MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
BRNO 2012
ONDŘEJ ŠŤASTNÍK
Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat
Výskyt novotvarů v mléčné žláze fen Bakalářská práce
Vedoucí práce: Ing. Martin Hošek, Ph.D.
Vypracoval: Ondřej Šťastník
Brno 2012
Mendelova univerzita v Brně
Agronomická fakulta
Ústav chovu a šlechtění zvířat
2011/2012
ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE
Autor práce:
Ondřej Šťastník
Studijní program:
Zootechnika
Obor:
Zootechnika
Název tématu:
Výskyt novotvarů v mléčné žláze fen.
Zásady pro vypracování: 1. Student se ve své BP zaměří na popis a funkci zdravé mléčné žlázy fen. 2. Popíše dále příčiny a formy vzniku novotvarů mléčné žlázy. 3. Student se bude aktivně účatnit získávání a vyhodnocování dat potřebných pro navázání a úspěšné zvládnutí vypracování DP.
Rozsah práce: 30 – 40 stran textu a přílohy
Seznam odborné literatury: DOSTÁL, J. Genetika a šlechtění plemen psů. České Budějovice: Dona, 2007. 261 s. ISBN 978-80-7322-104-1. DOSTÁL, J. Chov psů: Genetika v kynologické praxi. České Budějovice: DONA, 2. 1995. 206 s. ISBN 80-85463-58-X. 3. TICHÁ, V. Malá škola pro chovatele psů. Dona, 2000. 225 s. ISBN 80-86136-84-1. TICHÁ, V. -- TICHÝ, J. -- DOLEŽAL, V. Malá škola pro chovatele psů. České 4. Budějovice: DONA, 2000. 225 s. ISBN 80-86136-84-1. WACHTEL, H. Chov psů v roce 2000. 2. vyd. Čes.Budějovice: DONA, 1998. 277 s. 5. ISBN 80-86136-29-9. JELÍNEK, P. -- KOUDELA, K. a kol. Fyziologie hospodářských zvířat. 1. vyd. 6. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2003. 409 s. ISBN 80-7157644-1. 1.
Datum zadání bakalářské práce:
říjen 2010
Termín odevzdání bakalářské práce:
duben 2012
Ondřej Šťastník Autor práce
Ing. Martin Hošek, Ph.D. Vedoucí práce
prof. Ing. Ladislav Máchal, DrSc. Vedoucí ústavu
prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. Děkan AF MENDELU
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Výskyt novotvarů v mléčné žláze fen vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.
dne ………………………………
podpis ……………………………
PODĚKOVÁNÍ
Chtěl bych poděkovat vedoucímu mé bakalářské práce Ing. Martinu Hoškovi, Ph.D. za pomoc, ochotu a trpělivost při zpracování této práce. Také děkuji MVDr. Karlu Chvátalovi za poskytnutí potřebných údajů. Dále děkuji svým rodičům za to, že mi umožnili studium na vysoké škole a za jejich podporu. A v neposlední řadě také děkuji svým přátelům, kteří mi byli vždy nápomocní.
ABSTRAKT Tato bakalářská práce se zabývá problematikou tvorby novotvarů na mléčné žláze fen psa domácího. První část práce je zaměřena na popis pohlavní činnosti samic, popis pohlavního cyklu a březosti. Je zde věnována pozornost fyziologické funkci a vývoji mléčné žlázy a popisu falešné březosti u fen. Druhá část obsahuje samotný popis novotvarů. Jejich charakteristiku, rozdělení, vývoj a klasifikaci. V části třetí je zpracována statistika z konkrétních případů. Bylo zjištěno, že průměrný věk výskytu novotvarů je 10 let. Benigní nádory se vyskytují mezi 6. – 7. rokem. Maligní tumory se vyskytují nad 7 let věku. Nejčastěji postižená plemena jsou německý ovčák, anglický kokršpaněl a jezevčík. U čtyřiceti pacientů byl určen charakter nádoru. V 88 % (35 případů) se jedná o nádor maligní. Z toho v 83 % se jedná o infiltrující duktální karcinom. Z 12 % (5 případů) benigních nádorů se jedná v 67 % případů o fibroadenom. Klíčová slova: mléčná žláza, falešná březost, novotvary mléčné žlázy, kancerogeneze, metastázy, pes
ABSTRACT This bachelor thesis deals with the formation of tumors in the female mammary gland of domestic dog. First part of thesis is focused on the description of female sexual activity a description of the sexual cycle and pregnancy. Attention is paid to the physiological function, and mammary gland development and description of a false pregnancy in bitches. The second part contains the description of neoplasm´s, their characteristics, partition, development and classification. In the third part is processed statistics from specific cases. It was found that the average age incidence of tumors is 10 years. Benign tumors occur between 6 to 7 years. Malignant tumors occur over 7 years of age. The most affected breeds are German shepherd, English Cocker Spaniel and Dachshund. Forty patients was determined character of tumor. In 88 % (35 cases) it is a malignant tumor. Of which 83 % is the infiltrating ductal carcinoma. Of the 12 % (5 cases) benign tumors it is 67 % a fibro adenoma.
Keywords: mammary gland, false pregnancy, mammary tumors, carcinogenesis, metastasis, dog
OBSAH
1
Úvod ................................................................................................................................... 10
2
Cíl práce ............................................................................................................................. 11
3
Literární přehled ................................................................................................................. 12
3.1
Periodicita pohlavní činnosti samic ................................................................. 12
3.2
Říjový cyklus ................................................................................................... 12
3.2.1
Průběh říjového cyklu ............................................................................... 14
3.3
Březost.............................................................................................................. 14
3.4
Mléčná žláza..................................................................................................... 14
3.4.1
Fyziologická funkce mléčné žlázy ............................................................ 15
3.5
Mamogeneze .................................................................................................... 17
3.6
Falešná březost ................................................................................................. 17
3.6.1
Mechanismus vzniku ................................................................................ 18
3.6.2
Příznaky .................................................................................................... 18
3.7
Novotvary mléčné žlázy ................................................................................... 18
3.8
Preneoplastické procesy ................................................................................... 19
3.9
Základní charakteristika nádorů ....................................................................... 20
3.9.1
Definice nádoru......................................................................................... 20
3.9.2
Nádory benigní ......................................................................................... 20
3.9.3
Nádory maligní ......................................................................................... 21
3.9.4
Vlastnosti nádorové buňky ....................................................................... 23
3.10
Kancerogeneze ............................................................................................. 24
3.10.1
Chemické kancerogeny ............................................................................. 25
3.10.2
Fyzikální kancerogeny .............................................................................. 25
3.10.3
Biologické kancerogeny ........................................................................... 25
3.10.4
Hormonální faktory kancerogeneze .......................................................... 26
3.10.5
Druhová příslušnost .................................................................................. 26
3.10.6
Nádory a věk ............................................................................................. 26
3.10.7
Lokalizace ................................................................................................. 26
3.10.8
Geny mající vliv na kancerogenezi – antionkogeny ................................. 27 Klasifikace nádorů ........................................................................................ 29
3.11 3.11.1
Nádory epiteliální ..................................................................................... 30
3.11.2
Nádory smíšené......................................................................................... 31
3.12 4
Prevence ....................................................................................................... 31
Materiál a metodika ............................................................................................................ 32
4.1
Charakteristika veterinární kliniky................................................................... 32
4.2
Metody a postupy ............................................................................................. 32
5
Výsledky............................................................................................................................. 33
6
Závěr................................................................................................................................... 40
7
Použitá literatura................................................................................................................. 41
8
Seznam obrázků ................................................................................................................. 44
9
Seznam tabulek a grafů ...................................................................................................... 45
1 ÚVOD Jen málokdo by si dokázal představit dnešní svět bez psů. Ne nadarmo jsou nazýváni „nejlepším přítelem člověka“. Je to náš evolučně nejdelší společník. Jeho přítomnost a schopnost spolupráce nám pomohla v mnohých situacích. Těžko bychom bez jeho pomoci byli tam, kde jsme dnes. Jejich pomoci využíváme i v dnešní moderní době. Jedná se jak o lov, péči o nemocné, canisterapii, asistenční a psy záchranné. Tak jako kdysi, i dnes nám pomáhají chránit naše domovy a majetek. Používáme je jako laboratorní zvířata či psi služební. Rádi s námi sportují. Toto soužití psů s lidmi má však i negativní vliv. Tak jako my, lidé, jsou psi vystaveni stejným vlivům poškozeného životního prostředí, ruchu a smogu velkoměst. Sdílejí s námi nejen naše radosti a strasti, ale bohužel také lidské či civilizační choroby. Cukrovka (diabetes mellitus) či rakovina se psům, tak jako lidem, nevyhýbají.
10
2 CÍL PRÁCE Cílem této bakalářské práce je popsat fyziologický stav mléčné žlázy fen psa domácího (Canis lupus f. familiaris). Dále popsat příčiny a formy vzniku novotvarů a jejich působení na hostitele. V neposlední řadě také získat data, která by bylo možno statisticky zpracovat.
11
3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Periodicita pohlavní činnosti samic S dosažením pohlavní dospělosti začíná reprodukční perioda. Ta je charakteristická průběhem reprodukčních cyklů, oplozením, březostí, porodem a poporodním obdobím. Říjový cyklus je periodicky se opakující rytmus a je určován druhovou příslušností samice. Podle průběhu a opakovatelnosti říjových cyklů rozdělujeme samice na polyestrické, diestrické a monoestrické. U polyestrického typu probíhá říjový cyklus během celého roku, a je přerušen jen v době březosti a krátce po porodu. Typickými zástupci jsou kráva a prasnice. Rozeznáváme však také zvířata jako je klisna, ovce a koza, u nichž probíhají říjové cykly jen po určité období, které je vystřídáno obdobím pohlavního klidu. Označují se jako zvířata polyesrická s výraznou pohlavní sezónností. Diestrický typ charakterizuje opakování říjového cyklu dvakrát do roka. Typickým zástupcem je fena. Pro monoestrický typ zvířat je charakteristický průběh jen jednoho pohlavního cyklu za rok. Nejvíce u divoce žijících zvířat (JELÍNEK, 2003).
3.2 Říjový cyklus Pohlavní cyklus rozdělujeme podle převahy orgánových a psychických změn, probíhajících u samic, do několika fází. Rozlišujeme jej podle dostavujících se změn na jednotlivých částech pohlavního ústrojí. Fáze jsou určovány hormonálními hladinami a dělí se na:
Proestrus – příprava k říji
kdy pod vlivem folikulostimulačního hormonu uvolňovaného z adenohypofýzy dochází k růstu a zrání folikulů. Současně pod vlivem prostaglandinu F2α probíhá regrese žlutého tělíska z předchozího cyklu. Ve zrajících folikulech se tvoří estrogenní hormon 17βestradiol, pod jehož vlivem se zvyšuje přívod krve do pohlavního ústrojí (JELÍNEK, 2003).
12
Estrus – období vlastní říje
je vyvrcholením říje vyvolané předchozím krátkodobým zvýšením adenohypofyzárního luteinizačního hormonu (LH) je dozrání folikulů a jejich ovulace. Na místech prasklých folikulů se začínají tvořit žlutá tělíska.
Metestrus – stádium po říji
kdy vzniklé žluté tělísko začíná produkovat hormon progesteron.
Diestrus – doba mezi říjemi
dokončuje se vývoj žlutého tělíska a jeho další vývoj závisí na tom, zda došlo k oplození či ne. Pokud došlo k zabřeznutí, vyvíjející se blastocysta působí na receptory děložní sliznice a nedochází k uvolňování luteolyticky působícího hormonu prostaglandinu F2α. Pak žluté tělísko zůstává a dále produkuje progesteron. Při nezabřeznutí endometrium začíná produkovat prostaglandin, který vyvolá regresi žlutého tělíska, přeruší se produkce progesteronu a nastává vývoj dalšího pohlavního cyklu (JELÍNEK, 2003). Obrázek 1 – Říjový cyklus feny (PROCHÁZKA, 2005)
13
3.2.1
Průběh říjového cyklu
Pohlavní dospělost u fen nastupuje s první říjí (háráním) ve věku 6 - 15 měsíců. Fena je typickým diestrickým typem a pohlavní cyklus u ní probíhá průměrně dvakrát do roka. Za období říje se často počítá proestrus a estrus. V proestru dochází k překrvení pohlavního ústrojí a objeví se krvavý výtok, který je v dalších dnech světlejší. Feny jsou neklidné, méně žerou, jsou neposlušné a často močí. Ve druhém týdnu od objevení se krvavého výtoku feny vykazují silný pohlavní pud, mají tendenci se toulat, vyhledávají psy a stávají se svolné k páření. Tato vlastní říje (estrus) trvá čtyři až sedm dní. Folikuly ovulují zpravidla 2. – 4. den po nástupu reflexu svolnosti k páření (JELÍNEK,
2003). Dále JELÍNEK (2003) uvádí, že zvláštností u feny je, že se vajíčka uvolňují
již ve stadiu oocytu I. řádu a jejich vývoj v oocyt II. řádu probíhá ve vejcovodu.
3.3 Březost Březostí označujeme stav samice, kdy se v děloze vyvíjí jeden nebo více plodů. Začíná oplozením a končí porodem. Délka březosti vykazuje druhové rozdíly a v podstatě se počítá ode dne zapuštění do porodu. U fen trvá průměrně 63 dní. Je pro ni charakteristické, že se zastaví průběh dalších pohlavních cyklů, vytvářejí se charakteristické změny v orgánech, jmenovitě v děloze, mění se látkový metabolismus a také chování samice. Na vaječnících zůstává téměř po celou dobu gravidity žluté tělísko, které produkuje progesteron a zabraňuje dalšímu růstu, zrání a ovulaci folikulů. Také chrání březost, umožňuje rozvoj žlázového parenchymu mléčné žlázy a ovlivňuje metabolismus a chování samice (JELÍNEK, 2003).
3.4 Mléčná žláza Mléčná žláza (mammae) je složitá, tuboalveolární, párová žláza samic všech savců
(MARVAN, 1992). Embryonálně se zakládá v podobě dvou mléčných lišt, táhnoucích se u obou pohlaví po ventrální ploše těla. U samců zůstává rudimentální (MIHOLOVÁ, 1999). U feny se nachází od stydké krajiny, až po kaudální část hrudní stěny. Ve stydké krajině jsou vemínka největší (NAJBRT, 1982). Její vznik souvisí s nutností vyživovat mláďata, která nejsou po narození schopna samostatně si opatřit potravu. Jsou odkázána 14
na příjem mateřského mléka sáním. Z hlediska původu jsou mléčné žlázy přetvořené, zbytnělé a rozvětvené kožní žlázy. Stupeň jejich rozvoje je závislý na druhu a plemeni. Úzce se vztahuje k pohlavnímu cyklu (MARVAN, 1992). U feny je rozdělena na dvě podélné lišty po čtyřech až šesti žlázách, z nichž každá je zakončena strukem. Fena může mít 8 – 12 struků (PROCHÁZKA, 2005). Struk feny je 5 – 15 mm dlouhý (NAJBRT, 1982). V každé žláze je 7 – 15 strukových kanálků tvořených parenchymem. Každý z nich má samostatný vývod na mléčné bradavce (PROCHÁZKA, 2005).
Obrázek 2 – Vemeno feny (PROCHÁZKA, 2005)
3.4.1 Fyziologická funkce mléčné žlázy Hlavní a nejdůležitější částí každé mléčné žlázy je žlázový parenchym, který je složen z velkého množství drobných lalůčků. Tyto lalůčky jsou složeny z několika menších primárních lalůčků. Uprostřed každého primárního lalůčku se nachází úzký kanálek – nitrolalůčkový vývod, kterým začínají vývodné cesty mléčné žlázy. Do nitrolalůčkové15
ho vývodu se otevírá pomocí krátkých sekrečních tubulů sekreční alveol, v němž se tvoří mléko. Z vnější strany jsou sekreční buňky mléčných alveolů obklopeny sítí košíčkových – myoepiteliálních buněk, které mají schopnost se smršťovat. Svými kontrakcemi stlačují mléčné alveoly, čímž napomáhají jednak vyměšování samotných žlázových buněk, hlavně však z mléčných alveolů vytlačují již vyloučené mléko do vývodných cest
(MARVAN, 1992). Vývodné cesty Mléko ze všech alveolů odvádějí tenkostěnné nitrolalůčkové vývody. Ty se po výstupu z primárních lalůčků spojují se sousedními vývody v silnější mezilalůčkové vývody, které přecházejí do silnějších mlékovodů. Jejich dalším spojováním vzniknou hlavní mlékovody, které vyústí do mlékojemu. Mlékojem je tzv. mléčná cisterna, kde se mléko shromažďuje před vysátím. Žlázová i struková část mlékojemu spolu souvisí a jsou od sebe odděleny slizniční řasou. Mlékojem se otevírá strukovým kanálkem, který je uzavřen smrštěním kruhového svěrače (MARVAN, 1992). Obrázek 3 – Lalůček (alveolus) obklopený cévami a myoepitelovými buňkami. Každý lalůček přechází v nitrolalůčkový vývod (REECE, 2011)
16
3.5 Mamogeneze Mléčná žláza nově narozené samice nemá vyvinutý mlékojem. Obsahuje jen malý počet částečně rozvětvených mlékovodů. Tuková tkáň se nachází na místě budoucího parenchymu. Závěsný aparát je vyvinut. Postnatální vývoj mléčné žlázy řídí hormony vaječníku, kůry nadledvin a adenohypofýzy. Mléčná žláza se až do období pohlavní dospělosti nachází ve stádiu relativního klidu. Mlékovody se větví jen částečně. Po pohlavní dospělosti dochází díky estrogenům k růstu a větvení mlékovodů, zmnožení vaziva a díky progesteronu k částečnému rozvoji žlázového parenchymu. Vývoj mléčné žlázy (tj. úplné dobudování dutinového systému, včetně vaskularizace) se dokončuje během gravidity vlivem hormonů žlutého tělíska, placenty a kůry nadledvin. Pro vývoj mlékovodů je důležitý kromě estrogenů také růstový hormon somatotropin a kortikoidy. A pro vývoj žlázového parenchymu progesteron a prolaktin. Soubor těchto hormonů ovlivňuje (proliferaci) množení, morfologickou a funkční diferenciaci (rozdílnost) epitelu, vývoj žlázového parenchymu a kapilárního systému. Při vývoji mléčné žlázy se uplatní postupný vliv estrogenů, progesteronu, prolaktinu spolu s placentárním laktogenem, somatotropinem a kortikoidy (JELÍNEK, 2003). Placentární laktogen je hormon bílkovinné povahy. Svým chemickým složením, biologickým působením a imunologickými vlastnostmi je blízký adenohypofyzárnímu růstovému hormonu (somatotropinu). Ovlivňuje mléčnou žlázu, její růst, stimuluje tvorbu mléka a některé jeho vlastnosti se kryjí s luteotropním hormonem hypofýzy (PORODNICE, 2011).
3.6 Falešná březost Falešná březost je stav, kdy u nebřezí feny probíhá normální metestrus, avšak s abnormálními příznaky napodobujícími březost, krajně i porod. Je to pozůstatek z doby, kdy psi žili ve smečkách, a feny háraly ve stejnou dobu (ŠEVČÍKOVÁ, 2006), takzvaný atavismus. Zpravidla trvá 2 – 4 týdny (SVĚT PSŮ, 2010). Pseudogravidita řešila při úhynu matky náhradní péči o štěňata, hlavně kojení. U fen se vyskytuje často. Nejde o poruchu pohlavního cyklu, ani nesnižuje plodnost zvířete (ŠEVČÍKOVÁ, 2006). 17
Příčinou vzniku je citlivost fen k normálně probíhajícím hormonálním změnám během metestru. Hlavně jde o změny v koncentraci hormonů progesteronu (hormon udržující březost) a prolaktinu (odpovídá za tvorbu mateřského mléka). I když fena není nakrytá, probíhají v jejím organismu stejné hormonální změny jako u feny, která nakrytá byla (KVAPIL, 2007). 3.6.1
Mechanismus vzniku
Pokud fena nezabřezne, žluté tělísko perzistuje a produkuje progesteron během delšího diestru (50 až 80 dnů). U fen se to dá považovat za fyziologický jev, protože děloha je v době regrese žlutého tělíska (kdy se produkuje hormon PGF2α) neaktivní. Nastává hypertrofie endometria a vývin endometriálních žláz, přestože není v děloze plod (REECE, 2011). 3.6.2
Příznaky
Pseudogravidita se nejvíce projevuje na mléčné žláze a v chování fen. K nástupu dochází za 2 - 8 týdnů po říji s příznaky březosti a porodu. Může se jednat o otok mléčné žlázy se slabou sekrecí mléka až po výrazné příznaky březosti, jako je zvýšená žravost, zvětšení břišní dutiny, připravování pelechu pro mláďata, pomalost a opatrnost pohybu. Příznaky mohou vrcholit snášením hraček nebo různých předmětů do doupěte a mateřskou péčí o tato domnělá mláďata (ŠEVČÍKOVÁ, 2006). Zatímco u jiných fen nemusí být pozorovány žádné změny jako odpověď na zvýšenou koncentraci progesteronu (REECE, 2011). Nejsou doporučovány pískací hračky. Feny, které si jako štěňata hrály s pískacími hračkami, bývají k pseudograviditě náchylnější. Pískavé zvuky vydávané hračkami feně připomínají zvuky, vydávané štěňaty a ty působí přímo v limbickém systému, citovém centru mozku, a vyvolávají tak mateřské chování (SVĚT PSŮ, 2010).
3.7 Novotvary mléčné žlázy Nádory mléčné žlázy u fen se řadí mezi nejčastější a nejvýznamnější nádorová onemocnění (SVOBODA et al., 2001).
18
Humánní i veterinární onkologové se velmi zajímají o nádory mléčné žlázy u fen kvůli jejich blízké podobnosti s lidskou rakovinou prsu. Mají podobný histologický původ, stejně jako srovnatelné oblasti systémových metastáz a objevují se v relativně podobném věku (NERURKAR et al., 1989; DESTEXHE et al., 1993 in LEE, et al., 2003). Mezi významné faktory pro vznik nádorů mléčné žlázy patří hladina steroidních hormonů. Tyto realizují své účinky v cílových buňkách po navázání na receptory. Receptory pro estrogeny, gestageny i prolaktin byly nalezeny skoro ve všech vzorcích histologicky nezměněné tkáně mléčné žlázy. Riziko vzniku tumorů nezvyšují faktory jako je březost, stáří při prvním hárání a březosti, dále pak abnormality v pohlavním cyklu a laktace. Naopak rizikovými faktory je pseudogravidita a používání některých léků na potlačení pohlavního cyklu (obsahují gestageny), (SVOBODA et al., 2001).
3.8 Preneoplastické procesy Patologická změna se označuje jako prekanceróza a je typická tím, že v ní vzniká neoplastický proces častěji než ve zdravé tkáni stejného histogenetického původu a stejné anatomické lokalizace. Z funkčního hlediska jsou prekancerózy charakterizovány změnami buněčné proliferace (bujení), při jejímž zrychlení vzniká větší pravděpodobnost genetické chyby v dělení buňky. Vzniká větší pravděpodobnost rychlejšího sledu mutací nezbytných k úplné vícestupňové maligní transformaci. Tímto způsobem se mohou stát prekancerózami proliferace při opakovaných a dlouhodobých regeneracích, chronické hyperplastické stavy a proliferace při opakovaných metaplaziích. (Při metaplazii dochází k přeměně jednoho plně diferencovaného buněčného typu v typ jiný, taktéž plně diferencovaný), (HALOUZKA et al., 2004). Z hlediska cytogenetického dochází v prekancerózách k dysbalanci karyotypu buněk, která se projeví jednak aneuploidií a jednak strukturálními změnami chromozomů (translokací a delecí), které obvykle předchází jakoukoliv změnu patrnou makroskopicky a histologicky. Změny na molekulární úrovni jsou reflexní alterace genomu, která je způsobená aktivací proonkogenů a změnami onkogenů. Je známo, že rozvoj nádorové choroby je 19
dán spíše kumulací genetických změn a nedostatečnou obnovou DNA (HALOUZKA et al., 2004).
3.9 Základní charakteristika nádorů 3.9.1
Definice nádoru
Pravý nádor je geneticky podmíněná abnormální novotvorba tkáně. Nádorové bujení přetrvává i po odstranění etiologické příčiny. Nádor se dá tedy charakterizovat jako abnormální masa tkáně vzniklá nadměrným a nekoordinovaným růstem, který trvá i po ukončení vlivu stimulů, jež ho iniciovaly (HALOUZKA et al., 2004). 3.9.2
Nádory benigní
Nezhoubné nádory jsou často vazivově opouzdřené. Nikdy nemetastazují a rychlost růstu je většinou pomalejší než u nádorů zhoubných (HALOUZKA et al., 2004).
Obrázek 4 - fotografie vyjmutého, ohraničeného nádoru (ARCHIV AUTORA, 2011)
20
Obrázek 5 - fotografie vyjmutého, ohraničeného nádoru (ARCHIV AUTORA, 2011)
3.9.3 Nádory maligní Zhoubné nádory bývají neohraničené. Zakládají metastázy. Nekontrolovatelně se šíří do okolních tkání. Mohou se projevovat relativně benigně nebo velmi agresivně (MORRIS, 2001). Nejspolehlivějším indikátorem diferenciace maligních nádorů od benigních je schopnost agresivního růstu nádorových buněk do okolí, tzv. tvorba metastáz. Infiltrativní růst – vrůstání nádorových buněk mezi buňky okolní tkáně. Buňky okolní tkáně nejsou přímo destruovány. Představuje nižší stupeň agresivního růstu. Invazivní růst – vrůstání nádorových buněk do okolní tkáně s její destrukcí. Bývá důsledkem přítomnosti enzymů s tkáňově destrukčním účinkem, jako jsou: proteázy, štěpící kolagen, proteoglykany a glykosaminoglykany na nádorových buňkách, (HALOUZKA et
al., 2004).
3.9.3.1 Tvorba metastáz Dle Halouzky (2004) je tvorba metastáz definována jako vytváření nových, dceřiných nádorových ložisek v místech vzdálených od původního nádoru a bez morfologické souvislosti s ním. 21
Tento proces je závislý na řadě faktorů: Prvním z faktorů je, že v primárním nádoru se musí selektovat populace buněk schopná pronikat extracelulární matrix a stěnou cév do lumina. Ve druhé fázi dochází k transportu buněk předurčenými dutinami nebo lymfatickými či krevními cévami. Dle typu dělíme metastázy na tři typy:
Implantační metastázy vznikají v serózních dutinách. Některé se šíří i podél periferních nervů.
Lymfogenní metastázy jsou způsobeny prorůstáním nádoru do lymfatických cév s následným transportem do místních mízních uzlin. Odtud se šíří dále do dalších orgánů.
Hematogenní metastázy jsou způsobeny prostupem nádorových buněk do krevních cév nádoru, a do hostitelských cév tkáně, v bezprostředním okolí nádoru. Pokud je primární nádor lokalizován v oblasti velkého krevního oběhu, vznikají obvykle metastázy v plicích, při lokalizaci nádoru v nepárovém břišním orgánu vznikají metastázy v játrech (HALOUZKA et al., 2004).
Průnik nádorových buněk do lymfatických a krevních cév nemusí nutně znamenat vznik metastázy. Uvádí se, že metastázy vznikají z méně než 0,1 % buněk uvolněných do lymfy nebo krve. Jen asi 2,5 % z nich je schopno vlastní proliferace. I nádorové buňky s plným metastatickým fenotypem jsou po rozpoznání lymfocyty vystaveny specifickým imunitním mechanismům. O úspěšnosti hematogenního metastazování rozhoduje spoluúčast trombocytů s fibrinogenem. V embolu jsou nádorové buňky částečně chráněny a nádorový mikroembolus také snadněji adheruje k endotelu hostitelské cévy (HALOUZKA et al., 2004). Konečnou fází metastazování je usídlení nádorových buněk na novém místě. Tato poslední fáze je pro výsledné šíření nádoru nejvýznamnější. Pro její úspěšnost jsou rozhodující jak faktory nádorové buňky, tak faktory hostitelského organismu. Z faktorů nádorové buňky je to například schopnost indukovat angiogenezi (tvorba nových cév) a
22
přítomnost histolytických enzymů s kolagenázovou aktivitou. Hostitelské faktory jsou představovány vaskularizací a metabolismem místa nidace a růstovými faktory. Někdy jsou podmínky pro vznik metastáz tak příznivé a jedinečné, že dochází k vytváření selektivních metastáz. To je velmi časté metastazování určitého typu nádoru do určité vhodné tkáně a místa. Ve veterinární onkologii jsou známé časté metastázy mamárních karcinomů fen do plic. Některé mamární karcinomy fen se vyznačují pozdním metastazováním. Tento typ metastáz vzniká za velmi dlouhou dobu po klinických projevech primárního nádoru. Karcinomy metastazují spíše lymfatickou cestou. Sarkomy se naopak šíří častěji krevní cestou (HALOUZKA et al., 2004). 3.9.4 Vlastnosti nádorové buňky Změny genotypu vzniklé na úrovni somatických buněk při maligní transformaci s následnými fenotypovými projevy mají některé obecné znaky, kterými se nádorová buňka liší od mateřské somatické buňky. Významnou vlastností nádorových buněk je jejich schopnost odolávat anebo unikat obranným mechanismům hostitele. Prakticky každý nádor pochází pouze z jedné transformované buňky. Přesto se buňky jednoho nádoru od sebe vzájemně liší v mnoha znacích a vlastnostech. Tento biologický fenomén je dán postupným vývojem transformované buňky, výsledkem mutací s neustálou selekcí uvnitř rostoucí nádorové populace. Imunitní mechanismy hostitele svým selekčním tlakem ovlivňují heterogenitu (různorodost) nádorové populace preferencí buněčných klonů s nejvyšším proliferačním potenciálem a odolné vůči obrannému mechanismu hostitele. Vznikají nádorové buňky, které se od původní transformované a proliferující buňky liší řadou genotypických znaků a vlastností, z nichž nejdůležitější jsou karyotyp, rychlost růstu, schopnost invaze a infiltrace, metastatický potenciál a hormonální závislost. Nádorová populace je pak velmi heterogenní (HALOUZKA et al., 2004). 3.9.4.1 Heterogenita nádorových buněk Heterogenita je základní vlastností nádorového růstu, který se děje řadou změn vlastností buňky a směřuje nakonec k jisté autonomii. Význam heterogenity je v tom, že celý nádor působí jako komplexní systém buněčných klonů s různou mírou exprese jed23
notlivých znaků, vlastností a různou proliferační aktivitou buněk. Celý systém se v průběhu svého vývoje neustále mění, a proto se mění i vzájemný vztah nádor a hostitel. Mechanismus vzniku heterogenity nádorových buněk lze přirovnat k vývoji a diferenciaci normálních tkání. Většina eukaryotních organismů se vyvíjí z jedné buňky a postupně se stávají buněčně heterogenními. Podobně nádor podléhá vývojovým i diferenciačním změnám, které jsou však spojeny s alterací (změnou) genomu. Genetická nestabilita nádorové populace je příznivým faktorem vzniku heterogenity. Je obvykle provázená snížením schopnosti reparace DNA, což vede k častější chybě v jejím přepisu (mutaci), která se projeví ve změně fenotypu. Některé mutace jsou letální, ale ostatní mohou podporovat buněčný růst za vzniku jiných genotypových změn (HALOUZKA et al., 2004).
3.10
Kancerogeneze
Kancerogeneze je multifaktoriální a vícestupňový proces. Společnou charakteristikou vzniku nádorového onemocnění jsou četné mutace v několika soustavách genů. Hlavně v těch, které kontrolují buněčnou proliferaci a diferenciaci tj. v genech řídících buněčný cyklus. Genetické poškození nádorových buněk nespočívá jen ve změnách na úrovni genů, ale projevuje se také chromozomálními abnormalitami. Ty spočívají například v translokacích a delecích. Dále mohou být celé chromozomy zvětšené, zmnožené nebo zaniklé. Telomery jsou koncové segmenty chromozomů. Při každém buněčném dělení jsou zkracovány. Jakmile jsou zkráceny po určitý bod, dojde k buněčné smrti. Zkracování telomer je považováno za biologické hodiny, které počítají dělení buněk a podílí se tak na jejich stárnutí. Enzym telomeráza brání zkracování telomer, a tím prodlužuje život buňky. V nádorové buňce je reaktivace telomerázy, která ve zdravých somatických buňkách chybí, jedním z mechanismů prodloužení jejího života (HALOUZKA et al., 2004).
24
Na každé nádorové transformaci buňky se podílí jak vlivy endogenní, tak exogenní. Kancerogenní látky v zevním prostředí, které jsou schopné vyvolat genetické změny, dělíme do tří skupin: chemické, fyzikální a biologické (HALOUZKA et al., 2004). 3.10.1 Chemické kancerogeny Některé chemické kancerogeny působí přímo na buňky a bez další přeměny se váží na DNA. Jiné, původně pro organismus neškodné, působí nepřímo prostřednictvím svých metabolitů, které získávají celou svoji kancerogenní aktivitu až po metabolickém zpracování. Nepřímo, po metabolické degradaci působí například polycyklické aromatické uhlovodíky, které jsou obsaženy zejména v tabákovém kouři a v uzeném grilovaném masu. Dále také polychlorované bifenyly, zejména uvolňované do siláže z impregnačních hmot silážních jam. Tyto kancerogeny se akumulují v těle zvířat a také se vylučují mlékem. Dalšími chemickými kancerogeny jsou nitráty a nitrity ve vodě. Z kovů jsou to: chrom, nikl, kobalt, olovo, arzen (HALOUZKA et al., 2004). 3.10.2 Fyzikální kancerogeny Ionizující záření – tkáně na něj vykazují různou citlivost. Mízní tkáň je nejcitlivější. Poškození genetického materiálu buňky po průchodu ionizujícího záření spočívá v ukládání energie, která vyvolává excitaci atomů i molekul, často doprovázenou tvorbou peroxidů i s jejich přenosem na DNA, a vznikem chromozomálních aberací nebo mutací. Ultrafialové záření – způsobuje hlavně nádory kůže neboli melanomy. Poškození v buněčné DNA je napravováno excizí nukleotidovým mechanismem. Při nadměrném ozáření dochází k transkripčním změnám a následné transformaci (HALOUZKA et al., 2004). 3.10.3 Biologické kancerogeny Biologické kancerogeny jsou zúženy pouze na působení onkogeních virů. U bakterií i parazitů byl vztah ke kancerogenezi vyloučen. Účinek mykotoxinů je shodný s chemickými mutageny. 25
Virová onkogeneze - viry dělíme na DNA a RNA. RNA onkogenní viry buňku neusmrtí, ale jsou schopny integrace svého genomu do genomu hostitelské buňky. Většina rakovinotvorných virů je z řad RNA virů. DNA onkogenní viry mají menší transformační potenciál než RNA. Stejně jako u RNA je však nutný pro vstup do hostitelské buňky specifický receptor (HALOUZKA et al., 2004). 3.10.4 Hormonální faktory kancerogeneze Některé nádory bývají závislé na hladině steroidních hormonů. Například nádory mléčné žlázy jsou závislé na estrogenech a v menším rozsahu na progesteronu. (MORRIS, 2001).
3.10.5 Druhová příslušnost U různých živočišných druhů se vyskytují různé typy nádorů. U psů jsou nejčastější tumory kožní soustavy a mléčné žlázy, ale u hospodářských zvířat jsou tumory mléčné žlázy raritní. U koní (běloušů) a některých plemen prasat (Duroc a jeho kříženci) se vyskytují maligní melanomy (zhoubné nádory kůže). Dle Halouzky (2004, s. 145) jsou nádory mléčné žlázy u fen a laboratorních potkanů nejméně v 50% benigní, zatímco u koček a laboratorních myší se téměř v 100% chovají maligně. U koček nejsou nádory mléčné žlázy časté. Daleko častější jsou u nich sarkomy a lymfomy s virovou etiologií (HALOUZKA et al., 2004). 3.10.6 Nádory a věk Podkladem pro věkovou závislost projevů nádorů muže být kromě délky nádorové přeměny (nádorového bujení) na úrovni genomu také délka působení faktorů způsobující nádorové bujení na pozadí měnícího se hormonálního metabolismu (HALOUZKA et al., 2004). 3.10.7 Lokalizace Oblast těla hraje při výskytu nádorů svou roli. Například kaudální mléčné žlázy fen jsou při tumorech častěji postiženy než kraniální (HALOUZKA et al., 2004).
26
Obrázek 6 – příklad lokalizace tumoru (ARCHIV AUTORA, 2011)
3.10.8 Geny mající vliv na kancerogenezi – antionkogeny Na kancerogenezi mají vliv také geny, které inhibují (zpomalují) buněčný růst. Byly nazvány antionkogeny (nebo supresorové geny) díky svému antiproliferačnímu účinku. Mají daleko širší fyziologické působení, přestože při vývoji nádorů hrají významnou roli. Kancerogenní působení antionkogenů předpokládá ztrátu celého alelického páru. Díky tomu mají mutace recesivní charakter. Mohou být definovány jako geny, jejichž ztráta, inaktivace či potlačení mají za následek buněčnou transformaci. Supresorové geny bývají v buňkách nádorů buď potlačené, nebo zaniklé. Fyziologicky regulují růst buněk (HALOUZKA et al., 2004). Jedním z nejdůležitějších antionkogenů je gen p53, který je nazýván „strážcem genomu“. Kancerogenním faktorem pak může být až chronický stres, který způsobí sníženou expresi genu p53 (21. STOLETÍ, 2011). Gen p53 je schopen zastavit buněčný cyklus na přechodu z G0/G1 G do S fáze a tím zabránit reparaci DNA, případně indukovat apoptózu (buněčnou smrt). Tento gen mohou kromě mutací poškodit také DNA viry tím, že se s ním jejich transformující bílko-
27
viny vážou nebo ho přímo inaktivují. Zhoubnou transformaci buňky způsobí aktivace více onkogenů a inaktivace antionkogenů (HALOUZKA et al., 2004). Obrázek 7 – protein p53 navázán na DNA (WIKIPEDIA, 2012)
Například transgenní myši postrádající zcela gen p53 se rodí v pořádku, avšak již v raném věku v jejich těle vzniká množství různých tumorů. U lidí je tento patologický stav nazýván Li-Fraumeniho syndrom (NEČAS, 2007). Obrázek 8 – příklad působení p53 (NEČAS, 2007)
28
3.11 Klasifikace nádorů Obecně benigní nádory se označují jako adenom, maligní karcinom. Sarkom je označení pro maligní nádory mezenchymálního tkáňového založení (histogeneze), (HALOUZKA et
al., 2004).
(Mezenchym = zárodečná tkáň, ze které se v organismu tvoří pojivo, svalstvo, cévy) Tabulka 1 – Klasifikace nádorů (HALOUZKA et al., 2004) Klasifikace nádorů Nádory epiteliální histogeneze benigní z povrchového epitelu papilom ze žláznatého epitelu adenom Nádory smíšené: z více neoplasticky změněných typů buněk mezenchymoepiteliální fibroadenom
maligní karcinom adenokarcinom karcinosarkom
Tabulka 2 - Histologická klasifikace nádorů mléčné žlázy (LORENZOVÁ, 2010) 1. Zhoubné nádory 1.1. Neinfiltrující karcinom 1.1.1. papilární 1.1.2. tubulární 1.2. Infiltrující karcinom 1.2.1. smíšené 1.2.2. tubulární 1.2.3. papilární 1.2.4. pevný 1.2.5. anaplastický 1.2.6. speciální druhy karcinomů 1.3. Sarkom 1.4. Karcinosarkom 2. Nezhoubné nádory 2.1. adenom 2.2. fibroadenom 2.3. benigní nádory smíšené 3. Hyperplazie
29
3.11.1 Nádory epiteliální 3.11.1.1
Benigní nádory
Z povrchového epitelu Papilom – roste z kubického nebo cylindrického epitelu (střevo, vývody žláz). Bývá označován také jako intraduktální papilom. Nejčastěji bývají ve vývodech mléčné žlázy fen. Ze žlázového epitelu Adenom – napodobuje strukturu žláz. Buňky mají cylindrický tvar. Epitel nádoru může proliferovat v tubulárních, alveolárních nebo folikulárních strukturách. Oproti okolní tkáni bývají dobře ohraničené. Tubulární adenom – nejčastěji se vyskytuje v mléčné žláze, kde epitel obsahuje sekreční i myoepiteliální buňky. Neoplazie může vycházet z obou buněčných typů. Cystadenom – varianta tubulárního adenomu, který se rozšiřuje v cystické dutiny. Nejčastější výskyt v mléčné žláze (HALOUZKA et al., 2004). Fibroadenom – ostře ohraničený, smíšený nádor ze žlázové a vazivové tkáně (YOULEXICON, 2012).
3.11.1.2
Maligní nádory
Tyto typy nádorů se obecně označují jako karcinomy. Mikroskopická struktura je závislá na mateřské tkáni a stupni diferenciace (HALOUZKA et al., 2004). Papilární karcinom – jedná se o duktální karcinom papilární úpravy. Duktální karcinom - představuje nejčastější variantu invazivního karcinomu mléčné žlázy (MAMMA, 2012).
30
3.11.2 Nádory smíšené Mohou být epiteliální – složené ze dvou nebo více typů epitelu. Vyskytují se v orgánech, kde existují epitely dvojího typu (v mléčné a slinné žláze), (HALOUZKA et al., 2004).
3.12 Prevence Jako možná prevence se uvádí kastrace feny před první říjí, která významně snižuje riziko výskytu novotvarů mléčné žlázy v porovnání s ostatní populací. Kastrace před prvním háráním udává riziko vzniku nádorů do 1 %, po první říji 8 %, po druhé říji 15 % a po třetí a dalších více než 26 %. Ale z důvodu možných zdravotních komplikací, jako je nedokonalý vývoj a somatické dozrání či inkontinence, se kastrace před prvním cyklem nedoporučuje. Jako nejvhodnější prevence je tedy pravidelné palpační vyšetření mléčné žlázy chovatelem (SVOBODA, et al., 2001).
31
4
MATERIÁL A METODIKA Data potřebná pro statistické zpracování byla získána v době od 27.6 do 8. 7. 2011
na Veterinární klinice v Kroměříži, jejímž majitelem je MVDr. Karel Chvátal.
4.1 Charakteristika veterinární kliniky Veterinární klinika se nachází v prostorách bývalé státní veterinární nemocnice. Jedná se o kulturní památku v Maxově dvoře, jenž náležel ke kroměřížskému zámku. Veterinární klinika s tradicí od roku 1991 poskytuje veškerou zdravotní a preventivní péči, poradenskou a konzultační činnost pro všechna zvířata včetně exotických. V roce 2008 byla provedena kompletní rekonstrukce. Klinika disponuje širokým diagnostickým zázemím - RTG přístroj, ultrasonograf, endoskop a analyzátor pro vyšetření krve. Má plně vybavený operační sál s inhalační anestezií a zázemím pro hospitalizaci a pooperační péči (CHVÁTAL, 2012).
4.2 Metody a postupy Vlastní statistika byla zpracována pomocí výkazu o provedení histologického vyšetření, kde se nacházelo datum provedení vyšetření, datum narození psa, pohlaví psa, plemeno, majitel, typ tumoru a zda byl maligní či benigní. Avšak provedení histologického vyšetření vzorku je dobrovolné a závisí jedině na rozhodnutí majitele psa. Samotných výkazů o histologickém vyšetření bylo málo, tudíž byl zbytek údajů získán z PC z programu Vetis. Důležité je u pacienta s podezřením na tumor získat anamnézu. To znamená zjistit, co onemocnění předcházelo, jak dlouho příznaky trvají, kdy se objevily. Poté se provede klinické vyšetření, které zahrnuje adspekci (pohled), palpaci (pohmat). Před samotným chirurgickým zákrokem se provede RTG, případně USG vyšetření. Samotný chirurgický zákrok za účelem vyjmutí tumoru není ve všech případech nutný. Pokud jde například o jedenáctiletou fenu a tumor je viditelně ohraničen a nachází se ve stejné velikosti několik let, je patrně benigní. Muže být vyjmut u jiné, akutnější, operace. Po úspěšném chirurgickém zákroku se může vyjmutý vzorek poslat na histologii. Pacient se nějakou dobu sleduje a určí se prognóza.
32
5 VÝSLEDKY Tabulka 3 – vlastní statistika
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39
Plemeno Německý ovčák Zlatý retrívr Jezevčík Jezevčík Rhodezký ridgebac Kříženec Labradorský retrívr Kříženec West high white teriér Jorkšírský teriér Pittbull Pudl Hovawart Anglický kokršpaněl Bígl Anglický kokršpaněl Anglický kokršpaněl Německý ovčák Briard Pudl Německý ovčák Anglický kokršpaněl Anglický kokršpaněl Labradorský retrívr Labradorský retrívr Německý ovčák Briard Belgický ovčák Zlatý retrívr Bígl West high white teriér Boxer Bernský salašnický Border kolie Border terier Anglický kokršpaněl Německý ovčák Bulterier Jezevčík
Věk 7 10 8 9 9 10 9 8 8 12 13 13 7 11 11 9 8 11 10 15 9 7 10 8 7 12 11 12 10 13 6 9 11 7 13 7 12 10 15
Druh tumoru Invazivní duktální karcinom / Duktální karcinom Duktální karcinom Infiltrující duktální karcinom Infiltrující duktální karcinom Infiltrující papilární karcinom Invazivní duktální karcinom Infiltrující duktální karcinom Infiltrující duktální karcinom Duktální karcinom Infiltrující duktální karcinom Infiltrující duktální karcinom Infiltrující duktální karcinom Infiltrující papilární karcinom Infiltrující duktální karcinom Infiltrující duktální karcinom / Infiltrující duktální karcinom Infiltrující duktální karcinom / / / Infiltrující duktální karcinom Infiltrující duktální karcinom Infiltrující duktální karcinom Infiltrující duktální karcinom Infiltrující duktální karcinom Infiltrující duktální karcinom / / / / Fibroadenom / / / / / 33
Malignita/benignita Malignita Malignita Malignita Malignita Malignita Malignita Malignita Malignita Malignita Malignita Malignita Malignita Malignita Malignita Malignita Malignita Benignita* Malignita Malignita
Malignita Malignita Malignita Malignita Malignita Malignita
Benignita
40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83
Jezevčík Německý ovčák Anglický kokršpaněl Labradorský retrívr Zlatý retrívr Rhodezký ridgebac Rotvajler King Charles španěl Pudl Jezevčík Dalmatin Argentinská doga Německý ovčák Rhodezký ridgebac Jezevčík Jorkšírský teriér Německá doga Hovawart Bernský salašnický Dalmatin Boxer Anglický buldog Německý ovčák Německý ovčák Mops Border colie Německý ovčák Anglický kokršpaněl King Charles španěl Jezevčík Německý ovčák Kříženec Bígl Hovawart Jorkšírský teriér Pudl Jezevčík Německý ovčák Anglický kokršpaněl Knírač velký černý Rotvajler Labradorský retrívr Anglický kokršpaněl Německý ovčák
11 9 10 14 9 8 10 11 13 16 9 9 11 8 12 15 10 9 8 10 6 5 9 10 15 10 9 8 13 12 15 12 12 10 14 11 13 9 6 7 8 5 10 10
/ Infiltrující duktální karcinom / / Infiltrující duktální karcinom Infiltrující duktální karcinom / / / / Infiltrující duktální karcinom Infiltrující duktální karcinom / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / Intraduktální papilom Infiltrující duktální karcinom Infiltrující duktální karcinom / / / 34
Malignita Benignita* Malignita Malignita
Malignita Malignita
Benignita Malignita Malignita
84 85 86 87 88 89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 100
Pudl Jezevčík Bobtail Dalmatin Pittbull Kříženec Jorkšírský teriér Jezevčík Německý ovčák Pittbull Zlatý retrívr Labradorský retrívr Stafordšírský bulterier Anglický kokršpaněl Jezevčík Anglický kokršpaněl Zlatý retrívr
Vysvětlivky:
13 14 7 10 9 12 6 9 14 10 11 9 10 7 9 10 9
/ / Infiltrující duktální karcinom Infiltrující duktální karcinom Infiltrující duktální karcinom Infiltrující duktální karcinom Fibroadenom / / / / / / / / / /
Malignita Malignita Malignita Malignita Benignita
/ = nebylo provedeno histologické vyšetření Benignita* = u dvou případů nebylo provedeno histologické vyšetření, přestože byl určen typ tumoru. Nádorová tkáň (bulka) byla v mléčné žláze několik let a vyjmuta sekundárně při jiné, akutnější operaci. Při chirurgickém zákroku nebyly zřetelné metastázy ani napadení okolní tkáně nádorem. Bulka byla ohraničená a viditelně neprorůstala do okolní tkáně a tudíž posouzena jako benigní.
Histologické vyšetření bylo provedeno u 38 pacientů. U 40 pacientů byl určen charakter nádoru (viz tabulka 5 a graf 5). Průměrný věk výskytu novotvarů je 10,07 let, s rozptylem mezi 5 – 16 roky. Benigní nádory se vyskytují mezi 6. – 7. rokem. Maligní tumory se vyskytují nad 7 let věku.
35
Tabulka 4 - Nejčastěji postižené plemeno Plemeno Německý ovčák Anglický kokršpaněl Jezevčík Ostatní Labradorský retrívr Pudl Zlatý retrívr Kříženec Jorkšírský teriér Bígl Border colie Dalmatin Hovawart Pitbul Rhodezský ridgebac Bernský salašnický Boxer Briard King charles španěl Rotvajler West high white terier
Počet jedinců 14 12 11 9 6 5 5 4 4 3 3 3 3 3 3 2 2 2 2 2 2
Tabulka 5 – Charakter tumoru Benigní 5
Maligní 35
36
Graf 1 - Nejčastěji postižené plemeno
Nejčastěji postižené plemeno 14
Počet jedinců
12 10 8 6 4 2 0
Ostatní = Anglický buldok, Argentinská doga, Belgický ovčák, Bobtail, Bulteriér, Knírač velký černý, Mops, Německá doga, Stafordšírský teriér Tabulka 6 - Histologické vyšetření (provedeno u 38 pacientů) Zhoubné Infiltrující duktální karcinom Invazivní duktální karcinom Infiltrující papilární karcinom Duktální karcinom Nezhoubné Intraduktální papilom Fibroadenom
37
Počet 29 2 1 3
% 76,31 5,26 2,63 7,89
1 2
2,63 5,26
Graf 2 - Nádory celkem
Intraduktální papilom 3% Duktální karcinom 8%
Infiltrující papilární karcinom 3%
Nádory celkem Fibroadenom 5%
Invazivní duktální karcinom 5% Infiltrující duktální karcinom 76%
Graf 3 - Zhoubné nádory
Zhoubné nádory Infiltrující duktální karcinom
Invazivní duktální karcinom
Infiltrující papilární karcinom
Duktální karcinom
3%
8%
6%
83%
38
Graf 4 - Nezhoubné nádory
Nezhoubné nádory Intraduktální papilom
Fibroadenom
33%
67%
Graf 5 - Charakter tumoru
Charakter tumoru Benigní 5 12%
Maligní 35 88%
39
6 ZÁVĚR Díky statistickému zpracování získaných dat bylo zjištěno, že průměrný věk výskytu novotvarů je 10,07 let. Nejčastěji postižené plemeno je německý ovčák, anglický kokršpaněl a jezevčík. Benigní nádory se vyskytují nejčastěji mezi 6. – 7. rokem. Maligní tumory se vyskytují nejvíce nad 7 let věku. U čtyřiceti pacientů byl určen charakter nádoru. V 88 % (35 případů) se jedná o nádor maligní. Z toho v 83 % se jedná o infiltrující duktální karcinom. Z 12 % (5 případů) benigních nádorů se jedná v 67 % případů o fibroadenom. Toto zákeřné onemocnění jen tak nezmizí. Je důležité se i nadále věnovat jeho studiu, neboť jeho příčiny vzniku, formy i projevy jsou obdobné jako u lidské formy. Na naše domácí mazlíčky působí stejné faktory jako na nás samotné. Ať už jde o stres, chemické, biologické či fyzikální faktory. Pamatujme, že prevence je vždy důležitější než léčba.
40
7 POUŽITÁ LITERATURA 21. století: Revue objevů, vědy, techniky a lidí. Praha: RF HOBBY spol. s r.o., 2011, č. 11. ISSN 1214-1097.
DESTEXHE, E.; LESPAGNARD, L.; DEGEYTER, M.; HEYMANN, R.; COIGNOUL, F.: Immunohistochemical identification of myoepithelial, epithelial, and connective tissue cells in canine mammary tumors. Vet. Pathol. 30:146–154; 1993. HALOUZKA, R. et al.: Obecná veterinární patologie – Obecná onkologie. Veterinární a farmaceutická univerzita Brno. Brno 2004. 188 s. CHVÁTAL, K. Veterinární klinika Kroměříž [online]. [cit. 2012-04-07]. Dostupné z: http://www.veterina-kromeriz.cz/
JELÍNEK, P.; KOUDELA, K.; et al. Fyziologie hospodářských zvířat. 1. vyd. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2003. 409 s. ISBN 80-7157-644-1.
KVAPIL, R.; KVAPILOVÁ, R.: Průvodce psí reprodukcí. V Praze: Tok, 2007, 78 s. ISBN 978-80-86177-21-2
LEE, J.; CHING-JIN CH.; LING-LING CH.; CHUNG-TIEN L.: Expression of secreted frizzled-related protein 2 in a primary canine mammary tumor cell line: a candidate tumor marker for mammary tumor cells. Society for In Vitro Biology. 2003. DOI: http://dx.doi.org/10.1290/1543-706X(2003)039<0221:.
Dostupné
z: http://www.bioone.org/doi/full/10.1290/1543706X%282003%29039%3C0221%3AEOSFPI %3E2.0.CO%3B2 LORENZOVÁ, J., et al. Patient Survival Periods and Death Causes Following Surgical Treatment of Mammary Gland Tumours Depending on Histological Type of Tumour: Retrospective Study of 221 Cases. Acta Veterinaria Brno. 2010, 79, 2, s. 1-9. Dostupný z: http://actavet.vfu.cz/79/2/0289
41
Mamma.cz
[online].
[cit.
2012-04-09].
Dostupné
z: http://www.mamma.cz/klasifikace/who-01.html
MARVAN, F. Morfologie hospodářských zvířat. Vyd. 3. Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze v nakl. Brázda, 2003, 303 s. ISBN 80-213-1172-X.
MIHOLOVÁ, B. Anatomie a fyziologie hospodářských zvířat. Brno: Veterinární a farmaceutická univerzita Brno 1999.
MORRIS, J.; DOBSON, J. Small animal oncology. Malden, MA: Blackwell Science, 2001, 298 s. ISBN 06-320-5282-1
NAJBRT, R.; et al. Veterinární anatomie 2. 1. vydání. V Praze: SZN, 1982, 596 s.
NEČAS, E. Obecná patologická fyziologie. 1. dotisk 2. vyd. Praha: Karolinum, 2007, 377 s. ISBN 978-802-4612-911
NERURKAR, V. R.; CHITALE, B. V.; JALNAPURKAR, B. V.; NAIK, S. N.; LALITHA, V. S. Comparative pathology of canine mammary tumors. J. Comp. Pathol. 101:389–397; 1989. Porodnice.cz
[online].
[cit.
2011–04–27].
Dostupné
z: http://www.porodnice.cz/sekrecni-funkce-placenty
PROCHÁZKA, Z. Chov psů. Vyd. 3., V Pasece 1. Litomyšl: Paseka, 2005, 314 s. ISBN 80-718-5768-8
REECE, W. O. Fyziologie a funkční anatomie domácích zvířat. 1. české vyd. Praha: Grada, 2011, 473 s. ISBN 978-80-247-3282-4
Svět psů: mezinárodní kynologický časopis. Minerva CZ, s.r.o., roč. 2010, č. 5. ISSN 1211-2976 42
SVOBODA M., SENIOR D. F., et al., 2001: Nemoci psa a kočky – II. díl. Noviko, Brno, 1010 s.
ŠEVČÍKOVÁ, S. 2006: Pseudogravidita - falešná březost. Vetcentrum.cz [online]. [cit. 2011–11–15]. Dostupné z: http://www.vetcentrum.cz/index.php?menu=lekar&id=818
Youlexicon.com
[online].
[cit.
2012-04-09].
Dostupné
z: http://www.youlexicon.com/language/czech/default.aspx?page=2292
Wikipedia.org [online]. [cit. 2012-04-06]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/P53
43
8 SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1 – Říjový cyklus feny (PROCHÁZKA, 2005) ...................................................... 13 Obrázek 2 – Vemeno feny (PROCHÁZKA, 2005) .............................................................. 15 Obrázek 3 – Lalůček (alveolus) obklopený cévami a myoepitelovými buňkami. Každý lalůček přechází v nitrolalůčkový vývod (REECE, 2011) ................................................. 16 Obrázek 4 - fotografie vyjmutého, ohraničeného nádoru (ARCHIV AUTORA, 2011)....... 20 Obrázek 5 - fotografie vyjmutého, ohraničeného nádoru (ARCHIV AUTORA, 2011)....... 21 Obrázek 6 – příklad lokalizace tumoru (ARCHIV AUTORA, 2011) .................................. 27 Obrázek 7 – protein p53 navázán na DNA (WIKIPEDIA, 2012) ...................................... 28 Obrázek 8 – příklad působení p53 (NEČAS, 2007) .......................................................... 28
44
9 SEZNAM TABULEK A GRAFŮ Tabulka 1 – Klasifikace nádorů (HALOUZKA et al., 2004) ............................................. 29 Tabulka 2 - Histologická klasifikace nádorů mléčné žlázy (LORENZOVÁ, 2010) ........... 29 Tabulka 3 – vlastní statistika .......................................................................................... 33 Tabulka 4 - Nejčastěji postižené plemeno....................................................................... 36 Tabulka 5 – Charakter tumoru ....................................................................................... 36 Tabulka 6 - Histologické vyšetření (provedeno u 38 pacientů) ...................................... 37
Graf 1 - Nejčastěji postižené plemeno ........................................................................... 37 Graf 2 - Nádory celkem ................................................................................................... 38 Graf 3 - Zhoubné nádory ................................................................................................ 38 Graf 4 - Nezhoubné nádory ............................................................................................. 39 Graf 5 - Charakter tumoru .............................................................................................. 39
45
