MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
BRNO 2010
LIBOR ONDRA
MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA Ústav agrochemie, půdoznalství, mikrobiologie a výživy rostlin
Posouzení rebonitace zemědělského půdního fondu ve vybrané lokalitě okresu Svitavy Bakalářská práce
Vedoucí práce:
Vypracoval:
Dr. Ing. Vítězslav Hybler
Libor Ondra
Brno 2010
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma : Posouzení rebonitace zemědělského půdního fondu ve vybrané lokalitě okresu Svitavy vypracoval(a) samostatně a použil(a) jsem jen prameny a citace uvedené v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.
dne ………………………………………. podpis bakaláře …………………………..
PODĚKOVÁNÍ
Děkuji vedoucímu mé bakalářské práce Dr. Ing. Vítězslavu Hyblerovi za cenné rady, připomínky a komentáře, za trpělivost a časově náročné konzultace, které mně v průběhu zpracování práce poskytoval. Děkuji také kolegům z Pozemkového úřadu ve Svitavách za jejich drahocenný čas, za předání podkladů ke zkoumanému území a poskytnutí praktických zkušeností k vypracování této práce. Samozřejmě nemohu opomenout poděkování za podporu při studiu svým nejbližším
ANOTACE Půda je nenahraditelným výrobním prostředkem, bez kterého by život na naší planetě nemohl existovat. Úsilí získat větší množství půdy, zvýšit její úrodnost, ale i zlepšit podmínky pro agrotechniku bylo nejen znakem vyspělých států, ale často i podmínkou zvyšování jejich životní úrovně. Aby zemědělec mohl intenzivně hospodařit, musí znát širokou problematiku zemědělského hospodaření, počínaje základním výrobním prostředkem, tj. půdou. Požadavek vyrobit ze stávajícího zemědělského půdního fondu co nejvíce, dosáhnout soběstačnosti ve výrobě potravin přivedla i naše přední odborníky koncem padesátých let 20. století k myšlence podrobit tento základní výrobní prostředek všestrannému průzkumu. Tím byl dán základ k provedení komplexního průzkumu půd v roce 1971. Cílem mé bakalářské práce je posouzení správnosti a případně následná změna kódů Bonitovaných půdně ekologických jednotek (dále jen BPEJ) lokality, pro niž byli stanoveny původní kódy BPEJ právě v roce 1971. V úvodní části se zabývám pojmy jako je půda, komplexní průzkum půd, BPEJ a metodikou vymezování a mapování BPEJ. Dále následuje praktická část s charakteristikou sledovaného území, strukturou profilů půdních typů a popisem nového přiřazení kódů BPEJ. V závěru hodnotím, jaký vliv má změna BPEJ kódů na cenu pozemků a daňovou zátěž v dané lokalitě.
Klíčová slova: • Půda • Bonitovaná půdně ekologická jednotka (BPEJ) • Komplexní průzkum půd (KPP) • Pozemkový úřad • Výzkumný ústav meliorací a ochrany půd (VÚMOP) • Lokalita • Katastrální území • Půdní typ • Půdní profil
ANNOTATION Without soil there is no life on the Earth, it would not be possible. The efforts to gain more soil, increase its fertility and improve agricultural engineering has not only been a sign of developed countries, but often the a condition for their development. A farmer needs for his intensive and effective farming a profound knowledge of agronomy starting with the basic resource of production - the soil. The ability to use the available land resources to the full extent and to reach self-sufficiency in production of food lead our scientists at the end of 1950s to the idea of subjecting this universal means of production to a thorough study, which laid grounds to the general soil survey in 1971. My Bachelor Thesis evaluates accuracy and following changes in BPEJ of a locality where the original BPEJ was determined in 1971. The introduction explains the terms soil, general soil survey and BPEJ. The practical part then deals with the description of assigning a new BPEJ code. In the last part of the thesis, the effect of the BPEJ classification amendment on the price of land in the particular locality is discussed.
Keywords: • Soil • Estimated pedologic-ecological unit • General soil survey • Land Registry • Research Institute for Soil and Water Conservation • Locality • Cadastral unit • Soil type • Soil profile
OBSAH 1. ÚVOD.........................................................................................................................11 2. CÍL PRÁCE ...............................................................................................................13 3. POZNATKY O KOMPLEXNÍM PRŮZKUMU PŮD..............................................14 3.1. Komplexní průzkum půd ...........................................................................................14 3.2. Etapy komplexního průzkumu půd …...................................................................14 3.3. Principy bonitace a oceňování zemědělských půd ...........................................15 3.3.1. Bonitační informační systém (BIS) ...................................................................15 3.3.1.1. Půdně kartografický informační systém .........................................................15 3.3.1.2. Základní pracovní mapy a kartogramy Komplexního průzkumu půd ..............16 3.3.1.3. Digitální soubor map BPEJ ..............................................................................17 3.3.1.4. Registry bonitačního informačního systému .......................................................18 3.4. Změny bonitovaných půdně ekologických jednotek ..............................................18 3.4.1. Důvody pro aktualizaci bonitovaných půdně ekologických jednotek .................19 3.4.1.1. Kontrola BPEJ před započetím komplexních pozemkových úprav .................19 3.4.1.2. Zavedení a aktualizace údajů o vztahu BPEJ k parcelám KN .........................19 3.4.1.3. Aktualizace BPEJ dle vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 327/1998 Sb. .....20 3.4.1.4. Kontrola původních map BPEJ v měřítku 1:5 000 ...........................................21 3.5. Zásady metodického postupu při vymezování a mapování BPEJ a jejich aktualizaci …. ..................................................................................21 3.5.1. Práce přípravné ....................................................................................................21 3.5.1.1. Předmět, jednotka mapování a cíle aktualizace ................................................21 3.5.1.2. Výchozí podklady pro vymezování a aktualizaci BPEJ ....................................22 3.5.1.3. Příprava map pro terénní průzkum a aktualizaci ............................................23 3.5.2. Terénní práce …………….....................................................................................24 3.5.2.1. Rekognoskace území .......................................................................................24 3.5.2.2. Terénní bonitační aktualizační průzkum ...........................................................24 3.5.2.2.1. Poloha a označení sondy …………............................................................... 25 3.5.2.2.2. Okamžitá poloha místa sondy ........................................................................25 3.5.2.2.3. Popis půdních profilů ......................................................................................25 3.5.2.2.4. Přesnost vymezování BPEJ - hustota sondáže ..............................................26 3.5.2.2.5. Odběr půdních vzorků, analýzy ..................................................................... 27
3.5.2.2.6. Aktualizace zákresu hranic klimatických regionů – KR ….............................27 3.5.3. Vyhodnocovací práce ..........................................................................................27 3.5.4. Transformace zákresu BPEJ do měřítka katastrální mapy ..................................28 3.5.5. Vyhotovení čistokresby návrhu změněné mapy BPEJ .....................................29 3.5.6. Předání výsledků aktualizace objednateli ..........................................................30 3.5.7. Dokumentace o ukončení aktualizace ...............................................................30
3.5.8. Základní vybavení bonitéra ………………..................................................30 3.6. Základní pojmy klasifikační soustavy bonitace zemědělského půdního fondu (ZPF) .............................................................................................31 3.6.1. Taxonomické jednotky bonitační soustavy ......................................................31 3.6.1.1. Půdně ekologická jednotka – PEJ ………………………………………….31 3.6.1.2. Bonitovaná půdně ekologická jednotka – BPEJ ............................................31 3.6.1.3. Hlavní půdní jednotka – HPJ ..........................................................................32 3.6.1.4. Hlavní půdně-klimatická jednotka – HPKJ ..................................................32 3.6.1.5. Klimatický region – KR ....................................................................................32 3.6.2. Základní struktura kódu BPEJ .............................................................................33 3.6.2.1. Základní kód bonitované půdně ekologické jednotky ...................................33 3.6.2.2. Klimatický region .............................................................................................34 3.6.2.2.1. Základní kritéria pro vymezení klimatických regionů ....................................34 3.6.2.2.2. Základní charakteristiky klimatických regionů ČR ..................................... 34 3.6.2.3. Hlavní půdní jednotka (HPJ) ...........................................................................35 3.6.2.4. Sklonitost (SL) .................................................................................................35 3.6.2.5. Expozice ...........................................................................................................35 3.6.2.5.1. Zásady pro stanovení expozice v závislosti na stupni sklonitosti ......................36 3.6.2.5.2. Sdružený kód pro kategorie sklonitosti a expozice .......................................36 3.6.2.6. Skeletovitost – K ..............................................................................................36 3.6.2.6.1. Hodnocení štěrkovitosti (Š) a kamenitosti (K) ................................................ 37 3.6.2.6.2. Hodnocení skeletovitosti v ornici a podorničí ..................................................37 3.6.2.7. Hloubka půdy – H ............................................................................................37 3.6.2.7.1. Sdružený kód pro kategorie skeletovitosti a hloubky půdy ...........................38 3.6.2.8. Zrnitost půdy ....................................................................................................38 3.6.2.8.1. Zrnitostní třídy použité při bonitaci ZPF ......................................................39 3.6.2.9. Výchozy tvrdých hornin a balvanů – B ........................................................39 3.6.2.10. Sdružený kód kategorií balvanitosti a výskytu antropozemí .........................40
3.6.2.11. Výskyt teras – T ............................................................................................40 3.6.2.12. Počet lokalit BPEJ v katastrálním území-PL ...............................................41 3.6.2.13. Nadmořská výška – V ....................................................................................41 4. PŘÍRODNÍ CHARAKTERISTIKA ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ ...................................42 4.1. Poloha a výměra zájmového území ........................................................................42 4.1.1. Katastrální území Borušov ..................................................................................42 4.1.2. Katastrální území Gruna ......................................................................................42 4.2. Klimatické podmínky zájmového území ................................................................43 4.2.1. Produkčně – zemědělské podmínky ....................................................................44 4.3. Reliéf zájmového území .........................................................................................44 4.4. Geologicko – litologické poměry zájmového území ..............................................45 4.5. Hydrologické poměry zájmového území ................................................................45 4.6. Hodnocení vlivu přírodních podmínek na vývoj půd .............................................46 4.7. Půdní podmínky .....................................................................................................46 4.7.1. Referenční třída: ČERNOSOLY .........................................................................47 4.7.2. Referenční třída: LUVISOLY (hnědozem slabě oglejená) .................................48 4.7.3. Referenční třída: LUVISOLY (hnědozem oglejená) ..........................................49 4.7.4. Referenční třída: STAGNOSOLY ......................................................................50 4.7.5. Referenční třída: KAMBISOLY (kambizem modální) .......................................51 4.7.6. Referenční třída: KAMBISOLY (kambizem oglejená) ……..............................52 4.7.7. Referenční třída: FLUVISOLY ……..................................................................53 5. NÁVRH NA ZAŘAZENÍ SLEDOVANÉ LOKALITY DO NOVÉHO KÓDU BPEJ ......55 5.1. Zpřesňující charakteristika lokality ……................................................................55 5.1.1. Určení hlavní půdní jednoty sledované lokality …..............................................56 5.1.2. Rozdělení lokality dle stávajících kódů BPEJ …………………………………58 5.1.2.1. Část lokality se stávajícím kódem BPEJ 5.58.00 …….....................................58 5.1.2.2. Část lokality se stávajícím kódem BPEJ 5.11.00 …….....................................59 5.2. Posouzení oprávněnosti požadavku ……................................................................60 5.2.1. Terénní a půdní průzkum ……............................................................... .............60 5.2.2. Struktura a popis půdních profilů zájmového území ……...................................61 5.2.2.1. Hnědozem slabě oglejená HN(g) ……..............................................................61 5.2.2.1.1.Porovnání půdního profilu HN(g) se stavem zjištěným v KPP ………. .. .....61 5.2.2.2. Fluvizem glejová FLq ……...............................................................................62 5.2.2.2.1.Porovnání půdního profilu FLq se stavem zjištěným v KPP …………..........63
5.2.3. Výsledky zrnitostního rozboru ……....................................................................64 5.2.3.1. Zrnitostní složení Hnědozem slabě oglejená HN(g) ……….……………........64 5.2.3.2. Zrnitostní složení Fluvizem glejová FLq ……………………………….….....64 5.3. Návrh na změnu BPEJ ………………………………………..…………..…........65 5.4. Samotná změna BPEJ ………………………………………..……………….......65 5.4.1. Zařazení do klimatického regionu ……………………………….……..…........65 5.4.2. Zařazení pozemků dané lokality do hlavní půdní jednotky ……………….........66 5.4.3. Určení svažitosti a expozice terénu ……………………………………….........67 5.4.4. Určení skeletovitosti a hloubky půdního profilu ……………………….…........67 6. ZÁVĚR……………………………………………………….………………..........68 6.1. Vyhodnocení změn BPEJ…………………………………………………….…...68 6.1.2. Změny v kódech BPEJ ………………………………..……………….…..........68 6.2. Změny v cenách dané lokality ………………….……….………………….......... 69 6.3. Změny v daňové zátěži dané lokality ……………………………………….…….70 7. SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK .………………………………….…….…….71 8. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY……………………………………………….72
ÚVOD „Půda je přírodní útvar, který se vyvíjí z povrchových zvětralin kůry zemské a ze zbytků ústrojenců a jehož stavba a složení jsou výsledkem podnebí a jiných faktorů půdotvorných." V. Novák ________________________ _________________ O tom, co je půda, existuje řada definic. Pokud však pohlédneme na půdu komplexně, můžeme říci, že se jedná o nejsvrchnější část zemské kůry, mezi níž a ostatními zemskými sférami probíhá neustálá výměna látek a energie, oživená organismy a existující v jednotě s rostlinami, které na ní rostou a s živočichy, kteří v půdě žijí. Věda zkoumající půdu, zabývjící se jejím vznikem, vlastnostmi, rozšířením, klasifikací a využitím, se nazývá pedologie. Je to složenina dvou řeckých slov - pedon znamená země, půda a logos - nauka či věda. Pedologie je tedy nauka (věda) o půdě, nebo jinak řečeno půdoznalství. Na půdu je třeba vždy pohlížet jako na nedílný přírodní útvar, který se vyvíjí a udržuje pod vlivem přírodního prostředí. Část půdy vytržená z celku a zkoumaná bez souvislosti s podmínkami svého vzniku přestává být půdou, ale stává se pouhou zeminou. Zemina je však pojem spíše stavitelský, vymezující hmotnou část půdního materiálu. Pevný zemský povrch vystavený účinkům ovzduší a vodstva poskytuje zvětraliny, které samy o sobě ještě půdou nejsou, i když jsou nutným předpokladem jejího vzniku. K tvorbě půdy dochází teprve tehdy, přistoupí-li ke zmíněným vlivům ještě činnost organismů. Půda je naproti zemině přírodní těleso v přirozeném prostředí, tj. v souvislosti celého přírodního prostředí. Jak je již uvedeno výše, mezi pedosférou a ostatními zemskými sférami existují vzájemné vztahy. Když na Zemi ještě neexistoval život, fungoval pouze tzv. velký geologický koloběh látek. Horniny geosféry vlivem účinků atmosféry a hydrosféry zvětrávaly a jako zvětraliny byly splavovány do vodních toků a moří, kde sedimentovaly. V jednotlivých geologických údobích se pak sedimenty opět přeměňovaly v horniny. Se vznikem a rozvojem života na Zemi začínají zásahy do tohoto koloběhu. Původní zvětralina získávala nové vlastnosti a postupně se měnila v půdu. Živé organismy odumíraly a jejich organické zbytky se hromadily v povrchové vrstvě zemské kůry, zde podléhaly působení mikroorganismů a postupné humifikaci a mineralizaci a jako jednoduché minerální sloučeniny se stávaly zdrojem živin pro rostliny. Tento malý biologický koloběh látek měl a má za následek to, že se v horních vrstvách zemské kůry hromadí odumřelé organické zbytky a produkty jejich přeměn i živiny.
11
Geosféra (litosféra) je zdrojem materiálu pro vznikající půdu. Hydrosféra se projevuje ve formě kapalné fáze půdy jako transportní prostředek látek migrujících v půdním profilu. Atmosféra je důležitá pro transport látek a pro výměnu plynů, biosféra dává půdě život. Zejména v současnosti však přestává být půda pouze přírodním útvarem, ale stává se v různé míře výtvorem antropogenním. Půda je jedením ze základních předpokladů existence lidské civilizace. Z hlediska zemědělství je půda po více než šest tisíciletí od neolitické revoluce důležitým výrobním prostředkem, který ve spojení s prací člověka tvoří základ obživy lidské společnosti. Půda je životním prostorem, základem života pro člověka, rostliny a živočichy. Je součástí látkového koloběhu v přírodě, zvláště koloběhu vody a živin, zásobárnou vody, prostředím pro rozklad látek, stanovištěm zemědělských a lesních plodin, prostorem pro hospodářské využití především v oblastech stavebnictví a dopravní sítě, místem pro ukládání odpadů, prostorem a zdrojem pro dobývání surovin. Půda tvoří prostor pro bydlení, rekreaci a odpočinek. Půda je archivem dějin přírody, vývoje lidstva a lidské činnosti, změn vegetace i změn klimatu, a proto je třeba ji chránit, neboť je to nenahraditelný, zničitelný a přitom neobnovitelný přírodní zdroj, základní produkční prostředek v zemědělství a lesnictví, ryze soukromý, konkrétní a přesně definovaný majetek a zároveň majetek obecný, který patří celé společnosti. (J. Němeček, a kolektiv, Průzkum zemědělských půd ČSSR, Praha, 1967)
12
2. CÍL PRÁCE Hlavním cílem bakalářské práce je vyhodnocení sledované oblasti z pedologického hlediska, porovnání zjištěného skutečného stavu se stavem uvedeným na mapových podkladech, tj. mapách bonitovaných půdně ekologických jednotek - BPEJ v měřítku 1:5000, a celkové posouzení, zda je třeba provést v dané lokalitě změnu přebonitování. Pro posouzení současných půdních poměrů s možností přebonitování vybrané lokality bylo vybráno území v oblasti Moravsko-Třebovska. Konkrétně se jedná o lokalitu nacházející se především v katastrálním území Borušov a malou částí zasahující do katastrálního území Gruna. Obě tato katastrální území se nacházejí ve východní části okresu Svitavy, asi 4 km severovýchodně od Moravské Třebové. Na Pozemkovém úřadu ve Svitavách byly zaznamenány případy, kdy byly uplatněny požadavky na přehodnocení půdy. Většina požadavků byla spíše žádostí neznalých vlastníků, kteří chtěli prakticky bezdůvodně změnu BPEJ svých pozemků, aby snížili náklady na daně z půdy, nebo aby si zajistili nárok na státní dotace. Po prošetření těchto žádostí odborným pracovníkem pozemkového úřadu a po konzultaci a případném přehodnocení stávajících půdních poměrů v daných lokalitách pracovníkem Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy Praha dotyční vlastníci od svých žádostí odstoupili. Žádost o přebonitování ve výše uvedené lokalitě byla však považována za oprávněnou a právě moje bakalářská práce měla posoudit současné půdní poměry s přebonitováním dané lokality v katastrálním území Borušov zasahujícím do katastrálního území Gruna.
13
3. POZNATKY O KOMPLEXNÍM PRŮZKUMU PŮD 3.1. Komplexní průzkum půd Komplexní průzkum půd ČR byl proveden na základě rozhodnutí vlády z ledna roku 1961. Výsledky komplexního průzkumu půd jsou prvním podrobným souhrnným materiálem o vlastnostech našich půd. Komplexní průzkum půd byl svým významem velkým přínosem pro naše zemědělství. V evropském i světovém měřítku bylo jen málo států, kde by půda byla podrobena tak všestrannému průzkumu.
3.2. Etapy komplexního průzkumu půd Komplexní průzkum zemědělských půd zahrnoval dvě souběžně probíhající etapy: •
Základní půdoznalecký průzkum jako jednorázovou akci, která poskytla ve formě zpráv a map podklady pro jakékoliv zásahy do půdního fondu republiky. Pro zemědělské závody mapy v měřítku 1:10000 a pro okresní a vyšší řídící orgány mapy v měřítku 1:50000.
•
Agrochemické zkoušení půd, opakované v pravidelných pětiletých cyklech, jež mělo být podkladem pro doplňování živin v půdě. Pro obě etapy byly vypracovány metodiky. Podle metodiky základního půdoznaleckého
průzkumu bylo prováděno genetické třídění půd, třídění z hlediska zrnitostního složení půd, obsah skeletu a stupně zamokření. Metodika agrochemického zkoušení půd předepisovala sledování výměnné půdní reakce, stanovení obsahu karbonátů, potřebu vápnění, stanovení přístupné P2O5 a K2O. Nejprve byl v každém okrese proveden terénní průzkum s použitím veškerých stávajících podkladových materiálů, především geologických, klimatických atd. Byla provedena systematická sondáž území, odebrány a analyzovány vzorky, zhodnoceny analýzy a konfrontovány s poznatky terénního průzkumu. Pro každý zemědělský závod byly vypracovány půdní mapy a kartogramy 1:10 000 včetně průvodní zprávy, doplňující a vysvětlující mapovou část. Pro každý okres byly vypracovány půdní mapy v měřítku 1:50000 a doplněny okresní průvodní zprávou. Mapové a písemné podklady komplexního průzkumu zemědělských půd tvořily výchozí
14
materiál pro plány zúrodnění půdy, tj. především odvodnění, závlahy, hnojení, zpracování půdy, plánování osevních postupů, protierozní opatření. Následné vymezení bonitovaných půdně ekologických jednotek bylo provedeno v létech 1973 až 1980 na základě usnesení vlády č. 101/1971 jako logické vyústění dokončeného Komplexního průzkumu půd ČR. Parametry bonitačního průzkumu byly dány potřebami rozvíjejícího se zemědělství, jeho velkovýrobním charakterem a potřebami a současně také na čelní místo kladeným termínem provedení, vyhodnocení a dokončení zadaného úkolu. V návaznosti na účel a podmínky provedení bonitačního průzkumu byly stanoveny i parametry dosažitelné přesnosti vymezení BPEJ. (Bonitace zemědělského půdního fondu ČSR zemědělský průzkum půd, 1980)
okres Svitavy, Praha, Ústav pro
Obr.1 Průvodní zpráva z KPP Obr.2 Agronomická charakteristika půd (součást průvodní právy) (desky)
3.3. Principy bonitace a oceňování zemědělských půd 3.3.1. Bonitační informační systém (BIS) Zahrnuje informace o veškeré zemědělské půdě jako celku, a to bez ohledu na její využívání podle kultur resp. druhu pozemků. Podle účelu je členěn na půdně kartografický informační systém a numerickou informační databázi. 3.3.1.1. Půdně kartografický informační systém Byl vytvořen na základě terénního průzkumu a mapování BPEJ. Jeho vyhodnocení bylo provedeno v ČR v létech 1973 až 1982 podle jednotné „Metodiky vymezování a mapování bonitovaných půdně ekologických jednotek" druhé vydání, Ústav pro zemědělský průzkum půd Praha, 1974. Mapy BPEJ v měř. 1:5000 byly rozmnoženy ofsetovým tiskem na dostupném 15
nejaktuálnějším kartografickém podkladu ve 25 výtiscích pro každý mapový list a předány v roce 1980 až 1982 zemědělské praxi k využití. Je tvořen souborem pracovního a aktualizovaného pare map bonitovaných půdně ekologických jednotek (BPEJ), které mají jednotný kartografický podklad Státní mapy odvozené (odvození z katastrální mapy) měř. 1:5000. Tato mapová díla pokrývají celé území České republiky (s výjimkou některých částí dosud existujících vojenských Újezdů). Aktualizace mapového díla je průběžně prováděna na tzv. aktualizačním pare map („A" pare), a to na základě podrobného terénního bonitačního průzkumu v souladu s vyhláškou Mze ČR č. 327/1998 Sb., kterou se stanoví charakteristika bonitovaných půdně ekologických jednotek a postup pro jejich vedení a aktualizaci, jakož i s dalšími návaznými provádějícími pokyny. Za úplnost a správnost celého systému odpovídá v ČR z pověření Mze Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy Praha.
Obr.3 Ukázka mapy BPEJ SMO 1: 5000 3.3.1.2. Základní pracovní mapy a kartogramy Komplexního průzkumu půd Součástí půdně kartografického informačního systému jsou také základní pracovní mapy a kartogramy Komplexního průzkumu půd (KPP) v měřítku 1:5000 (do roku 1966) a dále pak v měřítku
16
1:10000 a další archivované záznamy. V mapách jsou zakreslena místa kopaných sond, k nim náleží popisy půdních představitelů včetně záznamu o počtu odebraných půdních vzorků, dále jejich fyzikální a chemické analýzy, vyhodnocení průzkumu formou závěrečných zpráv, účelové kartogramy včetně návrhů opatření k zúrodnění půd a další. Údaje KPP byly základním podkladem při vymezování BPEJ. Materiály KPP v originálním provedení jsou archivovány VÚMOP Praha.
Obr.4 Základní pracovní mapa z KPP 1970 (jsou zde dobře patrné výběrové sondy V1, V2, V3)) Zdroj : http://80.95.108.248/wakpp/?/data-kpp/pardubickykraj/svitavy/borusov/mapy/pa_svi_m33-82-c-b-4b/zoomify.html#z1 3.3.1.3. Digitální soubor map BPEJ Tvoří množinu dat zobrazující odborný obsah map BPEJ, tj. hranice okrsků vymezených BPEJ a příslušných kódů. Mapa obsahuje i doplňující informace, a to hranice lesních, vodních a ostatních nezemědělských ploch, řeky a jiné význačné vodní plochy, lomy, haldy a navážky, liniové stavby a zastavěné plochy tak, aby vymezení BPEJ bylo zřetelné a identifikovatelné. Základní kód BPEJ je pětimístný (viz kapitola 4.2.). Pro interní potřeby se používá i kód 6ti místný, v němž šesté
17
číslo udává stupeň balvanitosti (kód 0, 1, 2) a údaj, že mapovaná BPEJ je antropogenní půdou (kód 7, 8, 9). Digitální databáze pracuje v základním programovém prostředí ARC/INFO s možnostmi transformace do ostatních navazujících systémů. Je trvale aktualizovaná na základě podrobného aktualizačního terénního mapování. Autorem a správcem tohoto informačního systému je VÚMOP Praha. 3.3.1.4. Registry bonitačního informačního systému Mimo již uvedené informace vede BIS i řadu registrů, které umožňují flexibilní využívání získaných informací pro praktickou interpretaci v různých úrovních. Jedná se zejména o: •
registr ÚTJ, jeho jmenné a kódové označení
•
registr úhrnných hodnot druhů pozemků (ÚHDP)
•
registr základních cen BPEJ
•
registr průměrných cen zemědělské půdy v ÚTJ, ZÚJ, okresech a ČR
•
registr tříd ochrany půdního fondu
•
registr plošného rozšíření území méně vhodných pro zemědělskou výrobu a další
(Metodika vymezování a mapování BPEJ, Karel Mašát a kolektiv, Praha 2002).
3.4. Změny bonitovaných půdně ekologických jednotek Podle zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech vykonávají pozemkové úřady mimo jiné : •
zajišťují změny (aktualizace) map bonitovaných půdně ekologických jednotek (BPEJ) pro účely jednotného vedení a aktualizaci údajů o bonitovaných půdně ekologických jednotkách v číselném a mapovém vyjádření
•
poskytují údaje o bonitovaných půdně ekologických jednotkách, pokud tyto údaje nejsou již součástí katastru nemovitostí Pozemkové úřady mohou změny (aktualizace) map bonitovaných půdně ekologických
jednotek provádět dle vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 327/1998 Sb., kterou se stanoví charakteristika bonitovaných půdně ekologických jednotek a postup pro jejich vedení a aktualizaci.
18
3.4.1. Důvody pro aktualizaci bonitovaných půdně ekologických jednotek Z praxe je známo několik typických situací, kdy dochází k nutné kontrole stávajícíh kódů BPEJ. 3.4.1.1. Kontrola BPEJ před započetím komplexních pozemkových úprav Před započetím komplexních pozemkových úprav je třeba vždy provádět kontrolu stávajících kódů bonitovaných půdně ekologických jednotek a porovnání se skutečným stavem, neboť metodiky pro vymezování a mapování BPEJ ze sedmdesátých let, kdy byla bonitace prováděna, byly sestavovány pro podmínky velkoplošného hospodaření a pro dnešní vlastnické vztahy jsou nepřesné. Podle metodiky pro vymezování a mapování bonitovaných půdně ekologických jednotek z roku 1974 mohly být vymezeny BPEJ, pokud výměra lokalit činila alespoň 3 ha. Menší plochy mohly mít samostatný kód BPEJ pouze v případě, že mělo dané území výraznou odlišnost, např. ve svažitosti, skeletovitosti, zrnitosti nebo hloubce půdy. V tomto případě však vymezená plocha označená samostatným kódem BPEJ nesměla být menší než 0,5 ha, což bylo v podmínkách velkoplošného hospodaření plně dostačující. Od sedmdesátých let do dnešní doby uplynul poměrně dlouhý čas, který se projevil i v terénu, především vlivem vodní a větrné eroze. (M. Janeček a kolektiv, Pozemkové úpravy se zaměřením na bonitaci a pedologii, Praha, Institut pro místní zprávu, 1999) 3.4.1.2. Zavedení a aktualizace údajů o vztahu BPEJ k parcelám KN (katastru nemovitostí) Díky úkolu, týkajícího se zavádění údajů o vztahu bonitovaných půdně ekologických jednotek k parcelám do katastru nemovitostí České republiky, došlo postupně v okrese Svitavy k zavedení kódů BPEJ do katastru nemovitostí a současně s tím tedy i ke kontrole stávajících kódů a případné úpravě či změně za odborného dohledu pověřených pracovníků Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy v Praze. Plnění výše uvedeného úkolu, který se provádí na základě Pokynů pro zavedení údajů o vztahu bonitovaných půdně ekologických jednotek k parcelám do katastru nemovitostí České republiky, pro jejich vedení a pro aktualizaci bonitovaných půdně ekologických jednotek vydaných Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním a Ministerstvem zemědělství České republiky - Ústředním pozemkovým úřadem ve vzájemné dohodě, začalo již v roce 1996, kdy bylo v každém okrese České republiky zkušebně vybráno jedno katastrální území jako praktický příklad pro zaškolení pracovníků pozemkových úřadů, prvních absolventů Odborného semináře pro pozemkové úpravy se zaměřením na bonitaci a pedologii a dalších pracovníků pozemkových
19
úřadů, kteří se plnění zmíněného úkolu rovněž účastnili, pod odborným dohledem vybraných pracovníků Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy v Praze. Zúčastněnými subjekty jsou tedy katastrální úřady a pozemkové úřady. Některé činnosti vykonává Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy v Praze jako odborná organizace. Katastrální úřady poskytují na základě předem dohodnutého plánu pozemkovému úřadu kopie katastrální mapy a kopie mapy dřívější pozemkové evidence, upravené na platný právní stav s označením parcel vedených ve zjednodušené evidenci zakroužkováním jejich čísel, tzv. grafický přehled parcel. Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy Praha, který vede celostátní databázi bonitovaných půdně ekologických jednotek, tj. udržuje v grafické a digitální formě soustavným doplňováním o výsledky aktualizace BPEJ systematickou bonitaci území České republiky z let 1974 - 1981, na základě objednávky zajišťuje pro pozemkový úřad mapy se zákresem aktualizovaných BPEJ v měřítku katastrální mapy. Pozemkové úřady pak zpracovávají materiály dodané katastrálním úřadem a Výzkumným ústavem meliorací a ochrany půdy Praha, který jako odborná organizace dohlíží na správnost zavedení údajů o vztahu BPEJ k parcelám do katastru nemovitostí České republiky. Zpracované podklady jsou pak pozemkovým úřadem předávány úřadu katastrálnímu, který provede vlastní zápis odpovídajících bonitovaných půdně ekologických jednotek k jednotlivým parcelám případně částem parcel do katastru nemovitostí. (Pokyny pro zavedení údajů o vztahu bonitovaných půdně ekologických jednotek k parcelám do katastru nemovitostí České republiky, pro jejich vedení a pro aktualizaci bonitovaných půdně ekologických jednotek, Praha, Ministerstvo zemědělství České republiky Ústřední pozemkový úřad a Český úřad zeměměřický a katastrální, 1999) 3.4.1.3. Aktualizace BPEJ dle vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 327/1998 Sb. Aktualizací BPEJ se podle výše uvedené vyhlášky rozumí zjištění změn půdních a klimatických podmínek zemědělských pozemků terénním průzkumem a jejich vyhodnocení oproti podmínkám, jež charakterizují dosud stanovenou BPEJ, např. pokud došlo ke zjevným a podstatným změnám v důsledku povodně, sesuvu půdy, výrazné degradaci a destrukci půdy erozí, zásadní změně hydromorfismu půdy nebo při zjevně nesprávném dřívějším určení BPEJ apod. Aktualizací se ověřují, upřesňují a tím vymezují nové hranice rozdílných BPEJ, popřípadě se mění číselný kód BPEJ. Za aktualizaci se považuje též zjištění údajů o BPEJ u pozemků, kde BPEJ nebyly dříve určeny. Důvodem pro aktualizaci je rovněž potřeba doplnění a upřesnění celostátní databáze. Aktualizací podle této vyhlášky nejsou změny průběhu hranic BPEJ ovlivněné nepřesností zákresů a oprava chyb vzniklých při soutisku map.
20
Důvodem pro aktualizaci BPEJ dle výše uvedené vyhlášky je podrobné prošetření půdních podmínek a následné aktuální vymezení okrsků BPEJ u zemědělských pozemků, kde BPEJ nebyly dříve určeny. 3.4.1.4. Kontrola původních map BPEJ v měřítku 1:5000 Taktéž dochází ke kontrole původních map BPEJ v měřítku 1:5000, tzv. zelený tisk, které jsou na pozemkových úřadech většinou ve dvou vyhotoveních. Při porovnání výše uvedených map BPEJ s aktualizačním "A" pare zapůjčeným Výzkumným ústavem meliorací a ochrany půdy Praha, který jako jednu ze svých hlavních činností vede celostátní databázi BPEJ a soustavně ji doplňuje a aktualizuje, se zjišťují změny a ty jsou následně opraveny tak, aby mapy BPEJ v měřítku 1:5000, které pro své potřeby využívá pozemkový úřad, odpovídaly aktualizovanému stavu map Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy Praha.
3.5. Zásady metodického postupu při vymezování a mapování BPEJ a jejich aktualizaci Pracovní postup sestává z následujících etap: •
práce přípravné
•
vlastní terénní práce spojené s vymezováním a mapováním BPEJ
•
práce vyhodnocovací
•
vyhotovení čistopisů změněných map
•
uspořádání podkladů pro archivaci a digitalizaci mapových podkladů
3.5.1. Práce přípravné 3.5.1.1. Předmět mapování, jednotka mapování a cíle aktualizace Předmětem mapování je zemědělská půda podle druhů pozemků, tj. orná půda, trvalé travní porosty, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady vedené v evidenci katastru nemovitostí. Jejich výměra je dána „Výpisem údajů z katastru nemovitosti" k datu zahájení aktualizace. Předmětem mapování je dále i evidovaná nezemědělská půda, která je zřetelně zemědělsky využívána pro pěstování plodin bez ohledu na to, v jakém druhu pozemku je vedena v katastru nemovitostí. V tomto směru se může jednat o půdy dlouhodobě ležící ladem, meze, remízy, polní cesty, mokřady, pahorky a různé rekultivované půdy nebo půdy ve vojenských Újezdech, které byly dříve půdami zemědělskými. Základní jednotkou pro mapovací práce je katastrální území. Hranice katastrálního území jsou vyznačeny v katastrální mapě eventuálně i v aktuální
21
Státní mapě odvozené 1:5000 (SMO - 5). Pokud se použije pro pracovní mapu starší vydání SMO – 5, je nutno katastrální hranice, eventuálně i druhy pozemků, odsouhlasit s katastrální mapou. Ideální postup spočívá v barevném zákresu jednotlivých druhů pozemků (např. půdy lesní, ostatní a vodní plochy) do pracovní mapy na základě seznamu parcel katastrálního území a katastrální mapy. Tento postup pak umožní lepší orientaci v území i při planimetráži bonitovaných ploch. Cílem bonitačního mapování je vymezení BPEJ, zákres do pracovní mapy a v čistopise do aktualizační mapy, a to nezávisle na dosud vymezených hranicích a vlastnostech určených kódem BPEJ a míře podrobnosti mapování. Výsledkem je vždy podklad pro návrh změněné mapy BPEJ (vyhláška Mze č. 327/1998 Sb., § 4, odstavec 2). 3.5.1.2. Výchozí podklady pro vymezování a aktualizaci BPEJ Jsou to materiály Komplexního průzkumu půd v části popisné, grafické i analytické. Tyto materiály jsou buď u příslušných pozemkových úřadů (převzaty od bývalých okresních zemědělských správ) nebo jsou k dispozici v archivu VÚMOP Praha. V přípravné fázi je nutno prostudovat: •
průvodní zprávu KPP týkající se předmětného katastrálního území. Průvodní zprávy jsou sestaveny podle zemědělských podniků a příslušnost k předmětnému katastru je nutno vyhledat.
•
pracovní mapu KPP v měř. 1:5000, eventuálně 1:10000 se zákresem genetických půdních představitelů, míst vyhloubených sond a odběrů vzorků a dalších záznamů agronomického významu (skeletovitost, zrnitost, zamokření atd.)
•
popisy půdních profilů
•
analýzy odebraných půdních vzorků základních a výběrových sond a pokud jsou k dispozici i analýzy speciálních sond
Z materiálů bonitace je třeba se seznámit: •
s mapou BPEJ v měř. 1:5000 s vymezenými okrsky BPEJ
•
s okresní zprávou Bonitace zemědělského půdního fondu, část A a B (ÚZPP Praha,1980)
Dále je vhodné prostudovat geologické a hydrogeologické poměry katastru, popř. dřívější průzkumné práce.
22
3.5.1.3. Příprava map pro terénní průzkum a aktualizaci Podkladem pro aktualizační mapování jsou: •
mapa BPEJ v měř. 1:5000 s vyznačenými okrsky BPEJ a jejich označením
•
katastrální mapa (grafická, digitální nebo digitalizovaná)
•
kopie mapy pozemkového katastru v měřítku katastrální mapy (PK mapa)
•
státní mapa odvozená 1:5000 nejnovějšího vydání s aktuálními polohopisnými prvky katastrální mapy a výškopisem
•
soubor mapových podkladů doplňuje i soupis parcel katastrálního území jako podklad pro vymezení druhů pozemků a sumárně zemědělské půdy
•
pokud má příslušný PÚ k dispozici digitální nebo analogové mapy katastrální doplněné výškopisem, lze je s výhodou použít pro terénní mapování (souběh s prováděním komplexní pozemkové úpravy). Doplnění katastrální mapy výškopisem převzatým z digitálního modelu území 25 se ověřuje ve VÚMOP Praha; interval vrstevnic je 5 m
•
fotogrametrické letecké snímky, pokud jsou v měřítku katastrální mapy, doplněné eventuálně i výškopisem. Podmínkou terénního mapování je použití vhodné mapy, obsahující výškopisné údaje, bez
nichž nelze v terénu pracovat. Eventuální transformace a přepis výškopisu do katastrálních map tvůrčím postupem lze doporučit. Příprava mapového podkladu pro terénní práce zahrnuje i vymezení objektu aktualizace, tj. zemědělské půdy a druhů pozemků (viz kapitola 6.1.1.). V zájmu jednotného provedení se plošně barevně vymezují: •
hranice katastrálního území - čerchovaně, síla čáry 1 mm, Tč. č. 8
•
lesní plochy - plošně, u velkých celků pouze obrysy cca 5 mm, Tč. č. 14
•
vodní plochy - včetně toků - plošně Tč. č. 10
•
ostatní plochy - šrafované v úhlu 45°, lehce – Tč. č. 24
•
silnice-Tč. č. 21
•
železnice - včetně náspů – Tč. č. 28
•
TTP - lehce pokrýt – Tč. č. 15 23
•
orná půda - zůstává bezbarvá
•
speciální kultury (sady, chmelnice, vinice, prutníky aj.) – Tč. č. 4
•
poznámky z map KPP - měkkou tužkou (HB) - lehce
3.5.2. Terénní práce •
rekognoskace katastrálního území
•
vlastní terénní bonitační průzkum
3.5.2.1. Rekognoskace území Provádí se po předchozím dodržení legislativních předpisů, tj. po oznámení o zahájení aktualizace zajišťuje příslušný pozemkový úřad na základě povolení vstupu na pozemky v době provádění terénního průzkumu. Rekognoskaci provádí odborně zdatný pracovník, který posoudí stav dosud vymezených BPEJ, navrhne nejvhodnější postup aktualizace, stanoví potřebu dobonitace parcel v důsledku nesouladu druhů pozemků evidenčního a skutečného stavu. Nedílnou součástí rekognoskace je ověření názorových shod na odborné vymezování BPEJ při dodržení jednotného hodnocení stanovišť na celém území státu. V rámci rekognoskace se proto na exponovaných místech otevře několik kopaných sond nebo polosond, eventuálně půdních vpichů, které budou popsány a budou sloužit jako vzorové sondy při podrobné aktualizaci vymezení BPEJ na určeném území. Při použití nového klasifikačního systému hodnocení půd a jeho aplikaci do systému hlavních půdních jednotek je potřeba v této fázi provést popisy profilů a odběr půdních vzorků k chemickým a fyzikálním analýzám tak, aby bylo možno tyto půdy správně klasifikovat a posléze i zařadit. V rámci rekognoskace se provádí i pohovor nad mapou s místními znalci půdy, s cílem ověřit a konfrontovat informace o stanovištních podmínkách s výsledky mapování, nebo doplnit informace o obtížně zjistitelných půdních vlastnostech (balvanitost, vláhové podmínky a podobně), zvláště pak o prvcích degradace půd (eroze, akumulace, zamokření a další). Údaje se zaznamenávají do pracovního deníku nebo do pracovních map. 3.5.2.2. Terénní bonitační aktualizační průzkum Systematická činnost při podrobném vymezování BPEJ je založena na vyhodnocení jednotlivých dílčích popisů půdních profilů z půdních vpichů, polosond, kopaných sond, eventuálně i terénních rýh a odkryvů. Soubor sondáží by měl dosahovat hustoty 4 a ž 1 sonda na 1 ha zemědělské půdy, a to v závislosti na složitosti půdního pokryvu určité lokality. Provádí se především
24
v době, kdy je půda bez nebo se slabým vegetačním krytem v období březen až květen, srpen až listopad. Místa sond (eventuálně odběru vzorků) se do pracovní mapy zaznamenávají křížkem s číslem sondáže tužkou a jsou doprovázena charakteristikami vlastností půdy, které rozhodují o příslušnosti k hlavní půdní jednotce, nebo mají jiný agronomický význam (sklonitost, zrnitost apod.). Popisy půdních profilů s označením genetických půdních horizontů se zaznamenávají do předtištěných formulářů vždy v případě, kdy bonitér mění BPEJ vymezenou v mapě na základě odlišných charakteristik půdního profilu. V tom případě se místo popsané sondy označuje kroužkem průměru 5 mm. 3.5.2.2.1. Poloha a označení sondy
Lze je poměrně přesně určit a zaznamenat i pomocí zařízení na určování souřadnic x, y, (z) zvolených bodů. V současné době lze dosáhnout střední polohové chyby i na nejjednodušších přístrojích typu GARMIN v řádu jednotek metrů. Ve VÚMOP Praha používaný typ GPS MAP 76 je schopen uložit 500 trasových bodů s názvem a značkou umožňuje navolit české menu a nevyžaduje referenční stanici. Přístroj je lehký (cca 0,5 kg), odolný vlhkosti, vodě i proti nárazu. Převod zeměpisných souřadnic na S - JTSK se provádí pomocí vhodného zařízení v závislosti na používanou SW techniku. S přístrojem je dodávána uživatelská příručka v češtině. 3.5.2.2.2. Okamžitá poloha místa sondy
Lze ji zjistit pomocí ručního laserového dálkoměru s vysokou přesností měření (1 m, v nepříznivých podmínkách 3 m na 800 m délky) protínáním dvou pevných bodů. 3.5.2.2.3. Popis půdních profilů
Popis půdních profilů a určení genetického půdního představitele (GPP) podle metodiky KPP, nebo určení půdních typů, subtypů a variet podle taxonomické klasifikace je vysokou odbornou činností bonitéra a kromě školení vyžaduje praxi v tomto oboru. Popis půdních profilů se provádí na základě stanoveného a zvoleného klasifikačního systému půd. Půdní představitel (PP) je zpravidla určující pro zařazení do příslušné HPJ. Pro určení PP lze použít dva klasifikační systémy: Taxonomický klasifikační systém půd ČR (NĚMEČEK, J. a kol. Praha, 2001), který umožňuje detailně hodnotit půdy na základě chemických a fyzikálně chemických vlastností, u kterého se předpokládá ještě dopracování do formy metodiky. Klasifikaci půd podle metodiky Komplexního průzkumu půd (Průzkum zemědělských půd ČSSR, I. díl, NĚMEČEK, J. a kol., Mze 1967), která při popisu půdního profilu umožňuje jemněji diferencovat půdní znaky (například I, i, (i); nebo H, h, (h), PCa, P(Ca)).
25
Mapující bonitér má možnost zvolit jeden z uvedených systémů při dodržení všech charakteristik a diagnostických znaků k určení půdního představitele včetně stanovení potřebných analytických hodnot. Klasifikační soustava bonitace uvedená v kapitole 7 této metodiky současně umožňuje zařazení PP do soustavy 78 HPJ, přičemž název PP a další charakteristiky půd obou systémů jsou v tabulkové formě odděleny typem a výrazností písma. 3.5.2.2.4. Přesnost vymezování BPEJ - hustota sondáže
Aktualizace vymezení BPEJ by teoreticky měla umožnit vymezení všech odlišností od převládající mapované BPEJ. Vzhledem k měřítku použitých mapových podkladů, časovým limitům a finančním nákladům i praktické účelnosti se plošně vymezují BPEJ soustavy použité v metodice vždy, pokud tato plocha přesáhne 0,5 ha a jedná-li se o půdu nekontrastní. Plochy menší než 0,5 ha se vymezují, pokud jsou mapovatelné v měřítku mapy a jedná-li se o půdy výrazně kontrastní. Za výrazně kontrastní se považuje: •
rozdílné zařazení půdy do hlavní půdní jednotky (HPJ)
•
svažitost odlišná nejméně o 5° proti průměru kategorie, do které je okolní lokalita BPEJ zařazena
•
skeletovitost odlišná o 2 stupně
•
zrnitost půdy odlišná o 2 stupně v rámci pětistupňové kategorizace zrnitostního rázu použitého v metodice
•
hloubka půdy odlišná o 2 stupně
•
dlouhodobé zamokření proti okolním ekologicky příznivým podmínkám, nebo naopak ekologicky příznivé podmínky proti okolnímu zamokření Z uvedeného vyplývá, že hustota sondáže musí odpovídat předepsaným kriteriím vyme-
zování BPEJ a je závislá na složitosti území. Značnou váhu mají zkušenosti mapujícího bonitéra, který při zhodnocení všech faktorů stanoviště umí správně zvolit místo sondáže, jež maximálně reprezentuje co nejširší území. Ze zkušeností lze uvést, že pro dodržení požadované přesnosti vymezení hranic BPEJ je třeba provést na 1 ha ve vyrovnaných půdních podmínkách 1 až 4 sondáže. Pro žádoucí přesnost mapování hranic okrsků BPEJ v terénu se vymezují: •
terénní tvary se zřetelně rozlišitelnými půdami, sníženiny, terasy, hranice hydromorfních půd do 10 m
26
•
rovinný až mírně svažitý terén: - s jednoduchými půdními a litologickými poměry, zpravidla bez skeletu do 20 m - se složitými, především litografickými poměry a postupnými - difusními přechody mezi BPEJ do 30 m
•
středně svažitý terén s komplikovanou skeletovitostí a výchozí horniny i sklonitostí, nebo kde polohopis pracovní mapy neumožňuje zřetelnou orientaci v terénu do 30 m
Pro plošně nevymezitelné okrsky BPEJ se v pracovní mapě, zejména v SMO - 5, použije symbol s odkazem na poznámku na rámu mapy. 3.5.2.2.5. Odběr půdních vzorků, analýzy
Půdní vzorky se odebírají ze sond nebo polosond za účelem doplnění informací pro zařazení půdy do HPJ a jako doplněk k analýzám základních a výběrových sond provedených při KPP. Doplnění analytických hodnot si vyžaduje i klasifikace podle Taxonomického klasifikačního systému půd ČR (2001): diagnostické znaky acidifikace, vyluhování, debazifikace, znaky trofizmu a hydromorfismu. Vzorky půd se odebírají buď z jednotlivých genetických půdních horizontů kopaných sond, nebo častěji z polosond z orničního horizontu a následného horizontu do hloubky 60 cm. Váha vzorku 0,5 - 1 kg. Rozsah stanovení se určuje podle účelu. Protože se jedná o speciální stanovení, měla by být prováděna akreditovanými laboratořemi (VÚMOP Praha, ÚKZÚZ, Geoindustria a podobně). 3.5.2.2.6. Aktualizace zákresu hranic klimatických regionů – KR
V případě, že hranice KR byly v původním mapování převzaty bez prověření vztahu k terénním tvarům, expozici a sklonitosti území, lze hranice KR upřesnit. To spočívá ve změně hranic KR provedené na základě zhodnocení stanovištních (mezoklimatických) podmínek hodnoceného území s odkazem na mikroklimatické odlišnosti doložené daty, získané místním pozorováním (po prověření), nebo v případech zřetelně nepřesného zákresu, kdy hranice KR je vedena svahem kolmo na vrstevnice apod. Navrženou změnu je nutno bezpodmínečně předem projednat s pověřeným pracovníkem VUMOP Praha a bez jeho souhlasu změnu nelze zařadit do výsledků aktualizace BPEJ. 3.5.3. Vyhodnocovací práce Vyhodnocení práce je vhodné provádět v době, kdy vegetační kryt půdy silně omezuje provádění terénního průzkumu na zemědělské půdě (převážně červen, červenec) a v zimním období, pokud termíny dokončení a předání výsledků nejsou stanoveny jinak. Provádí se na podkladu pracovní mapy tvůrčím postupem a spočívají v zásadě na těchto pracovních fázích:
27
•
Vyhodnocení výsledků analýz odebraných půdních vzorků (potřebných především pro zařazení půd při použití Taxonomického klasifikačního systému půd ČR).
•
Porovnání a doplnění nově zjištěných analytických hodnot s údaji základních, výběrových nebo speciálních sond KPP.
•
Potvrzení nebo nové zařazení půdy k půdnímu typu, subtypu a varietě na základě stratigrafie profilu, morfologického popisu genetických půdních horizontů, chemických a fyzikálně chemických analýz a jejich zařazení do soustavy HPJ a BPEJ.
•
Vyhodnocení prvků reliéfu, sklonitosti, skeletovitosti i expozice a vymezení hranic BPEJ na pracovní mapě v mezích odpovídající tolerance. (Tyto práce je nutno provádět na SMO - 5 nebo katastrálních mapách či mapách bývalého pozemkového katastru, vždy však s doplněným výškopisem.) Zákres hranic a kódového označení BPEJ se provádí červeně (Tč. 5), síla čar 1 mm, výška popisu 5 mm. Hranice každé BPEJ musí tvořit uzavřený okrsek. Na podkladě pracovní mapy se vytvoří návrh aktualizované mapy BPEJ v měř. 1:5000. Mapa obsahuje čistopisné linie a atributy BPEJ. Označuje se „A". Vzhledem k možným připomínkám k zákresu BPEJ v rámci připomínkového řízení
vedeného příslušným PÚ lze pro další zpracování provést zákres BPEJ na průsvitku s vyznačeným sekčním rámem. V případě, že aktualizaci vymezení BPEJ provádí samostatně pracovníci pozemkových úřadů, oznámí dokončení vyhodnocovacích prací a předloží výsledky aktualizace (pracovní mapy, popisy sond) pověřené odborné organizaci (VÚMOP Praha) ke kontrole a odsouhlasení. Tato provede ověření správnosti vymezení BPEJ zpravidla do 1 měsíce. O výsledku kontroly se vždy vyhotovuje zápis. 3.5.4. Transformace zákresu BPEJ do měřítka katastrální mapy Transformace zákresu BPEJ do měřítka katastrální mapy se provádí v těch případech, kdy terénní mapování a vyhodnocování výsledků je zobrazeno na mapě SMO - 5, nebo na mapě jiného měřítka, než je katastrální mapa (nebo mapa PK). Lze použít tyto způsoby: •
Digitalizaci aktualizované mapy a následné vykreslení na folii v požadovaném měřítku. Fólie se použije jako podložka, na jejímž podkladě se zákres BPEJ promítne a upřesní do jednotlivých mapových listů návrhu změněné mapy.
•
Provede se xerografická zvětšenina aktualizované mapy do měřítka návrhu změněné mapy, která slouží opět jako podložka k promítnutí a upřesnění zákresu BPEJ. 28
•
Převod zákresu BPEJ do návrhu změněné mapy se provede přesným pantografem (platí pro jednoduché případy řešení).
•
Překreslí se linie BPEJ přímým převodem do polohopisu mapy PK, z map SMO - 5 prvního vydání (se zákresem PK parcel) pomocí měřítka.
3.5.5. Vyhotovení čistokresby návrhu změněné mapy BPEJ Čistopis mapy se provede podle požadavku příslušného PÚ (po dohodě s příslušným katastrálním úřadem) na jednom z mapových podkladů: •
v katastrální mapě
•
grafickým znázorněním parcel ve zjednodušené evidenci (mapa PK)
•
grafickým znázorněním parcel se zákresem BPEJ v jejich primárním zavedení do KN
•
v mapě zaměřením skutečného stavu v terénu (při KPÚ)
Jednotně se označují: •
hranice katastrálního území čerchovaně, červenofialově, síla čáry 1 mm, Tč. č. 8
•
opravy a doplňky polohopisných prvků černě, síla čáry 0,5 mm, Tč. č. 24
•
zákres hranic BPEJ - plnou čarou červeně, síla čáry 0,7 mm, Tč. č. 5
•
zákres hranic balvanitosti uvnitř polygonu BPEJ se značí přerušovanou červenou čarou, síla čáry 0,7 mm s příslušným kódem. Pokud je balvanitost v celém polygonu BPEJ, pak se označí pouze kódem (Bl, B2)
•
hranice okrsků antropozemí se uvnitř okrsku BPEJ značí přerušovanou červenou čarou a okrsek se označí kódem AP
•
kód BPEJ červeně, síla 0,7 mm, výška písma 5 mm, Tč. č. 5 Zásady:
•
V zastavěných částech území se hranice BPEJ vedou převážně po hranicích pozemků, resp. komunikací.
•
Zastavěná plocha se na mapě zvlášť nevyznačuje, hranice BPEJ ji neprotíná.
•
Ostatní plochy malé výměry, podobně i drobné, rozptýlené lesy a stromoví se nevyznačují a zahrnou se do okrsku BPEJ.
•
Polní a lesní cesty včetně nevýznamných komunikací se nevyznačují, pokud netvoří hranici BPEJ.
•
Malé vodní toky, kanály se nevyznačují, vodní plochy a velké vodní toky se označí v hranicích smluvenou značkou.
29
V průběhu tvorby čistopisu návrhu změněné mapy BPEJ, zejména při převodu hranic BPEJ, ale i dalších topografických prvků je nutno vyloučit pravděpodobnou možnost deformace rámu a tím i polohopisu mapy (zpravidla zmenšení), vzniklé při xerografickém procesu rozmnožování mapových podkladů. (Pro informaci: přesný rozměr rámu mapového listu 1:2880 je 65,85 krát 52,68 cm). 3.5.6. Předání výsledků aktualizace objednateli Objednatel, tj. příslušný PÚ, vydává rozhodnutí o zahájení aktualizace (podle § 3, odst. 3 a 4 Vyhlášky Mze č. 327/1998 Sb., respektive její novely), přebírá návrh změněné mapy protokolárně a zajišťuje její vyložení v obci nebo na příslušném PÚ podle stanovených zásad (Vyhláška Mze č. 327/1998 Sb., § 4; Pokyn pro zavedení údajů o vztahu bonitovaných půdně ekologických jednotek k parcelám do katastru nemovitostí České republiky, pro jejich vedení a pro aktualizaci BPEJ, č. 22 ze dne 26.8. 1999, Mze číslo jednací 1547/99-5010, ČÚZK číslo jednací 2846/1999-23, část třetí, odstavec 9.7.2, dále jen „Pokyn č. 22".) Uvedený Pokyn č. 22 v odstavci 9.8 uvádí i další postup pro nakládání s výsledkem aktualizace BPEJ, především ve vztahu k příslušnému katastrálnímu úřadu. 3.5.7. Dokumentace o ukončení aktualizace Pracovník provádějící aktualizaci vymezení BPEJ, dobonitaci pozemků nebo další úkoly, vyhotoví Změnový list jako doklad, který obsahuje údaje o průběhu, dokončení, předání a uzavření aktualizace. Změnový list archivuje oddělení bonitace a mapování půd VÚMOP Praha. Vzor Změnového listu přiložen. 3.5.8. Základní vybavení bonitéra •
mapové podklady a desky na mapy
•
sondovací tyč 100, 110 cm
•
zatloukací palička s plastovými výplněmi
•
polní lopatka
•
rýč (pololopata)
•
nůž
•
brašna na pracovní pomůcky + batoh, nepromokavá folie
•
barevné tužky, sada 1-30 (Technicolor nebo odpovídající sada)
•
tužky HB, B 2 a další
•
pravítko, trojúhelník, úhloměr
30
•
poměrové měřítko se stupnicemi 1:2880, 1440, 50, 25, 100, 200, eventuálně jiné varianty
•
mřížka 1:5000, 1:2880, 1:2000, 1:1000 nebo polární planimetr (mechanický nebo elektronický)
•
sklonoměr (se stupnicí ve stupních a procentech)
•
navigační přístroj jednobodový k určení souřadnic bodů (pracovních sond) s příslušným SW k vyhodnocení měření
•
ruční laserový dálkoměr k okamžitému určení polohy v terénu (je doporučen)
•
dopravní prostředek pro transport zařízení a vzorků
•
standardní barevné tabulky (Munsellovy) k určování barvy půdy a dalších půdních vlastností (jsou doporučeny)
Obr. 5 Protokol o polním půdním záznamu
Obr. 6 pomůcky bonitéra
3.6. Základní pojmy klasifikační soustavy bonitace zemědělského půdního fondu (ZPF) 3.6.1. Taxonomické jednotky bonitační soustavy 3.6.1.1. Půdně ekologická jednotka - PEJ PEJ je nejnižší rozlišovací jednotkou ve smyslu ekotopu, která není na mapách BPEJ zobrazována, ekonomicky sledována a popsána. Respektuje půdně klimatické a reliéfové odlišnosti v rámci daných kriterií. 3.6.1.2. Bonitovaná půdně ekologická jednotka - BPEJ Je základní mapovací a oceňovací jednotkou bonitační soustavy. Při vyčleňování BPEJ platí zásada, že všechny složky prostředí jsou rovnocenné. Je definována na základě agronomicky zvlášť významných charakteristik půdy, klimatu, reliéfu terénu a vláhového režimu lokalit zemědělského 31
území. Na základě této „agronomizace" lze k ní přiřadit parametrizované (normativní) údaje o produkční schopnosti hlavních zemědělských plodin a ekonomické efekty, které na daném stanovišti v určitém časovém úseku přináší. Soustava BPEJ pak zobrazuje všechny charakteristické kombinace základních a v krátkodobém až střednědobém časovém horizontu málo proměnlivých vlastností určitých lokalit zemědělského území, které jsou vzájemně odlišné a poskytují i rozdílné produkční a ekonomické efekty. 3.6.1.3. Hlavní půdní jednotka - HPJ HPJ je syntetická agronomizovaná jednotka charakterizovaná účelovým (agronomickým) seskupením genetických půdních typů, subtypů, půdotvorných substrátů, zrnitosti, hloubky půdy, typem a stupněm hydromorfismu a reliéfem území. Klasifikační soustava bonitace představuje 78 HPJ, které z geneticko - agronomického hlediska tvoří 13 základních skupin (viz oddíl 7 Klasifikační soustava bonitace zemědělského půdního fondu v ČR). 3.6.1.4. Hlavní půdně-klimatická jednotka - HPKJ HPKJ je vyšší taxonomickou jednotkou bonitační soustavy a je charakterizována hlavní půdní jednotkou v kombinaci s příslušným klimatickým regionem. Agronomicky významné vlastnosti, sklonitost, expozice, skeletovitost a hloubka půdy, umožňují členění na úroveň BPEJ. V rámci prováděné podrobné aktualizace vymezení a mapování BPEJ se užívá v současné době asi 300 HPKJ v ČR. 3.6.1.5. Klimatický region - KR KR zahrnuje území s přibližně shodnými klimatickými podmínkami pro růst a vývoj zemědělských plodin. Klimatické regiony byly vyčleněny výhradně pro účely bonitace zemědělského půdního fondu, i když v mapových podkladech zahrnují veškerou plochu ČR. Kolektiv autorů k vymezení KR použil podklady ČHMÚ pro tento účel specificky vypracované. Mezi rozhodující použitá kritéria patří: roční sumy průměrných denních teplot vzduchu > 10 °C, průměrná roční teplota vzduchu, průměrný roční úhrn srážek, pravděpodobnost výskytu suchých vegetačních období a vláhová jistota ve vegetačním období. Doplňujícími indikátory pak bylo hodnocení nadmořských výšek, fénové jevy, expoziční ráz krajiny, místní údaje literárních pramenů, vztahy k dlouhodobým výnosovým řadám apod. V návaznosti na určený počet míst kódu BPEJ bylo v závěru hodnocení vyčleněno pouze 10 klimatických regionů označených číslem 0-9.
32
3.6.2. Základní struktura kódu BPEJ 3.6.2.1. Základní kód bonitované půdně ekologické jednotky Bonitované půdně ekologické jednotky reprezentují plochy s přibližně stejnou kvalitou půdy. Bonitované půdně ekologické jednotky jsou znázorněny na mapě v měřítku 1:5 000 a vyjádřeny pětimístným kódem. Bonitované půdně ekologické jednotky jsou charakterizovány klimatickým regionem, hlavní půdní jednotkou, sklonitostí a expozicí, skeletovitostí a hloubkou půdy a specifikují hlavní půdní a klimatické podmínky hodnoceného pozemku. Na základě těchto pěti charakteristik jsou kódy BPEJ stanoveny : Označují se takto: x . xx . xx x
kód klimatického regionu (0 - 9)
xx kód hlavní půdní jednotky (01 - 78) xx 1. číslice: sdružený kód svažitosti a expozice (0-9) 2. číslice: sdružený kód skeletovitosti a hloubky půdy (0 - 9) Příklad kódu BPEJ : BPEJ: 7. 50. 54 7 . klimatický region mírně teplý, vlhký, s vyššími srážkami až přebytkem vláhy v jarním a podzimním období 50 . HPJ je kambizem oglejená (KAg), středně těžká lehčí (ph), s typickými znaky oglejení v horizontu Bv 54. 5 - sklonitost - půda ve středním svahu 7-12 stupňů se severní expozicí 4 - středně skeletovitá (sk 2), v ornici slabě kamenitá (K 1) až středně štěrkovitá (Š 2), ve spodině do 60 cm středně štěrkovitá (Š 2) nebo kamenitá (K 2), lokálně i středně hluboká. Pokud v některých výstupech digitálního zpracování výsledků bonitace se pro interní účely uvádí kód šestimístný, potom šestá číslice označuje stupeň balvanitosti určitého okrsku půd, nebo indikuje výskyt antropogenních půd zařazených do HPJ podle znaků zrnitostí, skeletovitosti, stupně hydromorfnosti apod., přičemž se nerozlišuje, z jakých materiálů antropogenní půda vznikla.
33
3.6.2.2. Klimatický region Je vyjádřen první číslicí pětimístného číselného kódu BPEJ v rozmezí 0 - 9, zahrnuje území s přibližně shodnými klimatickými podmínkami pro růst a vývoj zemědělských plodin. Klimatické regiony byly vyčleněny na základě podkladů Českého hydrometeorologického ústavu v Praze výhradně pro účely bonitace zemědělského půdního fondu (ZPF) a zahrnují území s přibližně shodnými klimatickými podmínkami pro růst a vývoj zemědělských plodin. V ČR bylo vymezeno celkem 10 klimatických regionů. 3.6.2.2.1. Základní kritéria pro vymezení klimatických regionů
Za základní kritéria pro vymezení klimatických regionů, která by měla splňovat shodné podmínky pro růst a vývoj zemědělských plodin, byly vzaty v úvahu následující údaje: •
suma průměrných denních teplot rovných nebo vyšších než 10 °C
•
průměrné roční teploty a průměrné teploty ve vegetačním období (IV.-IX.)
•
průměrný úhrn ročních srážek a srážek ve vegetačním období (IV.-IX.)
•
pravděpodobnost výskytu suchých vegetačních období v % (IV.-IX.)
•
výpočet vláhové jistoty
•
výpočet hranice sucha ve vegetačním období a další faktory, nadmořská výška, údaje o známých klimatických singularitách, v neposlední řadě i faktor mezoreliéfu
3.6.2.2.2. Základní charakteristiky klimatických regionů ČR
Tab.1 Charakteristika klimatických regionů kód svmbol KR KR 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9
VT TI T2 T3 MT1
charakteristika regionů
velmi teplý, suchý teplý, suchý teplý, mírně suchý teplý,mírně vlhký mírně teplý, suchý mírně teplý, mírně MT2 vlhký mírně teplý (až MT3 teplý), značně vlhký MT4 mírně teplý, vlhký mírně chladný, MCH vlhký CH chladný, vlhký
suma teplot nad 10 °C °C 2800-3100 2600 - 2800 2600 - 2800 2500 - 2800 2400 - 2600
pravděpoprůměrná vláhová průměrný roční dobnost roční jistota ve úhrn srážek suchých teplota vegetačním mm vegetačních °C období období v % 9-10 500 - 600 30-50 <0-3 8-9 pod 500 40-60 <0-2 8-9 500-600 20-30 2-4 (7)8-9 550-650(700) 10-20 4-7 7-8,5 450 - 550 30-40 0-4
2200-2500
7-8
550 - 650 (700)
15-30
4-10
2500 - 2700
7, 5 - 8, 5
700 - 900
0-10
nad 10
2200 - 2400
6-7
650 - 750
5-15
nad 10
2000 - 2200
5-6
700 - 800
0-15
nad 10
pod 2000
pod 5
nad 800
0
nad 10
34
3.6.2.3. Hlavní půdní jednotka (HPJ) HPJ je podle vyhlášky 327/1998 Sb. účelové seskupení půdních forem příbuzných ekologickými vlastnostmi, které jsou charakterizovány morfogenetickým půdním typem, subtypem, půdotvorným substrátem, zrnitostí a u některých hlavních půdních jednotek výraznou svažitostí, hloubkou půdního profilu, skeletovitostí a stupněm hydromorfismu. HPJ je vyjádřena druhou a třetí číslicí pětimístného číselného kódu BPEJ. Celkem existuje 78 hlavních půdních jednotek (01 - 78), které jsou rozděleny do 13 skupin na základě některých shodných znaků. 3.6.2.4. Sklonitost (SL) Je vyjádřena čtvrtou číslicí pětimístného číselného kódu BPEJ, která je výsledkem kombinace sklonitosti a expozice. SL se označuje ve stupních kvadrantu. Pokud se některými přístroji udává sklonitost v procentech, je 100 % sklonu rovno úhlu 45° , tj. poměr vzdálenosti převýšení je 1:1. Sklonitost se v terénu stanoví sklonoměrem. Kategorie sklonitosti jsou : Tab.2 Kategorizace sklonitosti Kategorie
Rozpětí SL ve stupních
0
0-1°
1 2 3 4 5 6
1-3° 3-7° 7-12° 12 - 17° 17 - 25° přes 25°
Charakteristika kategorie úplná rovina (používá se jen výjimečně v rovinatém terénu -ve zhoršených podmínkách povrchového rovina mírný sklon střední sklon výrazný sklon příkrý sklon sráz
3.6.2.5. Expozice Vyjadřuje polohu lokality BPEJ vůči světovým stranám. Kategorie
Charakteristika kategorie
rovina expozice jih východ a západ sever
(se všesměrnou expozicí (0-1°) (jihozápad až jihovýchod) (jihozápad až severozápad, jihovýchod až severovýchod) (severozápad až severovýchod)
Při praktickém vymezování expozice byl vzat prokazatelný vliv expozice na produkční schopnost půd až od třetího stupně sklonitosti (> 7°), pouze v některých případech (lehké půdy, velmi těžké půdy a další, viz tab.) je uvažován vliv expozice od druhého stupně sklonitosti.
35
Samostatně se hodnotí expozice jižní v klimatických regionech 0, 1, 2, 3, 4 a 5 jako negativní a zbývající expozice se slučují bez rozlišení. V klimatických regionech 6, 7, 8 a 9 se samostatně hodnotí expozice severní jako negativní a zbývající expozice východní, západní a jižní se opět slučují a hodnotí jako celek. 3.6.2.5.1. Zásady pro stanovení expozice v závislosti na stupni sklonitosti
Tab.3 Stanovení expozice Klimat, region VT, T1, T2, T3
Použitá expozice ee 1,2 - 3
MT1, MT2
1,2 - 3
MT3, MT4
3,1 - 2
MCH, CH
3,1 - 2
Stupeň sklonitosti 2 v případě mělkých nebo lehkých výsušných půd 3 a vyšší - ostatní půdy 3 a vyšší 2 u těžkých půd 3 a vyšší - ostatní půdy 2 a vyšší
3.6.2.5.2. Sdružený kód pro kategorie sklonitosti a expozice
Tab.4 Kódy sklonitosti a expozice Kód
0 1 2 3 4 5 6 7 8 9
ve stupních
Sklonitost slovní charakteristika
základní kategorie
0-3 3-7 3-7 3-7 7-12 7-12 12-17 12-17 17-25 17-25
rovina mírný sklon mírný sklon mírný sklon střední sklon střední sklon výrazný sklon výrazný sklon příkrý sklon až sráz příkrý sklon až sráz
0- 1 2 2 2 3 3 4 4 5-6 5-6
Expozice slovní základní charakteristika kategorie
bez rozlišení bez rozlišení jih, (JZ - JV) sever, (SZ - SV) jih, (JZ - JV) sever, (SZ - SV) jih, (JZ - JV) sever, (SZ - SV) jih,(JZ-JV) sever, (SZ - SV)
0 0 1 3 1 3 1 3 1 3
6
U klimatických regionů 0-5 znamenají kódy 2,4,6 a 8 skutečnou jižní (JZ - JV) expozici a kód 3, 5, 7 a 9 všechny ostatní expozice. U klimatických regionů 6 - 9 je tomu naopak, tj. kódy 3,5,7 a 9 znamenají skutečnou severní (SV - SZ) expozici a kódy sudé pak všechny ostatní. 3.6.2.6. Skeletovitost – K Je vyjádřena pátou číslicí číselného kódu a vyjadřuje komplexní hodnocení štěrkovitosti a kamenitosti podle jejich obsahu v ornici a podorničí. Obsah skeletu se uvádí v procentech objemových v půdní hmotě formou zlomku, kde skeletovitost v ornici se značí v čitateli a v
36
podorničí ve jmenovateli. Štěrkem se rozumí pevné částice hornin velikosti 4 až 30 mm, kámen jsou pevné částice velikosti 30 až 300 mm. Nad 300 mm se jedná o balvany. 3.6.2.6.1. Hodnocení štěrkovitosti (Š) a kamenitosti (K) :
Tab.5 Štěrkovitosti a kamenitosti Obsah štěrku, kamene Do 10 % objemových 10 - 25 % 25 - 50 % Nad 50 % Nad 50 %
Stupeň 0 1 2 3
Charakteristika s příměsí slabě štěrkovitá, kamenitá středně štěrkovitá, kamenitá silně štěrkovitá, kamenitá
•
3.6.2.6.2. Hodnocení skeletovitosti v ornici a podorničí:
Tab.6 Kategorizace skeletovitosti Kategorie skeletovitosti 0 1 2 3
Kombinace stupňů Š a K 0 0 - Š1 0 - Š1(K1) K1 - Š1, (Š2) Š2 - K1(K2) Š2 - K2(K1) Š1,2 - K1,2 nebo K2 Š3 - K3 K2
Symbol
Charakteristika
sk0
bezskeletovitá
sk1
slabě skeletovitá
sk2
středně skeletovitá
sk3
silně skeletovitá
Je nutno odlišně hodnotit měkký a tvrdý skelet, protože měkký skelet nebrání v takové míře zpracování půdy. Obdobně je nutno přihlížet i k velikosti kamene (v kategorii nad 3 cm) a k množství skeletu v rámci jednotlivých kategorií (především Š/K, rozmezí 25 - 50 %). V tomto smyslu je třeba chápat údaje v závorkách. Stupeň skeletovitosti hodnotíme v otevřené sondě, nebo polosondě, v ornici pak ze vzorku odebraného rýčem. (Pozor na hodnocení množství skeletu omytého deštěm na povrchu pozemku, které vizuálně znásobuje jeho množství oproti skutečnému obsahu v profilu půdy.) 3.6.2.7. Hloubka půdy - H Je vyjádřena pátou číslicí číselného kódu, charakterizuje mocnost půdního profilu, kterou omezuje v určité hloubce buď pevná skála, či její rozpad, nebo silná skeletovitost. Hloubka půdy je posuzována ve 3 kategoriích: Tab.7 Kategorizace hloubky půdy Kategorie 0 1 2
Hloubka půdy více než 60 cm 30 až 60 cm do 30 cm
Charakteristika kategorie půda hluboká půda středně hluboká půda mělká 37
3.6.2.7.1. Sdružený kód pro kategorie skeletovitosti a hloubky půdy
Tab.8 Štěrkovitosti a kamenitosti Skeletovitost Kód 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9
slovní charakteristika bezskeletovitá bezskeletovitá až slabě slabě skeletovitá středně skeletovitá středně skeletovitá slabě skeletovitá středně skeletovitá bez až slabě skeletovitá středně až silně skeletovitá bez až silně skeletovitá
základní kategorie 0 0- 1 1 2 2 1 2 0-1 2-3 0-3
Hloubka slovní charakteristika hluboká hluboká až středně hluboká hluboká hluboká až středně mělká mělká hluboká až středně hluboká až mělká hluboká až mělká
základní kategorie 0 0- 1 0 0 0-1 2 2 0-1 0-2 0-2
Kód 7, 8,9 je určen pro BPEJ o sklonitosti > 12° a pro BPEJ nevyvinutých (rankerových) půd. Kód 5 a 6 se používá jen pro mělké půdy. V tom případě kód skeletovitosti označuje skeletovitost v orničním nebo drnovém horizontu. Předpokládá se, že při silné skeletovitosti (3) se jedná pouze o nezemědělskou půdu. 3.6.2.8. Zrnitost půdy Posuzuje se na základě obsahu částic menších než 0,01 mm (tzv. hrubá jílovina) v rámci sedmičlenné klasifikační stupnice podle prof. V. Nováka, která byla použita při komplexním průzkumu půd ČR. Tab.9 Kategorizace zrnitosti půdy Kategorie 1 . 2 . 3 . 4 . 5 . 6 . 7 .
Charakteristika písčitá hlinitopísčitá písčitohlinitá hlinitá jílovitohlinitá jílovitá jíl
Označení P hp Ph h jh jv j
Obsah částic < 0,01 mm do 10 % 10 - 20 % 20 - 30 % 30 - 45 % 45 - 60 % 60 - 75 % >75%
Obsah částic < 0,01 mm se stanoví v laboratoři ze vzorku jemnozemě, tj. podílu zeminy získané prosátím sítem o velikosti ok 2 mm. Podíl zeminných částic 2-4 mm označujeme jako hrubý písek (hrP). Pro účely bonitace půd se pro třídění hlavních půdních jednotek z hlediska zrnitostního rázu půd použilo hodnocení podle trojúhelníkového diagramu založeného na obsahu tří půdních frakcí: jílu částice < 0,001 mm (podle mezinárodního hodnocení částice < 0,002 mm), jemného a hrubého prachu - částice 0,001 - 0,05 mm, jemného a hrubého písku 0,05 - 2 mm (příloha).
38
Pro bonitaci půd je hodnocení zrnitosti seskupeno do pěti tříd: půdy lehké
P, hP
Vysvětlivky symbolů:
půdy lehčí středně těžké ......pH
P
písek p
písčitá
půdy typické středně těžké...H, rH, R
H
hlína
hlinitá
půdy těžké ...........................pjH, jH, rjH
R
prach r
prachovitá
půdy velmi těžké .................pJ, rJ, J
J
.jíl
.jílovitá
h
j
Pro převod sedmičlenné Novákovy stupnice do pětičlenné stupnice zrnitostního rázu lze zařadit půdy na základě obsahu částic< 0,01 mm (kategorie I.) a celkového podílu částic < 0,05 mm (kategorie I. a II.) podle následující tabulky 10. 3.6.2.8.1. Zrnitostní třídy použité při bonitaci ZPF
Tab.10 Zrnitostní třídy Označení Označení podle podle sedmičlenné Index kategorie trojúhelníkového Novákovy stupnice diagramu L STÍ ST T VT
lehká středně těžká lehčí středně těžká typická těžká velmi těžká
Obsah I. a II. kategorie v % (< 0,05 mm v profilu do 60 cm)
p, p/hp, hp/p, ph/p (pod ornicí p), p/ph (p = 40 cm), hp ph/p (ph zasahuje do 40 cm), hp/ph, ph, hp > 30 % I a II frakce ph/h, h, h/jh, ph > 45 % I a II frakce
Obsah I. kategorie v % (< 0,01 mm v profilu do 60 cm)
<30
<15
<45
15-30
h/jv, h/j, jh jh/jv,jh/j,jv,j
30-50 50-60 >60
Při charakteristice zrnitostního rázu je nutno brát v úvahu i zrnitost profilu v hloubce přes 60 cm především s ohledem na schopnost půdy zajistit optimální vláhové poměry pro rostliny. Pro některé specifické kombinace zrnitosti v profilu (např. p/jv) jsou v soustavě samostatné HPJ. 3.6.2.9. Výchozy tvrdých hornin a balvanů – B Hodnotí se intenzita výskytu nemapovatelných překážek, které se nacházejí na povrchu nebo v orničním horizontu a představují zvýšenou obtížnost zpracování půdy. Rozlišují se tři kategorie: Kategorie
Charakteristika kategorie
0
bez výskytu nebo ojedinělý výskyt balvanů
1
střední intenzita výskytu balvanů (závad)
2
výrazná intenzita výskytu balvanů (závad)
39
Střední intenzita výskytu je dána počtem 5-20 lokalit na 1 ha zemědělské půdy. Výrazná intenzita výskytu počtem více než 20 lokalit na 1 ha. Respektuje se také lokalita výchozu horniny, která zaujímá plochu větší než 0,25 m2. Umělé překážky, např. sloupy elektrického vedení, doprovodné značky plynovodů a vodovodů apod., se do kategorie balvanitosti neuvádějí. 3.6.2.10. Sdružený kód kategorií balvanitosti a výskytu antropozemí V zájmu evidence plošného rozšíření antropozemí se využívá šestého místa kódu BPEJ, který umožní graficky i numericky zachytit lokality těchto půd samostatně, obdobně jako je tomu u výskytu balvanů. Používá se pro interní potřebu. Pro sledovaný účel nepovažujeme za antropogenní půdy kultizemě (půdy rigolované, hluboko kypřené), dále půdy vojenských Újezdů a cvičišť, půdy ovlivněné důlní činností a urbánní a polourbánní půdy (půdy zahrad v intravilánech, případně zahrádkářských kolonií). Výskyt balvanitosti se v mapě vymezuje přerušovanou čarou v rámci okrsků BPEJ a indexem Bl nebo B2 (stupeň bez výskytu balvanů 0 se v mapě neoznačuje) a je označen šestým místem v kódu BPEJ. V aktualizační kartě se zapisuje procentický podíl zastoupení v rámci BPEJ. Výskyt antropozemí se v mapě vyznačuje přerušovanou čarou v rámci okrsku BPEJ, nebo jako samostatný okrsek, v obou případech s indexem AP a současně i šestimístným kódem BPEJ pro interní potřebu. Kódování stupně balvanitosti a výskytu antropozemí se provádí podle následující tabulky. Tab.11 Kódování stupně balvanitosti Šesté číslo kódu BPEJ 0 1 2 7 8 9
Stupeň balvanitosti 0 1 2 0 1 2
Výskyt antropozemě ne ne ne ano ano ano
3.6.2.11. Výskyt teras – T Zaznamenává se do aktualizační karty od sklonitosti 4 a vyšší, eventuálně i při horní hranici sklonitosti 3, kde šíře teras nepřesahuje 50 metrů. V podhorských oblastech se uvažuje terasování svahů i při nižší sklonitosti a zaznamenáváme terasy do šíře 100 m. Tab.12 Charakteristika teras Kód 0 1 2 3 4
Charakteristika kategorie území bez teras (nekóduje se) šíře teras do 5 m šíře teras nad 5 m plánované terasy do 5 m šíře plánované terasy nad 5 m šíře 40
3.6.2.12. Počet lokalit BPEJ v katastrálním území-PL Zaznamenává se počet lokalit určité BPEJ v mapovaném katastrálním území. Tab.13 Kódování počtu likalit s jednotlivými kódy BPEJ Kód 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9
Charakteristika kategorie 10 lokalit a více 1 lokalita 2 lokality 3 lokality 4 lokality 5 lokalit 6 lokalit 7 lokalit 8 lokalit 9 lokalit
3.6.2.13. Nadmořská výška - V Zaznamenává se do aktualizační karty jako dvoumístný kód a označuje plošně převažující nadmořské výšky lokalit BPEJ v katastrálním území. Tab.14 Kódování nadmořské výšky Kód 01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 11 12 13 14
Nadmořská výška v m do 150 m 151 -200m 201 - 250 m 251 -300m 301 -350m 351 -400m 401 - 500 m 501 - 600 m 601 -700m 701 - 800 m 801 - 900 m 901 - 1000 m 1001 - 1200 m nad 1200 m
(Metodika vymezování a mapování BPEJ, Karel Mašát a kolektiv, Praha 2002).
41
4. PŘÍRODNÍ CHARAKTERISTIKA ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ 4.1. Poloha a výměra zájmového území Obr. 7 Grafické znázornění polohy zájmového území v okrese Svitavy 4.1.1. Katastrální území Borušov Katastrální
území
Borušov se nachází severovýchodě
od
města
Moravská
Třebová.
Sousedící
katastrální území jsou: na východě Žipotín, na jihu
Gruna,
na
západě Staré Město, na
severu
až
severozápadě Dětřichov u Moravské Třebové a na severu až severovýchodě Prklišov. Nejdelší hranicí sousedí na jihu katastrální území Borušov s katastrálním územím Gruna, nejkratší hranicí na západě s katastrálním územím Staré Město. Podle údajů katastru nemovitostí jsou úhrnné údaje o katastrálním území Borušov následující: •
zemědělská půda 141,3706 ha
•
z toho orná půda 121,4604 ha
•
lesní pozemky 37,2062 ha
•
vodní plochy 0,2041 ha
•
zastavěné plochy 1,5117 ha
•
ostatní plochy 18,9585 ha.
Celková výměra katastrálního území Borušov je 199,2511 ha. 4.1.2. Katastrální území Gruna Katastrální území Gruna se nachází východně od města Moravská Třebová. Sousedící katastrální území jsou: na severovýchodě Žipotín, na jihovýchodě Bohdalov, na jihu Radkov, na
42
jihozápadě Rozstání, na západě Linhartice, na severozápadě Staré Město a Dětřichov u Moravské Třebové, na severu Borušov. Nejdelší hranicí sousedí katastrální území Gruna s katastrálním územím Radkov na jihu, nejkratší hranicí s katastrálním územím Staré Město na severozápadě. Podle údajů katastru nemovitostí jsou úhrnné údaje o katastrálním území Gruna následující : •
zemědělská půda 422,8996 ha
•
z toho orná půda 355,6529 ha
•
lesní pozemky 252,3075 ha
•
vodní plochy 2,6166 ha
•
zastavěné plochy 4,1685 ha
•
ostatní plochy 44,5612 ha.
Celková výměra katastrálního území Gruna je 726,5534 ha. Popsaná katastrální území spolu sousedí Borušov jižní hranicí, Gruna severní hranicí. (Obce okresu Svitavy v roce 1998, Svitavy, Český statistický úřad)
4.2. Klimatické podmínky zájmového území Podle půdních a klimatických podmínek jsou katastrální území Borušov a Gruna zařazeny do bramborářského výrobního typu. Encyklopedie uvádí, že bramborářský typ je zemědělský výrobní typ zahrnující území zvlněných kopcovin s nadmořskou výškou 350 - 600 metrů, průměrnou roční teplotou 6,5 - 8 °C a srážkami 700 - 800 mm. Bramborářský výrobní typ zahrnuje hlavně hnědozemě s různým stupněm podzolizace. Je to oblast vhodná pro pěstování obilnin, jetele, nenáročných luskovin, ozimé řepky, krmné řepy a pícnin, trvalých nebo dočasných travních porostů. Dělí se rovněž na subtypy podle pěstované obilniny, přičemž ve sledované oblasti - katastrálních území Borušov a Gruna - se vyskytuje především bramborářsko - ječný subtyp a jen malá část území směrem na východ je zahrnuta do bramborářsko pšeničného subtypu. Pokud se týká klimatických podmínek, je možné zařadit předmětnou oblast do klimatického regionu označeného kódem č. 5 a symbolem MT2 - mírně teplý, mírně vlhký. Průměrná roční teplota se pohybuje v rozmezí 6 - 7,5 °C. Normální roční průběh teploty je následující: v lednu minimum, v červenci maximum, na jaře mezi březnem a květnem je velký teplotní rozdíl, na podzim mezi zářím a listopadem rovněž.
43
Atmosférické srážky se pohybují ve sledovaných katastrálních územích Borušov a Gruna v rozmezí 615 - 725 mm. Vývojová řada atmosférických srážek s maximem v červenci a nevýrazným minimem v březnu je normální. Podle pozorovací a srážkoměrné stanice Moravská Třebová, která se nachází v nadmořské výšce 347 m, je průběh teploty a srážek v jednotlivých měsících v průměru let 1901 1950 tento:
Tab. 15 Souhrn průměrných měsíčních srážek a teplot v dané lokalitě měsíc
1.
2.
3.
teplota (°C) -3,1 -1,9 2,3 srážky (mm)
45
41
39
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
7,1 12,6 15,6 17,3 16,3 12,6 7,5
2,4 -1,2
52
46
64
76
87
73
50
54
roční průměr
7,3
50 roční úhrn 677
Fenologické poměry je možno vyjádřit těmito údaji : počátek jarních polních prací je v poslední dekádě března, počátek senoseče v první polovině června, počátek žní ozimého žita v poslední dekádě července a počátek setí ozimého žita v polovině září (údaje stanice Útěchov – 380 m n. m.). Délka slunečního svitu je v průměru 2000 – 2200 hodin za rok. 4.2.1. Produkčně – zemědělské podmínky Podle půdních a klimatických podmínek je zájmové území zařazeno do výrobního typu bramborářského, subtypu bramborářsko - ječného a menší část do subtypu bramborářsko pšeničného.
4.3. Reliéf zájmového území Zájmové území se nachází na východě okresu Svitavy a spadá do jeho části označené Moravská Třebová. Celé území tedy leží v geomorfologické oblasti Opatovického hřbetu, část severovýchodní zasahuje do Zábřežské pahorkatiny. Středem celé oblasti probíhá od severovýchodu k jihozápadu hluboká a úzká terénní deprese, na niž navazují silně svažité stráně, které rychle přecházejí v rovinatější terén. Většina pozemků, hlavně v jihozápadní části území, je rovinatého až mírně svažitého charakteru a poměrně méně členitá. Střední svažitost se projevuje hlavně ve východní části území. Pozemky s nejvyšší nadmořskou výškou 538 m se nalézají v severní a severovýchodní části území. Nejnižší nadmořská výška 370 m je u pozemků při jižní hranici, v místech, kde Borušovský potok opouští katastrální území. Průměrná nadmořská výška se tedy pohybuje okolo 440 m. Na většině území převládá jihozápadní expozice.
44
Terén tohoto území je značně svažitý a členitý, a proto zde dochází k velké vodní plošné erozi. V místech, která jsou dnes využívána pro pěstování zemědělských plodin, se uplatňují základní protierozní opatření, především orba po vrstevnicích a vhodné osevní postupy - krytí meziplodinami.
4.4. Geologicko – litologické poměry zájmového území Půdotvorný substrát katastrálních území Borušov a Gruna tvoří s převahou sprašové hlíny, křídové opuky a tvrdé slínovce. V menším rozsahu se zde vyskytují též jílovité sedimenty nevápnité a nevápnité nivní uloženiny. Sprašové hlíny pokrývají téměř celou jihozápadní část sledovaného území. Jsou to čtvrtohorní sedimenty bez obsahu vápníku, zrnitostně středně těžké, s dobrými fyzikálními vlastnostmi, a tedy jedny z nejlepších půdotvorných substrátů. Na sprašových hlínách vznikly černozemě degradované lužní, hnědozemě slabě pseudoglejové, hnědozemě pseudoglejové a pseudogleje. Křídové opuky a tvrdé slínovce převládají v severovýchodní části území. Jsou to usazeniny druhohorního původu, které jsou v této oblasti většinou ve svrchních vrstvách odvápněné. Opuky zvětrávají na lehčí, silně skeletovitý, dobře propustný materiál. Jsou půdotvorným subsrátem hnědých půd a hnědých půd oglejených. Jílovité sedimenty nevápnité se vyskytují jen lokálně hlavně v západní části území. Jsou charakteristické těžší zrnitostí a špatnou propustností pro vodu. Jsou půdotvorným substrátem hnědých půd oglejených. Nevápnité nivní uloženiny se vyskytují v nivách podél vodních toků. Jsou to geologicky nejmladší sedimenty a mají vlastnosti okolních půdotvorných substrátů, ze kterých vznikly. Vytvořily se na nich fluvizemě glejové.
4.5. Hydrologické poměry zájmového území Celé území jak katastru Borušov, tak i katastru Gruna leží v povodí řeky Moravy, přesněji Horní Moravy. Přímo obcí Borušov protéká od severovýchodu k jihozápadu Borušovský potok, při severovýchodní hranici katastru potok Mírovka. V nivách podél vodních toků dochází vlivem zvýšené a kolísající hladiny podzemní vody k přechodnému zamokření, jež se projevuje silnějším glejovým procesem. Vznikají tak fluvizemě glejové. U většiny půd typu hnědozemě se sezonní převlhčení půdního profilu srážkovou vodou projevuje různým stupněm oglejení.
45
U hnědých půd je většinou vodní režim vyrovnaný a spíše zde dochází k vysychání při déletrvajícím nedostatku vláhy. Ve svažitém terénu dochází při prudkých deštích též k silné vodní plošné erozi.
4.6. Hodnocení vlivu přírodních podmínek na vývoj půd Jednotlivé půdní typy jsou výsledkem působení různých půdotvorných faktorů. Ve sledovaném území se při vzniku půd uplatnily hlavně klimatické vlivy - teplota a srážky, půdotvorné substráty, reliéf terénu a čím dál více vliv člověka. V dané oblasti se vyvinuly ve velkém rozsahu půdy typu hnědé půdy a hnědozemě, na malých plochách pak černozemě degradované lužní, pseudogleje a fluvizemě glejové . Hnědé půdy vznikly procesem zvětrávání křídové opuky. Vyskytují se na většině území, především pak na severovýchodě. Ve svažitějším terénu se ve větší míře projevuje vodní plošná eroze, a proto jsou vzniklé půdy značně skeletovité a mají většinou omezenou hloubku půdního profilu. Jde o půdy s lehčí zrnitostí. Převážně v západní části sledované oblasti vznikly na nevápnitých jílovitých sedimentech hnědé půdy oglejené. Jsou to půdy těžké, špatně propustné pro vodu, místy slabě skeletovité. Kromě procesu zvětrávání se zde uplatnil též silnější proces oglejení. Půdy typu hnědozemě vznikaly především v jihozápadní části území na sprašových hlínách procesem illimerizace tj. posunem koloidních látek do spodnějších horizontů. Vlivem vyšších srážek a poněkud menší propustnosti ve spodině uplatňuje se u těchto hnědozemí mimo illimerizace též proces oglejení o různé intenzitě, a tak vznikly hnědozemě slabě pseudoglejové nebo hnědozemě pseudoglejové. V depresích, kde dochází k většímu hromadění srážkové vody, proces oglejení převládá a takto vznikly menší plochy oglejených půd. Jen na malé ploše se vyskytují v západní části území černozemě degradované lužní. Vznikly procesem humifikace na sprašových hlínách. V nivách podél vodních toků vznikly na nevápnitých nivních uloženinách fluvizemě glejové, které jsou charakteristické vrstevnatým půdním profilem a silnějším glejovým procesem ve spodině. Většina těchto půd je střední zrnitosti a projevuje se u nich přechodné zamokření podzemní vodou.
4.7. Půdní podmínky V katastrálních územích Borušov a Gruna se vyskytují následující půdní typy:
46
4.7.1. Referenční třída: ČERNOSOLY Geneticko-agronomická
Taxonomický klasifikační
klasifikace půd ČSSR
systém půd ČR
1967
2001
Černozem degradovaná
Černozem luvická, CEl
Půdotvorný
Hlavní půdní
substrát
jednotka
sprašové hlíny - 57
08
Pedogenetickým procesem je proces černozemní. Vlivem původní stepní vegetace zanechávající v půdě mnoho organických zbytků došlo při převládající humifikaci k tvoření mocného tmavého humusového černozemního horizontu. Dále docházelo k částečnému prosunu koloidů (proces illimerizace), vytvořil se nevýrazný iluviální horizont s lesklými koloidními povlaky. Lužní proces se zde projevuje zvýšeným hromaděním humusu při výskytu rezivých skvrnek (slabým glejovým procesem) ve spodních horizontech profilu. Schéma půdního profilu (stratigrafie): Geneticko-agronomická
Taxonomický klasifikační
klasifikace půd ČSSR
systém půd ČR
1967
2001
OrH
Ac
Hi
Bth
hi
Bth
(h) i / P (G)
Bth/C(g)
P (G)
C(g)
Profily těchto velmi hlubokých půd jsou tvořeny ornicí Ac sahající do hloubky 22-24 cm, tmavohnědošedé barvy, hrudkovité struktury. Ornice zřetelně přechází do podorničního iluviovaného humusového horizontu Bth, tmavošedého, zrnité struktury. Od 40-44 cm pozvolně nastupuje iluviovaný humusový horizont Bth, tmavošedé barvy a polyedrické struktury. V 60-66 cm pozvolna nastupuje přechodný horizont Bth/C(g) světle hnědé barvy se slabým šedomodrým mramorováním (znak slabého glejového procesu), bez struktury. V hloubce 82-86 cm pozvolně nastupuje půdotvorný substrát C(g) s projevy slabého glejového procesu, světle šedé barvy, bez struktury. Jedná se o půdy středně těžkého zrnitostního složení, soudržné konzistence.
47
V rámci geneticko – agronomického seskupení (GAS), patří černozemě luvické do agronomické půdní skupiny (APS) I2. Chemizmus těchto půd se vyznačuje středně humózní ornicí s dobrou kvalitou humusu, slabě kyselou půdní reakcí, nasyceným sorpčním komplexem, vysokou sorpční kapacitou, malou až střední zásobou přijatelné kys. fosforečné a střední zásobou draslíku.. Z hlediska agronomického jsou to na sledovaném území nejkvalitnější půdy, velmi vhodné pro pšenici, ječmen, cukrovku a vojtěšku. 4.7.2. Referenční třída: LUVISOLY Geneticko-agronomická
Taxonomický klasifikační
klasifikace půd ČSSR
systém půd ČR
1967
2001
Hnědozem slabě oglejená
Hnědozem slabě oglejená,
Půdotvorný
Hlavní půdní
substrát
jednotka
sprašové hlíny - 57
11
HN(g) Hlavním pedogenetickým procesem této půdy je proces illimerizace, tj. vlivem průsakové vody dochází v půdním profilu k translokaci jemných koloidních půdních částic, čímž se vytváří iluviální (obohacený) horizont. Ten je charakterizován hnědou barvou, povlaky koloidů na zlomech strukturních elementů a polyedrickou nebo kostkovou strukturou. Půdní profil je texturně diferencován. U tohoto půdního představitele s illimerizací současně probíhá i proces slabého oglejení. To je zapříčiněno vlivem snížené vnitřní drenáže spodních vrstev profilu, čímž je půdní profil sezonně pod vlivem srážkové vody, která v něm stagnuje. Schéma půdního profilu (stratigrafie): Geneticko-agronomická
Taxonomický klasifikační
klasifikace půd ČSSR
systém půd ČR
1967
2001
Orh
Ap
(h) I (g)
Bt(g)
i / P (g)
Bt(g)/C
P (g)
C(g)
Profily těchto velmi hlubokých půd jsou tvořeny ornicí Ap hnědošedé barvy a hrudkovité struktury, sahající do hloubky 20-24 cm. Ornice zřetelně přechází do slabě prohumózněného iluviálního slabě oglejeného horizontu Bt(g), rezivohnědého se slabým 48
modrošedým mramorováním (do 10 %), polyedrické struktury. Od 44-50 cm pozvolně nastupuje přechodný horizont Bt(g)/C téže barvy jako předešlý horizont, bez struktury. V 66-78 cm pozvolně nastupuje slabě oglejený půdotvorný substrát C(g) hnědé barvy s rezivými skvrnkami, bez struktury. Půdy jsou středně těžkého zrnitostního složení, soudržné až tuhé konzistence. V rámci geneticko – agronomického seskupení (GAS), patří hnědozemě slabě pseudoglejové do agronomické půdní skupiny (APS) II1. Agrochemické vlastnosti těchto půd se projevují mírně humózní ornicí, slabě kyselou půdní reakcí, nasyceným sorpčním komplexem, nižší až střední sorpční kapacitou, malou zásobou přijatelné kys. fosforečné a malou až střední zásobou draslíku.. Z hlediska agronomického jsou to půdy dobré kvality, velmi vhodné pro pšenici, ječmen, cukrovku, řepku a vojtěšku. 4.7.3. Referenční třída: LUVISOLY Geneticko-agronomická
Taxonomický klasifikační
klasifikace půd ČSSR
systém půd ČR
1967
2001
Hnědozem oglejená
Hnědozem oglejená HN(g)
Půdotvorný
Hlavní půdní
substrát
jednotka
sprašové
42
hlíny - 57
Hlavní pedogenetický proces je tentýž jako u předešlé hnědozemě slabě pseudoglejové. U tohoto půdního představitele je intenzivnější oglejení, které nastává v důsledku většího převlhčení půdy srážkovou vodou. Schéma půdního profilu (stratigrafie): Geneticko-agronomická
Taxonomický klasifikační
klasifikace půd ČSSR
systém půd ČR
1967
2001
Orh
Ap
Ig
Btg
i / Pg
Btg/C
Pg
Cg
Profily těchto velmi hlubokých půd jsou tvořeny ornicí Ap, hnědošedé barvy a hrudkovité struktury. V hloubce 22-24 cm ornice zřetelně přechází do výrazně iluviálního oglejeného horizontu Btg, rezivohnědé barvy s modrošedým mramorováním, polyedrické 49
struktury. Od 40-44 cm pozvolně nastupuje přechodný horizont Btg/C šedohnědé barvy s modrošedým mramorováním, bez struktury. V 68-72 cm pozvolna nastupuje oglejený půdotvorný substrát Cg okrově hnědé barvy s modrošedým mramorováním (30-40 %), bez struktury. Půdy jsou středně těžkého zrnitostního složení, soudržné až tuhé konzistence. V rámci geneticko – agronomického seskupení (GAS) patří hnědozemě pseudoglejové do agronomické půdní skupiny (APS) VI1. Agrochemizmus těchto půd se vyznačuje mírně humózní ornicí, slabě kyselou půdní reakcí, slabě nasyceným sorpčním komplexem, nižší až střední sorpční kapacitou, malou zásobou přijatelné kys. fosforečné a malou až střední zásobou draslíku. Z agronomického hlediska jsou to půdy střední až dobré kvality, velmi vhodné pro jetel, pšenici a ječmen. 4.7.4. Referenční třída: STAGNOSOLY Geneticko-agronomická
Taxonomický klasifikační
klasifikace půd ČSSR
systém půd ČR
1967
2001
Oglejená půda
Pseudoglej luvická PGl
Půdotvorný
Hlavní půdní
substrát
jednotka
sprašové
44
hlíny - 57
Hlavním pedogenetickým procesem je oglejení. V půdním profilu dochází během roku k déletrvajícímu opakovanému zvýšení obsahu vláhy, které se střídá s periodami normální vlhkosti až i proschnutí půdy. V důsledku silného ovlhčení a dlouhodobé stagnace přebytečné povrchové vody v půdním profilu došlo k intenzivním projevům procesu oglejení, a tím ke zhoršení fyzikálních i chemických vlastností. Schéma půdního profilu (stratigrafie): Geneticko-agronomická
Taxonomický klasifikační
klasifikace půd ČSSR
systém půd ČR
1967
2001
hd
Adp
g1
En-Bmt
g2
BCg
g/P
Cg
50
Jsou to velmi hluboké půdy, jejichž profily tvoří drnový horizont Adp šedohnědé barvy a zrnité struktury. V hloubce 20-24 cm pozvolným přechodem nastupuje oglejený horizont EnBmt narezle okrověšedé barvy s výrazným modrošedým mramorováním, bez struktury. Ve 40-48 cm pozvolně nastupuje oglejený horizont BCg, rezivěhnědý s modrošedým mramorováním bezstrukturní. Od 64-70 cm pozvolna nastupuje oglejený půdotvorný substrát Cg modrošedé barvy s rezivými skvrnami, bez struktury. Zrnitostně se jedná o půdy středně těžkého složení, místy ve spodině těžkého složení, lepivé až silně lepivé konzistence. V rámci geneticko – agronomického seskupení (GAS) patří pseudogleje na sprašových hlínách do agronomické půdní skupiny (APS) VI2. Agrochemizmus těchto půd se vyznačuje silně humózním drnovým horizontem, kyselou půdní reakcí, slabě nasyceným sorpčním komplexem, vyšší až střední sorpční kapacitou, malou zásobou přijatelné kys. fosforečné a malou až střední zásobou draslíku.. Z agrochemického hlediska jsou to půdy střední kvality velmi vhodné pro jetel, oves (po odvodnění a případném rozorání luk). 4.7.5. Referenční třída: KAMBISOLY Geneticko-agronomická
Taxonomický klasifikační systém
klasifikace půd ČSSR
půd ČR
1967
2001
Hnědá půda
Půdotvorný
Hlavní půdní
substrát
jednotka
Kambizem modální Kam
křídové
Kambizem vyluhovaná KAv
opuky - 14
25
Hlavním pedogenetickým procesem těchto půd je zvětrávání půdotvorných substrátů, při kterém se primární minerály přeměňují na sekundární, bohaté na Fe203. Vytváří se žlutě až rezivohnědý horizont zvětrávání. Schéma půdního profilu (stratigrafie): Geneticko-agronomická
Taxonomický klasifikační
klasifikace půd ČSSR
systém půd ČR
1967
2001
Orh
O
V
Ah
v/P
Bv,Bvt
P
IIC
51
Profily těchto středně hlubokých půd jsou tvořeny ornicí O, sahající do hloubky 18-22 cm, šedohnědé barvy a hrudkovité struktury. Ornice zřetelně přechází do podorničního horizontu zvětrávání Ah, světlehnědé barvy a polyedrické struktury. Od 30-38 cm pozvolna nastupuje navětralý půdotvorný substrát Bv, šedohnědý, bezstrukturní. V hloubce 48-56 cm nastupuje půdotvorný substrát IIC, hnědošedý, bezstrukturní. Jedná se o půdy středně těžkého zrnitostního složení, slabě kamenité v ornici, středně kamenité v podorničí, ulehlé až tuhé konzistence. Kromě těchto půd se vyskytují též hnědé půdy mělké, s ornicí mělkou (14-16 cm), u nichž půdotvorný substrát nastupuje v hloubce 30-42 cm. Mají středně těžké zrnitostní složení, ornici středně kamenitou, podorničí silně kamenité, konzistenci tuhou až tvrdou. V rámci geneticko – agronomického seskupení (GAS), patří kambizemě na odvápněných křídových opukách do agronomické půdní skupiny (APS) X1. Agrochemické vlastnosti těchto půd se projevují středně humózní ornicí, slabě kyselou půdní reakcí, slabě nasyceným sorpčním komplexem, střední sorpční kapacitou, malou zásobou přijatelné kys. fosforečné a malou až střední zásobou draslíku.. Jsou to půdy v méně svažitých polohách málo vhodné pro pěstování žita, lnu a jetele, ve svažitých polohách vhodné jen pro trvalé travní porosty. Vyžadují protierozní ochranu. 4.7.6. Referenční třída: KAMBISOLY Geneticko-agronomická
Taxonomický klasifikační systém
klasifikace půd ČSSR
půd ČR
1967
2001
Půdotvorný
Hlavní půdní
substrát
jednotka
křídové Hnědá půda oglejená
Kambizem oglejená KAg
30
opuky - 14
Pedogenetický proces u tohoto půdního přestavitele je obdobný jako u předešlé hnědé půdy - s tím rozdílem, že vlivem snížené vodopropustnosti ve spodině dochází současně se zvětráváním i k procesu oglejení.
52
Schéma půdního profilu (statigrafie): Geneticko-agronomická
Taxonomický klasifikační
klasifikace půd ČSSR
systém půd ČR
1967
2001
Orh
O
Vg
Ah
v / Pg
Bvg
Pg
IIC
Profily těchto velmi hlubokých a hlubokých půd jsou tvořeny ornicí O, šedohnědé barvy a zrnité struktury. V hloubce 16-22 cm ornice zřetelně přechází do oglejeného horizontu zvětrávání Ah, okrově šedé barvy s výrazným mramorováním a slabě vyvinuté polyedrické struktury. Od 34-40 cm pozvolna nastupuje slabě navětralý oglejený půdotvorný substrát Bvg hnědošedé barvy s modrozeleným mramorováním, bez struktury. V hloubce 46-58 cm pozvolně nastupuje oglejený půdotvorný substrát IIC, hnědošedý s mramorováním, bez struktury. Zrnitostně se jedná o půdy středně těžké, místy s těžkou spodinou, slabě kamenité v ornici a podorničí, soudržné až tuhé konzistence. Lokálně v hloubce 80-86 cm je podložní hornina svory a fylity. V rámci geneticko – agronomického seskupení (GAS), patří kambizemě oglejené do agronomické půdní skupiny (APS) VI3. Agrochemizmus těchto půd je vyjádřen mírně humózní ornicí s horší kvalitou humusu, slabě kyselou půdní reakcí, nasyceným sorpčním komplexem, vyšší až střední sorpční kapacitou, malou zásobou přijatelné kys. fosforečné a malou až střední zásobou draslíku. Jsou to půdy střední kvality, velmi vhodné pro jetel, oves a trvalé travní porosty. 4.7.7. Referenční třída: FLUVISOLY Geneticko-agronomická
Taxonomický klasifikační
klasifikace půd ČSSR
systém půd ČR
1967
2001
Nivní půda glejová
Půdotvorný substrát
Nivní uloženiny Fluvizem glejová FLq
(nevápnité) - 62
Hlavní půdní jednotka
58
Drnový proces uplatňující se v těchto půdách byl v nedávné minulosti rušen záplavami s aluviální akumulací. Zároveň zde působil proces glejový při přebytečném ovlhčení půdy
53
kapilárně podepřenou vláhou a zátopovými vodami. Glejový proces začíná již v poddrnovém horizontu a do hloubky narůstá. Schéma půdního profilu: Geneticko-agronomická
Taxonomický klasifikační
klasifikace půd ČSSR
systém půd ČR
1967
2001
hd
Adp
(h) P (G)
Go
PG
Cg
Profily těchto velmi hlubokých půd jsou tvořeny drnovým horizontem Adp, hnědošedé barvy a hrudkovité struktury. Od 18-24 cm pozvolně nastupuje slabě prohumózněný, slabě glejový půdotvorný substrát Go, modrošedé barvy, s rezivými skvrnkami a mramorováním (do 10 % - projevy slabého glejového procesu), polyedrické struktury. V hloubce 40-48 cm difusním přechodem nastupuje půdotvorný substrát Cg, šedomodrý s intensivními projevy glejového procesu, bez struktury. Půdy jsou středně těžkého zrnitostního složení, lepivé konzistence. Hladina podzemní vody se v době průzkumu pohybovala v hloubce 70-98 cm. V rámci geneticko – agronomického seskupení (GAS), patří fluvizemě glejové do agronomické půdní skupiny (APS) VII1. Agrochemizmus těchto půd se projevuje mírně humózním drnovým horizontem se špatnou kvalitou humusu, slabě kyselou půdní reakcí, slabě nasyceným sorpčním komplexem, vyšší až střední sorpční kapacitou, malou zásobou přijatelné kys. fosforečné a malou až střední zásobou draslíku. Z hlediska agronomického jsou to málo hodnotné půdy, po odvodnění místy vhodné pro žito, oves, jetel, většinou jen pro trvalé travní porosty. Předpokladem jejich zproduktivnění je trvalé snížení hladiny podzemní vody a její odvedení mimo vegetační profil odpovídajícím hydrotechnickým melioračním opatřením. ( Komplexní průzkum zemědělských půd ČSSR, okres Svitavy, Brno, Česká akademie zemědělská ES pro průzkum půd Brno, 1972 ) ( Půdoznalství, Jiří Jandák, MZLU Brno 2007 ) ( Návody do cvičení, Jiří Jandák a kol., VŠZ 1989 ) ( Atlas půd ČR, Josef Kozák a kolektiv, Praha 2009 )
54
5. NÁVRH NA ZAŘAZENÍ SLEDOVANÉ LOKALITY DO NOVÉHO KÓDU BPEJ 5.1. Zpřesňující charakteristika lokality
Obr.8 Sledované území v mapě KN
Obr. 9 Sledované území v mapě SMO 1: 5000 s ortofoto Předmětná lokalita se nachází ve vzdálenosti asi 4 km severovýchodně od města
Moravská Třebová v katastrálním území Borušov a částí přibližně 500 m2 rovněž zasahuje do katastrálního území Gruna. V mapových podkladech, tj. na mapách BPEJ v měřítku 1:5000, se tato oblast nachází na mapových listech Moravská Třebová 2-8 a 3-8 a v mapách evidence nemovitostí v měřítku 1:2880 na mapovém listu IV-11-2. Jedná se o pozemky s velkou svažitostí, bez možnosti mechanizačního obdělávání, v současné době neobdělané, porostlé travním porostem, náletem křovin a v některých částech porostlé listnatými a jehličnatými stromy. Sledovaná lokalita se nachází v oblasti zvané „Krušný díl“. Má přibližně obdélníkovitý tvar. Navazuje na jihozápadní okraj obce Borušov a táhne se jihozápadním směrem podél levého břehu Borušovského potoka v pruhu širokém přibližně od 25 do 50 metrů a dlouhém zhruba 350 metrů. Je to oblast tvořená svahem s nadmořskou výškou asi 400 m, který se svažuje směrem severozápadním do údolí tvořeného loukami a již zmíněným Borušovským potokem a nadmořskou výškou přibližně 380 m. Směrem severovýchodním sousedí předmětná lokalita především s pozemky vedenými v katastru nemovitostí jako orná půda. Svou severní a jižní hranicí navazuje daná lokalita na lesní pozemky. Podle katastru nemovitostí pro katastrální území Borušov tvoří sledovanou lokalitu parcely, jejichž celková výměra činí 11 216 m2: 282/2 KN - 72 m2, 163/1 KN - 2110 m2, 55
163/2 KN - 1451 m2, st.14 KN - 300 m2 , 76 KN - 781 m2, 77/1 KN - 4251 m2, 77/2 KN - 373 m2, 130 KN - 845 m2 , 80 KN - 528 m2, 72/1 KN - 460 m2 , část parcely 81 KN - 45 m2 . Pro katastrální území Gruna tvoří sledovanou lokalitu část parcely 305 KN o výměře 500 m2. Celková výměra předmětné lokality je tedy 11 716 m2.
Obr. 10, 11 Fotografické znázornění sledované lokality 5.1.1. Určení hlavní půdní jednotky sledované lokality Na základě komplexního průzkumu zemědělských půd provedeného v roce 1972 byly pro okres Svitavy sestaveny rovněž mapové podklady, z nichž je pro tuto práci především podstatná základní půdní mapa a dále pak kartogram zrnitosti, skeletovitosti a zamokření, oba podklady jsou v měřítku 1:10000.
Obr. 12
Obr. 13
Obr.12 Obr. 12 Kartogram zrnitosti, skeletovitosti Obr. 1 Obr. 13 Půdní mapa sledovaného území 56
Dle základní půdní mapy jsou sledované pozemky předmětné lokality zařazeny do dvou půdních typů označených jako HN(g) - hnědozem slabě oglejená a FLq - fluvizem glejová. Podle výše uvedeného kartogramu zrnitosti, skeletovitosti a zamokření je v daném území zrnitost hlinitá, tzn. že se jedná o půdu středně těžkou, a pokud se jedná o skeletovitost a zamokření, je sledovaná lokalita bez skeletu a už vzhledem ke své poloze není zamokřená ani trvale ani sezonně, obr. 12. Jak je popsáno výše, předmětná oblast je tvořena svahem a jako genetický půdní představitel se zde nachází hnědozem slabě oglejená, která pokračuje dále severovýchodním směrem od dané lokality. Na severozápadě hraničí pozemky sledované lokality s pozemky, jež tvoří fluvizem glejová, jejíž výskyt lze zdůvodnit Borušovským potokem, který protéká téměř po hranici a obě oblasti odděluje. Sever a jih ohraničují zájmové území lesy. Uvedená lokalita má, tvar mírně prohnutého obdélníku, orientovaného delší stranou přibližně směrem severovýchod - jihozápad. Izolinií BPEJ byla lokalita o celkové výměře 11716 m2 podélně rozdělena na 2 části (zhruba poloviny): Spodní část (vzhledem ke svahu), tj. část nacházející se SZ směrem a na ni navzují pozemky směrem SZ (trvale travní porosty podél Boršovského potoka) o výměře 5650 m2 byly zařazeny do oblasti bonitované kódem BPEJ 5.58.00. Vrchní část uvedené lokality, orientovaná severovýchodním směrem o výměře 6066 m2 byla zařazena do oblasti bonitované kódem BPEJ 5.11.00 (stejně tak jako sousední pozemky tvořeny ornou půdou, které navazují na sledovanou lokalitu a táhnou se severovýchodním směrem). Dohromady tedy tvoří obě izolinií BPEJ oddělené oblasti sledované lokality celkovou výměru 11716 m2.
57
5.1.2. Rozdělení lokality dle stávajících kódů BPEJ
Obr.14 Sledované území rozdělené dle BPEJ 5.1.2.1. Část lokality se stávajícím kódem BPEJ 5.58.00 Zhruba poloviční část sledované lokality, oblast o výměře přibližně 5650 m2, byla bonitována kódem BPEJ 5.58.00. První číslice kódu, v tomto případě číslice 5, vyjadřuje příslušnost dané lokality ke klimatickému regionu. Celkem existuje deset klimatických regiónů označených číslicemi 0 až 9. Pod číslem 5 se uvádí klimatický region MT2 mírně teplý, mírně vlhký s těmito charakteristickými hodnotami: suma teplot nad 10 °C je 2200 - 2500 °C, průměrná roční teplota 7 - 8 °C, průměrný roční úhrn srážek 550 - 650 mm, pravděpodobnost suchých vegetačních období 15 - 30 a vláhová jistota ve vegetačním období 4 - 10. Další dvojčíslí, pro tento případ je to číslo 58, vyjadřuje přiřazení sledované lokality k hlavní půdní jednotce. Celkově existuje 78 hlavních půdních jednotek v rámci třinácti skupin, které sdružují hlavní půdní jednotky vzájemně si v některých znacích blízké. Hlavní půdní jednotka označená číslem 58 patří do referenční třídy Fluvisoly, půdní typ fluvizem, subtyp fluvizem glejová na půdotvorném substrátu, tvořeném bezkarbonátovými a karbonátovými
58
nivními uloženinami, nevápnitými nivními uloženinami a nezahliněnými štěrky a štěrkopísky, jedná se o půdy se zrnitostí podorničí do 0,6 m lehčí až středně těžkou, bez skeletu až slabě skeletovitou, s vláhovými poměry nepříznivými, kdy bývá hladina podzemní vody až kolem jednoho metru a co se týče klimatického regionu, mohou se vyskytovat všude. Od klimatického regionu označeného číslicí 0, tj. VT - velmi teplý, suchý, až po klimatický region označený číslicí 9, tj. CH - chladný, vlhký. Takže číslice 5 klimatického regionu MT2 - mírně teplého, mírně vlhkého, ve kterém se nachází předmětná část sledované lokality, plně odpovídá požadavkům uvedené hlavní půdní jednotky. Čtvrtá číslice kódu, označená číslem 0, charakterizuje kombinaci svažitosti pozemku a jeho expozice ke světovým stranám. Existuje celkem deset kódů vyznačujících kombinaci svažitosti a expozice pozemku v rozmezí čísel 0 až 9, přičemž základní kategorie svažitosti jsou označeny čísly 0 až 6 a základní kategorie expozice charakterizují čísla 0 - expozice všesměrná, 1 - expozice jižní a 3 - expozice severní. Svažitost a expozice předmětné lokality je tedy označena kódem číslo 0, tj. pokud se týká svažitosti, svah 0 - 3° je slovně charakterizován jako rovina v základní kategorii 0 - 1 a pokud se týká expozice, lze ji charakterizovat jako všesměrnou v základní kategorii 0. Charakteristika kombinace skeletovitosti a hloubky půdního profilu je vymezená pátou číslicí kódu soustavy BPEJ České republiky, přičemž hloubkou půdního profilu se rozumí část hloubky půdního profilu omezená buď pevnou horninou, nebo silnou skeletovitostí. Celkem existuje deset kódů vyjadřujících výše uvedenou kombinaci skeletovitosti a hloubky v rozmezí 0 - 9. V rámci skeletovitosti jsou pak čtyři základní kategorie, tj. 0 - 3, hloubka má tři základní kategorie 0 - 2. Pokud se týká sledované lokality, pak kód nula se udává u půdy hluboké, bez skeletovitosti. 5.1.2.2. Část lokality se stávajícím kódem BPEJ 5.11.00 Druhá polovina sledované lokality, oblast o výměře 6066 m2, byla bonitována kódem BPEJ 5.11.00. První číslice kódu je rovněž jako u první části sledované lokality pět a odpovídá klimatickému regiónu MT2 - mírně teplému, mírně vlhkému. Další dvojčíslí, hlavní půdní jednotka, je uvedena pod číslem 11. Jedná se o půdu patřící do refernční třídy Luvisoly, půdní typ hnědozem, subtyp hnědozem slabě oglejená na půdotvorném substrátu tvořeném sprašovými pokryvy. Jedná se o půdy se zrnitostí podorničí do 0,6 m středně těžkou s těžkou spodinou, bez skeletu, s vláhovými poměry příznivými až vlhčími, ale mohou se vyskytnout i výsušná stanoviště a pokud se jedná o klimatický region, půdy této
59
hlavní půdní jednotky se vyskytují především v klimatickém regionu uvedeném pod kódem číslo 5, t.j. MT2 - mírně teplý, mírně vlhký, méně pak v dalších klimatických regionech: kód číslo 1 T1 - teplý, suchý, kód číslo 2 - T2 - teplý, mírně suchý a kód číslo 7 - MT4 - mírně teplý, vlhký. Takže výše uvedená číslice 5 klimatického regionu MT2 - mírně teplého, mírně vlhkého, ve kterém se nachází předmětná část sledované lokality, opět plně odpovídá požadavkům uvedené hlavní půdní jednotky. Čtvrtá číslice kódu BPEJ charakterizující kombinaci svažitosti pozemku a jeho expozici ke světovým stranám je označena číslem 0 a pátá číslice kódu BPEJ vyjadřující kombinaci skeletovitosti a hloubky půdního profilu je označena také číslem 0, stejně jako u předchozí popsané části sledované lokality. (Vyhláška Ministerstva zemědělství ze dne 15. prosince 1998, kterou se stanoví charakteristika bonitovaných půdně ekologických jednotek a postup pro jejich vedení a aktualizaci, Sbírka zákonů č. 327/1998)
5.2. Posouzení oprávněnosti požadavku Návrh na změnu BPEJ popsané lokality v obci a katastrálním území Borušov u Moravské Třebové, která částečně zasahuje rovněž do katastrálního území Gruna, byl podán soudním znalcem z oboru stavebnictví a odhadu nemovitostí. Svůj požadavek zdůvodnil tím, že současné zařazení uvedené lokality do BPEJ číslo 5.58.00 a číslo 5.11.00 neodpovídá skutečnosti, neboť lokalita je velmi svažitá. Na základě toho pak neodpovídá ani ocenění daných pozemků, které lokalitu tvoří. 5.2.1. Terénní a půdní průzkum Pochůzkou v terénu s posouzením současného bonitního zařazení v mapových podkladech bylo zjištěno, že bonitní zařazení uvedené lokality opravdu neodpovídá skutečnému stavu a požadavek ke změně BPEJ je opodstatněný. Po rekognoskaci zájmového území byla vybrána místa pro výkop sondážních jam. V obou částech sledované lokality s rozdílným stávajícím kódem BPEJ, byla vytyčena jedna základní sonda. Sondy byly následně vykopány do hloubky 120 cm. U obou vykopaných sond byl nejdříve popsán půdní profil a následně byl odebrán jeden půdní vzorek z ornice a druhý z podorničí, hlavně pro chemické a zrnitostní rozbory.
60
5.2.2. Struktura a popis půdních profilů zájmového území 5.2.2.1. Hnědozem slabě oglejená HN(g) Schématický nákres profilu
Označení horizontů
10
Adp 20
30
30
40
Bt(g)
50
55
60
70
Bt(g)/C(g)
80
80
90
C(g)
100
Obr.15 Schéma půdního profilu HN(g) z vykopané sondy 5.2.2.1.1. Porovnání půdního profilu HN(g) se stavem zjištěným v KPP
Při posouzení struktury půdního profilu NH(g) a jeho porovnání s výsledky komplexního průzkumu půd (KPP) byla zjištěna spíše přítomnost drnového horizontu Adp, do hloubky cca 30 cm, ve kterém je přiorán eluviální (ochuzený) horizont El. Změna orničního horizontu v horizont drnový je zapříčiněna změnou hospodaření, protože v současné době je daná lokalita využívána jako trvalý travní porost (TTP) a v době KPP byla daná lokalita zemědělsky obdělávána. Z časového hlediska se však jedná o krátkodobou změnu, během které nedošlo k dostatečnému rozlišení eluviálního horizontu od horizontu drnového. Na drnový horizont navazuje v hloubce cca 30 cm luvický oglejený (iluviální obohacený) horizont Btg, který následně přechází v hloubce cca 55 cm v horizont přechodný Bt(g)/C(g), pod kterým se nachází slabě oglejený půdotvorný substrát C(g) v hloubce cca 80 cm. V KPP byl přechod do půdotvorného substrátu zaznamenán o něco výše, tedy v hloubce cca 70 cm. 61
Popis z roku 2006 Schématický nákres profilu
Popis z roku 1970 (KPP) Schématický nákres profilu
Označení horizontů
Označení horizontů
Orh
10
10
20
Adp
20
drnový horizont
20
orniční horizont 24
(h)I(g)
30
30
30
40
35
44
50
Bt(g)
40
prohumózněný iluviální sl. oglejený
oglejený iluviální horizont
i/P(g)
60
50
66 70
55
60
60
70
Bt(g)/C(g)
80
přechodný horizont
90 100
slabě 85 C(g) oglejený půdotvorný substrát
90 100
78
P(g)
80
80
přechodový horizont
slabě oglejený půdotvorný substrát
110 120
5.2.2.2. Fluvizem glejová FLq Schématický nákres profilu
Označení horizontů
Adp 10
12
20
Mgo 30
40 40
50
MCGo
60
60
70
CGr
75
80
90
Cgor
100
Obr.16 Schéma půdního profilu FL(g) z vykopané sondy
62
5.2.2.2.1. Porovnnání půdního profilu FLq se stavem zjištěným v KPP
Při porovnání druhého profilu s KPP byla pouze zpřesněna struktura profilu, kdy na drnový horizont Adp navazuje v hloubce cca 12 cm glejový reduktomorfní horizont s rezivými novotvary Mgo, který postupně střídá v hloubce cca 40 cm přechodový horizont MCGo, přecházející v hloubce cca 60 cm v glejový půdotvorný substrát bez rezivých novotvarů CGr. V hloubce kolem 75 – 80 cm se v půdotvorném substrátu opět vyskytují oxidované partie do 10 % (mají za následek rezivé novotvary), proto je tato část půdotvorného substrátu popsána jako Cgor. V době výkopu kontrolní sondy v roce 2006 byla zjištěna hladina spodní vody až v hloubce cca 110 cm. Může to být dáno jinými klimatickými podmínkami (vláhovým poměrem), než v roce 1970 při KPP. Popis z roku 2006 Schématický nákres profilu
Popis z roku 1970 (KPP) Označení horizontů
Schématický nákres profilu
hd
Adp 10
drnový horizont
drnový horizont
10
18 20
24
20
Mgo 30
reduktomorfní horizont
40
50
60
Označení horizontů
30
(h)P(g)
40
prohumóznění slabě glejový hor.
40
48
50
MCGo
60
přechodový horizont
70
70
PG půdotvorný substrát
80
70
CGr glejový substrát
80
100
Cgor glejový 90 100
90 70-90 voda
90
substrát s rezivýmí novotvary
110 120
(Komplexní průzkum zemědělských půd ČSSR, okres Svitavy, Brno, Česká akademie zemědělská ES pro průzkum půd Brno, 1972) (Metodika vymezování a mapování BPEJ, Karel Mašát a kolektiv, Praha 2002) (Atlas půd ČR, Josef Kozák a kolektiv, Praha 2009)
63
5.2.3. Výsledky zrnitostního rozboru Laboratorní rozbory byly zaměřeny hlavně na zrnitostní složení (tj. procentické zastoupení jednotlivých velikostních frakcí zrn, kdy především procentické zastoupení zrn menších než 0,01 mm slouží ke klasifikaci půd na půdní druhy, podle tzv. klasifikační stupnice viz. Novák). Konkrétně tyto hodnoty následně poslouží k upřesnění výběru nové hlavní půdní jednotky. 5.2.3.1. Zrnitostní složení Hnědozem slabě oglejená HN(g) Tab.16 Výsledky Analytické charakteristiky zrnitostního složení profilu HN(g)
Zrnitostní složení (obsah frakcí v %)
Horizonty (označení indexy) Vzorek z hloubky v cm <0,01 mm <0,001 mm 0,001 - 0,01 mm 0,01 - 0,05 mm 0,05 - 0,25 mm 0,25 - 2 mm
Adp
Bt(g)
Bt(g)/C(g)
C(g)
15 - 30 32,1 14,2 19,3 51,9 11,5 3,4
30 - 55 43,1 25,7 16,2 48,6 12,1 0,9
55 - 80 * 43,8 25,3 17,5 49,2 6,6 0,7
80 - 100 43,5 29,4 13,9 49,8 6,4 0,6
Protože z výsledků laboratorních rozborů zrnitostního složení vyplývá, že obsah částic < 0,01 mm v profilu do 60 cm (kategorie I.) činí 26,36 %, a celkový podíl částic < 0,05 mm v profilu do 60 cm (kategorie I. a II.) činí 32.24 %, lze proto zařadit HN(g) do zrnitostní třídy středně těžká – lehčí (pH/P). (* - vzorky jsou z hloubky do 60 cm). 5.2.3.2. Zrnitostní složení Fluvizem glejová FLq Tab.17 Výsledky Analytické charakteristiky zrnitostního složení profilu FL(q)
Zrnitostní složení (obsah frakcí v %)
Horizonty (označení indexy) Vzorek z hloubky v cm <0,01 mm <0,001 mm 0,001 - 0,01 mm 0,01 - 0,05 mm 0,05 - 0,25 mm 0,25 - 2 mm
Adp
Mgo
MCGo
CGr, Cgor
5 - 15 27,7 6,9 20,9 47,2 22,7 1,8
15 - 40 28,8 7,8 21,7 43,4 24,4 3,1
40 - 60 31,7 13,8 17,8 48,8 20,8 1,2
60 -100 29,9 12,2 17,9 45,5 23,7 1,2
Protože z výsledků laboratorních rozborů zrnitostního složení vyplývá, že obsah částic < 0,01 mm v profilu do 60 cm (kategorie I.) činí 19,68 %, a celkový podíl částic < 0,05 mm v profilu do 60 cm (kategorie I. a II) činí 26,38 %, lze proto zařadit FLq do zrnitostní třídy
64
lehká (P,hP) až středně těžká – lehčí (pH/P). (Metodika vymezování a mapování BPEJ, Karel Mašát a kolektiv, Praha 2002)
5.3. Návrh na změnu BPEJ Rozhodujícím faktorem pro stanovení bonitované půdně ekologické jednotky u této lokality je svažitost předmětné lokality. Sledovaná lokalita je tvořena příkrým svahem o svažitosti větší než 17° a v některých částech svažitost přesahuje i 27°. Z těchto důvodů bylo uvažováno o zařazení předmětné lokality do skupiny půd velmi sklonitých poloh a v rámci této skupiny do hlavní půdní jednotky číslo 40. Vzhledem k tomu, že do uvedené skupiny půd velmi sklonitých poloh patří pouze dvě hlavní půdní jednotky označené čísly 40 a 41 a lišící se pouze v zrnitostním rázu půdy, tj. zrnitost podorničí do 0,6 metrů, kdy půda s hlavní půdní jednotkou číslo 40 je zrnitostně lehká až lehčí středně těžká a půda s hlavní půdní jednotkou číslo 41 je zrnitostně středně těžká až velmi těžká, a tak pro zařazení půdy do hlavní půdní jednotky v rámci této skupiny není podstatný genetický půdní představitel, bylo provedeno pouze posouzení zrnitostního rázu půdy. Do hlavní půdní jednotky uváděné pod číslem 40 jsou zařazeny půdy, jejichž společným znakem je umístění na pozemcích extrémně sklonitých, od sklonitosti 12 – 17°, což je výrazný svah, až ke svažitosti 17 - 25°, označené jako příkrý svah až sráz. Jsou to půdy všech půdních typů včetně oglejených subtypů a variet těchto půd, všech půdotvorných substrátů, zrnitostně lehké až lehčí středně těžké, bez skeletu až silně skeletovité, vyskytující se ve všech klimatických regionech s
vláhovými poměry závislými právě na příslušném klimatickém
regionu.
5.4. Samotná změna BPEJ 5.4.1. Zařazení do klimatického regionu Klimatický region se podle původního zařazení neměnil, a tedy kód klimatického regionu zůstal číslo 5. Jedná se tedy o klimatický region MT2 - mírně teplý, mírně vlhký s těmito charakteristickými hodnotami: suma teplot nad 10 °C je 2 200 - 2 500 °C, průměrná roční teplota 7 - 8 °C, průměrný roční úhrn srážek 550 - 650 mm, pravděpodobnost suchých vegetačních období 15 - 30 a vláhová jistota ve vegetačním období 4 - 10, což jsou průměrné hodnoty tabulkově stanovené pro tento klimatický region. K obdobným údajům se však došlo i při komplexním průzkumu půd, kdy bylo sledováním zjištěno, že se průměrná roční teplota pohybuje v rozmezí 6 - 7,5 °C a atmosférické srážky mají rozmezí 615 - 725 mm. Dlouhodobý
65
roční průměr teploty za období padesáti let potvrzuje svou hodnotou 7,3 °C ve výše uvedeném rozmezí. Dlouhodobý roční úhrn srážek, rovněž za padesátileté období, také odpovídá shora zmíněnému rozmezí a je dán hodnotou 677 mm. 5.4.2. Zařazení pozemků dané lokality do hlavní půdní jednotky Pokud se týká zařazení pozemků dané lokality do hlavní půdní jednotky, má předmětná lokalita velkou svažitost. Zmíněná svažitost je vyšší než 17 ° a v některých částech dokonce větší než 27 °. Z těchto důvodů bylo uvažováno o zařazení předmětné lokality do skupiny půd velmi sklonitých poloh. Vzhledem k tomu, že do uvedené skupiny půd velmi sklonitých poloh patří pouze dvě hlavní půdní jednotky označené čísly 40 a 41 a liší se pouze v zrnitostním rázu půdy, tj. zrnitost podorničí do 0,6 metrů, kdy půda s hlavní půdní jednotkou číslo 40 je zrnitostně lehká až středně těžká půda s hlavní půdní jednotkou číslo 41 je zrnitostně středně těžká až velmi těžká, a tedy pro zařazení půdy do hlavní půdní jednotky v rámci této skupiny není podstatný genetický půdní představitel, bylo provedeno pouze posouzení zrnitostního rázu půdy. Vzhledem k zjištění z laboratorních rozborů, že se z hlediska zrnitostního složení jedná o půdy písčitohlinité (středně těžké) a hlinitopísčité (lehké), bez skeletu až slabě skeletovité, je tedy logické začlenění do hlavní půdní jednotky označené číslem 40. Do hlavní půdní jednotky uváděné pod číslem 40 jsou tedy zařazeny půdy, jejichž společným znakem je umístění na pozemcích extrémně sklonitých, od sklonitosti 12 - 17 °, což je výrazný svah, až ke svažitosti 17 - 25 ° označené jako příkrý svah až sráz. Jsou to půdy všech půdních typů včetně oglejených subtypů a variet těchto půd, všech půdotvorných substrátů, zrnitostně lehké až lehčí středně těžké, bez skeletu až silně skeletovité, vyskytující se ve všech klimatických regionech s
vláhovými poměry závislými právě na příslušném klimatickém
regionu. Dochází konkrétně ke změně oproti původnímu přiřazení kódu BPEJ a v rámci něho zařazení do hlavní půdní jednotky, neboť původně, jak už bylo uvedeno, byla sledovaná lokalita rozdělena podélně izolinií BPEJ zhruba na dvě poloviny tak, že svou spodní částí vzhledem ke svahu, tj. částí nacházející se severozápadním směrem, byla zařazena do oblasti s hlavní půdní jednotkou číslo 58, kam patří fluvizemě glejové na půdotvorném substrátu tvořeném bezkarbonátovými a karbonátovými nivními uloženinami, nevápnitými nivními uloženinami a nezahliněnými štěrky a štěrkopísky, se zrnitostí podorničí do 0,6 m lehčí až středně těžkou, bez skeletu až slabě skeletovitou, s vláhovými poměry nepříznivými, kdy bývá hladina podzemní vody až kolem jednoho metru. Půdy s HPJ 58 se mohou vyskytovat prakticky ve všech klimatických regionech (0 VT – velmi teplý, suchý až po 9 CH – chladný, vlhký.) Obdobně jako
66
na ní navazující pozemky směrem severozápadním, které tvoří trvalé travní porosty podél místního již zmíněného Borušovského potoka. Tato část má výměru přibližně 5 650 m2. Druhá, vrchní část uvedené lokality, orientovaná severovýchodním směrem, byla zařazena do oblasti s hlavní půdní jednotkou číslo 11 stejně tak jako sousední pozemky , které jsou tvořeny ornou půdou a navazují na sledovanou lokalitu a táhnou se severovýchodním směrem. Jedná se o půdu patřící do půdního typu hnědozemě a konkrétně jde o hnědozem, hnědozem slabě pseudoglejovou na půdotvorném substrátu tvořeném sprašovými pokryvy. Jedná se o půdy se zrnitostí podorničí do 0,6 m středně těžkou s těžkou spodinou, bez skeletu, s vláhovými poměry příznivými až vlhčími, ale mohou se vyskytnout i výsušná stanoviště a pokud se jedná o klimatický region, půdy této hlavní půdní jednotky se vyskytují především v klimatickém regionu uvedeném pod kódem číslo 5, t.j. MT2 - mírně teplý, mírně vlhký, méně pak v dalších klimatických regionech: kód číslo 1 - T1 - teplý, suchý, kód číslo 2 - T2 - teplý, mírně suchý a kód číslo 7 - MT4 - mírně teplý, vlhký. Tato část má výměru asi 6 066 m2. Dohromady tedy tvoří obě izolinií BPEJ oddělené oblasti sledované lokality celkovou výměru 11 716 m2. 5.4.3. Určení svažitosti a expozice terénu O svažitosti pozemku již bylo mnohé uvedeno hlavně v souvislosti se zařazením sledované lokality podle hlavní půdní jednotky do skupiny půd velmi sklonitých poloh. Původní začlenění předmětných pozemků bylo v rámci kombinace svažitosti a expozice označeno číslicí kódu soustavy BPEJ nula, tedy rovina o svažitosti pozemků 0 - 3 ° s všesměrnou expozicí ke světovým stranám. Protože už vzhledem ke svažitosti, která zde činí více než 17 ° , neodpovídá toto zařazení skutečnosti. Následkem toho musela být změněna i čtvrtá číslice kódu soustavy BPEJ České republiky. Jelikož svažitosti, která se ve sledované lokalitě vyskytuje, slovně charakterizované jako příkrý svah až sráz nad 17 °, odpovídají dvě číslice kódu - 8 a 9, záleželo na expozici ke světovým stranám, podle níž byla předmětná oblast zařazena čtvrtou číslicí kódu BPEJ do kódu devět s expozicí sever, severozápad – severovýchod. Skutečná expozice uvedené lokality je severozápadní. Závěrem je možné říci, že čtvrtá číslice kódu BPEJ charakterizující svažitost pozemku a jeho expozici ke světovým stranám byla změněna z čísla nula, které vyjadřuje rovinu se svažitostí 0 - 3 ° všesměrné expozice, na číslo kódu 9, určující příkrý svah až sráz o svažitosti 17 - 25 ° severozápadní expozice.
67
5.4.4. Určení skeletovitosti a hloubky půdního profilu Poslední číslice kódu BPEJ, která charakterizuje kombinaci skeletovitosti a hloubky půdního profilu, byla rovněž změněna. Původně určený kód byl pro tyto pozemky označen číslem nula, tedy hluboká půda bez skeletovitosti. Průzkumem v terénu nebyla zjištěna žádná skeletovitost, ale vzhledem k již zmíněné velké svažitosti sledovaných pozemků lze předpokládat, že se může skeletovitost místy měnit ze žádné až po silnou stejně tak jako hloubka půdy, která může na svahu rovněž kolísat od hluboké až po mělkou. Má to za následek eroze, která bývá na prudkých svazích značná. S ohledem na výše uvedené skutečnosti byla tedy poslední - pátá číslice kódu BPEJ změněna z čísla nula na číslo devět, na jehož základě je tedy možné sledovanou lokalitu charakterizovat jako oblast s žádnou až silnou skeletovitostí, tzn. procentické zastoupení skeletu, což je frakce o velikosti nad 4 mm, s hloubkou půdního profilu hlubokou až mělkou. (Vyhláška Ministerstva zemědělství ze dne 15. prosince 1998, kterou se stanoví charakteristika bonitovaných půdně ekologických jednotek a postup pro jejich vedení a aktualizaci, Sbírka zákonů č. 327/1998) (M. Janeček a kolektiv, Pozemkové úpravy se zaměřením na bonitaci a pedologii, Praha, Institut pro místní zprávu, 1999)
6. ZÁVĚR 6.1. Vyhodnocení změn BPEJ Na závěr je možné říci, že na základě tohoto nově provedeného průzkumu bylo navrženo následující zařazení do kódu BPEJ. 6.1.2. Změny v kódech BPEJ Celá lokalita byla původně rozdělena do dvou částí a bonitována tak, že každá z těchto částí byla sloučena s oblastmi sousedními a tím měla rovněž přiřazen kód BPEJ stanovený pro oblasti sousední, přestože neodpovídal skutečnosti, a tedy nesprávně charakterizoval vlastnosti sledované lokality především z hlediska svažitosti a dále pak z hlediska s ní související hlavní půdní jednotky, skeletovitosti a hloubky půdního profilu. Původní přiřazení kódů BPEJ bylo provedeno tak, že z celkové výměry 11 716 m2 sledované lokality bylo odděleno 5 650 m2 a bonitováno kódem číslo 5.58.00. Naproti tomu druhá část lokality o výměře 6 066 m2 byla bonitována kódem číslo 5.11.00. Podle nového návrhu zařazení do BPEJ byly obě části sloučeny, takže vznikla lokalita o výměře 11 716 m2 , která byla bonitována kódem BPEJ číslo 5. 40. 99. . 68
Obr.17 Grafické znázornění změny BPEJ
6.2. Změny v cenách dané lokality Rozdíl mezi současným a původním zařazením lokality do BPEJ má také vliv na hodnotu pozemků dané lokality. Podle přílohy číslo 22 k vyhlášce číslo 3/2008 Sb. ve znění pozdějších změn, kterou se provádějí některá ustanovení zákona číslo 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), kde jsou uvedeny základní ceny zemědělských pozemků podle bonitovaných půdně ekologických jednotek, je možné říci, že cena pozemků sledované lokality, nově bonitované kódem BPEJ číslo 5.40.99 je 1,03 Kč/m2 a při výměře 11 716 m2 by cena pozemků uvedené lokality činila 12 068 Kč. Naopak při původním začlenění části sledované lokality o výměře 5 650 m2 do kódu BPEJ číslo 5.58.00 je cena pozemků této části lokality dle výše uvedené přílohy číslo 22 vyhlášky 6,86 Kč/m2, což je při přepočtu na celkovou výměru této části 38 759 Kč. Druhé části sledované lokality byl původně přiřazen kód BPEJ číslo 5.11.00. Její celková výměra činila 6 066 m2. Ocenění pozemků vedených pod tímto kódem BPEJ činí 11,69 Kč/m2 . Cena druhé části sledované lokality je potom 70 912 Kč. Celková cena sledované lokality ohodnocené na základě původního zařazení do kódů BPEJ tedy činí 109 671 Kč. Při porovnání ceny při původním zařazení lokality do BPEJ s novým
69
zařazením je rozdíl cen 97 603 Kč. Novým přebonitováním sledované lokality se cena pozemků, které zahrnuje, stanovená na základě přílohy 22 výše zmíněné vyhlášky podstatně snížila. (Oceňovací vyhláška č. 3/2008 Sb.)
6.3. Změny v daňové zátěži dané lokality Tab.18 Srovnání daňové zátěže ( daň z nemovitosti) před a po bonitaci Číslo parcely
Výměra v (m2)
KN 282/2
72
KN 163/1 KN 163/2
2110 1451
KN 14 st.
300
KN 76
781
KN 77/1
4251
KN 77/2
373
KN 130
845
845
KN 80
528
501
KN 72/1 KN 81 (část) KN 305 (část)
460
460
460
45
45
45
500
500
500
11716
6066
Celkem
Bonita 5 11 00
Bonita 5 58 00
Bonita 5 40 99
72
72
880 615
2110 1451
300
300
174
607
781
1475
2776
4251
373
1230 836
27
5650
Druh pozemku
ostatní plocha ttp zahrada zastavěná plocha zahrada
Cena dle Cena dle staré nové BPEJ BPEJ
Daň dle staré BPEJ
Daň dle nové BPEJ
494
74
9,88
1,48
20416 13992
2173 1495
510,39 1049,38
54,33 112,09
2058
309
41,16
6,18
6198
804
464,86
60,33
ostatní plocha
36286
4379
725,72
87,57
373
ostatní plocha
2559
384
51,18
7,68
845
ostatní plocha
9878
870
197,56
17,41
528
ostatní plocha
6042
544
120,84
10,88
ttp ostatní plocha
5377
474
134,44
11,85
526
46
10,52
0,93
ttp
5845
515
146,13
12,88
109671
12067
3462,04
383,60
11716
Změna kódu BPEJ má vliv i na daňové zatížení výše zmíněných pozemků. Pro příkladné srovnání jsem si vybral daň z nemovitostí, protože je asi nejfrektovanějším typem daně, k dalším daňovým typům patří daň z převodu nemovitosti, darovací daň a daň dědická ( stanovují se dle zákona 357/1992 Sb. ). Daň z nemovitosti se stanovuje dle Zákona 338/1992 Sb. Při posouzení daňové zátěže je zřejmé, že pokud dojde ke změnám v ceně, tak lze předpokládat i následnou změnu celkové daňové zátěže. Základ daně z nemovitosti je stanoven v § 5 odst. 1,2,3 a sazba v §6 odst. 1,2,3,4. Hlavním kritériem výpočtu je kromě výměry a kódů BPEJ jednotlivých pozemků také druh pozemků a u stavebních parcel se zohledňuje i koeficient velikosti obce.
70
Rozdíly ve výši daně jsou patrné u jednotlivých parcel z tabulky. Za celé sledované území je na základě původního kódovaní BPEJ daň 3462 Kč a po rebonitaci je její výše 384 Kč. Rozdíl činí 3078 Kč. Je potřeba brát v úvahu i to, že se takto vypočítaná výše daně platí každý rok, proto lze považovat rebonitaci za jedno z hlavních kritérií, která ovlivňují výpočet daně z nemovitosti. Přebonitování BPEJ, kerým se PÚ Svitavy zabýval, odhalilo nesprávné bonitování v r. 1970 a výrazně ovlivnilo kromě ceny pozemku i daňovou zátěž žadatele. ( Zákon č. 357/1992 Sb. a 338/1992 Sb. )
7. SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK APS - agrochemická půdní skupina BIS - bonitační informační systém BPEJ - bonitovaná půdně ekologická jednotka ČHMÚ – Český hydrometerologický ústav ČÚZK - Český úřad zeměměřický a katastrální GAS - geneticko agronomická seskupení GPP - grafický přídělový plán HB – označení tvrdosti tuhy HPJ - hlavní půdní jednotka KN - katastr nemovitostí KPP - komplexní průzkum půd KR - klimatický region KPÚ – komplexní pozemková úprava PK mapa - mapa pozemkového katastru PP – půdní představitel PÚ - pozemkový úřad SMO (5) - státní mapa odvozená v měřítku 1 : 5000 S - JTSK - označení souřadnicového systému ÚHDP - úhrnné hodnoty druhů pozemků ÚKZUZ - Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský ÚTJ - územní technická jednotka (katastr) ÚZPP - Ústav pro zemědělský průzkum půd VÚMOP - Výzkumný ústav meliorací a ochrany půd ZÚJ - základní územní jednotka (obec) 71
8. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Bonitace zemědělského půdního fondu ČSR okres Svitavy, Praha, Ústav pro zemědělský průzkum půd 1980 Jandák Jiří, Půdoznalství, MZLU Brno 2007 Jandák Jiří a kolektiv, Návody do cvičení, VŠZ 1989 Janeček M. a kolektiv, Pozemkové úpravy se zaměřením na bonitaci a pedologii Praha, Institut pro místní zprávu 1999 Komplexní průzkum zemědělských půd ČSSR, okres Svitavy, Česká akademie zemědělská ES pro průzkum půd, Brno 1972 Kozák Josef a kolektiv, Atlas půd ČR, Praha 2009 Mašát Karel a kolektiv, Metodika vymezování a mapování BPEJ, Praha 2002 Němeček J. a kolektiv, Průzkum zemědělských půd ČSSR, Praha 1967 Obce okresu Svitavy v roce 1998, Svitavy, Český statistický úřad Oceňovací vyhláška č. 3/2008 Sb. Pokyny pro zavedení údajů o vztahu bonitovaných půdně ekologických jednotek k parcelám do katastru nemovitostí České republiky, pro jejich vedení a pro aktualizaci bonitovaných půdně ekologických jednotek, Praha, Ministerstvo zemědělství České republiky Ústřední pozemkový úřad a Český úřad zeměměřický a katastrální 1999 Vyhláška Ministerstva zemědělství ze dne 15. prosince 1998, kterou se stanoví charakteristika bonitovaných půdně ekologických jednotek a postup pro jejich vedení a aktualizaci, Sbírka zákonů č. 327/1998 Vyhláška Mze č. 327/1998 Sb., § 4, odstavec 2 Zákon č. 357/1992 Sb. a 338/1992 Sb.
72
