MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

BRNO 2010

PETR KOČVARA

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta

Analýza postojů studentů Mendelovy univerzity v Brně k ochraně životního prostředí Bakalářská práce

Vedoucí práce: doc. PhDr. Dana Linhartová, CSc.

Brno 2010

Vypracoval: Petr Kočvara

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma………………………………………….. ……………………………………………………………………………………………. vypracoval(a) samostatně a použil(a) jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne…………………………………. podpis diplomanta………………….

PODĚKOVÁNÍ Dovoluji si tímto poděkovat především doc. PhDr. Daně Linhartové, CSc. za odborné vedení, cenné rady a

připomínky, vstřícnost a pomoc při řešení

mé bakalářské práce a Ing. Bohdanu Stejskalovi, Ph.D. za jeho připomínky k části o životním prostředí.

ABSTRAKT Předkládaná bakalářská práce charakterizuje pojem životní prostředí, poukazuje na současné největší problémy spojené s jeho ochranou, které způsobuje člověk svým chováním. Je zde zpracována analýza postojů studentů Mendelovy univerzity v Brně k ochraně životního prostředí, jejíž cílem je zjistit názory a mínění studentů, jejich jednání a porovnat ho s postoji široké veřejnosti. Práce se dělí na tři hlavní části. První se zabývá pojmem životní prostředí a jeho problematikou, v druhé jsou zpracovány teoretická východiska důležitá pro analýzu postojů, mínění, názorů a jednání lidí. Ve třetí části jsou pak z analyzovaných dat vyvozovány relevantní závěry.

Klíčová slova: životní prostředí, ochrana, mínění, postoje, jednání, motivace.

ABSTRACT This submitted bachelor work characterize the environment, pointed to largest problems with its protection, which cause humans because of theirs behaviour. In this theses, there is compiled an analysis of the Mendel university students` attitudes towards the environmental protection. Goal of this analysis is to find out students` opinions and judgements, how they deal and compare this with the public attitudes. The work is divided into three main parts. The first handles with the definition environment and its problems, in the second there are compiled theoretical data, which are important for the analysis of peoples` attitudes, judgements, opinions and actions. Then, in the third part, there are deduced relevant conclusions from analyzed data.

Key words: environment, protection, judgements, attitudes, deal, motivation.

OBSAH

ÚVOD ………………………………………………………………………………... 9

CÍLE A METODIKA PRÁCE …………...….……………………………….. 10

LITERÁRNÍ PŘEHLED ………………………………………………………. 11

1 ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ ................................................................................... 11 1.1 Definice životního prostředí ............................................................. 11 1.2 Vývoj vztahu člověka a životního prostředí …………………... 11 1.2.1 Současné problémy životního prostředí, stručný přehled ....... 12 1.2.1.1 Změna klimatu ………………………………………... 12 1.2.1.2 Narušování ozónové vrstvy …………………………… 14 1.2.1.3 Znečišťování životního prostředí odpady a toxickými látkami …………………………... 15 1.2.1.4 Deforestace, desertifikace a degradace půd …………. 16 1.2.1.5 Vyčerpávání přírodních zdrojů ……………………… 18

1.3 Ochrana životního prostředí ……………………………………... 19 1.3.1 Ideologie: Environmentalismus ………………………………. 19 1.3.1.1 Trvale udržitelný rozvoj ……………………………… 20 1.3.2 Mezinárodní organizace a úmluvy v oblasti ochrany životního prostředí, přehled ……………...…………. 22 1.3.3 Ochrana životního prostředí v Evropské unii ……………….. 24 1.3.3.1 Historie ……………………………………………….. 24 1.3.3.2 Principy ochrany …………..…………………………. 25 1.3.3.3 Hlavní oblasti regulace ochrany životního prostředí .. 26 1.3.4 Ochrana životního prostředí v České republice ……………... 27 1.3.4.1 Historie ……………………………………………….. 27 1.3.4.2 Environmentální politika ČR ………………………... 28 1.3.4.3 Hlavní oblasti regulace ochrany životního prostředí .. 30 1.3.5 Ochrana životního prostředí a jednotlivec …………………... 32

2 SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGIE ………………………………………………. 34 2.1 Jednání osobnosti ……………………………………………………. 34 2.1.1 Paradigmata jako mapy našeho jednání ………...…………… 35 2.1.2 Zaměřenost …………………………………………………….. 35 2.1.2.1 Motivy, motivace ……………………………………… 36 2.1.3 Přesvědčení, postoje a jejich změna ………………………….. 40

2.2 Názory a mínění lidí ………………………………………………… 42 2.2.1 Názory ………………………………………………………….. 42 2.2.2 Mínění, veřejné mínění …….………………………………….. 42

3 ANALÝZA POSTOJŮ LIDÍ K OCHRANĚ ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ …………………………………………………………………… 44 3.1 Analýza postojů populace České republiky …………………... 44 3.2 Analýza postojů studentů Mendelovy univerzity v Brně ….. 46 3.2.1 Cíle a předpoklady průzkumného šetření ................................ 46 3.2.2 Metodika průzkumu .……...…………………………………... 47 3.2.3 Metodika analýzy dat a závěry průzkumu ……………...…… 52 3.2.3.1. Analýza spektra respondentů ……………………...… 52 3.2.3.2 Analýza postojů studentů …………………………….. 55 3.2.3.3 Analýza chování studentů ……………………………. 57 3.2.3.4 Analýza zájmu o životní prostředí ……………………. 61

4 VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUZE ……………………………………...... 64 4.1 Srovnání průzkumů ............................................................................ 64 4.2 Ověřování předpokladů průzkumného šetření ………………. 65 5 ZÁVĚR ................................................................................................................... 67

6 SEZNAM OBRÁZKŮ, TABULEK A GRAFŮ ………………………... 68 6.1 Seznam obrázků ……………………………..………………………. 68 6.2 Seznam tabulek ……………………………………………………… 68 6.3 Seznam grafů …………………………………………………………. 68

7 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ……………………………………. 69 7.1 Knižní zdroje …………………………………………………………. 69 7.2 Internetové zdroje …………………………………………………... 70

8 PŘÍLOHY ……………………………………………………………………….. 75

ÚVOD Tato bakalářská práce se zabývá analýzou postojů studentů Mendelovy univerzity v Brně k ochraně životního prostředí. Jsou zde zkoumány názory a mínění studentů univerzity, neboť se jevilo jako zajímavé zjistit, jak lidé ve skutečnosti vlastně k ochraně životního prostředí přistupují, jak jsou informovaní a též, zda, a případně jak, se budou lišit postoje široké veřejnosti od postojů studentů Mendelovy univerzity v Brně, u nichž se dá předpokládat větší informovanost a tím pádem větší přehled v dané problematice. Je pravdou, že i v dnešní době, kdy je osvěta daleko větší, než kdy předtím, si spousta lidí uvědomuje, že kvalitní životní prostředí je pro existenci člověka naprosto nezbytné, se stále setkáváme s nejrůznějšími přístupy lidí, které nelze ani při nejlepší vůli označit za správné. Někdy je dokonce možné pozorovat ignoranci, lhostejnost apod. Důvodem tohoto jednání je nepochybně právě postoj daného jedince k této problematice. Proto nám tedy pohled do myšlení člověka, který nemá přístup k ochraně životního prostředí správný, může pomoci odhalit, co je zapotřebí zlepšovat, na co se zaměřit, aby se tento postoj změnil. Věřím, že stejně tak můžeme čerpat inspiraci v pochopení motivace člověka, který se snaží životní prostředí chránit.

9

CÍLE A METODIKA PRÁCE Jak již bylo v úvodu naznačeno, jednání a chování vedoucí k ochraně životního prostředí závisí na postojích a názorech lidí, tedy na jejich přístupu. Problémem však je, že ne všichni lidé se k ochraně životního prostředí staví zodpovědně. Hlavním cílem této bakalářské práce je proto analýza názorů a postojů studentů Mendelovy univerzity v Brně k ochraně životního prostředí a jejich porovnání s postoji široké veřejnosti. Výsledky a závěry provedené analýzy mají také sloužit jako inspirace k tomu, z čeho je dobré brát si příklad u lidí, kteří mají k dané problematice pozitivní přístup, a čemu se naopak vyvarovat, respektive na co je dobré se zaměřit, aby se změnilo chování lidí, kteří mají postoj k ochraně životního prostředí negativní. K realizaci hlavního cíle je nutné nejprve stanovit metodiku práce. V první řadě je nutné opatřit si potřebná data o postojích široké veřejnosti – tyto se získají z publikace SOUKUP, P. ISSP – Životní prostředí. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2001. 73s. ISBN 80-7330-000-1, což je práce, která se zaměřuje na dva výzkumy provedené v letech 1993 a 2000 v rámci mezinárodního srovnávacího projektu International Social Survey Programme (ISSP). Tyto výzkumy byly zaměřené právě na zmapování postojů populace k životnímu prostředí. Další krok spočívá v rozdělení práce do dvou částí - teoretické a praktické. Cílem té první je, pomocí metody shromáždění, analýzy, komparace a syntézy odborných pramenů a názorů odborníků, specifikovat teoretická východiska práce v důležitých oblastech. Těmito jsou zejména problematika ochrany životního prostředí a dále oblasti jako postoje, mínění, motivace a jednání lidí. Cílem části praktické je potom samotná analýza postojů a názorů. Sběr dat pro analýzu se provádí pomocí průzkumného šetření, metodou dotazování, konkrétně technikou dotazníku. Takto získaná data se pak analyzují pomocí jednoduchých statistických metod a výpočtů a jsou z nich vyvozovány výsledky potřebné pro výše uvedené srovnání.

10

LITERÁRNÍ PŘEHLED 1 ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ 1.1 Definice životního prostředí Pojem životní prostředí je poměrně široký a existuje více definic. Například Ministerstvo životního prostředí České republiky definuje životní prostředí jako: „systém složený z přírodních, umělých a sociálních složek materiálního světa, jež jsou nebo mohou být s uvažovaným objektem ve stálé interakci. Je to vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů, včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Složkami je především ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie.“ [46] Podle výše uvedeného lze tedy konstatovat, že základní rozdělení složek je na organické (živé, tj. organismy) a anorganické (neživé, tj. ovzduší, voda, půda a horninotvorné podloží). Další definice charakterizuje životní prostředí jako: „soubor všech činitelů, se kterými přijde do styku živý subjekt, a podmínek, kterými je obklopen. Tedy vše, na co subjekt přímo i nepřímo působí. Subjektem může být chápán organismus, populace, člověk i celá lidská společnost. Většinou se pojem životní prostředí chápe ve

smyslu

životní

prostředí

člověka.“

[33]

Činitelem

se

rozumí

„prvek,

který v ekosystému ovlivňuje stav prvku jiného nebo soubor jiných prvků. Činitele ekosystému dělíme na biotické (živé) a abiotické (neživé), na příznivé a nepříznivé, na umělé (antropické) a přirodní.“ [15] Je tedy zřejmé, že ať životní prostředí definujeme jak chceme, je člověk jako prvek (činitel) nebo, chceme-li, jako složka životního prostředí jeho součástí a jako takový toto svým jednáním ovlivňuje.

1.2 Vývoj vztahu člověka a životního prostředí Lidé ovlivňují životní prostředí již od dávných dob. V pravěku, konkrétně v období přisvojovacího období, kdy byl člověk plně závislý na přírodě, samozřejmě k nějakému podstatnému narušování nedocházelo. Ke změně došlo až při tzv Neolitické revoluci (cca 10 000 l. př.n.l.), která se považuje za počátek zemědělství,

11

které předpokládá udržování umělého životního prostředí. Osídlení však bylo velmi roztroušené v důsledku nedokonalé dopravní sítě a vliv měl samozřejmě i počet obyvatel daného území, který ovlivňoval hustotu osídlení. Proto v tomto období existovaly

četné oblasti, kterých se vliv člověka vůbec nedotkl. Takové území

se nazývá ekumena. Situace se ovšem postupně měnila a například území České republiky bylo koncem středověku víc odlesněno, než je dnes. Zásadní změna však probíhá od období průmyslové revoluce, kdy lidé začali hojně využívat nejrůznější přírodní zdroje jako uhlí nebo ropu. Osidlovali také nová území a do prostředí začali vypouštět cizorodé látky, což mělo za následek vyhynutí mnoha živočišných i rostlinných druhů, ale i zdravotní problémy lidí žijících v postižených oblastech. [34] Toto vedlo nevyhnutelně k dalším, mnohem závažnějším poškozením životního prostředí, což vyústilo v globální problémy.

1.2.1 Současné problémy životního prostředí, stručný přehled

Globální environmentální problémy zahrnují kromě problematiky životního prostředí také problematiku ekonomickou a otázky lidského a sociálního rozvoje. Tyto zde však nebudu rozebírat, protože tato práce má pojednávat o ochraně životního prostředí. [13]

1.2.1.1 Změna klimatu

Obr. 1: Grinnel Glacier, vývoj 1850 – 1981, Montana, USA (Zdroj: http://www.zmenaklimatu.cz/galerie/58.html)

12

V současné době je jedním z největších problémů globální změna klimatu. Převládajícím názorem je, že tyto změny, známé také jako globální oteplování, jsou zapříčiněny vypouštěním tzv. skleníkových plynů do atmosféry. Jedním z důvodů, proč tomu tak je,

je fakt, že zatím nebyl nikde otištěn nějaký odborný článek,

nevyskytla se informace nebo nějaká nová teorie, která by byla v rozporu s teorií globální změny klimatu způsobenou lidskou činností. Proto převládá výše uvedený názor. Mezi skleníkové plyny řadíme především oxid uhličitý, metan, oxid dusný, částečně fluorované uhlovodíky, zcela fluorované uhlovodíky, fluorid sírový do atmosféry. Tyto plyny vznikají v důsledku lidské činnosti a to zejména při spalování fosilních paliv. V atmosféře způsobují tzv skleníkový efekt. Jeho principem je, že skleníkové plyny pohlcují infračervené záření Země, které by jinak unikalo do vesmíru. Znamená to tedy, že nebýt těchto plynů, byla by teplota na planetě při povrchu jen asi -18°C. Naopak jejich zvýšená koncentrace narušuje energetickou rovnováhu Země tím, že zabraňuje úniku infračerveného záření do kosmu a Země se tím pádem otepluje. Klimatická změna má nejrůznější dopady. Jedná se například o tání ledovců, vysoušení kontinentů a zvýšený odpar z oceánů. Toto může vést ke změnám tlaku na zemskou kůru a povedou k tektonické aktivitě. Změny velikosti ledovců budou mít samozřejmě vliv na výšku hladiny moře. Současné zvyšování hladiny světového oceánu má totiž na svědomí spíše tepelná expanze vody v důsledku oteplování, než tání ledovců. Zatím totiž došlo pouze k úbytku pevninských ledovců na rozdíl od antarktického a grónského ledovce. Například tichomořským korálovým ostrovům hrozí až zánik. Další následky bude možné pozorovat na biodiverzitě. Již v minulosti došlo díky klimatickým změnám k několika masovým vyhynutím druhů. Bude častěji docházet k extrémním výkyvům počasí, což bude mít negativní vliv na zemědělství a produkci potravin. Jako jeden z mnoha faktorů může klimatická změna přispívat i k šíření nejrůznějších epidemií. [50]

13

1.2.1.2 Narušování ozónové vrstvy

Obr. 2: Ozónová díra nad Antarktidou (Zdroj: http://akademon.cz/source/obr/oz.jpg)

Dalším globálním problémem je narušování ozónové vrstvy, jehož důsledky se však díky rozdílnému proudění projevují v různých částech světa s odlišnou silou. Ozónová vrstva je tvořena molekulami ozonu, které díky UV záření neustále vznikají a zanikají. Jedná se o proces, který je v rovnováze a energie, která se na tento děj spotřebuje tak nedopadá na zemský povrch, kde by poškodila živé organismy. Některé látky, které vznikají přirozeně, avšak hlavně ty, které člověk vypouští do atmosféry, ozón rozkládají. Takto ztenčená ozónová vrstva může propouštět více škodlivého ultrafialového záření na zemský povrch. Látky, které nejvíce poškozují ozónovou vrstvu, jsou tzv freony, chemicky chlorované a fluorované uhlovodíky. Obsahují atomy chlóru a fluoru, které, stejně jako např. i atomy bromu, reagují s ozónem a rozkládají ho. Po několika reakčních krocích se uvolňují a mohou se opět zapojit do další reakce. Než se „vyčerpají“, mohou zničit až několik desítek tisíc molekul ozónu. Vznikají

tedy

ozónové

díry.

K největšímu

úbytku

ozónu

dochází

nad Antarktidou. Díry však mohou být i lokální. Matematické modely ukazují, že ke ztenčování ozónové vrstvy bude docházet ještě v prvních dvou desetiletích 21. století, než se začnou projevovat přijatá opatření. S tímto bude spojen větší výskyt oblačnosti, což povede ke zvýšenému výskytu rakoviny kůže. [36]

14

1.2.1.3 Znečišťování životního prostředí odpady a toxickými látkami

Obr. 3: Znečišťování atmosféry (Zdroj: http://i3.cn.cz/1215529495_e55.jpg)

Kromě znečišťování atmosféry plyny, dochází také k poškozování životního prostředí toxickými látkami. Jedná se o škodlivé chemické látky, jedy jako jsou dioxiny, které vznikají při spalování odpadu obsahujícího chlórované látky či jako vedlejší produkty v chemické výrobě, kde se používá chlór. Způsobují poruchy imunitního, hormonálního a reprodukčního systému a některé jsou karcinogenní. Navíc dlouho setrvávají v životním prostředí a mají tendenci se akumulovat. [11] [24] Jiná nebezpečná látka - rtuť, poškozuje trávící trakt člověka a nervovou soustavu. Je využívána v lékařství, při těžbě zlata, jako náplň ve fyzikálních přístrojích, ve výbojkách, v polarografii. Ekologické riziko spočívá ve schopnosti rtuti přemísťovat se na velké vzdálenosti, kde může kontaminovat půdu, vzduch nebo vodu. Největším problémem je znečištění, které vzniká v důsledku těžby zlata. [30] V potravinách je možné nalézt polychlorované bifenyly, které se dříve používali jako aditiva do barev, laků, hydraulických zařízení nebo teplonosných médiích. Obsahovaly je také náplně různých zařízení jako jsou kondenzátory nebo transformátory. Jejich nebezpečí tkví v jejich schopnosti perzistence a bioakumulace, kdy tyto tzv karcinogenní látky mohou posléze vyvolat rakovinu slinivky břišní a jater. Také poškozují játra, snižují plodnost a nepříznivě ovlivňují imunitní systém. Jsou schopny putovat vzduchem na velké vzdálenosti. [11] Další problematickou látkou pro zdraví člověka je PVC (polyvinylchlorid), při jehož zpracování vznikají právě již výše uvedené dioxiny a rtuť. Obsahuje ale také velké množství chlóru. Tento dokáže velice dobře reagovat s atomy uhlíku, který je hlavním stavebním kamenem všech organismů. Díky tomu může chlór ovlivňovat a pozměňovat molekuly DNA, cukrů, proteinů nebo hormonů. Navíc se jedná o velmi 15

agresivní plyn, který leptá sliznice a poškozuje dýchací cesty. Nebezpečné jsou i další meziprodukty a přísady spojené s výrobou PVC a nedokonale je vyřešena i jeho likvidace, která se v současnosti řeší hlavně skládkováním nebo spalováním. Takto dochází k uvolňování dalších nebezpečných látek jako ftalátů, těžkých kovů, chlorovodíku, hexachlorbenzenu, polychlorovaných bifenylů, furanů a dioxinů. [10] Škodlivost pevných odpadů je spojena především s jejich tepelným zpracováním a skládkováním, kdy může teoreticky dojít k havárii. Při spalování může dojít k úniku toxických škodlivin do ovzduší a vzniku popílku, který se pak musí sládkovat. V případě skládkování odpadů jsou v případě havárie stejným způsobem ohroženy podpovrchové vody a půda. Nejnebezpečnější odpady pocházejí z chemických provozů. Při

jejich

spalování

vznikají

látky jako

dioxiny,

polychlorované

bifenyly,

tetrachlorethylen, styren a další jako pentachlorbenzen, hexachlorbenzen nebo bisfenol. Všechny mají vliv na vliv na fungování endokrinní soustavy člověka, imunitního systému a některé jsou karcinogenní nebo jsou nebezpečné pro rozmnožování. [9] Méně známou skutečností je, že za znečištění životního prostředí se považuje i hluk, vibrace, tepelné záření a světelné znečištění.

1.2.1.4 Deforestace, desertifikace a degradace půd

Obr. 4: Deforestace v Bolívii (Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Bolivia-Deforestation-EO.JPG)

Deforestace, tedy odlesňování je „systematické kácení lesních porostů lidmi s cílem snížit lesní plochy v daném území. Může být chápáno jako lokální; většinou však jde o strategické rozhodnutí v rámci vyšších územních celků.“ [20] Důvodů je více od těžby dřeva až k potřebě půdy k nejrůznějším účelům jako je zemědělství, budování přehrad na výrobu energie atd. K odlesňování dochází i v důsledku přírodních katastrof jako jsou požáry, povodně. Přemnožení škůdců nebo změny přírodních podmínek

16

a nadměrné spásání můžou být také příčinami odlesnění. [20] Problémů, které přináší odlesňování tropických pralesů, např. Amazonského, je více. Hlavním je, že ubývá stromů, které jsou schopny pomocí fotosyntézy odstraňovat z atmosféry oxid uhličitý, který je jedním ze skleníkových plynů, které způsobují globální změnu klimatu. Oxid uhličitý se však v případě lesa akumuluje dočasně v těle stromu. Celková produkce kyslíku z lesa je tedy rovna nule. Po vykácení dochází k erozím a sesuvům půd a ničí se také přirozená zásobárna vody, kterou lesní porost je. To vede k snížení hladiny spodní vody a k záplavám během dešťů, kdy voda odtéká, protože nemůže být zachycena. Tropické deštné lesy jsou také domovem pro více než polovinu živočišných druhů na Zemi, tudíž jejich ničení nepochybně vede k vymírání těchto druhů, tedy ke snižování biodiverzity. [14] Nadměrné spásání odlesněné půdy nebo odběr vody z určitého území může vést až k jeho desertifikaci, což je další globální ekologický problém. Jedná se o degradaci území na poušť nebo polopoušť. Nejznámějším příkladem je asi rozšiřování pouště Sahary do území zvaného Sahel nebo vysychání Aralského nebo Čadského jezera. [16] Degradací půd, k níž deforestace a desertifikace přispívají, se rozumí narušení některé nebo více funkcí půdy. Funkce půdy (dle Szabolcs, 1994) jsou regulační, čímž se rozumí, že řídí mnoho biotických procesů a tvoří tak biomasu, dále je přechodnou zónou mezi biosférou, geosférou a kontroluje tak toky látek, zejména bioelementů, přispívá také k vodní a tepelné rovnováze atmosféry a reguluje vzájemnou výměnu plynů, redistribuuje vodu a v poslední řadě chrání litosféru. Narušení půdy může být přirozené spojené s půdotvornými procesy a vlivem prostředí nebo vyvolané lidskou činností. Mezi ně patří znečištění polutanty a odpady z lidských sídel, výroby nebo zemědělské činnosti. Degradace půd je vážným problémem hlavně z důvodu velice pomalé tvorby půdy. [40]

17

1.2.1.5 Vyčerpávání přírodních zdrojů

Obr. 5: Těžba ropy (Zdroj: http://www.partnercis.cz/images/neft.jpg)

Současný životní styl člověka má dopady i na nejrůznější přírodní zdroje. Podle definice uvedené v zákoně o životním prostředí, tj. dle zákona č. 17/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů, se za přírodní zdroj považují: „ty části živé nebo neživé přírody, které člověk využívá nebo může využívat k uspokojování svých potřeb. Obnovitelné přírodní zdroje mají schopnost se při postupném spotřebovávání částečně nebo úplně obnovovat, a to samy nebo za přispění člověka. Neobnovitelné přírodní zdroje spotřebováváním zanikají“ [49] Surovinami, o jejichž vyčerpávání se dnes hovoří nejvíce, jsou neobnovitelné zdroje fosilních paliv – ropy a plynu. Hovoří se o tom, že dosud známé zásoby ropy nám vydrží ještě 43 let. Toto ovšem platí za předpokladu dnešního objemu těžby. Problémem je také určitá nevěrohodnost oficiálních údajů, které si odporují. Udávají například, že během let 1980 a 2004 se rezervy ropy zvýšily, ale neodpovídá tomu trend nových nalezišť. Předpokládané zásoby ropy a dalších fosilních lze odvodit pomocí geologické teorie amerického geologa M. King Huberta. Tvrdí, že při vytěžení cca poloviny světových zásob ropy nastává tzv. ropný vrchol, což: „je okamžik, kdy těžba ropy (v rámci jednotlivého ložiska, státu, oblasti nebo světa) dosáhla maxima a od kterého produkce ropy vstupuje do fáze poklesu až ke konečnému vyčerpání.“ [29] Globální ropný vrchol měl nastat v roce 2007, vrchol pro těžbu mimo zemí OPEC je odhadován někdy po roce 2010. Pro zemní plyn se předpokládá někdy v období let 2010 a 2020. Svět tedy čelí nebezpečí tzv. ropného šoku, kdy poptávka převyšuje nabídku. Avšak na rozdíl od minulých ropných šoků způsobených krátkodobými faktory, tento by byl dlouhodobý. Zvláště znepokojivý fakt je, že lidstvo zatím nemá dostatek tzv. alternativních, levných zdrojů energie, které by mohlo využít. Existují různé odhady vývoje od katastrofálních,

18

kdy se předpokládá dalekosáhlý dopad na lidskou kulturu, protože na ropě je závislé zemědělství, tedy produkce potravin, chemický průmysl, automobilový průmysl. Druhým scénářem při využití alternativních zdrojů je ekonomická recese vyplývající ze zvýšených cen energií. [29]

1.3 Ochrana životního prostředí Jak vliv člověka na životní prostředí vzrůstá a jeho činnost způsobuje nejrůznější problémy, vznikla potřeba chránit životní prostředí a přírodu tak, aby alespoň byla schopná přizpůsobovat se civilizačnímu tlaku. Ochrana životního prostředí je definována jako: „systematická a vědecky podložená lidská činnost, která zahrnuje ochranu okolního prostředí nutného pro uspokojivý život všech organismů na Zeměkouli a to včetně člověka samotného.“ [21] Člověk tak činí nejrůznějšími způsoby.

1.3.1 Ideologie: Environmentalismus

Environmentalismus je politická ideologie, za jejíž zakladatele se považuje Aldo Leopold (1887-1948). Za politickou teorii ji lze ale považovat až od 60. let minulého století. Mezi jeho nejznámější představitele patří manželé Meadowsovi, kteří o něm napsali několik knih. V knize Meze růstu definovali jeho politiku takto: „Bude-li trvat současná tendence růstu světové populace, znečišťování, produkce potravin a vyčerpávání přírodního bohatství, bude někdy v průběhu příštích sta let na této planetě dosaženo mezí růstu. Nejpravděpodobnějším důsledkem bude náhlý a nekontrolovatelný pokles populace i průmyslové výroby“ Environmentalismus se tedy zabývá vztahy mezi přírodou a společností. Usiluje o změnu společenských, ekonomických a politických mechanismů, které brání snahám o ochranu životního prostředí. Je zaměřen na ekologii, avšak je spíše její religiózní nadstavbou. Vyznačuje se kritikou liberalismu, konzervatismu a marxismu z důvodu jejich vize industrializované společnosti. Může mít různé formy. Radikální environmentalismus je představovaný ekoterorismem, ekoanarchismem a jinými antisystémovými proudy a umírněný environmentalismus představují různá hnutí a tzv zelené politické strany. Za příklad přijímání environmentalismu do státní politiky lze

19

považovat Kjótskou dohodu. Odštěpit lze koncepci udržitelného rozvoje, jejíž hledání je odpovědí právě na nebezpečí náhlého a nekontrolovatelného poklesu populace a průmyslové výroby. [17] [43]

1.3.1.1 Trvale udržitelný rozvoj

Koncepce trvale udržitelného rozvoje má stejně jako životní prostředí více definic. Například dle Zprávy pro světovou komisi OSN pro životní prostředí a rozvoj (WCED) nazvané "Naše společná budoucnost", kterou v roce 1987 předložila její tehdejší předsedkyně Gro Harlem Brundtlandová je za udržitelný rozvoj považován „takový způsob rozvoje, který uspokojuje potřeby přítomnosti, aniž by oslaboval možnosti budoucích generací naplňovat jejich vlastní potřeby.“ [43] Zákon o životním prostředí České republiky definuje trvale udržitelný rozvoj takto: „Trvale udržitelný rozvoj společnosti je takový rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů.“ [49] Účelem je tedy vyvážení hospodářské prosperity, sociální spravedlnosti a zdravého životního prostředí. Zahrnuje v sobě tedy ochranu a zlepšování životního prostředí, což z globálního hlediska znamená zajištění schopnosti Země podporovat život v celé jeho rozmanitosti a respektování jejich omezených přírodních zdrojů. Jedná se o vlastně o soubor strategií. [3] Historie udržitelného rozvoje je úzce spjata s OSN, která počátkem 70. let začala seriózně reagovat na hrozby ohrožující životní prostředí. V roce 1972 vznikl na Stockholmské konferenci program na ochranu životního prostředí zvaný UNEP, jehož cílem je podpora spolupráce mezi státy otázce nalezení způsobu, jak zvyšovat životní úroveň národů, aniž by musely ohrožovat životy budoucích generací. V roce 1992 proběhla v Rio de Janieru Konference Spojených národů o životním prostředí a rozvoji nazvaná Summit Země. Tam se státy dohodly na koncepci trvale udržitelného rozvoje, schválili akční plán zvaný Agenda 21, který obsahuje základní principy udržitelného rozvoje. [43] Těmito principy jsou: 1. propojení základních oblastí života - ekonomické, sociální a životního prostředí; řešení zohledňující pouze jednu nebo dvě z nich není dlouhodobě efektivní, 2. dlouhodobá perspektiva - každé rozhodnutí je třeba zvažovat z hlediska dlouhodobých dopadů, je třeba strategicky plánovat, 3. kapacita životního 20

prostředí je omezená - nejenom jako zdroje surovin, látek a funkcí potřebných k životu, ale také jako prostoru pro odpady a znečištění všeho druhu, 4. předběžná opatrnost důsledky některých našich činností nejsou vždy známé, neboť naše poznání zákonitostí fungujících v životním prostředí je stále ještě na nízkém stupni, a proto je na místě být opatrní, 5. prevence - je mnohem efektivnější než následné řešení dopadů; na řešení problémů, které již vzniknou, musí být vynakládáno mnohem větší množství zdrojů (časových, finančních i lidských), 6. kvalita života - má rozměr nejen materiální, ale také společenský, etický, estetický, duchovní, kulturní a další, lidé mají přirozené právo na kvalitní život, 7. sociální spravedlnost - příležitostí i zodpovědnosti by měly být děleny mezi země, regiony i mezi rozdílné sociální skupiny. Chudoba je ohrožující faktor udržitelného rozvoje; proto je až do jejího odstranění naše odpovědnost společná, ale diferencovaná. Sociálnímu pilíři udržitelného rozvoje se přikládá stále větší význam a udržitelný rozvoj je čím dál častěji chápán jako "Trvalé zlepšování sociálních podmínek v rámci ekologické únosnosti Země." Ekonomika v tomto výkladu hraje roli nástroje k dosažení zlepšení sociálních podmínek, 8. zohlednění vztahu "lokální globální" - činnosti na místní úrovni ovlivňují problémy na globální úrovni – vytvářejí je nebo je mohou pomoci řešit (a naopak), 9. vnitrogenerační a mezigenerační odpovědnost (či rovnosti práv), tj. zabezpečení národnostní, rasové i jiné rovnosti, respektování práv všech současných i budoucích generací na zdravé životní prostředí a sociální spravedlnost; mluvíme o morální povinnosti k budoucím generacím zajišťujeme jim možnost života ve zdravém prostředí? Nebudou muset spíše řešit problémy, které dnes my vytváříme a nad kterými přivíráme oči?, 10. demokratické procesy - zapojením veřejnosti již od počáteční fáze plánování vytváříme nejen objektivnější plány, ale také obecnou podporu pro jejich realizaci. [47] V roce

2002

se

konal

mezinárodní

Summit

o

udržitelném

rozvoji

v Johannesburgu, kde byly stanoveny závazky z oblastech jako je biodiverzita, zemědělství, nakládání s energiemi, klimatická změna a zdraví obyvatelstva. V roce 2003 se potom v Kyjevě konal summit Životní prostředí pro Evropu, kde bylo přijato mnoho protokolů k mezinárodním úmluvám a také bylo mnoho regionálních úmluv vystaveno k podpisu. O změnách klimatu se naposledy diskutovalo na konferencích v letech 2007 – 2009. Hlavním tématem byla otázka, co nahradí Kjótský protokol. [51]

21

1.3.2 Mezinárodní organizace a úmluvy v oblasti ochrany životního prostředí, přehled

Mezinárodní organizace a úmluvy jsou jedním z nejdůležitějších nástrojů ochrany životního prostředí, protože globální environmentální problémy přesahují hranice států a nelze je tedy efektivně řešit na úrovni samostatných států. Je nutné, aby úsilí při ochraně životního prostředí bylo koordinované na úrovni všech kontinentů. K tomu značně přispívají mezinárodní organizace, jejichž náplní je ochrana životního prostředí a úmluvy vznikající zpravidla na nejrůznějších mezinárodních konferencích nebo summitech o ochraně životního prostředí. Nejdůležitější organizace a úmluvy jsou: •

OSN – Organizace spojených národů

•

CSD – Komise OSN pro udržitelný rozvoj

•

EHK OSN – Evropská hospodářská komise OSN

•

Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu

•

UNEP – Program OSN pro životní prostředí

•

UNESCO – OSN pro výchovu, vědu a kulturu

•

CoE – Rada Evropy

•

OECD – Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj

•

EEA – Evropská agentura pro životní prostředí

•

SCOPE – Vědecký výbor pro problémy životního prostředí

•

IUCN – Světová unie ochrany přírody

•

WWF – Světový fond na ochranu přírody

•

BLI – BirdLife International, sdružení organizací na ochranu ptáků a přírody

•

PLI – Plantlife International, ochrana flóry

•

Smlouva zakazující zkoušky jaderných zbraní v atmosféře, v kosmickém prostoru a pod vodou (1963)

•

Ramsarská úmluva (1971) – o mokřadech, které mají mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva,

•

Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví (1972)

•

Londýnská konvence (1972) – o prevenci znečištění moří odkládáním odpadů a jiných látek,

•

Washingtonská

úmluva

(1973)

–

úmluva

o

mezinárodním

s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin, CITES,

22

obchodu

•

Bernská úmluva (1979) – o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť,

•

Bonnská úmluva (1979) – o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů,

•

Ženevská konvence (1979) – o znečištění ovzduší přecházející hranice států,

•

Helsinský protokol (1985) – o snížení emisí síry nebo jejich toků přes hranice nejméně o 30%,

•

Vídeňská konvence (1985) – o ochraně ozónové vrstvy,

•

Montrealský protokol (1985) – o látkách, které poškozují ozónovou vrstvu,

•

Konvence o včasném informování o jaderných nehodách (1986)

•

Konvence o spolupráci v případě jaderných nehod nebo radiologických nebezpečných událostí (1986)

•

Sofijský protokol (1988) – o kontrole emisí oxidů dusíku nebo jejich toků přes hranice států,

•

Basilejská konvence (1989) – o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států,

•

Úmluva z Espoo (1991) – o posuzování vlivů na životní prostředí přesahující hranice států,

•

Eurobats (1991 sjednána v rámci Bonnské úmluvy) – jedná se o dohodu o ochraně populací evropských netopýrů,

•

Úmluva z Ria (1992) – o biologické rozmanitosti,

•

Rámcová úmluva o změně klimatu (1992)

•

Úmluva OSN o boji proti desertifikaci v zemích postižených velkým suchem nebo desertifikací (1994),

•

Kjótský protokol k Rámcové úmluvě o změně klimatu (1997) – o snižování emisí skleníkových plynů do atmosféry,

•

Aarhuská úmluva (1998) - úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí,

•

Evropská úmluva o krajině (2000) – týká se jak krajiny nějakým způsobem významné, tak kulturní či sídelní.

•

Johannesburská deklarace (2002) – obsahuje implementační plán udržitelného rozvoje, stanovuje jeho pilíře, vytváří strategie [51] [38] [39]

23

1.3.3 Ochrana životního prostředí v Evropské unii

1.3.3.1 Historie

Historie politiky životního prostředí EU jako takové sahá do 80. let. V roce 1972 se konala mezinárodní konference o životním prostředí ve Stockholmu. Výsledkem bylo množství podnětů k ochraně životního prostředí ve státech evropského hospodářského společenství (EHS) i na úrovni EHS jako takového. Před tím obsahuje zmínku o životním prostředí pouze Smlouva o Euratomu, která pochází z roku 1959. V jednotlivých zemích evropského společenství však došlo ke změnám v ochraně životního prostředí ještě dříve než v roce 1972. Jednalo se zpravidla o změnu vyvolanou požadavky trhu, kterému daný stav životního prostředí nebo nějaký celoevropský problém bránil v rozvoji. Od roku 1973 funguje první sekce Evropské komise, která se specializuje na ochranu životního prostředí. Tohoto roku byl také přijat první akční plán pro ochranu životního prostředí. Do roku 1980 neexistovala samostatná politika ochrany životního prostředí. Tohoto roku Evropský soudní dvůr potvrdil, že je možné přijímat evropské závazné normy o ochraně životního prostředí v rámci regulace vnitřního trhu. Následovalo (1981) zřízení samostatného generálního ředitelství pro životní prostředí (v rámci Evropské komise) a také prvního zvláštního fondu pro ochranu životního prostředí na evropské úrovni. V roce 1987 byl Jednotným evropským aktem vytvořena zvláštní politika ochrany životního prostředí, v roce 1993 byl Maastrichtskou smlouvou zaveden princip, že při přijímání a provádění všech politik evropského společenství se musí přihlížet k dopadům na životní prostředí. O rok později vznikl Kohezní fond (Fond soudržnosti), který mj. financuje projekty na ochranu životního prostředí. Nyní platí VI. akční plán pro životní prostředí (2001-2010). Evropské společenství má nyní cca 350 – 500 norem týkajících se ochrany životního prostředí a je asi nejdůležitějším hráčem na poli mezinárodní ochrany životního prostředí. Mezi hlavní instituce mimo rámec Evropské komise, které se zabývají ochranou životního prostředí, dnes patří Evropská agentura pro životní prostředí, specializované evropské agentury pro ochranu lidských práv a nezávislé lobbystické skupiny. V rámci Evropské komise plní hlavní úlohu Generální ředitelství pro životní prostředí, dalšími orgány jsou Generální ředitelství pro zemědělství, Generální ředitelství pro energetiku a dopravu a Generální ředitelství pro rybolov. [12] 24

1.3.3.2 Principy ochrany

Veškerá opatření a principy o ochraně životního prostředí vycházejí z VI. Akčního plánu pro ochranu životního prostředí, který stanovil čtyři priority: změna klimatu, přírodní a biologická rozmanitost, životní prostředí a zdraví a kvalita života, přírodní zdroje a odpad. [3] Akční plán patří mezi nezávazné aktivity evropského společenství. Základními principy ochrany životního prostředí evropského společenství jsou: •

princip „platí znečišťovatel“ znamená, že ekonomické náklady na odstranění znečištění životního prostředí by neměla hradit celá společnost, ale specifičtí původci znečištění,

•

princip udržitelného rozvoje se stává obecným principem ochrany životního prostředí ve členských státech,

•

princip vysoké úrovně ochrany – při přijímání evropských norem ochrany životního prostředí by se mělo vycházet z tradic „přísnějších“ členských států a nejnovějších technologií a metod ochrany. Standard evropského společenství pak může být „měkčí“ než v „nejpřísnějším“ státě EU přičemž jednotlivé státy si ale mohou své starší „přísnější“ normy ponechat. Princip vysoké úrovně ochrany je také vzorem národní legislativy o životním prostředí náročnějších států EU pro ostatní členské státy, čímž se omezí „nekalá konkurence“ států EU s měkčími nároky na ochranu životního prostředí,

•

princip prevence vychází z faktu, že je levnější a účinnější vzniku poškození životního prostředí zabránit, než řešit poškození, až když nastane,

•

princip ochrany co nejblíže u zdroje znečistění říká, že škodě na životním prostředí má být zabráněno co nejblíže původci škody, a ne až na dalších stupních řetězce znečištění. Příkladem může být snaha zpracovávat nebezpečný odpad co nejblíže jeho původci, a ne na vzdálených zpracovatelských zařízeních,

•

princip integrované ochrany je považován za vůbec nejdůležitější princip politiky ochrany životního prostředí v evropském společenství. Vychází z přesvědčení, že při ochraně životního prostředí se musí přihlížet ke všem možným dopadům (tj. znečištění ovzduší a vody, ochrana živočišných a rostlinných druhů, ochrana rázu krajiny atd.). Nelze totiž sledovat pouze jeden 25

aspekt ochrany životního prostředí a opominout ostatní. V širším smyslu tento princip znamená, že se k dopadům na životní prostředí musí přihlížet i při navrhování a provádění ostatních politik evropského společenství (např.: politika ochrany spotřebitele, průmyslová politika…), •

princip subsidiarity je společný pro všechny koordinované politiky evropského společenství a týká se rozdělení pravomocí mezi evropské společenství a členské státy. Podle principu subsidiarity by evropské společenství mělo být v oblasti životního prostředí aktivní pouze tehdy, pokud by stejně účinně nemohly zasáhnout i členské státy samostatně. Problémem však je, že problémy životního prostředí (typicky znečištění ovzduší a mezinárodních řek, migrace zvířat) nerespektují státní hranice, a regulace na úrovni evropského společenství je proto většinou účinnější. Co se týče závazné ochrany životního prostředí, tak ta je v evropském

společenství regulována Smlouvou o evropském společenství. Mezi nezávazné aktivity patří kromě akčních plánů také doporučení a stanoviska i financování individuálních programů z nejrůznějších fondů evropského společenství nebo možnost udílení ekologických známek výrobcům, či jejich dobrovolné podrobení se ekologickému auditu. [12] 1.3.3.3 Hlavní oblasti regulace ochrany životního prostředí První oblastí je regulace škodlivých látek a odpadního materiálu, k němuž dochází na základě několika způsobů. Jedním z nich je omezení výskytu škodlivých látek ve vybraných výrobcích, dále dochází ke kontrolám ekologických rizik u významných podniků, ale také k předcházení těmto rizikům pomoci směrnice o integrované prevenci a omezování znečištění (Integrated Pollution Prevention and Control – IPPC), která při vzniku či změnách v podnicích zavádí komplexní povolovací proceduru, která zohledňuje všechny dopady podniku na životní prostředí. Dochází k omezení dovozu a vývozu nebezpečných chemikálií, přičemž vybrané z nich jsou evidovány pomocí tzv. notifikačního systému a vývoz obzvláště nebezpečných podléhá rozhodnutí příslušného kontrolního orgánu. U odpadů je regulováno jeho označování a ukládání. a to jak u běžného, toxického i nebezpečného. Je zavedena povinnost recyklace vybraných výrobků, např. automobilů, a také všech odpadů.

26

U kvality vody a ovzduší jsou zavedeny standardy pro jednotlivé druhy vody a v případě ovzduší pro maximální koncentrace jednotlivých polutantů. Existují také normy pro automobilový průmysl jako maximální stanovené emise pro nově vyráběné automobily a standardy pro složení pohonných hmot – např. povinností každého státu je umožnit prodej bezolovnatého benzínu. Ochrana biodiversity a ohrožených druhů začíná pomocí ochrany prostředí, kde se ohrožené druhy vyskytují. Na základě Bernské úmluvy o evropské volně žijící fauně a flóře a jejich habitatech byl vytvořen systém chráněných oblastí s názvem Natura 2000. Chráněny jsou konkrétní ohrožené druhy a v evropském společenství byl i zakázán obchod s některými ohroženými druhy a výrobky, které z nich pocházejí. Jsou zaváděny i jednotné ochranné režimy pro některé volně žijící druhy – např. směrnice o ochraně volně žijícího ptactva z roku 1979. Evropské společenství také přistoupilo k velké mezinárodní úmluvě o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy CITES. Jiným opatřením jsou směrnice omezující genetické úpravy organismů uvolňovaných do životního prostředí, kde mohou výrazně pozměnit situaci tím způsobem, že nové, člověkem upravené druhy mohou vytlačit původní faunu a flóru. Také potraviny, které obsahují geneticky pozměněný materiál, musí být příslušně označeny. Mezi další oblasti ochrany patří energetická politika, riziko porušení ozónové vrstvy, boj proti acidifikaci, regulace využívání mořských zdrojů, změna klimatu pomocí přechodu na čistší paliva. [12]

1.3.4 Ochrana životního prostředí v České republice 1.3.4.1 Historie Vývoj ochrany životního prostředí, respektive v užším slova smyslu nejprve ochrany přírody a krajiny, lze vystopovat až do doby vlády Karla IV., které je považováno za zásadní mezník. Do té doby se střídají období různého přístupu k přírodě podle všeobecné politické situace, přístupu konkrétních panovníků a vlád. Karel IV. se snažil zabránit drancování lesů a zvěře. Důležitým dokumentem je Maiestas Carolina vzniklý kolem roku 1355, Karel IV. se v něm snaží prosadit určité prvky ochrany přírody, především hájení zvěře a ochranu lesů. Toto ustanovení je považováno za první lesní zákon u nás a jeden z prvních v Evropě. Další dokument na ochranu lesů vznikl v roce 1436 za vlády krále Zikmunda Lucemburského. Jeho hlavním cílem je ochrana

27

královského majetku, dokument obsahoval i sankční ustanovení s přísnými tresty. Roku 1584 je vydán předpis Ochrana lesního majetku v zemském zřízení českém, v roce 1724 byl vydán Lesní řád na panství Vimperk, v roce 1721 kníže Adam Schwarzenberg provádí dílčí opatření k ochraně medvědů na panství v Šumavských lesích a v roce 1800 vydává kníže Josef Schwarzenberg nařízení o ochraně medvědů na panství krumlovském. Skutečným přelomem se stává 28. srpen 1838, kdy hrabě Jiří Buquoy vyhlašuje ochranu nad územím v Novohradských horách, které je dnes známé jako Národní přírodní rezervace Žofínský prales. Mezi další první chráněná území na území České republiky pak přibývá Boubínský prales (1860), Šerák a Keprník v Jeseníku (1903), Mladečské jeskyně (1924), Moravský kras (1930) a Žákova hora (1933). Státní správa také podniká důležité kroky k ochraně přírody a jejich součástí vznikají důležité dokumenty: 1854 – „Prügelpatent“ k vyhlašování přírodních památek; 1870 – zákon na ochranu ptactva zemědělsky užitečného a 1908 – návrh zákona na ochranu přírodních a krajinných památek. Zakladatel naší moderní státní ochrany přírody, Rudolf Maximovič, vede státní ochranu přírody ještě krátce po válce, ale v této době se mění celá struktura státní moci. Ta po roce 1948 ve všech směrech přináší výhody vládnoucí garnituře. Ochrana přírody není od začátku hlavním státním zájmem. Pro další vývoj se stává důležitým přijetí zákona č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, a na něj navazujících vyhlášek. Během šedesátých let přešla státní ochrana přírody z resortu ministerstva školství na ministerstvo kultury. Až v roce 1990 vzniklo samostatné Ministerstvo životního prostředí, ústřední orgán státní správy a orgán vrchního dozoru ve věcech životního prostředí. V roce 1992 byl přijat zákon č. 17 o ochraně přírody a krajiny, téhož roku zákon 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, který byl dále novelizován.

1.3.4.2 Environmentální politika ČR

Environmentální

politika

je

v České

republice

základním

vodítkem

pro rozhodování a aktivity, které vedou ke zlepšování stavu životního prostředí i jeho složek a součástí. Stejně jako politika Evropské unie vychází z principů udržitelného rozvoje. Jejím cílem je také začleňovat zásady ochrany životního prostředí

28

do sektorových politik a zvyšovat ekonomickou efektivnost a sociální přijatelnost environmentálních programů, projektů a činností. V současnosti platí program státní politiky životního prostředí z roku 2004, který platí do roku 2010. Tento stanovil jako hlavní oblasti životního prostředí ochranu přírody, krajiny a biologické rozmanitosti; udržitelné využívání přírodních zdrojů (vč. vody), materiálové toky a nakládání s odpady; životní prostředí a kvalitu života (snižování zátěže toxickými kovy, snižování zátěže ovzduší emisemi, hluk, omezování průmyslového znečištění a rizik) a ochranu klimatického systému Země a omezení dálkového přenosu znečištění. Kromě těchto oblastí stanovil program i cíle v odvětvových politikách. Mezi nástroje environmentální politiky patří Integrovaná prevence a omezování znečišťování (IPPC), což je způsob regulace průmyslových a regulačních činností ve vztahu k životnímu prostředí. Dále jsou to dobrovolné nástroje. Jedná se o svobodné aktivity různých subjektů, které snižují dopady na životní prostředí. Mezi dobrovolné nástroje patří: •

systém environmentálního řízení a auditu (EMAS), což je součást celkového systému řízení organizace, která chce zahrnout požadavky na ochranu životního prostředí do své strategie,

•

environmentální

účetnictví,

které

pomáhá

rozhodování

v podniku

na mikroekonomické úrovni a na makroekonomické úrovni propojuje informace o stavu životního prostředí a o vývoji společnosti s ekonomickou výkonností státu, •

čistší

produkce

se

zabývá

prevencí

v ochraně

životního

prostředí,

tedy odstraňováním příčin environmentálních problémů. Podporuje hlavně šetrnější využívání zdrojů a zabývá se i ekonomickou stránkou věci, •

enviromentální značení, které vychází z norem ISO, vyhodnocuje vlastnosti produktů nebo služeb a jejich vliv na životní prostředí,

•

šetrná veřejná správa je důležitá z toho důvodu, že veřejné instituce jsou (nejen v České republice) největšími spotřebiteli. Tím, že budou upřednostňovat tzv Zelené veřejné zakázky, tedy nákupy služeb nebo produktů s ohledem na jejich environmentální vlastnosti, jsou schopni výrazně ovlivnit trh,

•

posledním nástrojem jsou dobrovolné dohody, uzavírané většinou na základě vyjednávání mezi veřejnými autoritami a nějakým soukromým subjektem. Mají 29

charakter smluvních dohod či závazků a jejich přínosem je mnohdy efektivnější, rychlejší, méně nákladné a oboustranně výhodné řešení problému. Dalšími nástroji environmentální politiky po IPPC a dobrovolných nástrojích patří preventivní systém Environmentálního vzdělávání a poradenství, jehož hlavním úkolem je vést občany k takovému myšlení a jednání, které je v souladu s principy udržitelného rozvoje, k odpovědnosti za zachování životního prostředí a k úctě k životu ve všech jeho formách. Ministerstvo životního prostředí také podporuje výzkum a vývoj v oblasti životního prostředí. Děje se tak formou účelové podpory na konkrétní projekty a formou institucionální podpory výzkumným záměrům. Důraz je kladen na oblasti jako je předvídání klimatických změn, na nástroje a technologie ke sledování, prevenci a zmírňování environmentálních tlaků a rizik. Posledním nástrojem jsou tzv. procesy EIA a SEA, které posuzují vlivy na životní prostředí. Smyslem je na základě systematického průzkumu nejrůznějších záměrů a konceptů komplexně vyhodnotit jejich působení na životní prostředí, přičemž proces SEA provádí posuzování koncepcí na celostátní úrovni. V České republice se toto posuzování řídí dle zákona 100/2001 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí. 1.3.4.3 Hlavní oblasti regulace ochrany životního prostředí K problému klimatické změny se Česká republika oficiálně přihlásila ratifikací Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu v roce 1992 a posléze ratifikací Kjótského protokolu, který obsahuje konkrétní redukční závazky ke snižování emisí skleníkových plynů. Od roku 2004 existuje Národní program na zmírnění dopadů změny klimatu v České republice, který reprezentuje strategie ochrany klimatu v ČR vedoucí ke zmírňování negativních dopadů. Byla také připravena Politika ochrany klimatu ČR (do července 2009), kde jsou stanoveny jak opatření na snižování emisí skleníkových plynů, tak opatření na přizpůsobení se změnám. Co se týče ochrany ovzduší, velký pokrok byl zaznamenán v 90. letech minulého století, kdy bylo dosaženo snížení emisí zejména z velkých elektráren. V současnosti funguje Národní program na snižování emisí ČR z roku 2007. Obsahuje klíčová opatření, která přispívají k zlepšení stavu ovzduší, které se po roce 2000 v důsledku nárůstu dopravy a rozvoje průmyslu začalo opět zhoršovat. Ministerstvo životního prostředí se také podílí na ochraně ozónové vrstvy Země proti látkám, které způsobují její poškození. 30

Ochrana vod České republiky vychází z potřeby dosáhnout udržitelného hospodaření s vodními zdroji. Vychází z Rámcové směrnice EU o vodní politice a dalších směrnic. Hlavním vodoprávním úřadem je odbor ochrany vod Ministerstva životního prostředí ČR. Ochrana vod se zaměřuje zejména monitoring množství a jakosti povrchových a podpovrchových vod. Hlavním cílem v odpadovém hospodářství ČR je především předcházení vzniku odpadu. Na rozdíl od ostatních vyspělých zemí se ČR odpadovým hospodářstvím začala intenzivně zabývat až roku 1991, kdy vznikl první zákon o odpadech. Poslední z roku 2001 upravuje nakládání z odpady a stanovuje základní principy ochrany životního prostředí a obyvatel při nakládání s nimi. Vláda ČR také vydala formou nařízení Plán odpadového hospodářství České republiky na roky 2003 – 2010, který stanovuje cíle pro různé způsoby nakládání s odpady a optimální způsoby pro jejich dosažení. Tyto cíle směřují především k materiálovému využití odpadů. Ochrana přírody a krajiny je podle zákona 114/1992 Sb. rozdělena na Obecnou ochranu přírody a krajiny a Zvláštní ochranu přírody a krajiny. Obecná ochrana znamená ochranu krajiny, rozmanitosti druhů, přírodních hodnot a estetických kvalit přírody, ale také ochranu a šetrné využívání přírodních zdrojů. Zvláštní ochrana vymezuje šest druhů zvláště chráněných území: národní parky (NP), chráněné krajinné oblasti (CHKO), národní přírodní rezervace (NPR), přírodní rezervace (PR), národní přírodní památky (NPP) a přírodní památky (PP). Cílem je udržení nebo zlepšení stavu dochovaného území. Po roce 2004, kdy ČR vstoupila do EU, došlo také k modifikaci druhové ochrany podle směrnic EU. Tímto také ČR převzala závazek vytvořit vlastní část soustavy chráněných území evropského významu Natura 2000. Cílem této soustavy je zabezpečit ochranu těch druhů živočichů, rostlin a typů přírodních stanovišť, které jsou z evropského pohledu nejcennější, nejvíce ohrožené, vzácné či omezené svým výskytem jen na určitou oblast. Soustava je tvořena z ptačích oblastí a evropsky významných lokalit. ČR je také členem mezinárodních projektů, programů, organizací a úmluv o ochraně biodiverzity jako je např. úmluva CITES o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy. Existují také národní dotační programy, jako jsou Program péče o krajinu nebo Program revitalizace říčních systémů, nebo evropské dotační programy, jako jsou Operační program životního prostředí, LIFE+, Program rozvoje venkova 2007 – 2013, Operační program rybářství 2007 – 2013, ze kterých je možné čerpat finanční podporu .

31

Při ochraně půdy a hornin, které jsou důležitou součástí ekosystémů, je dbáno především na ochranu před znečištěním, které by se z půdy přeneslo jak do potravních řetězců, tak do vodního prostředí. Předcházení těmto rizikům je ukotveno v zákonu zákona č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a v zákonu č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu. Ekologický dohled nad těžbou, ochranou nerostných zdrojů a vůbec veškerými geologickými pracemi je úkolem Ministerstva životního prostředí ČR, které se v této oblasti opírá o zákon č. 62/1988 Sb., o geologických pracích a zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon). Oba tyto zákony jsou v současné době v procesu novelizace (materiál byl schválen dne 10.9.2008, nyní je projednáván v Parlamentu ČR – sněmovní tisk 625). Dalšími oblastmi ochrany životního prostředí v ČR jsou specifická rizika jako je nebezpečí

chemických

látek,

průmyslových

havárií,

manipulace

s geneticky

modifikovanými organismy či kontaminace hornin nebo zdrojů vod v minulosti. Stav životního prostředí v ČR je neustále sledován a hodnocen prostřednictvím statistických zpráv jakou je např. Zpráva o životním prostředí nebo Statistická ročenka životního prostředí v ČR. [30]

1.3.5 Ochrana životního prostředí a jednotlivec

Spousta lidí zastává v mnoha otázkách názor, že oni sami nemohou ovlivnit dění kolem sebe a jsou vydáni napospas libovůli politiků a úředníků. Ochrana životního prostředí v tomto není výjimkou. Opak je však pravdou a osobní zájem o problémy životního prostředí má určitě smysl, protože problémy se sami nevyřeší. Člověk jako jednotlivec může přispět v oblastech jako je šetrná spotřeba, kdy využívá méně zdrojů, ať už je to voda nebo elektrická energie, popřípadě teplo. Rozvážné

využívání

automobilu,

přístrojů

na

baterie

je

krásnou

ideou,

která ale v současnosti podle mého názoru naráží na úroveň životního stylu, ze které většina z nás nechce slevovat. Chytré je podporovat národní ekonomiku nákupem výrobků pocházejících z ČR. Díky tomu dochází i ke snižování energie potřebné na přepravu výrobků. Ukázalo se, že obrovský vliv na proenvironmentální chování má stanovení cen výrobků a služeb. Například po zvýšení vodného a stočného došlo k takovému snížení odběru vody, že bylo nutno ceny opět snížit, aby se pokryly provozní náklady a ztráty vody 32

v rozvodné síti. Po zvýšení cen elektřiny a zemního plynu si občané pořizují energeticky méně náročné spotřebiče a zateplují svá obydlí. Tento fakt se mi potvrdil i v průzkumu postojů studentů univerzity, kdy poměrně velké procento respondentů odpovědělo, že by je k proenvironmentálnímu chování donutily různé finanční zvýhodnění od výrobců, vlády apod. Jiným přínosem může být používání čistících prostředků, které neobsahují žádné toxické látky a vyvarování se používání toxického PVC či aerosolů poškozujících ozónovou vrstvu. Samostatnou kapitolou je potom správné nakládání (a třídění) s odpadem, hlavně toxickým jakým jsou např. nejrůznější barvy, laky a ředidla. Samozřejmostí je podle mě jeho odkládání na místech k tomu určených a žádné rozhazování či zakládání černých skládek. Snižovat produkci odpadu lze používáním recyklovaného papíru a výrobků určených k opakované spotřebě. Podle mého názoru je tím nejdůležitějším úkolem každého jednotlivce změnit své myšlení tak, aby ho donutilo chovat se k životnímu prostředí jako k vlastnímu majetku. Je proto důležité, abychom například všichni respektovali pravidla chráněných území všeho druhu a samozřejmě příslušné zákony. Lidé, kteří berou ochranu životního prostředí jako poslání, se mohou aktivně zapojit do nejrůznějších ekologických sdružení. [37] Osud životního prostředí má tedy v rukou každý člověk, jednotlivec sám a svým jednáním mu může buď pomoci nebo mu naopak uškodit. Následující text by měl být vysvětlením, proč jeden člověk jedná v zájmu životního prostředí a druhému je tato oblast lhostejná.

33

2 SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGIE 2.1 Jednání osobnosti Formálně lze jednání osobnosti rozdělit dle více kritérií, například podle komplexnosti, podle vztahu k objektu, podle úrovně regulace, podle vývojových etap a podle míry tvořivosti. Pro vysvětlení důvodů, proč a jak lidé jednají ve vztahu k životnímu prostředí však popíšu pouze formální rozdělení z hlediska úrovně regulace a podle vztahu k objektu. Podle úrovně regulace psychologie tedy rozlišuje (z hlediska míry složitosti a záměrnosti řízení) čtyři kategorie lidského chování – a) reflexivní; b) instinktivní; c) zautomatizované, reaktivní, impulzivní (zvláštním případem je chování návykové nebo nacvičené) a d) volní (záměrné nebo úmyslné). Pro naše účely můžeme chování rozlišit i podle vztahu k objektu na expresivní, které je specificky nemotivované, bez cíle, spontánní, nekontrolované, tedy hůře měnitelné a probíhající většinou neuvědomovaně, a adaptivní (instrumentální), které se vyznačuje tím, že je motivované, determinované potřebami a situací, je formálně vyvoláno úkolem, může být tedy snadněji kontrolováno, je obvykle zaměřeno na změnu nebo zásah do prostředí, probíhá typicky uvědoměle a může mít i zautomatizované prvky. [5] Jak se člověk, tedy osobnost chová, záleží především na něm, tedy na jeho psychických vlastnostech. Mezi ně se řadí temperament, schopnosti, charakter, motivy a postoje a volní postoje. Temperament ovlivňuje především dynamiku prožívání a chování jedince; jde především o reakci na ostatní lidi a o to, jak rychle tato reakce vzniká, mění se. Schopnosti zase rozhodují o úspěšném vykonávání určité činnosti. Tyto dvě vlastnosti tedy nebudou mít velký vliv na chování člověka ve vztahu k životnímu prostředí, avšak rozhodovat budou zajisté charakter, motivy a postoje a volní postoje. Jak se člověk chová a jedná, tedy závisí na mnoha faktorech. Níže vysvětluji hlavní z nich. [27]

34

2.1.1 Paradigmata jako mapy našeho jednání

Paradigma je určitý vzor, příklad nebo model vztahů či vzorec myšlení. Jedná se o souhrn základních domněnek, předpokladů a představ skupiny nebo jedince, které fungují jako mapa pro jednání tohoto jednotlivce nebo skupiny. Každý člověk má nějaké paradigma, nějaké „brýle, skrze které se dívá, vnímá a chápe svět kolem sebe“ ve smyslu porozumění a interpretace. Z toho vyplývá, že ke každému paradigmatu patří i pravidla řešení situací, intuitivní postoje k věcem, událostem, lidem a hodnocení problémů. [1] [23] Když se paradigma změní, změní se veškeré chápání, myšlení, jednání osobnosti nebo skupiny. Ke změně dochází vyčerpáním původního paradigmatu. Příkladem může být vyčerpání paradigmatu z období po průmyslové revoluci, kdy docházelo k největšímu poškozování životního prostředí. Toto paradigma bych definoval tak, že člověk si myslel, že je pánem veškerého tvorstva a že si tedy může dělat, co chce. Vyčerpání vypadalo tak, že nastalo období, kdy toto paradigma již nevyhovovalo při řešení některých otázek a vyvstávaly nevyhovující odpovědi, které podle teorie T.S.

Kuhna,

označujeme

jako

anomálie.

Nahromadilo

se

mnoho

anomálií

(environmentálních problémů) a došlo tím pádem ke hledání nového paradigmatu. Ten vypadá tak, že si člověk uvědomil, že je zodpovědný za ochranu životního prostředí na planetě. Přijetí tohoto nového paradigmatu znamenalo revoluci ve vidění světa a také se podle toho člověk začal chovat. Tedy jedním z důvodů, proč někteří lidé přistupují k ochraně životního prostředí lhostejně, může být, že mají odlišné paradigma. [23]

2.1.2 Zaměřenost

Jednoznačná definice zaměřenosti neexistuje, např. podle Rubištejna je zaměřenost to, co člověk chce. Jedná se o soubor vlastností, kterým je společná orientace na určité cíle, usilování o určité hodnoty. [48] Zaměřenost funguje jako systém determinace a regulace obsahu činnosti člověka. Činností můžeme rozumět jak činnost předmětnou, tak sociálních styků. Za bezprostřední příčiny činností a jednání jsou považovány snahy, které se realizují jako proces chtění. Obsah činnosti je podmíněn a regulován systémem procesů, stavů,

35

potřeb a rysů, které nazýváme motivy, potřeby. Tyto jsou vnitřní hnací silou lidských činností, na rozdíl od pobídek, které přicházejí zvenčí. [5]

2.1.2.1 Motivy, motivace

Pokud chceme porozumět jednání lidí, odhadnout jejich chování v různých situacích a v budoucnu a pochopit je, musíme znát jejich motivy. Jinými slovy se ptáme oč jim jde, co chtějí, co je baví, zajímá a těší, o čem sní, v co doufají, nebo naopak čeho se zase bojí, tedy jak silně a k čemu jsou motivováni. [7] Motivy se formálně dělí na elementární, jako je hlad a jiné reflexy, a komplexní, tedy složité. Podle teorie A. Maslowa dává člověk samozřejmě nejdříve přednost plnění elementárních motivů a až jsou uspokojeny, pak se teprve rozvíjejí potřeby vyšší. Neuspokojení nižších motivů prožívá jedinec jako silný pocit nedostatku, který má na svědomí další pocity jako hněv, strach nebo smutek. Neuspokojení vyšších potřeb (motivů) prožívá jako pocit neklidu nebo úzkosti, v případě nejasného zformování vyšších potřeb jako pocit napětí. Maslow rozdělil potřeby na tělesné, potřeby bezpečí, milovat a být milován, potřeba sociální pozice a nejvyšší jsou seberozvojové tendence. Kromě Maslowovi teorie motivace, která je jednou z nejoblíbenějších, existují samozřejmě další systémy a teorie motivace. V praxi je však, podle účasti vědomí na vzniku motivu, důležité rozlišení na neuvědomované a vědomé. Většina našeho jednání a prožívání (80 – 90%) probíhá neuvědomovaně. Vědomí a motivace nastupuje až tehdy, pokud naše jednání na nějakou překážku. [5] Motivy jsou tedy osobní příčiny určitého chování – jsou to pohnutky, psychologické příčiny reakcí, činností a jednání člověka zaměřené na uspokojování určitých potřeb. Motivace je však psychický proces, který vede k energetizaci organismu a usměrňuje naše chování a jednání. Vyjadřuje sumu nejrůznějších skutečností (zvídavost, radost, radostné očekávání, pozitivní pocity), které podporují nebo tlumí jedince, aby něco konal nebo nekonal. [18] Motivy můžou být nejrůznější: •

Potřeby jako motivy jsou pokládány za základní formu motivů, jelikož ostatní formy se vyvíjejí právě z potřeb. Potřeba je stav nedostatku nebo nadbytku něčeho, co nás vede k činnostem, jimiž tuto potřebu uspokojujeme. Dělíme je na biologické, jinak také vrozené nebo elementární (jako jsou např. potřeby 36

dýchání, spánku, potravy, bezpečí) a sociální, jinak také získané (jako jsou např. potřeby kulturní, psychické). [18] Potřeby jsou chápány jako základní zdroj činnosti. Je tomu tak, protože „potřeba je stav osobnosti odrážející rozpor mezi tím, co je dáno, a tím, co je nutné (nebo se jeví osobnosti jako nutné) pro přežití a rozvoj, stav podněcující osobnost k činnostem zaměřeným na odstranění tohoto rozporu.“ Člověk má na rozdíl od jiných živočichů větší svobodu volby a má tedy možnost rozhodnout se utlumit uspokojení jedněch potřeb ve prospěch jiných, které jsou pro něho v daný okamžik naléhavější. Pokud se jedná o člověka morálně vyspělého, může upřednostňovat i potřeby pro něj morálně přijatelnější. Potřeba člověka dokáže energetizovat, zaměřovat a udržovat ho v jednání, které vede k cíli. Energii k jednání čerpá z rozporu mezi realitou a tím, co je nutné a směr vyplývá z vyhledávání oblastí, pole, prostoru aktivity, v nichž jsou předměty, které mohou tento odpor odstranit. Je nutné, aby v tomto procesu byla přítomná emoce, aby bylo možné tento rozpor pocítit jako potřebu. Podle intenzity této emoce jsou pak potřeby vnímány jako napětí či puzení a uvědomovány podle stupně jasnosti jako výrazná přání nebo málo zřetelné touhy. Platí, že ve společenských podmínkách se lidské potřeby přeměňují na zájmy. Zájmy se však od potřeb, které jsou považovány za výbavu od přírody, kterou nelze měnit, odlišují tím, že zájmy jsou považovány za získané motivační dispozice. [5] •

Cíle jako motivy mohou být definovány jako uvědomělý směr aktivity (nebo vztyčený bod), když chceme něčeho dosáhnout, něco vykonat, něčemu se vyhnout, něco dělat či nedělat. [27] [18] Podle toho, jak jsou jasné, dokážou změnit úroveň řízení průběhu a obsahu jednání a uvědomělost tohoto jednání. Osobnost může za cíl považovat i úkoly nebo požadavky, pokud se s nimi ztotožňuje, nebo pokud jsou prostředkem k uspokojení jiné potřeby, motivu nebo hodnoty. Obecně lze říci, že každý cíl je něco, co se stává lákadlem, neboť je předmětem potřeby. V souvislosti s cíli může člověk jednat různými způsoby. Patické jednání je takové, které je bez uvědomovaného cíle, je tedy bezúčelné, bez záměru. Na vyšší úrovni kontroly je jednání, které je řízené konformně náhodně zvolenou představou cíle – typické pro osobnosti řízené okolnostmi. Jednání řízené kriticky se odlišuje v tom, že osobnost kontroluje svůj postup a mění jej. Další úrovní je, když jedinec je natolik uvědomělý, že realizuje svůj cíl takovým způsobem, aby očekávané 37

následky cíl neznehodnotily. Stále se ještě nemusí jednat o cíl vyplývající z hlubokých vnitřních motivů, jde tu spíše o jednání řízené svědomím a anticipací, takže v úvahu připadá i odmítnutí nebo vzdání se cíle. Teprve na úrovni jednání řízeného uvědomělou motivací si jedinec uvědomuje, proč dělá to, co dělá. Osobnost má integritu, je niterná, nejprve se s cílem ztotožňuje a pak až jedná. Až na této úrovni je tedy jedinec plně zodpovědný za své jednání. [5] Všichni úspěšní lidé se shodují na tom, že právě poslední úroveň jednání řízené uvědomělou motivací, může mít nedozírné pozitivní následky na život jednotlivce. Považují za nezbytné položit si jednu zásadní otázku, respektive rozhodnout se, co opravdu člověk chce. Věří, že jasně stanovený sen s plánem akce, tedy cíl, spolu s opravdovým rozhodnutím ho dosáhnout a s tím spojená následná akce, rozhodne o tom, kým se v životě staneme, čeho dosáhneme. Důkazem toho jsou všichni lidé, kteří jsou v nějakém oboru úspěšní a dosáhli vynikajících výsledků. Naopak absence motivace je problémem všech lidí, kteří kdy v životě něco vzdali, nechali se porazit a nebo se jen tak protloukají. [8] [2] •

Zájmy jako motivy jsou specifickým druhem motivace. [31] Zájem je získaný trvalejší vztah člověka k nějakému člověku, činnosti, předmětu a má zpravidla citový doprovod. [27] Mohou být tedy krátkodobé nebo i celoživotní. Jedinec se zaměřuje na určitou oblast nebo nějaký předmět činnosti, směřuje k vyhledávání takových předmětů, aby činnost s nimi spojená vedla k uspokojení – ať už po stránce citové nebo poznávací. [31] Zájmy mohou být vyjádřené (to, co člověk považuje za zajímavé) a manifestované (to, čemu dá člověk přednost). [27] Vyhraněný zájem můžeme označit pojmem záliba. Podněcují

člověka

k vyhledávání

a

přijímání

pohody,

zážitků

příjemnosti, slasti, uspokojení nebo jej nutí k opovrhování, odmítání a vyhýbání se všemu, co způsobuje nepříjemnosti a utrpení. Funkcí zájmu je tedy podněcování jedince k zabývání se určitými činnostmi nebo předměty. Se zájmem je spojen pocit žádosti a je kladen důraz na volní akty k dosažení něčeho. Subjektivně vnímá člověk zájem

jako určitý druh

požitku,

kdy se projevují sympatie k objektům, činnostem nebo příjemnostem vyvolaným vědomím možnosti zabývat se předmětem zájmu nebo přítomností objektu zájmu. Zájem má tedy na svědomí specifickou výběrovou reakci člověka vůči 38

určitým objektům nebo vykonávání činností člověka spojených s předmětem jeho zájmu. Projevuje se tedy volbou jednání, úkonů nebo přibližováním se, popřípadě příklonem k předmětu zájmu. [5] Díky zájmům může člověk být aktivován k tomu, aby začal rozvíjet své vrozené dispozice. [27] •

Hodnoty, hodnotové orientace a postoje jako motivy. Hodnoty existují původně vně osobnosti jako určitá kvalita objektu nebo jako specifické setkání určité potřeby s určitou kvalitou objektu. Nebo vznikají instalováním ideálů a jejich konkretizací v zásadách a přesvědčeních. Hodnoty jsou zdrojem postojů a přesvědčení k určitým objektům. Smysl nebo cena, kterou má pro jedince dosažení cíle, o který usiluje, může být cílovou hodnotou. Stejně tak můžou být hodnotou prostředky, pomocí kterých jedinec dosahuje něčeho významného pro sebe nebo kritéria podle kterých posuzujeme a oceňujeme různé předměty a události. V tomto případě je hodnota přijímána jako norma, má normativní aspekt. Hodnotou může být také to, kvůli čemu je člověk ochoten usilovat o nějaký objekt. Hodnoty, ačkoliv jsou to motivy získané a vysoce nadstavbové, mohou být dokonce silnější než biologické potřeby. Hodnoty člověka respektive hodnotové orientace a jejich hierarchie (žebříček hodnot) tedy určuje jeho aktivity a činnosti v jeho životě, to jak tráví čas. [5] [7] Z výše uvedeného vyplývá, že hodnotové orientace je tedy více či méně souvislý a stabilní systém hodnot regulující a usměrňující chování jedince, hierarchicky uspořádaný soubor hodnot přijatých jedincem, avšak v širším měřítku i sociální skupinou nebo společností. Jedná se o soustavu zobecněných postojů, zájmů a tendencí jednat za určitých okolností určitým způsobem a působí právě tak na úrovni vědomí, jako nevědomě. Nejdůležitější součást vnitřní struktury osobnosti tvoří právě hodnotová orientace. Vzniká odrazem životní zkušenosti osobnosti, umožňuje rozlišovat významné a nedůležité, podstatné a nepodstatné pro daného člověka. Závisí přitom na řadě faktorů, na osobnosti a věku jedince, na stupni a formách jeho adaptace vůči sociálnímu okolí, na kulturním prostředí. Nejdůležitějším obsahem hodnotové orientace jsou světonázorové, zejména filozofická, politická a morální přesvědčení člověka, jeho stabilní a hluboká oddanost určitým mravním zásadám. V každé společnosti se proto stává hodnotová orientace osobnosti předmětem výchovy zaměřené na jedince. [35] 39

•

Návyky a vědomí jako motiv jednání. Zvyky vznikají častou nebo opakovanou činností člověka v určitých situacích. Lze ho tedy definovat jako opakovaný, zafixovaný a zautomatizovaný způsob činnosti člověka v určité situaci nebo jako tendenci vykonávat za určitých okolností určitou činnost. [45] Jedná se o ustálený vzorec jednání, chování, chování jednotlivce nebo členů určitého společenství, zdůvodněný pouze tím, že se tak chovali "vždycky", přinejmenším po delší dobu. Individuálně získaný a často nutkavý zvyk je návyk. Pokud takové chování jednotlivce společnost neschvaluje, říká se mu zlozvyk. [32] Vytváření individuálních návyků u člověka probíhá tak, že jedinec, který je trvale přetížen vjemy i šíří svých možností, se snaží tuto situaci řešit. Tuto zátěž si usnadňuje jednak tvorbou pojmů, jednak stereotypy v jednání. Individuální zvyky, jež si každý během života vytváří, mu tak zjednodušují život a šetří čas i energii na zbytečná rozhodování. Zejména starší člověk, jemuž se zvyk stal "druhou přirozeností", je na svých zvycích a návycích závislý a jen velmi obtížně je může změnit, odvyknout si. [32] Snadnější je proto osvojit si návyk, který koresponduje s dalšími charakteristikami osobnostmi. Osvojení si návyku vyžaduje ze začátku vědomé úsilí po třicet dní, po jejichž uplynutí je možné vědomé úsilí povolit, dalších šedesát až devadesát dní je nutná kontrola vědomí a po této době je možné se na návyk spolehnout jako na zautomatizovaný. Je však nutné na správných návycích neustále pracovat, protože jinak je vytlačují návyky špatné. [1]

Motivy však nikdy nepůsobí odděleně nebo zvlášť, ale pohromadě, kombinují se a propojují a vytváří složité předivo. Často se motivy u člověka dostávají do konfliktu, protože jsou motivy kladné a záporné a existují motivy, které jsou zároveň přitažlivé a odpudivé – vzbuzují zároveň strach i naději. [7]

2.1.3 Přesvědčení, postoje a jejich změna

Postoje lze definovat jako názor nebo připravenost k činu ve vztahu s určitým problémem nebo volbou. Postoj je tvořen činiteli – vnitřními (potřeby, charakter, zájmy) a vnějšími (malé sociální skupiny, kultura, rodina). Postoje jsou nedílnou součástí osobnosti, souvisí s myšlením, cítěním a chápáním a vycházejí z hodnotové 40

soustavy člověka. Mají tedy tendenci reagovat na předměty, osoby, situace a na sebe sama – tzn., že jsou hodnotící, indikují pocity ve vztahu k určité záležitosti. [25] Přesvědčení jsou postoje založené na víře, že určitý soubor informací a názorů je pravdivý a správný. Rozhodující je vztah jedince k těmto postojům, tedy nelze je měnit na základě faktů, které může jedinec odmítat. Postoje stojí na přesvědčení a přesvědčení skládají dohromady náš osobní obraz světa, na jejich základě jsme pak připraveni i jednat. Jsou příčinou toho, jak vnímáme vše kolem nás i v nás, včetně toho, jak vnímáme přírodu, kontakt s ní a její ochranu. Velkou část přesvědčení přitom přejímáme od druhých, většinou v rámci výchovy a vzdělávání v dětství. Postoje a přesvědčení se tedy musí měnit nejen pomocí přijímání nových informací, ale je také třeba brát ohled na citový život jedince, na jeho vztah k těmto informacím. [42] V souvislosti s ochranou přírody podmiňují přesvědčení náš přístup k tzv ekologické etice, což je, podle Koháka (2000), „soubor zásad a pravidel, která člověku naznačují, jak by se měl chovat ve svém obcováním se vším mimolidským světem.“ Jedná se o přístupy Antropocentrický, který staví do popředí člověka a jeho potřeby; Biocentrický, kdy je člověk staven na úroveň ostatních živých tvorů; Ekocentrický, kde základní hodnotou je rovnováha celého ekosystému; Egocentrický, kdy jedinec posuzuje vše podle výhodnosti pro něj samotného; Evoluční etika, která upřednostňuje celek před jedincem a Teocentrická etika, která vychází z posvátnosti přírody a úcty k Božímu stvoření. [4] Když chceme něčí postoj změnit, jinými slovy někoho o něčem přesvědčit, musíme dotyčnému poskytnout informace, které mají k této změně dopomoci. Toto přesvědčování může být verbální nebo implicitní (tento druhý způsob je využíván hlavně v reklamě - je všude kolem nás, takže si ani neuvědomujeme, že jsme neustále k něčemu přesvědčováni). Pokud se u člověka změní postoj, změní se jednání a funguje to i naopak – jestliže změníme své jednání, změní se naše postoje. Při tomto procesu je důležité, od koho informace pocházejí – tzv kredibilita zdroje, zda je možné jej považovat za důvěryhodný (může se jednat o knihu, odbornou publikaci, odborníka…). Po určitém čase ovšem člověk stejně zapomíná, odkud informace pochází a bude ji považovat za důvěryhodnou, i když tomu tak už ve skutečnosti být nemusí. Záleží také na obsahu sdělení – podle toho je vhodné zvolit jednu z cest. Centrální cesta je taková, kdy jsou přijímané informace zpravidla fakta, které jsou zpracovávány logicky, člověk si je musí promyslet a pokud postoj změní, je tato změna 41

dlouhodobá. Opakem je cesta periferní, přes emoce, která je jednodušší, jelikož lidé jsou zvyklí takto informace zpracovávat častěji. Změna postoje je ovšem obvykle krátkodobá. Dalším faktorem, na kterém záleží, je forma podání informací. Pokud jde o složitější problematiku, nejlepší je psaná forma. Velice důležité je znát ty, ke komu se má sdělení dostat. Na publiku nebo na cílové skupině lidí, které chceme přesvědčit, závisí, jakým způsobem budeme informace podávat. Samozřejmě zda bude informace vůbec zaznamenána a sledována, záleží na tom, jestli si publikum nebo cílová skupina bude myslet, že se jí sdělení týká. [25]

2.2 Názory a mínění lidí 2.2.1 Názory

Názory jsou myšlenkové útvary různých obsahů – náhledů, pohledů, mínění, přesvědčení, bezprostředních poznání, osobních zkušeností. Jsou to specifická osobní hlediska jednotlivce (nebo i skupiny), jeho stanovisko nebo postoj k určité skutečnosti. Názor tedy může být pouze osobní věc nebo se může jednat o kolektivně sdílenou entitu. Názory se mohou týkat nejrůznějších objektů, konkrétních i abstraktních, mohou se týkat i jiných názorů. Pravdivost jednoho názoru neznamená nepravdivost jiného názoru nebo jeho neplatnost či neoprávněnost. [19] Jiný zdroj definuje názor osobní přesvědčení nebo úsudek, který není založen na důkazu ve smyslu faktu nebo jisté věci ve smyslu určitosti. Může se jednat i o zprávu ve smyslu vyjádření svého přesvědčení, stanoviska k určitému jevu, tématu, věci apod., které není podloženo, respektive postaveno na znalosti, ale na osobní víře v to, že toto přesvědčení je správné, pravdivé. [22]

2.2.2 Mínění, veřejné mínění

Mínění je rozložení určitých názorů v populaci nebo v určité společnosti. [26] Veřejné mínění je tedy názor, domněnka nebo přesvědčení apod., které je sdíleno většinou společnosti. Lze jej tedy parafrázovat jako hlas lidu. [28]

42

Veřejné mínění se zjišťuje se průzkumem, přičemž u každého takového projektu je důležité stanovit cíle průzkumu, tedy to, co chceme zjistit. Druhým důležitým krokem je zvolit správný vzorek a počet respondentů, neboť jejich výběr ovlivňuje spolehlivost průzkumu. Toto se může dít zcela náhodně (např. zastavováním lidí na ulici) nebo tak, aby rozložení některých vlastností respondentů (např. věk, pohlaví, vzdělání, náboženství, bydliště apod.) v jejich počtu odpovídalo rozložení těchto vlastností v populaci nebo ve skupině. Dále je zapotřebí rozhodnout se pro vhodnou metodiku průzkumu – tzn. jakým způsobem budeme dotazování provádět. Může to být buď formou standardizovaného interview nebo pomocí dotazníku. Méně přesnou a fundovanou formou průzkumu jsou nejrůznější ankety médií. Následně je sestaven první dotazník, jehož praktičnost je ověřena před testováním na malém vzorku respondentů. Po průzkumu jsou zjištěná data archivována, analyzována a jsou z nich vyvozeny závěry. [26] [44]

43

3 ANALÝZA POSTOJŮ LIDÍ K OCHRANĚ ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ 3.1 Analýza postojů populace České republiky Jak již bylo výše zmíněno, jako zdroj dat, výsledků a závěrů poslouží práce ISSP – Životní prostředí, která se zabývá dvěma výzkumy v letech 1993 a 2000. Základním cílem bylo zmapování postojů populace České republiky k ochraně životního prostředí, ale také zachycení jednotlivých rizik a jedincova chování ve vztahu k životnímu prostředí. ISSP – International Social Survey Programme je v současnosti asi nejvýznamnějším mezinárodním výzkumným projektem, jehož vznik je datován do roku 1983 a je svázán se čtyřmi subjekty – NSCR (National Center for Research) z Velké Británie, NOCR (National Opinion Research Centre) z USA, ZUMA (Zentrum für Umfragen, Methoden un Analysen) z Německa a Institute for Advanced Studies při Australian National University. V rámci projektu je každý rok prováděno jedno šetření zaměřené na jedno téma – tzv. modul. Tyto se vždy zhruba po sedmi letech opakují. Šetření je prováděno pomocí dotazníku, poté dochází ke spojování a kontrolám dat a archivaci mezinárodního a národního datového souboru. V České republice se o archivaci stará o archivaci datový archiv Sociologického ústavu AV ČR. Průzkumy na území ČR probíhají od roku 1992 , přičemž členem ISSP je naše země od roku 1991. Průzkum v listopadu roku 1993 prováděla agentura STEM, středisko empirických výzkumů. Byl zaměřen na respondenty starší osmnácti let a prováděn pomocí standardizovaného rozhovoru a standardizovaného dotazníku po domácnostech. Míra odezvy byla 72%. Jednalo se o třístupňový náhodný výběr. 1. lokality - trvalý výběr. 2. volební obvody (seznamy voličů z r. 1992). Věkové skupiny 18 a 19 let, které seznamy voličů nezachycovaly byly vybírány systémem kvót. Náhodně vybraní tazatelé byly požádáni, aby provedli rozhovor s respondentem ve věku 18 nebo 19 let. 3. výběr respondenta ze seznamu voličů. Výběrová opora - registr volebních obvodů, seznamy voličů z voleb v r. 1992. Informace o počtu respondentů nebyla uvedena. Výzkum v roce 2000 probíhal ve dvou fázích, první v období 1.10. – 13.11., druhá 21.11. – 12.12. a opět se jednalo o jednotlivce nad 18 let věku a prováděn byl pomocí

standardizovaného

rozhovoru

44

a

standardizovaného

dotazníku

po domácnostech.. Průzkum prováděla firma SC&C spol. s r.o. Jednalo se o třístupňový stratifikovaný pravděpodobnostní náhodný výběr. 1. stratifikovaný pravděpodobnostní vzorek volebních obvodů (150obvodů). 2. stratifikovaný vzorek domácností ve zvolených okrscích. 3. výběr z členů domácnosti na základě Kishových tabulek. Míra odezvy byla 55,6%, počet respondentů 1244. Ze závěrů, které jsou pro naše porovnání relevantní, vyplývá, že co se týče znalostí o životním prostředí, tak nejinformovanější jsou lidé mladší do 30 let a vzdělanější (nejvíce se orientují vysokoškoláci). Dalším analyzovaným problémem bylo vnímání environmentálních nebezpečí. Ukázalo se, že nebezpečí více vnímají ženy. Naopak nevnímají ho lidé, kteří se vymlouvají, že jejich vlastní aktivity nemohou nic změnit, že nejsou důležité. Vnímání nebezpečí bylo také závislé na věku – platilo, že čím starší je člověk, tím méně nebezpečí vnímá. S problémem výmluv platí konstatování, že čím je člověk mladší, tím méně výmluv a naopak. Ochota k obětem ve prospěch životního prostředí podle průzkumu závisí pouze na vzdělání. Ve srovnání s osobami se základním vzděláním jsou ochotnější vysokoškoláci a středoškoláci. Od roku 1993 došlo k úbytku ochoty obětovat se ve prospěch životního prostředí (platit vyšší daně, ceny, snížit životní úroveň). Stěžejní otázkou byla souvislost proenvironmentálního chování s postoji. Obecně platí, že v environmentální oblasti platí v tomto nesoulad, překvapivý je i nesoulad mezi znalostmi a chováním, kdy dochází k tomu, že lidé s lepšími znalostmi v environmentální oblasti se k životnímu prostředí chovají méně šetrně. Zjistilo se, že nejvíce dělají pro ochranu životního prostředí lidé starší 50 let, lidé s vysokoškolským vzděláním, ženy a křesťané. Oproti roku 1993 byl ale zaznamenán nárůst proenviromentálního chování hlavně v oblasti třídění odpadů. Co se týče občanských aktivit, jako podepisování petic nebo účast na demonstracích, tak z hlediska věku platí, že lidé starší 50 let jsou nejméně občansky angažovaní. Vyšší angažovanost je u vysokoškoláků, nejnižší u vyučených. Obecně platí, že více angažovaní jsou ti, kteří jsou ochotní podstoupit materiální oběti, vnímají environmentální bezpečí a mají vyšší znalosti. Nárůst aktivit v této oblasti nebyl od roku 1993 zaznamenán. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že proenvironmentální chování je typické spíše pro starší osoby, zatímco občanské aktivity jsou typičtější pro mladé. [6]

45

3.2 Analýza postojů studentů Mendelovy univerzity v Brně 3.2.1. Cíle a předpoklady průzkumného šetření

Cílem tohoto šetření bylo analyzovat data o názorech a postojích studentů Mendelovy unioverzity v Brně k ochraně životního prostředí, která byla získána dotazníkovým

průzkumem

(dotazník

včetně

popisu

uveden

níže

v kapitole

3.2.2 Metodika průzkumu) a jejich porovnání s postoji široké veřejnosti (viz. kapitola 4 Výsledky práce a diskuze). Hlavním cílem celé této práce bylo, s využitím závěrů zjištěných pomocí výše uvedené analýzy dat a závěrů získaných srovnáním těchto dat s postoji široké veřejnosti, potvrdit nebo vyvrátit následující předpoklady: •

Studenti budou více informováni o této problematice a větší informovanost povede k odlišným, pozitivnějším názorům a postojům, než jsou názory a postoje veřejnosti; tento předpoklad bude ověřován na základě zjištění míry informovanosti pomocí analýzy otázky číslo 3 dotazníku, dále analýzy postojů a názorů pomocí otázek 1, 2 a 3 a finální ověření bude provedeno na základě srovnání s průzkumem ISSP o postojích veřejnosti.

•

V případě negativních postojů, bude změna postoje závislá spíše na vnějších okolnostech, než na vnitřním rozhodnutí; tento předpoklad bude ověřován analýzou otázek 5, 9 a 10.

•

V případě postojů pozitivních bude tento postoj vycházet z vnitřních osobních rozhodnutí (z těchto můžeme také čerpat inspiraci pro změnu chování lidí, jejichž postoje jsou negativní); tento předpoklad řeší otázka 7.

A konečně, v poslední řadě, pro zajímavost zmapovat stav názorů a postojů studentů Mendelovy univerzity v Brně dle stanovených faktorů, kterými jsou tyto kritéria: pohlaví, fakulta, kterou fakultu student navštěvuje a věk. Poznáme tedy: •

Zda a jak se liší názory a postoje žen a mužů;

•

Zda a jak se liší názory a postoje studentů jednotlivých fakult;

•

Zda a jak se liší názory a postoje různých věkových skupin a jestli se tyto názory a postoje v závislosti na věku nějakým způsobem vyvíjí, popřípadě jakým.

46

3.2.2 Metodika průzkumu

Na základě studia odborných psychologických a sociologických pramenů a jejich analýzy a syntézy bylo pomocí takto nashromážděných informací, uvedených v teoretické části práce, nutné nejprve celý výzkum naplánovat tak, aby poskytl co možná nejpřesnější informace o skutečném stavu dané problematiky. Nejprve byla stanovena metoda průzkumného šetření. Z časových důvodu a možnosti následné co možná nejjednodušší analýzy získaných dat bylo rozhodnuto pro standardizovaný dotazník, který byl sestaven tak, aby odhalil postoje studentů, jejich jednání a v neposlední řadě také motivaci, na které závisí toto jejich chování. Pro tento účel byl dotazník o 14 otázkách při tvorbě rozdělen na tři části. První část je zaměřena na průzkum názorů a postojů na ochranu životního prostředí. Tvoří ji následující tři uzavřené otázky (viz níže), které mají zjistit postoj studenta jednak na základě jeho názoru na ochranu životního prostředí (otázka číslo 1), ale dále také zkoumáním jeho aktivního přístupu (otázka číslo 2) a v poslední řadě podle jeho zájmu o ochranu životního prostředí (otázka číslo 3). U všech těchto otázek byla respondentům k odpovědím nabídnuta čtyřstupňová škála, pomocí níž měli vyjádřit svůj názor, míru aktivního přístupu a zájmu. Navíc, otázky číslo 2 a 3 jsou úmyslně formulovány tak, aby odhalili rozpor mezi tím, co si respondent myslí (otázka číslo 1) a jak ve skutečnosti jedná. První část dotazníku je tedy následující:

1. Ochranu životního prostředí pokládáte především za: a) Důležitou b) Spíše důležitou c) Spíše nedůležitou d) Nedůležitou

2. Posuďte: jak intenzivně sami přispíváte k ochraně životního prostředí? a) Snažím se b) Občas se snažím c) Takřka se nesnažím d) Nesnažím se

47

3. Myslíte si, že se dostatečně zajímáte o ochranu životního prostředí? a) Ano, určitě hodně b) Ano, ale mohlo by to být lepší c) Ne, pouze málo d) Nezajímám se o danou problematiku

Druhá část dotazníku vychází z části první, na které staví, respektive zkoumá jak pozitivní, tak negativní důvody a motivy, které jsou příčinou názorů, postojů a aktivit zjištěných otázkami v první části dotazníku. V případě negativních názorů a postojů se navíc snaží zjistit, co by respondenty přimělo ke změně myšlení. Dále se zabývá konkrétními formami aktivit, kterými studenti s pozitivním postojem a názory přispívají k ochraně životního prostředí. Obsahuje celkem osm otázek, které však respondent nevyplňuje všechny. Podle zadání zodpovídá pouze na ty, které jsou pro něj dle jeho odpovědí v první části relevantní. Pro snadnější zpracování jsou otázky druhé části voleny jako polozavřené – tzn. že na výběr je z několika možných odpovědí, avšak protože se jedná o problematiku značně subjektivní, bylo nabídnuto i několik otevřených odpovědí a navíc (v případě otázky číslo 11) také otázka zcela otevřená. Otázky druhé části dotazníku jsou tedy následující:

4. Pokud jste v 1. otázce odpověděli c) nebo d), co Vás vede k takovému jednání? a) Nemám žádný důvod, zabývat se tím b) Nevím, proč mám takový názor c) jiný důvod:……………………………………………………………………….

5. Pokud jste v 1. otázce odpověděli c) nebo d), co by Vás motivovalo a přimělo ke změně názoru? a) spíše negativní motivace typu: „co bude se světem, když to tak půjde dál“ b) změním názor a začnu se zajímat, až mě k tomu začnou nutit okolnosti (situace typu: „až pode mnou začne praskat větev, kterou si sám podřezávám, přestanu řezat“) c) nic d) jiný motiv:……………………………….………………………………………

48

6. Pokud jste v 2. otázce odpověděli a) nebo b), jakým způsobem přispíváte? a) používáním ekologicky šetrných výrobků b) tříděním odpadu c) využíváním eko-dvorů d) vlastním omezováním (např. omezené používání automobilu) e) používáním ekologických zdrojů energie (např. automobil na plyn, vytápění použitím biologického odpadu, ekologické vytápění pomocí tepelných čerpadel apod.) f) aktivní účastí v různých organizacích g) přímou výpomocí h) jinak: …………………….……………………………………………………… i)

jinak: …….………………………………………………………………………

7. Pokud jste v 2. otázce odpověděli a) nebo b), co Vás motivuje k takovému jednání resp. co Vás přimělo k tomuto rozhodnutí? a)

osobní vztah k přírodě

b)

spíše negativní motivace typu: „co bude se světem, když to tak půjde dál“

c)

jiný důvod: ……………………………………………………..………………

8. Pokud jste v 2. otázce odpověděli c) nebo d), co Vás vede k takovému jednání? a) Nemám žádný důvod, zabývat se tím b) Nevím, proč mám takový názor c) jiný důvod: ……………...………………………………………………………

9. Pokud jste v 2. otázce odpověděli c) nebo d), co by Vás motivovalo a přimělo k rozhodnutí změnit názor a začít nějakým způsobem k ochraně životního prostředí přispívat? a)

spíše negativní motivace typu: „co bude se světem, když to tak půjde dál“

b)

změním názor a začnu něco dělat, až mě k tomu začnou nutit okolnosti (situace typu: „až pode mnou začne praskat větev, kterou si sám podřezávám, přestanu řezat“)

c)

zavedení různých finanční zvýhodnění nebo odměn od výrobců (popř. vlády)

d)

nic

e)

jiný motiv: ...……………………………………………………………………

f)

jiný motiv: ...……………………………………………………………………

49

10. Pokud jste v 3. otázce odpověděli c) nebo d) co by Vás motivovalo a přimělo k rozhodnutí změnit svůj názor a začít se o danou problematiku alespoň zajímat? a) spíše negativní motivace typu: „co bude se světem, když to tak půjde dál“ b) změním názor a začnu se zajímat, až mě k tomu začnou nutit okolnosti (situace typu: až pode mnou začne praskat větev, kterou si sám podřezávám, přestanu řezat) c) nic d) jiný motiv: ……………………………………………………………………… e) jiný motiv: ………………………………………………………………………

11. Odůvodněte svůj názor uvedený v odpovědi 3. d), pokud jste takto odpověděli:

Poslední, třetí část, byla zaměřena na zjištění výše uvedených kritérií, která byla stanovena jako faktory, od nichž by se hypoteticky mohly odvíjet názory a postoje studentů. Otázky zjišťující fakultu, kterou student studuje, a pohlaví respondenta jsou voleny jako uzavřené s výběrem možností. Úmysl zkoumat názory a postoje napříč věkovým spektrem, popřípadě zaznamenat jejich vývoj v závislosti na věku, vedl k rozhodnutí ponechat otázku na věk studenta jako otevřenou. Třetí část dotazníku se tedy skládá z těchto otázek:

12. Kterou fakultu studujete? a) provozně ekonomickou fakultu b) agronomickou fakultu c) lesnickou a dřevařskou fakultu d) zahradnickou fakultu e) regionálního rozvoje a mezinárodních studií

13. Kolik je Vám let?

14. Jste? a) žena b) muž

Zvolená metoda průzkumu (tedy dotazování pomocí takto zaměřené a sestavené techniky dotazníku, jež by se dala pracovně nazvat „křížovým výslechem“), 50

však přinesla dva problémy. Muselo být vyřešeno, jak motivovat potencionální respondenty, aby takový dotazník vyplnili. A také v druhé řadě zejména aby odpovídali pravdivě – zvláště pokud měli názory a postoje negativní. Proto bylo už při přípravě dotazníku dbáno na co nejstručnější a nejjednodušší formu, aby byla co možná nejvíce eliminována neochota ke spolupráci – například z časových důvodů respondenta. Druhým opatřením byla samotná zvolená forma průzkumu – respondenti měli být oslovováni osobně s žádostí o vyplnění dotazníku v papírové formě. Kombinací tohoto osobního přístupu, s jednoduchým a stručným dotazníkem, měla být prakticky odstraněna neochota ke spolupráci a navíc, budováním vztahu během setkání a osobním ujištěním, že získaná data budou zpracovávána výhradně anonymně, mělo být zaručeno, že

bude

respondent

motivován

k

tomu,

aby

odpovídal

co

nejpravdivěji

i v případech nepříjemných otázek. Toto výzkumné šetření bylo prováděno zejména v období měsíce května 2009. Průzkum byl samozřejmě zaměřen na studenty Mendelovy univerzity v Brně, ženy i muže všech věkových kategorií navštěvující všechny fakulty. Jelikož byla tato kritéria (tedy věk, oblast zaměření dle fakulty a pohlaví) stanoveny jako faktory, od nichž by se hypoteticky mohly odvíjet postoje studentů, bylo při provádění šetření dbáno na dosažení co nejhomogennějšího početního zastoupení všech skupin (definovaných těmito kritérii) respondenty, aby byly výsledky co nejpřesnější. Respondenti byli náhodně vybíráni a oslovování na nejrůznějších místech areálu univerzity a dotazník vyplňovali v papírové podobě. Z oslovených 108 respondentů se průzkumu zúčastnilo 100, tedy míra odezvy byla 92,592% (viz Tab. 1. Míra odezvy respondentů). . Tab. 1: Míra odezvy respondentů MÍRA ODEZVY RESPONDENTŮ:

Absolutní četnost:

Relativní četnost:

Celkem osloveno:

108

100%

Celkem se zúčastnilo:

100

92,592%

Respondenti:

(Zdroj: Autor)

51

3.2.3 Metodika analýzy dat a závěry průzkumu

Analýza získaných dat byla prováděna především pomocí jednoduchých statistických metod, které popisuji níže. Jak již bylo uvedeno, aby bylo dosaženo homogenního vzorku respondentů, tak prvním analytickým krokem bylo sledování, respektive analýza spektra respondentů již v průběhu celého průzkumného šetření. Metodika tohoto sledování i dalších analýz spočívala ve zjištění četnosti odpovědí u jednotlivých otázek a to zvlášť podle jednotlivých kritérií (věk, pohlaví, fakulta), čímž byly zároveň připraveny podklady pro zmapování stavu, popřípadě vývoje názorů a postojů studentů Mendelovy univerzity dle zmiňovaných kritérií (pohlaví, věk a fakulta). Dále byly tyto údaje četnosti zaznamenány do výsledkové tabulky (viz Příloha 1), díky níž mohly být přehledně analyzovány pomocí přepočtu na procentuální vyjádření těchto četností, díky němuž bylo možné vytvořit potřebné grafy, které poskytují jasné vizuální a číselné podklady pro logickou dedukci závěrů průzkumu. Konečně, tyto závěry posloužily k jednoduchému srovnání se závěry výše popsaného průzkumu ISSP. Faktem ale samozřejmě je, že porovnávat můžeme jen stejné nebo srovnatelné kategorie závěrů obou průzkumů získané jejich vyhodnocením – tedy míru informovanosti, vnímání environmentálního nebezpečí, výskyt výmluv, ochotu k obětem, závislost chování na postojích a míru proenvironmentálního chování. Zjištěné výsledky tohoto srovnání v kombinaci s dedukovanými závěry z analýzy získaných dat nakonec posloužily k potvrzení či vyvrácení uvedených předpokladů celého šetření. Srovnání obou průzkumů a ověřování předpokladů průzkumného šetření je popsáno v kapitole 4 Výsledky práce a diskuze.

3.2.3.1. Analýza spektra respondentů

Jak je vidět v níže uvedeném přehledu (viz Tab. 2: Složení respondentů podle pohlaví), prováděním této analýzy již během průzkumu se podařilo docílit vyrovnaného zastoupení respondentů žen i mužů. Co se týče zastoupení jednotlivých fakult v průzkumu (Tab. 3: Složení respondentů podle fakult), je situace o něco méně kvalitní, jelikož studenti Zahradnické fakulty a Fakulty regionálního rozvoje a mezinárodních studií jsou oproti ostatním 52

fakultám zastoupeni méně. Protože výsledky o studentech těchto dvou fakult nebudou dostatečně podloženy, neměly by proto být interpretovány jako stoprocentně pravdivé.

Tab. 2: Složení respondentů podle pohlaví SLOŽENÍ ZÚČASTNĚNÝCH RESPONDENTŮ (100 studentů = 100%) PODLE POHLAVÍ:

Absolutní četnost:

Relativní četnost:

Ženy:

50

50%

Muži:

50

50%

100

100%

Respondenti:

Suma, kontrola správnosti:

(Zdroj: Autor)

Tab. 3: Složení respondentů podle fakult SLOŽENÍ ZÚČASTNĚNÝCH RESPONDENTŮ (100 studentů = 100%) PODLE FAKULT:

Absolutní četnost:

Relativní četnost:

Provozně ekonomická

32

32%

Agronomická

34

34%

Lesnická a dřevařská

24

24%

Zahradnická

6

6%

Regionálního rozvoje a mezinárodních studií

4

4%

100

100%

Fakulta:

Suma, kontrola správnosti:

(Zdroj: Autor)

53

V zastoupení respondentů jednotlivých věkových skupin (viz Tab. 4: Složení respondentů podle věku) je vyrovnanost asi nejmenší. A to proto, že se průzkumu účastnili především respondenti ve věku 20 – 24 let. Krajní hodnoty, tedy věk 19, 25 a 26 byly zastoupeny nejmenším počtem respondentů. Vyplývá z toho, že závěry o těchto věkových skupinách nebudou dostatečně podloženy a neměly by proto být interpretovány jako stoprocentně pravdivé.

Tab. 4: Složení respondentů podle věku SLOŽENÍ ZÚČASTNĚNÝCH RESPONDENTŮ (100 studentů = 100%) PODLE VĚKU:

Absolutní četnost:

Relativní četnost:

19 let:

2

2%

20 let:

25

25%

21 let:

13

13%

22 let:

19

19%

23 let:

16

16%

24 let:

20

20%

25 let:

4

4%

26 let:

1

1%

100

100%

Věk:

Suma, kontrola správnosti:

(Zdroj: Autor)

54

3.2.3.2 Analýza postojů studentů

Nejprve jsem analyzoval postoje studentů k ochraně životního prostředí na základě 1. otázky:

Ochranu životního prostředí pokládáte především

za: a) důležitou, b) spíše důležitou, c) spíše nedůležitou nebo d) nedůležitou.

%

Postoje studentů podle fakult 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

83

79

75 provozně ekonomická

63 50

47

agronomická 37 25 18

důležitou

lesnická a dřevařská

17

spíše důležitou

3 3 0 0 0

0 0 0 0 0

spíše nedůležitou

nedůležitou

zahradnická regionálního rozvoje a mezinárodních studií

Odpovědi na otázku

Graf 1: Postoje studentů podle fakult (Zdroj: Autor)

Z výše uvedeného grafu je zřejmé, že nejvíce kladný postoj k ochraně životního prostředí mají na prvním místě studenti zahradnické fakulty, kdy 83% respondentů odpovědělo, že jeho ochranu pokládají především za důležitou a zbytek z nich 17% za

spíše

důležitou.

Na

druhé

místo

bych

zařadil

Agronomickou

fakultu,

kde se už ale vyskytly i 3% studentů, kteří považují tuto problematiku za spíše nedůležitou. Následuje Fakulta Regionálního rozvoje a mezinárodních studií, která však měla společně se Zahradnickou fakultou nejnižší zastoupení respondentů. Pokud ale budeme předpokládat, že by se tento výsledek potvrdil i při vyšším zastoupení respondentů, můžeme konstatovat, že je zde možné pozorovat sílící počet studentů, kteří považují ochranu životního prostředí za spíše důležitou. Tento trend je dále možné pozorovat u Lesnické a dřevařské fakulty. Nejhůře je na tom Provozně ekonomická fakulta, kde kromě toho, že jsou zde 3% studentů, kteří odpověděli, že považují ochranu životního prostředí za spíše nedůležitou, tak je zde nejvyšší počet zastávajících názor „spíše důležitá.“

55

studentů

Postoje studentů podle pohlaví 80

70 65

70

60

60

%

50

ženy 36

40

30

muži

33

průměr

30 20 10

0

4

2

0

0

0

0 důležitou

spíše důležitou

spíše nedůležitou

nedůležitou

Odpovědi na otázku

Graf 2: Postoje studentů podle pohlaví (Zdroj: Autor)

Tento graf ukazuje, že lepší postoj zaujímají ženy, když 70% z nich označilo ochranu životního prostředí za důležitou, zbylých 30% za spíše důležitou. U mužů je to o 10% méně, tedy 60% a navíc 4% odpověděly, že ji pokládají za spíše nedůležitou. Spočteme-li aritmetický průměr pro všechny respondenty, zjistíme, že 65% studentů Mendelovy univerzity v Brně považuje ochranu životního prostředí za důležitou, 33% za spíše důležitou, 2% za spíše nedůležitou a 0% za nedůležitou.

Vývoj postojů studentů podle věku 120 100 80 %

důležitou 60

spíše důležitou spíše nedůležitou

40 20 0 19

20

21

22

23

24

25

26

Věk

Graf 3: Vývoj postojů studentů podle věku (Zdroj: Autor)

56

Při analýze postojů v závislosti na věku je nutné si uvědomit, že stejně jako u omezeného počtu respondentů v případě studentů fakult Regionálního rozvoje a mezinárodních studií a Zahradnické, tak i v případě analýzy v závislosti na věku jsou slabě zastoupeny kategorie 19, 25 a 26 let. Pokud bychom ale opět předpokládali stejný vývoj i při vyšším zastoupení, je možné na základě výše uvedeného grafu konstatovat příznivý vývoj v souvislosti s rostoucím věkem studentů, kdy postupně ale jistě dochází ke změně názorů na ochranu životního prostředí a čím dál tím více studentů ji pokládá za důležitou zatímco ubývá studentů, kteří ji považují za spíše důležitou. Zajímavé je ale období mezi 23 a 24 rokem života, kdy je možné zaznamenat přechodný nárůst negativních postojů a tím pádem zpomalený nárůst počtu studentů s pozitivním postojem. Pomocí otázky číslo 4: (Pokud jste v 1. otázce odpověděli c) nebo d), co Vás vede k takovému jednání?) jsem zjišťoval motivy studentů, kteří považují problematiku ochrany životního prostředí za spíše nedůležitou. Jeden ze dvou studentů, který takto odpověděl, uvedl, že nemá žádný důvod se tím zabývat, tedy žádnou motivaci, a druhý že neví, proč má takový názor. Na otázku číslo 5: (Pokud jste v 1. otázce odpověděli c) nebo d), co by Vás motivovalo a přimělo ke změně názoru?) jeden uvedl situaci, kdy ho k tomu začnou nutit okolnosti (situace typu až pode mnou začne praskat větev, přestane si ji podřezávat). Tedy negativní motivace stejně jako u druhého, kterého by prý donutil až teprve zákon.

3.2.3.2 Analýza chování studentů

Pokládat ochranu životního prostředí za důležitou je jedna věc, avšak aktivně přispívat je věc druhá. Proto jsem dále zkoumal chování studentů pomocí 2. otázky: Posuďte: jak intenzivně sami přispíváte k ochraně životního prostředí? a) snažím se, b) občas se snažím, c) takřka se nesnažím nebo d) nesnažím se.

57

Chování studentů podle fakult 75

80

60

%

42

40 30

54

53

50

provozně ekonomická

67

66

70

agronomická

41

lesnická a dřevařská

33 25

zahradnická

19

20

9

10

6 4

6 0 0

regionálního rozvoje a mezinárodních studií

0 0 0 0

0 snažím se

občas se snažím

takřka se nesnažím

nesnažím se

Odpovědi na otázku

Graf 4: Chování studentů podle fakult (Zdroj: Autor)

Nejvíce se snaží studenti Fakulty regionálního rozvoje a mezinárodních studií. Následuje Agronomická fakulta a dále Lesnická a dřevařská, předposlední je Zahradnická a poslední Provozně ekonomická.

Postoje studentů podle pohlaví 80 70

70 65 60

60

%

50

ženy 36

40

30

muži

33

průměr

30 20 10

0

4

2

0

0

0

0 důležitou

spíše důležitou

spíše nedůležitou

nedůležitou

Odpovědi na otázku

Graf 5: Chování studentů podle pohlaví (Zdroj: Autor)

Co se týče chování žen a mužů, tak přestože byl rozdíl v postojích k ochraně životního prostředí, průzkum prokázal, že pokud se jedná o chování, rozdíl mezi ženami

58

a muži zde žádný není. Spočteme-li aritmetický průměr, výsledky jsou takové, že 39% studentů univerzity se snaží, 53% se občas snaží, 6% se takřka nesnaží a 2% se nesnaží.

Chování studentů podle věku 120 100 80 %

snažím se 60

občas se snažím takřka se nesnažím

40 20 0 19

20

21

22

23

24

25

26

Věk

Graf 6: Chování studentů podle věku (Zdroj: Autor)

Vynecháme-li 4% 20 letých a 5% 24 letých, kteří se nesnaží, získáme výše uvedený graf. Z něho můžeme vyčíst, že s rostoucím věkem se studenti stále více snaží, přičemž zákonitě ubývá těch, kteří se snaží pouze občas. Současně se zde prakticky ve všech věkových skupinách nacházejí lidé, kteří se takřka nesnaží. Z grafu také jasně vidíme, že jednání člověka skutečně závisí na jeho postojích, neboť křivky v podstatě kopírují Graf 3: Vývoj postojů studentů podle věku. Níže uvedený graf vznikl vyhodnocením otázky číslo 6: Pokud jste v 2. otázce odpověděli a) nebo b), jakým způsobem přispíváte? Respondent mohl z nabídnutých možností uvést více způsobů a jelikož se jednalo z části o otázku otevřenou, mohl také uvést jiný způsob, kterým popřípadě přispívá. Graf reflektuje, jakým konkrétním způsobem přispívají ti studenti, kteří se snaží. Kromě nabídnutých odpovědí se vyskytovaly i jiné odpovědi od nedělání nepořádku, jeho úklidu při účasti na Dni Země přes používání výrobků netestovaných na zvířatech, darování finančních příspěvků ekologické organizaci až po sázení stromů, účast v obecní komisi životního prostředí a osvětu či environmentální výchovu v ekologické organizaci.

59

Způsoby přispívání k ochraně životního prostředí 45 39

40

šetrné výrobky

35

třídění odpadu

30

eko-dvory vlastním omezováním

25 %

ekologické zdroje 20 15 10 5

17 14

účast v organizacích 12

přímá výpomoc 7

jiný způsob 3

3

4 1

jiný způsob

0

Graf 7: Způsoby přispívání k ochraně životního prostředí (Zdroj: Autor)

Dále otázka číslo 7: (Pokud jste v 2. otázce odpověděli a) nebo b), co Vás motivuje k takovému jednání resp. co Vás přimělo k tomuto rozhodnutí?) zkoumá motivy lidí, kteří aktivním způsobem k ochraně přispívají. Podle průzkumu je to v první řadě osobní vztah k přírodě, který určuje jejich jednání - takto odpovědělo 66% dotázaných. Na druhou stranu zde funguje i negativní motivace a obavy, co bude se světem – 23% studentů. Často se objevovala i kombinace těchto dvou motivů a to v 10%. 1% odpovědí reprezentující jiný důvod, který mohli respondenti uvést, bylo variacemi na pozitivní nebo negativní motivaci. Pro příklad uvádím něčí odpověď, že toto jednání je zavedené v rodině, jiná studentka napsala: „vím, že životní prostředí je už teď v krizi, pokud se nezačne něco dělat, pozdější generace nebudou mít kde a z čeho žít (nedostatek pitné vody, klimatické změny…).“ Naopak otázka číslo 8: (Pokud jste v 2. otázce odpověděli c) nebo d), co Vás vede k takovému jednání?) měla zjistit motivy studentů, kteří se takřka nebo vůbec nesnaží přispívat k ochraně životního prostředí. 14% respondentů odpovědělo, že nemají žádný důvod se tím zabývat (tedy žádnou motivaci). 43% neví, proč má takový názor a 43% uvedlo jiný důvod, většinou výmluvu, jako například lenost, jeden přímo nedostatečnou stimulaci, motivaci a jeden student napsal, že se tak chová, protože není schopný sám v globálním měřítku ovlivnit výrazným způsobem situaci. Pomocí otázky číslo 9: (Pokud jste v 2. otázce odpověděli c) nebo d), co by Vás motivovalo a přimělo k rozhodnutí změnit názor a začít nějakým způsobem k ochraně

60

životního prostředí přispívat?) jsem zjišťoval, co by tyto negativní postoje mohlo obrátit k lepšímu. K tomu, aby tito lidé začali nějakým způsobem sami přispívat, by je donutila buď negativní motivace ve formě obav o budoucnost světa. Takto odpovědělo 12% respondentů, v 38% by pomohlo až to, když by na ně začaly doléhat okolnosti. Finanční zvýhodnění a odměny od výrobců nebo vlády by uvítalo 38% studentů. 12% uvedlo jiný motiv jako například tlak společnosti.

3.2.3.3 Analýza zájmu o životní prostředí

K analýze zájmu byla použita otázka číslo : Myslíte si, že se dostatečně zajímáte o ochranu životního prostředí? a) ano, určitě hodně, b) ano, ale mohlo by to být lepší, c) ne, pouze málo nebo d) nezajímám se o danou problematiku.

Zájem studentů podle fakult 75

80 65 62

70 60

50

%

50

38

40 30

21

20 10

provozně ekonomická

50

6

agronomická

33 25

24 17

lesnická a dřevařská

17

11

6 0

0 0 0 0

zahradnická

0 ano, určitě hodně

ano, ale mohlo by to být lepší

ne, pouze málo

nezajímám se o danou problematiku

regionálního rozvoje a mezinárodních studií

Odpovědi na otázku

Graf 8: Zájem studentů podle fakult (Zdroj: Autor)

Nejvíce se o ochranu životního prostředí zajímají studenti Lesnické a dřevařské fakulty, na druhém místě je Zahradnická fakulta následovaná Agronomickou a poslední je Provozně ekonomická fakulta.

61

Zájem studentů podle pohlaví 70

60

60

55 50

50 ženy

40 %

30

32

31

muži

30

průměr 16

20 8

10

12 2

2

2

0 ano, určitě hodně

ano, ale mohlo by to být lepší

ne, pouze málo

nezajímám se o danou problematiku

Odpovědi na otázku

Graf 9: Zájem studentů podle pohlaví (Zdroj: Autor)

Z grafu vyplývá zajímavý poznatek, že se o životní prostředí zajímají více muži, i když postoj k ochraně životního prostředí měli lepší ženy. Také je jich méně přesvědčeno, že by se mohli zajímat více. Počet studentů mužů a žen, kteří se buď zajímají málo nebo vůbec je vesměs vyrovnaný. Aritmetický průměr pro celou univerzitu říká, že 12% studentů se zajímá určitě hodně, 55% se shoduje na tom, že ano, ale mohlo by to být lepší, 31% se zajímá pouze málo a 2% se o danou problematiku nezajímají vůbec.

Zájem studentů podle věku 120 100

%

80 60

ano, určitě hodně

40 20 0 19

20

21

22

23

24

25

26

Věk

Graf 10: Zájem studentů podle věku (Zdroj: Autor)

62

Nějaká vícenásobná závislost vývoje zájmu o ochranu životního prostředí na věku, jako v předchozích případech, se neukázala. Pouze je možné s přibývajícím věkem studentů pozorovat počet těch, kteří se o danou problematiku zajímají hodně. Stejně jako v případě negativních postojů nebo jednání, i zde jsem zkoumal motivy studentů, které je vedou k tomuto jednání. K tomuto účelu jsem analyzoval 10. otázku: Pokud jste v 3. otázce odpověděli c) nebo d), co by Vás motivovalo a přimělo

k rozhodnutí změnit svůj názor a začít se o danou problematiku alespoň

zajímat? V případě malého nebo žádného zájmu uvádí 35% respondentů jako důvod, který by je přiměl změnit jejich názor, negativní motivaci ve formě obav typu co bude se světem, když to takhle půjde dál. Až 53% uvádí jako odpověď, že by je donutilo až to, když by na ně začaly tlačit okolnosti. Někdo připustil i kombinaci obou negativních motivací, konkrétně 3% respondentů a další 3% by motivovala kombinace tlaku okolností a jiného důvodu, který uvedli – většinou se jednalo o více času. 6% studentů má jiný motiv jako čekání na vyšší autority nebo opět více času. Co se týče 2% studentů, kteří odpověděli, že se nezajímají vůbec, myslím si, že bude zajímavé uvést odůvodnění tohoto jejich názoru v otázce číslo 11: Odůvodněte svůj názor uvedený v odpovědi 3. d), pokud jste takto odpověděli. Jedná se o dva studenty, kdy jeden napsal: „nepřemýšlím nad tím, protože si myslím, že jako jedinec na to nemůžu mít vliv“ nebo „člověk k musí mít k něčemu vztah, aby se o to mohl zajímat. Mně nepřijde důležité zabývat se, jestli láhev ze skla vyhodím do nesprávného kontejneru, když například v jiných zemích se lidé koupou neuvěřitelně špinavých řekách a nemají co jíst.“

63

4 VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUZE

4.1 Srovnání průzkumů Nejdříve bylo provedeno srovnání dat obou průzkumů na základě jednotlivých společných kritérií, kterými jsou: míra informovanosti, vnímání environmentálního nebezpečí, výskyt výmluv, ochota k obětem, závislost chování na postojích a míra proenvironmentálního chování. Pro účel srovnání míry informovanosti studentů a populace ČR byly srovnávány data zjištěné otázkou číslo 3 dotazníku, která zkoumala zájem studentů o životní prostředí. Výsledky odpovídají tvrzení uvedeném v průzkumu postojů populace ČR, že nejinformovanější skupinou obyvatel jsou vysokoškoláci. Vnímání míry environmentálního nebezpečí je možno považovat za odraz postojů studentů k ochraně životního prostředí (zjištěných analýzou otázek číslo: 1, 2 a 3 dotazníku). Tento postoj mají lepší ženy než muži, což také odpovídá zjištěním uvedeným ve studii postojů populace ČR. V rozporu je ale vnímání environmentálního nebezpečí v závislosti na věku. U studentů lze s přibývajícím věkem pozorovat pozitivní vývoj vztahu k dané problematice, což je u populace ČR obráceně – čím starší člověk je, tím méně nebezpečí vnímá (viz Graf 10). Jestliže se bude při srovnání četnosti výmluv v závislosti na věku vycházet z odborných pramenů, které byly analyzovány v teoretické části práce, a bude-li uváděný fakt, že postoje a názory člověka skutečně ovlivňují jeho jednání a chování, považován za pravdivý, pak je možné předpokládat, že jestliže se někdo ze studentů jakýmkoliv způsobem vymlouval (v některé z otázek číslo 4, 5, 8, 9,10 nebo 11 dotazníku) – například na nedostatek času, konstatoval, že je líný nebo uváděl, že jeho vlastní činnost nemůže mít výrazný pozitivní dopad – bylo to vždy kvůli jeho postoji (zkoumaného pomocí analýzy otázek 1, 2 a 3 dotazníku). Proto je možno považovat vývoj četnosti výmluv v závislosti na rostoucím věku za odraz vývoje postojů – viz Graf 3. Z tohoto grafu lze tedy vyčíst, že vývoj četnosti výmluv v závislosti na věku, jako u postojů populace ČR (čím je člověk mladší, tím méně výmluv a naopak), nebyl prokázán. Pouze lze konstatovat, že u studentů kolem 23 a 24 roku věku je možné pozorovat zvýšený nárůst četnosti výmluv. Tato bilance tedy potvrzuje výše uvedený fakt: čím je člověk mladší, tím méně výmluv a naopak.

64

Zda závisí ochota k obětem ve prospěch životního prostředí na dosaženém vzdělání, jako u populace ČR, zkoumáno být bohužel nemohlo (vzhledem ke vzorku respondentů složeného pouze z vysokoškoláků). Avšak na základě vyhodnocení četnosti odpovědí na otázku 6 d), bylo možné analyzovat tuto ochotu v závislosti na rostoucím věku, či na příslušnosti k některé z fakult nebo k některému z pohlaví. V případě věku nebyla žádná závislost prokázána a lze pouze říci, že zvýšenou ochotu k obětem ve prospěch životního prostředí mají studenti AF a PEF a že ochotnější se omezovat jsou muži. Když se však podíváme na Graf 7, zjistíme, že vlastní omezování je čtvrtý nejvíce uváděný způsob přispívání k ochraně životního prostředí. Přestože tento závěr není dokonale analyzován, mohlo by se předpokládat, že v podstatě odpovídá zjištění průzkumu ISSP: ochotnější k obětem jsou lidé s vyšším vzděláním. Souvislost proenvironmentálního chování s postoji byla zkoumána analýzou postojů studentů (otázky 1, 2 a 3 dotazníku) s důrazem na analýzu vztahů mezi otázkou 2 versus 6 a 7 v případě kladných postojů a analýzou vztahů mezi otázkou 2 versus 8 a 9 v případě negativních postojů. Také se opět přihlíželo k již uvedeným odborným pramenům, dle nichž je souvislost mezi postoji a jednáním či chováním člověka jednoznačně prokázána. Mohlo by se tedy předpokládat, že nejvíce pro životní prostředí dělají ti, kteří mají pozitivní postoj, zajímají se o danou problematiku, jsou tedy informovaní, a mají osobní vztah k přírodě, který se občas vyskytoval i ve spojení s obavami. Vypadá to tedy, jak kdyby zde neplatil nesoulad jako v celé populaci, že čím víc člověk o dané problematice ví, tím méně šetrně se chová. Tento fakt ale odpovídá výše uvedenému zjištění výzkumu ISSP, že nejvíce přispívají k ochraně životního prostředí

právě

vysokoškoláci.

Mezi

způsoby,

kterými

studenti

přispívají,

je nejpreferovanějším způsobem třídění odpadu, což souhlasí se zaznamenaným nárůstem proenvironmentálního chování populace ČR tohoto typu.

4.2 Ověřování předpokladů průzkumného šetření

Po zvážení výsledků průzkumu a závěrů plynoucích ze srovnání obou šetření, je možné za pravdivé pokládat následující: potvrdil předpoklad 1: studenti budou více informováni o této problematice a větší informovanost povede k odlišným, pozitivnějším názorům a postojům, než jsou názory a postoje veřejnosti. Posuzováno

65

na základě výsledků analýzy otázek 1, 2 a 3 s důrazem na odpovědi na 3. otázku dotazníku a provedeného finálního srovnání s průzkumem ISSP. Jednoznačně se potvrdil i předpoklad 2: v případě negativních postojů, bude změna postoje závislá spíše na vnějších okolnostech, než na vnitřním rozhodnutí Důkazem je, že většina respondentů s negativním postojem v otázkách číslo 5, 9 a 10 odpovídala, že ke změně by je přinutily buď obavy o budoucnost světa nebo až právě okolnosti či jiná negativní motivace a ne jejich vlastní vnitřní rozhodnutí. Pravdivý je také předpoklad 3: v případě postojů pozitivních bude tento postoj vycházet z vnitřních osobních rozhodnutí (z těchto můžeme také čerpat inspiraci pro změnu chování lidí, jejichž postoje jsou negativní). Tento závěr potvrdily odpovědi respondentů na otázku číslo 7.

66

5 ZÁVĚR První část této práce byla věnována přehledu současných environmentálních problémů a faktem je, že ke všem člověk nějakou mírou přispívá. Uvádělo se, že při zlepšování stavu životního prostředí je nutné nejen pracovat na odstranění následků poškození životního prostředí, ale zabývat se v první řadě také jeho prvotními příčinami. Jednou z nich je bezpochyby nevhodné jednání a chování některých lidí. Vzhledem k tomu, že se potvrdily všechny předpoklady této práce, lze tedy závěrem konstatovat, že proenvironmentální chování studentů skutečně závisí zejména, vždy a ve všem především na jejich postojích a motivech, stejně tak jako je tomu u celé populace. Výsledky této práce tedy nasvědčují tomu, že nejprve je zapotřebí hledat způsob, jak změnit negativní postoje lidí k ochraně životního prostředí pomocí jiných motivů, než podle kterých v současné době jednají. Až potom se změní jednání a chování. Toho lze

dosáhnout

pouze

zvýšením

zájmu

o

ochranu

životního

prostředí,

aby se k těmto lidem dostaly ty správné informace, na jejichž základě by mohli změnit své postoje a názory. Je ovšem známým faktem, že lidé dělají věci proto, aby buď něco získali, nebo aby o něco nepřišli. V průzkumu však drtivá většina respondentů poukázala na to, že by jejich názor změnila jedině negativní motivace, která je bude nějakým způsobem přímo omezovat nebo se jich bude jiným způsobem týkat. Proto si myslím, že v praxi bude nutné v první řadě zaujmout a podávat lidem takové informace, ze kterých jim bude jasné, o co mohou přijít, respektive co jim hrozí a ne se snažit motivovat je k tomu, co mohou v této oblasti změnou postojů a názorů získat. Účinné by proto mohly být nejrůznější dramatické kampaně, které vzbuzují pozornost. Většinou jsou kritizované, avšak právě proto fungují. Jako příklad je možné uvést kampaň Ministerstva dopravy „Nemyslíš zaplatíš“ nebo srovnání s kampaněmi bojujícími proti kouření, kdy existují země, které poněkud nepokrytě ukazují následky kuřáctví. Otázkou je však samozřejmě financování. Dobrou zprávou ale je, že je tu rostoucí většina, která chápe, že ochrana životního prostředí je důležitá a také se podle toho snaží jednat. Důkazem je (alespoň v České republice) znatelně se zvyšující kvalita životního prostředí v posledních dvaceti letech.

67

6 SEZNAM OBRÁZKŮ, TABULEK A GRAFŮ 6.1 Seznam obrázků Obr. 1: Grinnel Glacier, vývoj 1850 – 1981, Montana, USA Obr. 2: Ozónová díra nad Antarktidou Obr. 3: Znečišťování atmosféry Obr. 4: Deforestace v Bolívii Obr. 5: Těžba ropy

6.2 Seznam tabulek Tab. 1: Míra odezvy respondentů Tab. 2: Složení respondentů podle pohlaví Tab. 3: Složení respondentů podle fakult Tab. 4: Složení respondentů podle věku

6.3 Seznam grafů Graf 1: Postoje studentů podle fakult Graf 2: Postoje studentů podle pohlaví Graf 3: Vývoj postojů studentů podle věku Graf 4: Chování studentů podle fakult Graf 5: Chování studentů podle pohlaví Graf 6: Chování studentů podle věku Graf 7: Způsoby přispívání k ochraně životního prostředí Graf 8: Zájem studentů podle fakult Graf 9: Zájem studentů podle pohlaví Graf 10: Zájem studentů podle věku

68

7 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 7.1 Knižní zdroje: [1] COVEY S. R. 7 návyků vůdčích osobností. Praha: Pragma, 1996. 328 s. ISBN 80-85213-41-9

[2] KERRIGAN, M. O čem mohu rozhodovat. Praha: ISI (Czech), s.r.o. jménem InterNET Services Corporation, 2005. 120 s. ISBN neexistuje, běžně neprodejné

[3] KOLEKTIV, A. Kvalitní životní prostředí a jak k němu přispívá EU. Lucemburk: Úřad pro úřední tisky Evropského společenství, 2006. 21 s. ISBN 92-79-00371-2.

[4] MATĚJČEK, T. Náměty pro geografické a environmentální vzdělávání – životní prostředí. Praha: Universita Karlova, Přírodovědecká fakulta, 2008. 48 s. ISBN 978-80-86561-69-1.

[5] SMÉKAL, V. Pozvání do psychologie osobnosti: člověk v zrcadle vědomí a jednání. 2. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2004. 523 s. ISBN 80-86598-65-9

[6] SOUKUP, P. ISSP – Životní prostředí. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2001. 73 s. ISBN 80-7330-000-1.

[7] ŘÍČAN, P. Psychologie osobnosti; obor v pohybu. Praha: Grada publishing, 2007. 200 s. ISBN 978-80-247-11744-4.

[8] YAGER, D. & BALL, R. Vše, co umím na vrcholu, jsem se naučil dole. Česká republika 2005: InterNet Services Corporation. 150 s. ISBN neexistuje, běžně neprodejné

69

7.2 Internetové zdroje: [9]

[Arnika-odpady]

[online].

Arnika.

[cit.

2009–04–14].

Dostupné

z WWW: http://odpady.arnika.org/index.shtml

[10] [PVC – Polyvinylchlorid] [online]. Arnika. [cit. 2009–04–14]. Dostupné z WWW: http://pvc.arnika.org/PVC_skodi.shtml

[11] Dioxiny – hlavní stránka [online]. Arnika. [cit. 2009–04–14]. Dostupné z WWW: http://arnika.org/dioxin/

[12] Evropská politika ochrany životního prostředí [online]. BusinessInfo.cz. [cit. 2009–04–22]. Dostupné z WWW: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/politikyeu/evropska-politika-ochrany-zivotniho/1000521/4271

[13] Globální environmentální problémy [online]. [cit. 2009–04–20]. Dostupné z WWW: http://www.fi.muni.cz/~tomp/envi/avantgo/page4.html

[14] [cit.

Heslo

Amazonský

2009–04–17].

prales

[online].

Dostupné

z

Wikipedie WWW:

otevřená

encyklopedie.

http://cs.wikipedia.org/wiki/

Amazonsk%C3%BD_prales#Odles.C5.88ov.C3.A1n.C3.AD_v_Amazonii

[15] Heslo Činitel [online]. Odborný slovník Příroda.cz. [cit. 2009–04–11]. Dostupné z WWW: http://www.priroda.cz/slovnik.php?detail=286

[16] Heslo Desertifikace [online]. Wikipedie otevřená encyklopedie. [cit. 2009–04–17]. Dostupné z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Desertifikace

[17]

Heslo

Environmentalismus

[online].

Wikipedie

otevřená

encyklopedie.

[cit. 2009–04–20]. Dostupné z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Environmentalismus

[18] Heslo Motivace [online]. Wikipedie otevřená encyklopedie. [cit. 2010–04–11]. Dostupné z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Motivace

70

[19] Heslo Názor [online]. Wikipedie otevřená encyklopedie. [cit. 2009–05–09]. Dostupné z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1zor

[20] Heslo Odlesňování [online]. Wikipedie otevřená encyklopedie. [cit. 2009–04–17]. Dostupné z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Deforestace

[21] Heslo Ochrana životního prostředí [online]. Wikipedie otevřená encyklopedie. [cit.

2009–04–19].

Dostupné

z

WWW:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Ochrana_

%C5%BEivotn%C3%ADho_prost%C5%99ed%C3%AD

[22] Heslo Opinion [online].

WorldNet Search. [cit. 2010–04–18]. Dostupné

z WWW: http://wordnetweb.princeton.edu/perl/webwn?s=opinion

[23] Heslo Paradigma [online]. Wikipedie otevřená encyklopedie. [cit. 2009–05–04]. Dostupné z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Paradigma

[24] Heslo Polychlorované bifenyly [online]. Wikipedie otevřená encyklopedie. [cit.

2009–04–14].

Dostupné

z

WWW:

http://cs.wikipedia.org/wiki/

Polychlorovan%C3%A9_bifenyly

[25] Heslo Postoj [online]. Wikipedie otevřená encyklopedie. [cit. 2010–04–18]. Dostupné z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Postoj

[26] Heslo Průzkum veřejného mínění [online]. Wikipedie otevřená encyklopedie. [cit.

2009–05–09].

Dostupné

z

WWW:

http://cs.wikipedia.org/wiki/

Pr%C5%AFzkum_ve%C5%99ejn%C3%A9ho_m%C3%ADn%C4%9Bn%C3%AD

[27] Heslo Psychické vlastnosti osobnosti [online]. Wikipedie otevřená encyklopedie. [cit. 2010–04–11]. Dostupné z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Psychick%C3%A9_ vlastnosti_osobnosti

71

[28] Heslo Public Opinion [online]. WorldNet Search. [cit. 2010–04–24]. Dostupné z WWW: http://wordnetweb.princeton.edu/perl/webwn?s=public+opinion&sub=Search +WordNet&o2=&o0=1&o7=&o5=&o1=1&o6=&o4=&o3=&h=000000

[29] Heslo Ropný vrchol [online]. Wikipedie otevřená encyklopedie. [cit. 2009–04–19]. Dostupné z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ropn%C3%BD_vrchol

[30] Heslo Rtuť [online]. Wikipedie otevřená encyklopedie. [cit. 2009–04–14]. Dostupné z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Rtu%C5%A5

[31] Heslo Zájmy

[online]. Wikipedie otevřená encyklopedie. [cit. 2010–04–15].

Dostupné z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1jmy

[32] Heslo Zvyk [online]. Wikipedie otevřená encyklopedie. [cit. 2010–04–18]. Dostupné z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Zvyk

[33] Heslo životní prostředí [online]. Odborný slovník Příroda.cz. [cit. 2009–04–11]. Dostupné z WWW: http://www.priroda.cz/slovnik.php?detail=8

[34] [cit.

Heslo

životní

prostředí

2009–04–12].

[online].

Dostupné

z

Wikipedie WWW:

otevřená

encyklopedie.

http://cs.wikipedia.org/wiki/

%C5%BDivotn%C3%AD_prost%C5%99ed%C3%AD

[35] a

Hodnotová usměrňující

chování

orientace, jedince

systém

[online].

CoJeCo

-

hodnot

regulující

Vaše

Encyklopedie.

[cit. 2010–04–15]. Dostupné z WWW: http://www.cojeco.cz/index.php?s_term= &s_lang=2&detail=1&id_desc=34112

[36] iElektro – narušování ozónové vrstvy [online]. [cit. 2009–04–13]. Dostupné z WWW: http://ielektro.cz/ekologie/vrstva.html

[37] Jak může občan chránit svoje životní prostředí [online]. Český svaz ochránců přírody Vlašim. [cit. 2009–04–30]. Dostupné z WWW: http://www.csopvlasim.cz/ ekoporadna/jak_chranit.php#4 72

[38] Mezinárodní organizace [online]. Původní web Ministerstva životního prostředí ČR. [cit. 2009–04–30]. Dostupné z WWW: http://www.env.cz/AIS/web-pub.nsf/ $pid/MZPEAFGRZ8F4

[39] Mezinárodní právo životního prostředí [online]. Katedra práva životního prostředí PF

UK

v Praze.

[cit.

2010–04–26].

Dostupné

z WWW:

www.prf.cuni.cz/

documents/docFile.php?id=4587

[40] Miloslav Šimek, Půda 4: Degradace půdy. Jihočeská universita v Českých Budějovicích, Biologická fakulta, 2004. 252 s. [online]. [cit. 2009–04–17]. Dostupné z WWW: http://zoo.bf.jcu.cz/typografie/degradace_pudy_04.pdf

[41] Ministerstvo životního prostředí české republiky [online]. [cit. 2009–04–26]. Dostupné z WWW: www.mzp.cz

[42] Přesvědčení a osobní vztah člověka k přírodě [online]. Český portál ekopsychologie. [cit. 2009–05–09]. Dostupné z WWW: http://www.vztahkprirode.cz/ view.php?cisloclanku=2007050022

[43] SPS – Environmentalismus [online]. Policy.euweb.cz. [cit. 2009–04–20]. Dostupné z WWW: http://policy.euweb.cz/view.php?id=27

[44] Survey Design – How to Begin your Survey Design Project [online]. Creative Research Sys. [cit. 2010–04–24]. Dostupné z WWW: http://www.surveysystem.com/ sdesign.htm

[45] Teorie motivace a její význam z pohledu dosahovaného výkonu [online]. Stránky ministerstva obrany cit. [2009–05–10]. Dostupné z WWW: http://www.army.cz/ avis/vojenske_rozhledy/2003_2/134.htm

[46] Termíny, definice v ČR [online]. Původní web Ministerstva životního prostředí ČR. [cit.

2009–04–11].

Dostupné

z

WWW:

pub.nsf/$pid/MZPKBFB1O09O

73

http://www.env.cz/AIS/web-

[47] Udržitelný rozvoj [online]. Cenia, česká informační agentura o životním prostředí. [cit.

2009–04–20].

Dostupné

z WWW:

http://www.cenia.cz/web/www/web-

pub2.nsf/$pid/MZPMSFHV0HSB

[48]

VULE_A_ZAMERENOST

[online].

[cit.

2009–06–02].

Dostupné

z WWW: http://svs.websnadno.cz/VULE_A_ZAMERENOST.doc

[49]

Zákon

o

životním

prostředí

[online].

[cit.

2009–04–17].

Dostupné

z WWW: http://www.municipal.cz/predpisy/17_92.htm

[50]

Změna

klimatu

[online].

[cit.

2009–04–13].

Dostupné

z WWW: http://climate.sweb.cz/

[51] Životní prostředí mezinárodní úmluvy [online]. [cit. 2009–04–30]. Dostupné z WWW: http://www.tfirt.net/1sem/zivotniprostredi/cv/mezinarodniumluvy.ppt

74

8 PŘÍLOHY

75

Seznam příloh: Příloha 1: Výsledková tabulka

76