MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
BRNO 2013
HANA TICHÁ
Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat
Analýza životních projevů farmově chovaných daňků (Dama dama) Bakalářská práce
Vedoucí práce: prof. Ing. Gustav Chládek, CSc.
Vypracovala: Hana Tichá Brno 2013
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Analýza životních projevů farmově chovaných daňků (Dama dama) vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.
Dne: Podpis:
PODĚKOVÁNÍ Ráda bych poděkovala vedoucímu mé bakalářské práce, panu prof. Ing. Gustavu Chládkovi, CSc., za odborné vedení a cenné rady při vypracovávání této práce. Nemalé poděkování patří také panu Josefu Fejtovi, za pomoc při realizaci mého pokusu.
ABSTRAKT Tématem této bakalářské práce je „analyzovat životní projevy farmově chovaných daňků“. V teoretické části práce je provedeno shrnutí týkající se biologických vlastností daňka, jeho rozšíření, etologie a je popsána současná situace ve farmovém chovu daňčí zvěře. Dále jsou přiblíženy požadavky na farmový chov zvěře a správnou techniku krmení. V praktické části práce je provedeno etologické pozorování vybrané skupiny daňků v soukromém farmovém chovu, který se nachází v okrese Třebíč, v nadmořské výšce cca 450 m n. m. Pozorování proběhlo ve dvou termínech, aby mohlo být provedeno zhodnocení etologie daňků v závislosti na zimním a letním období. Zjištěné hodnoty jsou vyjádřeny pomocí etogramů a grafů. Po vyhodnocení pozorování jsem došla k závěru, že zvěř je více aktivní v zimním období, kdy musí produkovat více energie, aby pokryla tepelné ztráty. Velká část energie je také vynaložena při období říje.
KLÍČOVÁ SLOVA: daněk, Dama dama, etologie, farmový chov, pozorování
ABSTRACT The topic of this Bachelor thesis is "to analyze vital signs of farmed fallow deers". The theoretical part consists of the revision of biological characteristics of fallow deer, its spread in the world, ethology and description of present situation in farming of fallow deers. It also describes the demands to farming of the fallow-deers and their feeding. Practical part includes the ethological observation of a chosen group of fallow deers on private farm in Třebíč district (cca 450 m above the sea level). The observation was done in two different days that the evaluation of ethology of fallow deers could be done for both winter and summer. The values from observations are expressed by ethograms and charts. The conclusion from the observations is that the animals are more active in winter because they have to cover the losses of heat and they also have to be active because of the rut. KEY WORDS: fallow deer, Dama dama, ethology, farming, observation
Obsah 1
ÚVOD ...................................................................................................................... 7
2
CÍL PRÁCE ............................................................................................................. 8
3
LITERÁRNÍ PŘEHLED ......................................................................................... 9 3.1
Problematika daňka skvrnitého (Dama dama) .................................................. 9
3.1.1 Popis daňka skvrnitého ................................................................................. 9 3.1.2 Původ, rozšíření a biotop daňka skvrnitého ................................................ 10 3.1.3 Biologie daňka skvrnitého .......................................................................... 11 3.1.4 Potrava daňka skvrnitého ............................................................................ 13 3.1.5 Legislativní statut daňka skvrnitého ........................................................... 14 3.1.6 Hodnocení věku daňka skvrnitého .............................................................. 14 3.1.7 Hodnocení trofejí daňka skvrnitého ............................................................ 15 3.1.8 Etologie daňka skvrnitého........................................................................... 15 3.2
Farmový chov daňků ...................................................................................... 17
3.2.1 Požadavky na farmový chov ....................................................................... 18 3.2.2 Výživa ve farmovém chovu ........................................................................ 19 3.2.3 Ochrana před nepříznivými vlivy ............................................................... 21 3.2.4 Současná situace ve farmových chovech v zahraničí a v ČR ..................... 22 4
MATERIÁL A METODIKA ................................................................................. 24 4.1
Etologické pozorování životních projevů ....................................................... 24
5
VÝSLEDKY A DISKUZE .................................................................................... 25
6
ZÁVĚR .................................................................................................................. 34
7
POUŽITÁ LITERATURA .................................................................................... 35
1 ÚVOD Rod daněk je součástí čeledi jelenovitých a existují jeho dva druhy: daněk skvrnitý (Dama dama) a daněk mezopotámský (Dama mesopotamica) (Wolf a kol., 2010). Naopak Jiřík a kol. (1996) uvádí, že daněk nemá žádné poddruhy. Někteří autoři však za poddruh daňka skvrnitého označují daňka mezopotámského (Dama mesopotamica), jehož ostatky byly asi před šedesáti lety nalezeny v jeho původní oblasti v Íránu. Do té doby byla vžita domněnka, že již zcela vyhynul. V dnešní době je chován a rozmnožován v zoologických zahradách, zvláště v Německu, a navracen zpět do přírody své původní vlasti. Dle Klusáka (2002) ve volné přírodě žijí poslední zbylé kusy daňka mezopotámského (Dama mesopotamica), a to ve Východním Íránu. Chov snažící se o jeho záchranu je uskutečňován v zoologických zahradách a ve vybraných oborních chovech po celém světě. Početnost populace daňků se u nás neustále zvyšuje, zvláště od 80. let minulého století, kdy začalo značné zazvěřování mnoha honiteb (Červený a kol., 2010). V posledních desetiletích vzrostl zájem o chov daňků na farmách, neboť mají vynikající zvěřinu. Novozélandští farmáři je dokonce kříží s jejich vzdáleným příbuzným, daňkem mezopotámským, protože jejich kříženci mají větší výtěžnost (Hanzal, 2000). Chov jelenovitých na farmách se v poslední době těší stále větší oblibě. Důvodem pro založení chovu je zejména získání kvalitní zvěřiny, trofejí a chovného materiálu s cílem jeho prodeje. Domnívám se, že nezanedbatelný je i vliv daňčí zvěře na udržování trvalých travních porostů pastvou a tím i vliv na udržování krajiny. Daňci jsou nenároční, a dokáží využít i taková území, kde by chov jiných hospodářských zvířat nebyl možný.
7
2 CÍL PRÁCE
Cílem této práce je analyzovat životní projevy farmově chovaných daňků (Dama dama). V první části práce budou shrnuty důležité literární zdroje. Zazní především údaje o biologických vlastnostech daňků, jejich původu, rozšíření a etologii. V neposlední řadě budou uvedeny informace o farmovém chovu v ČR i ve světě, jehož oblíbenost u nás i v zahraničí stále stoupá. Ve druhé části práce bude provedeno etologické pozorování stáda zvířat v daném chovu, a to ve dvou datech. Na základě zjištěných údajů bude provedeno vyhodnocení životních projevů daňků v daném chovu v závislosti na zimním a letním období.
8
3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1
Problematika daňka skvrnitého (Dama dama)
3.1.1 Popis daňka skvrnitého Délka těla je až 150 cm, ocasu 30 cm, výška v kohoutku 110 cm a hmotnost 90 kg (Červený a kol., 2010). Oproti tomu Jiřík a kol. (1996) uvádějí, že délka těla daňka je 130 až 165 cm, výška v kohoutku činí 84 až 110 cm, hmotnost (po vyvržení) 40 až 95 kg. Daněly jsou menší a vyvržené váží kolem 22 až 50 kg. Mládě do jednoho roku nazýváme daňče, samici od 1 do 2 let danělka, nad dva roky daněla. Samci od 1 do 2 let říkáme špičák, staršímu dvou let pak daněk. Poté je posuzován dle tvaru paroží (bidlovité, lopatovité). Věk lze odhadnout sledováním morfologické stavby těla a dle paroží. Pro přesnější odhad je nutné prohlédnout chrup zvířete. Dospělý jedinec má 32 zubů. Počet mléčných zubů a míra opotřebení molárů a premolárů umožňují spolehlivý odhad (Moinot, 1996). Samice jsou menší než samci. Tvarem těla připomíná daněk menšího jelena. Barva srsti je v letním období červenohnědá s tmavým pruhem na hřbetě a bílými skvrnami po těle, v zimním období šedohnědá a skvrny nejsou zcela patrné (Červený a kol., 2010). Zimní srst se skládá z nízké, ale husté hnědé podsady, hustých pesíků a řídce po těle rozsetých dlouhých, silných chlupů. Daňci nikdy nemají na krku hřívu. Okolo očí stejně jako uvnitř ušních boltců mají světlou srst. Spodní část těla a vnitřní strana končetin jsou bílé. Bílá srst okolo ocasu tvoří vcelku malé „zrcadlo“, shora orámované krátkými černými pruhy (Jiřík a kol., 1996). Obřitek je světlý s tmavým lemováním a také ocas je svrchu tmavý. Poměrně často se vyskytují tmavě zbarvení melanističtí daňci, méně i jedinci naopak světlého zbarvení („žemláci“ až albíni) (Červený a kol., 2010). Dospělí samci mají charakteristické dlaňovitě rozšířené paroží, tzv. lopaty, které shazují zpravidla v dubnu a květnu. Nové paroží vyzrává v srpnu až září, kdy se vytloukáním o stromky a keře daněk zbavuje odumřelé zaschlé kůže (lýčí), jíž bylo původně mladé rostoucí paroží pokryto a s její pomocí i vyživováno. Celý cyklus shazování starého a vytváření
9
nového paroží souvisí s hormonální činností, v níž mají význam převážně pohlavní žlázy. Vyspělé paroží dosahuje hmotnosti kolem 2 až 3,5 kg (Jiřík a kol., 1996). Jak uvádí (Moinot, 1996), délka paroží je 60 až 70 cm a může dosahovat hmotnosti až 4 kilogramů. Paroží daňka se skládá ze specifických lopatek, které nabývají na patrnosti od třetího paroží a následně se zvětšují s každým dalším nasazením. Dospělý daněk má obvykle výsadu parohu (první větev), kratší třetí výsadu (druhou větev) a více nebo méně patrnou lopatku. Daněk mezopotámský se odlišuje od daňka skvrnitého podobou paroží, jež není dlaňovité, je složeno z krátké výsady parohu, z výrazně vyvinuté a vrubované třetí výsady a z vidlice. Také jeho tělo je asi o 20 % vyšší než tělo daňka skvrnitého. Daňky dle stupně vývoje paroží označujeme jako průběrné, středně založené a chovné, se zřetelem na věkovou kategorii konkrétního jedince. V I. věkové třídě pokládáme za nadějné špičáky, kteří váží více než 35 kg, v základní části mají paroží tvarem připomínající hrušku a špice jsou narostlé minimálně do výše slechů (uší). Paroží by mělo být kompaktní ve výšce i šířce, věncovitého tvaru, v dolní části tmavé barvy s perlením. Za velice nadějné daňky v první věkové kategorii pokládáme samce, kteří mají první paroží vytlučeno do konce března, během května vytloukají paličkáři a během druhého roku zahájí vytváření druhého paroží. V roce, kdy daňci dosahují věku tří let, mají již vyvinuté růže, očník, opěrák a lodyhy jsou vařečkovitě zakončeny. Označujeme je pojmem vařečkáři. U daňků II. věkové třídy hodnotíme tvar a souměrnost celého paroží, lopaty nevyjímaje (Žalman, 1997).
3.1.2 Původ, rozšíření a biotop daňka skvrnitého Podle Jiříka a kol. (1996) byl daněk původně rozšířen ve Středomoří včetně Anatolie a řeckého ostrova Rhodos. Římané jej přivezli na území dnešní Francie, tehdejší Gallie, a odtud se pak jako parková a oborní zvěř rozšířil do převážné části evropských zemí. V Německu je daněk např. chován již půldruhého tisíciletí, na našem území máme doklady o jeho oborních chovech z počátku 16. století, je však velmi pravděpodobné, že zde byl chován již dříve. Po několik staletí byl daněk u nás jen zvěří chovanou v oborách, ale koncem minulého a počátkem současného století zde vznikly i chovy ve volné přírodě. V nedávné době byl daněk aklimatizován i v Austrálii, na Novém Zélandu, v Tasmánii, v Severní i Jižní Americe a v Africe. Daňčí zvěř obývala střední Evropu až do diluvia, podruhé se na naše území dostala z jižní Evropy. Ve Francii daňky znali již kolem roku 480, na našem území byli chováni roku 1465 v Podivicích, počínaje rokem 1548 v Královské oboře u Prahy. Lov daňčí zvěře je ve 10
větším měřítku znám z roku 1692 z obory na Hluboké. V několika předešlých desetiletích daňčí zvěř zvětšila svůj životní prostor a její stavy jsou stále vyšší – nezanedbatelným důvodem jsou i nižší škody na lesních porostech, které nedosahují takové míry jako u jelení zvěře (Menzel, 2003). Podle Červeného a kol. (2010) daněk evropský sice pochází ze Středozemí a z jihozápadní Asie, ale jeho současný areál ve značné části Evropy vznikl především díky chovům v oborách a mysliveckému hospodaření s uměle vytvořenými populacemi. U nás se daněk poprvé vyskytl v 15. století a postupně se stal vyhledávanou zvěří, chovanou v řadě obor. Na počátku 17. století byli daňci poprvé vypuštěni do volné přírody. V současnosti je to sice stále zvěř držená v oborách a zámeckých parcích, ale na mnoha částech republiky se u nás vyskytuje i ve volnosti. Je také vyhledávaným jelenovitým druhem pro farmové chovy. Vhodná stanoviště nalézá převážně v teplejších oblastech do 500 m n. m., kde obývá nesouvislé světlé listnaté a smíšené lesy s bohatým podrostem. Stejně jako v jeho původní domovině, i u nás daňku nejvíce vyhovují teplé polohy, prosvětlené listnaté nebo nanejvýš smíšené lesy parkového typu s dostatkem lesních luk a palouků. Z jehličnatých lesů, pokud v nich musí žít, pravidelně vychází na pastvu do polí. Nejvíce v oblibě má rovinatý nebo mírně zvlněný terén, zato členitým nebo studeným oblastem a vysokým polohám se vyhýbá. Preferuje slunná místa, kde se přes den vyhřívá i pase. Potřebuje mít přístup k čisté vodě. Oproti jiným jelenovitým se více orientuje zrakem, i když čich má také vynikající (Jiřík a kol., 1996). 3.1.3 Biologie daňka skvrnitého Dle Červeného a kol. (2010) probíhá říje daňků od října do listopadu a není tak bojovná jako u jelenů. V tomto období samci krátce drsně rochají. Daněly jsou březí 32-33 týdnů, takže 1-2 mláďata se rodí většinou počátkem června. Matka je kojí asi 4 měsíce, pohlavní dospělosti dosahují ve věku dvou let a dožívají se až 20 let. U daňka můžeme sledovat dvě odlišná reprodukční chování. Někteří samci kontrolují skupinu daněl, harém, zatímco další jsou založeni teritoriálně a brání svůj vymezený prostor. Při druhé možnosti daněla obchází několik teritorií a vyhledává daňka, který zabezpečí reprodukci (Moinot, 1996). Detailněji vše popisuje Jiřík a kol. (1996): Říje probíhá v měsíci říjnu, vrcholí na jeho konci a každý rok se odehrává na určitých stálých místech, říjištích. Na říjiště daňci odcházejí již v první polovině září. Nejsilnější daňci, které myslivci nazývají jako „hlavní“, obsazují teritoria, říjiště, která si označují údery parožím do keřů a stromků a četným hrabáním. Místy 11
vyhrabávají mělké prohlubně, dolíky, v nichž močí, aby lokalitu označili svým pachem. Podoční žlázy v slzných jamkách vylučují sekret, který také jako pachové označení setrvává na rostlinách, tluče-li do nich daněk parožím. Daňci se v říji projevují chraplavým hlasem, tzv. rocháním. Říjící samice přicházejí za daňky do jejich teritorií a vybírají si, s kým se budou pářit. Kolem teritoria říjného hlavního daňka zpravidla setrvává několik mladých daňků, kteří svá teritoria nemají. Tito mladí samci však zůstávají pasivní, do průběhu říje se nevměšují. Daněly, které jsou pronásledovány samotářsky žijícími samci, se přemisťují do teritorií alfa samců, kteří rychle zapudí sexuálně agresivní konkurenty (Alcock, 1993). Říjný daněk přijímá málo potravy a na závěru říje bývá notně pohublý. Ze svojí hmotnosti ztrácí i více než 10 kg. Pronikne-li do teritoria říjného daňka jiný zhruba stejně silný daněk, dochází většinou k souboji. Nejde však jen o nějaký formální rituál. Velmi častým zakončením takového zápasení bývá poranění nebo i smrt jednoho z protivníků. Bojující daňci do sebe plnou silou narážejí parožím, snaží se vzájemně přetlačit, načež od sebe náhle odskočí, ab se vzápětí znovu prudce srazili. Výjimkou nejsou případy, kdy se zápolící daňci do sebe parožím tak důkladně zaklesnou, že se již nezvládnou vyprostit a společně uhynou. Hojné je ulomení části paroží, obzvláště u mladých samců. Podaří-li se jednomu ze soupeřů srazit druhého na zem, ihned se snaží zasadit mu do nechráněného boku a břicha co nejsilnější rány. Zápasy vznikají i mezi mladými, obvykle dvouletými a tříletými daňky. Jejich boje však mají povahu her, při nichž nedochází ke zraněním, nanejvýš se zlomí paroh. Tyto střety mladých daňků probíhají nejen v období říje, ale po celou dobu, kdy zvířata nosí paroží (Jiřík a kol., 1996). Daňče je normálně kladeno koncem května, v červnu i začátkem července. Z toho důvodu je v literatuře uvažován jako první měsíc života červenec. Po kladení se hmotnost daňčete pohybuje okolo 4,5 kg, narození dvojčat je velmi vzácné. Mléko daněl je velice výživné a mláďata sají mnohdy až do ledna či února. Po prvotním ošetření po narození daňče již během půl hodiny vstává a saje. Do necelé hodiny sleduje danělu, která opouští místo kladení. Přibližně dva týdny je mládě odkládáno do okolní vegetace, daněla se zdržuje na doslech případného pískání, které připomíná pískání srnčí. Potom daňče již následuje matku a chvílemi začíná zkoušet i pastvu (Kolář, 2002). Způsob života je ještě společenštější než u jelení zvěře. Daňci žijí v rodinných skupinách samic a oddělených skupinách samců, pouze staří samci žijí samotářsky. Daňci nevyhledávají kaliště, zato si hloubí mělké dolíky v zemi. Oproti jelenům jsou často aktivní i během dne. Z celé čeledi jelenovitých mají nejlepší zrak (Červený a kol., 2010). 12
3.1.4 Potrava daňka skvrnitého Rovněž jako všichni divoce žijící býložravci uzpůsobuje daněk příjem potravy možnostem vegetace, kterou má zrovna k dispozici. V oblibě má převážně trávy a kulturní plodiny. Nepohrdne ani keři, jako jsou hloh, trnka, ostružník. V prostředí lesa se živí také listy a pupeny mladých porostů, stejně jako kůrou starších stromů, čímž někdy způsobuje znatelné škody (Moinot, 1996). Potrava daňčí zvěře obsahuje větší podíl bylin než u jelenů. Daněk se ale živí i různými druhy trav, dřevnatými výhonky, listy, dužnatými plody nebo polními plodinami. Během zimy okusuje také kůru dřevin (Červený a kol., 2010). V období léta daňci s oblibou vyrážejí do zemědělských porostů ovsa a pšenice a živí se klasy obilovin od jejich mléčné zralosti až do období sklizně (Wolf a kol., 2000). Daňčí zvěř přebývala původně ve stepích a má proto zažívací ústrojí podobné jako zvěř jelení, přičemž je vzhledem ke své hmotnosti vybavena relativně větším bachorem. Také potravní požadavky má zhruba shodné: relativně velká spotřeba vlákniny získávané hlavně z trav a bylin. Daňčí zvěř náleží k přechodnému pastevnímu typu. Vzhledem ke skupinovému způsobu života a poměrně vysoké agresivitě je třeba k jeho přikrmování přistupovat obdobně jako u zvěře jelení s podmínkou, že po říji musí daňci vyrovnat své hmotnostní ztráty rychleji, než je tomu u jelenů, končících říji skoro o měsíc dříve (Hromas, 2008). Kratší doba od skončení říje do počátku zimy, kdy musí daněk vytvořit rezervy tuku, je vykompenzována lepší schopností daňka ukládat depotní tuk (Vach, 1997). K vypočtení potřeby krmiv lze vycházet ze záchovné dávky na kus a den, a ta je dle Ueckermanna 800 g sušiny, 80 g stravitelných bílkovin a 450 škrobových jednotek. V praxi lze záchovnou dávku vytvořit např. z 0,70 kg lučního sena I. jakosti, 0,30 kg ovsa I. jakosti a 2 kg krmné řepy. Dle různých autorů se doporučené dávky na kus a den liší. Množství objemového krmiva (luční seno) se pohybuje od 0,2 do 2 kg, dužnatého krmiva (řepa, případně siláž) od 0,5 do 2,5 kg a jádra (oves) 0,30 kg (Wolf a kol., 2000). Je příhodné stavět málo krmelců, zato však velké velikosti (krmná centra), aby se zpřístupnily veškeré zvěři v tlupě. Jádro podávané zvěři před zimou je možno v zimě z převážné části nahradit objemnými nebo případně dužnatými krmivy, ovšem v dostatečném množství (Hromas, 2008).
13
3.1.5 Legislativní statut daňka skvrnitého Doba lovu daňka skvrnitého je stanovena podle zákona 449/2001 Sb., o myslivosti, upraveno vyhláškou č. 245 ze dne 7. 6. 2002 o době lovu jednotlivých druhů zvěře a bližším podmínkám provádění lovu (Čechura a kol., 2000). Daněk skvrnitý má určenou dobu lovu od 16. srpna do 31. prosince. Dle legislativy ochrany přírody a krajiny není tento druh nijak zvláště chráněn (Červený a kol., 2010). Jak zmiňuje Chalupník (2012), dle legislativy je možno sumárně daňka chovat níže uvedenými způsoby: 1. jako zvěř v honitbě či oboře podle zákona 449/01 Sb. v pl. zn. o myslivosti 2. jako zvěř v zajetí podle zákona č. 449/01 Sb. v pl. zn. o myslivosti 3. jako zvěř ve farmovém chovu podle zákona č. 166/99 Sb. o veterinární péči 4. jako zvíře vyžadující zvláštní péči (dříve nebezpečný druh zvířete) v zájmovém chovu podle zákona 246/92 Sb. v pl. zn. na ochranu zvířat proti týrání 3.1.6 Hodnocení věku daňka skvrnitého Věkové třídy jsou rozděleny dle průměrného vývinu zvěře: I. věková třída 1 – 3 roky, II. 4 – 6 let, III. 7 let a více. Praktické je u I. věkové kategorie zmiňovat i údaj „z toho špičáků“. Ke kulminaci v paroží dochází obvykle mezi 8. – 9. parožím, je ovlivňována podmínkami chovu i individualitou jedinců (Kolář, 2002). Určování věku zejména u lopatáčů střední věkové třídy je velice obtížné. Velký počet znaků, který u jelena poměrně spolehlivě pomůže určit jejich věk, u daňka vůbec nelze použít a hodnocení selhává. Důvodem jsou malé rozdíly tělesné stavby mezi jednotlivými ročníky, sezónní odchylky a velká variabilita stejného paroží po každém dalším roce věku. Jediné, co setrvává alespoň částečně konstantním, je umístění a délka očnic a rozloha paroží. Na první pohled výrazné krajkování lopat může v následujícím roce zcela vymizet. Navzdory všem těmto ztěžujícím faktorům se i u daňčí zvěře najdou ukazatele, které umožní poměrně přesně odhadnout věk. Zapotřebí jsou samozřejmě zkušenosti, a pak již sledování těchto znaků: postava, velikost, hlava, krk a ohryzek, chování, paroží, pučnice, největší šířka lopat a nepřímo i srst (Menzel, 2003). Pro stanovení věku daňčí zvěře se mimo jiné využívá zkoumání řezáků (změny úhlu řezných ploch vzhledem k čelistní ose a poměr mezi délkou korunky a krčku). Je třeba však mít na paměti, že opotřebení chrupu značně ovlivňuje charakter přijímané potravy (Drmota, 2003). 14
3.1.7 Hodnocení trofejí daňka skvrnitého U daňka evropského hodnotíme tyto znaky: délka lodyhy, délka očníku, délka lopaty, šířka lopaty, obvod růže, spodní obvod lodyhy, horní obvod lodyhy a hmotnost trofeje. Každý znak má svůj hodnotící koeficient, přičemž nejvyšší je u hmotnosti trofeje a nejnižší u délky očníku. Čistá hmotnost trofeje se zjišťuje s přesností na 0,01 kg, vyjma spodní čelist, nejdříve 3 měsíce od ulovení. Přirážky jsou za barvu (čím tmavší, tím vyšší počet bodů), krajkování, vyspělost, tvar a pravidelnost. Nejvíce bodů může paroží obdržet za krajkování, nejméně za barvu. Srážky mohou nastat v případě nedostatečné rozlohy paroží, tvarové vady lopat, vady okrajů lopat a nepravidelnost a nesouměrnost. Nejvyšší srážky jsou za tvarové vady lopat a nejméně bodů se sráží za vady okrajů lopat. Po vynásobení hodnocených znaků danými koeficienty, přičtení přirážek a odečtení srážek je zjištěna výsledná bodová hodnota trofeje (Klusák, 2002).
3.1.8 Etologie daňka skvrnitého Etologie je vědní obor, který se zabývá biologií toho, jak se chovají nebo projevují zvířata (nebo lidé). Cílem každého chovatele by mělo být v první řadě poznat co možná nejdůkladněji biologii a tedy i chování každého druhu zvěře, kterou chová. Z hlediska úspěšného chovu je základem poznání, jaké má daněk zvyky a projevy. Na první dojem by se mohlo zdát, že to nebude nijak složité. Ve skutečnosti však skutečně vědecky fundovaná studie, která může osvětlit neprobádaná místa v oboru, je technicky a časově velice náročná. Etologie postihuje chování v celé jeho míře. Čím více o chování zvířat obecně víme, tím složitější svět se nám otevírá. Jednoznačné závěry tudíž nebývají zpravidla seriózní (Vach, 1997). Nejdříve několik vět o sociálních vztazích. Chování, které vyplývá z kontaktu dvou i více jedinců, nazýváme v etologii chováním sociálním. K takovému chování patří nejen pozitivní chování, kdy pozorujeme snahu aktivně pomoci druhému jedinci nebo ho podpořit, ale také vzájemná agresivita, která někdy vyústí až ve smrt jednoho z jedinců. Za sociální chování se považuje i snaha o manipulaci druhým členem společenstva, obzvlášť vede-li k získání příznivější situace pro manipulujícího daňka (Veselovský, 2005). Na tvorbu sociálních vztahů má vliv celé spektrum faktorů. Řadu z nich nemohou jedinci vůlí ovlivnit. Zahrnujeme mezi ně například věk, mladí bývají zpravidla podřazeni dospělým. Dalším faktorem je tělesná hmotnost, která může jedinci přinést jak výhody, tak 15
nevýhody. Situaci ovlivňuje komplexní zdravotní stav, kondice zvířete, temperament, bojovnost, a v neposlední řadě také zkušenost. Příslušníci samčího pohlaví bývají obvykle silnější než samice. Jedinci s vyvinutým parožím získávají výhodu, protože paroží je bezesporu efektivní zbraní (Vach, 1997). Tlupa daňčí zvěře není stabilním a dlouhodobým sociálním celkem. Vzniká v červenci, kdy mláďata začínají následovat své matky. Základním elementem mateřských skupin jsou rodiny, ke kterým se mohou přidat kusy žijící jindy odděleně. Nejméně stálým členem těchto skupin bývají špičáci, kteří často střídají svůj pobyt v různých tlupách (Wolf a kol., 2000). Život ve společenstvu má určitá pravidla. Příslušníci obou pohlaví si mezi sebou vytváří vztahy nadřazenosti a podřazenosti. Odborný název pro toto chování je dominance a submise. Nadřazený neboli dominantní jedinec má preferenci například při krmení, napájení, využívání kaliště a podobně, případně při reprodukci. Setrvává-li více jedinců ve skupině nebo na určitém území, tvoří se zpravidla „sociální hierarchie“. Ta určuje poměry mezi všemi členy společenstva. Postavení zvířat bývá v odborných knihách popisováno pomocí písmen řecké abecedy. Nejvýše sociálně postavené zvíře je nazýváno „alfa“, nejníže postavené „omega“. Vztahy ve skupině se mohou formovat podle různých eventualit. Již na úrovni skupiny 3 jedinců lze rozlišit tři typy: lineární, trojúhelníkový a despotický (Vach, 1997). Lineární vztah tkví v tom, že nejvýše postavený jedinec je nadřazen všem ostatním a není podřazen nikomu. Druhý jedinec je podřazen prvnímu a nadřazen třetímu. Třetí jedinec je pouze podřazen, není nadřazen žádnému ze členů skupiny. Při vzniku trojúhelníkové vazby je první jedinec nadřazen druhému, ale podřazen třetímu a třetí jedinec je podřazen druhému, ale nadřazen prvnímu. V grafické podobě má vztah podobu trojúhelníka, odkud pramení název skupiny. Despotická hierarchie se vyskytuje zřídka. Je postavena na tom, že jeden jedinec je nadřazen všem zbývajícím a je vůči nim agresivní do té míry, že další členové společenstva nemají možnost navázat si vztahy mezi sebou. K tomuto uspořádání skupiny zvířat dochází většinou v prostorově stísněných podmínkách zajetí. Ve skupinách o počtu více než třech jedinců obvykle vzniká kombinace lineárních a trojúhelníkových vazeb. Veškeré chování, které má co do činění s agresivitou a obranou, se v etologii nazývá „agonistické chování“ (Vach, 1997). Útočné chování patří k nejvýznamnějším životním projevům a jeho etologickou úlohu lze rozčlenit na dvě části: útok a útěk. Právě útok náleží do agresivního chování, které se hlavně v anglosaské literatuře označuje jako agonistické chování. Jak právem poukázal německý etolog Immelmann (1976, 1996), tyto dva pojmy nejsou shodného významu. Agonistické chování označuje výše postavený pojem, který obsahuje jak obě části agresivního 16
chování (útok a útěk), tak projevy, kterými si sokové navzájem hrozí. Daňci a globálně sudokopytníci patří kupodivu k nejagresivnějším tvorům, přestože budí zdánlivý dojem mírumilovnosti (Veselovský, 2005). V uzavřených společnostech ústí vzájemné střety mezi jednotlivými členy k ustálení sociální hierarchie, která vyjadřuje prospěšný systém soužití jednotlivých zvířat. Agresivní chování má pochopitelně i svoje zápory. Nejvýznamnější jsou vzájemná poranění při střetech mezi jedinci. Dalším handicapem pro členy společnosti je nezlomný fakt, že zápasící zvířata se stanou podstatně nápadnějšími, což nahrává predátorům při případném napadení. Ti, kteří byli při zápasech poraženi, mají přinejmenším zhoršené vyhlídky na přežití (Veselovský, 2005). Setkají-li se dvě navzájem si cizí zvířata téhož druhu, musí si vyjasnit své vzájemné vztahy dominance a submisivity. Výsledek je ovlivněn okolnostmi, za jakých se tato zvířata setkala, a jaký k tomu měla důvod (Vach, 1997). Analogicky jako komunikace je i agresivní chování podřízeno faktu, že každé vítězství musí přinést oběť. Oba sokové tedy musí usilovat o to, aby riziko, jež podstupují, bylo co nejmenší. Tato strategie vzájemných zápasů tkví v ritualizaci samotného způsobu boje, který zahrnuje minimální riziko a nutnost udržet agresivní sklony na uzdě. K jedné z důležitých alternativ, jak vývoj střetu příznivě ovlivnit, patří hrozba, imponující chování, usmiřovací nebo podřízené chování jednoho ze soupeřů a dále pak nepřekročení individuální vzdálenosti, která se může různit. Sokové většinou prostřídají celou škálu vyjmenovaných možností, čímž snižují riziko poranění. Když však tyto rituály nepřinesou očekávaný výsledek, výrazně zvýšená agrese může způsobit pádnější postup, který odborně nazýváme eskalace souboje. Ta nezřídka končí pro jednoho ze soupeřů smrtí (Veselovský, 2005). Vytvoření jasných sociálních vztahů je významné jak pro získání dodatečné obživy v určitém prostředí, aniž by došlo k jeho destrukci a tím také k destrukci druhu, který je na tomto prostředí závislý, tak k rozmnožování, na kterém záleží zdar každého druhu (Vach, 1997). Daněk se oproti jelenovi nenechá nalákat napodobením rochání. Na rozdíl od něj danělu vyprovokovat napodobením hlasu daňčete lze (Drmota, 2003).
3.2
Farmový chov daňků Nejdůležitějším cílem farmových chovů na našem území je produkce zvěřiny.
V ostatních částech světa je cílem také produkce nezralých parohů (pantů). Farmové chovy 17
zvěře můžeme přirovnat k chovům v oborách, liší se však od nich především značně vyšším počtem jedinců a poměrem pohlaví 1:10 až 15. Velká část farmových chovů je provozována na zemědělské půdě, která byla vyjmuta z honebních pozemků. Dřeviny rostoucí na území farmových chovů mají význam především jako kryt, výživa je během celého roku zajištěna pastvou, předkládáním kompletních krmných směsí a přikrmováním objemnými krmivy. Zvěř, která se na farmách chová, musí být viditelně označena, nesmí pronikat do volné přírody a je zakázáno ji lovit. Farmově jsou chovány různé druhy jelenovitých, převážně jelen lesní a daněk skvrnitý. Pro zvěřinu se zvěř usmrcuje ve věku okolo 14 měsíců (Červený a kol., 2010). Podle zák. č. 166/99 Sb. v plném znění o veterinární péči je farmový chov zvěře orientován na hospodářské využití živočišných produktů chovaných jedinců, hlavně masa, a na zvěř ve farmovém chovu je pohlíženo jako na hospodářské zvíře. Farmový chov má dané přesné parametry, které musí splňovat. Ty určuje Vyhláška o minimálních standardech pro hospodářská zvířata – Minimální standardy pro ochranu jelenovitých ve farmovém chovu a způsob značení chovaných zvířat zákonem č. 154/00 Sb. v plném znění (plemenářský zákon). Chovatel je v takové situaci povinen řídit se také ustanoveními zákona 166/99 Sb. v plném znění (veterinární zákon), který vymezuje, že v případě farmového způsobu chovu zvěře, má povinnost oznámit krajské veterinární správě nejméně do 7 dnů předem zahájení i ukončení chovatelské činnosti vzhledem k farmovému chovu zvěře (Chalupník, 2012). Rozloha farmy je závislá na přírodních podmínkách a počtu chovaných zvířat, na úživnosti půdy. Pro chov jelena evropského a daňka skvrnitého se počítá s hustotou chovaných zvířat od 0,5 do 15 kusů na ha podle přírodních podmínek a intenzity přikrmování (Asociace farmových chovů jelenovitých). 3.2.1 Požadavky na farmový chov K oplocení lze použít různý materiál (pletiva, prkna, bidla apod.), který ale nesmí mít takové vlastnosti, aby se do něj zvířata mohla zamotávat nebo se poranit. Ohrazení prostorů a kotců, nesmí mít ostré hrany, výstupky, a jiné vyčnívající části (hřebíky, části drátu apod.), aby se maximálně snížilo riziko případného zranění zvířat. Je zakázáno oplocovat výběhy ostnatým drátem (Asociace farmových chovů jelenovitých). V každém chovu je třeba mít dostačující zdroj nezávadné vody k napájení zvířat. Zvířata musejí mít přístup k napajedlům ad libitum, nebo jim musí být každý den podáváno odpovídající množství vody. Část potřeby vody může být pokryta příjmem vodnatých krmiv. Zařízení sloužící k napájení musí být umístěna tak, aby zde bylo co nejmenší riziko 18
kontaminace vody výkaly nebo močí zvířat. Dále je třeba zabránit rozlévání vody, rozbahnění terénu, nebo dokonce zraněním zvířat. Doporučuje se vodu alespoň jednou ročně nechat laboratorně vyšetřit (Asociace farmových chovů jelenovitých).
3.2.2 Výživa ve farmovém chovu Potravní nároky a potřeba živin daňčí zvěře je v průběhu roku proměnlivá. Ovlivňuje ji délka světelného dne, pohlavní aktivita, březost, kojení, zatížení organismu tělesným růstem, popř. tvorba paroží. Kvůli tomu je vhodné rozdělit rok do několika charakteristických období, díky kterým lze lépe stanovit potřebu živin (Vach, 1997). Velikost krmné dávky je závislá na velikosti pozemku, kde je zvěř chována, na počasí a fyziologické potřebě zvěře. Krmná dávka by měla být tak velká, aby ji zvěř v relativně krátkém čase dokázala spotřebovat. S ohledem na správnou výživu zvěře i hospodaření s krmivem je důležité sledovat, zda zvěř přijímá krmivo hltavě, či zda nechává plné krmelce bez povšimnutí, a tomu přizpůsobit krmnou dávku (Rakušan a kol., 1998). Kromě běžných jadrných krmiv, která mají chovatelé tradičně k dispozici, nabízí trh v dnešní době také komerčně vyráběné speciální doplňkové krmné směsi, které splňují nároky zvířat na vyrovnanou výživu (Jedlička, 2012). Jelikož se trávicí trakt daňka příliš neliší od trávicího traktu jelena, lze potřeby živin pro daňčí zvěř odvodit od potřeb uvedených pro jelení zvěř. Jestliže daňci dosahují oproti jelenům poloviční živé hmotnosti, jejich potřeby sušiny a metabolizovatelné energie budou také poloviční. Tento normovaný způsob výpočtu potřeb jednotlivých živin byl s velmi dobrými výsledky ověřen ve farmových chovech daňčí zvěře. Správnost zmíněného způsobu výživy lze doložit vynikající kondicí zvěře v průběhu celého roku a parožím daňků z farmových chovů, které dosahuje úctyhodných rozměrů a průměrně je podstatně větší, než u zvěře z volné přírody či obor (Vach, 1997).
19
Tabulka č. 1 – Potřeba živin u jelena evropského od poloviny září do poloviny října Potřeba
Sušina
ME
Koncentrace NL
kategorie
(kg)
(MJ)
(g/kg sušiny)
Jelen
2,0 - 2,5
20
90 - 100
Laň lehčí
1,6 - 2,1
20
90 - 100
Lan těžší
2,1 - 2,5
21
90 - 100
Kolouch 3 měs.
0,9 - 1,1
16
160 - 170
přír. 150 g
2,0 - 2,5
20
120 - 140
přír. 200 g
2,0 - 2,5
24
120 - 140
Kolouch 15 měs.
(Vach, 1997) Tabulka č. 2 – Potřeba živin u jelena evropského od poloviny října do konce prosince Potřeba
Sušina
ME
Koncentrace NL
kategorie
(kg)
(MJ)
(g/kg sušiny)
Jelen
3,0 - 4,0
40
100
Laň lehčí
1,6 - 2,1
21
90 - 100
Lan těžší
2,1 - 2,6
23
90 - 100
Kolouch 3 – 6 měs.
1,0 - 1,5
16
160 - 170
přír. 150 g
2,0 - 2,5
20
120 - 140
přír. 200 g
2,0 - 2,5
24
120 - 140
Kolouch 15 - 18 měs.
(Vach, 1997) Tabulka č. 3 – Potřeba živin u jelena evropského od konce prosince do konce února Potřeba
Sušina
ME
Koncentrace NL
kategorie
(kg)
(MJ)
(g/kg sušiny)
Jelen
3,0 - 4,0
36
90 - 100
Laň lehčí
1,6 - 2,1
19
90 - 100
Lan těžší
2,1 - 2,6
21
90 - 100
přír. 10 g
2,0 - 2,5
20
120 - 140
přír. 20 - 40 g
2,0 - 2,5
24
120 - 140
Kolouch 6 - 8 měs.
(Vach, 1997) 20
Tabulka č. 4 – Potřeba živin u jelena evropského od počátku března do poloviny května Potřeba
Sušina
ME
Koncentrace NL
kategorie
(kg)
(MJ)
(g/kg sušiny)
Jelen
3,0 - 5,0
42
120
Laň lehčí
2,5 - 2,7
23
140
Lan těžší
2,7 - 3,0
25
140
přír. 100 g
1,5 - 2,2
15
110
přír. 160 g
1,5 - 2,2
22
120
přír. 270 g
1,5 - 2,2
27
170
Kolouch
(Vach, 1997) Tabulka č. 5 – Potřeba živin u jelena evropského od konce května do poloviny září Potřeba
Sušina
ME
Koncentrace NL
kategorie
(kg)
(MJ)
(g/kg sušiny)
Jelen
3,0 - 5,0
38
120
Laň lehčí
2,7 - 3,0
33 - 37
160 – 170
Lan těžší
2,7 - 3,0
35 - 37
160 - 170
2,7 - 3,0
20 - 24
160 - 170
Kolouch 11 – 16 měs.
(Vach, 1997) 3.2.3 Ochrana před nepříznivými vlivy Při farmovém způsobu chovu zvěře je třeba mít na paměti, že pokud zvěři omezíme její životní prostor výběhem, nemá přirozené podmínky pro zabezpečení ochrany před nepříznivými vlivy, které mohou negativně ovlivňovat její zdravotní stav. K nejvýznamnějším negativním vlivům patří počasí a místy také vysoká voda. Nejméně odolná vůči teplotám a slunečnímu svitu je mladá zvěř. Dospělí jedinci mají termoregulaci značně vyvinutější a odolávají i nízkým teplotám. Vliv na mladou zvěř má i dlouhotrvající déšť, zejména v kombinaci se silným větrem. Každý z těchto negativních vlivů může chovatel značně ovlivňovat vhodnými opatřeními ve svém chovu. Patří mezi ně zejména tvorba vhodných krytů (Rakušan a kol., 1998).
21
3.2.4 Současná situace ve farmových chovech v zahraničí a v ČR V České republice byly první farmové chovy jelenovitých založeny již před třiceti lety. K jejich výraznějšímu rozšíření došlo po roce 1999, kdy novela zákona umožnila zvěř na farmách chovat jako hospodářská zvířata. Farmovým chovem se nyní zabývá přibližně 400 chovů asi s deseti tisíc zvířaty v centrální evidenci. Z tohoto počtu čítá chov daňků skvrnitých více než šest tisíc kusů (Jedlička, 2012). „Zájem o chov zvěře na farmách mezi našimi chovateli vyústil v roce 1992 v založení Asociace farmových chovů jelenovitých ČR. Jejím hlavním cílem je sdružovat chovatele, zajistit jejich informovanost, hájit jejich zájmy při jednáních se státními orgány a konečně i zprostředkovat kontakty s odbornými organizacemi v Čechách i v zahraničí. Za dobu existence jsme navázali kontakt s chovateli v řadě evropských zemí, které zvláště od přijetí do Federace evropských asociací farmových chovů jelenovitých v roce 1997 významně přispěly k rozvoji mezinárodní spolupráce. Úzce spolupracujeme například již řadu let s bavorskými a rakouskými farmáři a v poslední době také s chovateli na Slovensku, v Polsku, Maďarsku i dalších zemích evropské unie. Pokud jde o členskou základnu, v současné době máme okolo 150 členů,“ uvedl prezident asociace Ing. Václav Pařízek (Jedlička, 2012). K modernímu pojetí chovu jelenovitých na farmách inspiroval celý svět Nový Zéland, kde se po přemnožení museli jeleni odchytávat, protože v přírodě působili značné škody. Když zdejší obyvatelé poznali, že jde o zajímavý obchodní artikl, začali vkládat značné finanční částky do zlepšení technologie, kvality plemenných zvířat, ale i do reklamy na zvěřinu a výrobky z farmově chované zvěře (Jedlička, 2012). Příklad z Nového Zélandu povzbudil do práce i řadu chovatelů v Evropě. V dnešní době je na farmách v Evropě chováno asi půl milionu zvířat, z toho zhruba dvě třetiny (66%) představují daňci. Například v Rakousku je evidováno 1530 farmových chovů o celkovém počtu 36 tisíc zvířat, z toho nejvíce farem se nachází v Horním Rakousku. V Německu je na cca šesti tisících farmách chováno asi 112 000 plemenných zvířat. Nejvyšší koncentrace farem je zde v Bavorsku. V Polsku se začaly farmové chovy objevovat až po založení asociace, tedy teprve před šesti lety. Za tuto krátkou dobu zde vzniklo kolem 200 farem, na nichž je chováno 18 až 20 tisíc farmové zvěře. Dle dynamického vývoje a budování nejen rozložitých farem, ale i jatečných provozů lze usuzovat, že polští farmáři budou s jelením nebo daňčím masem brzy dobývat evropské trhy (Jedlička, 2012).
22
V České republice můžeme též mluvit o příznivém vývoji situace. V dnešní době se zde asi na 188 farmách chová 6176 daňků skvrnitých, na 80 farmách je chováno 2993 kusů jelena lesního, dalších 49 farem eviduje 706 muflonů a na 17 farmách žije 171 kusů divokých prasat. Farem navíc stále přibývá a mimo produkci chovných zvířat jsou schopny zabezpečit i kvalitní maso, které svým nutričním složením splňuje nároky moderní výživy (Jedlička, 2012).
23
4 MATERIÁL A METODIKA Ke svému pozorování jsem si vybrala daňčí zvěř v soukromém farmovém chovu. Farmový chov se nachází v okrese Třebíč, nadmořská výška v této oblasti se pohybuje kolem 450 m n. m. Daňci jsou chováni na prostoru o rozloze 1 ha, jejich počet se v průběhu roku mění, ale v průměru se pohybuje kolem dvanácti kusů. Mladí daňci (narození v červnu) jsou po uspání prodáváni do dalších farmových chovů za účelem dalšího chovu. Terén je zde vcelku rovný, osázený ovocnými i jinými stromy. V období vegetace jsou daňci částečně závislí na úživnosti pastvy a částečně na příkrmu, který je předkládán každý den. Během léta dostávají daňci pouze 4 kbelíky ovsa (objem jednoho kbelíku jsou zhruba 4 kg ovsa), z důvodu přemíry jablek. Dokud jsou k dispozici jablka, živí se jimi během dne a oves zkonzumují přes noc. V zimě je daňkům předkládáno 6 kbelíků ovsa, granulovaná sušená vojtěška a seno, které ale ani v zimě příliš nepřijímají. Vodu mají stále ad libitum a celoročně mají k dispozici minerální liz. Pozorování jsem prováděla ve dvou termínech, abych mohla zhodnotit vliv zimního a letního období na etologii daňků. Daňky jsem sledovala z „kůlny“, umístěné v bezprostřední blízkosti výběhu. Zároveň jsem tak byla v rámci možností skryta, abych zvířata co nejméně rušila.
4.1
Etologické pozorování životních projevů Použila jsem metodu scan sampling, tj. průřezové sledování, kdy periodicky sleduji více
zvířat (skupinu) v krátkých časových rozmezích (Vančatová, 2009). V případě potřeby jsem ke svému pozorování využívala dalekohled. Časové intervaly jsem si stanovila na deset minut a sledovala jsem aktivity: příjem potravy, pohyb, stání, kálení, komfortní chování, pozorování okolí, sociální chování, odpočinek. Zjištěné hodnoty jsou zaznamenány v níže uvedených etogramech.
24
5 VÝSLEDKY A DISKUZE První sledování bylo provedeno dne 11. 11. 2011. Ve výběhu se nacházelo deset kusů daňčí zvěře, a to 6 daněl, 2 daňci a 2 daňčata. Pozorováni byli daňci od deváté hodiny ranní do sedmé hodiny večerní. Počasí bylo velmi chladné, 1°C, intenzita proudění vzduchu byla cca 1 m/s, ale nepršelo a byla jasná obloha. Do místa pozorování jsem dorazila o něco dříve, než jsem zahájila vlastní sledování a zaznamenávání činností zvířat, protože jsem chtěla, aby si daňci na moji přítomnost zvykli. Byla jsem sice v úkrytu, ale těmto bystrým zvířatům jen tak nějaká změna neunikne. Zpočátku byli daňci zneklidnění a ve zvýšené míře se pohybovali, po půl hodině se ale již začali věnovat příjmu potravy. Protože jejich výběh je v tomto ročním období a vlivem dešťů a mlh rozbahněný, mají daňci jen velmi omezenou možnost pastvy a kromě naprosto nedostačujícího mála jsou zcela závislí na příkrmu. Ve výběhu mají ale stále poměrně velké množství jablek, která jim viditelně velice chutnají. Další hodinu se střídavě věnují příjmu krmiva, přičemž slabší jedinci jsou občas nuceni posečkat a přesunout se na jiné místo. Po zasycení se část daňků věnovala odpočinku, který jim umožnil lépe strávit přijaté krmivo, část stáda ale zůstala ostražitá a pozorovala okolí. Mezi jednotlivými příjmy krmiva, které si jedinci rozdělili do více časových úseků během dne, se daňci pohybovali po výběhu, přičemž do příjmu krmiva jsem mimo požírání krmiva a jablek zařadila i okus dřevin ve výběhu. Zvířata mají k dispozici i větve, které s oblibou okusují. Zhruba v polovině mého pozorování byli daňci vytrženi z postávání, odpočinku a pozorování okolí, protože soused začal vedle výběhu sekat trávu. Zvířata se začala zmateně pohybovat, přesunula se na nejvzdálenější místo ve výběhu, odkud některá sledovala co se děje, ostatní stále nervózně přecházela či pobíhala a až pozvolna se uklidňovala. Někteří jedinci poté ulehli k odpočinku, ale chladné počasí jim dle mého názoru k ležení příliš nevyhovovalo, proto zvířata nevydržela ležet dlouho. Bylo patrno, že někteří daňci zaujímají stále nedůvěřivý postoj a vše sledují, zato daňčata si již bezstarostně hrála. Ke konci mého sledování se opět většina stáda věnovala příjmu potravy. Po celou dobu sledování jsem si všímala doznívajících projevů říje, kdy ještě daňci očichávali daněly, zda některá nepřišla do říje později. Kromě jediné chvíle, kdy se dva samci přetlačovali svým parožím, ale už nedocházelo k soubojům, ani k rochání. Naměřené hodnoty jsou zaznamenány do níže uvedeného etogramu.
25
Tabulka č. 6 – Etogram ze dne 11. 11. 2011 Čas 9:00 9:10 9:20 9:30 9:40 9:50 10:00 10:10 10:20 10:30 10:40 10:50 11:00 11:10 11:20 11:30 11:40 11:50 12:00 12:10 12:20 12:30 12:40 12:50 13:00 13:10 13:20 13:30 13:40 13:50 14:00 14:10 14:20 14:30 14:40 14:50 15:00 15:10 15:20
Příjem potravy Pohyb 7 5 6 2 8 8 9 7 1 4 6 3 1 2 2 1 4 2 3 2 2 6 2 2 4 8 6 4 1 3 2 4 1 2 2 6 1 2 3
5 5 10 6 6 4 2
Stání
Kálení
3 4
Komfortní Pozorování Sociální chování okolí chování Odpočinek 3 2 4 4 2
2 1 1
1
1
2
3 1 1 3
1
2
3 4 7 4 5 3 1 4
1 2
1 5
2
1
1
1 1
4 1 7 2 1 6
1 2 1 2 1 2 1 1 4 4 2
2 2 3 3 4 2
6 2 8 2
1 3 3 2
2
2
2 4
8 4
2 2
4 5 26
1
15:30 15:40 15:50 16:00 16:10 16:20 16:30 16:40 16:50 17:00 17:10 17:20 17:30 17:40 17:50 18:00 18:10 18:20 18:30 18:40 18:50 19:00
1 1
1
1 3 1 5 3 3
1 2
3 4 3 6 3 3
7 6 6 8
4 3 3 5 4 3 2 4 5 6 3 4 4 5 1 2 2 2
1 1
5 4 5 1 3 5 2
1
1 1
2 2 2
3
1
1 1
2 4 1
1 2 4 1
1 7 2 5 2 2 1
2 1 2
3 1 1
Příjem Komfortní Pozorování Sociální Čas potravy Pohyb Stání Kálení chování okolí chování Odpočinek Celkem 95 164 128 5 12 136 17 53 Celkem % 15,57 % 26,89 % 20,98 % 0,82 % 1,97 % 22,30 % 2,79 % 8,69 %
27
30,00 %
25,00 %
20,00 %
15,00 %
10,00 %
5,00 %
0,00 % Pohyb
Pozorování okolí
Stání
Příjem potravy
Odpočinek
Sociální chování
Komfortní chování
Kálení
Graf č. 1 – Aktivita stáda v % ze dne 11. 11. 2011 Druhé pozorování bylo provedeno dne 18. 8. 2012. Ve výběhu se nacházelo třináct kusů daňčí zvěře, z toho 6 daněl, 2 daňci a 5 daňčat. Čas sledování byl opět od deváté hodiny ranní do sedmé hodiny večerní. Počasí bylo velice teplé, 28°C, bezvětří a jasná obloha. Do své pozorovatelny jsem dorazila pár minut před devátou hodinou. Prvních dvacet minut byli daňci znepokojeni mou přítomností ve svojí blízkosti, poté se ale uklidnili, postávali a pozorovali okolí svým bystrým zrakem. Kolem desáté hodiny se někteří jedinci začali pozvolna oddávat odpočinku, část stáda ještě postávala, daňčata si hrála a občas vyprovokovala k pohybu i některé ostatní členy stáda. Po jedenácté hodině se začala stupňovat teplota vzduchu, zvířata dle mého názoru o něco polevila v ostražitosti, postávala nebo se zcela věnovala odpočinku na stinných místech. Tyto dvě aktivity byly během dne nejvíce četné. Potravu zvířata nepřijímala vůbec, pouze pila. Teprve k závěru mého pozorování se aktivita daňků zvýšila, protože jim bylo předloženo krmivo. Dle slov chovatele však zcela oves přijmou až přes noc, z důvodu možnosti krmení se jablky. 28
Naměřené hodnoty jsou zaznamenány do níže uvedeného etogramu.
Tabulka č. 7 – Etogram ze dne 18. 8. 2012 Čas 9:00 9:10 9:20 9:30 9:40 9:50 10:00 10:10 10:20 10:30 10:40 10:50 11:00 11:10 11:20 11:30 11:40 11:50 12:00 12:10 12:20 12:30 12:40 12:50 13:00 13:10 13:20 13:30 13:40 13:50 14:00 14:10 14:20 14:30 14:40 14:50
Příjem potravy Pohyb 13 10 6 2 3 2 3 3 5 3 4 1
1 1
Stání 1 2 5 5 8 6 9 5 2 6 1
Komfortní Pozorování Sociální Kálení chování okolí chování Odpočinek 2 5 3 5 3 4 3 2
1 1
1
2 5 9 4 5 1 2 3 2
1 2 1 1
2
2 3 5 7 2 1 2 4 1
1 2 2 7 2
4 8
2 2
5 4 5 4 6 6 7
3 2 3 2 4 29
1
1 3 4 4 8 10 8 3 7 7 10 11 9 9 8 8 6 4 4 6 3 7 6 8 5 7 4 5 2
15:00 15:10 15:20 15:30 15:40 15:50 16:00 16:10 16:20 16:30 16:40 16:50 17:00 17:10 17:20 17:30 17:40 17:50 18:00 18:10 18:20 18:30 18:40 18:50 19:00
1
1 1
2
1
6 12 13 13 11 10 6
2
6 3 7 3 5 4 3 10 8 9 5 6 8 6 8 5 4 3 1
2 1 1 3 1 2
1
3 1 6 5 3 2 3 2 1
1 2 5 4 5 7 3
2 1 1
3
6 8 5 9 4 8 7 3 2 3
1
6 9
Příjem Komfortní Pozorování Sociální Čas potravy Pohyb Stání Kálení chování okolí chování Odpočinek Celkem 66 85 253 3 3 101 3 274 Celkem % 8,38 % 10,79 % 32,11 % 0,38 % 0,38 % 12,82 % 0,38 % 34,77 %
30
40,00 % 35,00 % 30,00 % 25,00 % 20,00 % 15,00 % 10,00 % 5,00 % 0,00 % Pohyb
Pozorování okolí
Stání
Příjem potravy
Odpočinek
Sociální chování
Komfortní chování
Kálení
Graf č. 2 – Aktivita stáda v % ze dne 18. 8. 2012
40,00 % 35,00 % 30,00 % 25,00 % 20,00 % 15,00 % 10,00 % 5,00 % 0,00 % Příjem potravy
Pohyb
Stání
Kálení
1. pozorování
Komfortní Pozorování Sociální Odpočinek chování okolí chování 2. pozorování
Graf č. 3 – Srovnání aktivity stáda v % během prvního a druhého pozorování 31
Dne 11. 11. 2011 byla skupina daňků krmena 6 kbelíky ovsa, každý o přibližném objemu 4 kg, tj. celkem 24 kg ovsa. Vzhledem k počtu jedinců vychází na každého denní dávka 2,4 kg na kus a den. Při úvaze, že předkládaný oves je středně kvalitní, obsahuje přibližně 870 g sušiny, 86 g bílkovin a 638 g škrobu na 1 kg krmiva. Záchovná dávka činí cca 800 g sušiny, 80 g stravitelných bílkovin a 450 škrobových jednotek (Wolf a kol., 2000). Na jeden kus bylo přijato 2088 g sušiny, 206,4 g bílkovin a 1531,2 g škrobu. Zimní dávka krmiva je tedy podle mého názoru naprosto dostačující. Navíc daňci mají možnost okusu a ve výběhu se nacházela ještě i jablka, takže bych jejich situaci nazvala přímo komfortní.
Obr. 1 - Pozorovaní daňci při příjmu potravy (foto – vlastní archiv)
32
Dne 18. 8. 2012 byla tlupa krmena 4 kbelíky ovsa, opět o přibližném objemu 4 kg, tj. celkem 16 kg ovsa. Vzhledem k počtu kusů ve stádě vychází na každého denní dávka přibližně 1,23 kg na kus a den. Uvažuji-li stejnou kvalitu ovsa jako při předchozím pozorování, bylo na jeden kus přijato 1070,1 g sušiny, 105,78 g bílkovin a 784,74 g škrobu. Ani v tomto případě daňci dle mého hodnocení nestrádají a neshledávám deficit ani v jedné z potřebných živin. Zvířata měla opět možnost živení se jablky, okusovat předložené větve, přičemž v obou případech nelze zanedbat ani příkrm senem, které mají stále k dispozici ad libitum. Obsah sušiny v seně výborné kvality je 870 g, bílkovin 140 g a škrobu 341 g na 1 kg krmiva (Wolf a kol., 2000). Z výše uvedeného etogramu ze dne 18. 8. 2012 je patrno, že zvěř nepřijímala krmivo v tak vysoké míře, jako při prvním sledování, což přisuzuji vysokým teplotám. Zvířata se více věnovala odpočinku, neměla tudíž téměř žádný výdej energie a neměla potřebu ji tolik doplňovat příjmem krmiva. Naopak ve zvýšené míře postávala a nebyla tolik ostražitá, jako v den prvního pozorování.
Obr. 2 – Stojící daněk (foto – vlastní archiv) 33
6 ZÁVĚR V první části práce byla provedena podrobná analýza daňka skvrnitého, popsán jeho vzhled, původ, rozšíření, potrava i etologické vlastnosti. Pokusila jsem se přiblížit současnou legislativu týkající se daňka evropského a věnovala jsem se také hodnocení věku zvířat a jejich trofejových hodnot. V práci jsem shrnula požadavky na farmový chov daňků, jeho produkty a legislativní rámec. Popsala jsem vhodnou výživu a krmení daňků i zlepšování jejich životních podmínek ve farmovém chovu. Ve druhé části práce bylo provedeno etologické pozorování vybrané skupiny daňků v soukromém farmovém chovu, na základě kterého byly zhodnoceny životní projevy daňků v závislosti na zimním a letním období. Jelikož jsou daňci zvířata velice plachá, pozorování mnohdy nebylo snadné, musela jsem nechat zvířata přivyknout na svoji přítomnost, i nadále jsem se však musela chovat velice tiše a nenápadně. Přesto jsem však došla k závěru, že v zimním a letním období se chování daňčí zvěře výrazně liší, což je patrno i z výše uvedených etogramů a grafů. Domnívám se, že zvěř je více aktivní v zimním období, kdy musí produkovat více energie, aby pokryla tepelné ztráty. Velká část energie je také vynaložena při období říje, kdy se zcela mění chování jindy plachých jedinců. Naopak v letním období se mi zvířata zdají více klidná, nepřijímají tolik krmiva, více se věnují odpočinku, stání nebo jen pasivně pozorují okolí.
34
7 POUŽITÁ LITERATURA Alcock, J. 1993. Animal behavior: An Evolutionary Approach. Massachusetts : Sinauer Associates, 1993. str. 625 s. 0-87893-017-5. Asociace farmových chovů jelenovitých, ČR. Asociace farmových chovů jelenovitých České republiky. http://www.afchj.cz/main.html. [Online] [Citace: 19. 4. 2013.] Čechura, V., Veselý, Z. a Novák, R. 2000. Myslivost a právo. Praha : Nakladatelství ORAC, s. r. o., Vinohradská 184, 130 52 Praha 3, 2000. str. 215 s. 80-86199-12-6. Červený, J., Kamler, J. a Kholová, H. 2010. Ottova encyklopedie Myslivost. Praha : Ottovo nakladatelství, 2010. str. 591 s. 978-80-7360-895-8. Chalupník, K. 2012. Daněk, muflon, divočák... Zvěř, hospodářské zvíře nebo domácí mazlíček? Myslivost: Svět myslivosti. 2012, 60, stránky 12-15. Drmota, J. 2003. Lovectví. Tišnov : SURSUM, 2003. str. 320 s. 80-7323-057-7. Hanzal, V. 2000. O zvěři a myslivosti. České Budějovice : Nakladatelství DONA, 2000. str. 126 s. 80-86136-64-7. Hromas, J. 2008. Myslivost. Učebnice. Písek : Matice lesnická, 2008. str. 559 s. 97880-86271-002. Jedlička, M. 2012. Farmové chovy v tuzemsku mají slibnou perspektivu. Náš chov. 2012, 2, stránky 10-13. Jiřík, K. a Mottl, S. 1996. Atlas zvěře. Praha : Nakladatelství Brázda, s. r. o., 1996. str. 208 s. 80-209-0263-5. Klusák, K. 2002. Hodnocení loveckých trofejí zvěře z celého světa. Velké Meziříčí : Nakladatelství Suczess, s. r. o., 2002. str. 155 s. 80-903104-0-0. Kolář, Z. 2002. Odhad věku hlavních druhů spárkaté zvře. Praha : Jiří Flégl - VEGA, 2002. str. 127 s. 80-900754-8-7. Menzel, K. 2003. Posuzujeme věk spárkaté zvěře. Líbeznice : Vydavatelství Víkend, 2003. str. 119 s. 80-7222-293-7. Moinot, P. 1996. Encyklopedie myslivost. Praha : SVOJTKA A VAŠUT, 1996. str. 333 s. 80-7180-083-X. Rakušan, C., Kolář, Z. a Wolf, R. 1998. Chov a lov zvěře. Praha : Myslivost, s. r. o. ve spolupráci s vydavatelství Vega, 1998. str. 109 s. Vach, M. 1997. Myslivost. Uhlířské Janovice : Vydavatelství a nakladatelství SILVESTRIS, K hájkům 628, 285 04 Uhlířské Janovice, 1997. str. 502 s. 80-901775-1-4. 35
Vančatová, M. 2009. Základy etologie člověka a primátů. http://uniecomenius.cz. [Online] 2009. [Citace: 18. duben 2013.] Veselovský, Z. 2005. Etologie: biologie chování zvířat. Praha : Academia, 2005. str. 407 s. 80-200-1331-8. Wolf, R., Klusák, K. a Hromas, J. 2000. Rukověť chovu a lovu daňčí zvěře. Písek : Matice lesnická, 2000. str. 199 s. 80-862-7105-6. Žalman, V. 1997. Základy mysliveckého chovu, péče a ochrany zvěře. Boskovice : Nakladatelství ALBERT, 1997. str. 128 s. 80-85834-47-2.
Seznam grafů Graf č. 1 – Aktivita stáda v % ze dne 11. 11. 2011 Graf č. 2 – Aktivita stáda v % ze dne 18. 8. 2012 Graf č. 3 – Srovnání aktivity stáda v % během prvního a druhého pozorování
Seznam tabulek Tabulka č. 1 – Potřeba živin u jelena evropského od poloviny září do poloviny října Tabulka č. 2 – Potřeba živin u jelena evropského od poloviny října do konce prosince Tabulka č. 3 – Potřeba živin u jelena evropského od konce prosince do konce února Tabulka č. 4 – Potřeba živin u jelena evropského od počátku března do poloviny května Tabulka č. 5 – Potřeba živin u jelena evropského od konce května do poloviny září Tabulka č. 6 – Etogram ze dne 11. 11. 2011 Tabulka č. 7 – Etogram ze dne 18. 8. 2012
Seznam obrázků Obr. 1 - Pozorovaní daňci při příjmu potravy Obr. 2 – Stojící daněk
36
