MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

BRNO 2010

EVA URBÁNKOVÁ

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství

Klíčivost semen vybraných druhů léčivých, aromatických a kořeninových rostlin Bakalářská práce

Vedoucí práce: Ing. Blanka Kocourková, CSc. Brno 2010

Vypracovala: Eva Urbánková

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma Klíčivost semen vybraných druhů léčivých, aromatických a kořeninových rostlin vypracovala samostatně a pouţila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloţeném seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a můţe být pouţita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně.

dne………………………………………. podpis bakaláře……………………….

PODĚKOVÁNÍ Moje poděkování patří mé vedoucí bakalářské práce Ing. Blance Kocourkové, CSc. za její odborné rady, metodickou pomoc a poskytnutí cenných informací. Především však za její osobní přístup a ochotu při zpracování této bakalářské práce. Také bych ráda poděkovala celé své rodině za trpělivost a podporu po celou dobu mého studia.

ABSTRAKT Bakalářská práce se věnuje problematice klíčivosti vybraných druhů léčivých, aromatických a kořeninových rostlin z čeledi Asteraceae a Lamiaceae. Byla testována klíčivost 10 druhů z těchto dvou čeledí a její závislost na teplotě, při které bylo osivo skladováno. Testování klíčivosti bylo provedeno dle metody popsané v Metodice zkoušení osiva a sadby MZe ČR. Po obdrţení osiva od semenářské firmy SEMO a.s., které bylo zařazeno do skladu zásob s prošlou expirací, jsme provedli test klíčivosti. Zbylé osivo bylo rozděleno na dvě části. Jedna část byla skladována v lednici při 5˚C. Druhá část byla skladována při pokojové teplotě, která kolísala od 21˚C do 23˚C. Po 6 měsících skladování byla znovu provedena zkouška klíčivosti obou částí. Na základě výsledků jednotlivých testů klíčivosti bylo zjištěno, ţe po skladování osiva při teplotě 5˚C zůstává klíčivost téměř zachována. Naproti tomu skladování osiva při teplotě pokojové klíčivost negativně ovlivňuje, tj. klíčivost zásadně klesá. Klíčová slova: osivo, klíčivost, dormance, skladování, teplota, Asteraceae, Lamiaceae

ABSTRACT

The bachelor thesis deals with problems of germination of selected species of medicinal, aromatic herbs and plants from the family Asteraceae and Lamiaceae. Germination was tested 10 kinds of these two families and their dependence on the temperature at which the seed was stored. Germination testing was performed according to methods described in the Methodology for seeds testing MoA Czech republic. Upon receipt of seed from company SEMO a.s., which was in the storage shed with expired expires, we performed germination tests. The remaining seeds were divided into two parts. One part was stored in a refrigerator at 5 ˚ C. The second part has been stored at room temperature, which ranged from 21 ˚ C to 23 ˚ C. After 6 months of storage was again tested for germination of both parts. Based on the results of germination tests revealed that the storage of seeds at 5 ˚ C germination remained almost maintained. By contrast, seeds stored at room temperature negatively affects germination, it mean germination decreases significantly.

Keywords: seed, germination, quiescence, storing, temperature, Asteraceae, Lamiaceae

OBSAH 1 ÚVOD .......................................................................................................................... 10 2 LITERÁRNÍ ČÁST ................................................................................................... 11 2.1 Semenářství, osivo a jeho charakteristika ............................................................. 11 2.2 Semeno a jeho stavba ............................................................................................ 11 2.3 Dormance semen................................................................................................... 12 2.4 Klíčení ................................................................................................................... 13 2.4.1 Podmínky klíčení ........................................................................................... 13 2.5 Klíčivost ................................................................................................................ 15 2.6 Ţivotnost (ţivotaschopnost) semen ...................................................................... 15 2.7 Charakteristika LAKR .......................................................................................... 16 2.7.1 Rozdělení LAKR ........................................................................................... 17 2.7.2 Šlechtění LAKR ............................................................................................. 18 2.7.3 LAKR v českém zemědělství ........................................................................ 19 2.7.4 Vývoj plochy pěstování, produkce a výnosu LAKR od roku 1994 ............... 20 2.8 Charakteristika čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae) ........................................... 20 2.8.1 Bazalka pravá (Ocimum basilicum L.) ........................................................... 21 2.8.2 Levandule lékařská (Lavandula officinalis Chaix) ........................................ 22 2.8.3 Majoránka zahradní (Majorana hortensis Moench.) ..................................... 23 2.8.4 Meduňka lékařská (Melissa officinalis L.)..................................................... 24 2.8.5 Saturejka zahradní (Satureja hortensis L.) .................................................... 24 2.8.6 Tymián obecný (Thymus vulgaris L.) ............................................................ 25 2.8.7 Yzop lékařský (Hyssopus officinalis L.) ........................................................ 26 2.9 Charakteristika čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae) ........................................... 26 2.9.1 Benedikt lékařský (Cnicus benedictus L.) ..................................................... 28 2.9.2 Heřmánek lékařský (Chamomilla recutita L. Rauschert) .............................. 29 2.9.3 Třapatka nachová (Echinacea purpurea) ...................................................... 30 3 CÍL PRÁCE................................................................................................................ 31 4 MATERIÁL A METODIKA .................................................................................... 32 4.1 Materiál ................................................................................................................. 32 4.2 Metodika ............................................................................................................... 32 5 VÝSLEDKY A DISKUSE ......................................................................................... 34

6 ZÁVĚR ....................................................................................................................... 39 7 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ...................................................................... 40 8 SEZNAM TABULEK ................................................................................................ 43 9 PŘÍLOHY ................................................................................................................... 43

1 ÚVOD Pěstování léčivých, aromatických a kořeninových rostlin nabývá stále na významu. U skupiny těchto plodin, však nejde jako u většiny zemědělských komodit o kvantitu, ale o kvalitu. Tyto důvody vedou ke stálému hledání vhodných pěstebních postupů, posklizňových úprav a k určení optimálního způsobu skladování. Základem získání kvalitní produkce LAKR je odpovídající reprodukční materiál, tj. osivo a sadba. Semenářství, jakoţto produkce, či rozmnoţování osiva je důleţitou a nedílnou součástí rostlinné výroby. Jednou z nejdůleţitějších vlastností osiva je klíčivost. Pokud má osivo kvalitní a vysokou klíčivost, je to prvním předpokladem pro dobrý výnos a kvalitu pěstované plodiny. Osivem a semenářstvím obecně se z právního hlediska zabývá zákon č. 299/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 219/2003 Sb.,o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin. Tomuto zákonu podléhá i osivo léčivých, aromatických a kořeninových rostlin. LAKR však nejsou součástí druhového seznamu zákona, proto kvalita osiva je zcela v kompetenci semenářské firmy, která se zabývá druhy LAKR, mnoţí osivo a sadbu a dodává ji pěstitelům. Osivo je definováno jako semena určená k výsevu (KOCOURKOVÁ, 2010). Musí být vhodně skladováno, aby si udrţelo ţivotnost a klíčivost. Ztráta ţivotnosti je také spojována s degradací DNA. Ţivotnost semen je u kaţdého druhu jiná a pohybuje se v délce od několika týdnů (vrba, topol, kávovník) aţ v době více neţ 100 let (leknín, lotos). Se ztrátou ţivotnosti úzce souvisí právě i ztráta klíčivosti, která je způsobena především poruchami translace a transkripce nukleových kyselin. Díky těmto poruchám se sniţuje enzymatická aktivita semene. Starší semena mají také niţší obsah volných fytohormonů a to především auxinů (PROCHÁZKA AT AL., 1998). Díky tomu, ţe klíčivost a klíčení vůbec vyţadují pro jejich zkoumání a poznání znalosti fyziologické, morfologické, biochemické a znalosti z odvětví genetiky a molekulární biologie, nabývají na významu biotechnologické postupy. Obor biotechnologie je znám jiţ delší dobu, avšak díky velkému pokroku posledních let v oblasti jiţ zmíněné genetiky a molekulární biologie, je vyuţívání této disciplíny důleţitou a nedílnou součástí moderního zemědělství a výzkumu jako takového.

10

2 LITERÁRNÍ ČÁST

2.1 Semenářství, osivo a jeho charakteristika Semenářství v širším slova smyslu znamená rozmnoţování, tj. produkce osiva a sadby všech druhů pěstovaných plodin a činnost s ním související (EHRENBERGEROVÁ

IN

ZIMOLKA, 2008). V obecném povědomí se rozšířilo, ţe osivo musí být klíčivé, zdravé a bez semen plevelů. Poměrně málo se však zdůrazňuje, ţe během jeho rozmnoţování musí být zachována také jeho genetická kvalita – nejdůleţitější vlastnost kaţdého osiva, která zahrnuje nejen hospodářské vlastnosti sklízeného produktu, ale i osivové charakteristiky (CHLOUPEK, 2008). Osivo a sadba se produkuje jak pro trh, tak pro vlastní potřebu, tzv. farmářské osivo, které si farmáři produkují sami pro sebe, avšak musí dbát zásad mnoţení, aby osivo bylo kvalitní (EHRENBERGEROVÁ

IN

ZIMOLKA 2008). Výroba osiv a sadby a jejich

uvádění do oběhu se řídí u nás i ve světě pevnými pravidly danými legislativou (zákon č. 299/2007 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby). Kvalita osiva je podmíněna mnoha faktory: odrůdovou kvalitou (tj. geneticky), odrůdovou pravostí a odrůdovou čistotou, klíčivostí, vitalitou osiva, čistotou osiva, zdravotním stavem aj. Vztah mezi kvalitou osiva a porostem, jenţ z osiva pochází, začíná v podstatě uţ při nasávání semen vodou (bobtnání). Kdyby totiţ bylo příliš rychlé, mohlo by dojít k popraskání semene a napadení mikroorganismy. V zásadě je však nejlepší rychlé vzejití, které je často spojeno se schopností semene vyrovnat se s ne příliš vhodnými podmínkami prostředí. Kvalita osiva často souvisí i s velikostí klíčních rostlin a to do doby, neţ se vyčerpají zásobní látky v semeni (CHLOUPEK, 2008).

2.2 Semeno a jeho stavba Semeno je podle SLADKÉHO IN PROCHÁZKA, 2003 mnohobuněčný útvar slouţící k rozmnoţování. Dle CHLOUPKA, 2008 je semeno rostliny úsporná a efektivní forma přenosu genetické informace z generace na generaci. Vzniká zpravidla po oplození mateřské rostlině. 11

na

Části semene – klíček (embryo, zárodek), ţivná pletiva (endosperm nebo perisperm) a obaly (osemení neboli testa). Na zralém semeni rozlišujeme také pupek (hilum) – místo, kde se oddělilo poutko (funiculus) od semene. Na obalu také nalezneme malou jizvičku (cikatrikulu) po mikropylárním otvoru – pod ním uloţena báze kořínku (radikuly). Látky obsaţené v pletivech semena zajišťují počáteční klíčení rostliny a jsou často vyuţívány i pro výţivu člověka. Obilky obilovin obsahují především škroby, semena bobovitých (Fabaceae) vysoký obsah bílkovin, rostlinné tuky převaţují v semenech řepky olejky (Brassica napus), slunečnice (Helianthus), ořešáku (Juglans), lnu (Linum), aj. Semena mohou mít různou velikost a tvar v závislosti na velikosti embrya a zásobních pletiv, počtu semen v plodu atd. (LHOTSKÁ; KROPÁČ; MAGET, 1985). Tvar můţe být kulovitý, ledvinovitý, čočkovitý, elipsoidní, měsíčkovitý, podlouhlý, atd. Semena jsou také často více či méně zploštělá. Barva je nejčastěji hnědá, černá, šedá, ţlutá či olivově zelená a častá je i kresba, tečkování, mramorování. Hmotnost můţe být aţ 15 kg (největší semena palmy Lodoicea seychellarum, dlouhá 40 cm) i jen několik málo gramů (vstavačovité- Orchideaceae).

2.3 Dormance semen Semena všech druhů nemohou klíčit hned po sklizni, kdy mají vhodné podmínky pro klíčení. Nejdříve v nich musí proběhnout změny (morfologické i fyziologické), které se dějí pouze za specifických podmínek. Musí projít takzvaným klíčním odpočinkem neboli dormancí. Tímto způsobem mají semena (i plody) moţnost přečkat nepříznivá období, ať uţ mrazy, či tepla a sucha. Kvůli těmto okolním teplotním podmínkám, které jsou pro kaţdou oblast na zeměkouli specifické, byly rostliny donuceny přizpůsobit se a střídat období růstu s obdobím klidu (dormance), kdy je růst potlačen. A právě nedostatek či naopak účast dormance v nevhodnou dobu je také jednou z rozhodujících podmínek pro to, zda zavlečený druh má moţnost v jiné oblasti zdomácnět nebo ne. Důvodů, které vyvolávají dormanci je však více. Dalším z nich je např. tvrdosemennost, kdy je osemení nepropustné pro vodu. Pokud jsou obaly nepropustné pro plyny, tak i přes nabobtnání semene vodou ke klíčení nedojde, protoţe k zárodku neproniká kyslík a ven se nedostane vydýchaný oxid uhličitý (LHOTSKÁ; KROPÁČ; MAGET, 1985).

12

2.4 Klíčení Klíčení podle ŠEBÁNKA IN PROCHÁZKA, 2003 začíná příjmem vody semenem a končí začátkem prodluţovacího růstu radikuly v embryu. Avšak v zemědělské představě je klíčení ztotoţňováno s vynořením klíční rostliny nad půdní povrch. Klíčení semene je ale ve skutečnosti hlavně hydratací proteinů, subcelulárními změnami struktury, zvýšeným dýcháním a začínajícím prodluţováním buněk radikuly, případně hypokotylu. Podle LHOTSKÉ; KROPÁČE; MAGETA, 1985 mají semena v osemení vrstvu, kde jsou buňky, které při styku s vodou zeslizovatějí a dokáţí určité mnoţství vody udrţet. Tato schopnost je důleţitá kvůli výkyvům při krátkodobém nedostatku vody a je známa u mnohých zástupců čeledi hluchavkovitých, hvězdnicovitých, brukvovitých, lnovitých a dalších. Existují však i druhy, jejichţ semena mají vlastní přizpůsobení k regulaci vodního zásobování. Jsou to druhy mající určitou zásobu uţ z mateřské rostliny (př. palma kokosová). Podle ŠEBÁNKA IN PROCHÁZKA, 2003 z embrya vycházející signál (můţe být způsoben gibereliny) navodí mobilizaci zásob uloţených v semeni ve prospěch růstu klíční rostliny. Tento proces následuje po začátku růstu radikuly. Např. u obilky ječmene se gibereliny uvolňují do aleuronové vrstvy endospermu. Tímto dochází k aktivaci genů pro slučování hydrolytických enzymů a to hlavně α-amylázy štěpící škrob. U semen bohatých na bílkoviny se tvoří i proteázy a enzymy glyoxalátového cyklu se aktivují u semen zásobených tukem. Růst klíčních rostlin úzce souvisí i s aktivací auxinu.

2.4.1 Podmínky klíčení Vnitřní vnější vrstvy semen - pokud jsou nepropustná pro vodu, tak brání testa svou vrstvou palisádového sklerenchymu zbobtnání semen (taková semena označujeme jako „tvrdá“ – př. bobovité rostliny) - příjem vody umoţníme narušením testy buď mechanicky (písek, rozbité sklo = stratifikace), či chemicky (kyselina sírová) - v přírodě dochází k narušení v půdě, vodě, zaţívacím traktu zvířat, mikrobiologicky 13

inhibiční látky v semenech - přirozené - kyselina abscisová, ferulová, kávová, kumarin, skopoletin, atd… (obsaţeny v duţině plodů- např. rajčat, šípků) -

umělé

–

chlorcholinchlorid

(CCC),

diaminozid,

paclobutrazol,

kyselina

2,3,5-trijódbenzoová (TIBA), maleinhydrazid (MH) Odstranění těchto látek provádíme metodou stratifikace – vkládání zbobtnaného osiva od vrstev písku v bednách, které jsou uloţeny několik týdnů při nízkých teplotách (2-8˚C). Během stratifikace se postupně odbourávají inhibitory a roste hladina giberelinů, konec stratifikace signalizován vzestupem auxinů a počátkem klíčení (př. semena, či plody javoru, buku, břízy, lípy, meruňky, broskvoně, růţe, vinné révy a dalších dřevin). Vnější dostatečný přísun vody - důleţité pro zbobtnání -mnoţství pohlcené vody při klíčení souvisí s chemickým sloţením semene - semena bohatá na bílkoviny mohou pohltit aţ 150 %, bohatá na tuky 140 % a na glycidy 80 % (FELKLOVÁ M., KOCOURKOVÁ B., 2003) kyslík - výjimku tvoří rostliny klíčící pod vodou (např. rýţe) teplota - minimální, optimální, maximální - závisí na fylogenetickém přizpůsobení druhu (např. ţito a hrách klíčí uţ při 1-2 ˚C; fazol, slunečnice a kukuřice při 8-10 ˚C; meloun a tabák aţ při 13-14 ˚C; některé tropické rostliny klíčí aţ při teplotách nad 30˚C) - některé druhy mohou klíčit v širokém rozmezí teplot (např. bolehlav), zatímco jiné druhy (např. durman) mají poměrně vyhraněné poţadavky na teplotu (LHOTSKÁ; KROPÁČ; MAGET, 1985) - teplota potřebná pro klíčení můţe být shodná či rozdílná s teplotou potřebnou pro další vývoj zárodku světlo - není podmínkou klíčení, avšak u některých semen klíčení stimuluje - neaktivní fytochrom P 660 je převáděn krátkovlnným červeným světlem na aktivní P 730, který klíčení provokuje (např. tabák, salát, náprstník, kypreje) - u některých semen je světlem aktivován giberelin (moţnost exogenní aplikace giberelinu a navození klíčení bez světla – ve tmě – u určitých druhů) 14

- na některé druhy však světlo můţe působit naopak inhibičně ve vztahu ke klíčení (např. svazenka, černucha, tykev, laskavec)

2.5 Klíčivost Klíčivost je procenticky vyjádřený počet klíčících semen, která jsou schopna pokračovat ve vývoji. Můţeme ji určit laboratorní zkouškou na zvlhčeném filtračním papíře, písku nebo vatě. Klíčivost je ovlivňována: Kvalitou vysetého osiva - nejen v důsledku genetických faktorů, ale i vlivem mateřských pletiv (endospermu) v semeni. Výţivou - vyšší obsah proteinů v obilkách můţe být výhodou pro počáteční vývoj klíčence. U jiných druhů rostlin však vysoký obsah dusíkatých látek můţe vést k inhibici klíčení. Teplotou a fotoperiodou - nízké teploty neumoţňují vyzrání a vysoké jsou příčinou dodýchávání zásobních látek. Vliv teploty a délky dne se můţe projevit i podílem tvrdých a dormancích semen. Vlhkostí půdy - suché počasí v době dozrávání zvyšuje kvalitu semen, sniţuje napadení patogenními houbami aj. Mechanickým poškozením - hlavně během sklizně a posklizňových úprav. Jedna z hlavních příčin sníţené klíčivosti. Nesprávným sušením - při vysoké teplotě, nebo po příliš dlouhou dobu, kdy se rychle sníţí vlhkost, mohou některá semena (např. luskovin) popraskat. Posklizňovým uskladněním - nízký obsah vody v semenech, nízká teplota a nízký obsah kyslíku klíčivost výrazně prodluţují. Nízká klíčivost můţe také úzce souviset s nízkou ţivotností (vitalitou) semen, kterou ovlivňují jak vnější, tak i vnitřní faktory.

2.6 Ţivotnost (ţivotaschopnost) semen Faktory ovlivňující ţivotnost: Vnější 15

voda obsaţená v semeni okolní teplota (nízká teplota sniţuje ţivotní pochody, čímţ prodluţuje ţivotnost semen; v semenech s vysokým obsahem vody by mohlo dojít ke zmrznutí vody v pletivech a jejich poškození, při teplotách pod bodem mrazu) Vnitřní stupeň zralosti semene genetická výbava po rodičích anatomická stavba typ a stupeň dormance (odpočinku) semen

2.7 Charakteristika LAKR Léčivé, aromatické a kořeninové rostliny (LAKR) označujeme také jako skupinu speciálních plodin. Vzhledem k významu, který mají pro lidský organismus, patří do skupiny uţitkových rostlin (FELKLOVÁ, KOCOURKOVÁ, 2003). Jednotlivé druhy jsou pouţívány ve fytoterapii, aromaterapii, farmaceutickém a potravinářském průmyslu. Počet druhů řadících se do této skupiny se pohybuje kolem 40 000. Zástupců této skupiny však stále přibývá s novými poznatky vědy a medicíny. Tato skupina vyţaduje i speciální podmínky pro pěstování a oproti jiným plodinám se pěstuje pouze na menších plochách. Léčivé, aromatické a kořeninové rostliny jsou pro jejich vyuţití získávány různým způsobem – sběrem ve volné přírodě, pěstováním a z dovozu. Látky, které z LAKR vyuţíváme, mohou být ve větších mnoţstvích uloţeny v různých částech rostliny – kořen (radix), oddenek (rhizoma), list (folium), nať (herba), květ a květenství (flos) nebo plod (fructus). Účinnými látkami jsou většinou produkty sekundárního metabolismu a to především silice, alkaloidy, glykosidy, hořčiny, pryskyřice, v menší míře produkty primárního metabolismu jako například cukry, tuky, kyseliny, aminokyseliny, vitaminy, enzymy. Jejich obsah v rostlině musí odpovídat určitým normám, které jsou dány lékopisy (ČsL 5), Zákonem o potravinách, příslušnými vyhláškami a jinými normami. Obsah a mnoţství těchto látek se sleduje fyzikálně-chemickými analytickými metodami. Usušené rostlině nebo nějaké její části, 16

která slouţí k výrobě léčiv, či jiných přípravků s léčivým účinkem se říká droga a pod tímto označením se také dostává na trh (KOCOURKOVÁ IN ZIMOLKA, 2008). Léčivými, aromatickými a kořeninovými rostlinami se zabývá sdruţení pěstitelů a zpracovatelů léčivých rostlin PELERO CZ, které jednak prezentuje aktuální informace a novinky týkající se této skupiny speciálních plodin, účastní se seminářů, výstav (FLORA Olomouc), ale také se podílí na tvorbě pravidelné situační a výhledové zprávy vydávané Ministerstvem zemědělství ČR (KOCOURKOVÁ, 2009). Genové zdroje léčivých, aromatických a kořeninových rostlin jsou uchovány na pracovišti VÚRV v.v.i v Praze na oddělení zelenin a speciálních plodin v Olomouci.

2.7.1 Rozdělení LAKR Rozdělení LAKR podle plochy pěstování: velkoplošně pěstované - ve světě – blahovičník (Eucalyptus), koka (Erythroxylon), chinovník (Cinchona) - u nás – kmín kořenný (Carum carvi L.), ostropestřec mariánský (Silibum marianum L.), námel (Claviceps), heřmánek (Matricaria chamomila L.) pěstované na malých plochách - ostatní druhy LAKR (máta, tymián, jitrocel, meduňka, proskurník, kozlík, andělika, atd.) V České republice je vyuţíváno zhruba 230 druhů LAKR a z toho jen 65 druhů je pěstovaných. Rozdělení LAKR podle délky vegetace (do doby vhodné pro zpracování): jednoleté, dvouleté, tříleté, víceleté Rozdělení LAKR podle obsahu účinných látek: s obsahem silic, glykosidů, hořčin, slizů, tříslovin, alkaloidů, atd. Rozdělení LAKR podle části rostliny, která je vyuţívána: kořenové (třapatka nachová, andělika lékařská, čekanka obecná, fialka vonná, kozlík lékařský, jehlice rolní, lékořice lysá, libeček lékařský, oman pravý, petrţel zahradní, proskurník lékařský, parcha saflorová, reveň dlanitá, reveň lékařská) 17

naťové (bazalka pravá, benedikt lékařský, brutnák lékařský, čekanka obecná, jablečník obecný, majoránka zahradní, máta peprná, máta kadeřavá, tymián obecný, meduňka lékařská, řebříček obecný, řepík lékařský, saturejka zahradní, šalvěj lékařská, třapatka nachová, třezalka tečkovaná, yzop lékařský) listové (jitrocel kopinatý, medvědice léčivá, náprstník vlnatý, proskurník lékařský, rulík zlomocný, sléz maurský) květové (divizna sápovitá, divizna velkokvětá, heřmánek lékařský, chmel otáčivý, levandule klasnatá, měsíček lékařský, rmenec sličný, topolovka růţová) pro plody a semena (andělika lékařská, anýz vonný, brutnák lékařský, fenykl obecný, kmín kořenný, koriandr setý, mák setý, ostropestřec mariánský, námel, pískavice řecké seno, pupalka dvouletá) (Dělení LAKR dle KOCOURKOVÉ IN ZIMOLKA, 2008).

2.7.2 Šlechtění LAKR Podle CHLOUPKA, 2008 se v poslední době věnuje velká pozornost šlechtění LAKR a to z důvodu stále větší spotřeby koření a léčivých rostlin vyuţívaných pro výrobu farmaceutických výrobků. Právě pro tyto účely je zapotřebí co největší homogenita pouţívané suroviny, aby se farmaceutické preparáty standardizovaly. K tomuto sjednocení lze vyuţít i metodu mikropropagace in vitro. Důleţitým se také stává šlechtění LAKR na rezistenci, protoţe suroviny pouţívané pro výrobu léčiv nesmí být ovlivněny pesticidními látkami. Naproti tomu KOCOURKOVÁ, 2010 uvádí, ţe v současné době u nás šlechtění léčivých rostlin v podstatě neexistuje. Do zkoušek pro registraci přichází jen materiály získané z expedic a následně přemnoţené, případně výběry ze stávajících odrůd. Hlavní udrţovatelé stávajících odrůd v České republice a šlechtitelé nemají dostatečné ekonomické zázemí. Ve světě zabezpečují šlechtění zpracovatelé, tj. farmaceutické koncerny. Šlechtění se zaměřuje na různé cíle. Jedním z nich je i zvýšení obsahu antioxidačních látek v LAKR. Antioxidanty jsou látky organismu prospěšné, sniţující pravděpodobnost vzniku kardiovaskulárních chorob i některých nádorových onemocnění. Pouţívají se například v tzv. šetřících dietách, které jsou součástí „Dietního systému pro nemocnice“. V LAKR pouţívaných jako koření je hlavní antioxidační látkou kyselina

18

askorbová (vitamin C) a fenolové sloučeniny – fenolové kyseliny, jejich estery, flavonoidy, glykosidy, katechiny, gallokatechiny, proanthokyany, fenolové diterpeny (CHRPOVÁ, KOUŘIMSKÁ, PÁNEK

IN

AKTUÁLNÍ

AROMATICKÝCH A KOŘENINOVÝCH ROSTLIN,

OTÁZKY

PĚSTOVÁNÍ

LÉČIVÝCH,

2008).

Obsah kyseliny askrobové v mg na 1 g sušených listů: Saturejka – 82,6 Majoránka (přihnojovaná kejdou) – 37,3 Majoránka (přihnojovaná minerálním hnojivem) – 34,8 Máta – 150,4 Tymián (přihnojovaný kejdou) – 28,8 Tymián (přihnojovaný minerálním hnojivem) – 44,6 (CHRPOVÁ, KOUŘIMSKÁ, PÁNEK IN AKTUÁLNÍ OTÁZKY PĚSTOVÁNÍ LÉČIVÝCH, AROMATICKÝCH A KOŘENINOVÝCH ROSTLIN,

2008).

2.7.3 LAKR v českém zemědělství LAKR řadíme do skupiny maloobjemových plodin. Hlavním a určujícím faktorem je zde ekonomika a výchozím bodem poptávka. Tato skupina plodin není na rozdíl od většiny zemědělských komodit podporována zvláštními dotacemi, ale základní finanční podpora (platba na plochu) je stejná jako u ostatních plodin. Surovina z LAKR je získávána produkcí nebo sběrem v přírodních společenstvech (BRANŢOVSKÝ, 2008). Osivo pro pěstování LAKR lze získat v podstatě třemi způsoby: vlastní sběr semen na přirozených stanovištích maloobjemová balení od semenářských firem (neprošlechtěný materiál) osivo vyšlechtěných odrůd (cílem je získat hodnotnou surovinu) (BRANŢOVSKÝ, 2008). Podle BRANŢOVSKÉHO, 2008 je současná situace pro celou skupinu LAKR po stránce zájmu veřejnosti příznivá. Silné trendy „návratu k přírodě“, preventivní péče o zdraví zaloţená i na přírodních podpůrných prostředcích nahrává zvýšenému zájmu

19

o produkci. Z hlediska právních předpisů a celkového přístupu LAKR poškozeny nejsou, ale nejsou ani preferovány.

2.7.4 Vývoj plochy pěstování, produkce a výnosu LAKR od roku 1994 LAKR byly v ČR v roce 2007 pěstovány na 5 184 ha, coţ je oproti roku 2003 pokles o více neţ 50%. Důvodem tak velkého rozdílu můţe být i změna přístupu pěstitelů ke statistickému vykazování ploch LAKR kvůli evidenci půdy za účelem získání přímé platby. Tab. 1 Vývoj plochy pěstování, produkce a výnosu LAKR Rok

plocha(ha) produkce(t) výnos (t/ha)

1994

4942,27

4493,62

0,91

1999

3507

2143

0,61

2000

7019

4558

0,65

2003

11421

7289

0,64

2005

8355

5841

0,7

2006

5858

4727

0,81

2007

5184

3925

0,76

Tabulka vznikla na základě informací dle SITUAČNÍ A VÝHLEDOVÉ ZPRÁVY, LÉČIVÉ, AROMATICKÉ A KOŘENINOVÉ ROSTLINY, 1995, 2004, 2007, 2008.

2.8 Charakteristika čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae) Čeleď hluchavkovité (Lamiaceae) zahrnuje rostliny jednoleté, dvouleté nebo vytrvalé byliny, které mají čtyřhrannou, jednoduchou nebo větvenou lodyhu s podélným rýhováním. Mimo naše území bychom našli i keře (levandule, rozmarýn, tymián) či stromy patřící do čeledi hluchavkovité. Léčivé rostliny z této čeledi jsou také často

20

pěstované pro okrasné účely a mohou být vyuţity v domácnosti jako léčivé drogy nebo koření (ŠTOLCOVÁ; POPELKOVÁ, 2009). Tyto rostliny mají listy vstřícné (většinou křiţmostojné), jednoduché, řapíkaté nebo přisedlé, bez palistů. V horní části přecházejí v listeny. Čepel listu je ve většině případů vroubkovaná, aţ pilovitá, málokdy celokrajná. Souměrné a oboupohlavné květy jsou uspořádány v lichopřeslenech. Kalich je tvořen pěti zuby. Pětičetná koruna má dva pysky (vznikají srůstem korunních cípů), z níţ horní pysk je celokrajný dvojlaločný a dolní pysk trojlaločný. Koruna přechází v dlouhou nálevkovitou trubku. V některých případech bývají části koruny redukovány, jako například u zběhovce, kde chybí horní pysk. Semena jsou uloţena ve svrchním, dvoupouzdrém semeníku. V kaţdém pouzdře jsou dvě vajíčka, postupným zaškrcováním však vznikají čtyři jednosemenné části. Tyčinky jsou dvoumocné (dvě delší a dvě kratší) a srůstají s korunní trubkou nitkami. Pestík je tvořen dvěma srostlými plodolisty. Plodem hluchavkovitých je tvrdka. Rostliny této čeledi jsou výrazně aromatické, díky silicím, které obsahují. A nejen díky těmto vlastnostem jsou pouţívány v lidovém léčitelství a farmaceutickém průmyslu, jako například mateřídouška, hluchavka, šalvěj, dobromysl, meduňka, jablečník, yzop, máta, bukvice. Některé z nich se také pouţívají jako koření a to hlavně bazalka a dobromysl. Tato čeleď zahnuje zhruba 220 rodů a více neţ 4000 druhů, které bychom našli téměř po celém světě, ale hlavně v oblasti okolo Středozemního moře. (SLAVÍK, 2000) Nejčastěji se pěstují tyto druhy: bazalka pravá, levandule lékařská, majoránka zahradní, meduňka lékařská, saturejka zahradní, tymián obecný a yzop lékařský.

2.8.1 Bazalka pravá (Ocimum basilicum L.) Jednoletá rostlina s příjemnou vůní, vysoká 10 – 45 cm. Lodyha čtyřhranná, většinou lysá, někdy však i ochlupená s krátce řapíkatými křiţmostojnými listy, které mají vejčito-kopinatou celokrajnou čepel. V horní části stonku přechází listy v listeny. Květy jsou souměrné, oboupohlavné se srostlými obaly, kalichem tvořeným dvěma pysky, korunou téţ dvoupyskou barvy červené, ţlutavé aţ bílé a dvoumocnými tyčinkami. Květenstvím je přetrhovaný lichoklas tvořený zhruba šestikvětými lichopřesleny. Plody jsou čtyři malé černohnědé tvrdky. Kvete od června do září. Je velmi medonosná. 21

Vyţaduje slunná místa, vlhkou, humózní a kyprou půdu. Pěstuje se jak pro její léčivé účinky – nať, tak jako kořeninový přídavek do pokrmů- listy. Pouţití: Parfumérie – obsah vonné silice asi 0,5% (Oleum basilici). Vůně této drogy připomíná hřebíček nebo muškát (VALÍČEK, 2007). Farmaceutický průmysl – účinky na trávicí ústrojí, zvyšuje tvorbu ţaludečních šťáv (VALÍČEK, 2007), proti nadýmání, desinfekce močových cest (silice s metylchavikolem a linaloolem, třísloviny). Lidové léčitelství – léčení zánětů horních cest dýchacích, podporuje pocení, jako desinfekce ústní dutiny, omývání kůţe při zapaření. Charakteristika zástupce vznikla studiem THURZOVÁ A KOL., 1983, JIRÁSEK; STARÝ; SEVERA, 1989, LHOTSKÁ; KROPÁČ; MAGET 1985, HLAVA; STARÝ; POSPÍŠIL, 1987, UŠÁK; PILÁT, 1974, KORBELÁŘ; ENDRIS, 1981.

2.8.2 Levandule lékařská (Lavandula officinalis Chaix) Levandule je 20 – 60 cm vysoký, hustě rozvětvený, plstnatý polokeř s výraznou aromatickou vůní. Listy jsou neopadavé, vstřícné, úzce kopinaté, aţ 5 cm dlouhé. Květenstvím je vrcholový lichoklas, který je tvořen z lichopřeslenů. Ty jsou sloţeny z 6 aţ 10 stopkatých modrofialových květů, které jsou oboupohlavné, souměrné a mající srostlé obaly. Kalich je pětizubý, na špičce modře plstnatý, vně bílo plstnatý. Koruna tvořena dvěma pysky, fialové aţ nachové barvy. Semeník je svrchní, srostlý ze dvou plodolistů, dvoupouzdrý. Plodem jsou čtyři tvrdky. Kvete od června do srpna. Pěstuje se v teplejších oblastech na lehčích půdách bohatých na vápník. Vyţaduje slunce a bezvětří. Původním místem výskytu levandule je Středozemí, kde se hojně vyskytuje dodnes i jako planý druh. Pouţití: Farmaceutický průmysl – sedativum, sniţuje krevní tlak, zlepšuje oběh krve, zklidňuje nervový systém (slabé narkotikum), tlumí reflexy, otupuje vnímání. Obsahuje levandulovou silici (Oleum levandulae) a v ní především ester linaloolu (aţ 60%), linalylacetát, terpineol, terpineol, borneol, cineola geraniol. 22

Lidové léčitelství – přidává se spolu s tymiánem, chmelem a kozlíkem do polštářků proti nespavosti, léčivé čajové směsi (proti kašli, nespavosti, močopudné, aj.) Kosmetický průmysl – latinský název odvozen od slova lavare = mýt se, osvěţující přísada do koupelí, silice do mýdel, pleťových vod, krémů, koupelových přísad, dezodoračních přípravků. Parfumérie – výroba luxusních parfémů, hlavní a nejznámější oblastí pěstování pro tyto účely je Francie (region Provance). Charakteristika zástupce vznikla studiem THURZOVÁ A KOL., 1983, JIRÁSEK; STARÝ; SEVERA, 1989, LHOTSKÁ; KROPÁČ; MAGET 1985, HLAVA; STARÝ; POSPÍŠIL, 1987, UŠÁK; PILÁT, 1974, KORBELÁŘ; ENDRIS, 1981.

2.8.3 Majoránka zahradní (Majorana hortensis Moench.) Majoránka je 10 – 60 cm vysoká, jednoletá, aromatická rostlina s plstnatým povrchem. Přímé nebo vystoupavé lodyhy, větvené a bohatě olistěné. Listy obvejčité aţ kopisťovité s celokrajnými či řídce pilovitými čepelemi. Květenství vrcholové, hroznovité, sloţené z lichopřeslenů. Květy drobné, oboupohlavné, souměrné, se srostlými obaly. Kalich s trojzubým pyskem, koruna pyskatá, bílá aţ fialovorůţová. Tyčinky dvoumocné. Semeník svrchní, srostlý ze dvou plodolistů a se dvěma pouzdry. Plodem jsou 4 hladké, světle hnědé tvrdky vejcovitého tvaru. Kvete od července do září. Často zplaňuje, snadno zdomácňuje. Pouţití: Farmaceutický průmysl a lidové léčitelství – mírné sedativum, při poruchách neurovegetativního systému, bolestech hlavy, při zaţívacích potíţích (nadýmání, průjmy, střevní koliky), protikřečové a desinfekční účinky. Při chorobách horních cest dýchacích, součást kloktadel, osvěţujících a regeneračních koupelí. Masti na špatně se hojící rány a mokvavé vyráţky. Potravinářství – koření do pokrmů. Charakteristika zástupce vznikla studiem THURZOVÁ A KOL., 1983, JIRÁSEK; STARÝ; SEVERA, 1989, LHOTSKÁ; KROPÁČ; MAGET 1985, HLAVA; STARÝ; POSPÍŠIL, 1987, UŠÁK; PILÁT, 1974, KORBELÁŘ; ENDRIS, 1981. 23

2.8.4 Meduňka lékařská (Melissa officinalis L.) Vytrvalá 20-80 cm vysoká, bohatě větvená bylina. Lodyha hranatá, ochlupená a celá rostlina příjemně voní po citronech.

Listy vejčité, srdčité a téţ řídce chlupaté.

Květenstvím je klas z lichopřeslenů. Květy drobné, modrofialové s růţovým nebo ţlutým nádechem. Většinou oboupohlavné, někdy však i různopohlavné, souměrné, se srostlými obaly.

Koruna dvoupyská, kalich zvonkovitý, tyčinky dvoumocné.

Semeník svrchní, srostlý ze dvou plodolistů, dvoupouzdrý. Plodem jsou 4 podlouhlé tmavé tvrdky, které ve vlhku zeslizovatí. Kvete od června do srpna. Roste hlavně v teplejších oblastech, na kamenitých svazích, skalních stepích. Často se pěstuje ve venkovských zahrádkách pro své medonosné a léčivé vlastnosti. Pouţití: Farmaceutický průmysl a lidové léčitelství – klidnící, protikřečové účinky, proti plynatosti, sniţuje krevní tlak, jako sedativum při nervových problémech, při nespavosti (meduňkový čaj s medem), vyčerpání, psychických potíţích (hysterie, hypochondrie) – tzv. karmelitské kapky. Kosmetický průmysl – bylinné směsi do koupele (příjemně provoní kůţi), přípravky na mastnou pleť a vlasy. Parfumérie – vzácné silice citranového typu Charakteristika zástupce vznikla studiem THURZOVÁ A KOL., 1983, JIRÁSEK; STARÝ; SEVERA, 1989, LHOTSKÁ; KROPÁČ; MAGET 1985, HLAVA; STARÝ; POSPÍŠIL, 1987, UŠÁK; PILÁT, 1974, KORBELÁŘ; ENDRIS, 1981.

2.8.5 Saturejka zahradní (Satureja hortensis L.) Jednoletá, výjimečně dvouletá, 10-35 cm vysoká, aromatická rostlina, s hustě ochlupenými, ţláznatými, tmavě zelenými aţ fialovými prýty. Lodyha keřovitě rozvětvená, v dolní části zdřevnatělá, stejně jako kořen. Listy křiţmostojné, krátce řapíkaté, čárkovitě kopinaté s celokrajnou čepelí. Květenstvím jsou vrcholové lichoklasy z lichopřeslenů. U saturejky zahradní se vyskytuje ze šlechtitelského hlediska významná odlišnost pohlavních orgánů květů (gynodimorfismus), kde jsou v jedněch květech tyčinky a semeník a v druhých pouze semeník (MOUDRÝ J., STRAŠIL Z., 1999). Zvonkovitý kalich a bílá aţ bledě fialová koruna. Tyčinky dvoumocné a semeník 24

svrchní, srostlý ze dvou plodolistů. Plodem jsou 4 šedozelené aţ hnědé tvrdky. Kvete od července do září. Často ji najdeme na skalnatých svazích a suti. Původem ze Středozemí, nejstarší kultury byly zřejmě v Itálii. V Evropě se jako léčivka a koření rozšířila hlavně z klášterních zahrad. Pouţití: Lidové léčitelství – proti nadýmání, zvyšuje chuť k jídlu, protizánětlivé účinky, dobrý prostředek proti hlístům. Hlavní obsahovou látkou je silice obsahující karvakrol, p-cymen, thymol. Potravinářský průmysl – destilovaná silice, koření do masných a uzenářských výrobků. Charakteristika zástupce vznikla studiem THURZOVÁ A KOL., 1983, JIRÁSEK; STARÝ; SEVERA, 1989, LHOTSKÁ; KROPÁČ; MAGET 1985, HLAVA; STARÝ; POSPÍŠIL, 1987, UŠÁK; PILÁT, 1974, KORBELÁŘ; ENDRIS, 1981.

2.8.6 Tymián obecný (Thymus vulgaris L.) Vytrvalý, 10-40 cm vysoký polokeřík se čtyřhrannými lodyhami. Listy křiţmostojné, řapíkaté, eliptické aţ čárkovité, na okraji ohrnuté dolů, na rubové straně plstnaté. Květenstvím je lichoklas sloţený z lichopřeslenů. Kalich zvonkovitý, tvořený dvěma pysky, pětizubý. Koruna téţ dvoupyská, tyčinky dvoumocné, semeník svrchní srostlý ze dvouplodolistů, dvoupouzdrý. Květy drobné, 3-7 mm dlouhé, barvy nachové. Plodem jsou 4 nahnědlé tvrdky. Kvete v květnu a červnu. Daří se mu v teplejších oblastech (Španělsko, Maroko, Itálie), ale pěstuje se i u nás jako koření (zahrádky). V minulosti byl znám pod lidovým názvem „vlašská mateřídouška“, ale také jako „dymián“ (VALÍČEK, 2007). Pouţití: Farmaceutický průmysl – kultivar Krajový a kultivar Aróma - silice 0,5-3% (s obsahem thymolu a karvakrolu - 50-80%). Desinfekční účinky (kloktadla, masti), při chorobách cest dýchacích, protikřečové účinky, při zaţívacích problémech. Potravinářský průmysl – kultivar Lemona a kultivar Mixta (koření do pokrmů). Nelze pouţívat do bylinných čajů pro dlouhodobé uţívání – při předávkování způsobuje tyreotoxikózu (onemocnění štítné ţlázy). 25

Kosmetický průmysl – baktericidní účinek drogy i silice – zubní pasty, ústní vody, spraye, kloktadla, vody po holení, desinfekční krémy, pleťové vody, koupelové přísady. Charakteristika zástupce vznikla studiem THURZOVÁ A KOL., 1983, JIRÁSEK; STARÝ; SEVERA, 1989, LHOTSKÁ; KROPÁČ; MAGET 1985, HLAVA; STARÝ; POSPÍŠIL, 1987, UŠÁK; PILÁT, 1974, KORBELÁŘ; ENDRIS, 1981.

2.8.7 Yzop lékařský (Hyssopus officinalis L.) Vytrvalá, 20-60 cm vysoká, bohatě větvená, polokeřovitá bylina. Lodyhy čtyřhranné s téměř přisedlými, čárkovitě kopinatými listy. Ty jsou lesklé, koţovité, s ponořenými siličnými ţlázkami a celokrajnou čepelí. Květenstvím jsou koncové, přetrhované klasy z lichopřeslenů. Květy oboupohlavné, souměrné, se srostlými obaly a modrofialové barvy. Kalich trubkovitý, koruna dvoupyská. Tyčinky dvoumocné, výrazně vyčnívající z koruny. Semeník svrchní, srostlý ze dvou plodolistů. Plodem jsou 4 nahnědlé, čtyřstěnné tvrdky. Kvete v srpnu a září. Najdeme ho hlavně na zahradách, kde se pěstuje pro své léčivé a kořeninové účinky. Pouţití: Lidové léčitelství – proti pocení, podporuje trávení, chuť k jídlu, při astmatických potíţích, proti kašli (směs s anýzem a fenyklem). Zevně jako kloktadlo (zánět hrtanu a mandlí). Obsaţen v čajové směsi Betulan. Účinné látky obsaţené hlavně v silici – pinoketon, pinen, seskviterpeny. Potravinářský průmysl – jiţ od starověku má yzop největší význam jako kořeninová přísada do pokrmů. Kosmetický průmysl – desinfekční sloţka v koupelových přípravcích. Charakteristika zástupce vznikla studiem THURZOVÁ A KOL., 1983, JIRÁSEK; STARÝ; SEVERA, 1989, LHOTSKÁ; KROPÁČ; MAGET 1985, HLAVA; STARÝ; POSPÍŠIL, 1987, UŠÁK; PILÁT, 1974, KORBELÁŘ; ENDRIS, 1981.

2.9 Charakteristika čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae) Čeleď hvězdnicovité (Asteraceae) je jedna z nejpočetnějších čeledí vůbec. Obsahuje 1300 rodů a více neţ 20000 druhů, coţ je zhruba 10% světové flóry. Je rozšířena 26

kosmopolitně a jen u nás bychom našli přes 100 rodů a více neţ 450 druhů. Patří sem jednoleté, dvouleté a vytrvalé byliny, polokeře, keře a stromy. Tato čeleď je tvořena zástupci s rozmanitými vlastnostmi (SLAVÍK; ŠŤEPÁNKOVÁ, 2004). Najdeme zde druhy jak s mléčnicemi, tak i bez nich, lysé či chlupaté, případně i s ostny. Listy vstřícné nebo střídavé, celokrajné nebo členěné v úkrojky. Zásadně však bez palistů. Hlavním znakem, který zástupce čeledi Asteraceae spojuje, je jejich květ, který je většinou drobný a upořádaný v úbor – mnohokvětý útvar. Typy úborů - podle pohlaví: homogamní – všechny květy v úboru jsou oboupohlavné a plodné heterogamní

–

úbory

sloţené

ze

samičích

květů

nebo

jalových

a oboupohlavných, či z květů samčích a samičích Typy úborů - podle květenství: jednotlivé sloţené (vrcholičnaté, hroznovité) Na vnější straně úboru je vyvinut tzv. zákrov, který je sloţen z jedné nebo více řad stejně nebo různě dlouhých zákrovních listenů, které se střechovitě kryjí. Zákrovní listeny mohou být zelené (bylinné) nebo suchomázdřité, přeměněné v osten, či koţovité. Mohou mít různou velikost, tvar i barvu. Mohou být lemované nebo zakončené tzv. Přívěskem - tvarově a barevně odlišená část. Většinou jsou pětičetné, jen zřídka čtyřčetné. Květy dělíme na: trubkovité - pravidelné, trubkovitá koruna, ve střední části úboru tvoří terč (např. Bellis - sedmikráska, Helianthus - slunečnice) nebo tvoří celé úbory (Cirsium - pcháč) jazykovité - souměrné s jazykovitou korunou, která je výše rozšířena v plochou ligulu Květy mohou tvořit jak celé úbory (Taraxacum - pampeliška), tak pouze paprsek - okrajové paprskující květy (Laucanthemum - kopretina). Plodem rostlin čeledi Asteraceae je naţka různého tvaru, barvy a povrchové skulptury, která je buď bez chmýru, nebo s chmýrem různě vyvinutým. 27

Právě tyto znaky jsou důleţité pro určování rodů i druhů (SLAVÍK; ŠŤEPÁNKOVÁ, 2004). V čeledi hvězdnicovité najdeme druhy léčivé (heřmánek, benedikt, třapatka, devětsil, pelyněk, podběl, pelyněk, lopuch, arnika), okrasné (astry, chryzantémy, kopretiny, jiřiny, omany, okrasné bodláky,..),důleţité jako zdroj potravy pro člověka i hospodářská zvířata (pícninářské), medonosné či plevelné druhy (mléč, pcháč, pěťour,...) Podle obsahových látek, vnější a vnitřní stavby těla rostliny dělíme hvězdnicovité na: hvězdnicovité (Asteraceae) ambróziovité (Ambrosiaceae) čekankovité (Cichoriaceae). (SLAVÍK; ŠŤEPÁNKOVÁ, 2004)

2.9.1 Benedikt lékařský (Cnicus benedictus L.) Jednoletá rostlina s drobnými ostny, 10 – 60 cm vysoká, vzhledem připomínající bodlák. Bohatě větvená, pětihranná lodyha je hustě olistěná. Listy podlouhle kopinaté, střídavé, peřenoklané nebo laločnaté s ostny na okraji, silně ochlupené, ţláznaté. Květy ţluté, uspořádané v koncových úborech. Jednotlivé úbory jsou naspodu obalené nejsvrchnějšími lodyţními listy a zákrovními listeny, zakončenými ostnem. Květy pětičetné (kromě pestíku), trubkovité. Vnitřní oboupohlavné a okrajové neplodné. Semeník spodní, jednopouzdrý, srostlý ze dvou plodolistů. Plodem je štětinatá naţka ţlutohnědé barvy, s podélným rýhováním a dvouřadým chmýrem. Kvete v červnu a červenci. Daří se mu ve vlhké půdě bohaté na vápník. Vyţaduje slunce a z tohoto důvodu ho nejčastěji nacházíme na výslunných kamenitých stráních či u cest na nejteplejších místech v níţinách. Pouţití: Farmaceutický průmysl a lidové léčitelství (obsahuje hořčinu knicin, třísloviny, silice, pryskyřice, flavony, soli draslíku a hořčíku) – povzbuzuje nervovou činnost, látkovou přeměnu, podpora trávení a zaţívání (hlavně játra a ţlučník), sniţování teploty při horečnatých stavech, pomáhá při nechutenství, působí antibioticky, proti některým virům (např. herpes-opar), zvyšuje vylučování kyseliny močové (léčba dny, revmatu), šťáva z čerstvých listů pomáhá při hojení hnisavých ran a vyráţek (oleje působí 28

antibioticky proti stafylokokům). Likérnictví – ţaludeční likéry (známá „benediktýnka“). Pozn. Při manipulaci s rostlinou se doporučuje mít rukavice a chránit si oči brýlemi, nos i ústa rouškou! Charakteristika zástupce vznikla studiem THURZOVÁ A KOL., 1983, JIRÁSEK; STARÝ; SEVERA, 1989, LHOTSKÁ; KROPÁČ; MAGET 1985, HLAVA; STARÝ; POSPÍŠIL, 1987, UŠÁK; PILÁT, 1974, KORBELÁŘ; ENDRIS, 1981.

2.9.2 Heřmánek lékařský (Chamomilla recutita L. Rauschert) Jednoletá, 10 – 80 cm vysoká rostlina s typickou heřmánkovou vůní. Lodyha lysá, vzpřímená větvená s nitkovitě vykrojenými, 2 aţ 3krát zpeřenými střídavě přisedlými listy. Úbory dlouze stopkaté se ţlutými květy trubkovitého tvaru (oboupohlavné) a bílými květy jazykovitého tvaru (samičí), které jsou svěšené jiţ brzy po odkvětu. Semeník je spodní, srostlý ze dvou plodolistů a má jen jedno pouzdro se semeny. Plodem je drobná, protáhlá naţka světlé barvy a bez chmýru. Květní lůţko je kuţelovité a nevyplněné (duté). Snadno se zamění s příbuzným heřmánkovcem přímořským (Matricaria maritima), který má však květní lůţko polokulovité a dření vyplněné. Kvete v květnu aţ září. Vyskytuje se hojně na rumištích, v blízkosti cest a plotů, v polích. Hlavně v teplejších oblastech. Snadno zplaňuje a velmi dobře zdomácňuje. Pouţití: Farmaceutický průmysl a lidové léčitelství – hlavně v dětském lékařství, protizánětlivé (heřmánková silice chamazulen, bisabolol, spiroéter), protikřečové (flavonoidy), a celkově zklidňující účinky, nemoci zaţívacího ústrojí (hořčiny, slizy), choroby ţaludku, střev, chronické průjmy, nachlazení, záněty močových cest, pro zevní pouţití v koţním (léčba hemeroidů) i zubním (výplach ústní dutiny) lékařství. Kosmetický průmysl - masti, krémy, balzámy, koupele (desodorant), šampony (příjemný světlý odstín barvy vlasů). Charakteristika zástupce vznikla souhrnem informací dle Thurzová A Kol., 1983, Jirásek; Starý; Severa, 1989, Lhotská; Kropáč; Maget 1985, Hlava; Starý; Pospíšil, 1987, Ušák; Pilát, 1974, Korbelář; Endris, 1981. 29

2.9.3 Třapatka nachová (Echinacea purpurea) Můţeme se setkat i s názvem „rudbekie“. Vytrvalá (2-3 roky), 70-100 cm vysoká rostlina se silnou, vzpřímenou lodyhou. Listy řapíkaté, vejčitě protáhlé na povrchu drsné, stejně jako celá lodyha. Květenstvím je úbor, kde tvrdé plevky přečnívají kvítky. Proto je květní úbor pichlavý - název Echinacea pochází z řeckého slova echinos – jeţek. Květ růţovofialové barvy, aţ 15 cm velký. Květní terč hnědoţluté barvy. Plodem je jednosemenná naţka. Daří se jí v lehčích, vlhkých, kamenitých půdách (kořenový systém se můţe rozrůstat), na výsluní i v polostínu. Kvete od června od září. Pouţití: Farmaceutický průmysl a lidové léčitelství – protizánětlivé účinky, zvyšuje imunitu organismu (přímo působí na lymfatický systém- polysacharidy obsaţené v rostlině), působí antibioticky, bojuje proti chřipkovým a herpetickým virům. Pouţívána jako příměs do revmatických a urologických čajů. Zevně aplikovaná pomáhá na špatně se hojící rány, omrzliny, proleţeniny. Při zevní a zároveň vnitřní aplikaci účinkuje na hemeroidy, křečové ţíly, bércové vředy. Nejnovějším objevem je protinádorová substance – pentadecadienu. Rostlinu je moţno vyuţít prakticky celou – nejúčinnější drogou je však kořen (Radix echinacei), dále květ (Flos echinecei) a nakonec list (Folium echinacei). Kosmetický průmysl – regenerační krémy, tonika na mastnou a aknózní pleť. Charakteristika zástupce vznikla ze souhrnu informací dle OBRAZOVÁ ENCYKLOPEDIE ROSTLIN CELÉHO SVĚTA, 2006

30

3 CÍL PRÁCE Cílem práce bylo stanovení klíčivosti u vybraných druhů z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae) a u vybraných druhů z čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae) u všech druhů byla stanovena klíčivost podle platných zásad, za pouţití destilované vody; stanovení klíčivosti proběhlo ve 2 fázích – původní klíčivost a poté klíčivost po 6-ti měsíčním skladování při různých teplotách (5 ˚C, 22 ˚C); výsledky byly porovnány, statisticky vyhodnoceny, sestavena tabulka a sloupcový graf.

31

4 MATERIÁL A METODIKA

4.1 Materiál Naţky hvězdnicovitých a tvrdky hluchavkovitých, které byly pouţity pro stanovení klíčivosti, byly vypěstovány v letech 2005 – 2007. Skladovány byly běţným způsobem, ve skladu semenářské firmy SEMO a.s. Byly zařazeny do skladu nevyuţitých zásob s prošlou expirací. Od semenářské firmy jsme je obdrţeli jako materiál pro experimentální účely. Rok sklizně jednotlivých druhů z čeledi hvězdnicovitých a hluchavkovitých: Hluchavkovité (Lamiaceae) Bazalka pravá (Ocimum basilicum L.) - 2007 Levandule lékařská (Lavandula officinalis Chaix) - 2005 Majoránka zahradní (Majorana hortensis Moench.) - 2007 Meduňka lékařská (Melissa officinalis L.) - 2006 Saturejka zahradní (Satureja hortensis L.) - 2006 Tymián obecný (Thymus vulgaris L.) - 2005 Yzop lékařský (Hyssopus officinalis L.) - 2007 Hvězdnicovité (Asteraceae) Benedikt lékařský (Cnicus benedictus L.) - 2007 Heřmánek lékařský (Chamomilla recutita L. Rauschert) - 2007 Třapatka nachová (Echinacea purpurea) - 2006

4.2 Metodika Ze vzorku čistých naţek hvězdnicovitých a tvrdek hluchavkovitých bylo vybráno 50 semen jako jedno opakování. Klíčivost kaţdého druhu byla provedena ve čtyřech opakováních, tj. celkem 200 semen. Semena byla uloţena v dostatečně velkých vzdálenostech (kvůli proplétání kořenů a šíření sekundárních infekcí) na filtrační papír a překryta druhou vrstvou filtračního papíru (metoda BP – between paper, ve FP). Filtrační papír byl sloţen do tvaru tzv. obálky. Jedna obálka představovala jedno opakování – 50 semen (METODIKA ZKOUŠENÍ OSIVA A SADBY, 2004).

32

Obálky byly uloţeny na zvlhčené lůţko, které tvořil filtrační papír, jenţ byl jedním koncem ponořen do destilované vody. Tímto byl zajištěn dostatečný přísun vody po celou dobu klíčení. Aby však nedocházelo ke vzniku plísně z nadměrné vlhkosti, byla druhá vrstva filtračního papíru (vrchní část obálky) na semenech poloţena jen volně. Celé klíčidlo bylo překryto deskou, aby nedocházelo k nadměrnému výparu vody z důvodu vyšší okolní teploty, která byla po celou dobu klíčení 21˚C +- 1˚C. Klíčení probíhalo bez přístupu světla (METODIKA Aby

ZKOUŠENÍ

OSIVA

A

SADBY,

2004).

nebyla klíčivost ohroţena zbytečnými nečistotami a bakteriemi, byla pouţita

destilovaná voda a čistý filtrační papír s dostatečně velkými póry, kterými však neprorůstaly kořínky naklíčených semen (METODIKA ZKOUŠENÍ OSIVA A SADBY, 2004). Klíčivost byla vyhodnocena kaţdých 7 dní, po dobu 3 týdnů od zaloţení. Při kaţdém vyhodnocení byli spočítání normální klíčenci, shnilá semena a semena klíčící abnormálně, či klíčenci nedostatečně vyvinutí. Normální klíčenci spolu se semeny plesnivými, shnilými či zahnívajícími byli při kaţdém hodnocení odstraněny. Za normální klíční rostlinu se povaţuje taková rostlina, která je schopna dalšího vývoje za příznivých podmínek (teplota, světlo, půdní vlhkost). Celkový počet normálních vyklíčených semen za celou dobu klíčení byl u kaţdého druhu přepočítán na procenta (METODIKA

ZKOUŠENÍ OSIVA A SADBY,

2004). Zbylý materiál byl rozdělen na 2 části.

Jedna byla skladována při teplotě 5˚C (v lednici), druhá při pokojové teplotě, která se pohybovala od 21˚C do 23˚C (Ø 22˚C). Takto byla semena skladována po dobu 6 měsíců. Poté byla opět provedena zkouška klíčivosti. Postup byl stejný jako u prvního stanovení klíčivosti. Výsledky byly porovnány a statisticky vyhodnoceny.

33

5 VÝSLEDKY A DISKUSE Hvězdnicovité (Asteraceae) Tab. 2 Analýza rozptylu klíčivosti benediktu Zdroj Stupně variability volnosti % klíčivosti 2 chyba 3 Pozn.: - statisticky průkazné.

Součet čtverců 244,000 36,000

Průměrný čtverec 122,000 12,000

Tab. 3 Průměrné hodnoty klíčivosti benediktu % původní klíčivosti 19 a % klíčivosti při 22°C 6b % klíčivosti při 5°C 20 a Pozn.: Odlišná písmena malé abecedy značí statisticky významně odlišné páry.

Benedikt lékařský měl původní klíčivost 19 %. Po 6 měsíčním skladování při 22 ˚C klíčivost klesla na 6 %. Po 6 měsíčním skladování při 5 ˚C klíčivost klesla na 20 %. Tab. 4 Analýza rozptylu klíčivosti heřmánku Zdroj variability % klíčivosti chyba

Stupně volnosti 2 3



Tab. 5 Průměrné hodnoty klíčivosti heřmánku % původní klíčivosti 84 a % klíčivosti při 22°C 66 a % klíčivosti při 5°C 78 a Pozn.: Odlišná písmena malé abecedy značí statisticky významně odlišné páry.

Heřmánek lékařský měl původní klíčivost 84 %. Po 6 měsíčním skladování při 22 ˚C klíčivost klesla na 66 %. Po 6 měsíčním skladování při 5 C klíčivost klesla na 78 %. Tab. 6 Analýza rozptylu klíčivosti třapatky Zdroj variability % klíčivosti chyba




34

Tab. 7 Průměrné hodnoty klíčivosti třapatky % původní klíčivosti 73 a % klíčivosti při 22°C 34 a % klíčivosti při 5°C 56 a Pozn.: Odlišná písmena malé abecedy značí statisticky významně odlišné páry.

Třapatka nachová měla původní klíčivost 73 %. Po 6 měsíčním skladování při 22 ˚C klíčivost klesla na 34 %. Po 6 měsíčním skladování při 5 ˚C klíčivost klesla na 56 %.

Hluchavkovité (Lamiaceae) Tab. 8 Analýza rozptylu klíčivosti bazalky Zdroj Stupně variability volnosti % klíčivosti 2 chyba 3 Pozn.: - statisticky průkazné.



Tab. 9 Průměrné hodnoty klíčivosti bazalky % původní klíčivosti 61 a % klíčivosti při 22°C 38 b % klíčivosti při 5°C 60 a Pozn.: Odlišná písmena malé abecedy značí statisticky významně odlišné páry.

Bazalka pravá měla původní klíčivost 61 %. Po 6 měsíčním skladování při 22 ˚C klíčivost klesla na 38 %. Po 6 měsíčním skladování při 5 ˚C klíčivost klesla na 60 %. Tab. 10 Analýza rozptylu klíčivosti levandule Zdroj variability % klíčivosti chyba




Tab. 11 Průměrné hodnoty klíčivosti levandule % původní klíčivosti 65 a % klíčivosti při 22°C 70 a % klíčivosti při 5°C 92 a Pozn.: Odlišná písmena malé abecedy značí statisticky významně odlišné páry.

35

Levandule lékařská měla původní klíčivost 65 %. Po 6 měsíčním skladování při 22 ˚C klíčivost stoupla na 70 %. Po 6 měsíčním skladování při 5 ˚C klíčivost stoupla na 92 %. Tab. 12 Analýza rozptylu klíčivosti majoránky Zdroj Stupně variability volnosti % klíčivosti 2 chyba 3 Pozn.: - statisticky průkazné.



Tab. 13 Průměrné hodnoty klíčivosti majoránky % původní klíčivosti 75 a % klíčivosti při 22°C 54 b % klíčivosti při 5°C 76 a Pozn.: Odlišná písmena malé abecedy značí statisticky významně odlišné páry.

Majoránka zahradní měla původní klíčivost 75 %. Po 6 měsíčním skladování při 22 ˚C klíčivost klesla na 54 %. Po 6 měsíčním skladování při 5 ˚C klíčivost stoupla na 76 %. Tab. 14 Analýza rozptylu klíčivosti meduňky Zdroj Stupně variability volnosti % klíčivosti 2 Chyba 3 Pozn.: - statisticky průkazné.



Tab. 15 Průměrné hodnoty klíčivosti meduňky % původní klíčivosti 51 a % klíčivosti při 22°C 0b % klíčivosti při 5°C 10 b Pozn.: Odlišná písmena malé abecedy značí statisticky významně odlišné páry.

Meduňka lékařská měla původní klíčivost 51 %. Po 6 měsíčním skladování při 22 ˚C klíčivost klesla na 0 %. Po 6 měsíčním skladování při 5 ˚C klíčivost klesla na 10 %. Tab. 16 Analýza rozptylu klíčivosti saturejky Zdroj variability % klíčivosti chyba




36

Tab. 17 Průměrné hodnoty klíčivosti saturejky % původní klíčivosti 73 a % klíčivosti při 22°C 46 a % klíčivosti při 5°C 72 a Pozn.: Odlišná písmena malé abecedy značí statisticky významně odlišné páry.

Saturejka zahradní měla původní klíčivost 73 %. Po 6 měsíčním skladování při 22 ˚C klíčivost klesla na 46 %. Po 6 měsíčním skladování při 5 ˚C klíčivost klesla na 72 %. Tab. 18 Analýza rozptylu klíčivosti tymiánu Zdroj Stupně variability volnosti % klíčivosti 2 chyba 3 Pozn.: - statisticky průkazné



Tab. 19 Průměrné hodnoty klíčivosti tymiánu % původní klíčivosti 69 a % klíčivosti při 22°C 46 b % klíčivosti při 5°C 60 ab Pozn.: Odlišná písmena malé abecedy značí statisticky významně odlišné páry.

Tymián obecný měl původní klíčivost 69 %. Po 6 měsíčním skladování při 22 ˚C klíčivost klesla na 46 %. Po 6 měsíčním skladování při 5 ˚C klíčivost klesla na 60 %. Tab. 20 Analýza rozptylu klíčivost yzopu Zdroj variability % klíčivosti chyba




Tab. 21 Průměrné hodnoty klíčivosti yzopu % původní klíčivosti 11a % klíčivosti při 22°C 4a % klíčivosti při 5°C 10a Pozn.: Odlišná písmena malé abecedy značí statisticky významně odlišné páry.

Yzop lékařský měl původní klíčivost 11 %. Po 6 měsíčním skladování při 22 ˚C klíčivost klesla na 4 %. Po 6 měsíčním skladování při 5 ˚C klíčivost klesla na 10 %. ¨ 37

Graf. 1 Průměrné hodnoty klíčivosti jednotlivých druhů před a po skladování v různých teplotách 100 90 80 70 60

ø

50

22˚C 5˚C

40 30 20 10

38

yz op

iá n ty m

ba za lk

a be ne di kt he řm án ek le va nd ul e m aj or án ka m ed uň ka sa tu re jk a třa pa tk a

0

6 ZÁVĚR Pro experiment bylo pouţito osivo ze semenářské firmy SEMO a.s., které zde bylo zařazeno do skladu nevyuţitých zásob s prošlou expirací. Ihned po obdrţení osiva byla stanovena klíčivost. Poté bylo osivo rozděleno na 2 části. Jedna část byla skladována při pokojové teplotě, která se pohybovala od 21 C do 23 C a druhá část byla skladována při teplotě 5 C. Po 6 měsíčním skladování při rozdílných teplotách byla opět stanovena klíčivost obou částí. Stanovení klíčivosti proběhlo dle platných metodik Z výsledků klíčivosti vyplývají tyto závěry: 1. skladování osiva v niţších teplotách (5 C) -

u většiny druhů byla klíčivost téměř stejná nebo vyšší neţ původní klíčivost

-

u levandule a majoránky se klíčivost zvýšila

-

u bazalky, heřmánku, saturejky, tymiánu a yzopu se vyrovnala počátečním hodnotám klíčivosti

2. skladování osiva při pokojové teplotě (cca 22 C) - došlo k výraznému poklesu klíčivosti u většiny druhů kromě levandule, kde se klíčivost naopak nepatrně zvýšila Uvedené poznatky by mohly být vyuţity semenářskými firmami.

39

7 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY Aktuální otázky pěstování léčivých, aromatických a kořeninových rostlin. Brno, 2008. 151 s. ISBN 978-80-7375-245-3. Aktuální otázky pěstování léčivých, aromatických a kořeninových rostlin. Brno, 2009. 156 s. ISBN 978-80-7375-364-1. CHLOUPEK, O. Genetická diverzita, šlechtění a semenářství. Praha: Academia ČMT, 2008. 312 s. ISBN 978-80-200-1566-2. Čj.:34349/04-17220 Částka 3. Metodika zkoušení osiva a sadby. Praha: Ministerstvo Zemědělství, 13. září 2004. 153 s. FELKLOVÁ, M.; KOCOURKOVÁ, B. Pěstování léčivých rostlin- pro farmaceuty. Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, 2003. 100 s. ISBN 80-7305-458-2. GRAU, J.; JUNG, R.; MUNKER, B. Průvodce přírodou- Bobulovité, užitkové a léčivé rostliny. Praha: Ikar, Kniţní klub, 1996. ISBN 80-7202-023-4 (Ikar). ISBN 80-7176369-1 (Kniţní klub). HLAVA, B.; STARÝ, F.; POSPÍŠIL, F. Rostliny v kosmetice. Praha: Artia, 1987. 238 s. ISBN 37-004-87. JIRÁSEK, V.; STARÝ, F.; SEVERA, F. Kapesní atlas léčivých rostlin. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1989. 319 s. ISBN 14-321-89. KOCOURKOVÁ, B. Ústní sdělení. Nepublikováno. 12. 4. 2010. KOCOURKOVÁ, B. Ústní sdělení. Nepublikováno. 16. 3. 2010. KORBELÁŘ, J.; ENDRIS, Z. Naše rostliny v lékařství. Praha: AVICENUM zdravotnické nakladatelství, 1981. 504 s. ISBN 08-092-81.

40

LHOTSKÁ, M.; KROPÁČ, Z.; MAGET, J. Kapesní atlas semen/plodů a klíčních rostlin. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1985. 548 s. ISBN 14-120-85. MOUDRÝ, J.; STRAŠIL, Z. Pěstování alternativních plodin (učební texty). Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zemědělská fakulta, 1999. 165 s. ISBN 80-7040-383-7. PROCHÁZKA, S. A KOL., Botanika – morfologie a fyziologie rostlin. Brno: MZLU, 2003. 241 s. ISBN 80-7157-313-2. PROCHÁZKA, S.; MACHÁČKOVÁ, I.; KREKULE, J.; ŠEBÁNEK A KOL. Fyziologie rostlin. 1. vydání. Praha: Academia, 1998. 484 s. ISBN 80-200-0586-2. Rostliny – obrazová encyklopedie rostlin celého světa. Praha: Kniţní klub, 2006. 512 s. ISBN 80-242-1579-9. Situační a výhledová zpráva- léčivé, aromatické a kořeninové rostliny. Praha: Ministerstvo zemědělství, 2008. ISBN 978-80-7084-703-9. Situační a výhledová zpráva- léčivé, aromatické a kořeninové rostliny. Praha: Ministerstvo zemědělství, 2007. ISBN 978-80-7084-605-6. Situační a výhledová zpráva- léčivé, aromatické a kořeninové rostliny. Praha: Ministerstvo zemědělství, 2004. ISBN 80-7084-317-9. Situační a výhledová zpráva- léčivé, aromatické a kořeninové rostliny. Praha: Ministerstvo zemědělství, 2003. ISBN 80-7084-199-8. Situační a výhledová zpráva- léčivé, aromatické a kořeninové rostliny. Praha: Ministerstvo zemědělství, 1995. SLAVÍK, B.; ŠTĚPÁNKOVÁ J. Květena České republiky 7. Praha: Academia, 2004. 767 s. ISBN 80-200-1161-7.

41

SLAVÍK, B. Květena České republiky 6. Praha: Academia, 2000. 770 s. ISBN 80-200-0306-1.

THURZOVÁ, L. S KOLEKTÍVOM. Malý atlas liečivých rastlin. Martin: Vydavateĺstvo Osveta, 1983. 464 s. ISBN 70-100-83. UŠÁK, O.; PILÁT, A. Atlas rostlin. ISBN 14-678-74. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. VALÍČEK, P., Pochutiny a koření. Brno: MZLU , 2007. 84 s. ISBN 978-80-7375-049-7. ZIMOLKA, J. A KOL., Speciální produkce rostlinná – rostlinná výroba (Polní a zahradní plodiny, základy pícninářství). Brno: MZLU, 2008. 245 s. ISBN 978-80-7375-230-9.

42

8 SEZNAM TABULEK Tab 1. Vývoj plochy pěstování, produkce a výnosu LAKR, str. 20 Tab. 2 Analýza rozptylu klíčivosti benediktu, str. 34 Tab. 3 Průměrné hodnoty klíčivosti benediktu, str. 34 Tab. 4 Analýza rozptylu klíčivosti heřmánku, str. 34 Tab. 5 Průměrné hodnoty klíčivosti heřmánku, str. 34 Tab. 6 Analýza rozptylu klíčivosti třapatky, str. 35 Tab. 7 Průměrné hodnoty klíčivosti třapatky, str. 35 Tab. 8 Analýza rozptylu klíčivosti bazalky, str. 35 Tab. 9 Průměrné hodnoty klíčivosti bazalky, str. 35 Tab. 10 Analýza rozptylu klíčivosti levandule, str. 35 Tab. 11 Průměrné hodnoty klíčivosti levandule, str. 36 Tab. 12 Analýza rozptylu klíčivosti majoránky, str. 36 Tab. 13 Průměrné hodnoty klíčivosti majoránky, str. 36 Tab. 14 Analýza rozptylu klíčivosti meduňky, str. 36 Tab. 15 Průměrné hodnoty klíčivosti meduňky, str. 36 Tab. 16 Analýza rozptylu klíčivosti saturejky, str. 37 Tab. 17 Průměrné hodnoty klíčivosti saturejky, str. 37 Tab. 18 Analýza rozptylu klíčivosti tymiánu, str. 37 Tab. 19 Průměrné hodnoty klíčivosti tymiánu, str. 37 Tab. 20 Analýza rozptylu klíčivost yzopu, str. 37 Tab. 21 Průměrné hodnoty klíčivosti yzopu, str. 37

9 PŘÍLOHY Obr. 1 Založená klíčivost, str. 44 Obr. 2 Klíčivost po 7 dnech, str. 45 Obr. 3 Klíčivost po 7 dnech, str. 45 Obr. 4 Naklíčené tvrdky bazalky po 7 dnech, str. 46 Obr. 5 Naklíčené tvrdky bazalky po 7 dnech, str. 46 Obr. 6 Naklíčené nažky třapatky po 7 dnech, str. 46 Obr. 7 Naklíčené nažky benediktu po 7 dnech, str. 47

43

Obr. 8 Naklíčené tvrdky tymiánu po 7 dnech, str. 47 Obr. 9 Naklíčené tvrdky levandule po 7 dnech, str. 47 Obr. 10 Naklíčené tvrdky meduňky po 7 dnech, str. 48 Obr. 11 Naklíčené tvrdky majoránky po 7 dnech, str. 48 Obr. 12 Naklíčené nažky heřmánku po 7 dnech, str. 48

Obr. 1 Založená klíčivost

44

Obr. 2 Klíčivost po 7 dnech

Obr. 3 Klíčivost po 7 dnech

45

Obr. 4 Naklíčené tvrdky bazalky po 7 dnech

Obr. 5 Naklíčené tvrdky bazalky po 7 dnech

Obr. 6 Naklíčené nažky třapatky po 7 dnech

46

Obr. 7 Naklíčené nažky benediktu po 7 dnech

Obr. 8 Naklíčené tvrdky tymiánu po 7 dnech

Obr. 9 Naklíčené tvrdky levandule po 7 dnech

47

Obr. 10 Naklíčené tvrdky meduňky po 7 dnech

Obr. 11 Naklíčené tvrdky majoránky po 7 dnech

Obr. 12 Naklíčené nažky heřmánku po 7 dnech

48

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Recommend Documents