MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

BRNO 2012

Jitka Balogová

Mendlova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zemědělské, potravinářské a environmentální techniky

ANALÝZA PŘEDPISŮ VE VZTAHU K DOVOZU A VÝVOZU ODPADŮ V

ČR – ANALÝZA NESHOD

Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracovala:

prof. Ing. Jan Mareček, DrSc.

Jitka Balogová, DiS.

Brno 2012

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Analýza předpisů ve vztahu k dovozu a vývozu odpadů v ČR – analýza neshod vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF Mendelovy univerzity v Brně.

Dne ………………………….

Podpis ……………………….

Poděkování Ráda bych tímto poděkovala vedoucímu mé bakalářské práce panu prof. Ing. Janu Marečkovi, DrSc. za jeho cenné rady a odborné vedení této bakalářské práce a za jeho čas, který mi při jejím psaní věnoval.

Abstrakt Každá společnost denně produkuje velké množství odpadů. Setkáváme se s nimi nejen ve svých domovech, ale i v zaměstnání, na veřejných místech, v průmyslu. Se stále zvyšující se produkcí odpadů vyvstává i otázka jak tyto odpady odstraňovat. Některé se zneškodňují na různých místech naší republiky, pro jiné se našel způsob odstranění v zahraničí. V této bakalářské práci uvádím různé předpisy, které souvisí právě s přepravou odpadů nejen z České republiky, ale zároveň i do České republiky. V naší i evropské legislativě jsou zakotveny povinnosti, které se musí při přepravě odpadů dodržovat. Někdy však nastávají neshody a ty jsem se v této bakalářské práci snažila analyzovat. V závěru této práce uvádím i případy nelegální přepravy odpadů.

Klíčová slova: odpad, zákon o odpadech, přeshraniční přeprava odpadů, legislativa.

Abstract Each company produces a large amount of waste every day. We meet this waste not only in our households but also at work, in public places, in the industry. With the increasing production of waste the question raises as to remove these wastes. Some kinds of waste are disposed at different places of our country, or the others are removed abroad. In this Bachelor work I present a variety of regulations dealing with transportations of waste from the Czech Republic, but also to the Czech Republic. Our and European legislation provides obligations that must be strictly kept during transportations of waste. Sometimes disagreements occurrs and I tried to analyze them in this Bachelor work. At the end of this work, there are also cases of illegal waste transportations.

Keywords: waste, the Act on waste, cross-border transportation of waste, legislation.

OBSAH 1 ÚVOD............................................................................................................................ 8 2 CÍL PRÁCE ................................................................................................................... 9 3 PRÁVNÍ PŘEDPISY PŘI PŘEPRAVĚ ODPADŮ .................................................... 10 3.1 Právní předpisy ČR............................................................................................... 10 3.1.1 Vývoj právních předpisů v ČR ...................................................................... 10 3.1.2 Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů.... 11 3.1.2.1 Základní pojmy dle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech ...................... 12 3.1.2.2 Povinnosti při přepravě odpadů dle §24 zákona o odpadech.................. 14 3.1.2.3 Prováděcí předpisy zákona č. 185/2001 S., o odpadech ......................... 15 3.2 Právní předpisy Evropského společenství ............................................................ 16 3.2.1 Nařízení ES č. 1013/2006 .............................................................................. 17 3.2.1.1 Vývoj nařízení ES č. 1013/2006 ............................................................. 18 3.2.1.1 Definice dle nařízení ES č. 1013/2006 ................................................... 19 3.2.2 Směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 98/2008 ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic..................................... 20 3.2.2.1 Vývoj Směrnice ES 98/2008................................................................... 21 3.2.2.2 Základní pojmy dle Směrnice ES 98/2008 ............................................. 22 3.2.3 Basilejská úmluva .......................................................................................... 23 3.3 Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj ............................................... 24 4 PŘESHRANIČNÍ PŘEPRAVA ODPADŮ................................................................. 25 4.1 Evropské a české předpisy pro přeshraniční přepravu odpadů............................. 25 4.2 Přeshraniční přeprava odpadů dle zákona č. 185/2001 o odpadech ..................... 27 4.2.1 Sankce dle zákona č. 185/2001 o odpadech .................................................. 29 4.2.2 Přestupky dle zákona č. 185/2001 o odpadech .............................................. 30 4.2.3 Orgány veřejné správy v oblasti odpadového hospodářství .......................... 30 4.3 ADR – Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí ... 33 4.3.1 Doklady potřebné k přepravě dle ADR ......................................................... 33 4.3.3 Výbava a označení vozidla ............................................................................ 34 4.3.4 Označení nebezpečného zboží ....................................................................... 35 4.3.5 Přílohy ADR .................................................................................................. 37 4.3.6 Přeprava nebezpečných odpadů dle ADR ..................................................... 37 4.3.7 Kontrola při přepravě..................................................................................... 38

4.4 Přeshraniční přeprava odpadů dle nařízení ES č. 1013/2006 ............................... 38 4.4.1 Režimy kontroly při přeshraniční přepravě odpadů ...................................... 39 4.5 Přeprava odpadů do ČR ze zahraničí.................................................................... 41 4.5.1 Podávání oznámení při přepravě odpadů do ČR ........................................... 42 4.5.2 Přeprava odpadů do ČR za účelem jejich využití .......................................... 42 4. 6 Přeprava odpadů z ČR do zahraničí..................................................................... 44 4.6.1 Podání oznámení při přepravě odpadu z ČR do zahraničí k využití.............. 45 4.6.2 Přeprava odpadů z ČR do zahraničí k využití................................................ 47 4.6.3 Přeprava odpadů neuvedených na „zeleném“ seznamu k využití z ČR do jiného státu EU nebo do země, na kterou se vztahuje rozhodnutí OECD .............. 47 4.6.4 Přeprava odpadů „zeleného“ seznamu z ČR do zemí, pro které platí přechodné období podle článku 63 nařízení ES č. 1013/2006................................ 49 4.6.5 Přeprava odpadů do zemí, na které se nevztahuje rozhodnutí OECD ........... 50 4.6.6 Přeprava odpadu z ČR do zahraničí za účelem odstranění ............................ 51 5 NELEGÁLNÍ PŘEPRAVA ODPADŮ ....................................................................... 52 5.1 Případy nelegální přepravy odpadů ...................................................................... 52 5.1.1 Navrácení nelegálně dovezených odpadů do Rakouska ................................ 52 5.1.2 Odpady vráceny z Brazílie do České republiky............................................. 53 5.1.3 Kontroly při přepravě odpadů mezi státy ...................................................... 54 5.1.4 Nelegálně dovezené odpady v areálu v Libčevsi........................................... 55 5.1.5 Nelegální přeprava odpadů do Polska ........................................................... 56 5.1.5.1 Laguny s. p. Ostramo.............................................................................. 60 5.1.5.2 Sanace lagun ........................................................................................... 61 5.1.5.3 Emisní limity........................................................................................... 64 5.1.5.4 Integrovaná povolení .............................................................................. 65 5.1.5.5 Palivo versus nebezpečný odpad ............................................................ 66 5.1.5.6 Vyjádření úřadů ...................................................................................... 67 5.1.5.7 Financování sanace ................................................................................. 67 6 DISKUSE..................................................................................................................... 69 7 ZÁVĚR ........................................................................................................................ 73 8 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ......................................................................... 74 9 SEZNAM OBRÁZKŮ................................................................................................. 88 10 SEZNAM ZKRATEK ............................................................................................... 89

1 ÚVOD V celé oblasti odpadového hospodářství je znám pojem, že nejlepší odpad je ten, který nevznikl. Odpady však provázejí člověka od nepaměti. Již v dávné minulosti vznikaly odpady činností našich předků. O některé druhy odpadů se postarala sama příroda a jiné nám dnes zpětně objevují archeologové. Základem však je uvědomit si, co to vlastně odpad je. Zda se vždy jedná o odpad, nebo zda je to pouze to, co momentálně neumíme dále využít. Dalo by se říci, že odpad je vlastně surovina na špatném místě, v nesprávný čas a v nesprávné formě – ať už kvalitě, kombinaci, složení. Nejlepší variantou by tedy bylo, kdyby odpady vůbec nevznikaly. Jelikož však odpady vznikají při různých výrobních i nevýrobních činnostech lidstva, je třeba zabývat se otázkou – Jak nejlépe s nimi naložit? V české legislativě byla definována hierarchie způsobů nakládání s odpady, kde je na prvním místě předcházení vzniku odpadů. Pokud však odpad přeci jen vznikne, je důležité správně rozhodnout, jak s ním dále naložit. Přednostně by měl být veškerý náš odpad recyklován nebo jinými způsoby dále využit. Pokud to však není technicky nebo ekonomicky možné, musíme zajistit jeho vhodné odstranění. Nejsou-li vhodné možnosti recyklace, využití nebo odstranění odpadu u nás, v České republice, hledají se vhodné alternativy v zahraničí. Pak nastává otázka, jak odpad správně podle české i evropské legislativy přepravovat. Veškeré druhy přepravy a povinnosti s nimi související, ať už se jedná o přepravu na území České republiky nebo jedná-li se o dovoz či vývoz opadů přes hranice České republiky, jsou definovány v české i v evropské legislativě.

8

2 CÍL PRÁCE Cílem mé bakalářské práce je sestavit přehled právních předpisů týkajících se dovozu a vývozu odpadů do a z České republiky se zaměřením na českou legislativu. Jelikož se však jedná o přeshraniční přepravu, je nutné uvést i relevantní evropskou legislativu. Základem pro porozumění velkého množství stanovených předpisů je i seznámení se základními pojmy při přepravě odpadů – mým dalším cílem je tedy přehledně popsat základní pojmy v této problematice a jejich definice. Dalším cílem této bakalářské práce je popsat povinnosti osob účastnících se na přepravě odpadů. Zároveň uvádím i povinnosti a pravomoci úřadů při povolování přepravy odpadů a při kontrole této přepravy odpadů. V závěru bych pak chtěla poukázat na některé neshody vyskytující se při přeshraniční přepravě odpadů. Na určité neshody při přeshraniční přepravě bych chtěla poukázat i na konkrétních případech nelegální přepravy odpadů, které uvádím v závěru této bakalářské práce.

9

3 PRÁVNÍ PŘEDPISY PŘI PŘEPRAVĚ ODPADŮ V první řadě je důležité zabývat se prevencí vzniku odpadů, a to nejen při výrobě, ale také při používání samotných výrobků a po uplynutí doby jejich životnosti. Prodloužení doby životnosti výrobků a jejich opravitelnost vede k úspoře surovin a energie a ke zpomalení procesu přeměny surovin na odpad a tím i ke zmenšení problémů s jeho zneškodněním. V podnicích

řeší

v praxi

princip

prvence

vzniku

odpadů

koncepce

environmentálního systému řízení podniku (EMS), která sjednocuje při managementu podniku různá hlediska (obchodní, technická, environmentální atd.), a vychází ze zásady, že výrobní podniky mají v oblasti životního prostředí nejen dodržovat legislativní opatření, ale také přijímat vlastní odpovědná opatření. (2) Pokud však dojde ke vzniku odpadu, pak veškeré nakládání s tímto odpadem se musí řídit platnou legislativou. Toto se vztahuje i na přepravu odpadů, která se musí řídit řadou právních předpisů jak českých tak i stanovených v rámci Evropské unie. Od vstupu České republiky do Evropské unie dochází k postupnému slučování legislativy začleňováním evropských předpisů do českých zákonů. Legislativa ČR tak prošla v tomto směru již mnoha změnami a spousta změn se ještě připravuje.

3.1 Právní předpisy ČR 3.1.1 Vývoj právních předpisů v ČR Základním právním předpisem pro veškeré nakládání s odpady je zákon o odpadech. Jeho první znění bylo v ČR přijato v roce 1991 pod číslem 238/1991 Sb. Byl to vůbec první zákon, který upravoval veškeré nakládání s odpady. Do této doby bylo vše na rozhodnutí původců odpadů a tato problematika nebyla ani ze strany kontrolních orgánů nijak řešena. Tento zákon byl novelizován v roce 1997, kdy vyšla jeho nová úprava pod číslem 125/1997 Sb. Nová úprava zákona o odpadech více reagovala na vývoj v oblasti odpadového hospodářství a zároveň se zde začaly promítat i změny související s připravovaným vstupem ČR do EU. Tento zákon byl dále ovlivněn i vstupem ČR do OECD, ke kterému došlo dne 21. 12. 1995. V tomto zákoně z roku 1997 se ještě setkáváme se všemi třemi „barevnými“ seznamy odpadů. Jsou zde uvedeny zmínky o zeleném, žlutém i červeném seznamu

10

odpadů. Odpady uvedené na červeném seznamu mohly být přepravovány pouze se souhlasem Ministerstva životního prostředí (dále jen „MŽP“). Po čtyřech letech následovalo schválení nového a dodnes platného zákona o odpadech pod číslem 185/2001 Sb., o odpadech (dále jen „zákon o odpadech“). (4) Zákon nabyl účinnosti dne 1. 1. 2002. Po jeho četných novelách vyšlo v roce 2005 Úplné znění zákona o odpadech č. 106/2005 Sb., úplné znění zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, jak vyplývá z pozdějších změn. (25) Podstatnou změnu v oblasti nakládání s odpady znamenalo přijetí zákona č. 154/2010 Sb., kterým se mění zákon o odpadech, ve kterém byl nově stanoven pojem „vedlejší produkt“. (5) Od doby svého vydání prošel zákon o odpadech několika dalšími novelizacemi. Od vydání Úplného znění zákona o odpadech v roce 2005 bylo již těchto změn celkem 27. V nejbližší době tedy můžeme očekávat vydání nového úplného znění zákona o odpadech.

3.1.2 Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů Tento zákon zapracovává příslušné předpisy EU a upravuje pravidla pro předcházení vzniku odpadů. V případě vzniku odpadů řeší nakládání s nimi při dodržování ochrany životního prostředí, ochrany lidského zdraví a trvale udržitelného rozvoje a při omezování nepříznivých dopadů využívání přírodních zdrojů a zlepšování účinnosti tohoto využívání. Dále tento zákon určuje práva a stanovuje povinnosti osob v odpadovém hospodářství a stanovuje také působnost orgánů veřejné správy v odpadovém hospodářství. Zákon o odpadech se vztahuje na všechny druhy odpadů až na výjimky uvedené v §2, které jsou řešeny v rámci jiných zákonů. Jedná se o odpadní vody, odpady drahých kovů, radioaktivní odpady, mrtvá těla zvířat, která uhynula jiným způsobem než porážkou, včetně zvířat usmrcených za účelem vymýcení nákazy zvířat odstraňovaných v souladu se zvláštním právním předpisem, exkrementy, nejedná-li se o vedlejší produkty živočišného původu podle odstavce 2 písm. c), slámy a jiných přírodních látek pocházejících ze zemědělské výroby nebo lesnictví, které nevykazují žádnou z nebezpečných vlastností uvedených v příloze č. 2 k tomuto zákonu a které se využívají v zemědělství a lesnictví v souladu se zvláštním právním předpisem nebo k výrobě energie prostřednictvím postupů nebo metod, které nepoškozují životní prostředí ani neohrožují lidské zdraví, emise látek znečišťujících ovzduší, 11

odpady

plastických trhavin, výbušnin a munice, vytěžené sedimenty z vodních nádrží a koryt vodních toků, u kterých vlastník prokázal, že vyhovují limitům znečištění pro jejich využití k zavážení podzemních prostor a k úpravám povrchu terénu, stanoveným v příloze č. 9 tohoto zákona, a sedimentů z vodních nádrží a koryt vodních toků používaných na zemědělském půdním fondu podle zvláštních právních předpisů, sedimenty přemísťované v rámci povrchových vod za účelem správy vod a vodních cest, předcházení povodním, zmírnění účinku povodní a období sucha nebo rekultivace půdy, je-li prokázáno, že nevykazují žádnou z nebezpečných vlastností uvedených v příloze č. 2 tohoto zákona, zeminy a jiné přírodní materiály vytěžené během stavebních činností, pokud vlastník prokáže, že budou použity v přirozeném stavu v místě stavby a že jejich použití nepoškodí nebo neohrozí životní prostředí nebo lidské zdraví. Dále jsou zde uvedeny základní pojmy při vzniku a nakládání s odpady. Je zde také popsáno zařazování odpadů podle Katalogu odpadů, zařazování odpadů podle kategorií a způsob hodnocení nebezpečných vlastností odpadu. Zákon dále popisuje základní hierarchii způsobů nakládání s odpady, jaké jsou povinnosti při nakládání s odpady a povinnosti při předcházení vzniku odpadů. Je zde také řešeno balení a označování nebezpečných odpadů, souhlas k provozování zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů, je zde popsána funkce odpadového hospodáře a kdy je původce odpadů povinen jej určit. V další části tohoto zákona jsou uvedeny povinnosti pro jednotlivé fáze nakládání s opady od povinností původců, přes povinnosti obcí a fyzických osob. (4) V § 24 tohoto zákona jsou pak stanoveny povinnosti při přepravě odpadů. 3.1.2.1 Základní pojmy dle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech Odpad – je každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit a přísluší do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k zákonu o odpadech. Nebezpečný odpad – je odpad, který vykazuje jednu nebo více nebezpečných vlastností, které jsou uvedeny v příloze č. 2 k zákonu o odpadech. Odpadové hospodářství – je činnost zaměřená na předcházení vzniku odpadů, na nakládání s odpady a na následnou péči o místo, kde jsou odpady trvale uloženy, a kontrola těchto činností.

12

Nakládání s odpady – jedná se o tyto činnosti: shromažďování, sběr, výkup, přeprava, doprava, skladování, úprava, využití a odstranění odpadů. Zařízení – je technické zařízení, místo, stavba nebo část stavby. Shromažďování odpadů – krátkodobé soustřeďování odpadů do shromažďovacích prostředků v místě jejich vzniku před dalším nakládáním s nimi. Skladování odpadů – přechodné soustřeďování odpadů v zařízení k tomu určeném po dobu nejvýše 3 let před jejich využitím nebo po dobu 1 roku před jejich odstraněním. Sběr odpadů – je soustřeďování odpadů právnickou osobou nebo fyzickou osobou oprávněnou k podnikání od jiných subjektů za účelem jejich předání k dalšímu využití nebo odstranění. Úprava odpadů – je činnost, která vede ke změně vlastností odpadu (chemických, biologických nebo fyzikálních), včetně jejich třídění, pro umožnění nebo usnadnění jejich dopravy, využití, odstraňování nebo za účelem snížení jejich objemu, případně snížení jejich nebezpečných vlastností. Opětovné použití – jsou postupy, při kterých jsou výrobky nebo jejich části, které nejsou odpadem, znovu použity ke stejnému účelu, ke kterému byly původně určeny. Využití odpadů – činnost, jejímž výsledkem je, že odpad slouží užitečnému účelu tím, že nahradí materiály používané ke konkrétnímu účelu, a to i v zařízení, které není určené k využití odpadů podle §14 odst. 2 zákona o odpadech, nebo že je k tomuto konkrétnímu účelu upraven; v příloze č. 3 k zákonu o odpadech je uveden výčet způsobů využití odpadů. Prvotní původce odpadů – je jím každý, z jehož činnosti vzniká odpad. Původce odpadů – je právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, při jejichž činnosti vznikají odpady, nebo právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, které provádějí úpravu odpadů nebo jiné činnosti, jejichž výsledkem je změna povahy nebo složení odpadů. Dále je původcem odpadu obec, a to od okamžiku, kdy nepodnikající fyzická osoba odpad odloží na místě k tomu určeném. Obec se zároveň stane vlastníkem tohoto odpadu. Oprávněná osoba – je každá osoba oprávněná k nakládání s odpady podle tohoto zákona nebo podle zvláštních právních předpisů. Obchodník – je právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, které nakupují nebo prodávají odpad. Jednají přitom na vlastní odpovědnost. Katalog odpadů – je stanoven v příloze vyhlášky MŽP č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro 13

účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů). Vedlejší produkt – je movitá věc vzniklá při výrobě, jejímž prvotním cílem není výroba nebo získání této věci, se nestává odpadem, ale je vedlejším produktem, pokud vzniká jako nedílná součást výroby, nebo pokud její další využití je zajištěno, nebo její další využití je možné bez dalšího zpracování způsobem jiným, než je běžná výrobní praxe, a nebo její další využití je v souladu se zvláštními právními předpisy a nepovede k nepříznivým účinkům na životní prostředí nebo lidské zdraví. (4) 3.1.2.2 Povinnosti při přepravě odpadů dle §24 zákona o odpadech Právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k podnikání, které se účastní na přepravě odpadů, jsou povinny: – zabezpečit přepravu odpadů v souladu s požadavky stanovenými ve zvláštních právních předpisech (například Evropská dohoda o mezinárodní silniční dopravě nebezpečných věcí – ADR (6), vyhlášená ve Sbírce zákonů pod č. 64/1987 Sb. (7), Řád pro mezinárodní železniční dopravu nebezpečného zboží – RID (51); – na vyžádání kontrolních orgánů předložit doklady související s přepravou odpadů a poskytnout o ní úplné a pravdivé informace; – uchovávat doklady související s přepravou odpadů po dobu 3 let ode dne zahájení přepravy; – označit přepravní prostředek přepravující odpad způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem; – pokud se jedná o přepravu nebezpečných odpadů, musí vést evidenci a ohlašovat přepravované nebezpečné odpady v rozsahu stanoveném tímto zákonem. Dopravce je povinen informovat řidiče vozidla o tom, že bude přepravovat odpady ve vnitrozemí nebo přes hranice a musí vybavit řidiče doklady podle druhu přepravovaného odpadu a účelu přepravy. Dále musí zajistit, aby těmito doklady byly vybaveny i přepravované odpady po celou dobu přepravy. V prováděcí vyhlášce MŽP stanoví způsob označení přepravního prostředku přepravujícího odpad. Jedná-li se o přepravu nebezpečných odpadů jsou odesílatel a příjemce povinni vyplnit evidenční list v rozsahu stanoveném ve vyhlášce č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů.

14

Pokud dojde k přepravě nebezpečného odpadu, je odesílatel odpadu povinen přiložit k zásilce nebezpečného odpadu vyplněný evidenční list, který je uveden v příloze č. 26 vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů. Tento vyplněný evidenční list pak musí odesílatel odpadu zaslat obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému podle místa zahájení přepravy do 10 dnů od jejího zahájení. Zároveň musí informovat obecní úřad obce s rozšířenou působností příslušný podle místa zahájení přepravy a inspekci v případě, že do 20 dnů od odeslání odpadu neobdrží od příjemce potvrzený evidenční list o převzetí nebezpečného odpadu. Příjemce odpadu je povinen zaslat evidenční list o přepravě nebezpečného odpadu s potvrzením o převzetí odpadu odesílateli a obecním úřadům obcí s rozšířenou působností příslušným podle místa zahájení a ukončení přepravy do 10 dnů od jeho převzetí. Odesílatel i příjemce odpadu jsou povinni archivovat evidenci přepravy odpadu po dobu nejméně 5 let. (4) 3.1.2.3 Prováděcí předpisy zákona č. 185/2001 S., o odpadech V souvislosti s přijetím zákona o odpadech začali ve Sbírce zákonů vycházet i prováděcí předpisy k tomuto zákonu: – vyhláška č. 376/2001 Sb., o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů, ve které je stanoven obsah žádosti o udělení pověření k hodnocení nebezpečných vlastností odpadů a obsah návrhu na prodloužení platnosti tohoto pověření, dále obsah školení pro hodnocení nebezpečných vlastností odpadů, kritéria, metody a postup hodnocení nebezpečných vlastností odpadů, obsah žádosti o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů a obsah osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností odpadů (38); – vyhláška č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (39); – vyhláška č. 382/2001 Sb., o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě (40); – vyhláška č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady. V této vyhlášce je v §25 uveden postup pro vedení evidence při přepravě nebezpečných odpadů – účastníci přepravy nebezpečných odpadů vedou evidenci o přepravě nebezpečných odpadů na

15

evidenčním listě uvedeném v příloze č. 26 této vyhlášky a evidence o přepravě nebezpečných odpadů se vede pro každou přepravu samostatně (41); – vyhláška č. 384/2001 Sb., o nakládání s PCB (42); – vyhláška ze dne 27. května 2002 č. 237/2002 Sb., o podrobnostech způsobu provedení zpětného odběru některých výrobků (43); – nařízení vlády č. 197/2003 Sb., o Plánu odpadového hospodářství ČR, ve kterém byl vyhlášen v souladu s právem Evropských společenství Plán odpadového hospodářství ČR (44); – vyhláška č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady (45); – vyhláška č. 352/2005 Sb., o nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady (46); – vyhláška č. 341/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady a o změně vyhlášky č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady (47); – vyhláška č. 352/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s autovraky (48); – vyhláška č. 374/2008 Sb., o přepravě odpadů a o změně vyhlášky č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů, ve znění pozdějších předpisů. Tato vyhláška upravuje v návaznosti na přímo použitelný předpis Evropských společenství o přepravě odpadů rozsah informací a dokumentace podle jeho části 3 přílohy II pro jednotlivé druhy přepravy a označení motorového vozidla přepravujícího odpad (49); – vyhláška č. 170/2010 Sb., o bateriích a akumulátorech a o změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů.(50)

3.2 Právní předpisy Evropského společenství Základním právním předpisem při přepravě odpadů v rámci Evropského společenství i mimo něj je Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 ze dne 14. června 2006 o přepravě odpadů (dále jen „nařízení ES č. 1013/2006 “), které nabylo účinnosti dne 12. 7. 2007. Toto nařízení stanovuje postupy a kontrolní režimy pro

16

přepravu odpadů v závislosti na původu, určení a trase přepravy, druhu přepravovaných odpadů a způsobu nakládání s odpady v místě určení. Toto Nařízení je provázáno se Směrnicí ES 98/2008 ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic. Dalším významným mezinárodním dokumentem v oblasti přepravy odpadů je Basilejská úmluva o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování. V oblasti přepravy odpadů působí i Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Nařízení Rady (EHS) č. 259/93 ze dne 1. února 1993 o dozoru nad přepravou odpadů v rámci Evropského společenství, do něj a z něj a o její kontrole bylo přijato poté, co Společenství potvrdilo Rozhodnutí rady OECD ze dne 30. března 1992 o kontrole přeshraničního pohybu odpadů určených k využití. (9) Nařízení rady (EHS) č. 259/93 však již bylo nahrazeno, a to již zmiňovaným nařízení ES č.1013/2006 o přepravě odpadů. (8) 3.2.1 Nařízení ES č. 1013/2006 Je důležité organizovat a upravovat dozor nad přepravou odpadů a její kontrolu způsobem, který zohledňuje potřebu zachovávat, chránit a zlepšovat kvalitu životního prostředí a lidského zdraví. Cílem tohoto nařízení je tedy ochrana životního prostředí, přičemž jeho dopady na mezinárodní obchod jsou podružné. Toto nařízení se vztahuje na přepravu odpadů: – mezi členskými státy, v rámci Společenství nebo tranzitem přes třetí země; – dovážených do Společenství ze třetích zemí; – vyvážených ze Společenství do třetích zemí; – tranzitem přes Společenství na cestě ze třetí země do třetí země. Toto nařízení se nevztahuje na: – vykládku odpadů na pobřeží, včetně odpadních vod a zbytků, vzniklých běžným provozem lodí a těžebních plošin na širém moři, vztahují-li se na tyto odpady jiné závazné nástroje mezinárodního práva; – odpad vzniklý v motorových vozidlech a vlacích a na palubě letadel a lodí, dokud tento odpad není vyložen za účelem jeho využití nebo odstranění; – přeprava radioaktivních odpadů ve smyslu článku 2 směrnice Rady 92/3/Euratom ze dne 3. února 1992 (22);

17

– přepravu, na kterou se vztahují požadavky pro schválení podle nařízení (ES) č. 1774/2002 (23); – přepravu odpadů uvedených v čl. 2 odst. 1 písm. b) body ii), iv) a v) směrnice 2006/12/ES, pokud se na tuto přepravu již vztahují jiné právní předpisy Společenství; – přepravu odpadů do Společenství z Antarktidy, která je v souladu s požadavky Protokolu o ochraně životního prostředí připojeného ke Smlouvě o Antarktidě z roku 1991 (24); – dovoz odpadů vytvářených ozbrojenými silami nebo pomocnými organizacemi v krizových situacích nebo při operacích k nastolení nebo udržení míru do Společenství, jsou-li tyto odpady přepravovány přímo nebo nepřímo do země určení ozbrojenými silami nebo pomocnými organizacemi či jejich jménem. O přepravě a jejím místu určení musí být předem informován každý příslušný orgán pro tranzit a příslušný orgán místa určení ve Společenství; – přepravu odpadů z Antarktidy do zemí mimo Společenství tranzitem přes Společenství se vztahují články 36 a 49 tohoto nařízení; – na přepravu odpadů výhradně v rámci členského státu se vztahuje článek 33 tohoto nařízení. (8) 3.2.1.1 Vývoj nařízení ES č. 1013/2006 Nařízení ES č. 1013/2006 nahradilo nařízení Rady (EHS) č. 259/93 ze dne 1. února 1993 o dozoru nad přepravou odpadů v rámci Evropského společenství, do něj a z něj a o její kontrole. Toto nařízení platilo pro přepravu odpadů v rámci Společenství, dovozu a vývozu mimo Evropské společenství. (9) I nařízení ES č. 1013/2006 již bylo od svého vydání novelizováno a to nařízením Komise (ES) č. 1379/2007 ze dne 26. listopadu 2007, kterým se mění přílohy IA, IB, VII a VIII nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 o přepravě odpadů, aby se zohlednil technický pokrok a změny dohodnuté v rámci Basilejské úmluvy. (10) Další úpravou nařízení ES č. 1013/2006 bylo vydání Nařízení Komise (ES) č. 669/2008 dne 15. července 2008, kterým se doplňuje příloha IC tohoto Nařízení. (11) Následovala úprava v podobě vydání Nařízení Komise (ES) č. 308/2009 ze dne 15. dubna 2009, kterým se za účelem přizpůsobení vědeckému a technickému pokroku mění přílohy IIIA a VI nařízení ES č. 1013/2006 o přepravě odpadů. (12)

18

Nařízení ES č. 1013/2006 dále doplňuje Nařízení Komise (ES) č. 1418/2007 ze dne 29. listopadu 2007 o vývozu některých odpadů určených k využití, uvedených v příloze III nebo IIIA nařízení ES č. 1013/2006, do některých zemí, na které se nevztahuje rozhodnutí OECD o kontrole pohybů odpadů přes hranice. (13) I toto nařízení bylo již novelizováno a to nařízením Komise (ES) č. 740/2008. 3.2.1.1 Definice dle nařízení ES č. 1013/2006 „nakládání způsobem šetrným k životnímu prostředí“ – je provedení všech kroků k zajištění nakládání s odpady způsobem, který chrání lidské zdraví a životního prostředí před škodlivými účinky, které by mohly tyto odpady způsobit; „příjemce“ – je osoba nebo podnik spadající pod jurisdikci země určení, jimž je odpad přepravován k využití nebo odstranění; „oznamovatel“ – při přepravě z členského státu je to jakákoli fyzická nebo právnická osoba, která zamýšlí provést nebo nechat provést přepravu odpadů a které je uložena oznamovací povinnost. Oznamovatelem může být prvotní původce, oprávněný nový původce, který provádí operace před přepravou, osoba oprávněná ke sběru odpadů, a nebo registrovaný obchodník, který byl písemně zmocněn prvotním původcem, novým původcem nebo osobou oprávněnou ke sběru odpadů, aby jednal jejich jménem jako oznamovatel. Dále může být oznamovatelem registrovaný zprostředkovatel, který byl písemně zmocněn prvotním původcem, novým původcem nebo osobou oprávněnou ke sběru odpadů, aby jednal jejich jménem jako oznamovatel. Pokud žádná z výše uvedených osob není známa nebo pokud jsou všechny tyto osoby v platební neschopnosti, je oznamovatelem držitel. „dovoz“ – vstup odpadů do Společenství, kromě tranzitu přes Společenství; „vývoz“ – výstup odpadů ze Společenství, kromě tranzitu přes Společenství; „tranzit“ – přeprava nebo plánovaná přeprava odpadů přes jednu nebo více zemí, jiných než země odeslání nebo určení; „doprava“ – převoz odpadů po silnici, železnici, letecky, po moři a po vnitrozemských vodních cestách; „přeprava“ – doprava odpadů určených k využití nebo odstranění; „nedovolená přeprava“ – přeprava odpadů uskutečněná bez oznámení dotčeným příslušným orgánům, bez souhlasu dotčených příslušných orgánů, nebo se souhlasem dotčených příslušných orgánů, který byl získán paděláním a nebo uvedením nesprávných údajů nebo podvodem. Může to být i přeprava uskutečněná způsobem, 19

který nebyl výslovně uveden ve formuláři oznámení nebo v průvodním dokladu, nebo způsobem, který měl za následek využití nebo odstranění v rozporu s předpisy Společenství nebo mezinárodními předpisy, nebo byl v rozporu s články 34, 36, 39, 40, 41 a 43 nebo která s ohledem na přepravu odpadů uvedenou v čl. 3 odst. 2 a 4 byla zapříčiněná odhalením, že odpad není uveden v přílohách III, IIIA nebo IIIB, nebo nedodržením čl. 3 odst. 4 nebo uskutečněním přepravy způsobem, který není výslovně uveden v dokumentu podle přílohy VII. (8) 3.2.2 Směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 98/2008 ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic Směrnice ES 98/2008 vstoupila v platnost dne 12. 12. 2008 a stanovuje opatření na ochranu životního prostředí a lidského zdraví předcházením nepříznivým vlivů vzniku odpadů, nakládání s nimi nebo jejich omezováním a omezování celkových dopadů využívání zdrojů a zlepšováním účinnosti tohoto využívání. (15) Z oblasti působnosti této směrnice jsou vyňaty: – plynné emise vypouštěné do ovzduší; – půda (in situ) včetně nevytěžené kontaminované zeminy a budov trvale spojených s půdou; – nekontaminovaná zemina a jiný přírodní materiál vytěžený během stavebních činností, pokud je jisté, že materiál bude použit ve svém přirozeném stavu pro účely stavby na místě, na kterém byl vytěžen; – radioaktivní odpady; – vyřazené výbušniny; – exkrementy, sláma a jiné přírodní látky pocházející ze zemědělské výroby nebo lesnictví, které nejsou nebezpečné a využívají se v zemědělství, lesnictví nebo k výrobě energie z této biomasy prostřednictvím postupů nebo metod, které nepoškozují životní prostředí a neohrožují lidské zdraví; – odpadní vody; – vedlejší produkty živočišného původu, včetně zpracovaných výrobků, kromě těch, které jsou určeny ke spalování, skládkování nebo využití v zařízení na výrobu bioplynu nebo kompostování; – mrtvá těla zvířat, která uhynula jiným způsobem než porážkou, včetně zvířat usmrcených za účelem eradikace nákazy zvířat,

20

– odpady vznikající při vyhledávání, těžbě, úpravě a skladování nerostných surovin a při provozu lomů; – sedimenty přemísťované v rámci povrchových vod za účelem správy vod a vodních cest nebo předcházení povodním či zmírnění účinku povodní a období sucha a rekultivace půdy jsou vyňaty z oblasti působnosti této směrnice, pokud je prokázáno, že sedimenty nejsou nebezpečné. (15) 3.2.2.1 Vývoj Směrnice ES 98/2008 Směrnice ES 98/2008 vychází ze Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/12/ES o odpadech, která stanovila právní rámec pro nakládání s odpady ve Společenství. Důvodem vzniku nové Směrnice ES 98/2008 bylo rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o vytvoření nových nebo o změně stávajících právních předpisů o odpadech. Bylo třeba upřesnit rozdíly mezi odpady a materiály, které nejsou odpady, a vytvořit opatření pro předcházení vzniku odpadů a nakládání s odpadem. Zároveň bylo třeba zavést platnou definici odpadů a upřesnit rozdíl mezi využitím a odstraňováním. Ve Směrnici je dále obsažena definice předcházení vzniku, opětovného použití, přípravy na opětovné použití a recyklace za účelem upřesnění rozsahu těchto pojmů. Nově je zde uveden i pojem vedlejší produkt. Dále Směrnice ES 98/2008 stanovuje povinnost nakládat s odpady takovým způsobem, který nebude mít nepříznivý dopad na životní prostředí a lidské zdraví, stanovuje podporu při uplatňování hierarchie způsobů nakládání s odpady a v souladu se zásadou „znečišťovatel platí“, stanovuje požadavek, podle něhož náklady na odstraňování odpadů nese držitel odpadu, předchozí držitelé či výrobci výrobků, z nichž odpad vznikl. (15) Vydáním nové Směrnice ES 98/2008 došlo ke zrušení následujících dokumentů: – Směrnice Rady ze dne 16. června 1975 o nakládání s odpadními oleji (75/439/EHS). Tato směrnice pozbyla platnosti dne 11. 12. 2010 (52); – Směrnice Rady ze dne 12. prosince 1991 o nebezpečných odpadech (91/689/EHS). Konec platnosti této směrnice: 11. 12. 2010 (53); – Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/12/ES ze dne 5. dubna 2006 o odpadech – konce platnosti této směrnice: 11. 12. 2010. (54)

21

3.2.2.2 Základní pojmy dle Směrnice ES 98/2008 „odpad“ – je látka nebo předmět, kterých se držitel zbavuje nebo má úmysl se jich zbavit nebo se od něho požaduje, aby se jich zbavil; „nebezpečný odpad“ – odpad, který vykazuje jednu nebo více nebezpečných vlastností uvedených v příloze III Směrnice ES 98/2008; „odstranění“ – je činnost, která není využitím, a to i v případě, že tato činnost má jako vedlejší důsledek znovuzískání látek nebo energie. V příloze I Směrnice ES 98/2008 je uveden seznam způsobů odstraňování; „využití“ – je činnost, jejímž výsledkem je, že odpad slouží užitečnému účelu tak, že nahradí jiné materiály, které by jinak byly použity ke konkrétnímu účelu, nebo jejímž výsledkem je, že je odpad upraven k tomuto konkrétnímu účelu, a to v daném zařízení nebo v širším hospodářství. V příloze II Směrnice ES 98/2008 je uveden seznam způsobů využití; „původce odpadu“ – je osoba, z jejíž činnosti vznikají odpady (prvotní původce odpadu). Nebo je to osoba, která provádí předzpracování, směšování nebo jiné činnosti, jejichž výsledkem je změna povahy nebo složení odpadů; „nakládání s odpady“ – sběr, přeprava, využití a odstraňování odpadů, dozor nad těmito činnostmi a následné péče o místa odstranění, včetně činností prováděných obchodníkem nebo zprostředkovatelem; „opětovné použití“ – postup, kterým jsou výrobky nebo jejich části, které nejsou odpadem, znovu použity pro tentýž účel, pro který byly původně určeny; „příprava k opětovnému použití“ – způsoby využití, které zahrnují kontrolu, čištění nebo opravu a výrobky nebo části výrobků, které se staly odpady, jsou upraveny tak, že budou opětovně použity bez dalšího předzpracování; „recyklace“ – způsob využití, kterým je odpad zpracován na výrobky, materiály nebo látky, ať pro původní nebo pro jiné účely. Patří sem i přepracování organických materiálů, ale nepatří sem energetické využití a přepracování na materiály, které mají být použity jako palivo nebo jako zásypový materiál; „vedlejší produkt“ – je látka nebo předmět vzniklé při výrobním procesu, jehož prvotním cílem není výroba tohoto předmětu. Zároveň musí být splněna podmínka, že je zajištěno další využití látky nebo předmětu, nebo že lze látku nebo předmět využít přímo bez dalšího zpracování jiným než běžným průmyslovým způsobem, nebo že výroba látky nebo předmětu je nedílnou součástí výrobního procesu a další využití je zákonné, tj. látka nebo předmět splňují všechny příslušné požadavky, pokud jde 22

o výrobek, životní prostředí a ochranu zdraví u konkrétního použití a nepovedou k celkovým nepříznivým účinkům na životní prostředí nebo lidské zdraví. (15) 3.2.3 Basilejská úmluva Významný mezinárodní právní dokument, který upravuje pohyb nebezpečných odpadů přes státní hranice za účelem jejich zneškodnění nebo využití, je Basilejská úmluva o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování. Byla sjednána dne 22. 3. 1989 v rámci Programu OSN pro životní prostředí. Bývalá ČSFR přistoupila k Úmluvě dne 24. 7. 1991. Úmluva vstoupila v platnost dne 5. 5. 1992. Úmluva byla implementována do českého zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech, v rámci EU pak v Nařízení ES č. 1013/2006 o přepravě odpadů. Každá strana Basilejské úmluvy má právo zakázat dovoz nebezpečných odpadů nebo odpadů uvedených v příloze II této úmluvy. Na základě rozhodnutí Rady 97/640/ES byla jménem Společenství schválena změna Basilejské úmluvy, kterou byly zakázány všechny vývozy nebezpečných odpadů určených k odstranění ze zemí uvedených v příloze VII úmluvy do zemí, které v této příloze uvedeny nejsou, a dále byly s účinkem od 1. 1. 1998 zakázány i všechny takovéto vývozy nebezpečných odpadů uvedených v čl. 1 odst. 1 písm. a) úmluvy, které jsou určeny k využití. Cíle Basilejské úmluvy: – snížit pohyb ostatních a nebezpečných odpadů, které jsou předmětem Basilejské úmluvy, přes hranice států na minimum v souladu s postupy pro správné nakládání s těmito odpady z hlediska životního prostředí; – zneškodňovat ostatní a nebezpečné odpady co nejblíže jejich zdroji; – minimalizovat vznik nebezpečných odpadů – množství i nebezpečnost; – zajistit kontrolu pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států; – zajistit prevenci nelegální přepravy; – zakázat přepravu nebezpečných odpadů do zemí, které nemají legislativní, administrativní a technickou kapacitu k jejich zneškodňování v souladu s metodami šetrnými k životnímu prostředí; – pomáhat rozvojovým zemím při zavádění systémů bezpečného nakládání s odpady. Orgány Basilejské úmluvy – Konference smluvních stran (COP) – skládá se ze zástupců jednotlivých vlád a je hlavním řídícím orgánem Úmluvy. 23

– Otevřená pracovní skupina (OEWG) – připravuje návrhy rozhodnutí, přezkoumává zavádění Úmluvy a zajišťuje fungování Basilejské úmluvy v období mezi konferencemi smluvních stran. – Rozšířené byro (Expanded Bureau) – řídí práci sekretariátu v období mezi konferencemi smluvních stran a vykonává funkce, kterými bylo pověřeno konferencí smluvních stran. – Výbor pro plnění Úmluvy (Compliance Committee) – dohlíží nad plněním přijatých rozhodnutí a zajišťuje plnění povinností vyplývajících z Basilejské úmluvy. Dále pak podporuje smluvní strany při plnění povinností vyplývajících z Basilejské úmluvy a usnadňuje, prosazuje a monitoruje jejich plnění. (21)

3.3 Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (zkráceně OECD z anglinckého Organisation for Economic Co-operation and Development) je mezivládní organizace, jejímiž členy je 34 ekonomicky nejrozvinutějších států na světě. OECD vznikla podepsáním zakládacího dokumentu dne 14. 12. 1960 transformací Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (OEEC). ČR je členem OECD od 21. 12. 1995. Činnosti OECD: – koordinuje ekonomickou a sociálně-politickou spolupráci členských zemí; – zprostředkovává nové investice; – prosazuje liberalizaci mezinárodního obchodu. Cílem OECD je napomáhat k ekonomickému rozvoji, potlačení nezaměstnanosti, stabilizaci a rozvoji mezinárodních finančních trhů. Toho se snaží dosáhnout tím, že poskytuje prostředí, ve kterém mohou jednotlivé vlády vzájemně porovnávat svoje zkušenosti s různými typy politik, hledat odpovědi na běžné problémy, poznat dobře fungující praxi a koordinovat domácí a zahraniční politiku. Mandát OECD je velmi široký, protože pokrývá řadu záležitostí vztahujících se k ekonomice, životnímu prostředí a sociální politice. Sídlem sekretariátu OECD je Château de la Muette v Paříži. Hlavní orgány OECD: – rada – je složená z ministrů, kteří jsou zástupci členských zemí; – výkonný výbor; – sekretariát v čele s generálním tajemníkem; – odborné komise. (14) 24

4 PŘESHRANIČNÍ PŘEPRAVA ODPADŮ Přeshraniční přeprava je mezinárodního charakteru a se řídí pravidly, která stanovují předpisy Evropského společenství. Pro všechny členské státy jsou tyto předpisy závazné. Proces přeshraniční přepravy odpadů je poměrně složitá záležitost. V první řadě rozlišuje režimy přeshraniční přepravy – podle charakteru odpadů, podle účelu přepravy a podle zemí, do kterých nebo ze kterých se bude přeprava uskutečňovat. (18) Přeshraniční přeprava odpadů se podle účelu přepravy dělí na přepravu odpadů určených k dalšímu využití a na přepravu odpadů určených k odstranění. Odpady k využití jsou podle možného rizika při jejich využívání rozděleny na odpady uvedené na „zeleném“ a „žlutém“ seznamu, a dále odpady dosud neuvedené na žádném ze seznamů. Odpady uvedené na „zeleném“ seznamu je z a do ČR možné přepravovat za účelem využití v oprávněném zařízení jako volně obchodovatelné odpady, kdy není nutný souhlas MŽP. Odpady uvedené na „žlutém“ seznamu a odpady neuvedené na žádném ze seznamů mohou být z a do ČR přepravovány k využití v oprávněném zařízení pouze se souhlasy všech dotčených příslušných orgánů. (3) Členské státy by rovněž měly zajišťovat, že se s odpady nakládá v souladu s právně závaznými normami ochrany životního prostředí pro využívání odpadů stanovenými ve Společenství, a že se s odpady nakládá v souladu s plány odpadového hospodářství tak, aby se zajistilo uplatňování právně závazných povinností týkajících se využívání nebo recyklace. U přeshraniční přepravy odpadů určených k odstranění by měly členské státy zohlednit zásady blízkosti a soběstačnosti na vnitrostátní úrovni i na úrovni Společenství. Bylo by vhodné zřídit jednotnou síť zařízení pro odstraňování odpadů, která by umožnila Společenství jako celku soběstačnost v odstraňování odpadů. (8)

4.1 Evropské a české předpisy pro přeshraniční přepravu odpadů – nařízení ES č. 1013/2006 , o přepravě odpadů; – zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech. Přeshraniční přeprava je řešena v deváté části tohoto zákona. Další ustanovení upravují, kdo je oprávněn nakládat s odpadem 25

a přebírat ho do vlastnictví (§12 odst. 3, §14 odst. 1, §16 odst. 3 a 4, §82 odst. 2, který navazuje na zákon o integrované prevenci). Příloha č. 11 zákona o odpadech stanovuje způsob výpočtu, rozsah podkladů a dokladů a další podrobnosti ohledně finanční záruky nebo limitu pojistného plnění z pojištění ve smyslu článku 6 nařízení ES č. 1013/2006; – vyhláška č. 381/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, která stanovuje Katalog odpadů. Další části vyhlášky, které se vztahovaly k přeshraniční přepravě odpadů, byly novelami zrušeny. Zachován byl vzor potvrzení o převzetí kauce; – vyhláška č. 374/2008 Sb., která dle nařízení ES č. 1013/2006 části 3 přílohy II tohoto nařízení stanovuje rozsah informací a dokumentace, které vyžaduje MŽP pro jednotlivé typy přeshraniční přepravy. V §2 této vyhlášky je stanoven způsob označování motorových vozidel přepravujících odpady po veřejně přístupných komunikacích; – nařízení Komise (ES) č. 1418/2007, o vývozu některých odpadů určených k využití, uvedených v příloze III nebo IIIA nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006, do některých zemí, na které se nevztahuje rozhodnutí OECD o kontrole pohybů odpadů přes hranice, v platném znění. (13) Toto nařízení je důležité pro případy, kdy jsou odpady „zeleného“ seznamu vyváženy z EU do států, které nepřijaly rozhodnutí OECD. Nařízení 1418/2007 bylo již třikrát novelizováno (nařízením č. 740/2008, nařízením č. 967/2009 a nařízením č. 837/2010). (20) Dovoz a vývoz odpadů je monitorován od roku 2004 dle základních kategorií odpadů (nebezpečné a ostatní) a z pohledu směru obchodu (v rámci EU, mimo EU). V roce 2010 bylo do ČR dovezeno 442 tisíc tun odpadů. Většina odpadů pocházela z členských zemí EU – celkem 99 %. Jednalo se zejména o kovové odpady pocházející ze stavebnictví a zpracování odpadů (skupiny 17 a 19), dále plastové odpady, kaučuk, papír a lepenku. Zároveň bylo ve stejném období z ČR vyvezeno 2,1 mil. tun odpadů. Téměř veškerý vývoz (2 mil. tun) směřoval do zemí EU (99 %). Nejvíce se vyvážely železné kovy pocházející ze zpracování odpadů a stavební činnosti (skupiny 17 a 19), dále kovy ze zpracování autovraků (skupina 16), obalový odpadní papír a lepenka (skupina

15).

Oproti

roku

2009

vzrostlo

o 33 % a dovezeného o 26 %. (55)

26

množství

vyvezeného

odpadu

Obrázek č. 1– Graf dovozu a vývozu odpadů v letech 2004 – 2010 (55)

4.2 Přeshraniční přeprava odpadů dle zákona č. 185/2001 o odpadech Přeshraniční přeprava odpadů je v zákoně o odpadech upravena dle nařízení ES č. 1013/2006 pro přepravu odpadů do ČR, z ČR a přes ČR (dále jen „přeshraniční přeprava odpadů“). Orgánem příslušným za ČR pro přeshraniční přepravu odpadů je MŽP. Odpad vzniklý v ČR, se přednostně odstraňuje v ČR. Přeshraniční přeprava odpadů do ČR za účelem jejich odstranění je zakázána s výjimkou odpadů vzniklých v sousedních státech v důsledku živelních pohrom nebo za stavu nouze. Nejedná-li se o jeho využití v jiných členských státech Evropské unie pak odpad vzniklý v ČR se přednostně využívá v ČR. Pokud přeshraniční přeprava podléhá oznámení, podává jej oznamovatel podle nařízení ES č. 1013/2006 (8), v českém, slovenském nebo anglickém jazyce. Účastníkem takového řízení je pouze oznamovatel. Podle podaného oznámení o přeshraniční přepravě odpadů MŽP rozhodne o udělení souhlasu nebo o námitkách podle čl. 9, 10, 11 nebo 12 nařízení ES č. 1013/2006. (8) MŽP stanoví vyhláškou rozsah informací a dokumentace podle části 3 přílohy II nařízení ES č. 1013/2006 (8) pro jednotlivé druhy přepravy. Pokud byl oznamovatel, příjemce nebo dopravce pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný v souvislosti s nakládáním s odpady, nebo jestliže mu v době 5 let před podáním oznámení byla pravomocně uložena sankce za porušení právních předpisů na úseku odpadového hospodářství, MŽP zakáže oznámenou přeshraniční přepravu odpadů týkající se této osoby.

27

U přepravy podléhající oznámení jsou zákonem stanoveny i finanční záruky a pojištění. Finanční záruka podle nařízení ES č. 1013/2006 (8) musí být složena nebo odpovídající pojištění podle tohoto předpisu musí být prokázáno při podání oznámení. MŽP může povolit složení finanční záruky nebo prokázání odpovídajícího pojištění nejpozději k okamžiku zahájení přepravy. Prostředky finanční záruky lze použít pouze v souladu s čl. 6 nařízení ES č. 1013/2006 (8). Finanční záruku nebo pojištění schvaluje MŽP. Má-li však důvodné pochybnosti o tom, zda poskytnutá finanční záruka nebo pojištění je v souladu s nařízením ES č. 1013/2006 (8) dostatečné, stanoví samo výši a druh finanční záruky nebo určí druh pojištění a výši pojistné částky pro tento účel. Způsob a podmínky stanovení výše finanční záruky, podklady a doklady nezbytné pro její kalkulaci jsou stanoveny v příloze č. 11 k zákonu o odpadech. (4) MŽP může uložit rozhodnutím následující povinnosti: – vzetí odpadů zpět oznamovatelem dle čl. 22 odst. 2 nařízení ES č. 1013/2006 (8); – využití nebo odstranění odpadů podle čl. 22 odst. 3 nařízení ES č. 1013/2006 (8); – vzetí odpadů zpět oznamovatelem podle čl. 24 odst. 2 písm. a) nebo b) nařízení ES č. 1013/2006 (8); – využití nebo odstranění odpadů příjemcem podle čl. 24 odst. 3 písm. a) nařízení ES č. 1013/2006 (8); – využití nebo odstranění odpadů jinou osobou než oznamovatelem nebo příjemcem podle čl. 24 odst. 5 přímo nařízení ES č. 1013/2006 (8). (4) Pokud MŽP zajistí splnění povinností podle čl. 22 nebo 24 nařízení ES č. 1013/2006 (8), může uložit rozhodnutím osobám, které odpovídají za přepravu, kterou nelze dokončit, nebo za nedovolenou přepravu, povinnost uhradit náklady na dopravu, využití, odstranění a na uskladnění odpadů. MŽP může uložit provedení úhrady těchto nákladů předem. Osoby, které odpovídají za nedovolenou přepravu, odpovídají za úhradu nákladů společně a nerozdílně. Bezpečné uskladnění odpadů podle čl. 22 odst. 9 a čl. 24 odst. 7 nařízení ES č. 1013/2006 (8) zajistí, hrozí-li poškození lidského zdraví nebo životního prostředí nebo již k němu došlo, obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož územním obvodu byl odpad zjištěn. Obecní úřad obce s rozšířenou působností uloží rozhodnutím úhradu takto vynaložených nákladů osobám, které za nedokončenou nebo nedovolenou přepravu odpovídají. Tyto osoby odpovídají za úhradu nákladů společně a nerozdílně. 28

Ministerstvo financí může stanovit vyhláškou celní úřady pro přeshraniční přepravu odpadů do států, které nejsou členskými státy Evropské unie, a z těchto států. (4) 4.2.1 Sankce dle zákona č. 185/2001 o odpadech Pokutu do výše 10 000 000 Kč uloží inspekce fyzické osobě oprávněné k podnikání nebo právnické osobě, která: – nezařadí odpad podle Katalogu odpadů; – předá odpad osobě, která k převzetí předávaného odpadu není podle tohoto zákona oprávněna; – převezme odpad, přestože k jeho převzetí není podle tohoto zákona oprávněna; – provozuje zařízení k využívání nebo odstraňování odpadů bez potřebného souhlasu příslušného správního úřadu nebo v rozporu s ním anebo provozuje zařízení k využívání nebo odstraňování odpadů v rozporu se schváleným provozním řádem zařízení; – provozuje zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů bez potřebného souhlasu příslušného správního úřadu, nebo v rozporu s ním, nebo provozuje zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů v rozporu se schváleným provozním řádem zařízení.

Pokutu do výše 50 000 000 Kč uloží inspekce fyzické osobě oprávněné k podnikání nebo právnické osobě, která: – poruší při přeshraniční přepravě odpadů povinnost stanovenou nařízením ES č. 1013/2006 (8) nebo neplní podmínky stanovené v rozhodnutí ministerstva vydaném podle nařízení ES č. 1013/2006 o přepravě odpadů (8) nebo podle části deváté tohoto zákona; – zařadí odpad uvedený v §6 odst. 1 písm. a), b) nebo c) jako odpad ostatní nebo nakládá s tímto odpadem jako s odpadem ostatním, aniž by měla osvědčení od pověřené osoby podle §9, že odpad nemá nebezpečné vlastnosti; – nakládá s odpady v zařízeních, ve kterých je nakládání s odpady zakázáno nebo není povoleno; – nakládá s nebezpečnými odpady bez potřebného souhlasu příslušného správního úřadu nebo v rozporu s ním; – neplní povinnosti stanovené tímto zákonem při nakládání s vybranými výrobky nebo odpady nebo zařízeními podle části čtvrté tohoto zákona. (4)

29

4.2.2 Přestupky dle zákona č. 185/2001 o odpadech ČIŽP může uložit pokutu až do výše 1 000 000 Kč fyzické osobě, která není podnikatelem a dopustí se přestupku tím, že: – přepravuje odpad v rozporu s nařízení ES č. 1013/2006 (8) nebo uskuteční přeshraniční přepravu odpadů v rozporu s povolením; – převezme odpad do svého vlastnictví; – soustřeďuje odpad nebo s ním nakládá na místech nebo v objektech, které nejsou zařízeními určenými k nakládání s odpady nebo tato místa či objekty za účelem soustřeďování nebo jiného nakládání s odpady pronajímá jiné osobě. (4) 4.2.3 Orgány veřejné správy v oblasti odpadového hospodářství Veřejnou správu v oblasti odpadového hospodářství vykonávají – MŽP; – Ministerstvo zdravotnictví; – Ministerstvo zemědělství; – ČIŽP; – Česká obchodní inspekce; – ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský; – celní úřady; – Policie České republiky; – orgány ochrany veřejného zdraví; – krajské úřady; – obecní úřady obcí s rozšířenou působností; – obecní úřady a újezdní úřady.

MŽP – je ústřední orgán státní správy v oblasti odpadového hospodářství. Vykonává, mimo jiné, vrchní státní dozor v této oblasti, funkci ohniskového bodu Basilejské úmluvy a funkci příslušného orgánu a kontaktního subjektu pro přeshraniční přepravu odpadů. Vydává rozhodnutí dle nařízení ES č. 1013/2006. Mezi jeho další kompetence patří pověřování právnických osob nebo fyzických osob k hodnocení nebezpečných vlastností odpadů, zařazuje odpady v případech, kdy jej nelze jednoznačně zařadit podle Katalogu odpadů, zpracovává plán odpadového hospodářství ČR.

30

ČIŽP – kontroluje, mimo jiné, dodržování právních předpisů a rozhodnutí, které vydalo MŽP nebo jiné správní úřady v oblasti odpadového hospodářství, právnickými osobami, fyzickými osobami oprávněnými k podnikání a obcemi. Dle výsledků kontrol je oprávněna ukládat pokuty za porušení povinností podle §66 odst. 2 až 5 zákona o odpadech a může stanovit opatření a lhůty pro zjednání nápravy rozhodnutím. Je oprávněna pozastavit platnost osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností odpadu nebo ho odejmout. Může dát podnět krajskému úřadu k zákazu provozu zařízení k odstraňování odpadů, pokud jeho provozovatel porušil právní předpisy týkající se odpadového hospodářství. Při přeshraniční přepravě odpadů je ČIŽP oprávněna provádět kontroly na místě vzniku odpadu, u oznamovatele a příjemce a na hraničních přechodech, včetně kontrol dokladů podle nařízení ES č. 1013/2006 a podle tohoto zákona, fyzickou kontrolu odpadů a odebírat a analyzovat vzorky. ČIŽP spolupracuje a poskytuje odbornou pomoc obecním úřadům, orgánům ochrany veřejného zdraví, celním úřadům, Hasičským záchranným sborům, Policii ČR, případně dalším správním úřadům, krajům a obcím.

Celní úřady – Generální ředitelství cel dostává podněty od MŽP k provedení kontrol. Celní úřady mají oprávnění kontrolovat vnitrostátní i přeshraniční přepravu odpadů a ukládat nápravná opatření při porušení povinností vztahujících se k této přepravě. Při přeshraniční přepravě odpadů kontrolují, zda je odpad vybaven potřebnými doklady a zda odpovídá údajům uvedeným na průvodních dokladech podle nařízení ES č. 1013/2006, tohoto zákona a prováděcích právních předpisů, zda přepravované zboží, které není vybaveno doklady požadovanými pro přepravu odpadů, není odpadem a zda přeshraniční přeprava odpadu není v rozporu s nařízení ES č. 1013/2006 a tímto zákonem. Při těchto kontrolách jsou celní úřady oprávněny zastavovat vozidla, nařizovat odstavení vozidla, provádět fyzickou kontrolu odpadů a zboží, odebírat a analyzovat vzorky a pořizovat fotodokumentaci. Pokud bylo zjištěno porušení nařízení ES č. 1013/2006, nebo zákona o odpadech, jsou celní úřady oprávněny provádět šetření na místě vzniku odpadů u původce, držitele nebo oznamovatele a na místě určení u konečného příjemce. Při zjištění nedovolené přepravy odpadů dle nařízení ES č. 1013/2006, nebo pokud je přeshraniční přeprava odpadů uskutečňována v rozporu s povolením, může celní úřad 31

nařídit přerušení přepravy a odstavení vozidla na místo k tomu určené. Na základě těchto porušení právních předpisů mohou celní úřady stanovit kauci ve výši od 10 000 Kč do 50 000 Kč. Celní úřady nepropustí zboží, které není deklarováno jako odpad a je odpadem, nebo zboží deklarované jako odpad není vybaveno doklady podle nařízení ES č. 1013/2006, podle zákona o odpadech a prováděcích právních předpisů nebo odpad neodpovídá údajům uvedeným v těchto dokladech. Dále nedovolí vývoz zboží, deklarovaného jako odpad do států, které nejsou členskými státy EU, nebo dovoz zboží z těchto států.

Policie ČR – dokumentuje a zaznamenává podezřelé jevy a okolnosti nasvědčující nelegální přeshraniční přepravě odpadů do ČR v rámci pohraničního odbavování v pásmu do 25 km od státních hranic. Zjištěné podněty předává ČIŽP a celním úřadům k provedení vlastních nápravných opatření. Spolupracuje a poskytuje odbornou pomoc orgánům inspekce a celních úřadů.

Krajské úřady – udělují souhlas k provozování zařízení a kontrolují, zda jsou právnickými nebo fyzickými osobami oprávněnými k podnikání a obcemi dodržovány právní předpisy a rozhodnutí MŽP a jiných správních úřadů v oblasti odpadového hospodářství a zda pověřené osoby dodržují stanovený způsob hodnocení nebezpečných vlastností odpadů. Mohou zakázat provoz zařízení k odstraňování odpadů, nesplňuje-li provozovatel tohoto zařízení podmínky stanovené zvláštními právními předpisy pro nakládání s odpady a mohlo-li by v důsledku toho dojít k závažné ekologické újmě.

Obecní úřadky obcí s rozšířenou působností – kontrolují právnické osoby, fyzické osoby oprávněné k podnikání a obce při dodržování ustanovení právních předpisů a rozhodnutí MŽP a jiných správních úřadů v oblasti odpadového hospodářství a kontrolují, zda pověřené osoby dodržují stanovený způsob hodnocení nebezpečných vlastností odpadů. Dávají také vyjádření ke zřízení zařízení k odstraňování odpadů.

Orgány ochrany veřejného zdraví – hodnotí a řídí zdravotní rizika a vydávají z hlediska ochrany zdraví lidí odborné stanovisko k návrhům při nakládání s odpady, spolupracují s ostatními správními úřady v oblasti ochrany zdraví lidí při nakládání 32

s odpady, vyjadřují se k provozním řádům zařízení k využívání, odstraňování, sběru a výkupu odpadů. (4)

4.3 ADR – Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí Úkolem přepravy je dodat přepravované zboží do cílového místa, aniž by při tom bylo poškozeno životní prostředí. Při přepravě se mimo jiné musí dopravce řídit Evropskou dohodou o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí – ADR (z Accord Dangereuses Route), která ukládá podmínky pro přepravu nebezpečných nákladů. Tato dohoda byla sjednána 30. září 1957 v Ženevě. Tehdy ještě ČSSR k ní přistoupila v roce 1987. Dohoda ADR ukládá, jakým způsobem je možno zboží přepravovat a uvádí veškeré náležitosti přepravy k zajištění bezpečnosti a zdraví osob i životního prostředí. Podobnou dohodou je RID – dohoda o přepravě nebezpečných věcí po železnici. Dohoda ADR třídí nebezpečné látky a předměty podle jejich nebezpečných vlastností, stanovuje podmínky pro jejich přepravu, balení a značení a předepisuje používání a vyplňování stanovených průvodních dokladů. Dále stanovuje požadavky na zabalení zboží, zápisy do přepravních dokladů, požadavky na dopravní prostředky včetně technických požadavků na vozidlo podle jednotlivých tříd a dále stanovuje pravidla pro omezení množství přepravovaných věcí, dozor nad nimi, způsob stání a parkování v noci atd. Nebezpečné věci jsou dle ADR definovány jako nebezpečné věci či předměty, pro jejichž vlastnosti (hořlavost, žíravost, výbušnost a další) může být jejich přepravou ohrožena bezpečnost osob, majetku a životního prostředí. V české legislativě je ADR upraveno ve vyhlášce ministra zahraničních věcí č. 64 ze dne 26. května 1987 o Evropské dohodě o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR). Silniční dopravou je dovoleno přepravovat pouze nebezpečné věci vymezené mezinárodní dohodou ADR. Zvláště nebezpečné věci lze přepravovat pouze na základě povolení ministerstva dopravy. (17) 4.3.1 Doklady potřebné k přepravě dle ADR – osvědčení o schválení vozidla; 33

– osvědčení o školení řidiče – zaměstnanci pro přepravu nebezpečného zboží musí být prokazatelně proškoleni podle přílohy B dohody ADR (1); – průvodní listina – obsahuje údaje předepsané ADR pro přepravní doklad, např.: název a identifikační číslo látky (UN číslo), údaje o odesílateli, příjemci atd. Údaje musí být napsány v jazyce odesílatele a zároveň anglicky, německy nebo francouzsky; – písemné pokyny pro případ nehody nebo mimořádné události – jeden výtisk musí být v kabině řidiče. Musí být napsány v jazyce, kterému řidič rozumí. Pokyny pro případ nehody zajišťuje dopravce a jsou jednotné pro všechny členské státy. Pokyny zároveň obsahují vzory bezpečnostních značek, hlavní nebezpečí a způsob ochrany před tímto nebezpečím. (17) 4.3.3 Výbava a označení vozidla Výbava vozidla: – pro každé vozidlo zakládací klín; – dva stojací výstražné prostředky; – kapalina na výplach očí; – pro každého člena osádky vozidla: výstražná vesta, přenosná svítilna, jeden pár ochranných rukavic, ochrana očí (např. ochranné brýle); – práškové hasící přístroje. Dodatečná výbava potřebná pouze pro vybrané třídy: nouzová úniková maska, lopata, kryt kanalizace, sběrná nádoba vyrobená z plastu. (17)

Označení vozidel – vozidlo přepravující nebezpečné věci musí být vždy řádně označeno výstražnou tabulkou ve tvaru obdélníku o rozměrech 40x30 cm, který je orámovaný černým proužkem o síle 1,5cm nebo musí být vozidlo označeno pomocí bezpečnostní značky, kterou tvoří čtverec postavený na vrchol a má různé barvy podle třídy nebezpečnosti s piktogramem znázorňujícím nebezpečnost látky. (17) Oranžové výstražné tabulky obsahují dvě řady čísel nad sebou. Horní řada označuje číslo nebezpečnosti (Kemlerův kód). Spodní řada číslic na varovné tabuli označuje nebezpečnou látku podle doporučení UN (Organizace spojených národů). (1) Identifikační čísla nebezpečnosti – tzv. Kemlerův kód – značí nebezpečnost nebezpečné látky pro potřeby přepravy podle dohod ADR a RID. Je umístěn na výstražné tabulce na vozidle přepravující předměty podle těchto dohod. Tato 34

identifikační čísla slouží pro rychlé zjištění přibližných vlastností látky a jsou umístěna v horní polovině tabulky. Dolní polovina tabulky obsahuje podrobnější kód, který určuje přesně přepravovanou látku. V případě zásahu u dopravní nehody hasiči díky hornímu číslu na první pohled vidí, jaké chování lze od látky očekávat, a díky dolnímu číslu mohou ze seznamu ve svém voze zjistit přesný název látky. (17) Kemlerův kód popisuje základní vlastnosti látky podle třídy nebezpečnosti, např. číslice 3 znamená hořlavost, číslice 6 jedovatost, 8 žíravost apod., přičemž zdvojení téže číslice představuje zvýšení příslušného nebezpečí, např. číslice 336 znamená velmi hořlavou jedovatou látku apod. Předřazení písmene X znamená zákaz hašení vodou. (1)

Obrázek č.2 – Příklad tabulky s Kemlerovým kódem. Číslo 33 značí vozidla přepravující benzín nebo jinou prudce hořlavou látku. (17)

Bezpečnostní značky – označují nebezpečný náklad společně s oranžovou varovnou tabulí. (1)

Výbušné látky a předměty č. 1

Žíravá látka č. 8

Látky ohrožující životní prostředí

Obrázek č. 3 – Příklady tabulek označujících vozidla přepravující látky podle ADR. (17) 4.3.4 Označení nebezpečného zboží Přepravované nebezpečné zboží se označuje symboly podle přílohy B dohody ADR tabulí s černým tiskem a oranžovým podkladem. Odpady mohou být také nebezpečným zbožím a tedy i pro ně platí při přepravě povinnosti, které jsou stanoveny zákonem o odpadech v platném znění, kde je mimo jiné stanoveno: – zabezpečit přepravu odpadů v souladu s požadavky stanovenými ve zvláštních právních předpisech (např. zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných 35

věcí ADR (Ženeva 1957), Řád pro mezinárodní železniční dopravu nebezpečného zboží – RID; – na vyžádání kontrolních orgánů předložit dokumentaci a poskytovat pravdivé a úplné informace související s přepravou odpadů; – při přepravě nebezpečných odpadů vést jejich evidenci a ohlašovat je v rozsahu stanoveném zákonem o odpadech a prováděcích právních předpisech. (1) Podle přílohy A dohody ADR se rozděluje nebezpečné zboží podle tříd nebezpečnosti následovně: Tabulka č. 1: Seznam vysoce rizikových nebezpečných věcí (6) Třída

Podtřída

Látka nebo předmět

1.1

Výbušné látky a předměty

1.2

Výbušné látky a předměty

1.3

Výbušné látky a předměty skupiny snášenlivosti C

1

Výbušné látky a předměty UN čísel 0104, 1.4

0237, 0255, 0267, 0289, 0361, 0365, 0366, 0440, 0441, 0455, 0456 a 0500

1.5

Výbušné látky a předměty Hořlavé plyny (klasifikační kódy zahrnující jen písmeno F)

2

Toxické plyny (klasifikační kódy zahrnující písmena T, TF, TC, TO, TFC nebo TOC), s výjimkou aerosolů

3

Hořlavé kapaliny obalových skupin I a II Znecitlivěné výbušné kapaliny

4.1

Znecitlivěné výbušné látky

4.2

Látky obalové skupiny I

4.3

Látky obalové skupiny I Kapaliny podporující hoření obalové skupiny I

5.1

Chloristany, dusičnan amonný, hnojiva obsahující dusičnan amonný a emulze nebo suspenze nebo gely obsahující dusičnan amonný

6.1 6.2

Toxické látky obalové skupiny I Infekční látky (UN čísel 2814 a 2900, kromě materiálu živočišného původu) 36

7

Radioaktivní látky

8

Žíravé látky obalové skupiny I

9

Jiné nebezpečné látky a předměty

Ke každé položce v různých třídách je přiřazeno UN číslo. 4.3.5 Přílohy ADR Každé 2 roky se vydávají technické přílohy A a B, které shrnují pravidla pro přepravu nebezpečných věcí. (3)

ADR Příloha A V příloze A jsou uvedeny: – nebezpečné věci, které jsou z mezinárodní přepravy vyloučeny; – nebezpečné věci, jejichž mezinárodní přeprava je připuštěna a požadavky, které musí být při této přepravě splněny (včetně vynětí z platnosti), zejména: – klasifikace věcí, včetně klasifikačních kritérii a příslušných zkušebních metod; – používání obalů (včetně společného balení); – používání cisteren (včetně jejich plnění); – postupy před odesláním (včetně nápisů a bezpečnostních značek na přepravovaných věcech, označování dopravních a přepravních prostředků, jakož i doklady a požadované informace); – ustanovení o konstrukci, zkoušení a schvalování obalů a cisteren; – používání dopravních prostředků. (6)

ADR Příloha B V příloze A jsou uvedeny: – požadavky na osádky vozidel, výbavu vozidel, provoz a průvodní doklady vozidel; – požadavky na konstrukci a schvalování vozidel. (6) 4.3.6 Přeprava nebezpečných odpadů dle ADR Na základě odběru a chemického rozboru vzorku odpadu se odpad zařadí podle stupnice nebezpečnosti mezi: – velmi nebezpečné; – nebezpečné; – málo nebezpečné. 37

Poté se provede hodnocení nebezpečných vlastností odpadů pověřenou osobou a odpad se zařadí podle nebezpečných vlastností (výbušnost, hořlavost apod.). Následně se odpad administrativně převede na nebezpečné látky a věci do některé ze tříd nebezpečnosti ADR (z katalogového čísla na třídu ADR) a vyplní se nákladní list, který je základním dokumentu přepravy nebezpečných věcí. (3) Průvodní doklady při přepravě nebezpečných odpadů – nákladní list – obsahuje UN číslo (čtyřmístné identifikační číslo látky nebo předmětu převzaté ze Vzorových předpisů OSN), oficiální pojmenování přepravované věci, klasifikační kód ADR, celkové množství a počet kusů, jméno a adresu příjemce a odesílatele; – pokyny pro případ nehody; – osvědčení o schválení vozidla; – osvědčení o školení řidiče. (3) 4.3.7 Kontrola při přepravě Práva a postupy kontrolních orgánů při přepravě odpadu: – dodržování ustanovení ADR; – technický stav vozidla; Kontrolu lze provést. – v místě nakládky: – přezkoumání dokladů; – vizuální kontrola vozidla. Kontrolu provádějí pracovníci referátu dopravy a ŽP a pracovníci expedice. – během přepravy: policie ČR (i s pracovníky referátů dopravy a ŽP); – v místě vykládky – pracovníci referátu dopravy a ŽP. (3)

4.4 Přeshraniční přeprava odpadů dle nařízení ES č. 1013/2006 Přeshraniční přeprava odpadů se řídí nařízením ES 1013/2006, které stanovuje tři režimy kontroly přeshraniční přepravy odpadů. Při rozhodování, do jakého režimu kontroly přeshraniční přepravy odpadů bude daná přeshraniční přeprava spadat, se musí zohlednit tyto faktory: – účel přepravy – musí být určeno, zda se jedná o přepravu k využití nebo odstranění, nebo zda se jedná o přepravu k laboratorní analýze či zkouškám;

38

– země určení (článek 2 odst. 23 nařízení ES č. 1013/2006) – země, do které je přeprava odpadů plánována nebo uskutečňována a ve které má být provedeno využití nebo odstranění odpadů; – zařazení odpadů do tzv. „barevných“ seznamů (má význam pouze u přepravy odpadu k využití). Odpad může být zařazen do „zeleného“ seznamu (příloha III nařízení ES č. 1013/2006) nebo „žlutého“ seznamu (příloha IV nařízení ES č. 1013/2006). Velmi častý je též případ, že odpad není zařazen ani na jednom z těchto dvou seznamů. Pak se postupuje stejně, jako by byl odpad uveden ve „žlutém“ seznamu odpadů; – zařazení odpadu dle Katalogu odpadů. Zařazování do „barevných“ seznamů má většinou zásadní význam pro volbu režimu při přepravě odpadů k využití. Zařazování dle Katalogu odpadů (příloha č. 1 vyhlášky č. 381/2001 Sb.) je však stejně důležité (rozhodování, zda český subjekt může vystupovat v úloze oznamovatele či původce, zda bude odpad podléhat zákazu při vývozu z EU do zemí, které nepřijaly nařízení OECD, zda může být odpad vůbec zařazen do „zeleného“ seznamu odpadů); – hmotnost zásilky odpadu – má význam pouze ve speciálních případech. (20) 4.4.1 Režimy kontroly při přeshraniční přepravě odpadů 1. Přeprava odpadů, u které musí být doloženy určité informace, avšak není nutné podávat oznámení příslušným orgánům dotčených států a čekat na jejich souhlas. Odpady uvedené v „zeleném“ seznamu odpadů (příloha III nařízení ES č. 1013/2006), tj. odpady určené k využití, pokud jejich množství překračuje 20 kg nebo odpady v množství nepřekračujícím 25 kg určených k laboratorní analýze, které mají být přepraveny, musí být doprovázeny dokladem uvedeným v příloze VII nařízení ES č. 1013/2006 . Doklad musí podepsat před zahájením přepravy osoba, která přepravu zařizuje, a po převzetí odpadu jej podepíše zařízení k využití odpadů nebo laboratoř a příjemce. Smlouva o využití odpadů mezi osobou, která přepravu zařizuje, a příjemcem musí být při zahájení přepravy účinná. Musí také obsahovat závazek, že pokud přepravu odpadů nebo jejich využití nelze dokončit nebo pokud byla provedena jako nedovolená přeprava, pak osoba, která přepravu zařizuje, nebo příjemce převezme odpad zpět nebo zajistí jeho využití jiným způsobem a nebo zajistí jeho uskladnění. Osoba zařizující přepravu a nebo příjemce poskytne dotčenému příslušnému orgánu na jeho žádost kopii smlouvy. (8)

39

2. Přeprava odpadů, ke které je nutno podat oznámení. Teprve po udělení souhlasu orgánů dotčených států je možné přepravu uskutečnit. Pokud je plánována přeprava odpadů určených k odstranění nebo odpadů neuvedených v příloze III, IIIA nebo IIIB, určených k využití, je pro tuto přepravu nutné předchozí udělení písemného souhlasu. Písemný souhlas se získá na základě oznámení, které bude příslušné orgány řádně informovat tak, aby mohly učinit veškerá potřebná opatření pro ochranu lidského zdraví a životního prostředí, nebo vznést proti takové přepravě odůvodněné námitky. Oznámení vyřizuje příslušný orgán místa odeslání. Formulář oznámení a průvodní doklady pro přepravu odpadů vyplňují, je-li to možné, původci odpadů. (8) Oznámení o zamýšlené přepravě se podává na formuláři uvedeném v příloze IA nařízení ES č. 1013/2006 a na průvodním dokladu uvedeném v příloze IB příslušnému orgánu místa odeslání. Jedná-li se o přepravu odpadu z ČR do zahraničí podává se oznámení MŽP ČR. V nařízení ES č. 1013/2006 v příloze II části 1 je seznam informací a dokumentací, které mají být uvedeny ve formuláři oznámení nebo jako jeho přílohy. V části 2 přílohy II nařízení ES č. 1013/2006 je seznam informací a dokumentací, které mají být uvedeny v průvodním dokladu nebo jako jeho součást v příloze. Obsahuje-li oznámení veškeré informace a dokumentaci podle přílohy II, považuje se za řádně podané. Příslušný orgán místa odeslání si ponechá jednu kopii oznámení a zároveň je povinen oznámení postoupit příslušnému orgánu místa určení a kopie oznámení předat příslušným orgánům pro tranzit. Každý

dotčený

příslušný

orgán

může

vyžadovat

doplňkové

informace

a dokumentaci související s posouzením oznámení. Vnitrostátním právním předpisem stanovujícím rozsah informací a dokumentace podle části 3 přílohy II pro jednotlivé přeshraniční přepravy, je v ČR vyhláška č. 374/2008 Sb., o přepravě odpadů, v platném znění. (31) Pokud je oznámení řádně podané a byly dodány všechny doplňkové informace, je oznámení považováno za řádně provedené a příslušný orgán místa určení zašle potvrzení o přijetí oznámení. Při tranzitní přepravě odpadů přes ČR nemohou být české subjekty oznamovatelé ani příjemci odpadu. Mohou se přepravy účastnit pouze jako dopravci. (20) 3. Přeprava odpadů, která je zakázána. Jedná se o přepravu odpadů uvedených v příloze č. V nařízení ES č. 1013/2006 – Seznam A. Dále je zakázán vývoz odpadů do 40

zemí, na které se nevztahuje rozhodnutí OECD, dle článku 36 nařízení ES č. 1013/2006. Zakázána je i přeprava odpadů do určitých zemí dle přílohy nařízení ES č. 1418/2007. Přeprava odpadů je dále zakázána do zemí, které nejsou členy Evropského sdružení volného obchodu ESVO. (13) Další zákaz přepravy odpadů platí pro přepravu odpadů za účelem odstranění do ČR. Přeprava odpadů z ČR za účelem odstranění je možná pouze do členských zemí EU a členských zemí ESVO, které jsou zároveň smluvními stranami Basilejské úmluvy, a to jedině tehdy, pokud k tomuto účelu není v ČR k dispozici vhodné zařízení. Za účelem odstranění je přeprava odpadů do třetích zemí také zakázána.

4.5 Přeprava odpadů do ČR ze zahraničí Při přepravě odpadů do ČR je nejprve nutné rozhodnout, zda se musí podávat oznámení. Pokud se jedná o odpady na „žlutém“ seznamu, má povinnost podat oznámení na MŽP příjemce odpadu. Zásilka odpadů musí být pojištěná proti škodám způsobeným třetím stranám. Na zásilku odpadů se vztahuje i finanční záruka nebo odpovídající pojištění pro pokrytí nákladů přepravy a nákladů na odstranění nebo využití odpadů – tyto záruky jsou vráceny po předložení potvrzení o odstranění nebo využití, nebo pokud odpad opustil ES. (3) Postup při tomto druhu přepravy: Odpad zařadíme podle katalogu odpadů a zkontrolujeme, zda příjemce odpadu je oprávněn převzít odpad do svého vlastnictví zjištěním, zda mu byl udělen souhlas krajského úřadu podle §14 odst. 1 zákona o odpadech, případně odpovídající integrované povolení. Pokud příjemce takovéto oprávnění nemá, nelze plánovanou přepravu uskutečnit. Pokud příjemce má oprávnění k převzetí odpadu a jedná o přepravu odpadu k laboratorní analýze v množství menším nebo rovném 25 kg, nemusíme podávat oznámení. Pokud se nejedná o přepravu odpadu k laboratorní analýze a množství odpadu je vyšší než 25 kg musíme určit, zda je odpad určen k využití nebo odstranění. Je-li odpad určen k odstranění pak přepravu do ČR ze zahraničí nelze provést. Jedná-li se však o odpad určený k dalšímu využití, pak musí být řádně zařazen podle příloh III a IV Nařízení ES č. 1013/2006 – do „zeleného“ nebo „žlutého“ seznamu odpadů. Pokud je odpad uveden v „zeleném“ seznamu odpadů pak se nemusí podávat

41

oznámení o přepravě. U této přepravy se postupuje podle kontrolního režimu č. 1 – Přeprava odpadů, u které musí být doloženy určité informace, viz výše. Pokud je odpad uveden ve „žlutém“ seznamu odpadů nebo není uveden v žádném z těchto seznamů, pak je nutné podat oznámení a vyčkat na udělení souhlasů všech dotčených orgánů. (32) Postup podávání oznámení u tohoto druhu přepravy je popsán v následující kapitole. 4.5.1 Podávání oznámení při přepravě odpadů do ČR Zahraniční oznamovatel a český příjemce dohodnou období přepravy, které může být povoleno maximálně na dobu jednoho roku. Následuje uzavření smlouvy zahraničního oznamovatele s českým příjemcem, ve které budou všechny náležitosti dle článku 5 odst. 3 nařízení ES č. 1013/2006. Je-li smlouva uzavřena na dobu určitou, musí platit ještě minimálně jeden rok po ukončení přepravy. V další fázi český příjemce předá zahraničnímu oznamovateli veškeré doklady, které bude MŽP požadovat podle přílohy II části 3 nařízení ES č. 1013/2006, případně pokud bude požadovat některé doplňkové informace a dokumentace – viz kapitola 4.4.3. Zároveň předá oznamovateli doklady dle přílohy II části 1 bodu 5, 6, 19 a 20 nařízení ES č. 1013/2006. Oznámení doplněné o smlouvu a další náležitosti dle přílohy II části 1 a 2 nařízení ES č. 1013/2006 podá zahraniční oznamovatel u příslušného orgánu místa odeslání. Považuje-li příslušný orgán místa odeslání oznámení za řádně podané, pak tento příslušný orgán postoupí oznámení MŽP a příslušným orgánům pro tranzit. Pokud i MŽP považuje oznámení za řádně podané, pak zašle oznamovateli potvrzení o přijetí oznámení ve smyslu článku 8 odst. 2 nařízení ES č. 1013/2006. Poté MŽP oznámení posoudí a vydá rozhodnutí o souhlasu s navrhovanou přepravou nebo vydá rozhodnutí o námitkách proti navrhované přepravě. Bude-li mít MŽP při posuzování oznámení pochybnosti ohledně jeho úplnosti, vyzve oznamovatele k doplnění oznámení. Pokud příslušný orgán místa odeslání zjistí nesrovnalosti v oznámení, vyžádá si od oznamovatele doplnění ve smyslu článku 7 odst. 2 nařízení ES č. 1013/2006. (34) 4.5.2 Přeprava odpadů do ČR za účelem jejich využití Při tomto druhu přepravy je vždy nutné podat oznámení. Jedná se o přepravu odpadů, které nejsou uvedeny na „zeleném“ seznamu odpadů. Přeprava nemůže být zahájena 42

před vydáním souhlasů všech dotčených orgánů. Účastníkem řízení je pouze zahraniční oznamovatel, který podá oznámení u příslušného orgánu místa odeslání dle článku 2 odst. 19 nařízení ES č. 1013/2006. Český příjemce se však musí účastnit přípravy oznámení. (33) Při podávání oznámení se postupuje podle toho, zda zařízení slouží k předběžnému využití odpadů (způsoby využívání odpadů R12, R13 dle přílohy č. 3 zákona o odpadech). Pokud ano pak jsou u této přepravy vyžadovány doplňkové informace a dokumentace – viz následující kapitola. Nejedná-li se o zařízení sloužící k předběžnému využití odpadů, ale jedná se o zařízení českého příjemce k energetickému využití odpadů, pak jsou i zde stanoveny zvláštní požadavky na doplňkové informace a dokumentace uvedené v následující kapitole. Pokud odpad nebude přepravován ani do tohoto druhu zařízení pak pokračujeme předchozí kapitolou, kde je popsán postup podávání oznámení. Jedná-li se o přepravu odpadů do ČR za účelem jejich materiálového využití, předběžného využití s následným využitím dle kódů způsobů využití odpadů R2 až R11 nebo

k energetickému

využití

může

MŽP

požadovat

doplňkové

informace

a dokumentace. Jedná se o: – chemickou analýzu složení odpadu; – popis procesu vzniku odpadu; – popis procesu zpracování odpadu; – kopii smlouvy mezi oznamovatelem a příjemcem odpadu; – kopii smlouvy mezi původcem odpadu a oznamovatelem; – kopii výpisu z obchodního rejstříku příjemce odpovídající stavu, kdy byla podepsána smlouva; – informace o způsobu zajištění finanční záruky podle čl. 6 nařízení ES č. 1013/2006; – informace o aktuální roční provozní kapacitě zařízení příjemce odpadu s ohledem na odpad, který má být přepravován do ČR; – je-li odpad dopravován ze třetí země (ze země, která není členským státem EU), musí se doložit údaje a dokumenty potřebné pro stanovení výše finanční záruky, pokud její výši nestanoví MŽP samo. (35, 36, 37)

Pro přepravu odpadů pouze za účelem jejich materiálového využití může navíc MŽP požadovat: 43

– doklad prokazující oprávnění příjemce, že může provést využití odpadu v jím provozovaném zařízení. (35)

Pro přepravu odpadů určených k předběžnému využití s následným využitím dle kódů R2 až R11 může navíc MŽP požadovat: – doklad prokazující oprávnění příjemce, že může provést předběžné využití odpadu; – kopii výpisu z obchodního rejstříku provozovatele zařízení pro využití jiné než předběžné; – doklad, že provozovatel následného zařízení je oprávněn provést využití odpadu jiné než předběžné; – informace o způsobu zajištění dodatečné finanční záruky podle článku 6 odst. 6 nařízení ES č. 1013/2006, a to pouze v případě, že příslušný orgán místa odeslání se rozhodne uvolňovat finanční záruku na základě potvrzení o provedení předběžného využití odpadu; – informace o aktuální roční provozní kapacitě následného zařízení pro využití odpadu jiné než předběžné s ohledem na odpad, který má být přepravován do ČR. (36)

Pro přepravu odpadů za účelem jejich energetického využití může navíc MŽP požadovat: – doklad, že je příjemce oprávněn provést využití odpadu v jím provozovaném zařízení; – zprávu o výsledku a průběhu spalovací zkoušky; – povolení příslušného orgánu ochrany ovzduší ke spalování nebo spoluspalování odpadu podle zákona o ochraně ovzduší. (37)

4. 6 Přeprava odpadů z ČR do zahraničí Odpad musíme nejprve zařadit podle katalogu odpadů. Dále je rozhodující, zda je český subjekt prvotním původcem odpadu – tedy zda odpad vzniká při jeho výrobní či podnikatelské činnosti. Pokud ano a odpad je zařazen do kategorie nebezpečný, pak musíme ověřit, zda byl českému subjektu udělen souhlas podle §16 odst. 3 zákona o odpadech, případně odpovídající integrované povolení. (57) Má-li subjekt udělen souhlas nebo má integrované povolení a odpad má být přepravován do zahraničí za účelem odstranění je třeba dále zjistit, zda bude odpad přepravován do členského státu EU či nikoliv. 44

Pokud je zemí určení členský stát EU musíme prověřit, zda tato země stanovila zákaz dovozu k odstranění. Jestliže členská země tento zákaz nestanovila, podá oznamovatel oznámení obdobně jako u přepravy odpadu k využití v souladu s hlavou II nařízení ES č. 1013/2006. (58) Jedná-li se o přepravu odpadu do země, která není členem EU, ale patří do Evropského sdružení volného obchodu ESVO (Švýcarsko, Lichtenštejnsko, Norsko a Island), pak oznamovatel podá oznámení jako u přepravy k využití s přiměřenými změnami a doplňky podle článku 35 nařízení ES č. 1013/2006. (58) Pokud český subjekt není prvotním původcem odpadu, musíme prověřit, zda má oprávnění převzít odpad do vlastnictví na základě souhlasu podle §14 odst. 1 zákona o odpadech, případně podle odpovídajícího integrovaného povolení. Pokud český subjekt tento souhlas má, a odpad má být přepravován do zahraničí za účelem odstranění, pokračuje se obdobně jako v předešlém odstavci. Pokud však český subjekt takovéto povolení nemá, nemůže být oznamovatelem plánované přepravy. Dalším případem, kdy český subjekt nemůže být oznamovatelem plánované přepravy je tehdy, pokud prvotní původce odpadu plánuje přepravu nebezpečného odpadu, avšak nebyl mu udělen souhlas podle §16 odst. 3 zákona o odpadech, případně odpovídající integrované povolení. (57) Dalším možným případem přepravy je, pokud prvotní původce splňuje veškeré náležitosti, ale odpad, ať už ostatní nebo nebezpečný, nemá být přepravován do zahraničí za účelem odstranění, ale k využití. Tento druh přeshraniční přepravy je popsán v následující kapitole. (57) Pokud je třeba podávat oznámení, je účastníkem řízení výhradně český subjekt, který oznámení podává MŽP ČR. Pokud je oznámení řádně podané, MŽP postoupí oznámení příslušnému orgánu místa určení a příslušným orgánům pro tranzit. (57) Přepravu odpadů z ČR do zahraničí nelze uskutečnit v těchto případech: – má-li země určení stanoven zákaz dovozu odpadů k odstranění; – jde-li o přepravu odpadu do země, která není členem EU a ani nepatří do ESVO. (58) 4.6.1 Podání oznámení při přepravě odpadu z ČR do zahraničí k využití Zahraniční příjemce a český oznamovatel mezi sebou dohodnou období přepravy. Období přepravy může být povoleno maximálně na 12 měsíců (v případech dle článku 14 nařízení 1013/2006 max. 3 roky).

45

Oznamovatel uzavře s příjemcem smlouvu, která bude obsahovat povinnosti podle článku 5 odst. 3 nařízení 1013/2006. Pokud je smlouva uzavřena na dobu určitou, musí být platná ještě nejméně jeden rok po ukončení přepravy. Pokud je účelem přepravy předběžné využití dle kódů R12 nebo R13, musí smlouva obsahovat dodatečné povinnosti dle článku 5 odst. 4 nařízení ES č. 1013/2006, kdy má oznamovatel povinnost převzít odpady zpět a smlouva musí být platná ještě nejméně dva roky po ukončení přepravy. Oznamovatel si od příjemce vyžádá informace a dokumentaci podle přílohy II části 1 bodů 5, 6, 19 a 20 nařízení ES č. 1013/2006 a shromáždí ostatní informace a dokumentaci podle přílohy II částí 1 a 2 nařízení ES č. 1013/2006. Podle těchto informací a dokumentace oznamovatel vyplní formulář oznámení a průvodní doklad. Při vyplňování formulářů se přednostně používají kódy uvedené na rubu formulářů. Pokud je nutné slovní vyjádření, použije se jazyk přijatelný pro příslušný orgán místa určení. Pro evropské země je přijatelným jazykem úřední jazyk příslušné země a angličtina. Oznamovatel zhotoví kopie originálu oznámení – jedna je určena pro potřeby MŽP, další pro příslušné orgány pro tranzit. Každá z kopií musí být vybavena překlady do jazyka přijatelného pro MŽP a pro příslušné orgány pro tranzit. Kompletní doklady, tj. originál formuláře oznámení, originál průvodního dokladu a jejich přílohy, jsou originálem oznámení (originál je tou částí oznámení, kterou MŽP předá příslušnému orgánu místa určení, pokud jej bude považovat za řádně podané). Součástí originálu oznámení je i kopie smlouvy mezi oznamovatelem a příjemcem. Oznamovatel připojí k oznámení informace a dokumentaci, které jsou požadovány MŽP. Tuto část oznámení stačí podat v jediném exempláři v jazyce českém. Oznamovatel pak podá MŽP ČR originál oznámení, jeho kopie a doplňkové informace. Považuje-li MŽP oznámení za řádně podané podle článku 4 druhého pododstavce bodu 2 nařízení ES č. 1013/2006, předá v souladu s článkem 7 odst. 1 tohoto nařízení příslušnému orgánu místa určení originál oznámení a příslušným orgánům pro tranzit kopie oznámení. MŽP si ponechá jednu kopii originálu oznámení a doplňkové informace a dokumentaci. Pokud MŽP nepovažuje oznámení za řádně podané, vyžádá si od oznamovatele doplnění podle článku 7 odst. 2 nařízení ES č. 1013/2006. Pokud se některý z dotčených příslušných orgánů (MŽP, příslušný orgán místa určení, příslušné orgány pro tranzit) domnívá, že potřebuje doplňující informace a dokumentaci, vyžádá si je v souladu s článkem 8 odst. 1 nařízení ES č. 1013/2006. 46

Pokud příslušný orgán místa určení shledá oznámení řádně provedeným zašle potvrzení o přijetí oznámení. Potvrzení příjmu oznámení vyznačí příslušný orgán místa určení v části 19 formuláře oznámení. Dotčené příslušné orgány vydají souhlas s přepravou – část 20 formuláře oznámení opatří razítkem, podpisem s datem, nebo vznesou námitky proti přepravě. Zamýšlenou přepravu odpadu lze uskutečnit jedině tehdy, když všechny dotčené příslušné orgány vydají svůj souhlas s přepravou. (62) 4.6.2 Přeprava odpadů z ČR do zahraničí k využití Při tomto druhu přepravy se postupuje následovně: Odpad zařadíme podle příloh III a IV nařízení ES č. 1013/2006 – dle „barevných“ seznamů odpadů. Je-li odpad uveden v „zeleném“ seznamu odpadů pak dále záleží na tom, do jaké země bude přepravován. Pokud země určení není členem EU, ale vztahuje se na ni rozhodnutí OECD, pak se jedná o přepravu odpadů, u které musí být doloženy určité informace – kontrolní režim přepravy č. 1. (59) Pokud země určení není členem EU, a nevztahuje se na ni rozhodnutí OECD, postupuje se dle kapitoly 4.5.5. Je-li země určení členem EU, nastává další zjišťování, zda země určení má či nemá přechodná ustanovení dle článku 63 nařízení ES č. 1013/2006. Pokud země nemá přechodná ustanovení, jedná se o přepravu odpadů, u které musí být doloženy určité informace. Pokud země určení má přechodná ustanovení dle článku 63, pak se na ní vztahují povinnosti uvedené v kapitole 4.5.4. Vrátíme-li se k prvotnímu zařazování odpadu a zjistíme, že odpad není uveden v „zeleném“ seznamu odpadů (je tedy buď ve „žlutém“ seznamu odpadů nebo není v žádném ze seznamu odpadů) a země určení není členem EU, postupujeme dále dle toho, vztahuje-li se na zemi rozhodnutí OECD či nikoliv (viz výše). (59) Je-li země určení členem EU postupuje se způsobem uvedeným v následující kapitole. (59) 4.6.3 Přeprava odpadů neuvedených na „zeleném“ seznamu k využití z ČR do jiného státu EU nebo do země, na kterou se vztahuje rozhodnutí OECD Pokud jsou přepravované odpady určeny k laboratorní analýze a hmotnost zásilky je menší nebo rovna 25 kg, pak se jedná o přepravu odpadů, u které musí být doloženy určité informace.

47

Pokud přepravované odpady nejsou určeny k laboratorní analýze, nebo pokud hmotnost zásilky určené k laboratorní analýze překračuje 25 kg, pak je nutno podat oznámení a se zahájením přepravy vyčkat, dokud všechny dotčené příslušné orgány nevydají souhlas s přepravou. Dotčenými příslušným orgány jsou MŽP (tedy příslušný orgán místa odeslání), příslušný orgán místa určení a příslušné orgány pro tranzit. (60) Postup při podávání oznámení při přepravě odpadu z ČR do zahraničí k využití je uveden v kapitole 4.5.1. U tohoto druhu přepravy může MŽP požadovat následující doplňkové informace a dokumentace – chemickou analýzu složení odpadu; – popis procesu vzniku odpadu; – finanční záruku; – kalkulaci finanční záruky; – kopii smlouvy mezi oznamovatelem a příjemcem odpadu; – kopii smlouvy mezi původcem odpadu a oznamovatelem; – kopii výpisu z obchodního rejstříku příjemce odpovídající stavu, kdy byla podepsána smlouva; – doklad prokazující vlastnické právo k odpadu – například kopii souhlasu k nakládání s nebezpečným odpadem, kopii integrovaného povolení, prohlášení oznamovatele, že předmětný odpad kategorie ostatní vzniká při jeho činnosti a že v případech podle článků 22 a 24 přímo použitelného předpisu má zajištěny prostory pro skladování vráceného odpadu, nebo o kopii souhlasu uděleného oznamovateli podle §14 zákona o odpadech, k provozování zařízení; – adresu stacionárního skladu, ve kterém bude odpad uložen před zahájením přepravy; – kopii výpisu z obchodního rejstříku provozovatele skladu, ve kterém bude odpad uložen před zahájením přepravy; – oprávnění k provozování skladu, ve kterém bude odpad uložen před zahájením přepravy; – kopii smlouvy mezi oznamovatelem a provozovatelem skladu, ve kterém bude odpad uložen před zahájením přepravy; – adresa stacionárního skladu, kopii výpisu z obchodního rejstříku provozovatele skladu, kopii smlouvy mezi oznamovatelem a provozovatelem skladu a oprávnění k provozování

skladu,

do

kterého

by

čl. 22 a 24 nařízení ES č. 1013/2006; 48

se

odpad

vracel

v případech

podle

– údaje a dokumenty potřebné k výpočtu finanční záruky. (63) Tyto informace jsou požadovány u přepravy, u které je nutné podat oznámení o přepravě – přeprava odpadů, které nejsou uvedeny na „zeleném“ seznamu odpadů. Přeprava nemůže být zahájena před vydáním souhlasů všech dotčených orgánů. 4.6.4 Přeprava odpadů „zeleného“ seznamu z ČR do zemí, pro které platí přechodné období podle článku 63 nařízení ES č. 1013/2006 Přechodné období platí pro tyto země: Polsko – do konce roku 2012, Bulharsko – do konce roku 2014, Rumunsko – do konce roku 2015. Pro Slovensko bylo přechodné období do konce roku 2011 a pro Lotyšsko do konce roku 2010. Přeshraniční přeprava odpadů „zeleného“ seznamu k využití po území EU a do zemí, na které se vztahuje rozhodnutí OECD, nepodléhá povinnosti oznámení. To však neplatí pro přepravu odpadů „zeleného“ seznamu, u kterých jsou zeměmi určení Polsko, Rumunsko a Bulharsko. Na tyto přepravy odpadů se vztahují přechodná ustanovení článku 63 nařízení ES č. 1013/2006, ze kterých vyplývá, že pokud jsou odpady „zeleného“ seznamu přepravovány do těchto zemí za účelem využití, postupuje se obdobně, jako by se jednalo o odpady „žlutého“ seznamu. Nejprve se tedy musí podat oznámení o plánované přepravě a přeprava nesmí být zahájena dříve, než všechny dotčené příslušné orgány vydají svůj souhlas s přepravou. Nepožaduje se finanční záruka podle čl. 6 nařízení ES č. 1013/2006. Přechodná ustanovení podle čl. 63 nařízení ES č. 1013/2006 se nevztahují na případy, kdy je některý z výše uvedených států při plánované přepravě zemí tranzitu nebo zemí místa odeslání. To znamená, že pokud je odpad „zeleného“ seznamu tranzitován přes tento stát, nebo přepravován z tohoto státu, přičemž cílovým státem je stát EU, pro který neplatí přechodná ustanovení podle čl. 63 nařízení ES č. 1013/2006, není třeba podávat oznámení. MŽP může při této přepravě požadovat doplňkové informace a dokumentace, které jsou uvedeny v kapitole 4.5.8. (61) Při přeprava odpadů „zeleného“ seznamu z ČR do zemí, pro které platí přechodné období podle článku 63 nařízení ES č. 1013/2006, může MŽP požadovat následující doplňkové informace a dokumentace: – chemickou analýzu složení odpadu; – popis procesu vzniku odpadů; 49

– kopii smlouvy mezi oznamovatelem a příjemcem odpadu dle čl. 5 nařízení ES č. 1013/2006; – kopii smlouvy mezi původcem a oznamovatelem – pouze v případech, kdy původce odpadu není současně oznamovatelem; – kopii výpisu z obchodního rejstříku oznamovatele odpovídající stavu, kdy byla podepsána smlouva; – doklad prokazující vlastnické právo k odpadu – například prohlášení oznamovatele, že předmětný odpad kategorie ostatní vzniká při jeho činnosti a že v případech podle článků 22 a 24 přímo použitelného předpisu má zajištěny prostory pro skladování vráceného odpadu, nebo se jedná o kopii souhlasu uděleného oznamovateli podle §14 zákona o odpadech k provozování zařízení včetně kopie příslušného provozního řádu, jestliže odpad nevzniká při činnosti oznamovatele. Tímto dokladem může být i kopie integrovaného povolení včetně příslušného provozního řádu, jestliže odpad nevzniká při činnosti oznamovatele; – adresu stacionárního skladu, ve kterém bude odpad uložen před zahájením přepravy; – kopii smlouvy mezi oznamovatelem a provozovatelem skladu, ve kterém bude odpad uložen před zahájením přeshraniční přepravy; – adresu stacionárního skladu, do kterého by se odpad vracel v případech kdy má oznamovatel povinnost převzít odpady zpět (nedovolená přeprava, nebo pokud přeprava odpadů nebo jejich využití či odstranění nebylo dokončeno tak, jak bylo plánováno) a identifikační údaje o jeho provozovateli; – kopii smlouvy mezi oznamovatelem a provozovatelem skladu o zajištění skladu pro případy, kdy má oznamovatel povinnost převzít odpady zpět – jedná-li se o nedovolenou přepravu nebo přeprava odpadů nebo jejich využití či odstranění nebylo dokončeno tak, jak bylo plánováno. (64) 4.6.5 Přeprava odpadů do zemí, na které se nevztahuje rozhodnutí OECD Odpad zařadíme podle katalogu odpadů. Pokud odpad není uveden v příloze V, části 1 v seznamu A, ale je uveden v příloze V, části 1, seznamu B nařízení ES č. 1013/2006 a zároveň je uveden v „zeleném“ seznamu odpadů a země určení je uvedena v příloze nařízení Komise č. 1418/2007 (13) je ještě třeba určit správný režim kontroly, kterým se bude přeprava řídit. Může se jednat o přepravu, která je předmětem zákazu podle nařízení Komise č. 1418/2007, nebo půjde o přepravu, u které musí být doloženy určité informace, nebo 50

je nutné podat oznámení a vyčkat na souhlas k přepravě všech dotčených orgánů nebo se použijí ostatní kontrolní postupy uplatňované v zemi určení. Pokud země určení není uvedena v příloze nařízení Komise č. 1418/2007, je vždy nutné podat oznámení a vyčkat na udělení souhlasu k přepravě od všech dotčených orgánů. Stejně tak je nutné podání oznámení a vyčkání na souhlas k přepravě u přepravy odpadů, které nejsou uvedeny na „zeleném“ seznamu odpadů. Pokud odpad není uveden v seznamu B, a není uveden ani mezi nebezpečnými odpady v příloze V, části 2 nařízení ES č. 1013/2006 a není uveden ani ve třetí části této přílohy, postupujeme dále podle toho, zda je či není odpad uveden v „zeleném“ seznamu odpadů. Tento druh přepravy nelze uskutečnit v těchto případech: – odpad je uveden v příloze V, části 1, tj. v seznamu A nařízení ES č. 1013/2006 – přeprava je předmětem zákazu dle čl. 36 nařízení ES č. 1013/2006; – odpad není uveden v příloze V, seznamu B nařízení ES č. 1013/2006 , ale je uveden mezi nebezpečnými odpady označenými hvězdičkou v příloze V, části 2 nařízení ES č. 1013/2006 – přeprava je předmětem zákazu dle článku 36 tohoto nařízení; – odpad není uveden v příloze V, seznamu B nařízení ES č. 1013/2006 , není uveden ani mezi nebezpečnými odpady označenými hvězdičkou v příloze V, části 2 nařízení ES č. 1013/2006, ale je uveden v příloze V, části 3 tohoto nařízení, pak je přeprava tohoto odpadu předmětem zákazu dle článku 36 tohoto nařízení. (65) 4.6.6 Přeprava odpadu z ČR do zahraničí za účelem odstranění Má-li být odpad přepravován do členského státu EU, který nestanovil úplný zákaz dovozu k odstranění, oznamovatel podá oznámení obdobně jako u přepravy odpadu k využití. Pokud má být odpad přepravován do země, která není členem EU, ale je zemí ESVO (Švýcarsko, Lichtenštejnsko, Norsko, Island), pak oznamovatel podá oznámení obdobně jako u přepravy odpadu k využití s přiměřenými doplňky a změnami podle článku 35 nařízení ES č. 1013/2006 . Tuto přepravu nelze uskutečnit v těchto případech: – pokud země určení není členem ESVO; – jedná-li se o přepravu odpadu do členského státu EU a země určení stanovila úplný zákaz dovozu k odstranění. (58) 51

5 NELEGÁLNÍ PŘEPRAVA ODPADŮ Celní správa zjistila v letech 2008 – 2009 celkem 14 případů, kdy došlo k porušení předpisů souvisejících s přeshraniční přepravou odpadů. Porušení předpisů se týkalo nedodržení povinností, které stanovuje nařízení ES č. 1013/2006. (27) Nejčastější příčiny nelegální přepravy odpadů – přepravovaný odpad byl chybně zařazen do jiné kategorie odpadů; – přeprava nebyla řádně nebo vůbec ohlášena; – k přepravě odpadů nebyl vydán souhlas MŽP; – přepravovaný odpad nebyl deklarován jako odpad; – nebyly doloženy dokumenty při přepravě odpadů (uzavřená smlouva se zařízením, kam má být odpad dovezen, apod.).

5.1 Případy nelegální přepravy odpadů 5.1.1 Navrácení nelegálně dovezených odpadů do Rakouska Dne 3. srpna 2010 byly Obvodním oddělením Policie ČR Hrušovany nad Jevišovkou, Celním úřadem Znojmo a ČIŽP, oblastního inspektorátu Brno, zachyceny dva kamiony, které převážely rozdrcené plastové odpady a odpadní pneumatiky, při příjezdu do opuštěného areálu v Hraběticích na Znojemsku. Při kontrole na místě ČIŽP zjistila, že v areálu byly již uloženy obdobné plastové odpady v množství odpovídajícím přibližně dvěma dalším kamionům. Areál si pronajal rakouský podnikatel T. Romagnoli od české společnosti Divorsio a.s., ke skladování a k činnostem spojeným s recyklací odpadů. Areál, do kterého odpady směřovaly, však nebyl zařízením, v němž by bylo podle zákona o odpadech povoleno nakládání s odpady. Z tohoto důvodu byl tento dovoz odpadů vyhodnocen jako nedovolená přeshraniční přeprava odpadů. Celní úřad tedy nařídil přerušení přepravy a odstavení vozidel, zadržely doklady k vozidlům a k nákladům a zakázaly jim pokračovat v jízdě. MŽP ČR poté oficiálně požádalo, v souladu s nařízením ES č. 1013/2006 partnerské ministerstvo v Rakousku, aby zajistilo, že rakouský odesílatel vrátí zpět do země odeslání veškeré odpady, které do areálu nelegálně dovezl. Dne 26. srpna 2010 se uskutečnil odvoz všech odpadů zpět do Rakouska a to pod dohledem Policie ČR, Celního úřadu a ČIŽP. Navráceny zpět do Rakouska byly veškeré odpady uložené na ploše areálu. Jednalo se celkem o čtyři kamiony, které s nelegálně 52

dovezeným odpadem byly za doprovodu Celního úřadu Znojmo vyvezeny přes hraniční přechod Hevlín zpět do Rakouska. (28) 5.1.2 Odpady vráceny z Brazílie do České republiky V srpnu roku 2010 sdělovací prostředky v Brazílii informovaly, že k nim byl z ČR nelegálně dovezen kontejner s odpady, který obsahoval místo plastů určených k recyklaci znečištěné obaly, odpady z nemocnic a kontaminované zbytky obalů. Do Brazílie byl tento kontejner vyvezen přes Hamburk. MŽP tedy, jako český příslušný úřad spolu s německým úřadem v místě výstupu odpadu z EU – BSU Hamburk, očekávalo, až s nimi brazilský příslušný úřad v souladu s Basilejskou úmluvou zahájí jednání o domnělé nelegální přepravě odpadů. Mezitím však byl kontejner s odpady odeslán zpět do Hamburku. Dne 29. září 2010 proběhla kontrola vráceného kontejneru z Brazílie. V kontejneru se nacházel odpad obsahující plastové fólie a obaly, který byl slisován do balíků. Kontrola probíhala pod dohledem zástupců MŽP, České inspekce životního prostředí a celních orgánů. Provedenou kontrolou se potvrdilo, že do Brazílie byly vyváženy odpady, které jsou z hlediska evropského nařízení č. 1013/2006 zařazeny do tzv. zeleného seznamu. Podle kontrolních orgánů ČR však nedošlo vývozem těchto odpadů k porušení mezinárodních předpisů o přeshraniční přepravě odpadů. Přesto, že český ani německý příslušný úřad neobdržely informaci o důvodech, proč brazilské úřady poslaly kontejner zpět, bylo nutné reagovat na fakt, že je zásilka odpadů na zpáteční cestě, a přijmout opatření k řešení situace. MŽP se dohodlo se společností, odkud byl původně odpad odeslán, že tato společnost dobrovolně převezme kontejner s odpady vrácený z Brazílie zpět do své provozovny, a zajistí recyklaci vrácených odpadů. Podle evropského nařízení musí být v případě neshody mezi zemí vývozu a dovozu, týkající se klasifikace odpadů, respektován přísnější názor. Přesto nemohla ČR souhlasit s informací, jíž Brazílie dodatečně ohlásila Sekretariátu Basilejské úmluvy, že byla provedena přeprava "směsi plastů a jiných polymerů s odpady shromažďovanými z domácností" z ČR do Brazílie, která je nezákonným vývozem. ČR tak bude Sekretariát Basilejské úmluvy informovat o výsledcích, k nimž dospěla při šetření, a o svém stanovisku k domnělému nezákonnému vývozu odpadů do Brazílie. (29)

53

5.1.3 Kontroly při přepravě odpadů mezi státy V blízkosti bývalého česko-rakouského hraničního přechodu Mikulov – Drasenhofen proběhla dne 24. března 2010 kontrolní akce pod dohledem MŽP, ČIŽP a Centra služeb pro silniční dopravu, za asistence dopravní a cizinecké policie ČR. Tento typ kontrolní akce patří k mezinárodnímu projektu sítě IMPEL/TFS, jehož cílem je podpořit a sjednotit úroveň prosazování práva z oblasti přeshraniční přepravy odpadů. Kontrolní akce byla zaměřena na dodržování evropských i národních předpisů pro přepravu odpadů. Na rakouské straně prováděly obdobnou kontrolu partnerské kontrolní orgány Rakouska. Během dne byla provedena kontrola u 253 nákladních vozidel. Přeshraniční přeprava odpadu byla zaznamenána ve 3 případech, které byly vyhodnoceny jako nedovolená přeshraniční přeprava odpadů. Nejzávažnějším porušením byl dovoz drcených odpadů k energetickému využití bez potřebného souhlasu. Dovážené odpady byly deklarovány jako odpady tzv. zeleného seznamu, tj. odpady, které nepodléhají souhlasu českého a rakouského ministerstva. Spalitelné odpady pocházející z úprav komunálního nebo jemu podobného odpadu jsou však považovány za tzv. nezařazené odpady, které mohou být přes hranice přepravovány pouze s písemným souhlasem obou ministerstev. Další dva případy porušení přeshraniční přepravy spočívaly v nedodržení stanovené trasy přepravy odpadů. Všechny tři případy nedovolené přepravy pocházely z Rakouska a odpovědnost za tuto nedovolenou přepravu byla na straně rakouského odesílatele. Po dohodě mezi zástupci českého a rakouského ministerstva byly všechny tři zásilky vráceny zpět. (30)

Obrázek č. 4 – Kontrola nákladního vozu přepravujícího odpad. (30)

54

5.1.4 Nelegálně dovezené odpady v areálu v Libčevsi Areál bývalého kravína v Libčevsi se stal v letech 2005 – 2006 cílem nelegálního dovozu odpadů. Nelegální dovoz odpadů do tohoto areálu pokračoval i během února a března roku 2011, kdy sem bylo z Německa dovezeno celkem 800 tun odpadů. Vždy se jednalo o nadrcenou směs tvrdých plastů, gumy, molitanu, plexiskla, dřeva a drátů. Nelegální dovoz spočíval v tom, že přeprava byla uskutečněna bez potřebných souhlasů vydaných MŽP a místně příslušným úřadem v Německu. ČIŽP zde provedla kontrolu a zjistila, že si prostory v areálu bývalého kravína pronajala k uskladnění odpadů česká společnost Alfa Green Power, která však neměla oprávnění nakládat s odpady a ani neprovozovala žádné zařízení ke skladování odpadů. Za toto jednání společnost Alfa Green Power dostala od ČIŽP pokutu ve výši 1 milion korun. MŽP poté kontaktovalo příslušný orgán místa odeslání odpadů v Dresdenu. Úřady se shodly na tom, že došlo k nedovolené přepravě odpadů, za kterou nese odpovědnost německý odesílatel odpadů, protože předem nepožádal o potřebné souhlasy k přeshraniční přepravě odpadů podle evropského nařízení ES č. 1013/2006. Úřad v Dresdenu byl MŽP požádán o zajištění vrácení odpadů z této nedovolené přepravy zpět do Německa. Německý odesílatel svoji odpovědnost uznal a byl ochoten převzít odpady zpět a na vlastní náklady. Úřad v Dresdenu poté vydal rozhodnutí, ve kterém mu pro vrácení odpadů stanovil termín na 12. 8. 2011. Po náročných průtazích byl odvoz odpadů zahájen 3. 11. 2011. Úplně dokončen byl 24. 11. 2011, a to včetně úklidu areálu. Zpětný odvoz provedla německá společnost, která zastupovala původního odesílatele. Dozor nad nakládkou a odvozem odpadů na místě zajistila ČIŽP a oblastní inspektorát Ústí nad Labem. (66)

Obrázky č. 5 a 6 – Areál v Libčevsi zaplněný nelegálním odpadem. (66)

55

Obrázky č. 7 a 8 – Areál v Libčevsi po odvozu odpadu. (66) 5.1.5 Nelegální přeprava odpadů do Polska V srpnu roku 2011 informoval Hlavní inspektorát ochrany životního prostředí Polské republiky české MŽP o tom, že bylo do Polska vyvezeno 20 tisíc tun nebezpečného odpadu. Odpad tvořil materiál pocházející z likvidace staré ekologické zátěže z ostravských lagun. Nebezpečný odpad nyní leží na skládce v polských Katovicích. Generální inspekce životního prostředí Polské republiky zažádala, aby české úřady zajistily odvoz do třiceti dnů. České MŽP to však odmítlo a na žádost odpovědělo, že případ je složitý, a není možné takový termín splnit. Podle evropských předpisů o přepravě odpadu se MŽP musí podřídit rozhodnutí Generální inspekce ochrany životního prostředí Polské republiky a odvézt odpady zpět do ČR. To se však nestalo a není jasné, kdy to bude. Nebezpečný odpad tedy zůstává dál na skládce v Katovicích. Nebezpečný odpad – směs jedovatých ropných kalů a uhelného prachu s obchodním názvem Geobal 2, 3 a 4 – vyrobilo Sdružení Čistá Ostrava, které získalo státní zakázku na likvidaci odpadů z ropných lagun v Ostravě, které patří mezi nejvíce znečištěná území v ČR. MŽP požádalo o stanoviska Český institut pro akreditaci, Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, certifikační orgán a všechny subjekty, které se na předávání materiálu, vzniklém přepracováním obsahu ostravských lagun, do Polska podílely, aby zjistilo, za jakých okolností nebezpečné odpady z lagun získaly certifikáty, které z nich udělaly palivo. Právě pod označením, že se jedná o palivo, byly nebezpečné odpady z ostravských lagun několik let do Polska vyváženy. Poté, co polské úřady na případ upozornily, přestalo Sdružení Čistá Ostrava vyvážet obsah lagun do Polska. Novým místem pro skladování nebezpečných odpadů se stala v severních Čechách skládka společnosti Celio a.s. v Růžodole u Litvínova. Tam bylo 56

dosud uloženo celkem 110 tisíc tun kalů, které budou následně spáleny v cementárně společnosti Lafarge a.s. v severočeských Čížkovicích. (67) Hlavní inspektorka životního prostředí pro Katovickou oblast Anna Wrzesniak sdělila, že mají k dispozici důkazy o tom, že se nebezpečný odpad z ČR objevil také u jiných firem v Polsku. Prozatím však neví, kolik odpadů v Polsku celkem je a jak se s nimi nakládá. (68) V polovině ledna 2012 MŽP potvrdilo, že zajistí odvoz odpadu pocházejícího z olejových lagun v Ostravě z Polska zpět na území ČR. Zároveň zaslalo polským úřadům dopis se sdělením, že zahájilo správní řízení s firmami a fyzickými osobami, které se na vývozu materiálu do Polska podílely. Pokud tedy dotčené firmy na své náklady odpad z Polska neodvezou, mohou dostat pokutu. Odvoz pak zajistí MŽP ve vlastní režii. Materiál původem z ostravských lagun je deklarován jako alternativní palivo. Polské úřady ho však vyhodnotily jako nebezpečný odpad. České MŽP se tomuto rozhodnutí musí podřídit neboť je orgánem přeshraniční přepravy a nese za vývoz odpadu odpovědnost. (69) Celkem 200 tisíc tun kalů chtělo Sdružení Čistá Ostrava z lagun vytěžit, smíchat s uhelným prachem a pod různými obchodními názvy vyvézt do Polska. Tam měl odpad shořet v několika elektrárnách. Ty však nakonec neměly o tento materiál zájem a tak jej začaly firmy napojené na Čistou Ostravu rozprodávat v Katovicích a okolí obchodním společnostem jako surovinu pro přípravu briket a pelet například pro běžné vytápění rodinných domů. Vývoz do Polska však musel být ukončen v létě roku 2011 poté, co polské úřady označily toto zboží za nebezpečný odpad a požádaly české MŽP, aby zajistilo odvoz zpět do ČR. (70) Sdružení Čistá Ostrava začalo vyvážet palivo z lagun do Polska již koncem roku 2008. Podle manažerky projektu sanace lagun Aleny Orlíkové tam byl o palivo zájem a jednodušší legislativa. Odběratelem byla polská firma E-Carbo. Více informací však paní Orlíková neuvedla, neboť byly údajně předmětem obchodního tajemství. (99) Materiál vyrobený z kalů z lagun však měl správně být posuzován jako nebezpečný odpad, pro který platí přísnější pravidla při vývozu za hranice. Vláda však v červenci 2008 rozhodla, že „výrobek“ z lagun nebude nebezpečný odpad, jak navrhovalo MŽP, ale certifikované palivo. 57

Původně projekt sanace ropných lagun v Ostravě s polskými odběrateli nepočítal. Podniky v Česku, ve kterých úspěšně proběhly palivové zkoušky, však zatím neměly povolení ke spalování tohoto materiálu. Důvodem bylo to, že ČIŽP nevydala metodický pokyn, jak v případě tohoto údajného paliva postupovat. V ČR měly palivo už ve zkušebním provozu spalovat Elektrárna Dětmarovice a Energetika Třinec. (100) Nelegální přeprava odpadů se týká materiálu, který je označován jako Geobal 4. Skládá se z 90 až 100 % ze zavápněné sludge a z 0 až 10 % z uhelného hruboprachu. Materiál vznikl smícháním kalů z ostravských lagun s vápnem a uhelným prachem. Jeho předchůdce byl Geobal 3 – obsahoval 70 – 80 % alifatických a aromatických uhlovodíků, kyselinu sírovou, 10 % černouhelného prachu a 10 – 20 % neutralizačního vápna. Podle chemických rozborů byly přítomny i polychlorované bifenyly, síra, arzen, olovo, měď, zinek, nikl, fluor, chlor, kadmium, chrom, rtuť a thalium. Podle výrobce, společnosti Baltom, byl výrobek palivem pro velké energetické celky a cementárny. (68) Z kauzy je již mezinárodní problém. Evropská komise v Bruselu má rozhodnout spor o to, zda je materiál z lagun palivo nebo nebezpečný odpad. Komise má rozsoudit ČR a Polsko, které označilo materiál za nebezpečný odpad a požaduje, aby byl z polského území dovezen zpět do ČR. (87) Materiál, původem z ostravských lagun, je podle mluvčí MŽP Michaeli Jendekové v souladu s českými zákony alternativní palivo. (69) Z nebezpečných odpadů se stal výrobek – palivo poté, co si společnost Geosan a.s., upravující kaly z lagun, zajistila kulaté razítko od státem akreditovaného ústavu. Nad výrobkem potom státní orgány ztratily dohled. Transformace odpadu na alternativní palivo byla pro společnost ekonomicky výhodnější. Nejenže společnost Geosan a.s. nemusela platit za uložení odpadu na skládku, ale peníze nad rámec 3,2 miliardy od státu vydělala i prodejem tohoto výrobku. (88) Certifikát výrobku a označení alternativní palivo udělil kalům z lagun Vědeckovýzkumný uhelný ústav, a.s. (dále jen „VVUÚ“). Jedná se o Certifikační orgán na výrobky č. 3076. VVUÚ byl akreditován Českým institutem pro akreditaci podle ČSN EN 45011. Na svých webových stránkách VVUÚ uvádí, že byl mimo jiné akreditován i pro certifikaci tuhých alternativních paliv a tuhých biopaliv, v rozsahu uvedeném v příloze Osvědčení o akreditaci č. 135/2008, ze dne 31. 3. 2008. (103) V příloze č. 1 ze dne 28. 4. 2010, která je nedílnou součástí osvědčení o akreditaci pro VVUÚ č. 135/2008, však není o alternativních palivech nic uvedeno. (95) 58

VVUÚ definuje na svých webových stránkách tuhá alternativní paliva (TAP) jako paliva, která jsou vyráběná z jiného než nebezpečného odpadu a jsou určena pro energetické využití a pro zužitkování v zařízeních pro spalování nebo spoluspalování a splňující požadavky na třídění a specifikaci stanovené v návrhu normy CEN/TS 15359. (103) Generální ředitel s. p. Diamo Jiří Jež se za Diamo distancuje od certifikátu, který překlasifikoval odpad na palivo. Zároveň v rozhovoru pro Hospodářské noviny dne 31.1.2012 uvedl, že Diamo vyhlásilo veřejnou soutěž a Čistá Ostrava to vyhrála. S. p. Diamo tedy nemá sebemenší právo mluvit do toho, co s materiálem kdo potom dělá či kam ho vyváží. Dodal, že kdyby se sanace neřešila přes to palivo, mohla být údajně mnohem dražší. Nestála by čtyři, ale třeba dvanáct miliard korun. Není jasné, kdo odtěží zbývajících 70 tisíc tun kalů, které se nově objevily v lagunách v Ostravě. Není ani známo, jak se tyto kaly budou likvidovat. Lafarge je totiž odmítá. (89) Ředitel cementárny Lafarge pan Mareš sdělil, že cementárna další Geobal 4 nebo jiné materiály vyrobené z ropných zbytků z ostravských lagun nepřijme a nebude spalovat. (87) V listopadu 2011 mluvčí cementárny Lafarge paní Hucanová sdělila, že Geobal 4 není alternativním palivem. S daným materiálem, neboli odpadem, tedy bude nakládáno přesně v souladu s vydaným integrovaným povolením v přísnějším režimu jako s nebezpečným odpadem. Hucanová se odvolala na nepochopení a na nepřesný překlad z angličtiny. „Alternativní palivo“ podle současné platné legislativy neexistuje. V platné vyhlášce je definováno pouze „palivo”. Termín „alternativní palivo” se podle Hucanové v Lafarge používá v případě, kdy je třeba odlišit jiné palivo od paliva, které se v cementářském průmyslu používá jako základní (uhlí, plyn, mazut). V cementárně Lafarge má být spoluspalování nebezpečný odpad, který odmítly spalovat elektrárny a jiné cementárny. Nejbližším možným místem, kde by mohly být kaly z ostravských lagun spalovány, je cementárna v Hranicích. V Cementu Hranice byla provedena spalovací zkouška, ale bez pozitivních výsledků. Krajský úřad Ústeckého kraje podle principu předběžné opatrnosti překlasifikoval výrobek Geobal 4 na nebezpečný odpad. Na Mostecko je nyní dovážen nebezpečný odpad, který má název Geobal 4. Předchůdce byl Geobal 3, který má rovněž certifikát jako výrobek. (90) 59

V celé kauze odpadů z lagun v Ostravě dominují tyto společnosti: – Celio a.s. (dále jen „Celio“) – společnost, která se specializuje na nakládání s pevnými odpady. Vlastní a provozuje skládku v Růžodolu u Litvínova (71); – Lafarge Cement a.s. (dále jen „Lafarge“) – od roku 1898 dodává cementové výrobky a maltovinová pojiva. Vlastní výrobní závod v Čížkovicích u Lovosic (72); – Diamo, s. p. – organizace, která je odpovědná za odstranění staré ekologické zátěže po bývalém s. p. Ostramo. Má sídlo ve Stráži pod Ralskem (73); – Sdružení Čistá Ostrava – sdružení firem, které od Diama získaly státní zakázku na sanaci ropných lagun podle schváleného realizačního projektu „Nápravná opatření – laguny Ostramo“ (74); – Geosan Group a.s. (dále jen „Geosan“) – zajišťuje rekultivace a odstraňování starých ekologických zátěží. Společnost je vedoucím účastníkem sdružení Čistá Ostrava. (75) Společnost Geosan group v současné době nesmí nakládat se svým majetkem, na který Okresní soud v Kolíně vydal exekuci kvůli pohledávce 74,6 milionu korun liberecké firmy Baltom, která na likvidaci lagun bývalé chemičky Ostramo až do jara roku 2011 zajišťovala většinu prací. (76) 5.1.5.1 Laguny s. p. Ostramo Skládka nebezpečných odpadů z provozu bývalého s. p. Ostramo v Ostravě představuje jednu z největších starých ekologických zátěží v ČR. Historie lagun spadá až do roku 1888, kdy byla založena rafinerie minerálních olejů v Přívoze u Moravské Ostravy. Hlavním produktem byl petrolej na svícení, později i letecký benzín. Po 2. světové válce zde byla výroba pohonných hmot a olejů. Zpracování ropy bylo ve státním podniku Ostramo zastaveno ke konci roku 1980. V roce 1992 byl provoz rafinérie privatizován a podnik získal podnikatel Vítězslav Vlček, který se zavázal i k sanaci území. Podnik změnil název na Ostramo – Vlček a spol., s. r. o. Po povodni v roce 1997 však již nebyla výroba obnovena. Stát nakonec laguny odkoupil za korunu zpět. Hrozilo totiž, že odpady zamoří široké okolí Skládka odpadů z rafinérie má celkem tři části, které jsou označeny jako laguny R1, R2 a R3. Laguny jsou odděleny hrázemi se zemními valy o výšce cca 5 m nad okolním terénem. Mezi lagunou R1 a sousedním areálem se nacházejí navážkami překryté odpady, které zde byly uloženy nejdříve – laguna R0. V okolí lagun a jejich podloží 60

jsou i kontaminované zeminy a hráze. Odpady byly ukládány do lagun do července roku 1996. (77) Laguny byly založeny na povodňových náplavových materiálech údolní nivy, resp. na navážkách bez dnové izolace a drenážního systému. Dodatečné odizolování lagun bylo provedeno v letech 1972 až 1992 podzemní těsnicí stěnou. V roce 1994 byla uvedena do provozu čistírna odpadních vod čerpaných z prostoru mezi těsnicími stěnami. Od roku 2003 je v provozu vodní dílo „Havarijní nápravná opatření“ k zamezení šíření kontaminace ropných látek vně těsnicí stěny, zahrnující drenážní systém s dekontaminací čerpaných a zapouštěných podzemních vod a monitorovací profil vystrojených hydrogeologických vrtů na výstupu podzemní vody z lokality. Drenážní systém byl od listopadu 2004 uveden do trvalého provozu. Čištění vod čerpaných z drénu zajišťoval provozovatel Aquatest a.s. do října roku 2008 na dočasné dekontaminační stanici a od 1. 10. 2008 pak na nové dekontaminační stanici. (78)

Obrázek č. 9: Lokalizace lagun: Moravskoslezský kraj, okres Ostrava. (77) 5.1.5.2 Sanace lagun Vláda ČR v roce 1996 stanovila odpovědným za odstranění odpadů z lagun s. p. Diamo. V roce 1999 se uskutečnila přípravná fáze sanace, ve které byla charakterizována rizika ekologické zátěže pro zdraví člověka a životní prostředí a byla navržena míra vyčištění území v souladu s jeho budoucím využitím dle územního plánu města Ostravy, tj. rekultivace území na funkci lesa (lesopark). V roce 2001 proběhl doprůzkum tělesa skládky k získání komplexních údajů o skládce a jejím obsahu. Z dat z přípravné fáze sanace byla s. p. Diamo zpracována zadávací dokumentace k vyhlášení obchodní veřejné soutěže na dodavatele veřejné zakázky „Nápravná opatření – laguny Ostramo“, která byla vyhlášena v listopadu 2003. V srpnu 2004 byl vybrán dodavatel Sdružení Čistá Ostrava. 61

Pro sanační práce byly stanoveny následující závazné termíny: –

odpady v lagunách R1, R2 a R3 budou odtěženy a následně využity (popř.

odstraněny) do 31. 12. 2011; –

odpady v laguně R0 a části R1 a dále horninové prostředí v okolí lagun R2 a R3

budou odtěženy a následně využity (popř. odstraněny) do 31. 12. 2014; –

znečištění horninového prostředí pod lagunami R0 – R3 a v jejich bezprostředním

okolí bude odstraněno na cílovou koncentraci NEL 15 g/kg do 31. 12. 2016; –

znečištění NEL v podzemní vodě bude odstraněno na cílový limit 3mg/l do

31. 12. 2017; – technická rekultivace sanovaného prostoru dle podmínek územního plánu využití území bude provedena do 31. 12. 2018. (77)

Sdružení Čistá Ostrava začalo s těžbou odpadu v roce 2008. Postupně uzavřelo smlouvu s firmami a obchodními společnostmi, které měly materiál zpracovávat a prodávat jako palivo pro elektrárny především do Polska. Situaci zkomplikovala skutečnost, že Sdružení Čistá Ostrava spolupracovalo s dalšími subdodavatelskými společnostmi a není jasné, komu která část toxického materiálu v tuto chvíli patří. Státní instituce, ani soukromé firmy, které se na zakázce podílejí, nejsou schopny doložit, kolik materiálu z lagun se už skutečně podařilo zlikvidovat a kolik ho soukromé firmy pouze přepravily z jednoho místa na druhé. (79) Přibližně 8 tisíc tun materiálu Geobal 3 bylo také dovezeno do areálu bývalých Vratimovských papíren nedaleko Ostravy. Společnost Geosan zažádala o možnost dočasného skladování nově vytěžených a upravených odpadů z ropných lagun přímo na Ostravsku. Moravskoslezský kraj se k možnosti skladovat „palivo“ po dobu 18 měsíců přímo v areálu lagun vyjádřil v únoru 2012 odmítavě. (80) Ke dni 13. prosince 2011 bylo zajištěno využití 200 679 tun odpadů z lagun. Tímto byl podle Geosanu splněn závazný termín dle Realizační smlouvy mezi s. p. Diamo a Sdružením Čistá Ostrava. (81) Geosan musel tento termín stihnout, protože od 1.1.2012 začala platit výpověď, kterou dopravci upravených kalů dalo Podkrušnohorské technické muzeum. To mu pronajímalo vlakovou vlečku, kde se materiál vykládal. Nyní už by vlečku Geosan používat nemohl. (96) 62

Bývalý obchodní ředitel Geosanu, pan Aleš Grof, který podepsal v roce 2004 se s. p. Diamo smlouvu, nyní celý projekt kritizuje. Geosan údajně nedodržuje technologický postup, se kterým v roce 2004 zakázku získal. Jeho jediným motivem je údajně maximální zisk. Smlouva, kterou tehdy Grof podepisoval, má úplně jiný obsah, než jaká je dnešní realita. Smlouva z roku 2004 zavazovala Geosan a Sdružení Čistá Ostrava ekologickým a zákonným způsobem provést sanaci lagun. S. p. Diamo měl tyto práce zaplatit. Výsledkem však je, že Diamo zaplatilo miliardu korun a nedokáže doložit, jak bylo 110 tisíc tun nebezpečného odpadu zneškodněno. Podle Grofa Geosan promarnil od roku 2004 do roku 2009 pět let, kdy nedělal nic jiného, než že loboval za změnu nabídkových technologií na ty nejlevnější a současně nejvíce poškozující životní prostředí. K tomu jej mohla motivovat pouze touha po zisku. Kdyby použil vítěznou technologii, nemusel by teď hromadit odpady v severních Čechách a neničil by životní prostředí Ostravy a celého regionu, včetně sousední oblasti v Polsku. Způsob likvidace lagun je přitom popsán v příloze smlouvy. Jenže tyto technologie jsou dnes naprosto odlišné od těch, které Geosan nakonec použil. Od počátku bylo třeba řešit dvě hlavní oblasti. Znečištění ovzduší při manipulaci s ropnými látkami z lagun a jejich likvidaci. Sdružení Čistá Ostrava se zavázalo, že po odčerpání tekutých frakcí a provedení příslušných úprav zaplaví jednotlivé laguny inertním roztokem, a tím zamezí znečištění ovzduší. Těžbu mělo provádět plovoucím bagrem pod hladinou roztoku, odpad přepravovat potrubím bez přístupu vzduchu do zásobníků a neutralizaci provádět v reaktoru také bez přímého kontaktu s ovzduším. Dále po vytěžení mazlavých frakcí mělo dojít k zakrytí pevných odpadů polyetylenovými foliemi a odkrývat se měly pouze pro potřebu těžby klasickým bagrem, která měla být prováděna pod vodní clonou. Vše nakonec proběhlo bez použití jakýchkoliv ochranných technologií, plovoucí bagr nebyl na laguny dodán, odpad byl neutralizován v díře v zemi promícháváním lžící bagru a zplodiny unikali volně do ovzduší. Tekutá část odpadu měla být odčerpána a předána rafinerii k využití. Mazlavá a tuhá část odpadu zneutralizována v reaktoru a následně energeticky využita. Nabízelo se využití v cementárnách či elektrárnách. Odpad měl být tedy spálen. Z ekonomických důvodů společnost Geosan zvolila levnější řešení – odvoz odpadu do Polska pod označením alternativní palivo. Tato přesmyčka umožnila vyhnout se 63

zákonné evidenci nebezpečného odpadu, podle které lze dohledat místo jeho konečného zneškodnění. Bez technologických úprav nebylo možné nebezpečný odpad spalovat v zařízeních v blízkosti Ostravy a Geosan nechtěl investovat do potřebných úprav spalovacího zařízení, ani za pálení odpadu platit. Proto vzniklo z odpadu alternativní palivo. Jediný provoz v ČR upravený na spalování těchto odpadů je v cementárně v Čížkovicích. I s touto alternativou nabídka počítala. K tomuto řešení Geosan přistoupil až v době, kdy mu hrozilo nesplnění termínu. S výrobou alternativního paliva byla přitom seznámena ČIŽP v Ostravě, hejtmanství Moravskoslezského kraje i Magistrát města Ostravy. Cenově se umístila nabídka jako druhá, hodnoceny byly celkem tři. Takže ani nejlevnější, ani nejdražší. Všechny nabídky počítaly s využitím podobných technologií. Sdružení Čistá Ostrava se lišilo tím, že vyřešilo těžbu a manipulaci s odpadem, což konkurenční nabídka neřešily. Proto Sdružení Čistá Ostrava uspělo, byť bylo o sto milionů dražší. Těchto 100 milionů korun mělo přispět k tomu, aby se v Ostravě neznečišťovalo ovzduší. Geosan však nakonec tyto technologie nepoužil. Cena ale o tyto peníze snížena nebyla. (101) 5.1.5.3 Emisní limity Spoluspalování Geobalu 4 v kalcinátoru cementárny Lafarge proběhlo 22. listopadu 2011. Emisní limity byly podle ředitele továrny, pana Ivana Mareše, splněny. (81) Podle výsledků testů tedy cementárna Lafarge spalováním ostravských kalů neporušuje emisní limity. Lafarge má však mírnější emisní limity než jak stanovuje legislativa. Podle vedení cementárny byly limity zvýšeny kvůli kvalitě základní suroviny místního vápence. Ředitel cementárny Lafarge pan Ivan Mareš prohlásil, že orgán státní správy může povolit výjimky, pokud emise nejsou výsledkem spalovacího procesu. Pan Mareš tedy tvrdí, že emise SO2 a TOC nevznikají spalováním odpadů. Právě pro emise SO2 a TOC má cementárna Lafarge navýšené emisní limity o osmkrát a pětkrát více než ukládá legislativa. (82) Limity pro vypouštění emisí však byly v integrovaném povolení navýšeny právě pro spoluspalování odpadů. (92)

64

5.1.5.4 Integrovaná povolení Cementárna Lafarge a.s. Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor životního prostředí a zemědělství, vydal provozovateli společnosti Lafarge Cement, a.s., Čížkovice integrované povolení pro zařízení „Čížkovická cementárna“, které je umístěno v katastrálním území Čížkovice a Sulejovice. Povolení bylo vydáno na dobu neurčitou. Pro provoz zdrojů znečišťování byly stanoveny mimo jiné tyto podmínky: Při spoluspalování odpadů Provozem zařízení budou dodrženy specifické emisní limity uvedené v bodě 2.1 přílohy č. 2 k nařízení vlády č. 354/2002 Sb., ve znění novel: Tabulka č. 2: Specifické emisní limity pro cementárnu Lafarge a.s. (92) znečišťující

emisní limit podle

emisní limit stanovený pro

látka

platné legislativy

cementárnu Lafarge

SO2

50 mg/m3

400 mg/m3

TOC

10 mg/m3

50 mg/m3

Skládka Celio a.s. Dne 26. 09. 2011 byla Krajským úřadem Ústeckého kraje, odborem životního prostředí a zemědělství, vydána změna č. 20 integrovaného povolení pro zařízení „Skládkový komplex Celio a.s.“. Přehled nejdůležitějších změn integrovaného povolení: Popis zařízení část a) Technické technologické jednotky podle přílohy č. 1 zákona o integrované prevenci – Skládka skupiny S-NO – zařízení bude sloužit k odstraňování odpadů dle kódu D1 – ukládání v úrovni nebo pod úrovní terénu (např. skládkování apod.), a dále k dlouhodobému skladování odpadu katal. č. 19 02 05 – Kaly z fyzikálně-chemického zpracování obsahující nebezpečné látky, který vznikl úpravou odpadní kyselé sludge z lokality Laguny Ostramo v Ostravě, před jeho energetickým využitím (nakládání s odpady dle kódu R13 – skladování materiálů před aplikací některého z postupů uvedených pod označením R1 až R12 (s výjimkou dočasného skladování na místě vzniku před sběrem). Maximální skladovací kapacita zařízení činí 110 000 tun tohoto odpadu. Odpad katal. č. 19 02 05 zde může být dlouhodobě skladován pouze do 31. 12. 2017 a přijímán k dlouhodobému skladování smí být pouze do 31. 12. 2011. 65

– Linka pro úpravu odpadů – slouží k úpravě odpadů za účelem jejich dalšího využívání, přípandě odstranění. Jedná se buď o fyzikálně-chemickou úpravu odpadů (stabilizaci) – kód D9 nebo o úpravu odpadů za účelem jejich využití jako paliva (kombinace fyzikálních a mechanických postupů) – kód R12 – předúprava odpadů k aplikaci některého z postupů uvedených pod označením R1 až R11. Odpad katal. č. 19 02 05 může být v tomto zařízení upravován za účelem jeho energetického využití v cementárně Lafarge Cement pouze do 31. 12. 2017. ČIŽP upozornila, že v rámci předložené dokumentace nebyly předloženy k „palivu“ Geobal 3 a 4 protokoly o vyloučení nebezpečných vlastností odpadů. Před vydáním změny č. 20 integrovaného povolení pro společnost Celio bylo zahájeno řízení o vydání nepodstatné změny integrovaného povolení. ČIŽP OI Ústí nad Labem však doporučila jako nezbytné změnu integrovaného povolení projednat v režimu podstatné změny. Krajský úřad však toto zamítl s odůvodněním, že úprava odpadu bude probíhat na stávajícím zařízení „Linka pro úpravu odpadů“, které sice spadá pod působnost zákona o integrované prevenci, ale vzhledem k tomu, že nedojde k navýšení kapacity zařízení a že se ani nebude upravovat nový kód odpadu, nejedná se o změnu v provozu zařízení. To je však v rozporu s úvodem změny integrovaného povolení, kde je uvedeno nové katalogové číslo odpadu č. 19 02 05 – Kaly z fyzikálně-chemického zpracování obsahující nebezpečné látky. (94) 5.1.5.5 Palivo versus nebezpečný odpad Doposud se 110 tisíc tun kalů z ostravských lagun změnilo přidáním vápna a uhelného prachu na palivo nazvané Geobal 4. Na skládku Celio bylo naváženo do konce roku 2011. Šlo vždy o jeden vlak z Ostravy denně. (83) Materiál Geobal 4 se vozil přes několik měst a obcí a navíc z části trasa vedla přes Chráněnou krajinnou oblast České středohoří. Společnost Celio a.s. se stala vlastníkem odpadu v okamžiku přejímky odpadu do svého zařízení. Krajský úřad Ústeckého kraje nevyužil svých pravomocí, aby této situaci zabránil. (84) Odbor životního prostředí Ústeckého kraje nejprve reagoval na skladování a spalování zpracovaného odpadu z Ostravska na Mostecku a Litoměřicku zamítavě. Později svůj postoj přehodnotil a vše povolil. Při udělení změny integrovaného povolení pro společnost Celio pro dlouhodobé nakládání s Geobalem 4 se nikdo z účastníků správního řízení proti změně neodvolal 66

(v tom případě by se k problému muselo vyjádřit ministerstvo zdravotnictví), ale dokonce se všichni vzdali i patnáctidenní lhůty na odvolání. (85) Mluvčí cementárny Lafarge paní Milena Hucanová sdělila, že Geobal 4 bude do palivového mixu přidáván postupně a bude tvořit kolem 15% palivového mixu. (86) 5.1.5.6 Vyjádření úřadů – Rada Ústeckého kraje projednala na své schůzi dne 10. 8. 2011 záměr přepravit na území Ústeckého kraje upravené kaly z lagun Ostramo za účelem jejich skladování v zařízení Celio a.s a následného spálení společností Lafarge Cement a.s. v Čížkovicích, který předložil Geosan Group a.s. S tímto záměrem Rada Ústeckého kraje v usnesení č. 30/82R/2011 z této schůze nesouhlasila a striktně jej odmítla. (91)

– Rada Ústeckého kraje v usnesení č. 25/83R/2011 ze dne 24. 08. 2011 souhlasila se změnou integrovaného povolení pro zařízení „Skládkový komplex Celio a.s.“ (92)

– Dne 3. 11. 2011 proběhlo jednání zastupitelstva města Litoměřic. V usnesení č. 244/9/2011 z tohoto jednání je uvedeno nesouhlasné stanovisko zastupitelů s navážením a spalováním ostravských kalů v cementárně Lafarge v Čížkovicích z důvodu, že tato záležitost nebyla konzultována s odborem životního prostředí MěÚ Litoměřice ani nebyla projednána s představiteli města Litoměřice. Dále v tomto usnesení zastupitelé uložili odboru životního prostředí MěÚ Litoměřice, aby ve spolupráci s odborem životního prostředí MěÚ Lovosice a ČIŽP situaci trvale sledoval a využil veškeré zákonné možnosti k zastavení spalování kalů. Zastupitelé zároveň vyzvali Krajský úřad Ústeckého kraje, aby podnikl veškeré kroky k zastavení navážení a spalování kalů. (93) 5.1.5.7 Financování sanace Celkový rozpočet na sanaci lagun byl vládou ČR několikrát navýšen. V usnesení vlády ČR ze dne 4. prosince 1996 č. 626 o dalším postupu při řešení sanace starých ekologických zátěží bývalého s. p. Ostramo Ostrava vláda souhlasila s použitím prostředků Fondu národního majetku ČR na úhradu nákladů spojených s odstraňováním škod na životním prostředí způsobených činností bývalého s. p. Ostramo Ostrava v areálu skládky odpadů do výše 4 mld Kč po jeho převzetí s. p. Diamo. (97)

67

V usnesení vlády ČR ze dne 21. prosince 2009 č. 1584 vláda schválila použití částky ve výši 1 mld Kč v roce 2010 na financování ekologických akcí realizovaných s. p. Diamo. V tomto usnesení vláda dále změnila usnesení vlády ze dne 4. prosince 1996 č. 626 tak, že v bodě I/2/b uvedeného usnesení nahradila úhradu nákladů spojených s odstraňováním škod na životním prostředí způsobených činností bývalého s. p. Ostramo Ostrava v areálu skládky odpadů do výše 4,2 mld. Kč po jeho převzetí s. p. Diamo. (98) Za likvidaci lagun v Ostravě už sdružení Čistá Ostrava inkasovalo 1,2 miliardy korun. Ačkoliv nedodržuje podmínky,

ani

technologický postup, vyjednává

v současnosti o dalších stovkách milionů korun. Geosan chce navíc novou sumu od státu získat i přesto, že už dvakrát nedodržel termín pro vytěžení kalů z lagun a podle smlouvy za to mohl dostat pokutu až 350 milionů korun. Nikdy však k udělení pokuty nedošlo a Geosan vždy dostal dodatek smlouvy, který závazné termíny posunul. Geosan dále žádá navíc o půl miliardy korun k odstranění závad na zařízení, které má čistit kontaminovanou zeminu z areálu lagun. Nefunkční zařízení je přitom součástí realizačního projektu zakázky, který vypracoval Geosan. Společnost však žádá stát o peníze na odstranění závad, za které sama nese odpovědnost. Dalších 200 milionů korun požaduje Geosan na likvidaci 70 tisíc tun kalů, které se v listopadu roku 2011 údajně objevily v lagunách navíc. Vedení Diama i Geosanu přitom v prosinci uvedla, že na likvidaci nově objeveného odpadu nebudou žádat navýšení rozpočtu zakázky. Odborníci přitom zpochybňují argumenty Geosanu a Diama, že by se tak velké množství dosud neznámého odpadu mohlo objevit až těsně před vypršením termínu pro vytěžení lagun. (70)

Obrázek č. 10: Těžba ropných lagun. (76) Obrázek č. 11: Ostravské ropné laguny. (76)

68

6 DISKUSE Stále více dochází k rozvoji opatření pro předcházení vzniku odpadů ať už ve výrobní či nevýrobní sféře. Produkci odpadů se však nelze bezezbytku vyhnout a tak je důležité rozhodnout, jak s ním dále naložit. Na základě stále se vyvíjejících možností nakládání s odpadem byl v evropské a posléze i v české legislativě v roce 2008 směrnicí ES č. 98/2008 stanoven pojem „vedlejší produkt“. To mělo v oblasti nakládání s odpady velký význam, neboť se určité druhy odpadů mohli překlasifikovat právě dle tohoto nového pojmu. Pokud se například jedná o látky nebo předměty, u kterých je zajištěno jejich další využití, nemusí již být klasifikovány jako odpady. Zmírnili se tak podmínky nejen pro jejich přepravu, ale i v dalších oblastech nakládání s nimi. Veškeré nakládání s odpady je rozsáhlou problematikou. Během minulých let došlo ke spoustě významných změn ať už v samotném nakládání s odpady, které zahrnuje nejen jejich shromažďování a sběr, ale i výkup, přepravu, doprava, skladování, úpravu, využití až po jejich odstranění, ale rozsáhlými změnami prošla i evropská a česká legislativa v této oblasti. Došlo především ke zpřísnění podmínek při nakládání s odpady a více se apeluje na původce, aby předcházeli jejich vzniku. Tomu samozřejmě nejde zcela předejít a tak jsou kladeny stále nové a nové požadavky i na zpracovatele odpadů, nebo na konečná zařízení pro jejich likvidaci. V několika posledních desetiletích došlo k významným změnám v evropské legislativě, která se stala závaznou a přímo použitelnou i v ČR. Je tedy evidentní, že je zde snaha o zlepšení stavu lidského zdraví a životního prostředí, kdy se více kompetentních úřadů zaměřuje na dodržování právě těchto právních předpisů. Pro každý druh nakládání s odpadem je třeba zvláštního povolení, ke kterému se musí vyjádřit hned několik dotčených orgánů. Jedná se o snahu více sledovat veškeré dění ohledně odpadů, aby se předešlo případnému nelegálnímu nebo neoprávněnému nakládání s nimi. I tyto případy se však dějí a pak musí kontrolní orgány provádět kontroly tohoto jednání a stanovovat nápravná opatření, případně sankce. Bohužel se tak nestalo v případě vývozu nebezpečných odpadů do Polska. Od začátku zpracování kalů z ropných lagun bývalého s. p. Ostramo dotčené úřady pochybily, když nečinně přihlíželi tomu, že materiál vyrobený z nebezpečných kalů byl

69

klasifikován jako výrobek – palivo a nebylo s ním nakládáno jako s nebezpečným odpadem. Materiál s tímto chybným označením mohl být bez hrozby sankcí volně vyvážen do Polska. Pokud by však byl klasifikován jako nebezpečný odpad, vztahovalo by se na přepravu mnohem více povinností a nejen odpad, ale i způsob jeho likvidace by byly snadno dohledatelné a prokazatelné. Jelikož se tak nestalo, nemají české úřady a oprávněné orgány doklady o správné likvidaci tohoto materiálu. Certifikát výrobku udělil kalům z lagun certifikační orgán, který k tomu podle dostupných informací ani neměl akreditaci. Až příliš mnoho věcí je kolem údajného „výrobku“ Geobal nepřehledných, nedoložených a nedohledatelných. Odborníci tvrdí, že je vyroben z hmoty, která může vyvolat rakovinu a poškodit plíce. MŽP teprve nyní začíná zjišťovat, jak se materiál certifikoval, kdo rozhodl, že je to palivo, a jak se do Polska vlastně dostal. Je s podivem, jak u tak velké a navíc státní zakázky úřady, které mohli usměrňovat správné nakládání s nebezpečným odpadem, naprosto selhaly. Dosud 110 tisíc tun materiálu již skončilo na skládce u Litvínova. Tam budou zřejmě navezeny i odpady z Polska, které tam byly neoprávněně vyvezeny. Materiál ze skládky Celio bude v příštích šesti letech spoluspalován v Lafarge Cement. Tato společnost dostane za spalování zaplaceno a přitom pokud se má jednat o palivo, vlastně by za jeho využívání měla platit. Celio neplatilo ani za skladování nebezpečného odpadu městu Litvínov, neboť materiál byl na skládku ukládán jako výrobek. Společnost Celio však následně dostala integrované povolení, kde byl materiál již jako nebezpečný odpad uveden. Při schvalování změny integrovaného povolení pro skládku Celio mohli dotčené úřady účinně zasáhnout. Změna byla totiž vydána v rámci řízení o vydání nepodstatné změny integrovaného povolení. ČIŽP OI Ústí nad Labem přitom doporučila jako nezbytné změnu integrovaného povolení projednat v režimu podstatné změny. Krajský úřad však toto zamítl s odůvodněním, že úprava odpadu bude probíhat na stávajícím zařízení „Linka pro úpravu odpadů“, které sice spadá pod působnost zákona o integrované prevenci, ale vzhledem k tomu, že nedojde k navýšení kapacity zařízení a že se ani nebude upravovat nový kód odpadu, nejedná se o změnu v provozu zařízení. To je však v rozporu s úvodem změny integrovaného povolení, kde je uvedeno nové katalogové číslo odpadu č. 19 02 05 – Kaly z fyzikálně-chemického zpracování obsahující nebezpečné látky. (94) 70

Podobné rozpory lze nalézt i v integrovaném povolení pro cementárnu Lafarge, která má povolené několikanásobně zvýšené emisní limity než jak ukládá legislativa. Podle výsledků spalovacích zkoušek cementárna Lafarge spalováním ostravských kalů neporušuje emisní limity. Lafarge má však mírnější emisní limity než jak stanovuje legislativa a tak výsledky testů nelze považovat za uspokojivé. Cementárna zpracováním kalů navyšuje množství škodlivých emisí a obhajuje to tím, že jí to zákon umožňuje. Argumentem pro zvýšenou produkci škodlivin se stalo pochybné tvrzení, že když část emisí nepochází ze samotného spalovacího procesu, nedělají nic nezákonného. Nejde však o to, jakým způsobem škodlivé emise v cementárně vznikají, ale o to v jakém množství vznikají. Pokud je množství emisí zvýšené, pak je z hlediska ochrany přírody a z hlediska ochrany zdraví obyvatelstva nepodstatné, že část emisí z cementárny vzniká ještě před zahájením spalování. Navýšení emisí bylo přitom schváleno právě pro spoluspalování odpadů. S podivem je i samotná skutečnost, že se zpracované kaly převáží přes celou republiku a nejsou skladovány nebo přímo spalovány ve vhodných zařízeních poblíž Ostravy. Nejedná se totiž o řešení problému, ale o jeho pouhé přesunutí z jednoho postiženého kraje do druhého. Pochybení lze nalézt už při samotném zadávání rozsáhlé zakázky na sanaci lagun. Jinak by snad nebylo možné, aby společnost Geosan Group a.s., která je odpovědná za likvidaci ostravských ropných lagun, před vypršením termínu dokončení sanace lagun sdělila, že v lagunách je o dalších 70 tisíc tun odpadu víc, než se předpokládalo. Odborníci však toto tvrzení zpochybňují a shodují se v tom, že jsou k dispozici různé technologie a metody umožňující zjistit naprosto přesně, jak velké množství ropných kalů je v lagunách obsaženo. Například průzkumné vrty, moderní geofyzikální technologie a klasické geodetické metody mohou zjistit obsah lagun s velkou přesností. Pokud však měl s. p. Diamo o celkovém množství kalů špatné informace, byl průzkum udělán špatně. To mohlo být způsobeno nedbalostí, snahou ušetřit, nebo v tom hrál roli jiný záměr. Nově objevených 70 tisíc tun ropných kalů může být i výsledkem machinací s dokumenty a vzniklo pouze na papíře, aby se Geosan vyhnul povinnosti uhradit státu stovky milionů na penále za nesplněný termín. Přestože Sdružení Čistá Ostrava mělo ropné laguny zlikvidovat podle původního záměru do konce roku 2010, MŽP mu povolilo prodloužení termínu do konce roku 2011. Oznámením o tom, že je nutné vytěžit ještě 70 tisíc tun odpadu, vlastně Sdružení Čistá Ostrava znovu nedokončilo termín sanace a mohlo být pokutováno částkou až 71

300 milionů korun. S. p. Diamo však sdružení pokutu neudělil a naopak obhajoval sdružení tím, že už plánovaných 200 tisíc tun kalů vytěžilo a termín tedy splnilo. Další sankce mohla společnosti Geosan udělit i ČIŽP za to, že nebezpečný odpad z lagun nezařadila podle katalogu odpadů. Místo toho byl odpad vydáván za výrobek. Kauze s kaly se věnovala i Česká televize, která na programu ČT2 dne 26. 2. 2012 odvysílala publicistický pořad „Nedej se“ věnovaný sanaci ostravských ropných lagun a nelegální přepravě odpadů do Polska. Převezení kalů z jednoho místa na druhé nelze považovat za rozumné řešení. Řešení by mohlo spočívat například v nespalovacích technologiích a postupech. Přesto už stát vyplatil firmám 1,2 miliardy korun, dvakrát o rok prodloužil termíny pro vytěžení a likvidaci kalů a odpustil Geosanu penále ve stovkách milionů. Dalo by se tedy říct, že jde především o velmi výhodný byznys. MŽP mělo zasáhnout, celý proces zastavit a zajistit, aby se problém Ostravska neřešil na úkor životního prostředí severních Čech a měly by být posouzeny dostupné šetrnější technologie likvidace kalů. Přestože MŽP je orgánem pro přeshraniční přepravu, nedokáže v tuto chvíli odpovědět na otázku, kolik přesně materiálu z ostravských lagun se v Polsku nachází a jaké je jeho složení.

72

7 ZÁVĚR Problematika přeshraniční přepravy je velice rozsáhlá. S tímto druhem nakládání s odpady je spojeno velké množství administrativy a veškeré osoby, účastnící se přepravy odpadů, musejí dodržovat nespočet povinností stanovených evropskou i českou legislativou. Domnívám se, že právě díky administrativní náročnosti a někdy i nepřehlednosti spousty relevantních právních předpisů, dochází ať už vědomě či nevědomě k nelegálním přepravám odpadů. Ve většině zjištěných případů se evidentně jedná o úmysl odpady převést do jiných zemí za účelem využití nebo odstranění bez potřebných povolení, a to hlavně pro zvýšení zisku za tento způsob využití nebo odstranění. V některých případech se však jedná o nevědomost ať už původce, přepravce nebo příjemce odpadu, že musí při přepravě podstoupit několik důležitých kroků před jejím zahájením i po jejím ukončení. U několika případů nelegální přepravy odpadů však dochází i k pochybení odpovědných úřadů, kteří nevyužívají svých pravomocí k nepovolení přepravy, pokud jsou zřejmé pochybnosti o této přepravě. Kontrolní orgány často sami přihlížejí a jsou nečinné, pokud si výrobce nebo dopravce zajistí certifikát, že se nejedná o vývoz či dovoz odpadu, ale výrobku či paliva. Přitom to jsou právě kontrolní orgány, které by měly v těchto případech zasáhnout a přinejmenším si ověřit, zda se skutečně nejedná o nelegální přepravu odpadů. Pokud tak nebudou činit, můžeme očekávat další případy oznámení o nelegální přepravě odpadů nejen od ostatních států v EU, ale i mimo ni. Hlavními neshodami při přepravě odpadů jsou případy, kdy jsou odpady vydávány za jiný druh zboží, které nepodléhá tak přísným povinnostem při přepravě. Ať už jsou odpady vydávány za alternativní palivo nebo za výrobky, nebo nebezpečné odpady jsou vydávány za materiál určený k dalšímu zpracování, vždy se jedná o porušení povinností pro přepravu odpadů. Se stále zvyšujícím se rozvojem nejen naší, ale i světové ekonomiky, dochází i k nárůstu různých výrob a tedy i k nárůstu produkci odpadů. I lidská spotřeba zdrojů neustále roste. Do budoucna je tedy důležité zaměřit se na správné a účelné nakládání s odpady, na veškerá možná opatření pro správné nakládání s nimi a jejich případné využívání nebo odstraňování v souladu s ochranou lidského zdraví a ochranou životního prostředí dále rozvíjet. 73

8 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY (1) MILUŠE HLAVATÁ: Odpadové hospodářství, 1. vydání, Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, 2006, 171 s. ISBN 80-248-0737-8 (2) KAMILA KUDELOVÁ, JITKA JODLOVSKÁ, BOŘIVOJ ŠARAPATKA: Odpady, 1.vydání, Univerzita Palackého v Olomouci, 1999, 186 s. ISBN 80-244-0046-4 (3) MAREČEK, J. a kol.: Legislativa odpadového hospodářství. Brno: MZLU Brno, 2003. 133 s. ISBN 80-7157-656-5 (4) Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů [online] [citace 2012-02-13] Dostupné na: http://www.inisoft.cz/strana/zakon-185-2001-sb (5) Zákon č. 154/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů [online] [citace 2012-02-13] Dostupné na: www.mvcr.cz/soubor/sb054-10-pdf.aspx (6) ADR 2011 v platném znění [online] [citace 2012-02-13] Dostupné na: http://www.mdcr.cz/cs/Silnicni_doprava/Nakladni_doprava/adr/ADR+2011++ke+sta%c5%been%c3%ad/ADR+2011.htm (7) Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 64/1987 Sb., o Evropské dohodě o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR) [online] [citace 2012-02-13] Dostupné na: http://www.mdcr.cz/NR/rdonlyres/8701C147-D8AB-4645-A554C3EAFB90D041/0/v6487.rtf (8) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006, o přepravě odpadů [online] [citace 2012-02-13] Dostupné na: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2006:190:0001:0098:CS:PDF (9) Nařízení rady (EHS) č. 259/93, o dozoru nad přepravou odpadů v rámci Evropského společenství, do něj a z něj a o její kontrole [online] [citace 2012-02-13] Dostupné na:

74

http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:15:02:31993R0259:CS:PDF (10) Nařízení Komise (ES) č. 1379/2007, kterým se mění přílohy IA, IB, VII a VIII nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 o přepravě odpadů, aby se zohlednil technický pokrok a změny dohodnuté v rámci Basilejské úmluvy [online] [citace 2012-02-13] Dostupné na: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2007:309:0007:0020:CS:PDF (11) Nařízení Komise (ES) č. 669/2008, kterým se doplňuje příloha IC nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 o přepravě odpadů [online] [citace 2012-02-13] Dostupné na: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2008:188:0007:0015:CS:PDF (12) Nařízení Komise (ES) č. 308/2009, kterým se za účelem přizpůsobení vědeckému a technickému pokroku mění přílohy IIIA a VI nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 o přepravě odpadů [online] [citace 2012-02-13] Dostupné na: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2009:097:0008:0011:CS:PDF (13) Nařízení Komise (ES) č. 1418/2007 o vývozu některých odpadů určených k využití, uvedených v příloze III nebo IIIA nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006, do některých zemí, na které se nevztahuje rozhodnutí OECD o kontrole pohybů odpadů přes hranice [online] [citace 2012-02-13] Dostupné na: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2007:316:0006:0052:CS:PDF (14) Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj [online] [citace 2012-02-11] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/OECD (15) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 98/2008, o odpadech a o zrušení některých směrnic [online] [citace 2012-02-13] Dostupné na: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2008:312:0003:0030:CS:PDF 75

(16) Směrnice Rady o nebezpečných odpadech č. 91/689/EHS [online] [citace 2012-02-11] Dostupné na: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:15:02:31991L0689:CS:PDF (17) Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí [online] [citace 2012-02-13] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/ADR (18) Přeshraniční přeprava odpadů [online] [citace 2012-02-13] Dostupné na: http://www.mzp.cz/cz/preshranicni_preprava_odpadu (19) Pokyny k přeshraniční přepravě odpadů [online] [citace 2012-02-13] Dostupné na: http://www.mzp.cz/cz/pokyny_preshranicni_preprava (20) Pokyny k přeshraniční přepravě odpadů – U – Úvod [online] [citace 2012-02-13] Dostupné na: http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/pokyny_preshranicni_preprava/$FILE/ood p-U_uvod-20110524.pdf (21) Basilejská úmluva o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování, Basilej 1989 [online] [citace 2012-02-13] Dostupné na: http://www.mzp.cz/cz/basilejska_umluva_kontrola_pohybu (22) Směrnice Rady 92/3/Euratom, o dozoru nad přepravou radioaktivního odpadu mezi členskými státy a do Společenství a ze Společenství a o její kontrole [online] [citace 2012-02-14] Dostupné na: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:15:02:31992L0003:CS:PDF (23) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002, o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu [online] [citace 2012-02-14] Dostupné na: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:03:37:32002R1774:CS:PDF

76

(24) Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Protokolu o ochraně životního prostředí ke smlouvě o Antarktidě [online] [citace 2012-02-14] Dostupné na: http://www.epravo.cz/top/zakony/sbirka-zakonu/sdelenl-ministerstva-zahranicnichveci-14553.html?mail (25) Zákon č. 106/2005 Sb., úplné znění zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 477/2001 Sb., zákonem č. 76/2002 Sb., zákonem č. 275/2002 Sb., zákonem č. 320/2002 Sb., zákonem č. 167/2004 Sb., zákonem č. 188/2004 Sb., zákonem č. 317/2004 Sb. a zákonem č. 7/2005 Sb. [online] [citace 2012-02-13] Dostupné na: http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?cd=76&typ=r&zdroj=sb05106 (26) Směrnice Rady o odpadech č. 75/442/EHS [online] [citace 2012-02-14] Dostupné na: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:15:01:31975L0442:CS:PDF (27) Zodpovězené dotazy – Celní správa ČR [online] [citace 2012-02-14] Dostupné na: http://www.celnisprava.cz/cz/vyhlasky/Stranky/zadost-o-informaci-dorucena-grc-dne12-3-2010-odpoved-odeslana-dne-22-3-2010-pod-cj-98052010-900000-202.aspx (28) Enviweb – článek: Nelegálně dovezené odpady byly vráceny do Rakouska [online] [citace 2012-02-11] Dostupné na: http://www.enviweb.cz/clanek/archiv/83338/nelegalne-dovezene-odpady-byly-vracenydo-rakouska (29) Enviweb – článek: Kontejner s odpady vrácený z Brazílie do České republiky [online] [citace 2012-02-11] Dostupné na: http://www.enviweb.cz/clanek/archiv/83779/kontejner-s-odpady-vraceny-z-brazilie-doceske-republiky (30) Tisková zpráva MŽP – V posledním březnovém týdnu proběhla pravidelná kontrola dodržování pravidel pro přepravu odpadů mezi státy [online] [citace 2012-01- 8] Dostupné na: http://www.mzp.cz/cz/news_tz100402kontrola_prepravy_odpadu 77

(31) Vyhláška č. 374/2008 o přepravě odpadů a o změně vyhlášky č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů), ve znění pozdějších předpisů [online] [citace 2012-02-17] Dostupné na: www.mvcr.cz/soubor/sb121-08-pdf.aspx (32) Pokyny k přeshraniční přepravě odpadů – Přeprava odpadů do ČR ze zahraničí („dovoz“), kapitola D1 [online] [citace 2012-02-17] Dostupné na: http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/pokyny_preshranicni_preprava/$FILE/ood p-D1_Dovoz-20080229.pdf (33) Pokyny k přeshraniční přepravě odpadů – Přeprava odpadů do ČR ze zahraničí („dovoz“), kapitola D2 [online] [citace 2012-02-17] Dostupné na: http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/pokyny_preshranicni_preprava/$FILE/ood p-D2_Dovoz_oznameni_nutne-20080229.pdf (34) Pokyny k přeshraniční přepravě odpadů – Přeprava odpadů do ČR ze zahraničí („dovoz“), kapitola D3 [online] [citace 2012-02-17] Dostupné na: http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/pokyny_preshranicni_preprava/$FILE/ood p-D3_Dovoz_postup-20080229.pdf (35) Pokyny k přeshraniční přepravě odpadů – Přeprava odpadů do ČR ze zahraničí („dovoz“), kapitola D4 [online] [citace 2012-02-17] Dostupné na: http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/pokyny_preshranicni_preprava/$FILE/ood p-D4_Dovoz_R-20100628.pdf (36) Pokyny k přeshraniční přepravě odpadů – Přeprava odpadů do ČR ze zahraničí („dovoz“), kapitola D5 [online] [citace 2012-02-17] Dostupné na: http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/pokyny_preshranicni_preprava/$FILE/ood p-D5_Dovoz_Predbez-20100628.pdf (37) Pokyny k přeshraniční přepravě odpadů – Přeprava odpadů do ČR ze zahraničí („dovoz“), kapitola D6 [online] [citace 2012-02-17] Dostupné na: http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/pokyny_preshranicni_preprava/$FILE/ood p-D6_Dovoz_R1-20100628.pdf

78

(38) Vyhláška č. 376/2001 o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů [online] [citace 2012-02-11] Dostupné na: http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?zdroj=sb01376&cd=76&typ=r (39) Vyhláška č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů) [online] [citace 2012-02-11] Dostupné na: http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?sn=y&hledany=381%2F2001&zdroj=sb01381 &cd=76&typ=r (40) Vyhláška č. 382/2001 Sb., o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě [online] [citace 2012-02-11] Dostupné na: http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?sn=y&hledany=382%2F2001&zdroj=sb01382 &cd=76&typ=r (41) Vyhláška č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady [online] [citace 2012-02-11] Dostupné na: http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?sn=y&hledany=383%2F2001&zdroj=sb01383 &cd=76&typ=r (42) Vyhláška č. 384/2001 Sb., o nakládání s polychlorovanými bifenyly, polychlorovanými

terfenyly,

monometyltetrachlordifenylmetanem,

monometyldichlordifenylmetanem, monometyldibromdifenylmetanem a veškerými směsmi obsahujícími kteroukoliv z těchto látek v koncentraci větší než 50 mg/kg (o nakládání s PCB) [online] [citace 2012-02-11] Dostupné na: http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?sn=y&hledany=384%2F2001&zdroj=sb01384 &cd=76&typ=r (43) Vyhláška č. 237/2002 Sb., o podrobnostech způsobu provedení zpětného odběru některých výrobků [online] [citace 2012-02-11] Dostupné na: http://www.mzp.cz/www/platnalegislativa.nsf/d79c09c54250df0dc1256e8900296e32/3 96187ee560e7112c12570130046ed16?OpenDocument (44) Nařízení vlády č. 197/2003 Sb., o Plánu odpadového hospodářství ČR [online] [citace 2012-02-11] Dostupné na: 79

http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?sn=y&hledany=197%2F2003&zdroj=sb03197 &cd=76&typ=r (45) Vyhláška č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady [online] [citace 2012-02-11] Dostupné na: http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?sn=y&hledany=294%2F2005&zdroj=sb05294 &cd=76&typ=r (46) Vyhláška č. 352/2005 Sb., o podrobnostech nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady a o bližších podmínkách financování nakládání s nimi [online] [citace 2012-02-11] Dostupné na: http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?sn=y&hledany=352%2F2005&zdroj=sb05352 &cd=76&typ=r (47) Vyhláška č. 341/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady a o změně vyhlášky č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady [online] [citace 2012-02-11] Dostupné na: http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?sn=y&hledany=341%2F2008&zdroj=sb08341 &cd=76&typ=r (48) Vyhláška č. 352/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady z autovraků, vybraných autovraků, o způsobu vedení jejich evidence a evidence odpadů vznikajících v zařízeních ke sběru a zpracování autovraků a o informačním systému sledování toků vybraných autovraků [online] [citace 2012-02-11] Dostupné na: http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?sn=y&hledany=352%2F2008&zdroj=sb08352 &cd=76&typ=r (49) Vyhláška č. 374/2008 Sb., o přepravě odpadů a o změně vyhlášky č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů), ve znění pozdějších předpisů [online] [citace 2012-02-11] Dostupné na:

80

http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?sn=y&hledany=374%2F2008&zdroj=sb08374 &cd=76&typ=r (50) Vyhláška č. 170/2010 Sb., o bateriích a akumulátorech a o změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů [online] [citace 2012-02-11] Dostupné na: http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?sn=y&hledany=170%2F2010&zdroj=sb10170 &cd=76&typ=r (51) Řádu pro mezinárodní železniční přepravu nebezpečných věcí (RID) [online] [citace 2012-02-11] Dostupné na: http://www.mdcr.cz/cs/Drazni_doprava/Preprava_nebezpecnych_veci/RID_predpis/RI D.htm (52) Směrnice Rady o nakládání s odpadními oleji č. 75/439/EHS [online] [citace 2012-02-11] Dostupné na: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:15:02:31991L0689:CS:PDF (53) Směrnice Rady o nebezpečných odpadech č. 91/689/EHS [online] [citace 2012-02-11] Dostupné na: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:15:02:31991L0689:CS:PDF (54) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/12/ES o odpadech [online] [citace 2012-02-11] Dostupné na: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2006:114:0009:0021:CS:PDF (55) Český statistický úřad – Produkce, využití a odstranění odpadu v roce 2010 [online] [citace 2012-02-11] Dostupné na: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/produkce_vyuziti_a_odstraneni_odpadu_v_roce_2 010/$File/odpady_2010.doc

81

(56) Pokyny k přeshraniční přepravě odpadů – Přeprava odpadů dle článku 18 – Příloha P1 [online] [citace 2012-02-11] Dostupné na: http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/pokyny_preshranicni_preprava/$FILE/ood p-P1_clanek_18-20080229.pdf (57) Pokyny k přeshraniční přepravě odpadů – Přeprava odpadu z ČR do zahraničí – kapitola V1 [online] [citace 2012-02-11] Dostupné na: http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/pokyny_preshranicni_preprava/$FILE/ood p-V1_Vyvoz_20080229.pdf (58) Pokyny k přeshraniční přepravě odpadů – Přeprava odpadu z ČR do zahraničí za účelem odstranění – kapitola V9 [online] [citace 2012-02-11] Dostupné na: http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/pokyny_preshranicni_preprava/$FILE/ood p-V9_Vyvoz_D-20080229.pdf (59) Pokyny k přeshraniční přepravě odpadů – Přeprava odpadu z ČR do zahraničí k využití – kapitola V2 [online] [citace 2012-02-11] Dostupné na: http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/pokyny_preshranicni_preprava/$FILE/ood p-V2_Vyvoz_R-20080229.pdf (60) Pokyny k přeshraniční přepravě odpadů – Přeprava odpadů neuvedených na „zeleném“ seznamu k využití z ČR do jiného státu EU nebo do země, na kterou se vztahuje rozhodnutí OECD – kapitola V3 [online] [citace 2012-02-11] Dostupné na: http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/pokyny_preshranicni_preprava/$FILE/ood p-V3_Vyvoz_EU_a_OECD-20080229.pdf (61) Pokyny k přeshraniční přepravě odpadů – Přeprava odpadů „zeleného“ seznamu z ČR do zemí, pro které platí přechodné období podle článku 63 Nařízení ES č. 1013/2006 (Polsko, Slovensko, Bulharsko a Rumunsko) – kapitola V4 [online] [citace 2012-02-11] Dostupné na: http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/pokyny_preshranicni_preprava/$FILE/ood p-V4_Vyvoz_cl_63-20110524.pdf (62) Pokyny k přeshraniční přepravě odpadů – Postup při podávání oznámení při přepravě odpadu z ČR do zahraničí k využití – kapitola V5 [online] [citace 2012-02-11] Dostupné na: 82

http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/pokyny_preshranicni_preprava/$FILE/ood p-V5_Vyvoz_Postup-20080229.pdf (63) Pokyny k přeshraniční přepravě odpadů – Doplňkové informace a dokumentace, které MŽP požaduje při přepravě odpadu, který není uveden na zeleném seznamu, z ČR do zahraničí – kapitola V6 [online] [citace 2012-02-11] Dostupné na: http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/pokyny_preshranicni_preprava/$FILE/ood p-V6_Vyvoz_nalezitosti_NEzeleny-20100628.pdf (64) Pokyny k přeshraniční přepravě odpadů – Doplňkové informace a dokumentace, které MŽP požaduje při přepravě odpadu, který je uveden na zeleném seznamu, z ČR do států, pro které platí přechodný ustanovení dle článku 63 – kapitola V7 [online] [citace 2012-02-11] Dostupné na: http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/pokyny_preshranicni_preprava/$FILE/ood p-V7_Vyvoz_nalezitosti_zeleny_cl%2063-20110524.pdf (65) Pokyny k přeshraniční přepravě odpadů – Přeprava odpadů do zemí, na které se nevztahuje rozhodnutí OECD – kapitola V8 [online] [citace 2012-02-11] Dostupné na: http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/pokyny_preshranicni_preprava/$FILE/ood p-V8_Vyvoz_NE_OECD-20080229.pdf (66) Tisková zpráva MŽP – Z areálu v Libčevsi odjel zpět do Německa poslední kamion s nelegálně dovezenými odpady [online] [citace 2011-12-7] Dostupné na: http://www.mzp.cz/cz/news_111129_Libceves (67) Tomáš Netočný, 1.12.2011: Česko si zadělává na ostudu. Jedy z Polska neodvezlo [online] [citace 2012-13-3] Dostupné na: http://aktualne.centrum.cz/domaci/kauzy/clanek.phtml?id=723447 (68) Tomáš Netočný, 26.10.2011: Sto tisíc tun jedů se vymklo kontrole. Úřady přihlížely [online] [citace 2012-13-3] Dostupné na: http://aktualne.centrum.cz/domaci/kauzy/clanek.phtml?id=718528 (69) Tomáš Netočný, 11.1.2012: Odvezte si jedy, vyzvali Poláci Česko. Praha souhlasí [online] [citace 2012-13-3] Dostupné na: http://aktualne.centrum.cz/domaci/kauzy/clanek.phtml?id=728529 83

(70) Tomáš Netočný, 25.1.2012: Byznys s jedy, místo pokuty další stovky milionů [online] [citace 2012-13-3] Dostupné na: http://aktualne.centrum.cz/domaci/kauzy/clanek.phtml?id=730210 (71) Společnost Celio a.s. [online] [citace 2012-13-3] Dostupné na: http://www.celio.cz (72) Společnost Lafarge Cement a.s. [online] [citace 2012-13-3] Dostupné na: http://www.lafarge.cz/wps/portal/cz/1-O_nas (73) Diamo, s. p. [online] [citace 2012-13-3] Dostupné na: http://www.diamo.cz/ (74)

Sdružení

Čistá

Ostrava

[online]

[citace

2012-13-3]

Dostupné

na:

http://www.cistaostrava.cz/article.asp?mid=3 (75) Společnost Geosan Group a.s. [online] [citace 2012-13-3] Dostupné na: http://www.geosan-group.cz/ (76) ČTK, 21. 11. 2011: Firma likvidující ostravské ropné laguny čelí exekuci [online] [citace 2012-13-3] Dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/firma-likvidujici-ostravskeropne-laguny-celi-exekuci-p13-/ekoakcie.aspx?c=A111124_105525_ostravazpravy_jog (77) Sdružení Čistá Ostrava - Historie lagun [online] [citace 2012-13-3] Dostupné na: http://www.cistaostrava.cz/article.asp?mid=2 (78) Diamo, s. p. Stráž pod Ralskem - Laguny Ostramo [online] [citace 2012-13-3] Dostupné na: http://www.diamo.cz/lokality-odra/laguny-ostramo (79) Tomáš Netočný, 20. 10. 2011: Byznys s jedy za peníze státu. Už to stálo miliardu [online] [citace 2012-13-3] Dostupné na: http://aktualne.centrum.cz/domaci/kauzy/clanek.phtml?id=718045 (80) Josef Strašlipka, 31. 1. 2012: Leden 2012 s Geobalem [online] [citace 2012-13-3] Dostupné na: http://alerta.cz/?p=3643 (81) Asociace Alerta, 25. 12. 2011: Týden s Geobalem → 19. 12. - 25. 12. 2011 [online] [citace 2012-13-3] Dostupné na: http://alerta.cz/?p=3272 84

(82) Asociace Alerta, 21. 12. 2011: Výsledky spalovací zkoušky v Lafarge hovoří jasně: Znečišťování životního prostředí je legální [online] [citace 2012-13-3] Dostupné na: http://alerta.cz/?p=3180 (83) Tomáš Kassal, Ondřej Černý, 23. 11. 2011: Ekologové zpochybnili spalovací zkoušku ropných kalů z Ostravska [online] [citace 2012-13-3] Dostupné na: http://usti.idnes.cz/clanek.aspx?c=A111122_174549_usti-zpravy_alh (84) Asociace Alerta, 18.12.2011: Týden s Geobalem → 12. 12. - 18. 12. 2011 [online] [citace 2012-13-3] Dostupné na: http://alerta.cz/?p=3149 (85) Asociace Alerta, 9. 11. 2011: Alternativní palivo nebo nebezpečný odpad? [online] [citace 2012-13-3] Dostupné na: http://alerta.cz/?p=2539 (86) Ing. Radek Pešout, 24. 2. 2012: Změňte povolení cementárně, požádala inspekce krajský úřad [online] [citace 2012-13-3] Dostupné na: http://litomericky.denik.cz/zpravy_region/kaly20120223.html (87) Ing. Radek Pešout, 15. 2. 2012: Start spalování kalů se blíží. Kauzu řeší i Evropská komise [online] [citace 2012-13-3] Dostupné na: http://mostecky.denik.cz/zpravy_region/start-spalovani-kalu-se-blizi-kauzu-resi-i.html (88) ČT24, 15. 2. 2012: Rakovinotvorné kaly z ostravských lagun se prodávají jako palivo [online] [citace 2012-13-3] Dostupné na: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/164466-rakovinotvorne-kaly-z-ostravskychlagun-se-prodavaji-jako-palivo/ (89) Článek původně vyšel v placené sekci Hospodářských novin: Já bych ten odpad za svým domem taky pálit nechtěl [online] [citace 2012-13-3] Dostupné na: http://www.enviweb.cz/clanek/sanace/89955/ja-bych-ten-odpad-za-svym-domem-takypalit-nechtel (90) Margita Chalásová, 2. 11. 2011: Spalování hustých kalů začne v neděli [online] [citace 2012-13-3] Dostupné na: http://kauza-geobal4.blogspot.com/2011_11_02_archive.html

85

(91) Hlasování Rady Ústeckého kraje o možnosti skladování a spalování kalů v Ústeckém kraji [online] [citace 2012-13-3] Dostupné na: http://www.kr-ustecky.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=450018&id=1663629&query =Usnesen%C 3%AD+%C4%8D%2E+32%2F65R%2F2010&p1=84858 (92) Integrované povolení pro zařízení „Čížkovická cementárna“ společnosti Lafarge Cement, a.s. [online] [citace 2012-13-3] Dostupné na: http://www.mzp.cz/__c1256c8f00336a13.nsf/$pid/mzpprg8r2yf5 (93) Výpis z usnesení z jednání zastupitelstva města Litoměřic konaného dne 3. 11. 2011 [online] [citace 2012-13-3] Dostupné na: http://radnice.litomerice.cz/dokument-894631.html (94) Změna č. 20 integrovaného povolení pro zařízení „Skládkový komplex Celio a.s.“ společnosti Celio a.s. [online] [citace 2012-13-3] Dostupné na: http://kauza-geobal4.blogspot.com/2011/09/zmena-c-20-integrovaneho-povolenipro.html (95) Příloha č. 1 ze dne 31. 3. 2008, která je nedílnou součástí osvědčení o akreditaci č.: 135/2008 pro VVUÚ, a.s. [online] [citace 2012-13-3] Dostupné na: http://www.cai.cz/ca.ashx?id=2372 (96) Ondřej Černý, 7. 1. 2012: Na skládce u Litvínova už jsou uloženy všechny ostravské kaly [online] [citace 2012-13-3] Dostupné na: http://usti.idnes.cz/na-skladce-u-litvinova-uz-jsou-ulozeny-vsechny-ostravske-kaly-p7g/usti-zpravy.aspx?c=A120103_1710011_usti-zpravy_oks (97) Usnesení vlády ČR ze dne 4. prosince 1996 č. 626 [online] [citace 2012-13-3] Dostupné na: http://kormoran.vlada.cz/usneseni/usneseni_webtest.nsf/search.cs?SearchView&Query= 626 (98) Usnesení vlády ČR ze dne 21. prosince 2009 č. 1584 [online] [citace 2012-13-3] Dostupné na: http://kormoran.vlada.cz/usneseni/usneseni_webtest.nsf/web_file/uv091221.1584.doc/$ File/uv091221.1584.doc 86

(99) Petra Sasínová, 10. 12. 2008: Laguny smrti ožili. Jenže za nejasných okolností [online] [citace 2012-13-3] Dostupné na: http://rocenka2008.aktualne.centrum.cz/priroda/clanek.phtml?id=624542 (100) Petra Sasínová, 24. 10. 2008: Ropný odpad z Ostravy už hoří v Polsku. Firmy tají kde [online] [citace 2012-13-3] Dostupné na: http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/domaci-ekonomika/clanek.phtml?id=620243 (101) Tomáš Netočný, 1. 11. 2011: Byl u obchodu s jedy: Zisk vítězí nad zdravím lidí [online] [citace 2012-13-3] Dostupné na: http://aktualne.centrum.cz/domaci/kauzy/clanek.phtml?id=719801 (102) Tomáš Netočný, 5. 1. 2012: Stát zahodil stovky milionů, daroval je Geosanu [online] [citace 2012-13-3] Dostupné na: http://aktualne.centrum.cz/domaci/kauzy/clanek.phtml?id=725607 (103) Vědeckovýzkumný uhelný ústav - certifikace výrobků [online] [citace 2012-13-3] Dostupné na: http://www.vvuu.cz/certifikace-vyrobku-ce

87

9 SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek č. 1

Graf dovozu a vývozu odpadů v letech 2004 – 2010

str. 21

Obrázek č. 2

Příklad tabulky s Kellerovým kódem.

str. 27

Obrázek č. 3

Příklady tabulek označujících vozidla přepravující látky podle ADR str. 27

Obrázek č. 4

Kontrola nákladního vozu přepravujícího odpad

str. 40

Obrázky č. 5 a 6 Areál v Libčevsi zaplněný nelegálním odpadem

str. 41

Obrázky č. 7 a 8 Areál v Libčevsi po odvozu odpadu

str. 41

Obrázek č. 9

Lokalizace lagun: Moravskoslezský kraj, okres Ostrava str. 45

Obrázek č. 10

Těžba ropných lagun

str. 50

Obrázek č. 11

Ostravské ropné laguny

str. 50

88

10 SEZNAM ZKRATEK katal. č.

katalogové číslo odpadu

č.

číslo

čl.

článek

ŽP

životní prostředí

ČR

Česká republika

EU

Evropská unie

mld.

miliarda

MěÚ

Městský úřad

MŽP

ministerstvo životního prostředí

ADR

Evropská dohoda o mezinárodní silniční dopravě nebezpečných věcí

OECD

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj

ES

Evropské společenství

EHS

Evropské hospodářské společenství

Sb.

Sbírka zákonů

OSN

Organizace spojených národů

odst.

odstavec

písm.

písmeno

ESVO

Evropského sdružení volného obchodu

ŽP

životní prostředí

NEL

nepolární extrahovatelné látky

ČIŽP

Česká inspekce životního prostředí

OI

oblastní inspektorát

s. p.

státní podnik

89