MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

BRNO 2011

RENATA DAŇKOVÁ

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství

Druhová diverzita a početnost ptáků (Aves) zemědělské krajiny okolí Jiříkovic

Bakalářská práce

Vedoucí práce: prof. RNDr. Zdeněk Laštůvka, CSc.

Brno 2011

Vypracovala: Renata Daňková

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Druhová diverzita a početnost ptáků (Aves) zemědělské krajiny okolí Jiříkovic“ vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.

dne……………………………………….

podpis ................……………………….

PODĚKOVÁNÍ Tímto bych ráda poděkovala vedoucímu mé bakalářské práce prof. RNDr. Zdeňku Laštůvkovi CSc. za ochotu, čas věnovaný konzultacím, cenné rady a připomínky k této práci. Dále bych chtěla poděkovat svému tatínkovi Karlu Daňkovi za pomoc při pozorování ptáků.

ABSTRAKT Druhová diverzita a početnost ptáků (Aves) zemědělské krajiny okolí Jiříkovic Bakalářská práce sestává ze dvou částí. První část zahrnuje informace o biologii, ochraně a významu ptáků a jejich ovlivnění zemědělstvím. Druhá část obsahuje vlastní pozorování. Vymezila jsem si liniový transekt v okolí obce Jiříkovice. Transekt byl zvolen tak, aby procházel nejdůležitějšími biotopy, ve kterých se ptáci vyskytují, jako jsou zejména louka, křoviny, zahrada a vesnice. Tyto jednotlivé biotopy byly porovnány z hlediska početnosti druhů i jednotlivých populací ptáků. Během roku bylo zaregistrováno 78 druhů ptáků. Nejvíce bylo pozorováno vrabců domácích (Passer domesticus), vrabců polních (Passer montanus) a holubů domácích (Columba livia f. domestica). Také byli zaznamenáni kalous ušatý (Asio otus) a ledňáček říční (Alcedo atthis). Klíčová slova: ptáci, důležité biotopy, ochrana, zemědělství, hnízdění

ABSTRACT Species diversity and abundance of birds (Aves) in the agricultural landscape in the environs of Jiříkovice This bachelor study consists of two parts. The first part contains information about biology, protection, and importance of birds and the impact of agriculture on them. The second part contains own field observations. A line transect was defined near the village Jiříkovice. The transect was running across important habitats in which birds occur, especially across meadows, bushes, gardens, and village. These different biotopes were compared in terms of numbers of species and of their abundance. Even 78 species of birds were registered during the year. The most common of them were house sparrow (Passer domesticus), field sparrow (Passer montanus), domestic pigeon (Columba livia f. domestica). They were also seen long-eared owl (Asio otus) and common kingfisher (Alcedo atthis). Key words: birds, important habitats, protection, agriculture, nidification

OBSAH 1 ÚVOD............................................................................................................................ 7 2 CÍL PRÁCE ................................................................................................................... 8 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED ............................................................................................... 9 3. 1 Ptáci ....................................................................................................................... 9 3. 2 Biologie ptáků........................................................................................................ 9 3. 3 Význam ptáků ...................................................................................................... 11 3. 4 Ohrožení ptáků..................................................................................................... 12 3. 5 Ochrana ptáků ...................................................................................................... 13 3. 5. 1 Legislativa a organizace............................................................................... 13 3. 5. 2 Aktivní ochrana ptáků.................................................................................. 14 3. 6 Ptáci a zemědělství............................................................................................... 15 3. 6. 1 Faktory ovlivňující ptáky zemědělské krajiny............................................. 16 3. 7 Významné druhy ptáků jihomoravské zemědělské krajiny ................................. 18 3. 7. 1 Agrocenózy.................................................................................................. 18 3. 7. 2 Remízky a skupiny rozptýlené zeleně ......................................................... 20 3. 7. 3 Vodní plochy a mokřady.............................................................................. 21 3. 7. 4 Zahrady a sady ............................................................................................. 23 3. 7. 5 Intravilány obcí ............................................................................................ 24 4 METODIKA ................................................................................................................ 27 5 VÝSLEDKY................................................................................................................ 28 5. 1 Lesík..................................................................................................................... 28 5. 2 Louka ................................................................................................................... 28 5. 3 Křoviny ................................................................................................................ 28 5. 4 Sad ....................................................................................................................... 29 5. 5 Pole ...................................................................................................................... 29 5. 6 Stromy u potoka................................................................................................... 29 5. 7 Potok .................................................................................................................... 29 5. 8 Obec ..................................................................................................................... 30 5. 9 Zahrada ................................................................................................................ 30 5. 10 Celkové zhodnocení........................................................................................... 30 6 ZÁVĚR ........................................................................................................................ 38 7 PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY........................................................................ 39 SEZNAM TABULEK .................................................................................................... 41

1 ÚVOD Po celém světě bylo vždy mnoho lidí, kteří se zabývali pozorováním ptáků. Díky velkému zájmu o tuto skupinu živočichů je dnes velmi dobře prozkoumaná. Ptáci patří mezi živočichy, kteří nás provázejí po celý rok. Jejich zastoupení se během roku pravidelně mění, někteří od nás na zimu odlétají, jiní tu zůstávají a ještě jsou tu skupiny ptáků, kteří sem na zimu přilétají nebo tudy jen táhnou. Ptáci jsou velmi složitou skupinou živočichů např. svou stavbou těla, která je plně přizpůsobena životu ve vzduchu, jejich schopnostmi při stavbě hnízda, vábení samičky či svatebními lety. Lidé stále zkoumají jejich schopnosti orientace při tahu a řadu dalších projevů chování. Evoluce v souladu s ekologickými faktory vedla ke vzniku mnoha různých adaptací. Jednou z nich je adaptace k létání, která ptákům umožňuje rychlý pohyb a velký akční rádius při jejich pohybu v prostoru. I ti ptáci, kteří létají málo nebo špatně nebo schopnost letu ztratili úplně, se alespoň v určitém prostředí dokážou pohybovat rychle. Další významnou adaptaci představuje dokonalá teplokrevnost (endotermie) a také intenzívní látková výměna. Dalším fyziologickým rysem se značným dopadem na ekologii ptáků je úsporné hospodaření s vodou. Jinou významnou adaptací je denní způsob života. Třebaže existují celé řady ptáků aktivních v noci, tak z celkového počtu druhů zahrnují jen nepatrný zlomek (HUDEC, 1994). Každý ptačí druh je velmi zajímavý a jeho životní cyklus velmi složitý, a proto i zkoumání třeba jen jednoho druhu je náročné, ať už si vybereme „obyčejného” vrabce domácího (Passer domesticus) nebo třeba vzácnějšího ledňáčka říčního (Alcedo atthis). Tato práce se zabývá celou třídou ptáci (Aves). Především tím, co je ohrožuje, co potřebují pro své přežití a jak je možné je chránit. Ptáci jsou obecně velmi adaptabilní a celkově méně ohroženi lidskými aktivitami než mnohé jiné skupiny živočichů. Výjimkou jsou ptáci zemědělské krajiny, kde byl v posledních desetiletích zaznamenán výrazný úbytek druhů i snížení jejich početnosti. Jsou zde uvedeni ptáci, kteří byli viděni během ročního pozorování a jsou zde také uvedeny jejich životní podmínky. Ptáci, tak jako každá skupina živočichů nebo i rostlin, jsou jedineční a naší povinností je snažit se o jejich ochranu nebo alespoň o co nejnižší míru jejich ohrožení.

7

2 CÍL PRÁCE •

Shromáždit literaturu o ptácích České republiky se zřetelem na druhy zemědělské krajiny; zaměřit se zejména na druhy, jejichž početnost se v posledních desetiletích výrazněji změnila. Pokusit se zjistit konkrétní údaje o výskytu těchto druhů v zájmovém území.

•

Metodou transektů a standardních ornitologických a ekologických metod provést orientační hodnocení avifauny v okolí Jiříkovic. Získané výsledky porovnat s historickými údaji.

•

Celkově vyhodnotit biodiverzitu ptáků území, poukázat na faktory, které působí její pokles, příp. navrhnout možnosti zlepšení situace.

8

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3. 1 Ptáci Během 19. a začátkem 20. století, v souvislosti s prudkým rozvojem biologických disciplín a také se zvyšováním zájmu odborné i laické veřejnosti o naši přírodu se stále více prosazovaly cílevědomé snahy o účinnou ochranu přírody. Výsledkem těchto snah bylo zejména vytváření přírodních rezervací. Tak v roce 1826 založil na našem území hrabě Chotek jednu z prvních ornitologických rezervací v Evropě. Byla to rezervace o velikosti 70 ha sloužící na ochranu havraní kolonie ve Veltrusech (ČERVENÝ et al., 2004). Díky sympatiím k ptákům lze dnes ornitologii právem pokládat za jednu z nejlépe propracovaných vědních disciplín a to nejen v zoologii, ale v celé biologii. Ptáci svým chováním a také svými projevy pomohli vědcům položit základy tak významných biologických disciplín, jako je ekologie, etologie, biokomunikace a řada dalších podoborů (VESELOVSKÝ et al., 2001). Člověk vytváří svojí činností příznivé podmínky pro některé druhy, pro jiné je tomu ale naopak (NOVÁK, 2009). Vymírání druhů je přirozenou součástí přírodního vývoje, protože úspěch některých druhů nutně musí vést k potlačení jiných. Ptáci se objevili na planetě Zemi před 180 miliony let. Tisíce druhů se vyvinulo, vzkvétalo a potom opět zmizelo. Ale v současné době rychlost, s jakou ptačí druhy vymírají, výrazně převyšuje hodnoty přirozeného vymírání. Tuto vlnu vymírání podnítila činnost člověka a výzkumy dokazují, že její nejdůležitější příčinou je právě ničení životního prostředí, a to zejména tam, kde se vyvinuly specializované druhy ptáků v izolaci od zbytku světa (BURNIE et al., 2008). Ve srovnání s ostatními živočichy mají ptačí druhy poměrně široké ekologické niky. Ptáci jsou značně pohybliví a tak okrsky, které v jednotlivých údobích života obývají, jsou poměrně velké. Největší prostorové omezení přináší ptákům jejich hnízdění. Je to důsledkem vyhraněného způsobu rozmnožování, který vyžaduje kladení vajec na určitá místa a poté péči o vejce a mláďata (HUDEC, 1994).

3. 2 Biologie ptáků Kůže ptáků je suchá a tenká s jedinou, mohutně vyvinutou mazovou žlázou (glandula uropygii), která je umístěná ve svalstvu nad posledním ocasním obratlem. Tukový

9

výměšek žlázy je buď vylučován samovolně, nebo je aktivně vytlačován zobákem a poté dále roztírán po peří, aby se zabránilo jeho smáčení (ČERVENÝ et al., 2004). Dorostlá péra jsou mrtvými útvary, nadále už nerostoucími a měnícími se nanejvýš mechanickým opotřebováním v důsledku jejich funkce. Tvořena jsou z rohovinové látky, keratinu. Každé jednotlivé péro vězí spodním koncem v tzv. pérovém váčku. Opeření vzniklo patrně hlavně jako tepelný izolátor. Také chrání ptačí kůži před mechanickým poškozením. Zvláště komplikovanou stavbu mají péra skládající letový aparát – křídla pro vzlétnutí a let vpřed a ocas pro kormidlování a brzdění. Množství per, které tělo ptáka obklopuje, mu propůjčuje tvar, který klade vzduchu co nejmenší odpor. Nakonec mají péra význam také jako nositelé barev a kresby (BEZZEL, 2006). V souvislosti s velkou pohyblivostí ptáků a tedy nutností dokonalé orientace v prostředí u nich došlo především k rozvoji koncového mozku a mozečku. Hemisféry koncového mozku jsou hladké s poměrně malými čichovými laloky (lobi olfactorii), a naproti tomu zrakové laloky (lobi optici) na středním mozku jsou mohutné. Ptáci mají dokonale vyvinutý zrak i sluch, ostatní smysly jako čich, chuť a hmat hrají obvykle jen podřadnou roli (LAŠTŮVKA et al., 2004). U ptáků přichází vzduch do plic, před vydechnutím prochází systémem vzdušných vaků. Ptačí plíce při vdechu i výdechu nemění svůj objem, jsou nepohyblivé. K výměně plynů dochází u ptáků v průdušinkách s jednovrstevnou výstelkou. Vzduch předává kyslík krvi v plicích a potom pokračuje do zadních (za plícemi ležících) vaků. Ptačí plíce jsou při výměně kyslíku a oxidu uhličitého výkonnější než savčí, proto mohou ptáci létat ve výškách, kde savci již ztrácejí vědomí. Počet vzdušných vaků kolísá mezi sedmi (pěvci) až k dvanácti (bahňáci); všechny zasahují do některých velkých kostí (BURNIE et al., 2008). Zdroje metabolizované energie jsou velmi důležitým poutem, které váže ptáky k určitému prostředí. Z chemického hlediska jsou zdrojem energie ptáků glycidy, především škrob, dále také proteiny a v menší míře tuky. K výživě jsou dále nezbytné i minerální látky, stopové prvky, vitamíny a voda. Mnozí ptáci dovedou syntetizovat v játrech nebo ledvinách vitamín C a tak ho nemusí přijímat v potravě. Intenzívní látková výměna podmiňuje značnou spotřebu potravy, jež ještě stoupá u menších ptáků, kteří mají relativně větší povrch těla, a proto ztrácejí více tepla. Hmotnost sušiny potravy přijaté za den tvoří u dravců a sov 5 – 8 %, u špačků a drozdů 10 – 12 %, u sýkor a pěnic 20 – 25 % a u vlaštovek a budníčků, králíčků a střízlíka 30 – 40 % hmotnosti jejich těla. Malí hmyzožraví ptáci spotřebují za den přibližně tolik, kolik sami 10

váží (HUDEC, 1994). Zažívací orgány jednotlivých skupin ptáků jsou schopny využít z nasbírané potravy jenom určité množství energie. Vrchol představují kolibříci, ale také pěvci, kteří se také živí nektarem. Z potravy tak asimilují 97 – 99 % energie. Dravci a sovy získávají ze svaloviny ulovených zvířat 66 – 88 % energie. Ptáci, kteří se živí pupeny a mladými výhonky bohatými na bílkoviny, asimilují 50 – 60 %, zatímco tráva či starší vegetace dávají organismu jen 30 – 40 % energie (VESELOVSKÝ et al., 2001). Všichni ptáci jsou výlučně oviparní, tj. snášejí vejce a ta potom do jejich vylíhnutí obvykle sami zahřívají a později pečují i o vyvíjející se mláďata. Mezi ptáky převládají druhy monogamní, někdy dokonce i s celoživotními svazky (labutě, husy) (LAŠTŮVKA et al., 2004).

3. 3 Význam ptáků Jejich symbolicko-náboženský význam přesahuje až do dnešních dob: holubice jako symbol míru, holubi jako symbol věrnosti, dravci jako symbol síly a hrdosti (HUDEC, 1994). Ptáci hráli podstatnou roli nejen v náboženství, ale také ve vědě a v umění. Ptačí obrazy nacházíme už v pravěkých památkách a řada stylů, kterými pravěcí umělci zvířecí motivy zobrazovali, se zachovala u Austrálců, Indiánů či Eskymáků do dnešní doby (VESELOVSKÝ et al., 2001). V užitečnosti nebo škodlivosti ptáka je nutné zvážit vždy celý soubor podmínek, za jakých se jeho činnost projevuje. S přihlédnutím k etickým aspektům je nutno chránit a podporovat všechny ptáky, kteří lidské činnosti neškodí a nebo jsou v jakékoliv míře užiteční. U ostatních druhů pak je nutno uvažovat míru únosnosti škod a nepodporovat aktivně druhy působící škody nebo druhy, které při přemnožení by mohly škody působit (HUDEC, 1994). Jedním z důkazů, že se nějaký ptačí druh přizpůsobil podmínkám v zemědělsky využívané krajině, je ta skutečnost, že ho člověk zařadil do kategorie „škůdce”. Několik tuctů ptačích druhů tento status už získalo a jsou to z pochopitelných důvodů především semenožraví ptáci, protože se stali potravními konkurenty člověka (BURNIE et al., 2008). Samostatným problémem je také zabránění střetů letadel s ptáky. K těmto střetům dochází hlavně na letištích i v jejich okolí při startování a přistávání letadel, jejichž rychlost je v současné době taková, že ptáci se jim nemohou vyhnout (HUDEC, 1994).

11

K užitečným druhům ptáků patří hlavně druhy s bioregulační a bioindikační funkcí. Přirozených bioregulátorů najdeme mezi ptáky velké množství, jde zejména o druhy hmyzožravé. K těm patří zejména mnozí pěvci, šplhavci, kukačky, lelci a další. Dravci a sovy mohou jako vrcholoví predátoři částečně zpomalit růst početnosti při gradacích hraboše polního i jiných hlodavců. Některé druhy ptáků, zejména změn v jejich výskytu a početnosti, lze využít k monitoringu a také indikaci změn prostředí (LAŠTŮVKA et al., 2004).

3. 4 Ohrožení ptáků Většina druhů je přizpůsobena určitému přírodnímu prostředí a tak nemůže žít jinde. Následkem toho je omezován výskyt i těch nejrozšířenějších druhů ptáků; jak jsou ničena jejich stanoviště, zmenšuje se jejich životní prostředí a stále narůstá počet druhů bezprostředně ohrožených vyhynutím (BURNIE et al., 2008). Na našem území snad největšími proměnami prošlo hnízdní rozšíření mokřadních ptáků po roce 1973 v souvislosti s rozsáhlými vodohospodářskými úpravami dolního Podyjí a Pomoraví a také intenzifikací chovů ryb v rybnících. Jako hnízdící vymizela ostralka štíhlá (Anas acuta), polák malý (Aythya nyroca) a břehouš černoocasý (Limosa limosa). Řada dalších druhů se ocitla na pokraji svého vymizení: koliha velká (Numenius arquata), bekasina otavní (Gallinago gallinago), vodouš rudonohý (Tringa totanus), potápka černokrká (Podiceps nigricollis), lžičák pestrý (Anas clypeata), čírka modrá (Anas querquedula) nebo čírka obecná (Anas crecca). Minimální je početnost dříve hojného bukáčka malého (Ixobrychus minutus) či konipasa lučního (Motacilla flava). Také zhruba na třetinu poklesla populace husy velké (Anser anser) (MACKOVČIN et al., 2008). Již po celá staletí lidé příležitostně i cíleně vysazují cizí druhy živočichů do vzdálených částí světa. Pro ptáky má takovéto míšení světové biodiverzity mimořádně ničivé následky. Možná až 1 500, ale určitě nejméně 150 druhů ptáků je na hranici svého vyhubení a polovinu z těchto případů mají na svědomí zavlečené druhy predátorů (BURNIE et al., 2008). Také tah pro ptáky představuje určitá rizika. Tím nejzávažnějším je jejich lov na tahu a na zimovištích bez ohledu na to, zda jde o drobné pěvce, sluky lesní či velké dravce. Ptáci, kteří jsou v místech svého hnízdění chráněni a nebo je tam jejich lov regulován, jsou tak například v jižní Evropě či Africe nekontrolovatelně stříleni, chytáni do sítí nebo jinak loveni (ČERVENÝ et al., 2004). V zemích s nejvyspělejším 12

hospodářstvím ztrácí lov ptáků povětšině svůj význam existenční a stává se rekreací (HUDEC, 1994). V našich končinách se krkavec velký (Corvus corax) dříve vyskytoval běžně, vymizel ale ve druhé polovině 19. století zejména v důsledku intenzivního lovu a také trávení. Přibližně od 70. let minulého století se začal k nám opětovně šířit a v současné době hnízdí téměř na celém území Čech a Moravy (SÝKORA, 2010). Pokud se splní scénáře klimatologů, budou v následujících desetiletích změny podnebí na Zemi tou největší hrozbou, které budou muset čelit ptáci celého světa; ostatně nejen ptáci. Mění se podmínky v jednotlivých klimatických pásech a přirozená prostředí se zmenšují nebo mizí a pro ptáky je stále těžší opatřit si potravu a nalézt místo vhodné k vyhnízdění (BURNE et al., 2008). Výsledky studie mezinárodního týmu vědců, na níž se podílela i Česká společnost ornitologická, ukazují, že ptačí druhy v Evropě, které by měly vlivem změny klimatu ubývat, už ubývají. A naopak druhy, u nichž bioklimatické modely odhadují, že jich bude přibývat, už svou početnost zvyšují. Nově vyvinutý indikátor změny klimatu pak také ukazuje, že vliv změny klimatu na vybrané ptačí druhy přibližně od poloviny 80. let minulého století roste. V pomyslném žebříčku druhů, které by měly být změnou klimatu zasaženy nejvíce, figurují např. bekasina otavní (Gallinago gallinago), čejka chocholatá (Vanellus vanellus) nebo sýkora lužní (Poecile montanus). Nejvíce profitovat by z ní naopak měli např. stehlík obecný (Carduelis carduelis), vlha pestrá (Merops apiaster) nebo hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto) (KLVAŇOVÁ, 2009).

3. 5 Ochrana ptáků 3. 5. 1 Legislativa a organizace Jednotlivé státy se snaží ptáky chránit pomocí různých zákonů, vyhlášek, směrnic a mezinárodních úmluv. U nás jsou to tyto: •

Zákon č. 144/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.

•

Vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.

•

Zákon č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými, zvláště chráněnými živočichy.

13

•

Směrnice Rady č. 79/409/EEC o ochraně volně žijících ptáků.

•

Úmluva o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních stanovišť (Bernská konvence).

•

Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů (Bonnská konvence).

•

Úmluva o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Washingtonská konvence – CITES).

•

Úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam zejména jako biotopy vodního ptactva (Ramsarská konvence) (ČERVENÝ et al., 2004).

Také význam různých ekologických nevládních organizací ve světě neustále narůstá. Je tomu tak i v České republice, kde dnes působí několik desítek až stovek občanských sdružení na mezinárodní, národní, regionální nebo pouze místní úrovni (ČERVENÝ et al., 2004). Česká společnost ornitologická (ČSO) je zájmové sdružení založené už v roce 1926, které je v současné době i českým zástupcem v nejvýznamnější mezinárodní nevládní organizaci pro ochranu ptactva – Birdlife International. Hlavním cílem ČSO je výzkum a také ochrana ptáků. Díky své široké členské základně 2000 členů je ČSO i důležitým partnerem pro státní správu ve správních řízeních (ČERVENÝ et al., 2004). 3. 5. 2 Aktivní ochrana ptáků Stanoviště (biotop) je přírodní prostředí, ve kterém živočichové nacházejí dostatek potravy a možnost k vyvedení mláďat, dostatek úkrytů, které jim pomáhají přežít. Jen velmi malý počet ptáků žije v mnoha různých prostředích. Stálí ptáci jsou většinou omezeni na jeden určitý typ stanoviště, kdežto tažné druhy žijí v různé roční době ve dvou podobných biotopech, zeměpisně vzdálených (BURNIE et al., 2008). Na jižní Moravě jsou významná shromaždiště a také zimoviště ptáků, vedou tudy důležité tahové cesty, jihomoravské údolní nivy s přilehlými rybničními soustavami jsou častým cílem potulek mokřadních ptáků z jižněji položených pravidelných hnízdišť v Rakousku a Maďarsku (MACKOVČIN et al., 2008). Aktivní ochrana ptáků spočívá zejména v úpravě prostředí podle zásady, čím rozmanitější prostředí, tím více druhů ptáků v něm žije. Vytváření monokulturních prostředí vede k přemnožení jednoho a nebo několika druhů a většinou i ke vzniku škod a nutnosti ochranných opatření (HUDEC, 1994). V dnešní kulturní krajině zůstalo již jen minimum vhodných biotopů pro celou řadu živočichů. Ty, které zbyly, se často 14

stávají biologickou pastí, neboť jsou intenzivně propátrávány predátory, jejichž druhové zastoupení a také zejména početní stavy se s ohledem na jejich absolutní ochranu stále zvyšují. Druhy, které byly dříve vzácné, se stávají běžnými, avšak podle zákona jsou stále zařazené jako zvláště chránění živočichové. Proto z vhodných biotopů vymizela celá řada živočichů, kteří se tak stali jejich kořistí (NOVÁK, 2009). Rozmanitost prostředí – keře a stromy různého druhu a také typu, travnaté porosty, voda, pole – má za následek zvýšení počtu druhů, ale nikoliv počtu jedinců jednoho druhu, a je zpravidla v souladu i s požadavky a estetickým cítěním člověka. Z limitujících prvků pro ptáky je v kulturní krajině nejvíce pociťována ztráta hnízdních příležitostí

pro

dutinové

hnízdiče,

nahrazovaných

budkami

(dřevěnými,

dřevobetonovými, v nouzi i plechovými apod.) (HUDEC, 1994). Zmizení rozmanitých potravních zdrojů pro ptáky v kulturní krajině bývá nahrazováno především zimním přikrmováním (HUDEC, 1994). Za krutých zim může zimní přikrmování zejména v městském prostředí, kde jsou zimní zdroje potravy vzácné, zachránit mnoha jedincům život, i přesto že druh jako celek není ohrožen vyhynutím (SPECHT, 2002). Zimní přikrmování sebou přináší také různá rizika. Při nahromadění velkého počtu jedinců se například zvyšuje nebezpečí přenosu nemocí. Především nákaza salmonelou je při vlhkém a mírném počasí nebezpečná a aktuální. Riskantní je i přikrmování na jaře, kdy se již ptáci připravují k hnízdění. Mláďata potřebují hlavně hmyz a není pro ně dobré, když jim rodiče přinášejí snáze dostupné krmivo, které je nabízené na krmítkách (SPECHT, 2002). V případě některých kriticky ohrožených druhů je nezbytné zasáhnout přímo a tak odvrátit bezprostřední hrozbu jejich vyhubení. Zbylé ptáky je nutné přemístit do bezpečné oblasti, a nebo je dokonce chovat a rozmnožovat nějaký čas v zajetí a tak zajistit početnou chovnou základnu (BURNIE et al., 2008). Tažní ptáci jsou zvláště zranitelní lovem a také ničením jejich přirozeného prostředí. Ochrana spočívá v mezinárodních dohodách o regulaci lovu, v zajištění zvláštní ochrany klíčových zdrojů potravy a odpočinkových míst (BURNIE et al., 2008).

3. 6 Ptáci a zemědělství Nejrozsáhlejší krajinnou formací, která v dnešní době pokrývá většinu Evropy, je bezesporu kulturní step (zemědělsky obhospodařovaná krajina). V České republice dnes tvoří přibližně 65 % rozlohy státu (ČERVENÝ et al., 2004). Pro ptačí faunu má tato 15

přeměna přírody velmi mnoho negativních následků. Přesto se ale mnoho druhů dokázalo této situaci přizpůsobit a změn i pozitivně využít (BURNIE et al., 2008). Například poměrně novým jevem je zimování hejn holuba doupňáka (Columba oenas) v zemědělsky využívaných oblastech. V jihomoravských polích se v zimě také zdržují početné stavy kání lesních (Buteo buteo) (MACKOVČIN et al., 2008). Čím je vazba živočišného druhu na určitý typ zemědělské krajiny větší, tím citlivěji potom tento druh reaguje na změny ve způsobu využívání zemědělské půdy (ŠARAPATKA et al., 2008). 3. 6. 1 Faktory ovlivňující ptáky zemědělské krajiny Intenzifikace zemědělství spolu se strukturálními změnami krajiny vedla ke značnému oslabení stavů koroptve polní (Perdix perdix), kritickému ohrožení sýčka obecného (Athene noctua) a na Znojemsku se na pokraji úplného vymizení ocitly vzácné druhy stepních ptáků: drop velký (Otis tarda), dytík úhorní (Burhinus oedicnemus) a linduška úhorní (Anthus campestris) (MACKOVČIN et al., 2008). Podle výsledků BirdLife International byl v letech 1990 – 2000 u více než poloviny ptačích druhů zemědělské krajiny zjištěn úbytek početnosti, jen několik málo druhů, např. husa velká (Anser anser) a holub hřivnáč (Columba palumbus) mělo z intenzifikace zemědělství prospěch (ŠARAPATKA et al., 2008). V Evropě poškodilo intenzivní zemědělství zejména na zemi hnízdící druhy, jako je skřivan polní (Alauda arvensis) a čejka chocholatá (Vanellus vanellus); stejný pokles byl zaznamenán v zemědělských oblastech jiných částí světa (BURNIE et al., 2008). V českých zemích se heterogenita krajiny snížila v důsledku kolektivizace zemědělství v 50. a 60. letech 20. století. Tyto změny v hospodaření vedly k zániku pestré mozaiky polí a travních porostů, z krajiny zmizely remízky, staré úvozové cesty, které byly doprovázené porosty keřů a ovocných stromů, přepásané bylinné plošky a zúžila se také skladba pěstovaných plodin (ŠARAPATKA et al., 2008). Používané insekticidy a herbicidy hubí ptáky tím, že znehodnocují potravu (BURNIE et al., 2008). Při vysokých dávkách může dojít až k otravám, důsledkem kumulace toxických látek v tělech ptáků se snižuje jejich plodnost a nebo se nevytváří dostatečně silná skořápka u vajec (ŠARAPATKA et al., 2008). Pesticidy ovlivňují ptáky především snížením jejich potravní nabídky: •

přímým odstraněním bezobratlých živočichů užitím insekticidů,

16

•

nepřímým odstraněním bezobratlých živočichů, kteří jsou vázáni na druhy plevelů, které jsou likvidovány herbicidy,

•

odstraněním plevelů za pomoci herbicidů (ŠARAPATKA et al., 2008).

Dalším faktorem jsou změny v pěstovaných plodinách. Jedna z významnějších změn v pěstovaných plodinách je nahrazení jarních obilovin za ozimé obiloviny na větších plochách. Tato změna měla negativní vliv na několik ptačích druhů, především na skřivana polního (Alauda arvensis) a čejku chocholatou (Vanellus vanellus), které v jarních obilovinách hnízdily. Další změna je úbytek strnišť v zimních měsících, což snižuje potravní nabídku pro semenožravé druhy ptáků. U nás nastaly významné změny po roce 1989 v souvislosti se změnami ve struktuře zemědělské produkce. Pěstování vojtěšky ustoupilo na úkor jiných plodin (např. kukuřice), což také přispělo k zániku dlouhodobě fungující populace dropa velkého (Otis tarda) na jižní Moravě. Další změnou jsou vysoce produkční odrůdy plodin, které nejsou optimální pro hnízdění ani sběr potravy. Pokud i přesto dojde k zahnízdění, je úspěšné vyvedení mláďat ohrožováno brzkou sklizní (ŠARAPATKA et al., 2008). Těžká zemědělská technika drtí snůšky a širé lány bez jediného keře, stromu a nebo alespoň travnaté meze neumožňují ptákům zahnízdění (BURNIE et al., 2008). Dříve probíhala ruční seč porostů během několika týdnů, čímž se zachovával dostatek vhodných biotopů k vývoji hmyzu a také ke hnízdění ptactva (ŠARAPATKA et al., 2008). Zalesňování zemědělské půdy je podporováno z Programu rozvoje venkova pro období 2007 – 2013, jejímž cílem je udržitelné využívání lesní půdy. Pro existenci polních druhů ptáků zalesňování není přínosné, protože se tím zmenšuje jejich životní prostor. Platí to především u zalesňování zahrad, ovocných sadů a trvalých travních porostů. A také proto je jednou z povinností při žádosti o podporu souhlasné stanovisko Ministerstva životního prostředí ČR (ŠARAPATKA et al., 2008). Hnojení má za důsledek rychleji se vyvíjející a hustější porost zemědělských plodin, což snižuje hnízdní příležitosti pro ptáky, kteří vyžadují rozhled po krajině, jako jsou skřivan polní (Alauda arvensis) nebo čejka chocholatá (Vanellus vanellus) (ŠARAPATKA et al., 2008). Stejně jako intenzivní zemědělství může přírodě uškodit také lidská nečinnost. Krátkodobě může docházet ke zvýšení biodiverzity prostředí, ale velmi rychle probíhající sukcese promění raně sukcesní stanoviště (důležitá pro některé druhy ptáků

17

otevřené krajiny) v průběhu několika let v hustě zapojené křoviny nebo také v lesní porost (ŠARAPATKA et al., 2008).

3. 7 Významné druhy ptáků jihomoravské zemědělské krajiny 3. 7. 1 Agrocenózy Bažant obecný Phasianus colchicus Linnaeus, 1758 Ve 2. polovině 70. let nastal prudký pokles přičítaný zejména radikálním změnám ve způsobu obhospodařování zemědělské půdy, především častému používání těžkých a rychlých mechanizačních prostředků na obrovských sjednocených lánech, zasažení potravních řetězců agrochemikáliemi a zdravotním poruchám způsobeným omezením pestrosti stravy (ŠŤASTNÝ, 2009). Jde o běžného obyvatele naší kulturní krajiny (BEZZEL, 2008). Typickým hnízdním prostředím bývají zarostlé břehy řek a krajina, kde se střídají otevřené plochy typu luk a polí s lesíky a pásovou zelení (BEJČEK et al., 2009). Sbírá ze země různé druhy potravy – od semen a plodů až po hmyz a ještěrky (ELPHICK et al., 2008). Ani přes další snížení stavů nebyl bažant obecný (Phasianus colchicus) zařazen v novém Červeném seznamu, i když v 80. letech minulého století patřil v navrhovaném Červeném seznamu do kategorie LC – druh málo dotčený, s cílem alespoň částečně upozornit na ohrožení zbytku volně žijících populací ve volné přírodě (ŠŤASTNÝ et al., 2009). Koroptev polní Perdix perdix Linnaeus, 1758 Její vysoké stavy klesaly pravidelně po krutých zimách, ale zpravidla se brzy zregenerovaly. Po několika tvrdých zimách v letech 1939 – 1945 se to však nestalo a klesající trend se po r. 1950 nezastavil, k čemuž jistě napomohlo neuvážené zcelování zemědělských ploch, zavedení rozsáhlých monokultur, likvidace rozptýlené zeleně, užívání pesticidů apod. Rychlému pádu už nezabránil ani dlouholetý zákaz odstřelu. V současné době není koroptev polní (Perdix perdix) příliš hojným druhem, nejpočetnější je v nížinách a teplých pahorkatinách (ŠŤASTNÝ et al., 2009). Vejce zahřívá samice, ale o vylíhlá mláďata pečuje i sameček. Rodinná hejnka se rozpadají až před dalším hnízděním (BEJČEK et al., 2009). Sbírá semena, listí a výhonky ze země, mláďata krmí obvykle hmyzem (ELPHICK et al., 2008).

18

V 80. letech byla koroptev polní (Perdix perdix) v Červeném seznamu navržena do kategorie NT – druh téměř ohrožený. I když se situace zlepšuje, zůstala v této kategorii i v novém Červeném seznamu (ŠŤASTNÝ et al., 2003). Skřivan polní Alauda arvensis Linnaeus, 1758 V posledních více než 20. letech (1982 – 2003) je skřivan polní (Alauda arvensis) v ČR podle výsledků Jednotného programu sčítání ptáků ubývajícím druhem s ročním úbytkem 2,33 %. To odpovídá i situaci ve většině zemí západní Evropy, v nichž má pokles úzkou souvislost se silnou intenzifikací zemědělství. Tu nastartovala tzv. Společná zemědělská politika spojená se zvyšováním zemědělské produkce za pomoci vysokých dávek hnojiv, chemických látek, dokonalejších technologií a vzniku rozsáhlých monokultur. Něco podobného postihlo v letech kolektivizace zemědělství i ČR. Na úbytku se určitě podílí i to, že v posledních letech se pěstuje stále více řepky, kukuřice a slunečnice, které skřivanovi polnímu (Alauda arvensis) vzhledem k vysokému vzrůstu neumožňují hnízdění. Svou roli hraje i odstřel v zemích jižní Evropy a severozápadní Africe (ŠŤASTNÝ et al., 2009). Hnízdo si staví na zemi, páry hnízdí dvakrát až třikrát za sezónu (BEJČEK et al., 2009). Slídí v trávě, na holé zemi, živí se semeny, výhonky, zrním i hmyzem (ELPHICK et al., 2008). Špaček obecný Sturnus vulgaris Linnaeus, 1758 Původně žil v listnatých lesích, dnes mu nejlépe vyhovuje zemědělská krajina s loukami, pastvinami, na nichž sbírá svoji potravu. Nesmí to ale být příliš daleko od jeho hnízd, která zakládá v dutých stromech, ptačích budkách, skalních trhlinách a nebo v děrách budov (BEJČEK et al., 2009). Potravou jsou bezobratlí živočichové nebo semena a plody, létající mravenci (ELPHICK et al., 2008).V době zrání ovoce bývají hejna špačků obecných (Sturnus vulgaris) často postrachem sadařů a vinařů (BURNIE et al., 2008). Havran polní Corvus frugilegus Linnaeus, 1758 Od počátku minulého století evropské populace havrana polního (Corvus frugilegus) silně kolísaly v souvislosti se změnami zemědělského využívání krajiny, používáním pesticidů, jedovatých mořidel osiva a v neposlední řadě jako důsledek přímého pronásledování (ŠŤASTNÝ et al., 2009). Vyhledává zemědělsky obhospodařované

19

roviny a pahorkatiny s ostrůvky lesa, které mu slouží jako hnízdiště a nebo nocoviště (ČERVENÝ et al., 2004). Hnízdí na vysokých stromech v koloniích, z nichž některé čítají přes 1000 párů (BEJČEK et al., 2009). Potravou mu jsou červi, larvy brouků, semena, zrní a kořínky, které sbírá ze země. Slídí také při okraji cest po velkých druzích hmyzu a obětích silnic (ELPHICK et al., 2008). V navrhovaném Červeném seznamu ptáků ČR z 80. let minulého století (ŠŤASTNÝ et al., 1996) i v aktuálním seznamu na počátku milénia (ŠŤASTNÝ et al., 2003) byl havran polní (Corvus frugilegus) zařazen do kategorie zranitelných druhů – VU (ŠŤASTNÝ et al., 2009).

3. 7. 2 Remízky a skupiny rozptýlené zeleně Káně lesní Buteo buteo Linnaeus, 1758 Káně lesní (Buteo buteo) obývá lesy všech druhů od nížin až vysoko do hor. Preferuje i krajinu, kde se střídají lesy s poli, loukami a velkými pasekami, spokojí se také s polními lesíky, někdy i s alejemi stromů a dokonce se solitérními stromy (ŠŤASTNÝ et al., 2009). Samice do hnízda na stromě klade 2 – 4 vejce (BEJČEK et al., 2009). Potravou jsou hraboši, králíci, brouci, červi a také některé druhy ptáků, často zdechliny (ELPHICK et al., 2008). Poštolka obecná Falco tinnunculus Linnaeus, 1758 Poštolka obecná (Falco tinnunculus) je společně s kání lesní (Buteo buteo) naším nejhojnějším dravcem, v České republice žije po celém území, hojněji se vyskytuje v nižších polohách (ŠŤASTNÝ et al., 2009). Nejvyužívanějším typem prostředí je otevřená krajina s bylinnou a křovinnou vegetací, ve které se vyskytují lesíky a řady vzrostlých stromů. Běžně žije také ve městech, kde hnízdí ve výklencích vyšších budov (BEJČEK et al., 2009). Loví malé savce, hlavně hraboše, po třepotavém visení ve vzduchu, živí se také brouky, ještěrkami, žížalami a malými ptáky (ELPHICK et al., 2008). Hrdlička divoká Streptopelia turtur Linnaeus, 1758 Celkově ubývá tento druh následkem ničení lesů a nadměrného lovu (BURNIE et al., 2008). Má ráda parkovitou krajinu, ve které se střídají lesíky a jiné typy rozptýlené zeleně s volnými plochami, na nichž sbírá svoji potravu. Zahnízdí i v zahradách

20

a parcích a na okrajích měst (BEJČEK et al., 2009). Potravou jsou různá semena a výhonky kulturních travin (ELPHICK et al., 2008). Straka obecná Pica pica Linnaeus, 1758 Nejvíce využívá parkovitou krajinu, kde se střídají orané plochy s loukami, polními remízky, stromovými alejemi, porosty dřevin podél řek, potoků, silnic a železnic. Běžně se vyskytuje v blízkosti lidských sídel i v nich, v parcích, hřbitovech a také na zahradách (ŠŤASTNÝ et al., 2009). Hnízdo může mít jak na vysokých stromech, tak i nízko v křovinách nebo na ovocných stromech (BEJČEK et al., 2009). Nad hnízdní kotlinou si staví ochrannou stříšku a jako jediný zástupce ptačí říše hnízdo staví už v průběhu zimy (SÝKORA, 2010). Potrava je hmyz, zrní a také odpadky, v létě se živí vajíčky a ptačími mláďaty (ELPHICK et al., 2008). 3. 7. 3 Vodní plochy a mokřady Kormorán velký Phalacrocorax carbo Linnaeus, 1758 Hojně se vyskytuje na vnitrozemských vodách a na mořském pobřeží, často v menších nebo také ve větších hejnech (BEZZEL, 2008). Hnízdívá zpravidla v koloniích a hnízdo bývá umístěno na stromech při vodě, ale také na skalách a někdy může být dokonce i v rákosí. Na stromech u vody nocuje (JIŘÍK et al., 1996). Loví ryby, a to například na dně žijící platýse a úhoře při dlouhých ponorech z hladiny, při nichž vesluje nohama (ELPHICK et al., 2008). V novém Červeném seznamu (ŠŤASTNÝ et al., 2003) je zařazen do kategorie VU – zranitelný druh (ŠŤASTNÝ et al., 2009). Volavka popelavá Ardea cinerea Linnaeus, 1758 Jde o nejhojněji se vyskytující volavku střední Evropy. Postává často na číhané v mělké stojaté vodě, v menších vodních tocích a především na podzim se vyskytuje i na loukách (BEZZEL, 2008). V současnosti bývá méně pronásledována než dříve, takže její stavy i rozšíření vzrůstají (BURNIE et al., 2008). Husté hnízdní kolonie, které běžně obsahují stovky plochých hnízd z větví, bývají obvykle při vrcholcích vysokých stromů (BEJČEK et al., 2009). Potravou jsou ryby, žáby, malí savci a také další kořist (ELPHICK et al., 2008). Zatímco v navrhovaném Červeném seznamu z konce 80. let byla řazena mezi druhy málo dotčené (LC), v novém Červeném seznamu (ŠŤASTNÝ et

21

al., 2003) se dostala (s ohledem na neustálé pronásledování) do vyšší kategorie NT – téměř ohrožený druh (ŠŤASTNÝ et al., 2009). Husa velká Anser anser Linnaeus, 1758 V Evropě a Asii její rozšíření omezuje nadměrný lov a také intenzivní zemědělství ji vytlačuje výše na sever (BURNIE et al., 2008). Hnízdo, které má v průměru 50 – 80 cm buduje samice v příbřežním porostu nebo na ostrůvku vždy tak, aby při sezení měla dobrý výhled a případného vetřelce tak včas zaznamenala (BEJČEK et al., 2009). Škube trávu a výhonky obilí, také vydloubává ze země kořínky a spadlá zrna (ELPHICK et al., 2008). V zimě si hledá potravu na pobřežních bažinách, pastvinách a též na hospodářské půdě (ELPHICK et al., 2008). V Červeném seznamu (ŠŤASTNÝ et al., 2003) je řazena do kategorie EN – ohrožený druh (ŠŤASTNÝ et al., 2009). Kachna divoká Anas platyrhynchos Linnaeus, 1758 Nejhojnější a také nejrozšířenější kachna střední Evropy. Na mnoha místech jsou polokrotcí jedinci chováni v parcích i uprostřed měst (BEZZEL, 2008). Kachna divoká (Anas platyrhynchos) je velmi početná a také je schopna se dobře přizpůsobit blízkosti člověka (BEJČEK et al., 2009). Sbírá malé vodní bezobratlé živočichy, semena, kořínky, výhonky a zrní z mělké vody, hledá také na suché zemi, např. na strništích (ELPHICK et al., 2008). Moták pochop Circus aeruginosus Linnaeus, 1758 Po velkém snížení početnosti v 19. a na počátku 20. století, způsobeném především pronásledováním a také likvidací mokřadů, došlo po roce 1940 k opětovnému šíření a zvyšování početnosti v evropských zemích. V ČR bylo první hnízdění pochopa doloženo v roce 1940, do roku 1950 už moták pochop (Circus aeruginosus) hnízdil na mnoha místech a do roku 1973 byl počet hnízdících párů v tehdejším Československu odhadnut na 50. Zvyšování početnosti neustále pokračovalo, takže v letech 1973 – 1977 byl stav odhadnut na 250 – 450 hnízdících párů. V letech 1985 – 1989 to potom bylo už 900 – 1200 párů (ŠŤASTNÝ et al., 1993) a v období 2001 – 2003 bylo zaznamenáno další navýšení až na 1300 – 1700 párů, což představuje další nárůst o více než 40 % (ŠŤASTNÝ et al., 2009). V době hnízdění využívá rozsáhlé, ale i malé porosty rákosin v rybnících, jezerech a bažinách, občas zahnízdí v obilných polích (HUDEC et al., 2005). Loví nad vodou

22

podél břehů, ale také nad otevřenou krajinou včetně polí (BEZZEL, 2008). Už v letech 1985 – 89 byl moták pochop (Circus aeruginosus) v tehdy navrženém Červeném seznamu zařazen mezi druhy zranitelné (VU), kde zůstal i přes soustavné šíření a zvyšování početnosti i nadále (ŠŤASTNÝ et al., 2003). Ledňáček říční Alcedo atthis Linnaeus, 1758 Nejvíce ho poškozuje regulace toků a také jejich znečišťování (BURNIE et al., 2008).Základním předpokladem pro výskyt ledňáčka říčního (Alcedo atthis) je dosažitelnost čisté vody bohaté na rybky menší než 10 cm, které loví střemhlavým pádem z větví nad vodou. Vyskytuje se na březích pomaleji tekoucích potoků a řek, ale také rybníků a jezer (ŠŤASTNÝ et al., 2009). K hnízdění vyhrabávají oba partneři v písčité nebo hlinité stěně zobákem i nohama až 1 m dlouhou noru, která je rozšířená na konci v hnízdní komůrku (BEJČEK et al., 2009). V 80. letech byl ledňáček říční (Alcedo atthis) navržen v Červeném seznamu do kategorie VU – druh zranitelný a ve stejné kategorii zůstal také v novém Červeném seznamu (ŠŤASTNÝ et al., 2003). 3. 7. 4 Zahrady a sady Strakapoud velký Dendrocopos major Linnaeus, 1758 Nejrozšířenější a nejhojnější datlovitý pták ve střední Evropě. Vyskytuje se po celý rok v lesích všech typů, v parcích a zahradách, které mají větší počet stromů a v alejích podél silnic (BEZZEL, 2008). Hnízdní dutiny si tesá do kmenů s měkkým dřevem nebo do míst napadených chorobou dřeva. Vletový otvor má průměr 45 – 55 mm (BEZZEL, 2008). Potravou je hmyz a ponravy, také semena a plody (ELPHICK et al., 2008). Kos černý Turdus merula Linnaeus, 1758 Hojný obyvatel parků a zahrad, méně běžný, ale dosti rozšířený také v lesích a keřových porostech (BEZZEL, 2008). Hnízda staví hlavně na keřích a stromech, městští téměř všude: na římsách a výklencích budov, stejně jako například na pověšeném žebříku nebo náhrobním kameni (BEJČEK et al., 2009). Potravou jsou červi, hmyz, pavouci, ovoce a plody (ELPHICK et al., 2008).

23

Sýkora koňadra Parus major Linnaeus, 1758 Kromě přirozených stromových dutin se ráda usazuje také v ptačích budkách, obsazuje však i ty nejpodivnější dutiny: zahnízdí v neužívané pumpě, kovové trubce nebo schránce na dopisy (BEJČEK et al., 2009). Potrava je hmyz, semena a ořechy. Často navštěvuje také krmítka (ELPHICK et al., 2009). Pěnkava obecná Fringilla coelebs Linnaeus, 1758 Obývá lesy všech druhů, sady a zahrady (STICHMANNOVÁ-MARNYOVÁ et al., 1997). Hnízdí tam, kde jsou stromy, od lesů až po centra velkých měst (BEJČEK et al., 2009). V létě se živí hmyzem a po zbytek roku semeny, výhonky a plody (ELPHICK et al., 2008). Hýl obecný Pyrrhula pyrrhula Linnaeus, 1758 Vyskytuje se na kvetoucích ovocných stromech, žije na hospodářské půdě s živými ploty, v houštinách, sadech (ELPHICK et al., 2008). Hnízdo staví samice za pomoci samce nepříliš vysoko, obvykle při kmeni hustého smrčku (BEJČEK et al., 2009). Potravou jsou mladé pupeny, semena, plody a výhonky stromů a křovin (ELPHICK et al., 2008). Zvonek zelený Carduelis chloris Linnaeus, 1758 Hojný a značně rozšířený pták, který se vyskytuje celoročně při okrajích lesů, v keřových porostech, parcích a zahradách, často také uprostřed vesnic a měst (BEZZEL, 2008). Zjara, když jsou listnaté dřeviny ještě holé, staví samička hnízdo v jehličinách, při dalším hnízdění už i na listnáčích (BEJČEK et al., 2009). Potravou jsou semena ze stromů a bylin (ELPHICK et al., 2008). 3. 7. 5 Intravilány obcí Holub domácí Columba livia f. domestica Gmelin, 1789 Domestikací holuba skalního (Columba livia) byl vyšlechtěn holub domácí (Columba livia f. domestica), který je jedním z nejúspěšnějších ptáků na světě. Jedinci uprchlí z chovů se vrátili k divokému způsobu života, ale ne do původního přírodního prostředí (BURNIE et al., 2008).

24

Potrava je velmi pestrá, tvoří ji zrní, pupeny, mladé rostlinky a plody; ve městech hraje významnou roli také přikrmování. Jednotlivá hejna často mají svá stanoviště s určitým polem působnosti. Hojně hnízdí také na budovách (BEZZEL, 2008). Hrdlička zahradní Streptopelia decaocto Frivaldszky, 1838 V roce 1942 se objevila v Brně a za další 3 roky byla, i když nepříliš početně, osídlena již celá jižní Morava. Do roku 1955 obsadila hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto) celou republiku. Do vyšších nadmořských výšek pronikala již pomaleji (ŠŤASTNÝ et al., 2009).V současné době se po celý rok hojně vyskytuje ve městech a také na vesnicích (BEZZEL, 2008). Hnízdí nejen na stromech, ale i ve výklencích budov, na trámech, za okapy, na stožárech atd. Mnohdy si vybírá i netradiční hnízdní materiál, k vidění jsou např. hnízda jen z drátů (BEJČEK et al., 2009). Sbírá ze země zrní, semena a výhonky, často se živí také semeny z ptačích krmítek (ELPHICK et al., 2008). Vlaštovka obecná Hirundo rustica Linnaeus, 1758 Vyhledávají přítomnost člověka. Hnízda většinou budují uvnitř lidských staveb, ve chlévech, v chodbách či průjezdech. Slepují si je z kousků hlíny smíchaných se slinami a mezi ně vkládají stébla trávy (BEJČEK et al., 2009). Slétají nízko nad zem, kde loví do zobáku létavý hmyz, především velké mouchy (ELPHICK et al., 2008). V navrhovaném Červeném seznamu z 80. let 20. století byla řazena do kategorie LC – druh málo dotčený. V novém Červeném seznamu zůstala stále ve stejné kategorii (ŠŤASTNÝ et al., 2003). Jiřička obecná Delichon urbicum Linnaeus, 1758 Typický obyvatel kulturní krajiny, především zemědělských stavení. Zasahuje i do okrajových čtvrtí měst (BEZZEL, 2008). Také jiřička obecná (Delichon urbicum) vyhledává při hnízdění blízkost člověka. Hnízda si ale nestaví uvnitř, nýbrž na vnějších stěnách pod střechami a římsami, na balkonech a také v okenních výklencích. Původní hnízdiště na skalách a útesech jsou dnes obsazena jen velmi zřídka, tu a tam se najdou hnízda pod mosty přes řeku. Lepí je spolu oba partneři z kousků hlíny smíšených se slinami. Hnízdo je uzavřeno i svrchu, vede do něj jen malý vletový otvor v horní části (BEJČEK et al., 2009). Lovívá vysoko ve vzduchu hmyz (ELPHICK et al., 2008). V 80. letech minulého století nebyla jiřička obecná (Delichon urbicum) zařazena do Červeného seznamu ohrožených druhů. K tomu došlo až na počátku 21. století, kdy

25

byla vzhledem k častému ničení jejich hnízd zařazena do kategorie NT – druh téměř ohrožený (ŠŤASTNÝ et al., 2003). Vrabec domácí Passer domesticus Linnaeus, 1758 Je typickým kosmopolitním a synantropním druhem. V západní a střední Evropě jeho stavy silně poklesly (BURNIE et al., 2008).Známý, celoročně hojný pták; žije téměř výhradně ve vesnicích a ve městech, případně také u osaměle stojících domů (BEZZEL, 2008). Hnízdo staví nejčastěji v děrách ve zdech, na střešních trámech, pod taškami a na různých jiných výčnělcích budov, někdy také spřádá kulovité hnízdo ve větvích stromů (BEZZEL, 2008). Potravou jsou semena, ořechy, plody a hmyz (ELPHICK et al., 2008). V aktuálním Červeném seznamu ptáků ČR je vrabec domácí (Passer domesticus) vzhledem k místy silným poklesům početnosti řazen do kategorie málo dotčených druhů – LC (ŠŤASTNÝ et al., 2003). Vrabec polní Passer montanus Linnaeus, 1758 V jeho původní domovině, v západní Evropě, jeho stavy povážlivě klesají (BURNIE et al., 2008).Vyskytuje se po celý rok v keřích poblíž vesnic, statků a zemědělsky využívaných objektů, také v zahradách a na vesnici (BEZZEL, 2008). Hnízdí obvykle dále od lidských sídel, ve světlých lesích a také v zemědělské krajině (BEJČEK et al., 2009). Potravou jsou semena, hmyz, pupeny (ELPHICK et al., 2008). V aktuálním Červeném seznamu ptáků je vrabec polní (Passer montanus) řazen do kategorie druhů málo dotčených – LC (ŠŤASTNÝ et al., 2003).

26

4 METODIKA Pozorování ptáků probíhalo na území obce Jiříkovice. Vymezila jsem si liniový transekt. Transekt byl dlouhý asi 3 km a procházel všemi významnými biotopy zastoupenými v hodnocené krajině a to: louka, potok, lesík, pole, zahrada apod. Transekt zahrnoval část obce a lokalitu Loučky. Pozorování probíhalo jeden rok. Započalo 23. 1. 2010 a skončilo 22. 1. 2011. Pozorovat jsem chodila každý týden vždy v sobotu. Mým úkolem bylo sledovat druhy a početnost ptáků. Dále jsem si všímala, v jakém biotopu se tito ptáci nacházejí, aby bylo možné jednotlivá prostředí srovnat a zjistit, která jsou druhově nejbohatší. Biotopy jsem si rozdělila na: •

Lesík – Toto prostředí je tvořeno vzrostlými listnatými stromy různých druhů nachází se zde například: lípy, buky, duby, platany, břízy apod. Toto prostředí sestává z několika menších lesíků.

•

Louka – Travní porost s lučními rostlinami. Toto prostředí tvoří především jedna louka na konci vymezeného transektu.

•

Křoviny – Tento biotop je tvořen hustým porostem keřů, jako je například ptačí zob, které tvoří neproniknutelné prostředí pro větší živočichy.

•

Sad – Jedná se o rozsáhlé území téměř podél celého transektu. Rostou zde ovocné stromy jako jsou jabloně, hrušně a další. Některé starší stromy mají již řadu dutin.

•

Pole – Toto území je nejrozsáhlejší ze všech vytyčených prostředí. Jedná se o dvě pole podél celého transektu. Jde o typickou kulturní krajinu, kde se pěstuje převážně kukuřice a slunečnice.

•

Stromy u potoka – Jde o jednotlivé skupinky vzrostlých listnatých stromů podél potoka. Potok jako biotop jsem si vymezila samostatně.

•

Potok – Toto prostředí zahrnuje nejen potok, který protéká přímo obcí, a dále také lokalitou Loučky, ale také prostředí kolem toku.

•

Obec – Jde o část obce, která je tvořena samozřejmě budovami a živými ploty podél místní komunikace.

•

Zahrada – Toto území tvoří zahrady, jde o biotop v bezprostřední blízkosti člověka.

27

5 VÝSLEDKY Výsledky svého pozorování jsem zpracovala do tabulek č. II – X. V těchto tabulkách se nachází jednotlivé druhy i počty ptáků, v prostředí, kde byli viděni. Dále jsem vypracovala jednu souhrnnou tabulku č. I. Celkem jsem viděla 78 druhů ptáků. Dle početnosti jednotlivých ptáků, kteří byli viděni, jsou některé druhy na tomto území běžnější a jiné zase vzácnější. Například ledňáček říční (Alcedo atthis) byl za celé pozorování viděn jen jeden a to pouze dvakrát, na rozdíl od vrabce polního (Passer montanus), který byl vídán pravidelně ve větších počtech.

5. 1 Lesík V tomto biotopu jsem pozorovala během roku 19 druhů ptáků. Ptáci, kteří se zde objevovali patří většinou k běžným druhům naší krajiny. Mimo ně jsem zde vypozorovala vzácnějšího ostříže lesního (Falco subbuteo) a raroha velkého (Falco cherrug), kterým vyhovuje tento lesní biotop se svými dobře vzrostlými listnatými stromy. Toto prostředí ptákům poskytuje prostor pro jejich hnízdění, úkryt i potravu.

5. 2 Louka V tomto prostředí bylo viděno 12 druhů ptáků. Kromě běžných druhů zde byl pozorován sokol stěhovavý (Falco peregrinus), což je náš kriticky ohrožený druh, který byl viděn za celé roční pozorování pouze jednou. Louka jako biotop má malou pestrost z hlediska druhů ptáků. Toto prostředí je vhodné pro ptáky, kteří potřebují otevřenou krajinu. Dále poskytuje ptákům potravu v podobě semínek a hmyzu a prostor pro ptáky hnízdící na zemi. Louka ptákům neposkytuje dostatečný úkryt před predátory.

5. 3 Křoviny Bylo zde viděno 23 druhů ptáků a to jak zcela běžných druhů ptáků tak i těch, kteří byli pozorováni pouze v tomto prostředí: bramborníček černohlavý (Saxicola torquata), lejsek šedý (Muscicapa striata), křivka obecná (Loxia curvirostra), pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla) a pěnice pokřovní (Sylvia curruca). Toto prostředí má vysokou biodiverzitu a je výborným prostředím pro malé druhy ptáků, najdou zde potravu, úkryt i místo pro vyhnízdění. Množství keřů, které tvoří toto prostředí je ponecháno svému růstu a díky tomu, zde mají ptáci klidné prostředí, kde se mohou nerušeně vyskytovat.

28

5. 4 Sad V tomto biotopu jsem pozorovala 15 druhů ptáků, není to tedy druhově příliš bohatý biotop. Byly zde pozorovány běžné druhy, které se vyskytují i v ostatních biotopech. Tento biotop je vhodný pro ptáky jako je brhlík lesní (Sitta europaea) či šoupálek krátkoprstý (Certhia brachydactyla), kteří se rádi zdržují na stromech. Toto prostředí je využívané pro hnízdění i shánění potravy. Nachází se zde staré ovocné stromy, které jsou nezaměnitelné pro řadu dutinových hnízdičů.

5. 5 Pole Tento biotop, ač je silně ovlivňován člověkem, má vysokou biodiverzitu. Během roku zde bylo pozorováno 32 druhů ptáků. V tomto prostředí byli pozorováni jak jednotlivci, tak i velká hejna například holubů domácích (Columba livia f. domestica), havranů polních (Corvus frugilegus) slétajících se sem za potravou. Pole je běžným a nejvhodnějším prostředím pro bažanta obecného (Phasianus colchicus), který je zde velmi početný. Bylo zde pozorováno několik koroptví polních (Perdix perdix), jejichž stavy velmi poklesly. Toto prostředí je vhodné především pro ptáky, kteří využívají otevřenou krajinu. Je to místo, které pro své hnízdění užívají ptáci hnízdící na zemi a je také zdrojem potravy pro řadu druhů.

5. 6 Stromy u potoka V tomto biotopu bylo pozorováno 18 druhů ptáků. Mezi nimi byla i kukačka obecná (Cuculus canorus), která byla pozorována pouze v tomto prostředí. Dále se tu vyskytují běžné druhy naší krajiny, ale také se tu zdržovala žluva hajní (Oriolus oriolus), která byla pozorována především v tomto biotopu. Ptáci tu najdou úkryt i vhodné místo pro hnízdění.

5. 7 Potok Bylo zde pozorováno 5 druhů ptáků, z toho vzácnější ledňáček říční (Alcedo atthis), který se tu objevoval pouze jeden. Byla zde také viděna jedna slípka zelenonohá (Gallinula chloropus) a prostředí těsně kolem potoka bylo navštěvováno střízlíkem obecným (Troglodytes troglodytes). Toto specifické prostředí poskytuje některým druhům ptáků prostor pro vyhnízdění, úkryt i potravu.

29

5. 8 Obec Toto prostředí je zcela přizpůsobené člověku, ale i přesto zde bylo pozorováno 19 druhů ptáků. Neobjevoval se zde žádný vzácný druh, ale převážně druhy ptáků, které si zvykly žít v blízkosti člověka, jako je například vlaštovka obecná (Hirundo rustica) či jiřička obecná (Delichon urbicum), které ke stavbě svého hnízda využívají lidská obydlí. Tento biotop je vhodným pro hnízdění synantropních druhů, jejich úkryt a poskytuje jim i potravu.

5. 9 Zahrada Bylo zde pozorováno 17 druhů ptáků, i když jde opět o prostředí ovlivněné člověkem. Byly zde viděny běžné druhy ptáků. V zimě jsou sem lákáni ptáci krmítky, která jim zabezpečí snadno získatelnou potravu. Ve vegetačním období zde mohou být ptáci jako škůdci například špaček obecný (Sturnus vulgaris) na ovoci. Ptáci zde najdou úkryt, příležitost k vyhnízdění i potravu.

5. 10 Celkové zhodnocení Během mého ročního pozorování vyplynulo, že i biotopy ovlivněné člověkem mohou mít vysokou biodiverzitu. Druhově nejbohatším bylo pole, které člověk pravidelně obhospodařuje a naopak potok byl druhově nejchudším. Důležité je, jaké možnosti prostředí ptákům nabízí, ať už se jedná o shánění potravy, úkryt před predátory či nepříznivými podmínkami nebo možnosti jejich vyhnízdění. Například potok je velice specifickým prostředím, které je vhodné jen pro některé druhy ptáků a pokud přijde krutá zima, hrozí jeho zamrznutí, což může silně ohrozit tyto ptáky, a tak jeho biodiverzita nemůže být tak vysoká, i když je to hodnotné přírodní prostředí. Naopak pole je prostředím, které je vhodné pro celou řadu běžných ptačích druhů. Propojení všech těchto biotopů dává ptákům dostatečný prostor a výběr pro jejich hnízdění i shánění potravy. Pro jednotlivé ptačí druhy je velmi důležité toto střídání různých biotopů, díky své schopnosti letu se mohou pohybovat rychle na větší vzdálenosti a tím například využívat jedno prostředí pro shánění vhodné potravy a druhé pro svoje vyhnízdění. Dále také závisí na ročním období, v kterém biotopu se ptáci nacházejí více. V zimě se například různí ptáci nacházejí více na zahradách a v obci, kde jsou pro ně připravena krmítka s potravou a naopak, když se přiblíží doba hnízdění, zdržují se více v místech, kde si mohou postavit svá hnízda, což bývá většinou v nějakém porostu,

30

ať už keřovém, stromovém či jiném. Také pozorování určitého druhu závisí na tom, zda je to druh stálý, či tažný. Neznamená to ale jen to, že některé druhy v zimě nemůžeme pozorovat, ale také, že můžeme vidět ptáky nebo celá hejna, která přes naše území pouze protahují například hejna hus velkých (Anser anser). Z pozorování ve srovnání s lety 1973 – 1977 vyplynulo, že počet hnízdících motáků pochopů (Circus aeruginosus) a drozdů kvíčal (Turdus pilaris) se zvýšil a naproti tomu stavy koroptví polních (Perdix perdix), skřivanů polních (Alauda arvensis) a zvonohlíků zahradních (Serinus serinus) se snížily (ŠŤASTNÝ et al., 2009). Tab. I Souhrnný přehled druhů ptáků pozorovaných v okolí Jiříkovic Druh Phalacrocorax carbo Ardea cinerea Egretta alba Ciconia ciconia Cygnus olor Anser anser Anas platyrhynchos Buteo buteo Accipiter nisus Circus aeruginosus Falco subbuteo Falco peregrinus Falco tinnunculus Falco cherrug Phasianus colchicus Perdix perdix Gallinula chloropus Vanellus vanellus Larus ridibundus Columba palumbus C. livia f. domestica Streptopelia turtur Streptopelia decaocto Asio otus Dryocopus martius Picus viridis Dendrocopos major Jynx torquilla Sitta europaea Certhia brachydactyla Hirundo rustica Delichon urbicum

Měsíc (leden 2010 až leden 2011) 01 02 03 04 05 06 07 4 2 1 6 1 1

08

09

10

11

12

01

2

14

1

3 1

1

1 3 60 9 2 4

80 2 2 1 1

6 5 4 5 1

3 11 3 11 1

9 15 1 5

16 7 1

15 3

12 5

1

7 3 1 9

8

1 9

14

2

6

7

4

4

5

123 165 110 140 133 69 2 2 1 9 13 1 21 11 28 20 24 36 84 135 143 176 173 2 2 48 88 80 97 104 32 3 8

28

33 6

10

27 2

9 2

200

1 4

1 10

2

3 11

6

2 12

4

10 1

9

7 3 64 110 92 173 195

25 44 389 1 64

7

8 32 74 69 4 289 351 423 318 104 325 17 27 80 152 105 69 108

3

3 7

1 1 8 2

34 149 150 130 161 30 95 34 111 170 117

31

9 2

2 2

2 9

2 2

1

12 3 1

Tab. I Pokračování Alauda arvensis Motacilla alba Motacilla flava Turdus pilaris Turdus viscivorus Turdus philomelos Turdus merula Sturnus vulgaris Troglodytes troglodytes Erithacus rubecula Saxicola torquata Phoenicurus ochruros Muscicapa striata Sylvia curruca Sylvia atricapilla Phylloscopus collybita Parus major Parus palustris Parus caeruleus Aegithalos caudatus Corvus corax Corvus corone cornix Corvus frugilegus Corvus monedula Pica pica Garrulus glandarius Passer domesticus Passer montanus Fringilla coelebs Fringilla montifringilla Carduelis spinus Carduelis carduelis Carduelis cannabina Serinus serinus Pyrrhula pyrrhula Loxia curvirostra Carduelis chloris C. coccothraustes Emberiza citrinella Oriolus oriolus Lanius collurio Apus apus Alcedo atthis Cuculus canorus Melopsittacus undulatus Nymphicus hollandicus

1 3

28

11 27 16

1 45 45 57 18 130 1 3 2 1 8

6 50 115 80 3 2 12 25 12

13 8

16 18

13

11 4 1 15

1 2

12 1 25 1

51 107 86

1 4 26 30 22 88 200 341 10 4 3

21

56

49 1

1 2 37 3 4

2 9 42 1 1

46

58

2 4 4 5

4 7 10

4 4

33

7

20

64 1 1

38

23

1 1 48 163 86 136 113 1 1 3 5 52 21 16 31 11 18 12

1

2 60

2 2

5 5 2 7 3 2 2 7 7 5 5 2 1 6 15 100 140 105 196 101 61 105 190 110 150 130 100 122 79 36 14 111 10 6 34 3 10 3 6 1 1 9 6

79

41 21 31 48 63 53 22 25 70 132 210 54 1 1 3

1 100 90

9 15 4 64

99 150 130 129 73 16 36 14 1 14 14

42 11 12

19

1 40 189 140 82 112 52 34 43 3 5 3 8 6 2 110 140 74 17 17 13 28 8 5 1 7 1 2 1 42 46 109 51 1 1 9 6 7 3 6

32

36

19 5 2 20 250 155 113 20 5 215 1 5

300 117 7 5 2 14 11 226 200 10 182 22 37 17 9 76 21 68 65

1 17 13 170 124 69

46

2 5 10 6 43 117 164 106 101 1 4 1 3 3 69 4 142 113 1 1

Tab. II Druhy ptáků zaznamenané v biotopu lesík Druh

Měsíc (leden 2010 až leden 2011) 01 02 03 04 05 06 07 08 2 6 1 1 3 1 1 1 1 2 3 1 1 1

Buteo buteo Accipiter nisus Falco subbuteo Falco cherrug Columba palumbus Picus viridis Dendrocopos major 3 6 Certhia brachydactyla Motacilla flava Turdus pilaris Turdus philomelos Turdus merula 1 3 Fringilla coelebs Carduelis spinus Serinus serinus Pyrrhula pyrrhula Carduelis chloris 25 C. coccothraustes 3 5 Emberiza citrinella 110 140

09 1 1

10 2 5

11

12

1

01 1 3

1 2 2

3

3

7

4

20

7

22

5

18 1 3

5

4 1

1 3 11 1 14

1 11

13

3

15

6

3

2

9

1

71

21

1 25 4 5

8 10 15 1 3 102 113

10

11

12 35 3 72

50 8 16

6 23

8 2

1

08

09

1 10 61 65

11 2 25

Tab. III Druhy ptáků zaznamenané v biotopu louka Druh Falco peregrinus Falco tinnunculus Columba palumbus Hirundo rustica Delichon urbicum Alauda arvensis Motacilla flava Aegithalos caudatus Pica pica Carduelis cannabina Oriolus oriolus Apus apus

Měsíc (leden 2010 až leden 2011) 01 02 03 04 05 06 07 1 1 2 1 4 18 6 12 14 2 40 65 35 31 60 3 6 9 2 7 1 1

2 2

3 1 2 22

3

18

2 3 51

12

1 20

01 1

11 1

18 5

12

10 12

11 4

12

01

14

2

35

36

9

20

Tab. IV Druhy ptáků zaznamenané v biotopu křoviny Druh Columba palumbus Motacilla flava Turdus pilaris Turdus philomelos

Měsíc (leden 2010 až leden 2011) 01 02 03 04 05 06 07 08 5 7 11 5 9 15 1 6 2 9 3 12 7 11 17

33

09 20 1 7

Tab IV. Pokračování Turdus merula Erithacus rubecula Saxicola torquata Muscicapa striata Sylvia curruca Sylvia atricapilla Parus major Parus palustris Parus caeruleus Aegithalos caudatus Garrulus glandarius Passer domesticus Passer montanus Fringilla coelebs Serinus serinus Pyrrhula pyrrhula Loxia curvirostra Carduelis chloris Lanius collurio

5

9

19 15 10 2 1

12

21

37

2 1 19

45

10

8

9

1

5

35 3

23

1 2 1 4

2 1

2 4

1 4

12

4 1

1

2

2

52

5

30

6 7 5 1 3 13 20 9 15 43 55 65 51 59 40 105 150 146 130 60 95 90 65 72 78 20 9 45 39 55 6 11 3 1 25 3 1 13 12 1 4 2 5 6 12 75 35 70 62 32 23 28 25 35 90 2

13 12 10 2 25

Tab. V Druhy ptáků zaznamenané v biotopu sad Druh

Měsíc (leden 2010 až leden 2011) 01 02 03 04 05 06 07 08 09 40 10 56 64 32 15 27 20 5 4 10 4 8 2 7

Streptopelia decaocto Dendrocopos major Sitta europaea Certhia brachydactyla Motacilla flava Turdus pilaris 3 7 Turdus viscivorus Turdus philomelos 1 22 Turdus merula 1 7 15 Parus major 26 60 35 Parus palustris 3 Parus caeruleus 7 2 Garrulus glandarius 1 Fringilla coelebs 8 Fringilla montifringilla

10 31 2

1 5

11 21 10 33 23 34 39 2 1 1 3 3 7

1 61

2

65

01 25 6 3

49 57

50

20 25 1 21 25 1 9 20 4 9 5 9 30 46 111 80 45 1 2 5 10 2 4 2 1 10 2 3 31 20 17

Tab. VI Druhy ptáků zaznamenané v biotopu pole Druh Měsíc (leden 2010 až leden 2011) 01 02 03 04 05 06 07 08 Phalacrocorax carbo 4 Ardea cinerea 2 1 6 1 Egretta alba Ciconia ciconia

34

15 1

11 12 15 1 4 2 1 2

23 2 11 59

09

10

11

12

01

2

14

1

3 1

1

1

Tab. VI Pokračování Cygnus olor Anser anser Anas platyrhynchos Buteo buteo 8 21 Circus aeruginosus Falco tinnunculus 2 Phasianus colchicus 123 165 Perdix perdix Vanellus vanellus Larus ridibundus Columba palumbus C. livia f. domestica 50 Alauda arvensis Motacilla alba 1 Sturnus vulgaris 18 Erithacus rubecula Corvus corax Corvus corone cornix Corvus frugilegus 45 33 Corvus monedula Pica pica 2 5 Passer montanus Fringilla coelebs Carduelis carduelis Carduelis chloris Emberiza citrinella Lanius collurio Apus apus

3 46 4 2 2 2 1 9 3 6 4 110 140 133 2 2 9 13 21 1 35 103 86 8 7 7 9 9 35 21 2 1 1 1 2 60 4

2 4 1 5 10 2 69 28 1

8 1 21 19 63 205 89 302 350 115 104 298 9 2 4 12 2 2 115 301 10 1 1 19 180 2 5

1 1 2

5

2

8

60 200 7 14 14 15 10 9 5 1 4 3 1 4 4 64 110 92 173 195 25

4 1

3 8 11 1 33 6

2

5 1 10

7 5 2 1

1

2 21 1 21 13 3

1 55 63 65 67 39

10 19 55 94 4

8

09

10

11

12

01

3

1 1 3

2 1

1 2

2

4 5

2

1

Tab. VII Druhy ptáků zaznamenané v biotopu stromy u potoka Druh Streptopelia turtur Dryocopus martius Picus viridis Dendrocopos major Jynx torquilla Phylloscopus collybita Garrulus glandarius Passer domesticus Passer montanus Fringilla coelebs Carduelis spinus Carduelis carduelis Carduelis cannabina Serinus serinus

Měsíc (leden 2010 až leden 2011) 01 02 03 04 05 06 07 08 2 2 1 17 1 2

3 1

4 6

2 2 3

2 2 20 15

9 11

55

90 14

2 1 9 13 23 2 89 35 2

35

1 4 2 20

3 7 1 65 3

73 14

41 9

1 1 50 20

1 19

15

1 25 30 25 4 70

39 5 12

20 12

2

Tab. VII Pokračování Carduelis chloris Emberiza citrinella Oriolus oriolus Cuculus canorus

20 2

17

1 3 9

15 13 1 6

34 4 7

2 8 1

25

40

1

Tab. VIII Druhy ptáků zaznamenané v biotopu potok Měsíc (leden 2010 až leden 2011) 01 02 03 04 05 06 07 Anas platyrhynchos 9 9 3 2 6 Gallinula chloropus 1 T. troglodytes 1 3 1 Ardea cinerea 1 Alcedo atthis 1 Druh

08

09 2

10

11

12

4

3

1

01

1

Tab. IX Druhy ptáků zaznamenané v biotopu obec Druh

Měsíc (leden 2010 až leden 2011) 01 02 03 04 05 06 07 08 Anser anser 14 Accipiter nisus 1 2 2 Falco tinnunculus 2 2 2 1 3 Columba livia f. domestica 36 34 100 40 90 110 184 200 Streptopelia decaocto 46 37 55 21 22 34 Asio otus 3 8 Hirundo rustica 32 109 85 95 100 Delichon urbicum 64 34 51 105 Motacilla alba 18 8 9 4 11 1 Turdus merula 2 1 15 13 14 1 3 Phoenicurus ochruros 8 19 23 36 20 20 Corvus frugilegus 55 57 Corvus monedula Passer domesticus 25 15 96 25 2 Passer montanus 12 5 4 2 Serinus serinus 1 Apus apus 12 26 48 31 Melopsittacus undulatus 2 Nymphicus hollandicus 4

09 10 11 12 01 20 2 1 2 1 3 1 1 49 73 203 27 41 91 74 69 65 28 92 13 8 18 19

21

120 110 5 2 30 25 45 5 1 1

Tab. X Druhy ptáků zaznamenané v biotopu zahrada Druh Accipiter nisus Falco tinnunculus Streptopelia decaocto Turdus merula Sturnus vulgaris

Měsíc (leden 2010 až leden 2011) 01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 11 12 1 1 3 2 2 3 1 3 2 11 15 20 18 15 19 30 16 19 25 7 2 3 4 2 4 4 95 70 111 208 54 86 85 40 36

01 1 18 1

Tab. X Pokračování Phoenicurus ochruros 2 Parus major 19 55 10 1 Parus palustris Parus caeruleus 2 2 Passer domesticus 85 70 15 Passer montanus 50 40 35 15 Fringilla coelebs 2 Fringilla montifringilla 9 Carduelis carduelis 6 88 90 40 Carduelis chloris 28 89 50 15 Melopsittacus undulatus Nymphicus hollandicus

37

33 10 38 29 2 2

22 25

1 5 16

38

1 5

8 1 2

2

4 4

46

80 1 12 4 11 35 45 50 25 150 25 31 82 100 3 9 80 1 65 43 2 25 16 61

6 ZÁVĚR Z mého pozorování vyplynulo, že tolik nezáleží na tom, jestli krajina je ovlivněná člověkem, ale jak ji člověk ovlivňuje. A někdy může být lidská nečinnost také škodlivá pro některé druhy ptáků. Největší druhová rozmanitost byla v polním prostředí, které člověk ovlivňuje pravidelně. Dalším důležitým prostředím z hlediska biodiverzity byly křoviny, které člověk příliš neovlivňuje, v nich se nacházely druhy ptáků, které nebyly viděny nikde jinde. Je tedy zřejmé, že pro běžné druhy ptáků není problémem přizpůsobit se lidské činnosti, a třeba ji i využít, ale některé druhy, které jsou u nás vzácnější se s ní tak dobře vyrovnat nedokáží. Myslím si, že z hlediska některých druhů ptáků je potřeba zachovat prostředí, na které člověk nemá tak velký vliv. V sousedství sledované lokality se nachází rozsáhlý pozemek se zapojeným porostem, tvořící houští. Svému růstu jsou zde ponechány i různé plevele. Takto uzpůsobené prostředí poskytuje ptákům dokonalé podmínky pro jejich vývoj. Semínka z plevelů a keře jim nabízejí množství potravy a porost je natolik zapojen, že zde mají ptáci naprosté bezpečí a klid. Člověk v dnešní době sleduje převážně vzácné druhy ptáků a snaží se je chránit pomocí různých opatření, neměli bychom ale zapomínat ani na běžné druhy ptáků, které jsou u nás prozatím početné. Činnost člověka působí i na tyto ptáky a tak je potřeba sledovat i jejich stavy a důvody jejich změn. Zemědělská činnost se dělí na extenzivní a intenzivní. Extenzivní způsob zemědělství může vytvářet vhodné podmínky pro řadu druhů ptáků a pole jako prostředí je některými druhy ptáků vyžadováno, ale intenzivní moderní zemědělství neprospívá téměř žádnému druhu. Řešením by mohla být podpora šetrnějšího zemědělství, které by zachovávalo rozmanitou krajinu a kontrola vlivu tohoto opatření. Pokud chceme ptáky chránit, měli bychom se zajímat hlavně o jejich nároky na život, což nejčastěji znamená chránit právě jejich přirozené prostředí, ve kterém se vyskytují, pokud je zachováno toto prostředí, je tím zároveň zachována i možnost shánění potravy, úkryt i místo pro vyhnízdění. U ptáků ale vždy musíme myslet na to, že místo které potřebují v mimohnízdní době, není vždy totožné s místem pro hnízdění.

38

7 PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY BEJČEK V., ŠŤASTNÝ K., VERHOEF E., 2009: Ptáci Velký obrazový průvodce. Rebo Productions CZ, spol. s.r.o., Dobřejovice, 600 s. BEZZEL E., 2006: Poznáváme ptáky podle peří. Vydavatelství Víkend s.r.o., Praha, 127 s. BEZZEL E., 2008: Ptáci. Rebo Productions CZ, spol. s.r.o., Dobřejovice, 240 s. BURNIE D. a kol., 2008: Ptáci. Obrazová encyklopedie ptáků celého světa. Euromedia Group k.s.-Knižní klub, Praha, 512 s. ČERVENÝ J., KAMLER J,. KHOLOVÁ H., KOUBEK P., MARTÍNKOVÁ N., 2004: Encyklopedie myslivosti. Ottovo nakladatelství s.r.o., Praha, 592 s. ELPHICK J., WOODWARD J., 2008: Nový kapesní atlas Ptáci. Nakladatelství Slovart, s.r.o., Praha, 224 s. HUDEC K., 1994: Ptáci-Aves: Díl I Fauna ČR a SR Academia, Praha, 671 s. HUDEC K., ŠŤASTNÝ K., 2005: Ptáci-Aves: Díl II/1. Academia, Praha, 572 s. JIŘÍK K., MOTTL S., 1996: Atlas zvěře. Nakladatelství Brázda s.r.o., Praha, 208 s. KLVAŇOVÁ A., 2009: Změna klimatu už působí, Ptačí svět Časopis České společnosti ornitologické, 16 (1), 2. LAŠTŮVKA Z., GAISLER J., ŠŤASTNÁ P., PELIKÁN J., 2004: Zoologie pro zemědělce a lesníky. Konvoj spol. s.r.o., Brno, 264 s. MACKOVČIN P., JATIOVÁ M., DEMEK J., SLAVÍK P. a kol., 2008: Brněnsko. Agentura ochrany přírody a krajina ČR, Praha, 932 s. Mapa České republiky online, [cit. 2011-02-27]. Dostupné na: Mapa

Jiříkovic

online,

[cit.

2011-02-27].



39

Dostupné

na:

NOVÁK J., 2009: Krkavec velký – pojďme o něm diskutovat. Svět myslivosti Měsíčník pro myslivce a přátele přírody, 10 (4): 7 – 9. SPECHT R., 2002: Ptáci našich zahrad. Ottovo nakladatelství s.r.o., Praha, 64 s. STICHMANNOVÁ-MARNYOVÁ U., KRETZSCHMAR E., 1997: Nový průvodce přírodou. Slovo s.r.o., 464 s. SÝKORA I., 2010: Krkavcovití – biologie a vlastnosti. Myslivost Stráž myslivosti, 58 (12): 26 – 28. ŠARAPATKA B., NIGGLI U. a kol., 2008: Zemědělství a krajina Cesty k vzájemnému souladu. Univerzita Palackého v Olomouci, 272 s. ŠŤASTNÝ K., 2009: Vítané druhy, či vetřelci? (I.) Ptáci hrabaví. Svět myslivosti Měsíčník pro myslivce a přátele přírody, 10 (6): 14 – 17. ŠŤASTNÝ K., BEJČEK V., 1993: Početnost hnízdních populací ptáků v České republice. Sylvia 29: 72 – 81. ŠŤASTNÝ K., BEJČEK V., 2003: Červený seznam ptáků v České republice, s. 95 – 110. In: PLESNÍK J., HANZAL J., BREJŠKOVÁ L. (eds.), Červený seznam obratlovců České republiky. Příroda 22, Praha. ŠŤASNÝ K., BEJČEK V., HUDEC K., 1996: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 1985 – 1989. H & H, Praha. ŠŤASTNÝ K., BEJČEK V., HUDEC K., 2009: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice. Aventinum s.r.o., Praha, 463 s. VESELOVSKÝ Z., DUNGEL J., 2001: Obecná ornitologie. Academia, Praha, 357s.

40

SEZNAM TABULEK Tab. I Souhrnný přehled druhů ptáků pozorovaných v okolí Jiříkovic Tab. II Druhy ptáků zaznamenané v biotopu lesík Tab. č. III Druhy ptáků zaznamenané v biotopu louka Tab. č. IV Druhy ptáků zaznamenané v biotopu křoví Tab. č. V Druhy ptáků zaznamenané v biotopu sad Tab. č. VI Druhy ptáků zaznamenané v biotopu pole Tab. č. VII Druhy ptáků zaznamenané v biotopu stromy u potoka Tab. č. VIII Druhy ptáků zaznamenané v biotopu potok Tab. č. IX Druhy ptáků zaznamenané v biotopu obec Tab. č. X Druhy ptáků zaznamenané v biotopu zahrada

41