MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
BRNO 2010
JANA HLAVÁČKOVÁ
Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat
Vliv podkování na organismus koně Bakalářská práce
Vedoucí práce: Ing. Dagmar Pospíšilová
Vypracoval: Jana Hlaváčková
Brno 2010
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Vliv podkování na organismus koně vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MU v Brně.
dne………………………………………. Podpis ……………..
Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucí mé bakalářské práce Ing. Dagmar Pospíšilové za poskytnuté informace a odborné konzultace při vypracovávání bakalářské práce. Také bych chtěla poděkovat panu Václavu Vydrovi za poskytnutí potřebných materiálů.
ABSTRAKT Cílem této bakalářské práce bylo popsat vliv podkování na organismus koně. Podkování ovlivňuje koňský organismus v mnoha ohledech. V úvodní části jsem popsala anatomii kopyta a funkci jeho jednotlivých částí. V dalších kapitolách jsou uvedeny funkce kopyta, které jsou důležité pro celý organismus koně a jeho správné fungování. Dále jsem objasnila účinky podkování na kopyta, a jakým způsobem podkova ovlivňuje především kopytní mechanismus, krevní oběh a schopnost tlumit nárazy a vylučovat přebytečné látky z organismu. Popsala jsem také možnosti, které můžeme využít jako alternativní ochranu kopyt, po určitou dobu, kdy kůň není schopen chodit na boso, jako například v období přechodu z podkování na boso anebo při potřebě využívat koně na površích, na které není navyknutý. A na závěr jsem se zabývala tím, jaké mohou vzniknout problémy, když se rozhodneme koni podkovy sejmout.
Klíčová slova: kopyto, rohovina, škára, kopytní mechanismus, krevní oběh, podkova, kůň
ABSTRACT The aim of this bachelor thesis was to describe the influence of horseshoeing on the organism of a horse. The horseshoeing has various impacts. In the introductory part I´ve described the anatomy of a hoof and the functions of its parts. In the following chapters the hoof functions important for the whole body system and its proper function are discussed. Furthermore, I´ve cleared the effects of horseshoeing on the hoofs, the way the horseshoe influences mainly the hoof mechanism, blood circulation and the ability of a hoof to absorb impacts and excrete excessive substances from the organism. I´ve also described the possibilities of alternative hoof protection for the cases in which a horse might not able to walk barefoot, i. e. during the transition from wearing horseshoes to walking barefoot or in case the hoofs are exposed to surfaces the horse is not used to. In the conclusion I´ve dealt with the possible problems that ta king of the horseshoes could lead to.
Keywords: hoof, horn, cutis, hoof mechanism, blood circulation, horseshoe, horse
OBSAH ÚVOD............................................................................................................................... 9 1
ANATOMIE KOPYTA......................................................................................... 10 1.1
Kopyto......................................................................................................................... 10
1.2
Kosti distální části končetin ........................................................................................ 10
1.2.1
Kost spěnková (os compendale).......................................................................... 10
1.2.2
Kost korunková (os coronale) ............................................................................. 11
1.2.3
Kost kopytní (os coronale) .................................................................................. 11
1.2.4
Kost střelková...................................................................................................... 12
1.2.5
Kopytní chrupavky.............................................................................................. 12
1.3
Škára............................................................................................................................ 12
1.3.1
Škára hraniční...................................................................................................... 13
1.3.2
Korunková škára ................................................................................................. 13
1.3.3
Lístková škára ..................................................................................................... 14
1.3.4
Chodidlová škára................................................................................................. 14
1.3.5
Škára střelu.......................................................................................................... 14
1.4
Rohové pouzdro .......................................................................................................... 15
1.4.1
Korunková obruba............................................................................................... 15
1.4.2
Rohová stěna ....................................................................................................... 15
1.4.2.1
Rourková rohovina.......................................................................................... 15
1.4.2.2
Lístková rohovina............................................................................................ 16
1.4.3
Rohové chodidlo ................................................................................................. 16
1.4.4
Střelka ................................................................................................................. 16
1.4.5
Patky.................................................................................................................... 17
1.4.6
Rozpěrky ............................................................................................................. 17
1.5
2
3
4
Tvar kopytního pouzdra .............................................................................................. 17
FUNKCE KOPYTA .............................................................................................. 17 2.1
Ochranná dorůstající bota ........................................................................................... 18
2.2
Tlumení nárazů ........................................................................................................... 18
2.3
Pumpa pro cirkulaci krve ............................................................................................ 19
2.4
Vylučovací orgán ........................................................................................................ 20
ÚČINKY PODKOVÁNÍ KOPYT........................................................................ 21 3.1
Kopytní mechanismus................................................................................................. 21
3.2
Funkce nervů............................................................................................................... 22
3.3
Teplota ........................................................................................................................ 23
3.4
Vibrace ........................................................................................................................ 23
3.5
Přilnavost .................................................................................................................... 24
3.6
Poškození škáry........................................................................................................... 25
3.7
Narušení metabolismu................................................................................................. 25
3.8
Kontrakce .................................................................................................................... 26
ALTERNATIVNÍ OCHRANA KOPYT A PODKOVÁNÍ ............................... 27 4.1
Alternativní podkovy .................................................................................................. 28
4.1.1
Plastové podkovy kombinované.......................................................................... 29
4.1.2
Nalepovací plastové podkovy ............................................................................. 30
4.2
Chemické látky ........................................................................................................... 30
4.3
Botičky na kopyta ....................................................................................................... 31
4.4
Podkovy ...................................................................................................................... 32
5
PROBLÉMY PO SEJMUTÍ PODKOV .............................................................. 33
6
ZÁVĚR ................................................................................................................... 35
7
OBRÁZKOVÁ PŘÍLOHA ................................................................................... 36
8
POUŽITÁ LITERATURA ................................................................................... 47
ÚVOD Jako téma své bakalářské práce jsem si zvolila vliv podkování na organismus koně, protože je mi velice blízké a o problematiku kopyt se již delší dobu zajímám. Oslovily mě především názory Dr. Med. Vet. Hiltrude Strasser, jejíž knihy a různé publikace upoutaly pozornost rovněž velké části chovatelů koní a jezdecké veřejnosti. Dr. Strasser ve svých knihách popisuje škodlivé působení podkov a konvenčního ustájení na kopyta koní a celý jejich organismus, tyto poznatky jsou podle mého názoru opodstatněné a měly by vést k zamyšlení nad touto problematikou. V dnešní době existuje mnoho způsobů úpravy kopyt trimováním, jako jsou například metoda bílé čáry, mustang roll a metoda Dr. Strasser, které zastávají příznivci přirozené úpravy kopyt a k tomu i odpovídající způsob chovu koní. Na druhé straně jsou chovatelé koní, které své koně chovají konvenčními způsoby a jsou zastánci podkování. Je to v dnešní době velice diskutované téma. Ve své práci bych se chtěla zabývat anatomií kopyta a popisu jeho funkcí, nastínit vliv podkování na kopyto a celý organismus koně a přiblížit problémy, které nastávají při přechodu z podkování ,,na boso“. Stručně bych zde chtěla také popsat, jaké možnosti alternativní ochrany kopyt můžeme využít u koní chovaných bez podkov. „Stará pravda říká, že kopyta jsou jako základy domu; sebekrásnější dům nám bude na nic, pokud jeho základy nebudou pevné a trvanlivé.“
9
1 ANATOMIE KOPYTA 1.1
Kopyto
,,Kopyto je prstový orgán lichokopytníků“ (Marvan a kol., 2007). Chrání hrot jediného, třetího prstu a nasedá na mohutný distální článek prstu, který je rozšířený ještě v palmární části kopytními chrupavkami. Proximálně korunkový okraj kopyta zasahuje až do poloviny středního článku prstu. Koňské kopyto je souměrné podle osy končetiny, nesouměrnosti nalezneme pouze v postavení kopytních stěn. Mediální části stěny jsou postaveny kolmo k podložce, boční část stěny je mírně zešikmena. Kopyto koně je ve své zadní části široce klenuté. Obě jeho postranní části jsou zakončeny na palmární straně stejnými rozpěrkami. Mezi rozpěrky se vsouvají párové patky, z kterých do chodidlové plochy vybíhá nepárový kopytní střel (Najbrt a kol., 1980). U koně je velký rozdíl mezi kopytem hrudní končetiny a pánevní končetiny. Sklon dorsální části rohové stěny k podložce je na hrudní končetině 45° a na pánevní končetině asi 55°. Chodidlová plocha má na hrudní končetině téměř kruhový tvar a na pánevní končetině je tvaru oválného (Najbrt a kol., 1980). Krev do kopyta přivádí laterální a mediální prstová tepna, uvnitř kopytní kosti se spojují v terminální tepenný oblouk, který je konečným cévním spojením mezi oběma prstními tepnami. Rohové chodidlo kopyta koně je vysoce vyklenuté a nedotýká se podložky. Jeho chodidlovou plochu tvoří obvod chodidla spolu s přilehlým chodidlovým okrajem kopytní stěny, mohutně vyvinutý kopytní střel a jeho patky (Najbrt a kol., 1980). Řez kopytem koně, je zobrazen na obrázku číslo 1.
1.2 Kosti distální části končetin Distální část končetiny, je tvořena třemi kostmi, které jsou u koně označovány jako kost spěnková (os compendale), kost korunková (os coronale) a kost kopytní (os ungulare). Uspořádání kostí v distální části končetiny je zobrazeno na obrázku číslo 2 .
1.2.1
Kost spěnková (os compendale)
Kost spěnková má dlouhý obdélníkový tvar. Její zadní plocha je z velké části zdrsněná a slouží k přichycení tzv. mezikostního svalu středního. Mezikostní sval střední není sval, nýbrž vazový aparát bez podílu svalů, který se rozděluje do různých párových větví, 10
které jednak vedou ke kosti spěnkové a k sezamským kůstkám, dále také ústí po stranách, kolem spěnkového kloubu, do šlachy společného natahovače prstu. Díky tomuto šlachovitému útvaru získáváme úhel mezi kostí spěnkovou a kostí metakarpu, neustále zatížený tělesnou vahou, pevné držení, k jehož dosažení není zapotřebí síly svalů (Strasser, 2007).
1.2.2
Kost korunková (os coronale)
Korunková kost navazuje na kost spěnkovou a má krychlovitý tvar. Zadní okraj, také nazývaný jako opěrka korunkové kosti, je zesílený a upínají se na něj silné provazce šlachy povrchového ohybače prstu. Kost korunková je zakončena kladkovitou, na dvě poloviny rozdělenou kloubní plochou, která je vložena do odpovídajícím způsobem tvarované kloubní jamky poslední kosti končetiny, kterou je kopytní kost (Strasser, 2007).
1.2.3
Kost kopytní (os coronale)
Kost kopytní má při pohledu z boku ze všech stran trojúhelníkovitý tvar, viz obrázek číslo 3. Na vrcholu kosti kopytní se nachází kloubní plocha směřující ke korunkové kosti. Váha, která je přenášena na kost kopytní od korunkové kosti, je přenášena na větší postranní plochu, která je zavěšena v kopytním pouzdře. Kopytní kost je postavena spodním okrajem rovnoběžně se zemí a je zespodu klenutá. Podélný řez působí proto dojmem, jako by kost stála trochu na špici. Pohyblivé spojení mezi kostí korunkovou a kopytní se nazývá kopytní kloub a je posíleno na své zadní ploše pomocnou kostí, tzv. kostí střelkovou, která je podobně jako sezamské kůstky těsně spojena pevným, napnutým, vazovým aparátem se sousedními kostmi a chrupavčitými útvary (Strasser, 2007). Kopytní kost je téměř stejná u hrudní končetiny jako u končetiny pánevní. Jsou zde jen drobné tvarové rozdíly. U pánevní končetiny zvláště na mediální straně je stěnová plocha kopytní kosti strmější a chodidlová plocha je více vydutá. Větve kopytní kosti jsou u pánevní končetiny kratší (Najbrt a kol., 1973). Kost kopytní a kost střelková nemají okostici, která kromě jiných funkcí umožňuje inervaci a zásobení kosti krví. V kopytní kosti se nacházejí tepenné otvůrky, do nichž vstupují obě prstní tepny. Jejich vedlejší ramena, která se od prstní tepny 11
oddělují, mimo jiné zásobují mnoha malými větévkami střelkovou kost. Tyto větévky zabíhají dorsálně a ventrálně do střelkové kosti. Dále se zde nachází takzvaný terminální oblouk, ve kterém se spojují obě postranní prstní tepny. Uvnitř kopytní kosti se z terminálního oblouku tvoří mnoho větví, které se dále rozvětvují na menší arterie a vystupují na povrchu kosti kopytní. Tyto artérie pak dále ústí v lamelové škáře, která se nachází na povrchu kopytní kosti, a je sní pevně srostlá. Těsně nad dolní hranou kosti kopytní vystupují artérie, které se okamžitě spojují v obvodnou tepénku, která probíhá podél ostré hrany kosti kopytní. Z obvodné tepénky vedou další menší větévky do škáry chodidla. Vény probíhají lamelovou škárou, kde se spojují do větších cév a ústí v korunce anebo nad měkkou patkou v prstní vény viz obrázek číslo 4(Strasser, 2007).
1.2.4
Kost střelková
Střelková kost podporuje spodní okraj kloubu, který se nachází mezi kostí kopytní a kostí korunkovou a je na své zadní ploše pokryta vrstvou chrupavky, která slouží jako kluzká plocha pro šlachu hlubokého ohybače prstu. Vzhledem k velkému namáhání v tlaku, ke kterému zde dochází, je mezi střelkovou kostí a šlachou vložen mazový váček. Tento komplex je nazýván kopytní kladkou, protože šlacha hlubokého ohybače se po ní pohybuje jako po kladce v kladkostroji (Strasser, 2007).
1.2.5
Kopytní chrupavky
Kopytní kloub je ze stran kryt kopytními chrupavkami, které tvoří základ také pro měkké patky (patkové korunky). Okraj kopytních chrupavek dosahuje skoro k čapce kopytní kosti. Horní okraj probíhá souběžně s korunkou těsně nad jejím okrajem. Z vnitřní plochy kopytních chrupavek jsou vedeny vazy ke všem sousedním kostem (Strasser, 2007).
1.3 Škára Kopytní škára je bohatě prostoupena krevními cévami, protože pro tvorbu kopytní rohoviny je zapotřebí velkého množství živin, které jsou přiváděny do škáry krví. Je to pružná houbovitá hmota, která je tvořena krevními cévami, obklopenými tkání. V těchto místech je taková hustota krevních cév přirovnatelná k orgánům látkové výměny, jako 12
jsou játra nebo ledviny. Škára kopytní pokrývá povrch kopytní kosti a kopytní chrupavky nejen na jejich vnějších plochách ale i zespodu (Strasser, 2007). Obsahuje různé úseky, které se liší tím, jaký druh rohoviny produkují. Škára kopytní se dělí na škáru hraniční, korunkovou, škáru kopytné stěny, chodidla a střelu.
1.3.1
Škára hraniční
Hraniční škára se nachází na přechodu od ochlupené kůže ke kopytní škáře. Tento přechod má podobu cca 5 mm širokého mělkého žlabu. Žlab je umístěn na korunce a rozšiřuje se směrem dozadu a v oblasti patkových korunek přechází do škáry střelu. Její povrch je pokryt velmi jemnými papilami, které produkují rohovinu lemu, takzvanou rohovou obrubu. Má velkou schopnost zadržovat vodu a tak chránit rohovou stěnu, před přílišným vysušením (Strasser, 2007).
1.3.2
Korunková škára
Korunková škára, která navazuje směrem dolu na škáru hraniční, má tvar prstencového útvaru, přibližně o tloušťce prstu. Tento prstencový útvar se nazývá také jako korunkový val, který ubývá směrem k patkám. Probíhá stejně jako korunka pod úhlem 30° šikmo dozadu a ostře zabočuje u zadní horní hrany kopytní chrupavky, v ostrém úhlu směrem dovnitř a dolů. Od tohoto místa je korunková škára označována jako škára rozpěrky. Směrem od středu kopyta hraničí škára rozpěrky se škárou střelu, postupně slábne a končí přibližně v polovině délky střelu (Strasser, 2007). Povrch korunkové škáry je pokryt jemnými papilami. Tyto papily jsou asi třikrát silnější a delší než papily škáry hraniční a společně vytváří silnou rohovinu ve formě spirálovitých rourek, které jsou navzájem spojeny tmelící substancí produkovanou povrchem korunkové škáry zadního papilového lemu. Tyto papily tvoří dohromady souvislou vrstvu rohoviny, jejíž tloušťka odpovídá stupni vyklenutí korunkového valu. Zde pak probíhá neustálá tvorba nové rohoviny, která se posouvá směrem dolů a tvoří hlavní součást předního a postranního nosného pouzdra (Strasser, 2007).
13
1.3.3
Lístková škára
Lístková škára pokrývá přední plochu kopytyní kosti a plochu kopytních chrupavek mezi korunkou a chodidlem. Povrch škáry je tvořen vedle sebe uloženými lístkovitými útvary. Měkká lístkovitá škárá se spojuje s rohovinou stěny pomocí měkké pojivové rohoviny, kterou produkují lamely. Pevnost spojení mezi lamelovou škárou a rohovinou je dána produkcí rohoviny, čím bude produkce větší, tím bude pevnost spojení silnější (Strasser, 2007).
1.3.4
Chodidlová škára
Chodidlová škára tvoří pokryv chodidlové části kopytní kosti, jejích výběžků, kopytních chrupavek a také pokrývá koncová vlákna šlachy hlubokého ohybače prstu. Tvrdá rohovina chodidla je produkována papilami, které jsou obsaženy ve škáře chodidla. V rohovině chodidla se mezi spirálovitými rourkami rohoviny nachází měkká tmelící rohovina. Jelikož papily chodidlové škáry leží od sebe ve větší vzdálenosti, mezery mezi nimy obsahují více měkké tmelící hmoty a to způsobuje měkčí chodidlovou rohovinu než je tomu u rohoviny stěny. Papily chodidlové škáry jsou uspořádány šikmo dopředu. Rohovina na chodidle proto roste šikmo dolů dopředu a ne k zemi, jak je tomu u rohoviny stěny (Strasser, 2007).
1.3.5
Škára střelu
Škára střelu je ,,paprskovitě“ poskládána do záhybů a rozšiřuje se od středu chodidla směrem ven. Toto uspořádání zajišťuje odolnost při roztažení kopyta. Záhyby střelu, které slouží k ochraně šlachy ohybače prstu, jsou uvnitř opatřeny pojivovou tkání, která svými vlákny umožňuje spojení protilehlé stěny střelu. Tyto vlákna obsahují i chrupavkové buňky, které umožňují odpružené pohyby střelu. Na škáře střelu se nacházejí nejjemnější papily, které produkují nejjemnější rohovinu. U hran záhybů střelu se nacházejí potní žlázy, které vylučují tekutinu s kyselým pH, a tak chrání měkkou rohovinu střelu jak proti vysušení, tak i proti příliš silné aktivitě hnilobných bakteriií (Strasser, 2007).
14
1.4 Rohové pouzdro Kopytní rohové pouzdro je velice tvrdý a pevný kožní derivát. Tvrdost kopytní rohoviny zajišťuje vláknitý protein keratin. Buňky obsahující keratin, se postupně mění, zplošťují se, ztrácejí buněčné jádro a jiné organely, až se z nich stávají ploché buňky, v nichž je keratin uložen v matrix z bílkovin obsahujících sirné aminokyseliny a aminokyselinu thyrosin. Tvrdost kopyta závisí na poměru keratinu a této matrix. Buňky obsahující keratin tvoří takzvané dlouhé tubuly neboli rourky. Tubuly mění při zatížení tvar kopyta a po zvednutí kopyta ho vrací do původního tvaru. Tubuly v rohovině kopyta umožňují nasávání vlhkosti z prostředí ale také její odvod z kopyta. Kopytní rohovina obsahuje přibližně 25% vody (Stachová, 2003). Kopytní pouzdro se skládá z několika částí, které mají různé umístění, strukturu a funkci (Stachová, 2003).
1.4.1
Korunková obruba
Jedna z částí se nazývá korunková obruba, tvoří přechod mezi osrstěnou částí a kopytní rohovinou. Obrubu tvoří měkká rohovina schopná přijímat vodu, posouvá se od okraje korunky směrem na rohovinu stěny, kde pak pevně ztvrdne a tvoří kryt, který zabraňuje přílišnému vysychání rohoviny. Tato část se také nazývá jako ,,glazura kopyta“ (Strasser, 2007). 1.4.2
Rohová stěna
Dále zde nalezneme rohovou stěnu, která zepředu a ze stran obklopuje vnitřní struktury kopyta (Stachová, 2003). Tloušťka této stěny se odvíjí od stupně vyklenutí korunkového valu (Strasser, 2007). Rohová stěna kopyta se skládá z rohoviny rourkové a rohoviny lístkové, viz obrázek číslo 5. 1.4.2.1 Rourková rohovina Rourková rohovina se skládá ze tří vrstev, viz obrázek číslo 6. Jsou to vrstvy zevní a střední, zde jsou rourky postaveny šikmo a dobře odolávají tlakům a silám, které působí na stěnu v různém úhlu. Třetí vrstva rourkové rohoviny je vnitřní a neobsahuje pigment, rourky této vrstvy odolávají silám, které působí zdola nahoru. Tento třetí typ rourek působí jako tlumič nárazů. V místech mezi vnitřní a střední vrstvou dochází často
15
k separaci kopytní stěny v důsledku potrhání spojů, které drží rourky pohromadě (Švehlová, 2008). 1.4.2.2 Lístková rohovina Lístková rohovina vyrůstá ze stěny kopyta a je nepigmentovaná, viz obrázek číslo 5. Zajišťuje pevné a elastické spojení mezi rourkovou rohovinou kopytní stěny a kostrou koně (Strasser, 2007). Pomocí lístků rohoviny a lístků škáry, které jsou pevně srostlé s kopytní kostí, vzniká pevné a přesné spojení, které umožňuje zavěšení kopytní kosti v kopytním pouzdře. Kopytních lístků je v kopytě okolo 600, lístky jsou vysoké asi 3,5 mm (tato výška závisí na plemeni koně). Každý primární lístek obsahuje ještě asi 110 lístků sekundárních, z toho vyplývá, že plocha, která drží kopytní kost zavěšenou v kopytním pouzdře je velmi rozsáhlá (Švehlová, 2008). Lístková rohovina společně se stěnou roste směrem dolů, kde jí můžeme vidět jako takzvanou ,,bílou čáru“ (Strasser, 2007).
1.4.3
Rohové chodidlo
Rohové chodidlo kopyta je složené z tvrdých spirálových rourek. Jeho funkce spočívá v ochraně vnitřku kopyta před mechanickými vlivy. Chodidlo je stejně vyduté jako kopytní kost. V průběhu tří měsíců dorůstá do tloušťky cca 1 cm (Strasser, 2007).
1.4.4
Střelka
Střelka je měkký rohový útvar ve tvaru klínu, který se skládá z předního tělesa střelky a hrotu střelky, které se směrem dozadu rozbíhají do střelkových ramen. Mezi střelkovými rameny se nachází rýha zvaná střední rýha střelková. Střelka je ze zadní strany klínovitě vsazena do chodidlové plochy kopyta a vůči rohovému chodidlu je ohraničena střelkovými rýhami. Na nejširším konci střel přechází střelkovými rameny do měkkých patkových korunek, ústících do korunkové obruby. Střelka je tvořena měkkou rohovinou, které je schopna přijmout vodu. V záhybech povrchové části střelu, se nacházejí potní žlázy, které slouží k dodatečnému zvlhčení a působí proti vyschnutí. Střelková rohovina roste směrem dopředu a dolů (Strasser, 2007).
16
1.4.5
Patky
Patky uzavírají rohovou stěnu pouzdra kopyta. Škára patek, je podložena vysokou vrstvou vazivové tkáně, která tvoří souvislý polštář a je podobná prstnímu polštáři ostatních druhů domácích zvířat. Vazivový střel a vazivové patky spolu s měkkou rohovinou střelu a patek jsou označovány jako pružné části kopyta. Při došlapu se roztahují a rozpírají obě rozpěrky. Vyplňují také prostor mezi šlachou hlubokého ohybače a kopytními chrupavkami (Černý, 2002).
1.4.6
Rozpěrky
Rozpěrky jsou tvrdé části rohové stěny a jejich růst probíhá směrem dolů a dopředu. Jelikož jsou tvořeny tvrdou rohovinou, pomaleji se opotřebovávají a jsou tak trochu vyvýšeny nad úroveň chodidla. Rozpěrky slouží jako protiskluzové hrany. Pokud dochází k nedostatečnému opotřebování rohoviny rozpěrek, dorůstají stále více a pokládají se naplocho na chodidlo a ztrácí svou funkci, zmenšují elasticitu chodidla, tlačí na něj a způsobují bolest (Strasser, 2007).
1.5 Tvar kopytního pouzdra Kopytní pouzdro je utvářeno především podle tvaru kopytní kosti a podle uspořádání kostí prstu. Je-li kost kopytní v kopytním pouzdře uložena rovnoběžně se zemí, svírá její přední část u hrudní končetiny úhel 45 ° a u končetiny pánevní úhel 55 °. Korunkový okraj kopytního pouzdra má být při pohledu z boku nakloněn pod úhlem 30 ° dozadu směrem k zemi. Zaúhlení 30 ° u kopytního pouzdra je optimální pro přenos váhy (Strasser, 2007). V příloze na obrázku číslo 7 je znázorněna stavba a uspořádání kopyta.
2 FUNKCE KOPYTA Funkcí kopyta koně, je držení těla nad zemí a pohyb vpřed nezávisle na věku jedince a povrchu, po kterém kůň chodí. Zadní nohy posouvají tělo dopředu a přední nohy zachytávají váhu těla (Strasser, 2007).
17
2.1 Ochranná dorůstající bota Kůň musí být připraven chodit po jakémkoli povrchu. Kopyto musí sloužit jako ochrana proti mechanickému poškození a při kolísání teplot. Také by mělo poskytovat jistotu při došlapu a musí zajistit citlivost, aby kůň cítil, po čem šlape (Strasser, 2007). Stěna a rozpěrky jsou tvrdší než chodidlo, proto se pomaleji opotřebovávají a trochu vyčnívají a při pohybu na stepním podkladu slouží, jako ,,protiskluzová brzda“. Kopyto díky svému klínovitému tvaru, zabraňuje při rychlém pohybu vpřed podkluzování a na kluzkých površích, v okamžiku nejvyššího zatížení, slouží, jako ,,přísavka“ (Strasser, 2007). Nervy kopyta probíhají nejhustěji na přechodu škáry stěny a škáry kopyta, proto je v této oblasti nejvyšší citlivost. O nerovnostech povrchu informují rohové rourky nosného okraje, z nichž každá může individuálně reagovat. Při zaznamenání nerovnosti povrchu, se reflexivně fixují šlachy a kloubní vazy, takže je zabráněno podvrtnutí kloubu. Nepodkované kopyto cítí, v jaké části se nerovnost nachází, jestli vpravo, vlevo nebo uprostřed, proto se u nepodkovaných kopyt podvrknutí kloubu vyskytuje v porovnání s podkovaným kopytem méně často (Strasser, 2007).
2.2 Tlumení nárazů Na kopytní kost působí při došlapu někdy více než 500 kg, záleží ovšem na hmotnosti jedince. Na distální části končetiny, probíhá přeměna energie na energii deformační (Strasser, 2007). Zdravé kopytní pouzdro zachycuje až 80% nárazové energie, chrání tam výše položené tkáně až k plicím. Tlumení nárazů je možné díky změně formy kopytního materiálu, přičemž se zároveň uvolňuje teplo, které napomáhá látkové výměně v kopytní škáře (Strasser, 2002). Kopyta nepodkovaná jsou teplejší než podkovaná, protože v nich obíhá více krve a to především proto, že změny tvaru vyvolané roztahováním kopytního pouzdra jsou spojeny právě s výdejem tepla (Strasser, 2007). Pružnost v tlaku zajišťují kosti, pružnost v ohybu zajišťuje šlachový a vazivový aparát distální část končetiny. Při nárazu dochází k natažení šlach a vazů, zatímco kosti prstu se zpětně stlačují (Strasser, 2007). Nárazy dále tlumí pérovací schopnost kostí prstů při nášlapu a to reverzibilním natažením ohybače (Strasser, 2002).
18
Šikmo postavené rohové stěny kopyta, které v podstatě nesou váhu koně, představují další činitele elasticity, viz obrázek číslo 8. Rohová stěna obsahuje jednotlivé rourky, které jsou uspořádány jako spirálovité pružiny (Strasser, 2007). Rohové pouzdro je samo o sobě elastický útvar, protože obsahuje tvrdou a měkkou rohovinu, která mu zajišťuje danou elasticitu. Kopyto má schopnost roztažení zajištěnou kopytními chrupavkami, které jsou navzájem spojené pomocí pružných vláken (Strasser, 2007). Při zatížení kopyta dochází k poklesu přední stěny kopyta směrem k jeho středu, zatímco klenba chodidla se při zatížení zploští. Při odlehčení se pouzdro kopyta vrátí zpět do původního tvaru pomocí vlastní elasticity a to tahem elastických vláken působícím mezi rýhami střelu a mezi postranními kopytními chrupavkami. Tento pohyb kopytního pouzdra nazýváme ,,kopytním mechanismem“ (Strasser, 2007). Při nedostatečném kopytním mechanismu způsobuje mnoho otřesů, příliš silné a nečekané nárazy či natažení tkání. Tyto nárazy pak způsobují záněty kloubů, zkostnatění, svalové a šlachové problémy až ke krvácivosti do plic. Krvácivost do plic je často pozorována například u dostihových koní (Strasser, 2002).
2.3 Pumpa pro cirkulaci krve Kopyto je zásobeno sítí krevních cév. Krev se z kopyta musí dostat proti zemské přitažlivosti do trupu. K tomu slouží střídavé roztahování (při zatížení) a stahování (při odlehčení) kopyta. Rohové pouzdro se pohybuje ve svém nejširším místě u koně s tvrdými kopyty asi o 2 mm a u koně s kopyty měkkými přibližně o 3mm, na každé straně stěny směrem ven. Rozepření kopytního pouzdra je o hodně větší při rychlém pohybu a extrémní pak při doskoku. Pokud by kopyto nemělo rozpěrky, které zamezují příliš silnému roztažení rohového pouzdra, mohlo by dojít až k jeho rozlomení. Rozpěrky dovolí v nejširším místě roztažení maximálně jen o 4 mm na každou stranu na tvrdém podkladu. Pokud dojde k podkování kopyta, ,,kopytní mechanismus“ nemůže probíhat (Strasser, 2007) Při pohybu na měkkém podkladu nese váhu chodidlo a také střel. Měkké záhyby jsou stlačeny naplocho a do šířky, ramena chodidla a tím i patkové části stěn jsou tlačeny směrem ven. I na měkkém povrchu tedy dochází k pumpování krve, pokud je střelka vyvinuta do dostatečné velikosti, viz obrázek číslo 9 (Strasser,2007).
19
U koní dlouho stojících se vyskytují projevy městnání krve ve spodní části končetiny. Toto městnání krve v síti cév kopytní škáry vede k pomalejšímu prokrvování a k nedostatečnému přísunu živin. Kopytní škára je hůře zásobena stavebními látkami a tím klesá produkce rohoviny a snižuje se jak její množství, tak i kvalita (Strasser, 2007). Oběh krve v kopytu funguje ve dvou fázích, které probíhají současně. Při zatížení kopyta se vytvoří meziprostor mezi kopytní kostí a vnitřní stěnou kopytního pouzdra, škára se roztáhne na svou největší šířku a krev může proniknout do žilových kapilár a slabších žil kopytní škáry. Díky tomu může i arteriální (okysličená) krev přitéci do škáry. Při odlehčení kopyta dochází k zpětnému zúžení meziprostor a krev se vytlačí z žil. Krev uvnitř škáry teče směrem nahoru do korunkového okraje, kde se usadí v bohaté žilné síti (Strasser, 2002). Při znovu zatížení kopyta, kopytní chrupavky svým tlakem na oblast korunky vytlačí použitou krev zpět do žilního řečiště končetinou do těla směrem k srdci, viz obrázek číslo 10,11 a 12 (Soukup dle Strasser, seminář JU, 2006). Kopyta, která jsou podkovaná, špalkové (postavené na špičku), mají úzké patky, propadlý střel nebo střel nemá kontakt s podložkou, mají omezený ,,kopytní mechanismus“ a průtok krve je menší. Toto se vyskytuje i u koní, kteří se trvale pohybují na hlubokém, měkkém podkladu, anebo mají nedostatek pohybu. Přináší to celou řadu negativních vlivů, jako například kostnatění chrupavek, úponů šlach a podobně (Strasser, 2007).
2.4 Vylučovací orgán Rohovina kopyta se skládá z bílkovinných sloučenin. Ještě než se bílkovina přemění v rohovinu, je ve formě odpadu, který je transportován krví od vnitřních orgánů látkové výměny ke kopytní škáře, aby byl zde vyloučen, protože ostatní orgány tyto molekuly již nepotřebují. Produkce rohoviny je nezbytná mimo jiné i pro odstraňování odpadních látek organismu, který se děje souběžně s vylučováním látek přes ledviny, osrstěnou kůži nebo sliznice. Měsíčně vyprodukuje koňský organismus cca 1 cm rohoviny. Pokud kůň bude mít nedostatek pohybu, nebude dostatečně fungovat kopytní pumpa a vytvoří se mnohem méně rohoviny, než která by byla za správných podmínek produkována. Většina odpadových látek tak zůstává v krvi, tělo se přetěžuje odpadními látkami, což značně narušuje látkovou vyměněnu ve vnitřních orgánech. Ostatní orgány, které zajišťují vylučování škodlivin z těla, jako jsou ledviny a kůže, musí podávat vyšší výkon, a často se to projeví záněty, ekzémy, nedostatečností ledvin, schvácení kopyt a 20
podobně. Proto také například při zánětech kopytní škáry, nacházíme v krevních testech vysoké koncentrace bílkovin (Strasser, 2007).
3 ÚČINKY PODKOVÁNÍ KOPYT Podkování koní se začalo používat v dobách, kdy koně, potřební pro vojenskou službu a pro potřeby panovníků byli zavírání do boxů na hradech, zámcích či panstvích. Koně, kteří potřebují velké množství pohybu po odpovídajícím povrchu, byli tedy zavřeni v různých stájích a štontech, aby byli člověku po ruce k okamžité potřebě. Kopyta koní však nejsou k tomuto stylu života přizpůsobena a tak vlivem amoniaku (který se vypařoval z výkaly znečištěné podestýlky) a nedostatkem pohybu se začala kopyta ničit a přestala fungovat, tak jak měla. Kopytní stěna se začala třepit a koně nebyli schopni vykonávat práci na tvrdém podkladu. Vzhledem k těmto okolnostem se koně začali podkovávat (Strasser, 2008).
3.1 Kopytní mechanismus ,,Kopytním mechanismem“ rozumíme pohyb kopyta z fáze nezatížení do fáze zatížení. Ve fázi zatížení, se kopyto pružně roztáhne, stěna po stranách se rozšíří, klenuté chodidlo se zploští a přední stěna kopyta se v místě korunkového okraje vtáhne mírně dovnitř. Tento pohyb kopyto vykonává při každém kroku. Během změny tvaru kopyta se vytváří, jako vedlejší produkt teplo, které je nezbytné pro udržení správných hodnot buněčného metabolismu. Rozšiřování a zužování kopytního pouzdra při každém kroku podporuje krevní oběh v kopytě a srdeční činnost. Každé omezení ,,kopytního mechanismu“ představuje vážné následky pro koně. Dojde k omezení krevního oběhu, zatížení srdce, snížení buněčného metabolismu, sníží se také produkce a kvalita rohoviny, může dojít k nekrózám kopytní tkáně, osifikacím, artritidám, nemocem bílé čáry, k poškozením kloubů a vazů. Kůň má také predispozice ke zchvácením, exémům, jaterním a ledvinovým problémům (Strasser, 2008). Jakékoli omezení ,,kopytního mechanismu“ představuje patogenní stres pro srdce. Pokud je ,,kopytní mechanismus“ omezen dlouhodobě, je především u sportovních podkovaných koní častou příčinnou náhlé srdeční slabosti v celkem mladém věku. Toto můžeme často pozorovat především u dostihových koní (Strasser, 2008). Když koně nakováme, nebo jiným způsobem omezíme ,,kopytní mechanismus“, stěna kopytní se nemůže roztahovat do stran a tím znemožní zplošťování chodidla. 21
Kopytní kost, která při každém kroku v rohovém pouzdře trochu klesá, naráží na tvrdou rohovinu chodidla, která se v důsledku omezení nemůže zploštit a narušuje chodidlovou škáru, viz obrázek číslo 13. Nakované kopyto je také, vzhledem k omezenému krevnímu oběhu chladné na dotyk, oproti přirozenému nenakutému kopytu (Strasser, 2008).
3.2 Funkce nervů Podkováním omezíme ,,kopytní mechanismus“, tím také omezme krevní oběh, jak bylo zmíněno výše. Omezený krevní oběh způsobuje nedostatek kyslíku a glykogenu, produkce ATP je znemožněna a tím je omezen přenos nervových impulsů, nebo je znemožněn úplně (Strasser, 2008). Zaškrcení krevních cév a omezení krevního oběhu způsobí to, že kůň cítí bolest méně, nebo jí necítí vůbec. Koně podkovaní, nebo koně s kontrahovanými kopyty mohou dobře chodit po čemkoliv, protože jejich nervy jsou znecitlivěné. Podkovaný kůň chodí v podstatě se ,,spícíma nohama“, to je pravý důvod, proč podkova o tloušťce 0,6 cm může koně učinit odolným například vůči štěrku o průměru kolem 5 cm a podobně (Strasser, 2008). U koní se ve spodní části končetiny (od hlezna dolů) nenacházejí svaly. Pohyb kopyta je uskutečněn pomocí šlach a svalů výše na noze. Tyto svaly neovlivňuje omezený krevní oběh v kopytě a mohou normálně fungovat. Koně se tedy mohou normálně pohybovat, i když mají sníženou nebo žádnou citlivost v kopytě (Strasser, 2008). Takto znecitlivěná kopyta, umožňují koni pohyb, přestože má patologické změny a poškození uvnitř kopyta, aniž by se poškození projevilo navenek. Jakmile se však podkova sejme, krevní oběh se obnoví a nervy začnou vysílat signály o poškození a kůň začne kulhat. Ovšem toto neplatí pro kopyta kontrahovaná, protože tyto kopyta i bez podkov mají nedostatečný krevní oběh. K bolesti, která oznamuje poškození uvnitř kopyta se po sejmutí podkov přidá také bolest z obnovení krevního oběhu. Bolest z obnovení krevního oběhu je srovnatelná se ztrátou citlivosti v promrzlých rukách, čím déle ruce byly vystaveny chladu, tím větší bude bolest. Tedy, když se kulhajícímu koni, jako metoda léčby doporučí podkování, kůň přestane kulhat, ale problém není odstraněn, kopyto je jen znecitlivěné a kůň přestal kulhat, neboť necítí bolest (Strasser, 2008). 22
3.3 Teplota Aby správně probíhaly biochemické a metabolické procesy v kopytě a tvořilo se dostatečné množství kvalitní rohoviny, je potřebná určitá úzce vymezená teplota, jinak se procesy nemohou uskutečnit (Strasser, 2008). Správnou teplotu v kopytu pomáhá udržet krevní oběh a ,,kopytní mechanismus“. Omezením krevního oběhu, způsobíme narušení metabolických procesů tím, že teplota těla se sníží, kdykoli dojde ke snížení teploty vnějšího prostředí. Podkování omezuje krevní oběh, to dokazuje fakt, že podkovaná (nebo kontrahovaná) kopyta jsou chladnější než zdravá bosá kopyta, viz obrázek číslo 14. Nedostatečné prokrvení vede k zakrnění škáry, která je za normálních okolností vysoce prokrvenou vrstvou kopyta propletenou cévami, která tvoří rohovinu. Dále, nedostatečný krevní oběh způsobuje snížení tvorby a kvality rohoviny důsledkem špatného průběhu metabolických procesů (Strasser, 2008). Vzhledem k tomu, že v podkovaném či kontrahovaném kopytu neprobíhá ,,kopytní mechanismus, chybí mu i teplo, které se za normálních podmínek vytváří při přeměně energie vzniklé nárazem na energii změny tvaru. Další způsob, jakým se v kopytu snižuje potřebná teplota, jsou podkováky. Podkováky narušují izolační schopnost rohového pouzdra a skrze ně jde do kopyta chlad (Strasser, 2008). Podkovaná kopyta rostou pomaleji než bosá a rostou pomaleji v zimě než v létě. Kopyta se špatnou rohovinou jsou také náchylnější k lámání a štěpení kopytní stěny, takže podkovy na nich dobře nedrží, padají a často nemohou být znovu připevněny z důvodů malého nárůstu materiálu, potřebného k přibití podkováků (Strasser, 2008).
3.4 Vibrace Podkovy, které jsou vyrobené z kovu, při pohybu po tvrdém podkladu vibrují. Vibrace, jsou přenášeny do rohového pouzdra a sousedních tkání. Tato poškození tkání jsou známé i u lidí, kteří byli vystaveni dlouhodobě vibracím. Mezi příznaky poškození tkání vibracemi, známé pod pojmem Raynaudův syndrom, patří chronická ztráta citlivosti, porucha krevního oběhu, chlad a jiné. Tato poškození, která vznikají u lidí při Raynaudovém syndromu jsou víceméně shodná s poškozením tkání u podkovaných koní. Poškození zahrnuje kapilární degeneraci formou trombózy s nekrózou souvisejících tkání. V koňském kopytě je nejvíce postižena lamelová škára, která slouží 23
k zavěšení kopytní kosti v rohovém pouzdře. Přestože, existují důkazy a vědecké studie na toto téma, ve veterinární medicíně dosud nejsou vibrace uznány jako příčina vážného poškození tkání (Strasser, 2008).
3.5 Přilnavost Bosé přirozené kopyto má dobrou přilnavost na jakémkoli povrchu, ať je to bláto, písek, asfalt, sníh nebo led. Tato kopyta mají dobrou cirkulaci krve, jsou flexibilní a mají fungující senzorické nervy, díky tomu kůň cítí, po jakém povrchu jde a je tomu schopen přizpůsobit svůj pohyb. Na kluzkém povrchu se kůň bude pohybovat rychle, krátkými kroky, například na ledě bude fungovat ,,přísavkový efekt“, kdy se klenba chodidla při zatížení doslova ,,přilepí“ na led. Tímto způsobem se může kůň na kluzkém povrchu pohybovat i ve vyšších chodech a při náhlých změnách směru. Naproti tomu podkovaný kůň necítí půdu dobře, protože nemá přímý kontakt se zemí, protože stojí v podstatě na kovové obrubě a kopyta jsou v určitém stupni znecitlivění, jelikož nemají dostatečné prokrvení a je tím pádem omezena funkce nervů. Podkova, která nadzvedává kopyto od země vyřazuje z funkce také rozpěrky, které slouží jako protiskluzové brzdy kopyt. (Strasser, 2008) Nepodkovaný kůň se zdravými kopyty si uvědomuje, po jakém povrchu jde a tomu přizpůsobí pohyb. Například, když je na cestě větší kámen, kůň předtím než na něj stoupne plnou vahou, raději stáhne končetinu zpět, aby zabránil případnému podvrtnutí. Na druhé straně podkovaný kůň, rozezná takovouto nerovnost, až tehdy, když na něj došlápne plnou vahou, proto je u podkovaného koně mnohem větší pravděpodobnost, že si podvrtne končetinu, nežli u koně nepodkovaného (Strasser, 2008). Podkovaným koním také dělá větší problémy například pohyb po hladkých oblázcích při brodění řeky, na dlažbě, především pokud je mokrá a má určitý sklon nebo v mokrém sněhu, kdy se okutému koni tvoří nášlapy v podkovách, což mu činí následně problémy při chůzi. Tyto výše popsané případy naopak neokutému koni problémy nečiní. Nášlapy se na bosém kopytu netvoří díky ,,kopytnímu mechanismu“ a teplotě kopyta, na mokré dlažbě bosý kůň při chůzi nemá žádný problém a bosé kopyto se při pohybu po oblázcích v řece přizpůsobí do určité míry jejich tvaru a pohybují se po nich s větší jistotou (Strasser, 2008). Další problémem podkov je jejich přehnaná přilnavost k povrchu v nežádoucích situacích, což je mnohdy nebezpečné pro koně i jezdce. Například, když kůň náhle 24
změní směr, otočením kolem hrudní končetiny, viz obrázek číslo 15. Podkovanému kopytu klade podklad mnohem větší odpor, protože 0,6cm podkova přečnívá spodek kopyta. Zvýšený odpor při tomto druhu pohybu ničí vazy a klouby koně a dojde k podvrtnutí mnohem častěji než u koně bosého. Podkování tedy způsobuje řadu obtíží kloubů, šlach, vazů, zranění svalů, podvrtnutí a podobně (Strasser, 2008).
3.6 Poškození škáry Jak jsem již zmiňovala výše, škára kopytní stejně jako kterákoli jiná tkáň uvnitř kopyta, je poškozována velmi silným omezením krevního oběhu a vystavením vibracím. Avšak existuje ještě další neblahý účinek podkov na škáru. Kopytní rohovina roste poměrně stálým tempem, přibližně asi 1 cm za měsíc, pokud je kůň bosý a má přirozené životní podmínky a dostatek pohybu, obrousí za měsíc přibližně stejné množství rohoviny, jako naroste. Jestliže bude obrušování nedostatečné, nebo žádné, budou kopyta růst jak do délky, tak i do šířky. Takže po měsíce bude viditelný rozdíl mezi kopytem na začátku měsíce a potom, viz obrázek číslo 16. Avšak u podkovaného kopyta se nezmění ani obvod ani průměr, to zapříčiní zhmoždění chodidlové škáry. Čím delší bude interval mezi překováním, tím budou v kopytě větší škody. Tyto škody vznikají i u kontrahovaných kopyt, jakožto příčina omezení ,,kopytního mechanismu“ (Strasser, 2008). Škody způsobené v lístkové škáře, mají velký vliv na kvalitu bílé čáry a na zavěšení kopytní kosti v rohovém pouzdře. Poškození nemusí být na první pohled zvenčí vidět, ale příznaky jako nemoci bílé čáry, kulhání, rotace kopytní kosti a jiné, jsou dobře známé (Strasser, 2008).
3.7 Narušení metabolismu Růst rohoviny v podkovaném kopytě je značně znemožňován především sníženým krevním oběhem a s tím spojeným poklesem teploty tkání, stejně tak nepřirozenými mechanickými tlaky, které jsou způsobeny omezeným ,,kopytním mechanismem“. Z tohoto vyplývá, že okovaná kopyta rostou pomaleji. Čím déle drží podkova na kopytu, tím delší interval je mezi překutími a tím je růst pomalejší. Růst rohoviny je zapříčiněn vylučováním proteinu z těla. Čím pomaleji kopyta rostou, tím více proteinu je zadržováno v krevním oběhu a organismus je zatěžován. Zatěžovány jsou především 25
orgány, které bílkoviny vylučují také, ale v jiné formě. Mezi tyto orgány patří kůže, vylučující bílkoviny prostřednictvím růstu chlupů, dále ledviny, vylučující protein močí a játra, která metabolizují zbytek bílkovin. Dlouhodobě nakovaní koně mají v krevních testech zvýšené hodnoty bílkovin a mají problémy s játry a ledvinami. Tito koně často trpí exémem, kolikami a také špatně mění srst (Strasser, 2008).
3.8 Kontrakce Kontrahované kopyto je zdeformováno tak, že se při zatížení nerozšiřuje, dokonce se až zužuje a neprobíhá zde žádný ,,kopytní mechanismus“. Kůň s kontrahovanými kopyty se nemůže správně pohybovat a bude trpět vracejícími se potížemi s kulhavostí. Kontrakce je způsobena nesprávnými podmínkami chovu, nedostatkem pohybu, nesprávnou úpravou kopyt a podobně. Avšak nejčastějším důvodem kontrakce kopyt je podkování, obzvláště, je-li uskutečněno v mladém věku. Kopytní kost koní se totiž vyvíjí pouze během dospívání koně. Kopytní kosti hříbat, zhruba do půl roku věku, nemají palmární výběžky. Kolem 7 měsíce věku jsou vidět teprve jejich začátky a do 9 - 11 měsíce jsou velmi malé, viz obrázek číslo 17. Během dalších 5 let se kopytní kost vyvíjí do úplného tvaru, viz obrázek číslo 18. Například dostihový koně jsou podkováváni již ve věku 1,5 roku. Když je kopyto nakované ve věku, kdy se kopytní kost ještě vyvíjí, kopyto zůstane úzké a kopytní kost se při svém růstu musí přizpůsobit tak, aby se vešla do příliš úzkého kopytního pouzdra, takže vyroste příliš úzká, kontrahovaná a s nadměrně vyklenutou chodidlovou plochou. V případě dostihových koní kopytní kost roste ještě 3 až 4 roky. Palmární výběžky nevyrostou v parabolickém tvaru ale rovně dozadu nebo zahnuté dovnitř, viz obrázek číslo 19 a 20. Jakmile vyroste takto kontrahovaná kopytní kost, rohové pouzdro je fixované v tomto kontrahovaném stavu. I když je někdy později podkova sundána, takto deformovaná kopytní kost nemůže tak lehce znovu získat svůj původní tvar. Návrat je možný, ale přeměna trvá velice dlouho a jen za předpokladu správné péče o kopyta a odpovídajících životních podmínek koně. Pokud toto není koni umožněno, musí žít dál s kontrahovanými kopyty, které ovšem nejsou perspektivní pro další pracovní využití. Povede to jen ke stále znovu se vracejícímu kulhání a napjatosti svalů kvůli změně postoje z důvodu bolestivosti v kopytech (Strasser, 2008).
26
Normální šířka a pružnost kopyta je důležitá nejen pro správný krevní oběh, tlumení nárazů, pro stabilitu a jistotu došlapu. Rozdíl mezi zdravým a kontrahovaným kopytem koně stejné velikosti je zhruba 25% (Strasser, 2008). U kopyta, které je kontrahované, je rohovina v určité míře vytlačena nahoru. Rozpěrky, které nejsou dostatečně stlačovány, rostou rychleji, to má fatální následky. V momentě, kdy spěnka klesá při zatížení, chodidlo vytlačené vzhůru se nemůže zploštit, a tak je korunková škára rozpěrek skřípnuta mezi kost střelkovou, hluboký ohybač prstu a rozpěrky. Za krátkou dobu se rozvine bolestivý zánět, který veterinář či podkovář diagnostikuje pomocí kopytních kleští nebo svodného znecitlivění (Strasser, 2008). Nesprávnou patologickou polohu kopytní kosti zjistíme, když při pohledu ze strany spustíme kolmici od spěnky dolů a posoudíme, jak daleko za kopytním pouzdrem se tato kolmice dotýká země. Pokud je kost spuštěna zhruba z místa mezi sezamskými kůstkami a velkou kostí, měla by vzdálenost od kopytního pouzdra odpovídat zhruba délce kopytní kosti, viz obrázek číslo 21 a 22 (Strasse, 2008).
4 ALTERNATIVNÍ OCHRANA KOPYT A PODKOVÁNÍ V poslední době se stále více chovatelů či majitelů koní odklání od podkování svých koní a hledají alternativu ochrany kopyt nebo koním podkovy odstraňují a převádí koně na boso. Možnosti alternativní ochrany kopyt je několik, ale i zde je nutné zvolit tu nejlepší variantu, která bude koni vyhovovat. Alternativní ochranu kopyt můžeme využít například při přechodu koně na boso nebo při dlouhých túrách, které by mohly vést k poškození bosých kopyt. Máme několik možností alternativní ochrany kopyt například plastové či gumové podkovy, botičky nebo chemické látky. Ať použijeme jakoukoli ochranu kopyt, i když je lehká a přizpůsobivá, ovlivňuje kopyto, tvorbu rohoviny i ,,mechanismus kopyta“ a chybí také kontakt kopyta se zemí (Strasser, 2007) Musíme si uvědomit, že zdravé kopyto ochranu nepotřebuje, ale musíme posuzovat zdraví ve vztahu k prostředí. To znamená, že kůň držený na měkkém podkladě nemá problém se pohybovat po měkkém, pokud ale přijde na kamenitou a tvrdou půdu ztuhne nebo začne kulhat, protože jeho kopyto na tento povrch není zvyklé. Koně se musí hodně pohybovat po půdě, na které mají být následně využíváni (Strasser, 2007). Bosého koně můžeme mít jen tehdy, pokud mu dokážeme nabídnout odpovídající podmínky, které kůň potřebuje pro to, aby měl zdravá, pevná a odolná kopyta. Mezi 27
tyto podmínky patří: dostatek pohybu, celoroční pobyt na vhodné pastvině, správná péče o kopyta a podobně. Kůň, který je zavřený v boxu na podestýlce, bez možnosti trvalého pohybu po odpovídajícím povrchu nemůže žít bez podkov. Tím, že koni sundáme podkovy a nezměníme jeho životní podmínky, mu nepomůžeme, ba spíše uškodíme. Stejně tak musíme brát ohledy na individualitu každého koně. Proces přestavby, který v kopytě po sejmutí podkov probíhá je zdlouhavý a zpočátku i bolestivý z důvodů, které jsou výše uvedeny. Musíme se tedy při rozhodování, zda koni podkovy sundat nebo ne zamyslet nad mnoha dalšími a podstatnými věcmi, jako například na věku koně. V případě, že máme starého koně, který byl celý život podkovaný, sejmutí podkov by bylo velkým zásahem do jeho organismu a ozdravný a v tomto případě i velmi zdlouhavý proces, kterým by kůň procházel, by byl pro něj spíše zátěží než pomocí. Stejně tak musíme brát v potaz to, jestli jsme ochotni čekat, nežli kopyto bude v takové stavu, aby kůň mohl podávat požadované pracovní nebo sportovní výkony. Nemůžeme počítat s tím, že koni sundáme podkovy a pojedeme na 30 km dlouhou túru nebo pojedeme distanční či parkurový závod, musíme nejdříve správnou péčí a úpravou a hlavně chovem v odpovídajícím prostředí s dostatkem pohybu ,,spravit“ poškozená kopyta (Strasser, 2007).
4.1 Alternativní podkovy Pod pojmem alternativní podkovy rozumíme plastové či gumové podkovy. Tyto podkovy nejsou však o mnoho lepší než podkovy železné a přibíjené. Působí větší či menší škody (v závislosti na typu) jako podkovy klasické, protože kopyto je jako u železných podkov fixováno kovem, který je vsazen dovnitř plastu či gumy, protože bez něj by podkova na kopytě nedržela. Nalepovací podkovy stejně jako podkovy klasické zabraňují kontaktu kopyta se zemí, mění způsob pohybu koně a fázi vznosu končetiny. Avšak absorpce nárazů je o něco lepší než s podkovou kovovou a vliv podkováků je v tomto případě zcela vyloučen. Je však znemožněno vstřebávání vody, v místech, kde je lepidlo a rohovina se vysouší a ztrácí pružnost a navíc při odstraňování podkovy se s podkovou odtrhne také část stěny (Strasser, 2008). Další variantou je přibíjecí plastová podkova, které je lepší volbou, protože neobsahuje uvnitř plastu žádný kov, ale velice často se ztrácí. Na kopytu nedrží, protože neobsahuje žádný kov, kopyto svým přirozeným pohybem brzy způsobí, že se
28
podkováky uvolní a podkova spadne. To znamená častější překovávání a větší ničení kopytní stěny (Strasser, 2008). Většina plastových podkov je vyrobena z polyuretanu, který je buď doplněn o hliníkové, nebo ocelové části. Podkovy jsou různých barev, tvarů a velikostí. Připevnit se dají buď speciálním lepidlem, nebo podkováky (Rau, 2004).
4.1.1
Plastové podkovy kombinované
Cena těchto podkov je asi desetkrát vyšší než u ocelových podkov, protože opracování vytvarování podle kopyta je mnohem náročnější. Podkovy mají zalité díry na podkováky, takže je nutné vhodným podkovákem díry znovu prorazit. Je také nutné zkontrolovat, jestli se otvory na podkováky nacházejí na úrovni bílé čáry, protože se u těchto podkov stává, že se podkováky přibijí do ochranné vrstvy kopytní stěny a dojde k zakování. Flexibilita je o hodně větší než u podkov ocelových, což přináší klady i zápory. Kladná vlastnost těchto podkov je, že kopyto má možnost se do jisté míry přizpůsobit povrchu, což znamená, že kůň s plastovými podkovami cítí povrch lépe než kůň s podkovami ocelovými a může přizpůsobit lépe pohyb podmínkám terénu. Například na nerovném terénu se může pohybovat opatrněji a tak si chránit klouby a vazy. Tlumení nárazů se u plastových podkov odvozuje podle použitého materiálu. Podle jednotlivých výrobců je schopnost tlumit nárazy až o 90% větší než u ocelových. Podkovy se také prodávají v rozdílných stupních tvrdosti, aby byla možnost je použít na různých typech terénu. Pokud je plastová podkova příliš tvrdá, bude na tvrdém povrchu klouzat, ztratí na schopnosti tlumit nárazy a bude se štípat nebo lámat. Pokud je naopak příliš měkký, podkova bude nestabilní a bude se rychle opotřebovávat. Protiskluzové vlastnosti plastových podkov na asfaltu se podobají nepodkovanému koni. V hlubokém terénu mají plastové podkovy protiskluzovou ochranu, jen když nemají spodní profil zcela zanesen špínou. Plastové podkovy mají uzavřený tvar, což mimo jiné znesnadňuje čištění kopyt a mohou se objevit problémy, jako například hniloba střelu. Připevnění plastových podkov se provádí přibitím podkováků. Jelikož jsou tyto podkovy lehké, na jejich připevnění stačí menší množství malých podkováků. Dnešní moderní plastové podkovy vydrží prakticky stejně dlouhou dobu jako podkovy ocelové. Pokud kůň došlapuje pravidelně, podkova se tolik neopotřebuje a bylo by možné podkovu použít podruhé, to však není možné z toho důvodu, že bývá často tvarově zdeformovaná a vyklenutá dovnitř a protože musíme dodržovat rovnou styčnou plochu. Není proto 29
vhodné, takovouto podkovu znovu použít. Většinu plastových podkov je možné připevňovat kombinovaným způsobem, to jest připevněním podkováky a nalepením prostřednictvím navařených plastových jazýčků (Rau, 2008). Viz obrázek číslo 23.
4.1.2
Nalepovací plastové podkovy
Nalepovací podkovy by byly ideální pro všechny koně a využití, ale hlavním problémem, který zabránil většímu využití toho typu podkov, bylo jejich obtížné opracování a především jejich cena, které se pohybuje zhruba kolem 750 až 1000 Kč za podkovu. Pro jejich vysokou cenu se tyto podkovy využívají dnes především ve vysokém sportu. Schopnost tlumit nárazy těmto podkovám propůjčuje plast. Hmotnost standardních variant je skoro stejná jako hmotnost kombinovaných podkov přibíjených podkováky. Existují i speciální lehké typy nalepovacích podkov, které se používají především v dostihovém sportu. Životnost těchto podkov je závislá na druhu použitého materiálu, ale běžně vydrží jen jedno kování. Trvanlivost samotného nalepení je závislá na druhu použitého lepidla. Trvanlivost je kratší, pokud se kůň pohybuje po vlhkém hlubokém povrchu, tehdy jsou kopyta měkká a lepidlo na nich špatně drží, v takových to případech nemá smysl nalepovací podkovy používat. Velkou výhodu nalepovacích podkov je to, že nenarušujeme stěnu kopytními podkováky. Nevýhodou nalepovacích podkov je dlouhá doba, která je potřeba k připevnění podkovy, je proto nutné, aby kůň vydržel delší dobu stát klidně na třech končetinách (Rau, 2008). Viz obrázek číslo 24.
4.2 Chemické látky Chemické látky se aplikují zvenku na rohovinu kopyta, zabraňují obnošenému a drsnému vzhledu kopyta ale neochrání kopyto před poškozením, které vzniklo nepřirozeným napětím v kopytním pouzdře vlivem nesprávné úpravy kopyt. Musíme si uvědomit, že chemické látky mají i negativní vedlejší účinky a mnoho z nich muselo být staženo z trhu, protože byly pro koně toxické (Strasser, 2008).
30
4.3 Botičky na kopyta Botičky jsou výrobky z umělé hmoty, které jsou tvarované jako podkovy a na kopyta se nepřibíjí, nýbrž se nalepují na připravený nosný okraj kopyta, viz obrázek číslo 25. Aby botička na kopytě lépe držela je opatřena 3 cm postavenou stěnou, která se nalepuje na zdrsnělou kopytní stěnu. Tento druh ochrany kopyt je velice elastický, takže ,,kopytní mechanismus“ není příliš narušen, pokud to není ovšem varianta botiček s vloženým ocelovým obloukem (Strasser, 2007). Nalepovací ochrana kopyt sice kopyta neničí působením podkováků, ale znemožňuje po krátkých časových úsecích kopyta ošetřovat a zkracovat, což je nutné, protože přirozený obrus chybí. Proto byl vyvinut druh botičky, který se ke kopytu připíná a aby se zabránilo ničení kopytní stěny a botička pevně seděla, vyplňuje se pěnou z umělé hmoty (Strasser, 2007). Výhoda nazouvacích botiček je, že koni můžeme botičky kdykoli sundat a on se tak může pohybovat bosý. Jsou tedy vhodné pro koně, kteří chodí na boso, ale potřebují dodatečnou ochranu kopyt až při ježdění v určitém terénu nebo od určité zátěže. Moderní botičky jsou odolné proti prošlápnutí a je u nich možná výměna jednotlivých dílů. Tlumí velice dobře nárazy na tvrdém povrchu. Na mokrém povrchu jsou podkovy kluzké a na sněhu a ledu doslova životu nebezpečné, proto výrobci nabízí na své výrobky speciální ozuby, které lze našroubovat k chodidlu pomocí speciálních podložek. Výhodou je, že u botiček, které mají uzavřené chodidlo, se netvoří sněhové nášlapy. Hmotnost všech botiček je vysoká, dokonce vyšší než u standardních ocelových podkov. Cena nazouvacích botiček je vysoká, ale při nízké intenzitě využívání mohou vydržet dlouho, například pokud slouží jako prozatímní řešení (Rau, 2008). U všech nazouvacích botiček hrozí nebezpečí vzniku otlaků, především na patkách nebo na korunce. Vhodné je po prvním nasazení botiček časově omezit délku práce, do té doby dokud si na botičku kůň nezvykne. Po koupení botičky je nutné upravit jí tak, aby koni seděla, neodírala rohovinu a netvořila otlaky. Pokud byl kůň před nasazením botičky delší dobu kován, musíme stejně jako u plastových podkov kontrolovat postupné rozšiřování kopyta, protože kopyto je schopné se po sundání podkov rozšířit až o 1,5 cm (Rau, 2008). Před pořízením botiček by si majitel koně měl ujasnit, jestli jsou kopyta zdravá nebo musí být léčena, protože botičky nejsou léčebné prostředky, mohou jen napomoci 31
při přechodu koně na boso nebo při navykání koně na tvrdší terén. Nutné je, se před pořízením botiček informovat o různých typech a hmotnostech botiček o tvarech a různých způsobech připevnění. Nutné je si uvědomit, že při přechodu z podkování na chození na boso kopyto velmi rychle mění šířku, a podle toho musíme měnit i velikost botiček (Strasser, 2007).
4.4 Podkovy První obdobou podkov byl takzvaný hiposandál, který byl zhotovený z různých materiálů, například z lýka, slámy, kůže, textilií, trav, dřevin a podobně (Kysilka, Rajman, Vítek, 2007). Tyto sandály nosili pouze tažní koně (Strasser, 2008). Železné podkovy se začaly objevovat asi kolem 9 století, kdy se šlechta začala přesouvat na hrady, a koně byli zavíráni do stájí. U nás se podkovy začaly používat o jedno století později (Kysilka, Rajman, Vítek, 2007). Podkova je speciálně upravený pás oceli, který se připevňuje na kopyto pomocí podkováků. Podkovy mohou být vyrobeny z různých typů materiálů, jako například hliník, slitiny kovů i nekovů, pryskyřic a jak je již výše uvedeno, i z plastu. Podkovy z pryskyřic se dají tepelně upravit podle velikosti kopyta a připevňují se podkováky nebo speciálním tmelem. Železné podkovy se dnes běžně vyrábí za studena. Ocelové podkovy se mohou buď vyrábět tradičním způsobem za studena z pásu oceli na kovadlině, nebo dnes v hojné míře používaným strojově průmyslovým způsobem polotovarové podkovy lisované v několika velikostech a typech. Tyto podkovy se dnes většinou připevňují za studena (Dušek, 2007). Podkova se skládá z nosné plochy, která je v kontaktu s kopytem. Další částí je půdní plocha, je to spodní plocha, která je v kontaktu se zemí (Kysilka, Rajman, Vítek, 2007). Vzdálenost mezi nosnou a půdní plochou určuje tloušťku podkovy. Šířka podkovy je vodorovné spojení mezi hranou zevního a vnitřního okraje. Dále lze podkovu rozdělit na pět částí, přední část, dvě postranní a dvě patkové části. Postranní a patkové části tvoří ramena podkovy. Plocha konce ramen podkovy se nazývá zadní okraj. Nosná plocha podkovy je hladká, jen z postranních částí jsou vykovány čapky udržující stabilitu podkovy. Půdní plocha je opatřena uprostřed rýhou, ve které jsou otvory (v počtu 3 – 5) pro podkováky. U podkov, které jsou průmyslově vyráběné, nebo u podkov používaných u dostihových koní je rýha zhotovena po celém průběhu půdní 32
plochy a má protiskluzový význam. Rýha má být zhotovena v jedné třetině šířky podkovy tak, aby přiléhala na bílou čáru kopytní a má být hluboká do dvou třetin podkovy. V přední části půdní plochy je podkova zesílena různě vysokým plátkem v šířce podkovy. U tažných koní se v závislosti na ročním období používají různě tvarované ozuby. Konce ramen jsou opatřeny vykovanými nebo vyměnitelnými ozuby. Hmotnost podkovy je dána typem materiálu, velikostí kopyta a pracovním využitím koně. Odchylky hmotnosti podkov se pohybují od několika desítek gramů až po jeden kilogram. Velikost podkovy je dána rozměrem obvodu kopyta. Podkovy mohou být malé, střední, velké a při průmyslové výrobě jsou označovány velikostními čísly. Délka podkovy se hodnotí podle velikosti kopyta, zdravotního stavu kopyta a pracovního využití koně. Nosná plocha má plně pokrývat rozpěrkovou a patkovou část. Čím je větší rychlost koně při práci, tím je podkova kratší (Dušek, 2007).
5
PROBLÉMY PO SEJMUTÍ PODKOV
Pokud se rozhodneme, že koni sundáme podkovy, musíme počítat s problémy, které po sejmutí podkov mohou nastat. Během okutí nebyly škody uvnitř kopyta viditelné, protože vlivem přerušení prokrvení došlo k otupení pocitu bolesti. Pokud ale sejmeme podkovy, obnoví se prokrvení a znovu začnou pracovat nervy, které nahlásí bolest. Tyto bolesti však nejsou způsobeny tím, že jsou sejmuty podkovy, i když se často podává vysvětlení, že kůň nemůže žít bez podkov, protože má bolesti (Strasser, 2002). Podkova do té doby silně zabraňovala rozšíření kopyta při zatížení, papily škáry kopytní nebyly namáhány tahem do stran při roztahování kopytního pouzdra, protože byl omezen ,,kopytní mechanismus“. Po sejmutí podkovy možný silnější pohyb zadních oblastí kopyta do stran vyvolá bolest v kopytní škáře, který však po určité době vymizí. Pokud kůň po sejmutí podkov stojí na podestýlce, bosá kopyta jsou napadána louhem a hnilobnými bakteriemi v podestýlce, možnost napadení zvyšují navíc ještě otvory po podkovácích, viz obrázek číslo 26. Pokud nebudou kopyta dostatečně hydratována smrští se spojení mezi kopytní škárou a rohovým pouzdrem a vzniknou drobné mezery, do kterých snadněji pronikají zásadité látky. Zanedlouho se začne rohovina kolem starých otvorů po podkovácích vydrolovat. Za půl roku po sejmutí je polovina kopytní stěny od okraje korunky funkční a zatížitelná. Během tohoto období je opotřebení příliš silné. Přílišné opotřebovávání ale není zapříčiněno jízdou na koni, ani tím že by se kůň pro chození na boso nehodil, ale tím, že rohovina ještě není dostatečně přizpůsobená. 33
Na obrázku číslo 27 je znázorněno dorůstání kvalitní kopytní rohoviny od sejmutí podkovy (prosinec) do zatížitelného funkčního kopyta (říjen),(Strasser, 2007). Doba přizpůsobení se rohového pouzdra platí nejen v případě přechodu na boso ale také při přechodu z převážně měkké půdy na tvrdou a kamenitou. Pokud bychom po koni chtěli, aby šel několik kilometrů po půdě, na kterou jeho kopyta nejsou přizpůsobena, můžeme použít alternativní ochranu kopyt. Doba adaptace je individuální záležitost, jsou koně, kteří zvládnou přechod na boso bez jakýchkoli projevů bolesti, nebo bez toho, aby se rohovina silně vylamovala a ničila (Strasser, 2007). Podkováním bylo narušeno nebo zcela zničeno zavěšení kopytní kosti především v přední části kopyta. Pokud byla kopytní kost tlačena chodidlovou klenbou nahoru, zůstala v souběžné poloze s kopytní stěnou, ale po sejmutí podkov se stala kopytní stěna opět pohyblivou a při zatížení špice nebo celá kopytní kost padá dolů na chodidlo a dochází k separaci kopytní kosti od stěny kopytní nebo ke snížení kopytní kosti. Toto způsobuje natažení lístkové škáry na stěně kopyta a dojde k bolestivému zanícení, které označujeme jako zchvácení. Pokud má kůň nemocná kopyta, potřebuje k léčbě ideální podmínky a odpovídající péči (Strasser, 2002).
34
6 ZÁVĚR V dnešní době jsou chovatelé rozděleni na dvě strany, na ty, kteří koně podkovávají a na ty, kteří koně chovají ,,na boso“. Myslím si, že metoda bosých kopyt je opodstatněná a existuje mnoho informací, které dokazují její skutečnost. Avšak podle mého názoru nemůžeme u každého koně použít stejný způsob úpravy kopyt a péče o ně. Každý kůň je individualita, a tak je třeba najít variantu, která bude nejvíce vyhovovat právě konkrétnímu jedinci. Koni s nepravidelným postojem budeme kopyta upravovat jiným způsobem než koni s postojem pravidelným. Osobně si myslím, že pro staršího koně okolo 20 let, který je celý život kovaný, bude lepší a méně problematické dožít s podkovami než podstupovat proces přechodu na bosá kopyta. Pro tuto kategorii koně by byl proces přechodu ještě více zdlouhavý, protože jeho kopytní kosti a celá kopyta jsou za tak dlouhou dobu již tak zdeformována, že procedura by pro něj byla spíše přítěží nežli přínosem. Podkování koní působí negativně na organismus koně, především na krevní oběh v kopytě, kopytní mechanismus, vylučování škodlivin z těla a mnoho dalších tělu prospěšných funkcí. Je nutné si uvědomit, že koně bez podkov můžeme chovat jen v podmínkách k tomu vhodných. Bosý kůň musí mít volné celoroční ustájení na odpovídajícím povrchu, dostatek pohybu, pravidelné a především správné úpravy kopyt a kvalitní výživu. Koně bez podkov nemůžeme mít ustájeného v konvenčních boxových podmínkách, bez stálé možnosti pohybu. Bosé kopyto na podestýlce je napadáno čpavkovou vodou a stěna kopyta je leptána a znehodnocována, kopytní mechanismus nepracuje naplno, protože kůň nemá dostatek pohybu a další nezbytné podmínky ke kvalitnímu životu. Pokud člověk není schopný nebo ochotný nabídnout koni odpovídající podmínky pro tento způsob života, neměl by koni podkovy sundávat, ale měl by se zamyslet nad tím, zda-li je jeho počínání správné.
35
7 OBRÁZKOVÁ PŘÍLOHA
Obr.1 Průřez kopytem koně. Červené zabarvení škáry kopytní, značí její výborné prokrvení 1. Kopytní kost
14. Škára korunky
2. Střelková kost
15. Ze škáry korunky vyrůstající rourková rohovina kopytní stěny
3. Korunková kost 4. Patkový a střelkový polštář
15a – vnější a střední vrstva
5. Šlacha hlubokého ohybače prstu
15b – nepigmentovaná vnitřní vrstva
6. Rohovina střelu
16 – Škára stěny pevně přirostlá ke
7. Rohovina chodidla
stěně kopytní kosti a tvořící lístky, do
8. Škára střelu
nichž jsou pevně vmezeřené lístky
9. Škára chodidla (pevně přirostlá ke
rohoviny stěny 17 – Koncové papily na dolních
spodní ploše chodidla 10. Podkoží v oblasti spěnky
hranách lístků škáry
11. Kůže spěnky
18 – Z koncových papil vyrůstá
12. Obruba
rohovina tvořící bílou čáru.
13. Z obruby vyrůstající rohovina glazury
( Švehlová podle König, Lieblich, 1999)
36
Obr.2 Uspořádání kostí v distální části končetiny koně (Strasser, 2007).
Obr.3 Kopytní kost (Strasser, 2007)
37
Obr.4 Vlevo síť krevních cév v kopytní škáře, vpravo cévní řečiště končetiny koně (Strasser, 2007).
6
5 Obr.5 Rohovina kopytní stěny R – rourková rohovina, L – lístková rohovina ( Švehlová podle König, Lieblich, 1999) Obr.6 Rourková rohovina pod mikroskopem ( Švehlová podle König, Lieblich, 1999)
38
Obr.7 Pohled na vnitřní části kopyta (Stashak, 2002).
Obr.8 Pohyb kopytního pouzdra během ,,kopytního mechanismu“(Strasser, 2002).
Obr.9 Na obrázku vlevo jsou zobrazeny síly, které působí v kopytě na tvrdé půdě a na obrázku vpravo jsou zobrazeny síly působící v kopytě na půdě měkké. Na obrázku vpravo je předpokladem to, že střelka je dostatečně silně vyvinuta (Strasser, 2007). 39
Obr.10 Schematické znázornění kopytní pumpy (Nahoře horizontální průřez, Dole příčný průřez) Zde vidíme rozšiřování kopytního pouzdra a roztažení škáry při zatížení kopyta (Strasser, 2007).
Obr.11 Kopyto na příčném řezu. Vlevo nezatížené, vpravo zatížené kopyto (Strasser, 2007)
Obr.12 Obrázek znázorňuje průběh krve v kopytu 40
Obr.13 Na obrázku vlevo vidíte příčný řez zdravým kopytem. Na obrázku vpravo je příčný řez na venek zdravě vypadajícím kopytem, avšak uvnitř, je kopyto zhmožděné vlivem podkování (Strasser, 2008).
Obr.14 Termografický snímek, zobrazuje teplotu končetin. Vpravo neokovaná končetina vlevo končetina nakovaná. Výrazně zde vidíme, že nenakovaná končetina je teplejší (Strasser, 2008).
Obr.15 Schematicky znázorněné otočení se kolem osy hrudní končetiny (Strasser, 2008).
41
Obr.16 Řez podkovaným kopytem. Nahoře je čerstvě podkované kopyto. Dole je kopyto po 5 – 6 týdnech později. Tím, že je podkova připevněna na kopyto, kopyto nemůže růst ve směru dolu a ven. Škára je během růstu tlačena čím dál víc na kopytní kost a tím je čím dál více poškozována (Strasser, 2008).
Obr.17 Kopytní kost koně starého 7 měsíců (Strasser, 2008).
Obr.18 Kopytní kost dospělého koně (Strasser, 2008). 42
Obr.19 Pohled zespodu na zdravou kopytní kost vlevo a vpravo pohled na deformovanou a kontrahovanou kopytní kost (Strasser, 2008).
Obr.20 Pohled seshora na zdravou kopytní kost vlevo vpravo pohled na deformovanou a kontrahovanou kopytní kost (Strasser, 2008).
Obr.20 Pohled na patologicky strmé přední kopyto (Strasser, 2008).
43
Obr.21 Pohled na správně úhlované kopyto hrudní končetiny (Strasser, 2008).
Obr.23 Plastová přibíjecí podkova (http://www.materialpropodkovare.cz/index.php/Podkovy-plastove-a-nalepovaci.html).
Obr.24 Plastová nalepovací podkova (http://www.materialpropodkovare.cz/index.php/Podkovy-plastove-a-nalepovaci.html).
44
Obr.25 Nazouvací botička (http://www.materialpropodkovare.cz/index.php/Podkovy-plastove-a-nalepovaci.html).
Obr.26 Nosný okraj kopyta zničený louhem z podestýlky (Strasser, 2007).
45
Obr.27 Znázornění dorůstání rohoviny s lepší rohovinou (Strasser, 2007).
46
8 POUŽITÁ LITERATURA ČERNÝ, Hugo. Veterinární anatomie pro studium v praxi. Brno : Noviko, 2002. 528 s. ISBN 80-86542-05-X. DUŠEK, Jaroslav, et al. Chov Koní. Vyd. 2. Praha : Brázda, 2007. 404 s. ISBN 80-2090352-6. HORÁK,Petr. Databáze online [online].[cit. 2010-04-23]. Materiál pro podkováře. Dostupné:
. KYSILKA, Karel; RAJMAN, Jiří ; VÍTEK, Zdeněk . Podkovářství. Vyd. 1. Praha : Grada Publishing, 2006. 131 s. ISBN 80-247-1592-9. MARVAN, František, et al. Morfologie Hospodářských zvířat. Vyd. 4. Česká zemědělská univerzita v Praze : Brázda, 1992. xx, 303 s. ISBN 978-08-213-1658-4. NAJBRT , Radim . Veterinární anatomie I. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1973. 441 s. NAJBRT , Radim . Veterinární anatomie II. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1980. 596 s. RAU, Gisela; RAU, Burkhard. Jak chránit kopyta koní. Praha : Brázda, 2004. 203 s. ISBN 80-209-0326-7. STACHOVÁ, Dominika . Databáze online [online]. 07.02.2003 [cit. 2010-04-19]. Bez kopyt není koně (1.část). Dostupné: . STASHAK, Ted S. Adams´ Lameness in Horses. 5rd edition. USA : Lippincott Williams and Wilkins, 2002. xvi, 1174 s. ISBN 0-7817-4195-5. SOUKUP, Petr. dle Strasser, seminář JU Databáze online [online]. 2006 [cit. 2010-0419]. Krevní oběh v kopytě. Dostupné: .
47
STRASSER, Hiltrud. Příručka ortopedie kopyt: Pracovní materiály pro žáky. 2002. 418 s. STRASSER, Hiltrud. Celostní ošetřování kopyt koní. Praha : Růže, 2007. 112 s. ISBN 978-80-86975-18-4. STRASSER, Hiltrud. Podkování : je toto zlo opravdu nutné?. Praha : Václav Vydra, 2008. 142 s. ISBN 978-80-254-1618-1. ŠVEHLOVÁ, Dominika . Databáze online [online]. 05.12.2008 [cit. 2010-04-19]. Jak funguje kůň - část 29.: Kopyto - z čeho se skládá. Dostupné: .
48
