MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
BRNO 2011
TEREZA BLATNÁ
MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat
Reprodukce a poporodní chování u Romanovských ovcí Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracovala:
prof. Dr. Ing. Jan Kuchtík
Tereza Blatná
Brno 2011
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Reprodukce a poporodní chování u Romanovských ovcí vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a ředitelky vysokoškolského ústavu ICV Mendlovy univerzity v Brně.
Brno, dne:……………… Podpis …………………
PODĚKOVÁNÍ Děkuji vedoucímu bakalářské práce prof. Dr. Ing. Janu Kuchtíkovi za cenné rady a pomoc při vypracování bakalářské práce, pracovníkům podniku Zemspol a.s. Sloup, který mi umožnil přístup k ovcím. Dále děkuji svým blízkým za podporu během mého studia.
ABSTRAKT V bakalářské práci se věnuji tématu reprodukce a poporodního chování u ovcí, zejména plemene Romanovská ovce. Práce je zaměřena na obecnou problematiku reprodukce ovcí, zabývá se anatomií a fyziologií samčích a samičích pohlavních orgánů, pohlavní aktivitou, říjovým cyklem, oplozením, březostí a následným porodem. Uvádím zde také způsoby přirozeného plemenitby a inseminace, poporodní ošetření jehňat. Dále se v práci zabývám poporodní etologií, zejména pak projevy jehňat a bahnic bezprostředně po porodu až po nalezení vemene a první napojení mlezivem, schopností jehňat rozlišovat svoji matku a sourozence. Součástí bakalářské práce je také navržení metodiky na studium poporodního chování u Romanovských ovcí.
Klíčová slova: Romanovská ovce, reprodukce, jehně, bahnice, poporodní chování
ABSTRACT In my bachelor thesis I am investigating the reproductive system of sheep and their post partum behaviour, especially of the Romanov sheep runt. This thesis is focused on common questions regarding the reproduction of sheep as well as dealing with the anatomy of male and female reproductive organs, sexual activity, rutting cycle, semination, pregnancy and subsequent delivery. In this thesis I also mention ways of natural animal breeding and insemination and post partum treatment of lambs. Furthermore I deal with the post partum etiology, especially symptoms of lambs and ewes immediately after birth up to the moment of feeding on the colostrum for the first time from the udder, and the abilities of lambs to distinguish their mothers and siblings. The proposal for the methodology for studying post partum Romanov sheep behaviour is also a part of my bachelor thesis.
Keywords: Romanov sheep, reproduction, lamb, ewe, post partum behaviour
OBSAH 1 ÚVOD............................................................................................................................ 9 2 CÍL PRÁCE.................................................................................................................. 9 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED ......................................................................................... 10 3.1 Romanovská ovce ................................................................................................. 10 3.1.1 Plemenný standard ......................................................................................... 10 3.1.2 Využití ........................................................................................................... 11 3.2 Reprodukce romanovských ovcí........................................................................... 11 3.2.1 Anatomie a fyziologie samičích pohlavních orgánů............................... 11 3.2.2 Anatomie a fyziologie samčích pohlavních orgánů................................ 16 3.2.3 Pohlavní aktivita ............................................................................................ 19 3.2.4 Říjový cyklus (estrální cyklus) ...................................................................... 20 3.2.5 Způsoby připouštění ...................................................................................... 21 3.2.6 Oplození......................................................................................................... 24 3.2.7 Březost ........................................................................................................... 25 3.2.8 Porod (bahnění).............................................................................................. 27 3.2.9 Ošetření jehňat po porodu.............................................................................. 28 3.2.10 Laktace......................................................................................................... 29 3.2.11 Odstav jehňat ............................................................................................... 30 3.4 Poporodní etologie ovcí ........................................................................................ 31 3.4.1 První hodina života ........................................................................................ 31 3.4.2 Stimulace od bahnice ..................................................................................... 31 3.4.3 Stimulace sání ................................................................................................ 32 3.4.4 Úspěšné nalezení vemene .............................................................................. 32 3.4.5 Vztah mezi četností sání a dobou po porodu ................................................. 33 3.4.6 Rozeznávací schopnosti jehněte ............................................................. 34 3.4.7 Úspěšné vytvoření pouta mezi matkou a mládětem ............................... 35 4 ZHODNOCENÍ REPRODUKCE OVCÍ............................................................... 35 5 NÁVRH METODIKY STUDIE POPORODNÍHO CHOVÁNÍ ......................... 38
6 ZÁVĚR ..................................................................................................................... 39 7 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY.................................................................... 39 8 PŘÍLOHY................................................................................................................. 41
1 ÚVOD Reprodukce patří mezi základní biologické vlastnosti živých organismů. Umožňuje zachování živočišných druhů a kontinuitu života. Způsob rozmnožování závisí na vývojovém stupni živočišného druhu. Rozeznáváme dvě základní formy rozmnožování a to nepohlavní, která je charakteristická pro nižší živočichy, nově vzniklí jedinci vznikají dělením mateřské buňky. Druhou formou je pohlavní rozmnožování, které je charakteristické pro vyšší živočichy. Uskutečňuje se prostřednictvím specializovaných samčích a samičích pohlavních orgánů. Dochází ke splynutí dvou jader - samčí a samičí pohlavní buňky a tak vzniká nový jedinec. Ze zootechnického hlediska patří reprodukce k nejdůležitějším užitkovým vlastnostem hospodářských zvířat. Dobrá plodnost je podmínkou pro produkci masa, mléka, kůží a nepřímo i vlny, proto významným způsobem rozhoduje o ekonomických výsledcích chovu. Dědivost ukazatelů plodnosti je velmi nízká (jen asi 20%), což znamená, že o plodnosti ve stádě rozhoduje především chovatel a podmínky chovatelského prostředí, které vytvoří pro zvířata. Mateřské chování je vlastně veškeré chování zahrnující péči o potomstvo, které tak umožňuje jeho přežití.
Péče začíná již vyhledáváním vhodného místa pro porod.
V zásadě je instinktivní, vrozené, ale často musí dozrát (př. u prvorodiček se často objevuje odmítání mláďat). U některých živočichů o potomstvo pečují oba rodiče. V tom případě mají pevně rozdělené povinnosti. U hospodářských zvířat o mládě pečuje jeden rodič – matka. Rodičovské chování zajišťuje mláďatům především přísun potravy, hygienu, ale i ochranu před predátory a nepříznivými vnějšími vlivy okolí do té doby, než jsou mláďata schopna tyto funkce zajistit sama.
2 CÍL PRÁCE Cílem bakalářské práce je vypracování literárního přehledu týkajícího se reprodukce ovcí se zaměřením na Romanovskou ovci, stručná charakteristika anatomie a fyziologie pohlavních orgánů, charakteristika oplození, březosti, porodu a následného poporodního chování u jehňat a bahnic. Dalším cílem je zhodnocení reprodukce ovcí a návrh metodiky studie poporodního chování u Romanovské ovce. 9
3 LITERÁRNÍ PŘEHLED
3.1 Romanovská ovce Patří do skupiny ovcí kožichových krátkoocasých s méně než 13 ocasními obratli. Byla vyšlechtěna v 17. století v Rusku, v Jaroslavské oblasti cíleným výběrem zvířat bez použití genetického podílu jiných plemen. Do České republiky bylo toto plemeno dovezeno v roce 1954. Cílem chovu byla produkce kvalitní kožešnické suroviny. Opakovaný dovoz se uskutečnil v 70. letech pro potřeby hybridizace. V rámci plemene jsou známy 3 užitkové typy: -
hrubý s výskytem rohů u beranů
-
normální s pevnou konstitucí, obě pohlaví bezrohá
-
jemný bezrohý, ale světlejšího zbarvení.
Standard
plně
odpovídá
druhému
typu,
který
je
v ČR
upřednostňován
(www.kozodoj.cz).
3.1.1 Plemenný standard Romanovská ovce je menšího až středního tělesného rámce s jemnou kostrou. Typické je pro ni černé zbarvení hlavy a končetin s častými bílými odznaky (obr. 1). Jehňata se rodí černá a případnými bílými odznaky. Hlava je u beranů klabonosá a u obou pohlaví bezrohá. Uši jsou vzpřímené, pohyblivé. Oči velké a vypouklé. Krk je dobře osvalený, hruď hluboká a dostatečně široká. Nohy jsou pevné, přímé s pravidelným postojem. Kohoutek nesmí být ostrý, hřbet je rovný a pánev mírně sražená. Pro berany je typickým dominantním znakem černá hříva na spodní straně krku (obr. 2). Ta je naopak u ovcí nežádoucí. Dále vlna je smíšená, polohrubovlná. Musí být dostatečně hustá a vyrovnaná. Pesíky jsou černé, podsada světle šedá.
10
3.1.2 Využití Romanovská ovce vyniká svojí plodností a výbornými mateřskými vlastnostmi. Nejčastěji se rodí 3-4 jehňata. Výjimkou není ani 5 jehňat v jednom vrhu. K dalším biologickým přednostem patří ranost, pevná konstituce, mléčnost (150 l za 100 dnů laktace) a asezonnost říje, tzn. že vzhledem ke kratší době březosti (140-150dní) se může bahnit 2x do roka. Výkrmnost a jatečná hodnota jsou relativně nižší, proto je vhodné aplikovat u tohoto plemene užitkové křížení s masnými plemeny. „Plemeno je vhodné do otcovské pozice k užitkovému křížení s cílem zvýšení plodnosti u F1 generace“ (Horák a kol., 2004, s.96). Dále se romanovské ovce vyznačují vysokou kvalitou kůží. Vyčiněná kůže je asi o třetinu lehčí než u jiných plemen, její využití je různé. „Užitkovost plemene: plodnost na obahněnou ovci je 250-300%, živá hmotnost jehňat ve 100 dnech 22,0-25,0kg. Denní přírůstek v odchovu a výkrmu 180-200g, roční stříž potní vlny bahnic 2,0-2,5kg, u beranů 3,0-3,5kg. Výtěžnost vlny 60-665%. Za pětileté období plemeno vykazuje u 3713 bahnic tyto parametry: oplodnění 103,68%, plodnost 238,57%, intenzita 247,55%, odchov jehňat 207,13%. Denní přírůstky jehňat ve 100 dnech 195g, celková produkční výkonnost 40,43 kg ž.h.“ , jak uvádí Horák a kol. (2004, s.96).
3.2 Reprodukce romanovských ovcí Základní funkcí pohlavní soustavy je rozmnožování. Vytváří pohlavní buňky gamety, které při páření splynou v jednu buňku zygotu a tak vzniká nový jedinec. Kromě pohlavních buněk se zde tvoří také pohlavní hormony, které spolu se spolupracujícími hormony (Tab.1) řídí pohlavní funkce a vývoj plodu.
3.2.1
Anatomie a fyziologie samičích pohlavních orgánů
Pohlavní soustava samic má kromě výše uvedených funkcí také další – vytváří vhodné prostředí pro vývoj zárodku a posléze plodu a dále umožňují jeho porod. Samičí pohlavní orgány dělíme na:
11
a) vnitřní – vaječníky, vejcovody, děloha b) vnější (pářící) – pochva, poševní předsíň, ochod c) přídatné – mléčná žláza
3.2.1.1 Vaječníky (ovaria)
Vaječníky jsou párové samičí pohlavní žlázy produkující samičí pohlavní buňky – vajíčka a samičí pohlavní hormony – estrogeny. Jsou uloženy v pánevní dutině, spolu s vejcovodem, poblíž děložních rohů a zavěšeny na vaječníkových vazech (duplikatura pobřišnice), jak uvádí Rozman a kol. (1999). Na vaječníku rozlišujeme dvě vrstvy: kůru a dřeň. Kůra je vazivová vrstva, obsahuje kolagenní vazivo, cévy, nervy. Probíhají zde dynamické procesy, které charakterizují vývoj vajíčka (ovum). V korové vrstvě jsou folikuly, které se dělí do 4 typů: -
primordiální folikul – přítomny již při narození jedince. Jsou tvořeny oocytem, kolem něhož je jedna vrstva folikulárních buněk. Velikost 20-25 µm.
-
primární folikul – oocyt zvětší svoji velikost až 5x, folikulární buňky se namnoží a vzniká několik vrstev (až 10). Velikost kolem 120µm.
-
sekundární folikul (měchýřkovité) – vaječná buňka se zvětší do 200µm. Membrána vajíčka vytváří mikroklky a membrána folikulárních buněk tvoří filopodie. Jak vajíčko, tak folikulární buňky syntetizují proteiny, které naplní prostor mezi jejich spojením a tak vzniká zona pellucida. Folikulární buňky také začnou produkovat mok, který se hromadí v nově vzniklých měchýřcích. Mok zvětšuje objem, tím se zvětšují i měchýřky a vznikají dvě další vrstvy typické pro sekundarní folikul: theca folikuli interna (buněčný charakter) a theca folikuli externa (vazivový charakter).
-
terciarní folikul (Graafův folikul) – má stejnou stavbu jako sekundární folikul. Dochází ke zvětšení měchýřku. Velikost 2 – 2,5cm. Vajíčko je umístěno na vejconosném hrbolku. Před ovulací je obaleno zonou pellucidou a první vrstvou folikulárních buněk – codona radiata.
K ovulaci, tedy prasknutí folikulu a uvolnění vajíčka do vejcovodu, dochází vlivem ztenčení thecy folikuli externy. Její fibrocyty začnou produkovat enzymy ko12
lagenázu a plasmin, které rozpouští kolagen. Na povrchu tak vzniká tenká vrstva – stigma. Těsně před ovulací se vajíčko musí oddělit z vejconosného hrbolku a dostat se do vrstvy folikulárních buněk. V místě prasklého folikulu se během několika dní vytváří žluté tělísko (corpus luteus). Pokud nedojde k zabřeznutí, je žluté tělísko pouze dočasné (corpus luteus periodicum) a dochází k jeho regresi. Pokud však dojde k zabřeznutí, pak žluté tělísko zůstává (corpus luteus graviditatis) a chrání březost.
3.2.1.2 Vejcovod (oviductus)
Vejcovody jsou párové úzké trubičky, které začínají nálevkou pod vaječníkem a končí v děložních rozích. Stěna vejcovodu je tvořena pobřišnicí, vrtsvou hladké svaloviny a sliznicí s řasinkovým epitelem (Rozman a kol.,1999). Vejcovod slouží k zachycení ovulovaného vajíčka, jeho oplození a dopravení do děložních rohů. K oplození dochází v horní třetině vejcovodu.
3.2.1.3 Děloha (uterus)
Nepárový orgán sloužící k přijetí a vývoji oplozeného vajíčka až do porodu. Na děloze rozeznáváme děložní rohy, tělo a krček. Děložní krček spojuje dělohu s pochvou. Jeho středem prochází kanálek, který uzavírá vstup do dělohy. Fyziologicky se děloha otevírá jen v období říje a těsně před porodem „Celá děloha je zavěšena na širokých děložních vazech v dutině pánevní, v období březosti se několikanásobně zvětšuje a sestupuje do břišní dutiny“ (Rozman a kol.,1999, s.70). Děložní stěna se skládá ze tří vrstev: 1. sliznice (endometrium) – u ovcí je tvořena víceřadým epitelem a vlastním listem sliznice, který obsahuje děložní žlázky produkující děložní mléko, což je prvotní výživa zárodku. Dále se zde nachází vyvýšené okrsky – karunkuly. 2. svalová vrstva (myometrium) – obsahuje tři vrstvy (vnitřní podélnou, střední kruhovou a vnější podélnou), které jsou tvořeny hladkosvalovými buňkami. Umožňují mohutné kontrakce během porodu.
13
3. pobřišnice (peritonium) – na obou stranách děložního těla a rohů přechází v široké děložní vazy.
3.2.1.4 Pochva (vagina)
Jedná se o pářící orgán samic. Má schopnost se značně rozšiřovat. Je uložena v pánevní dutině, u ovce je dlouhá asi 8 cm. Stěna pochvy je pružná, skládá se ze tří vrstev – adventicie (připojuje pochvu k okolním orgánům), svaloviny a sliznice, která neobsahuje žlázy. Kaudálně pochva přechází v poševní předsíň.
3.2.1.5 Poševní předsíň (vestibulum vaginae)
Slouží jako pohlavní i vývodná močová cesta. Z ventrální strany do ní vyúsťuje močová trubice. U mladých samic, které se ještě nepářily, je hranice mezi pochvou a poševní předsíní tvořena slizniční řasou (hymen). Ve sliznici jsou uloženy předsíňové žlázy, které vylučují hlenovitý sekret, který zvlhčuje sliznici a usnadňuje tak zasunutí pyje.
3.2.1.6 Vulva (ochod)
Vulva je vstupem do pohlavních cest samice. Skládá se ze dvou stydkých pysků ohraničujících stydkou štěrbinu. Stydké pysky se stýkají ve dvou stydkových spojkách – zaoblené dorzální spojce a ostré ventrální spojce. Ve ventrální spojce se nachází klitoris, jako vývojový zbytek po základu samičího pyje.
14
Obr. 3: Pohlavní orgány bahnice
(www.2.dpi.qld.gov.au)
3.2.1.7 Mléčná žláza (mamma)
Jedná se modifikovanou kožní žlázu, která je funkčně zcela spjata s funkcí pohlavní soustavy. Je vyvinuta pouze u samic a zabezpečuje tvorbu mléka po porodu (Rozman a kol., 1999). Vemeno bahnice je uloženo v mezinoží a mezivemennou brázdou je rozděleno na pravou a levou polovinu. Povrch vemene je pokryt jemně ochlupenou kůží a přechází v neosrstěnou kůži struku. Vemeno je souborem mléčných žláz. Bahnice má vemeno rozděleno na dva mléčné soubory. Mléčný soubor tvoří těleso a struk. Uvnitř tělesa jsou mléčné jednoty tvořené tuboalveolárním parenchymem. V každém mléčném souboru má bahnice jednu mléčnou jednotku. Základní funkční a stavební jednotkou mléčné žlázy je sekundární lalůček, jehož velikost je 2-5mm. V sekundárním lalůčku jsou primární lalůčky, které mají dutou strukturu a obsahují sekreční části – tuboalveoly. Ty jsou vystlány jednovrstevným epi15
telem, který se podílí na tvorbě mléka. Ejekce mléka z tuboalveolu je zajišťována košíčkovými buňkami, které obsahují kontraktilní elementy – mají schopnost se kontrahovat. Dále mají receptory pro hormon oxytocin, který způsobuje jejich kontrakce, tak dojde ke stisknutí tuboalveolu a vytlačení mléka do vývodných cest. První vývodnou cestou je nitrolalůčkový vývod, který vede z primárního lalůčku. Ejekce mléka z primárního lalůčku je ovlivňována hladkosvalovým svěračem, který pod účinkem oxytocinu relaxuje a tím uvolňuje cesty pro mléko. Dále mléko pokračuje do mezilalůčkového vývodu, odtud do mlékovodu, který odvádí mléko z celého sekundárního lalůčku. Mlékovody vyúsťují do mlékojemu (mléčná cisterna), který má dvě části – žlázovou a strukovou. Strukem pak mléko vychází z vemene.
3.2.2
Anatomie a fyziologie samčích pohlavních orgánů
Stejně jako samičí pohlavní soustava, tak i samčí slouží k produkci pohlavních buněk spermií a pohlavních hormonů. Pomocí kopulačního orgánu umožňuje odevzdání gamet do samičích pohlavních cest. Pohlavní soustavu samců tvoří varlata, vývodné cesty, přídatné pohlavní žlázy a pyj.
3.2.2.1 Varlata (testes)
Varlata jsou párové pohlavní žlázy samců, v nichž se tvoří spermie a samčí pohlavní hormon testosteron. Jsou uložena v šourku mimo tělní dutinu, protože při spermiogenezi je nutná nižší teplota než tělesná. Velikost šourku odpovídá velikosti varlat. Na povrchu varlete je vazivový obal, který je tvořen hustým kolagenním vazivem. Z obalu vybíhají vazivové přepážky a vytváří tak z parenchymu, který je pod obalem, lalůčky varlete. V lalůčku jsou dva až tři stočené semenotvorné kanálky, které ústí do přímých semenotvorných kanálků a odtud do nadvarlete. Mezi stočenými semenotvornými kanálky je kolagenní vazivo, v němž jsou Leydigovy buňky produkující testosteron. Uvnitř semenotvorných kanálků je zárodečný vícevrstevný epitel, na jehož bazální membráně jsou dva typy buněk:
16
a) Sertoliho buňky (podpůrné) – jsou oporou spermatogenních buněk, zajišťují jejich výživu a fagocytují produkty rozpadu. b) spermatogenní buňky – patří sem spermatogonie. Vyskytují se ještě před pohlavní dospělostí. Výchozí počet těchto buněk určuje finální počet spermií. Podléhají mitotickému dělení a vznikají primární spermatocyty (spermatocyty I.řádu), ze kterých meiozou vznikají sekundární spermatocyty (spermatocyty II.řádu). Ty obsahují poloviční počet chromozomů a dále se mitoticky dělí na spermatidy, u nichž dochází k přeměně – metamorfoze a vznikají spermie.
3.2.2.2 Vývodné pohlavní cesty
Nadvarlata (epididymis) Párové orgány, které přiléhají k varlatům a obklopují je. Tvoří důležitý úsek cest, kde se spermie shromažďují a dozrávají. Na nadvarleti rozlišujeme hlavu nadvarlete, tělo a ocas nadvarlete, který plynule přechází v chámovod (Rozman a kol., 1999).
Chámovod (ductus deferens) Jedná se o tlustostěnnou párovou trubici procházející přes tříselný kanál spolu s varletní tepnou, která je obklopena varletní žílou a tak nedochází k ohřátí varlete a tím narušení spermatogeneze. Chámovod se dále rozšiřuje v ampuli chámovodu, která ústí do močové trubice.
3.2.2.3 Přídatné pohlavní žlázy
Na tvorbě ejakulátu se kromě spermií podílí také výměšky přídatných pohlavních žláz. „Výměšky obsahují bílkoviny, aminokyseliny, glycidy, minerální látky, vitaminy a jiné látky a vytváří tak vhodné prostředí spermiím, zřeďují sperma a upravují pro ně prostředí v samičích pohlavních orgánech“, jak uvádí Rozman a kol. (1999, s. 66). a) měchýřkovité žlázy – párové, leží po stranách chámovodů. Vylučují slabě zásaditý sekret, který je při ejakulaci vypuzen do močové trubice. b) předstojná žláza (prostata) – nepárová, leží na začátku močové trubice. Sekret je zásaditý, charakteristického zápachu. Je vypuzován do močové trubice. 17
c) bulbouretrální žláza – párová, leží na vrchní ploše močové trubice. Výměšek je shromažďován v nitro- a mezilalůčkových vývodech a pak je odváděn do močové trubice.
3.2.2.4 Pyj (penis)
Pářící orgán, který zabezpečuje dopravu semene do pohlavního ústrojí samice. Základem pyje je topořivé těleso a houbovité těleso, dále se na jeho stavbě podílí močová roura, cévy, nervy a pomocné svaly – napřimovač a hladký zatahovač pyje. Na pyji rozlišujeme kořen, tělo a žalud. Žalud je uložen v předkožce, která je tvořena kůží břicha a uvnitř sliznicí se žlázami vylučujícími smegma. To zabezpečuje kluzkost předkožky a má baktericidní účinky.
Obr.4: Samčí pohlavní orgány
(optimalag.com)
18
3.2.3 Pohlavní aktivita
Jehničky a beránci Romanovských ovcí pohlavně dospívají již ve věku 4-6 měsíců. Zapouštět lze však až po dosažení chovatelské dospělosti. Jehnice lze poprvé zapustit v 7. až 8. měsíci při hmotnosti 35 kg, tj. přibližně po dosažení 70% z jejich konečné tělesné hmotnosti. Celý reprodukční proces ovcí je řízen neurohumorálně v návaznosti na délku světelného dne, kdy v době jeho zkracování dochází v šišince ke zvýšené produkci melatoninu. Melatonin obecně tlumí produkci gonadotropinů, ale u ovcí působí opačně. Pod jeho vlivem dochází ke stimulaci sekrece folikuly stimulujícího hormonu (FSH) a luteinizačního hormonu (LH). Pod vlivem FSH na vaječnících rostou a zrají folikuly, které pak produkují estrogeny. Ty navozují říjové chování a další procesy nezbytné pro zabřeznutí, přičemž pod vlivem LH dochází k ovulaci vajíček z folikulů (Kuchtík a kol., 2007). Ovce patří mezi sezónně polyestrická zvířata. V našich podmínkách mají zvýšenou pohlavní aktivitu především od července do prosince. Za jistých podmínek lze však plodné období rozšířit od června až do února. Mimo tyto měsíce období označujeme jako sezónní anestrus (mimoplodné období), kdy nedochází k říji. Dále můžeme také rozlišovat laktační nebo poporodní anestrus. Laktační anestrus nastupuje v době sání jehňat nebo dojení. Matka je tak chráněna před novou graviditou. Poporodní anestrus nastupuje po porodu a trvá zpravidla 35-42 dnů (Kuchtík a kol., 2007). Romanovská ovce se vyznačuje asezónností říje – téměř celoroční plodností. Přirozenou pohlavní aktivitu ovcí lze zvýšit i plnohodnotnou výživou nebo přítomností beranů či prubířů. U beranů ovlivňuje jejich pohlavní aktivitu produkce testosteronu. Každý beran má rozdílné „libido sexualis“, což se kromě potence a fyzické síly projevuje i v agresivitě. Berani jsou plodní celý rok, množství a kvalita semene se však v průběhu roku mění, nejkvalitnější je na podzim.(Horák a kol., 2004).
19
3.2.4 Říjový cyklus (estrální cyklus) Říjový cyklus u ovcí trvá od 14 do 21 dnů, tj. v průměru 17 dní. V jeho průběhu dochází k fyziologickým, morfologickým a funkčním změnám na pohlavních orgánech a v celém organismu ovce. Říjový cyklus má 4 fáze: a) proestrus – u ovcí probíhá 2-3 dny před říjí. Proestrus je charakterizován řadou fyziologických procesů a morfologických změn souvisejících s aktivitou FSH a estrogenů. V důsledku zvýšené sekrece FSH na vaječníku roste několik folikulů. Folikuly produkují estrogeny, které připravují dělohu k zahnízdění oplodněných vajíček, uvolňují a otevírají děložní krček. Pod vlivem estrogenů také postupně vzrůstá pohlavní aktivita a ochota k páření. Toto období je u ovcí ve srovnání s jinými zvířaty poměrně nevýrazné. b) estrus – vlastní říje. U ovcí trvá asi 30 hod (18-48hod). Pohlavní aktivita je výrazná, ovšem méně než u ostatních domácích zvířat. Je však možné pozorovat typické říjové chování, jako jsou hlasité projevy, zduřená a překrvená vulva, výtok hlenu, svolnost k páření, která je doprovázena vrtěním ocasu apod. V průběhu estra dochází k dozrávání folikulů na vaječníku. Pod vlivem LH tyto folikuly praskají a dochází k ovulaci. Ovulace nastává před koncem říje v rozmezí 24-30 hodin od počátku říje. Ovce je multiparní zvíře, takže dochází k postupnému uvolňování většího počtu vajíček (1-4). Rozpětí mezi ovulacemi jednotlivých vajíček je 2-8 hodin. c) metsetrus – poříjnová fáze. Zpravidla trvá 2-3 dny. Ustupuje překrvení pohlavních orgánů, zavírá se děložní krček, ustává výtok říjového hlenu a ovce se postupně uklidňuje. V místě prasklých folikulů se vytváří žlutá tělíska, která vylučují hormon progesteron. Progestreon stimuluje rozvoj a sekreci děložních žlázek a tak připravuje děložní sliznici pro příjem embrya a dále zabraňuje dozrávání dalších folikulů na vaječníku, tedy nástupu další říje. Progestreon také tlumí citlivost děložního svalstva k oxytocinu a tak brání děložním kontrakcím, čímž chrání plod před zmetáním. Spolu s luteotropním hormonem navozuje mateřské chování. d) diestrus – meziříjová fáze. Trvá přibližně 11-13 dní. Pokud děložní receptory nezaznamenají přítomnost embrya, tak od 12.dne cyklu dochází k sekreci děložního prostaglandinu, který způsobuje zánik žlutého tělíska a nastupuje nový cyklus zrání folikulů a nová říje. Pokud dlouhodobě nedojde k zabřeznutí, pak kon20
cem plodného období může diestrus přejít v anestrus (mimoplodné období) a cykly se obnoví až nástupem nového plodného období. Pokud však jsou přítomna embrya, sekrece progesteronu není přerušena a následují fáze gravidity, jak uvádí Kuchtík a kol. (2007).
Jelikož jsou příznaky říje u ovcí málo výrazné, provádí se detekce říje beranem nebo prubířem. U jehniček beran stimuluje nástup ovulace až o 6 týdnů dříve, tzv. beraní efekt. K zajištění beraního efektu jsou vybíráni mladí berani a jako prubíři mohou působit až u 60 ovcí. Prubíř musí být izolován od stáda, mezi ovce se pouští dvakrát denně po dobu 1 až 1,5 hodiny. Krytí ovce trvá krátce. Ve stádě má beran typické sexuální projevy. Nejdříve se k říjící ovci přibližuje a očichává ji, následně větří (flémuje). Beran ovci obchází, strká do ní, dotýká se jí předními končetinami a pokládá hlavu na její záď. Následuje velmi krátké krytí. Na ejakulaci lze usoudit dle typického „dorazu“. (Horák a kol., 2004).
3.2.5 Způsoby připouštění
3.2.5.1 Přirozená plemenitba
Dle Horáka a kol., (2004) je v ČR přirozená plemenitba využívána v chovu ovcí zcela běžně. Při provádění přirozené plemenitby může beran připustit až 60 ovcí za připouštěcí období. Uvádí několik způsobů přirozené plemenitby: harémové, volné, skupinové, individuální.
Harémové zapouštění Harémové zapouštění je vhodné u menších stád, kdy každý beran má svoji skupinu bahnic. Velikost skupiny je odvislá od připravenosti berana a jeho věku, většinou čítá 20 až 50 ovcí (Kuchtík a kol., 2007). Původ jehňat je znám ze strany obou rodičů. Je však náročnější na ošetřování.
21
Volné zapouštění Tento způsob zapouštění se využívá zejména ve větších užitkových chovech, např. v Austrálii, Novém Zélandu. V našich chovech je používán ojediněle. Do stáda bahnic se pustí několik beranů. Dle jejich věku se jim přiděluje počet bahnic, mladým beranům 15 – 20 ovcí, starším 25 až 30 ovcí, jak uvádí Kuchtík a kol. (2007). Nevýhodou tohoto zapouštění je, že není znám původ jehňat po otci, nelze plánovat bahnění jednotlivých ovcí. Po 2 letech je nutné vyměnit berany.
Skupinové zapouštění Zde se stádo bahnic rozdělí na 2 – 4 skupiny a jsou k nim přiděleni berani – zlepšovatelé. Na mladého berana připadá 20-25 ovcí, na staršího pak 30-40 ovcí. Ovšem stejně jako u volného zapouštění, i u skupinového není znám původ jehňat ze strany otce a termín zapuštění jednotlivých bahnic. Je však vhodnější z pohledu selekce (Kuchtík a kol., 2007).
Individuální zapouštění Individuální zapouštění se využívá zejména ve šlechtitelských chovech, v kontrole užitkovosti a řídí se individuálním připouštěcím plánem. Říjící ovce jsou vyhledávány prubířem. Vyhledané říjící bahnice jsou pak odděleny do kotce a odtud jsou pouštěny k vybraným beranům. Při tomto způsobu připouštění je znám původ jehňat oboustranně a je známo také datum zapuštění bahnice. Připouštěcí období trvá 4 až 6 týdnů, na konci období se provádí „doraz“ volně puštěným beranem, který připustí jalové bahnice (Kuchtík a kol., 2007).
3.2.5.2 Inseminace (umělá plemenitba)
Jak uvádí Horák a kol., (2004), inseminace patří mezi nejprogresivnější metody plemenitby. Dovoluje maximální využití nejcennějších plemeníků. Čerstvým spermatem mohou být oplodněny až stovky bahnic, při celoročním odběru ejakulátu a využitím jeho zmražení, mohou být oplodněny až tisíce bahnic (Kuchtík a kol., 2007). Úspěšnost inseminace závisí na mnoha faktorech, např. na hygieně, kvalitě ejakulátu, na samotné bahnici – na jejím stáří, zdravotním stavu a přípravě, dále úspěch inse-
22
minace je ovlivněn kvalitou provedení, fází připouštěcí sezóny atd. (Kuchtík a kol., 2007). Na odběr ejakulátu musí být berani řádně připraveni. Příprava beranů začíná nejpozději měsíc před zahájením sezóny. Beranům je ostříhána vlna, ošetřeny paznehty, je provedeno odčervení a zhodnocení jejich kondice a zdravotního stavu. Odběr se provádí do umělé vagíny s postupně zvyšující se frekvencí odběru z 1 až na 4 za den. V sezóně by měl mladý beran dávat 2 až 3 skoky za den, starší pak 4 až 5 skoků (Kuchtík a kol., 2007). Skok se provádí na říjící ovci nebo fantom (beran nebo skopec). Odebraný ejakulát se posuzuje makroskopicky, mikroskopicky, mikrobiologicky a dalšími speciálními vyšetřeními. K inseminaci se používá ejakulát čerstvý, krátkodobě uchovaný a dlouhodobě uchovaný. Čerstvý ejakulát je využit ihned po jeho získání. Kvalita se hodnotí odhadem. Požadavky na čerstvý ejakulát, které uvádí Kuchtík a kol., (2007): -
bez cizích přimísenin, shluků spermií a patogenních mikroorganismů a plísní,
-
barva bělavá až do šeda, nevýrazný pach, zrnitá konzistence,
-
minimální objem 0,5 cm3 ,
-
minimální aktivita spermií 70%,
-
minimální koncentrace spermií 2x106 v 1 mm3 pro krátkodobé uchování a pro dlouhodobé je rozpětí 2-8x106 v 1 mm3 ,
-
patologických spermií nesmí být více jak 15%, nezralých jak 2%,
-
pH ejakulátu 6,2-6,9.
Krátkodobě uchovávaný ejakulát ředíme, např. citrátem sodným, vaječným žloutkem v poměru 1:3-5, dle aktivity a koncentrace spermií. Naředěný ejakulát lze uchovávat 5-6 hodin při teplotě 15ºC, nebo 12 hodin při 3-5ºC (Kuchtík a kol., 2007). Při dlouhodobém uchování je ejakulát zmražen v tekutém dusíku při -196ºC. Sperma se zředí, provede se ekvilibrace a zhotovují se buď pelety o objemu 0,1 cm3 nebo pejety s objemem 0,25 cm3. Jak uvádí ve své publikaci Kuchtík a kol., (2007), v ČR jsou v současné době vyráběny pejety v rámci uchování genových rezerv u národních plemen (Šumavka a Valaška), komerční inseminační stanice beranů u nás nyní neexistují. Existuje několik metod inseminace, které dělíme dle místa deponace: -
intravaginální
-
intracervikální,
-
intrauterinní, 23
-
intratubulární.
Dále metody dělíme dle způsobu provedení: -
vaginální s použitím nebo bez použití spekula,
-
cervikální s použitím spekula,
-
transcervikální,
-
laparoskopická inseminace.
V našich chovech je inseminace využívána jen ojediněle. Je nákladnější než přirozená plemenitba. Druhým faktorem, díky němuž naši chovatelé dávají přednost přirozené plemenitbě, je procento zabřeznutí. Při inseminaci je asi 50% zabřeznutí, při provádění přirozené plemenitby však až 90% úspěšnost zabřeznutí.
3.2.6 Oplození Spermie jsou do pohlavního ústrojí samice dopraveny během pohlavního aktu nebo inseminace. Ne vždy jsou jednotlivé části samičího pohlavního ústrojí vhodné pro přežití spermií. Relativně nejvhodnější je děložní krček a vejcovod, zejména pak ampula vejcovodu. Proto spermie musí být co nejdříve transportovány do vejcovodu. Transport je převážně pasivní pomocí děložních kontrakcí. Zejména pak ve vejcovodech se spermie pohybují pomocí svého aktivního pohybu a řasinek vejcovodu (Jelínek a kol., 2003). V průběhu transportu spermií dochází k jejich výrazné početní redukci – na místo oplození se tak dostávají pouze zdravé spermie a omezuje se výskyt polyspermie, tedy proniknutí více spermií do vajíčka. Spermie deponované do pohlavního ústrojí samice však nejsou schopny oplodnit vajíčko. Aby byly oplozeníschopné musí dojít k jejich kapacitaci. Ta probíhá v děloze a vejcovodu. Kapacitace je složitý komplex biochemických pochodů na membránách spermií, které jsou nezbytné pro vyvolání akrozomové reakce, tedy aktivaci akrozomových enzymů, které umožňují průnik spermie do vajíčka a jeho následné oplození. Těsně před ovulací nebo během ovulace dochází k aktivaci řasinek vejcovodů. Po ovulaci je vajíčko zachyceno do nálevky vejcovodu, tomu napomáhá proud serózní tekutiny dutiny břišní, která je nasávána kontrakcemi vejcovodu a dělohy. K oplození
24
dochází v horní třetině vejcovodu za předpokladu dostatečného množství kapacitovaných spermií. Průnik spermie přes coronu radiatu se děje pomocí vlastního pohybu, ale také enzymy. Poté se spermie postaví kolmo k povrchu vajíčka a pomocí akrozomálních enzymů proniká přes zonu pellucidu do perivitelinního prostoru. Po několika sekundách spermie v perovitelínním prostoru ztrácí svoji pohybovou aktivitu, bičík se odděluje. Hlavička spermie, která představuje jádro samčí pohlavní buňky, se postupně zvětšuje až dosáhne velikosti jádra oocytu. Je to stádium prvojader. Poté se obě jádra spojí a poloviční počet chromozomů je doplněn na diploidní. Je dán základ nové buňce – zygotě, která v sobě zahrnuje vlastnosti otce i matky (Říha a kol., 2003).
3.2.7 Březost Březost je období od oplození do porodu. V děloze samice se vyvíjí jeden nebo více plodů. Březost lze rozdělit na tři stádia (trimestry): ovulární (do stadia expandované blastocyty), embryonální (nelze rozeznat druhovou příslušnost) a fetální (plod je podobný dospělci), jak uvádí Jelínek a kol. (2003). U romanovských ovcí je doba březosti kratší než u ostatních plemen – asi 145 dnů. Po oplození zygota postupuje vejcovodem a rýhuje se (blastogeneze). Jedná se v podstatě o buněčné dělení a nově vznikající buňky nazýváme blastomery. Rýhující se zygota sestupuje do dělohy zpravidla ve stadiu 4-16 blastomer. Dalším rýhováním vzniká morula. Ta postupně sestupuje do dělohy, kde plave v děložní tekutině, která slouží k výživě. Z moruly pak po dalším nárůstu blastomer vzniká blastocysta, na kterou navazuje stádium gastruly. Dochází ke tvorbě tří zárodečných listů – ektodermu, mezodermu a entodermu. Z nich pak vznikají jednotlivé orgány zárodku a plodu a jeho plodové obaly (Jelínek a kol., 2003). Plodové obaly chrání zárodek, umožňují jeho výživu, dýchání a vyměšování. Pomineme-li žloutkový váček, který brzy zaniká, pak se kolem zárodku vytváří 3 plodové obaly : a) amnion (ovčí blána) – nejvnitřnější obal, plod je v něm uzavřen. Obsahuje pravou plodovou vodu, ve které plod volně pluje. Plodová voda plod chrání a vyživuje a při porodu zajišťuje kluzkost porodních cest.
25
b) allantois (močová blána) – obsahuje nepravou plodovou vodu – moč plodu. Tekutina chrání plod před otřesy a při porodu rozšiřuje porodní cesty. S amnionem vytváří alantoamnion. c) chorion (klková blána) – obaluje plod s amnionem a allantoidem, se kterými tvoří allantochorion.
Vývoj plodových obalů začíná diferenciací entodermu v prvostřevo a žloutkový váček, který představuje zdroj energie pro první fáze vývoje embrya. Ten pak zaniká. Z vlastních plodových obalů se z ektodermu a mezodermu jako první vytváří amnion a chorion (klková blána). Jako poslední se formuje allantois (močová blána). Hromaděním embryonální moči se allantois rychle zvětšuje a vrůstá mezi chorion a amnion. Přiléhající listy se spojují a vytváří tak allantoamnion a allantochorion (Jelínek a kol., 2003). Na povrchu allantochorionu se nachází jemné klky (kotyledony), které se vnořují do děložní sliznice v místech karunkulů, se kterými srůstají a tvoří placentomy. Pak následuje pevné spojení – placentace. „Klky choria prominují do stromatu endometria v místě karunkul a vytváří se placenta“, uvádí Říha a kol. (2003, s.24). Ovce mají kotyledonovou syndesmochoriální placentu. Krev matky je oddělena od krve plodu pěti bariérami. Tento typ placenty neumožňuje přechod imunoglobulinů a mláďata se tak rodí bez protilátek. Hlavním úkolem placenty je přenos kyslíku, výživových látek a odvod zplodin. Dále má také ochrannou a endokrinní funkci. Během březosti se zastaví průběh pohlavních cyklů vlivem produkce progesteronu, který chrání březost, umožňuje rozvoj parenchymu mléčné žlázy, ovlivňuje látkový metabolismus a chování samice. Zvyšuje se příjem krmiva a využití živin z něj. Celkově se zvyšuje tělesná hmotnost, srdce je více zatíženo, dále se ztěžuje dýchání a celková pohyblivost. Březí samice jsou klidné, více leží a pohybují se opatrně (Jelínek a kol., 2003). Včasná detekce březosti je důležitá proto, abychom co nejdříve jalové ovce zařadili zpět do reprodukce. Detekce včasné březosti se provádí několika způsoby: -
prubířem – označuje jalové říjící se ovce,
-
laboratorní metody – stanovení progesteronu v krvi apod.,
-
rektální palpační tyč – plastová tyč zaváděná do rekta ležící bahnice, spolehlivé,
-
ultrasonografické zařízení – nejpoužívanější neinvazivní metoda, lze provádět již od 22. dne březosti, počet plodů v děloze lze zjistit 40. až 60. den březosti. (Kuchtík a kol., 2007). 26
3.2.8 Porod (bahnění) Jedná se o fyziologický proces, kterým je zakončena březost. Zralý plod je vypuzen pohlavními cestami z dělohy pomocí aktivních stahů děložní svaloviny a břišního lisu za účasti celého organizmu matky a částečně i plodu (Říha a kol., 2003). V prvních dvou třetinách březosti nejsou zpravidla zjistitelné zvláštní životní projevy, které s březostí souvisí. V posledních měsících březosti se ovcím intenzivně zvětšuje mléčná žláza, zvětšuje se břicho. Několik dní před porodem se uvolňují svaly a vazy pánevní, vystupují kosti pánve a kořen ocasu. S blížícím se porodem se zvětšuje vemínko, vulva je oteklá a zarudlá. Ovce je neklidná, hrabe, často vstává a lehá. Asi 24 hod před porodem se plody staví do porodní polohy. Porodní cesty ovce jsou příznivě stavěny, takže porod probíhá poměrně snadno. Pokud má ovce možnost, tak odchází rodit stranou a přibližně za 1-2 dny po porodu se vrací s jehňaty zpět do stáda. Ve stájích se rodící ovce umísťují do individuálních boxů o velikosti asi 1,5m2 (Kuchtík a kol., 2007). Průběh porodu je možné rozdělit na tři fáze – otevírací, vypuzovací a poporodní. Fáze otevírací trvá 2-6 hodin. Děložní kontrakce jsou slabé, postupně se zintenzivňují. Plodový vak s plodem je vtlačován do děložního krčku, postupuje dále do pochvy. Vlivem tlaku praská porodní vak a odtéká plodová voda. Jako první praská allantoidový vak a jako druhý amnionový. Ve stydké štěrbině se objevují jako první paznehty. Jehňata se rodí buď přední polohou (chodidla paznehtů směřují dolů) anebo zadní, kdy chodidla paznehtů směřují nahoru. Fáze vypuzovací trvá dle počtu plodů od 0,5 do 2 hodin. Děložní kontrakce jsou silné a četnější, jsou podporovány kontrakcemi břišního lisu a bránice. Pomoc chovatele je nezbytná pouze v případě komplikací. Bahnění u Romanovských ovcí bývá často obtížné a bez zásahu se jehňata rodí často zadušená (http://www.romanovky.ic.cz/). Porod může probíhat jak v leže, tak i ve stoje, ovšem to jen zřídka. K přerušení pupečního provazce dochází zpravidla již v porodních cestách anebo po vypuzení plodu. V případě vícečetných vrhů porod pokračuje vytlačováním dalších plodů. Po porodu matka jehně olíže, nejdříve hlavu a nozdry a zpravidla sežere zbytky plodových obalů. Pak nastává fáze poporodní, kdy je mírnějšími děložními stahy vypuzeno lůžko. To by mělo odejít do 2-3 hodin po porodu, nejpozději do 6 hodin. Ovce se po porodu zčišťují až 12 dní (Kuchtík a kol., 2007).
27
Po porodu následuje poporodní období (puerperium). Během puerperia se pohlavní a přídatné orgány, změněné během březosti a porodu, vracejí zpět do původního stavu. Dále je provázeno vypuzováním očistek (lochií) z pohlavního ústrojí. V tomto období je velké nebezpečí vzniku onemocnění pohlavních orgánů (Říha a kol., 2003). Poporodní období má tři fáze: -
rané (asi 9 dnů po porodu),
-
klinické (asi 28 dní po porodu, je ukončena involuce dělohy),
-
celkové (asi 35-42 dnů po porodu, je to doba vhodná k časnému zapouštění).
Po porodu ovce začíná žrát asi za jednu až dvě hodiny. Je třeba bahnici předložit kvalitní seno a dostatek odstáté pitné vody. Dále je dobré podávat po několik dnů mírně osolený teplý nápoj z pšeničných otrub, šrotů nebo lněných výlisků (Horák a kol., 2004).
3.2.9 Ošetření jehňat po porodu Velmi důležitá je desinfekce pupečního pahýlu, který je ideální vstupní branou pro infekce. Dále je velmi důležité včasné napojení mlezivem. Jehňata se rodí bez jakékoliv imunity, proto je nutné, aby dostala mlezivo nejpozději 4 hodiny po porodu, maximálně do 6 hodin, protože s přibývajícím časem klesá obsah protilátek v kolostru matek a střevní sliznice jehňat se stává pro protilátky méně propustná. Mlezivo (kolostrum) ovcí má vyšší obsah tuku než normální (zralé) mléko. Tuk je zdrojem lehce mobilizované energie, která je nezbytná pro vyrovnávání ztrát tělesné teploty způsobené odpařováním plodové vody z mokrých jehňat, a pro svalovou práci spojenou s vyhledáváním struku matky a se sáním. Dále má mlezivo vyšší obsah proteinů než normální mléko. Ty slouží nejen k výživě, ale jejich součást – imunoglobuliny – nesou protilátkovou výbavu pro mládě. První dny po narození se jehňata nechávají volně s matkou, aby měla neomezenou možnost sání. Počet sání je individuální. Sání a pobyt s matkou příznivě ovlivňuje psychiku matky i mláděte. V individuálním kotci jehňata zůstávají s bahnicí po dobu 3-5 dnů (Horák a kol., 2004). U četnějších vrhů, které jsou pro Romanovské ovce typické, je možné jedno nebo dvě nejmenší jehňata dokrmovat, jinak hrozí, že nejmenší jehně
28
může uhynout. Dokrmuje se buď kozím mlékem, nebo speciálními směsmi pro jehňata (http://www.romanovky.ic.cz/).
3.2.10 Laktace Jelínek a kol., (2003) uvádí, že laktace je složitý fyziologický proces, při kterém se mléko shromažďuje, spouští a dochází k jeho sekreci. Jedná se o období od porodu do zaprahnutí, tedy do doby, kdy ustane sekrece mléka. U ovce je toto období dlouhé 4-6 měsíců. Laktační období ovcí začíná obahněním. Prvotní význam mléčné produkce u Romanovské ovce spočívá ve výživě jehňat. Asi 5 až 7 dní po porodu bahnice produkuje mlezivo. Mlezivo je hustá, nažloutlá tekutina slané chuti. Má vysoký obsah některých vitaminů, enzymů a imunoglobulinů. Pro 1. až 4. den mlezivového období laktace je charakteristická poměrně vysoká dynamika změn obsahů jednotlivých složek, kdy poměrně prudce klesá obsah sušiny, tuku, bílkovin a imunoglobulinů, ale zvyšuje se obsah laktózy. V průběhu laktace od mlezivového období do cca 30. až 40. dne laktace se nadále snižují obsahy sušiny, tuku a bílkovin v důsledku zvyšování dojivosti. Následně se pak v důsledku postupného snižování dojivosti jejich obsahy zvyšují až do konce laktace (Kuchtík a kol., 2007). Mléko ovce je tekutina bílé nebo nažloutlé barvy. Vyznačuje se specifickou vůní, kterou ovlivňuje zvýšený obsah mastných kyselin, především pak kaprylové a kaprinové. Průměrné složení ovčího mléka: -
sušina 15 – 20%
-
bílkoviny 5 – 7 %
-
tuk 6 – 9%
-
laktóza 3,5 – 5%
-
popeloviny 0,6 – 1,2%
Obsahy jednotlivých složek jsou ovlivněny plemennou příslušností, výživou a zdravotním stavem (Kuchtík a kol., 2007).
29
3.2.11 Odstav jehňat Nejkritičtějším obdobím pro jehňata je první měsíc života. V tomto období se postupně stávají nezávislými na matce a přizpůsobují se chovatelským podmínkám. V současné době je na našich farmách a v Evropě praktikováno několik způsobů odstavu (Kuchtík a kol., 2007).
Velmi raný (umělý) odstav jehňat Tento způsob odstavu se v našich chovech provádí 2. – 4. den po narození. Po mlezivovém období jsou jehňatům podávány různé druhy mléčných krmných směsí (MKS). Jehňata jsou napájena z mléčných automatů nebo napáječek a musí mít stálý přístup k pitné vodě a lizu. První den po odstavu se jehňata napájí třikrát až čtyřikrát o dávce asi 150-200ml na jedno napojení. Pokud jsou dostatečně navyknutá na seno, krmné směsi a vody, lze jehňata odstavovat od MKS již v 6. - 7. týdnu. Ovšem u jehňat se zdravotními problémy či nízkou intenzitou růstu je nutné odstav od MKS provádět později (Kuchtík a kol., 2007).
Časný odstav jehňat Časný odstav se dle Horáka a kol. (2004) provádí ve věku 30-40 dnů, vhodnější je však později, kolem 40-60 dní, jak uvádí Kuchtík a kol.(2007). Ve 40. dnu by jehňata měla být již zcela nezávislá na bahnici, jejich minimální hmotnost by se měla pohybovat kolem 12kg. Příjem mateřského mléka je postupně omezován, jehňata jsou přikrmována kvalitním jádrem a senem. Jsou ustájena ve školkách, které jsou opatřeny probíhačkami regulujícími přístup k bahnicím. Tento způsob odstavu je aplikován především v chovech dojných plemen ovcí ( Kuchtík a kol., 2007).
Tradiční odstav jehňat Tradiční odstav se provádí zejména v chovech s jarním bahněním a celá produkce mléka je využívána k odchovu jehňat (Horák a kol., 2004). Jehňata se zpravidla odstavují ve věku 80-120 dní, závisí to však na mléčnosti matek. Po porodu je vhodný pobyt bahnic s jehňaty v individuálních boxech po dobu 3-5 dní. Poté jsou vypuštěny do společného ustájení nebo na pastvu. Cílem tradičního odstavu je, aby mateřské mléko co nejdéle tvořilo základ krmné dávky jehňat. Pokud jsou jehňata určena pro masnou produkci, mohou být u matek až do porážky, tedy nedojde k jejich odstavu nebo jsou od30
stavena těsně před porážkou. Živá hmotnost jehňat v době tradičního odstavu by měla být minimálně 22 kilogramů, u masných plemen až 30 kg a více (Kuchtík a kol., 2007).
3.4 Poporodní etologie ovcí
3.4.1 První hodina života Novorozené jehně zatřepe hlavičkou a několikrát se nadechne, než začne pravidelně dýchat. Po několika málo minutách po porodu vykazuje menší pohyby hlavičky, krku a končetin. Četnost a koordinace těchto pohybů se dramaticky zvyšuje tak, že obvykle za 60 minut jehně stojí a aktivně vyhledává vemeno a poprvé se napije. Snahy o postavení se jehněte jsou povzbuzovány matkou, která jej olizuje na hlavě a krku, čímž stimuluje jeho vrozené reflexy. Čas, který jehně potřebuje pro pevné stání a první napití se liší jak mezi plemeny, tak i mezi jedinci v rámci plemene, jak uvádí Lynch, a kol. (1992). Například jehňata plemen Southdown a Merino se postaví rychle, ale zdlouhavěji hledají vemeno. Za předpokladu hladkého porodu obvykle platí pravidlo, že jehňata prvniček nachází vemeno později, než jehňata starších bahnic a jehňata z vícečetných vrhů jsou pomalejší než jedináčci.(Lynch, a kol.,1992).
3.4.2 Stimulace od bahnice Přítomnost matky poskytuje jehněti velkou řadu podnětů. Tyto podněty jehně vnímá zrakem, sluchem a čichem. Jak ve své publikaci uvádí Lynch a kol.(1992), výzkum potvrdil, že podněty poskytované matkou povzbuzují jehně k postavení se a následnému hledání vemene. Pro čerstvě narozené jehně bahnice představuje řadu smíšených podnětů. Představuje vizuální objekt, který může být nehybný, ale také se může pohybovat, dále poskytuje dotekové podněty a vydává hluboké bručivé zvuky. Pokud tyhle podněty na jehně působí každý zvlášť, mají na ně jiné účinky. Bahnice podporuje, zpočátku pomalé pokroky jehněte k postavení, tím, že se nehýbe, povzbuzuje jej doteky a bečením. Její přítomnost 31
a chování, zejména pak olizování, jehně udržuje aktivní. Zpočátku se jehně pohybuje pomalu a neohrabaně, což prodlužuje dobu jeho kontaktu s matkou, během které se jehně seznamuje s jejím pachem a dalšími charakteristickými rysy, jak uvádí Lynch a kol.(1992). Dále také uvádí, že bahnice více olizuje hrázovou oblast jehněte první dvě až tři hodiny po narození. Tato činnost jej povzbuzuje k větší aktivitě a tím se rychleji postaví a najde vemeno. Do této doby je bahnice více aktivní a její aktivitu podporuje jehně svými pokusy o nalezení vemene a dalším, k tomu přidruženým chováním.
3.4.3 Stimulace sání Teplota Rostoucí teplotní gradient, měřený na ventrální straně bahnice, na jehně působí stimulačně. Tento gradient se pohybuje kolem 20º a přitahuje jehně k oblasti mezi ramenem a třísly. Schopnost jehněte reagovat na tepelné podněty, spolu s dalšími vrozenými mechanismy chování, mu umožňuje najít vemeno matky (Lynch a kol. 1992).
Pach a dotek Na pach bahnice a její doteky, jehňata reagují zvednutím hlavy, pohyby pysků a jazyka, které pak „špulí“ do kruhu. Lynch, a kol. (1992) uvádí, že pozorováním tohoto chování bylo možné srovnávat reakce jehněte na vlastní matku a na cizí bahnici. Jehňata povzbuzoval pach matky, který také preferovala. Matčiny doteky na čele, očích a nosu jehněte mu umožňují lepší orientaci, zatímco doteky kolem pysků vyvolávají vyšší aktivitu huby, než doteky na jiných částech těla. Tyto reflexy jehně ztratí, jakmile se poprvé napije.
3.4.4 Úspěšné nalezení vemene U nenakojeného jehněte probíhá série reakcí, které vedou k úspěšnému nalezení struku a následnému cucání. Jehně je přitahováno k tříslové krajině matčiným pachem a k vemeni pak jeho hladkým a měkkým povrchem. Reflex hledání vemene není zcela hnán hladem.
32
Po porodu, jakmile jehně stojí a pokouší se najít vemeno, bahnice navodí série podnětů, na které jehně reaguje. Samotná aktivita jehněte u bahnice podporuje projevy mateřského chování. Část bahnic reaguje již, jakmile se jehně přibližuje k vemeni. Olizování hrázové oblasti mláděte matkou podporuje pohyby krku a hlavy vpřed a zvyšuje aktivitu pysků a jazyka. Při kontaktu se strukem jehně otevře čelisti a struk uchopí. Dotek jazyka se strukem navodí uzavření tlamičky, následuje cucání doprovázené polykáním. Jehně začne tlačit proti břichu na vemeno, tím vyvolá reakci bahnice, která se zaoblí v zádech a vystrčí zadní nohu a tím vemeno odkryje. Při sání bahnice obrací hlavu k jehněti a olizuje jej v hrázové oblasti. Dotek v této oblasti zvyšuje aktivitu jehněte a to intenzivně vrtí ocáskem. Čistým výsledkem těchto činností je, aby jehně aktivně hledalo vemeno. Jakmile je jehně napito, často tiše ulehá k odpočinku (Lynch a kol., 1992). Většina reflexního chování jehněte zaniká po prvním napití. Proto takové jehně můžeme snadno rozpoznat, protože již nereaguje na doteky reflexy, např. dotkneme-li se jej v oblasti kolem očí nebo nosu, již nereaguje otevřením tlamičky jako nenapité jehně. Interakce mezi bahnicemi a jehňaty mhou být ilustrovány experimentem, který ve své publikaci uvádí Lynch a kol. (1992). V experimentu byly dočasně přerušeny některé ze zvláštních smyslů jehněte. Například znecitlivění horního pysku zhoršilo schopnost uchopení struku, ale přerušení čichového vjemu nemělo žádný pozorovatelný účinek. Jehňata, kterým byly zavázány oči, dlouho nehybně ležela. Nebyly pozorovány žádné rozdíly v chování bahnic různých plemen, pokud byla jehňata aktivní. Pokud však jehňata zůstala tiše ležet, tak u bahnic plemene Merino, projevů mateřského chování postupně ubývalo již druhou půlhodinu života. Mateřské chování odeznívalo pomaleji u britských plemen ovcí. Podle Lynche aj. (1992) všechna tato pozorování dokazují, že jehňata jsou „naprogramována“ instinktem, který spěje k nějakému druhu vizuální konfigurace.
3.4.5 Vztah mezi četností sání a dobou po porodu Jakmile jehně najde vemeno a saje déle jak 60 sekund, tak i když je na jednu hodinu odebráno od matky, po navrácení k ní najde vemeno do 2 minut. Četnost sání je první den po narození vysoká, potom klesne asi na jednou za hodinu, až do konce prvního týdne. Kolem devátého týdne věku jehně saje asi jedenkrát za tři hodiny, uvádí ve své
33
publikaci Lynch a kol. (1992). Jsou velmi malé rozdíly v četnosti sání mezi jehňaty různých plemen. Poté, co bahnice své jehně očichá a rozpozná jej, dovolí mu se napít. Později, pak kojení přeruší. Se stoupajícím věkem mláděte a pravděpodobně intenzivnějším sáním, ovce snižuje dobu kojení. Vícerčata sají dle vlastní potřeby, ale po prvním týdnu života sají jen, jestliže jsou pohromadě.
3.4.6
Rozeznávací schopnosti jehněte
Schopnost jehněte rozpoznat svoji matku je ovlivněna vzdáleností mezi nimi, ale také věkem, jak se ukázalo v testu. První čtyři týdny života se schopnost jehňat rozpoznat svoji matku zlepšuje. Většina třítýdenních jehňat jistě rozpoznala svoji matku na vzdálenost 30-ti metrů, jak uvádí Lynch a kol. (1992). Zdá se, že rychlost rozeznání matky je závislá na plemeni i na četnosti vrhu. Například jehně Merina, narozené jako jedináček, bylo schopno rozpoznat svoji matku do 24 hodin, kdežto dvojčatům a trojčatům to zabralo dva až tři dny. Další výzkum ukázal, že jehňata plemen Clun Forest, finský Landrace, Jacob a Soay, jsou schopna rozlišovat svoji matku do 24 hodin po narození. Bahnice byly ukryty za plátnem a jehňata je rozpoznávala na základě hlasu. Nejvíce úspěšná byla jehňata plemene Clun Forest, nejméně pak Jacob. Mechanismus vzájemného rozpoznávání bahnice s jehnětem musí fungovat, aby se v případě oddělení opět našli. Ve velmi brzkém věku jehněte jej bahnice rozpozná dle hlasových projevů a vyhledává jej. Jehňata až do tří dnů věku matka zblízka rozpoznává očicháváním v hrázové oblasti a potom jim dovolí se napít. Naopak, jehně rozpoznává matčiny hlasové projevy a je přitahováno k velkému objektu, který vnímá zrakem (Lynch a kol., 1992). První měsíc života matka často vyhledává své jehně mečením, jak uvádí Lynch a kol. (1992). Bahnice se k jehněti přiblíží, zastaví se, otočí a za hlasitého bekotu pokračuje vpřed pomalou chůzí ke stádu. Po prvním měsíci života zřejmě jehně hraje stále více aktivní roli při tvorbě pouta mezi matkou a mládětem. Jak je starší, bahnice se po něm již tak moc neohlíží, ale zůstává ve stádě a volá jej. Rozpoznávání sourozenců je závislé na věku jehňat. Mladší jehňata se rozeznávají zejména na základě čichu a zraku, u starších jehňat je významné také rozpoznání na základě sluchu, tedy dle bekotu sourozence. 34
3.4.7
Úspěšné vytvoření pouta mezi matkou a mládětem
V odborné literatuře zabývající se vztahem mezi matkou a mládětem, je termín pouto velmi často používán. Lynch a kol. (1992) uvádí, že pouto mezi bahnicí a jehnětem vzniká prvních pár dní jeho života a je udržováno mateřskou péčí a následným chováním jehněte. Všechna jehňata následují své matky nebo jiný pohyblivý objekt na rozdíl od mláďat některých jiných kopytnatců, která zůstávají ukryta, zatímco se matka pase. Nicméně, u koz bylo pozorováno, že kůzlata matku buď následují, nebo zůstávají ukryta, v závislosti na prostředí. Není tedy vyloučeno, že ovce, jako blízký příbuzný, může své chování přizpůsobit okolí. Novodobá studia ukázala, že jeden den stará jehňata jsou schopna následovat svoji matku až do vzdálenosti 2 kilometrů a že vzdálenost tohoto následování pozitivně koreluje se silou vazby vzniklé první den života. Vytvoření vazby mezi matkou a mládětem je nejlépe pozorovatelné ve stádě. Působí zde další vlivy, jako například sourozenci, či připojení se k vrstevníkům.
4
ZHODNOCENÍ REPRODUKCE OVCÍ Reprodukční schopnost – plodnost, je limitující užitková vlastnost, která má značný
vliv na ekonomiku chovu. Reprodukční ukazatelé jsou ovlivňovány především chovatelskými podmínkami. Existuje celá řada ukazatelů hodnotících plodnost u ovcí. K základním ukazatelům řadíme procento oplodnění, procento plodnosti, intenzitu, procento odchovaných jehňat. Dále je možno hodnotit i mléčnost a mateřské chování bahnic, což se zjišťuje vážením jehňat ve věku 30 až 40 dní, nebo zjišťováním nádoje mléka. Plodnost beranů můžeme hodnotit pomocí inseminačního indexu stáda či pomocí testu nepřeběhlých (NRT) ve 35 dnech, tj. dle počtu ovcí, u kterých se nedostaví říje. Dalším hodnotícím ukazatelem je zjednodušený zápis plodnosti, kde je hodnocená celoživotní plodnost ovce. Je zde uveden věk ovce, kolikrát se obahnila, kolik jehňat porodila a kolik jich odchovala (př. 4/4/7/7). S tímto zápisem se lze setkat především v katalozích z nákupních trhů, v průkazech původu beranů a ovcí apod. (Kuchtík a kol., 2007). Plodnost je hodnocena v rámci kontroly užitkovosti (spolu s dalšími užitkovými vlastnostmi), která se provádí v souladu s „Plemenářským zákonem“ a stanoveným 35
šlechtitelským programem Svazu chovatelů ovcí a koz v ČR (SCHOK ČR). Údaje, které získáme, slouží ke stanovení plemenných hodnot jednotlivých plemen a jsou využívány při hodnocení kontroly dědičnosti. Počet stád plodných plemen ovcí v kontrole užitkovosti v roce 2009 byl pouze 36 (35 stád romanovské ovce, 1 stádo olkulské ovce), což činilo podíl 7,9% z celkového počtu stád. Počet bahnic v kusech činil 1 106 ks (což je 4,9% z celkového počtu bahnic), z toho počet čistokrevných bahnic romanovské ovce činil 896 ks (81,5%). Naopak nejvyšší zastoupení stád měla plemena masná – 48,5% (nejvíce suffolk – 108 stád), nejvyšší počet bahnic v kontrole užitkovosti měla plemena kombinovaná – 11 286 ks (nejvíce šumavská ovce – 2 997ks), což činí 48,9% z celkového počtu bahnic (Bucek a kol., 2010). Svaz chovatelů ovcí a koz ČR uvádí, že v letech 2005 až 2009 se snížil počet bahnic v kontrole užitkovosti o 2 071 ks (8,2%). V roce 2009 bylo z celkového počtu 23 070 ks bahnic vykázáno 16 221 bahnic (70,3%), které lze považovat podle kritérií SCHOK ČR za čistokrevné. Dále se v letech 2005-2009 snížil počet stád v kontrole užitkovosti o 80 (15%).
Základní ukazatelé plodnosti ovcí:
Procento oplodnění
Procento oplodnění vyjadřuje počet obahněných a zmetaných ovcí z celkového stavu v %. Oplodnění se v našich chovech pohybuje zpravidla v rozmezí 85 – 95%, což můžeme považovat za dobrý výsledek. V roce 2009 u všech plemen chovaných v ČR to bylo průměrně 88,3 %. V tabulce je uvedeno srovnání zástupců tří užitkových typů nejvíce zastoupených v kontrole užitkovosti v ČR.
Tab.2: Procento oplodnění Plemeno
1)
2005
2007
2009 (vč.kříženců)
Suffolk (M)
85,1
91,4
91
Šumavská ovce (K)
85,7
90,4
81
Romanovská ovce (P)
92,8
99,6
96,6
1) užitkový typ : M-masný, K- kombinovaný, P-plodný
36
Zdroj: SCHOK ČR
Procento plodnosti
Procento plodnosti vyjadřuje poměr počtu všech narozených jehňat k počtu obahněných ovcí v %. Jsou zde velké rozdíly jak mezi plemeny, tak i mezi jednotlivými chovy v rámci plemene. V tabulce opět uvádím pro srovnání nejpočetnější zástupce tří užitkových typů v ČR.
Tab.3: Procento plodnosti Plemeno
1)
2005
2007
2009 (vč.kříženců)
Suffolk (M)
157
160,7
158,6
Šumavská ovce (K)
131,1
135,7
134,5
Romanovská ovce (P) 238,7
250,7
238,8
1) užitkový typ : M-masný, K- kombinovaný, P-plodný
Zdroj: SCHOK ČR
Intenzita Vyjadřuje poměr počtu všech narozených jehňat k počtu bahnic v reprodukci v %. Tento ukazatel zohledňuje i častější bahnění.
Tab.4: Intenzita v % Plemeno
1)
2005
2007
2009 (vč.kříženců)
Suffolk (M)
133,7
146,8
144,4
Šumavská ovce (K)
112,4
122,7
109
Romanovská ovce (P)
221,9
249,7
230,8
1) užitkový typ : M-masný, K- kombinovaný, P-plodný
Zdroj: SCHOK ČR
Procento odchovaných jehňat Vyjadřuje počet odchovaných jehňat ve věku 50 dnů z celkového počtu živě narozených jehňat v %. Úhyn by neměl překračovat 10-15%. Nejlepší výsledky dosahuje ovce olkulská - 228,6% a ovce romanovská - 197,4% (Bucek a kol., 2010).
37
5 NÁVRH METODIKY STUDIE POPORODNÍHO CHOVÁNÍ Metodika sledování poporodního chování Romanovských ovcí bude přizpůsobena způsobu chovu. Sledování bude probíhat na farmě v Petrovicích při Zempsol a.s. Sloup. K dispozici jsou dvě stáda o počtu 98 bahnic. Poporodní chování bude pozorováno u minimálně 20 bahnic v období od ledna do března. Při prvních příznacích blížícího se porodu bude bahnice přesunuta do individuálního boxu, kde s jehňaty stráví 3-5 dní a poté budou vpuštěni do stáda. Sledování bude probíhat tak, aby bahnice nebyla stresována přítomností člověka a bude zahrnovat: -
věk bahnice,
-
datum porodu,
-
snadnost porodu, která bude hodnocena číslicemi: 1 (bez pomoci), 2 (s minimální pomocí) a 3 (s nutnou pomocí chovatele nebo veterinárního lékaře),
-
váha jehněte v kg,
-
pohlaví jehněte ( B-beránek, J- jehnička)
-
čas mezi porody v případě vícečetných vrhů v minutách,
-
doba od porodu k prvnímu postavení jehněte v minutách,
-
doba od porodu k prvnímu napojení mlezivem v minutách,
-
doba prvního sání v sekundách.
Výsledky pozorování budou zapisovány do tabulky a následně zpracovány graficky.
Tab.5: Návrh tabulky jehně 1.jehně → ovce čas pohlaví postavení 1.napojení čas sání ↓ nar. 1. 2. 3. 4.
38
6
ZÁVĚR Hlavním cílem bakalářské práce je vytvoření literárního přehledu o reprodukci ovcí,
především pak Romanovské ovce, která patří mezi tzv. plodná plemena ovcí. Reprodukce je řazena mezi nejdůležitější užitkové vlastnosti hospodářských zvířat, jelikož podmiňuje produkci masa, mléka a dalších živočišných produktů. Z tohoto důvodu je také velmi významným ekonomickým ukazatelem. Má nízkou heritabilitu, tudíž je z velké části ovlivněna chovatelskými podmínkami. Velký vliv na plodnost má také způsob zapouštění. V České republice je upřednostňována přirozená plemenitba, jelikož má vyšší procento zabřeznutí (až 90%). Naproti tomu při inseminaci je procento zabřeznutí mnohem nižší, kolem 50%. Dále se v bakalářské práci zabývám základní poporodní etologií ovcí. Mateřské chování zahrnuje veškerou péči o mládě od porodu až do odstavu. Toto chování je v zásadě instinktivní, je podporováno řadou podnětů, které zvířata vydávají a na tyto podněty pak vzájemně reagují vrozenými reflexy chování. Například olizování mláděte matkou po porodu povzbuzuje jeho snahy o postavení a následné hledání vemene. Dalším cílem bakalářské práce je zhodnocení reprodukce a navržení metodiky studie poporodního chování. Tuto metodiku pak lépe rozpracuji a využiji v diplomové práci, kde také zhodnotím výsledky pozorování.
7
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Tiskové zdroje: Bucek P., Kvapilík J., Kölbl M., Milerski M., Pinďák A., Mareš V., Konrád R., Kuchtík J., Kvisová M., Látalová J., Škaryd V., Rafajová M., Klimeš M., Margetín M., Oravcová M., Machynová A., Šutý J. (2010): Ročenka chovu ovcí a koz v české republice za rok 2009, Českomoravská společnost chovatelů a.s. a Svaz chovatelů ovcí a koz v ČR, 192s.
Horák F., Červený Č., Doskočil J., Milerski M., Veselý P., Zeman L., Pinďák A., Tůma J., Jílek F., Loučka R., Mareš V., Doležal P., Axmann R. (2004): Ovce a jejich chov, nakladatelství Brázda, 303s. 39
Hrouz J., Veselý P., Mácha J., Klecker D. (2000): Etologie hospodářských zvířat, Skriptum, Mendelova univerzita v Brně, 185s.
Jelínek P., Koudela K., Doskočil J., Illek J., Kotrbáček V., Kovářů F., Kroupová V., Kučera M., Kudláč E., Trávníček J., Valent M. (2003): Fyziologie hospodářských zvířat, Mendelova univerzita v Brně, 409 s.
Kuchtík J., Hošek M., Axmann R., Milerski M., Horák F. (2007): Chov ovcí, Skriptum, Mendelova univerzita v Brně, 110s.
Lynch J., Hinch G., Adams D. (1992): The behaviour of sheep, CSIRO Australia, 210s.
Rozman J., Konrád J., Malina J. (1999): Chov zvířat 1, vydavatelství Credit, 249s.
Říha J., Petelíková J., Čeřovský J., Bažant J., Bochánek M., Pytloun J. (2003): Plemenitba hospodářských zvířat, Rapotín 2003, 172s.
Šubrt J., Hrouz J. (2009): Obecná zootechnika, Skriptum, Mendelova univerzita v Brně, 205s.
Internetové zdroje:
Kozodoj.cz, Ovce Romanovská [2010-12-10] URL: < http://www.kozodoj.cz/ovce/35-ovce-romanovska >
Mikulášek Ondřej, Ovce Romanovské, O chovu [2011-01-10] URL: < http://www.romanovky.ic.cz/index.php?a=index >
Svaz chovatelů ovcí a koz ČR , Romanovská ovce [2010-12-12] URL: < http://www.schok.cz/plemena-ovci/plemena-plodna/romanovska-ovce-r >
40
8 PŘÍLOHY
Obr.1: Romanovská ovce – bahnice
Obr. 2: Romanovská ovce – beran
41
(Lucie Baziková)
(genofond.cz)
Tab.1: Hormony podílející se na reprodukci Název hormo- Chemický nu název Gonadotropinreleasing Glykoprotein hormon (GnRh) Luteinizační hormon (LH)
Glykoprotein
Folikuly stimulující hor- Glykoprotein mon (FSH) Prolaktin Protein (LTH) Oxytocin
Neuropeptidy
Estrogeny (estradiol, Steroid estriol, estron)
Zdroj hormoCílová tkáň nu Hypotalamus
Hlavní funkce u samic
Přední lalok Uvolnění FSH a LH z hypofýzy adenohypofýzy
Ovariální buňPřední lalok ky (vnitřní hypofýzy vstva a luteinové buňky Ovariální buňPřední lalok ky (granulozní hypofýzy buňky) Přední lalok Buňky mléčné hypofýzy žlázy Myoepiteliární buňky v děloNeurohypofýza ze a mléčné žláze Granulozní buňky folikulů, Hypotalamus, vaječníků, reprodukční buňky placen- orgány, mléčty, kůra ná žláza nadledvin
Vyvolává ovulaci, tvorbu žlutého tělíska a progesteronu Tvorba folikulů a syntéza estradiolu Laktace, chování
mateřské
Motilita dělohy, syntéza prostaglandinu F2α, spouštění mléka Sexuální vnímavost, uvolnění GnRH, sekreční aktivita reprodukční soustavy, motilita dělohy
Inhibice GnRH sekreŽluté tělísko, Děloha, mléč- ce, podpora gravidity, Progesteron Steroid placenta, kůra ná žláza omezuje reprodukční nadledvin aktivitu Leydigovy Granulozní Substrát pro syntézu Testosteron Steroid buňky buňky, mozek estradiolu Granulozní Přední lalok Inhibin Glykoprotein Potlačuje sekreci FSH buňky hypofýzy Žluté tělísko, Prostaglandin Mastná kyse- Děložní sliznimyometrium Luteolýza, ovulace F2α lina ce dělohy Vaječníky, Rané stádium Prostaglandin Mastná kyse- děloha, em- žlutého tělísOvulace E2 lina bryonální ka, motilita membrány vejcovodu Placentární Protein Placenta Mléčná žláza Činnost mléčné žlázy laktogen
(Ladislav Máchal)
42
