MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
BRNO 2011
MARTINA KALETOVÁ
Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav Technologie potravin
Souvislost výživy s výskytem chronických degenerativních onemocnění člověka Bakalářská práce
Vedoucí práce:
Vypracovala:
Ing. Doubravka Rožnovská, Ph.D.
Martina Kaletová
Brno 2011
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Souvislost výživy s výskytem chronických degenerativních onemocnění člověka vypracoval(a) samostatně a použil(a) jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne………………………………………... podpis ……………………………………
Abstrakt Tato práce pojednává o tématice vztahu výživy a zdraví člověka a vlivu výživy na výskyt chronických degenerativních onemocnění. Podrobněji je zde propracováno pět, v současné době nejrozšířenějších chronických onemocnění vyskytujících se v populaci, a to srdečně-cévní choroby, osteoporóza, cukrovka (odborně Diabetes mellitus), obezita a nádorová onemocnění. U každé z výše zmíněných chorob je vysvětleno, jak lze toto onemocnění definovat, jaké jsou příčiny jeho vzniku a jeho průběh. Důležitou součástí jsou možnosti preventivních opatření k předcházení jejich vzniku a konkrétní výživová doporučení u daného zdravotního problému. V této práci jsou uvedeny také konkrétní potraviny, které by se měly u každého ze zmíněných onemocnění konzumovat a které naopak by bylo lepší omezit popřípadě ze stravy vyloučit. Závěr obsahuje grafické znázornění výskytu těchto onemocnění v ČR, některá další doporučení týkající se správné výživy a novinky ve výzkumu prospěšnosti určitých potravin na zdraví člověka.
Klíčová slova: výživa, onemocnění, zdraví člověka, potraviny, prevence
Abstract This diploma thesis deals with issues concerning the connection between nutrition and health and influence of the human nutrition on the occurrence of chronic degenerative diseases. In details describes five most expanded chronic diseases that occur recently in human population, namely cardio-vascular illnesses, osteoporosis, diabetes (medical term – Diabetes mellitus), obesity and tumor diseases (cancer). At each of these illnesses hereinbefore there is explained, how can it be defined, what are the main causes of its occurrence and its progression. The thesis offers the different ways of preventive measures for prevention of their occurrence and the specific nutritional recommendations for given health problem. In this thesis there are also introduced concrete foods, that should be consumed when these mentioned diseases occur and that on the contrary would be better to limit, eventually to eliminate from the diet. The conclusion contains diagrammatical illustration of the prevalence of these diseases in CR, some other nutritional recommendations and some new research founding of benefits of certain foods on human’s health.
Key words: nutrition, disease, human`s health, foods, prevention
OBSAH 1 Úvod
7
2 Cíl práce 3 Literární přehled 3.1 Vliv výživy na zdraví člověka 3.1.1 Základní živiny a jejich význam
8 8
3.1.2 Zdroje potravy
10
3.1.3 Zásady správné výživy
11
3.2 Onemocnění vyvolané nesprávnou výživou 3.2.1 Chyby ve stravování 3.2.2
Nemoci z jídla
12 12 13
3.3 Vznik chronických degenerativních onemocnění
14
3.3.1 Srdečně-cévní onemocnění (ateroskleróza)
14
3.3.1.1 Definice aterosklerózy a její průběh
14
3.3.1.2 Rizikové faktory jejího vzniku
15
3.3.1.3 Preventivní opatření k předcházení vzniku tohoto onemocnění
16
3.3.1.4 Výživová doporučení
17
3.3.1.5 Navržení správného jídelníčku pro osoby trpící touto chorobou
18
3.3.2 Cukrovka (Diabetes mellitus)
19
3.3.2.1
Definice onemocnění
19
3.3.2.2
Rizika při diabetu
20
3.3.2.3
Prevence vzniku cukrovky
20
3.3.2.4
Výživová doporučení
22
3.3.2.5
Navržení správného jídelníčku pro diabetiky
23
3.3.3 Osteoporóza
24
3.3.3.1
Definice a příčiny jejího vzniku
24
3.3.3.2
Důsledky osteoporózy
24
3.3.3.3
Preventivní opatření
25
3.3.3.4
Výživová doporučení
26
3.3.3.5
Navržení správného jídelníčku pro osoby s tímto onemocněním
28
3.3.4 Rakovina
28
3.3.4.1 Příčiny a průběh jejího vzniku
28
3.3.4.2
Faktory zvyšující riziko jejího vzniku
29
3.3.4.3
Karcinogeny – jejich vstup do organismu
31
3.3.4.4 Typické alimentární prokarcinogeny
32
3.3.4.5
Výživová doporučení k předcházení vzniku rakoviny
32
3.3.4.6
Navržení správného jídelníčku
33
3.3.4.7
Potenciální antikarcinogeny – jejich význam ve výživě
34
3.3.4.8
Možnosti chemopreventivní strategie
37
3.3.4.9
Novinky ve výzkumu rakoviny
38
3.3.5 Obezita
39
3.3.5.1 Definice obezity
39
3.3.5.2 BMI – index tělesné hmotnosti – stanovení obezity
40
3.3.5.3 Faktory ovlivňující její vznik
41
3.3.5.4 Komplikace obezity
41
3.3.5.5 Preventivní výživová doporučení k předcházení vzniku obezity
42
3.3.5.6 Typy diet pro osoby trpící obezitou
45
3.3.5.7 Navržení správného jídelníčku
46
3.4 Výskyt chronických degenerativních onemocnění v ČR
47
3.5 Výzkum prospěšnosti určitých potravin na zdraví člověka
48
4
Závěr
51
5
Literatura
53
1 ÚVOD Zdraví člověka a výživa jsou termíny, které spolu úzce souvisí a vzájemně se ovlivňují. Lidé se dokáží přizpůsobit téměř jakékoliv stravě. To ale neznamená, že vše, co je poživatelné, je zároveň prospěšné pro naše zdraví a nezvyšuje riziko vzniku vážných onemocnění. Naše zdraví závisí na drobných rozhodnutích, které vytvářejí náš životní styl. Rozhodnutí, která nejvíce ovlivňují naše zdraví, souvisí se skladbou naší stravy.
Máme tolik možností, že se musíme neustále rozhodovat, jakou potravu si vybereme a jak si ji také nejlépe připravíme.
Je známo, že výživa není jediným faktorem ovlivňujícím lidské zdraví. Velmi důležitou úlohu zde hrají také genetické dispozice, celkový životní styl stejně jako duševní pohoda a vyrovnanost.
Potrava poskytuje člověku živiny a energii, ale zatímco některé potraviny zdraví podporují, jiné mohou být příčinou zdravotních problémů a nemocí. Cílem této práce je mimo jiné také poukázat na prospěšnost a naopak škodlivost určitých potravin ve vztahu ke zdraví člověka.
Vědomé porušování zásad správné výživy vede často k vážným zdravotním problémům a následkem bývá vznik chronických degenerativních onemocnění, jejichž výskyt se v současné době neustále zvyšuje.
V následující práci bude poukázáno na některá důležitá doporučení, která nám mohou pomoci zkvalitnit život a vyhnout se závažným následkům v podobě chronických onemocnění.
7
3 Literární přehled 3.1 VLIV VÝŽIVY NA ZDRAVÍ ČLOVĚKA 3.1.1 Základní živiny a jejich význam
Výživa poskytuje lidskému organismu mnoho důležitých živin, které jsou nezbytné k získání energie a pro správnou funkci všech orgánů v lidském těle. Mezi tyto základní živiny řadíme bílkoviny, lipidy (tuky) a sacharidy. Další významné látky, které přijímáme z potravy jsou minerální látky, vitamíny, potravní vláknina a voda.
Tyto látky jsou nejdříve do organismu přijímány ve formě potravy a dále zpracovány v trávicím traktu. Rozkládají se pomocí trávicích enzymů v jednotlivých úsecích zažívacího systému na jednodušší látky, které mohou být vstřebány do krevního oběhu. •
Sacharidy jsou štěpeny na glukózu.
•
Tuky jsou přeměňovány na glycerol a mastné kyseliny.
•
Bílkoviny se mění na aminokyseliny.
Krev potom roznáší tyto rozložené látky buňkám a tkáním jednotlivých orgánů, které je mohou dále zpracovávat a plní různé funkce, zejména podporují růst organismu a vyrábí energii.
Produkci energie pro náš organismus zajišťují výživné látky, které jsou spalovány s kyslíkem. Těmito látkami jsou sacharidy, tuky a bílkoviny (Komprda, 2009).
Sacharidy (škrob a cukry) představují pro naše tělo hlavní palivo. To je také jejich jediná funkce, protože všechny sacharidy se nakonec přeměňují v glukózu. Proces přeměny probíhá zejména v játrech, kde se z každého gramu spálené (metabolizované) glukózy vyrobí přibližně 4 kcal (=16,7 kJ).
8
Mastné kyseliny, které vznikají trávením tuků, představují pro náš organismus bohatý zdroj energie (cca 38 kJ z jednoho gramu spálených tuků). Zbývající mastné kyseliny, které tělo nespotřebuje jako zdroj energie se ukládají ve tkáních ve formě tělesného tuku.
Bílkoviny mají za úkol především zajišťovat růst a náhradu organických tkání. Přebytečné aminokyseliny jsou spáleny jako zdroj energie (16,7 kJ na gram). Živiny se mohou přeměňovat navzájem jedny v druhé podle potřeb organismu a specifičnosti jeho metabolismu. Sacharidy rozštěpené na glukózu se mohou dále měnit v tuky. Z mastných kyselin nebo ze sacharidů (glukózy) se také mohou vytvářet některé aminokyseliny, nikoliv však esenciální (Komprda, 2009).
Nenahraditelné výživné látky jsou takové látky, které náš organismus není schopen syntetizovat z jiných chemických sloučenin, proto je musí nezbytně dostat z vnějšku.
Esenciální aminokyseliny jsou součástí bílkovin jak živočišného, tak i rostlinného původu. Protože existují určité aminokyseliny, které je organismus schopen získat pouze z esenciálních aminokyselin, jsou tyto látky nenahraditelné.
Esenciální mastné kyseliny jsou nenasycené mastné kyseliny (linolová a linoleová), které se nacházejí především v rostlinných olejích a sušených olejnatých plodinách, zvláště v ořeších.
Vitaminy a minerály jsou obsaženy ve všech potravinách, zejména v zelenině.
Voda se nachází ve všech potravinách, ale ne v množství, které by stačilo pokrýt denní potřebu. Proto bychom měli vypít 6 až 8 sklenic vody za den.V letních měsících se doporučuje toto množství minimálně zdvojnásobit.
Vláknina se nachází pouze v potravinách rostlinného původu, zvláště v celozrnných obilovinách, ovoci a zelenině. Ačkoli se nejedná o výživnou látku v pravém slova smyslu (nemůže být asimilována), je vláknina nezbytná pro dobrou funkci organismu (Roger, Uhrin, 1993).
9
Lidé po celý svůj život potřebují jíst. Potrava jim poskytuje živiny a energii, ale zatímco některé potraviny zdraví podporují, jiné mohou být příčinou zdravotních problémů a nemocí. Z toho vyplývá, že existují jak škodlivé potraviny, tak i ty, které prospívají našemu zdraví a jež k životu potřebujeme. Abychom si uměli vybrat takové potraviny, které upevňují a obnovují naše zdraví, potřebujeme o stravě získat objektivní a vědecky podložené informace (Roger, Uhrin, 1993).
3.1.2 Zdroje potravy Z říše minerálů Voda a sůl jsou dvě potraviny (v širším slova smyslu) minerálního původu. Na rozdíl od jiných potravin, které jíme, voda a sůl nemají nic společného s živými organismy.
Z živočišné říše Do této skupiny řadíme některé výměšky (mléko, med), vejce a maso různých vodních a suchozemských živočichů.
Z říše rostlin Tato potrava má významné léčivé účinky. K přípravě jídel se dají použít různé druhy rostlin. Chaluhy – jedí se celé, a to bez ohledu na to, jedná-li se o mikroskopicky malé jednobuněčné organismy nebo mnohobuněčné organismy, jako například mořské řasy. Vyšší rostliny – tyto potraviny jsou většinou součástí rostliny – ovoce, semínka, cibule, kořeny atd. Houby – třebaže se řadí mezi potraviny rostlinného původu, patří do samostatné říše s vlastní charakteristikou (Roger, 2003).
10
3.1.3 Zásady správné výživy 1. Zásada kvantity Pokud jde o energii a látky nezbytné k růstu, údržbě či obnově tělesných tkání a orgánů, mělo by množství potravy, které denně sníme, dostatečně pokrývat potřeby organismu. Správná výživa se projeví v bezchybnosti následujících funkcí našeho organismu: -
v růstu,
-
reprodukci,
-
práci,
-
duševní aktivitě,
-
udržování tělesné hmotnosti.
2. Zásada kvality Naše výživa by měla být kompletní a ve své skladbě natolik rozmanitá, aby poskytovala organismu veškeré nezbytné látky: -
Sacharidy,
-
tuky (lipidy),
-
bílkoviny (proteiny),
-
vitaminy,
-
minerály,
-
vodu,
-
rostlinnou vlákninu (Roger, Uhrin, 1993).
3. Zásada vyváženosti Jednotlivé živiny, které produkují energii (sacharidy, tuky, bílkoviny), by měly být co do množství zastoupeny ve vzájemném správném poměru.
Sacharidy by měly dodávat 55 až 75 % všech kalorií. Jejich denní spotřeba by tedy měla být 275 až 375 gramů.
11
Tuky: Jejich množství by nemělo překročit 30 % všech kcal. V naší stravě by měly převažovat tuky rostlinného původu. Při průměrné denní spotřebě 2000 kcal to předpokládá maximálně 66 gramů tuku denně.
Bílkoviny by měly dodávat 10 až 15 % všech potřebných kalorií. Při průměrné denní spotřebě 2000 kcal to představuje 200 až 300 kcal ve formě bílkovin (tj. 50 až 75 gramů bílkovin denně)
4. Zásada přiměřenosti Volbu, přípravu a množství potravy bychom měli přizpůsobit tělesné hmotnosti, věku, fyziologickému stavu a druhu práce nebo činnosti (Roger, Uhrin, 1993).
3.2 ONEMOCNĚNÍ VYVOLANÉ NESPRÁVNOU VÝŽIVOU 3.2.1 Chyby ve stravování •
Jednou ze základních chyb stravování v současné době je větší konzumace jídla, než je doporučováno.
•
Zvláště výrazná je spotřeba cukru, tuků, soli a také nadbytečný přísun energie.
•
Dalším problémem může být, že jíme příliš často.
To vše se pak stává základem pro rozvoj nemocí, které jsou v současné době hodně rozšířené. Jedná se především o ischemickou chorobu srdeční, mozkovou mrtvici, vysoký krevní tlak, artritidy, cukrovku, obezitu a některé druhy rakoviny.
Tyto nemoci jsou zodpovědné za čtyři z pěti úmrtí, přitom jsou závislé na životním stylu a především na tom, jak se stravujeme (Diehl a kol., 2005).
12
3.2.2 Nemoci z jídla Možná si mnozí pod tímto vyjádřením představí pesticidy a různé konzervační látky jako základní faktory, přispívající ke vzniku nemocí z jídla. Větší vina je však přisuzována některým jiným činitelům.
1. Cukr: U některých lidí tvoří cukr až 20 % denního příjmu energie. Rafinovaný cukr je zbaven vlákniny, a tedy nepředstavuje nic jiného než čistou energii, která, pokud je přijímána v nadbytku, se ukládá ve formě tuků a vede ke vzniku obezity.
2. Bílá mouka: Dlouho se předpokládalo, že vymíláním mouky pouze dochází k odstraňování nadbytečných otrub. Podle některých nových výzkumů se však zjišťuje, že vláknina, přítomná v otrubách, je velmi důležitá pro prevenci mnoha různých druhů rakoviny, pro stabilizaci hladiny krevní glukózy a prevenci obezity či nemocí trávicího systému, jako například žlučníkové kameny, hemoroidy, divertikulóza (mnohonásobné střevní výchlipky) a zácpa.
3. Sůl: Většina obyvatel vyspělých zemí konzumuje 10 až 20 gramů soli denně (tedy asi 2 až 4 kávové lžičky). Toto množství je však mnohonásobně větší, než jaké lidský organismus potřebuje. To pak vede k rozvoji vysokého krevního tlaku, srdečního selhání a onemocnění ledvin (Diehl a kol., 2005).
4. Tuk: Bylo zjištěno, že asi 36 až 45 procent energie, které denně přijímáme potravou, je v podobě tuků. To je znovu mnohem více, než kolik lidský organismus dokáže zpracovat. Následkem toho se stále více objevuje v naší populaci kornatění a ucpávání tepen, které později vedou ke vzniku ischemické choroby srdeční a mozkové mrtvice. Strava bohatá na tuky (zejména
13
nasycené) rovněž může přispívat ke vzniku obezity, cukrovky a některých druhů rakoviny (Diehl a kol., 2005).
3.3 VZNIK CHRONICKÝCH DEGENERATIVNÍCH ONEMOCNĚNÍ 3.3.1 Srdečně-cévní onemocnění (ateroskleróza) Tato skupina onemocnění je v současné době v České republice nejčastější příčinou úmrtí. Z celkového počtu úmrtí představuje více než polovinu. Ve srovnání s ostatními zeměmi Evropské unie je počet úmrtí na kardiovaskulární choroby v ČR téměř dvojnásobně vyšší. Základem vzniku těchto onemocnění je proces nazvaný ateroskleróza, na jejímž vzniku se podílí řada výživových faktorů (Komprda, 2009).
3.3.1.1 Definice aterosklerózy a její průběh
Aterosklerózu můžeme definovat jako chronický proces degenerativních změn cévních stěn, které způsobují úbytek až ztrátu specializované funkce cévní stěny.
Tento proces postihuje vnitřní vrstvy cévní stěny, začíná v endotelu (buněčná vrstva), dále postupuje na intimu (nejvnitřnější vrstva cévy) a medii (střední vrstva tvořená hladkou svalovinou). Vznik aterosklerózy je přisuzován zánětlivému procesu, který probíhá uvnitř cévní stěny. Monocyty (druh krevních buňek) pronikají do cévní stěny a pohlcují oxidované LDL částice (= oxidací změněné lipoproteidy o nízké hustotě, látky kolující v krevním řečišti, které poškozují cévní stěnu). Ty se pak dále mění na makrofágy.
14
Podstatou tohoto onemocnění je ukládání tukových látek (zejména LDL částic – cholesterolu) do cévní stěny, což způsobuje, že se průřez cévní stěny zužuje (Komprda, 2003).
3.3.1.2 Rizikové faktory vzniku aterosklerózy
Mezi rizikové faktory, které se nejvíce podílejí na vzniku a rozvoji srdečně cévních onemocnění patří:
1. Neovlivnitelné faktory mužské pohlaví, věk, genetické vlastnosti (např. porucha metabolismu lipidů), tělesná konstituce. 2. Potenciálně ovlivnitelné faktory kouření, dislipidémie (= nízký poměr HDL ku LDL částicím, vyšší koncentrace LDL částic), hyperlipidémie (zvýšená hladina tuků – cholesterolu v krvi), hypertenze (= vysoký krevní tlak), obezita, nedostatek fyzické aktivity, diabetes a inzulínová rezistence, hyperhomocysteinémie (= patologické hromadění aminokyseliny homocysteinu), nedostatečná výživa plodu během těhotenství. 3. Psychosociální faktory stresové situace. 15
4. Geogarfické faktory klima a roční období (Mann, Truswell, 2007).
3.3.1.3 Preventivní opatření
Změna životního stylu Toto opatření zahrnuje změnu negativních návyků v rámci životního stylu. V prvé řadě správné sestavení jídelníčku. Všichni jedinci s kardiovaskulárním rizikem by se měli držet obecných i konkrétních doporučení při plánování svého jídelníčku. Strava by měla být pestrá a příjem energie by měl být přizpůsoben udržení nebo dosažení ideální tělesné hmotnosti. Celkový denní příjem tuků by neměl přesáhnout 30 % celkového denního příjmu energie a příjem nasycených tuků by neměl překročit třetinu celkového příjmu tuků. Obsah cholesterolu přijatého potravou nemá přesahovat hodnotu 300 mg za den. Pro prevenci kardiovaskulárních onemocnění je doporučováno zvýšit příjem omega -3 mastných kyselin potravou. Důležitý je také zvýšený příjem antioxidantů z potravy. Jedinci s vysokým kardiovaskulárním rizikem by měli zvýšit pohybovou aktivitu do takové míry, aby toto riziko kleslo na co nejnižší úroveň. Doporučuje se alespoň půl hodiny fyzické aktivity denně. Za vhodné je považována zejména chůze, jízda na kole, plavání. Za nevhodné jsou naopak považována silová cvičení. Redukce tělesné hmotnosti se doporučuje zejména obézním jedincům (BMI > 30) a dále také jedincům s nadváhou (BMI < 30 a > 25). Nejvhodnějším postupem je kombinace snížení celkového energetického příjmu a zvýšení tělesné aktivity (Brýma a kol., 2004).
16
3.3.1.4 Výživová doporučení
Strava je jedním z faktorů, které mají na aterosklerózu velký vliv. U primitivních kmenů a méně rozvinutých národů, které se živí přírodní a nerafinovanou stravou, se tato choroba prakticky nevyskytuje. Naopak v západních zemích, kde je vysoká spotřeba rafinovaných a uměle zpracovaných potravin, se vyskytuje čím dál častěji. •
Základem jídelníčku by měly být potraviny s obsahem složitých sacharidů např. celozrnný chléb, těstoviny, rýže, obiloviny a brambory.
•
Doporučuje se jíst hodně ovoce a zeleniny alespoň tři porce ovoce a dvě porce zeleniny denně (ovoce je doslova nabito antioxidanty a vlákninou, které přirozeně chrání srdce a cévy).
•
Ve stravě se upřednostňují tuky s obsahem nenasycených mastných kyselin (např. olivový olej). Margarín, máslo, plnotučná majonéza a další roztíratelné a tekuté tuky by se měly konzumovat velmi střídmě.
•
Dalším doporučením je upřednostnit ve stravě ryby, drůbež bez kůže nebo vegetariánská jídla místo konzumace tmavého masa.
•
Důležité je také volit správné metody přípravy pokrmů. Doporučuje se nahradit smažení a pečení (z důvodu vyšší spotřeby tuku) zdravějšími postupy např. vaření v páře, dušení nebo grilování (Hunter a kol., 2001).
Potraviny, které se doporučují konzumovat:
ovoce,
celozrnné výrobky,
luštěniny,
zelenina,
ořechy,
vláknina, 17
oleje,
antioxidanty,
kyselina listová,
tučné ryby (např. sledě, makrely, sardinky a losos) (Roger, 2003).
Potraviny, které se doporučuje omezit nebo vyloučit ze stravy:
cholesterol,
nasycené tuky,
transnenasycené mastné kyseliny,
maso,
konzervované sýry,
vejce,
alkohol,
káva,
bílý cukr,
sůl (Roger, 2003).
3.3.1.5 Navržení správného jídelníčku pro osoby trpící aterosklerózou
Příklad snídaně: čerstvý ovocný koktejl, ovesná kaše s ovocem, müsli (s nízkým obsahem cukru) s čerstvým ovocem, celozrnný toast s pomazánkou s olivovým olejem, se sníženým obsahem tuku, uzená ryba s celozrnným pečivem.
18
Příklad svačiny: müsli tyčinka, nesolená pražená kukuřice, nízkotučný jogurt,
Příklad oběda:
ryby (velmi prospívají srdci), kuře bez kůže se salátem a čerstvou zeleninou, zelenina (např. pečené papriky, brokolice, zelené fazole). Vhodné přílohy: brambory, těstoviny, rýže.
Příklad dezertu: salát z čerstvého ovoce, zmrzlina se sníženým obsahem tuku (Hunter a kol., 2003).
3.3.2 Cukrovka (Diabetes mellitus) 3.3.2.1 Definice onemocnění
Toto onemocnění je vyvoláno nedostatkem pankreatického hormonu inzulínu nebo jeho sníženou účinností. Postihuje přibližně 5 % populace. Diabetes mellitus se vyskytuje ve dvou typech:
1. typ (inzulín dependentní DM) = závislý na inzulínu, objevuje se v dětství nebo v mladším věku. Vzniká na autoimunitním podkladu, kdy vlastní imunitní systém postupně poškozuje a způsobuje zánik β-buňek Langerhansových ostrůvků pankreatu. Tento typ nelze ovlivnit výživou.
2. typ (non- inzulín-dependentní DM) = nezávislý na inzulínu, vyskytuje se nejčastěji ve starším věku mnohdy u obézních lidí. Příčinou jeho vzniku je tzv. inzulínová rezistence – to znamená, že se v pankreatu tvoří dostatek nebo dokonce
19
nadbytek inzulínu, ale v důsledku změn inzulínových receptorů jej cílové buňky nejsou schopné vázat. Hlavní funkcí inzulínu je právě aktivace těchto inzulínových receptorů, které pak umožní vstup glukózy do cílové buňky. Při změně receptorů glukóza není v buňkách zužitkována, a proto se zvyšuje její koncentrace v krvi (vzniká tzv. hyperglykémie – nad 7 mmol glukózy /l) (Komprda, 2009).
3.3.2.2 Rizika při diabetu
Možnými riziky, se kterými je spojeno toto onemocnění, jsou: • ateroskleróza, • hypertenze (= vysoký krevní tlak), • postižení zraku, ledvin a nervů, • špatně se hojící vředy na dolních končetinách, které mohou vést ke vzniku gangrény (= místní odumření tkáně) nebo až k amputaci končetiny (Komprda, 2003).
3.3.2.3 Prevence vzniku cukrovky
Prevence vzniku diabetu úzce souvisí s preventivními opatřeními pro obezitu a hyperlipidémii:
přiměřený příjem tuků (maximálně 30% denního energetického příjmu) s vhodným poměrem nasycených, mononenasycených a polynenasycených mastných kyselin, omezený příjem mono a disacharidů, konzumace potravin s nízkým glykemickým indexem (glykemický index (GI) = odezva hladiny glukózy v krvi na obsažené sacharidy v potravě, je to bezrozměrné číslo, které udává počet gramů glukózy uvolněné do krve v přepočtu na 100 g potraviny) (Komprda, 2009). 20
Obr. 1 - Glykemický index – závislost hladiny cukru v krvi na čase (Mikocziová E., 2011)
Potraviny s nízkým GI • ovoce - jablko, hruška, pomeranč, nezralý banán, grep, třešně, • zelenina - paprika, cibule, • luštěniny - čočka, fazole, • mléčné výrobky - odstředěné mléko, nízkotučný ovocný jogurt, • vlašské ořechy, • celozrnné špagety, • fruktóza, • krupice. Potraviny s vysokým GI •
pivo,
•
smažené hranolky,
•
med,
•
cornflakes,
•
glukóza,
•
pšeničná mouka,
•
bílé pečivo,
•
chipsy, 21
•
cukr,
•
čokoládové výrobky,
•
kukuřice (Mikocziová E., 2011).
co nejvyšší příjem antioxidantů, přiměřený příjem bílkovin, dostatečná tělesná aktivita, jako prevence vzniku nadváhy, udržování krevního tlaku v normě (Komprda, 2009).
3.3.2.4 Výživová doporučení
Onemocnění cukrovkou neznamená konec chutným jídlům. Důležité je dávat si pozor na to, co a kdy budeme konzumovat tak, aby hodnoty glukózy v krvi zůstaly pod kontrolou. Obecně lze říci, že klíčem k dobrému zdraví je pestrá strava. Zajistí nejen stabilnější hladinu glukózy v krvi, ale pomůže také získat živiny, důležité pro zdraví.
Co jíst při cukrovce? •
doporučuje se jíst pravidelně a často, lepší je 5-6 menších porcí než 3 porce s dlouhými přestávkami,
•
tělesná hmotnost by měla být udržována v normě,
•
konzumovat potraviny s nízkým glykemickým indexem,
•
jíst škrobovité potraviny jako např. chléb, brambory a rýži,
•
omezit by se měla konzumace tučných pokrmů, jako je máslo, plnotučný sýr, tučná masa, brambůrky a cukrářské výrobky,
•
důležitý je denní přísun čerstvého ovoce (alespoň 3 kusy) a zeleniny (2 velké porce),
•
nahrazovat potraviny s vysokým obsahem cukru jinými alternativami, které ho obsahují méně,
•
omezit příjem soli, z důvodu jejího vlivu na zvyšování krevního tlaku,
22
•
konzumovat více ryb, alespoň jedenkrát týdně (Hunter a kol., 2003).
3.3.2.5 Navržení správného jídelníčku pro diabetiky
Příklad snídaně: ovesná kaše s čerstvým ovocem, celozrnný toast, sklenice neslazené ovocné šťávy.
Příklad svačiny: čerstvé ovoce, nízkotučný jogurt, ovocný dezert.
Příklad oběda: kuře s míchaným salátem, zelenina, dušená rýže s rybou.
Příklad svačiny: celozrnné pečivo, čerstvé ovoce.
Příklad večeře: těstoviny, rizoto, sýrová omeleta, fazolový salát, zelenina vařená v páře (Hunter a kol., 2003).
23
3.3.3 Osteoporóza 3.3.3.1 Definice a příčiny jejího vzniku
Toto onemocnění můžeme definovat jako absolutní úbytek kostní hmoty spojený s poruchou mikroarchitektury kosti a zvýšeným rizikem zlomenin (definice podle WHO). Je to tedy stav sníženého množství kostní hmoty na jednotku objemu při nezměněném složení kosti. Jedná se o nerovnováhu mezi tvorbou nové kosti a odbouráváním kostních buněk. Onemocnění se objevuje spíše ve vyšším věku, i když předpoklady pro jeho vznik se zakládají již v dětství (nedostatečné zatěžování skeletu v období růstu, nedostatek vápníku nebo vitaminu D). Relativně časté bývá u žen po přechodu (Komprda, 2009).
Příčiny vzniku osteoporózy: •
genetické predispozice,
•
nedostatečné zatěžování skeletu v období růstu,
•
nedostatečný příjem vápníku přijatého ve stravě,
•
nedostatek bílkovin – zejména u dětí a dospívajících (vzniká tzv. anorexia nervosa),
•
zvýšený příjem sodíku, který způsobuje negativní bilanci Ca,
•
další stresující faktory (Komprda, 2009).
3.3.3.2 Důsledky osteoporózy
Nejčastějšími negativními důsledky tohoto onemocnění jsou: • kompresivní fraktura obratle (stlačením vzniklá zlomenina), • zlomenina předloktí (zlomenina vřetenní kosti v zápěstí, tzv. Collesova fraktura), •
zlomenina krčku stehenní kosti (Komprda, 2003).
24
Obr. 2 – Změna tvaru ruky po Collesově zlomenině (Anonym, 2011).
Obr. 3 - Zlomenina krčku stehenní kosti (Štefánek J., 2008).
3.3.3.3 Preventivní opatření
Dostatečným příjmem vápníku (více než 1200 mg/den) spolu s dostatečným zatěžováním skeletu v období růstu (v dětském věku a v mládí) můžeme nejlépe předejít vzniku osteoporózy.
U starších žen, zejména u žen po menopauze, by se měl příjem vápníku zvýšit až na 1500 mg/den. Vápník je také možné dodávat pomocí potravinových doplňků, které by se měly podávat spolu s potravou ve více denních dávkách. V zimním období je doporučováno doplňovat běžnou stravu také vitaminem D (v množství 1000 mezinárodních jednotek za den), kterého lidský organismus v tomto období přijímá velmi málo (Komprda, 2009). Důležitý je také dostatečný příjem ostatních vitamínů např. K (listová zelenina), B6 (libové maso, vejce, ryby), C (dostatek čerstvého ovoce a zeleniny). 25
Často doporučovaným preventivním opatřením je také příjem fytoestrogenů (látek rostlinného původu, které vykazují estrogenní účinky). Jejich příjem můžeme zvýšit například zařazením sóji a sojových výrobků do jídelníčku.
U žen po menopauze se navíc doporučuje: podávání pohlavních hormonů, podávání léčivých látek, tzv. bisfosfonátů – tyto látky mají výraznou afinitu ke kostní tkáni, mají tendenci vstupovat do kosti, kde potlačují aktivitu osteoklastů (= buněk, odbourávajících kostní hmotu) (Komprda, 2009).
3.3.3.4 Výživová doporučení •
Mléko a mléčné výrobky jsou výbornými zdroji vápníku, který je nezbytným prvkem pro silné kosti. Nízkotučné výrobky ho obsahují stejné množství jako plnotučné a navíc pomáhají udržet si optimální váhu. Velmi dobrým zdrojem vápníku z rostlinných zdrojů je hlavně sója a sojové výrobky (Hunter a kol., 2003).
26
Tabulka 1 – Hodnoty denní potřeby vápníku a jeho dobré zdroje (Hunter a kol., 2003).
Denní potřeba vápníku Obě pohlaví mezi 4 – 10 lety
550 mg
Obě pohlaví mezi 11 – 24 lety
1000 mg
Kojící matky
1200 mg
Obě pohlaví nad 50 let
1500 mg
Dobré zdroje vápníku 200 ml plnotučného mléka
258 mg
200 ml odstředěného mléka
268 mg
150 g nízkotučného jogurtu
285 mg
100 g sýru žervé
78 mg
50 g sýru čedar
89 mg
100 g pečeného kuřete (bílé maso, bez kůže)
216 mg
1 velké vejce
90 mg
1 pečená brambora ve slupce
115 mg
•
Doporučují se konzumovat jídla bohatá na vápník a vitamín D.
•
Při osteoporóze je doporučováno, aby každé jídlo obsahovalo jednu z těchto potravin: chléb, snídaňové obiloviny, brambory, banány, rýži nebo těstoviny.
•
Každý den by se mělo konzumovat kromě brambor 5 porcí čerstvého ovoce a zeleniny.
•
Každý den by strava měla obsahovat 2 - 3 porce z následujících potravin: libové maso, drůbež, ryby, vejce, fazole, hrách, čočka nebo jiné luštěniny. Tyto potraviny dodají tělu potřebné bílkoviny, vitamíny a minerální látky důležité pro budování kostní hmoty.
•
Potraviny s vysokým obsahem tuku a cukru, například chipsy, sušenky, cukrovinky a limonády, mají malou výživovou hodnotu (Hunter a kol., 2003).
27
3.3.3.5 Navržení správného jídelníčku pro osoby s osteoporózou
Příklad snídaně: toasty se sardinkami nebo rybí pomazánkou, vařená vejce, uzená makrela, celozrnné cereálie s mlékem.
Příklad svačiny: mléčný koktejl, nízkotučný jogurt, ovoce (např. banán).
Příklad oběda: pečené brambory s nízkotučným tvarohem, sýrová omeleta se zeleninou, špenát s vejcem.
Příklad svačiny: zeleninový salát a pečivo, ovocný salát.
Příklad večeře: těstoviny s drůbežím masem, fazolový salát, grilované ryby (Hunter a kol., 2003).
3.3.4 Rakovina 3.3.4.1 Příčiny a průběh jejího vzniku
Jedná se o onemocnění vyvolané zhoubným bujením (probíhá tzv. proces karcinogeneze), vzniká zhoubný nádor, jehož hlavní charakteristikou je nekontrolovaný růst do okolních tkání při současné tvorbě a šíření metastáz (= ložisko zhoubného nádoru, které vzniká šířením nádorových buněk krví).
28
Příčinou vzniku tohoto onemocnění je proces mutace, který zabraňuje buňkám regulovat buněčné dělení. Tím buňka získává schopnost množit se, aniž by byl její růst kontrolován.
Charakteristika rakovinné buňky: •
buňka ztrácí kontrolu svého růstu,
•
rakovinné buňky přestávají reagovat na signály inhibice růstu,
•
naopak rostou a množí se i bez přítomnosti stimulačních signálů, které jsou pro normální buňky nezbytné k růstu.
Proces karcinogeneze (zhoubné bujení) probíhá ve třech fázích: 1. INICIACE – v této fázi dochází k poškození DNA, 2. PROMOCE – je podpořen růst pozměněných buněk, které se začnou množit, 3. PROGRESE – pokračující množení buněk a jejich šíření do okolních tkání (vznik metastáz) (Komprda, 2003).
Významnými tumorovými promotory (kancerogenními faktory) jsou: •
ionizující záření,
•
fyzická traumata,
•
chemické látky - působící primárně v játrech (polychlorované dibenzodioxiny, polychlorované bifenyly) – dostávají se do organismu např. při vysoké konzumaci červeného masa, upravovaného při vysokých teplotách,
•
oxidační stres – zvýšená tvorba reaktivních kyslíkatých částic (Komprda, 2009).
3.3.4.2 Faktory zvyšující riziko jejího vzniku
Rakovina primárně představuje onemocnění genů (změna genomu buňky, mutace), což je tzv. vnitřním faktorem vzniku rakoviny. Důležité jsou ale stejně tak i vnější faktory (faktory životního stylu), které přispívají ke vzniku a vývoji tohoto onemocnění.
29
Tabulka 2 - Vnější faktory podílející se na vzniku rakoviny (Komprda, 2009).
Faktor
Podíl na úmrtnosti (v %)
výživa
35
kouření
30
infekce (onkoviry)
10
pohlavní chování
7
alkohol
3
geofyzikální faktory (radon)
3
kontaminanty z prostředí
2
léky
1
Na vzniku rakoviny se také podílí: •
obezita, přejídání,
•
vysoký příjem nasycených tuků,
•
zvýšená konzumace červeného masa (hovězí, skopové, vepřové),
•
nešetrná tepelná úprava potravin (uzení, grilování, smažení, pečení) – teploty nad 200°C,
•
zvýšený příjem soli,
•
heterocyklické aromatické aminy, polyaromatické uhlovodíky a N-nitrososloučeniny (Komprda, 2003).
Strava, která se běžně konzumuje ve vyspělých zemích, je největším zdrojem karcinogenů.
30
35% strava
30%
kouření 25%
ostatní
20%
dědičnost
15%
viry pracovní prostředí
10%
sluneční záření
5% 0%
znečištěné prostředí alkohol
Procentuální podíl příčin vzniku rakoviny ve vyspělých zemích 1 2
Obr. 4 - Faktory způsobující rakovinu (Roger, 2003).
3.3.4.3 Karcinogeny – jejich vstup do organismu
Největší podíl na vstupu karcinogenních látek do organismu připadá na základní potraviny, které bývají součástí denní stravy. O něco menší nebezpečí představují chemické látky, které vznikají při výrobě, zpracování, tepelné úpravě a jejich distribuci (Komprda, 2009).
Tabulka 3 - Podíl vstupu karcinogenů do organismu (Komprda, 2009).
Zdroj
Množství (mg/den)
Podíl (%)
základní potraviny
1000
88
koření, pochutiny
10
1
složky obalů
2
1,7
rezidua pesticidů, kontaminanty
0,1
0,1
rezidua veterinárních léčiv
0,1
0,1
produkty úpravy potravin
0,1
9
mykotoxiny
0,001
0,1
31
3.3.4.4 Typické alimentární prokarcinogeny
Mezi typické alimentární prokarcinogeny patří zejména chemické látky, které vznikají u potravin bohatých na bílkoviny upravovaných zejména uzením, smažením, grilováním.
Jedná se o tyto tři skupiny látek: •
heterocyklické aromatické aminy,
•
polyaromatické uhlovodíky,
•
N-nitrososloučeniny (Komprda, 2003).
3.3.4.5. Výživová doporučení k předcházení vzniku rakoviny
Strava má při prevenci rakoviny a dokonce i v průběhu její léčby velmi důležitou úlohu. Mezi vhodné potraviny, které napomáhají k předcházení vzniku tohoto onemocnění se řadí zejména ovoce, zelenina, obiloviny, ořechy, luštěniny. •
Z ovoce se doporučují konzumovat citrusové plody (jejich protirakovinné účinky jsou dány obsahem vitaminu C, flavonoidů, limonoidů a pektinu). Dalšími vhodnými druhy ovoce jsou například ananas, hrozny, ostružiny, jahody, borůvky a rybíz, bohaté na silné antioxidanty, které pomáhají potlačovat karcinogenní účinek volných radikálů.
•
Konzumace celozrnných obilovin je velmi vhodná z důvodu obsahu vlákniny. Jejím pozitivním účinkem je odstraňování karcinogenních látek z trávicího traktu. Obiloviny obsahují také foláty, které mají protirakovinný účinek.
•
Olivový olej podle některých podrobných studií ze Španělska snižuje riziko vzniku rakoviny prsu.
•
Ze zeleniny se doporučují konzumovat ty druhy, které jsou bohaté na provitamin A, vitamin C a antioxidační fytochemikálie.
32
Můžeme zde zařadit čevenou řepu, mrkev, rajčata, sladkou papriku, baklažán, česnek a cibuli (obsah účinných flavonoidů) a také brukvovitou zeleninu jako zelí, květák, brokolice a ředkvička. •
Jogurt a ostatní kysané mléčné výrobky (zejména ty, které jsou obohaceny o probiotika) také mohou snižovat riziko vzniku některých druhů rakoviny, zejména kvůli obsahu aktivních bakteriálních kultur a kyseliny mléčné.
•
Konzumace luštěnin je prospěšná z důvodu vysokého obsahu vlákniny a fytochemikálií (např. kyselina fytová).
•
Omezení příjmu červeného masa na < 80 g/den.
•
Upřednostnění masa rybího a drůbežího.
•
Důležité je volit vhodné metody přípravy pokrmů – nekonzumovat příliš propečené a hodně usmažené maso, co nejméně konzumovat maso uzené, grilované a solené (Hunter a kol., 2003).
Doporučení pro prevenci vzniku rakoviny (podle WHO, 2003) udržujte tělesnou hmotnost podle BMI a vyhněte se váhovému přírůstku více než 5 kg během dospělosti, dodržujte pravidelnou tělesnou aktivitu, alespoň 60 minut denně, nepřesahujte množství 2 jednotky alkoholických nápojů za den, omezte konzumaci fermentovaného soleného masa, zejména v dětství vyhýbejte se příjmu aflatoxinů v potravinách, konzumujte alespoň 400 g čerstvého ovoce a zeleniny za den, omezte konzumaci konzervovaného masa, nekonzumujte příliš horká jídla a nápoje (Mann, Truswell, 2007).
3.3.4.6 Navržení správného jídelníčku
Pro prevenci nádorových onemocnění se doporučuje denně zkonzumovat alespoň 5
33
porcí (jedna porce odpovídá přibližně 85 g) z následující nabídky potravin: •
Jablko, hruška, broskev, pomeranč nebo banán – mohou se nakrájet a přidat do snídaňových obilovin, které jsou bohaté na vlákninu nebo se mohou konzumovat kdykoliv během dne.
•
Dva středně velké kusy například kiwi, švestky nebo mandarinky – jsou vhodné jako svačina.
•
Půlka grapefruitu nebo avokáda – může se hodit jako první chod při obědě nebo večeři.
•
Šálek malin, jahod, třešní nebo hroznového vína – mohou se nakrájet a připravit z nich ovocný salát vhodný na svačinu.
•
Zdravě připravená zelenina – zelenina si uchová své protirakovinné vlastnosti při vaření v páře, opékání nebo restování. Je vhodnou součástí hlavního jídla.
•
Mísa zeleninového salátu – může se podávat ke všem hlavním jídlům například k obědu nebo k večeři.
•
Sklenice ovocné šťávy – je velmi osvěžující a může se pít během celého dne (Hunter a kol., 2003).
3.3.4.7 Potenciální antikarcinogeny – jejich význam ve výživě
V některých potravinách můžeme najít látky, které jsou významné pro své antikarcinogenní účinky.
Antikarcinogeny jsou tedy látky, které neutralizují činnost karcinogenů a tím zpomalují či chrání před rozvojem rakoviny (Komprda, 2003).
Do této skupiny patří výhradně látky rostlinného původu. Za potenciální antikarcinogenní látky lze na základě výsledků mnoha odborných studií považovat:
Potravní vlákninu - bylo prokázáno, že konzumace 30 g vlákniny za den 34
snižuje riziko vzniku rakoviny tlustého střeva až o 50 % (vlákninu můžeme přijímat nejčastěji z ovoce, zeleniny a celozrnných obilovin).
Rezistentní škrob – jedná se od druh škrobu, který nelze rozštěpit enzymy v tenkém střevě, prochází nestrávený do tlustého střeva, kde může působit podobně jako nerozpustná vláknina.
Antioxidanty – jedná se o skupinu fytochemických látek, jejich nedostatek snižuje odolnost organismu vůči nemocem (i vůči rakovině a srdečním onemocněním). Tyto látky si tělo sice produkuje, ale je nezbytné je přijímat i potravou. Antioxidanty pomáhají neutralizovat škodlivé vedlejší produkty metabolismu – tzv. volné radikály.
Nejvýznamnější antioxidanty v potravě: • Vitamin A – zajišťuje správný vývoj buněk imunitního systému, zmírňuje projevy stárnutí a chrání kůži před vznikem rakoviny. Mezi potraviny bohaté na tento vitamin můžeme zařadit játra, ledviny, tučné ryby, plnotučné mléko, vaječný žloutek, sýr, margarín a máslo. • Beta-karoten – je prekurzorem, ze kterého vzniká vitamin A. Obsahují ho především pomeranče, červené, žluté a tmavě zelené ovoce a zelenina, například melouny, mrkev, meruňky, dýně, brokolice a mango. • Vitamin C - zvyšuje množství buněk imunitního systému, posiluje jejich schopnost ničit bakterie a viry, a tím zvyšuje obranyschopnost organismu. Bohatým zdrojem vitaminu C jsou zejména citrusové plody (pomeranče, citróny, grapefruity). • Vitamin E - zabraňuje oxidaci v buněčných membránách, pomáhá zachovat strukturu buněk imunitního systému a posiluje funkci lymfatického systému. Nachází se v semenech olejnin a olejích, margarínu, avokádu, ořeších, pšeničných klíčcích, celozrnném chlebu a žloutcích. • Zinek – je velmi významným producentem protilátek. Jeho významným 35
zdrojem jsou ústřice a jiní měkkýši a korýši, luštěniny, dýňová semínka a celozrnný chléb. • Železo - je významnou složkou krevního barviva hemoglobinu a také mnoha enzymů. Jeho nedostatek snižuje odolnost vůči infekcím, protože je omezena činnost bílých krvinek. Hodně železa je obsaženo v červeném mase, játrech a vnitřnostech, vaječném žloutku, luštěninách a tmavě zelené listové zelenině (Ransley a kol., 2001).
Metabolity glukosinolátů – rozkladné produkty glukosinolátů obsahují zejména rostliny z čeledi brukvovitých (brokolice, květák, zelí, růžičková kapusta). Tyto látky zabraňují vzniku rakoviny jednak potlačením činnosti jaterních enzymů fáze I a naopak stimulací aktivity jaterních enzymů fáze II, blokací působení mutagenů a navozením programované buněčné smrti.
Fenolické monomery – fungují jako účinné antioxidanty. Patří sem látky odvozené od kyseliny skořicové a hydroxybenzoové. Můžeme je nalézt v různých druzích zeleniny (především ve špenátu a hlávkovém salátu).
Flavonoidy – jejich zdrojem jsou rovněž některé druhy zeleniny a ovoce (např. celer, paprika, citrusové plody, jablka, modré vinné hrozny), zelený čaj, červené víno a sojové boby.
Resveratrol – jedná se o látku, která potlačuje aktivitu klíčového enzymu, který se podílí na tvorbě polyaminů, má estrogenní povahu – váže se na estrogenní receptory, tím zabraňuje nežádoucí stimulaci citlivých tkání. Zdrojem resveratrolu jsou zejména modré odrůdy vinné révy, černý rybíz (nejvíce v jadérkách a slupkách), borůvky, arašídy.
Některé potravní monoterpeny (např. D-limonen) – můžeme je nalézt v esenciálních olejích citrusů nebo silicích kopru a kmínu. Tyto látky aktivují činnost enzymů odstraňujících rakovinotvorné buňky – mají tedy významné protirakovinné účinky. 36
Kyselina listová – nazývaná také folacin nebo folát. Jejími nejvýznamnějšími zdroji jsou vejce, vnitřnosti, mléko a mléčné výrobky, lisová zelenina, kvasnice, obiloviny a luštěniny. Tato látka napomáhá pro vyváženou tvorbu jednotlivých složek DNA. Dostatečný příjem kyseliny listové je důležitým faktorem prevence vzniku rakoviny (Hunter a kol, 2003).
3.3.4.8 Možnosti chemopreventivní strategie
Jedná se o mechanismy, které zabraňují přeměně normálních buněk na rakovinné.
1. Inhibice zánětu Zánět má těsnou spojitost s promocí tumoru. Dochází zde k inhibici aktivity dvou klíčových enzymů – cyklooxygenázy 2 (COX-2) a syntázy oxidu dusnatého (NO-syntáza). Při zánětu bývá velice aktivní COX-2, tento enzym se zároveň účastní při tvorbě prostaglandinů, které se uplatňují při zánětlivých procesech v organismu. Látkou, která potlačuje činnost COX-2, je např. kyselina acetylsalicylová (složka acylpyrinu), stejně tak jeho činnost inhibují některé složky potravin.
2. Potlačení oxidačního stresu Nebo také potlačení novotvorby cév, které si nádor vytváří, aby se zásoboval živinami a kyslíkem.
3. Inhibice ornitindekarboxylázy Ornitindekarboxyláza je enzymem podporujícím syntézu polyaminů (putrescin, spermidin, spermin), které jsou selektivně vychytávány rychle rostoucími (mj. i nádorovými buňkami) a vedou k promoci tumoru.
4. Indukce apoptózy (= programovaná buněčná smrt) Některé tumorové promotory inhibují apoptózu. Vybranými dietárními
37
faktory s antikarcinogenním účinkem a s mechanismem apoptózy jsou: - mastné kyseliny s dlouhým řetězcem (kyselina EPA a DHA), - mastné kyseliny s krátkým řetězcem (kyselina máselná – butyrát), - flavonoidy, - rozkladné produkty glukosinolátů (Komprda, 2009).
3.3.4.9 Novinky ve výzkumu rakoviny
Podle některých výzkumů příčin vzniku rakoviny bylo zjištěno, že v 1 kg bifteku připraveném na roštu (na dřevěném uhlí), je tolik benzopyrenu (karcinogenní látka) jako v 600 cigaretách. Krmí-li se krysy masem obsahujícím benzopyren, objeví se u nich rakovina a leukémie. Karcinogenní účinek benzopyrenu byl dostatečně prokázán.
Methylkolantren je látka vznikající při smažení nebo grilování masa při vysokých teplotách. Při jejím dlouhodobém podávání laboratorním zvířatům byl prokázán vznik rakoviny. Tato látka při nízkých dávkách nevyvolá vznik tumoru, ale zvýší citlivost organismu a při jeho styku s jiným karcinogenním činitelem se objevují zhoubné nádory.
Ačkoli zatím neexistuje přesvědčivý a definitivní důkaz, že konzumací masa ze zvířete napadeného rakovinou, se tato choroba přenese na člověka, nepřímé důkazy o možnosti tohoto přenosu se objevují. Proto se v tomto směru provádějí další výzkumy (Hunter a kol., 2003).
Poměrně nedávno se podařilo odhalit další látky se silným protinádorovým účinkem v některých čajích, zejména v zeleném čaji.
Pozoruhodnou skupinou jsou také některé jedlé houby. V Japonsku, v zemi s nízkým výskytem nádorů, je oblíbená houba šii-take, která obsahuje
38
protinádorové látky. U nás se pěstuje šii-take příbuzná houba - hlíva ústřičná, ve které se též nachází mnoho biologicky cenných látek (Ginter E., 2007).
Na Harvardské univerzitě byla nedávno provedena studie s 89 000 ženami, které byly sledovány po dobu 6 let a došlo se k závěru, že vyšší spotřeba červeného (tmavého) masa a živočišného tuku zvyšuje pravděpodobnost výskytu rakoviny tlustého střeva.
Evropský kodex pro boj proti rakovině je v souladu s doporučením konzumace stravy, která má základ v čerstvém ovoci, zelenině a v celozrnných obilovinách s vysokým obsahem vlákniny (Hunter a kol, 2003).
3.3.5 Obezita 3.3.5.1 Definice obezity
Obezita nebývá označována jako onemocnění v pravém slova smyslu, jedná se spíše o poruchu energetické rovnováhy organismu. V současné době je velmi rozšířená a můžeme ji definovat jako patologicky zvýšené množství tělesného tuku. V tomto případě je nezbytně důležité správné řízení příjmu energie. Platí pravidlo, že pokud přijímáme více energie než jsme schopni spotřebovat, začne se tato energie ukládat v našem organismu ve formě tuku. Energie v potravě se skládá ze tří základních složek – bílkovin, sacharidů a tuků. Množství přijaté energie se měří v kilokaloriích (zjednodušeně se často hovoří jen o kaloriích) a kilojoulech. Jedna kilokalorie přitom odpovídá 4,2 kilojoulu. Kalorie získáváme ze všech jídel, ale některé jich obsahují více. Největší kalorický obsah je v tucích. Je proto vhodné, dávat ve stravování přednost méně kalorickým potravinám. Stejně důležitá je také tělesná aktivita, která nám pomáhá udržovat si energetickou rovnováhu. Obezita bývá navíc spojena s mnoha dalšími zdravotními
39
problémy, protože srdce, kosti a klouby jsou ve své činnosti velmi přetěžovány (Komprda, 2009).
Trend vzrůstající nadváhy nabral na síle po roce 1992, předtím byl brzděn vzrůstajícími cenami potravin. V České republice v dospělé populaci je 52 % obézních, z čehož 35 % spadá do kategorie nadváhy a 17 % do kategorie obezity. Nejvíce je obezitou ohrožena věková kategorie mezi 45-54 roky u mužů a 65-74 roky u žen (Anonym, 2009).
3.3.5.2 BMI – index tělesné hmotnosti – stanovení obezity
Ideální hmotnost dospělého člověka můžeme přibližně vypočítat z údaje o jeho výšce a tělesné hmotnosti. Tento antropometrický ukazatel se nazývá index tělesné hmotnosti (Body Mass Index = BMI) (Komprda, 2009).
Výpočet BMI:
tělesná hmotnost (v kg) / výška (v m2)
Tabulka 4 – Stanovení obezity podle hodnot BMI (Anonym, 2011).
BMI
Kategorie
Zdravotní rizika
méně než 18,5
podváha
vysoká
18,5 - 24,9
norma
minimální
25,0 - 29,9
nadváha
nízká až lehce vyšší
30,0 - 34,9
obezita 1. stupně
zvýšená
35,0 - 39,9
obezita 2. stupně (závažná)
vysoká
40,0 a více
obezita 3. stupně (těžká)
velmi vysoká
40
3.3.5.3 Faktory ovlivňující její vznik
Na vzniku obezity se nepodílí jen jediný faktor, ale jedná se o multifaktoriální onemocnění. Významnými příčinnými činiteli vzniku a rozvoje obezity jsou: •
Genetická dispozice – tento faktor se podílí na onemocnění asi ze 30 až 40 %. Do této kategorie můžeme zařadit zejména vyšší porodní hmotnost, onemocnění matky diabetem II. typu a výskyt obezity v rodině. Někteří jedinci mohou mít dědičnou dispozici k silnější tělesné konstituci, což bývá spojeno s jejich lepším trávením potravy. Můžeme tedy říci, že dítě obézních rodičů má 80 % pravděpodobnost vzniku tohoto onemocnění.
•
Prostředí (životní styl, výživa) – tento faktor hraje při vzniku obezity nejvýznamnější roli (60 – 70 %). Do této skupiny patří zkrácená doba kojení, nevhodná strava s vysokým energetickým příjmem (zejména vysoký obsah tuků a cukrů). Stejně významnou roli hraje také sedavý životní styl s nedostatkem fyzické aktivity (Komprda, 2009).
•
Individuální faktory – závisí na hormonální rovnováze u každého jednotlivce. Například hormon produkovaný štítnou žlázou tyroxin urychluje spalování živin v organismu. Naopak hormon slinivky břišní inzulín podporuje tvorbu tuků (Roger, 1995).
3.3.5.4 Komplikace obezity
Toto onemocnění bývá často doprovázeno různými komplikacemi. Nejčastěji se v souvislosti s obezitou objevují poruchy látkové přeměny (metabolismu), poruchy orgánových systémů a mechanické komplikace.
41
1.
První skupinu metabolických onemocnění můžeme souhrnně označit jako metabolický syndrom. Mezi jeho složky můžeme zařadit inzulínovou rezistenci, vysoký krevní tlak a porucha ve složení krevních lipidů (tzv. dislipidémii).
2.
Onemocnění orgánových systémů – vznik obezity bývá často spojen také s výskytem dalších onemocnění, jakými jsou kardiovaskulární choroby, nemoci respiračního a trávicího systému.
3.
Onemocnění reprodukčního systému – obezita s sebou přináší také komplikace v reprodukční oblasti. U mužů dochází k poklesu hladiny pohlavního hormonu testosteronu a naopak ke zvýšené tvorbě ženského pohlavního hormonu estradiolu. U žen se zase mohou objevovat potíže s menstruačním cyklem a s tím související snížení plodnosti. Navíc u obou pohlaví bývá zvýšené riziko vzniku některých druhů rakoviny, zejména tlustého střeva, ledvin, žlučového měchýře, u žen dále rakovina prsu, dělohy a vaječníků a u mužů hrozí více riziko vzniku rakoviny prostaty.
4.
Mechanické komplikace – do této kategorie patří například vznik artritidy (= chronické zánětlivé autoimunitní onemocnění, které postihuje hlavně klouby, ale může postihovat i jiné struktury pohybového aparátu, jako svaly, šlachy a mnohdy i jiné orgány) související se zvýšeným rizikem chirurgických zákroků (Komprda, 2003).
3.3.5.5 Preventivní výživová doporučení k předcházení vzniku obezity
Preventivní opatření jsou jediným účinným způsobem, jak se bránit vzniku obezity.
42
Mezi významná preventivní doporučení můžeme zařadit: •
snaha o vytvoření negativní energetické bilance (při nižším energetickém příjmu a vyšším výdeji energie),
•
snižování příjmu nadbytečné energie,
•
ve stravě je důležité snížit příjem tuků a cukrů, které mají vysoký energetický obsah,
•
upřednostňování konzumace neslazených nápojů a vody před slazenými,
•
zvýšená konzumace čerstvého ovoce a zeleniny, které jsou bohaté na vlákninu,
•
konzumace menších porcí jídla,
•
dodržování pravidelné fyzické aktivity,
•
upřednostňování chůze před motorizovaným transportem,
•
zvýšení aktivních činností během dne na úkor pasivních,
•
doporučuje se také jíst pravidelně a nevynechávat jednotlivá denní jídla ani svačiny,
•
nejíst pozdě večer ani v noci před televizí (Hunter a kol., 2003).
43
Tabulka 5 – Množství energie a tuků ve 100 g běžných potravin (Hunter a kol., 2003).
Potravina
Energie (kcal)
Tuky (g)
vařená vejce
147
10,8
plnotučné mléko
66
3,9
polotučné mléko
46
1,6
odstředěné mléko
33
0,1
středně tučný měkký sýr
179
14,5
sýr čedar
412
34,4
sýr eidam
333
25,4
hranolky
280
15,5
smažené bramborové lupínky
162
4,2
smažená treska
247
15,4
grilovaná treska
95
1,3
pečené kuře (prsa s kůží)
216
14
pečené kuře (prsa bez kůže)
148
5
Spotřeba kalorií za hodinu při těchto fyzických činnostech:
spánek 65
c
chůze 250
cyklistika 500
plavání 650
gymnastika 350
fotbal 850
tenis 450
běh 1000
(Roger, 1995) 44
3.3.5.6 Typy diet pro osoby trpící obezitou
Existují čtyři typy diet, které je možné uplatnit při obezitě:
1. Dieta s nízkým obsahem tuku a vysokým obsahem sacharidů. Při této dietě je doporučován příjem 25 – 35 % tuků (z celkového příjmu energie), 45 – 60 % sacharidů a 15 – 20 % bílkovin. Velmi důležitá je její kombinace s fyzickou aktivitou.
2. Dieta využívající potraviny s nízkým glykemickým indexem (příklady potravin s nízkým glykemickým indexem – viz kapitola cukrovka). Je stanovena glykemická nálož do hodnoty 10 ( max. 20 ). Touto dietou můžeme docílit zlepšení dislipidémie, snížení rizika kardiovaskulárních chorob a diabetu II. typu.
3. Dieta s vysokým obsahem bílkovin a nízkým obsahem sacharidů. Doporučený příjem energie je stanoven na 27 % bílkovin, 5 % sacharidů a 68 % tuků. Tento typ se však považuje za nevhodný z důvodu vynechání základních potravin, jako zeleniny, ovoce, celozrnných cereálií a nízkotučných mléčných výrobků. Výsledkem může být snížení hmotnosti, které je ovšem jen krátkodobé. Z důvodů vysokého obsahu tuků je tato dieta spojena s rizikem srdečních onemocnění, nemocí ledvin, osteoporózy a rakoviny.
4. Formulované dávky. Tento způsob se považuje za poměrně efektivní. Spočívá v nahrazování jednoho nebo více denních jídel nutričně obohacenými nápoji, tyčinkami apod. (Komprda, 2003).
45
3.3.5.7 Navržení správného jídelníčku
Při redukčních dietách je nezbytné dodržovat správný stravovací program s ideálním poměrem základních živin (50 %sacharidů, 25 %tuků a 25 % bílkovin). Jídelníček by měl být dostatečně pestrý (Hunter a kol., 2003).
Příklad snídaně: sklenice neslazené ovocné šťávy, půlka grapefruitu, 35 g neslazených obilovin bohatých na vlákninu, ovesná kaše s mlékem, 1 krajíc chleba s nízkotučnou pomazánkou nebo džemem s nízkým obsahem cukru, 1 vařené vejce nebo plátek libové šunky s celozrnným chlebem.
Příklad svačiny: ovocný nebo bylinkový čaj nebo káva s mlékem, voda nebo čerstvá ovocná šťáva, ovoce nebo sušenka bez polevy.
Příklad oběda: celozrnný toast se: 120 g kuřete nebo libového hovězího masa, tuňákem ve vlastní šťávě, 60 g sýra se sníženým obsahem tuku, 2 grilovanými karbanátky ze zeleniny, brambory ve slupce s 1 vařeným vejcem.
Příklad svačiny: čerstvé ovoce, dietní jogurt.
Příklad večeře: 90 g vařené rýže nebo těstovin, 2 malé brambory se 180 g ryby, 120 g kuřecího, krůtího nebo jiného libového masa, vařeného bez tuku, 46
2 velké porce zeleniny vařené v páře, mísa čerstvého ovoce nebo 90 g lehkého ovocného dezertu (Hunter a kol., 2003).
3.4 VÝSKYT CHRONICKÝCH DEGENERATIVNÍCH ONEMOCNĚNÍ V ČR • Úmrtnost na kardiovaskulární nemoci ve státech Evropské Unie je 97/100 tisíc obyvatel, v ČR 187/100 tisíc obyvatel (je to více než polovina všech úmrtí u nás, každoročně umírá na tato onemocnění v naší zemi přibližně 60 tisíc osob). Podíl KVO na celkovém počtu úmrtí: muži 43 %, ženy 55 %. KVO jsou v evropských zemích také nejčastější příčinou úmrtí u osob mladších 65 let. V této věkové skupině se podílejí na celkové úmrtnosti 30 % u mužů a 29 % u žen. • Výskyt cukrovky je v naší populaci v současné době 7 %, to znamená ¾ milionu nemocných, ročně jich přibývá dalších až 50 tisíc. Naprostou většinu diabetiků (více než 90%) tvoří nemocní s DM II. typu. • Osteoporóza různého typu a stupně se vyskytuje zhruba u 16% našeho obyvatelstva. Výskyt osteoporózy a jejích komplikací má v těchto zemích vzestupný trend.
• Nádorová onemocnění – také v České republice je úmrtnost na zhoubné nádory vysoká (25-30% všech úmrtí). Každý třetí obyvatel České republiky onemocní rakovinou (zhoubným nádorem) a každý čtvrtý na ni zemře. Počet onemocnění stoupá, počet úmrtí na řadu nádorů však zůstává stejný nebo
47
dokonce klesá, což svědčí o stále lepších možnostech diagnostiky a léčby. •
Obezita - ČR je na 4. místě v Evropě. Asi ¼ osob je u nás obézních a ¼ má nadváhu. To znamená, že v současné době jí trpí v průmyslově vyspělých státech kolem 50 % populace (Anonym, 2011).
Současný výskyt CHDO v ČR 0,6
55% 50%
0,5 0,4
30%
0,3 0,2
16%
0,1
7%
0 srdečně-cévní onemocnění
cukrovka
osteoporóza
rakovina
obezita
Obr. 5 – Současný výskyt chronických degenerativních onemocnění v ČR.
3.5 VÝZKUM PROSPĚŠNOSTI URČITÝCH POTRAVIN NA ZDRAVÍ ČLOVĚKA Mnoho vědců neustále pátrá po prospěšnosti a vlivu různých potravin (zejména rostlinného původu) na zdraví člověka. Pozitivní zdravotní účinky byly prokázány u velkého počtu rostlinných potravin.
Potraviny zvyšující tvorbu a vylučování moči (tzv. diuretika). Do této skupiny řadíme například celer, který zvyšuje produkci moči, napomáhá správné funkci ledvin a zmenšování otoků. Jiná diuretika: baklažán, meloun, dýně, pór a chřest.
48
celer
Potraviny s blahodárným vlivem na játra (tzv. hepatika). Významnou rostlinnou potravinou s tímto účinkem je artyčok, který zvyšuje tok žluči a detoxikuje játra. Jiná přírodní hepatika: mišpule (Roger, 2003).
artyčok
Potraviny se svíravým účinkem (tzv. adstringencia). Kaki je plodina, která obsahuje taniny a rozpustnou vlákninu, které vysušují a změkčují střevní sliznici. Jiná přírodní adstringencia: jablko, granátové jablko, mišpule.
kaki
Potraviny s protizánětlivým účinkem na močové ústrojí (tzv. urinální antiseptika). Brusinka je významná svým pozitivním účinkem proti zánětu močového měchýře a jiným infekcím močových cest.
brusinka
Významné zdroje minerálních látek. Kokosový ořech je velmi bohatým zdrojem hořčíku, vápníku a fosforu. Jiné potraviny doplňující potřebné minerály: mandle,
kokosový ořech
zelí, pomeranče, tuřín.
Potraviny, které napomáhají snižovat hladinu tuků v krvi (tzv. hypolipidemika). Avokádo má antianemické účinky, pomáhá snižovat hladinu cholesterolu a triglyceridů v krvi a chrání stěny trávicího traktu. Jiné přírodní hypolipidemika: fazole, vlašské ořechy, slunečnicová Semínka (Roger, 2003).
49
avokádo
Potraviny zabraňující oxidaci (tzv. antioxidanty). Pomeranče obsahují čtyři významné antioxidační látky, jakými jsou vitamin C, betakaroten, (provitamin A), flavonoidy a kyselinu listovou. Pomáhají předcházet ateroskleróze a trombóze.
pomeranče
Jiné přírodní antioxidanty: jahody, citrusy, ořechy (Roger, 2003).
Potraviny podporující trávení (tzv. digestiva). Ananas pomáhá zlepšovat trávení. Jiné potraviny pomáhající při trávení: papája, cuketa, brambory.
ananas
Potraviny s protirakovinným účinkem (tzv. antikarcinogeny). Brokolice obsahuje přírodní fytochemikálie, které zpomalují a zastavují růst rakovinných buněk. Jiné antikarcinogenní potraviny: květák, zelí, pomeranče, citrony,
brokolice
švestky, hroznové víno, rajčata.
Potraviny podporující vyprazdňování střev (tzv. laxativa). Švestky jsou známé svým projímavým účinkem. Jiná přírodní laxativa: baklažán, mangold, celozrnné obiloviny.
švestky
Potraviny zabraňující chudokrevnosti (tzv. antianemika). Pistáciové ořechy obsahují velké množství železa, mědi a jiných minerálních látek, které pomáhají zvyšovat produkci krve. Jiná přírodní antianemika: červená řepa, meruňky, maracuja, špenát a salát (Roger, 2003).
pistáciové o.
50
4 ZÁVĚR Tato práce nese název Souvislost výživy s výskytem chronických degenerativních onemocnění člověka a jejím hlavním cílem bylo definovat jednotlivá, v současné době velmi rozšířená, onemocnění, která mají velmi úzkou souvislost se životním stylem, a to především se způsobem našeho stravování. Seznámili jsme se s hlavními příčinami, které vedou ke vzniku těchto nemocí, stanovili jsme velmi důležitá preventivní opatření a nejrůznější výživová doporučení, která nám mohou pomoci předejít jejich vzniku a v závěru každého z uvedených pěti onemocnění je sestaven vhodný jídelníček pro osoby trpící danou chorobou.
Tuto problematiku jsem si vybrala pro její aktuálnost. O tzv. „civilizačních chorobách“ se dnes často diskutuje, protože jejich výskyt v naší populaci poměrně rychle narůstá.
Srdečně-cévní onemocnění jsou u nás nejčastější příčinou úmrtí, a proto je užitečné vědět, jak se jim můžeme bránit takovými prostředky, které máme ve svých rukou. Tím nejpodstatnějším, co jsme schopni sami ovlivnit, je změna životního stylu a našeho jídelníčku. Snížením příjmu tuků ve stravě, pravidelnou pohybovou aktivitou a udržováním tělesné hmotnosti v normě můžeme nejlépe předejít jejich vzniku.
Dalším zdravotním problémem, který byl v této práci zmíněn, je cukrovka. Vznik tohoto onemocnění je také do značné míry ovlivněn stylem našeho života a stravováním. Mezi důležitá doporučení, která byla stanovena, patří pestrá a pravidelná strava, vyhledávání potravin s nízkým glykemickým indexem a adekvátní fyzická aktivita jako prevence nadváhy. I přesto, že mnohdy nejsme schopni zabránit vzniku této nemoci, dodržováním těchto rad, můžeme alespoň zmírnit její průběh a vyhnout se negativním důsledkům v podobě různých komplikací.
Mezi chronická degenerativní onemocnění patří také osteoporóza. Její vznik často ovlivňují genetické faktory, a proto není tak jednoduché tomuto problému zabránit.
51
Nejlepším preventivním krokem je vybudování pevné kostry v období dětství a dospívání. Nejefektivnější je tedy vhodná strava bohatá na vápník, vitamín D a další minerální látky kombinovaná s pravidelnou pohybovou aktivitou.
Výskyt nádorových onemocnění je v naší populaci stále častější a je proto dobré o této nemoci vědět co nejvíce. Nejúčinnější ochranou před jejím vznikem je konzumace potravin s prokázanými antikarcinogenním účinky a naopak vyhýbání se těm jídlům, které jednoznačně nádorové bujení podporují. Vědci stále hledají možné příčiny vzniku rakoviny. Probíhají mnohé výzkumy a studie prospěšnosti a naopak škodlivosti určitých potravin. Dodržováním uvedených doporučení se můžeme do jisté míry chránit před tímto onemocněním.
Posledním zmíněným zdravotním problémem, se kterým se dnes setkáváme téměř na každém kroku, je obezita. Podle většiny dietologů a odborníků na výživu není považována za onemocnění, ale spíše za metabolickou poruchu. Na rozdíl od mnoha nemocí lékaři zatím neznají spolehlivou léčbu. Jediným možným řešením je tedy různými prostředky předejít jejímu vzniku. Udržování energetické rovnováhy, konzumace méně energeticky vydatných potravin a také dostatečná a pravidelná fyzická aktivita nám v tomto boji nejlépe pomohou.
Snažila jsem se do této práce zahrnout mnohé návody a rady, jak se správně stravovat, abychom si co nejdéle udrželi pevné zdraví a jak se také vyvarovat negativním důsledkům z neadekvátní výživy.
52
Literatura Býma S., Hradec J., Herber O., Karen I., 2004, Prevence kardiovaskulárních onemocnění, vydala Společnost všeobecného lékařství, Praha Diehl H., Ludingtonová A., Pribiš P., 2005, Síla zdraví, přeloženo z anglického originálu Health Power, překlad do českého jazyka MUDr. Peter Pribiš 2006, 350 s. Fantó A., 1992, Vitamíny a prevence, Arnoldo Mondadori Editore S. p. A., Milano, české vydání Dona České Budějovice, 235 s. Hunter F., Govindji A., Graimes N., Marshall J., More J., Wilcock F., 2003, Celý život ve formě, přeloženo z anglického originálu Food for your body, Londýn 2001, překlad do českého jazyka Pekárková J., Šmídová L., Kofroňová K., vydal Reader`s Digest Výběr, spol. s.r.o., Praha , 352 s. Komprda T., 2003, Základy výživy člověka , MZLU, Brno, 162 s. Komprda T., 2009, Výživou ke zdraví, TeMi CZ, s.r.o., 110 s. Mann J., Truswell A.S., 2007, Essentials of human nutrition – Third edition (Základy lidské výživ ), Oxford university press, 600 s. Ransley J.K., Donnelly J.K., Read N.W., 2001, Food and nutritional supplements (their role in health and dinase), (Potravinové a nutriční doplňky – jejich role ve zdraví a nemoci), College of the University of Leeds, UK, 200 s. Roger, J. D. Pamplona, Uhrin R., 1993, S chutí za zdravím, Editorial Safeliz, Madrid, Spain, 270 s. Roger, J. D. Pamplona, 1995, Vychutnej život, Editorial Safeliz, Madrid, Spain, překlad do českého jazyka, Praha, 215 s. Roger, J. D. Pamplona, 2003, Encyklopedie léčivých potravin, Editorial Safeliz, Madrid, Spain, první tisk originálu v českém jazyce 2005, 385 s. Sanders T., 1996, Jídlo jako jed, jídlo jako lék, originální publikace Foods that harm, Foods that heal, Londýn, překlad do českého jazyka Dvořáková A., Perglerová E., Kanta J., Křesťanová D., Šulc J., vydal Reader`s Digest Výběr, spol. s.r.o., Praha 1998, 400 s. Mikocziová E., 2011, graf glykemického indexu, [cit. 2011-04-06], dostupné na http://nutricni-poradenstvi.ic.cz/glykemicky-index
53
Anonym, 2011, tabulka BMI a obezity, [cit. 2011-03-21], dostupné na http://www.vypocet.cz/bmi Anonym, 2011, statistické údaje o výskytu chronických onemocnění, [cit. 2011-03-15], dostupné na http://www.uzis.cz Anonym, 2009, údaje o výskytu obezity v ČR, [cit. 2011-03-15], dostupné na http://www.inbody.cz/obezita-v-cr.php Ginter E., 2007, novinky ve výzkumu rakoviny, [cit. 2011-04-12], dostupné na http://www.ordinace.cz Anonym, 2011, změna tvaru ruky po Collesově zlomenině, [cit. 2011-02-18] dostupné na http://ppp.zshk.cz Štefánek J., 2008, zlomenina krčku stehenní kosti, [cit. 2011-02-18]dostupné na http://www.stefajir.cz
54
