MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
BRNO 2012
ZUZANA BENEDOVÁ
Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zemědělské, potravinářské a environmentální techniky
Označování a dohledatelnost balených potravin Bakalářská práce
Vedoucí práce: doc. Ing. Jiří Štencl. DrSc.
Vypracovala: Zuzana Benedová
Brno 2012
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Označování a dohledatelnost balených potravin vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. V Brně dne ………………………. Podpis bakaláře ……………………. 3
PODĚKOVÁNÍ Chtěla bych poděkovat svému vedoucímu bakalářské práce panu doc. Ing. Jiřímu Štenclovi, DrSc., za odborné vedení, cenné rady a připomínky k vypracování této závěrečné práce. Touto cestou bych také chtěla poděkovat mé rodině za podporu.
4
ABSTRAKT Bakalářská práce se zabývá označováním a dohledatelností balených potravin. V úvodní části popisuje současné systémy označování potravin. Porovnává pojmy dohledatelnost a identifikace, a informuje o systému, který se tím zabývá. Dále popisuje jaké údaje a v jaké formě by měli na obalu být uvedeny. Srovnává jednotlivé označení na různých potravinách, např. potraviny určené pro zvláštní skupiny lidí s různými vrozenými nebo během života zjištěnými poruchami. Porovnává označování jednotlivých výrobků potravin a nápojů a v poslední části také srovnání systémů označování s některými státy ve světě.
Klíčová slova: dohledatelnost, identifikace, označování potravin
ABSTRACT This bachelor thesis deals with labelling and traceability of packaged food. At the beginning describes current systems of food packaging. It compares terms as traceability and identification, and informs about system which deals with it. Further describes what data and in what form should be on the package. It compares individual labels on different kinds of food, e.g. food for groups of people with various congenital or during a life identified problems. It compares labelling of individual food products and beverages. At the last part thesis compares systems of labelling in different countries.
Key words: traceability, identification, labelling food
5
Obsah 1
ÚVOD ..................................................................................................................... 8
2
CÍL PRÁCE ........................................................................................................... 10
3
SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY .............................................. 11
3.1
Dohledatelnost ....................................................................................................... 11
3.2
Identifikace............................................................................................................. 13
3.3
Čárové kódy ........................................................................................................... 15
3.3.1
Typy čárových kódů .............................................................................................. 16
3.4
Technologie RFID (Radio-frequency Identification Device) ................................ 19
3.5
Označování potravin na obalu................................................................................ 25
3.5.1
Označování materiálu ............................................................................................ 26
3.6
Povinné údaje na obalu ......................................................................................... 27
3.6.1
Název obchodní firmy a sídlo výrobce ................................................................. 28
3.6.2
Název druhu potraviny .......................................................................................... 28
3.6.3
Označení množství potraviny................................................................................ 29
3.6.4
Datum minimální trvanlivosti a datum použitelnosti potravin ............................. 30
3.6.5
Údaj o způsobu skladování a použití potraviny .................................................... 31
3.6.6
Údaje o určení potraviny pro zvláštní výživu ....................................................... 31
3.6.6.1
Potraviny pro kojeneckou a dětskou výživu ........................................................ 31
3.6.6.2
Potraviny pro nízkoenergetickou výživu .............................................................. 32
3.6.6.3
Potraviny pro zvláštní lékařské účely .................................................................... 33
3.6.6.4
Potraviny bez fenylalaninu.................................................................................... 34
3.6.6.5
Potraviny s nízkým obsahem laktózy nebo bezlaktózové ..................................... 34
3.6.6.6
Potraviny určené pro sportovce a osoby při zvýšeném tělesném výkonu............. 35
3.6.7
Složení potravin .................................................................................................... 36
3.6.7.1
Údaje o přídatných látkách a enzymech ............................................................... 37 6
3.6.7.2
Údaje o aromatech ................................................................................................ 39
3.6.8
Označení šarže ...................................................................................................... 39
3.6.9
Údaje o výživové hodnotě potraviny a třídě jakosti ............................................. 40
3.7
Nepovolené údaje na obalu .................................................................................... 41
3.8
Označení jednotlivých druhů potravin ................................................................... 42
3.8.1
Označování mlýnských obilných výrobků a těstovin ........................................... 42
3.8.2
Označování pekařských výrobků .......................................................................... 43
3.8.3
Označování cukrářských výrobků ........................................................................ 43
3.8.3.1
Označování přírodních sladidel, cukrovinek, kakaa a čokolády ............................ 44
3.8.4
Označování medu.................................................................................................. 44
3.8.5
Označování ovoce a zeleniny v čerstvém a zpracovaném stavu .......................... 45
3.8.6
Označování brambor a výrobků z nich ................................................................ 45
3.8.7
Označování mléka a mléčných výrobků .............................................................. 46
3.8.7.1
Označování mražených krémů a jedlých tuků a olejů ........................................... 47
3.8.8
Označování masa a vajec ..................................................................................... 48
3.8.9
Označování nápojů............................................................................................... 49
3.8.9.1
Označování nealkoholických nápojů .................................................................... 49
3.8.9.2
Označování alkoholických nápojů ........................................................................ 49
4
MATERIÁL A METODIKA ................................................................................. 51
5
VÝSLEDKY A DISKUSE .................................................................................... 51
6
ZÁVĚR .................................................................................................................. 55
7
POUŽITÁ LITERATURA .................................................................................... 57
8
SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK ................................................................... 60
7
1 ÚVOD Automatická identifikace spočívá v jednoznačném označení každého sledovaného objektu, technické zajištění rychlého a bezchybného načtení určité značky a samotný ucelený systém schopný sledovat veškeré pohyby a vztahy mezi jednotlivými objekty. Identifikovat výrobky je možné pomocí čárových kódů nebo nově vznikajících RFID čipů nebo se oba tyto systémy identifikace kombinují. Identifikace symbolu EAN umožnila pokrok v oblasti elektroniky a následný rozvoj automatizace. Princip jeho snímání je založený na rozeznávání kontrastu mezi tmavými čárami a světlými mezerami. Zavedení systému sledovatelnosti zjednodušilo proces výroby a urychlilo případné dohledání poškozeného zboží. Vzhledem k tomu, že výrobce označuje každý svůj výrobek svým identifikačním kódem, je možné dohledat každý kus z dané šarže. Pomocí logistické etikety lze zjistit přesný původ konkrétního zboží, trasu, kudy se pohybovalo a určit výskyt všech dalších produktů ze stejné série. Touto technologií je možné dohledat i případné nedodržení předpisů během přepravy zmrazeného zboží nebo zjištění rizika konkrétního kusu zboží. Základem pro vytvoření systému zpětné vysledovatelnosti zboží byl útok virové nákazy BSE (Bovinní spongiformní encefalopatie – nemoc šílených krav) v Anglii na přelomu tisíciletí. Dnes po několika letech můžeme konstatovat, že tento systém nás ochránil před nekontrolovatelným nebezpečím nákaz, jako je BSE nebo ptačí chřipka. Mnoho podniků následovně zjistilo, že označování zboží logistickými etiketami jim pomůže zefektivnit výrobu a logistiku, podstatně snížit nezbytné skladové zásoby, a tedy i zmenšit prostory nutné pro výrobu, zkrácení všech časových intervalů a zjednodušení inventur. (ZVELEBIL, 2007) Výrobcům umožňuje identifikace získat pohotové informace pro operativní řízení výroby, užší propojení obchodu s výrobou, pomocí terminálu dostávají okamžité informace o prodeji a skladech vyráběného a dodávaného zboží, ale může zabezpečovat i automatické vybavování objednávek odběratele. Zlepšením kontroly prodeje může výrobce snížit riziko, že zboží nebude na skladě nebo se vyrobí nadměrné množství, dále používá jediné číslo a symbol čárového kódu pro svůj výrobek při prodeji po celém světě a využívá čárové kódy i pro interní operace, jako jsou inventury, řízení skladového hospodářství, přijímání objednávek, odesílání zboží a oznamování údajů. 8
Velkoobchodu přináší výhodu vyššího stupně automatizovaného zpracování údajů o stavu a pohybu zboží, zjednodušení prací spojených s evidencí zakázek a řízení skladu, dále pohotovější a přesnější evidenci zboží a zvyšování kvality služeb pro maloobchod. Mezi největší výhody maloobchodu patří zvýšení produktivity pokladní, zrychlení průchodu zboží pokladnou a úspora práce vyloučením vyznačování ceny podle jednotlivých položek i při inventarizaci. Další výhodou je získání aktuálních informací o prodeji zboží možností automatického objednávání zboží, zlepšení kontroly a inventarizace, lepší řízení skladů a poskytování lepších služeb zákazníkům. Pro spotřebitele identifikace umožní rychlejší vybavení při pokladnách a dobrou a rychlou kontrolu správnosti účtování. V mezinárodním obchodě umožňuje automatickou identifikaci veškerého zboží bez ohledu na místo původu nebo určení, ulehčuje volný pohyb zboží ve světě a přispívá k rozvoji mezinárodního obchodu. (KAČEŇÁK, 2001)
9
2 CÍL PRÁCE Cílem předkládané bakalářské práce bylo porovnat systémy označování balených potravin v distribuční síti s ohledem na možnost dohledatelnosti. Získané poznatky analyzovat a porovnat se současným vývojem a trendy.
10
3 SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY 3.1
Dohledatelnost
Dohledatelnost (traceability) je schopnost sledovat všechny potraviny, krmiva a zvířata určené k produkci potravin nebo látky, které budou používány ke spotřebě, ve všech fázích výroby, zpracování a distribuce. V praxi to znamená, že podniky musí vést evidenci dodavatelů a odběratelů a vyměňovat tyto informace v rámci celého dodavatelského řetězce. V potravinovém řetězci se stala sledovatelnost právní povinností v rámci Evropské unie v roce 2005. Podobné požadavky na sledovatelnost již byli ve Spojených státech nebo Japonsku. (BECHINI, et al., 2008) Dohledatelnost je způsob, jak reagovat na možná rizika, která se mohou v potravinách a krmivech vyskytovat, aby zajistily, že všechny potravinářské výrobky jsou bezpečné pro spotřebitele. Tímto systémem se zabývají vnitrostátní orgány nebo potravinářské podniky, které mají za úkol identifikovat rizika a vysledovat odkud pochází, aby mohli rychle izolovat problém a zabránit proniknutí kontaminovaných výrobků ke spotřebiteli. Další vlastností dohledatelnosti je poskytování přesných informací pro veřejnost, a tím minimalizaci narušení obchodu. Kromě systematického ukládání informací, které musí být zpřístupněny kontrolním orgánům, musí systém sledovatelnosti i brát v úvahu bezpečnost potravin a zvyšování kvality. To znamená, že musí umožnit zpětné zjištění příčiny problému a zabránění jeho opakování, nebo stáhnout nebezpečné výrobky, a tím chránit zdraví spotřebitele. (BECHINI, et al., 2008) Za dohledatelnost potravin zodpovídají firmy potravin a krmiv, orgány členských států a Evropská unie. Mají určité povinnosti k bezpečnosti potravin a také ke spotřebitelům. Firmy potravin a krmiv mají povinnost identifikovat a dokumentovat informace o produktech v potravinovém řetězci k případnému dohledání při zjištění rizika. Po zjištění rizika musí firmy ihned stáhnout kontaminované výrobky z trhu a informovat o tom spotřebitele. Dále musí zničit všechny dávky, šarže nebo zásilky krmiv, které nesplňují požadavky pro bezpečnost potravin. Firmy musí také informovat příslušné orgány o riziku a jejich opatření. Orgány členských států sledují výrobu, zpracování a distribuci potravin a krmiv, aby zajistily, že provozovatelé dávají možnost zpětného 11
dohledávání v systému. Dalším jejich úkolem je opravovat a vymáhat vhodné sankce pro operátory, nesplňující požadavky Evropské unie na dohledatelnost. Po zjištění rizika musí zajistit, aby provozovatelé plnili své povinnosti, přijmout vhodná opatření pro bezpečnost potravin. Dále mají sledovat všechna rizika kolem potravního řetězce a upozornit na systému rychlého varování pro potraviny a krmiva. Evropská unie vytváří zvláštní právní předpisy o dohledatelnosti. Potravinový a veterinární úřad Evropské Komise provádí pravidelné kontroly k zajištění výroby potravin a krmiv podle bezpečnostních norem. Po zjištění rizika Evropská Komise varuje členy systému rychlého varování pro potraviny a krmiva o riziku a také může uložit importu nebo exportu omezení. U případné dohledatelnosti zvířat, musí producenti označit všechny zvířata razítkem s kódem dohledatelnosti již na jatkách s uvedením podrobností o jejich původu a údajem o přijetí k porážce. Používají se pro označení ušní značky, pasy, bar kódy, které se mohou lišit v různých zemích světa, ale musí nést stejnou informaci. V praxi to vypadá tak, že po zjištění rizika příslušnými orgány, je zboží okamžitě stáhnuto z obchodu i od výrobce a začíná sledování výrobků pomocí potravinového řetězce. Rychle se dohledá, odkud bylo ještě zboží dodáváno a všechno se včas zarazí. Dohledatelnost směrem zpět umožňuje vysledovat cestu potraviny od jejího vzniku a dohledatelnost směrem dopředu pak dokáže od nalezeného místa zjistit, kam až se riziko může dostat a jaké konkrétní výrobky jsou ohroženy. Díky systému dohledatelnosti je opatření přijato včas, než se kontaminované výrobky dostanou ke spotřebiteli. (PEŠEK, 2010) Systém sledovatelnosti podporuje síť RASFF. Umožňuje rychlou výměnu informací, kdykoli je riziko pro bezpečnost potravin a krmiv identifikováno. Člen sítě RASFF po zjištění rizika pro lidské zdraví oznámí problém Evropské komisi, která okamžitě přenáší tuto informaci k ostatním členům, aby byla nápravná opatření rychle přijata. (1) Každá partie musí být identifikována pomocí globálního identifikačního kódu, který má být jednoznačný v rámci dodavatelského řetězce použitého v GS1 standardu. Každý účastník systému má také svoje identifikační číslo v dodavatelském řetězci, kvůli případnému dohledání původu rizika a tímto kódem musí označit všechny své výrobky. (BECHINI, et al., 2008) „Vysledovatelnost je schopnost zpětné identifikace historie vzniku konkrétní položky, její aplikace a místa výskytu v logistickém řetězci“, citoval (MIGUEL A. LOPERA) 12
3.2
Identifikace
Systém GS1 (dříve IANA EAN) je už téměř 30 let jediným celosvětově standardizovaným identifikačním a komunikačním systémem pro oblast obchodu a logistiky. Koordinuje celý systém EAN/UCC. (1) Zabývá se zajišťováním činností souvisejících s prodejem a nákupem zboží, marketingem, komunikací, skladováním, distribucí a přepravou. Usnadňuje elektronické obchodní procesy včetně směrování a vysledovatelnosti a zvyšuje účinnost obchodních činností. (3). Dále se zabývá vývojem nových technologií, strategických partnerství a nových forem řízení podílejících se na úspěšném rozvoji tohoto systému. Je tvořen různými organizacemi, které se podílejí také na jeho rozvoji. Do budoucna chce být globální organizací, která bude hrát hlavní roli v oblasti tvorby standardů a jejich realizace do projektů a řešení zaměřených na zvyšování efektivity a celkové přehlednosti globálního logistického řetězce napříč různými odvětvími od potravin a spotřebitelského zboží až po logistiku, zdravotnictví nebo odvětví obrany. Sdružení GS1 sídlí v Bruselu, valná hromada se koná jednou za rok. Členy jsou národní organizace, které mají právní statut a jsou uznávané za výlučných zástupců výrobců a distributorů v záležitostech čárového kódu EAN na daném území. Tyto organizace připravují zavádění kódu ve své zemi a zabezpečují přidělování čísel EAN jednotlivým výrobcům a distributorům. Po připojení do systému je uživateli přiděleno identifikační číslo firmy. Identifikační čísla dostanou výrobky už od výrobce nebo v některých případech až v určitých fázích logistického řetězce. Pro snadnější identifikaci se identifikační čísla převádějí do čárového kódu, který se může snímat skenery v různých oblastech obchodního procesu (např. v momentech vyskladnění, průchodu zboží kasou atd.) Systém GS1 je systém mezinárodně platných standardů pro automatickou identifikaci a přenos informací o identifikovaných položkách, službách, objektech nebo subjektech. Tyto přesné identifikace jsou možné pod podmínkou zajištění unikátní, globální identifikace produktů, logistických jednotek, zařízení, prostředků a umístění, zajištění sběru a zápisu dat, sdílení dat mezi obchodními partnery a propojení dat charakterizujících změny v procesu transformace. (BÍLÝ, 2007) Systém řeší problematiku sledovatelnosti pomocí navzájem kompatibilních standardů vhodných pro malé subjekty, ale i nadnárodní korporace. Je tvořen těmito 13
standardy BarCodes, eCom, GDSN, EPCglobal. Každá z nich slouží k něčemu jinému např. BarCodes slouží pro automatickou identifikaci, eCom slouží pro elektronickou výměnu, GDSN pro datovou synchronizaci a EPCglobal pro radiofrekvenční identifikaci. (1) Vysledovatelnost by měla být zajištěna ve dvou fázích. První je interní, tj. vysledovatelnost interního životního cyklu produktu. Zahrnuje přesun, transformaci, skladování a destrukci. Interní vysledovatelnost začíná příjmem dat charakterizujících jednotlivé vstupy, pokračuje výrobou a prací s daty v inertním informačním systému až k dodávce prvnímu obchodnímu partnerovi a předání příslušných informací. Druhá je externí vysledovatelnost, která začíná předáním produktu prvnímu odběrateli a je založená na principu „krok vpřed, krok vzad“, který definuje každému partnerovi povinnost dohledání přímého zdroje a přímého odběratele produktu. EAN/UCC vede ke zlepšení logistických jednotek, snížení nákladů na kancelářské práce, ke zkrácení doby mezi udělením objednávky a dodáním zboží a ke zvýšení přesnosti a k lepšímu řízení celého dodavatelského řetězce. (3) Každý produkt musí mít přesnou globální identifikaci. Pokud to není možné na produktu uvést, musí nést identifikaci přepravní zařízení (kontejner nebo paleta). Identifikace na nosiči musí zůstat až do doby likvidace produktu a musí být uveden i na doprovodných dokumentech s informací o dané položce. Kromě identifikačního čísla existují i další čísla sloužící k identifikaci, ale s jiným zaměřením než má identifikační číslo. Globální lokalizační číslo (GLN) je určeno k identifikaci objektů nebo subjektů logistického řetězce. Jeho číselná struktura začíná vždy prefixem a dále jsou čísla obsazena podle potřeby konkrétní organizace. Součástí každého lokalizačního čísla je také kontrolní číslice vypočtená standardním algoritmem. Globální lokalizační číslo se používá k identifikaci obchodních partnerů nebo k rozlišení nákupního oddělení ve firmě, k identifikaci skladů, prodejen jedné společnosti. Globální číslo obchodní položky (GTIN) slouží k identifikaci zboží s matričními daty, které se může ocenit, objednat nebo fakturovat v jakémkoliv místě logistického řetězce. Jsou využívány struktury GTIN - 8, GTIN - 13, GTIN – 14 pomocí čárového kódu EAN/UPC, ITF – 14 a GS1 - 128. Číselná struktura GTIN – 8 je určená pro velmi malé výrobky (např. žvýkačky). Z tohoto důvodu jsou čísla přidělována podle žádosti uživatele.
14
Další z kódů jsou seriové kódy pro označování logistických jednotek jako např. kontejnery, palety apod. Seriový kód SSCC je v provedení čárového kódu GS1 – 128. K označování knih, seriálových publikací a hudebnin se používají kódy ISBN, ISSN, ISMN. (1) V identifikaci by měla být informace ke zjištění partnera, které udává GLN, sledovaná položka - u spotřební jednotky identifikace pomocí GTIN + číslo dávky, šarže, obchodní jednotka pomocí GTIN + číslo dávky, šarže, logistická jednotka pomocí SSCC
samotné nebo s AI (aplikační identifikátory), náklad a dodávka označeny
pomocí SIN (identifikační číslo zásilky nebo nákladu). Dále musí v identifikaci být informace kam nebo odkud je dodána položka, to udává GLN a údaj o tom, kdy byla položka odeslána nebo dodána na místo určení pomocí DESADV (avízo dodávky) a EDI (elektronická zpráva). Pro doplnění se mohou kódovat i další informace např. „datum výroby“, „datum balení“, „datum minimální trvanlivosti“, „spotřebujte do“ nebo i informace o hmotnosti, objemu nebo rozměrových parametrech. (BÍLÝ, 2007)
3.3
Čárové kódy
První úspěšný způsob využití čárového kódu byl zavedený v USA v roce 1973 na evidenci zboží v potravinářských a koloniálních obchodech. Pro tento účel byl ve spolupráci s Kanadou vyvinutý systém čárového kódu UPC (Universal Product Code), který se používá dodnes. Číslo UPC, které přiděluje sdružení UCC (Uniform Code Council) jen jednotlivým výrobcem, neoznačuje ve svém prefixu zemi původu, ale druh zboží. Rozvoj používání čárového kódu vyvolal potřebu vytvoření mezinárodního systému na číslování výrobků. Proto představitelé 12 evropských zemí roku 1977 založili sdružení EAN (European Article Numbering Association). Po přijetí dalších členů sdružení z jiných kontinentů byl název změněný na IANA EAN (International Article Numbering Association EAN) a v roce 2005 na GS1, které se používá dodnes. Největší počet obchodů vybavených snímacím zařízením pro čárový kód EAN má Japonsko, Francouzsko, Německo, Švédsko, Rakousko a další. Čárový kód EAN je třináctimístný v normální délce a osmimístný ve zkrácené délce, používá se pro malé výrobky. V obou případech obsahuje každé číslo tzv. prefix – trojmístné předčíslí, které označuje zemi registrace a kontrolní číslo. Ostatní čísla jsou 15
podle uvážení organizace. Prefixy přiděluje sdružení GS1 a jednomu státu může být přiděleno i více čísel. Francie má prefix 300 - 379, Německo 400 - 440, Japonsko 450 – 459, 490 – 499, Dánsko 570 – 579, Česká republika 859, Slovensko 858. Zboží nemusí být označeno prefixem státu, ale např. uvnitř obchodu jen tzv. in-store numbers, ve kterém je zahrnutá cena, kód druhu výrobku apod. Výrobky mohou být označeny symbolem EAN už v okamžiku jeho výroby nebo vzhledem na jeho způsob prodeje může být označený symbolem EAN až v další fázi oběhu, např. v obchodní organizaci. (KAČEŇÁK, 2001) Kód EAN vytvořený ve výrobě zásadně cenu nevyjadřuje, ukládá se do paměti počítače v obchodu, ale u kódu vytvořeném v obchodní organizaci, být cena zahrnuta může. Jestliže výrobek nepřekročí hranice, nemusí být označen prefixem státu. (3) Čárové kódy se skládají z tmavých čar a světlých mezer, které se čtou pomocí speciálních čteček tzv. laserových snímačů čárových kódů. Kódy by se měly vyrábět pouze s černou a bílou barvou. Ostatní barvy hlavně červená se pro čtečku jeví jako tmavá až černá, a proto není jako podklad pro čárový kód vhodná. (ZVELEBIL, 2008). Rozměry těchto kódů jsou dané a měly by se podle toho označovat. Symbol EAN se umísťuje na jakémkoliv povrchu obalu vlevo na spodní straně obalu, případně na zadní straně obalu. Když není možné umístit symbol na uvedené strany, může se umístit na bok obalu. Nesmí být v oblasti švů, svarů, přehybů apod. (KAČEŇÁK, 2001) Výhody čárových kódů jsou přesnost, rychlost, flexibilita, produktivita, efektivnost, dosledovatelnost a cena. Čárové kódy lze používat i v extrémních podmínkách a terénech, např. tisknout na materiály odolné vysokým teplotám nebo extrémním mrazům, materiály odolné kyselinám, obroušení nebo nadměrné vlhkosti. Jejich rozměry mohou být přizpůsobeny tak, aby se mohli použít i na miniaturní elektronické součástky. Dále čárové kódy pomáhají zvýšit v maloobchodě produktivitu odbavování u pokladny a může se kdykoliv zjistit množství výrobku na skladu. V čárovém kódu je obsaženo číslo výrobce, číslo výrobku, místo uložení ve skladu, číslo série nebo jméno osoby, které je povolen vstup do jinak uzavřeného prostoru. (2) 3.3.1 Typy čárových kódů Existuje mnoho typů čárových kódů, které mají různá použití. Některé mohou kódovat pouze číslice, jiné pak i písmena nebo speciální znaky. Rozeznáváme čárové kódy jednodimenzionální (1D) a dvoudimenzionální (2D). Kódy 1D mají omezenou 16
kapacitu a kódují numerický nebo alfanumerický řetězec, který je klíčem k identifikaci označeného předmětu do externí databáze. Naopak 2D kódy mají vyšší kapacitu a obsahují veškerou potřebnou informaci o označeném předmětu v sobě.
EAN 13 a EAN 8 Nejznámější čárové kódy používané pro zboží prodávané v obchodní síti. Může je užívat každý stát zapojený do systému EAN UCC. Kód EAN kóduje číslice 0 – 9. Může obsahovat 8 (EAN 8) nebo 13 číslic (EAN 13). Oba tyto kódy jsou uvedeny na obr. č. 3.3 – 1 a obr. č. 3.3 – 2). První dvě nebo tři číslice určují stát původu, dalších čtyři až šest číslic určují výrobce a zbývající číslice mimo poslední určují konkrétní zboží. Poslední číslice je kontrolní, která ověřuje správnost dekódování.
Obr. č. 3.3 – 1 EAN 13
Obr. č. 3.3 – 2 EAN 8
UCC/EAN 128 Používá se pro označování obchodních a logistických jednotek. Vzor tohoto kódu udává obr. č. 3.3 – 3. V tomto kódu jsou pomocí aplikačních identifikátorů obsaženy informace o daném výrobku, např. číslo dodávky, datum výroby, datum balení, minimální trvanlivost apod.
Obr. č. 3.3 – 3 UCC/EAN 128
Code 128 Univerzální čárový kód volně použitelný ke kódování alfanumerický dat, (náhled kódu viz obr. č 3.3. – 4). Speciální variantou kódu Code 128 je UCC/EAN 128.
Obr. č. 3.3 – 4 Code 128 17
Code 39 Používá se v automobilovém průmyslu, ve zdravotnictví a v dalších odvětvích průmyslu a obchodu. Tento kód může kódovat číslice 0 – 9, písmena A – Z a dalších 7 speciálních znaků. K chybě dekódování může dojít až po přečtení 30 milionů znaků. (viz obr. č. 3.3 – 5)
Obr. č. 3.3 – 5 Code 39
INTERLEAVED 2 OF 5 (ITF) A ITF-14 Kód ITF dovoluje vysokou hustotu zápisu (až 8 znaků na 1 cm), proto se používá pro inertní aplikace. Jeho specializovaná verze ITF-14 se používá pro označování obchodních jednotek. Vzor kódu zobrazuje obr. č. 3.3 – 6. Dokáže kódovat číslice 0 – 9, jednotlivé znaky se kódují v párech, takže ITF musí vždy obsahovat sudý počet znaků.
Obr. č. 3.3 – 6 ITF-14
GS1 Databar Patří do skupiny lineárních čárových kódů, které jsou schopny zakódovat číslo GTIN (Globální číslo obchodní položky) a i další doplňkové informace s použitím aplikačních identifikátorů. Náhled kódu je vidět na obr. č. 3.3 – 7.
Obr. č. 3.3 – 7 GS1 Databar
PDF 417 Patří do skupiny 2D a má velmi vysokou informační kapacitu se schopnostmi detekce a oprav chyb. Vychází ze struktury kódu: každé kódové slovo sestává ze čtyř 18
čar a 4 mezer o šířce minimálně jednoho a maximálně šesti modulů. Lze do něj zakódovat i grafiku nebo speciální programovací instrukce. Velikost datového souboru může být až 1,1 kB. Struktura kódu PDF 417 je vidět na obr. č. 3.3 – 8. Používá se pro identifikační karty, řidičské průkazy nebo pro zakódování diagnózy pacientů. Můžou se používat i jako tzv. složené kódy v kombinaci s EAN 13, UCC/EAN 128, GS1 Databar a další.
Obr. č. 3.3 – 8 PDF 417
DataMatrix Maticový 2D kód tvořený tmavými a světlými buňkami čtvercového nebo obdélníkového tvaru. Je stejný jako PDF 417, ale s tím rozdílem, že objem dat může být až 2 kB. Rozdíl ve struktuře je vidět na obr. č. 3.3 – 9. Používá se pro označování elektronických součástek (procesory, čipy) a dále ve vojenských aplikacích a letecké přepravě. (2)
Obr. č. 3.3 – 9 DataMatrix
3.4
Technologie RFID (Radio-frequency Identification Device)
Radiofrekvenční technologie, je technologie určená pro sběr dat a jejich ukládání a posílání informací na dálku. Využívá rádiové vlny v daném rozsahu k identifikaci výrobků. RFID je nejen pro obchodníky, ale představuje nové technologie ve mnoha odvětví. Tato technologie existuje již více než 50 let, ale teprve nedávno se organizace začali zajímat o jeho potenciál ke zlepšení obchodních procesů a činností. Jedna z prvních prací, zkoumajících RFID, je mezníková, práce od Harry Stockmana „Komunikace s využitím zpětného záření“, začala se používat v roce 1948. Ta rychle následovala po radarových a radiových výzkumech prováděných během druhé světové 19
války. Existovalo několik technologií souvisejících s RFID, jako systémy transpondérů (tagů) s velkým dosahem z IFF (Identifikace Přítele nebo Nepřítele) systémů pro letadla. Nicméně to bylo 30 let předtím, než technologie dohnaly teorii, například vývoj integrovaného okruhu, mikroprocesor a měnící se obchodní praktiky. Další fází vývoje bylo zajištění zboží proti krádeži, zpoplatnění silnic v Itálii, Francii, Španělsku a dalších, elektronické mýtné a využití v rámci železnice ve Spojených státech, později i v Evropě, Argentině, Brazílii, Kanadě, Číny apod. V současné době existuje značné množství práce, které probíhají v racionalizaci přidělení frekvenčního pásma mezi jednotlivými zeměmi, vývoj standardů a zavedení mnoho komerčních aplikací. Technologie je určena k doplnění nebo v některých případech i nahrazení systému čárových kódů k automatické identifikaci, sledování a vyhledávání výrobků v celém dodavatelském řetězci. (SANGHYUN KIM a GARY GARRISON, 2010) Spojené státy americké začali RFID tagy používat ve Wal-Martu na všechny kartony a palety. Britské Tesco od roku 2004 používají RFID technologii pro sledování zásilek z distribučního centra. Dále se tagy používají i do žiletek a břitev značky Gillette, pneumatik, do uniforem zaměstnanců v kasinu kvůli krádeži, Evropská centrální banka je používá do hodnotných bankovek proti padělání nebo mexická vláda pro nejvyšší soudní úředníky pro sledování v případě jejich únosu. (C. M. ROBERTS, 2006) Od čárových kódů se liší, tím že informace o RFID tagách se automaticky čtou pomocí senzorů, které mohou splynout s různými systémy. RFID značky pomáhají zvýšit efektivitu dodavatelského řetězce a zajišťují, aby se k zákazníkovi dostaly pouze originální produkty. Dále technologie zlepšuje sledovatelnost výrobků a usnadňuje kontrolu kvality. (NITAIGOUR P. MAHALIK a ARUN N. NAMBIAR, 2010) Nejhlavnějším důvodem zavedení této technologie je obchodní potenciál plynoucí z nových možností identifikace zboží a její využití při mapování podnikových procesů. Kromě identifikace typu zboží umožňuje identifikovat jednotlivé kusy zboží. V praxi to je např. karton mléka se sériovým číslem identifikujícím konkrétní litrové balení. V případě zjištění nebezpečí hrozící při požití mléka z konkrétního kartonu, je pak možno zpětným dohledáním a potvrzováním laboratorními testy zjistit, ve kterém uzlu zpracovatelského řetězce došlo k pochybení a vzniku nebezpečí. Následujícím dohledáním od místa zjištění lze potom velmi efektivně dohledat, kde všude podobné riziko hrozí. (PEŠEK, 2010) 20
RFID technologie spočívá na standardech EPCglobal, které tvoří další ze základních pilířů systému GS1. Základem systému je mikročip spojený s miniaturní anténkou (tzv. tag), který je nositelem kódu EPC (Electronic Produkt Code) pro identifikaci a přenos dat. Čip umožňuje ukládat, měnit, doplňovat a také mazat informace po splnění jeho funkce. Toto je důležité hlavně z hlediska ochrany proti zneužití údajů. Tato technologie umožňuje zjemnění hladiny možného sledování z dnešní různé objemné šarže až po konkrétní jednotku. Technologie RFID-EPC umožňuje sledování produktu v průběhu jeho pohybu logistickým řetězcem za využití souborů technologií zvaných EPCglobalNetwork. (BÍLÝ, 2007) Tag je připojen k výrobku nebo na obal výrobku (kontejner nebo přepravku), který má být identifikován a může být aktivní (mají vlastní zdroj energie) nebo pasivní (získávají energii a zároveň jsou v dosahu čtečky magnetického pole). Tyto tagy využívají rádiové frekvence, místo viditelného světla používaného u čárových kódů, ke komunikaci se čtečkou. Aktivní tagy mají zabudovanou vlastní baterii, která jim umožňuje komunikaci na větší vzdálenost (až 100 m) a přesnější než pasivní tagy. Proto jsou i dražší a do oblasti etiket se nehodí. Používají se k označování přepravních a lodních kontejnerů. Pasivní tagy jsou bez baterie, jsou levnější, mají delší životnost a čerpají sílu ze čteček radiových signálů. Čtecí vzdálenost mají 0,5 až 10 m. Příklad některých tagů je uveden na obr. č. 3.4 – 1.
Obr. č. 3.4 – 1 Příklady tagů RFID (SANGHYUN KIM a GARY GARRISON, 2010) RFID čtečka je zařízení, které vysílá rádiové vlny a shromažďuje data o výrobku z tagu. Používá antény pro komunikaci s čipem RFID, signály odesláním do tagu. Tyto signály poskytují výkon pro pasivní RFID tagy a ten signály posílá zpět čtečce s informacemi obsaženými v tagu. Čtečky mají různý tvar a velikost a pracují v různých 21
frekvencích od 100 kHz až do 5,8 GHz. Čím vyšší rozsah frekvence, tím větší čtecí vzdálenost. V oblasti etiket vznikly dva základní pasivní systémy s odlišnou přenosovou frekvencí. Systém HF pracuje na přenosové frekvenci 13,56 MHz a UHF pracující na frekvenci 868 MHz. Tyto pasivní systémy díky své jednoduchosti a nízké ceně se staly nejoblíbenějšími mezi obchodníky. Kromě HF a UHF etiket existují také tzv. EAS (electronic article surveillance ) etikety. Jsou to tzv. jednobitové (bezpečnostní) tagy, které slouží proti odcizení zboží. Tato etiketa má jednoduchý rezonanční obvod, který se při průchodu kontrolním rámem aktivuje. Etiketa nemá vlastní čip, pomocí něhož s uživatelem aktivně komunikuje a předává mu v sobě zanesené informace. RFID etiketa obsahuje počet položek uvnitř obalu, destinaci (místo určení), podmínky skladování a přepravy, číslo výrobní série a spotřební lhůtu. Dále do ní lze zapsat údaje o originalitě výrobku proti jeho padělání, údaje a datu jeho plnění, kontroly a další. Etikety jsou v Americe a v Evropě odlišné. Pro aplikace UHF se používá v Americe frekvence 902 – 928 MHz a výkon komunikačního zařízení 4 W se čtecí vzdáleností pro UHF tagy GEN 2 - 9 m a rychlostí přibližně 1200 tagů za sekundu. Zatímco v Evropě je povolena frekvence 865 - 869 MHz, výkon komunikačního zařízení 0,5 W se čtecí vzdáleností 3 m a rychlostí max. 600 tagů za sekundu. Každý stát na kontinentu má svojí povolenou frekvenci, a proto výrobci vyrábějí etiketové tagy s větším rozsahem frekvence, aby bylo tagy možné použít kdekoliv na světě a nedocházelo k problémům při výměně zboží mezi kontinenty. UHF GEN 2 je jediným optimálním řešením, které díky své jednoduchosti a využitelnosti umožní rychlé rozšíření a rychlý pokles ceny. HF etikety se používají k inventarizaci majetku, do vstupenek, knih, letenek, jízdenek a dalších, kde se UHF etikety nedají použít. HF systémy pracují na jednotné frekvenci a dají se považovat za mezinárodní, zatímco UHF metody se odlišují podle kontinentů. UHF tagy se rozdělují do různých skupin označovaných jako třída 0, 0+ a 1 s označením generace 1 (GEN 1), generace 2 (GEN 2) a s meziproduktem tagu s čipem Philips U-Code 1.19. Od roku 2007 byl za standard považován GEN 2 Class 1, který se liší jen přenosovou frekvencí podle kontinentu. GEN 2 pracuje na principu odrazové metody a má k dispozici 96 bitů na zápis a čtení a je možné ho dalším příkazem tzv. kill příkazem deaktivovat kvůli zabránění 22
zneužití po prodeji. Tag s čipem Philips U-Code 1.19 pracoval s 256 bity na zápis a čtení, ale kvůli nárokům na vyšší kapacitu paměti zvyšuje i cenu, a proto byl později nahrazen tagem GEN 2. Tento tag je určen pro oběh zboží, tak aby v budoucnu nahradil a svou vyšší užitnou hodnotou překonal čárový kód. Do budoucna lze v potravinářství očekávat postupné zavádění RFID etiket nejdříve ve velkoskladech a obchodním řetězci na svých vstupech čtecími bránami, které budou snímat informace na procházejících paletách. Potom budou označovány krabice a později jednotlivé výrobky od nejdražších kusů po nejlevnější, např. nejdříve dostane RFID etiketu irská whiskey než jablečný sirup. Nelze do budoucna očekávat, že nový systém ihned vytlačí čárové kódy. RFID systém má čárové kódy doplnit o další možnosti. Čárový kód bude mít i stále svou funkci, proto jsou etikety uzpůsobeny k potisku termotransferovou tiskárnou. Etikety s grafickou úpravou je možné očekávat až při označování individuálního zboží. (JIRÁK, P. a PEROUTKA, M., 2007) Výhody etikety s RFID technologií 1) Nosič většího počtu informací 2) zajištění proti padělání 3) tagy lze číst v různých ekologicky náročných podmínkách (sníh, led, mlha) 4) RFID čtečka může číst více etiket najednou při jedné operaci 5) předmět nemusí být nasměrován do čtecí zóny snímače 6) čtení probíhá větší rychlostí 7) přečtená data jsou při vyšších rychlostech zpracovávána Technologie RFID je dána několika faktory. Jeden z nich se zaměřuje na skutečnost do jaké míry RFID poskytuje osobní a nepřetržité připojení a komunikace v celé organizaci. V maloobchodě jsou obchodníci odpovědné za kontrolu zboží v rámci celého dodavatelského řetězce. Z větší části jsou výrobky sledovány a identifikovány pomocí UPC, který poskytuje pouze omezené informace o výrobku. Charakter RFID poskytuje organizacím mimořádné stupně flexibility, účinnosti a pohodlí, což vede k záměru použití této technologie. RFID je inovace, která nahrazuje čárové kódy z důvodu jeho omezení. Jedním z omezení je množství času pro příjem zboží do skladu. Současný systém požaduje pozorné snímání samostatně každého produktu čtečkou čárových kódů, což zabírá mnoho času a umožňuje chyby. Od té doby, co organizace 23
považují výkonnostní mezeru nalezenou v systémech čárových kódů za významnou, může být RFID považována za možné zmenšení této mezery. Vzhledem k tomu může být RFID možným řešením. Předpokládá se, že tato technologie přinese provozní úspory a zvýšení prodeje. Má také mnoho výhod, pro obchodníky to znamená vylepšené řízení zásob, snížení zásob, snížení krádeží a snížení skenování chyb. Dále větší viditelnost, rychlejší a přesnější měření požadavků zákazníků, zvýšení spokojenosti zákazníků a rychlejší servis při nákupu nebo vrácení. (SANGHYUN KIM a GARY GARRISON, 2010) Současné praktické využití V dnešní době má technologie mnoho využití nejen v oboru potravinářství. Používá se i u mobilních telefonů v případě servisu pro identifikaci závady a následné sledování její opravy. V automobilovém průmyslu se RFID tagy vkládají do klíčů od aut, dále se používá do různých karet na identifikaci osob (In-karta, OPENCard v hromadné dopravě, nebo ve formě náramku v plaveckých bazénech nebo lyžařských areálech). Také má uplatnění ve zdravotnictví, knihkupectví, v obchodech s oblečením, elektronikou a v potravinářství. V potravinářství se používá při logistice a dopravě. V pekárenském průmysl byla vyvinuta inteligentní pekárenská přepravka, která podporuje dohledatelnost pekařských výrobků a minimální ztrátovosti (vratných obalů). V masném průmyslu slouží RFID tagy k identifikaci a registraci zvířat. Například v Norsku je identifikace konkrétního zvířete zaznamenána do systému při příjmu na jatka. Po rozbourání je pak každá půlka označena tímto tagem, který v sobě nese důležité informace pro další průběh zpracování. Zde se také používají přepravky s přepisovatelnými RFID tagy, takže na výstupu ze zpracovatelského závodu je možno jednotlivé kusy označit čárovým kódem se všemi předepsanými informacemi. U identifikace zvířat jsou injektované pod kůži, takže nemohou být ztraceny a při vstupu do porážky je pak možné identifikovat jednotlivé kusy bezkontaktně a větší rychlostí než v případě označení ušními známkami. Při zpracování masa se pak můžou RFID využít při přesunu masa ke konečnému spotřebiteli. RFID tagy také můžou kontrolovat a zapisovat teplotu surovin během přepravy pomocí teplotního čidla uvnitř tagu a vystavit na tomto základě graf (obr. č. 3.4 - 2) 24
Obr. č. 3.4 – 2 Překročení limitu v průběhu přepravy suroviny (PEŠEK, 2010) Kromě mnoha výhod existují také některá rizika. Elektromagnetické záření z pohledu výkonu čtečky RFID, kde je výkon takového zařízení srovnatelný s výkonem mobilního telefonu, je i toto riziko srovnatelné s jeho celodenním používáním. Další riziko vzniká při likvidaci RFID tagu po jeho využití. V rámci životního cyklu dojde i u RFID tagu k ukončení životnosti, které se v odpadním hospodářství objeví všechny. Toto riziko se projeví znečištěním odpadu jako vstupní suroviny dalším průmyslovým zpracovatelským procesům. Zneužití osobních údajů je dalším možným rizikem v případě této technologie. Kódy používané v technologii Kód UPC (Universal Product Code) – univerzální kód výrobků, slouží k identifikaci výrobku pomocí optického čtení čárového kódu. K identifikaci obecné kategorie výrobku. Kód EPC (Electronic Product Code) – elektronický kód výrobků, používá unikátní sériové číslo k identifikaci jednotlivých kusů výrobku a udává i informace o vypršení záruční lhůty výrobku, historii a uchovávání. Je složený z alfanumerického kódu, kde každá část má určitý význam.
3.5
Označování potravin na obalu
Označení potravin se provádí na obalech určených pro spotřebitele, na vnějších obalech nebo na jejich nesnadno oddělitelných součástech, popřípadě na připojených součástech. Označení údaji musí být pro spotřebitele srozumitelné, uvedené na viditelném místě, snadno čitelné, nezakryté, nepřerušené jinými údaji, nesmazatelné a vyjádřené v nekódované formě. Označení na obalu by mělo také informovat spotřebitele 25
jak s obalem manipulovat, jak výrobek z obalu odebírat a co dělat s vyprázdněným obalem. Kontrolu označování potravin provádí Státní zemědělská a potravinářská inspekce. Při zjištění porušení povinností ukládá ochranná opatření, opatření k nápravě a pokuty. (zákon č. 477/2001 Sb.)
3.5.1 Označování materiálu Vzhledem k velkému množství obalového materiálu byla v rámci Evropské unie vytvořena směrnice o obalech a obalových odpadech. Účelem tohoto systému je materiálová identifikace a tím usnadnění sběru, opakovaného použití a využití obalů včetně jejich recyklace. Evropská komise zavedla systém číslic a písmen pro materiály používané při balení např. Hliník má číselný kód 41 a písmenný kód ALU. U kompozitů se pro vzájemné kombinace používá série čísel nebo symbolů ve následujícím tvaru: „C/zkratka dominujícího materiálu“, např. C/PAP pro kombinaci papír/plasty s převahou papíru. Další označení na obalu jsou materiálové kódy a značky ukazující jak správně naložit s daným obalem (viz obr. č. 3.5 - 1). Materiálové kódy jsou ve formě písmen nebo grafických symbolů např. tří plných šipek ve tvaru rovnostranného trojúhelníka.
Obr. č. 3.5 - 1 Příklady značek uvedených na obalech V některých zemích se můžeme setkat, zejména u nápojových obalů, se symboly zálohového vratného systému, např. v Německu (viz. obr. č. 3.5 – 2)
Obr. č. 3.5 – 2 Značení vratného obalu v Německu Další značkou na obalu je „Zelený bod“ (viz obr. č. 3.5 – 3), který je na spotřebitelských obalech a je ochrannou známkou. Její označení na obalu znamená, že za něj byl uhrazen finanční příspěvek organizaci zajišťující sběr, třídění a využití obalů. Tento systém byl zaveden v České republice v roce 1996. V následujícím roce byl založen k tomuto účelu EKO-KOM, a.s., který dostal oprávnění od organizace Pro 26
Europe používat tuto značku Zeleného bodu. V současné době je členem Pro Europe 26 národních systémů a z toho 21 z Evropské unie.
ČR
Německo
Obr. č. 3.5 – 3 – Značka Zeleného bodu v ČR a Německu
3.6
Povinné údaje na obalu Podle zákona č. 110/97 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích musí být na
obalu uvedeno: 1) název obchodní firmy a sídlo výrobce nebo prodávajícího, zemi původu 2) název druhu, skupiny nebo podskupiny potraviny 3) údaje o množství výrobku (objemem nebo hmotností) 4) datum použitelnosti nebo minimální trvanlivosti 5) údaje o způsobu skladování a použití 6) údaje o určení potraviny pro zvláštní výživu 7) údaje o složení potraviny podle použitých surovin a přídatných látek, látek určených k aromatizaci a potravinových doplňků 8) označení šarže 9) údaje o možnosti nepříznivého ovlivnění zdraví lidí, stanoví-li tak zvláštní předpisy 10) údaje o ošetření potraviny ionizujícím zářením, a to slovy „ionizováno“ nebo „ošetřeno ionizujícím zářením“ 11) údaje o výživové (nutriční) hodnotě potraviny 12) údaje o třídě jakosti, stanoví-li tak prováděcí právní předpis 13) další údaje, stanoví-li tak veterinární zákon Potraviny nebalené musí provozovatel potravinářského podniku tam, kde je potravina přímo nabízena k prodeji spotřebiteli, viditelně umístit písemný údaj o názvu druhu, skupiny nebo podskupiny, pod kterým je potravina uváděna do oběhu, množství výrobku a datem použitelnosti. Druhou možností je písemný údaj s datem použitelnosti,
27
datem minimální trvanlivosti, údaj o možnosti nepříznivého ovlivnění zdraví lidí, údajem o ošetření potraviny nebo suroviny ionizujícím zářením a údajem o třídě jakosti. U obalů, které mají největší plochu povrchu menší než 10cm 2 a skleněné láhve určené k opětovnému použití a s nesmazatelným označením, musí být minimálně údaje o názvu druhu, skupiny nebo podskupiny potraviny, množství výrobku, datum použitelnosti nebo minimální trvanlivosti a dalšími údaji, které stanoví veterinární zákon. U potravin v obalu určeném pro spotřebitele, které jsou uváděny do oběhu před prodejem konečnému spotřebiteli nebo provozovně stravovacích služeb, nemusí být obal označen povinnými údaji uvedenými výše. Ale musí být uvedeny v průvodní dokumentaci, která je předána současně s touto potravinou. Název obchodní firmy a sídlo výrobce
3.6.1
Tento údaj je odlišný u právnické a fyzické osoby. Právnické osoby uvádějí název obchodní firmy a sídlo výrobce, který je usazen v členské zemi Evropské unie. Fyzické osoby uvádějí své jméno a příjmení a místo podnikání. Dále se uvádí země původu, ale jen u potravin, které by při neuvedení tohoto údaje uváděli spotřebitele v omyl o původu potraviny. Zemí původu se rozumí země, kde byla potravina upravena do poslední prodejní podoby. (zákon č. 110/97 Sb.) Název druhu potraviny
3.6.2
Název druhu, skupiny a podskupiny potravin se uvede podle stanovení ve vyhlášce, pod kterým je potravina uváděna do oběhu. Podle vyhlášky se např. těstoviny člení na skupiny a podskupiny uvedené v tabulce č. 3.6 - 1 Tab.
č.
3.6
-
1
Členění
těstovin
na
druh,
skupiny
a
podskupiny
(vyhláška č. 333/1997 Sb.) ----------------------------------------------------------------------
Druh Skupina Podskupina ---------------------------------------------------------------------------------------------------těstoviny vaječné sušené bezvaječné
nesušené
semolinové
plněné
celozrnné ostatní
zmrazené nebo hluboce zmrazené balené vakuově nebo v modifikované atmosféře
instantní 28
Pokud nelze potravinu označit druhem, skupinou nebo podskupinou vzhledem k použitým surovinám nebo technologii, označí se názvem odvozeným od základní použité suroviny nebo technologie. (zákon č. 110/1997 Sb.) Název potraviny se doplní údajem o fyzikálním stavu potraviny nebo o způsobu její úpravy, například v prášku, mletá, drcená, sušená, instantní, zmrazená, konzervovaná, uzená, sterilovaná, pasterovaná, pokud tento fyzikální stav nebo úprava nevyplývají již z názvu potraviny. Doplňující údaje se uvádějí na obalu vždy, protože jejich neuvedení by mohlo spotřebitele uvést v omyl. (Vyhláška č. 113/2005 Sb.) 3.6.3
Označení množství potraviny
Množství potraviny se uvádí na viditelném místě vnější části obalu pro spotřebitele. U tekutých potravin se uvádí údaj o objemu v mililitrech (ml), centilitrech (cl) nebo litrech (l), u jiných než tekutých potravin údaj o hmotnosti v gramech (g) nebo kilogramech (kg), u polotekutých, polotuhých a šlehaných potravin údaj o objemu nebo hmotnosti. Dále by měl být na obalu uveden údaj o hmotnosti a počtu kusů. Uvedené hodnoty o množství na obalu by měly souhlasit s obsahem obalu, aby nedocházelo ke klamání spotřebitele. Výjimkou jsou kladné hmotnostní nebo objemové odchylky, které se za klamání spotřebitele nepovažují. Údaj o množství se nevyžaduje u potravin: 1) podléhající významným ztrátám na objemu nebo hmotnosti a jsou prodávány podle počtu kusů nebo váženy v přítomnosti spotřebitele, 2) balené v množství menším než 5 g nebo 5 ml, kromě koření nebo bylin 3) prodávající se podle počtu kusů, které může spotřebitel přes viditelný obal zkontrolovat, nebo je počet kusů uveden při označení potraviny Skládá-li se potravina v obalu určená pro spotřebitele z více dílčích balení, obsahující stejné množství téže potraviny, uvádí se na obalu množství potraviny v jednom dílčím balení a celkový počet dílčích balení. Tyto údaje se na obalu neuvádějí, je-li možné všechno přes viditelný obal zkontrolovat a spočítat. Potraviny nacházející se ve více dílčích balení, které nejsou určené k jednotlivému prodeji, označí se na obalu celkové množství potraviny.
29
3.6.4
Datum minimální trvanlivosti a datum použitelnosti potravin
Datum minimální trvanlivosti se uvádí slovy „Minimální trvanlivost do…“, kde se uvede v tomto pořadí den, měsíc a rok ukončení této doby. Existují i výjimky, kde se jeden z těchto údajů uvádět nemusí např. u potravin s minimální dobou trvanlivosti 3 měsíce nebo kratší se nemusí uvádět rok, nebo u potravin s minimální dobou trvanlivosti delší než 3 měsíce, ale ne více než 18 měsíců, se nemusí uvádět den a poslední výjimkou jsou potraviny s minimální dobou trvanlivosti delší než 18 měsíců, se nemusí uvádět den a měsíc. U některých potravin se datum minimální trvanlivosti nevyžaduje. Nemusí být např. u čerstvého ovoce a zeleniny, konzumních brambor neloupaných, nekrájených nebo jinak upravených, kromě naklíčených semen, např. klíčky luštěnin, kde tento údaj naopak musí být uveden. Dále u konzumního lihu, lihovin a ostatních alkoholických nápojů s obsahem alkoholu 10 a více objemových procent s výjimkou likérů s vaječnou, mléčnou nebo smetanovou složkou. U vín, likérových, šumivých, aromatizovaných vín a dalších, které se vyrábí z různého ovoce než z hroznů, pekařských výrobků určených ke spotřebě do 24 hodin po výrobě, jedlé soli, přírodních sladidel v pevném stavu, cukrovinek vyrobených z přírodních sladidel a barviv nebo aromat, žvýkaček a kvasného octa. Dále nemusí být u limonád, ovocných šťáv, ovocných nektarů a alkoholických nápojů, pokud se nachází v nádobách o obsahu nad 5 litrů a jsou určeny pro provozovny stravovacích služeb a také na jednotlivých porcích zmrzliny. Po skončení doby minimální trvanlivosti se potravina může uvádět do oběhu, ale musí být zdravotně nezávadná, čitelně označena slovy „Prošlá doba minimální trvanlivosti“ a zřetelně oddělena od ostatních potravin. Při nedodržení těchto požadavků hrozí prodávajícímu peněžní pokuta. Datum použitelnosti se uvádí slovy „Spotřebujte do…“, kde se uvede v tomto pořadí den, měsíc a rok ukončení této doby. Když není datum za těmito slovy uveden, musí zde být napsáno, kde je na obalu označen. To platí i u data minimální trvanlivosti. Pokud je potravina označena datem použitelnosti, musí být na obalu také uveden údaj o konkrétních podmínkách skladování a teploty vyjádřené číselnými hodnotami. Datum použitelnosti je doba, po kterou si potravina podléhající rychlé zkáze, při dodržování skladovacích podmínek, zachovává své vlastnosti a po skončení této doby nesmí být uváděna do oběhu.
30
Údaj o způsobu skladování a použití potraviny
3.6.5
Údaje o způsobu skladování a použití potraviny se uvádějí u potravin, u kterých by při nesprávném skladování nebo použití mohlo dojít k porušení zdravotní nezávadnosti nebo zhoršení jakosti. U potravin, kde by k těmto porušením a zhoršením mohlo dojít po nějaké době u otevřeného obalu, uvádějí se konkrétní podmínky pro uchovávání u spotřebitele a také doba spotřeby potraviny. (zákon č. 110/97 Sb.) Údaj o způsobu použití musí být uveden tak, aby bylo zaručeno správné použití potraviny. Balené potraviny určené ke spotřebě po tepelné úpravě nebo i mikrovlnném ohřevu musí být na obalu takto označené a také napsaný správný postup a způsob ohřevu. U potravin, které vyžadují před spotřebou úpravu ředěním nebo rozpuštěním v tekutině, musí mít na obalu uveden doporučený poměr ředění nebo způsob přípravy. (vyhláška č. 113/2005 Sb.) 3.6.6
Údaje o určení potraviny pro zvláštní výživu
3.6.6.1
Potraviny pro kojeneckou a dětskou výživu
Podle vyhlášky č. 54/2004 Sb., o potravinách určených pro zvláštní výživu a o způsobu jejich použití by mělo být v názvu uvedeno slovy „počáteční mléčná kojenecká výživa“, nebo „pokračovací mléčná kojenecká výživa“ jedná-li se o kojeneckou výživu vyrobenou z bílkovin kravského mléka. Nebo slovy „počáteční kojenecká výživa“ nebo „pokračovací kojenecká výživa“ jedná-li se o ostatní kojeneckou výživu. Dále se na obalu navíc uvede u počáteční kojenecké výživy informace, že potravina je vhodná pro výživu kojenců od narození, kteří nemohou být kojeni. Nesmí se na obalu vyskytovat obrázky kojenců nebo jiné obrázky a tvrzení, které by idealizovali výrobek, ale mohou tam být grafická znázornění pro vhodnou identifikaci výrobků nebo znázornění způsobu přípravy. U pokračující kojenecké výživy se uvedou tyto informace: 1) potravina je vhodná pro výživu kojenců od šesti měsíců 2) potravina má tvořit jen část smíšené stravy a neměla by nahrazovat mateřské mléko během prvních šesti měsíců života 3) rozhodnutí o zahájení podávání příkrmů by mělo být přijímáno pouze na doporučení lékaře nebo osoby zabývající se kojeneckou výživou, v závislosti na individuálním růstu a vývojových potřebách kojence
31
Dále by na obalu měla být také uvedena energetická hodnota v kJ i kcal a číselně vyjádřený obsah bílkovin, sacharidů a tuků, průměrná hodnota obsahu jednotlivých vitaminů a minerálních látek, případně i obsah cholinu, inositolu, karnitinu a taurinu ve 100 ml potraviny. Pro úplné označení také návod na vhodnou přípravu, skladování a zacházení s výrobkem a upozornění na důležitost správné přípravy a skladování pro zdraví kojence. Označení musí být srozumitelné a navrženo tak, aby byly zajištěny nezbytné informace o vhodném použití výrobku, aniž by odrazovaly od kojení. Podle vyhlášky nesmí na obalu být uvedeny slova jako „humanizovaný“, „maternizovaný“, „upravený“ a jim podobné výrazy. Na obalu obilných a ostatních příkrmů pro kojence a malé děti se kromě výše uvedených údajích uvádí věk kojence nebo malého dítěte, pro které je výrobek určen a musí být větší než čtyři měsíce života kojence. U potraviny s označeným věkem od čtyř do šesti měsíců života kojence musí být uvedeno, že potravina obsahuje lepek. 3.6.6.2
Potraviny pro nízkoenergetickou výživu
Do této skupiny potravin patří potraviny, které úplně nahrazují celodenní stravu nebo nahrazují jedno nebo více hlavních jídel celodenní stravy. Tato označení musí být uvedena na obalu. Dále musí být na obalu uvedena energetická hodnota v kJ nebo kcal, obsah bílkovin, sacharidů a tuků a průměrné množství vitaminů a minerálních látek ve 100 g nebo 100 ml potraviny nebo na jednu porci s označením velikosti porce a počtu porcí v jednom balení. Obal musí obsahovat také důležitá upozornění. Když potravina vede k příjmu vícesytných alkoholů v množství více, než 20 g denně uvede se slovy „Může u citlivých osob vyvolat projímavé účinky“, upozornění na nutnost dodržovat denní příjem tekutin, nezbytnou součástí výživy spotřebitele mají být i běžné pokrmy a potraviny a že tyto potraviny jsou určené pro osoby starší 18 let. U potravin nahrazující celodenní stravu upozornění, že potravina zajišťuje všechny základní živiny v potřebném množství na jeden den, a nemá se používat bez porady s lékařem déle než tři týdny. U potravin, které nahrazují jedno nebo více hlavních jídel celodenní stravy musí být uvedena ještě procenta vitaminů a minerálních látek a jejich doporučené denní dávky a upozornění, že potravina splňuje očekávaný účel pouze jako součást nízkoenergetické výživy.
32
Naopak obal nesmí obsahovat údaj o rychlosti nebo míře úbytku hmotnosti v důsledku jejího používání. 3.6.6.3
Potraviny pro zvláštní lékařské účely
Podle vyhlášky č. 54/2004 Sb., o potravinách určených pro zvláštní výživu a o způsobu jejich použití jsou to potraviny speciálně vyrobené nebo složené, které jsou určeny pro dietní stravu pacientů a mají být podávány pod lékařským dohledem nebo osoby zabývající se výživou lidí. Tyto potraviny jsou určeny k úplné nebo částečné výživě pacientů s omezenou, poškozenou nebo narušenou schopností požívat, trávit, absorbovat, metabolizovat nebo vylučovat běžné potraviny, určité výživné látky obsažené v běžných potravinách nebo jejich metabolity, nebo pro výživu osob s požadavky na výživu změněnými do té míry, že jejich řízené výživy nelze dosáhnout úpravou běžné stravy, využitím jiných druhů potravin pro zvláštní výživu ani jejich kombinací. Podle vyhlášky 54/2004 Sb. patří do této skupiny nutričně kompletní potraviny se standardním složením živin, které mohou být jediným zdrojem výživy, nutričně kompletní potraviny se složením živin specificky adaptovaným pro dané onemocnění, poruchu a zdravotní situaci, které mohou být jediným zdrojem výživy, pokud budou používány podle návodu výrobce a nutričně nekompletní potraviny s definovaným složením živin nebo složením adaptovaným specificky pro onemocnění, poruchu a zdravotní situaci, které nejsou vhodné jako jediný zdroj výživy. Nutričně kompletní potraviny mohou být použity jako náhrada části stravy nebo jako doplněk k obohacení stravy osob, pro které jsou určeny. Potraviny by měly být na obalu označeny slovy „dietní potravina pro zvláštní lékařské účely“ nebo „potravina pro zvláštní lékařské účely“. Dále musí být navíc uvedena energetická hodnota v kJ nebo kcal, obsah bílkovin, sacharidů a tuků a průměrné množství jednotlivých vitaminů a minerálních látek vše na 100 g nebo 100 ml potraviny nebo pro dávku nebo porci s obsahem počtu porcí v jednom balení. Údaje o osmolalitě (látkové množství osmoticky aktivních částic rozpuštěných v 1 l vody) nebo osmolaritě tam, kde je to vhodné a informace o původu a povaze bílkovin nebo bílkovinných hydrolyzátů obsažených v potravině. Na obalu musí být také označení „Důležitá upozornění“ na to, že potravina musí být používána na doporučení lékaře nebo osoby zabývající se výživou lidí, jestli je potravina nebo není vhodná jako jediný zdroj výživy, potravina je určena pro určitou věkovou skupinu nebo, že používání 33
potraviny může vést k ohrožení zdraví, pokud je užívána osobami, které nemají chorobu, poruchu nebo zdravotní stav, pro který je potravina určena, jestliže takové ohrožení přichází v úvahu. Dále musí být na obalu údaj pro jakou chorobu, poruchu nebo zdravotní stav je potravina určená. Popis vlastností a charakteristik, které činí použití potraviny účelným zvláště s ohledem na obsah živin, který je zvýšen, snížen, eliminován nebo jinak upraven, a důvody použití potraviny. Dále zvláštní údaje o nezbytné prevenci a kontraindikace související s použitím potraviny. Upozornění, že potravina není určená pro parenterální použití a pokyny k vhodnému způsobu přípravy, konzumace a skladování výrobku po otevření. 3.6.6.4
Potraviny bez fenylalaninu
Potraviny vyrobené speciálním technologickým postupem tak, aby obsah fenylalaninu nebyl vyšší než 20 mg v 100 g nebo 100 ml potraviny. V případě potravin vyrobených ze surovin, které přirozeně neobsahují fenylalanin, by měl jeho obsah být nulový. Potraviny bez fenylalaninu jsou určeny pro osoby s vrozenou, geneticky podmíněnou poruchou metabolismu fenylalaninu. Na obalu by měly být tyto potraviny označeny navíc energetickou hodnotou v kJ nebo kcal ve 100 g nebo 100 ml potraviny. Pokud potravina obsahuje energetickou hodnotu nižší než 50 kJ (12 kcal) lze nahradit údaj slovy „energetická hodnota nižší než 50 kJ (12 kcal) ve 100 g nebo 100 ml potraviny“. Dále údaje o obsahu vitaminů, minerálních látek a dalších látek v µg, mg nebo g, obsahu fenylalaninu v mg, uvedených u všeho na 100 g nebo 100 ml potraviny. Popis vlastností a charakteristik, které činí použití potraviny účelným zvláště s ohledem na obsah živin, který je zvýšen, snížen, eliminován nebo jinak upraven, a důvody použití potraviny. Dále zvláštní údaje o nezbytné prevenci a kontraindikace související s použitím potraviny, sdělení o způsobu použití a pokyny k vhodnému způsobu přípravy, konzumace a skladování výrobku po otevření. 3.6.6.5
Potraviny s nízkým obsahem laktózy nebo bezlaktózové
Do této skupiny potravin patří potraviny s nízkým obsahem laktózy obsahující nejvýše 1 g laktózy ve 100 g nebo 100 ml potraviny. Bezlaktózovými potravinami jsou potraviny obsahující nejvýše 10 mg laktózy ve 100 g nebo 100 ml potraviny, ve kterých je vyloučena přítomnost volné galaktózy. Tato skupina potravin je určena pro osoby s poruchami přeměny látkové, potravinovými alergiemi nebo intolerancemi a 34
narušenými funkcemi orgánů. Na obalu těchto potravin musí být údaje o energetické hodnotě v kJ nebo kcal a stejně jako u potravin bez fenylalaninu při obsahu energetické hodnoty nižší než 50 kJ (12 kcal) se tento údaj může nahradit slovy „energetická hodnota nižší než 50 kJ (12 kcal) ve 100 g nebo 100 ml potraviny. Dále obsah vitaminů, minerálních látek a dalších látek v µg, mg nebo g a obsah laktózy v g také na 100 g nebo 100 ml potraviny. 3.6.6.6
Potraviny určené pro sportovce a osoby při zvýšeném tělesném výkonu
Podle vyhlášky č. 54/2004 Sb., o potravinách určených pro zvláštní výživu a způsobu jejich použití se do skupiny potravin pro sportovce řadí tyto potraviny: 1) potraviny zajišťující vyšší přívod energie a svým složením, vyšším obsahem energetických živin (sacharidů, tuků) se výrazně liší od běžných potravin a obsahují také vyšší nutriety zvyšující využití energetických zdrojů (vitamin B1, karnitin, chrom a další) 2) potraviny podporující tvorbu svalstva, které svým složením, zejména vysokým obsahem bílkovin, peptidů, či esenciálních aminokyselin jsou vhodné pro tento účel nebo obsahují látky, které napomáhají tomuto účelu 3) ostatní specifické potraviny určené pro výživu sportovců 4) nápoje pro sportovce, zejména iontové nápoje, které obsahují látky zvyšující tělesný výkon, nebo nápoje, které nahrazují minerály, k jejichž úbytku došlo vlivem zvýšeného tělesného výkonu, rozdělují se podle osmolality na: a) isotonické nápoje b) hypertonické nápoje c) hypotonické nápoje d) ostatní nápoje pro sportovce. Kromě údajů uvedených ve vyhlášce o způsobu označování potravin musí být na obalu uvedeno označení „vhodné pro sportovce“ nebo „vhodné při zvýšeném tělesném výkonu“, u iontových nápojů údaj o osmolalitě v miliosmolech na 1 l nápoje určeného ke spotřebě připraveného podle návodu. U potravin obsahující kofein údaj slovy „obsahuje kofein“ a „není vhodné pro registrované sportovce“ a dále údaje o obsahu vitaminů, minerálních látek a dalších látek v µg, mg nebo g a energetické hodnotě v kJ nebo kcal na 100 g nebo 100 ml potraviny. U potravin obsahujících energetickou
35
hodnotu nižší než 50 kJ (12kcal) se údaj nahradí slovy „energetická hodnota nižší než 50 kJ (12kcal) na 100 g nebo 100 ml potraviny. 3.6.7
Složení potravin
Složení potravin se uvádí podle použitých surovin a přídatných látek, látek určených k aromatizaci a potravních doplňků. Řadí se sestupně podle množství v potravině v době výroby a musí být uvedeny slovem „složení“. U ovoce, zeleniny nebo hub použitých jako složky potraviny, ve kterých hmotnost žádné z dílčích složek nepřevládá, mohou být uvedeny v seznamu složek pod označením „ovoce“, „zelenina“ nebo „houby“ s doplněním slovy „v různém poměru“ a ihned za tím musí být seznam těchto jednotlivých složek v potravině. Složky, které tvoří méně, než 2% množství konečného výrobku se uvádí nakonec v libovolném pořadí. Složky se nemusí uvádět: 1) u jednosložkových potravin, u nichž je název potravin stejný jako název složky, 2) u čerstvého ovoce a zeleniny, konzumních brambor, pokud nejsou nějakým způsobem upravené, 3) u sycených vod označených jako sycené bez přídavku jiných složek, 4) u kvasného octa získaného z jedné základní suroviny bez přídavku jiných složek, 5) u sýrů, másla, kysaného mléka a smetany bez přídavku jiných složek než mléčných výrobků, enzymů a mikrobiální kultury potřebné k jejich výrobě a jedlá sůl potřebná k výrobě sýrů. Výjimku mají ochucené čerstvé sýry a tavené sýry. Složka, která se skládá z více dílčích složek, může být uvedena jako jedna složka ve složení potraviny, ale s následujícím výčtem jejich dílčích složek. Tento výčet se neuvádí u směsných složek, jako jsou koření a byliny, tvoří-li složka méně než 2% konečného výrobku. Alergenní složky, které byly použity při výrobě, musí být uvedeny ve složení potraviny pod názvem alergenní složky. Toto označení se nemusí uvádět, pokud název potraviny na tuto složku odkazuje.
36
Voda a těkavé látky se uvádějí ve složení výrobku v pořadí podle jejich hmotnosti v konečném výrobku. Označení vody a těkavých látek ve složení potraviny je složitější. Sestupné pořadí složek se neuvádí u směsí koření nebo bylin, pokud hmotnostní podíl jedné složky nepřevládá. Označí se slovy „v různém poměru“. Na obalu potraviny by měly být označeny všechny její úpravy během přípravy, zpracování a skladování. Například jestli byla obohacena o minerální látky, vitaminy, aminokyseliny, nebo přídavek většího množství jedlé soli, o vše se starají zvláštní právní předpisy, které by měla firma, která uvádí potravinu do oběhu dodržovat. Nebo pokud bylo přidáno sladidlo, musí se označit na obalu potraviny v blízkosti názvu potraviny. Obsah vyššího množství etanolu než dovoluje norma (max. 1,2%) musí být také označeno na obalu příslušným množstvím v objemových procentech. Množství složky v potravině se uvádí ihned za jejím názvem a musí odpovídat množství složky v okamžiku jejich zpracování. Pokud celkové množství všech složek překročí 100%, uvede se v hmotnosti složek použitých k přípravě 100 g hotového výrobku. Výjimkou jsou složky, u kterých je uvádět množství povinné, nebo jsou používány v malých množstvích např. jen k aromatizování. Další výjimkou jsou potraviny s drobnými složkami, v nichž ani jedna nepřevládá např. směsi ovoce, zeleniny, hub, koření nebo bylin nebo složky, které po neuvedení na obalu nijak neovlivní výběr spotřebitele, protože tolik potravinu necharakterizují. Některé složky jsou základní pro charakteristiku potraviny a odlišují jí tím od výrobků se stejným vzhledem nebo názvem. Proto jejich uvedení na obalu potraviny je povinné. 3.6.7.1
Údaje o přídatných látkách a enzymech
Označení názvů přídatných látek, aromat a potravních doplňků se uvádí podle předpisů Evropské unie v oblasti potravinářských přídatných látek a aromat. Přídatné látky jsou látky, které plní různé funkce v potravinách. Prodlužují trvanlivost potravin, zvýrazňují barvu, zvyšují nebo regulují kyselost a zahušťovací vlastnosti nebo dodávají potravinám sladkou chuť bez přidání řepného cukru. Mezi přídatné látky patří sladidla, barviva, konzervanty, antioxidanty, nosiče, regulátory kyselosti, kyseliny, látky zvýrazňující chuť a vůni, leštící látky a mnoho dalších. Musí být uvedeny na obalu. Značí se názvem uvedeným ve vyhlášce nebo číselným kódem. Číselný kód se používá pro identifikaci přídatné látky a je uveden ve formě: písmeno E 37
plus trojčíslí. Pokud má potravina číselný kód, znamená to, že látka prošla posouzením bezpečnosti a byla povolená v Evropské unii. Existují také výjimky při označování přídatných látek číselnými kódy. Například při označení oxidu siřičitého a siřičitanů při obsahu v potravině vyšším než 10 mg/kg nebo 10 mg/l se musí uvádět jejich název místo číselného kódu E, protože jsou považovány za alergenní složky a mohou u některých jedinců vyvolat nežádoucí reakce. Další výjimkou je modifikovaný škrob, který musí být těmito slovy označen na obalu. V případě, že obsahuje lepek, musí se tento údaj připojit k označení modifikovaný škrob. U některých látek např. antioxidanty, barviva, konzervanty, želírující látky, stabilizátory, emulgátory a další, musí být kromě názvu nebo číselného kódu E i název příslušné kategorie, do které látka patří nebo ke kterému účelu je látka do potraviny přidána. V případě nepříznivého ovlivnění zdraví z důvodu nadměrné konzumace nebo možnost zdravotního rizika pro určitou cílovou skupinu spotřebitelů se musí na obalu uvést upozornění na tato rizika: Potraviny obsahující více než 10% sladidel polyalkoholických cukrů E 420 (Sorbitol), E 421 (Mannitol), E 953 (Isomalt), E 965 (Maltitol), E 966 (Laktitol) nebo E 967 (Xylitol), musí být na obalu označeny slovy „Nadměrná konzumace může vyvolat projímavé účinky“ Potraviny obsahující aspartam musí být na obalu označeny slovy „Obsahuje zdroj fenylalaninu“ Údaj o prodloužení trvanlivosti použitím balicích plynů slovy „Baleno v ochranné atmosféře“ Na obale potravin obsahujících jedno nebo více těchto potravinářských barviv: žluť SY (E 110), chinolinová žluť SY (E 104), azorubin (E122), červeň allura (E 129), tartrazin (E 102), ponceau 4R (E 124), musí být uvedena doplňující informace: název nebo číslo E barviva/barviv: mohou nepříznivě ovlivňovat činnost a pozornost dětí“. Upozornění o nepříznivých vlivech na děti se nemusí uvádět v případech, kdy uvedená barviva byla použita pouze k dekoraci nebo orazítkování skořápek vajec. (4) Náhradní sladidla nesmí být použity ve výrobě dětské a kojenecké výživy. Pro všechny přídatné látky jsou stanoveny limity, které se během výroby potravin nesmí překročit. 38
3.6.7.2
Údaje o aromatech
Aromata jsou přípravky obsahující vonné a chuťové látky používané k ochucování různých potravinářských výrobků. Vyrábějí se macerací, digerací anebo destilací přírodních surovin, anebo rozpouštěním silic a extraktů v rafinovaném lihu. Nejčastěji se používají pro ochucování lihovin, likérů, aromatizovaných vín, cukrovinek a ostatních potravinářských výrobků. Označují se na obalu slovem „aroma“ nebo přesnějším názvem nebo popisem aromatu. Potraviny, které obsahují větší množství jedné aromatické látky, než povoluje norma, se označí slovy „S vysokým obsahem…(dané látky)“ např. kofeinu, a hned za tím množství v mg/100 ml. Cukrovinky nebo nápoje, které obsahují glycyrrhizovou kyselinu nebo její amonnou sůl o vyšší koncentraci než povoluje norma (100 mg/kg) se označí slovy „ Obsahuje lékořici“ nebo pokud cukrovinky a nápoje obsahují tyto látky v nižší koncentraci (cukrovinky 4 g/kg, nápoje 50 mg/l) se označí slovy „Obsahuje lékořici.“ a varováním pro osoby s vysokým tlakem, že by se měly vyvarovat nadměrným spotřebám. (vyhláška č. 113/2005 Sb.) Sbírka mezinárodně uznávaných standardů, praktických postupů, směrnic a dalších doporučení vztahující se k bezpečnosti potravin Codex Alimentarius a organizace WHO/FAO vypracovaly novou všeobecnou normu pro potravinová aditiva, tzv. General Standards on Food Additives (GSFA). Tato norma vypracovává a harmonizuje mezinárodní pravidla týkající se aditiv použitelných v rámci světového obchodu s potravinami. V normě jsou pouze aditiva přezkoumaná mezinárodním vědeckým výborem. Aditiva mají svůj Mezinárodní číselný systém INS (International Numbering System), který je stejný se systémem číselných E-kódů zavedených v zemích Evropské unie. (4) 3.6.8
Označení šarže
Šarže je množství výrobků stejného druhu vyrobených za stejných podmínek. (KOMPRDA, 1999) Označení šarže se uvede na obale určeném pro spotřebitele, u nebalené potraviny v písemné dokumentaci, která potravinu doprovází. Před označení šarže se uvede písmeno „L“, aby se odlišil od ostatních údajů a nedocházelo k záměně. U baleného stolního másla se místo označení šarže uvede datum výroby. Označení šarže se neuvádí u potravin označených datem minimální trvanlivosti nebo datem použitelnosti. 39
3.6.9
Údaje o výživové hodnotě potraviny a třídě jakosti
Pod výživovou hodnotou se rozumí všechny údaje uváděné na obalu potraviny, které udávají energetickou hodnotu a živiny. Mezi živiny se řadí bílkoviny, sacharidy, tuky, vláknina, sodík, vitaminy a minerální látky vyskytující se v potravině ve významných množstvích. Jako např. obsah vitaminů a minerálních látek vyšší než 15% doporučené denní dávky ve 100 g nebo 100 ml potraviny. Pouze v tomto případě se uvádí na obalu obsah vitaminů a minerálních látek. Výživová hodnota se označuje podle dvou skupin. První skupina zahrnuje energetickou hodnotu a obsah bílkovin, sacharidů a tuků a druhá skupina zahrnuje energetickou hodnotu a obsah bílkovin, sacharidů, cukrů, tuků, nasycených mastných kyselin, vlákniny a sodíku. Volí se podle toho, jestliže se výživové tvrzení vztahuje blíže ke druhé skupině, tj. k cukrům, nasyceným mastným kyselinám, vláknině nebo sodíku, označuje se podle skupiny dva v jiných případech podle skupiny jedna. Výživová hodnota také zahrnuje označení škrobu, polyolu, mononenasycených mastných kyselin, polynenasycených mastných kyselin a cholesterolu. Při uvedení výživového tvrzení je povinné uvádět látky, které patří do některé ze dvou skupin. Dále se musí při uvedení polynenasycených nebo mononenasycených mastných kyselin a cholesterolu uvádět obsah nasycených mastných kyselin. Pořadí uvedení jednotlivých látek je dáno vyhláškou, např. uvedení volných cukrů, polyolu a škrobu musí být v tomto uspořádání: sacharidy z nich: a) cukry b) polyoly c) škrob Energetická hodnota se vypočítává podle přepočítávacích faktorů na 1 g látky, které jsou přesně určeny, např. pro sacharidy 17kJ = 4 kcal. Údaje o energetické hodnotě a obsahu živin se uvádí pouze číselně za použití jednotek uvedených v tabulce č. 3.6 – 2.
40
Tabulka č. 3.6 – 2 – Jednotky uvádění energetické hodnoty a živin na obalu potraviny (vyhláška č. 450/2004 sb.) a) energetická hodnota b) bílkoviny c) sacharidy d) tuk e) vláknina f) sodík g) cholesterol h) vitaminy a minerály
- kJ i kcal -g -g -g -g -g - mg - mg nebo jednotky uvedené v příloze.
Údaje se uvádí pro 100 g nebo 100 ml potraviny, nebo na podávanou dávku nebo na jednu porci s uvedením počtu v balení. Musí být uvedeny na obalu v jednom místě v tabulce doplněné přiřazenými číselnými hodnotami. Pokud je prostor na obalu malý, tak se údaje uvedou v lineární formě. Údaje by měly být čitelné, nesmazatelné, umístěny na viditelném místě, nesmí se přelepovat ani nijak překrývat nebo měnit. Třída jakosti je údaj o vlastnostech potraviny. Označení zákazníkovi říká, jak kvalitní je daná potravina. Toto označení znamená, že se jedná o kvalitní výrobek. Například u označování vajec se uvádí jakostní třídy I. a II. Do I. jakostní třídy se řadí vejce podskupiny EXTRA A a A a do II. jakostní třídy vejce podskupiny B. Extra A znamená, že vejce této třídy je velice kvalitní, čerstvé a jsou na něj přísné požadavky, je to vejce tříděné do 7 dnů od snášky. Potom už se označení Extra musí odstranit a vejce je zařazeno do podskupiny A. Vejce podskupiny B jsou netříděná, lehce zašpiněná a označení čerstvá se zde použít nesmí. (SIMEONOVÁ, 1999)
3.7
Nepovolené údaje na obalu
Podle vyhlášky č. 113/2005 sb. o způsobu označování potravin a tabákových výrobků by se měly potraviny označovat tak, aby neuváděly spotřebitele v omyl a na obalu pro spotřebitele by se neměly uvádět tyto údaje: 1) potravina je zdrojem všech životně nezbytných živin, kromě potravin u nichž je tato vlastnost stanovena zvláštním právním předpisem nebo předpisem Evropské unie, 2) běžné potraviny nedodají takové množství živin, jako obsahuje nabízená potravina, 3) potravina má zvýšenou nebo zvláštní nutriční hodnotu v důsledku přídavku 41
přídatných látek nebo potravních doplňků, bez provedeného nutričního hodnocení, 4) potravina má zvláštní vlastnosti, přestože tyto vlastnosti vykazují všechny srovnatelné potraviny, 5) potravina je vhodná k prevenci, zmírnění nebo léčení zdravotní poruchy nebo k lékařským účelům, 6) charakter nebo původ potraviny je „domácí“, „čerstvý“, „živý“, „čistý“, „přírodní“, „pravý“ nebo „racionální“, pokud toto označení výrobku není součástí názvu druhu potraviny, 7) potravina je určena pro zvláštní výživu nebo je dietní, popřípadě dietetická, 8) potravina byla vyrobena podle náboženských nebo rituálních předpisů, bez doložení příslušnými náboženskými autoritami. Dále se nesmí uvádět údaje: 9) jejichž pravdivost nelze dokázat, 10) které by mohly vyvolat pochybnosti o neškodnosti jiných podobných potravin, nebo vyvolat u spotřebitele obavy z jejich použití, 11) o rychlosti úbytku tělesné hmotnosti nebo jeho rozsahu při konzumaci určité potraviny, 12) které by mohly vést k záměně běžných potravin s potravinami pro zvláštní výživu. Výjimku mají některé tyto údaje, které stanoví zvláštní právní předpis nebo přímo použitelný předpis Evropské unie nebo je potvrzena příslušným správním orgánem. (vyhláška č. 113/2005 Sb.)
3.8 3.8.1
Označení jednotlivých druhů potravin Označování mlýnských obilných výrobků a těstovin
Mlýnské obilné výrobky se označují názvem skupiny nebo podskupiny. U sypkých směsí z obilovin se uvede způsob užití a návod k přípravě. Dále se uvede botanický rod obiloviny, ze které je výrobek vyroben. Těstoviny se označí druhem a skupinou výrobků. U nesušených těstovin se doplní slovem „nesušené“ a dobou použitelnosti. U těstovin balených vakuově nebo v inertní 42
atmosféře se uvede údaj o době, do které je nutno spotřebovat potravinu po otevření obalu a u plněných těstovin navíc název náplně. 3.8.2
Označování pekařských výrobků
Pekařské výrobky se označí názvem druhu a skupiny, kromě trvanlivého a jemného pečiva. Druh běžné pečivo se označí názvem „pečivo“. U trvanlivého pečiva se označí skupina. Jemné a trvanlivé pečivo, v případě plnění, se označí druhem náplně a polevy. Chléb, který je kypřen vitálním žitným kvasem s minimálním obsahem 70% výše vymleté žitné mouky se označí slovy „staročeský chléb“ nebo „tradiční chléb“. Slovy „selský chléb“ se označí chléb s charakteristickými velkými, nepravidelnými póry, tvarovaný do kulatého bochníku o hmotnosti nejméně 2 kg s obsahem nejméně 60% žitné mouky. Označení „trvanlivý“ je vhodné pro chléb, který má trvanlivost nejméně 21 dní. Označení „běžné mléčné pečivo“ se uvede u běžného pečiva s mlékem odpovídajícím nejméně 1,7% mléčné sušiny. Dále se pekařské výrobky označují slovy „máslové“ tj. když je při výrobě použito jako tuk jen máslo, „vaječné“ s obsahem nejméně 180 g celých vajec nebo 64 g žloutků na 1 kg mlýnských výrobků. Další označení slovy „kakaové“ s obsahem nejméně 2,5% kakaa a označení s použitím skupin suchých skořápkových plodů s obsahem nejméně 25 g jader suchých skořápkových plodů na 1 kg hmoty. Označení jemného pečiva se doplňuje přívlastkem vyjadřujícími technologické zpracování např. „z listového těsta“, „z kynutého těsta“, „smažené“, „ze šlehaných hmot“, „čajové pečivo“, „slané nebo sýrové pečivo“ a další. 3.8.3
Označování cukrářských výrobků
Cukrářské výrobky se kromě údajů uvedených v zákoně a ve vyhlášce o označování potravin, dále označují datem použitelnosti, plněné výrobky názvem druhu nebo skupiny a náplň se označuje slovy „kakaová“ s obsahem nejméně 2,5% kakaa, „čokoládová“ s obsahem nejméně 5% čokolády, „suchých skořápkových plodů“ s obsahem nejméně 25 g jader těchto plodů v 1 kg krému nebo cukrářské hmoty. Náplně ochucené pouze látkou určenou k aromatizaci označí se jen slovy „s příchutí“ a pokud náplň obsahuje jen máslo, označí je jako „máslová“. Přítomnost alkoholu musí být také uvedena na obalu. Těsta se mohou stejně jako u pekařských výrobků doplnit přívlastkem vyjadřujícím technologické zpracování např. kynuté listové, tažené, třené, křehké tukové, sýrové, slané a další. (vyhláška 333/1997 Sb.) 43
3.8.3.1
Označování přírodních sladidel, cukrovinek, kakaa a čokolády
Přírodní sladidla se označí skupinou a podskupinou, tekuté výrobky z cukru podskupinou, obsahem sušiny a invertního cukru v sušině. Sirup obsahující krystalky cukru se doplní slovem „krystalizovaný“. Cukr bílý se může označit jen názvem „cukr“. Při označování cukrovinek se uvede název skupiny a podskupiny, pokud to nelze název se odvodí podle základních surovin nebo technologií použitých při výrobě. Při obsahu čokolády ve výrobku vyšší než 5% se výrobek označí slovem „s čokoládou“ nebo podobnými výrazy. Kakao se označí názvem skupiny a podskupiny. Čokoláda v prášku, čokoláda k přípravě nápoje, slazený kakaový prášek se označí celkovým obsahem kakaové sušiny v procentech slovy „kakao nejméně…%“. Kakao a směsi z kakaa s cukrem se označí slovy „se sníženým obsahem tuku“ obsahuje-li kakaové máslo méně než 20% celkového obsahu sušiny. Dále musí být na obalu uvedeny údaje o skutečném obsahu kakaového másla. Čokoláda a čokoládové bonbony se označí druhem, popřípadě i skupinou, pokud to nelze název se odvodí podle základních surovin nebo technologií použitou při výrobě a v případě použití nějaké další složky i jejím názvem. Pokud je více různých čokolád v jednom balení označí se na obalu slovy „směs čokolády“ nebo „kolekce plněné čokolády“. Při nahrazení mléčné čokolády slovem „smetanová“, musí výrobek obsahovat nejméně 5,5% mléčného tuku nebo slovy „mléčná s odstředěným mlékem“, nejméně 1% mléčného tuku. Pokud se název čokolády nebo mléčné čokolády doplní dalším označením např. rýže, poleva, oříšková čokoláda, musí splňovat požadavky uvedené ve vyhlášce, např. označení poleva, musí výrobek obsahovat nejméně 35% celkové kakaové sušiny, nejméně 31% kakaového másla a nejméně 2,5% tukuprosté kakaové sušiny. Čokoláda, mléčná čokoláda, family mléčná čokoláda, Chocolate a další se na obalu označí slovy „obsah kakaové sušiny nejméně…%“. Vyšší jakost čokolád se může označit slovy „extra“ nebo „vysoká jakost“ za splnění příslušných podmínek podle vyhlášky. (vyhláška č. 76/2003 Sb.) 3.8.4
Označování medu
Med se označí jeho původem (květový, medový), a způsobem jeho získávání a úpravy, zemí původu. Dále se med s výjimkou filtrovaného a pekařského medu označí regionálním, územním nebo místním označením původu, ve vztahu k původu medu 44
(květový, medový) i názvem „jednodruhový“ nebo „směsný“, druhem rostlin, ze kterých pochází, a specifickými kritérii jeho jakosti. Pekařský med se označí těmito slovy nebo „průmyslový med“ a v jeho blízkosti i slovy, že je určen jen na vaření, pečení nebo jiné zpracování a dále se označí zemí původu. (vyhláška č. 76/2003 Sb.) 3.8.5
Označování ovoce a zeleniny v čerstvém a zpracovaném stavu
Ovoce se označuje použitým druhem nebo druhy ovoce v sestupném pořadí podle hmotnosti použité suroviny, v případě více než tří druhů se označí slovy „směs ovoce“ nebo počtem použitých druhů a názvem skupiny. Zelenina se označuje botanickým názvem použitého druhu zeleniny, použitým druhem nálevu, názvem skupiny a údajem, jestli se jedná o zeleninový výrobek pálivý. Pak je označování u jednotlivých druhů ovoce a zeleniny odlišné. Ovoce v lihu musí mít uvedeno obsah etanolu v objemových procentech. U džemů, marmelád, rosolů, kaštanového pyré, povidel, klevel a ovocných protlaků se uvede množství ovoce v gramech, celkový obsah přírodních sladidel v gramech použitých pro výrobu 100 g hotového výrobku a přítomnost zbytkového oxidu siřičitého při jeho obsahu vyšším než 10 mg/kg. Sušené bobule hroznů révy vinné se označuje pouze slovy „Rozinky“ nebo „Hrozinky“, upravené čerstvé chlazené ovoce a zelenina se označují na obalu datem použitelnosti a teplotou skladování. Jestli výrobek marmelády neobsahuje žádnou nerozpustnou hmotu citrusových plodů, označí se slovy „rosolová marmeláda“. (vyhláška č. 157/2003 Sb.) 3.8.6
Označování brambor a výrobků z nich
Konzumní brambory se dodávají do vhodných obalů např. pytle, sítěné pytle, přepravky), v kontejnerech nebo volně ložené. Jednotlivé dávky konzumních brambor musí být řádně označeny názvem, jménem, adresou odesílatele, popřípadě i zemí původu. Dále musí být uveden tržní druh brambor (konzumní rané, pozdní, průmyslové a krmné), číslo technické normy, datum odeslání, způsob přepravy a číslo přepravního prostředku, hrubá a čistá hmotnost dávky, čistá hmotnost průmyslových nebo krmných brambor po odpočtu hmotnostních srážek celkem a u dodávky v obalech druh a počet obalů. Označování jednotlivých obalů se trošku liší. Na obalu musí být uveden druh konzumních brambor (rané, pozdní), název odrůdy, u raných brambor ještě barva dužniny, tvar hlíz a v různých případech označení „drobné“, u pozdních varný typ brambor. Dále musí být uveden název nebo jméno odesílatele, dodavatele nebo balírny případně země původu, číslo technické normy, čistá hmotnost a datum na 45
spotřebitelském balení. U skupinového balení ještě počet kusů v balení, celková čistá hmotnost a datum balení do spotřebitelských obalů. Při dodávkách v kontejnerech se tyto údaje uvádějí v průvodním dokladu. Výrobky z brambor se označují názvem skupiny. (3) 3.8.7
Označování mléka a mléčných výrobků
Mléko a mléčné výrobky se při označování jednotlivých skupin a podskupin liší. Výrobky se označují příslušnými názvy podle vyhlášky č. 77/2003 Sb., kterou se stanoví požadavky pro mléko a mléčné výrobky, mražené krémy a jedlé tuky a oleje. Mléko a smetana se označí názvem druhu a skupiny, podskupiny podle obsahu tuku a obsahem tuku. U selského nestandardizovaného mléka se obsah tuku uvede slovy „nejméně“. Tekuté mléko kravské nebo tekutá smetana z kravského mléka se uvádějí pouze slovy mléko nebo smetana a označí se způsobem tepelného ošetření. Název „trvanlivé“ u mléka nebo smetany se označí pouze tehdy, jestliže u mléka nebo smetany bylo dosáhnuto prodloužení trvanlivosti tepelným ošetřením, nedošlo u nich k chemickým, fyzikálním a smyslovým změnám a splňují mikrobiologické požadavky po provedení termostatické zkoušky v uzavřeném obalu. U zahuštěného mléčného výrobku se u názvu uvede obsah tukuprosté sušiny a tuku v procentech s výjimkou označení obsahu tuku u zahuštěného mléka odtučněného. U sušených mléčných výrobků je to podobné. S výjimkou sušeného odtučněného mléka se označí obsahem tuku v procentech. Dále se uvede slovy „není určeno pro výživu kojence do 12 měsíců“ opět s výjimkou výrobku pro zvláštní výživu. U sušeného mléka a smetany v balení pro spotřebitele se uvede doporučený způsob ředění nebo způsob uvedení do původního stavu s uvedením obsahu tuku v procentech v takto upraveném výrobku. Mléčný výrobek vyrobený z tepelně neošetřeného mléka nebo mléka ošetřeného terminací, který nebyl během výroby tepelně ošetřen, se označí na obalu slovy „vyrobeno ze syrového mléka“ nebo „vyrobeno z terminovaného mléka“. Pokud byl výrobek tepelně ošetřen, uvede se povaha tepelného ošetření. Kysaný mléčný výrobek se označí názvem druhu nebo skupiny, obsahem tuku, použitou ochucující složkou a slovem „slazený“, pokud bylo přidáno přírodní sladidlo nebo sladidlo. U spotřebitelsky baleného stolního másla označí výrobce datum výroby, distributor na vnější obal uvede datum vyskladnění z mrazírenského skladu a prodejce označí datum použitelnosti. Označení pomazánkového másla musí obsahovat množství tuku, 46
sušiny a použitou ochucující složku. Tvaroh k tomu navíc název druhu, skupiny nebo podskupiny a obsah tuku v sušině. Označení „smetanový krém z vysokotučné smetany“ může nést výrobek z vysokotučné smetany a bez přídavku cukru, dále musí být uveden ještě obsah tuku a sušiny v procentech. Smetanový krém je slovní označení pro výrobek vyrobený z tvarohu, mléka nebo smetany, s přídavkem cukru a s obsahem tuku v sušině nejméně 30%, dále se uvede obsah tuku a sušiny v procentech. Sýry se označují názvem druhu, tavený sýr, tavený sýrový výrobek a syrovátkový sýr také názvem skupiny. Přírodní sýry se označí ještě názvem podskupiny. Dále se uvede obsah tuku nebo tuk v sušině, obsah sušiny, použitou ochucující složku a označení „tavený sýrový výrobek“, pokud tavený sýr obsahuje více než 5% laktózy. Slovem „čerstvé“ se mohou označit jen tekuté mléko nebo smetana, které byly tepelně ošetřeny pasterací, máslo do 20 dnů od data výroby a nezrající sýr, který nebyl po prokysání tepelně ošetřen. Datum použitelnosti se uvede u tepelně ošetřeného tekutého mléka a smetany, pokud už nejsou označeny datem minimální trvanlivosti, dále kysaný mléčný výrobek, mléčný výrobek tepelně ošetřený po prokysání, mléčný výrobek obohacený přídavkem mikroorganismů, čerstvé máslo, tvaroh a čerstvý nezrající sýr. Mléčné výrobky se dále označují pomocí přívlastků podle toho, kolik obsahují sýru, mléka, tekutého mléčného výrobku a jogurtu např. sýrový, mléčný, mléčný nápoj, jogurtový. Při obsahu více sýrů ve výrobku se používá označení „sýrový dort“, „sýrový dezert“, „sýrový roláda“ nebo „salámový tavený sýr“. U výrobků do nichž byla přidána sůl, musí být obsažen její podíl v procentech na obalu. 3.8.7.1
Označování mražených krémů a jedlých tuků a olejů
Mražené krémy se kromě údajů uvedených v zákoně a vyhlášce o označování potravin, dále označí názvem druhu, skupiny a podskupiny a údajem o přípustném způsobu skladování. Dále se jednotlivé mražené krémy v označování liší. Ovocný mražený krém, pokud byla ovocná složka nahrazena suchými skořápkovými plody, označí se názvem druhu a podskupiny. Mražený krém, který byl ochucen látkou určenou k aromatizaci, označí se slovy „s příchutí“. Přívlastky mražených krémů jako čokoládový, kakaový, podle použitých druhů skořápkových plodů nebo názvem použitého druhu ovoce se označí podle příslušného obsahu těchto přísad. Přívlastek „mléčný“ se může nahradit názvem použitého mléčného výrobku při výrobě, např. 47
jogurtový, tvarohový. Balený mražený krém se může označit také jako zmrzlina. V případě ochucení alkoholickou nebo jinou složkou, musí být tato složka uvedena na obalu. Jedlé tuky a oleje se označí stejně jako mražené krémy názvem druhu, skupiny a podskupiny. Označením „vepřové sádlo“ se podle vyhlášky č. 77/2003 Sb., kterou se stanoví požadavky na mléko a mléčné výrobky, mražené krémy a jedlé tuky a oleje, použije u vepřového tuku získaného škvařením pouze syrového vepřového sádla plstního nebo hřbetního a „výběrový hovězí lůj“ se použije u hovězího loje získaného tavením pouze syrového hovězího loje ledvinového, osrdečníkového, obžaludkového a střevního při nízké teplotě. (vyhláška č. 77/2003 Sb) 3.8.8
Označování masa a vajec
Maso se označí názvem skupiny, živočišným druhem (hovězí, vepřové, hříběcí), výsekové maso tržním druhem. Některé druhy masa se označí datem použitelnosti např. balené drůbeží maso, výsekové maso, maso balené a další), u zvěřiny názvem zvířete, a zda se jedná o maso zvěře z farmového chovu. Hovězí výsekové maso balené nebo nebalené se navíc označí slovy „mladý býk“, „býk“, „volek“, „jalovice“ nebo „kráva“. Jestli je hovězí maso označeno jako maso vyšetřené na spongiformní encefalopatii skotu (BSE), musí být uveden i název akreditované laboratoře, která vyšetření provedla a číslo protokolu o tomto laboratorním vyšetření. U nebaleného hovězího čerstvého masa se požadované údaje v písemné podobě umístí viditelně v místě, kde je maso nabízeno k prodeji spotřebiteli. (vyhláška č. 169/2009 Sb.) Na spotřebitelském obalu vajec musí být název výrobku, veterinární registrační číslo třídírny, jakostní třída (A, extra A, B), hmotnostní skupina u vajec I. třídy A a extra A (S, M, L, XL), počet kusů, způsob chovu, u vajec II. třídy B nesmí být použito slovo „čerstvá“. Dále může být uveden datum snášky, prodeje a nutriční hodnota a u označení jakostní třídy B i datum balení. Označení jednotlivých vajec na skořápce se provádí pomocí kulatého, oválného nebo rovinného razítko, kde je uvedena hmotnostní skupina, kód způsobu chovu, kód státu a veterinární registrační číslo chovu např. M3CZ5284. Kde M je hmotnostní skupina, číslo 3 je metoda chovu v kleci, CZ je místo původu a poslední čtyřčíslí je registrační číslo chovu. (3)
48
3.8.9 3.8.9.1
Označování nápojů Označování nealkoholických nápojů
Nealkoholické nápoje a koncentráty se označí podskupinou, případně i skupinou. Jestliže pochází ovocná nebo zeleninová šťáva z jednoho druhu ovoce nebo zeleniny označí se názvem druhu tohoto ovoce nebo zeleniny, obsah této složky se uvede na obalu v procentech a výrobek se označí slovy „obsah ovocné (zeleninové) složky nejméně…%“. Nápoj nebo koncentrát ochucený ovocnou nebo zeleninovou složkou musí být označený slovy „ovocný“, „zeleninový“ nebo „s deklarovanou příchutí“. Pokud je ovocná nebo zeleninová šťáva ochucena přírodním sladidlem, musí být na obalu uvedeno označení „přislazeno“ nebo „s přídavkem cukru“ s uvedením jeho množství v g/l. Přídavek jakékoliv látky musí být vždy uveden na obalu. Jestliže je výrobek vyroben z dvou a více druhů ovoce nebo zeleniny musí být u názvu uveden jejich seznam v sestupném pořadí nebo označení „z více druhů ovoce (zeleniny)“. Dále musí být uvedena využitelná energie. Pokud obsahuje ovocný nebo zeleninový nápoj nejméně 2 g/l oxidu uhličitého musí se uvést, že se jedná o sycený nápoj. U limonád a ochucených minerálních, pramenitých nebo pitných vod je obsah nižší než 2 g/l uvede se, že jde o nesycený nápoj. U pramenitých vod se uvede údaj, že se jedná o sycený nápoj, při dodatečném dosycení oxidem uhličitým, dále lokalita, kde se zdroj jímá, a název zdroje a informace o provedených úpravách. U minerálních vod ještě navíc hodnocení podle celkové mineralizace, údaj o analytickém složení, které udává charakteristické složky minerální vody a označení laboratoře a dále vyznačení zvýšeného obsahu iontů, u kterého je to považováno zvláštním právním předpisem. Označení „sirup“ se může uvést u koncentrátu, který obsahuje více než 50% přírodních sladidel. V názvu nealkoholického nápoje ani v jeho označení, s výjimkou minerální vody ochucené, nesmí být uvedeno slovo „minerálka“, „minerální voda“ a jim podobné výrazy. Dále se nesmí používat u těchto výrobků, s výjimkou ovocné a zeleninové šťávy, označení „džus“, „juice“, „100%“, „stoprocentní“ a jim podobné výrazy. Dále se ještě nesmí uvádět u sodové a pitné ochucené vody zeměpisné údaje. 3.8.9.2
Označování alkoholických nápojů
Ovocná vína se označují obsahem etanolu v objemových procentech a označení určitého druhu ovoce, ze kterého je víno použito. Ostatní ovocná vína se označí jen 49
názvem druhu a skupiny. Označení slovem „víno“ musí být vždy doplněno nějakým přívlastkem vyjadřujícím skupinu nebo druh ovocné vína nebo ostatních vín. Samostatně může být jen při označení révového vína. Pivo se označuje názvem druhu a skupiny, obsahem alkoholu v objemových procentech, způsob kvašení, údajem „nefiltrované“, pokud nebylo filtrováno, údajem, zda jde o pivo světlé, tmavé, polotmavé nebo řezané a údajem o použití přírodní minerální vody, pokud byla použita k výrobě. Ke zpřesnění označení skupiny piva se může použít hodnota extraktu původní mladiny, vyjádřenou číselným údajem v procentech nebo slovním vyjádřením. Na obalu lihovin se uvede obsah etanolu v objemových procentech a označení odrůdy rostlinného druhu. Lihovinu, která splňuje požadavky předpisu Evropské unie upravujícího lihoviny na „Geist“ lze označit jako „ovocný průtahový destilát“ a lihovinu splňující požadavky na „ovocný destilát“ se může označit jako „pálenka“. Na obalu se nesmí uvádět názvy lihovin, u kterých jsou uvedeny požadavky na složení, smyslové nebo jiné požadavky, pro jiné výrobky, které neodpovídají těmto požadavkům a mohli by uvést spotřebitele v omyl. Ve složení u lihovin se nemusí uvádět voda. Označení kvasného octa musí obsahovat druh a skupinu případně i podskupinu a údaj o kyselosti kvasného octa v procentech. U droždí se uvede název druhu a skupiny a datum použitelnosti. (vyhláška č. 335/1997 Sb.)
50
4 MATERIÁL A METODIKA Metodika zpracování jednotlivých systémů identifikace balených potravin byla provedena pomocí studie odborných knih a odborných časopisů, databázových publikací a internetových zdrojů za konzultace s vedoucím bakalářské práce.
5 VÝSLEDKY A DISKUSE V roce 1973 byl zavedený v USA první úspěšný způsob využití čárového kódu na evidenci zboží v potravinářských a koloniálních obchodech. Pro tento účel byl ve spolupráci s Kanadou vyvinutý systém čárového kódu UPC (Universal Product Code), které se používá dodnes a ve svém prefixu neoznačuje zemi původu, ale druh zboží. Pro používání čárového kódu k identifikaci zboží bylo v roce 1977 založeno sdružení EAN (European Article Numbering Association), které se po přijetí dalších členů v roce 2005 přejmenovalo na systém GS1. Čárový kód EAN je třináctimístný v normální délce nebo osmimístný ve zkrácené délce, který se používá pro označení malých výrobků. Výrobky mohou být označeny symbolem EAN již v okamžiku jeho výroby nebo vzhledem na jeho způsob prodeje až v další fázi oběhu, např. v obchodní organizaci. Kód EAN vytvořený ve výrobě cenu nevyjadřuje, ukládá se do paměti počítače v obchodu, ale u kódu vytvořeném v obchodní organizaci, být cena zahrnuta může. (KAČEŇÁK, 2001) Čárové kódy jsou výhodné pro svoji přesnost, rychlost, flexibilitu, produktivitu, efektivnost, dosledovatelnost a cenu. Lze je používat v extrémních podmínkách a terénech, např. tisknout na materiály odolné vysokým teplotám nebo extrémním mrazům. Jejich rozměry mohou být přizpůsobeny tak, aby se mohli použít i na miniaturní elektronické součástky. Tyto kódy pomáhají zvýšit v maloobchodě produktivitu odbavování u pokladny a může se kdykoliv zjistit množství výrobku na skladu. Čárové kódy obsahují číslo výrobce, číslo výrobku, místo uložení ve skladu, číslo série nebo jméno osoby, které je povolen vstup do jinak uzavřeného prostoru. Tyto informace mohou číst pomocí čteček pouze výrobci a obchodníci, pro spotřebitele jsou nečitelné, a proto musí být všechny tyto informace uvedené také na obalu. Největší počet obchodů vybavených snímacím zařízením pro čárový kód EAN má Japonsko, Francouzsko, Německo, Švédsko, Rakousko a další. Existuje mnoho 51
čárových kódů, které mají také různá použití. Čárové kódy EAN 13 a EAN 8 se používají pro zboží prodávané v obchodní síti a udávají stát původu, číslo výrobce a číslo konkrétního zboží. Pro označování obchodních a logistických jednotek se používá UCC/EAN 128, který obsahuje informace o daném výrobku, např. číslo dodávky, datum výroby, minimální trvanlivost a další. Pro označování obchodních jednotek se také používá kód ITF-14. Jelikož dovoluje vysokou hustotu zápisu, používá se pro inertní aplikace. Kód GS1 Databar kóduje číslo GTIN (Globální číslo obchodní položky) a i další informace s použitím aplikačních identifikátorů. Toto byly tzv. 1D kódy, které mají omezenou kapacitu a kódují numerický nebo alfanumerický řetězec, který je klíčem k identifikaci označeného předmětu do externí databáze. Dále existují tzv. 2D kódy, které mají vyšší kapacitu a obsahují veškerou potřebnou informaci o označeném předmětu v sobě. To jsou např. kódy PDF-417 a Datamatrix. Radiofrekvenční technologie (RFID) je technologie určená pro sběr dat, jejich ukládání a poskytování obchodníkům na dálku. Tato technologie existuje již více než 50. let, ale teprve nedávno se organizace začali zajímat o jeho potenciál ke zlepšení obchodních procesů a činností. Technologie je určena k doplnění nebo v některých případech i nahrazení systému čárových kódů k automatické identifikaci, sledování a vyhledávání výrobků v celém dodavatelském řetězci. (SANGHYUN KIM a GARY GARRISON, 2010) RFID tagy umožňují automaticky číst pomocí senzorů, které mohou splynout s různými systémy, pomáhají zvýšit efektivitu dodavatelského řetězce, zlepšují sledovatelnost výrobků a usnadňují kontrolu kvality. (NITAIGOUR P. MAHALIK a ARUN N. NAMBIAR, 2010) Kromě identifikace typu zboží umožňuje identifikovat i jednotlivé kusy zboží a zjistit tak případné nebezpečí hrozící při požití potraviny. Umožňuje zpětné dohledání, ve kterém uzlu zpracovatelského řetězce došlo k pochybení a vzniku nebezpečí. Následujícím dohledáním od místa zjištění lze potom velmi efektivně dohledat, kde všude podobné riziko hrozí. (PEŠEK, 2010) RFID technologie se nepoužívá jen v potravinářství, ale i v mnoha dalších odvětvích např.
v automobilovém
průmyslu,
zdravotnictví,
knihkupectví,
v obchodech
s oblečením, elektronikou a dalších. Postupem času výrobci stále vymýšlejí nové trendy v této technologii a snaží se jí zdokonalit a zjednodušit. V roce 2007 vytvořila společnost Media Cart Holdings nákupní košík, který používá RFID technologii a 52
informuje spotřebitele o zboží v celém obchodě. Jedná se o tzv. RFID - Enabled Cart. Jako první tento košík začali používat dva obchody s potravinami, jeden na východním pobřeží a druhý poblíž Dallasu. V celém obchodě je nainstalován pasivní RFID čip UHF GEN 2 každé 2 m v celém skladu v uličkách. Tyto vozíky jsou na přední části vozu vybaveny dvanáctipalcovým displejem s vysokým rozlišením obrazu otočeným na zákazníka a na spodní části jsou umístěny ThingMagic 4E RFID dotazovač a zdroj napájení. Když se vozík nepoužívá, jsou jednotky zaparkované v ohradě, takže může být zúčtován. Na displeji se objevují nejzákladnější služby jako je reklama specifická pro konkrétní místo v obchodě a později budou přidávány další funkce. V provozu to bude znamenat, že jakmile vezme zákazník vozík z ohrady, objeví se na displeji uvítací zpráva. Při průchodu uličkami dotazovač zachycuje identifikační čísla ze všech RFID tagu do čtecí vzdálenosti asi 8 metrů. Po přečtení identifikačního čísla se začnou na obrazovce zobrazovat konkrétní reklamy na daný výrobek, kudy zákazník zrovna s vozíkem prochází. Tento košík nejen umožňuje nákup, ale i pohodlné zaplacení. Je postaven na čtečky čárových kódů, takže zkrátí drahocenný čas strávený u pokladny. (7) Technologie RFID v některých zemích umožňuje nakupování v obchodu bez čekání ve frontě a pohodlné nákupy s plným košíkem. Tisknou se štítky na položky, které jsou označeny pomocí radiových vln. Tyto značky pak předávají informace do různých oddělení hlavic v obchodu, které umožní záznam všeho zboží v košíku. Tyto značky byly navrženy v Jižní Koreji a Houstonu, jsou mnohem levnější než ty, co se používají nyní. Se softwarem pro podporu této technologie si můžeme zkrátit dobu čekání v obchodu a získaný čas využít k důležitějším účelům. Pro rychlejší odbavování u pokladen zavedla spousta firem samoobslužné pokladny místo individuálních obsluhovaných pokladen. Zákazník si sám namarkuje nákup pomocí čárových kódů, včetně zvážení ovoce a zeleniny nebo správného označení druhu pekařského výrobku pomocí obrázku na displeji. Zákazník namarkovaný kus zboží následně vloží na kontrolní váhu, která ověří, jestli je zboží správně namarkováno, a pak ho i sám zaplatí. Pokladna přijímá jak mince, tak i bankovky nebo se může platit kartou jako u normální pokladny s obsluhou. Pro zákazníka to znamená snížení času stáním ve frontě a pro provozovatele to znamená snížení personální činnosti, protože na kontrolu čtyř až šesti samoobslužných pokladen stačí jedna pracující osoba. (9) Alternativou samoobslužných pokladen v pokladní zóně je mobilní skenování přímo u
53
regálu. Tuto variantu používají firma Carrefour ve Francii, Albert heijn v Nizozemsku, firma Waitrose ve Velké Británii a další. (10) V supermarketech zavedení technologie RFID může znamenat po zakoupení a spotřebování výrobku a následném vyhození obalu do odpadků i nechtěnou závaznost o místě činu. V případě, že se daný odpadkový koš stane později místem činu a na obalu se dá zjistit, kde byl daný výrobek zakoupen a v jakou dobu, díky štítkům RFID. Tomuto ohrožení zákazníka se dá předejít vymazáním kódu na čipu potom, co zákazníci opustí obchod, ale na druhou stranu zase není možné zjistit, jestli opravdu byl kód z čipu vymazán, proto technologie RFID se snaží tyto možnosti zdokonalit a ochránit tak zákazníka před nepříjemnostmi. (8)
54
6 ZÁVĚR Pro procesy identifikace a sledovatelnosti byl založen systém GS1, který se stará o veškerou identifikaci a komunikaci v oblasti obchodu a logistiky. Sledovatelnost vznikla kvůli zlepšení procesů dodavatelského řetězce, rychlejšímu získání informací o kontaminovaném produktu a možného dohledání dalších kusů z dané kontaminované šarže. Slouží k tomu, aby se kontaminované nebo špatně označené potraviny nedostaly k zákazníkům a případně se neohrozil jejich zdravotní stav. K označování zboží se používají čárové kódy a vývojem doby se začaly používat i RFID čipy, pomocí kterých výrobce označuje své výrobky svým identifikačním číslem. Tento identifikační kód slouží k případnému dohledání při zjištění nákazy. Čárový kód se skládá z tzv. prefixu, což je trojmístné číslo s kódem státu, kde byl výrobek vyroben. Pro Českou republiku je to např. 859 a dále obsahuje čárový kód kontrolní číslo, zbytek je podle uvážení organizace. Čárové kódy jsou pro identifikaci zboží v každém obchodě nutnou součástí nikoli postačující podmínkou, protože bez nich by se nemohla RFID technologie dále vyvíjet. Vývojem doby byla zavedena nová a výhodnější technologie nazývaná RFID. Jejím základem je tzv. RFID čip s miniaturní anténkou (tzv. tagem), který slouží pro identifikaci a přenos dat. RFID tagy v některých případech již nahrazují funkci čárových kódů, protože jsou výkonnější, rychlejší a poskytují více informací. Dále umožňují zpětnou dohledatelnost kontaminovaného výrobku, poskytují získávání informací rychlostí až 1000 tagů za sekundu. Proto můžeme v budoucnu očekávat rostoucí přijetí RFID technologie v rámci základních prvků systémů sledovatelnosti informací. Navíc umožňuje identifikovat kromě typu zboží také jednotlivé kusy, zlepšuje sledovatelnost výrobků a usnadňuje kontrolu kvality. Hlavní výhodou je, že umožňuje poskytování informací na dálku po celém světě. Tyto tagy jsou také např. v obchodě s oblečením používány proti krádežím, zpoplatnění silnic, elektronickému mýtnému nebo do hodnotných bankovek proti padělání. Tyto technologie čárových kódů a RFID tagů se nepoužívají jen v potravinářství, ale i např. v elektronice, obchodech s oblečením, obuví, v knihovnictví a mnoha dalších odvětvích. Používají se pro kódování a identifikaci obalů spotřebitelských, skupinových a přepravních. Zatímco skupinové a spotřebitelské obaly se označují čárovým kódem, u přepravních obalů se začaly používat nové plastové přepravky s RFID tagem. Tyto 55
přepravky vyzkoušela jako první společnost PENAM, a.s., a společnosti přinesla nízké výrobní náklady, plně automatizované linky, vysokou produktivitu se špičkovou jakostí, dokonalý sledovaný tok výroby, průběžný přehled o výrobě, meziskladech, skladech a expedici. Dále mohou zjistit, jestli se všechny přepravky vrátily zpět nebo zjistí místo, kde si jí někdo ponechal, protože díky tagu má každá přepravka svoje číslo a pomocí čtečky se dá všechno dohledat. (VOLEK, 2007) V některých obchodech jako je Waltmart nebo Carrefour již využívají plné elektronizace při nákupu zboží a umožňují tak zákazníkům pohodlný nákup bez čekání ve frontách u pokladny a s plným košíkem. Pro snadný nákup byly zavedeny také samoobslužné pokladny pro rychlejší odbavování zákazníků. Neustálým vývojem technologie RFID se dá do budoucna očekávat, že už nebudeme v obchodech platit bankovkami a mincemi, ale jen platebními kartami nebo chytrými telefony a tak peníze nebudou potřeba.
56
7 POUŽITÁ LITERATURA BECHINI, A., CIMINO, M., MARCELLONI, F. a TOMASI, A. Patterns and technologies for enabling supply chain traceability through collaborative e-business. Information and Software Technology. 2008, vol. 50(4), s. 342-359 BÍLÝ, M. Označování, identifikace, vysledovatelnost: Vysledovatelnost-fenomén dneška. Svět balení. 2007, (5), s. 10-13. C. M. ROBERTS. Radio frequency identification (RFID). Computers & Security. 2006, vol. 25(1), s. 18-26. JIRÁK, P. a PEROUTKA, M., Označování, identifikace, vysledovatelnost:RFID– identifikace pro pokročilé. Svět balení. 2007, (5), s. 14. KOMPRDA, T. Legislativa a kontrola potravin. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. 1999, 172 s. ISBN 80-7157-360-4. NITAIGOUR P. MAHALIK a ARUN N. NAMBIAR. Trends in food packaging and manufacturing systems and technology. Trends in Food Science & Technology. 2010, vol. 21(3), s. 117-128. PEŠEK, D. RFID – radiofrekvenční identifikace: Důvod k obavám?, Sdružení českých spotřebitelů, o.s., Praha, s. 12, ISBN – 978-80-903930-9-7. SANGHYUN KIM a GARY GARRISON. Understanding users´behaviors regarding supply chain technology: Determinants impacting the adoption and implementation of RFID technology in South Korea. International Journal of Information Management. 2010, vol. 30(5), s. 388-398. SIMEONOVOVÁ, J., MÍKOVÁ, K., KUBIŠOVÁ a S., INGR, I. Technologie drůbeže, vajec a minoritních živočišných produktů, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Brno 1999, ISBN 80-7157-405-8, s. 247. VOLEK, V. Označování, identifikace,vysledovatelnost:První česká RFID přepravka pro pekaře. Svět balení. 2007, (5), s. 20. ZVELEBIL, V. Označování, identifikace, vysledovatelnost: Čárový kód podle účelu a možností. Svět balení. 2008, (3), s. 30. ZVELEBIL, V. Vysledovatelnost vyžaduje odpovídající technologie. Svět balení. 2007, (5), s. 24.
Internetové zdroje 1) http://www.gs1cz.org 57
2) http://www.kodys.cz/carovy-kod.html 3) http://www.mendelu.cz
4) http://www.szpi.gov.cz/docDetail.aspx?docid=1005724&docType=ART&nid=1 1324
5) http://cs.wikipedia.org 6) http://www.who.int/foodsafety/chem/jecfa/en/index.html 7) http://www.rfidjournal.com/retail/news 8) http://www.rfid-weblog.com 9) http://en.wikipedia.org/wiki 10) http://eregal.ihned.cz/c1-51940330-obchod-je-stale-chytrejsi
Použitá legislativa 1) Zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů 2) Zákon č. 110/97 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů) 3) Vyhláška č. 333/1997 Sb, kterou se provádí § 18 písm. a), d), h), i), j) a k) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů pro mlýnské obilné výrobky, těstoviny, pekařské výrobky a cukrářské výrobky a těsta 4) Vyhláška č. 113/2005 Sb., o označování potravin a tabákových výrobcích 5) Vyhláška č. 157/2003 Sb., kterou se stanoví požadavky pro čerstvé ovoce a čerstvou zeleninu, zpracované ovoce a zpracovanou zeleninu, suché skořápkové plody, houby, brambory a výrobky z nich, jakož i další způsoby jejich označování 6) Vyhláška č. 54/2004 Sb., o potravinách určených pro zvláštní výživu a o způsobu jejich použití 7) Vyhláška č. 77/2003 Sb., kterou se stanoví požadavky na mléko a mléčné výrobky, mražené krémy a jedlé tuky a oleje 8) Vyhláška č. 76/2003 Sb., kterou se stanoví požadavky na přírodní sladidla, med, cukrovinky, kakaový prášek a směsi kakaa s cukrem, čokolády a čokoládové bonbony 58
9) Vyhláška č. 169/2009 Sb., kterou se mění vyhláška č. 326/2001 Sb., kterou se provádí § 18 písm. a), d), g), h), i) a j) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, pro maso, masné výrobky, ryby, ostatní vodní živočichy a výrobky z nich, vejce a výrobky z nich, ve znění vyhlášky č. 264/2003 Sb. 10)Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 335/1997 Sb., kterou se provádí § 18 písm. a), d), h), i), j) a k) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, pro nealkoholické nápoje a koncentráty k přípravě nealkoholických nápojů, ovocná vína, ostatní vína a medovinu, pivo, konzumní líh, lihoviny a ostatní alkoholické nápoje, kvasný ocet a droždí
59
8 SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK Obr. č. 3.3 – 1 EAN 13 Obr. č. 3.3 – 2 EAN 8 Obr. č. 3.3 – 3 UCC/EAN 128 Obr. č. 3.3 – 4 Code 128 Obr. č. 3.3 – 5 Code 39 Obr. č. 3.3 – 6 ITF-14 Obr. č. 3.3 – 7 GS1 Databar Obr. č. 3.3 – 8 PDF 417 Obr. č. 3.3 – 9 DataMatrix Obr. č. 3.4 – 1 Příklady tagů RFID Obr. č. 3.4 – 2 Překročení limitu v průběhu přepravy suroviny Obr. č. 3.5 - 1 Příklady značek uvedených na obalech Obr. č. 3.5 – 2 Značení vratného obalu v Německu Obr. č. 3.5 – 3 Značka Zeleného bodu v ČR a Německu Tabulka č. 3.6 - 1 Členění těstovin na druh, skupiny a podskupiny Tabulka č. 3.6 – 2 Jednotky uvádění energetické hodnoty a živin na obalu potraviny
60
