranou řepku olejku. Např. v roce 1954 se lnička pěstovala na 7000 ha. Později byla vytlačena nově zavedenými výnosnějšími a pro potravinářské využití kvalitnějšími olejninami. Větší oseté plochy lničky se udržely v Rusku a Polsku.
16
Moderní pěstování lničky se v České republice v provozním měřítku nepodařilo prosadit, přestože existují vhodné odrůdy i celkem jednoduchá agrotechnika. Vedoucí evropskou zemí je z tohoto pohledu Dánsko (BARANYK et al., 2010). V současnosti se lnička u nás prakticky nepěstuje. Hlavní příčinou, proč se její pěstování nerozšířilo, je skutečnost, že není vyřešeno zpracování a použití této plodiny v ČR (KULOVANÁ, 2002).
3.3.2 Biologická charakteristika Lnička setá je jednoletá, zřídka ozimá bylina s kůlovým, až přes 1 cm kůlovým kořenem, zpravidla 30 – 70 cm vysoká, s jednoduchou nebo větvenou zaobleně hranatou plnou lodyhou. Dolní listy jsou dlouze řapíkaté, obkopinaté nebo i zpeřeně členěné, střední a horní přisedlé, podlouhlé až obkopinaté. Korunní lístky jsou citrónově žluté. Drobná elipsoidní, citrónově žlutá až světle kávově hnědá semena jsou uložena ve dvou řadách v obvejcovitých šešulkách. HTS je 1 – 1,4 g (BARANYK et al., 2010).
3.3.3 Požadavky na prostředí Lnička je velmi skromná plodina. Nedaří se jí na těžkých, kyselých, zamokřených a zaplevelených stanovištích. Na velmi úrodných půdách někdy poléhá . Kromě počáteční potřeby vláhy je velmi odolná vůči suchu a dobře snáší i nízké teploty v počátečních fázích vzrůstu. Odolává značně chorobám a škůdcům. Má krátkou vegetační dobu, v průměru asi 3,5 měsíce (MOUDRÝ a STRAŠIL, 1999).
3.3.4 Agrotechnika lničky seté Pro dosažení vysokých výnosů zrna lnička vyžaduje co nejranější setí. Seje se obvykle do obilních řádků. Norma výsevu je 8 – 12 kg.ha.-1 Hloubka setí je 1 – 2 cm. Nejlepší předplodinou jsou luskoviny a luskovinoobilné směsky. Na dobře zásobených půdách se lnička obejde bez hnojení. Brzy zasetá lnička se sklízí před ozimou řepkou v plné zralosti. Lnička se sklízí obilními žacími mlátičkami. Průměrný výnos lničky ve státních odrůdových zkouškách za období 1992 – 1996 byl 3,16 t.ha-1. Z východní oblasti Rakouska jsou uváděny výnosy semene lničky i nad 2,8 t/ha. (BARANYK et al., 2010).
17
Tab. 3 Některé charakteristiky lničkového oleje (minimální a maximální hodnoty) Obsah oleje
Procentický obsah jednotlivých mastných kyselin v oleji palmitová
stearová
olejová
linolová
linoleová
eikosenová
4,5– 6,0
2,0 – 3,0
9,0– 24,0
12,1– 19,1
33,0– 38,0
12,0 – 18,0
Eruková
v semeni (%) 32 – 42
2,2 – 4,5
(BARANYK et al., 2010)
3.3.5 Využití Surový lničkový olej je pro lidskou výživu špatně použitelný. Má žlutou barvu, ostrou chuť a páchne po ředkvičkách. Je nutno jej šetrným způsobem rafinovat, aby nedošlo k narušení kyseliny linolenové. Rafinovaný olej je téměř bezbarvý, bez zápachu a má lehce ořechovou příchuť. Nutriční a dietetické vlastnosti tohoto oleje jsou pozitivní. Kyselina α-linolenová patří mezi tzv. esenciální mastné kyseliny, které jsou pro lidské tělo nezbytné. Experimenty prokázaly schopnost lničkového oleje snižovat hladinu cholesterolu v organismu. V zahraničí je ověřeno použití tohoto oleje do mnoha výrobků studené kuchyně jako jsou za studena roztíratelné máslo, zmrzliny, salátové zálivky, chléb a jiné pečivo. Olej je možno použít i do kosmetických výrobků jako jsou krémy nebo pleťová mléka. Lnička setá obsahuje 35 – 40 % oleje v semenu, které se méně používá v potravinářství, v průmyslu metalurgickém, textilním, dále k výrobě laků a fermeží ve směsi s lněným olejem. Lničkové pokrutiny jsou méně hodnotné (obsahují asi 33 % hrubého proteinu), možno je však zkrmovat skotu v dávce do 1 kg na kus a den. Větší dávky mají již nepříznivý vliv na chuť, a to nejen mléka, ale i másla. Vymlácené šešulky se mohou zkrmovat (vhodné jsou pro ovce). Lžičková sláma se používá pouze k podestýlce a pro výrobu košťat, kde nahrazuje čirok (VOŠKERUŠA, 1965). Lničkový olej, spolu s avokádovým a sezamovým, se nejlépe hodí pro účely vaření. V oleji jsou tři esenciální mastné kyseliny, které jsou zvláště prospěšné v lidské stravě, omega-3, omega-6 a omega-9. Nejvíce oleje v současné době na trhu jsou buď bohaté na omega-6 nebo omega-9 vyrobené lisováním za studena. Omega-3 má zásadní význam pro zachování buněk, které mohou přispět ke snížení kornatění tepen, se snížení cholesterolu a krevnímu tlaku. Ačkoli omega-3 se nachází v rybách a některé zelené listové zelenině, bylo zjištěno, že existuje nedostatek v moderní stravě. Lničkový olej se
18
získává ze semen rostliny lničky olejné, obvykle lisování za studena (UK PATENT 2427198A).
Reálné využití produkce: a) FARMACEUTICKÝ PRŮMYSL – v lékařství je možno olej aplikovat k ošetření kůže, při popáleninách, proti akné, při zánětu očí nebo jako tonikum. V kosmetice se používá jako přísada do mýdel, koupelových pěn, tělových mlék a krémů. Olej ze lničky působí v samoopalovacích krémech, v barvách na vlasy nebo odlakovačích. b) PRŮMYSLOVÉ ZPRACOVÁNÍ – uplatňuje se při výrobě natěrových hmot, barev, laků a mazadel, metylesteru pro výrobu bionafty. Lnička může být v Kanadě ideální plodinou pro výrobu leteckého paliva a bionafty, s cenou nižší než tradiční olejniny (VONDRÁŠKOVÁ, 2009). c) VYUŽITÍ POKRUTIN A EXTRAHOVANÝCH ŠROTŮ – pokrutiny lničky jsou z hlediska krmivářského průmyslu v normě pokud se týká obsahu kyseliny erukové a glukosinulátů, které se drží na úrovni kolem 3,5 % µmol na gram sušiny. V porovnání se sójovými pokrutinami mají lničkové vyšší pbsah některých cenných látek pro výživu drůbeže, např. metioninu (STRAŠIL, 2008). d) POTRAVINÁŘSTVÍ – ruští vědci hodnotili vlastnosti oleje získaného ze semen lničky seté a jeho spolupůsobení na masné systémy. Z výsledků výzkumu složení rafinovaného lničkového oleje vyplývá, že obsahuje vysoký podíl nenasycených mastných kyselin. Při výrobě masných výrobků se doporučuje přidávat lničkový olej do složení bílkovino-tukových emulzí mělněných polotovarů, paštik. Nejaktuálnější použití lničkového oleje je při vytváření receptur produktů zdravé výživy (HVÍZDALOVÁ, 2009).
3.4 Ostropestřec mariánský (Silybum marianum L.) 3.4.1 Původ, historie a současný stav pěstování Ostropestřec pochází ze Středomoří, u nás se ve volné přírodě téměř nevyskytuje. Od dob Ježíše Krista se ostropestřec kvůli své trnitosti spojuje s historií ukřižování. Nazývá se proto „Kristova koruna“. Občas ho vídáme na zahrádkách jako dekorativní fialově kvetoucí bodlák. Listy a semena můžeme běžně zakoupit v prodejnách zdravé výživy,
19
bylinkářství či lékárnách. Donedávna byl však ostropestřec poněkud pozapomněn a teprve v poslední době je mu opět věnována zasloužená pozornost.
3.4.2 Biologická charakteristika Ostropestřec mariánský je statná bodlákovitá rostlina, vysoká 40 – 100cm,
s
červenofialovými květy a tuhými bíle skvrnitými ostnitými listy. Listy jsou podlouhlé až kopinaté. Jsou leskle zelené, s mléčně bílými žílami.
3.4.3 Využití Plody - semena jsou zdrojem silymarinu, což je komplex látek (především tzv. flavonolignanů). Silymarin má řadu příznivých účinků, zejména však na správnou funkci jater. Vede ke zlepšení metabolismu jaterní buňky, stabilizuje její buněčné membrány, podporuje regeneraci jaterní tkáně a je výrazným antioxidantem, tzn. odstraňuje nebezpečné volné radikály. Patent z roku 2001 se zaměřuje na dietní použití oleje ostropestřce mariánského. Týká se rozpustného dietního složení pro orální nebo rektální podání. Olej se vytváří smícháním a lisováním pod vysokým tlakem z neloupaných semen ostropestřce mariánského. Každá tobolka obsahuje 500 mg oleje. V takovém případě se podává v dávkách dvou až tří kapslí denně (PATENT WO 2001/013930). Ostropestřec mariánský se používá pro přípravu složek, které slouží jako léčivo pro prevenci a ošetření radiodermatidy. Používá se pro lokální podání (PATENT 2009/043671). Extrakt z ostropestřce se používá jako zdravá výživa pro zabránění žlučových poruch a jater. Slouží také jako dietní doplněk, který obsahuje 70% silymarinu (PATENT WO 2002/005831).
Reálné využití produkce: a) FARMACIE – ostropestřec mariánský je používaný především pro jeho schopnost chránit játra. Chrání je před toxikací škodlivými látkami obsaženými v potravě. Používá se tedy zejména k léčbě chorob jater, jako je zánět nebo cirhóza, ale i proti žlučovým kamenům. Pro správnou funkci jater je důležitý silymarin, jehož bohatým přírodním zdrojem je právě ostropestřec mariánský. Silymarin obnovuje poškozené jaterní buňky tak, že podněcuje syntézu bílkovin. Dále reguluje spotřebu
20
glutathionu, který je zase potřebný na úspěšný chod detoxikačních procesů v těle. Ostropestřec mariánský pomáhá léčit mononukleózu, žloutenku, otravu z léků, cirhózu jater. b) POTRAVINÁŘSTVÍ – ostropestřecový olej je jeden z nejlepších přírodních prostředků
na nemoci jater a jejich celkovou regeneraci. Posiluje imunitu, je
důležitý při prevenci rakoviny slinivky a při špatném trávení ihned zabírá. Ostropestřecový olej je výborným antioxidantem, chrání buňky před volnými radikály ještě lépe než vitamíny C a E. Má protizánětlivé a hojící účinky, předchází vstřebávání toxických sloučenin, posiluje imunitu, pomáhá při různých druzích alergií, jako např. senné rýmě nebo kopřivce, při astmatických záchvatech a nevolnosti při cestování. Ostropestřecový olej je 100 % panenský olej lisovaný za studena.
3.5 Světlice barvířská (Carthamus tinctorius L.) 3.5.1 Původ, historie a současný stav pěstování Světlice barvířská neboli saflor je prastará kulturní rostlina pocházející z východní Indie. Pěstoval se především pro sytě oranžové květy obsahující žluté a červené barvivo karthamin, které se používalo k barvení hedvábí a přípravě barev. Teprve koncem 18. a 19. století stoupl jeho význam jako olejniny. Dnes se pěstuje hlavně ve Střední Asii, v Indii a kolem Středozemního moře (VOŠKERUŠA, 1965). Saflor má v českém zemědělství význam okrajový, v některých oblastech světa však patří mezi mnohem významnější plodiny. V současné době je v naší republice každoročně oséváno kolem 3 000 ha. Výnos se pohybuje od 1,5 do 2,5 t.ha-1. (BARANYK et al., 2010).
3.5.2 Biologická charakteristika Světlice není v přírodě známa. Vznikla pravděpodobně křížením světlice vlnaté (C. lanatus L.) a světlice obecné (C. oxyacantha L.), rostoucí v zemích Předního východu jako plevel. V našich podmínkách roste saflor jako jednoletá bylina připomínající bodlák. Lodyha je asi 40-110 cm vysoká, přímá nebo nahoře větvená, lysá, bělavě žlutá a lesklá, na bázi mírně dřevnatějící. Kořen je kůlový, hluboký a umožňuje tak příjem živin 21
z hlubších vrstev půdy. Listy jsou střídavé, jednoduché, zpravidla nedělené, podlouhlé až vejčité, dolní s křídlatým řapíkem, horní přisedlé, podlouhlé až vejčité, tuhé, často ostnitě zubaté. Květenství je úbor na obvodu s ostnitými krovními listeny. Celková doba kvetení trvá 3 – 4 týdny, rostliny jsou cizosprašné, opylované hmyzem. plodem je 4 - 5 hranná, 5 – 9 mm dlouhá, nažloutle bílá nažka dosti podobná nažce slunečnice, HTS je 25 – 45 g (BARANYK et al., 2010).
3.5.3 Požadavky na prostředí Saflor je rostlina stepních oblastí. Je to plodina nenáročná na klimatické a půdní podmínky, odolná proti suchu. Vyžaduje dostatek vláhy v době vzcházení a před květem. Chladné a vlhké počasí během dalšího vegetačního období, zejména v období květu, mu škodí, snižuje opálení a výnos. Půdní reakce mu nejlépe vyhovuje neutrální nebo alkalická (VOŠKERUŠA, 1965). Nejvyšší úrodu dává na hlubokých, teplých, humózních půdách (FÁBRY, 1957).
3.5.4 Agrotechnika světlice barvířské Saflor se obvykle seje mezi dvěma obilninami. Dobrou předplodinou je kukuřice na zrno nebo na siláž. Méně vhodnými předplodinami je většina druhů zeleniny, řepka, cukrovka, vojtěška. Světlici vyséváme brzy zjara do řádků 15 – 30 cm širokých. (BARANYK et al., 2010). Světlice dozrává koncem srpna až začátkem září. Sklízíme v plné zralosti, když rostliny jsou hnědé a semena vybarvena (BARANYK et al., 2010).
3.5.5 Využití Světlice se používala původně jen jako zdroj barviva, později i jako olejnina. Květy se používaly k přibarvování vína a také se jimi falšoval pravý šafrán. I dnes se občas prodávají květy světlice jako tzv. šafrán, který ale s pravým šafránem nemá vůbec nic společného. Nažky světlice obsahují 25 – 30 %, oloupaná semena 45 – 50 % oleje s velmi vysokým obsahem kyseliny linolové (78 – 82 %) a nízkým obsahem kyseliny linolenové (0,2%). Olej světlice barvířské patří k nejkvalitnějším olejům. Složením se nejvíce přibližuje oleji slunečnicovému. Jeho hlavní použití je ve studené kuchyni, vzhledem
k vysokému
obsahu
kyseliny linolové nesnáší
(KULOVANÁ, 2002).
22
tepelné zpracování
Ze semen světlice se lisuje polovysychavý olej. Vzhledem k tvrdým slupkám je lisování značně obtížné. Olej patří k nejkvalitnějším olejům. Jeho hlavní použití je ve studené kuchyni. Olej ze světlice barvířské obsažený v potravě má nejen dietetický význam, ale může být využit také k léčebným účelům. Tradiční použití rostlinných olejů jako doplňkové léčby lze nalézt u ischemické choroby srdeční. Podáváním rostlinných olejů lze změnit skladbu mastných kyselin. V lidovém léčitelství jsou olej, semena a sušená květenství (flos carthami tinctorii) používána při nemocech dýchacího traktu (STRAŠIL a HOFBAUER, 2007). Saflor nalézá uplatnění při náhradě syntetických barviv barvivy přírodními v potravinářském, textilním a farmaceutickém průmyslu, humánní výživě pro zvýšený obsah nenasycených kyselin v oleji, při výživě drůbeže a okrasného ptactva (nažky a pokrutiny), jako krmivo nebo meziplodina a také v květinářství. Další předností při pěstování je možnost použití běžné zemědělské mechanizace (BARANYK et al., 2010). Olejnatost semena kolísá od 25 do 37 %. Světnicový olej je zlatožlutý až červenožlutý. Za studena lisovaný světnicový olej získaný z loupaných semen se používá v potravinářském průmyslu a při konzervování ryb. Výlisky získané lisováním loupaných semen jsou kvalitním krmivem, oproti tomu výlisky z neloupaných semen jsou horké a není možné s nimi krmit (FÁBRY, 1957). Podle patentu z roku 2006 se ze světlice barvířské získávají rostlinné výtažky na léčbu osteoporózy. Vynález se týká složení a metod prevence, ošetřování nebo podmínek, které se vyznačují zvýšenou kostní resorpcí, zahrnující preventivní podání (PATENT WO 2008/004118). Světlice byla zařazena do vynálezu, který se týká způsobu výroby v mikroorganismy, rostlinné buňky, rostlinné tkáně. Vynález se dále týká molekul nukleových kyselin, polypeptidy, protilátky, hostitelské buňky, sklizený materiál, mikroorganismy, jakož i zemědělské kompozice a jejich využití (PATENT WO 2006/069610). Reálné využití produkce: a) KRMIVO – loupané semeno obsahuje mimo oleje značné procento bílkovin (kolem 35 %). Pokrutiny nebo extrahované šroty po zpracování loupaných nažek obsahují 15 – 17 % bílkovin. Obsah živin v pokrutinách z neloupaných a loupaných nažek světlice barvířské je v Tab. 4 a 5
Tab. 4 Obsah živin v pokrutinách z neloupaných nažek (% v sušině)
23
Původ
Sušina
Hrubý
Vláknina
Popeloviny
Bezdusíkaté
protein
látky
Indie
92,7
30,5
24,9
6,1
29,5
USA
92,0
20,7
35,9
4,3
32,6
Zdroj: FAOSTAT Database
Tab. 5 Obsah živin v pokrutinách z odslupkovyných nažek (% v sušině) Původ
Sušina
Hrubý
Vláknina
Popeloviny
protein
Bezdusíkaté látky
Indie
91,3
49,7
9,0
8,2
22,1
USA
92,0
39,1
19,0
8,0
25,6
Zdroj: FAOSTAT Database
Pokrutiny jsou kvalitním krmivem hlavně pro drůbež, šroty lze použít ke krmení hospodářských zvířat, nažky jsou žádány chovateli exotického ptactva ke krmení větších ptáků. Při zpracování celých nažek jsou pokrutiny hořké a málo vhodné pro přímé zkrmování (STRAŠIL a HOFBAUER, 2007).
b) ZELENÉ HNOJENÍ – pro svou odolnost k suchu je světlice barvířská použitelná také jako meziplodina na zelené hnojení nebo krmení. Světlici barvířskou lze vysévat také ve směskách, například se svazenkou vratičolistou , komonici bílou, tolicí dětelovou a dalšími plodinami. c) OKRASNÁ KVĚTINA – rostliny světlice barvířské se používají k řezu do suchých vazeb pro širokou paletu barev květů přecházející od bílé přes odstíny žluté, oranžové až po červenou. d) POUŽITÍ VE STUDENÉ KUCHYNI – olej světlice patří k nejkvalitnějším olejům. Vzhledem k vysokému obsahu kyseliny linolové není vhodný pro tepelné zpracování. Z důvodu produkce jednoho z nejkvalitnějších jedlých olejů lze považovat světlici barvířskou za perspektivní alternativní plodinu zejména při zaměření na biologicky nezávadné, plnohodnotné potraviny. Kyseliny linolová a linolenová jsou označovány jako hlavní dietní esenciální mastné kyseliny.
24
e) CHEMICKÝ PRŮMYSL – obsah oleje je podmíněn genotypově, ale podmínky prostředí jej výrazně ovlivňují. Významně se uplatňuje teplota při dozrávání. Obsah oleje klesá při teplotě pod 20°C, ale také při teplotě nad 35°C. Světlicový olej s jodovým číslem 115 – 150 má zlatožlutou až červenožlutou barvu, chutí připomíná olej slunečnicový (STRAŠIL a HOFBAUER, 2007).
3.6 Katran habešský (Crambe abyssinica L.) 3.6.1 Původ, historie a současný stav pěstování Katran je olejnina pocházející z Habeše, severní Afriky a náhorních planin Etiopie. Hojně se vyskytuje jako plevel v zemích kolem Středozemního moře (VOŠKERUŠA, 1965). V současné době katran patří ve světě k nově zaváděným plodinám. U nás probíhá ověřování této plodiny a uvažuje se o možnosti jejího většího pěstování (STRAŠIL, 2010).
3.6.2 Biologická charakteristika Katran patří do čeledi brukvovité (Brassicaceae). Je to jednoletá plodina se krátkou vegetační dobou. Rostlina je vzpřímená, poměrně mohutná, silně se větvící. Kořen je kůlovitý, do půdy proniká mělce, má velmi mnoho postranních jemných kořenů, které se rozbíhají daleko do stran. Listy jsou vejčité. Plody jednosemenné šešule, které při dozrávání slabě vypadávají. Semena jsou drobná, kulovitá, žlutá. HTS je od 8 do 12 g (MOUDRÝ a STRAŠIL, 1999).
3.6.3 Požadavky na prostředí Katran původně rostl divoce na vápenitých a kamenitých svazích. Má nejraději půdy s neutrálním pH. Největší nároky na vodu má v době květu. Nejvhodnější jsou lehké a středně těžké půdy. Nevhodné jsou těžké půdy náchylné k vytváření škraloupu a suché písčité půdy nebo naopak zamokřené půdy. Je velmi vhodnou jarní olejninou pro teplejší oblasti ČR (MOUDRÝ a STRAŠIL, 1999).
25
3.6.4 Agrotechnika katranu habešského Vhodnými předplodinami jsou chlévským hnojem hnojené okopaniny, luskoviny, luskoobilní směsky, jeteloviny, obilniny, kukuřice nebo drobné zrniny. Nevhodnými předplodinami jsou všechny brukvovité druhy.
Tab. 6 Průměrný odběr živin sklizní při produkci 1 tuny sušiny (kg) N
P
K
Ca
Mg
Zrno
36,2
7,1
6,2
8,0
3,0
Sláma
15,6
2,3
13,1
10,9
0,9
(MOUDRÝ a STRAŠIL, 1999)
Katran se sklízí ve fázi fyziologické zralosti, kdy listy žloutnou a opadávají. Dosahované výnosy zrna se v okolních státech pohybují běžně od 1,5 do 2,0 t.ha-1 a u slámy 1,4 – 3,2 t.ha-1 (MOUDRÝ a STRAŠIL, 1999).
3.6.5 Využití Olej se snadno rafinuje a převážně používá k technickým účelům. Semena obsahují vysoký obsah kyseliny erukové. Technicko průmyslové využití kyseliny erukové a jejich derivátů pro výrobu plastů, tensorů, emulgátorů, změkčovadel, laků, aditiv a léčiv. Deriváty mají specifické využití: kyselina arachinová (konzervační látky, protipěnové přísady), kyselina pelergonová (kovová mýdla), kyselina brasilová (mazadla, změkčovadlo plastů, polyamidy, nylon), amid kyseliny erukové (výroba polyetylenových folií) a amid kyseliny laurylové (mazadlo pro polyetylen). Další využití je v automobilovém průmyslu (vosky), ve stavebnictví a v obuvnickém průmyslu. Pokrutiny je možno zkrmovat. Mají značný podíl hrubé vlákniny a proteinů (30– 50 %). Dříve se vyráběly zákusky a zvláštní druh tureckého cukroví. Šešule pro speciální papír a plastické hmoty. Sláma je vhodná pro spalování (MOUDRÝ a STRAŠIL, 1999). Katrán byl zařazena do patentu, který se týká způsobu pro změny obsahu rezervy látek v rostlinách,
během
níž
jsou
leghemoglobin
a
hemoglobin
po
vyjádření
transformovaných rostlin používány (PATENT WO 2004/057946). Patent z roku 2009
26
stanovuje metody pro transformaci druhů Crambe produkujících embryogenní kalusové nebo somatické tkáně, které se transformují regenerované do celé rostliny. Vynález se rovněž týká rostlin rodu Crambe a metod pro výrobu zařízení, kde zařízení má větší hypocotyl regenerability než kontrolní rostliny (PATENT WO 2009/067398).
Reálné využití produkce: a) ZPRACOVATELSKÝ PRŮMYSL – produkty ze semen se využívají v automobilovém průmyslu (vosky), farmaceutickém průmyslu, kosmetice, obuvnickém průmyslu. Slouží při výrobě barev, nátěrů, vysokoteplotních hydraulických kapalin, dielektrických kapalin, flotačních činitelů, inhibitorů koroze, lepidel. Kyselina eruková a její amidy dále slouží jako antiblokovací prostředek PVC folií, omezovač pěnivosti pracích prostředků, jako ztekucovač surového oleje a přísada při výrobě syntetického kaučuku (STRAŠIL, 2010). b) POKRUTINY – pokrutiny ze semene katranu je možné zkrmovat. Mají značný podíl hrubé vlákniny a proteinů s vyváženou skladbou aminokyselin. Zároveň však obsahují 8 – 10 % glukosinolátů, které působí toxicky a snižují využitelnost pokrutin jako krmivo – zvláště pro prasata a drůbež. Skot a ovce vykazují vyšší toleranci při zkrmování pokrutin. c) ZELENÉ HNOJENÍ – katran pro svou relativně dobrou odolnost vůči suchu lze použít také jako meziplodinu na zelené hnojení. Výnos hmoty je obdobně jako u ostatních meziplodin značně závislý na termínu výsevu a během následné vegetace. V maloparcelových polních pokusech se strmiskovými meziplodinami patřil katran k výnosnějším plodinám (STRAŠIL, 2010).
3.7 Hořčice sareptská (Brassica juncea L.) 3.7.1 Původ, historie a současný stav pěstování První pěstování rostlin hořčice je doloženo ve starověké Číně již před třemi tisíci let. Přes Malou Asii se pak dostala do Řecka a dále do Evropy. Hořčice se potom šířila ve střední Evropě jako koření chudších vrstev. Hořčice sareptská se u nás pěstuje okrajově, její semena slouží jako surovina pro výrobu speciálních druhů stolních hořčic. V letech 2002 – 2004 se plochy sareptské hořčice pohybovaly okolo 200 ha, v roce 2005 nebyly žádné oseté plochy, 2007 už téměř 1 200
27
ha. Ve světovém měřítku je význam hořčice sareptské mnohem vyšší. Hlavní pěstitelskou oblastí je indický subkontinent. Pokud se nezlepší výkupní cena této komodity, osevní plochy u nás nijak závratně stoupat nebudou. Pro zpracovatele je zajímavější levná zahraniční produkce, která se dováží ze zámoří, především z Kanady (BARANYK et al., 2010). Jarní hořčice sareptská na semeno se pěstuje v praxi již několik let, původně byly plochy zakládány z osiva nejasného původu. Její plocha v roce 2007 dále vzrostla a dosáhla přes 100 ha. V roce 2008 se byla předpokládána sklizeň cca 0,5 ha (ZEHNÁLEK, 2008).
3.7.2 Biologická charakteristika Patří do čeledi brukvovitých (Brassicaceae). Je jednoletá, s krátkým kůlovým kořenem a mnoha postranními kořeny. Rozvětvená lodyha dosahuje výšky 120 – 160 cm. Listy jsou lyrovitě peřenodílné až peřenosečné, sytě zelené, vždy neojíněné. Květenstvím je prodlouženější hrozen. Barva květů je světle žlutá. Plodem je šešule, delší, lysá a hranatá se zobánkem úzce kuželovitým. Semena jsou žlutosemenná a tmavosemenná. HTS se pohybuje kolem 2,8 g, obsah oleje je v rozmezí 37 – 45 %. Palčivost semen hořčice a typickou výraznou chuť stolních hořčic způsobují glukosinoláty, zejména sinigrin (BARANYK et al., 2010).
3.7.3 Požadavky na prostředí Hořčice je na pěstitelské podmínky poměrně nenáročná, proto je pro volbu vhodných agroekologických podmínek rozhodující hledisko dosažení dobré kvality semen. Nejvhodnější jsou půdy úrodné, spíše těžší s neutrální půdní reakcí. Půdy lehké a výsušné nejsou vhodné, protože je hořčice náročná na vláhu. Špatně také snáší půdy zamokřené, příliš těžké a silně kyselé (BARANYK et al., 2010).
3.7.4 Agrotechnika hořčice sareptské V osevním postupu je hořčice obvykle řazena mezi dvě obilniny. Nejdříve je potřeba provést mělkou podmítku. Po podmítce následuje střední až hluboká orba. Jarní příprava by měla být co nejjednodušší. Většinou se používá smykování hned po oschnutí půdy, přihnojení, aplikace předseťových herbicidů a jejich zapravení zavláčením. Optimální termín pro setí hořčice je poslední dekáda března až první
28
dekáda dubna. Vhodný výsevek je 4 kg.ha-1. Meziřádková vzdálenost se pohybuje mezi 12 – 25 cm. Hloubka setí je asi 2 cm (BARANYK et al., 2010). Výnos se pohybuje od 8 do 12 q semene na 1 ha (VOSKERUŠA, 1965).
3.7.5 Využití Pěstování hořčice sareptské má význam především pro konzervárenský a potravinářský průmysl. Její semeno obsahuje v průměru 37 – 45 % tuku, který se vyznačuje velmi dobrou jakostí a je přibližně stejný jako olej slunečnicový, mnohdy je však ceněn i více. Patří mezi nejlepší pokrmové a rostlinné tuky. Používá se v průmyslu potravinářském, konzervárenském a farmaceutickém. Semeno hořčice sareptské obsahuje větší množství hořčičných silic než semena jiných druhů hořčic. Z jeho moučky se vyrábí tzv. ruská hořčice (VOŠKERUŠA, 1965). Termín hořčice má dvojí význam, znamená jednak plodinu a také finální výrobek z ní. Ve starověku se semena blíže nespecifikované hořčice využívala jako koření a také jako silný a účinný protijed. Kromě forem využitelných na semeno jsou v Asii známy i hořčice používané jako zeleniny, ze kterých se konzumují výhonky a mladé listy. Semeno hořčice obsahuje asi 35 % tuku s vysokým obsahem kyseliny erukové a 30% bílkovin. Vzhledem k vysokému obsahu kyseliny erukové a nižší olejnatosti semen se tuk v současné době nelisuje a pro potravinářské účely nevyužívá. Významnou složkou hořčičného semene jsou glukosinoláty, pro které se někdy používá označení hořčičné glykosidy. Typickou chuť hořčice způsobují rozkladné produkty glukosinolátů – tzv. hořčičné silice. Hlavní použití hořčičného semene je pro výrobu stolních hořčic, což je v podstatě směs rozemletého semene, vody, vína nebo octa a koření. Jako základní druhy rozeznáváme stolní hořčici plnotučnou, kremžskou a francouzskou. Tyto základní druhy hořčic jsou dále modifikovány a dochucovány různým kořením, např. paprikou nebo křenem. Hořčice mají silné antibakteriální účinky vlivem vysokého obsahu specifických glukosinolátů, mají proto také i konzervační vlastnosti. V lidovém léčitelství se využívalo rozdrcené semeno hořčice sarepstké jako emetikum (látka vyvolávající zvracení). Toto
využití se nedoporučuje, protože hořčice ve větším
množství poškozuje sliznice. Hořčičné silice působí dráždivě a zlepšuje prokrvení, mleté semeno hořčice sarepstké se proto používá v různé formě (koupele, hořčičná
29
mouka, kaše z mouky a vody) na léčení bolavých míst, zánětů a revmatismu (KULOVANÁ, 2001). Detoxikační proces u osiva hořčice sareptské: obsah glukosinolátů z hořčičného semena se sníží na méně než 30 miromolů.gram-1 oleje odpadního vzduchu suchého vzorku působením amoniaku nebo hydroxidu amonného na 0 – 120°C. Semena jsou ošetřena a obsah vázaného dusíku se zvyšuje. Postup umožňuje použití přípravku ve zvířecích krmivech bez ohledu na chutnost a toxicitu (UK PATENT 2113970A).
Reálné využití produkce: a) ENERGETICKÉ VYUŽITÍ – hořčice sareptská je příkladem jednoleté energetické plodiny, která má rovněž své místo pro energetické využití. Výhodou je snadné a nenáročné pěstování. Pro výrobu biobriket jsou vhodné rostliny bylinného charakteru cíleně pěstované na orných půdách, které poskytují vysoký výnos suché hmoty, jako je hořčice sareptská. b) POTRAVINÁŘSTVÍ – v potravinářství se semena využívají jako pochutina při výrobě hořčice. Používají se tři základní druhy hořčice (bílá, černá a dijonská). Celá semena se používají při konzervaci zeleniny, hub a ryb. Mletá semena se někdy používají do směsi pro kořeněná vína. Lístky mladých rostlin se mohou využívat jako zelenina do salátů. c) LÉKAŘSTVÍ – hořčičné semeno se od pradávna používá k přípravě hořčičné mouky, z níž se dělá hořčičné těsto, využívané na obklady k utišení revmatických bolestí. Ve výživě lidí se využívá toho, že antinutriční látky v nízkých dávkách mírně dráždí trávicí trakt. Způsobují jeho větší prokrvení, zvyšují žaludeční sekreci a sekreci žluče, a tím podporují trávení a chuť k jídlu. Podporují také srdeční činnost a zvyšují krevní tlak. d) KRMENÍ ZVÍŘAT – pro krmení zvířat se hořčice využívá pouze jako pícnina do doby květu, semena se nevyužívají pro vysoký obsah antinutričních látek. Nejvýznamnější jsou sinapiny a glukosinoláty sinalbin a sinigrin, které se vyskytují i v zelené hmotě. Štěpné produkty sinigrinu, allykyanid mohou být pravděpodobně příčinou poruch zdravotního stavu při zkrmování velkých množství brukvovitých pícnin. Tyto poruchy se projevují nechutenstvím, poklesem užitkovosti, poruchami plodnosti a lézemi jater a ledvin
30
3.8 Ředkev olejná (Raphanus sativus L.) 3.8.1 Původ, historie a současný stav pěstování Ředkev olejná patří mezi nejstarší kulturní rostliny. Ve starověku ji pěstovala většina kulturních národů v oblasti Středozemního moře. V 18. století se ředkev olejná vysévala v Itálii jako ozimá i jarní rostlina a ředkvový olej se používal k potravinářským účelům. V časech napoleonských válek se ředkev olejná pokládala za rostlinu budoucnosti a měla nahradit řepku a ostatní známé olejniny. Toto očekávání se však nesplnilo (FÁBRY, 1957).Jarní forma řepky se pěstuje hlavně v oblastech s tvrdou zimou (Kanada), kde by ozimá forma nepřezimovala v teplých oblastech (Austrálie, Indie, Čína), kde naopak chybí chladné období (TICHÁ et al., 2006).
3.8.2 Biologická charakteristika Ředkev olejná je vzpřímená jednoletá bylina (FÁBRY, 1957). Má slabě nafialovělé květy sestavené v řídký hrozen, tenký kůlový kořen a hranatou lodyhu odspodu se silně větvící. Plod je nečlánkovaný struk se silným zobanem. Semena mají červenohnědou barvu a obsahují kolem 35 % oleje, používaného hlavně k jedlým účelům (VOŠKERUŠA, 1965).
3.8.3 Požadavky na prostředí Na půdní a klimatické podmínky má ředkev olejná stejné požadavky jako mák, na předplodinu, přípravu půdy, hnojení a ošetřování během vegetace jako ostatní brukvovité olejniny. Seje se koncem dubna do řádků 30 – 40 cm vzdálených, s výsevkem 12 – 15 kg semene na 1 ha (VOŠKERUŠA, 1965).
3.8.4 Agrotechnika ředkve olejné Seje se koncem dubna do řádků 30 – 40 cm vzdálených, s výsevkem 12 – 15 kg semene na 1 ha. Po vzejití se ihned plečkuje a plečkování se podle potřeby opakuje, dokud porost plně nekryje půdu. Výnosy bývají 6 – 12 q.ha-1 (VOŠKERUŠA, 1965).
31
3.8.5 Využití V Číně vyrábějí ze sazí ředkvového oleje nejkvalitnější tuše. Pokrutiny mají střední krmivovou hodnotu. Ředkev olejná má rychlý růst a v krátké době vytváří značné množství zelené hmoty. Může se proto vysévat ve směskách na zelené krmení i na zelené hnojení. Vhodná k využití jako strnisková meziplodina (VOŠKERUŠA, 1965). Ředkev olejnou lze efektivně použít pro výrobu hybridního osiva vzhledem ke své vysoké stabilitě (PATENT WO 2008/123714).
Reálné využití produkce: a) POTRAVINÁŘSTVÍ – z řepky olejné se vyrábí jedlý olej. Řepkové semeno obsahuje asi 35 – 40 % tuku, také obsah dusíkatých látek je poměrně vysoký (asi 20 %). Biologická hodnota bílkovin je poměrně dobrá. Semeno řepky obsahuje také značné množství antinutričních látek. Nejvýznamnější jsou glukosinoláty, sinapiny, kyselina eruková a antinutriční polysacharidy. b) KRMIVÁŘSTVÍ – využívají se extrahované šroty a pokrutiny pro výrobu krmných směsí. Může sloužit také jako pícnina. Hlavními štěpnými produkty jsou thiokyanáty, isothiokyanáty a goitrin. Některé štěpné produkty vyvolávají vjemy palčivosti, štiplavosti nebo hořkosti a zhoršují chutnost krmiva. Mohou přecházet také do živočišných produktů a ovlivnit tak chuť mléka, vajec, ovlivnění chuti masa není významné. Mohou mít strumigenní účinky pro ptáky a savce. Při zvýšeném příjmu glukosinolátů klesá podíl jódu zachyceného štítnou žlázou. Klesne hladina hormonů trijódtyroninu a tyroxinu, což vede ke zvýšené stimulaci štítné žlázy, a to k její hypertrofii. Přídavek jódu do krmiva tyto účinky nezmírní. Další závazný účinek je poškození jater, které se projevuje jejich krvácivostí. Ohrožena je hlavně drůbež, u které může dojít až k úhynu. U hospodářských zvířat může docházet také k poklesu plodnosti, mechanismus ale není znám. c) CHEMICKÝ PRŮMYSL – řepkový olej je také surovinou pro chemický průmysl a může sloužit i jako zdroj obnovitelné energie místo fosilních zdrojů (TICHÁ et al., 2006).
32
3.9 Tykev olejná (Cucurbita pepo var. oleifera L.) 3.9.1 Původ, historie a současný stav pěstování Tykev olejná pochází z Jižní Ameriky. Do Evropy byla přivezena začátkem 16. století. K nám se dostala z bývalé Jugoslávie a Maďarska. Pěstuje se hlavně na jižním Slovensku a na jižní Moravě (VOŠKERUŠA, 1965).
3.9.2 Biologická charakteristika Tykev je jednoletá rostlina, náleží do čeledi tykvovitých (Cucurbitaceae). Hranatá štětinatá lodyha nese velké, řapíkaté, srstnaté listy s dlanitě rozeklanou, pětilaločnatou, srdčitou čepelí. Květy jsou jednodomé, zvonkovité, sytě žluté. Plod je veliká bobule kulovitého nebo elipsovitého tvaru se silnou, různě zbarvenou kůrou. Dužnina je bělavá, nažloutlá nebo oranžová. Uvnitř obsahuje plochá, vejčitá semena, slupkatá nebo bez slupky. Semena bez slupky obsahují 40 – 50% oleje (VOŠKERUŠA, 1965).
3.9.3 Požadavky na prostředí Tykev olejná je náročná teplomilná olejniny, která trpí i menšími mrazy. Půdy vyžaduje lehké, hluboké, písčitohlinité a hlinité, s vysokým obsahem humusu a bohaté vápnem. Je odolná proti suchu, i když má raději půdy vlhčí. Tykev se pěstuje často ve dvojkultuře s kukuřicí (VOŠKERUŠA, 1965).
3.9.4 Agrotechnika tykve olejné Dobrou předplodinou jsou jeteloviny, luskoviny a směsky. V osevním postupu ji zařazujeme jako okopaninu. Osivo se vysévá do hloubky 3 – 4 cm, výsevkem 5 – 15 kg na 1 ha. Tykev zraje koncem září a začátkem října. Kůra plodů je tvrdá a při poklepu vydávají tykvice dutý zvuk. Kůru i s dužninou můžeme ihned zkrmovat nebo silážovat. Výnosy plodů se pohybují od 300 do 800 q na 1 ha, výnos semene od 8 do 15 q na 1 ha (VOŠKERUŠA, 1965).
3.9.5 Využití Semena obsahují asi 46% oleje, 35% bílkovin, vlákninu, glycidy, popeloviny, fytosterin, kukurbitol, kukumarin, pryskyřice, hořčiny. Drcená i celá semena jsou vhodnou náhradou oříšků nebo mandlí, lehce opražená jsou pochoutkou připomínající
33
pražené mandle. Čerstvá semena tykve mají výrazně odčervující účinky a jsou také významným zdrojem zinku. V lidském těle má zinek mnoho funkcí, je nezbytný pro formování kostí a správný vývoj pohlavních orgánů, urychluje a usnadňuje léčení ran, kožních defektů, poranění a vředů, účastní se aktivace vitamínu A, podílí se na metabolismu bílkovin, cukrů a má mnoho dalších funkcí. Je doporučován také pro lidi trpící alergiemi. Doporučená dávka je pro zdravého člověka 10 – 20 mg zinku denně. Olej tykve je polovysychavý, obsahuje asi 70 % kyseliny linolové. Svým složením se proto řadí k nejkvalitnějším rostlinným olejům. Při nedostatku kyseliny linolové dochází ke zpomalení růstu, poruchám v rozmnožování a chorobným změnám na kůži, vlasech, ledvinách a játrech. Nerafinovaný olej je tmavě zelený, má specifickou vůni a chuť. Používá se výhradně ve studené kuchyni, pro tepelné zpracování není vhodný (KULOVANÁ, 2002). Tykvový olej se používá v potravinářství, tykvová semena v cukrářství jako náhražka za ořechy a mandle, z dužniny se připravují kompoty a přísady do marmelád, a také slouží jako výborné krmivo pro skot (VOŠKERUŠA, 1965). Patent z roku 2007 se týká nových rostlin z rodu tykvovitých obsahující nový gen propůjčující odolnost vůči viru CMV. Nový gen je určen jako CMV-2.Vynález se týká semen a částí rostlin, například ovoce (PATENT WO 2007/084299). Semena z tykve olejné se používají v kosmetice jako zpomalovací akce na opětovný růst nadbytečných vlasů. Vynález se týká složení kosmetických prostředků, které zpomalují akci a obsahují zejména mastné kyseliny a steroly ze semen tykve olejné (PATENT 2001/072266). Tykev olejná je používána jako zpevňující účinná látka. Vynález se týká způsobu získání zpevnění aktivních látek vyplývající z rozpouštění osiva tykve olejné. Vztahuje se také na použití v kosmetice (PATENT WO 2006/027521). Výtažky z tykve olejné se využívají u léčiv a v kosmetice. Proces přípravy extraktů zahrnuje frézování semen, případně mletí semen s oxidem uhličitým při teplotě 34 – 50°C pod tlakem 110 – 150 barů, kdy se odstraňují nežádoucí produkty. Výtažky se používají k léčbě prostaty a jejich projevům. V kosmetice se používají pro léčbu akné mladistvých (UK PATENT 2273442A).
Reálné využití produkce:
34
a) POTRAVINÁŘSTVÍ – pro výživu lidí se využívají jednak celá semena, buď pro přímou spotřebu nebo jako přísada do různých druhů pečiva, a také olej. Používá se výhradně ve studené kuchyni a je považována za jeden z nejzdravějších rostlinných olejů. Tmavě zelený olej se získává z jader tykve olejné. Nejvýznamnější prvek , který tento olej obsahuje v přírodní formě je zinek, působící preventivně proti nádorovým onemocněním.
b) FARMACIE – k účinkům oleje patří příznivé působení na krevní oběh a žlázy s vnitřní sekrecí, proto se také používá pro výrobu různých farmaceutických preparátů (TICHÁ et al., 2006).
3.10 Měsíček lékařský (Calendula officinalis) 3.10.1 Původ, historie a současný stav pěstování Pochází ze zemí jižní Evropy a Orientu. Byl pravidelně vyséván na záhonech léčivek v selských zahradách celé Evropy. Měsíček u nás roste v divokém stavu a hlavně se pěstuje v zahradách. Kvete po celé léto (MOUDRÝ a STRAŠIL, 1999).
3.10.2 Biologická charakteristika Čeleď hvězdnicovité (Asteraceae). Rostlina dorůstá do 0,50 m. Kořen je vřetenovitý, lodyha hranatá, rozvětvující se. Listy jsou přisedlé s celokrajnou čepelí. Složnokvěté květenství se skládá ze zeleného kalichu, vnitřních rourkovitých a jazýčkovitých obvodových květů temně oranžové barvy, které jsou uspořádány do dvou nebo tří kruhů (MOUDRÝ a STRAŠIL, 1999).
3.10.3 Požadavky na prostředí Kromě horských poloh lze měsíček pěstovat takřka kdekoli. Nejlépe mu vyhovuje pěstování po hnojených okopaninách a zelenině, ke které se hnojilo kompostem a chlévskou mrvou (MOUDRÝ a STRAŠIL, 1999).
35
3.10.4 Agrotechnika měsíčku lékařského Výsev probíhá v březnu až dubnu do dobře upravené půdy. Sejeme do hloubky 20 mm do řádků širokých 0,40 – 0,50 m. Výnos samotných květů činí 0,8 – 1,2 t suché hmoty z 1 ha (MOUDRÝ a STRAŠIL, 1999).
3.10.5 Využití Účinnými látkami jsou silice. Měsíček příznivě ovlivňuje činnost jater a žlučníku, napomáhá při léčbě astmatu, kašle, při bušení srdce a křečových žilách (MOUDRÝ a STRAŠIL, 1999). Pro farmacii a léčebné účely je rozhodující květ – konkrétně obvodové okvětní jazýčky, případně celý květ s kalichem. Měsíček může mít květy temně oranžové, žluté, výjimečně bílé, pro využití ve farmacii jsou však vhodné pouze květy oranžové (ŠINDELÁŘOVÁ, 2007). Měsíček lékařský se používá při léčbě dermatózy. Terapeutické složení, obsahující extrakt z léčivých bylin měsíčku lékařského, obsahuje extrakt molekulárních peptidů a volných aminokyselin v celkové výši 0,5 – 6 % extraktu sušiny, konkrétně histidin, cystin, serin, alanin, valin, leucin, isoleucin, glycin, lysin, prolin, tyrosin. Obsahuje nenasycené mastné kyseliny (kyselinu linolovou a kyselinu olejovou), vitamíny, minerální látky a stopové prvky (PATENT WO 2005/063266). Patent z roku 2010 stanovuje farmaceutickou kompozici ve formě extraktu z měsíčku, který obsahuje antiseptické přísady. Ve složení se používá extrakt z měsíčku lékařského, síranu draselného a oxidu zinečnatého. Složení je dle patentu uvedeno přednostně ve formě masti, a lze ho použít jak u lidí, tak i u zvířat, jako jsou kočkovité šelmy, skot nebo koně (PATENT WO 2010/022485).
Reálné využití produkce: a) LÉKAŘSTVÍ – z květů měsíčku lékařského se extrahuje měsíčkový olej. Květy měsíčku obsahují cenné léčivé látky, mezi něž především patří éterické oleje, mastný olej, silice, karotenoidy, hořčina kalandén, organická barviva, organické kyseliny, kyselina salicylová, tuky, polysacharidy, vosky, saponiny, slizy. Extrakt z květů měsíčku lékařského se pro své léčivé účinky používá jako antiflogistikum, silné antiseptikum, stimulans či slabé choleretikum. Zevní použití (formou masti, tinktury) na záněty očí, uší, sliznice úst a krku. Na
36
proleženiny, podlitiny, omrzliny nebo popraskané rty a veškeré ošetření kůže (rány, odřeniny, poraněná kůže, popáleniny sluncem, záněty, akné) b) POTRAVINÁŘSTVÍ – používá se k potravinářskému barvení. Z mladých lístků se připravuje osvěžující čaj. Čaj z květu pomáhá při žaludečních a žlučníkových potížích. Květy se přidávají do salátů a polévek, díky své pikantní chuti jsou přísadou do omelet, rybích pokrmů nebo měkkých sýrů. c) KOSMETIKA – květy se používají do koupelí nebo do mastí. Zjemňuje, zvláčňuje, léčí a posiluje pokožku, je součást krémů (hlavně dětských), pleťových mlék, čistících roztoků, mýdel, šampónů, olejů do koupele, ochranných opalovacích prostředků. Hojivá ústní voda na dásně po extrakci zubů (ŠINDELÁŘOVÁ, 2007).
3.11 Pupalka dvouletá ( Oenothera biennis ) 3.11.1 Původ, historie a současný stav pěstování Nazývá se také jako večerní hvězda, pochází ze Severní Ameriky. Pupalku často vídáme ve volné přírodě, na sušších místech, podél železničních tratí, na rumištích. Hodí se do osluněných okrasných záhonů, do skupin s jinými vyššími rostlinami.
3.11.2 Biologická charakteristika Je to dvouletá rostlina 30 – 150 cm vysoká. Listy jsou kopinaté, květy jsou světle žluté o průměru 2 – 2,5 cm, se čtyřmi plátky. Otevírají se ve večerních hodinách, proto název „pupalkový“ a zavírají se v poledne. Je to rostlina planého charakteru s málo vhodnými pěstitelskými vlastnostmi. Kromě problémů se založením porostu je to hlavně nerovnoměrné dozrávání semen na rostlině, samovolné praskání plodů a vypadávání zralých semen (KULOVANÁ, 2002).
3.11.3 Požadavky na prostředí Není náročná, snáší i sucho, naopak nesnáší zamokřené půdy. Hnojení nevyžaduje, dobré je mulčování. Lze ji snadno pěstovat v každé zahrádce s přímým sluníčkem nebo alespoň polostínem. Je dobré ji vysadit poblíž zídky nebo plotu, kam se lépe hodí.
37
3.11.4 Agrotechnika pupalky dvouleté Semena vyséváme na počátku léta, dobře klíčí. Do zimy vytvoří pupalka přízemní růžici listů, druhým rokem od července do září rostlina kvete.
3.11.5 Využití Zralá semena obsahují přibližně 7 – 10% gama-linolenové kyseliny, vzácné esenciální mastné kyseliny. Olej se používá ke snížení bolesti premenstruačního syndromu stresu a je prospěšný pro kůži na obličeji. Obklady obsahující o. biennis slouží k usnadnění léčby modřin a hojení ran. Olejnatost semen se pohybuje kolem 20%. Olej obsahuje okolo 10% kyseliny γlinolenové. Olej je využíván hlavně ve farmacii k léčení kardiovaskulárních chorob (snižuje hladinu cholesterolu v krvi, reguluje krevní tlak), atopického ekzému, premenstruačního syndromu, těhotenské toxemie a roztroušené sklerózy. Pozitivně ovlivňuje
také činnost trávícího a imunitního systému. Vzhledem k příznivým
preventivním účinkům na lidské zdraví se olej dá také použít jako přísada do potravin – salátů, kysaných mléčných výrobků, majonéz, hořčice a dalších. U nás je vzhledem k vysoké ceně finálního produktu pupalkový olej využíván jen ve farmacii (KULOVANÁ, 2002). Pupalka dvouletá se používá pro léčbu kloubních onemocnění. Cílem je vyrábět farmaceutické kompozice, které lze použít především pro revmatoidní artritidu a osteoartrózu (PATENT WO 2005/0922355).
Reálné využití produkce: a) ESENCIÁLNÍ OLEJE – z oleje se vyrábějí masti proti akné, lupénce a atopickému ekzému. Z oleje se získává i kyselina gamalinolenová, která výrazně snižuje hladinu cholesterolu. b) LÉKAŘSTVÍ - pupalkový olej se užívá při kožních problémech, při ženských potížích jako premenstruační syndrom, udržuje správnou hladinu cholesterolu v krvi, vyšší dávky jsou vhodné při zánětlivém onemocnění kloubů, pomáhá při léčení diabetické neuropatie. c) KUCHYŇSKÉ ÚČELY – do salátů lze využít prakticky celou rostlinu, od květů a listů přes výhonky až po kořen. Ten se navíc používá jako ochucovadlo do aperitivů.
38
4 Polní pokusy se lnem olejným
4.1 Výsledky zkoušek užitné hodnoty ze sklizně 2008 – 2010 (průměr) Bylo vybráno 5 pokusných lokalit, a to v Domanínku, Horažďovicích, Chrastavě, Jaroměřicích nad Rokytnou, Lednici, Staňkově a Žatci. Dlouhodobá průměrná teplota se tu pohybuje od 6,5°C do 9,6°C a dlouhodobý průměrný úhrn srážek od 439 mm v Žatci po 738 mm v Chrastavě. Odrůdy zkoušené v těchto letech byly Flanders, Lola, Jantar, Amon, AGT 997/05, AGT 981/05 a AGT 583/05. Tab. 7 Výnos semene t. ha-1 Lokalita
Průměr
AGT 997/05
2,26
Lola
2,27
Flanders
2,19
Jantar
1,79
Amon
2,08
AGT 981/05
2,06
AGT 583/05
2,07
Tab. 8 Výnos semene (%) Lokalita
Průměr
AGT 997/05
101,4
Lola
100,0
Flanders
89,0
Jantar
89,1
Amon
91,9
AGT 981/05
90,4
AGT 583/05
82,6
39
Tab. 9 Obsah tuku v sušině semene (%) Lokalita
Průměr
Amon
43,9
AGT 981/05
43,6
AGT 997/05
42,7
Flanders
43,9
Jantar
42,8
AGT 583/05
40,9
Lola
41,4
Tab. 10 Obsah mastných kyselin v % Lokalita
kyselina
kyselina
kyselina
kyselina
kyselina
palmitová
stearová
olejová
linolová
linolenová
Flanders
4,98
4,92
20,94
17,94
49,15
Lola
6,68
3,48
16,49
67,76
3,95
Jantar
5,92
5,38
20,32
64,64
2,07
Amon
6,40
4,85
18,62
66,44
2,00
AGT 981/05
6,41
5,16
23,22
61,27
2,24
AGT 997/05
5,99
4,91
19,74
40,01
27,24
AGT 583/05
6,30
5,14
24,15
20,29
42,24
Zdroj: Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský
40
Tab. 11 Orientační náklady a výnosy na pěstování lnu setého olejného
Ukazatel
Jednotka
Bramborářská výrobní oblast
Náklady
Materiálové náklady celkem
Kč.ha-1
6 100
Mechanizované práce
Kč.ha-1
4 250
Spotřeba paliva
l.ha-1
73,6
Potřeba práce
h.ha-1
4,3
Variabilní náklady celkem
Kč.ha-1
10 350
Fixní náklady
Kč.ha-1
3 500
Náklady celkem variabilní
Kč.ha-1
13 850
Kč.t-1
8 147
Náklady celkem fixní
-1
Hlavní produkt – výnos
t.ha
1,7
Kč.t-1
14 473
Celková hodnota hlavního produktu
Kč.ha-1
24 604
Finanční hodnota slámy
Kč.ha-1
0
Hodnota produkce celkem
Kč.ha-1
24 604
Hrubý výnos
Kč.ha-1
14 254
Ekonomika Zisk, ztráta
Kč.ha-1
10 754
bez dotací Rentabilita
%
77,65
t.ha-1
0,96
Dotace 2009
Kč.ha-1
4 575
Ekonomika Hrubý výnos
-1
Kč.ha
18 829
- jednotková cena Produkce
Výnosový práh pro nulovou rentabilitu
včetně
Zisk, ztráta
Kč.ha-1
15 329
dotací
Rentabilita
%
110,68
t.ha-1
0,64
Výnosový práh pro nulovou rentabilitu
Zdroj: Výzkumný ústav zemědělské techniky
Pěstování lnu olejného má budoucnost pouze v případě, že bude jeho ekonomika dotována. Bez dotací je ve ztrátě 22,25 %, naopak s dotacemi je v zisku 10,68 %. V roce 2009 dosáhly dotace 4 575 Kč.ha
41
Tab. 12: Setí a sklizeň olejnin
Setí a sklizeň olejnin 3.XI 14.IX 26.VII 6.VI
Setí Sklizeň
17.IV 26.II 7.I 18.XI tykev olejná
světlice barvířská
hořčice sareptská
len olejný
lnička setá
katran habešský
Výnos závisí na době trvání aktivní asimilace (aby se udrželo mnoho listů – tzv. LAI, pokryvnost listoví 2-5m2 listů na 1 m2 půdy, po co nejdelší dobu – tzv. LAD = trvání LAI), proto chráníme tuto asimilační plochu fungicidy. Délka vegetační doby u katranu habešského je v průměru 124 dní, světlice barvířská má 100 – 160 dní, lnička má vegetační dobu v průměru 100 dní.
42
5 ZÁVĚR Alternativní olejniny byly popsány z hlediska pěstování, požadavků na prostředí, agrotechniky, biologické charakteristiky a využití. Nejvíce je u nás zastoupena světlice barvířská, které je u nás ročně oséváno kolem 3 000 ha. Hořčice sareptská se u nás pěstuje okrajově. V letech 2002 – 2004 se plochy sarepstké hořčice pohybovaly okolo 200 ha, v roce 2005 nebyly žádné oseté plochy, v roce 2006 bylo touto plodinou oseto téměř 600 ha, 2007 už téměř 1 200 ha. Ostropestřec mariánský se u nás ve volné přírodě téměř nevyskytuje Katran habešský patří ve světě k nově zaváděným plodinám. U nás probíhá ověřování této plodiny a uvažuje se o možnosti jejího většího pěstování. Prakticky se u nás nevyskytuje len setý olejný, který je okrajovou olejninou, zatímco o pěstování lničky se v ČR uvažuje. Ostropestřec mariánský se u nás ve volné přírodě téměř nevyskytuje. Ve volné přírodě můžeme potkat měsíček lékařský, který roste v divokém stavu a u nás se pěstuje hlavně v zahradách. Pupalku často vídáme ve volné přírodě, na sušších místech, podél železničních tratí, na rumištích. Nejvíce se alternativní olejniny používají jako olej, který patří k nejkvalitnějším, dále ve farmacii, kde se olej užívá při kožních problémech a pomáhá udržet správnou hladinu cholesterolu. Využívají se také na zelené hnojení či jako pokrutiny ke zkrmování zvířat. Dobře se hodí do chemického a zpracovatelského průmyslu. Byl proveden polní pokus, kde byly vyhodnoceny výsledky zkoušek užitné hodnoty lnu olejného z let 2008 – 2010. Byl popsán výnos semene v t.ha-1, výnos semene v %, obsah tuku v sušině semene v % a obsah mastných kyselin v % . Byly spočítány orientační náklady a výnosy na pěstování lnu olejného. Bylo prokázáno, že pěstování má budoucnost pouze v případě, že je dotováno, a to průměrně 4 454 Kč.ha-1 . Nejreálněji se jeví pěstování světlice barvířské či katranu habešského, protože jsou to rostliny nenáročné na půdní a klimatické podmínky Z lékařského hlediska je nejvíce důležitý měsíček lékařský, z jehož květů se vyrábí měsíčkový olej, který pomáhá při léčbě zánětů, popálenin či akné.
43
6 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY BARANYK, P. A KOL.: Olejniny. Praha, 2010, 178 s. ISBN 978-80-86726-38-0
Botanika. [cit. 2011-03-08] Dostupné z: http://botanika.wendys.cz/kytky/K131.php
Bylinky [online]. [cit. 2011-12-17]. Dostupné z: http://bylinky.abecedazdravi.cz/ostropestrec-marianky-silybum-marianum>
DOLINSKÁ, D.: Půpalka dvouletá, [online]. 2011 [cit. 2011-03-09]. Dostupné z: http://www.ordinace.cz/clanek/pupalka-dvouleta/
FÁBRY, A.: Pestovanie rastlín, diel IV. – Olejniny, ČSAZV Bratislava, 1957, 355 s.
Fytomasa [online]. [cit. 2010-12-17]. Dostupné z: http://www.fytomasa.cz/cz/page/117/lnicka-seta-.html>
HAVEL, A.: Rozšíření maloobjemových plodin pro potravinářské a technické využití ke zvýšení rentability rostlinné výroby, Výzkumný ústav olejnin Opava, Praha, 1994, 170 s.
HVÍZDALOVÁ, I.: Olej lničky jako surovina pro přípravu masných výrobků [online]. 2011
[cit.
2011-01-11].
Dostupné
z:
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=13&typ=1&val=96174&ids
IREL [online]. [cit. 2010-12-17]. Dostupné z: http://www.irel.eu/kategorie/ostropestrec-mariansky>
KULOVANÁ, E.: Množení osiv a sadby v ČR z pohledu posledního desetiletí [online]. 2011 [cit. 2011-01-11]. Dostupné z: http://www.uroda.cz/@AGRO/informacni-servis/Mnozeni-osiv-a-sadby-v-CR-zpohledu-posledniho-desetileti-5.-cast-serialu__s457x10277.html
44
KULOVANÁ, E:: Využití olejnin pro potravinářské účely [online]. 2011 [cit. 2011-0111]. Dostupné z: http://www.agroweb.cz/Vyuziti-olejnin-pro-potravinarske-ucely__s44x8463.html
MOUDRÝ, J., STRAŠIL, Z: Pěstování alternativních plodin: (učební texty). 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 1999, 165 s. ISBN 80-7040-383-7
Ostropestřec mariánský [online]. [cit. 2011-03-09] Dostupné z. http://www.ostropestrec-mariansky.cz/
Panenské oleje [online]. [cit. 2011-03-04]. Dostupné z: http://www.panenske-oleje.cz/lneny-olej/>
PULKRÁBEK, J.: Speciální fytotechnika [online]. 2011 [cit. 2011-01-10]. Dostupné z: http://etext.czv.cz/php/skripta/skriptum.php?titul_key=4.
SEIFERTOVÁ, E.: Sklidilo se méně obilnin, více olejnin [online]. 2010 [cit. 2011-0110]. Dostupné z: http://agroweb.cz/sklidilo-se-mene-obilnin-vice-olejnin_s43x45246.html>
STRAŠIL, Z.: Základy pěstování a možnosti využití lničky seté. Výzkumný ústav rostlinné výroby v.v.i., Praha – Ruzyně, 2008, 25 s. ISBN 978-80-87011-75-1
STRAŠIL, Z.: Základy pěstování a možnosti využití krambe. Výzkumný ústav rostlinné výroby v.v.i., 2010, 26 s. ISBN 978-80-7427-033-8
STRAŠIL, Z., HOFBAUER J.: Technologie pěstování a možnosti využití světlice barvířské – safloru: (metodika pro praxi). Výzkumný ústav rostlinné výroby v.v.i., 2007, 20 s. ISBN 978-80-87011-21-8
ŠINDELÁŘOVÁ, H.: Měsíček lékařský [online]. 2011 [cit. 2011-02-09]. Dostupné z: http://www.ordinace.cz/clanek/mesicek-lekarsky/
45
ŠTAUD J., ONDŘEJ, M., ŠMIROUS, P.: Olejný len - Nové směry v pěstování a využití. Ústav zemědělských a potravinářských informací, Praha, 1996, 32 s. ISSN 0231-9470
TICHÁ, M., VYZÍNOVÁ, P.: Polní plodiny. Veterinární a farmaceutická univerzita, Brno, 2006, 41 s.
VENCLOVÁ, B.: Olejniny jako prosperující plodiny. Úroda, listopad 2010, roč. 57, č. 11, str. 8, ISSN 0139-5423
VFU [online]. [cit. 2011-03-04]. Dostupné z: http://vfu-www.vfu.cz/vegetabilie/plodiny/czech/horcice.htm>
VONDRÁŠKOVÁ, Š.: Lnička – slibná bioenergetická plodina pro Kanadu [online]. 2008 [cit. 2011-03-21]. Dostupné z: http://agronavigator.cz/default.asp?ids=103&ch=1&typ=1&val=93442
VOŠKERUŠA, J. A KOL.: Pěstování olejnin v ČSSR. SZN Praha, 1965, 315 s.
Wikipedia [online]. [cit. 2011-02-10]. Dostupné z: http://www.en.wikipedia.org/wiki/Oenothera_biennis>
ZEHNÁLEK, P.: Seznam doporučených odrůd. Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, Brno, 2008, 134 s. ISBN 978-80-7401-002-6
ZUBAL, P. A KOL.: Pestovanie olejnín, Piešťany: Výskumný ústav rastlinnej výroby, 1998. ISBN 80-88720-02-8
GB 2427198A, NOON, H. R., HAYRE, N.: Cooking oil containing camelina oil. UK Patent Office, 20. 12. 2006
GB 2113970A, MCGREGOR, D. I.: Detoxication process for Brassica juncea seed products, UK Patent Office, 17. 8. 1983
46
GB 227342A, BOMBARDELLI, E.: Extracts of cucrbita sp. and their use in medicaments and cosmetics, UK Patent Office, 8. 12. 1993
WO 2008/004118, PATELL, V. M.: Carthamus tinctoris plant extracts for treating osteoporosis and the extraction process thereof. WIPO – Patent, 6. 7. 2006
WO 2006/069610, PLESCH, G., PUZIO, P.: Process for the production of fine chemicals. WIPO – Patent, 6. 7. 2006
WO 2004/057946, GEIGENBERGER, P., LANGER, A., VIGEOLAS, H.: Method for altering the contect of reserve substances in plants. WIPO – Patent, 15. 7. 2004
WO 2009/067398, ENGLER, D., MONTANEZ, B.: Transformatiom of Crambe abyssinica. WIPO – Patent, 28. 5. 2009
WO 2005/063266, NAYDENOV, V., Y., KURDOV K., D.: Therapeutical compostition for the treatment of dermatosis comprising and extract of Calendula officinalis and Hypericum perforatum. WIPO – Patent, 14. 7. 2005
WO 2010/022485, SILVA, P., E., B.: Pharmaceutical composition comprising an extract of Calendula subspecies. WIPO – Patent, 4. 3. 2010 WO 2007/084299, NICOLET, J., E., COOK, K., GUSMINI, G.: Novel Cucurbita plants. WIPO – Patent, 26. 7. 2007
WO 2001/072266, DI PIERRO, F.: Cosmetic compositions having retarding action on the regrowth of superfluous hair. WIPO – Patent, 4. 10. 2001
WO 2006/027521, PAUFIQUE, J.: Method of obtaining a firming active . WIPO – Patent, 4. 10. 2001
WO 2008/123714, LEE, Y., P., KIM, S.: Method for producing a hybrid seed using plant of novel cytoplasmic-genic male sterilityraphanus sativus line. WIPO – Patent, 16. 10. 2008
47
WO 2005/092355, VELEZ-RIVERA, H.: Phyto-composition for the treatment of articular diseases. WIPO – Patent, 6. 10. 2005
WO 2001/013930, JULIA, J.: Dietetic use of Silybum marianum oils. WIPO – Patent, 1. 3. 2001
WO 2009/043671, BRUNA FLORIS, A., GAVILAN LOPEZ, R.: Use of a Silybum marianum extract. WIPO – Patent, 9. 4. 2009
WO 2002/005831, POLA, P.: Health food useful for preventing liver and biliary dysfunctions containing alkanyol L-carnitine and Silybum marianum extract. WIPO – Patent, 24. 1. 2002
48
7 SEZNAM TABULEK Tab. 1 Tabulka olejnatosti semen a nejdůležitějších fyzikálních a chemických znaků Tab. 2 Průměrné výnosy semene olejného lnu v závislosti na nadmořské výšce stanoviště Tab. 3 Některé charakteristiky lničkového oleje (minimální a maximální hodnoty) Tab. 4 Obsah živin v pokrutinách z neloupaných nažek (% v sušině) Tab. 5 Obsah živin v pokrutinách z odslupkovyných nažek (% v sušině) Tab. 6 Průměrný odběr živin sklizní při produkci 1 tuny sušiny (kg) Tab. 7 Výnos semene t.ha-1 Tab. 8 Výnos semene (%) Tab. 9 Obsah tuku v sušině semene (%) Tab. 10 Obsah mastných kyselin v % Tab. 11 Orientační náklady a výnosy na pěstování lnu olejného Tab. 12 Setí a sklizeň olejnin
49
