MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

BRNO 2015

LUCIE PODROUŽKOVÁ

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav technologie potravin

Vývoj a perspektivy školního stravování v ČR Bakalářská práce

Vedoucí práce: Ing. Miroslav Jůzl, Ph.D.

Vypracovala: Lucie Podroužková

Brno 2015

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že jsem práci na téma „Vývoj a perspektivy školního stravování v ČR“ vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací.

Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona.

Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše.

V Brně dne:………………………..

…………………………………………………….. podpis

Poděkování Děkuji vedoucímu mé bakalářské práce, Ing. Miroslavu Jůzlovi, PhD., za odborné vedení, poskytování cenných rad, podkladů a projevenou ochotu odpovídat na moje dotazy. Poděkování patří rovněž mé rodině za vytvoření podmínek pro studium a za jejich podporu po celou dobu studia a všem ostatním, kteří mi pomohli s konečnou podobou této práce.

Abstrakt Tato bakalářská práce je zaměřena na školní stravování, výživu dětí a související problematiku. Seznamuje čitatele s historií školního stravování, informuje o právních předpisech pro školní stravování a srovnává situaci v České republice se způsoby stravování dětí v zahraničních školách. Část práce se zabývá výživou dětí různých věkových skupin. Práce přibližuje aktuální stav stravovacích návyků školních dětí a upozorňuje na zdravotní problémy související se špatnými stravovacími návyky. Dále představuje dostupné programy zdravého stravování, které jsou schopny špatné stravovací návyky a postoje k výživě upravit a které se jeví jako východisko pro snížení vzrůstající nadváhy a obezity a dalších zdravotních problémů.

Klíčová slova: školní stravování, výživa dětí, stravovací návyky, programy pro školní stravování, zdravá výživa, spotřební koš, obezita

Abstract This thesis is focused on food consumption at school, children’s nutrition and related issues. It acquaints the reader with history of school meals, informs on school meal legislation and compares the situation in the Czech Republic with manners in schools abroad. Part of the work deals with nutrition for children of different age groups. The thesis evaluates the current status of eating habits in schools and identifies health problems related to poor eating habits. Furthermore, it introduces available healthy eating programs capable of adjusting both bad eating habits and attitudes to nutrition which appear to be the starting point for reducing increasing overweight, obesity and other health problems.

Key words: food consumption at school, children’s nutrition, eating habits, healthy eating programs, healthy diet, consumption basket, obesity,

Obsah 1

Úvod

7

2

CÍL PRÁCE

8

3

Literární přehled

9

3.1

Školní stravování

9

3.1.1

Historie školního stravování v ČR

3.1.2

Legislativní předpisy

10

3.1.3

Současný stav školního stravování

15

3.1.4

Školní stravování v ČR a ve světě

15

3.2

Výživa dětí školního věku

9

16

3.2.1

Předškolní věk (3 – 7 let)

16

3.2.2

Mladší školní věk (7 – 10 let)

16

3.2.3

Starší školní věk (11 – 15 let)

17

3.2.4

Dospívající (16 – 18 let)

18

3.2.5

Pitný režim

19

3.2.6

Potravinová pyramida

20

3.3

Stravovací návyky

21

3.3.1

Nejčastější chyby ve výživě dětí

22

3.3.2

Vliv rodičů na stravování dětí

25

3.3.3

Zdravotní problémy

26

3.4

Vliv školských zařízení na stravování u dětí

31

3.4.1

Programy pro zdravé stravování

31

3.4.2

Automaty

38

3.4.3

Vyhláška o školním stravování – děti s dietou

39

4

Závěr

40

5

SEZNAM PŘÍLOH

41

6

Přílohy

42

7

Použitá literatura

45

1

ÚVOD Téma mojí bakalářské práce je „Vývoj a perspektivy školního stravování v ČR“.

Školní stravování existuje v ČR už dlouhou řadu let a stále se vyvíjí podle požadavků moderní doby i strávníků. Díky tomu patřilo a nadále patří mezi nejvyspělejší systémy a stále se zdokonaluje. Stravování ve školních jídelnách, kde se stravuje většina dětí a mládeže, má důležitou úlohu ve zdraví dítěte a v jeho správných stravovacích návycích. Právě ve škole mnoho dětí dostává jediné teplé jídlo dne, a je potřeba, aby toto jídlo bylo nutričně vyvážené. Školní jídelny musí dodržovat spotřební koš, který zaručuje, že se všechny nutriční složky dostanou ke strávníkovi v potřebném množství.

Výživa dětí a mládeže je v současnosti velmi probíraným tématem. Poukazuje na souvislost výživy a různých nemocí – nadváhy, obezity, vysokého krevního tlaku, onemocnění trávicího traktu nebo například poruch příjmu potravy.

Tato práce se zabývá historií i aktuálním stavem školního stravování v ČR a udává, jakým směrem se současné stravování ve školách ubírá a jaké principy nebo programy tomu napomáhají.

7

2

CÍL PRÁCE Cílem této bakalářské práce je z dostupné literatury shromáždit údaje a zpracovat

literární rešerši na téma školního stravování v ČR. Práce se zaměřuje rovněž na výživové potřeby dětí a mládeže, na výživové zvyklosti těchto skupin populace, na chyby ve výživě dětí a mládeže a upozorňuje na rizika. Z podkladů literatury a příslušné legislativy vytváří závěry k současnému stavu v ČR, srovnává domácí situaci se zahraničím a vyjadřuje perspektivy školního stravování v ČR.

8

3

LITERÁRNÍ PŘEHLED

3.1 Školní stravování Školní stravování se považuje za jeden z hlavních úkolů péče o děti a mladistvé. Plní několik funkcí – klasickou sytící, zdravotně výživovou (dodržování přísných kritérií na plnění doporučených denních dávek, hygienické předpisy) a výchovnou (pestrá strava je příkladem pro výchovu ke zdravému životnímu stylu, základy stolování). Je zajišťováno školními jídelnami. Za jejich provoz a správný chod ručí vedoucí školní jídelny, pokud je jídelna součástí příslušné školy, tak i ředitel školy (Kotulán, 2012). Školní obědy jsou rovněž významnou příležitostí k osvojení zdravých stravovacích návyků a správně vyvážená školní jídla mají také vliv na lepší soustředění při vyučování, lepší studijní výsledky a menší počet absencí z důvodu nemoci (Storey, 2011). Školní stravování je určeno pro děti – studenty, jejich učitele a další pracovníky, kteří se ve škole o studenty starají. Školní jídelny mají své strávníky nasytit v době, kdy jsou přítomni ve škole a účastní se vyučování (Kušiak, 1995). 3.1.1

Historie školního stravování v ČR Prvními kroky ke školnímu stravování byly přesnídávky pro děti ve školách, které

se zavedly krátce po konci druhé světové války (1945). Byly pořizovány ze zásob Správy Spojených národů pro pomoc a obnovu (UNNRA). Na přelomu 40. a 50. let vznikaly z iniciativy obcí a škol první školní jídelny. V roce 1953 bylo pověřeno péčí o školní stravování Ministerstvo školství. O deset let později vznikla první vyhláška, která stanovila výživové normy pro školní stravování. V okresech a v krajích se postupně zřizovala výchovná střediska školního stravování (inspektoři). Tato střediska metodicky vedla a kontrolovala činnost jídelen, vzdělávala pracovníky a zajišťovala výuku učňů – kuchařů pro potřeby školního stravování. Zejména v 70. letech došlo k velmi rychlému nárůstu počtu školních jídelen. Nutriční potřeby byly poplatky za stravování pokryty ze 70 %, v záměru politiků nebylo zvýšit poplatky a zatížit tak rodiče kvůli optimálnímu pokrytí. Kvalita tak poněkud

9

zaostávala a zároveň docházelo k soustavným problémům s technickým vybavením školních jídelen. Po roce 1990 zanikla střediska školního stravování. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) postupně omezilo vlastní působení na minimum. Jídelny se staly součástí škol, poplatky byly upraveny pro optimální pokrytí nutričních potřeb, školní stravování se začalo řídit tzv. spotřebním košem (průměrná spotřeba potravin na jednoho strávníka za měsíc). Metodickou pomoc začala poskytovat Společnost pro výživu (SPV), která vydává Zpravodaj školního stravování, pořádá konference, kurzy a poskytuje školám receptury (Šulcová, Strosserová, 2008). Školní stravování v číslech: V roce 1953 bylo v naší zemi registrováno necelých 3 500 školních jídelen a stravovalo se v nich přibližně 300 000 strávníků. V roce 1989 bylo již více než 11 000 jídelen s 2 000 000 strávníky. V roce 2013 je školních jídelen registrováno 8 125 s 1 650 000 strávníky (Holíková, 2013). Rostoucí počet strávníků musel ovlivnit i počet pracovníků školních zařízení. V roce 1953 to bylo jen 6 200 osob, z toho pouze 5 % kvalifikovaných, v roce 1989 ve školním stravování pracovalo již 37 000 pracovníků a z toho téměř 90 % mělo odpovídající kvalifikaci (Novotná, 1987; Ševčík, 2000). 3.1.2

Legislativní předpisy Prakticky neexistují právní předpisy, které by byly určeny výhradně pro školní

stravování. Na provoz školních jídelen se musí aplikovat předpisy, které platí například pro školy, restaurace, továrny nebo podnikatele. Zjednodušeně lze říci, že pro školní stravování platí celý právní řád České republiky. Přesto je však několik právních předpisů, které jsou ve školním stravování velmi důležité, které se v něm používají nejčastěji nebo jsou důležité z pohledu rodičů a jejich práv a povinností. 3.1.2.1 Školský zákon Školní jídelna je obvykle součástí školy nebo samostatným školským zařízením, proto se musí řídit školským zákonem. V prvním případě většinu povinností plní vedení školní jídelny, v případě samostatného subjektu se bude školským zákonem řídit ředitel nebo ředitelka v plném rozsahu. Školský zákon č. 250/2014 Sb., popisuje právní postavení školního stravování v rámci celého školského systému. O vlastním provozu jídelny se tento zákon zmiňuje 10

jen okrajově. Kromě zakládání a rušení samostatných školských subjektů tento zákon určuje, pro které strávníky jídelna může vařit, ve které dny a za jakých podmínek, komu lze přiznat právo na dotovaný oběd. Definuje obecně podmínky plateb za školní stravování od strávníků a způsob financování jeho nákladů od státu. Zmiňuje se také o výživových požadavcích na podávanou stravu a podle požadavků tohoto zákona se vede dokumentace škol a školských zařízení (Ludvík, 2014). 3.1.2.2 Vyhláška o školním stravování Školní stravování je dnes legislativně zajištěno vyhláškou č. 107/2005 Sb., o školním stravování, ze dne 25. února 2005. V dubnu 2008 nabyla účinnosti první novela této vyhlášky, ve které jsou mimo jiné stanoveny finanční limity na nákup potravin. Dne 1. 1. 2012 vstoupila v platnost novela vyhlášky, ve které došlo ke zvýšení finančních normativů určených pro nákup potravin, a to jak jejich dolní hranice, tak i horní hranice. Vyhláška nově definuje pojem oběd. Ten musí zahrnovat nejen hlavní jídlo, ale také polévku nebo předkrm, nápoj a dezert. MŠMT chce tímto krokem vystoupit proti praktikám některých společností, které za obvyklou cenu oběda prodávají pouze hlavní jídlo, a polévka nebo dezert jsou za příplatek. Změny zaznamenal i tzv. spotřební koš (Ludvík, Mlichová, 2012). Od 1. února 2015 je účinná vyhláška č. 17/2015 Sb., která novelizuje Vyhlášku o školním stravování. Jedinou změnou oproti původní verzi vyhlášky z roku 2005 je možnost přípravy dietní stravy (bezlepkové, bezlaktózové, atd.). Jídelny nyní mohou legálně připravovat dietní stravu, nejde o povinnost, ale o možnost. Finanční normativ se stanoví podle cen potravin, které daná dieta vyžaduje. Dietní stravování však musí být pod dohledem nutričního terapeuta (Krejčí, 2015). Novela vyhlášky řeší problémy dětí se speciálními dietními potřebami, reaguje tak na stále častější požadavky rodičů, kteří požadují speciální stravování pro své nemocné děti. Jedná se zejména o děti alergické na lepek, děti s diabetem nebo děti v rekonvalescenci po hepatitidě. Tyto děti nemohly dosud čerpat dotaci na školní stravování a kvůli nemožnosti stravovat se ve školních jídelnách byli částečně vyloučeni z kolektivu (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, 2015). Kvůli vyhlášce došlo k nejasnostem a zmatku a odborníci na výživu jsou zklamáni, že nová vyhláška neřeší

11

například problematiku výživových norem a spotřebního koše. Několik let platí stále stejné výživové normy a podle odborníků by potřebovaly aktualizaci. 3.1.2.3 Vyhláška o hygienických požadavcích na stravovací služby Tato prováděcí vyhláška č. 137/2004 zákona č. 258/2000 Sb. je určena pro všechny provozovny, kde se připravují pokrmy, nejen pro školní jídelny, ale i pro jídelny nemocnic, firem, domovů důchodců, pro restaurace i pro provozovny rychlého občerstvení. Popisuje požadavky, které se kladou na provoz takového zařízení z hlediska hygieny, jaké parametry musí splňovat podávaná jídla a stanovuje hlavní zásady provozní a osobní hygieny v uvedených zařízeních. Vyhláška o hygienických požadavcích na stravovací služby je do větší míry nahrazena souborem nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 178/2002, tzv. hygienickým balíčkem (zejména nařízení č. 852, 853, 854/2004 a 2073/2005 v aktuálním znění). 3.1.2.4 Hygienický balíček Tato mj. výše uvedená nařízení nahrazují směrnici o hygieně potravin a zavádí integrovanou a ucelenou politiku platnou pro všechny potraviny od fáze výroby až po prodej spotřebiteli. Účelem nařízení je zajistit hygienu potravin v celém výrobním procesu. Nařízení se vztahuje na potravinářské podniky. 3.1.2.5 Zákon o ochraně veřejného zdraví Zákon o ochraně veřejného zdraví č. 258/2000 Sb. se zabývá problematikou školního stravování z hlediska obecných hygienických požadavků na provoz škol, předškolních a školských zařízení, zařízení sociálně výchovné činnosti a zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. 3.1.2.6 Zákon o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů Tento zákon č. 250/2000 Sb. určuje pravidla pro poskytování tzv. závodního stravování ve školních jídelnách, přičemž úhradu nákladů na závodní stravování popisuje vyhláška č. 84/2005 Sb. ve znění vyhlášky č. 17/2008 Sb.

12

3.1.2.7 Interní právní předpisy V denním provozu jídelen nastává mnoho drobných situací, které nejsou upraveny legislativou nebo jsou v ní popsány jen obecně. Pro takové situace musí mít každá jídelna nebo škola vlastní předpisy. Často to bývá Provozní řád školní jídelny, s kterým se měl každý rodič seznámit (Ludvík, 2014). 3.1.2.8 Jednotlivé typy zařízení školního stravování a) školní jídelna (vaří a vydává, může připravovat jídlo pro výdejnu) b) školní jídelna – vývařovna (pouze připravuje jídla, která jsou vydávána jídelnou) c) školní jídelna – výdejna (vydává jídla) Zařízení školního stravování provádí svou činnost v provozovnách. Provozovnou se rozumí každý samostatný soubor prostor a místností, ve kterém jsou uskutečňovány stravovací služby. Školní jídelna v rámci školního stravování vydává jídla, která sama připravuje. Může připravovat jídla, která vydává výdejna. Vývařovna v rámci školního stravování připravuje jídla, která vydává výdejna. Výdejna v rámci školního stravování vydává jídla, která připravuje jiný provozovatel stravovacích služeb. (Vyhláška č. 107/2005 Sb., o školním stravování). 3.1.2.9 Spotřební koš Spotřební koš je soustava deseti skupin základních živin a jejich doporučená spotřeba na žáka na den. Tyto výživové normy jsou legislativně vymezeny ve vyhlášce o školním stravování. (Strosserová, 2007) Spotřební koš je odvozen z denních doporučených dávek živin – je to průměrná spotřeba potravin a je vypočten ze základního sortimentu potravin tak, aby bylo zajištěno dosažení příslušných výživových norem. Tento spotřební koš uvádí, kolik potravin z jednotlivých skupin musí dítě za den prostřednictvím školního stravování dostat. Plnění spotřebního koše se hodnotí v měsíčním průměru s tolerancí ± 25 % s výjimkou tuků a cukrů (viz novela vyhlášky o školním stravování). Všechny ukazatele nemusí být plněny na 100 %. Vzhledem k současnému nastavení spotřebního koše je vhodné plnit ukazatel maso blíže k nižší hranici, tedy 75 %, a ukazatele zelenina a luštěniny plnit více.

13

Ve školním stravování by se mělo vařit podle Receptur pro školní stravování. Lze využít i vhodné recepty např. na luštěninové pokrmy, pokrmy s cizrnou, bezmasé pokrmy apod. a upravit je do receptur. Celkový jídelníček je třeba sestavit tak, aby byl splněn spotřební koš. Jako praktická pomůcka pro plnění spotřebního koše vznikla tzv. doporučená pestrost. Je vypočtena odpovídajícím programem tak, aby byly splněny výživové hodnoty DDD živin a tím také spotřebního koše. Se spotřebním košem je potřeba pracovat podle metodiky, nelze ho plnit „jak se nám líbí“ (Společnost pro výživu, 2013). Spotřební koš obsahuje deset základních kategorií potravin (viz. Tabulka 1). Jako příloha jsou ve spotřebním koši uvedeny pouze brambory a vzhledem k relativně vysokému množství omezují možnost využití dalších příloh, jako jsou například těstoviny, rýže, nebo méně tradičního kuskusu, pohanky a jáhel. Při plnění položky maso nepoznáme, zda bylo maso kvalitní libové nebo tučné, stejně tak se do stejné kategorie počítají i nezdravé uzeniny a další masné výrobky. Problematickou položkou je podle MUDr. Hany Krejčí, odborné garantky Skutečně zdravé školy, také kategorie cukr volný. Je třeba vzít v úvahu, že do spotřebního koše se započítává jen cukr určený k přípravě jídel, částečně potom džemy, marmelády a sirupy. Cukr obsažený v hotových výrobcích nebo nápojích se do této kategorie nezapočítává, přitom právě slazené nápoje jsou jedním z rizikových faktorů nárůstu hmotnosti. Spotřební koš také nereguluje množství používaných solí, náhradních sladidel, přísad nebo polotovarů, ani způsob přípravy jídel. Často se také objevují návrhy na snížení doporučeného množství masa a zvýšení podílu ovoce, zeleniny, luštěnin a ryb. 3.1.2.10 Formy kontroly Každá školní jídelna musí mít vypracovaný systém velmi náročných hygienických a výrobních postupů a to v souladu s českými i evropskými předpisy. Dozor nad činností školního stravování provádí: -

zřizovatel (stát, kraje, obce, soukromé fyzické a právnické osoby),

-

Česká školní inspekce,

-

Státní veterinární správa (SVS),

-

Orgány ochrany veřejného zdraví,

14

-

další kontrolní orgány (STROSSEROVÁ, ŠULCOVÁ, 2008) a nově také SZPI s poslední novelou zákona o potravinách a tabákových výrobcích (č. 139/2014 Sb.)

3.1.3

Současný stav školního stravování Současné školní stravování navazuje na dlouholetou tradici prověřenou

zkušenostmi několika generací. Pracovníci škol využívají ověřených odborných poznatků z oboru zdravé výživy. Neustále inovují svou práci, aby školní stravování odpovídalo ve všech aspektech moderní zdravé stravě. Školní jídelny se modernizují a musí splňovat přísná hygienická a technologická pravidla, která na ně kladou předpisy národa i Evropské unie. (Strosserová, 2013) I přesto má však současné školní stravování několik negativ. Nejvýznamnější je dle mého názoru výběr vedoucí školní jídelny, pro kterého není nikde stanoven ani kvalifikační požadavek (Šulcová, Strosserová, 2008). Současná legislativa neurčuje nutnost odborného vzdělání pro vedoucí školních jídelen. Je pouze na zodpovědnosti ředitele, jakého pracovníka pro tuto funkci přijme. Tuto situaci může změnit jen ministerstvo školství vydáním nových předpisů (Strosserová, 2013). 3.1.4

Školní stravování v ČR a ve světě

Svým propracovaným systémem školního stravování může být Česká Republika pro mnohé země vzorem. Některé země totiž stravovací služby dětem a rodičům ani nenabízí, nebo je nabízí jen v určitých regionech. V jiných sice systém školního stravování funguje, ale v nabídce je pouze polévka nebo svačina v tzv. lunch boxech. V Itálii či v Holandsku systém školních jídelen nahrazují bufety, žáci se většinou stravují doma. V Rakousku a Německu má vlastní jídelny pouze 20 % škol a ve vyspělých státech, jako je USA, Velká Británie, Norsko, Portugalsko a státy Beneluxu celostátní systém školního stravování úplně chybí. Podobný systém školních jídelen jako je u nás má například Francie. Tamní ministerstvo vzdělání vydává metodiku složení jídel, cenové relace a posílá peníze na mzdy. Provoz jídelen financují místní úřady. Školní jídelny tam vlastní přibližně 80 % škol. Zdánlivě nejpropracovanější systém školního stravování mají ve Finsku a Švédsku, kde mají žáci stravu zdarma. Ve školách se tam stravuje až 90 % žáků základních škol. 15

V České Republice se v loňském roce stravovalo přes jeden a půl milionu žáků a studentů. Rodiče financují pouze potraviny, peníze na mzdy zabezpečuje MŠMT. Provoz školních jídelen hradí jejich zřizovatel (Holíková, 2013).

3.2 Výživa dětí školního věku Nároky dítěte na výživu se v různých obdobích jeho vývoje mění. Aby se mohly správně vyvinout tělesné funkce a dítě se dobře rozvíjelo jak po tělesné, tak i po duševní stránce, je třeba zajistit dostatečný přísun energeticky hodnotných potravin. Konzumovaná potrava úzce souvisí se zdravím (Doktor online, 2010). Pestrá a plnohodnotně vyvážená strava je jak po stránce kvantitativní, tak i kvalitativní, více než zásadní. Proces stravování ovlivňuje celý organismus v každém věku. Na zásady zdravé výživy bychom měli dbát zejména při výživě dětí, jelikož zmiňované období je důležité pro jejich růst a vývoj, navíc si v tomto období vytváří své návyky, které si odnesou do dospělosti. Zanedbání výživy v tomto období může mít, a bohužel často i má, nemilé následky (Jelínek, 2010). 3.2.1

Předškolní věk (3 – 7 let) V mateřské škole se děti stravují pravidelně a vyváženě, protože jim většinu

denní stravy zajišťují kuchyně mateřské školy (svačina, oběd, svačina). Mají tedy do jisté míry zažité správné stravovací zvyklosti, alespoň co se frekvence jídel týče. Je velmi rozumné podchytit návyky dětí již v tomto věku a jejich rutinní zvyklosti obohatit ještě o znalosti o výživě, a to zábavným způsobem (Pyramidáček, 2013). 3.2.2

Mladší školní věk (7 – 10 let) Mezi 7. až 10. (případně 12. rokem) rostou děti pomaleji ve srovnání

s předchozími obdobími. Potřeba živin a ostatních výživových faktorů na jednotku hmotnosti se proto v porovnání s mladšími kategoriemi poněkud snižuje. Celková potřeba energie přitom roste v závislosti na vyšší fyzické aktivitě i hmotnosti (Burianová, 2010). Optimální denní energetický příjem dítěte mladšího školního věku je přibližně 2000 kcal, s poměrem 40 g bílkovin a 60 g tuků. Celkový energetický příjem musí být takový, aby se do konzumované dávky vešlo i nutné množství všech nezbytných složek (Vignerová, Bláha, 2001). 16

Děti mají oproti dospělým vyšší potřebu vody na kilogram tělesné hmotnosti (50-60 ml. kg.den-1), proto je důležité pravidelné doplňování tekutin. Nedostatek tekutin vede ke snížené pozornosti a vysychání sliznic, které jsou pak náchylnější k průniku infekcí (Petrová, Šmídová, 2014). Při nedostatečném příjmu tekutin se zvyšuje riziko tvorby žlučových a ledvinových kamenů. Tyto poznatky vedou k prosazování pitného režimu v průběhu vyučování. Z hlediska potřeb organismu jsou nejvhodnější mléčné nápoje, nevhodné jsou naopak přeslazené limonády (Tláskal, 2000). 3.2.3

Starší školní věk (11 – 15 let) Okolo 12. roku se děti nacházejí v období tzv. růstového skoku, proto mohou

mít najednou potřebu jíst více než obvykle. Dítě, které sportuje, tak může mít daleko vyšší potřebu energie, než dospělý pracující v kanceláři (Výživa dětí, 2013). Příjem energie v tomto věku musí být vyšší než jeho výdej. Důležitým zdrojem energie jsou sacharidy. Nejvhodnější jsou sacharidy složené, které slouží jako dlouhodobý zdroj energie (např. celozrnné pečivo, ovesné vločky, zelenina). Významným sacharidem je vláknina, podílející se na trávících procesech. U dětí staršího školního věku je důležité naučit je přijímat stravu s dostatečným obsahem vlákniny. Zdrojem nadbytečného množství sacharidů jsou sladkosti a slazené nápoje (Kotulán, 2012). Růst a změny celého organismu vyžadují také vyšší příjem biologicky hodnotných bílkovin, potřeba příjmu tuků nepatrně klesá. Ve věku povinné školní docházky přetrvává potřeba dostatečného zásobení vápníkem. V mládí si tvoří každý organismus stavební hmotu kostry (vápníkem), a pokud tak neučiní, vzniklý deficit vápníku se mu nikdy nepodaří dohonit. Proto je zásobení vápníkem (spolu s vitaminem D, fosforem a vitaminy A, C, K1 a B6) důležité (Burianová, 2010). Kromě vápníku a fosforu (z mléčných výrobků) pro růst kostí potřebují především dívky dostatečné množství železa (z masa, vnitřností) a vitaminu B12 (z masa, vajec, mléčných výrobků) (Doktor online, 2010). Vliv nedostatečného příjmu železa je dalekosáhlý. Ačkoliv tato děvčata často vypadají jako zcela zdravá, nedostatek železa se může negativně projevovat v jejich každodenním životě, včetně neschopnosti koncentrace např. na učení a z toho vyplývajících potíží ve škole (Fořt, 2007). Jedním z prvotních příznaků nedostatečného příjmu železa je únava a celková ochablost, nedostatek železa negativně ovlivňuje i funkce mozku – paměti i schopnosti se učit. Ženy a mladé dívky, které jedí málo masa nebo vyznávají 17

vegetariánskou stravu, představují zvláště rizikovou skupinu, neboť tělesné rezervy železa se brzy vyčerpají a dostaví se výše zmíněné symptomy (Veselá, 1999). Z ostatních minerálních látek hrozí dětem školního věku ještě deficit jodu. Dostatečné množství jodu kromě jodizace některých potravinových výrobků vylepší i pravidelné zařazování mořských ryb do jídelníčku. Velký význam pro růst dětí má i dostatečný příjem zinku. Prevencí všech deficitů je především příjem pestré stravy. Strava dětí školního věku a adolescentů by měla obsahovat čerstvé ovoce a zeleninu, celozrnné obiloviny, ryby, libová masa a nízkotučné mléčné výrobky v takovém poměru, aby byl v dostatku zajištěn příjem všech potřebných látek (Tláskal, 2007). V období růstu a vývoje dítěte je důležitý příjem kvalitních potravin. Také je nutné děti naučit zásadám zdravé výživy. U dětí nestačí pouze snížit množství pokrmu, dítě má specifické nároky na výživu a nelze jej chápat jako malého dospělého. Dítě se musí naučit jíst pravidelně 5-6 menších porcí denně. Jestliže jí pouze 2x denně, tělo si ukládá energii do zásoby, zvyšuje se množství podkožního tuku a vzniká obezita (Mrhačová, 2008). 3.2.4

Dospívající (16 – 18 let) Jídelníček dospívajících se už nemusí výrazně lišit od jídelníčku dospělých,

přesto v doporučeních existují některé rozdíly dané probíhající pubertou. Jedná se zejména o zvýšený příjem energie, bílkovin a sacharidů a některých minerálních látek. Rozhodně by se mělo i nadále dbát na zásady zdravé výživy, na pravidelnost stravy, aby strava byla bez zbytečně velkého množství jednoduchých sacharidů a tuků s nevhodným složením. Dospívající ve svém jídelníčku často chybují pod vlivem spolužáků, módních trendů a reklamy. Na jedné straně se přejídají potravinami s vysokým obsahem prázdných kalorií a téměř se nevěnují pohybovým aktivitám. Na straně druhé mnohé dívky v tomto věku (ale i mladší) drží nejrůznější diety, aniž by přitom jejich hmotnost byla vysoká. Tím vzniká riziko nejrůznějších potíží (podváha, rychlé a časté ubývání a přibývání na váze, anorexie, bulimie, ztráta menstruace apod.), které jsou způsobeny nedostatkem energie a důležitých živin. Přitom zdravá výživa dospívajících není v žádném případě složitá ani nesplnitelná (Rusková, 2011). Protože i v tomto období života děti stále rostou a jejich organismus se vyvíjí, měla by jejich strava být dostatečně pestrá a bohatá na vitaminy a minerální látky. 18

Množství vlákniny už v podstatě odpovídá hodnotě doporučované dospělým, mohou tedy bez obav jíst převážně celozrnné pečivo a další celozrnné výrobky. Jídelníček dospívajících by měl být stále více zaměřen na prevenci nejrůznějších onemocnění (např. srdečně-cévních chorob) (Doktor online, 2010). Výživa je jedním z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících pubertální vývoj. Konzumace přiměřeného množství a vyvážené stravy ve všech fázích růstu se jeví jako nezbytná pro správný růst a normální vývoj puberty (Soliman, 2014). 3.2.5

Pitný režim Více než polovina lidského těla je tvořena vodou – u dospělého muže 60 %,

u dospělých žen 50 % a u kojenců až 70 %. Nedostatek vody rychle vede k závažnému poškození zdraví. Už po 2 až 4 dnech organismus není schopen vylučovat látky, které se eliminují močí. Při výrazném nedostatku vody dochází k zahuštění krve a k selhání krevního oběhu. Potřeba vody je zvýšena při vysoké zátěži, v horkém, suchém a chladném prostředí,

po

požití

většího

množství

soli,

při

vysokém

příjmu

bílkovin

a při patologických stavech jako je zvracení, horečka a průjem. Za běžných okolností a při normálních stravovacích návycích přijímáme tekutiny dříve, než pocítíme žízeň, ta by měla být podnětem k příjmu tekutin jen výjimečně. Nedostatkem tekutin trpí hlavně staří lidé, u kterých je pocit žízně oslaben (Referenční hodnoty pro příjem živin 2011, Společnost pro výživu, 2013). Za posledních třicet let pozorujeme výrazný odklon od konzumace čisté vody, neslazených nápojů a mléka. Pro pitný režim jsou preferovány slazené nápoje. Se zvýšeným příjmem cukru z nápojů se zvyšuje i celkový příjem energie. Pokud tato energie není kompenzována pohybem, dochází snadno k nárůstu tělesné hmotnosti. Slazené nápoje jsou snadno dostupné (i ve školách) a pro většinu lidí jsou lákavější než čistá voda. Kromě navyknutí na sladkou chuť a zvýšením rizika nadváhy a obezity mohou také negativně ovlivňovat stav zubní skloviny a kostí (Stávková, 2013).

19

3.2.6

Potravinová pyramida Vyváženou stravu lze dobře vyjádřit například modelem tzv. potravinové

pyramidy (viz Obrázek 1). Potravinovou pyramidu vytvářejí odborníci na výživu. Nemusí se vždy jednat o tvar pyramidy, každý stát má jiné výživové potřeby obyvatelstva, dle kterých vznikne konkrétní obrázek. U nás v České Republice vydává potravinovou pyramidu ministerstvo zdravotnictví. Pyramida se skládá ze šesti oddílů poskládaných na čtyřech podlažích. Potraviny, které se nacházejí v nejnižším podlaží, mohou být konzumovány často a ve větším množství, potraviny na vrcholku pyramidy pouze výjimečně (Illková, 2009). Vždy však musíme brát ohled na individuální potřeby jedince – energetické nároky, potřebu živin, stravovací zvyklosti a zdravotní stav (Hrnčiříková, 2013). Potravinové pyramidy slouží k jednoduššímu sestavení správného a zdravého jídelníčku (Illková, 2009).

20

3.3 Stravovací návyky Vzrůstající výskyt nadváhy a obezity se stal v posledních desetiletích celosvětovým problémem, který vede k masivnímu rozšíření neinfekčních chorob, jako jsou například diabetes mellitus 2. typu, kardiovaskulární onemocnění, metabolický syndrom a některá nádorová onemocnění. Úzce souvisí s životním stylem a se způsobem výživy a výživovými návyky (Fialová, 2012). Výživové návyky a základní obrysy životního stylu se formují především v dětství. Je to období výrazných změn jak v celkovém vývoji jedince, tak v oblasti výživy. Dítě přichází na svět již s určitými predispozicemi, například s náklonností ke sladkému, s odporem k hořkým nebo kyselým chutím nebo i s tzv. neofobií, což je averze k ochutnávání nových jídel (Meiselman, 1996). Pro utváření stravovacích zvyklostí je rozhodující zejména období batolecí a předškolní věk (Rusková, 2011). V raném dětství, v období tzv. primární socializace, má největší vliv rodina. Ta určuje v prvních letech života dítěte jeho denní režim i způsob stravování. Ve školním věku dochází k upevňování získaných návyků, ale i k získávání nových okoukáváním od spolužáků a kamarádů. Na významu nabývá také působení školní výchovy a školního prostředí. I přesto, že se v průběhu života mohou výživové návyky i životní styl dítěte proměňovat, nesprávná výživa v dětství může vést k závažným onemocněním (Fialová, 2012). Zlomová je pro mladého člověka puberta. V tomto období se v jeho životě mění téměř vše, včetně stravy. Pokud byly předchozí návyky vhodné, je velmi pravděpodobné, že se po odeznění puberty opět navrátí do původních kolejí. Mnoho dospívajících však své návyky může změnit zcela nevhodně a to natolik, že mohou ohrozit své vlastní zdraví a zdravý průběh dospívání. Jedná se zejména o rozvoj nadměrné tělesné hmotnosti, přiklánění se k extrémním alternativním směrům výživy a rozvoj některé z poruch příjmu potravy. O stravování dítěte by se proto měli zajímat nejen rodiče, ale pomoci mohou též vyučující nebo zdravotníci. Již při prvních náznacích nadměrného vzrůstu nebo naopak poklesu tělesné hmotnosti je dobré dospívajícího sledovat a v případě potřeby doporučit a provést náležitá vyšetření a vhodným postupem pomoci (Rusková, 2011).

21

3.3.1

Nejčastější chyby ve výživě dětí

3.3.1.1 Sladkosti Velmi častou chybou je nadměrná konzumace sladkostí. Nelze se proto divit častějšímu výskytu obezity a nadváhy u dětí., protože sladkosti mohou k rozvoji nadměrné hmotnosti přispět. Pokud se ve stravě dětí vyskytuje hodně jednoduchých sacharidů (cukr, sladkosti, sušenky, sladká jídla a pečivo, slazené limonády, ovocné džusy), které nejsou vykompenzovány dostatkem pohybu, nadbytek sacharidů se přeměňuje na tuky a ukládá se v těle. V normálním jídelníčku zdravých dětí mají sladkosti své místo, neměly by ale tvořit jeho základ. Je možné také volit jejich zdravější varianty – kvalitní čokolády s vysokým obsahem kakaa, čerstvé nebo sušené ovoce, ořechy, müsli výrobky (Abeceda zdraví, 2007). Nadměrný přívod cukru je spojen také s větším rizikem vzniku zubního kazu a cukrovky. Podle některých výsledků podporuje i vznik chorob srdce a cév. (Taylor, 1993). Jednoduché (rafinované) cukry jsou dokonce obviňovány z vlivu na rozvoj nádorových onemocnění. Sladkosti i potraviny s vysokým glykemickým indexem působí na lidské tělo zjevně nepříznivě. Obsahují velmi málo vlákniny, při zpracování těchto potravin se ztrácí některé důležité vitaminy, např. vitaminy B a E (Vitek, 2011). 3.3.1.2 Rychlá občerstvení Ke zvyšování tělesné hmotnosti, hladiny cholesterolu a krevních tuků přispívá také časté stravování v bufetech či stáncích a restauracích rychlého občerstvení (tzv. „fast foodech“). Většina jídel v těchto provozovnách obsahuje velké množství nejen výše uvedených jednoduchých sacharidů, ale je bohatá také na tuky s nevhodným složením (s nasycenými mastnými kyselinami), sůl a cholesterol. Fast food by se neměl ve zdravém jídelníčku dětí (ani dospělých) objevovat denně. Když už si děti dají nějaké jídlo v rychlém občerstvení, měly by pak svůj denní jídelníček doplnit dostatkem ovoce a zeleniny, a také již ve stejný den nejíst například masné výrobky nebo jiná tučná jídla.

22

3.3.1.3 Cholesterol Cholesterol není jen škůdcem, naše tělo ho potřebuje například pro tvorbu hormonů, vitaminu D nebo při zpracování tuků. Problém nastává, když se hladina cholesterolu v krvi zvýší nad normu. Tělo není schopno hladinu regulovat a zásobujeme ho dalším cholesterolem z potravin. U dětí je stále častěji diagnostikována vysoká hladina cholesterolu. Ta může být podmíněna dědičností, ale i nevhodnou stravou a životním stylem. Již malým dětem se mohou v tepnách vlivem vysokého cholesterolu vytvářet aterosklerotické pláty zužující cestu proudění krve do srdce a ostatních orgánů, a tak se vytváří podmínky pro vznik srdečních problémů či mrtvice v dospělosti. Proto je dobré si všímat toho, jak často se v jejich jídelníčku vyskytují potraviny bohaté na cholesterol. K těm nečastějším patří tradiční máslo, které je stále pravidelnou součástí jídelníčku přibližně třetiny dětí (Česká televize, 2005). V roce 2007 byla publikována studie, která probíhala ve Finsku, a potvrdila, že náhrada živočišných tuků rostlinnými již od nejútlejšího věku je vhodnou součástí prevence srdečně-cévních nemocí v pozdějším věku (Procházka, 2014). Celkové množství tuků, které by dítě mělo zkonzumovat, by nemělo překročit 30 % celkového denního energetického příjmu. U dětí je omezení příjmu živočišných tuků složitější vzhledem k jejich růstu a vývinu. Dále jsou to například uzeniny, smetanové jogurty, tučnější druhy tavených sýrů apod. Nejen dospělí, ale i děti by přitom měli dávat přednost kvalitním rostlinným tukům, které neobsahují cholesterol a navíc dodávají tělu esenciální mastné kyseliny. Tyto látky přispívají ke zdravému růstu dětí a podle posledních výzkumů také podporují správný mentální vývoj. Doporučený poměr tuků ve stravě by měl být 2/3 tuků rostlinných a 1/3 živočišných. Příznivý vliv na hladinu cholesterolu v krvi má vláknina, proto je vhodné do stravy začlenit celozrnné výrobky, ovoce, zeleninu a luštěniny. Důležitá je také pravidelná fyzická aktivita, například plavání, chůze, běhání, jízda na kole. Cvičení pomáhá zvýšit úroveň zdravého cholesterolu v těle. Rodiče by měly být dítěti se zdravým životním stylem příkladem (Česká televize, 2005).

23

3.3.1.4 Nízkotučné potraviny Setkáváme se také se zcela opačným přístupem – maminky mají strach, aby jejich dítě nepřibralo, tak jim odmalička dávají nízkotučné potraviny (mléko, tuky, mléčné výrobky) a pokrmy připravují prakticky bez tuku. Pro zdravou výživu dětí však není dobré, když v ní tuky chybí, děti je potřebují nejen jako zdroj energie, ale také pro správný růst a vývin, pro tvorbu některých hormonů nebo pro využití vitaminů rozpustných v tucích. Není vhodné tuky z dětského jídelníčku vyloučit, ale zaměřit se na jejich správný výběr (rostlinné tuky, rybí tuk, ořechy). 3.3.1.5 Nedostatek ovoce a zeleniny Na první pohled je patrný nedostatek čerstvého ovoce a zeleniny. Několikrát za den jí čerstvé ovoce jen třetina dětí, zelenina je na tom ještě mnohem hůř – pouhých 15 % dětí jí čerstvou zeleninu vícekrát denně. Ovoce a zelenina jsou cennými zdroji vitaminů, minerálních látek a vlákniny, proto bychom je měli jíst 5x denně. Ovoce a zelenina by měly být součástí každého denního jídla dětí i dospělých. Jestliže je zajištěn dostatečný příjem vitaminů a minerálních látek ze zeleniny, ovoce, luštěnin a cereálií, nemusí je rodiče dětem denně podávat ve formě tabletek či šumivých nápojů. Všeobecně by se tyto přípravky měly užívat pouze v období chřipek, oslabení imunity nebo při střídání ročních období – přechod ze zimy do jara. 3.3.1.6 Pohyb dětí Pro zdraví dítěte je velmi důležitá rovnováha mezi energetickým příjmem a výdejem, tzn. mezi výživou a pohybovou aktivitou. Nadbytek energie a nedostatek pohybu vede k nadváze a poté k obezitě. U dnešních školáků se pohybová aktivita výrazně snižuje. Téměř 25 % dětí necvičí, a to i s vědomím rodičů. Děti tráví mnohem méně času venku s kamarády a stále častěji ho tráví doma u počítače nebo u televize (Česká televize, 2005). Potřeba energie se skládá z bazálního metabolismu, výdeje energie na svalovou práci, potřeb pro růst, popř. pro těhotenství a laktaci a tzv. postprandiální termogeneze (energetický výdej spojen s trávením potravy, vstřebáváním a metabolismem). Bazální metabolismus představuje největší část energetického výdeje. Jde o nejmenší množství energie nutné k zajištění základních funkcí organismu. Značná část energetické spotřeby

24

připadá na energetickou potřebu pro tělesnou aktivitu. Tělesná aktivita a další činnosti se k základní energetické potřebě buď přičítají, nebo se jejich indexem násobí. Potřeba energie a živin je u různých osob rozdílná (viz Tabulka 2, viz Obrázek 2) a závisí na řadě vnějších i vnitřních vlivů. Kromě pohlaví a hmotnosti má na přeměnu energie významný vliv především fyzická aktivita (Referenční hodnoty pro příjem živin, 2011). Výživa v dětském věku představuje jednu z nejdůležitějších součástí krytí energetické potřeby, zabezpečení vývoje a růstu dítěte. Je potřeba navyknout děti na pravidelný příjem tří základních jídel denně – snídaně, oběd, večeře. Rostoucí organismus se zvyšující se fyzickou aktivitou často potřebuje i malé dávky potravy s nižší energetickou hodnotou – svačiny. Do jednotlivých jídel by energetický příjem měl být rozdělený snídaně 25 %, svačina 10 – 15 %, oběd 30 – 35 %, svačina 10 %, večeře 15 – 20 % (Gregora, 2004). Hlavními zdroji energie jsou bílkoviny, sacharidy a lipidy. Bílkoviny jsou základním předpokladem pro růst buněk a tkání. Sacharidy jsou nejdůležitějším a nejrychlejším zdrojem energie. Tuky tvoří v potravě hlavní energetický podíl. Podle poměru zastoupení těchto základních nutričních složek se určuje energetický obsah potravin. Bílkoviny a sacharidy nám dodávají 4 kcal.g-1, zatímco tuky 9 kcal.g-1. Stejné množství tučných potravin proto může obsahovat až dvojnásobek energetické hodnoty co bílkoviny a sacharidy. (Domeny, 2007). 3.3.2

Vliv rodičů na stravování dětí Rodiče mají velký vliv na stravování a stravovací návyky dětí a často

se dopouštějí chyb. Nevědí mnoho o výživě, složení potravy, postupu přípravy jídel, aby byla zachována nutriční hodnota a jídlo bylo stravitelné. Střídají jen několik oblíbených jídel a tím dochází ke stereotypu ve výživě. Snídaně je narušena spěchem, nervozitou dítěte i rodiče. Výzkumy prokázaly, že snídaně ovlivňuje práci dítěte ve škole. Děti bez snídaně měly horší výkon během prvních vyučovacích hodin, nejvíce byla ovlivněna soustředěnost na práci. V rodinách se také často připravují nevhodná jídla – smažené hranolky, pizza, hamburgery, a k tomu se podávají přeslazené nápoje typu Coca Cola, Fanta, nebo pro děti oblíbené Jupíky (Nesrstová, 2004). Kromě skladby stravy se jedná i o psychickou stránku stolování. U jídla by rodiče neměly řešit své spory, nehádat se, děti by neměly být kárány za problémy 25

ve škole. Při jídle by se neměly řešit pracovní, politické a katastrofické situace. Za zcela nevhodné se považuje vulgární mluva nebo negativní reakce na dané jídlo. Kultuře stolování prospívá vizuální stránka – ubrousky, příbory, skleničky na pití, čisté oblečení, umyté ruce (Nesrstová, 2007). 3.3.3

Zdravotní problémy Výzkumy ukázaly, že mnoho zdravotních problémů, především nemoci srdce,

některé typy rakoviny, vysoký krevní tlak, cukrovka a další neinfekční onemocnění ve velké míře závisí na stravě. Mnoho z těchto pozdějších zdravotních problémů má své kořeny v dětství. Například změny stavu cév se často objevují ještě před 3. rokem života. U 12 -ti letých se vyskytují téměř u 70 % dětí a ve věku 21 let u téměř všech mladých lidí. Také problémy s nadváhou poškozují dítě a přispívají k dalším zdravotním problémům v pozdějším věku (Spock, 1998). 3.3.3.1 Nadváha a obezita V posledních 50 letech se dětská obezita stala hlavním problémem veřejného zdraví (viz Obrázek 3). Příčiny jsou velmi složité, sdružují faktory životního prostředí a individuální genetiku. Stále není jasné, proč jsou některé děti náchylné k přehnanému a někdy až extrémnímu nárůstu tělesné hmotnosti. Děti s nadváhou a obezitou dnes čelí nejasné budoucnosti. Je pravděpodobné, že zakusí postižení diabetes 2. typu a srdečním onemocněním, stejně jako mnoho dalších zdravotních problémů (Sabin et al, 2015). Dětská obezita může nepříznivě ovlivnit téměř každý orgánový systém a často způsobuje vážné následky, včetně hypertenze, vysokého obsahu cholesterolu, inzulinové rezistence, onemocnění jater a psychosociální komplikace (Koyuncuoğlu Güngör, 2014). Dochází k vysoké zátěži kardiovaskulárního systému. S tím může souviset předčasný vznik aterosklerózy a následného infarktu nebo cévní mozkové příhody v opravdu časném věku. K méně patrným, ale pro obézního asi nejzávažnějším komplikacím obezity patří snížené sebevědomí a vyřazení z kolektivu vrstevníků (Rusková, 2011). Británie v rámci boje s obezitou dokonce uvažuje o zavedení daně z cukru (Limb, 2013).

26

Dle průzkumu Odborné společnosti praktických dětských lékařů (OSPDL) mělo v roce 2008 nadměrnou hmotnost (nadváhu i obezitu) 21,2 % chlapců a 16,5 % dívek vyšetřených během preventivních prohlídek ve třinácti letech (Rusková, 2011). Na začátku školního roku 2014/2015 proběhl v deseti pražských školách projekt věnovaný prevenci a včasnému záchytu dětské obezity. Z části projektu, která se věnovala měření tělesného složení dětí, vyplynulo, že zvýšení hodnoty BMI byly nalezeny u 16 % dívek na prvním a druhém stupni. U chlapců byly vyšší hodnoty u 19 % na prvním stupni a 24 % na stupni druhém. Rodiče měli následně k dispozici linku Poradenského centra Výživa dětí, kde mohli naměřené výsledky konzultovat (Taussig, 2015). Dětská obezita je celosvětově závažným zdravotním problémem. Nadváha i obezita jsou způsobeny nadměrným shromažďováním tuku v podkožní tukové tkáni i kolem vnitřních orgánů. Tuk je v těle uložen v kůži a jejím podkožním vazivu, ale není rozložen rovnoměrně (Machová, 2009). Příčinou obezity může být také genetika a jiná získaná onemocnění. Faktorů ovlivňujících vznik obezity je mnoho, ovšem nejčastější příčinou je nepochybně vliv faktorů vedeného životního stylu. K tomu patří především sedavý způsob života vyskytující se již v raném dětském věku, kdy děti sedí u televize, u počítače a v neposlední řadě také ve škole (Fořt, 2004). 3.3.3.2 Vysoký krevní tlak Hypertenze (neboli vysoký krevní tlak) u dětí probíhá velmi často bez příznaků. Při těžších formách se můžou projevit bolesti hlavy, krvácení z nosu, zvýšená únava a pocení. Na rozdíl od dospělých jedinců nemůžeme v případě dětí přesně uvést absolutní hodnotu tlaku krve, která by už byla chápána jako zvýšená. Hodnocení krevního tlaku se tedy provádí na základě percentilových tabulek pro daný věk, výšku a pohlaví. V dětském věku se arteriální hypertenze vyskytuje asi u 1 % populace. V USA se však objevila čísla mnohem vyšší (2 – 3 %), která zcela jistě souvisí s nárůstem nadváhy a obezity (Hanáková, 2011). Vysoký krevní tlak patří mezi významné zdravotní rizikové faktory. Byly prokázány vztahy mezi soudobou výživou a srdečně cévními onemocněními, obezitou, rakovinou, diabetem 2. typu a osteoporózou. Neléčený vysoký tlak může vést 27

k tak závažným důsledkům, jako jsou mozková mrtvice, srdeční infarkt nebo poruchy činnosti ledvin. Hypertenze je způsobována souhrnem faktorů, mezi které patří zděděná dispozice, věk, pohlaví, nadváha a vnější vlivy včetně výživy (Kalač, 2010). Jednoznačný vztah k arteriální hypertenzi byl prokázán pro příjem soli (sodíku), draslíku, hořčíku a vápníku, kofeinu, alkoholu (Vitek, 2014). Zajímavé je, že příjem soli úzce souvisí s příjmem cukru. Podle studie britských, která byla provedena u dětí ve věku 4 – 18 let, je snížení příjmu soli o 1 g za den spojeno současně i se snížením příjmu cukru o celých 27 g (Gibson, 2008). Výrazně zvýšený krevní tlak vyžaduje trvalou léčbu léky v kombinaci s úpravami životního stylu, zejména omezení příjmu alkoholu, soli a snížení nadváhy (současně se zvýšením pohybové aktivity). Mezi potraviny, u kterých byla experimentálně prokázána účinnost pro snížení krevního tlaku, patří například česnek, fermentované mléčné výrobky a rybí oleje (Kalač, 2010). 3.3.3.3 Diabetes Diabetes mellitus, onemocnění známé především pod názvem cukrovka, patří mezi nejzávažnější civilizační choroby. Je charakteristické výskytem nadměrného množství cukru v krvi (hyperglykémie). Jedná se tedy o poruchu metabolismu cukrů. Zvýšená hladina cukrů v krvi může mít 2 příčiny a podle nich rozdělujeme diabetes mellitus na 2 typy. Diabetes 1. typu vzniká z důvodu nedostatečné produkce inzulinu a propuká nejčastěji v dětství nebo v mládí. Diabetes 2. typu je zapříčiněn sníženou citlivostí tkání vlastního těla k inzulinu a vyskytuje se spíše u dospělých, a to hlavně obézních jedinců. Propuká pozvolna většinou po 30. roce života, avšak v poslední době se neobvykle často vyskytuje i u obézních dětí s nedostatkem pohybu, nezdravým životním stylem a výživou. Na rozdíl od diabetu 1. typu, pro který dosud neexistují preventivní opatření, diabetu 2. typu se člověk může vyvarovat. Musí se dbát na dostatek pohybových aktivit, zdravý životní styl a vyváženou stravu (s energetickým příjmem úměrným fyzické aktivitě) (Vitalion, 2011). Jedná se například o vyloučení nasycených mastných tuků z jídelníčku, omezení spotřeby jednoduchých cukrů, zvýšení příjmu ovoce, zeleniny,

28

mořských ryb a především snížení celkového energetického příjmu. Pravidelná fyzická aktivita snižuje riziko vzniku cukrovky až o 30 % (Vitek, 2011). Cukrovka není důsledkem nadměrného pojídání sladkostí, jak si mnoho lidí myslí, ale jedná se o reakci organismu na přebytečnou konzumaci jakýchkoli potravin. Onemocnění diabetem během posledních let stále stoupá. V současné době je diabetes mellitus druhým nejčastějším chronickým onemocněním dětí ve vyspělých státech. Výzkum na poli diabetu v posledních letech prokázal, že výživa může ovlivnit riziko vzniku dětského diabetu (Mendlová et al, 2004). 3.3.3.4 Poruchy příjmu potravy Protipólem k nadváze a obezitě jsou poruchy příjmu potravy (mentální anorexie a bulimie), které se týkají přibližně 10 až 15 % dospívajících dívek a asi 1 % chlapců. Pro diagnózu mentální anorexie svědčí výrazný cílený pokles tělesné hmotnosti a snaha o její udržení pod 15 % očekávané tělesné hmotnosti. Pro mentální bulimii je typická neovladatelná touha po přejídání, následovaná pocity viny a potřebou se jídla opět zbavit, nejčastěji vyvolaným zvracením, ale také používáním laxativ (projímadel) a diuretik (léky na zvýšené vylučování). Obě nemoci jsou spojeny s poruchou vnímání těla a přehnaným strachem z tloušťky. Kromě snížení tělesné hmotnosti vedou poruchy příjmu potravy také ke změnám vnitřního prostředí, např. vymizení menstruace u dívek (Krch, 2005). Nejčastější počátek onemocnění je mezi 14. až 15. rokem a mezi 17. až 18. rokem věku. Porucha tedy často přichází ve vývojovém stadiu puberty a adolescence, které klade na jedince zvýšené nároky (Hort, 2000). Průzkumy ukazují, že adolescenti s anamnézou nadváhy nebo obezity představují podstatnou část dospívajících léčených se s poruchami příjmu potravy. Extrémní úbytek hmotnosti u dospívajících není zdravý, bez ohledu na to, zda je konečná hmotnost teoreticky v rozsahu normálu (Lebow, 2015). I když se jedná o poruchy výživy, samotná výživová terapie není dostačující. Nezbytné je nejprve uzdravení po duševní stránce. Léčba poruch příjmu potravy by měla být společnou prací psychiatra, psychologa a lékaře – internisty a dietologa (Rusková, 2011).

29

3.3.3.5 Nádorová onemocnění I když je pravděpodobnost vzniku nádorových onemocnění často dědičná, je možné ji zmírnit správnou životosprávou. Některé výživové faktory totiž mohou působit preventivně. Mnoho odborníků připouští, že jedním z rizikových faktorů pro vznik rakoviny je příliš vysoký příjem energie z potravy (Ginter, 2007). Možným mechanismem přímého vlivu je, že nadbytečná energie v buňce může zvýšit pohotovost k replikaci a tím i nádorové riziko. Se zvýšeným příjmem celkové energie a obezitou je spojován nepřímý efekt vztahu tuků ke vzniku nádorů tlustého střeva. Vysoká konzumace tuků se ukázala jako možný rizikový faktor, prokázaná skutečně kauzální asociace je však velmi slabá (Onkologická rizika, 2001). Rozsáhlé výzkumy ukázaly, že ovoce a zelenina obsahují velké množství biologicky aktivních látek, schopných snižovat riziko vzniku rakoviny (Ginter, 2007). Kromě ovoce a zeleniny existuje ještě mnoho dalších potravin rostlinného původu, ve kterých odborníci až v posledních letech nacházejí množství látek se slibným protirakovinovým účinkem. Jsou to například luštěniny (fazole, hrách, sója), obilí a ořechy. Poměrně nedávno se podařilo odhalit další látky se silným protinádorovým účinkem v některých čajích, zejména v zeleném čaji (Ginter, 2007). Významnou protektivní složkou v prevenci nádorů tlustého střeva a konečníku je složený sacharid vláknina. Zvýšená konzumace jednoduchých sacharidů naopak zvyšuje riziko vzniku rakoviny těchto orgánů (Onkologická rizika, 2001). Rizika vzniku nádorového onemocnění může ovlivnit nedostatečný příjem vitaminů. Významná funkce vitaminů spočívá především v antioxidačních účincích. Antioxidanty potlačují volné radikály poškozující tkáň, která je pak více resistentní vůči vzniku rakoviny. Nejvíce prospěšné až nepostradatelné se ve vztahu k tomuto riziku ukázaly vitaminy A + karotenoidy, vitaminy D, E, B5, B6, B12 a vitamin C. Pro účinnost je doporučováno dodávat vitaminy konzumací ovoce a zeleniny (Blatná, 2007). Pro minimalizaci rizika některých druhů nádorů se doporučuje zvýšit spotřebu ovoce, zeleniny a luštěnin. Na druhé straně se doporučuje snížit spotřebu červeného masa, nasycených živočišných tuků, cukru, soli a koncentrovaných destilátů (Ginter, 2007).

30

3.4 Vliv školských zařízení na stravování u dětí Neinfekčním onemocněním se dá z velké části zabránit a mnohé mezinárodní organizace i jednotlivé státy se snaží klást důraz na prevenci těchto onemocnění. Také Česká republika si vytyčila cíl snížit výskyt neinfekčních onemocnění pomocí vyhledávání rizikových faktorů v chování jednotlivců i v působení životního prostředí. Jedním z prostředků tohoto působení jsou školní preventivní programy na podporu zdraví (Fialová, 2012). Východiskem pro snížení vzrůstající nadváhy dětí je změna stravovacích návyků a postojů k výživě, kterou jsou schopny postupně upravit programy zdravého stravování. 3.4.1

Programy pro zdravé stravování

V České republice funguje mnoho programů se zaměřením na zdravé stravování. Některé probíhají na školách v rámci krátkodobých nebo dlouhodobých projektů, některé v sobě nesou nejen pojem zdravé stravování, ale jsou komplexnější a zaměřené na pohybovou aktivitu a celkově na zdravý životní styl. Programy jsou v současné době funkční a využitelné pro první stupeň základních škol. Jsou schopny dětem předat základní a důležité informace v přijatelné formě s ohledem na věk (Galetková, 2013). 3.4.1.1 Škola podporující zdraví Dříve jsme se s tímto programem mohli setkat pod názvem Zdravá škola. Jedná se o program Světové zdravotnické organizace (World Health Organization – WHO). Od roku 1991 jej mohou využívat také školy v České republice. Záměrem tohoto programu je aplikování strategií podpory zdraví na podmínky školy a přispění tak k její účasti na vlastní proměně a rozvoji školy. V praxi by to znamenalo, že vše, co se ve škole děje záměrně nebo živelně, se učitelé snaží promýšlet a ovlivňovat s přihlédnutím na možné důsledky na zdraví žáků, učitelů, zaměstnanců, rodičů a spoluobčanů ve městě či na vesnici (Machová, 2009).

31

3.4.1.2 Zdravá pětka Zdravá pětka je jedinečný celorepublikový vzdělávací program, určený pro základní i mateřské školy. Věnuje se zdravému životnímu stylu, především zdravému stravování. Lektoři Zdravé pětky seznamují žáky v rámci dvouhodinových bloků se zásadami zdravého stravování zábavnou a interaktivní formou. Cílem lekcí je motivovat děti k automatickému přijetí principů zdravé výživy a jejich realizaci. Do programu se může přihlásit každá základní škola zdarma prostřednictvím registračního formuláře, který je k dispozici na webových stránkách Zdravé pětky. Existují tři výukové programy Zdravé pětky, rozdělené podle věkových skupin dětí. Metodika všech programů je konzultována s odborníky Státního zdravotního ústavu a je schválena odborníkem na výživu. Vzdělávací program Zdravá pětka je realizován už od roku 2004 a za tu dobu vyškolil statisíce dětí v základních i mateřských školách v celé České republice (Zdravá 5, 2004). 3.4.1.3 Ovoce a zelenina do škol Program Ovoce do škol byl v České republice zahájen ve školním roce 2009/2010. Jedná se o projekt Evropské Unie. Cílovou skupinou jsou žáci prvních až pátých ročníků základních škol. Základním cílem projektu je přispět k trvalému zvýšení spotřeby zeleniny a ovoce, vytvořit správné stravovací návyky ve výživě dětí a tak zároveň bojovat proti dětské obezitě. Podpora je poskytována na čerstvou zeleninu a ovoce a balené zeleninové a ovocné šťávy, které neobsahují konzervanty ani přidaný cukr, sladidla, tuky či sůl. Produkty jsou dětem dodávány zdarma, bez finanční podpory rodičů, a to alespoň jednou za měsíc po dobu celého školního roku. Ve školním roce 2009/2010 se projektu zúčastnilo 2883 škol, což je 71 % dětí cílové skupiny. Účast v projektu stoupá, ve školním roce 2011/201 byla účast 3243 škol, což představuje 85 % dětí cílové skupiny. V roce 2013 vzrostl počet škol již na 3500 a celkový počet žáků dosáhl čísla 455 000 (Denik CZ, 2013). Produkty, které jsou určeny pro projekt Ovoce do škol a hrazeny z rozpočtu EU a ČR, by měly pocházet především z ČR (min. 50 %) a ze zemí EU (min. 40 %). Z ostatních států mimo území EU by dodávky neměly překročit 10 %.

32

Mezi doporučené produkty pro dodávky Ovoce do škol lze zahrnout jablka, mandarinky, pomeranče, banány, mrkve, ředkvičky a další ovoce a zeleninu, dále ovocné nebo zeleninové saláty a ovocné nebo zeleninové 100 % šťávy (ZŠ Kpt. Jaroše, 2013) Od školního roku 2014/2015 dochází k navýšení celkového evropského rozpočtu určeného na projekt Ovoce a zelenina do škol ze stávajících 90 milionů EUR na 150 milionů EUR. Zvyšuje se též míra spolufinancování ze strany Unie ze současných 73 % na 88 % (ZŠ Kpt. Jaroše, 2013). 3.4.1.4 Školní mléko Laktea, o.p.s., je hlavním realizátorem programu Školní mléko v České republice. Dodává mléko a vybrané mléčné výrobky do mateřských, základních i středních škol na základě dohody o spolupráci. Připravuje sortiment, zásobuje a vede kompletní agendu v souvislosti s čerpáním státních příspěvků žáky ve školách. Společnost byla založena v srpnu roku 1996. V polovině devadesátých let vzešla snaha zapomenutý program Školní mléko vzkřísit, lékaři upozorňovali na katastrofální nedostatek vápníků ve výživě dětí a mládeže, který v pozdějším věku působí vážné zdravotní problémy, zejména osteoporózu. V roce 1999 se do projektu zapojil stát a postupně se zvyšovalo množství produktů dotovaných státem a dětí mající na něj nárok. V srpnu 2008 vláda ČR přestala poskytovat dotace z národních zdrojů, tím došlo ke zvýšení cen výrobků. Od srpna 2009 byla obnovena národní podpora školního mléka a každý žák má nárok na 1 dotovaný výrobek každý vyučovací den. Dotované mléko a mléčné výrobky lze poskytovat dětem jako součást běžného celodenního stravování – např. v rámci svačin v MŠ, není třeba vybírat další finanční prostředky od rodičů. Mezi výrobky nabízené v programu Školní mléko patří ochucené a neochucené mléko, jogurty, žervé nebo jogurtové nápoje (Laktea). Do programu podpory školního mléka je zapojeno šest mlékárenských subjektů – Mlékárna Hlinsko, Bohušovická mlékárna, Madeta, Polabské mlékárny, Adante, Come vending (Denik CZ, 2013).

33

3.4.1.5 Fit konto Společnost Laktea, o.p.s., realizátor programů Ovoce do škol a Školní mléko, provozuje také projekt Fit konto. Projekt se věnuje tématům zdravé výživy, přípravě školních svačin, zdraví, pohybu a sportu. Pro děti je připraveno Moje Fit konto - nástroj pro zaznamenávání pohybových aktivit, váhy, výšky a skladby jídelníčku (Fitkonto, 2012). Projekt Fit konto motivuje děti k pravidelnému pohybu, slouží jako inspirace pro přípravu jednoduchých zdravých jídel a sleduje vývoj jejich výšky a váhy v čase. Každý den je pro děti připraven malý sportovní úkol předvedený ve video formátu. Na Fit kontu probíhají pravidelně soutěže o ceny, aby děti sport a cvičení bavilo ještě více (Bezpečnost potravin, 2014). 3.4.1.6 Putování za zdravým jídlem V letech 2005 – 2006 realizoval Zdravotní ústav se sídlem v Hradci Králové interaktivní projekt podpory zdraví „Putování za zdravým jídlem“. Jedná se o soutěžní hru na čtyřech stanovištích, určenou pro žáky 4. a 5. tříd základních škol. Jejím cílem je zlepšit znalosti dětí mladšího školního věku o správné výživě a ovlivnit tak jejich postoje ke konzumaci zdraví prospěšných potravin. Tento projekt byl poprvé pilotně odzkoušen v roce 2005 a od té doby prošlo tímto programem 12 škol Královéhradeckého kraje s celkovým počtem 670 žáků. V roce 2007 byl projekt rozšířen také do ostatních krajů ČR s cílem vytvořit celostátní síť pracovišť pracujících s jednotnou metodikou (Olomoucký a Zlínský kraj). Důraz je kladen nejen na teoretické znalosti (výživová pyramida, hygienické aspekty uchovávání potravin), ale také na praktické dovednosti (nákup a označování potravin). Projekt přispívá k naplňování programu ZDRAVÍ 21 – CÍL 11 – zdravější životní styl (Dřevová, 2008). 3.4.1.7 Výživa hrou aneb s Danem jíme zdravě V roce 2006 vznikl za přispění Institutu Danone - nezávislé nadace, výukový software pro děti s názvem „Výživa hrou aneb s Danem jíme zdravě“. V roce 2007 k počítačovému programu přibyly pracovní listy pro 1. až 5. ročníky základních škol a metodické pokyny pro učitele. Program získal i akreditaci MŠMT ČR. Od 1. února

34

2008 byly spuštěny samostatné internetové stránky, které jsou určeny pro děti, školy i rodiče. Děti zde kde kromě teorie najdou i zábavné hry. Program byl vytvořen ve spolupráci odborníků – nutričních terapeutů, dětských psychologů, pedagogických pracovníků a preventivními lékaři. (Výživa hrou) 3.4.1.8 Pyramidáček Pyramidáček je vzdělávací program v oblasti správné výživy určený mateřským školám. Projekt je zaměřen na systematickou výuku základů správné výživy, podpoře a rozvoji pohybové aktivity. Do výukových osnov mateřských škol jsou v průběhu celého školního roku zařazeny hry, soutěže, pohádky a výtvarné aktivity, které se týkají správné výživy. Projekt Pyramidáček je svou náplní zaměřen na primární prevenci obezity u dětské populace, která je v ČR stejně jako v celé západní Evropě na vzestupu. Děti si přirozenou formou her velmi lehce zapamatují základní pravidla správné výživy (Pyramidáček, 2013). 3.4.1.9 Jíme zdravě a s chutí Výukový program je určen mladším žákům prvního stupně základních škol. Děti hravou formou objevují, jaké potraviny a v jakém množství jejich tělo potřebuje, aby dobře rostlo a bylo zdravé. Seznamují se s prospěšnými i škodlivými druhy bakterií, učí se s potravinami bezpečně zacházet a odhalují, na co si dát pozor při nakupování potravin. Informační centrum bezpečnosti potravin Ministerstva zemědělství vydalo pracovní sešit k výukovému programu „Jíme zdravě a s chutí“, který je možné použít při běžné výuce na ZŠ i samostatně (Sdružení TEREZA, 2012). 3.4.1.10 Soutěž o nejlepší školní oběd Smyslem soutěže je ukázat, že školní stravování je zásadní a účinnou silou v boji proti dětské obezitě a svým každodenním působením motivuje děti ke zdravému způsobu stravování. Každá školní jídelna má širokou zásobu receptů zdravých pokrmů a umí je upravit tak, aby byly u dětí oblíbené. Tuto dovednost je třeba ukázat široké veřejnosti právě prostřednictvím soutěže (Společnost pro výživu, 2015). Soutěž probíhá už pátý rok a zapojuje se do ní stále více školních jídelen. Úkolem letošního kola je příprava moderního kompletního poledního menu o třech chodech – polévka, hlavní jídlo a dezert – se zaměřením na zdravé stravování. Surovinou hlavního pokrmu musí být králičí maso, v dezertu pak mléko, mléčné výrobky, sýry, apod. 35

Kvalitu a vhodnost pokrmů pro danou věkovou kategorii hodnotí komise složená z odborníků na výživu a školní stravování, lékařů, zástupců Asociace kuchařů a cukrářů, pražského magistrátu, ministerstva školství, České školní inspekce, médií, Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR a Společnosti pro výživu (Žij zdravě, 2014). 3.4.1.11 Cepík Projekt Cepík je zaměřen na zdravý životní styl předškolních dětí a jejich okolí, rodiče, opatrovníky, rodinné příslušníky, pedagogické pracovníky v předškolních zařízeních a vedoucí jídelen. Věnuje se tématům zdravé výživy, pitného režimu a pohybové aktivity. Projekt je navržen na základě vstupní analýzy, která probíhala formou dotazování rodičů předškoláků a pracovníků v mateřských školkách (pedagogičtí pracovníci, vedoucí jídelen). Na základě této analýzy vznikla koncepce projektu, která byla pilotně odzkoušena v 10 mateřských školkách ve školním roce 2012/201. Vzhledem k úspěchu projektu došlo k rozšíření projektu i na další předškolní zařízení. V současnosti v ČR není realizován žádný takto komplexní projekt, který cíleně působí zároveň na děti, rodiče i zaměstnance školek. Školky a školní jídelny aktivně spolupracují s odborníkem na výživu. Podmínkou pro zařazení subjektu do projektu je aktivní plnění následujících cílů: -

snížení množství cukru v pití, zavedení pitného místa s obyčejnou vodou z kohoutku,

-

zvýšení spotřeby ovoce a zeleniny,

-

zvýšení spotřeby ryb,

-

nahrazování sladkostí a bonbonů ovocem (Plzáková, 2014).

3.4.1.12 Škola zdravé výživy Nový intervenční program Světové zdravotnické organizace (WHO) bezprostředně navazuje a principiálně vychází z již dříve zavedených a v mnoha zemích osvědčených programů, zejména z programu Škola podporující zdraví (Health Promoting Schools), metodicky z iniciativy podporující zdravou výživu již od narození, tedy kojení (Babyfriendly Hospital Iniciative). Cílem programu je vytvořit zázemí pro všechny aktivity podporující zdravý životní styl se zvláštním zřetelem na výživu a dostatečný pohyb dětí, a s důrazem na komunitní

36

spolupráci. Akreditace a pravidelná evaluace Škol zdravé výživy by měla být předností tohoto programu a měla by zajistit jeho vysokou efektivnost (Machová, 2009). 3.4.1.13 Zdraví 21 Program Zdraví 21 vychází z deklarace členských států Světové zdravotnické organizace. Deklarace byla formulována předními odborníky z oborů medicíny, zdravotní politiky i ekonomiky. Cílem programu Zdraví 21 je snížit rozdíly v ukazatelích zdravotního stavu uvnitř států i mezi státy Evropy a postupné zlepšování všech ukazatelů zdravotního stavu obyvatelstva. Základní zodpovědnost za plnění programu má vláda a Rada pro zdraví. Řídícím centrem je Ministerstvo zdravotnictví spolupracující se Státním zdravotním ústavem. V České republice byl tento program přijat jako dlouhodobý program zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva ČR - Zdraví pro všechny v 21. století (Zdraví 21) v říjnu 2002 (MŠMT, 2002). 3.4.1.14 Hravě žij zdravě Tento internetový vzdělávací kurz je přístupný všem zájemcům o zdravý životní styl po celý rok. Od září do prosince však probíhá jeho soutěžní část, která je určena žákům pátých ročníků základních škol. Žáci si zde pomocí hádanek, křížovek a doplňovaček procvičují základy zdravého stravování, pitného režimu a osobní hygieny. Pro nejšikovnější třídní kolektivy a jejich učitele jsou připraveny ceny podporující aktivní životní styl (Žij zdravě, 2014). 3.4.1.15 Skutečně zdravá škola Skutečně zdravá škola je občanská iniciativa, která usiluje o zlepšení školního stravování. Jednak se snaží o změnu vyhlášky o školním stravování, aby odpovídala současným vědeckým poznatkům a také o zavádění komplexního programu Skutečně zdravá škola. V prosinci 2014 bylo vybráno 15 škol napříč Českou republikou a nyní startuje pilotní fáze aplikace programu, který bude testován v následujících pěti měsících (ZŠ Neratovice, 2015). Skutečně zdravá škola usiluje např. o zvýšení množství zeleniny v jídelníčku dětí, snížení množství cukrů a bílkovin, limit pro používání polotovarů a aktualizaci výživové pyramidy (Sedláček, 2014).

37

3.4.2

Automaty V českých školách, ale i ve školních zařízeních mnoha dalších zemí

se v posledních dvaceti letech stalo běžným umisťování automatů se širokou nabídkou slazených a energeticky bohatých nápojů, sladkostí, chipsů, crackerů a obložených baget nebo sendvičů. Automaty ve školách jsou součástí rozmáhající se fast foodové kultury, která postupně pronikla téměř do celého světa (Hnilicová, 2013). Výsledky šetření České školné inspekce znepokojily ministra školství Marcela Chládka natolik, že se rozhodl prodej nezdravých potravin na školách zakázat. Nařízení vstoupilo do platnosti v únoru 2015 a platí i pro bufety. „Na prvním stupni základních škol bývá v automatech k dispozici i káva. Děti přitom někdy ani nevědí, že je to kafe, protože se prodává i jako capuccino a podobně. Oni si myslí, že je to kakao nebo něco podobně neškodného. Co je opravdu alarmující z celé zprávy, tak v té nabídce potravinových a nápojových automatů převažují nezdravé, slazené produkty na základních školách. A na středních školách je to ještě o stupeň horší“ vysvětloval Chládek důvody omezení (Svozílek, 2014). I přes kritiku odborníků usilujících o důležitější změny zákona však k dalším úpravám nedošlo. Dne 13. února 2015 Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR schválila novelu školského zákona, která, mimo jiné, zakazuje prodej nezdravého sortimentu ve školních automatech a bufetech (MŠMT, 2015). „Školy jsou vzdělávací instituce, nemyslím si, že do nich patří prodejny s potravinami nebo automaty,“ říká Margit Slimáková, odbornice na zdravotní prevenci a výživu. Podporuje tak úplný zákaz prodeje z automatů nebo bufetů, který již devátým rokem funguje ve Francii. Prodejní automaty jsou tam zakázány a děti si do školy nemohou nosit ani vlastní jídlo z domu, svačiny jsou jim připravovány ve škole podle zásad zdravé výživy. V Belgii neexistuje plošný zákaz automatů ve školách, v bruselských školách si ale bagetu ani sladkou limonádu nekoupíte. Podobně radikální je situace ve vybraných státech USA, kde byl na školách kvůli 7 % výskytu patologické obezity zakázán prodej tzv. “junk food“ – sladkostí a vysoce kalorických jídel. V Itálii a podobně i v Německu nic nezakazují, obsah automatů však vedení škol na přání kontroluje. Ve Velké Británii je to podobně, automaty tam fungují, nesmějí však obsahovat sladkosti a fast foodové pokrmy. Ve Finsku studenti automatů příliš nevyužívají, jelikož se ve školách stravují bezplatně, proto tam automaty nepotřebují ani 38

regulaci, ani kontroly. Sousední Polsko se v moři školních automatů topí podobně, jako na tom byla Česká republika před zavedením zákazu, má ale v plánu zákaz prodeje potravin s vysokým obsahem cukru, soli a nasycených tuků (Čepelíková, 2014). Do základních škol v České republice v roce 2010 přišel nový projekt Happy Snack. V současné době nabízí školákům ve více než 480 největších základních a středních školách zdravé a chutné svačiny z chladících výdejních automatů. V budoucnu se bude rozšiřovat i do dalších základních škol. Cílem této iniciativy, nad kterou převzalo odbornou garanci Poradenské centrum Výživa dětí, je zlepšení stravovacího režimu školní mládeže. Dodržováním zásad zdravé výživy lze výrazně snížit riziko vzniku nejen okamžitých zažívacích potíží, ale i osteoporózy, srdečněcévních onemocnění či stále více se rozšiřující obezity v pozdějším věku (Výživa dětí, 2010). V automatech Happy snack lze zakoupit například polotučné mléko, ochucené i neochucené, čerstvé ovoce nebo zeleninu, ovocné a zeleninové šťávy lisované z čerstvého ovoce a zeleniny, tvarohové a ovocné tyčinky s vlákninou a další zdravé pochutiny (Happy snack, 2014). 3.4.3

Vyhláška o školním stravování – děti s dietou Nově řeší školní stravování také novela Vyhlášky o školním stravování. Nová

vyhláška umožňuje školám poskytovat dietní jídlo a Ministerstvo školství zároveň navyšuje finanční prostředky tak, aby školní jídelny mohly dětem dietní jídla nabídnout. Pro zajištění dietní stravy ve školních jídelnách dosud chyběla úprava v legislativě. Vyhláška o školním stravování striktně stanovovala nutriční normy a finanční limity na nákup potravin, to neumožňovalo zavedení dietního režimu (MŠMT, 2015). Viz. 3.1.2.2

39

4

ZÁVĚR Tato bakalářská práce pojednává o aktuální problematice školního stravování

a výživě dětí. Cílem práce bylo shromáždit poznatky o současné situaci v České republice a zhodnotit, jakým směrem se školní stravování a výživa dětí ubírá. Právě školní stravování je pro vyvíjející se dětský organismus zásadní, protože aktivity dětí se čím dál více přesouvají od sportu a zájmových kroužků k televizi a k počítačům, a tím dochází k rozvoji nadváhy a obezity a dalších zdravotních problémů. Školní stravování plní nejen funkci sytící, ale i zdravotně výživovou a výchovnou. Správná výživa a zdravý životní styl jsou hlavními předpoklady pro správný chod životních funkcí a pro růst a vývoj dítěte. Jako pozitivní hodnotím vytvoření nové vyhlášky zakazující prodej nezdravých potravin ve školních automatech a stále se rozšiřující možnosti doplňkové výuky pomocí programů pro zdravé stravování. Z těch jsou dle mého názoru nejefektivnější programy Ovoce a zelenina do škol a Školní mléko, které přímo ovlivňují jídelníček dítěte. Program Ovoce a zelenina do škol poskytuje dětem zdarma čerstvé ovoce a zeleninu a výrobky z nich. Jediným nedostatkem je frekvence dodávek těchto potravin, která je minimálně jednou za měsíc. Školní mléko oproti tomu nabízí jeden mléčný produkt každý den, a to za zvýhodněnou cenu. Za zmínku stojí i program Pyramidáček, který je určen pouze pro děti v mateřských školách a probíhá po celý školní rok. Velký úspěch zaznamenala také Soutěž o nejlepší školní oběd, která tak dokazuje, že i ve školních jídelnách lze podávat zdravá a chutná jídla. Pro zlepšení stravovacích návyků dětí a jejich postojů k výživě by bylo vhodné zařadit do vyučovaných předmětů ve školách i tuto problematiku, popřípadě pořádat přednášky či besedy s odborníky a využívat možnosti účastnit se programů pro zdravé stravování. Děti jsou velmi učenlivé. Musíme proto dbát na to, abychom jim byli ve zdravém životním stylu vzorem, protože právě zdraví dětí je pro každého rodiče tím největším přáním.

40

5

SEZNAM PŘÍLOH 1) Příloha 1 – Tabulka 1. Spotřební koš 2) Příloha 2 – Tabulka 2. Potřeba energie v závislosti na věku 3) Příloha 3 – Obrázek 1. Potravinová pyramida 4) Příloha 4 – Obrázek 2. Graf měnící se potřeby energie s věkem 5) Příloha 5 – Obrázek 3. Vývoj obezity

41

6

PŘÍLOHY Tabulka 1. Spotřební koš

Věková skupina strávníků, hlavní a doplňková jídla Maso Ryby 3 - 6 let, přesnídávka, oběd, svačina 55 10 7 - 10 let, oběd 11 - 14 let, oběd 15 - 18 let, oběd

Druh a množství vybraných potravin v g na strávníka a den Mléko tekuté

Mléčné výrobky

Tuky volné

Cukr volný

Zelenina

Ovoce

Brambory

Luštěniny

300

31

17

20

110

110

90

64

10

55

19

12

13

85

65

140

10 10

70

10

70

17

15

16

90

80

160

10

75

10

100

9

17

16

100

90

170

10

Zdroj: KREJČÍ, Hana. Novela vyhlášky o školním stravování promarnila šanci k potřebným změnám. In: Skutečně zdravá škola[online]. 2015 [cit. 2015-04-14]. Dostupné z: http://www.skutecnezdravaskola.cz/aktualne/novela-vyhlasky-o-skolnimstravovani-promarnila-sanci-k-potrebnym-zmenam

Tabulka 2. Potřeba energie v závislosti na věku

Věk

Kojenci

Děti

Dospívající a dospělí

0 - 3 měsíce 4 - 11 měsíců 1 - 3 roky 4 - 6 let 7 - 9 let 10 - 12 let 13 - 14 let 15 - 18 let 19 - 24 let 25 - 50 let 51 - 64 let ≥ 65 let

Kcal/den optimální BMI, odpovídající tělesná aktivita muži 500 700 1100 1500 1900 2300 2700 3100 3000 2900 2500 2300

Kcal/den nižší tělesná aktivita ženy 450 700 1000 1400 1700 2000 2200 2500 2400 2300 2000 1800

muži

ženy

1820 1820 1740 1580 1410

1460 1390 1340 1270 1170

Zdroj: Referenční hodnoty pro příjem živin. V ČR 1. vyd. Praha: Společnost pro výživu, 2011, 192 s. ISBN 978-80-254-6987-3. 42

Obrázek 1. Potravinová pyramida

Kcal/den

Zdroj: Google Now Showing Nutrition Information in Searches. In: Chinavasion [online]. 2013 [cit. 2015-04-14]. Dostupné z: https://blog.chinavasion.com/index.php/18912/google-now-showing-nutritioninformation-in-searches/

3500 3000 2500 2000 1500 1000 500 0

muži ženy

Věk

Obrázek 2. Graf měnící se potřeby energie s věkem Zdroj: Referenční hodnoty pro příjem živin. V ČR 1. vyd. Praha: Společnost pro výživu, 2011, 192 s. ISBN 978-80-254-6987-3.

43

Počet dětí s obezitou v %

25 20 15 6-11 let

10

12-19 let 5 0

Obrázek 3. Graf - Vývoj obezity Zdroj: Child Obesity Statistics & Teenage Obesity Statistics: 1963 to Present. In: Bariatric surgery source [online]. 2010 [cit. 2015-04-14]. Dostupné z: http://www.bariatric-surgery-source.com/child-obesity-statistics.html

44

7

POUŽITÁ LITERATURA

ABECEDA ZDRAVÍ, Nejčastější chyby ve výživě dětí. In: Abeceda zdraví [online]. 2007

[cit.

2015-03-01].

Dostupné

z:http://www.abecedazdravi.cz/rodina-

deti/nejcastejsi-chyby-ve-vyzive-deti BLATNÁ, Jarmila. Vitaminy v prevenci nádorových onemocnění. In: Masarykův onkologický

ústav [online].

2007

[cit.

2015-03-11].

Dostupné

z: http://www.mou.cz/prevence-nadoruaktuality/s30mouprev/section_show.jsp?s=900|908&selIdDoc=70 BURIANOVÁ, Tereza. Výživa dětí školního věku. In: Střípky [online]. 2010 [cit. 201502-17]. Dostupné z:http://www.stripky.cz/544-skolaci.html ČEPELÍKOVÁ, Kateřina. Co si děti dávají ve školních automatech? Brambůrky a kafe. Čtěte více na: http://dieta.vitalia.cz/clanky/co-si-deti-davaji-ve-skolnich-automatechbramburky-a-kafe/#ixzz3WRZlTwgB. In: Vitalia [online]. 2014 [cit. 2015-04-05]. Dostupné

z: http://dieta.vitalia.cz/clanky/co-si-deti-davaji-ve-skolnich-automatech-

bramburky-a-kafe/ ČESKÁ TELEVIZE, Evropa XXL - Obezita: Skrytá epidemie. In: Osm dní zdraví v Evropě [online].

2005

[cit.

2015-03-01].

Dostupné

z:http://www.ceskatelevize.cz/porady/10104119181-osm-dni-zdravi-vevrope/20656223102-evropa-xxl-obezita-skryta-epidemie/1584-nejcastejsi-chyby/ DOKTOR ONLINE, Výživa dětí v mladším školním věku. In: Doktor online [online]. 2010 [cit. 2015-03-12]. Dostupné z:http://www.doktoronline.cz/clanek/79-Vyziva-detiv-mladsim-skolnim-veku.html DOMENY, Michal. Příjem a výdej energie. In: Ordinace [online]. 2007 [cit. 2015-0414]. Dostupné z:http://www.ordinace.cz/clanek/prijem-a-vydej-energie/ DŘEVOVÁ, Jana. Putování za zdravým jídlem. Hygiena: časopis pro ochranu a podporu zdraví. 2008, č. 1. FIALOVÁ, Jana. Stravovací návyky dětí a školní prostředí: implementace preventivních programů Světové zdravotnické organizace v České republice. Vyd. 1. Brno: Barrister, 2012, 136 s. ISBN 978-808-7474-556. FIT KONTO, In: Informační centrum bezpečnosti potravin [online]. 2014 [cit. 201504-05]. Dostupné z:http://www.bezpecnostpotravin.cz/novy-projekt-fit-konto.aspx

45

FITKONTO,

Fitkonto.cz [online].

2012

[cit.

2015-04-05].

Dostupné

z: http://www.fitkonto.cz/index.php?sect=5&id=16 FOŘT, Petr. Stop dětské obezitě: co vědět, aby nebylo pozdě. Vyd. 1. Praha: Ikar, 2004, 206 s. ISBN 80-249-0418-7. FOŘT, Petr. Tak co mám jíst?. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, 417 s. Zdraví. ISBN 97880-247-1459-2. GALETKOVÁ, Jana. Programy zdravého stravování na prvním stupni základní školy. Brno, 2013. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra výchovy ke zdraví. Vedoucí práce Martina Martínková. GIBSON, S. Salt Intake Is Related to Soft Drink Consumption in Children and Adolescents: A Link to Obesity?.Hypertension. 2008, vol. 51, issue 6, e54-e54. DOI: 10.1161/hypertensionaha.108.112763. GINTER,

Emil.

Úloha

In: Ordinace.cz [online].

výživy

v

2007

prevenci [cit.

nádorových

onemocnění.

2015-03-11].

Dostupné

z: http://www.ordinace.cz/clanek/uloha-vyzivy-v-prevenci-nadorovych-onemocneni/ GREGORA, Martin. Výživa malých dětí: výchova ke správné výživě, skladba dětské výživy, obezita v dětském věku a jak jí předcházet, alergie a funkční potraviny. Vyd. 1. Praha: Grada, 2004, 95 s. Pro rodiče. ISBN 80-247-9022-X. HANÁKOVÁ, Bohumila. Hypertenze dětí. In: Vaše děti [online]. 2011 [cit. 2015-0311]. Dostupné z:http://www.vasedeti.cz/zdravi/onemocneni/hypertenze-deti/ HAPPY SNACK, Happy snack. Happy snack [online]. 2014 [cit. 2015-04-05]. Dostupné z: http://www.happysnack.cz/ HNILICOVÁ, Helena. Dětská obezita a školní automaty na limonády a sladkosti. Mezinárodní souvislosti. 2013. HOLÍKOVÁ, Jana. 50 let školního stravování v České republice. In: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy: Tiskové zprávy 2013 [online]. Praha, 2013 [cit. 201412-21].

Dostupné

z: http://www.msmt.cz/ministerstvo/novinar/50-let-skolniho-

stravovani-v-ceske-republice HORT, Vladimír. Dětská a adolescentní psychiatrie. Vyd. 1. Praha: Portál, 2000, 492 s. ISBN 80-717-8472-9. HRAVĚ ŽIJ ZDRAVĚ. In: Výživa dětí [online]. 2014 [cit. 2015-04-05]. Dostupné z: http://vyzivadeti.cz/pro-skoly/hrave-zij-zdrave/

46

HRNČIŘÍKOVÁ, Iva. Zdravá výživa. In: FSPS [online]. 2013 [cit. 2014-12-21]. Dostupné

z:

http://www.fsps.muni.cz/inovace-

RVS/kurzy/zdravavyziva/specificke_skupiny_deti_III.html ILLKOVÁ, Olga, Lucie NEČASOVÁ a Zdeňka DAŇKOVÁ. Zdravá výživa malých dětí: [od narození do 6 let]. Vyd. 2. Praha: Portál, 2009, 191 s., [16] s. obr. barev. příl. Rádci pro rodiče a vychovatele. ISBN 978-80-7367-625-4. JELÍNEK, Martin. Mámo, táto, nezabíjejte mě!: učme své děti správně se stravovat. Vyd. 1. Havířov: Info Press, 2010. ISBN 80-903-7461-1. KALAČ, Pavel. Krevní tlak a výživa. Výživa a potraviny: časopis Společnosti pro výživu. Praha: Výživaservis s. r. o., 2010, č. 4. KOTULÁN, Jaroslav. Zdravotní nauky pro pedagogy. 3. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2012, 258 s. ISBN 978-802-1057-630. KOYUNCUOĞLU GÜNGÖR, Neslihan. Overweight and Obesity in Children and Adolescents. Journal of Clinical Research in Pediatric Endocrinology. 2014-09-05, č. 3,

s.

129-143.

DOI:

10.4274/jcrpe.1471.

Dostupné

z:http://cms.galenos.com.tr/FileIssue/1/607/article/129-143.pdf KREJČÍ, Hana. Novela vyhlášky o školním stravování promarnila šanci k potřebným změnám. In: Skutečně zdravá škola[online]. 2015 [cit. 2015-04-14]. Dostupné z: http://www.skutecnezdravaskola.cz/aktualne/novela-vyhlasky-o-skolnim-stravovanipromarnila-sanci-k-potrebnym-zmenam KRCH, František David. Poruchy příjmu potravy. 2. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2005, 255 s. ISBN 80-247-0840-X. KUŠIAK, J., Zpravodaj pro školní stravování, 1995, č.4 – co by měl každý vědět o výživě a školním stravování LEBOW, Jocelyn, Leslie A. SIM a Lisa N. KRANSDORF. Prevalence of a History of Overweight and Obesity in Adolescents With Restrictive Eating Disorders. Journal of Adolescent

Health.

2015,

vol.

56,

issue

1,

10.1016/j.jadohealth.2014.06.005.

s.

19-24.

DOI:

Dostupné

z: http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S1054139X14002511 LIMB, M. Public health doctors call for a levy on sugar sweetened drinks. BMJ. 201307-08, vol. 347, jul08 2, f4394-f4394. DOI: 10.1136/bmj.f4394. Dostupné z: http://www.bmj.com/cgi/doi/10.1136/bmj.f4394

47

LUDVÍK, Pavel a Eva MLICHOVÁ. Změny ve vyhlášce o školním stravování. In: Jídelny.cz [online].

2012

[cit.

2015-02-10].

Dostupné

z: http://www.jidelny.cz/show.aspx?id=1194 LUDVÍK,

Pavel.

Nejdůležitější

právní

předpisy

pro

školní

stravování.

In: Http://www.rodiceaskolnijidelny.cz/pruvodce-rodice/legislativa-pro-skolnistravovani [online].

2014

[cit.

2015-02-10].

Dostupné

z:http://www.rodiceaskolnijidelny.cz/pruvodce-rodice/legislativa-pro-skolni-stravovani MACHOVÁ, Jitka a Dagmar KUBÁTOVÁ. Výchova ke zdraví. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009, 291 s. Pedagogika (Grada). ISBN 978-80-247-2715-8. MEISELMAN, Herbert L a H MACFIE. Food choice, acceptance, and consumption. 1st ed. New York: Blackie Academic, 1996, xix, 397 p. ISBN 07-514-0192-7. MENDLOVÁ,

Pavla,

Stanislava KOLOUŠKOVÁ,

Zdeněk

ŠUMNÍK a Jan

VAVŘINEC. Vliv výživy na riziko vzniku diabetes mellitus 1.typu. Interní medicína. 2004, č. 11. MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY. MŠMT: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy [online]. MŠMT, ©2008 [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://msmt.cz/. MRHAČOVÁ, Lenka. Výživa dětí staršího školního věku jako prevence chronických neinfekčních chorob. Brno, 2008. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra rodinné výchovy a výchovy ke zdraví. NESRSTOVÁ, M. Pohled psychologa na některé problémy výživy dítěte. Výživa a potraviny: časopis Společnosti pro výživu. Praha: Výživaservis s. r. o., 2007, roč. 62, č. 3. ISSN 1211-846X. NESRSTOVÁ, M. Pohled psychologa na školní stravování. Výživa a potraviny: časopis Společnosti pro výživu. Praha: Výživaservis s. r. o., 2004, roč. 59, č. 5. ISSN 1211846X. NOVOTNÁ, 1987;. NOVOTNÁ, L. Školní stravování v ČSSR v letech 1970/711986/87. Praha: Ústav školských informací při ministerstvu školství ČSR, 1987 ONKOLOGICKÁ RIZIKA, Onkologická rizika: Prevence nádorových onemocnění ve 21. století; Národní program zdraví. 1. vyd. Brno: GAD STUDIO, 2001, 95 s. ISBN 80-238-7620-1. PETROVÁ, Jana a Sylva ŠMÍDOVÁ. Základy výživy pro stravovací provozy. Plzeň: Jídelny.cz, 2014. ISBN 978-80-905557-0-9. 48

PLZÁKOVÁ, Lenka. Dovolte mi představit Vám projekt Cepík. In: Cepík [online]. 2014 [cit. 2015-03-07]. Dostupné z:http://cepik.cz/hlavni/predstaveni-projektu/ PROCHÁZKA, Bohuslav. Mýty rodičů ve výživě dětí z pohledu pediatra. In: Výživa dětí [online].

2014

[cit.

2015-03-01].

Dostupné

z: http://vyzivadeti.cz/zdrava-

vyziva/tema-mesice/myty-rodicu-ve-vyzive-deti-z-pohledu-pediatra/ PYRAMIDÁČEK,

Pyramidáček. Pyramidáček [online].

2013

[cit.

2015-04-24].

Dostupné z: http://www.pyramidacek.cz/ RUSKOVÁ, Jitka. Pediatrie pro praxi. Olomouc: Solen, s.r.o., 2011, roč. 12, č. 4. ISSN 1213-0494. SABIN, Matthew A, Kung-Ting KAO, Markus JUONALA, Louise A BAUR a Melissa WAKE. Viewpoint article: Childhood obesity - looking back over 50 years to begin to look forward. Journal of Paediatrics and Child Health. 2015, vol. 51, issue 1, s. 82-86. DOI: 10.1111/jpc.12819. Dostupné z:http://doi.wiley.com/10.1111/jpc.12819 SDRUŽENÍ TEREZA, Výukové programy "Jíme zdravě a s chutí". In: Informační centrum

bezpečnosti

potravin [online].

2012

[cit.

2015-03-07].

Dostupné

z: http://www.bezpecnostpotravin.cz/vyukove-programy-jime-zdrave-a-s-chuti.aspx SEDLÁČEK, Bohuslav. Skutečně zdravá škola. Skutečně zdravá škola [online]. 2014 [cit. 2015-04-05]. Dostupné z:http://www.skutecnezdravaskola.cz/ SOLIMAN, Ashraf, VincenzoDe SANCTIS a Rania ELALAILY. Nutrition and pubertal development. Indian Journal of Endocrinology and Metabolism. 2014, vol. 18, issue

7,

s.

39-.

DOI:

10.4103/2230-8210.145073.

Dostupné

z:http://www.ijem.in/text.asp?2014/18/7/39/145073 SPOCK, Benjamin. Good Nutrition for Kids. Good medicine. 1998, č. 2. SPOLEČNOST PRO VÝŽIVU, Často kladené dotazy - FAQ: Jaké normy platí pro stravování v mateřské škole a na základní škole? Jak se používá spotřební koš?. In: Společnost

pro

výživu [online].

2013

[cit.

2015-02-17].

Dostupné

z: http://www.vyzivaspol.cz/poradna-casto-kladene-dotazy-rubrika/jake-normy-platipro-stravovani-v-materske-skole-a-na-zakladni-skole-jak-se-pouziva-spotrebni-kos.html SPOLEČNOST PRO VÝŽIVU, Pravidla soutěže o Nejlepší školní oběd 2015. In: Společnost

pro

výživu [online].

2015

[cit.

2015-03-07].

Dostupné

z:http://www.vyzivaspol.cz/rubrika-aktuality/pravidla-souteze-o-nejlepsi-skolni-obed2015.html

49

STÁVKOVÁ, Jana. Slazené nápoje ve školním stravování a jejich vliv na dětskou obezitu. Výživa a potraviny: časopis Společnosti pro výživu. Praha: Výživaservis s. r. o., 2013, č. 4. STOREY HC. European journal of clinical nutrition: A randomized controlled trial of the effect of school food and dining room modifications on classroom behaviour in secondary school children. London: npg, 2011, č. 65. ISSN 0954-3007. STROSSEROVÁ, A. Spotřební dávky potravin a jejich propočet podle kategorie strávníků. Receptury pokrmů pro školní stravování, 3. díl. Praha: Společnost pro výživu, 2007, s. 24 STROSSEROVÁ, Alena. Jaký je dnes požadavek na vzdělání, či odbornost hospodářky?. In: Společnost pro výživu[online]. 2013 [cit. 2014-12-23]. Dostupné z: http://www.vyzivaspol.cz/poradna/jaky-je-dnes-pozadavek-na-vzdelani-ci-odbornosthospodarky.html SVOZÍLEK, Martin. Limonády, brambůrky a automaty na kafe musí ze škol, nařídil ministr Chládek. Hospodářské noviny[online]. 2014 [cit. 2015-03-03]. Dostupné z: http://life.ihned.cz/c1-62174980-limonady-bramburky-a-automaty-na-kafe-musi-zeskol-naridil-ministr-chladek ŠEVČÍK, J. a kol. Školní jídelny z pohledu let jejich existence do současných dnů. Výživa a potraviny, Zpravodaj pro školní stravování, 2000, č. 5, s. 75 ŠULCOVÁ, Eva a Alena STROSSEROVÁ. Školní stravování - (historie a aktuálně). Výživa a potraviny: časopis Společnosti pro výživu. 2008, č. 5. TAUSSIG,

Jan.

Vzrůstající

In: Sportvital [online].

obezita

2015

u [cit.

dětí

je

i

záležitostí

2015-03-07].

dospělých. Dostupné

z: http://www.sportvital.cz/zdravi/civilizacni-nemoci/nadvaha-a-obezita/vzrustajiciobezita-u-deti-je-i-zalezitosti-dospelych/ TAYLOR, Colin W. Intracellular messengers. 1st ed. New York: Pergamon Press, 1993, xvi, 491 p. ISBN 00-804-2184-9 TLÁSKAL, Fyziologické aspekty výživy dětí a mladistvých. Výživa a potraviny, 2000, ISSN 1211-846X TLÁSKAL, P. Výživa předškolních dětí, školáků a dospívajících. Receptury pokrmů pro školní stravování 1., 3. Zcela přepracované a rozšířené vydání, Společnost pro výživu, 2007, ISBN 978-80-239-8910-6

50

VESELÁ, Iva. Nedostatek železa v naší výživě. Potraviny dnes [online]. 1999, č. 16 [cit. 2015-02-24]. Dostupné z:http://www.eufic.org/article/cs/artid/nedostatek-zelezavyzive/ VIGNEROVÁ, Jana a Pavel BLÁHA. Sledování růstu českých dětí a dospívajících: norma, vyhublost, obezita. 1. vyd. Praha: Státní zdravotní ústav, 2001, 173 s., grafy, tab. ISBN 8070711736. VITALION, Cukrovka. In: Vitalion [online]. 2011 [cit. 2015-04-24]. Dostupné z: http://nemoci.vitalion.cz/cukrovka/ VITEK, Libor. Diabetes mellitus neboli cukrovka. In: Sportvital [online]. 2011 [cit. 2015-03-12].

Dostupné

z:http://www.sportvital.cz/zdravi/civilizacni-

nemoci/cukrovka/diabetes-mellitus-neboli-cukrovka/ VITEK, Libor. Sladkosti a nádorová onemocnění. In: Sportvital [online]. 2011 [cit. 2015-03-01].

Dostupné

z:http://www.sportvital.cz/zdravi/vyziva-a-zdravi/vyziva-a-

nadory/sladkosti-a-nadorova-onemocneni/ VITEK, Libor. Vysoký krevní tlak - neviditelná hrozba. In: Sportvital [online]. 2014 [cit.

2015-03-11].

Dostupné

z:http://www.sportvital.cz/zdravi/civilizacni-

nemoci/vysoky-krevni-tlak/definice-arterialni-hypertenze/ VÝŽIVA DĚTÍ, Jídelníček podle věku. In: Výživa dětí [online]. 2013 [cit. 2015-04-13]. Dostupné z: http://vyzivadeti.cz/zdrava-vyziva/jidelnicek-podle-veku/ VÝŽIVA DĚTÍ, Zdravá svačina pro školáky – a v automatu!. In: Výživa dětí [online]. 2010 [cit. 2015-03-03]. Dostupné z:http://vyzivadeti.cz/novinky-a-aktuality/zdravasvacina-pro-skolaky-a-v-automatu/ ZDRAVÁ

5,

Zdravá

5 [online].

2004

[cit.

2015-03-01].

Dostupné

z: http://www.zdrava5.cz/ ZŠ KPT. JAROŠE, Ovoce do škol. In: ZŠ Kpt. Jaroše, Třebíč [online]. 2013 [cit. 201503-03]. Dostupné z: http://zsjarose.cz/cze/projekty-skoly/ovoce-do-skol/6/ ZŠ NERATOVICE, Skutečně zdravá škola. In: Základní škola Ing. M. PlesingeraBožinova Neratovice [online]. 2015 [cit. 2015-04-05]. Dostupné z: http://www.zsmpb.cz/stranka-skutecne-zdrava-skola-65 ŽIJ ZDRAVĚ, Soutěž O nejlepší oběd již zná své vítěze! Nejlepší školní oběd uvařili kuchaři z Prahy.

In: Žij zdravě [online]. 2014 [cit. 2015-03-07]. Dostupné

z: http://www.zijzdrave.cz/klub-zij-zdrave/soutez-o-nejlepsi-skolni-obed/

51