MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

BRNO 2015

HANA TUČKOVÁ

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat

Vliv zdravotního stavu prasat na efektivitu produkce Bakalářská práce

Vedoucí práce: Ing. Zdeněk Hadaš, Ph.D.

Vypracovala: Hana Tučková

Brno 2015

ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem práci na téma: ,,Vliv zdravotního stavu prasat na efektivitu produkce vypracovala“ samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne ………………………………. Podpis………………….

PODĚKOVÁNÍ Tímto bych ráda poděkovala vedoucímu své bakalářské práce panu Ing. Zdeňku Hadašovi, Ph.D. za odborné vedení mé bakalářské práce, poskytnutí cenných rad a trpělivost. Dále bych chtěla poděkovat panu doktoru Tomáši Staňkovi za ochotu a poskytnutí užitečných informací pro moji práci.

ABSTRAKT Bakalářská práce je zaměřena na vliv zdravotního stavu prasat na efektivitu produkce. Nejprve řeší produkční užitkovost prasat, včetně vlivů na ně působících. Dále popisuje nejčastější zdravotní problémy vyskytující se v chovu prasat, včetně jejich vlivu na efektivitu produkce. Dále bylo provedeno vlastní sledování ve vybraném chovu prasat, který je uveden v této bakalářské práci. Na závěr práce jsou navržena opatření ke zlepšení efektivity produkce ve vztahu ke zdravotnímu vztahu. Klíčová slova: prasata, produkční užitkovost, nemoci, preventivní opatření

ABSTRACT The bachelor thesis deals with the impact of health of pigs on production efficiency. Firstly, it addresses productivity of pigs including all the influences affecting them. Secondly, the most common health issues occuring in swine-breeding are described as well as their impact on production efficiency. Furthermore a selected livestock that is given in this thesis has been monitored. In the final part of thesis, measures are proposed leading to the efficiency improvement in relation to health.

Key words: pigs, production performance, diseases, preventive measures

OBSAH 1

ÚVOD ........................................................................................................................ 8

2

CÍL PRÁCE .............................................................................................................. 9

3

LITERÁRNÍ PŘEHLED ....................................................................................... 10 3.1

Produkční užitkovost prasat ......................................................................... 10

3.1.1 Výkrmnost .................................................................................................... 10 3.1.2 Jatečná hodnota ............................................................................................ 10 3.2

Faktory ovlivňující produkční vlastnosti prasat ......................................... 12

3.2.1 Vnitřní faktory .............................................................................................. 12 3.2.1.1

Genetický základ ................................................................................... 12

3.2.1.2

Hormonální činnost ............................................................................... 12

3.2.1.3

Metody plemenitby ............................................................................... 13

3.2.1.4

Pohlaví................................................................................................... 13

3.2.2 Vnější faktory ............................................................................................... 14

3.3

3.2.2.1

Výživa ................................................................................................... 14

3.2.2.2

Hygiena farmy....................................................................................... 14

3.2.2.3

Mikroklima ............................................................................................ 15

3.2.2.4

Technologie ustájení a krmení prasat ve výkrmu ................................. 15

3.2.2.5

Ostatní vlivy .......................................................................................... 16

Zdravotní stav prasat a jeho vliv na produkci ............................................ 16

3.3.1 Nečastější onemocnění vyskytující se v chovech prasat .............................. 17 3.4

Preventivní opatření zdravotních problémů v chovu prasat ..................... 26

4

VLASTNÍ PRÁCE ................................................................................................. 31

5

ZÁVĚR .................................................................................................................... 39

6

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ ......................................... 40

1

ÚVOD K velmi významným odvětvím zemědělské výroby patří chov prasat. Význam

spočívá především v produkci vepřového masa, jehož obliba a spotřeba je ze všech druhů mas nejvyšší a současné celosvětové přehledy uvádějí jeho podíl na úrovni 42 % z celkové spotřeby. Vzhledem k tomu, že světové výhledy předpokládají zvětšování lidské populace, očekává se další růst produkce vepřového masa do roku 2025 asi o 5 %. Tomuto nárůstu výroby odpovídají také stavy prasat. V Evropě je situace poněkud jiná. Dochází zde spíše ke stagnaci či mírnému poklesu početních stavů prasat, i když výrobu a export vepřového masa se daří zvyšovat. Je to díky provedené restrukturalizaci tohoto sektoru a trvalému zvyšování užitkovosti, přičemž výhledy předpokládají dosažení 35 ks odchovaných selat na prasnici za rok. I přes historickou úspěšnost v chovu prasat a velkou oblibu vepřového masa v České republice, dochází během posledního desetiletí k trvalému snižování početních stavů prasat a produkce vepřového masa. Soběstačnost České republiky ve výrobě vepřového masa stále klesá. Daří se udržet užitkovost na požadované úrovni i přes tento nepříznivý stav, a to zejména opatřeními na zlepšování technologického zázemí farem, což vytváří předpoklady pro konkurenceschopnosti v chovu prasat. Na naši současnou živočišnou velkovýrobu je kladených spoustu náročných úloh, jako je zajištění plnohodnotné, zdraví prospěšné výživy, udržení vhodných hygienických podmínek odchovu a zajištění dobrého zdravotního stavu. Tyto faktory se stávají základními předpoklady a limitujícími faktory (Špaček, 1991). Zdravotní problematika u zvířat se podstatně mění a to zejména v koncentrovaných chovech na průmyslové bázi ošetřování a odchovu. Tím, že se zdravotní problematika mění, by se měly měnit i způsoby starostlivosti o zdraví zvířat. Existuje spousta druhů veterinárních léčiv a biopreparátů, které značně přispějí ke zkvalitnění odborné veterinární činnosti. Hlavní důraz by měl být kladen především na předcházení a zabránění vzniku zdravotních problémů, protože lehčí a ekonomicky mnohem výhodnější je zdravotním problémům předcházet, než je léčit a likvidovat (Špaček, 1991).

8

2

CÍL PRÁCE Cílem bakalářské práce bylo popsat produkční užitkovost prasat, včetně vlivů na ně

působících. Dále se bakalářská práce zabývala nejčastějšími zdravotními problémy vyskytující se v chovu prasat. Na závěr bakalářské práce jsou popsány vlivy, které působí na efektivitu produkce prasat.

9

3

LITERÁRNÍ PŘEHLED

3.1 Produkční užitkovost prasat Mezi nejvýznamnější užitkové znaky zvířat patří produkce masa, protože maso patří mezi nejhodnotnější potraviny živočišného původu. Masná užitkovost je funkcí růstové intenzity zvířat. Vnější chovatelské podmínky jsou velice důležité pro realizaci genotypu ve výkrmu jatečných zvířat a závisí na nich výsledná produkce. Produkce masa není vázána na plemeno, pohlaví ani na určitý druh (Steinhauser, 2000). Výkrmnost a jatečná hodnota patří mezi nejvýznamnější znaky, které bezprostředně souvisejí s masnou užitkovostí (Čechová et al., 2013). 3.1.1 Výkrmnost Z hlediska ekonomického a výrobního je výkrmnost velmi důležitou vlastností. Snižuje výrobní náklady na produkci jatečných prasat a zlepšuje ukazatele spojené s výkrmností (Hovorka, 1987). Výkrmnost je schopnost zvířete tvořit jatečné produkty, maso a tuk z přijatého krmiva. Výkrmnost vyjadřují dva ukazatelé a to spotřeba krmiva na kilogram přírůstku živé hmotnosti a průměrný denní přírůstek za dobu výkrmu nebo za život. Efektivnost výkrmu vyjadřuje spotřeba krmiva na kilogram přírůstku a ukazatelem růstu je průměrný denní přírůstek. Výkrmnost je ovlivněna dědivostí, ale také významný vliv má pohlaví. Mladí kanečci produkují masa o 10 % více a také rychleji rostou. Mezi významné zevní faktory patří podmínky ustájení, technika krmení, ale především výživa (Čechová et al., 2013). 3.1.2 Jatečná hodnota Jatečnou hodnotou rozumíme soubor kvalitativních a kvantitativních ukazatelů, které hodnotí jatečně upravené tělo (JUT). Jatečná hodnota je poměrně složitý pojem a mění se dle požadavků na trhu (Šubrt, 2000). Jatečná hodnota je velmi úzce spojena s výkrmností, kterou sledují nejen šlechtitelé, ale i producenti jatečných prasat (Hovorka, 1983). Masná užitkovost u jednotlivých druhů hospodářských zvířat prošla výzkumem a bylo zjištěno, že neexistuje přímý vztah mezi jatečnou hodnotou a ukazatelem výkrmnosti. Jatečná hodnota má nejvýznamnější složky, kterými jsou jatečná výtěžnost, což je podíl jatečně upraveného těla z nákupní hmotnosti jatečných zvířat v procentech, dále

10

netto přírůstek, který považujeme za ukazatele jatečné hodnoty a výkrmnosti. Mezi složky patří také kvalita masa a tuku (Steinhauser, 2000). O ceně produktu ve velké míře rozhoduje právě jatečná hodnota a kvalita masa (Stupka et al., 2009). Mezi kvalitativní ukazatele jatečné hodnoty řadíme:  vaznost,  barva,  hodnota pH, (pH1 a pH24),  mramorování,  jemnost,  šťavnatost,  chemické složení,  chuť a vůně,  výživová a hygienická hodnota,  technologické a kulinární vlastnosti. Mezi kvantitativní ukazatele jatečné hodnoty řadíme:  podíl převážně tučných částí – hřbetní tuk, plsť, bůček,  podíl převážně masitých částí – plec, kýta, kotleta, krkovice,  podíl méněcenných částí – nožky, hlava,  procento libového masa,  poměr tuku, kostí a masa (Čechová et al., 2013).

11

3.2 Faktory ovlivňující produkční vlastnosti prasat Produkční vlastnosti jsou ovlivňovány řadou vlivů, které lze rozdělit do dvou skupin, a to na faktory vnější a faktory vnitřní (Říha et al., 2003). 3.2.1 Vnitřní faktory 3.2.1.1 Genetický základ Genetický základ patří mezi nejvýznamnější vnitřní faktory, které ovlivňují výkrmnost prasat. Je závislý na dědičnosti ukazatelů masné užitkovosti a na potencionálních růstových schopnostech. Jde tedy o vliv druhu a plemene zvířete, jeho produkční kapacity a šlechtitelské úrovně v oblasti kvalitativních a kvantitativních znaků produkce masa (Šubrt et al., 2007). Kvantitativní vlastnosti jsou ovlivňovány a řízeny vnějším prostředím a velkým množstvím genů malého účinku (Dvořák et al., 1999). 3.2.1.2 Hormonální činnost Hormonální činnost je základní podmínkou vývinu a růstu, stará se o přeměnu látek v živém organizmu. Tuto přeměnu látek řídí hormony, které udržují stálou koncentraci živin a zajišťují koordinaci činnosti všech tkání. Tyto hormony produkují žlázy s tak zvanou vnitřní sekrecí. Působení hormonů v procesech má katabolický a anabolický charakter. Při katabolických procesech dochází k rozpadu látek a při anabolických procesech dochází k syntéze. Anabolické procesy převládají v průběhu růstu. Když růst organizmu ustává, což je v dospělosti, nastává rovnováha. Somatotropin (STH) je nejdůležitějším růstovým hormonem a je syntetizován v předním podvěsku mozkovém. Tento hormon způsobuje to, že tkáně, které jsou schopny, rostou. Dalším hormonem je inzulin, který potlačuje hladinu cukru v krvi. Tyroxin patří mezi aminové kyseliny a jejich rysem je obsah jódu. Tyroxin způsobuje vzestup metabolického obratu glycidů, bílkovin a lipidů a zvyšuje tkáňové oxidace a na základě těchto působení dochází ke zvýšení spotřeby kyslíku. Podporuje také vstřebávání živin. Růst a vývin také významně ovlivňují pohlavní žlázy (Stupka et al., 2009). Androgeny (samčí) a estrogeny (samičí) hormony, ovlivňují vytváření sekundárních pohlavních znaků a řídí pohlavní činnost. Testosteron je nejdůležitější ze samčích hormonů (Sova et al., 1990).

12

3.2.1.3 Metody plemenitby Metody plemenitby ovlivňují úroveň různých biologických faktorů při realizaci šlechtitelských programů. Především je to příznivý projev heteroze, který ovlivňuje růst kříženců za určitých podmínek. O 6 – 8 % vyššího denního přírůstku dosahují kříženci a finální hybridi. Díky heteróznímu efektu dochází dále ke snížení spotřeby krmiva ve výkrmu, protože selata kříženci mají větší odolnost a životaschopnost a tím se lépe přizpůsobí daným podmínkám. Intenzitu růstu u potomstva snižuje příbuzenská plemenitba (Stupka et al., 2009). 3.2.1.4 Pohlaví Pohlaví ovlivňuje ekonomiku produkce jatečných prasat, ale i intenzitu růstu (Stupka et al., 2009). Neexistují rozdíly jen ve složení těla, ale i v růstu mezi kanečky, vepříky a prasničkami. Tyto rozdíly se nevyskytují u těchto skupin pouze v nasazení proteinu a v tvorbě tuku, ale také u denních přírůstků (Pulkrábek, 2006). Nejslabší výkrmnost vykazují prasničky, poté jsou vepříci a nejlepší výkrmnosti dosahují kanečci. Prasničky dosahují vyšší úrovně tuku než kanečci, proto kanečci díky snížení podílu tuku mají vyšší podíl masa s neoddělitelným tukem. Oproti tomu kastrovaná zvířata ukládají více tuku, protože jsou žravější, mají sníženou oxidační schopnost a jsou klidnějšího temperamentu (Čechová et al., 2002). Vzhledem k provedenému sledování bylo prokázáno, že prasničky vykazovaly nižší spotřebu krmiva, vyšší podíl libového, vyšší konverzi krmiva a pomalejší růst, než vepříci (Latorre et al., 2003).

13

3.2.2 Vnější faktory 3.2.2.1 Výživa Za živiny ve výživě zvířat jsou považovány všechny látky, které jsou nutné pro výstavbu vlastní tělesné hmoty zvířete, tvorbu vlastní tělesné energie a produkci živočišných tkání. Živiny najdeme v krmivech a rozdělujeme je do skupin, jako jsou dusíkaté látky, bezdusíkaté látky výtažkové, veškeré stravitelné živiny a voda. Dusíkaté látky dělíme na bílkovinné a nebílkovinné. Nejvíce se podílejí na zvětšování tělesné hmoty zvířete a tyto živiny jsou nenahraditelné. Musí být pravidelnou součástí krmné dávky, protože zvířata si je neukládají do zásoby. Do bezdusíkatých látek řadíme tuky, sacharidy a vlákninu. Nejvýznamnějším zdrojem energie jsou tuky. V těle zvířat mají tuky důležitou funkci, a to ochrannou, zásobní a energetickou. Stejně jako tuky mají sacharidy funkci energetickou. Sacharidy, které v těle přebývají, se mění na tuky, což je při výkrmu prasat na sádlo charakteristické. Vláknina je důležitá z hlediska trávení. Minerální látky by měly být v krmné dávce zastoupeny i v určitém poměru, nejen v dostatečném množství. To znamená, že kdybychom některých prvků dali do krmné dávky méně a nebo více, mohlo by to vyvolat deficit jiného prvku (sodík a draslík, měď a kobalt) (Hájek et al., 1992). Hlavním zdrojem vitamínů je krmná dávka. U hospodářských zvířat se nedostatek vitamínů nemusí projevovat vždy klinickými příznaky, ale negativně tento nedostatek ovlivňuje organismus (Pulkrábek et al., 2005). 3.2.2.2 Hygiena farmy Nejdůležitější pro farmu, co se týče hygienických podmínek, je lokalita, kde se farma vyskytuje. Dalším faktorem, který souvisí s hygienou chovu je, aby se prasata pohybovala oběma směry. Udržet hygienu na farmě na úrovni, která zaručuje maximální produkci je velmi těžké, pokud má farma charakter sběrného tábora, kde se nachází prasata od nás, ale také ze zahraničí. Velmi důležitým faktorem pro udržení hygieny na farmě je pohyb dopravních prostředků a lidí. Vstup na farmu by měl být umožněn pouze ošetřovatelům a zootechnikům, a to za určitých pravidel. Jen v nezbytných případech se na farmu pouští ostatní osoby. Pod kontrolou by měly být i všechny dopravní prostředky. Různými stupni rizik se zajišťují další služby, jako jsou dovoz či odvoz materiálů. Nejzávažnější je v tomto směru nakládka uhynulých zvířat, která je zajišťována svozovými linkami služeb. Pro snížení rizik na farmě se v zahraničí, ale také i u nás používají

14

k likvidaci spalovací pece, které jsou instalované uvnitř provozu. Toto řešení je základní východisko, jak zlepšovat úroveň ochrany chovů (Křepelka, 2010). 3.2.2.3 Mikroklima Významný faktor v chovech prasat je mikroklima, které ovlivňuje zdravotní stav a užitkovost ustájených prasat. Negativně ovlivněn může být zdravotní stav prasat právě mikroklimatem v ustájovacím prostoru, které je ovlivněno kategorií, hmotností zvířat, množství, druhem, ale i technologickým systémem ustájení, napájením, odklizem exkrementů, krmením atd. Optimální mikroklima je důležité nejen pro zvířata, ale i lidi pracujících ve stáji. Prasata patří mezi nejnáročnější hospodářská zvířata, co se týče požadavků na mikroklima (Pulkrábek et al., 2005). Mezi mikroklima řadíme teplotu, která podporuje funkci organizmu. Teplota je jeden ze základních předpokladů nejen pro udržování zdravotního stavu, ale i pro užitkovost. Nízká teplota ve stáji má za příčinu zvýšení potřeby živin, energetické ztráty, které způsobují zhoršení zdravotního stavu, pokles denního přírůstku živé hmotnosti, ale i zvýšení spotřeby krmiva, především u selat a prasat ve výkrmu. Optimální teplota u prasnic je kolem 18 °C. U selat by se teplota měla pohybovat okolo 22 – 38 °C. Náročná na teplotu nejsou prasata ve výkrmu, kde se teplota pohybuje okolo 16 °C. Mikroklima dále zahrnuje světlo, které působí na vývin a růst prasat. Nedostatek světla způsobuje poruchy přeměny minerálních látek, tkáně u prasat chovaných bez osvětlení osahují více vody a méně popelovin. Světlo se daleko lépe uplatňuje u mladých plemenných a chovných prasat nebo u sajících selat oproti prasatům ve výkrmu (Stupka et al., 2009). 3.2.2.4 Technologie ustájení a krmení prasat ve výkrmu Technologie ustájení ovlivňuje růst u prasat, a proto je důležité, jakou chovatel technologii zvolí. Nejlepším a nejlevnějším opatřením proti nákazám je turnusový systém. Turnusový systém umožňuje úplné vyskladnění prasat, to způsobuje dokonalé ozdravení prostředí. Růst dále podporuje systém uzavřených kotců, kde nedochází ke kontaktu mezi prasaty a přenášení kejdy. U této technologie se snižuje riziko kontaktních nemocí (Stupka et al., 2009). Pro příjem krmiv jsou využívány krmné žlaby vyrobené z chromované oceli nebo z kamene. Převážně jsou umístěny na betonovém podstavci. Při podávání krmiva do žlabu je nutné, aby každé zvíře mělo jedno místo u žlabu, a to podle zákona na ochranu zvířat. K napájení pro prasata se používají běžné miskové napáječky nebo napáječky hubicové. Nejvýhodnějším zařízením pro napájení jsou především hubicové napáječky, 15

protože můžeme předejít znečištění vody výkaly, zbytky krmiva nebo močí. Umístění napáječek ve stáji musí odpovídat tělesným rozměrům zvířat (Rist, 1994). 3.2.2.5 Ostatní vlivy Vnější faktory také zahrnují ostatní vlivy, které je nutno sledovat. Pokud jsou ostatní vlivy dobře uplatněny lze příznivě ovlivnit metabolické procesy, čímž se přispívá k optimálnímu využití jejich produkčních schopností a také k dobré pohodě rostoucích prasat (Stupka et al., 2009).

3.3 Zdravotní stav prasat a jeho vliv na produkci Základním předpokladem efektivní produkce vepřového masa a intenzivního chovu prasat je dobrý zdravotní stav. Narušení zdravotního stavu prasat jsou snížené parametry užitkovosti. Zdraví je stejně důležité jako výživa proto, aby byla vysoká produkce. Ztráty způsobené nemocemi v chovech prasat můžeme rozdělit na přímé ztráty, které vznikají hromadnou likvidací zvířat, úhynem, nutným odporažením a zmetáním. Tyto ztráty jsou z celkové produkce přímým úbytkem. Z důsledků nemocí vznikají ztráty nepřímé. U těchto ztrát se výrazně snižuje užitkovost. Nemoci prasat můžeme rozdělit na nemoci neinfekční, které jsou způsobené nedostatky například z ustájení, ošetřování, krmení, ze špatně ošetřených poraněných míst a další vlivy, dále na nemoci infekční a invazní, které jsou způsobeny proniknutím různých virů, mikroorganismů a parazitů do těla zvířete. (Hájek et al., 1992). Co se týče přínosu vysokého zdravotního stavu prasat, není přínos jen ve zlepšení produkčních ukazatelů, ale souvisí významně i se snížením pracnosti spojené s léčením zvířat, preventivním očkováním a likvidací úhynů. Bylo provedeno srovnání farem s dobrým a špatným zdravotním stavem. Veterinární náklady v rámci chovu s dobrým stavem činily 0,9 Kč/kg produkce, přičemž náklady v rámci chovu se špatným zdravotním stavem činily 3,5 Kč/kg produkce. Vzniklý rozdíl je tedy 2,6 Kč/kg produkce (Lichnovský, 2008). Rozhodujícím způsobem ovlivňuje zdravotní stav prasat rentabilitu chovu, proto je nutné z tohoto důvodu omezovat výskyt chorob, a to uplatněním profylaxe, prevencí a využitím medikace (Koliender et al., 1989). Vliv zdravotního stavu prasat se prolíná celým chovem prasat, produkcí selat, odchovem a výkrmem. Díky tomuto prolínání je ovlivněna celá rentabilita (Lambert et al., 2012). Kalkulace nákladů na jatečné prase zahrnuje dezinfekční prostředky a léčiva, to vše řadíme mezi náklady variabilní. Pokud tyto náklady srovnáváme se západními produ16

centy, byly v České republice v roce 2011 vynaložený výrazně vyšší veterinární náklady. Tyto náklady byly ve srovnání s průměrem EU více než dvojnásobné (Janotová & Boudný, 2013). 3.3.1 Nečastější onemocnění vyskytující se v chovech prasat Chřipka prasat Poprvé byla chřipka prasat pozorována v USA, a to především v severních oblastech amerického středo – západu. Současně se toto onemocnění vyskytlo i u lidí. Roku 1918 v letních měsících vznikla pandemie chřipkového onemocnění a ta způsobila smrt 20 miliónů lidí. Poprvé chřipku u prasat popsal Koen v roce 1918. Ve státě Ilinois na farmě prasat byla tato chřipka pozorována poprvé a odtud se šířila dál. Koen byl přesvědčen, že tuto nemoc přenesli na prasata nemocní veterináři a farmáři. Při tomto nakažlivém onemocnění mnoho tisíc prasat uhynulo a milióny prasat onemocněly. Shope poprvé popsal a izoloval virus chřipky prasat. Virus chřipky v bývalém Československu byl u prasat prokazován v 50. letech. V 60. letech nebyl zjištěn výskyt této nemoci a ani později. Tento virus chřipky se podařilo opětovně prokázat v roce 2000 v jednom chovu (Dubanský & Drábek, 2003). Chřipku prasat označujeme jako onemocnění dýchacího ústrojí prasat, které způsobuje vir Influenza A. Tento vir, jako jeden z mnoha, je zjišťován u divokých zvířat, ptáků, domácích zvířat a lidí. Tento virus se množí u prasat v plících a lze ho nalézt v dýchací trubici, v mízních uzlinách plicních, v plicní tkáni, v nosním sekretu a také v tekutině vylučované v dýchací trubici. Nákaza se šíří kapénkovou nemocí mezi vnímavými zvířaty. Nemocná selata jsou hlavním zdrojem nákazy a šíří tento virus vykašláváním (Hájek et al., 1992). Co se týče ztrát způsobených chřipkovým onemocněním, chovatelé a veterináři vyčíslili, že tyto ztráty se pohybují v průměru minimálně okolo 28 Euro na prasnici a rok. U výkrmových prasat působí chřipkový virus v rámci respiračního syndromu na zhoršení zdravotního stavu. Tímto se významně ovlivňuje užitkovost, a to snížením přírůstků o 18 g/den (Jirásek, 2014).

17

Klinické příznaky Chřipka mívá akutní průběh po zavlečení onemocnění do stáda prasat. Většina prasat onemocní po dvou až čtyř denní inkubační době. Prasata, která onemocní, se začínají shlukovat do skupin, jsou apatická, nežerou, začínají se méně pohybovat a dýchání s otevřenou dutinou ústní pro ně začíná být obtížné. Pokud jsou prasata přinucena k pohybu, dostávají záchvaty kašle, ze kterých zvrací a úplně se vyčerpají. Kašel připomíná štěkot psů. Horečka, kterou mají prasata při této nemoci, dosahuje 40,5 – 41 °C. Tyto příznaky doplňuje také občasné kýchání, výtoky z rypáku a z očí. Akutní příznaky trvají 4 – 6 dnů. Většina prasat se uzdraví, pokud nedochází ke komplikacím. K uzdravení dochází stejně rychle tak, jak rychle propuká onemocnění. Toto onemocnění většinou nezpůsobuje žádné vážnější ztráty. Chřipka se vyskytuje až u prasat ve výkrmu díky přítomnosti kolostrálních protilátek. Nejčastěji tato nemoc postihuje 18 týdenní prasata, která mají hmotnost nad 50 kg. Doba výkrmu se prodlužuje, protože váha prasat obvykle klesá o 5 – 6 kg (Dubanský & Drábek, 2003). Specifické léčení U tohoto onemocnění se specifické léčení neprovádí. Antibiotika se podávají v případě potlačení sekundární mikrobiální infekce. K léčbě tohoto onemocnění byl použit experimentálně amanditin (Dubanský & Drábek, 2003). Při léčbě tohoto onemocnění se aplikují nespecifické léčiva, jako jsou například vitamíny. Veterinární lékař určuje další postupy a způsoby léčby (Hájek et al., 1992). Kontrolní opatření a prevence Je třeba zamezit kontaktu mezi prasaty a jinými zvířaty, která mohou být nakažena. Také je třeba zamezit kontaktu prasat s lidmi, kteří trpí tímto onemocněním. U uzdravených prasat zůstávají protilátky zhruba 6 měsíců (Dubanský & Drábek, 2003). U prevence je také důležitá plnohodnotná a kvalitní výživa. Dodržování zoohygienické zásady v chovu, turnusový provoz a také uzavřený obrat stáda. Je možné použít stájových vakcín, ale jen v některých případech (Hájek et al., 1992).

18

Sípavka prasat Původci, kteří se podejí na vzniku tohoto onemocnění jsou Bordetella bronchiseptica a Pesteurella multocida. Proti těmto původcům onemocnění si prasata mohou vytvářet protilátky sama. Tato infekce se šíří přímým stykem zdravých prasat s infikovanými nebo nemocnými prasaty. Obvykle jsou postižena touto infekcí zvířata, která jsou stará 2 měsíce. Tato nemoc patří mezi infekční onemocnění, která jsou vleklá, a proto k deformacím a vymizení nosních skořep dochází postupně. Na změny, které se dějí v nosních dutinách, navazuje i poškození horní čelisti a tím dochází ke zhoršení příjmu krmiva. Při tomto poškození může při výkrmu dojít k ekonomickým ztrátám (Hájek et al., 1992). Klinické příznaky Klinické příznaky se projevují u prasat kýcháním, výtokem z rypáku, který je hlenový nebo hnisavý s krví a funěním (Kollar, 2008). Tuto nemoc doprovází frkání, které se stupňuje. Frkání obvykle trvá 3 – 4 týdny, poté dochází ke změnám v dutině nosní, kde nosní skořepy vymizí a v této fázi dochází k deformaci horní čelisti. Deformace horní čelisti se projevuje tím, že se odkloní vpravo, vlevo nebo se rovnoměrně zkrátí. Zde dochází ke zhoršení příjmu krmiva. Onemocnění je také doprovázeno záněty spojivek. Při tomto onemocnění se vyskytují další komplikace, jako jsou záněty plic a průdušek (Hájek et al., 1992). U akutních příznaků lze již ve 2. týdnu života pozorovat akutní nosní záněty (Šatrán, 2004). Léčba a prevence Při tomto onemocnění je léčba možná. Prasatům se podávají antibiotika penicilin, oxytetracyklin, sulfonamidy a chloramfenikol. Z léčiv, která se dovážejí, se podávají Thiamulin nebo Tylan. Veterinární lékař určuje použití léčiv a způsob léčby. Důležitou prevencí je hygiena prostředí, turnusový provoz a dobrý zdravotní stav prasat. Dobrý vliv má i profylaktické očkování, které zvyšuje odolnost prasat proti tomuto onemocnění (Hájek et al., 1992).

19

Reprodukční a respirační syndrom prasat Reprodukční a respirační syndrom prasat (PRRS) způsobuje hospodářské ztráty a v současné době má ve většině případů enzootický charakter na celém světě (Kováč et al., 2011). Toto onemocnění způsobuje největší hospodářské ztráty tím, že vyvolává poruchy reprodukce u prasnic. Tento syndrom napadá respirační aparát u novorozenců a sajících selat. Virus PRRS se množí především v plicních tkáních. Bylo také zjištěno, že se virus množí ve varlatech, čímž lze vysvětlit, že se tato infekce může přenášet semenem (Dubanský & Drábek, 2003). Klinické příznaky Klinické příznaky jsou ovlivňovány pohlavím, věkem a stavem imunokompetence. Obvykle 3 – 5 dnů trvá mírná anorexie, může být krátkodobě zvýšená teplota kolem 40 °C. Tyto příznaky mohou být dále doprovázeny předčasnými porody, vzniká zvýšený počet munifikovaných plodů, zvyšuje se počet narozených selat, která jsou slabá, selata, která hned po porodu uhynou nebo už se mrtvá narodí. Úmrtnost může dosáhnout v prvních 10 dnech života až 80 %. V současné době se poruchy reprodukce a respiračního traktu nezjišťují v důsledku silného promoření chovů. V chovech prasat má toto onemocnění akutní charakter. Toto onemocnění bylo zpočátku označeno jako syndrom abortů a úhyn prasnic (Dubanský & Drábek, 2003). Léčba a prevence Není zatím žádná známá účinná léčba. Roku 1996 byla v Dánsku zahájena očkovací akce za účelem omezit šíření této nemoci. Využilo se vakcíny, která byla modifikovaná s názvem Ingelvac ™ PRRS MLV. Prasata, která byla vybrána v infikovaných chovech, byla očkována ve 3. – 18. týdnu věku, a to v roce 1996 a tento rok byla tato vakcinace i ukončena. Byla provedena analýza, kde se srovnával rok před vakcinací a rok po provedení vakcinace. Výsledky ukázaly, že se zvýšila četnost PRRS onemocnění v důsledku vakcinace. Tento virus se vylučuje mlékem, semenem, močí, slinami aj.. V chovu se virus PRRS udržuje tím, že jej prasnice přenáší na selata, tzv. postpartální přenos. Udržuje se také horizontálním přenosem tím, že “mícháme” mladší prasata ve výkrmu nebo dochovu se staršími prasaty (Dubanský & Drábek, 2003).

20

Dyzenterie prasat Toto infekční onemocnění je onemocněním trávícího aparátu. Projevuje se průjmem s příměsí hlenu nebo krve v trusu. Dyzenterie prasat se vyznačuje nekrotickými a zánětlivými změnami, a to na sliznici a v tlustém střevě. Onemocnění postihuje v chovatelských podmínkách především prasata po odstavu a ve výkrmu. (Kováč et al., 2011). Treponema hyodysenteriae je mikroorganismus, který vyvolává toto onemocnění. Touto infekcí mohou nakazit prasata především bacilonosiči, nemocná prasata a také hlodavci. Tato nemoc se přenáší vodou, která je znečištěná výkaly prasat, která jsou nemocná nebo krmivem. Krmení a hygiena chovu ovlivňuje šíření této nemoci. Špatné využití krmiv a hubnutí prasat patří mezi nepřímé ztráty a přímé ztráty znamenají úhyn prasat (Hájek et al., 1992). Klinické příznaky U většiny prasat probíhá toto onemocnění akutně. Obvykle inkubační doba trvá 10 – 14 dní. V první řadě onemocní 2 – 3 prasata ve skupině. Většina prasat trpí na zvýšenou teplotu a také dochází u některých zvířat ke snížení příjmu potravy. V další fázi se zjišťuje u prasat vodnatý trus, který se postupně mění v průjem, který obsahuje velké množství hlenu a dále i krev. Na bolest břicha zvíře upozorňuje tím, že vyhrbuje záda. Prasata, která trpí nemocí, začínají chudnout a jsou malátná (Kováč et al., 2011). Léčba a prevence Základ u léčby tvoří ekonomická kalkulace. V některých případech, jako je malý počet prasat v chovu, je možné přemýšlet o likvidaci celého chovu. (Kováč et al., 2011) Prevence proti tomuto onemocnění je dodržovat hlavní hygienické zásady, dodržovat uzavřený obrat stád a provádět desinfekci (Kováč et al., 2011). Enzootická pneumonie prasat V Anglii, Německu a Dánsku docházelo před začátkem druhé světové války o první snahy chovatelů ke zvýšení produkce prasat, a to ve stavebně i materiálově odlišných ustájeních a ve větších prostorách, než byly dříve ve stájích. Tyto změny vedly ve výrobních podmínkách ke změnám ekologickým a tímto se zvýšila incidence syndromu onemocnění dýchacích cest. Tomuto onemocnění se také jinak říká „stájová nákaza“

21

(Jeřábek, 1986). Mycoplasma hyopneumoniae je původcem tohoto onemocnění. Tato bakterie poškozuje především řasinky a sliznici v dutině nosní (Šatrán, 2004). Při přesunu prasat tyto bakterie s dalšími mikroorganismy pronikají do chovu. Tato nemoc se přenáší přímým stykem zdravých prasat s nemocnými nebo infikovanými. Enzootická pneumonie prasat vzniká se zhoršenými podmínkami mikroklimatu ve stájích, jako je příliš vysoká vlhkost vzduchu, vysoká prašnost, špatná teplota, vysoká koncentrace sirovodíku, oxidu dusíku a čpavku v ovzduší. Tyto parametry mají za příčinu oslabení plic a tímto se infekce rozvíjí (Hájek et al., 1992). Klinické příznaky Chronický kašel je hlavním příznakem této nemoci, který se vyskytuje nejčastěji u tříměsíčních selat, ale není vyloučeno, že by se mohl vyskytovat i u starších. Tímto onemocněním mohou také onemocnět i mladší zvířata. Kašel se postupně zhoršuje v průběhu týdne, ale v dalším období, jako jsou týdny až měsíce, tento kašel ustupuje (Jeřábek, 1986). Při této nemoci se zvyšuje teplota, zájem o krmivo přestává být velký, prasata ztrácejí hmotnost. Pokud je průběh nemoci lehčí, chuť zůstává stejná, u prasat se snižuje kondice, využití krmiv se zhoršuje a doba výkrmu je delší (Hájek et al., 1992). Léčba a prevence U této nemoci se využívá rozsáhlá léčba a medikační postupy. U individuální léčby se osvědčují antibiotika, jako jsou Linkomycin, Dynamutilin, Chloramphenicol a další. Premixy Selasan, Selatan a Eurovit jsou antibioticky medikované přípravky, které by také měly snižovat výskyt pneumonií (Jeřábek, 1986). Turnusový zástav prasat je jedním z opatření, které se uplatňuje při snižování výskytu této nemoci. Tento technologický zásah víceméně ruší přenos nemoci mezi populacemi. Prasata, která jsou stejně stará a ze stejného prostředí, se odchovávají v ustájení, kde nepřijdou do kontaktu s jinými populacemi. Odchov selat bez matek je jednou z cest, jak předejít v raném stádiu odchovu kontaktním infekcím. Selata jsou

poté odchovávána v klecích nebo

v inkubátorech, kde probíhá jejich další vývoj (Jeřábek, 1986).

22

Cirkovirová infekce Reprodukční a respirační syndrom prasat i cirkovirová infekce typu 2 (PCV – 2) jsou hlavními těžišti problémů ve zdravotní problematice prasat a jsou převážně zjišťovány společně (Smola, 2009). V některých chovech a větších populacích prasat probíhá toto onemocnění bez příznaků a v jiných může způsobovat enormní škody (Schuh et al., 2003). Byly izolovány dva typy cirkovirů, a to virus PCV-1, který byl izolován v Německu v roce 1974. Přestože je tento virus pokládán za nepatogenní, jeho výskyt v populaci prasat je značný. Výzkumy, které byly provedeny nedávno, však nechávají stále otevřenou možnost, že virus PCV-1 se může podílet jako patogen na reprodukčních problémech prasat. V roce 1998 byl izolován virus PCV-2 ze selat, která byla postižena „syndromem chřadnutí“. Onemocnění, které je vyvolané tímto virusem, se označuje jako „syndrom cirkovirového chřadnutí selat“ (postweaning multisystemic wasting syndrome – PMWS). Dalším onemocněním, ve kterém hraje roli PCV-2 je „syndrom dermatitidy a nefropatie prasat“ (porcine dermatitis and nephropathy syndrome – PDNS) (Celer, 2013). Klinické příznaky Intersticiální pneumonie a lymfadenopatie je základní formou onemocnění PMWS. Mezi hlavními příznaky tohoto onemocnění je žloutenka, průjem, ztráta chuti, progresivní dyspnoe, anemie, progredující kachexie, které jsou provázené kašlem a zvýšenou tělesnou teplotou a mezi hlavní příznaky patří i ztráta hmotnosti. Pro toto onemocnění je charakteristická nápadně bledá kůže a výrazně zvětšené mízní uzliny. Pokud je postižen reprodukční aparát, projevuje se to zvyšujícím se procentem narozených selat předčasně, selat s nízkou vitalitou a je typické, že současně onemocní touto nemocí pouze několik selat v kotci. Zatím se případy PDNS vyskytují spíše ojediněle. Zvířata mají mírně zvýšenou teplotu, jsou apatická, nemají chuť k příjmu potravy a obtížně dýchají. Mezi nejčastější a nejvýznamnější příznaky patří výskyt skvrn, které mají různé velikosti na kůži hrudi. Tyto skvrny mohou být tmavě červené až fialové a vyskytují se spíše u prasat, která trpí anémií. Mortalita dosahuje až 10 %. Zvířata po uzdravení zůstávají zakrslá a již požadovaných přírůstků nedosahují. V jednom kotci se mohou zdravá a nemocná zvířata vyskytovat společně relativně dlouhou dobu. Klinické příznaky u obou onemocnění mohou být vázány na současnou infekci hostitele parvovirem

23

prasat, virem reprodukčního a respiratorního syndromu nebo jinými virovými a bakteriálními původci (Celer, 2013). Léčba a prevence Na ochranu chovu vůči cirkovirům v současné době neexistují žádné programy. Prevence proti tomuto onemocnění patří omezení pohybu zvířat mezi chovy, opatření při importu prasat ze zemí, kde byl tento virus prokázán a udržování hygienické úrovně chovu na maximální úrovni (Celer, 2013). Aktinobacilová pleuropneumonie prasat U aktinobacilové pleuropneumonie prasat je původcem Actinobacillus pleuropneumoniae a ten představuje vážný problém ve většině chovů prasat. Tento původce je citlivý k vnějšímu prostředí. Především respiračními sekrety při přímém kontaktu dochází k infekci. Všechny věkové kategorie prasat jsou vnímavé k tomuto onemocnění. Jde o primární plicní patogen s faktory virulence, které mu umožňují překonat přirozené obranné mechanismy organismu. K tomu, aby propuklo klinické onemocnění, není nutná predisponující bakteriální nebo virová infekce. K vyvrcholení klinického onemocnění a úhynu dochází zpravidla ve stáří 12 až 16 týdnů. Zvířata, která přežijí tuto infekci, mají změny na plicích, které zůstávají zachovány ve formě fokálních sekvestrů a opouzdřených abscesů, ale může dojít i k úplné regeneraci postižené plicní tkáně. Poměrně solidní imunita se vytváří po prodělání této infekce (Šatrán, 2013). Klinické příznaky Klinické příznaky bývají nevýrazné. Projevují se snížením denního přírůstku a zhoršenou konverzí krmiva. U klinických příznaků se většinou horečka nezjistí. Příznakem je obvykle kašel a někdy se mírně zvýší i teplota. Neochota k pohybu bývá nápadná. V enzootických zamořených chovech platí, že klinické příznaky jsou nižší než počet prasat s pozitivním průkazem protilátek. Perakutní průběh začíná obvykle náhle u jednoho nebo několika prasat. Projevuje se celkovou apatií, anorexií a vysokou horečkou 41,5 °C. Brzy se projevuje i zvracení a mírný průjem. Jedinci, kteří jsou postižení touto nemocí, leží na zemi. Tito jedinci trpí zvýšenou tepovou frekvencí, postupně jim selhává srdce a periferní krevní oběh, což se projevuje cyanózou rypáku, uší, končetin a později cyanózou celého těla. Dále se zjišťují poruchy dýchání, prase tak dýchá s otevřenou dutinou ústní. K úhynu prasat dochází obvykle za 24 – 36 hodin po nástupu 24

prvních klinických příznaků. U akutního průběhu se tělesná kondice zřetelně a náhle ztrácí. Prasata jsou apatická, odmítají krmivo i vodu. Kolísá horečka a kůže bývá zrudlá. Poruchy dýchání jsou doprovázeny kašlem a zvracením. Nejčastěji hynou prasata, která jsou v dobrém výživném stavu. Délka může v akutní fázi onemocnění značně kolísat. K tomuto onemocnění jsou nejvnímavější prasata ve věku 3 měsíců. Klinické příznaky se však mohou pochopitelně objevit i u jiných věkových kategorií (Dubanský & Drábek, 2000). Léčba a vakcinace I když léčba antibiotiky výrazně snižuje procento mortality, zároveň zlepšuje denní přírůstky a snižuje intenzitu klinických příznaků, účinek této léčby se projevuje jen v době léčení a krátce po něm. Prasata, která jsou léčená i nadále, mohou zůstávat důležitými zdroji infekce, které ohrožují další jedince. Pokud k těmto skutečnostem připočteme i náklady, které jsou vysoké, pak léčba není perspektivním řešením problémů aktinobacilové pleuropneumonie. Omezená účinnost a značné náklady vakcín nutí veterinární lékaře i chovatele dobře uvážit vhodnost jejich použití v konkrétním chovu, protože nevýhodou bakterinů je skutečnost, že nedokáží indukovat protilátky vůči Apx – toxinům, které o chráněnosti prasat rozhodují. Účinnější než bakteriny jsou subjednotkové vakcíny, ale ani tyto vakcíny nesplnily původní očekávání. Indukovaná imunita je pouze částečná a neovlivňuje ani množení etiologického agens v respiračním traktu, ani morbiditu (Dubanský & Drábek, 2000).

25

3.4 Preventivní opatření zdravotních problémů v chovu prasat Zákon č. 87/1987 Sb. o veterinární péči z 10. listopadu, který se zabývá problematikou zabezpečení veterinární péče v chovech hospodářských zvířat byl doplněn a změněn zákonem ze dne 23. května 1991 č. 239 Sb.. Tento zákon nabyl účinnostidnem 1. července 1991. V tomto zákoně jsou stanoveny zásady pro upevňování, zabezpečení ochrany zdraví zvířat, výroby zdravotně, hygienicky a biologicky nezávadných hodnotných potravin, surovin živočišného původu v zájmu zkvalitňování výživy lidí a ochrany jejich zdraví. Veterinární péče v chovech hospodářských zvířat zahrnuje péči o zdraví zvířat, včetně hygieny jejich prostředí, výživy, ošetřování, přepravy a plemenitby. Předcházení nákazám a jiným hromadným onemocněním zvířat a jejich zdolávání. Péči o hygienickou a zdravotní nezávadnost potravin a surovin živočišného původu, dietetickou a zdravotní nezávadnost krmiv, ochranu státního území před nákazami a hromadnými onemocněními, ochranu životního prostředí před škodlivými vlivy zevního prostředí. Zabezpečení veterinární asanace. Ve spolupráci se zdravotnickými orgány chránit zdraví lidí před nemocemi přenosnými ze zvířat na člověka a opačně (Hájek et al., 1992). Privátní veterinární služba Od 1. července 1991 zabezpečují léčebnou činnost podle požadavků chovatelů privátní lékaři na základě udělení licence. Podle ceníku veterinárních úkonů a služeb jsou veterinární úkony prováděné na žádost chovatele privátními veterináři zpoplatněny. Při výkonu veterinární péče jsou privátní veterinární lékaři povinni postupovat v souladu se zákonnými předpisy. V případě podezření nebo vzniku z velmi nebezpečné nákazy a jiného hromadného onemocnění jsou povinni neprodleně informovat orgány Státní veterinární služby (SVS) v příslušném regionu a podle jejich rozhodnutí spolupracovat při organizaci diagnostiky a příslušných opatřeních (Hájek et al., 1992). Chov prasat a jeho biologická bezpečnost Chov prasat a jeho biologická bezpečnost představuje souhrn preventivních opatření, které jsou navrženy pro jednotlivé chovy a zabraňují zavlečení infekčního patogenu na farmu a jeho dalšího šíření prostřednictvím zvířat, dopravních prostředků, technologických systémů a osob (Novák & Malá, 2013).

26

Chov a černo-bílý systém Bez ohledu na počet chovných prasat nebo na velikost prasat, je každá farma z hlediska epidemiologického považována za samostatnou jednotku. Plyne z toho, že farmu je třeba rozdělit na černou („špinavou“) a bílou („čistou“) zónu. Jiným zvířatům či jiným osobám musí být zabráněn vstup do bílé zóny. Z této zóny nemohou ošetřovatelé libovolně vystupovat. Při výstupu musí projít hygienou, kde je nutno se vysprchovat a převléct. V bílé zóně má pohyb přísná pravidla. Ošetřovatelé v černé zóně nesmějí používat nic, co by mohlo ohrozit stav v bílé zóně a co by pocházelo z jiné farmy (Smola & Kerber, 2013). Externí biologická bezpečnost Externí biologická bezpečnost je strategie managementu, která je zaměřená na minimalizaci průniku organismů, které způsobují onemocnění zvířat na farmě a organismy, které se dostávají zvenčí do stájí. Dodržování zásad externí biologické bezpečnosti je z ekonomického hlediska předpoklad k dosažení ekonomických výnosu a toho, aby finální produkty byly kvalitní (Novák & Malá, 2012). Dopravní prostředky, které vjíždí na farmu, jsou jedním ze zásadních problémů, kdy patogeny mohou vniknout na farmu (Graham et al., 2008). Za veterinární kontrolní smyčku považujeme stavební objekt, nebo také jeho část. Tato veterinární kontrolní smyčka je určena k tomu, aby chránila farmu při příjmu prasat na farmu nebo při odvozu prasat a nebyly na farmu zavlečeny nákazy (Valeeva et al., 2011). Interní biologická bezpečnost Interní biologická bezpečnost je soubor preventivních opatření, jejichž cílem je prevence únavy stáje. Významné je to především v chovech, kde je vyšší koncentrace zvířat, často se doplňují základní stáda, kde je stájový prostor zatížen, ale také i okolí stájového prostoru. Tyto faktory mají negativní vliv na zdravotní stav zvířat a na reprodukční i produkční ukazatele v chovu (Novák & Malá, 2012). Pro chov jsou největším rizikem nově příchozí prasata, která mohou trpět nějakou nemocí a touto nemocí nakazit ostatní prasata v chovu. Nakupovat nová zvířata by se měla od dodavatele, který je ověřený, ale tento postup je velice komplikovaný (Siegela et al., 1993).

27

Hygiena stájového prostředí Odpovídající výživa, ošetřování a v poslední řadě stájové prostředí, ve kterém zvířata chováme, jsou podmínkou pro uplatnění genetického potenciálu hospodářských zvířat. Nejvýznamnější bezprostřední okolí, které zvířata obklopuje, a to je stájové ovzduší. Teplota stájového vzduchu má přímý vliv na intenzitu metabolizmu a produkci zvířat a nepřímý vliv na jejich zdraví a welfare. Je důležité pochopit termální vztahy mezi zvířaty a stájovým ovzduším a termální vztahy mezi stájovým mikroklimatem a okolním prostředím. Nevhodné mikroklima a nevyhovující ustájení může způsobit zvířatům teplotní stres, který přímo zhoršuje pohodu zvířat a ovlivňuje ztráty produkce. Riziko onemocnění zvířat a zdraví může být přímo poškozeno vysokými atmosférickými koncentracemi nebezpečných plynů, a to zejména čpavkem díky nedostatečné ventilaci. Kvalitu mikroklimatu ovlivňují fyzikální, chemické a biologické faktory. Do fyzikálních faktorů řadíme teplotu a vlhkost vzduchu, proudění vzduchu, ochlazovací hodnotu vzduchu, sluneční záření, barometrický tlak, sluneční záření a přiřazuje se i hluk. Mezi chemické faktory patří chemické složení vzduchu, zejména s ohledem na koncentrace toxických plynů, jako je čpavek, sirovodík a oxid uhličitý. Do biologických faktorů řadíme mikroorganizmy rozptýlené v ovzduší a prach (Kursa et al., 1998). Hygiena vody a napájení Ze způsobu využití a z hygienického hlediska klasifikujeme vodu jako pitnou, užitkovou, provozní, minerální a odpadní. Pitnou vodu musí mít zvířata neustále k dispozici. Podle vyhlášky č. 117/87 Sb., která se zabývá péčí o zdraví zvířat, by se měla k napájení hospodářských zvířat používat pitná voda. Pokud není k napájení hospodářských zvířat odebírána voda z veřejného vodovodu, je nutné zajistit její laboratorní vyšetření před zahájením jejího odběru a dále jedenkrát v každém kalendářním roce. Z hlediska narušení její zdravotní nezávadnosti se vyžaduje toto laboratorní vyšetření (Kursa et al., 1998). Nejčastěji se pro napájení zvířat používá spodní voda, která je zpravidla zdravotně nezávadná. Vodu, která je určená k napájení hospodářských zvířat, je nutno upravit, případně dezinfikovat, jestliže nemá dostatečnou kvalitu. Tato úprava spočívá hlavně v odstraňování železa, manganu, korozivních látek, případně pachů, dále v dezinfekci. Dezinfekce se nejčastěji provádí chlorovými preparáty. Čištění a dezinfekci vody musíme svěřit odborným firmám, které garantují výsledek, protože je to velice specializovaná činnost (Kursa et al., 1998). 28

Hygiena výživy Výživu řadíme do jednoho ze základních faktorů v životě zvířat, na kterém závisí zlepšování chovu a neustálý růst. Pro úspěšnou živočišnou výrobu je plnohodnotné krmení hlavní podmínkou. Nejen množství, ale i hodnota krmiv a jejich správná úprava a použití je důležitá, aby bylo dosaženo co nejvýhodnějšího působení na užitkové vlastnosti. Hygiena výživy zkoumá nezávadnost krmiv a její ochranu tak, aby se mohlo čelit ztrátám a škodám. Nesoulad ve výživě zvířat je kromě snížení produkce provázen špatnou konverzí živin, zhoršením zdravotního stavu, zkrácením produkčního období a reprodukčních schopností. Tyto vlivy se společně projevují nepříznivě v ekonomické sféře a v určitých případech mohou mít rozhodující vliv na výsledek hospodaření zemědělského podniku. Nedostatky ve výživě průkazně snižují odolnost k infekcím a parazitním onemocněním a stávají se prvotními příčinami mnohých nenakažlivých chorob, což vyplývá z rozborů zdravotních poruch (Kursa et al., 1998). Hygiena staveb a stájových objektů Pro zvířata musí výstavba stájí v celém realizačním procesu, od vypracování investičního záměru přes přípravu projektové dokumentace až po vlastní realizaci, splňovat všechny podmínky platných právních předpisů. Je nezbytné při projektování vycházet z vyjasněné technologie chovu a řídit se zásadami celkové efektivnosti. Nedílnou součástí projektování jsou zásady hygieny a veterinární péče hospodářských zvířat, jakož i zásady dokonalé hygieny prvovýroby potravin, požární bezpečnosti, tvorby ostatních podmínek pro kulturní úroveň práce i životního prostředí, bezpečnosti práce a ochrany zdraví zvířat při práci (Kursa et al., 1998).

Asanace prostředí Do asanace prostředí zahrnujeme taková opatření, jako jsou zneškodňování, což znamená ničení, inaktivaci nebo odstraňování původců nákaz lidí, zvířat nebo rostlin, biologickou intoxikaci, rozklad a jiná poškození potravin a materiálů. Dále sem řadíme zneškodňování skutečných nebo možných přenašečů a zdrojů infekce. A v poslední řadě takovou úpravu prostředí, která brání pomnožování a šíření mikroorganismů, které jsou škodlivé. Asanace je preventivním prvkem z hlediska epizootologického, který má za cíl zabránit přenosu původců infekce ze zdroje k vnímavému jedinci. Asanace dále zahrnuje dezinfekci, což je zneškodňování nebo redukce škodlivých mikroorganismů, dez insekci, kterou se zneškodňují škodlivé a obtížné hmyzy a další členovci 29

a deratizací se zbavujeme škodlivých hlodavců a hmyzožravců. Asanace také zahrnuje zneškodňování přírodních rezervoárů nemocí lidí a zvířat, zneškodňování uhynulých zvířat a jejich produktů, které mohou být možnými zdroji infekce. Asanace prostředí se rozděluje na preventivní a ohniskovou. Preventivní asanace se používá v místech, kde není vyloučena možnost zavlečené nákazy. Ohnisková asanace se používá v ohniscích nakažlivých chorob a má za cíl likvidovat nebo potlačovat původce nakažlivých chorob ve vnějším prostředí, včetně likvidace přenašečů těchto chorob (Kursa et al., 1998). Léčiva v chovatelské praxi Dle zákonu č. 87/1987 Sb. o veterinární péči a vyhlášky č. 117/1987 Sb. o péči o zdraví zvířat ukládají chovatelům povinnost poskytnout zvířatům dle potřeby první pomoc a dbát pokynů orgánu veterinární péče, pokud jde o podávání léčiv a přípravků zvířatům. Mezi nejčastěji užívané skupiny léčiv patří vitamíny a minerální látky, které představují nejužívanější doplňkové látky v krmivech vůbec. Dále řadíme mezi léčiva stimulátory růstu, antibiotika a chemoterapeutika, léčiva upravující činnost zažívacího traktu, léčiva pohlavního aparátu a léčiva užívaná v terapii zánětů (Kursa et al., 1998).

30

4

VLASTNÍ PRÁCE Vlastní sledování proběhlo ve vybraném chovu prasat společnosti JHYB s.r.o.

Společnost JHYB s.r.o. byla založena v roce 1993. Firma se specializuje především na rozmnožování a šlechtění plemenný prasat. Společnost se nachází nedaleko městyse Křižanov v Jakubovickém Dvoře v kraji Vysočina. JHYB s.r.o. provozuje svoji činnost ve dvou střediscích, a to v Horní Rozsíčce – produkce inseminačních dávek a v Jakubovickém dvoře – produkce chovných prasat a výkrm. Firma je také od roku 1993 oprávněnou organizací k provádění kontroly užitkovosti, výkonnostních testů, posuzování v chovu prasat a výkonnostních zkoušek. ŠCH Jakubovický Dvůr je součástí národního

programu

šlechtění

prasat,

řízeného

„Svazem

chovatelů

prasat

v Čechách a na Moravě.“ Ucelený plemenářský program JHYB nabízí všechny prvky pro sestavení kvalitního chovu k produkci jatečných prasat:  poradenský servis v oblasti výživy, reprodukce prasat a šlechtění,  inseminační dávky, 

kanečky s výbornou masnou užitkovostí, jak pro inseminaci, tak pro přirozenou plemenitbu,



prasničky s výbornými mateřskými vlastnostmi, měsíčně se připravuje k prodeji 25 – 30 prasniček kříženek mateřských plemen F1(JHYB s.r.o., 2015).

Středisko ŠCH Jakubovický Dvůr Středisko ŠCH Jakubovický Dvůr má kapacitu 750 plemenic. Zde jsou chovány prasnice plemen landrase, bílé ušlechtilé, duroc a bílé otcovské. Produkci tvoří prodej kanečků a plemenných prasniček. Měsíčně je 25 – 30 ks prasniček F1 připraveno k prodeji. Způsob odchovu je v bezstelivovém ustájení, na pevné podlaze částečně zaroštované, ve skupinách po 12 zvířatech s libovolným přístupem k suchým krmným směsím. Již téměř čtvrt století se zde praktikuje tento způsob odchovu a celá populace je tedy vystavena technologické selekci. Firma dodržuje přísná zoohygienická a veterinární opatření proti zavlečení nákaz. Je uplatňován striktně uzavřený obrat stáda, a to od jednorázového naskladnění v roce 1982 a veškerý genetický pokrok je realizován přes inseminační dávky kanců. Chov v tomto středisku je prostý všech nákaz, které jsou nebezpečné, včetně dyzenterie a PRRS ((JHYB s.r.o., 2015).

31

Provozy  předvýkrmové sekce selat – kapacita 4 000 ks, 9 sekcí  odchov prasniček a kanečků – kapacita 2 396 ks, 4 sekce  prasnice vysokobřezí a kojící – kapacita 298 ks  prasnice jalové a březí – kapacita 1 144 ks 

nákazový profil: PRRS prostý (Staněk, 2015)

Harmonogram prací na jednu sekci po vyskladnění (mytí a dezinfekce) Ve středisku probíhá předmytí a mechanická očista vnějších povrchů, technologií, rozebrání technologií, ošetření napájecího a krmného systému. Dále se odstraňují zbytky krmiva z krmných cest a zásobníků. Probíhá zde suché očištění všech koryt, sekcí a přípraven. Mytí ventilace shora dolů, předmáčení sekcí vodou pomocí hadice a zahradní koncovky. U mytí kanálu a jímek se postupuje tak, že se rozeberou rošty a řádně vyčistí kanály hadicí nebo proudnicí. Rošty se namočí do roztoku a omyjí proudnicí včetně roštů. Rošty se po dočištění vodou nechají oschnout a namočí do roztoku Biocid – 30. U vodovodního systému je nutné vyčistit a vydezinfikovat celou soustavu. To znamená vypustit vodu z celé soustavy. Vyšroubují se koncové nipply každé sekce. Napustí se soustava roztokem Biocid – 30 přes cisternu a nechá se napustit kompletně aparát. Zkontrolují se koncové nipply a když bude protékat roztok hnědé barvy, musí se nipply uzavřít. Takto se to nechá působit jeden den. Poté se vypustí soustava přes nipply. Ponechá se takto 2 hodiny prázdné (tzv. aerace = dýchání). Dalším krokem je propláchnutí čistou vodou a dále se voda vypustí. Tento proces se senzoricky posuzuje a v případě nutnosti se proplachuje opakovaně. Posledním krokem je umytí koryt a případnou znečištěnou plochu. U krmné soustavy se odstraní zbytky krmiva z krmných cest a zásobníků. Vyklepou se, umyjí sila a nechají se zaschnout. Dále se vymetou koryta, vyčistí zásobníky i potrubí. K tomu slouží řádné předčištění a mytí tlakovou vodou. Posledním krokem je dezinfekce 2 % roztokem GPC8, který se používá pro likvidaci plísní. Čištění kejdového hospodářství probíhá kontrolou kanálu a dočerpávají se a řádně myjí jímky. Pomocné jímky se odčerpávají. Aplikuje se Shift (1 %), který se po 30 vteřin oplachuje vysokotlakým čističem, a poté se pomocné jímky opět odčerpávají. V jímce nesmí zůstat žádné stopy po sedimentech ani po kejdě. Kafilerní box a popelni-

32

ce se předmyjí Shift (1 %) a vysokotlakým čističem s přímočarou tryskou se omyjí. Kafilerní boxy i popelnice se nechají oschnout přirozeně na slunci. Ohnisková dezinfekce probíhá na středisku tak, že všechny povrchy od ventilace přes strop, stěny, hrazení, technologii, podlahy se dezinfikují pěnou GPC (1 %). Postupuje se odzadu dopředu a shora dolů. Pěna je hustá. Pro vertikální a horizontální větrací šachty se používá dezinfekce GPC8. Kanály, rošty, jímky a kafilerie se dezinfikují roztokem Biocid – 30 (2 %). Tato pěna je okrová. Poté se nechá vše kompletně zaschnout a opatří se cedulí „Zákaz vstupu“. Sekce se uzavře a uzamkne (Staněk, 2015). Schválený individuální ozdravný program pro ozdravení dochovu selat, plemenných prasniček a kanečků Tento ozdravný program (IOP) je koncipován jako soubor opatření, které směřují ke zlepšení úrovně biologické bezpečnosti chovu. Cílem tohoto individuálního ozdravného programu jsou opatření, která jsou zaměřena proti šíření nákaz prasat (reprodukční a respirační syndrom prasat, brucelóza prasat, aujeszkyho choroba prasat, klasický mor prasat, vezikulární choroba prasat a salmonelóza) zvýšením biologické bezpečnosti chovu společnosti JHYB s.r.o., dosažení lepších užitkových vlastností a tím pádem snižování nákladů na produkci vepřového masa. Veškerá níže uvedená opatření jsou součástí zpracovaného „Bio - security programu“. Jedná se o ustájovací místa s kapacitou 4 000 ks předvýkrmu do 25 kg živé hmotnosti, 2340 ks chovných prasniček do 8 měsíců věku, 56 ks na odchovně kanečků, 298 ks vysokobřezích a kojících prasnic a 1144 ks jalových a březích prasnic. Středisko ŠCH Jakubovický Dvůr má status „PRRS prostý“ chov. Na středisku ŠCH Jakubovický Dvůr je od počátku jeho vzniku, a bude tomu tak i nadále, uplatňován uzavřený obrat stáda. Vzhledem k této skutečnosti a výše uvedenému, budou veškeré přesuny prasat, všech váhových kategorií, včetně selat v dochovu, pouze v rámci střediska a žádná jiná selata, nebo chovná prasata (prasničky) z cizích chovů nebudou naskladňována. Ve vztahu k PRRS, salmonelóze a ostatním vyjmenovaným nákazám, tak dojde společně s dalšími níže popsanými opatřeními k postupnému úplnému ozdravení chovu. V souvislosti se snížením infekčního tlaku a možností udržení, respektive zlepšení dobrého zdravotního stavu naskladňovaných selat a chovných prasat, bude i nadále uplatňován turnusový systém (all in – all out). Po vyskladnění jednotlivých hal bude prováděna mechanická očista a plošná desinfekce. Vedle provádění dezinfekce bude za33

bezpečena maximální biologická ochrana chovu. Bude doplněn, již existující, řád černobílého provozu v celém objektu, to znamená, že budou jednoznačně vymezeny prostory přístupné z vnějšku (černá zóna) a odděleny od vnitřních prostor chovu (bílá zóna). Zároveň s tím je neustále kontrolováno stávající oplocení chovu, které zóny jednak odděluje, ale také zabraňuje vstupu cizích osob do areálu a brání vniknutí zvěře. Dále budou taktéž dle potřeby opraveny a zabezpečeny veškeré vstupy do areálu střediska a jednotlivých provozů. Pro zabezpečení černobílého provozu, budou upraveny rampy a prostory pro vyskladňování zvířat tak, aby zvířata neměla možnost návratu zpět do prostor chovu, dále budou opraveny veškeré stavby tak, aby bylo zamezeno opětovnému vniknutí hlodavců do provozů po provedené deratizaci. Zároveň se všemi, výše uvedenými, opatřeními bude řešen i pohyb osob. Každý vstup do čisté zóny bude možný pouze po použití hygienické smyčky. Vstup do provozních objektů bude minimalizován a administrativní část bude vyčleněna do tzv. černé zóny. Bude omezen pohyb pracovníků mezi jednotlivými provozy a četnost návštěv pracovníků služeb, osoby vstupující do chovu musí projít hygienickou smyčkou, do chovu vstoupí převlečení, nebo v ochranném návleku, podmínkou pro vstup osob je „čestné prohlášení“ o tom, že v předešlých 48 hodin nenavštívil/a jiný provoz s chovem prasat. Bude dodržován režim použití pracovních pomůcek a nářadí, pracovní pomůcky a nářadí budou používány vždy jednotlivé stáje – haly. Případně nakupované inseminační dávky do šlechtění budou pocházet pouze od dodavatelů, kteří mají status PRRS prostý. Nakoupené inseminační dávky budou uskladněny v termoboxu a na provoz vstoupí hygienickou smyčkou. V rámci zajištění optimálního klima v chovu, bude dodavatelskou firmou provedena optimalizace řízeného větrání. Bude prováděno ošetřování vnitřních prostor sanitačními prostředky. V průběhu roku bude postupně prováděno čištění a dezinfekce vodovodního řádu v jednotlivých halách, včetně desinfekce, na zajištění zdravotně nezávadné napájecí a užitkové vody (Staněk, 2015).

34

Přehled stavu prasat, náklady na vakcinace, ostatní léčiva a chemickou kastraci Níže uvedené tabulky porovnávají stavy prasat za rok 2013, 2014 a 2015, dále náklady na vakcinace u prasnic, prasniček a selat, náklady na ostatní léčiva a na náklady na chemickou kastraci kanců za jednotlivé roky. Tabulka č. 1 – Obrat stáda a reprodukční užitkovost v letech 2013-2015 (zdroj: Staněk, 2015) STAV PRASAT

2013

2014

2015

Průměrný stav/ks

680 ks

632 ks

760 ks

2,27

2,37

2,85

Živě narozených selat (ks/vrh)

11,4 ks

12,6 ks

15,2 ks

Odstaveno selat (ks/vrh)

10,5 ks

11,4 ks

13,71

Obrátkovost (vrhů/rok)

Tabulka č. 2 – přehled nákladů na vakcinaci prasnic v roce 2013 (zdroj: Staněk, 2015) ROK 2013 Cirkovirus

Kč/dávka

⌀stav prasnic/ks celkem/Kč/prasnice/rok

120

680

185252

E. Coli

30

680

46308

Clostridiové infekce

32

680

49395,2

Prarvoviróza + červenka

30

680

46308

Odčervení

35

680

54026

Celkem

381269,2

Tabulka č. 3 – přehled nákladů na vakcinaci prasnic v roce 2014 (zdroj: Staněk, 2015) ROK 2014 Cirkovirus

Kč/dávka

⌀stav prasnic/ks celkem/Kč/prasnice/rok

120

632

179740,8

E. Coli

30

632

44935,2

Clostridiové infekce

32

632

47930,88

Prarvoviróza + červenka

30

632

49935,2

Odčervení

35

632

52424,4

Celkem

374666,48

35

Tabulka č. 4 – přehled nákladů na prasnice za jeden rok (zdroj: Staněk, 2015) Kč/dávka

ROK 2015 Cirkovirus

⌀stav prasnic/ks celkem/Kč/prasnice/rok

120

760

259920

E. Coli

30

760

64980

Clostridiové infekce

32

760

69312

Prarvoviróza + červenka

30

760

64980

Odčervení

35

760

75810

Celkem

535002

Tabulka č. 5 – přehled nákladů na vakcinaci prasnic v roce 2015 (zdroj: Staněk, 2015) ZDRAVOTNÍ PROBLÉM

Léčivo

dávka/rok Kč/dávka Celkem/Kč/rok

Vetrimoxin, Nefotek Vetrimoxin, Končetiny - záněty, artritida aj. Nefotek Výtoky po porodu Enzaprost Synchronizace porodů

Gestavet Prost

Průběh porodu

Oxytocin

MMA Syndrom

30

300

9000

70

300

21000

500

20

10000

500

20

10000

2500

20

25000

Celkem

75000

Tabulka č. 6 - přehled nákladů na vakcinaci prasniček za jeden rok (zdroj: Staněk, 2015) NEMOC Cirkovirus Prarvoviróza + červenka Celkem

Kč/dávka ⌀stav prasniček/ks počet aplikací celkem/Kč/prasničky/rok 120

405

1

48600

30

405

2

24300 72900

36

Tabulka č. 7 – přehled nákladů na vakcinace selat v roce 2013 (zdroj: Staněk, 2015) Kč/dávka

ROK 2013 Mykoplazma

⌀stav selat/ks

počet aplikací

celkem/Kč/selata/rok

15

17597

1

263955

3

17597

2

105582

Železo

6,5

17597

1

114380,5

Cirkovirus

30

17597

1

527910

Probiotika + vitamíny

Celkem

1011827,5

Tabulka č. 8 – přehled nákladů na vakcinace selat v roce 2014 (zdroj: Staněk, 2015) Kč/dávka ⌀stav selat/ks

ROK 2014 Mykoplazma

počet aplikací

celkem/Kč/selata/rok

15

18873

1

283095

3

18873

2

113238

Železo

6,5

18873

1

122674,5

Cirkovirus

30

18873

1

566190

Probiotika + vitamíny

Celkem

962523

Tabulka č. 9 – přehled nákladů na vakcinace selat v roce 2015 (zdroj: Staněk, 2015) Kč/dávka ⌀stav selat/ks

ROK 2015 Mykoplazma

počet aplikací

celkem/Kč/selata/rok

15

20250

1

303750

3

20250

2

121500

Železo

6,5

20250

1

131625

Cirkovirus

30

20250

1

607500

Probiotika + vitamíny

Celkem

1164375

Tabulka č. 10 – přehled nákladů na chemickou kastraci kanců (zdroj: Staněk, 2015) LÉČIVA Improvac

Kč/dávka ⌀stav kanců 35

počet aplikací celkem/Kč/rok

1000

2

37

70000

Tabulka č. 11 – přehled nákladů za ostatní léčiva pro prasata v období jednoho roku (zdroj: Staněk, 2015) LÉČIVA Pulmotil Vetrimoxin Colistin MeditecZn

kg/rok

Kč/kg

celkem/Kč//rok

500

1650

825000

1500

280

420000

50

1100

55000

180

870

156600

Celkem

1456600

38

5

ZÁVĚR Bakalářská práce byla zaměřena na problematiku vlivu zdravotního stavu na efekti-

vitu produkce prasat a faktory, které tuto produkci ovlivňují. Dále byly analyzovány nejčastější nemoci prasat, a jak tyto nemoci působí na produkci prasat a v závěru jsou popsána určitá preventivní opatření, která zabraňují výskytu nemoci v chovu prasat. Z ekonomického pohledu, výnos výrazným způsobem ovlivňuje produkční užitkovost prasat. Měli bychom se proto zaměřit na faktory, které se dělí na faktory vnitřní a faktory vnější. Tyto faktory mají vliv na produkční užitkovost prasat a chovatel může výnos chovu zlepšovat, protože tyto faktory může ovlivnit. Výrazným způsobem do ekonomiky zasahuje zdravotní stav prasat v chovu. Zdravotní stav prasat snižuje ideální úroveň produkční užitkovosti. Situace, kdy jsou prasata v chovu nakažená určitou nemocí, může ohrozit existenci celého chovu, protože náklady na léčbu se pohybují ve velkých částkách. V ekonomické sféře se nepříznivě projevuje hygiena výživy, která je ovlivnitelná. Chovatelé by si měli uvědomit, že v určitých případech by hygiena výživy mohla mít rozhodující vliv na výsledek hospodaření zemědělského podniku. Právě nedostatky ve výživě snižují odolnost proti infekcím a parazitním onemocněním. Situace v českých chovech je dlouhodobě nepříznivá, co se týče zdravotní situace. Tato situace je způsobena tím, že existují faktory, které je obtížné ovlivnit, nebo ovlivnit nejdou. Jsou to například nově příchozí prasata, která mohou být po zdravotní stránce na jiné úrovni než prasata v chovu. Tato prasata představují velké riziko pro domácí chov. Zásadním zjištěním je fakt, že primárním elementem ovlivňujícím produkci prasat je prostředí, a to především jeho hygienické podmínky. Je důležité eliminovat rizika přenosu nákazy do chovu. Měla by se nastavit určitá pravidla, která by se měla dodržovat. Vše je také v přímé souvislosti s peněžními možnostmi chovatelů, jelikož finanční zátěž je značná.

39

6

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ 1) ČERVENKA T., NEUŽIL T., 2002: Faktory ovlivňující úspěšnost chovu prasat. Náš chov, 62 (1), příloha 1-6. 2) DUBANSKÝ V. & DRÁBEK J., 2000: Nové poznatky o aktinobacilové pleuropneumonii prasat. Brno: Veterinární a farmaceutická univerzita, 47 s. ISBN 8085114-98-4. 3) DUBANSKÝ V., DRÁBEK J., 2003: Zdravotní problematika prasat. 3/1 2003 dopl. Brno: Veterinární a farmaceutická univerzita, 169 s. ISBN 80-7305-449-3. 4) DVOŘÁK J., VRTKOVÁ I., HRUŠKA D. & COUFALOVÁ M., 1999: Genetické markery pro masnou užitkovost prasat, s. 11-20. Aktuální problémy chovu prasat. Sborník referátů z celostátní konference konané na ČZU v Praze. 1. vyd. Praha, ČZU. 5) GRAHAM J. P., LEIBLER J. H., PRICE L. B., OTTE J. M., PFEIFFER D. U., TIENSIN T. & SILBERGELD E. K., 2008: The animal–human interface and infectious disease in industrial food animal production: rethinking biosecurity and biocontainment. Public Health Reports, 123: 282–298. 6) HÁJEK J., ADAM L., CIPRA P., ČEŘOVSKÝ J., ČÍTEK V., JELÍNEK T., KRÁLÍK Z., KRÁTKÝ F., NOVÁK I., PAVLÍK J., SMOLÁK M., STEINHAUSER L., TOBIŠKOVÁ J. & VICENOVÁ M., 1992 Prasata v drobném chovu a na farmách. Praha 3: APROS, ISBN 80-901100-2-9. 7) HOVORKA F., 1983: Chov prasat: (velká zootechnika). Vyd. 1. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 531 s. 8) HOVORKA F., SMÍŠEK V., PROCHÁZKA O. & SIDOR V., 1987: Chov prasat. 1. vyd. Praha: SZN, 358 s. 9) JEŘÁBEK J., 1986: Choroby prasat. 1. vyd. Praha: SPN, 289 s. 10) KOLIANDER P., ŠÍDLO J. & TOMICA L., 1989: Chov prasat s minimální nemocností na Školním zemědělském podniku Lány. Sborník referátů „Využití metody repopulace pro další intenzifikaci chovu prasat” Praha: Vysoká škola zemědělská Praha, s. 43–57. 11) KOVÁČ G., BUGARSKÝ A., BINDAS Ľ., DANKO J., DIANOVSKÝ J., DRÁBEK J., GULOVIČ J., HADVABNÝ M., HAJURKA J., HISIRA V., HORŇAKOVÁ E., HÚSKA M., KORIM M., KOVÁČ Ľ., KOVÁČ M., KOVALKOVIČOVÁ N., LEDECKÝ V., LEGÁTH J., LEŠNÍK F., LETKOVÁ V., LEVKUT

40

M., LINK R., MACÁK V., MARETTOVÁ E., MIKULA I., NAGY O., NOVOTNÝ F., PAULÍKOVÁ I., PETROVIČ V., PILIPČINEC E., REICHEL P., REVAYOVÁ V., SEIDEL H., ŠVÍCKY E., TÓTHOVÁ C., TUREK P. & VALOCKÝ I., 2011: Choroby ošípaných. Michala Vaška. Prešov, ISBN 978-807165-839-9. 12) KURSA J., 1998: Zoohygiena a prevence chorob hospodářských zvířat. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 200 s. ISBN 80-7040-290-3. 13) LAMBERT M. Č., POLJAK Z., ARSENAULT J. & D’ALLAIRE S., 2012: Epidemiological investigations in regard to porcine reproductive and respiratory syndrome (PRRS) in Quebec, Canada. Part 1: Biosecurity practices and their geographical distribution in two areas of different swine density. Preventive Veterinary Medicine, 104: 74–83. 14) LATORRE M. A., LAZARO R., GRACIA M. I., NIETO M. & MATEOS G. G., 2003: Effect of sex and terminal sire genotype on performance, carcass characteristics, and meat quality of pigs slaughtered at 117 kg body weight. Meat Science, 65 (4): 1369- 1377. 15) LICHNOVSKÝ M., 2008: Je depopulace stáda prasnic skutečně tak drahá? Náš chov. Č. 3, str. 43. 16) MUDŘÍK Z., 1997: Výživa prasat v nových technologiích. Nový venkov, 10: 1822. 17) NAVRÁTIL R. & DEZORZOVÁ K., 2006: Aktivní tvorba zdraví selat a běhounů proti respiračním onemocněním. Sborník referátů „ Aktuální problémy chovu prasat (Zdraví a klima – limitující faktory užitkovosti selat a prasat v předvýkrmu“ Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze, s. 39–48. 18) NOVÁK P. & MALÁ G., 2013: Zásady biosekurity v chovech prasat. Praktická příručka „ Biosekurita a ekonomicky závažné choroby prasat“ Praha: Profi Press, s. 5–6. 19) NOVÁK P. & MALÁ G., 2013: Zásady biosekurity v chovech prasat. Praktická příručka „ Biosekurita a ekonomicky závažné choroby prasat“ Praha: Profi Press, s. 5–6. 20) PULKRÁBEK J., ČEŘOVSKÝ J., DOLEJŠ J., DRÁBEK J., DUBANSKÝ V., HÁJEK J., KERNEROVÁ N., KVAPILÍK J., MATOUŠEK V., NOVÁK P., PRAŽÁK Č., PYTLOUN J., ROZKOT M., ŠPINKA M., TOUFAR O., VALIŠ L.

41

& ZEMAN L., 2005: Chov prasat. 1. vydání. Praha: Profi Press, s.r.o., ISBN 8086726-11-8. 21) PULKRÁBEK J., 2006: Hodnocení jatečných těl prasat. Habilitační práce, ZF, JČU v Českých Budějovicích, 144 s. 22) RIST R., 1994: Přirozený způsob chovu hospodářských zvířat: Příspěvek k dosažení citlivého přístupu k přírodě. 2.vyd. /. Olomouc: Rubico, 130 s. ISBN 8085839-02-4. 23) ŘÍHA, J., PETELÍKOVÁ, J., ČEŘOVSKÝ, J., BAŽANT, J., BOCHENEK, M. & PYTLOUN, J., 2003: Plemenitba hospodářských zvířat. 1. vyd. Rapotín, 150 s. 24) SCHUH M., SCHMOLL F., SIPOS W. & KAHLBACHER H., 2003: Cirkovirové infekce u prasat (PMWS, PDNS). Sborník „Aktuální infekční choroby prasat“ Terezín: Dyntec, s. 8–20. 25) SIEGEL A. M., WEIGEL R. M. & TAFT A. C., 1993: Factors associated with time under quarantine for swine herds in the voluntary phase of the Illinois pseudorabies eradication program. Preventive Veterinary Medicine, 16: 295–310. 26) SMOLA J. & KERBER P., 2013: Základní principy biologické bezpečnosti v praktických podmínkách. Praktická příručka „ Biosekurita a ekonomicky závažné choroby prasat“ Praha: Profi Press, s. 5–12. 27) SMOLA J., 2009: Zdravotní rizika v chovech prasat. Sborník z mezinárodní vědecké konference „Aktuální poznatky a chovu a šlechtění prasat“ Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, s. 53–54. 28) SOVA Z. a kolektiv., 1990: Fyziologie hospodářských zvířat. 2. vyd. PRAHA: Státní zemědělské nakladatelství, 472 str. ISBN 80-209-0092-6 29) STANĚK T., 2015: Ústní předání informací. Velké Meziříčí 30) STEINHAUSER L., 2000: Produkce masa: vysokoškolská učebnice. Last Tišnov, 464 s., ISBN 80-900260-7-9. 31) STUPKA R., ŠPRYSL M. & ČÍTEK J., 2009: Základy chovu prasat. 1. vyd. Praha: PowerPrint, 180 s. ISBN 978-80-904011-2-9. 32) ŠPAČEK A., 1991: Zoohygiena a prevencia chorôb hospodárskych zvierat 2. 2., nepreprac. vyd. Nitra: Vysoká škola poľnohospodárska, 228 s. ISBN 80-85175-908. 33) ŠUBRT J. & HROUZ J., 2007: Obecná zootechnika. 2. vyd. BRNO: MZLU, 207 str.

42

34) ŠUBRT J., 2000: Šlechtění zvířat pro produkci masa, s. 91-124. In: STEINHAUSER ET AL.: Produkce masa, Last Tišnov, 2000, 464 s. 35) ÚPLNÉ ZNĚNÍ ZÁKONA. Zákon č. 87/1987. o veterinární péči (zákon o veterinární péči). In: Sbírka zákonů. 1. 1. 1988 36) VALEEVA N. I., VAN ASSELDONK M. A. P. M. & BACKUS G. B. C., 2011: Perceived risk and strategy efficacy as motivators of risk management strategy adoption to prevent animal diseases in pig farming. Preventive Veterinary Medicine, 102: 284– 295. Internetové zdroje: 1) CELER V., 2013: Veterinářství. Cirkovirové infekce prasat. Databáze online [cit. 2015-01-10]. Dostupné na: http://vetweb.cz/cirkovirove-infekce-prasat/ 2) ČECHOVÁ M., HADAŠ Z., NEVRKLA P., 2013: Chov prasat. Produkční užitkové

vlastnosti.

Databáze

online

[cit.

2014-11-29].

Dostupné

na:

http://web2.mendelu.cz/af_291_projekty2/vseo/stranka.php?kod=500 3) JANOTOVÁ B., BOUDNÝ J., 2013: Bulletin ÚZEI. Mezinárodní korporace nákladů a výnosů vybraných zemědělských komodit. Databáze online [cit. 201504-6]. Dostupné na: http://www.uzei.cz/data/usr_001_cz_soubory/bu1303.pdf 4) JHYB s.r.o., 2015: JHYB s.r.o. Naše střediska. Databáze online [cit. 2015-0329]. Dostupné na: http://www.jhyb.cz/Nase-farmy.aspx 5) JHYB s.r.o., 2015: JHYB s.r.o. O firmě. Databáze online [cit. 2015-03-29]. Dostupné na: http://www.jhyb.cz/ 6) JIRÁSEK T., 2014: Svaz chovatelů prasat v Čechách a na Moravě. Vakcinační program a návratnost investic. Databáze online [cit. 2015-04-5]. Dostupné na: http://www.schpcm.cz/aktuality/3vezicky/jirasek.pdf 7) KOLLAR S., 2008: MVDr. Stanisla Kollar. Sípavka prasat. Databáze online [cit. 2014-12-19]. Dostupné na: http://www.kollarmvdr.cz/clanky/sipavkaprasat_163.html 8) KŘEPELKA J., 2010: Zemědělec. Zdraví zvířat a hygiena v chovu prasat. Databáze online [cit. 2014-12-18]. Dostupné na: http://zemedelec.cz/zdravi-zvirata-hygiena-v-chovu-prasat/ 9) ŠATRÁN P., 2004: Genoservis. Bakteriální infekce respiračního ústrojí prasat. Databáze online [cit. 2015-01-10]. Dostupné na:

43

http://www.genoservis.cz/cz/poradenstvi/clanky/zdravi-prasat/164-bakterialniinfekce-respiracniho-ustroji-prasat 10) ŠATRÁN P., 2013: Veterinářství. Patogeneze aktinobacilové pleuropneumonie prasat, využití sérologické diagnostiky a možnosti vakcinace. Databáze online [cit. 2015-01-15]. Dostupné na: http://vetweb.cz/patogeneze-aktinobacilovepleuropneumonie-prasat-vyuziti-serologicke-diagnostiky-a-moznosti-vakcinace/

44