MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
BRNO 2012
JANA CHLÁDKOVÁ
Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav výživy zvířat a pícninářství
Výživa papoušků Bakalářská práce
Vedoucí práce: doc. Ing. Pavel Veselý, CSc.
Vypracoval: Jana Chládková
Brno 2012
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma……………………………………………......... …………………………………………………………………………………………………. vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne ………………………………………. podpis diplomanta ……………………….
Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucímu své bakalářské práce doc. Ing. Pavlu Veselému, CSc. za cenné rady a připomínky. Dále poděkování patří MVDr. Viktoru Tukačovi CSc. a manželům Bártlovým za poskytnutí materiálů a odborných informací v oboru chovu a výživy papoušků. Také bych chtěla poděkovat rodičům za podporu ve studiu.
4
Abstrakt
Cílem práce bylo zpracovat problematiku výživy papoušků v klecích a zaměřit se na normování potřeby živin a problematiku spojenou s disbalancí živin v krmných dávkách. Dále se zaměřit na techniku krmení a strukturu krmných dávek. V neposlední řadě vliv úrovně výživy na kondici, reprodukci a zdravotní stav papoušků. Ze zpracovaných prací vyplývá, že pozornost je nutné věnovat složení krmných směsí a jejich kvalitě.
Klíčová slova: živiny, disbalance živin, technika krmení
Abstract The aim of my bachelor thesis was to process the nutrition issue of captive parrots and focus on standardization of nutrition needs associated with nutrition disbalance in diets. Further aim was to focus on feeding techniques, structure of formulated diets and influence of diet quality on health, condition and reproduction of parrots. Results of the studied works shows, that it is very important to pay attention to composition and quality of formulated diets.
Key words: nutrients, nutrient imbalance, feeding technique
5
1
ÚVOD ................................................................................................................................ 8
2
ZOOLOGICKÉ ZAŘAZENÍ.......................................................................................... 9
3
4
2.1
KAKADUOVITÍ (CACATUIDAE) .................................................................................... 9
2.2
LORIOVITÍ (LORIIDAE) .............................................................................................. 10
2.3
PAPOUŠKOVITÍ (PSITACIDAE) .................................................................................... 11
2.3.1
Rod Amazona........................................................................................................ 11
2.3.2
Rod Ara ................................................................................................................ 12
ANATOMIE GASTROINTESTINÁLNÍHO TRAKTU ............................................ 13 3.1
ZOBÁK, JAZYK A DUTINA ÚSTNÍ................................................................................. 13
3.2
JÍCEN A VOLE ............................................................................................................. 14
3.3
ŽALUDEK .................................................................................................................. 14
3.4
INTESTINUM .............................................................................................................. 14
3.5
KLOAKA .................................................................................................................... 15
3.6
PŘÍDATNÉ ORGÁNY ................................................................................................... 15
SLOŽKY KRMIVA A JEJICH VÝZNAM ................................................................. 16 4.1
VODA ........................................................................................................................ 16
4.2
BÍLKOVINY ................................................................................................................ 16
4.3
SACHARIDY ............................................................................................................... 18
4.4
TUKY......................................................................................................................... 18
4.4.1 4.5
VITAMÍNY ................................................................................................................. 19
4.5.1
Lipofilní vitamíny ................................................................................................. 19
4.5.2
Hydrofilní vitamíny .............................................................................................. 21
4.6
MINERÁLNÍ LÁTKY .................................................................................................... 24
4.6.1
Makroelementy ..................................................................................................... 24
4.6.2
Mikroelementy ...................................................................................................... 25
4.7
5
Mastné kyseliny .................................................................................................... 18
SLOŽENÍ KRMIV PRODÁVANÝCH NA TRHU ................................................................. 27
4.7.1
Krmné směsi pro ruční odchov mláďat ................................................................ 27
4.7.2
Krmné granule pro dospělé papoušky velkých a malých druhů........................... 27
STRUKTURA KRMNÝCH DÁVAK........................................................................... 28 5.1
KOMPLETNÍ GRANULOVANÉ KRMIVO ........................................................................ 28
6
5.2 5.2.1
SMĚSI SEMEN............................................................................................................. 28 Nutriční hodnoty některých druhů semen............................................................. 29
5.3
OVOCE ...................................................................................................................... 30
5.4
ZELENINA .................................................................................................................. 30
6
TECHNIKA KRMENÍ .................................................................................................. 31
7
VLIV VÝŽIVY NA KONDICI, REPRODUKCI A CELKOVÝ ZDRAVOTNÍ
STAV ....................................................................................................................................... 32 7.1
VLIV VÝŽIVY NA ZDRAVOTNÍ STAV A KONDICI .......................................................... 32
7.2
VLIV VÝŽIVY
NA REPRODUKCI .................................................................................. 32
8
ZÁVĚR ............................................................................................................................ 34
9
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .......................................................................... 35
7
1
ÚVOD Chov papoušků se u nás v posledních letech stále rozrůstá. Původně byl zájem jen o
dostupné australské druhy. Nyní se chovají ve větším počtu také papoušci z jihoamerického kontinentu a pozornost se zaměřuje i na ptáky z afro-asijské oblasti. U chovu exotického ptactva je důležité znát přirozené podmínky, ve kterých papoušci žijí. Ovšem důležitá je i znalost anatomie a fyziologie ptáků (VAŠÍČEK, 1981). Základem správného chovu papoušků je vyvážená pestrá strava a vhodné chovné podmínky. Obojí má vliv na dobrý zdravotní stav papoušků. Ptáci chovaní v zajetí nemají do značné míry možnost ovlivnit svoje životní podmínky, protože ty jim v rozhodující míře vytváří jejich chovatel. Aby chovatel mohl krmit účelně vzhledem k ročnímu období a biologickým i fyziologickým projevům ptáka, musíme vědět, která krmiva jsou pro daný druh nejvhodnější a jaká je jejich nutriční hodnota (VEGER, 1988). Vývoj výživy v umělých chovech papoušků následoval ve třech etapách. Rané diety byly založeny na stravovacích návycích divoce žijících ptáků. Další výživové požadavky, které byly přijaty jako dílčí normy pro výživu papoušků chovaných v zajetí. Třetí fáze vývoje norem potřeby živin pro papoušky využívá populací druhů snadno se rozmnožujících v zajetí. Jsou používány ke zkoumání preference potravy. Požadavků na výživu u jednoho ptačího druhu lze aplikovat na jiný druh na základě morfologie jeho trávicího traktu, potravní specializace volně žijících jedinců tohoto druhu a zkušeností získaných chovateli ptáků (KOUTSOS a kol., 2001).
8
2
ZOOLOGICKÉ ZAŘAZENÍ
Podle zoologické nomenklatury papoušci patří do: Říše: živočichové (Animalia) Kmene: strunatci (Chordea) Podkmene: obratlovci ( Vertebrata) Třídy: ptáci (Aves) Podtřídy: letci (Neognathae) Řádu: papoušci (Psittaciformes) (BARTL, 2008) Tento řád zahrnuje 3 čeledě a to:
2.1 Kakaduovití (Cacatuidae) Většina zástupců této čeledě žije na Australském kontinentu. Jejich společným znakem je chocholka, která je tvořena delšími pery na temeni hlavy, kterou podle situace mohou vzpřímit nebo složit. Tato chocholka může být buď bílá a nebo různě barevná od žluté po červenou. Nejčastěji se vyskytují kakaduové v bílé barvě například kakadu bílý. Dále v černé a to třeba kakadů palmový a nebo růžové a šedé (VAŠÍČEK, 2004). Významným znakem této čeledi jsou krátká křídla, ocasní pera a především mohutný zobák. Hlas kakaduů je velice silný až nepříjemný, při vyrušení vydávají i zvláštní syčivé zvuky. Některé druhy jsou téměř labilní povahy, vynikajícím příkladem je kakadu molucký. Co se týče výživy obecně, tak ve svém přirozeném prostředí přijímají široké spektrum krmiv. V umělém chovu je nutné zajistit pestrost potravy. Její hlavní složkou by měla být směs semen, zelenina, ovoce a u některých druhů ořechy, které zajistí dostatečné množství tuků v potravě (KOOTEN, 2011). Chov kakaduů je složitý z důvodu velké agresivity samce. Častým případem je, že samec svoji partnerku zabije. Samice malých druhů snáší 4 – 6 vajec. Naproti tomu u větších druhů jen 1 – 3 vejce. Na vejcích sedí oba rodiče, samec sedí na vejcích přes den a samice v noci. O vylíhlá mláďata se starají obvykle oba (VAŠÍČEK, 2004).
9
2.2 Loriovití (Loriidae) Většina loriů žije v Austrálii, Nové Guinei a na přilehlých ostrovech. Papoušci této čeledi jsou menší až střední velikosti. Typickým znakem loriů je jejich pestré zbarvení, dále zobák a jazyk, který je odlišný od ostatních papoušků tím, že nemá zřetelný zubový zářez na horní čelisti. Zobák je především úzký a prodloužený. Tvar jazyka je přizpůsoben sběru nektaru a pylu. K tomuto účelu je na špičce jazyka několik řad jemných papil. Pokud přijímá potravu tak se papily postaví tak, že mohou z květů ,,kartáčovat“ pyl i nektar. (KOOTEN, 2011). Loriové nemají žlaznatou část žaludku a proto jsou jejich žlázy podél stěn uspořádány lineárně. Pokud by tito ptáci konzumovali suchá a tvrdá semena, měli by zažívací potíže. Jejich hlavní potravu tvoří již zmíněný nektar a pyl, dále se jejich potrava skládá z medu, mízy ze stromů, dužnatých měkkých a vyzrálých plodů, různých bobulí, nezralých semen travin, bylin a hmyzu. Zpravidla potravu v dutině ústní posunují nahoru dolů a tím z ní vymačkají šťávu a rozmělní ji. Zbytky plodů odhazují. V ovoci a nektaru přijímají dostatečné množství vody, proto jejich příjem pitné vody je oproti ostatním papouškům snížený. Ve volné přírodě tito papoušci žijí převážně v hejnech. V době hnízdění jsou poměrně agresivní k ostatním. Samice obvykle snáší 2 ojediněle 3 vajec. Při dostatku potravy a dobrým klimatickým podmínkám hnízdí 2 -3x. V minulosti byl s umělým chovem loriů značný problém a to z důvodu specifického krmení. Postupem času se vyvinuli krmiva ve formě instantních směsí, které po smíchání s vlažnou vodou poskytují ideální krmný roztok (VAŠÍČEK, 2004).
10
2.3 Papouškovití (Psitacidae) Papouškovití jsou čeledí s největším počtem zástupců. Zahrnuje řád nestorové, papoušínkové, kakapové, papoušci. Ptáci této čeledi žijí v Austrálii, Novém Zélandu, Nové Guinei, Jižní Americe, Africe, Asii. (SMRČEK, 1996).
Stručný náhled na rod: Amazona a Ara 2.3.1
Rod Amazona Papoušci rodu Amazona žijí ve Střední Americe, Jižní Americe a na Antilách.
Původem amazoňanů je Jižní Amerika. Do Střední Ameriky až po severní Mexiko se dostali později ( VAŠÍČEK, 2002). Obecně lze říci, že se jedná o papoušky střední velikosti a zelené barvy. Mají krátký ocas a poměrně dlouhá křídla. Na hlavě, křídlech, někdy na jiných částech těla mají různé zbarvení peří. Papoušci tohoto rodu nejsou příliš zdatní letci. Průměrně se dožívají 20 – 70 let. Celková péče má na věk významný vliv. Pohlavně dospívají ve 3 – 5 let. V závislosti na druhu snášejí 2 – 4 vejce (KOOTEN, 2011). Amazoňané jsou celkově odolní a je možné je chovat v našich klimatických podmínkách. Při nevyhovujících podmínkách může docházet ke zdravotním problémům papoušků například omrzliny drápů a následné nekrózy (VAŠÍČEK, 2002). Chov je po sestavení vhodného rodičovského páru poměrně nenáročný. Papoušci musí mít dostatečný prostor pro létání a vhodnou výživu s omezeným obsahem tuku. Je nutné omezit množství ořechů, slunečnice a nahradit je ovocem a zeleninou. Nedílnou součástí potravy je grit ve formě písku, mušlí pro podporu trávení. Pokud máme rodičovský pár ve vhodné výživné a zdravotní kondici, je to první krok k úspěšnému chovu (KOOTEN, 2011). Po dosažení pohlavní dospělosti se chování ptáků mění. Jsou neklidní, často agresivní. Samec se před samičkou předvádí a v době toku ji začne krmit. Tímto projevem poznáme, že je pár připravený k hnízdění (VAŠÍČEK, 2002). Pokud samice začne snášet, tak po snesení druhého vejce na ně zasedá a někdy snese ještě třetí. Inkubační doba je 26 - 28 dnů. Mláďata ve věku 50 – 70 dnů opouští budku. Po vyletění z budky je rodiče čtyři až šest týdnů dokrmují. Poté jsou mláďata již samostatná (KOOTEN, 2011).
Nejčastěji chované druhy: Amazoňan modročelý, Amazoňan vínorudý, Amazoňan kubánský, Amazoňan žlutohavý.
11
2.3.2
Rod Ara Arové pochází ze Střední a Jižní Ameriky. Zde žijí v tropických deštných lesích.
Dělí se do šesti rodů a to Anodorhynchus, Cyanopsitta, Ara, Orthopsittaca, Diopsittaca, Primolius. Ptáci rodu Anodorhynchys jsou modří nebo modrozelení a na obličeji nemají holou kůži. Mají pouze holé žluté kruhy kolem očí a holou kůži u kořene zobáku. Rod Cyanopsitta zahrnuje jen jeden druh a to aru škraboškovou. Rod Ara zahrnuje nejvíc druhů a poddruhů. Několik z nich patří k běžně chovaným papouškům (LOW, 2001). Dále rozlišené rody Orthopsittaca, Diopsittaca, Primolius kam patří i malí arové. Společným znakem těchto rodů arů je dlouhý ocas a velký horní zobák. Dále je holá kůže na hlavě, uzdičce, v oblasti očí a části tváře. Délka těla se pohybuje od 30 cm do 1 m. Dožívají se běžně 60 let. V závislosti na druhu nastupuje pohlavní dospělost ve čtyřech až šesti letech.
Rod Ara zahrnuje aru arakangu, aru araraunu, aru zelenokřídlou a mnoho dalších. Obecně by se výživa arů měla skládat z kvalitní směsi semen pro papoušky doplněná o různé druhy ořechů. Dále vaječné směsi a naklíčené směsi semen, gritu, ovoce a zeleniny. Ptáci musí mít dostatek čerstvé vody (KOOTEN, 2011).
Chovné zařízení arů Vhodná je prostorná voliéra s možností chráněného prostoru, který lze vytápět. Je nutné, aby pletivo na voliéře bylo dostatečně silné, protože velké druhy arů by pletivo poškodili (KOOTEN, 2011). Pokud má rodičovský pár vyhovující voliéru a vhodné klimatické podmínky, na první páření se dlouho nečeká. Jsou nenároční na hnízdní budky. Pokud ji nemají k dispozici, jsou schopni snést vejce někde v rohu voliéry (LOW, 2001). Samice snáší 2 – 3 vejce. Inkubační doba je 26 – 28 dnů. Délka inkubace je závislá na klimatických podmínkách (KOOTEN, 2011).
12
3
ANATOMIE GASTROINTESTINÁLNÍHO TRAKTU Struktura ptačího gastrointestinálního traktu, průběh trávení a metabolické pochody
byly během evoluce úzce spjaty s fyzikálními vlastnostmi a nutričním složením krmiva, které bylo dostupné v přirozeném prostředí ptáků. Gastrointestinální trakt ( GIT ) semenožravých druhů je morfologicky podobný s GIT drůbeže a krocanů. Tato podobnost umožňuje využívat velmi podrobně prostudovaný trakt drůbeže jako modelový systém pro doma chované druhy ptáků. GIT ptáků vytváří prostředí, které umožňuje jak fyzikální tak chemickou redukci velikosti krmiva, rozklad živin a následnou absorpci konečných produktů trávení. Gastrointestinální trakt ptáků je kontinuální trubice s otvory na obou koncích. Skládající se z dutiny ústní, jícnu, volete, žaludku, střeva, slepého střeva ( není u všech ptáků), rekta a kloaky.
3.1 Zobák, jazyk a dutina ústní Slouží k uchopení, zkoumání, lubrikaci, manipulaci a posunu sousta do jícnu. Několik strukturálních specifik zobáku, lebky a mandibuly vytváří dokonale funkční systém, který je nezbytný k získání potravy. U semenožravých ptáků je to například zjevně krátký a silný zobák s hřebenovitými okraji a dále pak pohyblivý jazyk sloužící k manipulaci s potravou. Typické pro ptáky ze skupiny semenožravých je dokonale vyvinutá smíšená tubulární slinná žláza. Slinné žlázy jsou stimulované očekáváním příjmu potravy a fyzikálně pak rozevíráním dutiny ústní. Sliny a mukózní sekret lubrikují jícen. Rychlý průchod sousta dutinou ústní, relativně nízká salivace a málo chuťových receptorů vede k nižší chutnosti krmiva. Jazyk, zobák a dutina ústní jsou opatřeny vysokým množstvím hmatových receptorů. Hmatové receptory jazyka spustí sérii pohybů zadní části jazyka, která sune sousto směrem k hltanu. Díky nízké salivaci, zpracování, nízké aktivitě enzymů a krátkému uchovávání sousta v dutině ústní není potrava rozmělněna na dostatečně malá sousta. Konzumace vody vyžaduje podobnou souhru jazyka, hltanu a jícnu, ale zároveň i přídatné pohyby hlavou. Mnoho papoušků posouvá tekutiny do jícnu pomocí pohybu jazyka.
13
3.2 Jícen a vole Jícen prostupuje krkem do dutiny hrudní a je zakončený žaludkem. K umožnění polykání větších soust je jícen roztažitelný a tvoří sérii podélných záhybů. Vše usnadňují mukózní žlázy, které zabezpečují lubrikaci celého jícnu. Vrstva epitelu je silná a rohovatějící, zabraňuje poranění jícnu. U mnoha druhů se jícen před vstupem do dutiny hrudní rozšiřuje ve vole. Velký počet slizničních záhybů umožňuje roztažení a smrštění v závislosti na množství naplnění (KLASING, 1999).
3.3 Žaludek Žaludek se dělí na dvě části a to žlaznatou a svalnatou část. Ve žláznaté části žaludku je zahájeno trávení. Epitel obsahuje žlázy dvojího typu: tubulární žlázy produkující mucin a trávicí žlázy produkující HCl a pepsin. U semenožravých ptáků je žlaznatá část žaludku v porovnání se svalnatou částí žaludku delší, ale menší v průměru (ČERVENÝ, 2000). Funkcí svalnatého žaludku je krmivo promíchat a zároveň redukovat velikost částic. V žaludku působí HCl a pepsin, který se produkuje ve žlaznaté části žaludku. Zpětný chod tráveniny mezi žlaznatou a svalnatou částí žaludku je důležitý pro správné fungování kombinace mechanického a enzymatického trávení. Žaludek semenožravých ptáků má ve srovnání s žaludkem loriů vyvinutější svalovinu. Je to z důvodu odlišné potravy těchto ptáků. Oblast vrátníku odděluje žaludek od střev a reguluje průchod krmiva mezi nimi. Velikost žaludku se může měnit v závislosti na dietě a u většiny volně žijících zvířat je závislý na ročním období.
3.4 Intestinum Do střeva se krmivo dostává již v dostatečně zpracované podobě. Epitel obsahuje klky a intestinální krypty. Klky obsahují bohatou síť kapilár, které vstřebávají živiny a transportují je do portálních cév. Pohárkové buňky nacházející se v epitelu tenkého střeva vylučují hlen, který chrání epitel před vlivem trávicích enzymů. Sliznice je silnější v počátečních oddílech střeva - duodenu, kde ještě stále působí HCl z žaludku. Slepé střevo papoušků je velmi drobné a špatně viditelné (KLASING, 1999).
14
3.5 Kloaka Je zakončení trávící trubice se společným vyústěním vývodných urogenitálních cest. Kloaka jako celek je oválný dutý orgán (ČERVENÝ, 2000). Zpětný tok mezi kloakou a rektem je nutný ke vstřebávání proteinů, solí a vody obsažené v moči.
3.6 Přídatné orgány Játra, žlučový měchýř a slinivka břišní jsou důležité přídatné orgány GIT. Jejich primární funkce je produkce žlučových kyselin a jejich solí. Žlučové kyseliny a jejich soli, fosfolipidy a cholesterol jsou společně vylučovány do žlučového kanálku a ten se sbíhá do žlučovodu. Žlučový měchýř není u všech druhů (KLASING, 1999).
15
4
SLOŽKY KRMIVA A JEJICH VÝZNAM Ve výživě ptáků se používá velké množství krmiv, jejichž živiny jsou v organismu
využívány jako stavební složky kostry a měkkých tkání, jako zdroj energie i složky regulačního systému ( nervový, imunitní, hormonální systém ). Jako stavební složky se především uplatňují bílkoviny, minerální látky a voda. Zdrojem energie jsou tuky, sacharidy a bílkoviny. Pro organismus je důležitá stravitelnost jednotlivých přijatých živin. Stravitelné živiny se v těle využijí a nestravitelné živiny jsou vyloučeny z těla výkaly. Stravitelnost je pro každé krmivo a hlavně každé zvíře odlišná. Pro drůbež je stravitelnost živin stanovena, ale u papoušků je stanovená stravitelnost nepoužitelná (DATHE, 1978).
4.1 Voda Voda je nezbytná pro fungování celého organismu (RITCHIE a HARRISON, 1994). Voda tvoří 95 % objemu krve a 70 – 80 % svaloviny. Účastní se na veškerém transportu živin mezi buňkami. V každé složce krmiva je obsaženo určité množství vody (KOOTEN, 2011). Čím větší obsah vody krmivo obsahuje ,tím je větší pravděpodobnost kažení. Ovoce obecně obsahuje 82 – 85 % vody, naopak směsi semen obsahují 10 – 18 % vody. Voda se účastní celkové látkové přeměny, proto je pro ptáky důležité přijímat pitnou vodu aby byla pokryta potřeba organismu. ( DATHE, 1978). Do vody můžeme přidávat různé doplňky stravy jako jsou minerální látky, vitamíny a nebo léčiva. Ovšem tato metoda podávání látek se nedoporučuje z důvodu různého pachu a barvy doplňků. Dalším problémem je, že nevíme jaké množství papoušek příjme a nemáme jistotu dostatečného příjmu vody (HARRISON a LIGHTFIIT, 2006).
4.2 Bílkoviny Bílkoviny patří k základním stavebním kamenům organismu. Každá bílkovina je tvořena kombinací aminokyselin. Bílkoviny přijaté potravou musí být rozloženy na aminokyseliny, které je organismus schopen vstřebat a zapojit dále do metabolismu. Je známo 29 aminokyselin (KOOTEN, 2011).
16
Obecně platí, že ptačí druhy nejsou schopny syntetizovat „esenciální“ aminokyseliny arginin, isoleucin, leucin, lysin, methionin, fenylalanin, valin, tryptofan, a threonin. Glycin, histidin a proline jsou často nazývány esenciální, na základě výzkumu na drůbeži. Základní množství bílkovin musí být součástí krmiva, aby byla pokryta potřeba dusíku u zvířat. Předpokládané požadavky na protein jsou 10 až 15% k udržení hladiny bílkovin krevní plazmy. Množství aminokyselin, které pták potřebuje je závislé na jeho psychickém a fyzickém stavu. U mláďat a samic ve snášce je potřeba bílkovin vyšší než u dospělých jedinců. Pro dospělé ptáky, kteří nejsou v reprodukci ani nepřepeřují, jsou požadavky na bílkoviny a aminokyseliny závislé na jejich přirozených ztrátách. Potřeba proteinů a aminokyselin pro rozmnožování je závislá na počtu vajec, frekvenci kladení a bílkovinném složení vajec. U rostoucích ptáků protein a aminokyseliny v krmivu musí zabezpečit růst tkání a také záchovu. Papoušci mají vyšší růstovou schopnost ve srovnáním s jinými zvířaty, proto u nich můžeme očekávat nárůst požadovaného celkového proteinu. Nejvyšší nároky na růst jsou po vylíhnutí a poté klesají se snižující se rychlostí růstu mláděte. Pokud použijeme semena jako zdroj bílkovin, bez doplňků, bude požadován vyšší obsah proteinů (KOUTSOS a kol., 2001). Aminokyselinové složení peří je značně odlišné od tělesného proteinu nebo vaječného proteinu. Peří je bohaté na cystein a mnoho neesenciálních aminokyselin. Přesto, že peří roste stále v průběhu dne i noci, aminokyseliny diety jsou doplňovány pouze po příjmu krmiva (HARRISON a LIGHTFIIT, 2006). Výživa musí být zajišťována z kvalitních zdrojů bílkovin. Kvalita bílkovin záleží na aminokyselinovém složení a její stravitelnosti. Obecně platí, že mláďata mají efektivnější trávení než dospělci.
Nedostatek bílkovin a aminokyselin se projeví zpomalením růstu a sníženým růstem kosterní svaloviny. Pokud chybí určitá aminokyselina, mohou se projevit typické patologie (KOUTSOS a kol., 2001). Například při nedostatku methioninu během růstu mláďat nebo přepeřování způsobuje tmavé, horizontální „stresové známky“ na perech (HARRISON a LIGHTFIIT, 2006). Naopak náhlé zvýšení proteinu může vést ke zvýšení kyseliny močové nebo produkci močoviny, případně i k zánětu ledvin a dně. Díky těmto zjištěním se předpokládá, že je vhodné vyvarovat se náhlým změnám diety a spíše postupně navykat na nové složky krmiva (KOUTSOS a kol., 2001). 17
4.3 Sacharidy Sacharidy jsou zdrojem energie a jsou přijímány především z rostlinných zdrojů. Rozdělují se na monosacharidy, disacharidy a polysacharidy. Monosacharidy, glukóza a fruktóza se řadí mezi jednoduché cukry, které se snadno vstřebávají. Disacharidy a polysacharidy jsou složené cukry, které musí být nejprve enzymaticky rozštěpeny, aby je mohl organismus využít (KOOTEN, 2011). Sacharidy tvoří hlavní podíl stravitelných živin a vyskytují se jako cukry, škroby a celulóza. Celulóza je pro látkovou přeměnu bezvýznamná, protože ji organismus neumí strávit. V trávícím traktu se sacharidy rozkládají pomocí glykolitických enzymů na jednoduché cukry. Konečným produktem štěpení je glukóza. Ta se vstřebává do krevního oběhu a transportuje do jater. Největší část glukózy se přemění v játrech na glykogen. Ten se v některých případech mění zpět na glukózu. Malá část je transportována krví do místa spotřeby. Přebytek glukózy se přemění v játrech na tělní tuk, který je dlouhodobou energii (DATHE, 1978). Glukóza se v tělních buňkách působením kyslíku mění na oxid uhličitý a vodu. Odpadní látky, voda a oxid uhličitý se odvádí krví a vylučují se z těla (HARRISON a LIGHTFIIT, 2006). Sacharidů je dostatek v semenech, ovoci, zelenině, které by měly být ptákům denně k dispozice (KOOTEN, 2011).
4.4 Tuky Tuky jsou zásobní zdroj energie důležitý pro udržení stabilní tělesné teploty a činnost svaloviny. Tuky jsou složeny z mastných kyselin. Podle množství dvojných vazeb ve své struktuře se dělí na nasycené, mononenasycené a polynenasycené mastné kyseliny. Tuky dodávají energii, esenciální mastné kyseliny a usnadňují absorpci vitamínů rozpustných v tucích (HARRISON a LIGHTFIIT, 2006). 4.4.1 •
Mastné kyseliny Nasycené mastné kyseliny Jejich výskyt je typický pro živočišné tuky. Je obsažený v dnes tak propagovaném
palmovém oleji. Palmové ořechy jsou přirozenou potravou některých papoušků ve volné přírodě. Palmový olej na rozdíl od živočišných tuků obsahuje beta karoten. Ve srovnání s mrkví ho obsahuje až 15 x více. 18
•
Polynenasycené mastné kyseliny Patří sem pro ptáky tak důležité esenciální mastné kyseliny ( kyselina linolová a
linolenová ). Tyto esenciální mastné kyseliny musí přijmout s potravou, protože organismus není schopný si je vytvořit. Nenasycené omega 3 mastné kyseliny jsou obsažené v některých plodech ( rakytník, ořechy a olivový olej, pupalkový olej), žloutku, rybím tuku. U pupalkového oleje byl pozorován kladný vliv na opeřování (TUKAČ, 2010).
Při trávení se tuky štěpí na glycerol a mastné kyseliny. Tyto sloučeniny mohou procházet stěnou střeva. Za působení žlučových kyselin se tuk emulguje, takže lipáza může lépe působit při jejich trávení. Pro svůj vysoký energetický obsah mají tuky velký význam jako energetická rezerva pro organismus (DATHE, 1978).
4.5 Vitamíny Jsou to látky, které se podílí svou účastí na metabolických procesech a na fyziologickém fungování celého organismu. Jsou součástí přirozené potravy volně žijících ptáků, ale v semenech je vitamínů deficitní množství. Z tohoto důvodu je nutné ke směsím semen podávat ovoce, zeleninu a různé vitamínové doplňky. Tímto způsobem předejdeme hypovitaminóze až avitaminóze některých vitamínů. Vitamíny se rozdělují na rozpustné v tucích ( A, D, E, K ) a ve vodě ( C, B – komplex, biotin). Nadbytek vitamínů rozpustných ve vodě se z těla vyloučí, ale naopak vitamíny rozpustné v tucích se v těle ukládají a tím pádem může dojít k hypervitaminóze až intoxikaci. Častým případem je hypervitaminóza z důvodu předávkování vitaminových doplňků. Chovatel musí zvážit jaké množství vitamínů může papoušek v potravě přijímat a následně zvážit podávání vitaminových doplňků. Na všech výrobcích je doporučené dávkování, takže bychom se měli případnému předávkování vyhnout. 4.5.1
Lipofilní vitamíny
4.5.1.1 Vitamín A – Retinol Podílí se na vidění, reprodukci, imunitě, růstu, embryogenezi a diferenciaci epiteliálních buněk (HARRISON a LIGHTFIIT, 2006). Podle některých výzkumů bylo naznačené množství. Například dospělá korela by měla mít v krmivu obsaženo 2000 – 10000 IU/ kg. Za těchto podmínek se nevyskytli ani příznaky otravy ani deficitu (KOUTSOS a kol., 2001). 19
Hypovitaminóza Poměrně často se vyskytující problém. Někteří papoušci odmítají ovoce a zeleninu a ve směsích semen je retinol v minimálním množství. Hypovitaminózu může zesilovat snížená kvalita krmiv. Při onemocnění trávícího traktu dochází ke snížené resorbci vitamínu A. Hypovitaminóza postihuje gonády. U samců se projevuje zastavením růstu varlat a narušení spermiogeneze. V důsledku nedostatečné zralosti vaječníků se u samiček snižuje schopnost snášky. Růst kostí u mláďat je snížený (WEDEL, 2005).
Hypervitaminóza Způsobuje sníženou dostupnost vitamínu E a následné tlumení reprodukce. Pokud je předávkování 10 x větší množství než je normální množství, neprojeví se žádné klinické příznaky. Pokud je předávkování 100 x větší a podává se takto dlouhodobě, projeví se příznaky otravy a pokud je 1000 x větší projeví se akutní otravou (HARRISON a LIGHTFIIT, 2006). 4.5.1.2 Vitamín D – Cholekalciferol Vitamín D se významnou mírou podílí na metabolismu minerálních látek. Nejvýznamnější vliv má na správný růst kostry, dobré zpracování krmiva a tvorbu skořápky (WEDEL, 2005). Dietní požadavky vitamínu D u drůbeže jsou 200 IU/ kg (HARRISON a LIGHTFIIT, 2006).
Hypovitaminóza Při nedostatku vitamínu D doplníme vitamín D3, protože je 20 x účinnější než vitamín D2. Vhodným zdrojem D3 je vaječný žloutek nebo rybí tuk. U mladých zvířat v důsledku nedostatku dochází k rachitidě a u dospělců k osteomalácii. U samic ve snášce se projeví nekvalitní skořápkou a sníženým počtem vajec (WEDEL, 2005).
Hypervitaminóza Vitamín D se hromadí v játrech a tukové tkáni a při nadměrném podávání dochází ke kalcifikaci měkkých tkání. Nadbytek může být převeden do embrya, což vede k abnormalitám ve vývoji mláděte (HARRISON a LIGHTFIIT, 2006).
20
4.5.1.3 Vitamín E – Tokoferol Tento vitamín je někdy nazýván antisterilním vitamínem. V organismu ovlivňuje činnost pohlavní soustavy, snášky vajec a líhnivosti (DATHE, 1978). Velké množství vitamínu E je obsaženo v zelených rostlinách (RITCHIE a HARRISON, 1994).
Hypovitaminóza Nedostatečné zásobení embrya vitamínem E způsobí odumření do několika dnů. U samců dochází ke snížené tvorbě spermií a následně k omezené plodnosti. Při zjištěném nedostatku doplníme 10 m.j./kg živé hmotnosti. Před začátkem snášky se doporučuje krmit zvýšené množství zeleného krmiva a naklíčených zrnin (WEDEL, 2005). 4.5.1.4 Vitamín K – Fylochinon Vitamín K je součástí enzymových systémů v játrech, kde se výrazně podílí na výstavbě faktorů srážení krve. Další funkce je přítomnost při zabudování vápníku do kostí. Denní dávka 0,2 – 2,5 mg/ kg živé hmotnosti
Hypovitaminóza Způsobuje poruchy srážení krve, chudokrevnost. Příznakem nedostatku vitamínu K může být požírání trusu, který obsahuje poměrně velké množství fylochinonu. Hypovitaminózu může způsobit dlouhodobé podávání antibiotik (WEDEL, 2005).
4.5.2
Hydrofilní vitamíny
4.5.2.1 Vitamín B 1 – Tiamin Má význam pro udržování nervového metabolismu a odbourávání sacharidů. Významným zdrojem jsou ořechy, kvasnice, luštěniny. Při nemocech dochází poměrně rychle k jeho spotřebování a následnému nedostatku.
Hypovitaminóza Zpomalení růstu, poruchy nervového systému a s ním spojené poruchy pohybu, nepřirozené pohyby hlavy. Dávkování 0,5 – 5mg/ kg živé hmotnosti.
21
4.5.2.2 Vitamín B 2 – Riboflavin Je významnou složkou koenzymů, které jsou potřebné při odbourávání mastných kyselin a aminokyselin, tuků, cukrů v dýchacím řetězci.
Hypovitaminóza Projevem je skleslost a nezájem papouška o okolí. U samic dochází k zastavení snášky. U embryí jsou problémy s růstem a pokud embryo přežije a vylíhne se, má obvykle zpomalený růst (WEDEL, 2005). 4.5.2.3 Vitamín B 3 – Niacin Je důležitý pro uvolňování energie ze sacharidů, má spoluúčast na řízení hladiny cukru v krvi, udržení zdravé kůže, správné fungování nervového systému a zažívacího traktu. 4.5.2.4 Vitamín B 5 - Kyselina pantotenová Je součástí koenzymu A, který je potřebný jako složka některých enzymů, zejména při stavbě a odbourávání mastných kyselin. V krvi se většina kyseliny pantotenové nachází ve formě CoA v erytrocytech (RITCHIE a HARRISON, 1994). Potřeba je 10mg/kg krmiva u rostoucích ptáků. U dospělých 3 mg/kg krmiva. Ve snášce se potřeba zvyšuje na 12 mg/kg krmiva.
Hypovitaminóza Způsobuje poruchy metabolismu. Zpomalení růstu, zánětů kůže hlavně v oblasti očí a trhlin na zobáku. Dochází k poruše tvorby nových per a k častějšímu vypadávání. 4.5.2.5 Vitamín B6 – Pyridoxin Pyridoxin je součástí enzymů při metabolismu aminokyselin. Proto se významně podílí na proteosyntéze a zvyšuje výstavbu bílkovin v nervových buňkách a produkci hemoglobinu, ale i odbourávání proteinů na močovinu (RITCHIE a HARRISON, 1994).
Hypovitaminóza Zpomalený růst, snížená tvorba svaloviny, poruchy tvorby krve ( anemie ). Poruchy mozku se projevují ve formě křečí a ataxie.
22
4.5.2.6 Vitamín B 12 – Kobalamin Je v buňkách součástí koenzymů, které se výrazně podílí na syntéze DNA při výstavbě buněk těla. Kromě krvetvorby má také přímý vliv na metabolismu bílkovin a na stavbě různých aminokyselin. Má vliv na líhnivost a životaschopnost potomstva.
Hypovitaminóza Inhibice růstu, anemie, narušená tvorba tělních buněk, porucha embryonálního vývinu a odumření embrya. 4.5.2.7 Kyselina listová – Folacin Folacin je součástí enzymů, které se podílí na regulaci metabolismu aminokyselin a syntéze kyseliny močové. Je běžně obsažena v zelených částech rostlin, kvasnicích, vaječném žloutku, exotickém ovoci a mnoha dalších potravinách. Denní potřeba je 600 mg/kg krmiva u vylíhlých mláďat a 250 mg/kg krmiva u mladých ptáků a samiček (WEDEL, 2005). 4.5.2.8 Vitamín H – Biotin Biotin, jako složka enzymů, řídí glukoneogenezy a tvorbu mastných kyselin. Významně se podílí na růstu těla díky svojí účasti na syntéze DNA a RNA.
Hypovitaminóza V první řadě se projeví zpomalením růstu a následnou deformace kostí. Kromě toho se objevují záněty kůže, je narušená tvorba peří a v neposlední řadě se projeví ataxie. 4.5.2.9 Vitamín C – Kyselina askorbová Za normálních podmínek nejsou ptáci závislí na příjmu vitamínu C, protože jsou schopni si ho v dostatečné míře tvořit v ledvinách. Bezpochyby nejdůležitější úlohu má ve zvýšení funkčnosti imunitního systému (RITCHIE a HARRISON, 1994). U samců má vliv na spermiogenezi a u samic zlepšuje pevnost skořápky.
Hypovitaminóza Může nastat pokud se papoušek dostane do stresové situace ( tepelný stres, přeplněné voliéry, agresivní papoušci, infekce ). Tehdy se potřeba kyseliny askorbové zvýší a vzniká nedostatek. Ten se projeví sníženou imunitou a náchylností k nemocem. Doporučená dávka v náročném období je 1 g kyseliny askorbové na kg krmiva. Nebo 20 – 40 mg/kg živé hmotnosti intramuskulárně (WEDEL, 2005). 23
4.6 Minerální látky Jsou látky běžně obsažené v těle a můžeme je dělit na makroelementy a mikroelementy. Makroelementy se vyskytují v těle ve větším množství a řadíme sem například: vápník, fosfor, draslík, chlor, sodík. Mikroelementů je v těle nepatrné množství, ale jsou pro život důležité. Patří sem například: železo, mangan, jód, zinek, selen. Makroelementy jsou nezbytnou součástí kostry. Mikroelementy jsou nepostradatelné při metabolických procesech jako součást různých hormonů a enzymů. Minerálních látek je v semenech nedostatek a tak je nutné deficit doplnit. U minerálních látek zejména u stopových prvků je třeba dbát důslednosti. Nežádoucí je deficit i nadbytek těchto látek (KOOTEN, 2011).
4.6.1
Makroelementy
4.6.1.1 Vápník Je to nejdůležitější minerál v těle. Převážné množství je obsažené v kostech, ale je také obsažen v tělních tekutinách. Ke vstřebání dochází v tenkém střevě aktivním transportem (RITCHIE a HARRISON, 1994). Slouží k mineralizaci kostí, metabolické homeostáze, kalcifikaci skořápky vajec. Experimentální i klinické důkazy potvrzují, že krmivo složené výhradně ze semen má nedostatek vápníku. Během růstu je požadavek Ca mnohonásobně větší než v dospělosti. Je to z důvodu rychlého růstu po narození (KOUTSOS a kol., 2001). Nachází se v krvi, ovlivňuje schopnost nervů a svalů reagovat na vzruchy a působí i na srážení krve. Vitamín D podporuje resorpci Ca, pokud je vitamínu D nedostatek dochází k vyplavování Ca z kostry (DATHE, 1978).
Nedostatek Ca Vyskytuje se, pokud je v potravě papouška nedostatečné množství vápníku nebo nadbytek fosforu, který je antagonistou Ca. Vápník a fosfor spolu úzce souvisí. Jejich poměr by se měl pohybovat ( Ca : P) 1,4 : 1 až 4 : 1. Tento poměr je znám u kuřat a používá se i u papoušků (KOUTSOS a kol,. 2001). Při hypovitaminóze vitamínu D nedochází ke vstřebávání vápníku. Deficit se projeví deformacemi kostí a kostními abnormalitami a to hlavně u rostoucích jedinců.
24
4.6.1.2 Fosfor Je další důležitou složkou pro stavbu kostí a součástí nukleových kyselin a hormonů. Má význam pro přeměnu sacharidů, udržení stálého osmotického tlaku a pro funkci nervů. Současně je složkou důležitých bílkovinných sloučenin.
Nedostatek P Vznikají poruchy růstu. Na metabolismus fosforu má vliv vitamín D, takže při jeho nedostatku je i nedostatek fosforu (DATHE,1978). V rostlinných zdrojích je fosfor vázán v komplexu s fytinem a proto je minimálně využit. Z tohoto důvodu by se měl přidávat jako anorganické sloučeniny fosforu. Nebo krmiva živočišného původu (RITCHIE a HARRISON, 1994). 4.6.1.3 Sodík Je hlavním kationem extracelulárních tekutin a je odpovědný za acidobazickou rovnováhu organismu. Společně s draslíkem se podílí na kontrole využívání vody v organismu. Nedostatek se projevuje jen výjimečně (DATHE, 1978). 4.6.1.3.1 Chlor
Je součástí kyseliny chlorovodíkové, která je produkována jako žaludeční sekret, nutný k udržení stálého osmotického tlaku. Je dobré hodnotit příjem chloru, sodíku a draslíku dohromady, protože tyto minerální látky spolu úzce souvisí (RITCHIE a HARRISON, 1994). 4.6.2
Mikroelementy
4.6.2.1 Jód Je důležitou součástí hormonu štítné žlázy – tyroxinu. Ovlivňuje růst, diferenciaci tkání, má vliv na další endokrinní žlázy. (RITCHIE a HARRISON, 1994). Podporuje opeření a má příznivý vliv na pelichání. Dobrým zdrojem jsou třešně, vejce, špenát a maso mořských ryb.
25
4.6.2.2 Mangan Má podstatný vliv na růst kostí a na rozmnožování. Při krmení obilovinami jsou časté případy nedostatku. Dochází ke zpomalení a poruchám růstu (DATHE, 1978). Projevuje se zhoršenou kvalitou skořápky, sníženou líhnivostí mláďat. 4.6.2.3 Selen Ovlivňuje ochranu buněk, svalovou funkci a srážení krve. Spolu s vitamínem E jsou výbornými antioxidanty. Ovšem selen je ve vyšších dávkách silně toxický. Dobrým zdrojem jsou para ořechy a v zelenině kde je ho poměrně menší množství (ZIKLOVÁ, 2002). 4.6.2.4 Zinek Má zásadní význam pro růst, reprodukci a dlouhověkost a to z důvodu zapojení se do tkáňové obnovy a hojení ran. Při nedostatku dochází ke zpomalení růstu, zhoršené kvalitě peří a k pomalému hojení ran (RITCHIE a HARRISON, 1994). Zdrojem jsou dýňová semena, pšeničné otruby a kličky, ořechy. Nadbytek může být způsobený okusem pozinkovaných klecí a následná otrava zinkem (ZIKLOVÁ, 2002). 4.6.2.5 Železo Vyskytuje se ve všech tělesných buňkách a je především součástí hemogloginu (DATHE, 1978). Funkce železa je spjata s procesy buněčného dýchání. Nadbytek železa by mohl způsobit omezené vstřebávání některých vitamínů a minerálů (RITCHIE a HARRISON, 1994).
26
4.7 Složení krmiv prodávaných na trhu v ČR 4.7.1 Krmné směsi pro ruční odchov mláďat Kaytee Exact – handfeeding Formula for Baby Burda, tato směs obsahuje v 1 kg původní hmoty: Vitamín A 16000 I.E., vitamín D3 1300 I.E., vitamín E 183 mg, vitamín B1 10 mg, vitamín B2 22 mg, B6 25 mg, B12 75 mg, kyselina nikotinová 45 mg, biotin 600 mg, měď 25 mg, železo 200 mg • •
Vlhkost 12 % Sušina 88% o Bílkoviny 22 % o Tuk 8 % o Vláknina 5 % o Popel 7% o Vápník 1,05 % o Fosfor 0,6 % Směs obsahuje další látky, které tvoří 44,35 % sušiny jejíchž charakteristiku prodejce neuvádí (REINSCHMIDT, 2009) 4.7.2
Nutriční hodnota krmných granulovaných směsí pro dospělé papoušky ( velkých a malých druhů ) (harrisonbirdfoods.com).
Složka
jedn otky
Adult Lifetime Coarse/Pepper
Adult Lifetime Fine/Super Fine
High Potency Coarse
High Potency Fine/Super Fine
Sušina Vlhkost Bílkoviny Tuky Vláknina Popel Vápník Fosfor Množství na kg Vitamin A Vitamin B1 Vitamin B2 Vitamin B6 Vitamin B12 Vitamin D3 Vitamin E Biotin Nicotinamide Kys. listová d-Calcium pantothenate Vitamin K1
% % % % % % % %
90,0 10,0 15,0 5,5 4,4 2,9 0,6 0,4
90,0 10,0 14,0 6,0 4,5 2,7 0,6 0,4
90,0 10,0 18,0 15,0 6,5 3,2 0,9 0,4
90,0 10,0 20,0 12,0 5,0 3,2 0,9 0,4
IU mg mg mg mg IU mg mg mg mg mg
4.000 16 13,3 14,0 73,0 1077 300 621 97,5 3,4 66
4.000 16 13 14 72 1075 300 600 95 3,7 65
5.000 20 15 20 75 1.650 400 650 100 4,0 75
5.000 25 20 25 80 1.650 450 700 125 4,5 80
mg
3,5
3,5
4,4
4,4
27
5
STRUKTURA KRMNÝCH DÁVAK
5.1 Doplňkové granulované krmivo Kvalitní granule obsahují vyvážený poměr živin, které by měl papoušek přijímat. Je zcela nemožné krmit papouška stejně kvalitně, jako by se živil sám ve volné přírodě. Především neznáme kompletní jídelníček volně žijících ptáků. Směsí semen, ovocem a zeleninou nikdy nedosáhneme vyvážené krmné dávky. Je třeba používat krmných doplňků, jako jsou vitaminové a minerální látky. Nekvalitní výživa je z 90 % příčinou zdravotních problémů, které se projevují různě, například nekvalitním peřím, různými záněty, plísňovým onemocněním, poruchami reprodukce - například zadržením vajec a produkcí málo životaschopných mláďat. Mnohdy má původ ve výživě například i škubání peří. Pokud granulované krmivo tvoří hlavní složku potravy, mělo by se přikrmovat jen ovoce a zelenina. V granulích jsou již obsaženy vitamíny a minerály a z tohoto důvodu je nevhodné jejich další podávání mimo krmivo (VAIDLOVÁ, 2011). Jednou z výhod granulí je, že jeden ze způsobu výroby je extruze, která má za následek určité fyzikální a chemické změny, které jsou pro proces trávení výhodné. Další výhodou jsou vysoké teploty, které ničí mikroorganismy s patogenním potenciálem a depolymerizuje škroby, které by jinak byly pro mláďata obtížně stravitelné (ULLREY a kol., 1990 ).
5.2 Směsi semen Směs semen bývá hlavní složkou potravy papoušků ve většině chovů. Je to z důvodu ekonomické výhodnosti a dlouhé trvanlivosti semen. Obilné zrna jsou bohaté na glycidy, mají poměrně vyhovující obsah bílkovin a jsou relativně chudé na tuky. Je zde výrazný nedostatek minerálních látek a vitamínů (DATHE, 1978). Olejnatá semena obsahují v původní sušině především tuk ( 32 % ) a bílkoviny ( 16 % ) (VEGER, 1988). Byly učiněny některé pokusy o vylepšení semenných směsí, jako například potahování semen suspenzemi nebo roztoky vitamínů a minerálů, popřípadě přidávání peletovaných doplňků do směsí ( pelety obsahovaly minerální a vitaminové látky ) (ULLREY a kol., 1990 ). 28
Základ prodávaných směsí semen je založený především na slunečnici, světlici barvířské, pohance, kukuřici, ovsu, čiroku, hrachu, semenci, dýňových semenech, sóji, pšenici a mungu (WOLTEROVÁ, 1999). Z této směsi semen si papoušek obvykle vybírá podle chutnosti. Takže pokud má směsi velké množství dochází k tomu, že pozře jen několik komponent a strava je velmi nevyvážená. Odtud se odvíjí problémy s výživou. Podstatou krmné techniky je dávat přiměřené množství krmiva, aby papoušek pozřel všechny druhy semen. Tím se vyhneme disbalancím ve výživě a následným problémům s tímto spojených. •
Ke směsi semen je nezbytně nutné přidávat krmné doplňky ve formě vitamínů a minerálů, abychom předešli nedostatkům ve výživě (ALDERTON, 1992). Krmné směsi jsou rozděleny do pěti kategorií pro různé rody papoušků. Tyto krmné směsi se liší druhem použitých semen. Z toho vyplívá odlišné energetické složení.
•
Energetický obsah na 100 g vyloupaného krmiva: směs pro ary ………………………. 2274,2 kJ. směs pro africké papoušky ………. 1936,2 kJ. směs pro velké papoušky ………… 1860,0 kJ. směs pro kakaduy………………..1770,7 kJ. směs pro amazoňany ……………1747,0 kJ.
5.2.1 Nutriční hodnoty některých druhů semen (JELÍNEK, 2003) Obsah živin (%) Krmivo bílkoviny
tuky
sacharidy
vláknina
popeloviny
Čirok
8 - 15
2-5
68 - 74
1-3
1,5 - 2
Hrách
23 - 25
1-2
53 - 62
5-7
2-3
Kardi
30 - 35
25 - 37
Kukuřice
9,7
4,8
68,3
2,8
1,5
Len
23
32,8
20,7
7,4
4,1
Lesknice
14,9
5,5
52,3
9,1
6,2
Oves
10,4
5,2
56
10,2
3,5
Podzemnice
27,5
44,5
15,6
2,4
2,5
Pohanka
9,3
1,9
66,5
1,2
0,9
Proso
12,9
1,1
68,9
9,2
3,4
Slunečnice
9 - 15
25 - 46
14,5
2-3
3 – 3,5
29
5.3 Ovoce Podáváním ovoce papouškům se nejvíce blížíme jejich přirozené potravě. Ovoce pokrývá podstatnou část jejich potřeby vitamínů, ale ne v plném rozsahu. Významnou složkou ovoce je pro papoušky i fruktóza a to z důvodu její lepší stravitelnosti v porovnání se stravitelností glukózy. Nevýhodou ovoce je velký obsah vody, který vede k brzkému kažení a následnému zdravotnímu riziku (KELECSÉNYI, 2011). Ovoce, ale i zelenina může být znečištěna těžkými kovy a prostředky proti škůdcům. Nevhodné ke zkrmování jsou krmiva zaplísněná a nahnilá (VERHOEF-VERHALLEN, 2001).
5.4 Zelenina Je důležitým zdrojem mnoha minerálních látek jako je například železo a vápník . Ze zeleniny mohou papoušci získat i některé vitamíny například vitamín C, E a nebo jejich provitamíny jako je například beta karoten (ALDERTON, 1992). Vyvarovat bychom se měli rychlených salátů, obsahují nepoměr draslíku a fosforu a především velké množství dusíkatých látek a saponinů v listech (KELECSÉNYI, 2011). Zelenina a ovoce lze různě skladovat, abychom je mohli použít v době jejich nedostatku. Jednou z možností je mražení. Ne každý druh ovoce a zeleniny je vhodný pro takovéto uchování. Dochází ke ztrátám vitamínů a minerálů a to hlavně při rozmrazování. Před zkrmováním musí být krmivo dokonale rozmrzlé. Vhodné pro zmrazování je ovoce a zelenina s nižším obsahem vody ( KOPEC a KŘIVÁNKOVÁ, 2008). Další způsob uchování ovoce a zeleniny je sušení. Nutriční hodnota se mění minimálně. Sušením ztrácí ovoce a zelenina převážnou část vody dále vitamín D a C. Naopak jsou bohaté na vitamíny A, B (KOPEC a KŘIVÁNKOVÁ, 2008).
30
6
TECHNIKA KRMENÍ Základem techniky krmení je vyvážená krmná dávka, která by měla být složena ze
směsi semen v původní nebo granulované formě. Dále ovoce a zeleniny. V krmné dávce musíme zajistit nejen fyziologické, ale i mechanické nasycení. Předkládat krmné dávky pokud možno ve stejném složení a při změně krmné dávky postupně navykat, aby nedocházelo k metabolickým poruchám. Přes zimu chovatelé nemají k dispozici tak široké spektrum ovoce a zeleniny popřípadě zeleného krmení ( pampeliška, jetel, kopřivy ). Na jaře je proto nutné dbát již zmíněnému navykání na změnu krmiv. Při rychlé změně se obvykle u papoušků začnou objevovat průjmy a skleslost. Důležité je předkládat krmiva kvalitní a zdravotně nezávadná. V žádném případě nekrmíme plesnivá, nahnilá a jinak poškozená nebo znehodnocená krmiva. Dodržujeme dobu krmení, aby nedocházelo ke zbytečné nervozitě. Předkládáme takové množství krmiva, aby se papoušek nasytil a neplýtval s krmivem. Při nadměrném podávání krmných směsí semen dochází k tomu, že papoušek vybírá jen jím preferované složky směsi. Ptáci musí mít k dispozici dostatek pitné vody, která se mění minimálně 1 x denně. V letním období i víckrát (DATHE, 1978). Aby se ve vodě nemnožili bakterie a nedocházelo ke kažení, lze do vody přidat přípravek ACIDOMID E nebo několik kapek jablečného octa. Je toho využíváno hlavně v letních měsících (BARTL, 2008). Důležitý je návyk na různé misky a jejich umístění ve voliéře. Při přemístění papoušků do neznámého prostředí je nutné dát misku s krmivem a vodou na vhodné místo, aby neměl papoušek problémy s přístupem a snadno je našel. Na trhu je velké množství misek na krmivo a vodu. Chovatel by měl zvážit vhodnost pro určité druhy papoušků. Nerezové misky jsou výborné na omyvatelnost a hygienu, ovšem pokud podáváme vitamíny rozpuštěné ve vodě většina z nich se při kontaktu s kovem ničí (ALDERTON, 1992). Důležitou roli v chovu papoušků má hygiena jak krmení tak voliér celkově. Misky na krmení a vodu jsou často znečištěny jak krmivem tak i trusem papoušků. Proto je nutné misky omýt desinfekčním prostředkem a následně pitnou vodou (HANZAL, 2010).
31
7
VLIV VÝŽIVY NA KONDICI, REPRODUKCI A CELKOVÝ ZDRAVOTNÍ STAV Od zdravotního stavu se vyvíjí jak kondice tak reprodukce papoušků. Základem je
vyvážená a pestrá krmná dávka. Pro dobrý zdravotní stav a kondici je podstatný prostor na létání. Směsi semen u papoušků se sklonem k tloustnutí ( amazoňané ) by se měli pohybovat kolem 5 % hmotnosti jejich váhy. Nebo na papouška o průměrné hmotnosti 400 g připadá 20 g směsi semen na den a 80 g ovoce a zeleniny na den. V době reprodukce se hmotnost semen zvyšuje na 40 g/den. Nadměrné dávky ovoce a zeleniny nemají na ptáky negativní vliv. Z hlediska přetučnění papoušků jsou nesrovnatelně méně rizikové než směsi semen (HANZAL, 2010).
7.1 Vliv výživy na zdravotní stav a kondici Na zdravotní stav a kondici z hlediska výživy má vliv složení krmné dávky a případné disbalance a kvalita krmiva. Směsi semen musí mít vyvážené živiny a dostatek vitamínů a minerálů. Již od vývinu embrya ve vejci má výživa zásadní význam. Pokud dojde v tomto a dalších obdobích vývoje a růstu jedince k nedostatkům některých složek živin odrazí se to na abnormalitách na těle papouška. Při nedostatku minerálních a vitaminových prvků dochází především k narušení metabolismu v těle. Při nedostatku prvků tvořících kostru dochází k rachitidě a deformacím kostí a následné vadné postoje těla. U starších jedinců se nedostatek těchto prvků projeví osteomalácií. Nedostatky i nadbytky živin v krmivu papoušků jsou nežádoucí a mají vliv na zdravotní stav a následně i na reprodukci, která se od zdravých jedinců očekává (DATHE, 1978).
7.2 Vliv výživy na reprodukci Výživa papoušků je nedílnou součástí reprodukce. Doporučuje se v zimním, klidovém období omezit pestrost krmení, nebo snížit frekvenci podávání některých krmiv. Ovšem tak, aby splňovala strava výživové požadavky. Podstatou je papoušky udržet v dobré chovné kondici. Nežádoucí je přetučnění jedinců. Přechod z ,,chudšího“ krmení v období klidu na krmení v chovné sezóně zřejmě u potravně - sezónních papoušků ovlivní celou řadu reprodukčního chování, jako je tok, páření, snášení vajec a odchov mláďat.
32
Před zahájením chovné sezóny se zvýší frekvence podávání určitých krmiv, jako jsou například naklíčená semena, vaječná míchanice, zelené krmení a širší spektrum ovoce a zeleniny. Široká nabídka krmiv ptáky stimuluje k toku. Význam má poměrně velké zastoupení vitamínu E, ale i ostatních vitamínů v těchto krmivech. Útlum v podávání takto pestré stravy by měl nastat po snesení vajec. Je to za účelem útlumu toku. Návrat k plnohodnotnému sezónnímu krmení se doporučuje 2 – 3 dny před vylíhnutím mláďat (HANZAL, 2010). U kakaduů nemá z nutričního hlediska význam podávat delší dobu před rozmnožováním ,,chudé“ krmení složené ze semen nebo granulí a v chovné sezóně podávat velký sortiment potravy. Kakaduové vyžadují výživné vyvážené krmivo po celý rok, pokud mají být v dobrém zdravotním stavu a v dobré chovné kondici (CONNORSOVI, 2008).
33
8
ZÁVĚR Chov papoušků je čím dál oblíbenějším zájmovým chovem, ovšem znalosti v oblasti
výživy a nutričních požadavků jsou poměrně nedostačující. Výživa papoušků je založena na znalostech přijímaných krmiv ve volné přírodě. Tato oblast není zcela prozkoumaná a stále zjišťujeme nové a nové složky potravy. Na trhu je nabízený velký sortiment krmiv a je jen na chovateli jaký druh krmení zvolí. Směsi semen se více blíží přirozené potravě, ale při jeho zkrmování dochází často k disbalancím ve výživě. Naproti tomu kompletní krmné granule obsahují vyvážený obsah živin, který papoušek pro své zdraví potřebuje. Nejvhodnějším z hlediska nutričních požadavků je pestrá strava, která se skládá z velkého množství komponentů. Směsi semen nebo granulí se krmí v množství odpovídající výdeji a především hmotnosti papouška. Přikrmování ovocem, zeleninou, ořechy, vaječnými míchanicemi a dalšími složkami krmiv zajistíme dostatečný přísun minerálů a vitamínů. Při vyhovující výživě se dají očekávat chovatelské výsledky jak v oblasti reprodukce tak i různých výstav. Ale především ve voliérách budeme chovat spokojené a zdravé papoušky.
34
9
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
ALDERTON, D. Vaše ptactvo. Bratislava: PT Servis, 1992. 224 s. ISBN 80-85355-06 BARTL, M. Žako – papoušek šedý. České Budějovice: DONA, 2008. 170 s. ISBN 978-807322-114-0 CONNORS, E., CONNORSOVA, N. Černí kakaduové v přírodě i lidské péči. České Budějovice: DONA, 2008. 158 s. ISBN 978-80-7322-118-8 ČERVENÝ, ČENĚK. Veterinární anatomie – Základy anatomie domácích ptáků. Brno – Veterinární a farmaceutická universita, 2000. 189 s. DATHE, H., HAENSEL, J., KRONBERGER, H., MOSIG, M. Príručka pre chovateľov vtáctva. Bratislava: Príroda, 1978. 303 s. HANZAL, R. Vliv výživy a ostatních faktorů na reprodukci papoušků. Papoušci, 2010, roč. 5, č. 1, s. 40 – 44. HANZAL, R. Vliv výživy a ostatních faktorů na reprodukci papoušků. Papoušci, 2010, roč. 5, č. 2, s. 104 – 108 HARRISON, G., LIGHTFOOT, T. Clinical avian medicine. Florida: Palm Beach, 2006. 1008s. ISBN: 00-9754994-0-8 HARRISON, G. 2012: Harrison´s bird foods. Databáze online [cit. 2012-04-25 ]. Dostupné z: <www.harrisonsbirdfoods.com> JELÍNEK, B. Zrniny pro papoušky. Papoušci, 2011, roč. 3, č. 1, s. 25 - 29 KELECSÉNYI, M. Denní potřeba krmiv pro papoušky. Papoušci, 2011, roč. 6, č. 1, s. 34 – 37 KLASING, K. Seminars in Avian and Exotic Pet Medicine, Vol 8, 1999. s. 42-50 KOOTEN, A. Papoušci: Komplexní průvodce chovem. České Budějovice: DONA, 2011. 392s. ISBN 978-80-7322-8 KOPEC, K., KŘÍVÁČKOVÁ, O. Mražené ovoce a zelenina – dochází ke ztrátám vitamínů a minerálů?. Papoušci, 2008, roč. 8, č. 3, s. 174 – 175 KOPEC, K., KŘÍVÁČKOVÁ, O. Sušené ovoce zelenina – dochází ke ztrátám vitamínů a minerálů?. Papoušci, 2008, roč. 8, č. 4, s. 240 – 241 KOUTSOS, E., MATSON, K., KLASING, K. Nutrition of Birds in the Order Psittaciformes. Avian Medicine and Surgery. 2001. vol 15. S.257–275, LOW, R. Arové v přírodě i lidské péči. České Budějovice: DONA, 2001. 154 s. ISBN 80-7322-000-8.
35
REINSCHMIDT. M. Umělá inkubace a ruční odchov papoušků. České Budějovice: DONA, 2009. 125 s. ISBN 978-80-7322-133-1 RITCHIE, B., HARRISON, G., HARRISON, L. Avian medicine: Principles and application. Florida: Lake Worth, 1994. 1384 s. ISBN 0-9636996-0-1 SMRČEK, M., SMRČKOVÁ, L. Papoušci celého světa. Praha: Brázda, 1996. 224 s. ISBN 80-209-0264-3 TUKAČ, V. Síla přírody – doplňky výživy. Papoušci, 2010, roč. 5, č. 2, s. 100 - 103 ULLREY, D., ALLEM, M., BAER, D. Walham international symposium on Nutrition of small companion animals.1990. s 193 - 204 VAIDLOVÁ, H. Granule versus zrní. Papoušci, 2011, roč. 6, č. 4, s. 226 - 229 VAŠÍČEK, M. Amazónci a amazoňané. Kosmonosy: Barko Bělka, 2002. 192 s. VAŠÍČEK, M. Kakaduové a loriové. Kosmonosy: Barko Bělka, 2004. 230 s. VAŠÍČEK, M. Papoušci Afriky a Asie. Praha: Svépomoc, 1981. 230 s. VEGER, Z. Papoušci : opeření přátelé člověka. 1. vyd. Praha: Academia, 1988. 134 s. 392s. ISBN 978-80-7322-147-8 VERHOEF-VERHALLEN, E. Ptáci v klecích a voliérách: encyklopedie. 2. vyd. Česlice: Rebo, 2001. 312 s. ISBN 80-7234-170-7 WEDEL, A. Okrasné vtáky. Bratislava: Hajko a Hajková, 2005 248 s. ISBN 808870612 WOLTEROVÁ, A. Papoušci : jak je správně chovat a rozumět jim . [1. díl]. Praha: Jan Vašut, 1999. 95 s. ISBN 80-7236-083-3. ZIKLOVÁ, M. O minerálních látkách II. Exota, 2002, roč. 1, č. 4, s. 57
36
