MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
BRNO 2013
LUCIE SVAČINOVÁ
Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav výživy zvířat a pícninářství
Výživa a krmení dostihových koní v období dostihové sezóny Bakalářská práce
Vedoucí práce:
Vypracoval:
Ing. Petr Mareš, Ph.D.
Lucie Svačinová
Brno 2013
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Výživa a krmení dostihových koní v období dostihové sezóny vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne …........................ podpis diplomanta …...............................
Poděkování Děkuji Ing.Petru Marešovi, Ph.D za laskavý přístup a odborné vedení mé bakalářské práce, Antonínovi Ministrovi za odbornou pomoc a své rodině za pomoc, podporu a trpělivost.
V Brně dne 10. dubna 2013
ABSTRAKT Hlavním tématem této bakalářské práce je výživa a krmení dostihových koní v období dostihové sezóny. Cílem bakalářské práce je objasnit potřebu živin pro koně v období dostihové sezóny s navrhnutím optimální krmné dávky v závislosti na energetickou potřebu organismu. Bakalářská práce byla rozdělena na teoretickou a praktickou část. Teoretická část je zaměřena na trávicí soustavu koní, na živiny, na rozdělení krmiv a jejich výživnou hodnotu, na energii a potřebu energie získanou v krmivech pro dostihového koně v období dostihové sezóny. Praktická část je orientována na tréninkový plán pro překážkového koně, jeho krmnou dávku z praxe, potřebnou a přijatou energii a navržení krmné dávky a krmné techniky. Výsledkem této práce je seznámení se se sestavováním krmné dávky na základě potřeb živin a energie pro koně v dostihovém sportu. Klíčová slova: trávicí soustava, živiny, krmiva, energie a energetická bilance
ABSTRACT Main theme of this bachelors essay is about nutrition and feeding racehorses in sport season. My aim of this bachelors essay is clarify necessary of nutrients for racehorses in season and make a suggestion about optimal feeding dose depending of energy requirements. Bachelors essay is divided on theory and practical part. Major of theory part is about horse’s digestive system, nutrients, feed division and nutritional value, energy and energy necessary from feed which one horse need in season. Practical part is directed on training plan for jump horses, example of farm feeding ration, energy requirements and intake, suggestion of feed ration and feed method. Result of this essay is explanation with draw up on feed ration on the energy and nutrients needs for racehorses. Keywords: nutrients digestive system, feed energy and energy balance
OBSAH 1 ÚVOD............................................................................................................................9 2 CÍL PRÁCE.................................................................................................................11 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED.............................................................................................12 3.1 Trávící soustava (Systema digestorium) .............................................................12 3.1.1 Trávicí trubice..............................................................................................12 3.1.2 Dutina ústní (cavum oris).............................................................................13 3.1.3 Hltan (pharynx)............................................................................................14 3.1.4 Jícen (esophagus).........................................................................................14 3.1.5 Žaludek (ventriculus, gaster)........................................................................14 3.1.6 Střeva (intestinum).......................................................................................15 3.1.7 Slinivka břišní – pankreas (pancreas)..........................................................15 3.1.8 Játra (hepar)..................................................................................................16 3.1.9 Živiny...........................................................................................................16 3.1.10 Dusíkaté látky.............................................................................................17 3.1.11 Sacharidy....................................................................................................17 3.1.12 Tuky............................................................................................................18 3.1.13 Minerální látky...........................................................................................18 3.1.14 Vitamíny.....................................................................................................20 3.1.15 Vláknina.....................................................................................................22 3.1.16 Voda............................................................................................................22 3.2 Krmiva ................................................................................................................22 3.2.1 Právní ustanovení pro krmiva......................................................................23 3.2.2 Zelená a konzervovaná píce.........................................................................23 3.2.3 Jaderná krmiva.............................................................................................24 3.2.4 Tuky..............................................................................................................25 3.2.5 Minerální soli...............................................................................................25 3.2.6 Byliny...........................................................................................................26 3.2.7 Krmné směsi.................................................................................................26 3.3 Výživná hodnota krmiv........................................................................................26 3.4 Energie.................................................................................................................29 3.5 Energetická bilance při zátěži..............................................................................29 3.6 Krmná dávka pro dostihové koně........................................................................31 3.6.1 Sestavení krmné dávky................................................................................31 3.6.2 Doplňkové látky...........................................................................................33 3.6.3 Technika krmení dostihových koní..............................................................34 4 TRÉNINKOVÁ A KRMNÁ PRAXE..........................................................................36 4.1 Tréninková praxe - příprava překážkového koně na steeplechase na 5.800m (kvalifikace na Velkou Pardubickou) o hmotnosti 500 kg, váha jezdce vč. výstroje 65 kg.................................................................................................................................36 4.2 Krmná praxe.........................................................................................................38 4.3 Potřeba energie z tréninkového plánu překážkového koně..................................39 4.3.1 Stanovení energie pro záchovné potřeby pro koně......................................39 4.3.2 Stanovení energie potřebné na práci............................................................40 4.3.3 Výpočet celkové potřeby energie ................................................................41 4.3.4 Porovnání potřeby energie pro koně v tréninku s energií přijatou v krmivu ................................................................................................................................42 4.4 Navržení krmné dávky a porovnání.....................................................................42 5 ZÁVĚR........................................................................................................................45
6 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY..........................................................................46 7 SEZNAM TABULEK..................................................................................................47
1 ÚVOD Vývoj koně začíná na začátku třetihor zhruba před 60 miliony lety. Prvním předchůdcem koně byl Eohippus, který byl velký jako liška a měl 3 a 4 prsty. Eohippus se živil zejména listy, požíral semena a plody rostlin. Vlivem globálního podnebí se začaly vytvářet travnaté stepi a jeho potomci se začali přizpůsobovat novému terénu a potravě. Jejich tělesný rámec se zvětšil a z prostředního prstu se stalo kopyto. Vznikly lichokopytníci, Mesohippus a Merychippus. Postupnými tělesnými změnami se zvětšovaly i stoličky, jejich žvýkací plochy zdrsněly a pravěcí koně tak mohli i rozmělnit velmi tvrdé stepí trávy. Vývojové změny zasáhly i trávicí trakt, díky nímž dnešní kůň za svou schopnost strávit veliké spektrum potravy odlišné povahy. Během 2.tisíc let před našim letopočtem se koně začali využívat k nošením břemen, tahání vozů a později k ježdění. Vzhledem k energetické náročnosti práce se začalo krmit koně i jadernými krmivy. Jako hlavní jadrné krmivo se podával ječmen a přidávala se pšenice, vikev, hrách a krmný hrách. Oves se zařadil do krmné dávky později, když římští vojáci poznali riziko schvácení kopyt při krmení ječmenem. Rozvojem zemědělství v Evropě dochází k intenzivnímu využití koní v zemědělství a ve vojenství. Jako hlavní jaderné krmivo se používal oves, kvůli nenáročnosti na půdní a podnební podmínky spolu s máčeným ječmenem a žitem. Také se zkrmoval koňský bob, špalda, pšenice, lněné pokrutiny, mrkev a jiná kořenová zelenina. Mezi objemná krmiva kromě sena a ječné slámy se krmilo i jetelem, vikví a popřípadě rákosem. V tomto období byl kladen důraz na krmný režim. První krmivo u pracovních koní bylo podáváno již mezi 4-5h ranní a během dne se ještě krmilo třikrát. Techniky krmení se rozvíjely i nadále v závislosti na účelu chovu zvířat a na dostupnosti krmiv. Koně se v zemědělství rozdělovali na stájové a pastevní. Pastevní byli menší, slabší a využívali se zejména k ježdění a koně stájoví byli používány na těžkou práci a dostávali denně asi 6kg ovsa a 7kg sena. V 18. a 19. století je kůň i hlavním dopravním prostředkem a je kladem důraz na používání krmiv nenáročných na manipulaci. Začínají se ke krmení využívat koncentrované krmné směsi. V roce 1870 se začaly v Anglii vyrábět koňské sušenky. Měly kulatý tvar s dírou uprostřed a byly navlečeny na drát, aby mohly být voženy u
9
sedla. Obsahovaly ječný a ovesný šrot, lněné semínko a hrách, tudíž byly pohotovým zdrojem energie s bílkovin. Jako železná zásoba při 1. světové válce sloužili desetikilové bloky. Obsahovaly oves, seno, mláto, arašídy, sladové klíčky, sójovou moučku a melasu. Ve 2. světové válce měly tyto bloky poloviční hmotnost a byly doplněny o bramborové vločky a krmné kvasnice, tudíž došlo k lepší manipulaci s krmivem snížením objemu při zachování energetického krmiva. Po 2. světové válce se začaly vyrábět peletové krmné směsi. V současné době je nabízena velká škála krmiv pro různé kategorie koní, které využívají přizpůsobivost trávicího ústrojí koně a zároveň akceptují jeho anatomii a fyziologii.
10
2 CÍL PRÁCE Cílem mé bakalářské práce je zaměření na výživu a krmení dostihových koní v závislosti na jejich energetických, fyziologických a metabolických požadavcích a také doporučení vhodných krmiv a aditiv pro tuto kategorii. Mezi dílčí cíle patří ucelený obraz fyziologie zátěže dostihového koně.
11
3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Trávící soustava (Systema digestorium) Základní funkcí trávící soustavy je příjem a trávení potravy, vstřebávání živin a vylučování nestrávených zbytků potravy z organismu. Stavebně je trávící soustava účelně přizpůsobena extracelulárnímu trávení, kdy dochází ke specifikaci buněk. Jedny buňky vylučují enzymy, jejichž účinkem se potrava rozkládá na jednodušší látky, a jiné buňky tyto látky vstřebávají (Marvan a kol., 2007). Řízení příjmu krmiva je zajištěno patrovými centry, které se nachází v hypotalamu. Tyto centra jsou dvě a to centrum hladu a centrum sytosti. Mimo tyto centra je příjem krmiva regulován i působením jednotlivých živin přicházejících v krmivu a nacházejících se v těle zvířat. Patří sem glukostatický, animostatický, lipostatický a termoregulační mechanismus ( Jelínek a kol., 2003). Základní částí je trávicí trubice, k níž patří ústní dutina, hltan, jícen, žaludek, střeva a také velké žlázy, které ústí do trávicí trubice. Patří sem slinné žlázy, játra a slinivka břišní. 3.1.1 Trávicí trubice Vnitřek trávicí trubice vystýlá sliznice (tunica mucosa). Povrch sliznice je tvořen epitelem a mezi další části sliznice patří vlastní list sliznice a svalovina sliznice. V úseku trávicí trubice od ústní dutiny po žaludek se nachází vícevrstevný dlaždicovitý epitel, v žaludku a ve střevě je vystřídán jednoduchým cylindrickým epitelem s charakterem žlázovým a resorpčním. Základem vlastního listu sliznice je řídké kolagenní a retikulární vazivo. Svalovina umožňuje aktivní posun sliznice. Sliznici spojuje se svalovinou podslizniční tkáň (tela submucosa) a umožňuje samostatný pohyb sliznice. Základem trávicí trubice je svalová vrstva (tunica muscolaris). Jedná se, kromě jícnu, o hladkosvalovou tkáň. Je tvořena dvěma vrstvami, mezi nimiž je uložena svalová nervová pleteň, která ovládá peristaltiku střev. V určitých místech svalová vrstva zesiluje a tvoří svěrače. V žaludku je uspořádána do tří vrstev. Povrch trávicí trubice je pokryt serózou (tunica serosa), jako tenká vrstva řídkého kolagenního vaziva a jednovrstevného epitelu. Jen krční část jícnu obaluje vazivová adventice. 12
Po celé délce trávicí trubice jsou rozmístěny žlázy. Některé jsou uloženy mimo trávicí trubici a jiné jsou uloženy v její stěně. (Marvan a kol., 2007)
3.1.2 Dutina ústní (cavum oris) Počátek trávicí soustavy tvoří dutina ústní. Začíná pysky, ohraničující ústní štěrbinu a spolu s ní tvoří ústa. Pysky koně jsou dobře pohyblivé a jejich podkladem je svalovina pokrytá zevně kůží s jemnými hmatovými chlupy. Vnitřní stranu pysků pokrývá sliznice, na jejímž povrchu ústí pyskové žlázy. Ze stran ústní dutinu ohraničují tváře, které napomáhají promíšení potravy. Podkladem tváří je mimické svalstvo kryté kůží a z vnitřní strany sliznicí. Mezi svaly a pod sliznicí jsou uložené slinné žlázy. Strop ústní dutiny tvoří tvrdé patro a jeho kostní podklad tvoří zároveň i spodinu nosní dutiny. Na kaudální okraj tvrdého patra navazuje měkké patro. Měkké patro spolu s příklopkou uzavírá ústní úžinu, což zabraňuje koním dýchat ústy. Na spodině ústní dutiny je uložený svalový a pohyblivý orgán, jazyk (lingua). Jeho hlavní funkcí je příjem a zpracování potravy. V jeho epitelu se nachází chuťové pohárky, které tvoří smyslové a podpůrné buňky. Vhodné prostředí pro činnost ústní dutiny tvoří slinné žlázy (glandula parotis) a to svými sekrety, slinami. Sekrece slin je nazývána salivace. Tyto sekrety chrání sliznici před mechanickým poškozením, mají baktericidní účinek, obsahují ptyalin, který štěpí škrob, maltázu, která štěpí glukózu a upravují pH ústní dutiny. Sliny tedy usnadňují mechanické trávení, polykání soust a umožňují i chuťové vnímání. Produkce slin u koně je 40 – 50 l za den. K zachycení a mechanickému zpracování potravy v ústní dutině slouží zuby (dentes). Ty jsou vklíněny do řezákové horní a dolní čelisti a dohromady tvoří chrup.
Tabulka 1: Zubní vzorec u koní Zubní vzorec u hřebce a valacha Zubní vzorec u klisny
Mléčný chrup 3i 1c 3p 3i 1c 3p 3i 1c 3p 3i 0c 3p
(Marvan a kol., 2007) 13
Trvalý chrup 3I 1C 4P 3M 3I 1C 3P 3M 3I 1C 3P 3M 3I 0C 3P 3
Centrum žvýkání se nachází v prodloužené míše. Kůň patří mezi zvířata, která sousto nejdůkladněji přežvýkají (na jedno sousto až 60 žvýkacích pohybů, na rozžvýkání a polknutí jednoho kilogramu sena potřebuje kůň 30-45 minut, oproti skotu, který tuto dávku sena rozžvýká a polkne během 8 minut) (Jelínek a kol., 2003).
3.1.3 Hltan (pharynx) Ústní dutinu s jícnem a nosní dutinu s hrtanem spojuje hltan, jehož morfologická stavba odpovídá tomuto křížení trávících a dýchacích cest (Marvan a kol., 2007).
3.1.4 Jícen (esophagus) Tato část trávicí soustavy spojuje hltan s žaludkem. Slouží k transportu potravy do žaludku. Do žaludku vstupuje jícen podkovitým svěračem. Celková délka jícnu u koně je až 150 cm (Marvan a kol., 2007).
3.1.5 Žaludek (ventriculus, gaster) Je jednokomorový vakovitý orgán uložen v břišní dutině mezi jícnem a střevem, sloužící k přechodnému uskladnění přijaté potravy a k její přípravě pro trávení. Probíhá zde i vlastní trávení žaludeční šťávou, která je produkována krycími buňkami žaludeční sliznice. Žaludeční šťáva obsahuje organické i anorganické sloučeniny, přičemž nejdůležitější je kyselina chlorovodíková, která aktivuje enzymy pepsinogeny, narušuje strukturu bílkovin, má baktericidní účinek a chrání vitamíny rozpustné ve vodě před jejich rozpadem ( hlavně tiamin, vitamín C a riboflavin). Další význam mají enzymy, jako je pepsin, chymozin, gastriksin, chymosin a žaludeční lipáza. Žaludek koně je složitý, protože vedle žláznaté sliznice menší část vystýlá i menší před žaludkovou část kutání sliznice. Dno žaludku se na levé straně přetváří ve slepý vak žaludku a jícen ústí do slepého vaku. Celkový objem žaludku dospělého koně je 8 – 20 litrů. (Marvan a kol., 2007, Jelínek a kol., 2003).
3.1.6 Střeva (intestinum) Nejdelší část trávicí trubice představují střeva. Ty jsou přizpůsobeny k trávení
14
potravy a ke vstřebávání základních složek potravy včetně minerálních látek a vody. Délka střeva u koně představuje desetinásobnou délku koně. Podle uložení, uspořádání a funkce dělíme střevo na tenké a tlusté. Pro trávení je nejdůležitější úsek tenké střevo. Tenké střevo (intestinum tenue) je složeno ze tří úseků a to dvanáctník, do něhož ústí žlučovod a slinné vývody, lačník a kyčelník, ten ústí do slepého střeva. V tenkém střevě probíhá chemické trávení pomocí pankreatické šťávy, žluče a střevní šťávy. Pankreatická šťáva obsahuje anorganickou složku a to zejména hydrogenuhličitan sodný, který slouží k neutralizaci kyselého žaludečního chymu a organickou složku – enzymy trypsin, chymotrypsin, karboxypeptidázu, elastázu, kolagenázu, nukleázu, fosfolipázu, cholesterolestrázu a amylázu. Žluč je produktem jaterních buněk a její funkce spočívá v fyziologickém průběhu trávení, trávení a vstřebávání tuků a vylučování některých látek např. železa. Střevní šťáva je bezbarvá tekutina zásadité reakce, která neobsahuje žádné enzymy. Enzymy se do ní dostávají z rozpadlých odloupaných epitelových buněk a tím umožňuje kontaktní trávení. Mezi tyto enzymy patří enteropeptidáza, peptidáza, nukleosidáza, nekleotidáza, lecitináza, maltáza, laktáza, sacharáza. Pro konečné využití krmiva a vstřebatelnosti vody a minerálních látek, je důležité tlusté střevo (intestinum crassum). To začíná různě velkým vakem, slepým střevem, o objemu 50l, na který navazuje hlavní úsek tlustého střeva, tračník. Poslední úsek tlustého střeva je konečník, který vyúsťuje řitním otvorem. U koně představuje objem tlustého střeva 130 – 150l. Tlusté střevo plní úlohu předžaludku přežvýkavců, probíhá zde účinkem mikroflóry k trávení celulózy a ostatních sacharidů za vzniku těkavých mastných kyselin. (Marvan a kol. 2007, Jelínek a kol., 2003) 3.1.7 Slinivka břišní – pankreas (pancreas) Tento orgán je uložen mimo trávicí trubici. Tělo slinivky leží přímo na dvanácterníku a z něho vybíhá pravý a levý lalok. Slinivka produkuje pankreatické šťávy obsahující hydrolázy a ty štěpí bílkoviny, sacharidy a lipidy. Slinivkou prochází žíla vrátnice (Marvan a kol., 2007). 3.1.8 Játra (hepar) Jsou nejdůležitější žlázou těla, vývojem a funkčním spojením s trávicí soustavou. 15
Mají mnohostranný význam, mezi ně patří krvetvorba v embryonálním období, funkce při látkové výměně z hlediska přeměny a zásobárny živin, regulační a detoxikační funkci, tvorba žluči. Játra se nacházejí za bránicí (Marvan a kol., 2007).
Obrázek 1: Trávicí soustava koně (http:// images:google.com/ingres?q=tr%C)
3.1.9 Živiny Živiny jsou biologicky významné látky uvolňované z krmiva trávícími procesy, probíhajícími v trávicím traktu. Podle biochemických funkcí se dělí na energetické živiny, stavební živiny a biologicky účinné látky. Mezi energetické živiny řadíme sacharidy, lipidy, bílkoviny přijímané v nadbytku a některé organické sloučeniny např. alkoholy, kyseliny aj. Stavební živiny jsou organického původu (dusíkaté látky, organické kyseliny) a anorganického původu (voda, minerální látky).
16
Biologicky účinné látky (nativní, syntetické), jsou taktéž organického původu (vitamíny, enzymy, hormony apod.) a anorganického původu (mikroelementy, stimulátory aj.).
3.1.10 Dusíkaté látky Dusíkaté látky jsou poskytovány ve většině složek krmné dávky. Jsou složeny z aminokyselin, které jsou potřebné pro syntézu vlastních bílkovin a jsou stavebními složkami všech tkání. Kvalita bílkovin, bilance a množství esenciálních aminokyselin jsou důležité při změně bílkovinného zdroje. Potřeba dusíkatých látek u dostihových koní není větší než jejich záchovná dávka. NRC (1978) udává, že by se mělo použít krmivo, které obsahuje přibližně 10% dusíkatých látek. Ačkoliv koně ztratí část dusíkatých látek pocením, katalýzou ve svalech během pohybu, dodané množství při současně vyrovnaných energetických požadavcích stále poskytuje dostatek dusíkatých látek k uspokojení všech potřeb organismu. Nadbytečné množství bílkovin převyšující potřebu je zatěžující jak pro játra a ledviny, tak pro vodní režim a termoregulaci. Opodstatněné jsou jen zvýšené dávky bílkovin u dvouletých koní na počátku tréninku pro stavbu nové svalové hmoty, tvorbě enzymů a krvetvorbě. (Zeman, Hodboď, 1997)
3.1.11 Sacharidy Sacharidy (cukry) jsou společně s tuky nejdůležitějším zdrojem energie a zároveň hlavní složkou krmiv hospodářských zvířat. V zelené píci kolísá množství cukrů zhruba do 6 %, škrobem bohatá jsou zejména jaderná krmiva (přibližně 40 – 60% škrobu). Sacharidy dělíme na polysacharidy, oligosacharidy a monosacharidy. Veškeré vstřebané monosacharidy se dostávají do jater, kde se nejdříve mění na glukózu. Část glukózy polymeruje na glykogen a tuk, které jsou pohotovostní rezervou. Glykogen vzniká v játrech i z kyseliny mléčné, těkavých mastných kyselin a bezdusíkatých zbytků aminokyselin (tzv. glykoneogeneze). Ve svalových vláknech probíhá obdobný proces, glykolýza.
3.1.12 Tuky Tuky se do organismu dostávají krmivy především ve formě neutrálního tuku, 17
fosfolipidů, cholesterolu a jeho esterů. Potřebuje-li organismus využít tuky, musí je odbourat. Prvním stupněm tohoto pochodu je štěpení pomocí lipáz na glycerol a volné kyseliny (Pavel, 1989). Převážná část tuků se vstřebává v trávicím ústrojí v podobě chylomikronů do lymfy, která hrudním mízovodem přechází do krve. Při oxidaci tuků v těle se kromě energie uvolňuje i metabolická voda (Zeman, Hodboď, 1997). Krmení velkou dávkou tuku během tréninku má dva účinky: 1. na kondici koně – zlepšuje výkonnostní parametry, 2. upravuje enzymy poškozené metabolismem tuků. Je dokázáno, že koně krmení vysokou dávkou tuků mají po tréninku vyšší hladinu glukózy v krvi, než koně krmení klasickou krmnou dávkou. Udržování hladiny glukózy v krvi bude pravděpodobně zvyšovat výkonnost na delší vzdálenost (Zeman, Hodboď, 1997).
3.1.13 Minerální látky Minerální látky jsou součástí všech chemických dějů v živém organismu, jsou nepostradatelné pro tvorbu buněk, tkání i orgánů. Vytvářejí předpoklady pro činnost enzymů, hormonů a vitamínů, regulují osmotický tlak v buňkách, a tím jsou nezastupitelné.
Ovšem
jejich
nadměrné
dávkování
může
vést
na
základě
antagonistických vztazích prvků i k vyvolání deficitu některých makro a mikroprvků. Vápník. Asi 99% z celkového množství vápníku v těle koně je vápník obsažen v kostní tkání. V krmivech a ve vodě je vápník přijímán ve formě solí. V žaludku se mění působením kyseliny solné v lehce stravitelnou formu chloridu vápenatého a vstřebává se do krve, obtížněji dochází ke vstřebávání ve střevech. Společně s vápníkem je i vstřebáván i fosfor. Místem uložení je kostní tkáň. Je nezbytný pro srdeční a nervovou činnost, napomáhá udržovat správné pH a v období březosti je nutný pro vývoj plodu. Fosfor. Jeho převážná část je uložena v kostní tkáni (87%), až 10% ve svalech a asi 1% v nervové tkáni. V organismu se nachází ve formě organické i anorganické. Je součástí mnoha organických sloučenin, např. fosfolipidů, nukleoproteinů, fosfoproteinů, ATP, ADP a jiných. Spotřeba ATD a ADP stoupá se zvyšováním intenzity práce koně a také u rostoucích a kojících koní. Je nezbytný pro přeměnu sacharidů, tuků a bílkovin, také pro tvorbu červených krvinek, spermatu a vaječného žloutku. Jeho nedostatek se 18
projevuje u mladých jedinců osifikací kostí a u dospělých zvířat měknutím a lámavostí kostí. Sodík je součástí tekutin a trávících šťáv, reguluje osmotický a krevní tlak, pomáhá udržovat správné pH a zúčastňuje se hospodaření s vodou. S chlórem je vylučován z těla močí a potem. Je nutno dodržet správný poměr mezi sodíkem a draslíkem asi 0,5 : 1. Nedodržení tohoto poměru může vyvolat sníženou činnost střev, srdce, svalové a nervové tkáně. Nedostatek sodíku způsobuje nechutenství, opožďuje růst, snižuje produkci mléka u klisen. Jeho nadbytek může být toxický a může vést i k smrti. Draslík kromě tkáně kostní a chrupavčité je součástí tkání, červených krvinek a protoplasmy. Má význam pro míšní a nervovou soustavu, udržuje osmotický tlak v buňkách. Jeho nedostatek má za následek slabý růst, snížení výkonnosti a snížení chuti k žrádlu. V krmivu je zastoupen v dostatečném množství a jeho přebytek lze eliminovat podáváním krmné soli. Hořčík je součástí svalové a kostní tkáně a je důležitým prvkem pro správný průběh enzymatických pochodů. Jeho nedostatek vyvolává zvýšenou dráždivost až křeče. Hořčík je důležitým stavebním prvkem zeleného barviva – chlorofylu, proto jeho zdrojem je hlavně zelená píce. Chlor zabezpečuje správný průběh trávení. Do organismu se dostává hlavně krmnou solí. Chlor obsahují tkáně kůže, chrupavek, ledvin a plic. Síru obsahují všechny tkáně a součástí některých aminokyselin nebo sloučenin, které mají důležitou roli v přeměně a využití živin. Její potřeba je plně kryta pastvou a zeleným krmením. Železo je součástí respiračních enzymů a hemoglobinu, je přenašečem kyslíku a napomáhá při přeměně živin v buňce. Ukládá se ve slezině, kostní dřeni a v játrech. Zdrojem jsou obiloviny a motýlokvěté rostliny. Nedostatek vede k chudokrevnosti a zakrslosti. Měď je obsažena v játrech, krvi, ledvinách, mozku, ale i ve svalové tkáni. Je důležitým katalyzátorem při tvorbě hemoglobinu, zlepšuje využití sacharidů. Mangan se nachází v játrech, ledvinách, lymfatických žlázách a pankreatu. Má kladný vliv na vývoj a růst a také na rozmnožovací schopnost zvířat. Nedostatek se projevuje zpomalením růstu, zpomaluje se pohlavní vývin. Jeho nadbytek je škodlivý,
19
může způsobit anémie tím, že snižuje využití železa z krmné dávky. Kobalt. Jeho funkce spočívá v aktivizaci některých enzymů, které jsou využívány v látkové přeměně, a tím nepřímo ovlivňuje růstovou schopnost mláďat, zvyšuje syntézu bílkovin ve svalech, urychluje syntézu hemoglobinu a zvyšuje využití železa. Zinek napomáhá růstu a je obsažen v enzymu podporující dýchání. Nalézá se v játrech, spermatu a svalech a také v kůži a kožních derivátech. Nedostatek způsobuje poruchy povrchu kůže, srsti nebo také kopyta. Jod. Největší množství se nachází ve štítné žláze, ale i to silně kolísá s pohlavím, věkem, fyziologickým stavem. Jeho nedostatek se projevuje snížením tvorby tyroxinu, zpomaluje se látková přeměna. Také se rodí málo životná hříbata, později jim začne vypadávat srst a objevují se vodnaté roztoky. Selen má vliv na využití vitamínu E a na přeměnu živin, chrání před nekrózou jater, svalovou dystrofií, nekrózou srdce, strnulostí, před poruchami vývoje hříbat. Přebytek vede k vypadávání žíní z hřívy a ocasu, k odrolování kopyt, které se projevuje kulháním. (Marvan a kol., 2003, Meyer a kol., 2003, Zeman a kol., 1997).
3.1.14 Vitamíny Potřeba vitamínů u koní závisí na jejich užitkovému typu, věku zatížení, nemoci, obsahu vitamínů v krmivu a jejich mikrobiální syntéze ve střevě. Zatímco vitamíny rozpustné v tucích (vitamín A, E a případně jejich předstupně) musí být v krmivu přítomny neustále a v dostatečném množství, vitamín K a ostatní vitamíny rozpustné ve vodě se ve velkém množství tvoří ve střevě. Vstřebávání vitamínů rozpustných v tucích závisí mimo jiné i na podílu tuků v krmné dávce a při poruchách trávení tuků může být omezeno. Obecné poruchy trávení jsou zpravidla doprovázeny sníženou syntézou a vstřebáváním vitamínů rozpustných ve vodě (Meyer a kol., 2003). Vitamín A (retinol) je důležitý pro udržování epitelových tkání ve fyziologicky funkčním stavu a následně pro růst, vidění i reprodukci. Kůň získává vitamín A z karotenoidů obsažených v rostlinných krmivech. Vitamín D je nezbytný pro metabolismus fosforu a vápníku při tvorbě kostní tkáně. Mezi aktivní látky vitamínu D patří ergokalciferol a cholekalciferol. Mezi hlavní zdroj ergokalciferolu patří seno sušené na slunci, protože vzniká vlivem působení slunečního 20
záření, cholekalciferol vzniká v kůži tak též působením slunečního záření. Koně jsou velmi citlivý vůči vysokým dávkám vitamínu D, při jeho nadbytku dochází k vážným akutním zdravotním problémům – nechutenství, selhání ledvin, malátnost, zvýšení hladiny fosforu v krevní plazmě. Vitamín E (tokoferol) má antioxidační účinky – ochraně vnějších i vnitřních buňečných membrán před poškozením kyslíkovými radikály. Také podporuje plodnost. Jeho nedostatek způsobuje svalovou dystrofii a projevuje se sterilita. Vitamín K je důležitý pro srážení krve (podpora tvorby protrombinu v játrech). Jeho nedostatek se neprojevuje, poněvadž si ho syntetizuje střevní mikroflóra. Tiamin je nezbytný pro metabolismus cukrů. Jeho nedostatek může vést u rostoucích koní ke zpomalení růstu, snížení příjmu krmiva a poruchám nervového systému. Jeho hlavní zdroj jsou sušené pivovarské kvasnice. Riboflavin podílí se na metabolismu bílkovin a tuků u hříbat. Při jeho nedostatku se zpomaluje růst spojený s častějším výskytem průjmů. Při běžném krmení je jeho potřeba dostačující. Kobalamin je vitamín potřebný pro tvorbu červených krvinek, působí v metabolismu proteinů. U dospělých koní je syntetizován mikroflórou ve slepém a tlustém střevě (jen při dostatku kobaltu v krmné dávce). Biotin. Vitamín důležitý pro metabolismus všech živin, při jeho nedostatku dochází v raném věku se snížením růstu, k poruchám funkce kůže. Jeho nedostatek má špatný vliv i na poškození rohoviny kopyta, proto se podává jako doplněk u koní s poškozenou kopytní rohovinou. Kyselina listová je zapojena do činnosti krvetvorných orgánů a do růstu. Jejím zdrojem jsou zelené rostliny a zrniny a rovněž je produktem střevní mikroflóry. Kyselina nikotinová, pantotenová a cholin jejich nedostatek nebyl dosud u koně zaznamenáván. Cholin je nepostradatelným komponentem lecitinu při metabolismu tuků, při nedostatku dochází k degenerativním změnám jater (zbytnění), deformacím kloubů a kostí u hříbat a ke zpomalování růstu (Zeman, Hodboď, 1997) Karnitin (L-karnitine), je z chemického hlediska 3-hydroxy-4-N-tirmethylaminomáselná kyselina. Je účinný pro zvýšení svalové hmoty, potřebný pro vysoce výkonné koně. Funkčnost karnitinu spočívá v tom, že zajišťuje přísun tuků do buněk a oxidaci, čím přispává k vytrvalejší a vyrovnané práci svalů. Využívá mastné kyseliny,
21
jako přednostního zdroje energie pro svaly. Organismus si ho dovede syntetizovat sám. Jeho předpokládaná potřeba u dostihového koně je 10g denně. Vitamín C. Jeho význam spočívá v účasti na oxid redukčních dějích, aktivizaci enzymů, podporuje detoxikační činnost, obranyschopnost organismu, urychluje regeneraci svalů. Koně jsou schopni ho syntetizovat.
3.1.15 Vláknina Vlákninu v krmivářské praxi zařazujeme mezi sacharidy a patří k ní celulóza, hemicelulóza a lignin. Stravitelnost vlákniny se mění podle vzájemného poměru sacharidů (celulózy, hemicelulózy atd.) k ligninu. Vláknina zabezpečuje ve výživě mechanické nasycení zvířat, podporuje peristaltiku střev, limituje příjem krmiva a limituje stravitelnost krmné dávky. Optimální zastoupení vlákniny v sušině podle metabolické zátěže je v rozmezí 10-20% (Zeman a kol., 1997).
3.1.16 Voda Voda je nezbytná pro termoregulaci (tvorba potu) a pro nerušenou funkci střevního traktu. Její potřeba závisí na ztrátách vody z těla ledvinami, plícemi, střevy, kůží aj., a na množství vody, která je přijata spolu s krmivem. Největší množství vody vydá organismus renálně, močí. Denní produkce moči při běžném krmení a normální teplotě je v rozmezí 1 – 3l/100 kg živé hmotnosti. Také trus obsahuje vodu a to z 60-80%. Velké ztráty vody odchází potem. (Meyer a kol., 2003).
3.2 Krmiva Krmiva obsahují živiny, energii a nepostradatelné strukturální látky pro funkci trávicího taktu. Jsou rozdělena na objemné krmiva, které zahrnují seno, slámu, trávu, konzerváty, a jaderná krmiva, které jsou předkládána do žlabu (obiloviny apod.). V současné době se stále více používají i krmné směsi. U krmiv musíme dbát na hygienickou kvalitu, jelikož kůň je obzvlášť citlivý vůči zkaženým
a
kontaminovaným
krmivům.
Hygienická
kvalita
patří
tudíž
k nejdůležitějším kritériím na krmiva pro koně. Největší význam je kladen na obsah bakterií, plísní a roztočů v průběhu kažení krmiva. 22
3.2.1 Právní ustanovení pro krmiva Přeprava a používání krmiv podléhá ustanovení Zákona o krmivech (Sbírka zákonů ČR-Zákon o krmivech 91/1996 Sb. poslední znění 244/2000 Sb.) a Vyhlášce Ministerstva zemědělství číslo 451/2000 Sb., kterou se provádí zákon číslo 91/1996 Sb., o krmivech, ve znění zákona číslo 244/2000 Sb., dále je to státní norma ČSN 46 7080 – Krmení koní. Tato ustanovení mají mimo jiné chránit zákazníky kupující krmiva a zvířata ochránit před škodami (Meyer a kol., 2003).
3.2.2 Zelená a konzervovaná píce Zelená píce se skládá z nadzemních částí krmných plodin, jejichž růst ještě nebyl dokončen. Podle svého původu se dělí na zelenou píci z trvalých porostů (louky nebo pastviny) a na zelenou píci z polí – polní nebo rolní krmivo (Meyer a kol., 2003). Druh rostlin, hnojení, půd a klima ovlivňuje chuť zeleného krmení a složení živin. Mezi tvůrce hmoty pastvin patří vysokostébelné a nízké trávy. Vysoké trávy mají vysoké květenství s malým podílem listů, nízké trávy mají kratší stébla, tvoří více listů, a tím tvoří i nižší obsah vlákniny a vysokou stravitelnost. Mezi vysoké trávy patří kostřava luční, bojínek luční, psárka luční, ovsík vyvýšený, trojštět žlutavý, srha říznačka aj., mezi nízké trávy pak jílek vytrvalý, lipnice luční, kostřava červená atd. Louky a pastviny mimo to obsahují i jeteloviny a byliny. Jeteloviny jsou vysoce stravitelné a bohaté na bílkoviny, vápník a hořčík. Mezi jejich zástupce náleží např. jetel plazivý, vikev polní, hrachor luční a jetel zvrhlý. Do skupiny bylin řadíme krmivově cenné krmné rostliny (smetanka lékařská, jitrocel kopinatý, řebříček obecný), ale i jedovaté plevele jako je např. pryskyřník prudký. Pro zajištění kvalitní pasty musíme pastvu ošetřovat a hnojit. Hojením zajistíme zvýšení výnosu a zlepšení kvality krmiv. K hlavním živinám pro rostliny patři dusík, fosfor, draslík a vápník, v některých lokalitách je třeba i hnojit hořčíkem, mědí, manganem, selenem a borem. Koně v dostihovém provozu nemohou být živeni pouze pastvou, protože by potřebovali k příjmu potřebného množství krmiva příliš mnoho času (12-18 hod. denně) a navíc zelené krmivo obsahuje velké množství vody, což by mohlo způsobit tzv. travní břicho. Proto se pastva u dostihových koní využívá spíše jako doplněk stravy a jako 23
aktivní odpočinek, relaxace. (Zeman a kol., 1997, Mayer a kol., 2003) Konzervovaná zelená píce, seno Mezi konzervovanou zelnou píci patří seno, sušená zelená píce, siláže, senáž a sláma. V praxi se nejvíce u dostihových koní jako objemné krmivo využívá seno, sláma se používá spíše jako podestýlka. Seno patří u dostihových koní k mezi hlavní část krmivového programu. Je to sušená zelená píce z luk a pastvin. Chutnost toho krmiva ovlivňuje složení, výrobní postup a stupeň sušení. Mezi nejvhodnější seno pro koně je podle literatury udáváno seno bojínkové. Jestliže je v seně více jak 15% vody, množí se v něm vedle bakterií a roztočů především plísně, jejichž růst vede ke ztrátám živin a k tvorbě toxických substancí. Takto napadené seno vyvolává u koní trávicí potíže (průjmy), koliky, ale i alergie a dýchací problémy (dýchavičnost). Pokud není fermentace ukončena, nesmí být seno zkrmováno, protože zvýšený obsah zárodků působí těžké zažívací problémy a koliky. V praxi se uvádí 8 – 10 týdnů po usušení (Zeman a kol., 1997, Mayer a kol., 2003).
3.2.3 Jaderná krmiva Mezi jaderná krmiva patří obiloviny, které jsou typické pro vysokou koncentraci základních organických živin, nízkým podílem hrubé vlákniny s nižší biologickou hodnotou. Patří sem hlavně oves, ječmen, kukuřice. Pšenice a žito se používají jen v omezené míře, spíše do směsí. Do jaderných krmiv dále patří olejniny, zadinové výrobky, semena luskovin. Oves řadíme mezi nejtradičnější jaderné krmivo pro koně. Liší se od jiných obilovin vzájemným poměrem jednotlivých živin např. úzký poměr Ca/P a nedostatek v tuku rozpustných vitamínů. Má relativně vysoký obsah vlákniny (10 – 12%). Může být zkrmován nedrcený, pokud jsou stoličky zvířete intaktní nebo mačkaný a šrotovaný (lépe stravitelný), ovšem příliš silné drcení ovsa není vhodné kvůli prašnosti a možné tvorbě pastovité hmoty v žaludku. Ječmen je nutričně výživnější, ovšem koně jej nežerou s takovou chutí. Ječmen zvyšuje spíše hmotnostní přírůstky, kdežto oves výkon. Ječmen se může podávat 24
šrotovaný nebo vařený. Při jeho vysokém dávkování může dojít ke zažívacím problémům, jako jsou např. koliky. Kukuřice je zdrojem energie, obsah dusíkatých látek je však nižší. Lněná semena se vyznačují vysokým obsahem tuku (přes 40%) a bílkovin (20%), musí se zkrmovat šrotovaná, extrudovaná nebo vařená. Při vaření vzniká vysoký podíl slizu, který má příznivý vliv při střevních onemocněních. Tuk v lněných semenech se skládá z 80 – 90% nenasycených mastných kyselin (kyselina olejová, linolová aj.), proto jsou šrotovaná lněná semena jen krátkodobě skladovatelná (pro oxidační citlivost mastných kyselin). Jadernými krmivy je i zadina, pšeničné otruby, žitné otruby, sladové klíčky, pivovarské kvasnice (mají vysoký obsah bílkovin – 50%, a vysoký obsah vitamínů B) a semena luskovin. (Zeman a kol., 1997, Mayer a kol., 2003)
3.2.4 Tuky Tuky se podávají především u vysoce výkonných koní k doplnění energie, neboť 1g tuku dodá dvojnásobné množství energie než 1g škrobu. Tuky neobsahují žádné jiné živiny. Koně upřednostňují rostlinné tuky ve formě např. kukuřičného oleje, sójového, slunečnicového atd. Tuky se přidávají přímo do žlabu nebo jsou součástí krmných směsí. (Zeman a kol., 1997)
3.2.5 Minerální soli Jelikož obsah minerálních látek není v krmivech dostatečný, aby kryl potřebu koně, jsou vhodné doplňovat jednotlivé minerální látky nebo hotová minerální krmiva.
3.2.6 Byliny Byliny jsou nabízeny jako jednotlivá krmiva nebo jako přísady. V poslední době se zvyšuje zájem o byliny. Při použití takových produktů jsou sledovány tyto cíle: 25
-zlepšení zásobení minerálními látkami a stopovými prvky, -zlepšení vůně a chuti určitého krmiva, -ovlivnění funkce trávicího traktu či celého organismu (Meyer a kol., 2003)
3.2.7 Krmné směsi Krmné směsi jsou průmyslově vyráběny a slouží k zjednodušení krmení a k zlepšení přísunu živin pro koně. Krmné směsi mohou být kompletní a doplňkové. V kompletní krmných směsí je zastoupena kompletní krmná dávka s doporučeným přídavkem pastvy, sena a vody. Doplňkové krmné směsi jsou jen doplňkem stravy. Složení krmných směsí je dle jednotlivých kategorií koní jiné. Krmné směsi mohou být pro březí a kojící klisny, pro koně v nízké zátěži, pro koně ve střední zátěži, při vysoké zátěži apod.
3.3 Výživná hodnota krmiv Výživná hodnota krmiv je dána množstvím stravitelných živin. Zdánlivě stravitelná živina je živina, která byla přijatá krmivem a nebyla vyloučena výkaly. Procentuální podíl zdánlivě stravitelné živiny z jejího celkového obsahu v krmivu se nazývá koeficient stravitelnosti. Při výpočtu zdánlivě stravitelné živiny musíme počítat s tím, že výkaly obsahují také živiny metabolického původu, které nepocházejí přímo z krmiva. Živiny metabolického původu pocházejí z organismu zvířete (např. z odloupaných buněk sliznice, žaludečních šťáv). Pokud tedy bereme v potaz i živinu metabolického původu, kterou odečteme od celého obsahu živiny ve výkalech a to celé odečteme od živiny v krmivu, dostaneme skutečně stravitelnou živinu. Koeficient skutečně stravitelné živiny je pak procentuální podíl skutečně stravitelné živiny z celkového obsahu v krmivu (Zeman a kol., 1997).
Bilančně stravitelná živina = živina v krmivu – živina ve výkalech skutečně stravitelná živina = živina v krmivu – (celkový obsah živiny ve výkalech – živina metabolického původu ve výkalech) (Zeman a kol., 1997) 26
Obrázek 2: Schéma stravitelnosti živin (http://web2.mendelu.cz/af_222_multitext/cvicebnice/images/stravitelnost.png)
V pokusech k přímému i diferenčnímu stanovení stravitelnosti se pracuje s klasickou nebo indikátorovou metodou. Při pokusech se pracuje vždy s několika zvířaty. Zvířata musí být zdravá a nezamořená parazity. Pokus má 2 fáze. Přípravnou, kdy se ze zažívacího ústrojí musí vyloučit zbytky dříve zkrmovaných krmiva a zvířata se adaptují na zkoušenou krmnou dávku. Délka přípravné fáze je v rozmezí 5 až 15 dní. Druhou fází je bilanční období, kdy už probíhá vlastní stanovení stravitelnosti živin. Bilanční období probíhá nejčastěji 5-10 dní. Při klasické metodě v bilančním období se zaznamenává množství krmiv, eviduje se nedožrané krmivo, kvantitativně se shromažďují výkaly a odebírají se vzorky pro rozbor. Pro uchování odebraných vzorků se vzorky zmrazují nebo se po přídavku pár kapek chloroformu uchovávají v uzavřené nádobě v lednici. Vlivem skladování výkalů dochází ke značným ztrátám, proto je doporučováno na konci bilančního období i doplnit pokus vzorky čerstvými.
Vzorec pro výpočet koeficientu stravitelnosti klasickou metodou:
Koeficient bilanční stravitelnosti =
m m 27
krm krm
מ
krm
מ
–m
krm
výk
מ
výk
× 100
Legenda: m = množství sušiny v gramech ž = obsah živiny v sušině v procentech index index
= v přijatém krmivu
krm
= ve vyloučených výkalech
výk
(http://web2.mendelu.cz/af_222_multitext/cvicebnice/page.php?sekce=1&page=3) Indikátorová metoda se využívá v případě, chceme-li se vyhnout přesného zjišťování spotřeby krmiv a množství vyloučených výkalů. Celý pokus spočívá v tom, že se do krmiva přidá nestravitelná látka – indikátor. Indikátor se vylučuje ve výkalech všechen přijatý, z živin jen živiny nestrávené. Jako indikátor se používá např. popel nerozpustný ve 4 M kyselině chlorovodíkové, lignin aj. nebo externí indikátory. U indikátorové metody není nutné držet zvířata v kleci, stačí odebrat vzorky výkalů, které nejsou kontaminovány močí, stelivem aj.
Vzorec pro výpočet koeficientu stravitelnosti indikátorovou metodou: Koeficient bilanční stravitelnosti = 100 –i
krm
מ
× 100i
výk
výk
מ
krm
Legenda: i = obsah indikátoru v sušině v procentech ž = obsah živiny v sušině v procentech index index
krm výk
= v přijatém krmivu = ve vyloučených výkalech
(http://web2.mendelu.cz/af_222_multitext/cvicebnice/page.php?sekce=1&page=15)
3.4 Energie Ukazatelem nutriční hodnoty krmiva je schopnost krmiva uhradit energetické požadavky zvířete. Pro všechny životní procesy je energie přijatá v krmivu postupně uvolňována a ukládaná v makroergních vazbách ATP. Část energie krmiva se vylučuje
28
nestrávená a nevyužitá ve výkalech, moči a plynech ( Zeman L. a kol., 1997). Brutto energie (BE) je energie přijatá z krmiva, obsahuje energii výkalů pocházející z krmiva a metabolického původu a stravitelnou energii (SE). Stravitelná energie zahrnuje energii plynných zplodin, energii moči pocházející z krmiva a metabolického původu a metabolizovatelnou energii (ME). Metabolizovatelná energie obsahuje energii tepelných ztrát vzniklých přírůstkem produkce tepla fermentačního a tepla vytvářené při metabolismu živin a netto energie (NE). Netto energie se dělí na netto energii pro záchovu a netto netto energii produkční. Pokud je příjem krmiva nižší nebo vyšší, než požadované potřeby energie pro danou kategorii koni, může dojít ke dvěma extrémům, ke kalorické podvýživě a ke kalorické nadvýživě. Kalorická podvýživa je dána dlouhodobým sníženým příjmem energie, takže krmná dávka nepokrývá energetickou potřebu organismu. První známky energetické podvýživy je úbytek hmotnosti, zejména tukové tkáně. Tuk je přemísťován do jater, kde probíhá oxidace mastných kyselin. Pokud jsou již tukové rezervy nestačí k uhrazení energetického deficitu je organismus nucen využít energii odbouráváním vlastních bílkovin, dochází k nerovnoměrnému zmenšení orgánů, k poklesu pohyblivé aktivity, tedy i k poklesu snížení příjmu kyslíku a k poruchám endokrinních žláz, zejména štítné žlázy. Příčinou podvýživy je i snížená funkce hypofýzy a poruchy termoregulace. Podvýživa může vést k selhávání orgánů a až k následné smrti. Kalorická nadvýživa je je dána dlouhodobým zvýšeným příjmem energie. Dochází k nahromadění tukové tkáně ( Tvrzník a kol., 2008).
3.5 Energetická bilance při zátěži Zátěž koně vyvolává v organismu stresovou reakci. Stresová reakce je podkladem pro vznik adaptace k této zátěži. Adaptace se dotýká z hlediska tréninku dostihových koní kyslíkové bilance, tj. Funkcí kardiovaskulárního a dýchacího aparátu jako transportního systému kyslíku, nervosvalových funkcí, tedy rozvoje motorických a psychických funkcí, stability celého vnitřního prostředí organismu a energetické bilanci při zátěži (funkcí zajišťující energetický potenciál a mechanismů energetického výdeje). K pokrytí energetických potřeb je organismus schopný využívat pouze energii uvolněnou z chemických reakcí. Primárním zdrojem energie je adenosintrifosfát (ATP), jehož chemická energie se přeměňuje na mechanickou energii. Při přeměně energii se ATP hydrolyzuje anaerobně na energeticky chudší adenosindifosfát (ADP) a uvolní se 29
potřebná energie (P). Zásoba ATP ve svalových buňkách je hodně omezená a vydrží zhruba 10-11 sekund zátěže, proto k jeho rychlé obnově slouží další energeticky bohatá látka – kreatinfosfát (CP). Jeho zásoby jsou limitovány dobou asi dalších 14 sekund pohybové zátěže. ATP a CP jsou souhrnně označovány jako makroergní fosfáty, přímé energetické zdroje. Makroergní fosfáty jsou při zátěži rychle vyčerpávány a jejich zásoby ve svalové buňce rychle ubývají, proto musí být v průběhu zátěže neustále obnovovány a doplňovány, jinak by kůň musel ukončit zátěž. Náhradním mechanizmem obnovy ATP je tzv. myokinázová
reakce. Při této reakci se za účasti enzymu myokinázy spojí 2
molekuly ADP a vytvoří tak primární zdroj energie ATP. Odpadovým produktem je adenosinmonofosfát (AMP), ten se metabolizuje na inosinmonofosfát (IMP) a dále pak až na amoniak. Amoniak je pro organismus koně nežádoucí, proniká přes hematoencefalitickou bariéru do centrálního nervového systému a vyvolává příznaky podrážděnosti, jako jsou křeče a exitace po výkonu nebo úplné zhroucení organismu. K fosforylaci nejlépe slouží energie odbourávaná z tuků a glycidů. Glycidy a tuky jsou tzv. makroergní substráty. Jejich využití závisí na dodávce kyslíku do pracujících tkání. Do tkání se kyslík dostává za aerobních nebo anaerobních podmínek. K fosforylaci glykolitické, která využívá z makroergních substrátů glycidy, probíhá za anaerobních podmínkách, bez přístupu vzduchu. Energetický zisk je poměrně malý, ale umožňuje obnovu ATP pro další průběh zátěže bez nedostatku kyslíku. Odpadovým produktem je kyselina mléčná (laktát). Vysoká hladina laktátu znemožňuje dalšímu průběhu anaerobní glykolýzy, dochází k acidóze vnitřního prostředí nastupuje akutní únava a bolest ve svalech a dochází k útlumu v centrálním nervovém systému. Pokud chce organismus pokračovat dále ve výkonu,musí zmenšit rychlost nebo sílu výkonu a přejít intenzitou zátěže do podmínek aerobních, tedy za přístupu vzduch. Za aerobních podmínkách se využívá energie nejen z glycidů, ale i z mastných kyselin. Probíhá fosorylace oxidační. Výsledným produktem je ATP, voda a oxid uhličitý. Z hlediska energetické bilance se od sebe aerobní a anaerobní metabolismus liší. Při aerobním metabolismu makroergních substrátů je 13x větší energetický zisk než při metabolismu anaerobním. (Hanák, 1983, Dovalil a kol., 2003)
30
3.6 Krmná dávka pro dostihové koně Výkony u dostihových koní jsou určovány především způsobilostí jejich dýchacího a kardiovaskulárního systému, počtem červených krvinek a integritou svalového a kosterního aparátu. Trénování koně vede k udržení nebo zlepšení výkonnosti jednotlivých orgánů a tkání (prokrvení a enzymová aktivita, rychlá tvorba a odbourávání zásob glykogenu v játrech a ve svalu, stavba nové svalové hmoty) a krmení tvoří pro tyto procesy nezbytné předpoklady.
3.6.1 Sestavení krmné dávky Krmná dávka by měla brát v úvahu požadavky na všechny živiny – vitamíny, minerální látky, dusíkaté látky a u dostihových koní hlavně i na energii, kterou potřebují ve větším množství. Ovšem celková potřeba stravitelné energie může být u koní ve vysoké zátěži dosud stanovena jen na základě empirických dat. Během jednoho dostihu na více jak 1500-2000m není u dobře trénovaných koní navíc spotřebovanou stravitelnou energii ve výši cca 30-40 MJ těžké uhradit glykogenem nebo glukózou, která je tvořena cestou glukoneogeneze v játrech. Takže nedostatečné zásobení energií bývá zřídka příčinou špatných výkonů. Snížením krevní hladiny glukózy po dostizích, které by mohly dokládat přechodný energetický deficit, se však téměř nevěnuje pozornost. Pro výkon je však rozhodující, že enzymy potřebné pro přeměnu energie ve svalech se trénováním a výživou stabilizují, takže energie je nepřetržitě a v dostatečném množství k dispozici. Ve svalech přeměněná energie během dostihu pochází převážně z anaerobní látkové přeměny spalováním glukózy, která přímo z krve nebo odbouráním glykogenů je připravena pro svalovou buňku. Výživa by měla proto zajišťovat nejen ukládání glykogenu, ale především funkčnost všech enzymových systémů, které se podílí na tvorbě a odbourávání glycidů. To se daří, jak se zdá, nejlépe dávkami bohatými na glycidy (Meyer a kol., 2003). Přísun bílkovin u dostihových koní plně postačující jako u koní těžce pracujících (cca 100g stravitelných proteinu/100 kg živé hmotnosti na den). Převyšující přísun bílkovin je zbytečný, spíše zatěžující jak pro játra a ledviny, tak pro vodní režim a termoregulaci, jen na začátku tréninkového plánu a u mladých dvouletých koní je přijatelný pro tvorbu svalové hmoty a k tvorbě enzymů. 31
U sestavování krmné dávky musíme dbát kromě doplňkové energie i na dostatečné zásobení živinami, jejichž potřeba je rozhodující pro funkci důležitých, výkon určujících orgánů a tkání. Na krvetvorbě se podílí železo, měď, kyselina listová, vitamíny B12, B6. Na srdeční funkci a krevní oběh vitamín E, sodík, chlór, selen. Na kostru má vliv vápník a fosfor, na integritu svalových vláken vitamín E a selen a na přeměnu energie ve svalu vitamíny B1, B2, kyselina pantotenová, nikotinová a hořčík. V praxi se denní příjem energie pohybuje mezi 80-170 MJ stravitelné energie na den při dávkách proteinu 500 – 1300g stravitelného proteinu. Zjevné výkyvy vykazuje i podíl objemného krmiva od 2,5 kg – 11,5 kg na kus a den. Krmné dávky mohou být rozlišné, ale musí být brány v potaz všeobecné principy. Tabulka 2: Denní potřeba živin (v kg) pro sportovní a dostihové koně (Tlučhoř, 1982) Hmotnost Živina Sušina SNL (g) ŠJ Vláknina (průměr) Vápník Fosfor Sodík (g)
min. (kg) max. (kg) min. (kg) max. (kg) min. (g) max. (g) min. (g) max. (g)
300-400
400-500
500-550
7,5 10,0 670 3,5 1,613 2,150 30 40 18 24 10
10,0 12,0 645 3,85 2,350 2,820 33 45 21 28 14
10,5 12,5 615 4,25 2,783 3,313 30 45 20 27 16
Množství objemného krmiva by mělo být v rozmezí od 0,8 – 1% živé hmotnosti, menší množství může vyvolávat poruchy trávicího traktu nebo neklid zvířete způsobený nedostatečným zabýváním se žvýkání. Nejvhodnější objemné krmivo je seno na stébla bohaté, nejlépe po první seči, které musí být dobře usušené a bez prachu a plísní. Nevhodné je seno vojtěškové nebo jetelové. Množství objemného krmiva pro dostihového koně s pohybuje v rozmezí 3-5 kg/den. Jelikož dostihoví koně potřebují větší přísun stravitelné energie, mělo by se jaderné krmivo skládat ze surovin bohatých na glycidy, jako je např. oves a kukuřice. Také je vhodné přimíchat až 5% tuku, aby se poměr energie: protein zúžil, redukoval se podíl škrobu, zvýšil obsah energie a také spíše utlumila mikrobiální přeměna v žaludku a v tenkém střevě. Tento poměr, strav. protein: strav. energie by neměl přesáhnout poměr 32
7 : 1 při dostatečném množství vitamínů B1 a E, vápníku, selenu, fosforu, hořčíku a chloru. Tohoto poměru lze nejlépe dosáhnout zkrmováním kompletních krmných směsí nebo i doplňkovým krmivem. U jaderného krmiva musíme taktéž dbát na kvalitu. Šrotovaná krmiva by měla být zkrmena do 1 týdne po šrotování, krmné směsí musí být uskladněny v suchu a zkrmeny do data spotřeby.
3.6.2 Doplňkové látky Přidávání aditiv do krmné dávky je v praxi běžné, ovšem z hlediska výzkumu zatím nejsou stále potvrzeny důkazy, že by měly tyto aditiva vliv na výkon koně. Při sestavení kvalitní krmné dávky není potřeba dodávat další doplňkové látky, naopak nadbytek doplňkových látek může škodit. Aditivní látky se člení na biologicky aktivní, mezi něž zahrnujeme vitamíny, aminokyseliny, mikroprvky aj. a cizorodé látky, což jsou např. zchutňovadla, pojiva aj. Přidává se například dimethylglicin (DMG), který při anaerobním metabolismu snižuje
tvorbu
laktátu.
V oblibě
v dostihových
stájích
se
také
přidává
metylsulfonylmetan (MSM), který by měl snížit iritace na kloubech. Mezi další aditivum patří i L-karnitin, který je důležitý pro příjem mastných kyselin v kosterním svalstvu. L-karnitin je tvořen v těle z aminokyselin obsahující síru. Na vliv L-karnitinu doposud neexistují žádné důkazy o zlepšení výkonnosti, ale jeho působení by se dalo očekávat u 1 až 2 letých koní, jejichž zásoba je ještě nízká. Smysluplné by mohly být dočasné přísady vitamínu C při chronických zánětech dýchacích cest nebo jiných chronických onemocnění. V oblibě je také přidávat vitamín K, který slouží k zamezení krvácení z nosu, ale tento vliv je neúčinný. Mezi nejúčinnější aditivum je elektrolyt, který se využívá k doplnění elektrolytů v důsledku ztrát potem. Mezi elektrolyty patří zejména sodík, chlór a draslík. Potřeba doplněné těchto elektrolytů je dána ztrátou tělních tekutin. Přídavek elektrolytů do krmné dávky zvýší i chutnost krmné dávky.
33
Tabulka 3: Předpokládané ztráty potu tekutin a sodíku, chlóru a draslíku požadavky (v gramech) na 500 kg hmotnosti koně na různých úrovních práce. zátěž Ztráty potu (l/den)
Bez zátěže Nízká zátěž Střední zátěž Vysoká zátěž 0-5 5 10 20 Potřeba elektrolytů v gramech pro koně o hmotnosti 500 kg Sodík 10-15 25 45 90 Chlór 30-35 40 80 160 Draslík 15-20 30 45 80 (Pagan J.D. a kol., 2001)
3.6.3 Technika krmení dostihových koní Náročnost dostihového koně na živiny je srovnatelná s potřebou živin tažného koně při těžké práci. U dostihových koní rozeznáváme tři období. Období odpočinku po skončené dostihové sezóně, období přípravy na dostihovou sezónu a období dostihové sezóny. Po ukončení dostihové sezóny je nutné snížit dávku ovsa až na 4 kg a zvýšit dávku sena na 7 – 10 kg. Krmí se 3x denně. Ráno a v poledne se rozdělí polovina krmné dávky a večer druhá polovina. Zhruba dvakrát do týdne se připravuje teplý mash, složený z ovsa, otrub a lněného semene rozmíchaný ve vodě s přídavkem soli. Také se přidává krmná mrkev, jejíž dávka se postupně zvyšuje až na 5 – 7 kg. Mrkev se podává při večerním krmení, kromě dnů, kdy je krmen mash. V boxu musí být neustále k dispozici čerstvá voda a krmný liz. V období přípravy koně na dostihovou sezónu se s zvyšující intenzitou tréninku zvyšují dávky ovsa až na dávku, která odpovídá dávce, kterou krmíme v období dostihové sezóny, tedy až na dávku 8 – 12 kg. Se zvyšující se dávkou ovsa postupně snižujeme dávku sena, která na konci přípravného období je 4 – 5 kg na kus a den. Na konci tohoto období již krmíme 4x denně, aby se zabránilo roztahování žaludku a celého trávicího traktu. V období dostihové sezóny krmíme 4x denně pro vysoké množství jaderných krmiv a tím redukujeme trvale rizika kvašení a kolikových onemocnění. Protože pravidelný trénink zatěžuje nejen krevní oběh, ale mění také distribuci krve v těle a tím i funkci trávicího traktu, musí být před tréninkem žaludek zcela vyprázdněn a trávení pokročilé. Proto koně v intenzivním tréninku krmíme 3-4h před tréninkem a minimálně 2h po zátěži.
34
Rannímu krmení předchází brzký trénink. V 7 hodin a ve 12 hodin krmíme 2,5 kg ovsa a 1,5 kg sena, v 18 hodin 3 kg ovsa a 2 kg sena a ve 21h zbytek krmné dávky což je 1 – 4 kg ovsa. V den dostihu je ranní krmení stejné, poslední dávka jaderného krmiva by však měla být nejpozději do 4h před startem. K odvedení a uklidnění nervózních koní je možné dát v posledních hodinách před startem 1kg sena, čímž se může i zabránit kvašení a nadýmání v žaludku a v tenkém střevě, které by omezovalo kapacitu dýchání. Těsně před dostihem se koni vytře vlhkou houbou ústní dutina a otřou se nozdry. Po závodě se kůň musí zhruba 2 hodiny vychodit je možné mu dát čas od času lok vody. Po dostihu se krmí teplý mash a večerní dávka sena. Obvykle se přidává do vody elektrolyt. ( Zeman a kol.1997, Mayer a kol, 2003)
35
4 TRÉNINKOVÁ A KRMNÁ PRAXE Krmná dávka dostihového koně se odvíjí od výkonu na který je připravován, na zdravotním stavu koně, na jeho temperamentu apod. Maximální výkony koně jsou limitovány energetickým potencionálem organismu a dodávkou kyslíku do pracujících tkání. Energetický potenciál představují zásoby pohotových zdrojů energie, tj. kreatinofosfátu, glycidů, adenosintrifosfátu, případně i tuků. Z nich se uvolňuje energie pro zátěž, která může probíhat buď v podmínkách dostatku kyslíku v organismu - aerobní výkon nebo jeho nedostatku – anaerobní výkon. Maximální aerobní výkony (u vytrvalců) jsou dány aerobní kapacitou organismu, která umožňuje koni absolvovat co největší objem zátěže při určité intenzitě pohybu (rychlosti) s dostatkem kyslíku v organismu. Maximální anaerobní výkony ( u sprinterů) jsou dány anaerobní kapacitou organismu. Ta umožňuje koni absolvovat určitý objem zátěže s vysokou intenzitou pohybu v podmínkách kyslíkového deficitu a při vysoké úrovni aerobního uvolňování energie (Hanák, 2008). Trénink dostihového koně lze rozdělit do několika celoživotních fází. Je to fáze výkonnostního vzestupu, kdy se kůň adaptuje na pozvolný růst a typ zátěže. Druhá fáze je stabilizace výkonnosti. Ke stabilizaci výkonnosti koně dochází až po určité době tréninku a projevuje se vysokou úrovní trénovanosti. A poslední fáze je fáze poklesu výkonnosti. Základem tréninkového procesu je roční tréninkový cyklus. Dělí se na období přípravné, je charakterizováno zvyšováním funkční kapacity organizmu (tzv. objemové), kdy se pracuje s dostihovými koňmi hlavně v klusu, na jízdárně a v kopcovitém terénu. Přípravné období je od ledna zhruba do poloviny dubna. Hlavním obdobím je období dostihové sezóny, kdy se dolaďuje forma. Toto období končí v polovině října a následuje období odpočinku.
4.1 Tréninková praxe - příprava překážkového koně na steeplechase na 5.800m (kvalifikace na Velkou Pardubickou) o hmotnosti 500 kg, váha jezdce vč. výstroje 65 kg. Je to období hlavní dostihové sezóny, tedy období udržování a dolaďování formy a nedostatků. Pokud se připravuje kůň do tak náročného dostihu, musíme si načasovat jeho přípravu hodně dopředu. Asi šest týdnů před plánovanou kvalifikací se koni naplánuje přípravný dostih. 36
Tento dostih by měl mít klidný průběh, zaměřený na skokový potenciál a dýchání. Měl by to být dostih tzv. na pohodu. Cílem tohoto dostihu je, aby kůň skákal bez chyb, plynule dýchal a doběh do cíle bez žádných zdravotních problémů. První až třetí den po přípravném dostihu se kůň odpohybuje, aby se odbourala z těla vzniklá kyselina mléčná. Čtvrtý den je den odpočinku ve výběhu. Další dny už přecházíme na střední zátěž. Osmnáct až dvacet jedna dní před hlavním dostihem se provede superkompenzační práce, která obnáší velkou zátěž. Délka trati je cca 4.200m ( ¾ délky dostihu) a cválá se v tempu 800 – 850 metrů/minutu. Podle temperamentu koně ( u flegmatika) se posledních 500m může tempo zvýšit. Také se dá tato superkompenzační práce nahradit klusovou prací do kopce. Sklon kopce kolem 55 stupních, délka 2x 650 metrů v tempu středního klusu. Pří práci v kopcovitém terénu kůň musí klusat, nesmí kopec vyskákat. Předností této varianty je pošetření pohybového aparátu a mezi kostních svalů. Tato kompenzační práce se provádí kvůli zakyselení a je poslední těžkou prací před dostihem. Po poslední velké práci nastává fáze regenerace organismu a udržování kondice, která spočívá již jen v ohýbání, práci na jízdárně a cválání v tempu 550 metrů/minutu. Celá táto fáze odpovídá střední práci. S koňmi se pracuje šest dní a sedmý den má volno. Pokud je kůň flegmatik, čtyři dny před dostihem jde rychlou práci na 1000 metrů v tempu 800-850 metrů/minutu a posledních 400 metrů se nechá jít na maximum. Jde o stimulační práci, kdy se kůň nabudí. Poslední dny před dostihem se chodí jen lehce klusat. V den dostihu se již žádný trénink nekoná. Ráno před dostihem se koni dá ranní krmení se senem a vodou. Při delší přepravě koně na závodiště se může koni dát do sítě seno, aby byl kůň v poklidném stavu. Po příjezdu na závodiště se může dát koni napít čerstvé vody a zavede se do boxu. Asi hodinu před závodem se kůň začne vodit, aby se rozhýbal a zahřál. Těsně před dostihem již vodu nedáváme, jen můžeme otřít nozdry vodou. Ihned po dostihu se musí kůň vodit, aby se vydýchal a ustálila se termoregulace. Teplo je odváděno potem a vypařováním vody z povrchu těla kůží. Povrch těla se může ochladit vodou. Po příjezdu domů se koní podá teplý mash a do vody elektrolyt, aby se vyrovnala
37
potní ztráta minerální látek. Další dny po dostihu jsou regenerační a odpočinkové. S tréninkem se začíná zhruba šestý den po dostihu a další dostih se plánuje za 6 – 8 týdnů dle fyzického, psychického a zdravotního stavu koně.
4.2 Krmná praxe Krmná dávka pro dostihové koně je v každé dostihové stáji jiná. Krmí se 3x -5x denně. Ve stáji, ve které jsem absolvovala praxi s přípravou na bakalářskou prací se krmení podává ve třech dávkách. Ranní krmení v 8.00h, polední dávka ve 14h a večerní krmení v 19h. Krmná dávka je u všech překážkových koní stejná, některým koním se přidávají do večerního krmení aditiva, jako je GelaPony arthro od firmy Orling. Je to doplňkové krmivo s vysokým obsahem kolagenu CHP a vitamínů sloužící k regeneraci kloubního systému koní. Dávkování je 30g/ks/den. Tento krmný doplněk není považován za doping a může se zkrmovat i během dostihové sezóny.
Tabulka 4: Složení krmné dávky pro překážkového koně Krmivo
Jaderná
Objemná
Oves mačkaný Doplňkové krmivo Marstall Ječmen vařený Kukuřice extrudovaná Seno luční Ječná sláma podestýlka
Ranní dávka 1 kg
Polední dávka 1 kg
0,5 kg
Večerní dávka 2,5 kg 1 kg 1,5 kg 1 kg
2 kg
3 kg 0,5kg
Složení energetického krmiva Marstall Champion v 1 kg: Proteiny 9,30 %, Stravitelné proteiny 7 %, tuky 8,4 %, vláknina 7 %, popel 3,8 %, energetická hodnota 14,50 MJ .
38
Tabulka 5: Energetická hodnota krmné dávky Krmivo
kg
Luční seno
5,0
Oves
4,5
Doplňkové krmivo
1,5
Ječmen
1,5
Kukuřice
1,0
Ječná sláma
0,5
Součet
Sušina (g) 860 4300 860 3870 880 1325 880 1320 890 865 433 12138
Dusíkaté látky (g) 87 435 113 508,5 93 139,5 111,8 167,7 93 38 19 1362,7
SEk (MJ) 7,86 39,3 11,41 51,35 14,5 21,75 12,78 19,17 15,78 4,85 2,4 149,75
Vláknina (g) 287 1435 112 504 70 105 55,80 85,7 20 360 180 2329,7
Součástí krmné dávky je neomezený příjem vody s přídavkem elektrolytů po těžké práci. V den dostihu se polední krmení vynechá a večer se krmí lehce stravitelný teplý mash složený ze směsi 1 kg ovesných otrub, 0,5 kg lněného povařeného semínka a s přídavkem 50g soli. Směs se zalije vařící vodou, přikryje se a nechá se vychladnout na teplotu pod 40 stupňů celsia. Teplý mash pak podáme do žlabu. Nedožrané zbytky se musí ze žlabu odstranit, protože podléhají rychlému kvašení.
4.3 Potřeba energie z tréninkového plánu překážkového koně Výpočet energetických potřeb pro koně není snadný vzhledem k získávání energie enzymatickou a mikrobiologickou cestou. Nejprve se stanoví energie pro záchovné potřeby a k nim se připočte energie potřebná na práci. 4.3.1 Stanovení energie pro záchovné potřeby pro koně Metodika se zakládá na vzájemných závislostí mezi věkem, hmotností a celkovou potřebou energie pro záchov. 1. Výpočet zpřesněné konstanty Kzp Kzp = 0,552 + (500 x 0,0002) Kzp = 0,652 2. Výpočet ZPE ze zpřesněné konstanty a metabolické hmotnosti H0,75 ZPE = Kzp x H0,75 ZPE = 0,652 x 5000,75 ZPE = 68,94 MJ 39
Stanovení provedeme dle tabulky: Tabulka 6: Tabulka s vyznačenou potřebou energie záchovy pro koně o hmotnosti 500kg Živá Konstanta 1 Konstanta 2 H 0,75 Zpřesněná Záchovná potřeba hmotnost konstanta energie (MJ) Živá k1 k2 H 0,75 Kzp ZPE (MJ) hmotnost v kg 250 0,552 0,0002 62,87 0,602 37,85 300 0,552 0,0002 72,08 0,612 44,12 350 0,552 0,0002 80,92 0,622 50,33 400 0,552 0,0002 89,44 0,632 56,53 450 0,552 0,0002 97,70 0,642 62,73 500 0,552 0,0002 105,74 0,652 68,94 550 0,552 0,0002 113,57 0,662 75,18 600 0,552 0,0002 121,23 0,672 81,47 650 0,552 0,0002 128,73 0,682 87,79 700 0,552 0,0002 136,09 0,692 94,17 (Zeman. L., Šajdler P., Homolka P., Kudrna V., 2005) 4.3.2 Stanovení energie potřebné na práci Na základě tabulek s údaji o potřebě SEk v MJ přiřazené zátěžím při různých chodech koně, doby jeho trvání a hmotnosti koně, jezdce a postroje vypočteme celkovou potřebu energie. Tabulka 7: Tabulka pro výpočet potřeby energie na práci Typ práce Krok – pomalý střední rychlý Klus pomalý střední rychlý
Rychlost pohybu km/h
Potřeba MJ Sek na 100 kg ž. hm. a 1 hodinu práce
Potřeba MJ Bek na 100 kg ž. hm. a 1 hodinu práce
Sek v MJ – odhad na 1 hodinu
3,3 4 5,5
0,15 0,17 0,17
0,7
4,9 7 9,9
12 15 18
0,23 0,27 0,32
2,7 4 5,7
27,6 40,5 57,6
0,39 0,55 až 4,00
8,1
81,9 165 2200
Cval – střední 21 rychlý 30 vysoký 55 výkon ( Mohelský M., 2008).
40
Výpočet potřeby SEk pro práci Výpočet provedeme dle vzorce: ( hmotnost koně vč. Jezdce/100) x (index přepočtu poměrné části hodiny podle minut) x ( potřeba stravitelné energie za hodinu) = skutečná potřeba SEk v MJ. Kůň o hmotnosti 500 kg s jezdcem o hmotnosti 65 kg včetně výstroje se pohybuje v režimu těžké práce, kromě dne superkompenzace, která odpovídá vysoké zátěži. V krmné praxi je ovšem krmná dávka stále stejná, mimo fáze regenerace. Proto budu počítat spotřebu SEk pro práci těžkou, která odpovídá dennímu následujícímu režimu: - 60 min v rychlém kroku - 45 min ve středním kusu - 5 min v rychlém cvalu Výpočet: 1.Z tabulky dosadíme: - rychlému kroku spotřebu 1,7 MJ za hodinu - střednímu klusu spotřebu 2,7 MJ za hodinu - rychlému cvalu spotřebu 5,5 MJ za hodinu 2. Výpočet potřeby SEk pro práci: Tabulka 8: Výpočet potřeby SEk pro danou práci Hm. koně a jezdce 565 565 565
Druh pohybu Rychlý krok Střední klus Rychlý cval
Doba pohybu v min 60 45 5
Přepočet na hod 1,00 0,75 0,08
Potřeba MJ na 1km/1hod/ 100kg 1,7 2,7 5,5
Spotřeba Sek v MJ 9,61 11,44 2,59
Celková potřeba energie na práci je 23,64 MJ. 4.3.3 Výpočet celkové potřeby energie Pro výpočet celkové potřeby energie sečteme energii záchovy s potřebnou energii na práci. Energie záchovy je 68,94 MJ, energie potřebná pro práci je 23,64 MJ. Tedy po sečtení je celková energetická hodnota 92,58 MJ. 41
4.3.4 Porovnání potřeby energie pro koně v tréninku s energií přijatou v krmivu Při srovnání získané energie z krmiva a potřebné stravitelné energie pro dané tréninkové zatížení jsem zjistila, že krmivem je přijato více energie, než je potřeba pro daný trénink. Při výpočtu ovšem není počítáno se zbytky krmiva, které kůň nezkonzumuje. Jaderné krmivo může být vyhozeno například ze žlabu, objemné krmivo může být pokáleno nebo zašlapané v podestýlce.
4.4 Navržení krmné dávky a porovnání Ve složení krmné dávky pro překážkového koně o hmotnosti 500 kg ve vysoké zátěži jsem zvolila jak objemná, tak i jaderná krmiva. Navržená krmná dávka je složena z lučního sena, krmné ječmenné slámy, ovsa, extrudované kukuřice, doplňkového krmiva a sójového oleje. Cílem navržení krmné dávky je snížit stravitelnou energii a množství jaderného krmiva tak, aby byla pokryta energetická potřeba koně při tréninku. Oves bych pro lepší stravitelnost upravila mačkáním. Extrudovanou kukuřici a sójový olej jsem zvolila pro doplnění zdroje energie. Ječnou slámu jsem zvolila k doplnění vlákniny. Nedílnou součástí krmné dávky je neomezený přístup k pitné vodě s přídavkem elektrolytů při větší zátěži.
Tabulka 9: Navržená krmná dávka s hodnotami Krmivo
kg
Sušina (g)
860 3870 860 Oves 4,0 3440 Doplňková 888 2,0 směs 2220 Extrudovan 890 0,5 á kukuřice 445 860 Sójový olej 0,2 172 Krmná 865 0,5 sláma ječná 433 Součet 10 590 % vlákniny v sušině: 19,51 Luční seno
4,5
Dusíkaté látky (g) 87 391,50 113 452,00 132 330,00 93 46,5 0 0 38 19 1239
42
SEk (MJ)
Vláknina (g)
7,86 287 35,37 1292 11,41 112 45,64 448 12,00 52 30,50 130 15,78 20 7,9 10 35,28 0 7 0 4,85 360 2,4 180 128,8 2060 NL:SEk ´= 9,62
Krmná technika Celou krmnou dávku bych rozdělila do čtyř krmení. První ranní krmení v 6.00h, dopolední krmení po tréninku v 10.00h, polední krmení ve 14h a večerní krmení v 18h. Celková dávka ranního krmení je 2 kg jaderného krmiva, pak v 7.30h trénink, v 10.00h 2 kg lučního sena, ve 14h 1kg jadrného krmiva a v 18.00h zbylé krmivo. Jadrné krmivo do žlabu, objemné na zem, případně do sítě. Voda z napaječky.
Tabulka 10: Rozdělení krmné dávky Krmivo/hodina Seno luční Oves Doplňková směs Extrudovaná kukuřice Sójový olej Sláma ječmenná
6.00h
10.00h 2 kg
14.00h
1,5 kg
0,5 kg
18.00h 2,5kg 2 kg
0,5 kg
0,5 kg
1,5 kg 1 kg 0,5 kg
0,5 kg
Porovnání krmné dávky s krmnou dávkou z praxe Množství objemného krmiva obou krmných dávek se liší. V krmné dávce z praxe je množství lučního sena 5kg a u navržené krmné dávky je 4,5kg. Snížením dávky o 0.5kg sena jsem snížila množství stravitelné energie o 3,93MJ. Množství ječné slámy bylo zachováno, z důvodu doplnění vlákniny, která má dobrý vliv na peristaltiku střev. Množství jaderného krmiva se liší jak ve složení, tak i ve množství. Celkové množství jaderné krmné dávky v praxi je 8,5kg a u navržené krmné dávky 6,7kg. Tudíž rozdíl je 1,8kg. Celkové množství stravitelné energie u jadrného krmiva z praxe je 108,05MJ a u navrženého krmiva 91,04MJ, rozdíl je 17,01MJ. Ke snížení hmotnosti a množství stravitelné energie došlo u navržené krmné dávky snížením množství ovsa o 0,5kg, zvýšením doplňkového krmiva o 0,5kg, snížením množství kukuřice o 0,5kg, odstraněním ječmene z krmné dávky a přidáním sójového oleje. Celkové množství stravitelné energie navržené krmné dávky je 128,8MJ. Navrženou krmnou dávkou došlo oproti krmné dávce z praxe o snížení stravitelné energie o 20,95MJ. Celkové množství stravitelné energie potřebné pro tréninkového
43
koně v daném případě je sice o 36MJ menší, ale v navržená krmná dávka byla zvolena pro případné vznikající nedožerky. Také technika krmení je pozměněna. Liší se v počtu a v dávkování krmné dávky. Krmný režim jsem zvolila na základě poznatků z praxe v Anglii. Rozdělila jsem ho do čtyř dávek. Ráno asi 2-3h před tréninkem jsem navrhla jen jaderné krmivo z důvodu nezatížení trávicího traktu koně před zátěží. Po tréninku následuje seno, pak opět část jaderného krmiva a večerní krmení představuje největší množství krmiva. Následuje dvanáctihodinová pauza a období odpočinku. Technika krmení z praxe je přizpůsobena z důvodů časových, kdy trenér stáje chodí do zaměstnání a dostihoví koně jsou jeho velkým koníčkem. Cíl navržené krmné dávky, snížit množství stravitelné energie v krmivu byl splněn a krmná technika byla rozložena do více krmení z důvodu nezatěžování trávicího traktu.
44
5 ZÁVĚR V předložené bakalářské práci jsem řešila problematiku krmení a výživy dostihových koní v období dostihové sezóny. Zajištění optimální krmné dávky pro dostihového koně je nedílnou součástí dobrého výsledku koně v dostihové sezóně. Kvalitní výživa a vhodně navržený tréninkový plán předchází vzniku nemocí a to jak akutních tak chronických, nemocí psychických a celkově působí na pohodu zvířete. Bakalářskou práci jsem rozdělila do několika kapitol. V teoretické části jsem se zaměřila na anatomii a fyziologii z hlediska příjmu a trávení krmiva, živiny, krmiva a jejich výživnou hodnotu, energii a energetickou bilanci a techniku krmení. Do praktické části jsem zařadila tréninkový plán a krmnou praxi, na jejichž základě jsem vypočítala celkovou potřebnou energii a energii získanou pro překážkového koně. Součástí praktické části je navrhnutí krmné dávky, krmné techniky, srovnání krmných dávek z praxe a navržené krmné dávky. Při srovnání přijaté energie z krmné dávky z praxe a potřebné energie pro záchovu a práci jsem zjistila, že krmivem kůň příjme více stravitelné energie, než je potřeba, Tento zvýšený příjem energie může být příčinou nesoustředěnosti koně na práci, obezity, poruch pohybového aparátu, únavy a dalších anatomických, fyziologických a psychologických poruch. Navrženou krmnou dávku jsem zvolila na základě snížení příjmu energie z krmiva tak, aby se energeticky přiblížila k potřebné energii. Při složení krmné dávky jsem i počítala s možnými nedožerky, jako je vyhození jadrného krmiva ze žlabu nebo zašlapání či pokálení objemného krmiva. Proto má navržená krmná dávka není z energetického hlediska optimální. Krmivo jsem rozložila do čtyř krmení kvůli nezatížení trávicího traktu a pohodě koně při volném trávení času, kdy se kůň může věnovat paběrkováním. Na krmných dávkách a výživě dostihových koní by se mělo nadále pracovat a v budoucnosti jim věnovat více pozornosti, protože k této problematice je ještě mnoho nevyřešených otázek.
45
6 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1) DOBEŠ J. a kol. 1977: Jezdectví a dostihový sport. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 338 s. 2) DOBEŠ J. a kol. 1997: Jízda na koni. 2. vyd. Praha: CESTY,. 232 s. 3) MAYER H., COENEN M. 2003: Krmení koní současné trendy. Praha: Ikar, 256 s. 4) ZEMAN L., HODBOĎ P., MENDLÍK J., 1997: Výživa a technika krmení koní. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací 5) KODEŠ A., MUDŘÍK Z., Tlučhoř V., 1988: Technika krmení koní. České Budějovice: Ministerstvo zemědělství a výživy ČSR ve Výstavnictví zemědělství a výživy, 87 s. 6) MARVAN F. a kol. 2007: Morfologie hospodářských zvířat. Praha: Brázda, 328 s. 7) PAGAN J. D., GEOR R. J., 2001: Advances in Equine Nutrition I. United Kingdom: Kentucky Equine Research 8) PAGAN J. D., GEOR R. J., 2001: Advances in Equine Nutrition II. United Kingdom: Kentucky Equine Research 9) PAGAN J. D., GEOR R. J., 2001: Advances in Equine Nutrition III. United Kingdom: Kentucky Equine Research 10) JELINEK P., KOUDELA K. a kol. 2003: Fyziologie hospodářských zvířat. MZLU Brno 11) HANÁK J., 2008: Fyziologie zátěže, výcviku a tréninku koní. Brno: Bohemian Multimedia s. r. o., 112 s. 12) OLEHLA Č,. 2008: Trénink dostihového koně. Brno: Bohemian Multimedia s. r. o., 66 s. 13) MOHELSKÝ M., 2008: Krmení a výživa koní. Brno: Bohemian Multimedia s. r. o., 132 s. 14) ZEMAN L., 2011: Multimediální skripta. Databáze online [cit. 2013-02-25]. Dostupné na: www.mendelu.cz 15) TVRZNÍK P., ZEMAN L., HERZIG I., 2008: Úvod do problematiky vztahu výživy a zdravotního stavu zvířete. Databáze online [cit. 2013-03-15]. Dostupné na: www.vuzv.cz
46
7 SEZNAM TABULEK Tabulka 1: Zubní vzorec u koní.......................................................................................13 Tabulka 2: Denní potřeba živin (v kg) pro sportovní a dostihové koně (Tlučhoř, 1982) 32 Tabulka 3: Předpokládané ztráty potu tekutin a sodíku, chlóru a draslíku požadavky (v gramech) na 500 kg hmotnosti koně na různých úrovních práce....................................34 Tabulka 4: Složení krmné dávky pro překážkového koně...............................................38 Tabulka 5: Energetická hodnota krmné dávky................................................................39 Tabulka 6: Tabulka s vyznačenou potřebou energie záchovy pro koně o hmotnsti 500kg .........................................................................................................................................40 Tabulka 7: Tabulka pro výpočet potřeby energie na práci...............................................40 Tabulka 8: Výpočet potřeby SEk pro danou práci...........................................................41 Tabulka 9: Navržená krmná dávka s hodnotami..............................................................42 Tabulka 10: Rozdělení krmné dávky...............................................................................43
47
