MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
BRNO 2012
ALENA KRHUTOVÁ
Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat
Problematika salmonel v chovech drůbeže Bakalářská práce
Vedoucí práce: Dr. Ing. Zdeněk Havlíček
Vypracoval: Alena Krhutová
________________________________________________________________ Brno 2012
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Problematika salmonel v chovech drůbeže vypracoval(a) samostatně a použil(a) jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne ………………………………………. podpis diplomanta ………………………
PODĚKOVÁNÍ
Tímto bych ráda poděkovala vedoucímu mé bakalářské práce Dr. Ing. Zdeňkovi Havlíčkovi za ochotu, odborné vedení a udílení cenných rad při zpracování této bakalářské práce. Dále pak Bc. Janě Sczeponiakové za cenné rady a podporu. Za podporu děkuji i svým rodičům a babičce.
ABSTRAKT Bakalářská práce na téma „Problematika salmonel v chovech drůbeže“ je zpracována dle dostupných informací. Účelem této práce je charakterizovat nejdůležitější druhy salmonel u drůbeže. Stručně je popsat a následně vystihnout jejich význam. Důležitou součástí bakalářské práce je vystižení zásad ochrany chovů drůbeže před možným onemocněním a zaměření na preventivní opatření proti výskytu salmonelóz. První část je zaměřena na obecnou charakteristiku rodu Salmonella a její taxonomii. V druhé části jsou popsány významné druhy salmonelóz drůbeže a nemoci, které způsobují. V další části je zahrnuta zoohygiena chovu a následně prevence a vakcinace proti šíření salmonelóz.
Klíčová slova: Salmonella, drůbež, chov, zoohygiena, prevence, vakcinace
Bachelor thesis "Problems of Salmonella in breeding poultry" is prepared according to available information. The purpose of this work is to characterize the most important types of poultry’s salmonella. The point of this work is briefly describe and document their importance. An
important
part of
this
work
is based
on
the protection principles
documentation in mening of poultryfarms’ protection from possible illness. The point is salso about to focus on preventive measures against the occurrence of salmonella. The first part focuses on the general characteristics of Salmonella and itstaxonomy. The second section describes the major types of salmonella in poultry and diseases they cause. The last part of this work describing breeding’s zoo-hygiene and subsequent preventive vaccination against the spread of salmonella.
Keywords: Salmonella, poultry, livestock, zoo-hygiene, prevention, vaccination
OBSAH 1 ÚVOD ………………………………………………………………………………1 2 CÍL PRÁCE ………………………………………………………………………………- 9 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED ……………………………………………………………...- 10 3.1 Rod Salmonella ..........................................................................................................- 10 3.1.1 Objev rodu Salmonella........................................................................................- 10 3.1.2 Obecná charakteristika rodu Salmonella.............................................................- 10 3.1.3 Biochemické vlastnosti rodu Salmonella ............................................................- 11 3.1.4 Taxonomie rodu Salmonella ...............................................................................- 11 3.1.5 Faktory virulence.................................................................................................- 13 3.1.6 Vliv vnějších a vnitřních faktorů.........................................................................- 13 3.1.7 Rezervoár rodu Salmonella .................................................................................- 14 3.1.8 Průkaz bakterií rodu Salmonella v potravinách ..................................................- 15 3.2 Formy salmonelóz u drůbeže .....................................................................................- 16 3.2.1 Rozdělení salmonelóz drůbeže............................................................................- 17 3.2.2 Rozdělení infekcí.................................................................................................- 17 3.2.2.1 Primární salmonelózy...................................................................................- 17 3.2.2.2 Sekundární salmonelózy ..............................................................................- 18 3.2.2.3 Poddruh Salmonella arizonae.......................................................................- 18 3.2.3 Salmonella pullorum a Salmonella gallinarum ...................................................- 18 3.2.3.1 Salmonella pullorum ....................................................................................- 18 3.2.3.2 Salmonella gallinarum..................................................................................- 21 3.2.3.3 Pulorová nákaza ...........................................................................................- 23 3.2.3.4 Tyf drůbeže ..................................................................................................- 25 3.2.4 Salmonella typhimurium a Salmonella enteritidis ..............................................- 27 3.2.4.1 Paratyfové infekce........................................................................................- 28 3.2.5 Salmonella Arizona .............................................................................................- 30 3.2.5.1 Arizonóza .....................................................................................................- 30 3.3 Zásady ochrany chovů drůbeže před možným onemocněním ...................................- 32 3.3.1 Biologická bezpečnost a sanitace farmy .............................................................- 32 3.3.1.1 Biologická bezpečnost..................................................................................- 33 3.3.1.2 Sanitace farmy..............................................................................................- 33 3.3.1.3 Zoohygiena chovu ........................................................................................- 34 3.3 Prevence .....................................................................................................................- 37 3.4.1 Prevence nákazy..................................................................................................- 37 3.4.1.1 Preventivní opatření .....................................................................................- 38 3.4.1.2 Opatření při výskytu nákazy ........................................................................- 39 3.4.1.3 Klinická forma nákazy .................................................................................- 41 3.4.1.4 Postup při dezinfekci ....................................................................................- 41 3.4.1.5 Zdolání nákazy .............................................................................................- 41 3.4.2 Prevence tlumení výskytu salmonel ....................................................................- 42 3.4.2.1 Programy tlumení výskytu salmonel............................................................- 42 3.4.3 Vakcinace ............................................................................................................- 44 4 ZÁVĚR ……………………………………………………………………………..- 46 5 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY …...……………………………………………...- 48 6 SEZNAM OBRÁZKŮ ….……………………………………………………………...- 51 7 SEZNAM TABULEK ….……………………………………………………………...- 52 -
1 ÚVOD Zástupci rodu Salmonella patří k významným střevním patogenům způsobujícím onemocnění lidí i zvířat na celém světě, a to jak v rozvojových, tak i v hospodářsky vyspělých zemích. Salmonelóza je nebezpečná nákaza drůbeže a jiného ptactva. V porovnání s ostatními hospodářskými zvířaty jsou salmonely nejčastěji izolovány z drůbeže a z drůbežích produktů. Rod Salmonella se řadí do čeledi Enterobacteriaceae, zahrnující gramnegativní střevní tyčinky. Tato čeleď má velký význam z hygienického hlediska, a proto je jí v potravinářství věnována mimořádná pozornost. Taxonomie salmonel zaznamenala rozsáhlý vývoj. Na začátku čtyřicátých let minulého století bylo známo pouze 14 zástupců rodu Salmonella. V souvislosti se zdokonalením izolačních technik a se vzrůstajícím zájmem o salmonelové infekce bylo identifikováno velké množství kmenů považovaných za samostatné druhy. S rozvojem molekulárně biologických metod však bylo zjištěno, že 85 – 100 % druhů je shodná. Rod Salmonella se proto dnes dělí pouze na dva druhy: Salmonella enterica a Salmonella bongori. Zdravotní stav drůbeže je jedním ze základních předpokladů dobré a kvalitní výkonnosti chovu. Proto je důležité chránit chov před zavlečením možné nákazy a dbát na zoohygienu a kvalitu těch faktorů, které jsou možnými zdroji výskytu a rozmnožování salmonel. Také prevence, kterou se snažíme předcházet onemocnění je velice důležitá. Patří k ní dodržování zoohygienických podmínek chovu, vhodná výživa, zdravotní zkoušky, ochranná očkování, laboratorní vyšetřování trusu a karanténování přemísťovaných zvířat Státní veterinární správa ČR v rámci snahy o zajištění bezpečnosti potravin uskutečňuje již několik let programy na tlumení salmonel. Chovatelé drůbeže, kterých se to týká, jsou povinni zajistit nebo umožnit v rámci monitoringu vyšetření trusu své drůbeže. Neméně důležitou součástí prevence a předcházení výskytu salmonel je vakcinace.
-8-
2 CÍL PRÁCE Cílem bakalářské práce je zpracování literárního přehledu o problematice salmonel v chovech drůbeže. Popis jednotlivých druhů salmonel u drůbeže a dále vypracování zásad ochrany chovů drůbeže před možným onemocněním. V neposlední řadě zaměření na preventivní opatření proti šíření salmonelóz.
-9-
3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Rod Salmonella 3.1.1 Objev rodu Salmonella Rod Salmonella byl pojmenován podle amerického veterinárního patologa Daniela Elmeraa Salmona (1850 – 1914). Koncem 19. století byla poprvé vyizolována Salmonella enterica serotyp Choleraesuis z prasat uhynulých na mor. Do roku 1914 bylo objeveno a popsáno 12 různých serotypů rodu Salmonella. Po roce 1930 dochází k rychlému popisu velkého množství nových serotypů. Poprvé byl pojem salmonelóza použit pro označení onemocnění prasat v roce 1930 (Zahradníková, 2010). Epidemiologie onemocnění způsobených salmonelami může být rozdělena do tří fází. Od konce 19. století – do roku 1949 byla dominantní infekce Salmonella typhi. Po roce 1950 se výskyt tyfové horečky zmenšuje a nastupuje nový typ gastroenterického salmonelového onemocnění. V poslední době (od 70.let) je pozorován stálý nárůst netyfového typu lidských salmonelóz způsobených požitím kontaminovaných potravin (Kučík, 2009).
3.1.2 Obecná charakteristika rodu Salmonella Zástupci rodu Salmonella spp. patří k významným střevním patogenům způsobujícím onemocnění lidí i zvířat na celém světě, a to jak v rozvojových, tak i v hospodářsky vyspělých zemích. Množí se v gastrointestinálním traktu teplokrevných i studenokrevných obratlovců a úspěšně přežívají i ve vnějším prostředí. Jsou také nacházeny v široké paletě potravin (Anonym 1). Rod Salmonella se řadí do čeledi Enterobacteriaceae, zahrnující gramnegativní střevní tyčinky. Tato čeleď má velký význam z hygienického hlediska, a proto je jí v potravinářství věnována mimořádná pozornost. Jde o nesporotvorné tyčinky, peritrichní nebo bez bičíků, které mají respirační i kvasný metabolismus (Šilhánková, 2008). Zahradníková (2010) uvádí, že výjimku tvoří Salmonella enterica serotyp Gallinarum a Salmonella enterica serotyp Pullorum, které jsou nepohyblivé. Dále Šilhánková (2008) konstatuje, že typ onemocnění, které způsobuje rod Salmonella se označuje jako salmonelóza.
- 10 -
3.1.3 Biochemické vlastnosti rodu Salmonella Z hlediska biochemické aktivity patří Salmonella mezi jeden z velmi aktivních rodů. Rod Salmonella lze kultivovat na selektivních i neselektivních médiích v aerobních i anaerobních podmínkách. Vyskytují se samostatně, ale výjimkou není seskupení do dvojic či spojení do řetízků. Salmonella je schopna růst v teplotním rozmezí 6 – 50 °C, teplotního optima však dosahuje při 37 °C. Velmi dobře snáší nižší teploty, ale při zahřátí nad teplotu 66 °C je usmrcena. Výjimku tvoří několik termorezistentních serotypů např. Salmonella enterica serotyp Senftenberg, která krátkodobě přežívá v drůbežím mase při 65 – 75 °C. Optimální pH pro růst se pohybuje v rozmezí 6,0 – 7,5 (Zahradníková, 2010). Dále podle Zahradníkové (2010) je Salmonella schopna fermentovat glukosu, maltosu, manitol, dextran za tvorby kyselin a plynů. Salmonella má schopnost využívat citrát jako zdroj uhlíku a slabší schopnost až neschopnost zkvašovat laktosu (Šilhánková, 2008).
3.1.4 Taxonomie rodu Salmonella Taxonomie salmonel zaznamenala rozsáhlý vývoj. Na začátku čtyřicátých let minulého století bylo známo pouze 14 zástupců rodu Salmonella. V souvislosti se zdokonalením izolačních technik a se vzrůstajícím zájmem o salmonelové infekce bylo identifikováno velké množství kmenů považovaných za samostatné druhy. S rozvojem molekulárně biologických metod však bylo zjištěno, že 85 – 100 % druhů je shodná. Rod Salmonella se proto dnes dělí pouze na dva druhy: Salmonella enterica a Salmonella bongor. (Anonym 2). Oproti tomu Šilhánková (2008) uvádí, že podle nejnovějších taxonomických studií rod Salmonella obsahuje 4 druhy, z nichž některé byly dříve označovány jako podrody. Tyto druhy zahrnují přes 2000 sérotypů (čili servoarů) a všechny jsou patogenní. Další dva druhy byly navrženy v posledních letech, ale tato nomenklatura je stále diskutována (Anonym 1). Nový pohled na taxonomii salmonel však přinesl jejich rozdělení podle somatických (O), bičíkových (H) a kapsulárních (Vi) antigenů (Anonym 2).
- 11 -
Tabulka č. 1 Rozdělení rodu Salmonella Druh
Poddruh
Salmonella enterica
enterica
salamae
arizonae
diarizonae
houtenae
indica Salmonella bongori
Počet servoárů 1504
502
95
333
72
13
22
Salmonella enterica obsahuje více než 2500 sérovarů zařazených do šesti poddruhů: enterica, salamae, arizonae, diarizonae, houtenae a indica. Pouze 50 sérovarů je považováno za humánní nebo zvířecí patogeny a více než 90 % z nich patří do podruhu enterica. Ostatní sérovary a druh Salmonella bongori se u lidí vyskytují pouze vzácně, mohou být však izolovány z těl studenokrevných živočichů nebo vnějšího prostředí (Anonym 1).
Obrázek č. 1 Salmonella enterica
- 12 -
3.1.5 Faktory virulence Faktory virulence jsou kódovány geny, které jsou seskupeny na specifických oblastech chromozomu, nazývaných ostrovy patogenity. Ostrovy patogenity jsou genetické elementy zvyšující virulenci bakterií a přispívající ke genetické přizpůsobivosti bakteriálních druhů. U salmonel jsou tyto označovány „Salmonella pathogenicity island“ (SPI). Poprvé byly popsány v létech 1995 a 1996 u Salmonella typhimurium. Doposud bylo popsáno 14 různých SPI, označených SPI-1 až SPI-14 (Anonym 2). Nejvýznamnějšími faktory virulence jsou u salmonel endotoxin a enterotoxin. Endotoxiny jsou součástí povrchové membrány gramnegativních bakterií. U salmonel je endotoxin spojován s O antigenním polysacharidem, lokalizovaným na povrchu vnější membrány. O antigen tvoří nejsvrchnější část lipopolysacharidu, přičemž antigen chrání salmonelu před bakteriolytickým účinkem komplementu. Pomocí O antigenu tak lze rozlišit skupiny nazývané také O séroskupiny. Například Salmonella enteritidis patří do skupiny O:9. Endotoxin vyvolává horečku a klinické příznaky akutní gastroenteriditidy a celkovou intoxikaci, která se rozvíjí několik hodin po konzumaci kontaminované potraviny (Anonym 2). Některé sérotypy salmonel produkují enterotoxiny jak termolabilní (LT), které jsou strukturálně i funkčně blízké enterotoxinům popisovaným u Vibrio cholerae, tak i termostabilní (ST) známé u Escherichia coli. Jejich účinky sice nebyly přesně popsány, ale předpokládá se, že hrají důležitou roli u průjmových onemocnění bakteriálního původu (Anonym 2).
3.1.6 Vliv vnějších a vnitřních faktorů Minimální teplota růstu salmonel je 5 °C, maximální 47 °C, optimální kolem 37 °C. Salmonely běžně nepřežívají sterilační ani pasterační teploty. Teplota kolem 60 °C by salmonely v potravinách měla zničit. Je ale nutné sledovat teplotu v jádře potraviny, protože zde je teplota zpravidla mnohem nižší než teplota povrchová nebo v okolním prostředí. Při teplotě 5 °C se salmonely přestávají množit. Teploty pod bodem mrazu salmonely neničí, ale při dlouhodobém skladování může dojít k jejich subletálnímu poškození (Anonym 2). Hraniční hodnota aktivity vody pro množení salmonel je 0,92. Salmonely však přežívají i v potravinách s nižší aw (sušené mléko, čokoláda, koření apod.) (Anonym 2).
- 13 -
Rozmezí hodnot pH, při kterém se salmonely mohou množit je 3,8 – 9,5, optimum je při neutrálním pH. Snížení pH potravin organickými kyselinami je vhodným prostředkem k zamezení přežívání salmonel u potravin jako jsou například kysané mléčné výrobky nebo fermentované masné výrobky. Koncentrace soli nad 9 % působí při optimální teplotě 37 °C baktericidně (Anonym 2).
3.1.7 Rezervoár rodu Salmonella Hlavním rezervoárem infekce je drůbež, prasata, hovězí dobytek a ovce. Salmonely byly izolovány také z mnoha dalších živočišných druhů (psi, ptáci, koně plazi, lachtani). Některé sérovary se omezují na jeden nebo několik málo zvířecích druhů, zatímco jiné mají široké hostitelské spektrum (Anonym 1). Potraviny mají ústřední postavení v šíření a pomnožování salmonel. Nejčastější příčinou epidemií jsou kontaminovaná vejce a drůbež, masné a mléčné výrobky (Kučík, 2009).
Tabulka č. 2 Rozdělení rodu Salmonella podle hostitelské specifiky
Sérovar
Hostitel
Typhi; Paratyphi A,B,C
Gallinarum; Pullorum hostitelsky specifické
drůbež
Abortusovirus
ovce
Abortusoequi
kůň
Typhisuis hostitelsky adaptované
člověk
prase skot, člověk
Dublin
- 14 -
prase, člověk
Choleraesuis
drůbež, hlodavci, člověk
Enteritidis hostitelsky nespecifické
hlodavci, člověk, kůň, skot
Typhimurium
3.1.8 Průkaz bakterií rodu Salmonella v potravinách Stanovení salmonel v potravinách se provádí obvykle kvalitativně. Ke kultivaci se používají neselektivní pomnožovací média a dále selektivní tekuté či pevné půdy obsahující látky inhibující růst doprovodné mikroflóry (např. chlorid sodný, žlučové soli, briliantová zeleň, antibiotika), dále cukry, které salmonely štěpí a za přítomnosti indikátoru pH dochází ke změně barvy půdy v okolí kolonií. Průkaz bakterií rodu Salmonella plotnovou metodou se provádí dle ČSN EN ISO 6579 (2003) a zahrnuje 4 po sobě jdoucí stupně: pomnožení v neselektivní tekuté půdě – pufrovaná peptonová voda (PPV) pomnožení ve 2 tekutých selektivních půdách – Rappaport Vassiliadis sója médium (RVS médium) a Mueller-Kauffman tetrationát novobiocin médium (MKTTn médium) vyočkování – provádí se na dvě pevné selektivní půdy – agar s xylózou, lyzinem a deoxycholátem (XLD agar) a kteroukoli jinou selektivní půdu např. agar s fenolovou červení a brilantovou zelení (BR agar) konfirmace (Cupáková a kol., 2010)
- 15 -
Obrázek č. 2 Salmonella – XLD agar
3.2 Formy salmonelóz u drůbeže Salmonelóza je nebezpečná nákaza drůbeže a jiného ptactva (Kulíková, 2007).V porovnání s ostatními hospodářskými zvířaty jsou salmonely nejčastěji izolovány z drůbeže a z drůbežích produktů, což je způsobeno třemi faktory:
drůbež patří mezi nejdůležitější rezervoáry salmonel v přírodě vzhledem k významu drůbežího masa a vajec pro lidskou výživu se v komerčních podmínkách chová velké množství drůbeže ve snaze zabránit přenosu salmonel do potravinového řetězce se provádějí rozsáhlé kontroly a depistáže hejn drůbeže v rámci ozdravovacích programů (Wikipedie 1, 2011).
Podle Pospíšilové (2009) jsou manifestující se případy salmonelóz typické pouze pro mláďata. Například u kuřat může infekce dosahovat úmrtnosti až 80 % zvířat v chovu. Dospělí jedinci většinou vykazují bezpříznakové nosičství, což pak může způsobit problém u potravinových zvířat, kdy může docházet ke kontaminaci produktů.
- 16 -
3.2.1 Rozdělení salmonelóz drůbeže Salmonella pullorum a Salmonella gallinarum
pulorová nákaza a tyf drůbeže
Salmonella typhimurium, Salmonella enteritidis, Salmonella bortha, Salmonella thomson, Salmonella infantis
paratyfové infekce
Salmonella Arizona arizonóza krůt (Anonym 3)
3.2.2
Rozdělení infekcí Salmonelové infekce u ptáků lze rozdělit podle epizootologického a klinického
významu do 3 skupin (Wikipedie 1, 2011).
3.2.2.1 Primární salmonelózy jsou
vyvolávány
nepohyblivými
sérovary
salmonel
primárně
adaptovanými na určitého specifického hostitele (Jurajda, 2001), infekce vyvolané nepohyblivými salmonelami, S. pullorum a S. gallinarum, které jsou adaptovány na hrabavou drůbež S. pullorum vyvolává u kuřat a krůťat akutní septikemické onemocnění = PULOROVOU NÁKAZU S. gallinarum je příčinou akutních nebo chronických septikémií u dospělé drůbeže = TYF DRŮBEŽE obě nemoci v minulosti způsobovaly v chovech drůbeže těžké ekonomické ztráty mezi adaptované salmonely lze počítat i S. typhimurium, která se často vyskytuje u holubů (Wikipedie 1, 2011)
- 17 -
rekonvalescenti a dospělá drůbež jsou obvykle celoživotními bacilonosiči (nepravidelné vylučování salmonel) (Jurajda, 2001). 3.2.2.2 Sekundární salmonelózy jsou způsobovány sérovary salmonel neadaptovanými na určitého specifického hostitele, infekce
vyvolávané
pohyblivými
salmonelami,
obecně
označovanými jako PARATYFOVÉ SALMONELY, infekce drůbeže těmito salmonelami jsou poměrně časté, probíhají převážně chronicky či subklinicky a jen zřídka vyvolávají akutní systémové onemocnění (výjimkou mohou být vnímavá a stresovaná mláďata a exoti) (Jurajda, 2001), některé sérotypy, zvláště S. enteritidis, mohou být přítomny ve vejcích, nedodržování hygienických pravidel při zpracování drůbeže a drůbežích produktů umožňuje jejich pomnožení a může být příčinou vážných gastrointestinálních potíží u konzumentů (Wikipedie 1, 2011).
3.2.2.3 Poddruh Salmonella arizonae zahrnuje infekce vyvolané sérotypy pohyblivých salmonel tyto salmonely mají poněkud odlišné biochemické vlastnosti arizonózy se v podstatě neliší od ostatních salmonelóz arizonóza se vyskytuje zejména u krůt (Wikipedie 1, 2011).
3.2.3 Salmonella pullorum a Salmonella gallinarum 3.2.3.1 Salmonella pullorum Doména:
bakterie (Bacteria)
Oddělení:
Proteobacteria
Třída:
Gamma Proteobacteria
Řád:
Enterobacteriales - 18 -
Čeleď:
Enterobacteriaceae
Rod:
Salmonella
Salmonella pullorum (oficiální taxonomický název je Salmonella enterica subsp. enterica sér. Pullorum) je druhově specifická a na hostitele silně adaptovaná bakterie patřící do rodu Salmonella z čeledě Enterobacteriaceae. Podle Kauffmann-Whiteova schématu patří do séroskupiny D1. Typizace se provádí biochemicky a sérologicky. Odlišení od Salmonella gallinarum je možné na základě biochemických, antigenních a epizootologických vlastností (Wikipedie 2, 2011).
Morfologie Salmonella pullorum je gramnegativní fakultativně anaerobní nepohyblivá tyčinka. V zorném poli se nacházejí jednotlivě nebo ve dvojicích za sebou; řetízky netvoří (Wikipedie 2, 2011).
Biochemické vlastnosti Salmonella pullorum zkvašuje s tvorbou plynu dextrózu a manitol, dále arabinózu, galaktózu, levulózu, manózu a rhamózu. Nezkvašuje adonit, dextrin, dulcitol, glycerol, inozitol, inulin, laktózu, rafinózu, sacharózu, salicin, sorbitol a škrob. Maltózu štěpí méně často. Občas je zjišťována určitá variabilita mezi kmeny, zejména pokud jde o produkci plynu. Indol netvoří, ureázu neprodukuje, nitráty redukuje. Ornitin je dekarboxylován rychle. Sirovodík je v porovnání s jinými salmonelami produkován pomaleji (Wikipedie 2, 2011). Vzhledem k odlišné reakci k ornitínu (negativní u Salmonella
gallinarum) a
variabilitě ve štěpení maltózy a dulcitolu jsou Salmonella pullorum a Salmonella gallinarum považovány za dva odlišné biochemické typy (Wikipedie 2, 2011).
Odolnost v prostředí Salmonella pullorum se vyznačuje vysokou odolností; ve vhodném prostředí (půda, podestýlka, prach) je schopna přežívat až několik roků. Proti ostatním salmonelám paratyfového typu je méně termorezistentní (Wikipedie 2, 2011).
- 19 -
Antigenní struktura a toxiny Antigenní struktura Salmonella pullorum je charakterizována přítomností somatického O-antigenu typů 1,9,121,2,3 přičemž variabilita výskytu antigenů 122 a 123 je považována za důležitý rozlišovací znak od Salmonella gallinarum, u které tato antigenní variabilita není známa. Obě salmonely jsou nepohyblivé, nemají bičíky. Salmonella pullorum obsahuje termostabilní toxin, na který reagují hlodavci. Kuřata jsou k němu rezistentní, proto se v patogenezi nemoci neuplatňuje (Wikipedie 2, 2011).
Význam Bakterie Salmonella pullorum je původcem pulorové nákazy u hrabavé drůbeže. V populaci drůbeže se šíří vertikálně i horizontálně. Primární význam v epizootologii pulorové nákazy má transovariální přenos. Až 1/3 vajec snesených infikovanými nosnicemi může být infikována a to kontaminací při ovulaci (Wikipedie 2, 2011). Během inkubace se salmonely ve vaječném obsahu pomnoží a vyvíjející se embryo zpravidla uhyne. Žloutek vajec od infikovaných nosnic ale také může obsahovat i protilátky (aglutininy), které u infikovaných vajec sníží embryonální mortalitu a paradoxně tak umožní vylíhnutí infikovaných kuřat a tím i další šíření nákazy (Wikipedie 2, 2011). Přenos infekce v líhních z infikovaných na neinfikovaná kuřata při líhnutí umožňuje rozsáhlé a plošné šíření infekce, kterému fumigace líhní formaldehydem zabraňuje jen částečně. Při líhnutí z infikovaných vajec dochází k masivnímu promoření líhní salmonelami, které se uvolňují z plodových obalů a tekutin, zasychají na chmýří kuřat a vznášejí se v prostoru. Kuřata líhnutá z neinfikovaných vajec se nakazí při proklovávání kontaminované skořápky,
přímým
kontaktem
s
vylíhlými
infikovanými
kuřaty nebo
aerogenně.
Transovariálně nebo v líhních infikovaná kuřata hynou v prvních dnech života (Wikipedie 2, 2011). K horizontálnímu přenosu Salmonella pullorum dochází v hejnu také např. při kanibalismu,
při
požírání
vajec
nebo
přes
poraněnou
kůži.
Možnost
nakažení
kontaminovaným krmivem byla prokázáno experimentálně, ale v porovnání s paratyfovými infekcemi je méně častá, protože Salmonella pullorum je v krmných směsích prokazována velmi zřídka. V nově založené suché podestýlce přežívá Salmonella pullorum 11 týdnů, ve - 20 -
staré a vlhké podestýlce pouze 3 týdny. Čpavek produkovaný mikroorganismy ve staré a vlhké podestýlce zvyšuje pH vody a podestýlka se tak stává salmonelocidní. Salmonella pullorum je také citlivější na chemické dezinfekční prostředky ve srovnání s ostatními salmonelami. Protože salmonely se obecně vylučují z organismu trusem, kterékoli trusem kontaminované osoby, předměty, pracovní pomůcky, krmivo, voda či živočichové mohou sloužit k mechanickému rozvlékání nákazy (Wikipedie 2, 2011).
Obrázek č. 3 Salmonella pullorum
3.2.3.2 Salmonella gallinarum Klasifikace Salmonella gallinarum je stejná jako u Salmonella pullorum. Odlišení od Salmonella pullorum je možné na základě biochemických, antigenních a epizootologických vlastností (Wikipedie 3, 2012).
Morfologie Bakterie Salmonella gallinarum je gramnegativní a nepohyblivá tyčinka velikosti 1,02,0 x 1,5 µm. Nalézá se jednotlivě nebo občas v párech (Wikipedie 3, 2012).
Biochemické vlastnosti Salmonella gallinarum při zkvašování cukrů netvoří plyn. Zkvašuje arabinózu, dextrózu, galaktózu, manitol, manózu, xylózu, fruktózu, maltózu a dulcitol. Neštěpí laktózu,
- 21 -
sacharózu, glycerol, salicin a sorbitol. Nitráty redukuje, ornitin není dekarboxylován a indol netvoří (Wikipedie 3, 2012). Tabulka č. 3 Biochemická diferenciace Salmonella pullorum a Salmonella gallinarum Reakce
S. pullorum
S. gallinarum
Dextróza pozitivní s plynem pozitivní bez plynu Manitol
pozitivná s plynem pozitivní bez plynu
Maltóza
negativní
pozitivní bez plynu
Dulcitol
negativní
pozitivní bez plynu
Ornitin
pozitivní
negativní
Odolnost v prostředí Odolnost Salmonella gallinarum v prostředí je obdobná jako u ostatních salmonel. Bakterie je inaktivována při teplotě 60 °C za 10 minut. Ve vodě a ve tmě přežívá 20 dní, na slunci uhyne za 24 hodin. Po usušení na skle a ve tmě přežívá 89 hod, ale přímým slunečním světlem je inaktivována za několik minut. Z chemických prostředků je inaktivována během 3 minut fenolem, hypermanganem a formalinem. Schopnost přežívat v infikovaném prostředí mimo hostitele je minimální (Wikipedie 3, 2012).
Antigenní vlastnosti a toxiny Bakterie Salmonella gallinarum vlastní somatické O antigeny 1,9, a 12. Žádný z nich netvoří antigenní variace jako Salmonella pullorum (Wikipedie 3, 2012).
Význam Bakterie Salmonella gallinarum je původcem tyfu u rostoucí a dospělé hrabavé drůbeže. Mezi nejzávažnější faktory přenosu Salmonella gallinarum patří infikovaná drůbež a transovariální způsob přenosu. Podobně jako u pulorové nákazy mají i u tyfu drůbeže velký
- 22 -
význam líhňařské podniky. Frekvence vertikálního přenosu může být různá (Wikipedie 3, 2012). Neméně důležitým způsobem šíření infekce je horizontální přenos. Vzájemný kontakt zdravých a infikovaných ptáků, naklovávání vajec a požírání jejich obsahu, nebo nepřímý přenos salmonel pomocí trusem kontaminovaného krmiva, vody, pomůcek a nářadí, obuví, oděvem nebo rukama ošetřovatelek, dále dopravními prostředky, volně žijícími ptáky, potkany či mouchami, představují některé z mnoha dalších možností přenosu Salmonella gallinarum mezi jednotlivými ptáky i hejny drůbeže. Přenos vzdušnou cestou nebyl zatím prokázán (Wikipedie 3, 2012).
Obrázek č. 4 Salmonella gallinarum a pullorum
3.2.3.3 Pulorová nákaza Pulorová nákaza („lidově „bílá úplavice kuřat“) je hospodářsky velmi závažné onemocnění hrabavé drůbeže vyvolávané bakterií Salmonella pullorum. U mladé hrabavé drůbeže obvykle probíhá ve formě akutní systémové infekce doprovázené průjmy a hynutím a u dospělé drůbeže spíše jako lokalizovaná infekce s chronickým průběhem.
Hostitel Přirozeným hostitelem Salmonella pullorum jsou kuřata a krůťata. Výrazná adaptace původce na hrabavou drůbež se projevuje jejich zpravidla celoživotní infekcí a mnohem nižší patogenitou pro jiné hostitele, u kterých infekce probíhá jen s minimálními příznaky a
- 23 -
krátkodobě. Mezi plemeny a liniemi kura domácího existuje rozdílná vnímavost k pulorové nákaze. Kuřata masného typu jsou mnohem vnímavější než kuřata nosného typu (např. leghornky). Dlouhodobá sledování také prokázala vyšší vnímavost slepic oproti kohoutům. Onemocnění doprovázené vysokou mortalitou se vyskytuje nejčastěji u mláďat v 2.-3. týdnu věku. Určité procento přežívajících kuřat i krůťat zůstává celoživotně infikováno a to s patologickými změnami nebo i bez nich. Přímým nebo nepřímým kontaktem s infikovanými kuřaty či krůťaty může dojít k přirozené infekci i jiných ptáků (Wikipedie 4, 2010).
Klinika Klinické příznaky se zpravidla vyskytují jen u kuřat a krůťat a jsou shodné. Onemocnění někdy může probíhat subklinicky a to dokonce i po vertikální infekci. Inkubační doba u kuřat a krůťat se uvádí v rozmezí 2-5 dní, u slepic 3-20 dní. Vertikální infekce se projevuje zvýšeným úhynem embryí během inkubace, zhoršenými výsledky líhnutí i klubání, nemocnými nebo hynoucími kuřaty (krůťaty) již v líhních nebo v krátké době po vylíhnutí (Wikipedie 4, 2010). V jiných případech se onemocnění objevuje za 7-14 dní po vylíhnutí, s vrcholem mortality v 2.-3. týdnu věku. Pozoruje se malátnost, zimomřivost, shlukování, nechutenství, pokleslá křídla, naříkání při kálení, průjem s křídově bílými (někdy šedavě hnědými) výkaly, potřísněné peří kolem kloaky, někdy obstipace. Při postižení plic se objevují dýchací potíže. Některá přežívající mláďata zaostávají v růstu, jsou špatně opeřená a pro další chov jsou neperspektivní. Naopak jiná se mohou dále vyvíjet naprosto normálně, i když zůstávají také bacilonosiči (Wikipedie 4, 2010). Nemocnost i hynutí při pulorové nákaze jsou proměnlivé a závisejí kromě věku kuřat (krůťat) také na výživě, úrovni chovu, vnímavosti linií, přepravnímu stresu, teplotě prostředí při odchovu apod. Morbidita bývá obvykle vyšší než mortalita, někdy dojde ke spontánnímu uzdravení. V závažných případech může ale mortalita dosahovat až 100 % (Wikipedie 4, 2010). U dospívajících a dospělých slepic a krůt se jen zřídka pozoruje akutní onemocnění, projevující se netečností, anorexií, průjmem a dehydratací. Případná infekce hejna probíhá většinou bez změny zdravotního stavu nosnic, ale s poklesem snášky, oplozenosti i líhnivosti násadových vajec (Wikipedie 4, 2010).
- 24 -
Diagnostika Pro konečnou diagnózu pulorové nákazy je nezbytná izolace a identifikace původce. Anamnestické údaje i klinické příznaky mají jen omezenou hodnotu, vzhledem k možnému výskytu jiných chorob s podobným průběhem. Pitevní nález umožňuje předběžnou diagnózu, ale jen u těžce postižených kuřat (Wikipedie 4, 2010).
Terapie a prevence První úspěšné profylaktické a terapeutické účinky proti pulorové nákaze kuřat byly zjištěny u sulfonamidů, na které později navázaly nitrofurany a některá antibiotika (Wikipedie 4, 2010). Optimální způsob, jak zabránit výskytu pulorové nemoci v terénu, je rodičovské hejno prosté Salmonella pullorum a ochrana jeho potomstva před přímým i nepřímým kontaktem s infikovanými nosiči. Toho lze dosáhnout striktním dodržováním veterinárně hygienických opatření a pravidelným sérologickým vyšetřováním hejn s eliminací nosičů (Wikipedie 4, 2010). Nejzávažnějším způsobem šíření Salmonella pullorum je transovariální přenos. Proto by se mělo používat pouze násadových vajec dezinfikovaných formaldehydem a pocházejících z chovů prostých infekce. Samozřejmostí by měl být oddělený chov různých druhů i věkových kategorií drůbeže a pravidelná asanace prostředí (Wikipedie 4, 2010). Vzhledem k závažnosti pulorové nákazy jsou ve většině zemí s rozvinutým drůbežnictvím prováděna legislativní opatření zaměřená k její eradikaci anebo k zabránění jejího vzniku či zavlečení z jiných států (Wikipedie 4, 2010).
3.2.3.4 Tyf drůbeže Černošek a kol. (1989) uvádějí, že je to nakažlivé onemocnění kuřat a dospělých slepic vyvolané zárodkem Salomonella gallinarum.
Výskyt - 25 -
Původce je značně rozšířen zejména v drobnochovech. Nejvnímavější jsou nejmladší kuřata v prvních 2 týdnech, méně nosnice. Ostatní druhy drůbeže onemocnějí vzácně (Černošek a kol., 1989).
Epizootologie První výskyty nemoci byly zaznamenány u kura domácího, tetřívka a bažantů. Další přirozené výskyty tyfu byly pozorovány u krůt, perliček, pávů, kachňat, křepelek a papoušků, infekce pak také u labutí, vrabců, hrdliček a pštrosů. Za odolné k onemocnění jsou považovány husy a holubi (Wikipedie 5, 2012). Tyf drůbeže je zpravidla považován za onemocnění dospělých ptáků, může se ale vyskytnout i u mladých a rostoucích kuřat i krůťat. Podobně jako u pulorové nákazy mohou ztráty začínat již po vylíhnutí (Wikipedie 5, 2012). Podle Černoška a kol. (1989) jsou vylíhnutá kuřata celoživotními nosiči a vyučovateli zárodků. Dále Černošek a kol. (1989) podotýká, že v přenosu salmonel se mohou uplatnit i čmelíci. Pitevní nález u kuřat je v tomto případě shodný s nálezem u pulorové nákazy (Wikipedie 5, 2012).
Klinika Onemocnění postihuje častěji rostoucí a dospělé krůty a kura, ale v případě transovariální infekce mohou být postižena i mláďata (Wikipedie 5, 2012). Černošek a kol. (1989) uvádějí, že v nakažených násadových vejcích mohou kuřata hynout již před vylíhnutím. Vylíhlá kuřata jsou ospalá, zimomřivá, bez zájmu o potravu. Mají bílý, zpěněný průjem (bílá úplavice), zasychající kolem kloaky, kterou až ucpává. U dospělých nosnic většinou příznaky dlouho chybějí nebo je pouze snížená a nepravidelná snáška. V pokročilém stavu, hlavně u nosnic starších 2 roky, se objevuje žlutozelený průjem, hubnutí, zvětšování břišní dutiny v důsledku vodnatelnosti a modrání hřebínku. V tomto stavu bývají starší nosnice utraceny a nebo jednotlivě hynou. Průběh může být akutní, subakutní nebo chronický. Morbidita i mortalita značně kolísají, podle průběhu nemoci; v průměru se pohybují mezi 10-50 % ale i více. Inkubační doba závisí na virulenci původce, v terénu se zpravidla pohybuje kolem 4-5 dní; klinické onemocnění trvá přibližně stejnou dobu, úhyny ale mohou přetrvávat 2-3 týdny i déle. Časté jsou recidivy (Wikipedie 5, 2012)
- 26 -
Diagnostika Předběžnou diagnózu lze vyslovit na základě anamnestických údajů a klinických příznaků. Podle Černoška a kol. (1989) je nezbytné laboratorní vyšetření pitvou čerstvě uhynulých kusů s průkazem původce.
Terapie a prevence Prevencí
rozumíme vyhledávání nosičů
zárodků, zejména v chovech
produkujících násadová vejce, vyšetřením krve, popř. trusu a nasazených nevylíhnutých vajec a jejich důsledné vyřazování (Černošek a kol., 1989). Léčebné ošetření zvířat postižených Salmonella gallinarum je stejné jako u pulorové nákazy (Wikipedie 5, 2012).
3.2.4 Salmonella typhimurium a Salmonella enteritidis V současné době jsou středem zájmu humánní i veterinární medicíny infekce bakteriemi Salmonella enteritidis a Salmonella typhimurium. Jsou označovány jako invazivní sérovary salmonel a onemocnění drůbeže jimi způsobované je považováno za nebezpečnou nákazu (Veterinární zákon č. 166/1999 Sb.) (Wikipedie 6, 2012).
Obrázek č. 5 Salmonella typhimurium
Obrázek č. 6 Salmonella enteritidis
- 27 -
3.2.4.1 Paratyfové infekce Původcem paratyfových (PT) infekcí ptáků jsou sérotypy pohyblivých salmonely s výjimkou Salmonella arizonae. Tyto salmonely mohou infikovat široký okruh hostitelů, včetně člověka i domácích nebo divoce žijících zvířat, přičemž chovy drůbeže jsou považovány za jejich největší a nejdůležitější rezervoár a zdroj infekce pro člověka (Wikipedie 6, 2012).
Výskyt Černošek a kol. (1989) uvádějí, že je to jedno z nejčastějších nakažlivých onemocnění všech druhů ptáků. Napadají především mladou drůbež, dospělá drůbež je však často bacilonosičem (Tuláček, 2002). V České republice bylo v roce 1995 laboratorně vyšetřeno přes 350 tisíc vzorků surovin a potravin živočišného původu. Izolováno bylo více jak 1600 kmenů salmonel 39 sérotypů – z četností nad 2 % to byly salmonely Salmonella enteritidis, Salmonella typhimurium, Salmonella derby, Salmonella infantis, Salmonella panama, Salmonella ohio, Salmonella agona a Salmonella newport. Nejčastěji byly kontaminovány vzorky z jatečně opracované drůbeže a drůbežích výrobků – téměř 8% incidence (Wikipedie 6, 2012).
Epizootologie Paratyfové salmonely se vyskytují u velmi širokého okruhu hostitelů, včetně člověka a dalších savců, ptáků, hadů a hmyzu. Ptačí salmonely zpravidla nejsou problémem pro zdravého člověka, větší nebezpečí však mohou představovat pro děti a staré osoby (Wikipedie 6, 2012).
Přenos Značně široký okruh hostitelů a rezervoárů PT salmonel umožňuje zavlečení infekce do chovů drůbeže mnoha rozmanitými způsoby. Mezi nejčastější zdroje infekce patří kontaminované krmivo, zvířata, člověk i hmyzí vektory. PT salmonely se mohou přenášet jak horizontálně, tak i vertikálně na potomstvo infikovaných rodičů (Wikipedie 6, 2012).
- 28 -
Černošek a kol. (1989) konstatují, že nákaza se udržuje skrytým nosičstvím zárodků mezi dospělou drůbeží. Zárodky mohou dlouhodobě přežívat i v okolí drůbeže a někdy se v zevním prostředí i rozmnožovat. Šíří se trusem i infikovanými vejci, mohou ji rozšiřovat i myši nebo volně žijící ptáci (Tuláček, 2002). Biologické vektory umožňují jak pomnožení salmonel, tak i jejich rozšiřování v hejnech drůbeže. Hmyz, včetně švábů a moučných brouků, může přenášet salmonely vnitřně i na svém povrchu. Myši jsou považovány za důležitý vektor zejména při šíření Salmonella enteritidis u nosnic. Po zavlečení PT salmonel do chovu dochází k horizontálnímu šíření přímým kontaktem mezi drůbeží, pozřením kontaminovaného trusu nebo podestýlky, kontaminovanou vodou, personálem, nářadím, pomůckami a mnoha dalšími způsoby (Wikipedie 6, 2012).
Symptomatologie PT salmonely vyvolávají klinicky zjevné onemocnění většinou jen u velmi mladé drůbeže. Vertikální infekce způsobuje vysokou mortalitu u embryí během inkubace i u čerstvě líhnutých mláďat. U mláďat starších dvou týdnů se infekce většinou již klinicky neprojevuje. Postižená kuřata a krůťata jsou ospalá, shlukují se pod tepelnými zdroji, mají zavřené oči, skleslá křídla a načepýřené peří. Trpí anorexií a profúzním vodnatým průjmem, což vede k jejich dehydrataci, zalepení kloaky a vyhublosti. Ojediněle lze pozorovat slepotu a kulhání. Kachňata vykazují podobné příznaky jako kuřata či krůťata, ojediněle se mohou objevit respirační příznaky a zduřelá, edématózní oční víčka, případně známky poškození CNS (Wikipedie 6, 2012). Paratyf u dospělé drůbeže obvykle probíhá subklinicky. Některé kmeny Salmonella enteritidis ale mohou způsobovat u infikovaných nosnic anorexii, průjem a redukci snášky (Wikipedie 6, 2012).
Diagnostika Klinické vyšetření drůbeže může indikovat pravděpodobnou infekci PT salmonelami, ale konečná diagnóza je možná pouze na základě izolace a identifikace příčinného agens. V souvislosti s nárůstem výskytu salmonelóz u lidí i zvířat doznala laboratorní diagnostika salmonel mimořádného významu i pokroku. Kromě standardních technik byly vyvinuty nové, rychlejší a citlivější metody izolace a identifikace salmonel (Wikipedie 6, 2012). - 29 -
Nezbytné je laboratorní vyšetření s pitvou nejlépe několika čerstvě uhynulých kusů s průkazem původce (Černošek a kol., 1989).
Terapie a prevence U drůbeže byly odzkoušeny různé antimikrobiální látky, jako např. tetracykliny, neomyci, deriváty nitrofuranu, bacitracin, gentamicin, spektinomycin, sulfonamidy aj. Antibiotika i chemoterapeutika sice snižují morbiditu a mortalitu infikovaných ptáků i šíření infekce, ale pro eradikaci salmonel z chovu jsou zpravidla nedostačující. I léčená zvířata zůstávají často bacilonosiči. Některá antibiotika dokonce zvyšují vnímavost drůbeže k salmonelovým infekcím, pravděpodobně v důsledku omezení růstu střevní mikroflóry s inhibičním vlivem na salmonely. Podobně i antibiotické stimulátory růstu mohou podporovat vznik rezistentních kmenů salmonel, o čemž svědčí nárůst rezistentních kmenů salmonel v mnoha zemích. Také u volně žijících ptáků se často izolují rezistentní kmeny salmonel (Wikipedie 6, 2012). Aplikace živých i inaktivovaných vakcín snižuje vnímavost drůbeže k infekci PT salmonelami. Nedostatek vody, krmiva a různé stresy prostředí (teplota) mohou negativně ovlivňovat účinnost vakcín. K vyšší efektivnosti kompetitivní exkluze i vakcinace napomáhjí obecná zoohygienická opatření, která snižují možnost zavlečení salmonel do chovu a jejich šíření (Wikipedie 6, 2012).
3.2.5 Salmonella Arizona 3.2.5.1 Arizonóza Arizonóza krůt je akutní septikemické onemocnění vyvolávané bakterií Salmonella arizonae. V chovech krůt může způsobovat značné ekonomické ztráty zejména zvýšeným úhynem, redukcí snášky i líhnivosti. Nemoc je klinicky neodlišitelná od ostatních salmonelóz drůbeže. Infekce se sporadicky objevují i u kura domácího, kachen a jiných druhů ptáků (Wikipedie 7, 2012).
Etiologie Salmonella arizonae představuje antigenně i biochemicky odlišnou skupinu bakterií, která tvoří samostatný poddruh Salmonella enterica subs. arizonae s více než 90 sérotypy (Wikipedie 7, 2012).
- 30 -
Přenos Možnosti přenosu a šíření infekce jsou stejně tak široké jako u paratyfových salmonel. Subklinicky infikovaní dospělí ptáci jsou často střevními nosiči a šiřiteli Salmonella arizonae po dlouhou dobu. Nejčastějšími zdroji infekce pro drůbež jsou divocí ptáci, hlodavci (potkani, myši) a plazi (Wikipedie 7, 2012). Horizontálně se infekce šíří aerogenně (vzduchem) nebo přímým kontaktem s chronicky
nemocnými
či
latentně
infikovanými
ptáky
(i
savci)
nebo
nepřímo
kontaminovaným krmivem, vodou, podestýlkou a technologií (Wikipedie 7, 2012). Jurajda (2001) konstatuje, že je možný i vertikální přenos (líhně častým zdrojem infekce) nebo přenos přes kontaminovanou skořápku vajec.
Klinika Jurajda (2001) uvádí, že arizonóza se nejčastěji vyskytuje u krůťat v prvních 3 týdnech života. V hejnu se rychle šíří, mortalita se pohybuje mezi 10-70 %. Klinické příznaky nejsou nijak specifické, podobně jako u paratyfových salmonelóz. Inkubační doba se pohybuje v rozmezí 2-5 dnů. Krůťata (příp. kuřata) jsou slabá, netečná, shlukují se pod tepelnými zdroji a posedávají. Peří kolem kloaky mají znečištěné, trpí průjmem. Nerada se pohybují, po přinucení k pohybu mají nejistý krok, někdy parézu končetin či zkroucený krk (poškození CNS). Poměrně rychle hynou. U dospělé drůbeže probíhá infekce Salmonella arizonae převážně subklinicky a bez úhynů (Wikipedie 7, 2012).
Diagnostika Vysoká mortalita, nervové příznaky a slepota u krůťat indikují možnou arizonózu. Tyto klinické příznaky, včetně pitevního nálezu, se však vyskytují i u jiných salmonelových infekcí. Nervové příznaky mohou být ale také vyvolány infekcí virem Newcastleské nemoci, aspergilózou a deficiencí vitamínu E (encefalomalácie). Slepost u krůťat může být rovněž způsobena aspergilózou. Proto je nutné potvrdit diagnózu izolací a identifikací příčinné bakterie. Při identifikace Salmonella arizonae je nutné diferencovat nejen od jiných salmonel, ale také od antigenně příbuzného rodu Citrobacter. Členové tohoto rodu nejsou patogenní pro drůbež, ale z diagnostického hlediska mohou být zaměněni za salmonely v počátečních izolacích ze vzorků trusu (Wikipedie 7, 2012). - 31 -
Terapie a prevence Antimikrobiálními látkami je možné redukovat ztráty při akutním výskytu arizonózy, ale existují již kmeny rezistentní k některým antibiotikům. Aplikací antibiotik do násadových vajec lze také získat rozmnožovací chovy krůt prosté Salmonella arizonae, případně za pomoci vakcinace. Podobně jako u paratyfových infekcí je ale třeba provádět další opatření (sanitace, kontrola) zabraňující zavlečení nákazy, případně jejímu šíření, do chovů (Wikipedie 7, 2012).
3.3 Zásady ochrany chovů drůbeže před možným onemocněním Zdravotní stav drůbeže je jedním ze základních předpokladů dobré a kvalitní výkonnosti chovu. Proto je důležité chránit chov před zavlečením možné nákazy a dbát na zoohygienu a kvalitu těch faktorů, které jsou možnými zdroji výskytu a rozmnožování salmonel.
Zdroje salmonel voda, krmivo, podestýlka
divoké ptactvo, hmyz, hlodavci, čmelíci, drobná zvířata líhně, kuřata z nakažených chovů o lidé, prostředí, dopravní prostředky
3.3.1 Biologická bezpečnost a sanitace farmy Biologická bezpečnost (biosecurity) je termínem používaným k popisu celkové strategie nebo souboru opatření, učiněných za účelem eliminace infekčního onemocnění na farmě. Provozování účinného programu biologické bezpečnosti, používání správných hygienických praktik a následný komplexní vakcinační program, to vše je základem prevence onemocnění. Klíčem k úspěchu je omezení výskytu patogenů a zabránění rekontaminací (Anonym 4).
- 32 -
3.3.1.1 Biologická bezpečnost Zásady k zajištění biologické bezpečnosti: omezení vstupu návštěvníků, vedení evidence návštěv zootechnik – návštěva hal během dne v časové posloupnosti podle věku hejna, hala s nejmladším hejnem je na řadě první vyhnutí kontaktu s drůbeží mimo farmu vybavení a zařízení z jiné farmy musí být důkladně dezinfikováno před vstupem na farmu u vjezdu na farmu – dezinfekční vany pro dezinfekci kol automobilů areál farmy oplocen dveře a brány uzamčeny hospodářská zvířata oddělena do hal nevpouštět domácí zvířata př. psa vedení plánu obrany proti škůdcům, haly chráněny před jejich proniknutím kolem haly nemá růst žádná vegetace a nesmějí se tam nacházet odpadky odstraňovat rozsypané krmivo toalety odděleny od haly, místnost k převlékání u vchodu do farmy, umyvadla k dezinfekci a mytí rukou umístěná u vchodu do haly dezinfekční vana by měla být umístěna u vchodu do haly a obsah často měněn dezinfekční prostředky – široké spektrum, rychlý účinek všechna kuřata vyskladněna před naskladněním nových kuřat napájecí systémy vyčištěny dezinfekčním prostředkem, vyschnutá podestýlka (Anonym 4).
3.3.1.2 Sanitace farmy Nejdůležitějším faktorem k udržení zdraví kuřat je v první řadě dodržování hygieny. Zdravá rodičovská hejna a dobré hygienické podmínky v líhni velmi přispívají k získání kuřat bez jakéhokoliv onemocnění. Dobrá úroveň hygieny sníží infekční tlak v prostředí. Sanitace farmy nespočívá pouze ve výběru vhodného dezinfekčního prostředku. Základem úspěšné sanitace je efektivní čištění (Anonym 4).
- 33 -
Zásady úspěšného sanitačního programu: na konci každého turnusu vyskladnění všech kuřat provedení dezinsekci, deratizaci a dezinfekci z krmného systému odstranění zbytků krmiva odstranění podestýlky, nečistot a prachu v halách, věnujeme pozornost skrytým místům jako jsou otvory pro vstup vzduchu suché čištění zařízení, které nelze omýt vodou a následné jeho přikrytí vše opláchnout vodou s roztokem běžného detergentu při umývání haly postupovat od jednoho konce ke druhému pokud je to možné nechat cirkulovat sanitační roztok v napájecím systému venkovní součásti haly vyčištěny a provedena jejich údržba veškeré omyté prostory a zařízení následně osušit vyčistit místnosti pro zaměstnance tlakovou stříkačkou s tryskou
aplikovat účinný širokospektrální
dezinfekční
prostředek přiměřená přestávka mezi turnusy zvýší účinnost hygienického zabezpečení (Anonym 4).
Pro sledování účinnosti sanitačního programu se doporučuje vizuální kontrola a mikrobiální kultivace. Účinnost sanitačního programu lze měřit pomocí kvantitativních laboratorních testů. Sterilizovat prostředí není možné, ale mikrobiální sledování může potvrdit, zda byly eliminovány nežádoucí mikroorganismy jako jsou salmonely (Anonym 4).
3.3.1.3 Zoohygiena chovu Zoohygiena ve snaze postihnout co nejširší spektrum faktorů ovlivňujících zdraví zvířat se zabývá: hygienou ovzduší hygienou vody hygienou půdy hygienou staveb asanací prostředí hygienou výživy hospodářských zvířat - 34 -
Hygiena ovzduší Mikroklima obklopuje zvířata a má na ně bezprostřední vliv. Teplota stájového vzduchu má přímý vliv na intenzitu metabolizmu a produkci zvířat a nepřímý vliv na jejich zdraví a welfare (pohodu). Nevyhovující ustájení a nevhodné mikroklima může způsobit teplotní stres zvířat, který přímo ovlivňuje ztráty produkce a zhoršuje pohodu zvířat. Nedostatečná ventilace zvyšuje riziko onemocnění. Vlhkost vzduchu ovlivňuje prašnost prostředí (Anonym 5).
Hygiena prostředí Významným činitelem ovlivňujícím úspěchy chovu zvířat je prostředí, ve kterém drůbež chováme. Prostředí by proto mělo co nejvíce odpovídat potřebám jednotlivých druhů a mělo by být v souladu se zásadami veterinární péče a ochrany životního prostředí. Chovatelská zařízení mají být začleněna do prostoru tak, aby s prostředím tvořila harmonický celek a je zapotřebí, aby se chovatelská zařízení udržovala v čistotě. Chovatelské prostory a zařízení je třeba pravidelně mechanicky čistit a dezinfikovat (Černošek,1989). Dalším zásadním aspektem v péči o stájové prostředí je péče o podestýlku. Správná péče o podestýlku je základem zdraví kuřat, užitkovosti a kvality jatečných těl, což následně ovlivňuje zisk chovatelů. K důležitým funkcím podestýlky patří: absorpce vlhkosti, ředění exkrementů a minimalizace kontaktu kuřat s trusem, izolace kuřat od studené podlahy. Materiály používané jako podestýlka jsou různě a měly by splňovat určitá kritéria. Podestýlka musí mít vysokou absorpční schopnost, musí být lehká, cenově dostupná a netoxická (Anonym 4).
Hygiena vody Voda je základní živinou, která ovlivňuje prakticky všechny fyziologické funkce. Kvalitní pitná voda je životně důležitá pro produkci. Zjišťování kvality vody zahrnuje měření pH, hladin minerálních látek a stupně mikrobiální kontaminace (Anonym 4). Zvířata musí mít neustále k dispozici dostatek pitné vody. Vyhláška č. 117/87 Sb., která se zabývá péčí o zdraví zvířat říká, že k napájení hospodářských zvířat se musí přednostně používat pitná voda, popř. jiná zdravotně nezávadná voda. Není- li k napájení zvířat odebrána voda z veřejného vodovodu, je nutno zajistit její laboratorní vyšetření před zahájením jejího odběru a dále jednou v každém kalendářním roce. Laboratorní vyšetření se - 35 -
vyžaduje při vzniku jakéhokoliv podezření z hlediska narušení její zdravotní nezávadnosti (Anonym 8). Obecnými ukazateli jakosti pitné vody jsou – teplota, barva, pach, chuť a zákal. Pro napájení zvířat se nejčastěji používá spodní voda, která je zpravidla zdravotně nezávadná. Jestliže nemá voda určená k napájení dostatečnou kvalitu, je nutno ji upravit, případně dezinfikovat. Dezinfekce vody se provádí nejčastěji chlorovými preparáty. Čištění a dezinfekce vody je velice specializovaná činnost, proto ji musíme svěřit odborným firmám, které garantují výsledek. Kromě kvality musí být zajištěno i potřebné množství vody (Anonym 8). Abychom dosáhli vysoké užitkovosti, musíme drůbeži poskytovat čistou a chladnou vodu v napáječkách s adekvátním průtokem. Bez dostatečného příjmu vody klesá příjem krmiva a snižuje se užitkovost kuřat. Běžně se používají jak uzavřené tak otevřené systémy napájení. Jak kuřata rostou, spotřeba vody se postupně zvyšuje. Pokud spotřeba vody začne klesat, je nutné zkontrolovat zdravotní stav kuřat, podmínky prostředí a zootechnickou péči (Anonym 4).
Hygiena výživy Správné krmení
z hlediska kvantity,
kvality a hygieny patří
k základním
předpokladům pro udržení zdraví a užitkovosti chovné drůbeže. Hygiena krmiv má velký význam při prevenci onemocnění a vhodné krmivo přispívá ke zvyšování odolnosti organismu proti různým nemocem (Černošek, 1989). Pokud jsou krmné suroviny či proces výroby krmné směsi nevhodné, může se snížit užitkovost (Anonym 4). Podle zveřejněných statistik není výskyt salmonel v krmivu příliš vysoký a pohybuje se okolo jednoho procenta. Nicméně i tak krmivo zůstává jedním z možných zdrojů kontaminace potravinového řetězce. Chovatelé od výrobců směsí chtějí krmivo, které je prosté salmonely a navíc má potenciál ubránit se případné rekontaminaci, k níž může dojít ve výrobně, během dopravy nebo až na farmě (Jedlička, 2010).
- 36 -
3.3 Prevence Prevence je zdaleka nejekonomičtější a nejlepší metodou zabránění vzniku onemocnění. Prevence lze nejlépe dosáhnout zavedením účinného zoohygienického a veterinárně preventivního programu ve spojení s vhodnou vakcinací. Nemoci se však mohou vyskytnout navzdory všem těmto opatřením (Anonym 4). Prevencí rozumíme soubor opatření, kterými se snažíme předcházet onemocnění. Patří k nim dodržování zoohygienických podmínek chovu, vhodná výživa, zdravotní zkoušky a ochranná očkování, laboratorní vyšetřování trusu, karanténování přemísťovaných zvířat (Černošek a kol., 1989). Podle Pospíšilové (2009) by nejefektivnější redukci salmonelóz zajistila eliminace bakteriálních buněk přímo u zdroje, tedy v chovech hospodářských zvířat. Avšak tohoto cíle v současnosti ani v blízké budoucnosti není možné dosáhnout. Tuláček (2002) konstatuje, že prevence je vždy účinnější a levnější než léčení. Dále uvádí, že dobře živená zvířata v dobré chovné kondici, ustájená v čistých a dobře udržovaných stájích a výbězích mají vlastní vysokou rezistenci (odolnost) proti mnoha onemocněním. Takovou prevencí je podle Tuláčka (2002) přísné dodržování odděleného chovu mladé drůbeže od dospělé, řádné čištění a dezinfekce stájových prostor před příchodem nových zvířat. Dobrou prevenci představuje i řádná dezinsekce, což je boj proti hmyzu a dále i deratizace, kterou rozumíme soustavné hubení škodlivých hlodavců, jako jsou myši, hraboši, potkani, krysy apod.
3.4.1 Prevence nákazy Nejvýznamnějším nástrojem k přerušení vertikálního a horizontálního šíření salmonel je komplex preventivních opatření, označovaný jako biosekurita - biologická ochrana chovů. Je nedílnou součástí organizace chovů drůbeže, jejich technologie, zoohygieny a uplatňování zásad správné farmářské praxe. Jejím cílem je zabránit průniku nákazy a zajistit tak ekonomickou rentabilitu produkce drůbeže (Anonym 6). Dále jde o plánování a zavádění systému kritických kontrolních bodů (HACCP) do prvovýroby drůbežího masa a vajec, který začíná již ve výrobnách krmných směsí. Jedná se o identifikaci a kvantifikaci rizik ve výrobních postupech, preventivní kontrolu kritických kontrolních bodů a realizaci technologických opatření, která eliminují salmonely a vyloučí nebo omezí sekundární kontaminaci (Anonym 6).
- 37 -
Legislativa Invazivní sérovary salmonel – viz. Metodický návod SVS ČR č. 17/2000 ze dne 7.11.2000 o veterinárních postupech proti salmonelóze drůbeže. Pulorová nákaza a tyf drůbeže (SVS ČR - výpis ze směrnice č.7/91) (Jurajda, 2001).
3.4.1.1 Preventivní opatření sérologické vyšetření plemenné drůbeže ve velkochovech nejdříve v 18. týdnu věku a u krůt v 28. týdnu věku, v ostatních chovech nejdéle 21 dnů před sběrem násadových vajec, rychlou sklíčkovou zkouškou takto:
ve šlechtitelských chovech všichni jedinci
v chovech prarodičů a v rozmnožovacích chovech se stálou veterinární péčí lze vyšetřit jen omezený počet jedinců podle této tabulky č. 4:
Počet jedinců v hejnu Počet vyšetření
do 3 000
celý stav
3 001 - 5 000
5 001 - 7 000
7 001 - 20 000
20 001 - 50 000 50 001 a více
- 38 -
2 320
3 000
3 350
4 000
5 000
při odděleném odchovu kohoutků se vyšetřují všichni kohoutci.
zabránění volnému přístupu zvířat do výrobních prostorů dodržování technologických postupů, zejména turnusového způsobu chovu, dezinfekce ještě teplých násadových vajec, používání násadových vajec jen z prověřených chovů, dezinfekce, dezinsekce a deratizace objektů a asanace prostředí, laboratorní vyšetření drůbeže při jejím zvýšení úhynu, bakteriologické vyšetření běžného jednodenního úhynu drůbeže v 1., 3., 7., 11., 16., a 20. týdnu věku ve šlechtitelských a rozmnožovacích chovech, bakteriologické vyšetření 30 nedolíhlích vajec z každé násady ve šlechtitelských a prarodičovských chovech bakteriologické vyšetření 30 nedolíhlých vajec 1 x měsíčně v rozmnožovacích chovech, používání jednorázových nebo dezinfikovaných přepravek na kuřata (Jurajda, 2001).
3.4.1.2 Opatření při výskytu nákazy Jurajda (2001) uvádí, že při výskytu klinické formy nákazy se vymezí ohnisko nákazy a nařídí další ochranná a zdolávací opatření, zejména:
uzávěra objektu a jeho označení výstražnou tabulkou, zákaz přemisťování drůbeže z ohniska nákazy, vyšetření nákazové situace v líhních a v mateřských hejnech při výskytu nákazy u mláďat, vyřazení chovu z dodávky násadových vajec a neškodné odstranění vajec v líhních a vyšetření nákazové situace v líhních a u potomstva při výskytu nákazy u dospělé drůbeže, neškodné odstranené infikovaného hejna (na základě bakteriologického vyšetření) ve šlechtitelských, prarodičovských a rozmnožovacích chovech, neškodné odstranění nemocných jedinců a léčba ostatních v užitkových chovech nosnic,
- 39 -
podle průběhu onemocnění dokrm nebo neškodné odstranění drůbež ve výkrmu, zastavení líhnutí při průkazu kontaminace inkubátorů neb provozních místností líhní, dezinfekce objektů, dopravnívh a přepravních prostředků, pracovních pomůcek, dezinsekce, deratizace a asanace prostředí.
Při výskytu pozitivního sérologického nálezu do 1% z vyšetřených jedinců se nařídí ochranná a zdolávací opatření, zejména:
odebrání krve dubiózních a pozitivních reagentů na pomalou aglutinaci a jejich neškodné odstranění, vyšetření celého hejna rychlou sklíčkovou aglutinační zkouškou Jurajda, 2001).
Při výskytu pozitivního sérologického nálezu od 1 do 3 % z vyšetřovaných jedinců se nařídí ochranná a zdolávací opatření, zejména:
odebírání krve dubiózních a pozitivních regentů na pomalou aglutinaci a jejich neškodné odstranění, vyšetření celého hejna rychlou sklíčkovou aglutinační zkouškou, která se opakuje za 28 dnů, přerušení líhnutí a neškodné odstranění násadových vajec, prošetření nákazové situace v líhních, neškodné odstranění trusu, podestýlky a odpadu z líhní, dezinfekce objektů a pracovních pomůcek, dezinsekce, deratizace a asanace prostředí (Jurajda, 2001).
Při výskytu pozitivního sérologického nálezu nad 3% z vyšetřených jedinců se nařídí ochranná a zdolávací opatření, zejména neškodné odstranění celého hejna (Jurajda, 2001).
- 40 -
3.4.1.3 Klinická forma nákazy Při podezření z klinické formy nákazy veterinární lékař: učiní - jako prozatímní (do nařízení zdolávacích opatření příslušným orgánem veterinární péče) - potřebná neodkladná opatření, zejména 1. vymezí ohnisko nákazy, 2. nařídí uzávěru objektu a jeho označení výstražnou tabulkou, 3. zakáže přemisťování drůbeže, 4. odebere vzorky k laboratornímu vyšetření, 5. podle okolností a místních podmínek stanoví i další opatření.
poskytne chovateli přiměřené poučení v zájmu neprodleného vytváření příznivých podmínek pro úspěšné zdolávání nákazy a zamezení jejího šíření (Jurajda, 2001).
3.4.1.4 Postup při dezinfekci Jurajda (2001) konstatuje, že před dezinfekcí se provádí mechanická očista objektů, technologických zařízení, dopravních prostředků a pracovních pomůcek. K dezinfekci se používají přípravky uvedené v metodických pokynech upravujících činnost dezinfekce, dezinsekce a deratizace a to za podmínek v nich stanovených.
3.4.1.5 Zdolání nákazy Nákaza se prohlásí za zdolanou, jestliže: v ohnisku nákazy není již žádná drůbež, která je na tuto nákazu vnímavá anebo jestliže po odstranění nemocných jedinců z ohniska nákazy v pozorovací době 28 dnů nedojde k onemocnění touto nákazou nebo nevznikne podezření z ní, byla provedena dezinsekce a deratizace, byla provedena závěrečná ohnisková dezinfekce (Jurajda, 2001).
- 41 -
3.4.2 Prevence tlumení výskytu salmonel Státní veterinární správa ČR v rámci snahy o zajištění bezpečnosti potravin uskutečňuje již několik let programy na tlumení salmonel. Chovatelé drůbeže, kterých se to týká, jsou povinni zajistit nebo umožnit v rámci monitoringu vyšetření trusu své drůbeže. Další povinností je zajistit vakcinaci hejn (Anonym 7). Programy tlumení salmonel zahrnují čtyři kategorie drůbeže včetně chovů zahraničních majitelů a chovů, jejichž produkce je vyvážena do zahraničí. Programy jsou součástí Metodiky kontroly zdraví uvedené ve Věstníku Ministerstva zemědělství, proto jsou povinné pro všechny chovy příslušných kategorií drůbeže, které jsou registrovány v souladu s plemenářským zákonem a vyhláškou 136/2004. Opatření stanovená v programech musejí být dodržována i v chovech registrovaných v ČR, které patří zahraničním majitelům (Anonym 7).
3.4.2.1 Programy tlumení výskytu salmonel Cílem národních programů je snížit výskyt salmonel v prostředí.
Národní program pro tlumení výskytu salmonel v chovech nosnic produkujících konzumní vejce
Tento program navazuje na Národní program pro tlumení výskytu salmonel v chovech nosnic, produkující konzumní vejce v letech 2008 – 2010. Program je povinný pro všechny chovy drůbeže, které musí být registrované v přední evidenci podle zákona č. 154/2000Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Program se vztahuje na všechna hospodářství, která naskladnilajednodenní kuřata, provádí odchov kuřic pro chov nosnic pro produkci konzumních vajec uváděných do oběhu na území ČR a vlastní chov nosnic do doby ukončení snášky.
Program zahrnuje odběry vzorků a jejich laboratorní vyšetření
v určených laboratořích a vakcinaci v souladu s Metodikou kontroly zdraví zvířat a nařízené vakcinace.Vyšetření se provádějí v laboratořích SVÚ Praha, Jihlava a Olomouc pomocí mezinárodně uznaných a ověřených postupů (Roubalová, 2011).
- 42 -
Národní program tlumení výskytu salmonel v reprodukčních chovech kura domácího (Gallus gallus)
Cílem programu je na základě vyšetření vzorků odebraných ve všech chovech drůbeže sledovat výskyt invazivních sérvoarů Salmonella enteritidis, Salmonella typhimurium, Salmonella infantis, Salmonella virchow a Salmonella hadar a přijímat opatření, která mají chránit především zdraví lidí, ale i zdraví další populace drůbeže. Cílem je dále zajistit snížení procenta reprodukčních hejn dospělé drůbeže tvořených nejméně 250 ptáky, která zůstávají pozitivní pod 1 %. Do sledování je zahrnuta celá ČR se všemi registrovanými reprodukčními chovy kura domácího (Gallus gallus) (Roubalová, 2011).
Národní program pro tlumení výskytu salmonel v chovech kuřat chovaných na maso
Roubalová (2011) uvádí, že cílem tohoto programu bylo do 31. prosince 2011 snížit procento hejn kuřat chovaných na maso, která zůstávají pozitivní na výskyt Salmonella enteritidis a Salmonella typhimurium v prostředí na maximálně 1%. Tento program probíhal po dobu tří let a to od 1.1.2009 do 31.12.2011.
Národní program tlumení výskytu salmonel v chovech krocanů a krůt Cílem tohoto programu je snížit do 31. prosince 2012 maximální procento hejn výkrmových krůt, která zůstávají pozitivní na Salmonella enteritidis a Salmonella typhimurium v prostředí na maximálně 1% a snížit do 31. prosince 2012 maximální procento hejn dospělých chovných krůt, která zůstávají pozitivní na Salmonella enteritidis a Salmonella typhimurium v prostředí na maximálně 1%. V případě, že je v ČR chováno méně než 100 hejn dospělých chovných krůt nebo výkrmových krůt je cílem, aby do 31. prosince 2012 zůstalo pozitivní nanejvýš jedno hejno dospělých chovných krůt nebo výkrmových krůt (Roubalová, 2011). Tento program probíhá po dobu tří let a to od 1.1.2010 do 31.12.2012 (Roubalová, 2011).
- 43 -
Tabulka č. 5 Programy tlumení výskytu salmonel, jejich sledované sérotypy salmonel s cílem programu Kategorie drůbeže
Reprodukční chovy
Sledované sérotypy salmonel S. enteritidis, S. typhimurium, S. infantis, S. virchow S. hadar
Chovy nosnic pro S. enteritidis, produkci S. typhimurium konzumních vajec Chovy kuřat na maso
S. enteritidis, S. typhimurium
Reprodukční chovy krůt a chovy krůt na výkrm
S. enteritidis, S. typhimurium
Zahájení programu
Cíl programu
1. 1. 2007
snížení prevalence sledovaných sérotypů na maximálně 1 %
snížení prevalence v ČR od výskytu o 10 % 1. 1. 2007; 40 % v závislosti harmonizovaně na výchozí v EU od 1. 1. 2008 hodnotě snížení prevalence sledovaných 1. 1. 2009 sérotypů na maximálně 1 % snížení prevalence sledovaných 1. 1. 2010 sérotypů na maximálně 1 %
3.4.3 Vakcinace Vakcinace je proces, při kterém je podáván antigen s cílem navodit stav imunizace organismu. Účelem očkování je zabránit rozvoji řady infekčních nemocí a propuknutí epidemii u lidi a zvířat (Anonym 7). Rodičovská hejna jsou vakcinována proti mnoha různých chorobám a mateřské protilátky se efektivně přenášejí na kuřata. Tyto protilátky chrání kuřata v raném období života. Nechrání však kuřata po celou dobu výkrmu. Proto může být důležité vakcinovat buď v líhni nebo na farmě, aby se zabránilo vzniku některých onemocnění. Doba vakcinace závisí na očekávané hladině mateřských protilátek, na chorobě, o kterou se jedná a na aktuálně hrozící infekci na farmě. Úspěch vakcinačního programu závisí na správném podání vakcíny (Anonym 7). Pro reprodukční hejna a hejna nosnic pro konzumní vejce je povinná vakcinace proti Salmonela enteritidis, která musí být provedena během odchovu kuřic tak, aby vakcinace a
- 44 -
revakcinace byla ukončena nejpozději 3 týdny před plánovaným zastavením nosnic do snášky. Vakcinovány proti S. enteritidis musí být odchovy všech kuřic určených pro následný chov a produkci vajec v ČR. Vakcinace musí být provedena i v chovech, které produkují násadová vejce určená výhradně na export. Vakcinace je dobrovolná pouze v odchovu kuřic, o kterých je dopředu známo, že budou před zahájením snášky vyvezeny do zahraničí (Anonym 7). V některých evropských státech se provádí očkování kuřat živou vakcínou proti salmonele (Schneiderová, 2002).
- 45 -
4 ZÁVĚR Cílem této bakalářské práce bylo vystižení problematiky salmonel v chovech drůbeže. V práci byla popsána obecná charakteristika rodu Salmonella, která se řadí do čeledi Enterobacteriaceae a z hlediska biochemické aktivity patří mezi jeden z velmi aktivních rodů. Také taxonomie salmonel zaznamenala rozsáhlý vývoj, avšak nový pohled na taxonomii salmonel přineslo až jejich rozdělení podle somatických (O), bičíkových (H) a kapsulárních (Vi) antigenů. Rod Salmonella se dnes dělí na dva druhy: Salmonella enterica a Salmonella bongori. Salmonella enterica obsahuje více než 2500 sérovarů zařazených do šesti poddruhů: enterica, salamae, arizonae, diarizonae, houtenae a indica. Pouze 50 sérovarů je považováno za humánní nebo zvířecí patogeny a více než 90 % z nich patří do podruhu enterica. Ostatní sérovary a druh Salmonella bongori se u lidí vyskytují pouze vzácně. Dále jsou v bakalářské práci popsány faktory virulence, vlivy vnějších a vnitřních faktorů, metoda průkazu bakterií a rezervoár rodu Salmonella, kdy hlavním rezervoárem infekce je drůbež, prasata, hovězí dobytek a ovce. V neposlední řadě byly popsány formy salmonelóz u drůbeže a jejich rozdělení. Nejvýznamnější sérvoár je Salmonella pullorum a Salmonella gallinarum, které způsobují pulorovou nákazu lidově „bílá úplavice kuřat“ a tyf drůbeže. Vzhledem k závažnosti pulorové nákazy jsou ve většině zemí s rozvinutým drůbežnictvím prováděna legislativní opatření zaměřená k její eradikaci anebo k zabránění jejího vzniku či zavlečení z jiných států. Dále paratyfové infekce způsobují sérováry Salmonella typhimurium, Salmonella enteritidis, Salmonella bortha, Salmonella thomson, Salmonella infantis. A jako poslední byl popsán sérvoár Salmonella Arizona, která způsobuje arizonózu krůt. Dále byly shrnuty zásady ochrany chovů drůbeže před možným onemocněním, kde byly vypsány zdroje salmonel. Mezi hlavní zdroje salmonel patří voda, krmivo, podestýlka, hmyz, hlodavci, líhně, prostředí a samozřejmě i lidé. Důležitá je také zoohygiena chovu, kde se řadí hygiena ovzduší, prostředí, vody a výživy. Neméně důležitou součástí bakalářské práce je popis prevence, kterou se snažíme předcházet onemocnění. Nejefektivnější redukci salomonelóz by zajistila eliminace bakteriálních buněk přímo u zdroje, tedy v chovech hospodářských zvířat. Nejvýznamnějším nástrojem k přerušení vertikálního a horizontálního šíření salmonel je komplex preventivních opatření, označovaný jako biosekurita - biologická ochrana chovů. Dále jsou zde popsány preventivní opatření, opatření při výskytu nákazy, postup při dezinfekci a kapitola o zdolání nákazy. Naznačeny jsou i programy tlumení výskytu salmonel, jejichž cílem je snížit výskyt
- 46 -
salmonel v prostředí. Na závěr je zde uvedeno pár slov o vakcinaci, která je nedílnou součástí prevence ve výskytu tlumení salmonel.
- 47 -
5 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Knihy ČERNOŠEK A. a kol., 1989: Zdraví zvířat v drobných chovech. Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 360 s.
JURAJDA V., 2001: Kompendium chorob drůbeže a ptactva. Noviko, Brno, 236 s.
ROUBALOVÁ M., 2011: Situační a výhledová zpráva vepřové maso, drůbež a vejce. Ministerstvo zemědělství, Praha, 98 s.
ŠILHÁNKOVÁ L., 2008: Mikrobiologie pro potravináře a biotechnology. Academia, Praha, 363 s.
TULÁČEK F., 2002: Chov hrabavé drůbeže. Brázda, s.r.o., Praha, 160 s.
ZAHRADNÍKOVÁ M., 2010: Imunitní reakce kuřat na nákazu salmonelami. Bakalářská práce (in MS) MASARYKOVA UNIVERZITA v Brně, Brno, 27 s.
Internetové publikace ANONYM
1.
Salmonella
spp.
[on-line]
[cit.
2012-02-09].
Dostupné
na:
ANONYM 2. Alimentární onemocnění. [on-line] [cit. 2012-02-09]. Dostupné na:
ANONYM
3.
Aviární
medicína.
[on-line]
[cit.
2012-02-25].
Dostupné
na:
ANONYM 4. Technologický postup pro brojlery. [on-line] [cit. 2012-03-25]. Dostupné na: <www.xavergen.cz/download/cobb-500-technologicky-postup-pro-broilery.doc>
- 48 -
ANONYM 5. Zoohygiena a prevence chorob. [on-line] [cit. 2012-03-10]. Dostupné na:
ANONYM 6. Význam kvality a zdravotní nezávadnosti v produkci drůbežího masa a vajec. [on-line]
[cit.
2012-03-09].
Dostupné
na:
ANONYM
7.
Tlumení
salmonel.
[on-line]
[cit.
2012-03-09].
Dostupné
na:
ANONYM
8.
Zoohygiena.
[on-line]
[cit.
2012-03-10].
Dostupné
na:
CUPÁKOVÁ a kol., 2010: Alimentární onemocnění. Databáze [on-line] [cit. 2012-02-10]. Dostupné na:
JEDLIČKA M., 2010: Krmiva prostá salmonel. Databáze [on-line] [cit. 2012-03-11]. Dostupné
na:
salmonel__s485x48620.html>
KUČÍK, 2009: Mikrobiologické zkoumání potravin. Databáze [on-line] [cit. 2012-02-24]. Dostupné
na:
7910145397335865%3Ahhpjq0dzcbf&cof=FORID%3A10&ie=UTF->
KULÍKOVÁ L., 2007: Zoonózy drůbeže a ptactva. Databáze [on-line] [cit. 2012-03-01]. Dostupné na:
POSPÍŠILOVÁ P., 2009: Salmonella a gastrointestinální trakt člověka. Databáze [on-line] [cit. 2012-03-12]. Dostupné na:
- 49 -
SCHNEIDEROVÁ P., 2002: Vakcinace proti salmonele. Databáze [on-line] [cit. 2012-0309]. Dostupné na:
WIKIPEDIE 1, 2011: Salmonelózy drůbeže. Encyklopedie [on-line] [cit. 2012-02-29]. Dostupné na:
WIKIPEDIE 2, 2011: Salmonella pullorum. Encyklopedie [on-line] [cit. 2012-03-03]. Dostupné na:
WIKIPEDIE 3, 2012: Salmonella gallinarum. Encyklopedie [on-line] [cit. 2012-03-03]. Dostupné na:
WIKIPEDIE 4, 2010: Pulorová nákaza. Encyklopedie [on-line] [cit. 2012-03-04]. Dostupné na:
WIKIPEDIE 5, 2012: Tyf drůbeže. Encyklopedie [on-line] [cit. 2012-03-05]. Dostupné na:
WIKIPEDIE 6, 2012: Paratyfové infekce ptáků. Encyklopedie [on-line] [cit. 2012-03-05]. Dostupné na:
WIKIPEDIE 7, 2012: Arizonóza krůt. Encyklopedie [on-line] [cit. 2012-03-06]. Dostupné na: < http://cs.wikipedia.org/wiki/Arizon%C3%B3za_kr%C5%AFt>
- 50 -
6 SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek č. 1 Salmonella enterica Dostupné na:
Obrázek č. 2 Salmonella – XLD agar Dostupné na:
Obrázek č. 3 Salmonella pullorum Dostupné na:
Obrázek č. 4 Salmonella gallinarum a pullorum Dostupné na:
Obrázek č. 5 Salmonella typhimurium Dostupné na:
Obrázek č. 6 Salmonella enteritidis Dostupné na:
- 51 -
7 SEZNAM TABULEK Tabulka č. 1 Rozdělení rodu Salmonella Tabulka č. 2 Rozdělení rodu Salmonella podle hostitelské specifiky Tabulka č. 3 Biochemická diferenciace S. pullorum a S. gallinarum Tabulka č. 4 Serologické vyšetření plemenné drůbeže v chovech prarodičů Tabulka č. 5 Programy tlumení výskytu salmonel, jejich sledované sérotypy salmonel s cílem programu
- 52 -
