MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
BRNO 2012
TOMÁŠ VEČEŘA
Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav geoinformačních technologií
Vytvoření účelové mapy severní části parku Lužánky v Brně jako podklad pro krajinné úpravy Bakalářská práce
Vedoucí práce: Ing. Miloš Cibulka
Vypracoval: Tomáš Večeřa
Brno 2012
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Vytvoření účelové mapy severní části parku Lužánky v Brně jako podklad pro krajinné úpravy vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.
dne ………………………………….. podpis diplomanta …………………..
Děkuji vedoucímu bakalářské práce panu ing. Miloši Cibulkovi za pomoc při realizaci této práce, za poskytnuté odborné rady a podklady. Dále bych chtěl poděkovat studentce Lucii Klímové za spolupráci při zaměřování daného území.
ABSTRAKT Bakalářská práce je zaměřena na vyhotovení účelové mapy severní části městského parku Lužánky, která obsahuje polohopis a výškopis. V práci je zahrnuta také databáze keřové, ale hlavně stromové vegetace, včetně latinských názvů na zaměřovaném území. Práce je vyhotovená podle měřických postupů, které se běžně užívají v současné době v geodetické praxi a kancelářských činnostech, včetně výpočetních operací nezbytných pro zpracování naměřených dat v terénu. Vyhotovenou účelovou mapu lze dále využít pro práce spojené s rekultivací parku nebo jinou činností, může také sloužit jako podklad pro krajinné úpravy nebo tvorbu a obnovu stromové vegetace na daném území. Lze ji také využít jako podklad pro výuku geodézie na Mendelově univerzitě.
Klíčová slova Geodézie, mapa, databáze, Lužánky, polohopis, polygonový pořad, GPS, výškopis, nivelace, GROMA, ATLAS, KOKEŠ
ABSTRAKT The thesis is focused on the preparation of special maps of the northern city park Lužánky, which contains altimetry and planimetry. The work also included shrub database, but most tree vegetation, including the Latin names of the surveying area. The work is prepared in accordance with surveying procedures that are commonly used at present in geodetic practice and office computing, including activities necessary for the processing of measured data in the field. Done utility map can also be used for reclamation works associated with the park or other activities, can also serve as a basis for landscaping and restoration or creation of tree vegetation in the territory. It can also be used as a basis for teaching surveying at the Mendel University. Key words Surveying, map, database, Lužánky, topography, polygonal traverse, GPS, altimetry, levelling, GROMA, ATLAS, KOKEŠ
OBSAH
strana
1 ÚVOD .................................................................................................................... 9 2 TEORETICKÁ ČÁST .................................................................................... 10 2.1 Pojem Geodézie .................................................................................... 10 2.2 Historie ................................................................................................... 10 2.3 Polohopisné měření ............................................................................. 11 2.3.1 Souřadnicové systémy ........................................................................ 11 2.3.2 Základní polohové bodové pole.......................................................... 12 2.3.3 Zhušťovací body a Podrobné polohové bodové pole......................... 13 2.3.4 Stabilizace ........................................................................................... 14 2.3.4.1 Trigonometrické body ................................................................... 14 2.3.4.2 Zhušťovací body ........................................................................... 15 2.3.4.3 Body podrobného polohového pole ............................................... 15 2.3.5 Signalizace........................................................................................... 16 2.3.5.1 Přirozené signály .......................................................................... 16 2.3.5.2 Umělé signály................................................................................ 16 2.3.6 Geodetické přístroje a pomůcky ........................................................ 17 2.3.6.1 Teodolity ....................................................................................... 17 2.3.6.2 Světelné dálkoměry ....................................................................... 19 2.3.6.3 Délková měřidla............................................................................ 19 2.3.6.4 Ostatní pomůcky ........................................................................... 19 2.3.7 Metody měření polohopisu ................................................................. 21 2.3.7.1 Polární metoda.............................................................................. 21 2.3.7.2 Ortogonální metoda ...................................................................... 22
2.4 Výškopisné měření .............................................................................. 22 2.4.1 Historie výškových systémů ............................................................... 22 2.4.2 Výškové bodové pole .......................................................................... 23 2.4.3 Body nivelační sítě .............................................................................. 23 2.4.4 Přístroje pro výškopisné měření ........................................................ 24 2.4.4.1 Nivelační přístroje a pomůcky....................................................... 24 2.4.4.2 Nivelační pomůcky........................................................................ 25 2.4.5 Metody měření.................................................................................... 26
2.4.5.1 Nivelace ........................................................................................ 26 2.4.5.2 Ostatní způsoby ............................................................................. 28
3 PRAKTICKÁ ČÁST ....................................................................................... 29 3.1 Rekognoskace terénu .......................................................................... 29 3.2 Podklady pro měření .......................................................................... 29 3.3 Místopisy ................................................................................................ 29 3.4 Stabilizace a signalizace nových bodů ........................................... 30 3.5 Úprava přístroje na stanovisku ....................................................... 30 3.6 Polohopisné měření ............................................................................. 32 3.6.1 Měření pomocí GPS............................................................................ 32 3.6.2 Polygonové pořady ............................................................................. 32 3.6.3 Rajony................................................................................................. 33 3.6.4 Podrobné měření ................................................................................ 34
3.7 Výškopisné měření .............................................................................. 35 3.8 Kancelářské zpracování .................................................................... 36 3.8.1 Groma ................................................................................................. 36 3.8.2 Kokeš................................................................................................... 37
4 ZÁVĚR ................................................................................................................ 39 5 POUŽITÁ LITERATURA ............................................................................ 40 6 SEZNAM OBRÁZKŮ .................................................................................... 41 7 PŘÍLOHY .......................................................................................................... 42
1 ÚVOD V současné době platí geodézie za jeden z nejdůležitějších vědních oborů, neboť se každý den mění povrch Země. Tyto změny vyvolané v důsledku antropogenní činnosti nebo vlivem přírodních sil je nutno zaznamenat a zobrazit. Samotný obor spolupracuje s dalšími vědními disciplínami, jako je kartografie a mapování. Geodézie se zabývá zjišťováním tvaru a rozměru zemského povrchu a jeho zobrazením v podobě různých druhů map. Tato bakalářská práce zahrnuje téměř všechny činnosti spojené s mapováním, které se běžně využívají v geodetické praxi. Práce je rozdělena na dvě části. V první části jsou teoreticky popsány metody měření polohopisu a výškopisu, ale i geodetické základy pro měření, které jsou nezbytné pro každou geodetickou činnost. Dále je v ní obsažena historie oboru a stručný popis výpočetních programů. Druhá část obsahuje popis měřických činností tak, jak byly prováděny v terénu, kancelářských prací při samotném zpracování naměřených dat a samozřejmě vyhodnocení výsledků měření.
9
2 TEORETICKÁ ČÁST 2.1 Pojem Geodézie ,,Geodézie je nauka, která se zabývá určováním tvaru a velikosti Země i jednotlivých částí jejího skutečného povrchu a znázorňováním těchto částí.“ Základními úkony při tom jsou měření, výpočty, zobrazování. Pojem geodézie je řeckého původu a v překladu znamená ,,dělení země, dělení půdy“. (Mašín, 1978)
2.2 Historie Od nejdávnějších dob bylo třeba získávat stále spolehlivější informace o rozsahu půdy, na niž lidé provozovali zemědělství a stavěli své sídla. Využívalo se při tom poznatků z geometrie a matematiky. Na začátku 16. století vznikali na našem území první mapy. Významní zeměměřiči té doby byli Mikuláš Klaudián, který vytvořil mapu Čech, a Pavel Fabricius, jenž zhotovil mapu Moravy. Také Jan Amos Komenský napsal několik knih o geodézii a mapování. Po zdokonalení měřických metod a pomůcek vznikly na začátku 18. století mapy v rámci Müllerova mapování. Na toto mapování navazovali v rámci RakouskaUherska tři vojenská mapování. Avšak až mapování stabilního katastru mělo geodetické základy pro měření. Výsledné mapy se v současné době stále používají, ale postupně se nahrazují, neboť jejich přesnost není příliš velká. Dále se na našem území provádělo novoměřické a technicko-hospodářské mapování. V současné době se stát zavazuje, že bude státní mapové dílo zřizovat a aktualizovat, ale i distribuovat veřejnosti.
Obr. 1: III. vojenské mapování
10
2.3 Polohopisné měření Pro mapování větších či menších územních celků je zapotřebí vždy souvislé polohopisné kostry, ze které se vychází při podrobném mapování území, souřadnicový systém na daném území a metodické návody pro měření. 2.3.1 Souřadnicové systémy Každý stát si volí pro souvislé zobrazení celého území svůj vlastní souřadnicový systém. Při mapování ve stabilním katastru na území celého tehdejšího RakouskoUherska, jehož nedílnou součástí byla i naše republika, bylo mocnářství rozděleno na 10 zobrazovacích částí. Pro každou tuto oblast byl stanoven vlastní souřadnicový systém, který se jmenoval vždy po nultém trigonometrickém bodu, jimž procházel dotykový poledník. Počátek souřadnicových soustav byl pro Čechy v trigonometrickém bodě Gustenberg a pro Moravu ve věži Svatoštěpánského chrámu ve Vídni.
Obr. 2: Souřadnicový systém stabilního katastru
Po skončení mapování se ukázaly vady stabilního katastru, kterým byl především nesouhlas se skutečným stavem. Proto se přistoupilo k reambulaci katastru. Zároveň s reambulací katastru bylo zavedeno v mocnářství nové měřítko map, neboť po roce 1872 přešlo Rakousko-Uhersko na metrický systém. Po skončení 1. světové války v nově založené Československé republice vznikla potřeba sjednotit stávající geodetické polohové sítě a vytvořit jednotný souřadný systém. Dalším důležitým úkolem bylo technicky zpracovat nový druh mapování, který by byl založen na vědeckých základech. Pro převod bodů do roviny bylo zvoleno konformní, kuželové zobrazení v obecné poloze. Poloha důležitých bodů je vyjádřena 11
v pravoúhlé soustavě souřadnic, jehož počátek leží mimo území naší republiky. Orientace tohoto systému je volena tak, že kladná větev osy X směřuje k jihu a kladná větev osy Y na západ. Pravoúhlé souřadnice všech bodů tak mají kladné hodnoty, neboť území republiky je v prvním kvadrantu. Tento systém je v dnešní době platný a závazný pro mapování v katastru nemovitostí.
Obr. 3: Křovákovo zobrazení
V neveřejných mapách sloužících k vojenským účelům se užívá souřadnicový systém S-42. Jeho kladná osa X směřuje k severu a kladná osa Y k východu a má tudíž systém severníkový. V současné době se u metody GPS užívá systém WGS-84. 2.3.2 Základní polohové bodové pole Do základního polohového bodového pole patří body referenční sítě nultého řádu, body Astronomicko-geodetické sítě, body geodynamické sítě a body České státní trigonometrické sítě (body S-JTSK). Trigonometrické body, které jsou stejnoměrně rozprostřeny po celém území státu a zajišťují přesnou spojitost všech provedených podrobných polohopisných měření. Trigonometrické body, které jsou vrcholy trojúhelníků, pokud možno rovnostranných, vytvářejí ve svém celku trigonometrickou síť bodů. Hlavním požadavkem při vytyčování trigonometrické sítě je možnost zaměření z každého trigonometrického bodu na všechny sousední trigonometrické body. Body, vyhovující uvedeným požadavkům, se volí ve vzdálenosti 30 až 50 km a tvoří základní trigonometrickou síť. Základní síť se doplňuje dalšími body, jejíchž průměrná vzdálenost je 25 km, a tak se vytvoří síť trigonometrických bodů prvního řádu. Při zhušťování trigonometrické sítě se postupuje 12
podle hlavní geodetické zásady ,, z velkého do malého“. Trigonometrická síť prvního řádu se zhušťuje vkládáním dalších trigonometrických bodů, které pak vytvoří postupně trigonometrické sítě II., až V., řádu. Přibližná délka trigonometrické strany je v I. řádu asi 25 km, ve II. řádu 13 km, ve III. řádu 7 km, ve IV. řádu asi 4 km a v V. řádu 2 km.
Obr. 4: Jednotná trigonometrická síť katastrální
Pro určení vzájemné polohy trigonometrických bodů se používá přesná polygonometrie, triangulace, trilaterace nebo kombinace těchto dvou způsobů. Triangulace je souhrn všech měřických a výpočetních prací, které souvisejí přímo s určováním vzájemné polohy trigonometrických bodů. Způsob, při němž se měří při určování bodů místo úhlů přímo strany, se nazývá trilaterace. Pro určení vzájemné polohy trigonometrických bodů se měří v trigonometrických sítích vrcholové úhly ve všech trojúhelnících. Délky trigonometrických stran se neměří, nýbrž se postupně odvozují z měřené geodetické základny o délce 5 až 10 km. Základna se volí v rovinném terénu. Proměřuje se několikrát, velmi přesně, invarovými dráty. Aby přechod z relativně krátké měřické základny na trigonometrickou stranu nebyl příliš náhlý, určuje se někdy jako mezistupeň pomocná základna. Na zaměřovaném území se volí ještě několik dalších základen pro kontrolu a vyrovnání sítě. Vzájemná poloha trigonometrických bodů se udává pravoúhlými rovinnými souřadnicemi. (Mašín, 1978) 2.3.3 Zhušťovací body a Podrobné polohové bodové pole Základní bodové pole polohové ještě nestačí k volbě kostry přímek pro zaměřování jednotlivých předmětů. Jednotlivé body jsou od sebe ještě příliš daleko a proto se musí těsně před vlastním měřením jejich síť zhustit o další body, které se určují zároveň s podrobným měřením nebo v době těsně před měřením. Jedná se hlavně o body zhušťovací a body podrobného polohového pole. 13
Zhušťovací body tvoří přechod mezi trigonometrickou sítí a polygonovými body. Předepsaná hustota těchto bodů je co do plochy v intravilánu 2 body na 1 km2 nebo v extravilánu 1 bod na 1 km2. Hustota bodů je také definována jejich vzájemnými vzdálenostmi, a to v zástavbě obce na 700 metrů a mimo obec na 1200 metrů. V současné době je hlavní měřickou metodou GPS. V místech, kde se nedá touto metodou měřit, tak se použijí klasické měřické metody. Zaměření bodů podrobného polohového pole (polygonové body) se provádí klasickými geodetickými metodami, technologií GPS nebo fotogrammetrickými metodami. Poloha bodů se volí tak, aby body nebyly ohroženy lidskou činností, jejich signalizace byla jednoduchá a body byly využitelné pro připojení podrobného měření. Také by jejich poloha měla co nejméně omezovat vlastníka při užívání pozemku. Hustota bodů odvíjí od technických parametrů zaměřovaného území. 2.3.4 Stabilizace Body, které jsou zvoleny v základním polohovém bodovém poli jako geodetické základy pro měření, jsou velmi důležité i pro budoucí měření. Proto se i v minulosti takové body zajišťovali kamennými hranoly. Podle geodetického významu se v zajišťování bodů využívají různé způsoby stabilizace. 2.3.4.1 Trigonometrické body Každý bod České statní trigonometrické sítě je stabilizovaný jedním ze způsobů, které jsou uvedeny v zákoně č. 200/1994 Sb., o zeměměřičství. Nejdůkladnější způsob je stabilizace jednou povrchovou a dvěma podzemními značkami. Povrchovou značkou je kamenný hranol s opracovanou hlavou a vytesaným křížkem ve směru úhlopříček na vrchní ploše hlavy hranolu. Vrchní podzemní značkou je kamenná deska a spodní podzemní značkou je skleněná nebo kamenná deska, které mají křížky jako povrchová značka.
Obr. 5: Stabilizace trigonometrického bodu
14
Druhým způsobem je stabilizace jednou povrchovou a podzemní značkou. Povrchovou značku tvoří opět kamenný hranol s opracovanou hlavou a vytesaným křížkem a podzemní značka je kamenná deska s křížkem zabetonovaná ve skále. Další možnost zajištění je povrchovou značkou nebo čepovou nivelační značkou s křížkem nebo otvorem, které jsou zabetonovány ve skále. V obou případech je značka trigonometrického bodu zajištěna čtyřmi zabetonovanými nivelačními značkami s křížkem nebo dvěma zajišťovacími body. Lze použít také kovový čep s křížkem osazený do ploché střechy stavby, přičemž tato značka je zajištěna dvěma body, které jsou umístěny mimo stavbu. Poslední způsob je dvěma konzolovými značkami zapuštěnými do svislé plochy stavby. Souřadnice bodu jsou vztaženy k vrcholu pomyslného rovnoramenného trojúhelníku, jehož základnu vymezují konzolové značky. (vyhláška č.31/1995 Sb.) 2.3.4.2 Zhušťovací body Stabilizace zhušťovacího bodu se provádí více způsoby. První je proveden jednou povrchovou značkou, kterou je kamenný hranol s opracovanou hlavou a vytesaným křížkem ve směru úhlopříček na horní ploše hlavy hranolu. a podzemní značkou, která je kamenná deska s obdobným křížkem jako na povrchové značce. Druhý způsob je stabilizace povrchovou značkou nebo nivelační značkou s křížkem nebo otvorem, které jsou zabetonovány ve skalním nebo betonovém masivu. Je možné také použít neporušené stabilizace nivelačního kamene, kde centrum bodu je průsečík úhlopříček horní plochy kamene nebo střed vrchlíku hřebové značky. Zhušťovací bod se také stabilizuje použitím trvale signalizovaného bodu, kovovým čepem s křížkem osazeným do ploché střechy stavby, nebo dvěma konzolovými značkami, které jsou zapuštěny ve svislé ploše stavby. (vyhláška č.31/1995 Sb.) 2.3.4.3 Body podrobného polohového pole Body podrobného polohového bodového pole se zřizují na technických objektech poskytující trvalou signalizaci, na hranici pozemku se znakem a na objektech se stabilizační značkou. Je také možné body stabilizovat vysekáním křížku na opracované ploše skály, hřebovými značkami zabetonovanými do skály, kovovými konzolami, čepovými značkami, které jsou pevně osazeny na budovách. Lze použít i železné trubky a čepy v betonových blocích, nebo železnou trubkou s pevně připojenou hlavou z plastu a opatřenou závitem proti vytažení. (vyhláška č.31/1995 Sb.) 15
2.3.5 Signalizace Každá stabilizace bodů zajišťuje na velmi dlouhou dobu užívání těchto bodů, avšak už nestačí k jejich viditelnému označení v terénu. Proto se při měření body označují signalizačními znaky, o jejichž druhu rozhoduje především vzdálenost bodů a jejich povaha. Signály se dělí na přirozené a umělé. 2.3.5.1 Přirozené signály Některé předměty, které jsou v krajině dobře viditelné a mají zároveň dlouhodobý charakter, se volí za přirozené signály bodů bodového pole. Jsou to především věže kostelů, zámků, kapliček nebo význačných budov, vodárenské a staré strážní věže, tovární komíny nebo kovové stožáry. Nevýhodou těchto signálů je, že se na ně nemůže postavit měřický přístroj. Přirozený signál se zajišťuje vždy proti změnám polohy zajišťovacími body, které se stabilizují obvykle do vzdálenosti 100 metrů od signálu. Na tyto body lze postavit přístroj a připojit na ně další měření, neboť nahrazují vlastní bod, který je daný přirozeným signálem. (Mašín, 1978) 2.3.5.2 Umělé signály Nad body, které jsou na zemském povrchu, se budují umělé signály. Ty mohou být buď dřevěné nebo kovové. Jedním z typu umělého signálu jsou měřické věže, které se pro značné náklady staví až po velmi dobrém uvážení a to jen v těch nejnutnějších případech. Bývají několikapatrové a mohou dosahovat výšky přes 30 metrů. Kde není třeba stavět na bodě měřický přístroj, postačí pro signalizaci čtyřboká nebo jen trojboká signální část měřické věže. Vysoký měřický signál také lze stavět z vhodně pospojovaných trubek, jenž se zakotví pomocí dlouhých upevňovacích lanek. Stavby vyšších signálů se vyskytují jen ve výjimečných případech a z hospodárných důvodů předpisy před jejich stavbou varují.
Obr. 6: Dřevěná čtyřboká pyramida a tyčový signál
16
V přehledném terénu se jako signálu staví na větší vzdálenosti měřické pyramidy, které jsou čtyřboké nebo jen trojboké. Na našem území se tyto stavby stále ještě vyskytují a využívají. K dalším způsobům signalizace patří tyčové a smíšené signály, trvale umělé signály a také výtyčky. (Mašín, 1978) 2.3.6 Geodetické přístroje a pomůcky Každý zeměměřič potřebuje k výkonu své činnosti různé geodetické přístroje a pomůcky. V minulosti to byla třeba buzola, různá délková měřidla, nebo měřický stůl. Jak se postupem času vyvíjela a zdokonalovala technika, tak se začali užívat konstrukčně složitější a přesnější přístroje. Mezi ně patří teodolity a dálkoměry, gyroskop a nebo také přístroje GPS. 2.3.6.1 Teodolity Jsou nejdokonalejší měřické přístroje pro měření vodorovných a svislých úhlů. Každý teodolit se skládá z mechanických a optických částí. Podstatnou mechanickou část teodolitu tvoří vodorovný dělený kruh, který se nazývá limbus. Limbový kruh se zhotovuje zpravidla z neferomagnetického kovu a do jeho obvodu bývá vtepán proužek stříbra, na kterém je vyleptáno dělení kruhu. Také se vyrábějí od roku 1924 teodolity se skleněnými kruhy. Dělení vodorovného kruhu je buď v soustavě šedesátinné nebo setinné. Limbus musí zůstat při měření stále v pevné, neměnné poloze. Na pevném limbovém kruhu se otáčí, rovněž ve vodorovné poloze, další kruh zvaný alhidáda, který je zpravidla doplněný odečítací pomůckou. K alhidádě je pevně připojen dalekohled, kterým je možno zacílit na libovolný bod v prostoru. Zacílení na bod je umožněno otáčením alhidády kolem její svislé osy a také otáčením dalekohledu kolem točné osy dalekohledu. Pro přesné zacílení na bod v terénu slouží zařízení zvané ustanovka. Ta se dělí na horizontální a vertikální, které mohou být dále děleny na hrubé a jemné.
Obr. 7: Schéma Keplerova dalekohledu
Geodetický přístroj je složen z mnoha jednoduchých optických součástí, na kterých se dopadající paprsky lámou nebo procházejí a tím umožňují obraz předmětu různě 17
posouvat, otáčet i zvětšit. Mezi nejdůležitější optické části patří dalekohled, který vznikne kombinací jednotlivých čoček zasazených do vhodných objímek a další mechanickou úpravou. Dalekohledy se člení na katoptrické, jenž se v zeměměřictví používají jen výjimečně, a dioptrické, mezi které se řadí Galileův a Keplerův dalekohled. Tři hlavní části každého dalekohledu jsou okulár, objektiv a nitkový kříž, který slouží k zacílení na signál. Teodolity se dělí na jednoduché, repetiční a teodolity s přesazovacím limbem. Jednoduchý teodolit se již v dnešní době nevyrábí. Jeho limbus je pevný a otáčí se pouze alhidáda a má tudíž pouze jednu svislou otáčivou osu. Limbus na spodní straně vytváří třínožku, na které jsou umístěny stavěcí šrouby. Na vrchní části alhidády jsou diametrálně umístěny dvě odečítací pomůcky, libely a nosníky s dalekohledem. Pro některé zeměměřické práce je výhodné, může-li se limbus přesně nastavit do určité dané nebo zvolené polohy. Toto umožní teodolit repetiční, který je pojmenovaný podle repetiční metody měření úhlů. Repetiční teodolit má třínožku ukončenou závitem pro připojení teodolitu ke stativu a třemi stavěcími šrouby. Třínožka má kuželové nebo válcové ložisko, do něhož zapadá dutý čep limbového kruhu. Do dutiny se vkládá čep alhidády. Konstrukce repetičního teodolitu umožňuje dvojí samostatný otáčivý pohyb v horizontální rovině. Nevýhodou těchto přístrojů je, že při otáčení alhidády může dojít k současnému pootočení limbového kruhu.
Obr. 8: Schéma teodolitové osové soustavy
Teodolit s přesazovacím limbem je přístroj, u něhož lze děleným kruhem hrubě pootočit o libovolnou hodnotu. Limbový kruh je zde volně nasazen na kuželový čep alhidády, jenž je pevně spojený s třínožkou a udržuje se na něm pouze třením. U původních teodolitů se otáčení limbového kruhu provádělo tlakem ruky, který musel nejprve překonat tření způsobené vahou kruhu, u novějších přístrojů to umožní 18
pastorek. Dosáhne se tak jemnějšího pohybu i zastavení, takže je možno čtení kruhu nastavit na zvolenou hodnotu. Hlava pastorku bývá zajištěna proti náhodnému nežádoucímu pootočení buď krytem, nebo západkou. Teodolity lze také rozdělit podle materiálu dělených kruhů na teodolity s kovovými kruhy a se skleněnými kruhy, digitální a registrační.teodolity. (Mašín, 1978) 2.3.6.2 Světelné dálkoměry Světelné dálkoměry jsou v podstatě moderní digitální teodolity, které kromě horizontálních a vertikálních úhlů dokáží změřit vzdálenost. Vodorovná i šikmá vzdálenost se měří vždy od točné osy dalekohledu až po odrazový hranol. Pokud se použije při měření jiný hranol než od výrobce dálkoměru, tak se musí v přístroji nastavit odsazení hranolu, nebo potom tuto hodnotu zahrnout do výpočtů. K tomuto druhu měření se využívá světelný paprsek, na který je kladen požadavek rovnoměrnosti světelného toku a jeho jasnosti. Rozlišují se tři druhy zdrojů světla: teplotní, výbojové a luminiscenční. 2.3.6.3 Délková měřidla Měřické pomůcky, na nichž je nanesen určitý násobek základní jednotky měr, účelně zvolený podle povahy měření se nazývá měřidlo. K pomůckám pro přímé měření délek patří měřické latě a dráty nebo měřické pásma, které mohou být umístěné na kruhu, vidlici, nebo uložené v pouzdře. Pásmo na kruhu je ocelový pás různé délky. Ta může být 10 metrů ale i více než 50 metrů. Metry na pásu se obyčejně označují štítky s čísly, půlmetry mosaznými nýtky bez čísel a decimetry malými otvory. Centimetry se pouze odhadují a milimetry se tímto druhem pásma neměří. Pásmo na vidlici je tenký, pružný ocelový list uložený ve vidlici. Také se vyrábějí pásma ze skelných vláken, které jsou potaženy vrstvou PVC. Délka je opět různá, nejčastěji však 10, 20, 30, 50 i 100 metrů. Dělení a číslování je vyznačeno po centimetrech a to většinou pouze na jedné straně. První decimetr pak bývá ještě rozdělen i po milimetrech. Dělení také začíná nedaleko od počátku listu pásma, který je opatřen očkem, nebo na začátku očka. Pásmo v pouzdře se v měřické praxi používá jen zřídka, neboť se ucpává nečistotami. 2.3.6.4 Ostatní pomůcky K vytyčování nebo zjišťování vodorovného směru slouží libela a olovnice. Obě pomůcky patří k nejstarším nejen geodetickým, ale i technickým pomůckám vůbec. 19
Libelou se dá zjistit směr vodorovný, kdežto olovnice slouží k jednoduchému zjištění svislého směru. Olovnici může tvořit jakékoliv závaží nebo předmět, upevněný na závěsu. Závaží olovnic jsou rotační tělesa, která mají zhruba vejčitý tvar a na spodním konci přecházejí v hrot. Vyrábějí se ze železa, z litiny a mosazi, nebo z jiných slitin. Jako olovnicového závěsu se používá tenké pevné nitě, vláken z umělé hmoty, motouz a nebo ocelový drát a lanko, a to vždy podle váhy olovnice a délky závěsu. Libely nám udávají vodorovný směr s přesností závislou na dokonalosti jejich konstrukce. Podle toho se dělí na trubkové a krabicové. Pro nejvýhodnější využití libel na různých geodetických přístrojích a pomůckách se libely různě upravují a tak vznikají nové druhy, které se nazývají podle nebo použití. Je to třeba libela sázecí, stolová, křížová, upevňovací a sklípková. Měřické přístroje se při měření staví na stojany, které se též nazývají stativy. Stojan má být pevný, aby zaručoval nehybné postavení přístroje, ale zároveň byl lehký kvůli jeho přenášení. Stativ se skládá z desky, nohou a upínacího zařízení. Nohy stativu jsou k desce připojeny různým způsobem a mohou být z jednoho kusu, nebo zasouvací či skládací. Konce nohou jsou okovány a opatřeny botkami s nášlapky, které slouží zatlačení nohou do země.
Obr. 9: Teleskopické výtyčky a schéma výtyčky
Při měření na kratší vzdálenosti se na body staví výtyčka. Je to dřevěná, kovová nebo plastová tyč o délce 2 až 4 metry, která je na spodním konci opatřena kovovým hrotem. Může mít kruhový nebo trojúhelníkový průřez a je červeno-bíle nalakována. Na bodě se upevňuje do kovového stojánku. Také k měřickým pomůckám patří sada měřických hřebů a siloměr pro napínání pásma. (Mašín, 1978) 20
2.3.7 Metody měření polohopisu Metod podrobného polohopisného měření se používá několik, liší se především dosaženou přesností, rychlostí a hospodárností měření. Volba metody je závislá na typu terénu, množství, hustotě a přístupnosti podrobných bodů a viditelnost mezi body. 2.3.7.1 Polární metoda Tato metoda patří mezi hlavní a velmi často používané geodetické metody měření. Poloha všech zaměřovaných podrobných polohových bodů je určena polárními souřadnicemi, to je horizontálním úhlem měřeným od daného směru a vodorovnou vzdáleností. Jako stanoviska se používají body, které byly již dříve zaměřeny, nebo jsou zaměřovány současně s podrobným měřením polohopisu. Vodorovné úhly se měří na orientační body v jedné skupině a na podrobné body stačí pouze v jedné řadě. Při záměrách delších než 500 metrů se měří úhly ve dvou polohách dalekohledu. Délky se měří vždy komparovaným dálkoměrem, krátké vzdálenosti je možno měřit dvojobrazovým dálkoměrem nebo pásmem. Změřené délky se opravují o fyzikální a matematické redukce.
Obr. 10: Polární matoda
Měření začíná postavením a urovnáním měřického přístroje na stanovisku, následně se provede orientace na daný bod polohového bodového pole nebo již dříve určené pomocné měřické body. Podrobné body se zaměřují vždy v jedné poloze dalekohledu a jejich čísla uvedená v náčrtech a zápisnících musí vždy souhlasit, což se kontroluje obvykle po deseti bodech. V průběhu měření se také kontroluje orientace přístroje. Body, na které není ze stanoviska přímo vidět se zaměří polární kolmicí. Některé body 21
nelze zaměřit touto metodou a proto se zaměří doplňkovými metodami. Mezi ně patří ortogonální metoda, konstrukční oměrné a protínání vpřed z délek a úhlů. 2.3.7.2 Ortogonální metoda Je to metoda doplňková a používá se při zaměřování změn, či mapování území menšího rozsahu. Podrobné body jsou určeny vždy pravoúhlými souřadnicemi, které se vztahují k měřické přímce. Koncové body měřické přímky se signalizují zpravidla výtyčkou. Dvojtým pentagonem se vyhledávají paty kolmic, které jsou spuštěné ze zaměřovaných podrobných bodů. Paty kolmic se značí měřickým hřebem a zaměří se k nim pomocí pásma staničení a kolmice. Délka kolmice nesmí být delší než ¾ měřické přímky a maximální délka k jednoznačně identifikovatelnému bodu je 30 metrů. Všechny naměřené hodnoty se zaznamenávají buď do zápisníku nebo přímo do měřického náčrtu.
2.4 Výškopisné měření U každého bodu, jenž chceme zobrazit v mapě, je důležité kromě polohy také znát jeho výšku. K tomuto účelu slouží výškopisné měření, které spočívá ve zjišťování svislé vzdálenosti bodů od nulové hladinové plochy. Pro účely nižší geodézie nahrazujeme nepravidelné zemské těleso koulí. 2.4.1 Historie výškových systémů Ve druhé polovině 19. století k nám byl zaveden v rámci výškopisných měření v Rakousko-Uherské monarchii Adriatický výškový systém s počátkem v přístavním městě Terstu, kde byla po dlouhodobém sledování odvozena průměrná nulová výška Jaderského moře. Základní výchozí značka pro Rakousko-Uhersko je na budově celnice, na které je umístěna deska s vyrytou ryskou. Výškovým geodetickým základem na našem území bylo 10 základních nivelačních bodů, které byly výškově napojeny na Adriatický systém. Tento systém se u nás používal až do začátku 2. světové války, kdy byl na naše území zaveden z Německa Labský výškový systém, jenž měl počáteční bod v přístavu Cuxhaven. V některých lokalitách Čech byl používán také výškový systém Amstrdamský. Po skončení 2. světové války nastala změna geopolitických vztahů a v rámci Východního bloku byly předešlé výškové systémy nahrazeny systémem Baltským. Ten měl počáteční bod v Kronštadtu u Petrohradu. Hned po válce se přechází na systém Balt 22
68, který vznikl pouhým odečtením hodnoty 0,68 metru od výšek Adriatického systému. Po výškovém připojení na tehdejší sovětskou nivelační síť došlo k opravě nadmořských výšek jednotlivých bodů a vznikl tak nový systém Balt 46. Po dalších geodetických měřeních a provedení oprav ze zemské tíže vznikl současný výškový systém Bpv. Tento systém je v současné době uzákoněn zákonem o zeměměřičství a je jediným platným výškovým systémem na území České republiky. 2.4.2 Výškové bodové pole Určování výškové kostry je další základní úloha geodézie, kdy se postup její tvorby řídí opět podle pravidla „z velkého do malého“. Výškové bodové pole se dělí na základní a podrobné výškové bodové pole. Základní výškové bodové pole obsahuje základní nivelační body, kterých je na našem území celkem 11, a body České státní nivelační sítě I. až III. řádu, pro něž je závazná zkratka ČSNS. Podrobné výškové bodové pole tvoří body nivelační sítě IV. řádu, plošné nivelační sítě a stabilizované body technických nivelací. 2.4.3 Body nivelační sítě Nivelační bod je možné stabilizovat skalní značkou, kterou je vyhlazená nebo vodorovná ploška s polokulovým vrchlíkem umístěným uprostřed značky, nebo hřebovou značkou, která se osazuje do vodorovné plochy skal a balvanů, vybraných staveb nebo do horní plochy nivelačního kamene. Hřebová značka také může být osazena ze strany do svislé plochy skal a vybraných staveb. Další způsob je hřebová značka pro hloubkové nebo tyčové stabilizace. Nivelační bod lze stabilizovat také čepovou značkou s označením ,,Státní nivelace“ a to pro základní výškové bodové pole nebo bez označení pro nivelační body podrobného výškového pole, která se umisťuje do stěn skal a vybraných staveb.
Obr. 11: Stabilizace nivelačního bodu
K ochraně nivelačních bodů před jejich zničením a poškozením slouží ochranná tyč umístěná 0,75 metru od středu bodu, betonová skruž nebo sloupek a ochranná tyč 23
s výstražnou tabulkou. Nivelační síť je vybudována tak, aby vzdálenost mezi nivelačními body v nivelačních pořadech v nezastavěném území byla menší než 1 km a v zastavěném území 0,3 km. Údaje bodů ČSNS obsahují označení nivelačního pořadu, lokalizační údaje o územních jednotkách, místopisný náčrt a popis, druh značky a stabilizaci, rok určení nadmořské výšky a údaje o zřízení nivelačního bodu. 2.4.4 Přístroje pro výškopisné měření Pro měření výškopisu existuje mnoho přístrojů, které se od sebe velmi liší svojí konstrukcí, přesností a také způsobem jejich užití v praxi. Použití jednotlivých přístrojů zcela závisí na zvolené metodě měření, neboť pro každou metodu je určen speciální přístroj, který nelze použít u další. 2.4.4.1 Nivelační přístroje a pomůcky K praktickému vytyčení horizontální přímky s libovolnou přesností se používá speciálních přístrojů, které se dělí na hrubší nivelační pomůcky, nivelační přístroje s nivelační libelou nebo automatickým urovnáním záměrné přímky a lasery. Hrubších nivelačních pomůcek, určených pro méně přesnější stavební práce a přípravné výškopisné práce, se užívá univerzální hranolový kříž, pentagon a hranůlek. Jejich přesnost je velmi nízká. Také lze použít vážní latě, což je souprava vodorovné a dvou svislých dřevěných latí, nebo hadicový výškoměr založený na principu spojitých nádob. Předchozí pomůcky nejsou vhodné pro přesnější práce a proto se místo nich používají nivelační přístroje s nivelační libelou., jenž se dělí na přístroje pro běžné nivelační práce a přesnější nivelační práce. Podstatnou částí každého nivelačního přístroje je třínožka, která má tři stavěcí šrouby určené pro pevné spojení se stativem. Zároveň do ní zapadá čep otáčivé podložky, na níž je pár vodorovných ustanovek, libela a dva krátké nosníky dalekohledu. U nivelačních přístrojů není dalekohled prokladný, je pouze doplněn nitkovým křížem. K jemnému naklánění záměrné přímky do horizontální polohy slouží elevační šroub. U nivelačních přístrojů s elevačním šroubem není třeba urovnávat zdánlivý horizont, ale stačí z něj urovnat jen záměrnou přímku a tím se značně zkrátí doba práce v terénu. Méně používanější konstrukce je nivelační přístroj s volným dalekohledem. 24
Na našem území se vyráběly před 2. světovou válkou nivelační přístroje ve firmě J. a J. Frič a Srb a Štys v Praze, jenž se po znárodnění průmyslu sloučily do firmy Meopta.
Obr. 12: Přístroj Topcon AT-G4 a Meopta Nk 30
Revoluci v konstrukci nivelačních přístrojů znamenal vynález kompenzátoru, což je vlastně opticko-mechanická pomůcka, jejíž funkce spočívá v samočinném urovnání záměrné přímky bez změny polohy nitkového kříže a objektivu. Nivelační přístroj s kompenzátorem nemá elevační šroub a nivelační libelu a úpravy kompenzátorů bývají podle výrobců různé. Hlavní výhodou těchto přístrojů spočívá v tom, že jej stačí hrubě urovnat pomocí krabicové libely a také toto urovnání nepodléhá změnám teploty ovzduší. Rektifikace přístroje se vždy provádí v odborné mechanické dílně a to pomocí rektifikačních šroubků. Přístroj zároveň vyžaduje velmi opatrné zacházení při přepravě, ale také i během měření. 2.4.4.2 Nivelační pomůcky Nejdůležitější pomůckou potřebnou pro nivelaci je nivelační lať. Její konstrukce se liší podle toho, zda je určena pro technickou, přesnou a velmi přesnou nivelaci. Latě pro technickou nivelaci se vyrábějí z lehkých hliníkových slitin, plastů, nebo je také jako materiálu použito dřevo, jenž musí být dobře vyschlé, napuštěné olejem a chráněné speciálním nátěrem proti vlhkosti. Vyrábějí se jako celistvé, sklápěcí, skládací nebo teleskopické a jejich délka je od 1 do 4 metrů. K přesnému urovnání latě slouží krabicová libela. Pro přesnou nivelaci se používají celistvé 3 metry dlouhé invarové latě. V dutém kovovém rámu je napnutý invarový pás, na kterém jsou vyznačeny vedle sebe dvě stupnice. Jejich počátky jsou vzájemně posunuty o konstantní hodnotu. Přeprava latí musí být stejně jako u nivelačních přístrojů velmi pečlivá. 25
Při měření se lať nestaví přímo na terén, ale buď u technické a přesné nivelace na podložku, nebo u velmi přesné nivelace na nivelační hřeb. Pokud by se totiž lať stavěla na terén, tak by se propadávala a celkové měření by bylo ovlivňováno systematickou chybou.
Obr. 13: Nivelační latě
Nedílnou součástí je také stativ, na který se umisťuje přístroj. Ten se vyrábí ze dřeva nebo z lehkých hliníkových slitin. Stativ určený pro technickou nivelaci má nohy zasouvací, kdežto pro přesnou a velmi přesnou nivelaci jsou nohy pevné, a to z důvodu větší stability. 2.4.5 Metody měření Nadmořské výšky jednotlivých bodů na zemském povrchu se v geodézii získávají pomocí nivelace, nebo se také využívá trigonometrické, geometrické a barometrické měření výšek. 2.4.5.1 Nivelace K měření výškových rozdílů v terénu nivelací se používá několik pracovních způsobů, které se volí podle účelu a požadované přesnosti. Hlavní rozdělení této metody je na geometrickou nivelaci se záměrou vodorovnou a trigonometrickou nivelaci se záměrou skloněnou. Oba způsoby se dále dělí podle postupu měření na nivelaci vpřed nebo ze středu. Principem geometrické nivelace ze středu je v podstatě vytyčení vodorovné přímky a určení úseků na svislých měřítkách a následný výpočet převýšení mezi body. Vodorovná přímka se přesně vytyčí nivelačním přístrojem a jako svislého měřítka se použije nivelační lať.
26
Měření začíná na bodě o známé nadmořské výšce, nejčastěji se jedná o nivelační bod, na který pomocník umístí nivelační lať. Přístroj se postaví v takové vzdálenosti od něj, aby nebyla překročena vzdálenost 50 metrů. Po úpravě přístroje na stanovisku se provede zacílení na lať a přečte se hodnota záměry vzad, která se zapíše do zápisníku pro technickou nivelaci. Stanovisko přístroje se v terénu nestabilizuje, neboť nemá pro další měření význam a ani pro pozdější práce ho není třeba. Následně pomocník postaví lať na přestavový bod a urovná ji do svislé polohy. Tento bod se volí tak, aby vzdálenost mezi stanoviskem a předcházejícím bodem byla přibližně stejná a zároveň aby stanovisko leželo v přímce mezi předcházejícím a tímto bodem. Jelikož bod přestavy není v terénu nijak stabilizován, tak se lať staví na nivelační podložku. Po zacílení nitkového kříže na lať se přečte hodnota záměry vpřed, která se také zapíše do zápisníku. Tímto úkonem bylo ukončeno měření v jedné nivelační sestavě.
Obr. 14: Geometrická nivelace ze středu
Pokud má nivelační pořad větší délku než 100 metrů a tudíž obsahuje více nivelačních sestav tak měření pokračuje přenesením přístroje na nové stanovisko a změřením záměry vzad a vpřed. U záměry vzad se pomocník s latí na nivelační podložce pouze otáčí a to tak, aby stupnice byla natočena směrem k přístroji. Měřický úkon se tak v každé sestavě opakuje. Mezi zaměřením záměr vzad a vpřed nesmí v žádném případě opravovat horizont přístroje stavěcími šrouby. Také nesmí být během přenášení přístroje hnuto s nivelační podložkou. Nivelační pořad je lomená čára, která však může výrazně měnit směr pouze na přestavových bodech. V praxi se velmi často vyskytují případy, kdy je nutné výškově zaměřit další body, jenž leží poblíž spojnice koncových bodů nivelačního pořadu. Postup měření se v tomto případě nemění, jen se v blízkosti určovaného bodu před záměrou vpřed zaměří na lať, která je postavená na tomto bodě, a přečtená hodnota se v zápisníku zapíše do záměry bočně. Také se záměře na tento bod říká záměra stranou nebo boční či střední záměra. 27
Výška takhle určeného bodu se získá tak, že se od výšky horizontu přístroje odečte záměra stranou. Každé měření je také při výpočtech nutno opravit o odchylku, jenž vznikla vlivem nevyhnutelných chyb. Tato výpočetní operace se nazývá vyrovnání nivelačního pořadu. 2.4.5.2 Ostatní způsoby V praxi lze nadmořskou výšku bodu také určit i jinými způsoby měření. Jeden ze způsobů je trigonometrické určení výšek, kdy se z délek a úhlů určuje výškový rozdíl bodů. Podle toho, zda se touto metodou určují výšky věží, stožárů a signálů, nebo nadmořské výšky polygonových a trigonometrických bodů, se trigonometrické měření rozděluje na určování výšek předmětů a na určení nadmořských výšek bodů. Trigonometrické určování nadmořských výšek bodů je méně přesný způsob než nivelace. Má však tu výhodu, že ho lze použít i na dlouhé vzdálenosti a lze jím určit i výšky nepřístupných bodů. Jiný, pro svoji přesnost méně užívaný měřický postup určování nadmořských výšek bodů je barometrické měření výšek bodů. Tento způsob je především vhodný pro předběžné trasování větších stavebních projektů, mezi které se řadí stavby silnic, železnic nebo horských cest. Vlastní měření je velmi rychlé, finančně hospodárné a fyzicky nenáročné. Může být prováděn jedním měřičem a při použití motorizovaného dopravního prostředku je možno výškové rozdíly získat ve velmi krátkém čase, a to i při větších vzdálenostech bodů. Dalším ze způsobů je geometrické měření výšek, které je také způsob méně přesný. Používá se především v lesnictví, a to hlavně k určování výšek stromů. Je založen na poučce o podobnosti trojúhelníků. Pro lesnické účely byl konstruován dendrometr, jenž je založen na principu geometrického měření výšky s použitím zrcátka. (Mašín, 1978)
28
3 PRAKTICKÁ ČÁST 3.1 Rekognoskace terénu Před vlastním polohopisném a výškopisném měření bylo nejprve nutno, vzhledem k velikosti zaměřovaného území, provést rekognoskaci terénu. Při ní jsem zjistil stav bodů, již existující geodetické sítě, které se daly využít pro další měření. Podle polohopisů nivelačních bodů byla zjištěna a zároveň ověřena jejich poloha a jejich přístupnost. Součástí rekognoskace byla důkladná prohlídka všech prvků polohopisu, které se měly při pozdějších měřických pracích zaměřit. Při této činnosti byla také navržena a realizována nová měřická stanoviska, která se však musela později doplnit o další body. Mezi prvky polohopisu patřily všechny místní komunikace, inženýrské objekty, nadzemní výstupy podzemního vedení, rozhraní druhů pozemků, budovy, různé terénní tvary a kraje vodní plochy s vegetací, stromová a keřová vegetace.
3.2 Podklady pro měření Mezi nejdůležitější podklady, které jsem potřeboval před vlastním měřením, patřily zejména vytištěné místopisy nivelačních a zhušťovacích bodů. Tyto materiály jsem získal
na
oficiálních
webových
stránkách
Českého
úřadu
zeměměřického
a katastrálního. K dalším podkladům patřila vytištěná katastrální mapa Lužánek, na niž se zakreslovala pro lepší přehlednost a orientaci v terénu měřická stanoviska, polygonové a nivelační pořady. Součástí byly také prázdné geodetické zápisníky a místopisy určené pro nově zřízené body měřické sítě.
3.3 Místopisy Ke každému nově založenému měřickému bodu jsem vyhotovil místopis. Mezi hlavní složky jejich obsahu patří drobný náčrt upřesňující polohu bodu, jeho souřadnice, nadmořskou výšku a druh použité stabilizace. Náčrt jsem vyhotovoval tak, aby nebyl příliš komplikovaný a neobsahoval mnoho informací, které by zbytečně činily kresbu nepřehlednou a nedostatečně názornou. Proto 29
jsem zde zobrazil pouze důležité a v terénu velmi zřetelné prvky polohopisu, mezi které patří okraje chodníku a budov, samostatně stojící stromy, lampy nebo stožáry, popřípadě kanalizační šachty. Mezi těmito body a stabilizačními značkami stanovisek byla změřena vodorovná vzdálenost
s přesností na centimetry. Počet zvolených
orientací na jednotlivých stanoviscích byl proměnlivý a to především z důvodu velké rozmanitosti zaměřované lokality. K jednoznačnému určení polohy bodu je zapotřebí minimálně tří orientací na okolní body. Ty jsem volil tak, aby byly rozmístěné kolem stanoviska ve všech směrech. Pokud nebyl v blízkosti bodu ležícího na chodníku dostatek vhodných orientací, tak jsem změřil jeho kolmou vzdálenost k okraji cesty. V rámci tvorby místopisů bodů jsem vynechal měření horizontálních úhlů a využil pouze vodorovné délky. Celý náčrt je orientován na sever nebo se uvádí směr k severu šipkou a nevyhotovoval se přesně v měřítku. Ostatní prvky v místopisu se doplnily při kancelářských pracích.
3.4 Stabilizace a signalizace nových bodů Nově zřizované polygonové body byly umisťované především na místních komunikací. To jest na asfaltovém povrchu z důvodu snazšího umístění hřebu do prasklin nebo ke kraji obrubníků, na dlažbě do spár a na štěrkopísku podle potřeby. Vždy však byla zajištěna potřebná viditelnost na okolní stanoviska a zaměřované území. Ke stabilizaci jsem použil kovové měřické hřeby, v některých případech pouze běžný kovový hřeb, avšak dostatečné délky, která zajišťovala pevné uchycení v podkladu. Na volném prostranství jsem zvolil ke stabilizaci dřevěný kolík o velikosti hlavy 3x3 cm se zatlučeným hřebíčkem určeným pro přesnější centraci přístroje a poklop kanalizační vpusti, na kterém byla určena hrana znaku, k níž se vztahovala poloha a výška bodu. Ke zlepšení viditelnosti byla na bodech provedena signalizace fosforovým nástřikem, včetně popisu čísla bodu. Během měření polohopisu byla stanoviska dočasně signalizována pomocí výtyčky s odrazovým hranolem.
3.5 Úprava přístroje na stanovisku Před každém měření se musí nejprve každý teodolit na stanovisku upravit. Tato úprava se skládá z centrace a horizontace, které pak dále dělíme na hrubou a jemnou. Nejprve se ze všech úkonů provede současně hrubá centrace a horizontace. 30
Při centraci se postaví stativ se zavěšenou olovnící tak, aby závěs olovnice směřoval do středu stabilizační značky bodu. Pokud se centrace provádí bez olovnice, tak se snažíme umístit střed hlavy stativu nad bod. Jako pomůcka může k nalezení přesnější polohy středu posloužit upínací šroub. Nohy stativu, pokud situace dovolí, se umisťují do spár, na nezpevněném povrchu se dobře přišlápnou, neboť sebemenší pohyb stativu znehodnocuje předchozí měření a je ho následně nutno celé opakovat. Hrubou horizontací se rozumí činnost , kdy se upravuje do vodorovné polohy hlava stativu. Děje se tak pomocí upínacích šroubů noh stativu, kdy se vysunováním nebo zasouváním upravuje jejich výška a tím se hlava stativu dostává do požadované vodorovné polohy. Doposud nebyl na stativu upevněn přístroj.
Obr. 15: Úprava přístroje na stanovisku
Následuje jemná centrace, kdy se teodolit umístí na stativ a volně se přichytí upínacím šroubem stativu. Jemně se s přístrojem pohybuje po desce. Až závěs olovnice směřuje do středu značky je přístroj centrován. Při použití optického dostřeďovače je teodolit dostředěn, je-li v jeho zorném poli střed kroužku totožný se středem stabilizační značky. Jemná horizontace je v podstatě urovnání limbového kruhu přístroje do roviny. Limbový kruh zaujme vodorovnou polohu, jestliže alespoň dvě různoběžné přímky budou v poloze vodorovné. Jednu přímku lze zvolit ve směru dvou stavěcích šroubů a druhou přímku na ni kolmou ve směru třetího stavěcího šroubu. Urovnáním libely provádíme podle pravidla ,,palce levé ruky“, které říká, že palec levé ruky bublinu libely ,,tlačí“ nebo ji ,,táhne“. Horizontací se poněkud změnila centrace a proto obě činnosti opakujeme tak dlouho, než je přístroj ve správné poloze umístěn nad bodem. (MAŠÍN, 1978)
31
3.6 Polohopisné měření 3.6.1 Měření pomocí GPS Vzhledem k velké hustotě stromové vegetace na okrajích parku Lužánky a blízké zástavbě domů bylo nutné zaměřit polohu určených bodů, které měly sloužit jako výchozí body pro polygonové pořady, pomocí metody GPS. Mezi kritéria pro výběr těchto bodů patřila oboustranná viditelnost a velká vzdálenost od sousedního bodu. Také nesměly být umístěné těsně pod stromy, neboť pod nimi není zaručen kvalitní příjem informací a dat z družic, včetně jejich počtu. Vzdálenost měla být co nejdelší, a to kvůli přesnosti zacílení a zároveň kvůli kriteriím polygonových pořadů, které spočívali v mezní délce pořadu a počtu vrcholů polygonu. Nad stanoviskem jsem postavil stativ tak, že hlava stativu byla co nejvíce ve vodorovné poloze a zároveň byl její střed nad značkou bodu. Pomocí optického dostřeďovače s připevněnou krabicovou libelou byla provedena horizontace a centrace trojnožky a následně se vyměnil za přístroj GPS. Na samotný přístroj se musela před měřením připevnit anténa a plastový kryt. Výška přístroje se pak změřila právě k tomuto krytu, na němž je k této činnosti určena speciální zarážka pro připevnění začátku dvoumetru. Naměřenou výšku přístroje jsem odečítal vždy s přesností na milimetry a zapisoval ji spolu s číslem bodu, dnem a hodinou, kdy probíhalo samotné měření. Tyto údaje pak byly důležité při výpočtech souřadnic. Samotné měření bylo velmi jednoduché, neboť přístroj byl nastaven předem a na samotném stanovisku se pouze zapnul. Po celou dobu sběru dat bylo možné sledovat interval uložení dat, počet družic, stav baterie. Minimální počet družic potřebných pro přesné určení polohy jsou čtyři, vždy jich však bylo více. Doba sběru dat na každém stanovisku byla přibližně 40 až 45 minut, což zaručovalo dostatek údajů a jistotu větší eliminace chyb. Po uplynutí doby měření přístroj vypnul, data se uložila a celý proces se následně opakoval na dalším stanovisku. 3.6.2 Polygonové pořady Na zaměřovaném území jsme vytvořily síť o celkovém počtu šesti polygonových pořadů, které tvořily hlavní kostru při získávání souřadnic bodů podrobného polohového pole. Všechny polygony byly realizovány jako vetknuté, oboustranně orientované, a to z důvodu úhlového a souřadnicového vyrovnání při jejich výpočtech. 32
Při měření nebyla použita trojpodstavcová souprava zajišťující velmi vysokou přesnost a splnění mezních odchylek při testování přesnosti měření v katastru nemovitostí, a to především z důvodu vysokého počtu měřických pomůcek a malé kapacity pracovníků. Měření se tedy provádělo pouze pomocí digitálního teodolitu Topcon GTS 105N, jednoho stativu a odrazového hranolu. Tento způsob však také zajišťoval dostatečnou přesnost a při testování výsledků nebyla překročena u žádného polygonu mezní hodnota stanovená opět katastrem nemovitostí. Na vrcholech polygonu se měřily levostranné úhly v jedné poloze dalekohledu, a to s přesností na vteřiny. Délky polygonových stran se měřily vodorovné, 2x protisměrně a s přesností na milimetry.
Obr. 16: Polygonový pořad
Postup při měření na všech bodech polygonového pořadu byl stejný. Po centraci a horizontaci přístroje na stanovisku jsem nastavil na předcházející bod polygonového pořadu, signalizující se výtyčkou s připevněným odrazovým hranolem, přesnou nulu a změřil vodorovnou vzdálenost. Vodorovný úhel a vzdálenost se pak měřily na následující bod pořadu. Tímto postupem měření délek na všech bodech se dosáhlo toho, že délky byly měřeny protisměrně. V případě špatného změření délky tak existovala rychlá kontrola a možnost okamžitého přeměření v terénu. Při výpočtech se vždy použil jejich aritmetický průměr. Všechny naměřené údaje jsem zapisoval do předem připravených zápisníků. 3.6.3 Rajony Souřadnice stanovisek, které nebyly řešeny pomocí metod GPS ani polygonovými pořady jsem získal v rámci metody měření rajonů. Na bodě o známých souřadnicích jsem postavil přístroj a provedl nezbytnou centraci a horizontaci. Na další bod o známých souřadnicích jsem nastavil počáteční nulový směr a změřil vodorovnou 33
vzdálenost. Bod, na nějž byla provedena orientace, byl volen tak, aby vzdálenost mezi stanovisky byla co nejdelší. Pak jsem zacílil na řešený bod, změřily vodorovný úhel a vzdálenost. Pokud to situace dovolila, tak jsem z jednoho stanoviska zaměřil více bodů. Odpadala tak nutnost pokaždé provádět úpravu přístroje na stanovisku a orientaci. Tím se měření značně zrychlilo a zjednodušilo. Také jsem použil metody na sebe navazujících dvou rajonů, která spočívá v realizaci souřadnic jednoho bodu, z něhož se pak následně vycházelo při určování souřadnic bodu druhého. Velká nevýhoda tohoto způsobu měření spočívá v nedostatečné kontrole správnosti souřadnic, neboť při měření dochází k nevyhnutelným chybám a jejich nahromadění se může výrazně projevit právě u souřadnic druhého bodu. Proto jsem jej využil jen v nezbytných případech, kdy okolnosti znemožňovali použití jiného způsobu. 3.6.4 Podrobné měření Po kompletním vytvoření měřické sítě byla teprve možnost přistoupit ke vlastnímu měření polohopisu. Tato činnost byla v terénu časově i pracně nejnáročnější, neboť spočívala v zaměření každého prvku polohopisu a výškopisu určeného při úvodní rekognoskaci terénu. Hlavní geodetickou úlohou byla pro mě polární metoda, vedlejší metodu jsem použil konstrukční oměrné. Na začátku měření bylo nutno nejprve založit v přístroji soubor (zakázku), do kterého se získaná data měla průběžně ukládat. Na začátku každého následujícího měření se nemusel zakládat zcela nový soubor, ale pouze se v menu přístroje vybral již existující. Po nutné centraci a horizontaci přístroje na stanovisku jsem mohl přistoupit k měření podrobných bodů. Celé podrobné měření jsem prováděl přes mód ,,sběr dat“. Nejprve bylo nutné zadat v příslušném menu číslo bodu a výšku přístroje. Následně se v dalším menu nastavilo číslo bodu, jenž měl sloužit k realizaci nulového směru. Jelikož se jednalo o orientaci, tak se zadal jako kód bodu #. Tímto úkonem se v zápisníku odlišil od ostatních. Také se zde nastavila výška cíle, která vyjadřovala výšku výtyčky s odrazovým hranolem. Výšku přístroje a cíle jsem vždy měřil s přesností na centimetry. Posledním krokem v zadávání údajů bylo zvolení funkce automatické registrace naměřených dat do paměti přístroje. Až byly tyto parametry vloženy do přístroje, tak jsem zacílil na hranol, nastavil nulový směr a změřil vertikální úhel a šikmou délku. Po změření dat jsem pak změnil číslo následujícího bodu na 1. U dalších měření již tato 34
oprava nebyla nutná, neboť se číslo následujících bodů automaticky zvýší o 1. Na každém podrobném bodě jsem měřil vždy horizontální, vertikální úhel a šikmou délku. Stromy, které měly velmi široké kmeny jsem zaměřil pomocí úhlového odsazení. Tento mód je užitečný především v případech, kdy není možné umístit hranol přímo na měřený bod. Po skončení měření na stanovisku se přístroj vypnul, povolily se horizontální a vertikální ustanovky a včetně stativu se opatrně přenesl na další stanovisko, kde se celý postup opakoval. Pomocník, jenž signalizoval body polohopisu výtyčkou s odrazovým hranolem, vedl po celou dobu měření v nepřehledných úsecích náčrt, v jednodušších pouze seznam čísel bodů se stručným popisem.
3.7 Výškopisné měření Jelikož výsledná mapa obsahovala kromě polohopisu také výškopis, tak bylo nutné výškově zaměřit všechny body měřické sítě. To bylo provedeno pomocí geometrické nivelace ze středu se záměrou bočně. Na území parku jsem vytvořil a realizoval síť hlavních nivelačních pořadů, které vždy začínaly a končily na nivelačním bodě. Tyto pořady byly celkem čtyři a každý z nich byl navržen tak, aby vytvořily pravidelnou kostru výškově určených bodů a obsahovaly co nejvíce určených bodů. Jako výchozí nivelační body jsem použil body na ulici Pionýrská, Lidická, Drobného a také bod stabilizovaný na budově Centra volného času Lužánky. Body měřické sítě, které nebyly doposud výškově určeny, jsem zaměřil v dalších nivelačních pořadech. U těchto pořadů jsem jako základ pro měření použil výškově určené body a to především z důvodu zkrácení délky pořadů. Celé měření jsem provedl pomocí přístroje Topcon AT-G4, stativu a nivelační latě s podložkou. Všechna naměřená data jsem také zapisoval do předem připravených zápisníků. Postup měřických prací jsem dodržoval tak, jak je uvedený v teoretické části této bakalářské práce. Výškově určené body pak sloužily k výpočtu nadmořských výšek podrobných bodů z naměřených údajů (šikmá vzdálenost, vertikální úhel, výška cíle a přístroje).
35
3.8 Kancelářské zpracování Po ukončení měřických prací v terénu jsem mohl přistoupit ke zpracování naměřených údajů. Veškeré geodetické výpočty jsem prováděl ve výpočetním programu Groma a grafickou tvorbu mapy v programu Kokeš. Nejprve však bylo nutné stáhnout naměřené údaje z přístroje GPS a následně souřadnice v systému WGS-84 převést do S-JTSK. To bylo provedeno přes program Transform. Pro přenos dat uložených v paměti přístroje Topcon GTS-105N do PC jsem použil program Geomanw, kde jsem musel nastavit pro přenos dat cílový adresář, port ke kterému je připojen přístroj a redukce. Zároveň jsem v přístroji Topcon GTS-105N v příslušném módu zvolil a potvrdil stahování složek s uloženými daty. 3.8.1 Groma Veškeré geodetické výpočty jsem prováděl v programu Groma. V tomto programu lze řešit všechny geodetické úlohy (polární, ortogonální metoda, určování výměr) a také umožňuje zobrazení bodů v jednoduché grafice s možností digitalizace rastrových dat. Prvním úkolem v tomto programu bylo vytvoření nového seznamu souřadnic, který obsahoval body určené metodou GPS (jejich nadmořské výšky však byly převzaty z geometrické nivelace). Následoval výpočet všech polygonových pořadů. V dialogovém okně tohoto výpočtu jsem vyplnil všechny potřebné údaje (počáteční, koncový bod a měřená data) a provedl výpočet. Vypočtené souřadnice polygonových bodů jsem vždy uložil do seznamu souřadnic. Také jsem z každého výpočtu uložil do paměti PC protokol. Při výpočtech bodů rajonem bylo nutné nejdříve zadat stanovisko, orientaci a následně změřené hodnoty na určovaný bod. Výsledkem byly také souřadnice a protokol z výpočtu. Veškeré nadmořské výšky bodů měřické sítě byly převzaty z výškopisného měření.
36
Obr. 17: Výpočet polygonovéo pořadu
Po získání souřadnic bodů měřické sítě jsem přistoupil k výpočtům podrobných bodů. Veškeré zápisníky podrobného měření se opravily a sloučily do jednoho zápisníku. Oprava spočívala především v redukci nulového směru, sloučení více měření ze stejného stanoviska pod jednu orientaci a volby orientace. Také se umazaly nechtěně zaměřené body. Samotný výpočet souřadnic podrobných bodů se provedl polární metodou dávkou. Při výpočtu bylo nutné, aby byl aktivní seznam souřadnic bodů měřické sítě. Výsledkem byl seznam souřadnic podrobných bodů a také protokol. Pro další práce v rámci tvorby mapy se veškeré seznamy souřadnic převedly do formátu s příponou .stx. 3.8.2 Kokeš Při zakládání nového výkresu v programu Kokeš jsem zvolil souřadnicový systém, vztažné měřítko a přesnost zobrazení. Před vlastní tvorbou mapy jsem si v nastavení zvolil adresář se všemi dosavadními soubory a také přednastavil vrstvy pro kreslení. Vrstev bylo hned několik a každá se lišila názvem, tloušťkou a barvou čáry. Po provedení všech nastavení jsem načetl seznam souřadnic bodů měřické sítě a podrobných bodů. Body měřické sítě jsem si pro lepší přehlednost vždy označil červeně. Samotná kresba mapy byla prováděna přes volbu ,,tvorba linie“. Zde byla možnost využít kresby přímky, oblouku nebo křivky a to podle situace v terénu. Také se přes tuto volbu vkládaly symboly mapových značek. Při tvorbě textu se musel nastavit font, velikost písma a stočení celého textu. V průběhu tvorby mapy se případná chyba mohla kdykoliv opravit nebo část kresby zcela smazat. Také je možnost přímo z grafiky 37
vymazat jakýkoliv bod (po uložení změny se vymaže i v seznamu souřadnic). Kresba se také doplnila křížky měřické sítě, ve dvou protilehlých místech kresby souřadnicemi těchto křížků. Také se zde vytvořila legenda, popis, orientace k severu (nebyla zcela nutná, neboť mapa obsahovala již síť měřických křížků). Také se z důvodu vymazání některých bodů ze seznamu souřadnic provedlo nové přečíslování bodů. Součástí mapy byl také výškopis, který byl v součinnosti programů Atlas a Kokeš automaticky vygenerován. Před tvorbou vrstevnic se nastavila vrstva pro kresbu, interval vrstevnic a typ čáry normální a hlavní vrstevnice. Po vykreslení se však musela každá vrstevnice ručně upravit. Oprava spočívala především v harmonizaci jejich tvaru a smazání linie pod budovami. Na závěr se každá hlavní vrstevnice popsala a to podle pravidel pro tvorbu vrstevnic. Součástí práce bylo také vytvoření databáze stromové vegetace. V programu Excel se vytvořil seznam, všech zaměřených stromů v parku Lužánky, obsahující číslo a souřadnice stromu, nadmořskou výšku, český a latinský název stromu. Tento seznam se pro další účel uložil do formátu s příponou .dbf. V programu Kokeš se přes volbu ,,připojení databáze“ navolila cesta k databázi stromů a nastavily se jednotlivé parametry. V praxi celé propojení databáze s výkresem funguje tak, že pokud se v seznamu stromů označí jakýkoliv strom, tak se automaticky v mapě označí a pohled okna se na něj přenese (lze pro tento účel nastavit měřítko zvětšení). Propojení také funguje v opačném směru, kde se v mapě označí strom a ihned se označí v seznamu. Ke každému stromu lze také přiřadit fotografii, která se zobrazí po zvolení příslušné funkce.
Obr. 18: Databáze stromů
38
4 ZÁVĚR Cílem této bakalářské práce bylo vytvoření účelové mapy severní části parku Lužánky obsahující polohopis a výškopis. Součástí práce je také databáze stromové vegetace. Výsledkem je mapa vyhotovena v měřítku 1:500, v souřadném systému S-JTSK a výškovém systému Bpv. Polohopisné měření bylo provedeno pomocí přístroje Ashteck-Locus, totální stanice Topcon GTS-105N a výškopisné měření pomocí přístroje Topcon AT-G4. Naměřená data byla zpracována v programech Transform, Geomanw, Groma a Kokeš s Atlasem. Při výpočtech souřadnic bodů nebyla v žádném případě překročena mezní odchylka, kterou stanovuje Katastr nemovitostí. Veškeré uvedené přílohy slouží pouze jako názorná ukázka a z důvodu velkého počtu stran je vždy uvedena pouze jedna strana. Kompletní přílohy jsou na přiloženém CD. Účelová mapa severní části parku Lužánky může v budoucnosti sloužit jako podklad pro krajinné úpravy v dané lokalitě, rekultivaci parku nebo obnově a údržbě zeleně. Také může posloužit jako orientační mapa na informační tabule u vstupů do parku, nebo jako podklad pro výuku geodézie na Mendlově univerzitě. Jedním z dalších způsobů využití propojení mapy se stromovou databází je vytvoření interaktivní mapy, která by byla přístupná všem uživatelům na internetu.
39
5 POUŽITÁ LITERATURA 1
DOUŠEK, F. -- MATĚJÍK, M. Geodézie. 2. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univezita v Brně, 2005. 310 s.
2
VIŠŇOVSKÝ, P. -- FAUSEK, L. -- ŠTEINER, F. Geodézie. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1967. 569 s.
3
MAŠÍN, Z. Geodézie 1. 2. vyd. Praha: Kartografie, n.p., 1978
4
http://www.gepro.cz [online]. 2012 [cit. 2012-01-23]. Dostupný na World Wide Web:<www.gepro.cz>.
5
http://www.groma.cz [online]. 2012 [cit. 2012-01-23]. Dostupný na World Wide Web:<www.groma.cz>.
6 http://www.cuzk.cz [online]. 2012 [cit. 2012-01-23]. Dostupný na World Wide Web:<www.cuzk.cz>. 7
ÚZ vyhlášky ČÚZK č. 31/1995 Sb., kterou se provádí zákon č. 200/1994 Sb.
8
ČSN 01 3410, Mapy velkých měřítek-Základní a účelové mapy
9
GEPRO, Referenční příručka. Praha: 2004. 279 s.
40
6 SEZNAM OBRÁZKŮ
strana
Obr. 1: III. vojenské mapování.............................................................................. 10 Obr. 2: Souřadnicový systém stabilního katastru ................................................... 11 Obr. 3: Křovákovo zobrazení ................................................................................ 12 Obr. 4: Jednotná trigonometrická síť katastrální .................................................... 13 Obr. 5: Stabilizace trigonometrického bodu .......................................................... 14 Obr. 6: Dřevěná čtyřboká pyramida a tyčový signál .............................................. 16 Obr. 7: Schéma Keplerova dalekohledu ................................................................ 17 Obr. 8: Schéma teodolitové osové soustavy........................................................... 18 Obr. 9: Teleskopické výtyčky a schéma výtyčky ................................................... 20 Obr. 10: Polární matoda ........................................................................................ 21 Obr. 11: Stabilizace nivelačního bodu ................................................................... 23 Obr. 12: Přístroj Topcon AT-G4 a Meopta Nk 30.................................................. 25 Obr. 13: Nivelační latě .......................................................................................... 26 Obr. 14: Geometrická nivelace ze středu ............................................................... 27 Obr. 15: Úprava přístroje na stanovisku ................................................................ 31 Obr. 16: Polygonový pořad ................................................................................... 33 Obr. 17: Výpočet polygonovéo pořadu.................................................................. 37 Obr. 18: Databáze stromů...................................................................................... 38
41
7 PŘÍLOHY č.1 Účelová mapa severní části parku Lužánky v Brně č.2 Místopisy bodů č.3 Nivelační zápisník č.4 Protokol o výpočtu polygonových pořadů č.5
Protokol o výpočtu rajonů
č.6
Protokol o výpočtu polární metody dávkou
č.7
Seznam souřadnic bodů měřické sítě
č.8
Seznam souřadnic podrobných bodů
č.9
Databáze stromové vegetace
č.10 CD-ROM
42
PŘÍLOHY
43
Příloha č.2 Místopisy bodů
44
Příloha č.3 Nivelační zápisník
45
Příloha č.4 Protokol o výpočtu polygonových pořadů POLYGONOVÝ POŘAD Orientace osnovy na bode 4067: Bod Y X Z 4067 598101.517 1159431.088 -----------------------------------------------Orientace: Bod Y X Z 4040 598126.261 1159342.356 Bod Hz Smerník V or. Délka V délky V prev. m0 Red. 4040 0.0000 182.6869 0.0000 Orientacní posun : 182.6869g Orientace osnovy na bode 4056: Bod Y X Z 4056 597940.962 1159257.620 Orientace: Bod Y X Z 4055 597932.030 1159215.330 210.07 Bod Hz Smerník V or. Délka V délky V prev. m0 Red. 4055 194.6154 213.2512 0.0000 Orientacní posun : 18.6358g Namerené hodnoty: Bod S zpet S vpred Úhel V úhlu Smerník D vpred D zpet D Dp - Dz 182.6869 4067 0.0000 92.5844 92.5844 0.0084 4056 0.0000 0.0000 0.0000 0.0084 18.6358 Parametry polygonového poradu: -----------------------------Typ poradu : Vetknutý, oboustranne orientovaný Délka poradu : 249.020m Úhlová odchylka : 0.0503g Odchylka Y/X : 0.031m / -0.041m Polohová odchylka : 0.051m Nejvetší / nejmenší délka v poradu : 70.690m/ 34.140m Pomer nejvetší / nejmenší délka : 1:2.07 Max. pomer sousedních délek : 1:1.66 Nejmenší vrcholový úhel : 176.7294g Vypoctené body: Bod Y X -------------------------------------4065 598036.102 1159404.317 4060 597952.359 1159295.469 -------------------------------------Test polygonového poradu: Typ testu polygonového poradu: Pomocné body Úhlová odchylka [g] : Skutecná hodnota: 0.0503, Mezní hodnota: 0.0566 Polohová odchylka [m] : Skutecná hodnota: 0.051, Mezní hodnota: 0.289 Mezní délka poradu [m] : Skutecná hodnota: 249.020, Mezní hodnota: 2000.000 Mezní odchylky stanovené pro práci v katastru nemovitostí byly dodrženy. Geometrické parametry stanovené pro práci v katastru nemovitostí byly dodrženy.
46
Příloha č.5 Protokol o výpočtu rajonů [1] POLÁRNÍ METODA ================== Orientace osnovy na bode 4004: -----------------------------Bod Y X Z -----------------------------------------------4004 597945.458 1159546.490 -----------------------------------------------Orientace: ---------Bod Y X Z -----------------------------------------------4028 597927.974 1159463.344 -----------------------------------------------Bod Hz Smerník V or. Délka V délky V prev. m0 Red. ---------------------------------------------------------------------------------4028 0.0000 213.1946 0.0000 84.950 0.014 ---------------------------------------------------------------------------------Orientacní posun : 213.1946g Test polární metody: -------------------Oprava orientace [g]: Skutecná hodnota: 0.0000, Mezní hodnota: 0.0800 Mezní odchylky stanovené pro práci v katastru nemovitostí byly dodrženy. Bod Hz Délka Y X Z Popis -------------------------------------------------------------------------------4006 237.2952 72.940 597997.430 1159597.668
47
Příloha č.6 Protokol o výpočtu polární metody dávkou Orientace osnovy na bode 4008: -----------------------------Bod Y X Z -----------------------------------------------4008 597925.779 1159657.321 207.52 -----------------------------------------------Orientace: ---------Bod Y X Z -----------------------------------------------4007 597959.379 1159628.604 208.23 -----------------------------------------------Bod Hz Smerník V or. Délka V délky V prev. m0 Red. ---------------------------------------------------------------------------------4007 0.0000 145.0218 0.0000 44.196 0.004 -0.00 ---------------------------------------------------------------------------------Orientacní posun : 145.0218g Test polární metody: -------------------Oprava orientace [g]: Skutecná hodnota: 0.0000, Mezní hodnota: 0.0800 Mezní odchylky stanovené pro práci v katastru nemovitostí byly dodrženy. Podrobné body Polární metoda Bod Hz Z dH Délka Y X Z Popis ------------------------------------------------------------------------------------------------------508 161.6394 101.0565 -0.260 15.535 597910.329 1159658.944 207.26 509 213.5712 101.3610 -0.290 13.343 597917.700 1159667.940 207.23 510 296.5716 99.5012 0.020 2.416 597927.248 1159659.239 207.54
48
Příloha č.7 Seznam souřadnic bodů měřické sítě BOD 4025 4026 4027 4028 4029 4031 4032 4033 4035 4036 4037 4038 4039 4040 4044 4045 4046 4047 4048 4049 4050 4051 4052 4053 4054 4055 4056 4057 4058 4059 4060 4061 4062 4063 4064 4065 4066 4067 4068 4069 4070 4071
Y X 597832.57 1159407.52 597878.74 1159353.97 597919.29 1159401.24 597927.97 1159463.34 597869.44 1159446.27 598176.81 1159582.06 598177.88 1159526.50 598136.29 1159562.45 598183.60 1159462.15 598186.79 1159407.56 598188.54 1159336.15 598230.96 1159361.23 598172.75 1159347.21 598126.26 1159342.36 598212.84 1159535.81 598235.08 1159451.84 598246.92 1159392.34 598257.77 1159344.01 598171.55 1159311.65 598149.34 1159310.26 598111.24 1159291.04 598068.69 1159275.65 598022.77 1159257.29 597991.32 1159245.25 597935.46 1159224.76 597932.03 1159215.33 597940.96 1159257.62 597912.78 1159216.59 597894.76 1159234.33 597905.11 1159288.62 597952.36 1159295.47 598000.62 1159276.22 597974.50 1159338.08 597994.80 1159365.53 598058.15 1159328.53 598036.10 1159404.32 597985.00 1159413.56 598101.52 1159431.09 598034.22 1159299.18 598089.71 1159487.67 598070.07 1159542.19 598047.00 1159484.25
Z 206.25 206.98 206.18 206.40 205.98 215.18 215.20 214.70 215.35 215.44 215.97 216.06 214.99 212.77 217.24 217.77 218.23 218.47 216.46 214.95 212.83 210.99 210.06 209.84 209.71 210.07 207.70 210.22 210.03 206.82 206.68 207.45 207.23 208.31 208.70 209.50 207.77 212.36 208.17 212.40 212.09 210.30
49
Příloha č.8 Seznam souřadnic podrobných bodů BOD Y X Z 1 598049.32 1159557.08 211.14 2 598051.93 1159562.53 211.53 3 598049.04 1159557.27 211.61 4 598057.53 1159548.98 211.69 5 598064.75 1159563.62 211.93 6 598058.82 1159556.42 211.73 7 598051.05 1159544.29 211.57 8 598050.56 1159542.10 211.51 9 597830.41 1159410.68 206.20 10 597826.41 1159411.49 206.18 11 597826.89 1159415.49 206.18 12 597836.00 1159403.26 206.23 13 597835.63 1159399.22 206.22 14 597839.64 1159398.62 206.26 15 597854.38 1159384.79 206.33 16 597852.42 1159383.10 206.36 17 597823.56 1159376.66 208.68 18 597815.59 1159385.10 208.91 19 597809.77 1159396.02 208.78 20 597797.07 1159413.35 208.67 21 597791.45 1159423.24 208.70 22 597793.30 1159418.51 208.57 23 597827.31 1159367.87 209.12 24 597841.48 1159400.06 206.22 25 597828.66 1159417.07 206.15 26 597845.14 1159434.54 206.91 27 597857.90 1159411.78 206.96 28 597828.37 1159442.56 205.91 29 597835.01 1159442.42 206.55 30 597834.42 1159437.99 205.90 31 597837.41 1159435.46 206.29 32 597839.45 1159429.96 206.22 33 597846.13 1159423.54 206.37 34 597858.31 1159402.19 206.42 35 597852.50 1159391.94 206.53 36 597860.60 1159393.98 206.34 37 597863.50 1159390.49 206.47 38 597829.50 1159367.93 208.76 39 597831.21 1159373.81 208.00 40 597832.55 1159395.77 206.63 41 597829.72 1159394.95 206.73 42 597818.53 1159389.85 207.74 43 597819.26 1159398.18 207.30
50
Příloha č.9 Databáze stromové vegetace
51
