MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
BRNO 2014
AGÁTA SÍVKOVÁ
Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat
Chov kožešinových zvířat se zaměřením na chov fretek v ČR Bakalářská práce
Vedoucí práce: Ing. Libor Sládek, Ph.D.
Vypracovala: Agáta Sívková
Brno 2014
Čestné prohlášení
Prohlašuji, že jsem práci: Chov kožešinových zvířat se zaměřením na chov fretek v ČR vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb.,o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací.
Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona.
Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše.
V Brně dne:………………………..
…………………………………………………….. podpis
PODĚKOVÁNÍ Ráda bych poděkovala Ing. Liboru Sládkovi, Ph.D. za cenné rady, věcné připomínky a vstřícnost při konzultacích a vypracování bakalářské práce.
ABSTRAKT Tato práce je zaměřena na vývoj chovu fretek v České Republice. Fretka nepatří mezi typické druhy v kožešinovém průmyslu, avšak díky tomuto způsobu využití se podařilo udržet populaci druhu do současnosti i v dobách, kdy fretka ztratila význam jako zvíře lovecké. Dnes čím dál tím méně považujeme fretku za kožešinové zvíře, neboť si našla místo v lidských domácnostech tak jako pes či kočka a je tedy třetí domestikovanou šelmou v lidské společnosti, jejíž obliba stále roste. V první části práce shrnuji základní biologické vlastnosti fretky, jako například zoologické zařazení, které nebylo dříve zcela jasné. Pozornost věnuji také reprodukci. Nakonec popisuji způsoby chovu této šelmy jako je chov kožešinový, laboratorní a zájmový. Poznatky k bakalářské práci jsem čerpala z odborné literatury i chovatelských příruček.
Klíčová slova: Fretka, kožešinové zvíře, chov fretek, fretkování, reprodukce, výživa,
ABSTRACT This thesis is focused on characteristics of ferret breed in Czech Republic. Ferret is not a species typical for fur industry, however, specially, thanks to this kind of usage, it was possible to maintain a ferret population until these days, when the ferret lost its purpose as a hunting animal. Nowadays we consider ferret a fur animal even less, because it found its place in human households, just like dog and cat and therefore it is the third domesticated carnivore in human society, whose popularity steadily grows. In first part of the thesis I summarise the fundamental biological attributes of ferret, such as a zoological classification, which was not always clear. I also pay attention to the reproduction. The last part describes various ways of ferret breeding, such as fur farming, laboratory purposes or hobby. As sources I used scholarly publications as well as keeper’s handbooks.
Key words: Ferret, fur animal, ferret breeding, ferret farming, rabbiting with ferret, reproduction
OBSAH 1.
ÚVOD ....................................................................................................................... 8
2.
HISTORIE CHOVU KOŽEŠINOVÝCH ZVÍŘAT V ČR .................................. 9 2.1.
3.
4.
Původ fretky ....................................................................................................... 9
ANATOMIE A FYZIOLOGIE FRETKY .......................................................... 10 3.1.
Reprodukce ...................................................................................................... 12
3.2.
Výživa .............................................................................................................. 14
3.2.1.
Výživa faremně chované fretky ................................................................ 14
3.2.2.
Výživa fretky jako domácího mazlíčka .................................................... 15
FRETKA JAKO KOŽEŠINOVÉ ZVÍŘE ........................................................... 16 4.1.
Srst a barevné rázy fretky ................................................................................. 18
5.
FRETKA JAKO LOVEC ..................................................................................... 21
6.
VYBRANÁ ONEMOCNĚNÍ FRETEK .............................................................. 22
7.
6.1.
Infekční onemocnění ........................................................................................ 22
6.2.
Neinfekční onemocnění ................................................................................... 24
ZPŮSOBY CHOVU FRETEK ............................................................................. 25 7.1.
Farmový chov................................................................................................... 25
7.2.
Laboratorní chov .............................................................................................. 27
7.3.
Zájmový chov................................................................................................... 29
8.
ZÁVĚR ................................................................................................................... 33
9.
Použitá literatura ................................................................................................... 34
1. ÚVOD Už od pravěku jsou lidé vázáni se zvířaty a využívají jejich produkty, jakými jsou maso nebo kožešina. Kožešiny sloužily jako ochrana před chladem, až později se staly módní záležitostí. Zprvu se kožešiny získávali pouze lovem zvířat, a to především v zimě, kdy jejich kožich dosáhl zralosti, ovšem zvyšující se poptávka zvláště v 18. a 19. století vedla ke snížení stavů nebo dokonce vyhubení některých volně žijících druhů zvířat, jako se tomu stalo u některých druhů činčil. To přimělo mnohé vlády zavést zákaz lovu divokých kožešinovým zvířat a započaly snahy o jejich farmový chov.(KONRÁD, 1996) Obecně se dají kožešinová zvířata rozdělit do dvou hlavních skupin a to na zvířata masožravá, kde nejčastějšími jsou lišky, norci a fretky a na býložravá s hlavním zastoupením činčil, nutrií a králíků. (SLÁDEK, 2013) První faremně chované kožešinové zvíře byla liška stříbrná. Poprvé se úspěšně povedlo vytvořit chov na konci 19. století panu Daltonovi a Oultonovi na Ostrovech Prince Edvarda v Kanadě a dali tak základ kožešinovým chovům v USA a Kanadě. V Evropě se s chovem norků začalo v roce 1926, kdy se do Německa a Skandinávie přivezla první zvířata. Největšími producenty norčích kožek byly USA, SSSR, Dánsko, a skandinávské státy. Chov nutrií započal v Argentině a zprvu se mohl uskutečňovat pouze vypouštěním zvířat do volné přírody. Po druhé světové válce dominovalo produkci kožek nutrií Polsko s počtem téměř 2 milionů. Jedny z prvních pokusů odchov činčil se uskutečnily v Kalifornii v roce 1919, do Evropy byly dovezeny až o patnáct let později. Většího rozmachu dosáhl chov až v roce 1945. V posledních desetiletích ve vyšlechtily různé barevné varianty. (KONRÁD, 1996) K dnešnímu datu se světová produkce kožek pohybuje kolem dvaceti až padesáti milionů kusů za rok. Dnes se mezi tradiční producenty, jako jsou Dánsko a Rusko, zařadila také Čína. Celosvětově se dnes na farmách chová zhruba sto milionů kožešinových
zvířat.
(MICHALÍKOVÁ,
8
1996,
SLÁDEK,
2013)
2. HISTORIE CHOVU KOŽEŠINOVÝCH ZVÍŘAT V ČR Počátky chovu kožešinových zvířat lze v našich zemích datoval do 20. let minulého století, kdy začaly pokusy o umělý odchov. První dovezené páry lišek se zde ocitly zásluhou J.V.Kincla roku 1924 a na jeho farmě v Jablonném nad Orlicí mohl vzniknout jeden z prvních chovů kožešinových zvířat. Postupně k liškám přibyli i nutrie, norci, mývalové a lišky polární. (KONRÁD, 1996) Nejprve byly chovy kožešinových zvířat výsadou soukromých chovatelů. Některé ze soukromých chovů dokonce získaly atesty Ministerstva zemědělství jako jakési plemenné chovy. Farma v Jablonném se pak v roce 1928 stala výzkumnou stanicí pro chov kožešinových zvířat. Postupně se chovy začaly centralizovat do větších celků, a to především v padesátých letech. Tento způsob chovu měl za důsledek různé změny v chovu a výživě zvířat a od toho se také odvíjely různé zdravotní problémy především u masožravých kožešinových zvířat. (KONRÁD, 1989) V současnosti je v České Republice deset farem zabývajících se chovem masožravých kožešinových zvířat, z nichž sedm se zabývá chovem norků a ostatní chovem lišek. (JEDLIČKA, 2013)
2.1.
Původ fretky
Fretka domácí (Mustela putorius furo), jak ji dnes známe, je potomkem tchoře, ovšem v minulosti se mnoho vědců dohadovalo, zda jde o potomka tchoře tmavého (Mustela putorius) či tchoře stepního (Mustela eversmannii). Z geografického hlediska tchoř stepní obýval Asii a severovýchod Evropy a zasahoval i na naše území, kdežto tchoř tmavý se vyskytoval na jihozápadně Evropy, taktéž u nás a zasahoval i do severní Afriky, odkud jsou jedny z prvních zmínek o domestikovaných fretkách. Podobnost s tchořem stepním měla na svědomí zúžená lebka mezi očnicemi, tzv. postorbitální konstrikce. (NERANDŽIČOVÁ, 2002)
9
Zelník (1982) uvádí, že při chovu fretky došlo ke změně konformace tělesných struktur v důsledku způsobu chovu a výživy: ,,Omezený pohyb fretky je spojený s pomalejším vývinem kostry a svalstva, snížením funkce srdce v důsledku čehož se snižuje jeho hmotnost. Jak metabolismu a intenzita většiny životních projevů klesá, klesá také velikost mozku, což se odráží na nižších dimenzích lebky domestikované fretky vůči tchoři. ´´ V 70. letech situaci osvětlily genetické testy, které prokázaly shodnost počtu chromozomů fretky a tchoře tmavého tj. 40 chromozomů, oproti tchoři stepnímu, který má jen 38 chromozomů. (NERANDŽIČOVÁ, 2002) První zmínky o fretkách sahají skoro 500 let před naším letopočtem, jak uvádí Martin Ullrich ve své knize Fretka z roku 2000(německý originál Quirlige Frettchen), staří Řekové jako Aristoteles a Aristofanes popisují ve svých dílech zvíře zvané iktis, což znamenalo zvíře živící se medem, ptáky a také zdatného pomocníka při lovu králíků. 3. ANATOMIE A FYZIOLOGIE FRETKY Stejně jako ostatní lasicovití má i fretka podlouhlý tvar těla, úzkou lebku trojúhelníkovitého tvaru, krátké končetiny, dlouhý ocas a krk. Průměrná hmotnost je u samic 450g až 1kg, samci dosahují váhy až 2,7 kg, zvláště pak jestli byl samec kastrován. Rozdíl ve váze při sezónním kolísání může činit až 40%, a to díky kumulaci podkožního tuku v zimě. Fretky nemají vyvinuté potní žlázy, což může způsobovat zdravotní komplikace především v letních měsících. (SVOBODA, 1998) Vzorec dentice fretky je podobný jiným šelmám:2x I3/3, C1/1, PM 3/3, M 1/2. Celkem má fretka tedy 34 trvalých zubů, které se prořezávají mezi 50 a 72 dny věku. Jícen je dlouhý a díky nepravému svěrači umožňuje fretkám zvracet. Na jícen navazuje jednoduchý žaludek ve tvaru písmene J, který je dobře roztažitelný a může být naplněn objemem až 50ml/kg. Tenké střevo o délce 182 až 198 cm je poměrně krátké, při porovnání těla zvířete ku střevům v poměru 5:1. Díky takto krátkému trávicímu traktu je fretka schopná strávit potravu již za 3 až 4 hodiny. Fretky nemají cékum ani červovitý výběžek, přechod do tlustého střeva je nepatrný. Tlusté střevo o délce zhruba 10
10 cm se skládá ze vzestupného, příčného a sestupného tračníku, rekta a konečníku. (QUESENBERRY, 2012) Játra jsou poměrně velká, na ně naléhá žlučový měchýř o velikosti 1x2 cm. Slinivka břišní ve tvaru V se dělí na pravý a levý lalok, je uložena v blízkosti pylorické části žaludku, kde naléhá na dvanáctník. Urogenitální soustava se podobá jiným masožravcům s přihlédnutím k rozdílům mezi pohlavími. Ledviny jsou fazolovitého tvaru o délce 2,4 až 3 cm. Močovody vychází z ledvinné pánvičky a ústí do močového měchýře, jehož objem může činit až 10 ml. Pohlavní aparát samců je velmi podobný jako u psa, především díky přítomnosti os penis, která ovšem u fretčích samců má tvar J. Penis je uložen v předkožce, která je osrstěná. Šourek je umístěn kaudálně za os penis. Svoboda (1998) ve své knize uvádí, že samec fretky prostatu ani jiné přídatné pohlavní žlázy nemá, ovšem v knize Ferrets, rabbits, and rodents : clinical medicine and surgery z roku 2012 autoři popisují prostatu jako jedinou přídatnou pohlavní žlázu u samců. Ta je uložena na proximální části močové trubice a měří 1,6 cm na délku a 0,6 cm na šířku. V místě prostaty se spojují chámovody s močovou trubicí. Samice mají párové vaječníky, uložené kaudálně za ledvinami a na ně navazují vejcovody. Děloha (typ dvourohá) se skládá z dlouhých děložních rohů, krátkého těla a krčku. Na krček navazuje pochva, z níž vyúsťuje močová trubice. Samice mohou mít 3 ž 5 páru bradavek. Fretky mají také pachové žlázky. V minulosti bylo možné tyto žlázky odstraňovat, především kvůli zapáchajícímu obsahu ovšem dle zákona 246/1992 Sb. § 4 ods. 1 písm. g) 1 se považuje mimo jiné odstraňování pachových žlázek za týrání.
11
Obecnou biologickou charakteristiku fretky v porovnání s norkem shrnuje tato tabulka: Tabulka 1: Obecná biologická charakteristika fretky v porovnání s norkem (KONRÁD, 1989, SVOBODA, 1998, QUESENBERRY, 2012) Sledovaný ukazatel
Fretka
Norek
Teplota (°C)
38 - 40
39 - 40
Dech/min
33 - 36
40 - 50
Tep/min
180 - 250
110 - 220
Délka těla (cm) – samec
42 – 46
35 – 55
-
36 - 38
35 – 40
14 - 18
15 – 20
Hmotnost (g) – samec
1000 - 2000
1600 - 2500
-
600 -1000
850 - 1600
1:5
1:4
samice
Délka ocasu (cm)
samice
Délka těla :trávicí trakt
3.1.
Reprodukce
Pohlavní dospělosti dosahuje fretka v 8 až 9 měsících. Říje u samiček fretky probíhá na jaře a trvá do léta, slabší říje přichází na podzim. Na rozdíl od norka či tchoře je fretka zvíře sezónně polyestrické, což představuje pro chovatele především kožešinových zvířat značnou výhodu, kdy mohou od jedné samice získat 2 - 3 vrhy za rok. Samice reagují na změnu světelného dne a můžeme tedy ovlivňovat nástup říje. Prodloužením fotoperiody na 16 hodin světla denně můžeme uspíšit nástup říje až o měsíc (SVOBODA, 1998, NERANDŽIČOVÁ, 1999, KONRÁD, 1989). Samice fretky vykazují v říji změnu chování, jsou mazlivější. Dále pozorujeme výrazný otok vulvy, který po skončení říje vymizí. Pokud samice není nakryta, může otok vulvy a tím pádem i říje přetrvávat. Tento stav připadá zhruba na 30 % samic. U samců probíhá říje od poloviny do konce ledna a v druhé polovině září (ULLRICH, 2000), Svoboda (1998) píše ve své knize o samčí sezónní pohlavní aktivitě od prosince do června. Samec vhodný do chovu musí mít obě varlata sestouplá 12
v šourku. Ta jsou pak během říje výrazně zvětšena. Samec je schopen páření po celou dobu říje samice. Během říje jsou samci neklidní, mají tendence utíkat a silně značkují. (ULLRICH, 2000, NERANDŽIČOVÁ, 1999) První zapouštění závisí na ročním období, kdy se fretka narodila. Je tedy možné fretku poprvé připustit již v necelém roce jejího života. Ve faremních chovech se fretky využívají do věku tří až pěti let. (ULLRICH, 2000, KONRÁD, 1989) Zhruba po dvou týdnech od objevení příznaků říje můžeme samici zapustit. Před samotným pářením se samec zakousne samici do krku a smýká s ní. Pokud samice není svolná k páření, vydává syčivé zvuky. Je-li samice svolná při páření, je strnulá. Kopulace trvá 15 až 30 minut a je doprovázená svázáním, které může trvat až několik hodin. V této fázi se nedoporučuje zvířata vyrušovat. Fretka má provokovanou ovulaci, kdy vlivem kopulace dojde ke zvýšení hladiny luteotropního hormonu a k dozrání folikulu a následné ovulaci. Pokud je samice úspěšně nakryta, otok vulvy opadne za 2 až 3 týdny. V opačném případě opakujeme připuštění. Oplození ovulovaného vajíčka nastává 30-40 hodin po kopulaci. (SVOBODA, 1998, NERANDŽIČOVÁ, 1999) Březost trvá u samic fretek 42 dní (rozmezí 39 – 46 dní). Po 14 dnech od páření lze pohmatem potvrdit březost, ovšem s jistotou můžeme palpačně březost potvrdit spíše ve 30. dni gravidity. V tuto dobu si samice začíná připravovat hnízdo a vytrhává si srst. Obdobně se může chovat samice, která nebyla oplodněna a vyskytla se u ní tzv. falešná březost. Dnes se pro potvrzení březosti případně vyvrácení pseudogravidity používá ultrazvuk. (SVOBODA, 1998, NERANDŽIČOVÁ, 1999, ULLRICH, 2000) Mláďata se rodí zhruba po šesti týdnech březosti, nejčastěji v noci. V jednom vrhu můžou být 2 až 17 mláďat obvykle však 8. Fretčí mláďata se rodí neosrstěná, hluchá a slepá. Váha novorozeného mláděte by se měla pohybovat kole 10 g, menší mláďata mohou uhynout. Po dvou dnech života se začíná objevovat první osrstění a zhruba do dvou týdnů jsou jedinci celí pokryta srstí. Mléčný chrup se prořezává ve dvou týdnech věku mláďat. Oči a uši se plně otevřou až ve čtvrtém až pátém týdnu po narození. Mláďata tedy mohou přijímat tuhou potravu dříve, než vidí. Mateřské mléko sají mladé fretky až do odstavu tj. v 6. až 8. týdnu, kdy by měla dosáhnout hmotnosti kolem 400 g. Ztráty mláďat v prvních dnech života se pohybují kolem 10 %. Tyto úhyny mají na svědomí vrozené vady jako nevyvinutí nebo deformace končetin a ocasu, případně 13
kanibalismus. Po pátém dni života jsou ztráty mláďat zapříčiněny infekčními onemocněními, ztrátou mléka u samice nebo úplným opuštěním mláďat samicí. (SVOBODA, 1998, NERANDŽIČOVÁ, 1999) Samici je možné opět připustit zhruba po dvou týdnech od odstavu. Je možné, že v případě málo početných vrhů nebo vysokého úhynu mláďat se může objevit laktační říje, kdy se doporučuje samici ihned zapustit v rámci zachování laktace. Nebudeme-li zasahovat do světelného režimu, můžeme získat od samice až 2 vrhy ročně, jestli prodloužíme světelný den na 16 hodin, můžeme dosáhnout 3 až 4 vrhů za rok. Reprodukční schopnosti samců i samic se s věkem a počtem vrhů snižují. (SVOBODA, 1998)
3.2.
Výživa
Fretky jsou způsobem stravování velmi podobné norkovi a tchoři, mají krátký zažívací trakt a omezenou schopnost trávit vlákninu. I když je fretka potomkem tchoře, její trávicí trakt se v průběhu soužití s člověkem poněkud prodloužil v závislosti na zvýšeném obsahu rostlinné strany v krmné dávce. Jak uvádí Ullrich (2000) v minulosti se fretky krmily chlebem namočeným v mléce nebo dokonce kukuřičnými lupínky. Takto krmená zvířata se často nedožívala více jak pěti let a trpěla onemocněními nejen zažívacího traktu. Ať už fretku chováme pro účely kožešinářské, laboratorní nebo jako domácího mazlíčka, musíme pamatovat, že jde o šelmu a krmnou dávku tomu přizpůsobit. Pasáž potravy trvá u fretky zhruba 3 až 4 hodiny, proto by měla potrava převážně živočišného původu být koncentrovanější než u jiných hospodářských zvířat (např. u lišek). Kromě nakažlivých chorob je až 33% zdravotních problémů norků způsobeno nesprávnou výživou, proto bychom neměli podceňovat výživu fretek v žádné fázi jejího života. (KONDÁR, 1996) 3.2.1. Výživa faremně chované fretky Fretka chovaná na farmách je krmena obdobně jako norek a složení potravy se liší vzhledem k ročnímu období. V zimních měsících si fretka tvoří zásoby v podobě podkožního tuku a přibere až 40% své původní hmotnosti (SVOBODA, 1998) a lépe
14
v tomto období tráví škroby a cukry. Potřeba živin se uvádí v metabolizované energii a množství stravitelných bílkovinách. (KONRÁD, 1996) Složení krmné dávky pro fretku jako kožešinové zvíře (SKŘIVAN, 1983): 80-85 % živočišná krmiva 18 – 25 % kaše z jemných šrotů – v období reprodukce nižší zastoupení rostlinné složky ve prospěch živočišné zelenina, ovoce, vitamínové a minerální doplňky Svalovina je bohatým, zdrojem aminokyselin a její podíl v krmné dávce se zvyšuje u zvířat s vyšším energetickým výdejem, jako jsou březí a laktující samice či zvířata před zkožkováním. Většinou se podává syrová či vařená svalovina hovězí nebo telecí. Z dalších živočišných produktů se zkrmují orgány jako játra, ledviny, srdce, slezina. Jako krmiva druhé kategorie pak žaludky, předžaludky, vemena, plíce a ostatní odpady z jatek. Méně vhodné jsou odpady drůbeží, především běháky a hlavy, které by v době rozmnožování neměly přesáhnout 50% krmné dávky (SKŘIVAN, 1983) Takováto skladba potravy vychází z poznatků o výživě norka. Fretka díky soužití s člověkem není tolik náročná na živočišnou část potravy a v minulosti se spokojila i se zbytky z kuchyně. (KONRÁD, 1996) 3.2.2. Výživa fretky jako domácího mazlíčka Dnes majitelé fretek využívají především komerčně vyráběné směsi přímo pro fretky nebo vysoce kvalitní krmení pro kočky a koťata. Tyto krmiva jsou buď suchá granulovaná, nebo polosuchá ve formě konzerv. Granulované suché směsi by měli mít vysoký podíl bílkovin (aspoň 35%) a tuku (20-22%). Psí granule jsou pro fretku nevhodné. Stále by mělo platit, že by fretka měla ve svém jídelníčku mít zahrnuté čerstvé nebo vařené maso a to až z 80%. Hobby chovatelé zkrmují hlavně hovězí a drůbeží maso a vnitřnosti a také ryby. Vepřové maso se nedoporučuje kvůli možnému přenosu Aujezskyho choroby. Některé fretky mají rády zeleninu jako okurku nebo papriku, z ovoce se doporučuje jablko, hruška, jahody, meloun. Ullrich (2000) uvádí, že pokud nabídneme široké spektrum potravy mladé fretce, bude snáze snášet změny ve výživě. Pokud však fretka odmítá zeleninu a ovoce nebo jiné složky potravy, je dobré doplňovat vitamíny a minerály. Také v době říje, březosti, laktace a línání je vhodné
15
zvýšit přísun vitamínů. Můžeme zvolit formu multivitaminové pasty pro kočky, ale vždy dbáme na pokyny výrobce, abychom fretku nepředávkovali. (ULLRICH, 2000) Nově se začíná ve výživě uplatňovat trend tzv. BARFu. BARF znamená Bones And Raw Food čili jde o zkrmování kostí a syrového masa. Někteří majitelé podávají fretkám i živá zvířata jako jsou jednodenní kuřata a myši. (KOŽICHOVÁ, 2002) Nutno ovšem zmínit, že podle zákona 246/1992 Sb. o ochraně zvířat proti týrání § 4 písmeno r se za týrání považuje používat živá zvířata ke krmení těch druhů zvířat, u nichž z biologických důvodů není takový způsob výživy nutný a jelikož fretka ochotně přijímá živočišné produkty, není tento způsob nezbytný. Fretky
preferují
častější
krmení
menších
porcí
(SVOBODA,
1998).
Frekventovanějším krmením malých dávek předejde tomu, že si fretky budou nesežranou potravu schovávat. Tyto zásoby pak mohou být původcem řady gastrointestinálních potíží. Také proto by měl majitel pravidelně kontrolovat výběh a ložničku fretky. (ULLRICH, 2000) 4. FRETKA JAKO KOŽEŠINOVÉ ZVÍŘE Pro kožešinářské účely se fretka chovala spíše omezeně. Nejčastěji se vyskytovala tzv. tchořofretka nebo též faremní tchoř - kříženec tchoře a fretky. Toto ustálené spojení zaručovalo u zvířat sezónní polyestricitu získanou ze strany fretky a výraznější pigmentaci srsti po tchoři. (KONRÁD, 1989) Délku kůže měříme ze strany od líce, od spojnice středů očnic měříme-li středem až po kořen ocasu. Kůže zařazujeme do skupin podle velikostí (viz Tabulka 2) a podle kvality srsti hodnotíme jakost kůže (viz Tabulka 3). Tabulka 2: Skupiny velikosti kůží z fretek tchořovitých (KONRÁD, 1996) Skupina velikosti
Délka kůže v mm
A
Od 550 a víc
B
Od 480 do 549
C
Od 400 do 479
16
Tabulka 3: Třídy jakosti kůží z fretek tchořovitých (KONRÁD, 1996) Třída jakosti
I.
II.
III.
IV.
Charakteristika kůže
Přijatelný rozsah vad
Zimní kůže s hustou srstí, pesíky rovnoměrně kryjí podsadu po celé ploše hřbetu a úměrně méně na bříšku a vnitřní straně nožek, řemen musí být čistě opracovaný Zimní kůže s méně hustou srstí, pesíky kryjí podsadu nerovnoměrně, méně na bříšku a vnitřní straně nožek, řemen musí být čistě opracovaný, může být nazelenalý Jako u třídy I. jakosti Zimní kůže s řídkou srstí, zejména na bříšku a vnitřní straně nožek, řemen musí být čistě opracovaný Letní kůže dobře ošetřená
do 60 cm2
od 60 cm2
61 -120 cm2 61 -120 cm2 Žádné
Jako u I. nebo II. třídy jakosti
Do 200 cm2
Jako u I., II. nebo III. třídy jakosti
181 - 300cm2
Kůže délky od 350 do 399 mm
121 – 180 cm2
Usmrcování u fretek v minulosti probíhalo stejně jako u norka. Dříve se používala injekční aplikace chloroformu nebo éteru přímo do srdce nebo dutiny hrudní, případně se používaly výfukové plyny, ovšem tento způsob je značně nehumánní. Další způsoby usmrcování jsou pomocí elektrického proudu, proražení lebky nebo lámání vazu.(SKŘIVAN, 1983) Tyto metody jsou dnes nahrazeny. K usmrcování se nyní používá plynová komora s oxidem uhličitým. (JEDLIČKA, 2013) Dnes je v zákonu 246/1992 Sb. o ochraně zvířat proti týrání a § 5 a vyhláškou 418/2012 Sb. o ochraně zvířat při usmrcování stanoveno kdo a jakým způsobem smí omračovat a usmrcovat kožešinová zvířata. Z tohoto zákona nově vyplývá povinnost chovatele podnikatele písemně nahlásit 7 dní před dnem usmrcení zvířat, kdy mají být zvířata utracena, krajské veterinární správě nebo městské veterinární zprávě v Praze Státní veterinární zprávy. Usmrcovat může pouze osoba způsobilá podle § 5a odst. 1, například ten, kdo dosáhl středního vzdělání s maturitní zkoušku v oboru veterinářství a 17
odst. 2, což jsou osoby povinné získat osvědčení. Obě tyto osvědčené vydává Ministerstvo zemědělství. Je možné získat také dočasné osvědčení pro osoby podílející se na úkonech souvisejících s porážením zvířat. Chovatel také musí uchovávat záznamy podle § 5 odst. 5, a to záznamy o odborné způsobilosti k usmrcování kožešinových zvířat jako jsou osobní údaje osoby usmrcující kožešinová zvířata, datum vydání a evidenční číslo osvědčení o způsobilosti k usmrcování kožešinových zvířat. Tyto záznamy je chovatel povinen uchovávat po 3 roky po ukončení činnosti a na vyžádání je předložit. Kožkování dříve probíhalo na zvířeti zavěšeném za pánevní končetiny. Později, jak uvádí SKŘIVAN (1983), se kožkovalo na speciálních stolech, vybavených deskou s hákem a klipsnou na přichycení zvířete. Základní řez je veden napříč roztaženými pánevními končetinami mezi nášlapnými plochami 2 cm ventrálně od řitního otvoru. Kožku uvolníme od končetin a provedeme rovný řez středem ocasu. Po odštípnutí hrudních končetin tahem kožku strhneme z těla. Odřezávají se uši, oční otvory, nos a tlamička. Kožku po stažení posypeme pilinami, abychom zabránili znečištění od krve a tuku. Mízdření je zbavování kožky tuku. Provádí se speciálními noži a tzv. mizdřícími kužely. Musíme dávat pozor, abychom nepoškodili kožešinu, ale zároveň aby na ní nezůstal tuk kvůli žluknutí. Tříbení je další fáze zbavování se tuku nejenom z řemene ale také ze srsti pomocí bukových pilin v tříbících bubnech. Napínání dobře vytříbených kožek se provádí co nejdříve srstí nahoru na prkénka. Pánevní končetiny upevníme kartónem pomocí sponek. Následuje důkladné vysušené kožky. (SKŘIVAN, 1983) 4.1.
Srst a barevné rázy fretky
Standardně zbarvená mláďata fretek mají po narození jemné bělavé chloupky, které se s věkem změní na krátkou srst s hnědošedavým zbarvením. Odrostlejší mláďata mají řídké pesíky i podsadu. Podsada časem získává žlutavý odstín. Na končetinách, ocase, hrudníku jsou černé nebo černohnědé pesíky. Na břichu má fretka tmavý pás. Zimní srst je podstatně hustší než letní srst po vylínání. (KONRÁD, 1996) 18
Chovatelé se snažili vyšlechtit různé barevné varianty fretek, ať už impulz vycházel z módních trendů či preferencí majitele. Při posuzování zabarvení se hledí na barvu pesíků i podsady, barvu očí i nosu. Sledují se i znaky jako ponožky a kresba na obličeji. Standardní zbarvení jsou: Černá - Black Pesíky jsou černé, podsada je žádoucí světlá, ideálně bílá, může být i jemně nazlátlá. V obličeji je tmavá maska, oči jsou černé. Nos je tmavě hnědý až černý nebo černě skvrnitý. Černotchořovitá – Black Sable Krycí srst je hnědá až do černa. Hnědá by neměla být v teplých odstínech. Podsada je světlá, krémová. Bílá podsada je žádaná, žlutá ovšem nikoliv. Oči jsou tmavé, nos je hnědý může být flekatý. Tchořovitá - Sable Srst je tmavě hnědá, podsada je béžová až krémová, nikoli žlutá. Maska je velmi tmavá často ve tvaru bandity nebo plná. Nos je zbarven do růžova až hněda, může se vyskytnout pigmentace ve tvaru T. Toto zbarvení je velmi časté a připomíná tchoře tmavého. Čokoládová - Chocolate Čokoládová fretka je podobná tchořovité, ale pesíky mají spíše čokoládově hnědé. Nos je světle růžový až cihlově oranžový. Skořicová - Cinnamon Krycí srst je světle červenohnědá. Podsada je zlatá. Maska v obličeji může mít různý tvar. Oči jsou zbarveny karmínově, ale mohou být i světlejší. Nos by měl být cihlově oranžový, vyskytuje se i růžový, ale není žádoucí. Béžová - Champagne Také známá jako šampaňská má srst žlutohnědou až béžovou, podsada jde od bílé až ke krémové, nikdy by ovšem neměla být žlutá. Kresba v obličeji je do písmene V nebo bandita, případně je neúplná. Oči jsou karmínově červené, ale na pohled se jeví tmavě hnědé. Nos je přípustný béžový, růžový, světle hnědý s T obrysem. Albín Je první domestikovanou formou fretky. (ULLRICH, 2000) Krycí srst i podsada je bílá až krémová. V obličeji není žádná kresba, nos je vždycky růžový. Oči jsou světle růžové až červené. Tmavooká bílá Stejně jako albín má bílou až krémovou podsadu i krycí srst, má vždy růžový nos a je bez masky. Jediný rozdíl oproti albínovi je zbarvení očí do karmínově červené.
19
Obrázek 1: Nejčastější zbarvení fretek: albín (vlevo) a tchořovitá (vpravo) Autor: Jana Novotná, 2013 Kromě typů zbarvení srsti se u fretek určuje také sytost zabarvení. Ze základních typů sytosti se uvádí jednobarevná neboli solidní (anglicky SOLID nebo také SELF), dále standardní - STANDARD (Bay Point), siamská, která se vyznačuje tmavými končetinami - POINT (Fine Point) nebo též SIAMESE, fretka může být také grošovaná – ROAN. Progresivně šedivějící (GREYING) a stříbrná s ponožkami tzv. SILVERMITT(MITT znamená ponožka). Podle americké asociace chovatelů fretek AFA (= The American Ferret Association) jsou vytvořeny skupiny sytosti zabarvení fretek takto: ,,GREYING a SILVERMITT do jedné skupiny "ROAN". Přesto jsou tyto koncentrace rozdílné. Zatímco SILVERMITT stříbrní rovnoměrně po celém těle, GREYING začíná na ocase a bocích, přední část těla zůstává barevná, je-li prezentována. GREYING se rodí jako barevný a bělá s věkem, zatímco SILVERMIT se narodí již jako stříbrný. S věkem jen mírně světlá. Některá fretka světlá víc, jiná méně. A pak, jak už samotný název "Silvermitt" napovídá, tato koncentrace je vždy pouze s bílými znaky typu ponožky, nikdy bez. Na rozdíl od toho, Greying (roan) mít ponožky může, ale nemusí.´´ U fretek můžeme zaznamenat bílé znaky jako ponožky (v Polsku je známý jako harlekýn), dále lysina nebo též jezevčí pruh, odtud anglický název BADGER. Zajímavé bílé znaky má tzv. PANDA. (DOLEŽÁLKOVÁ, 2007)
20
Obrázek 2: Zbarvení standartní tchořovité BAY POINT, maska bandita
5. FRETKA JAKO LOVEC Fretka je díky svému malé a úzkému vzrůstu a dobrému čichu výborným lovcem v norách. (HAGENET, 2011) Fretkování je starý způsob lovu králíků pomocí fretky. Jedny z prvních zmínek jsou z roku 70 př. n. l., kdy Říman Strabó popisoval lov králíků v severní Africe. Také císař Augustus (23 – 79 n. l.) ocenil lovecké vlohy fretek při přemnožení králíků na Baleárských ostrovech. Arabové pojmenovali lasicovitého loveckého pomocníka furo a tento název se vžil jako druhové jméno fretky a používá se dodnes. (ULLRICH, 2000) Tento způsob lovu se u nás vyskytoval zhruba do 80. let, kdy se popisoval i v učebnicích myslivosti. (HRUBÁ, 2002) Způsob lovu spočívá ve vypuštění fretky do králičí nory. Fretka vyhání králíka a myslivec či lovec se snaží zasáhnout vybíhajícího králíka z nory. Dříve byl lov pomocí fretky doplněn dravcem, který rovněž čekal na kořist, až ho lasicovitá šelma vyžene ven. Při lovu s dravce musím dbát zvýšené opatrnosti, aby si pták nespletl svého pomocníka s kořistí. (HAGENET, 2011)
21
Obrázek 3: Fretka na lovu králíků Zdroj: www.sciencephoto.com U nás se s fretkováním spíše nesetkáme, kvůli malé populaci divokých králíků. Velkou oblibou se fretkování stalo a Anglii, kde můžete narazit na specializované obchody s výbavou potřebnou pro fretkování, jako jsou obojky, vyhledávací zařízení nebo rýče. (HRUBÁ, NERANDŽIČOVÁ, 2002)
6. VYBRANÁ ONEMOCNĚNÍ FRETEK Podle účelu chovu fretek se různí i problémy s nimi spojené. Zde jsou vyjmenovaná některá onemocnění, se kterými se fretka může potýkat. 6.1.
Infekční onemocnění
Nakažlivá onemocnění mají velký dopad na ekonomiku chovů. Kvůli rychlému šíření mohou být pro chovatele až likvidační. Proto je snaha o předcházení těchto stavů 22
formou vakcín navržených dle charakteru chovu. V případě, že chovatel nedodrží veterinární pokyny, vystaví nejen svůj chov nebezpečí, ale může přestavovat riziko i pro ostatní chovatele. (KONRÁD, 1989) Zde je výčet nemocí, se kterými se fretka může potýkat: Virová onemocnění o Psinka je pro fretky často smrtelné onemocnění, proto se doporučuje vakcinace. Je důležité vybrat vhodnou vakcínu, protože v minulosti došlo dokonce k infekci po očkování.(SVOBODA, 1998) o Aujeszkyho choroba neboli pseudovzteklina. Zdrojem nákazy může být především vepřové maso. Typická je malátnost až obrna pánevních končetin a maniakální ohryzávání těla.(KONRÁD, 1989) o Vzteklina postihuje všechny teplokrevné živočichy. Doporučuje se očkování. o Aleutská choroba fretekje parvovirové onemocnění původně postihující norky.
Onemocnění
se
projevuje
chřadnutím
zvířete,
tvorbou
imunokomplexů, hypergamaglobulinémií, vaskulitidou, lymfadenopatií. Na toto onemocnění neexistuje terapie, pouze podpůrná léčba infuzemi a antibiotiky. Zvíře nakonec trpí selháním ledvin. (QUESENBERRY, 2012, SVOBODA, 1998) o Chřipka se u fretky projeví jako onemocnění horních cest dýchacích. Často se stává, že se fretka nakazí od člověka. (SVOBODA, 1998) Bakteriální onemocnění o Botulismus je jeden ze strašáků v chovu norků. Původce onemocnění je Clostridium botulinum a k infekci dochází po požití nesprávně skladovaného masa. Fretky jsou vůči tomuto onemocnění mnohem odolnější než norci. (SKŘIVAN, 1983) Parazitární Z endoparazitárních onemocnění jsou nejčastější kokcidie rodu Isospora. Ty způsobují průjem hlavně u mladých jedinců. Další z vnitřních parazitů se mohou vyskytnout giardie, kryptosporidie, dokonce se může fretka nakazit srdečními červy (Dirofilaria immitis). Mezi nejčastější ektoparazit se řadí ušní svrab (Otodectes cynotis), blechy a klíšťata. (QUESENBERRY, 2012) 23
6.2.
Neinfekční onemocnění
Z neinfekčních chorob se u fretek nejčastěji řeší zranění ať už při hrách, soubojích či při páření, dále onemocnění reprodukčního aparátu nebo problémy spojené s výživou. (NERANDŽIČOVÁ, 1999, SVOBODA, 1998) Hormonální V současné době je častým onemocněním tzv. hyperestrogenismu. Velmi často jde o říji trvající déle než 1 měsíc, což může vést až k depresi kostní dřeně a následné anemii. Účinnou obranou proti tomuto onemocnění je kastrace. (QUESENBERRY, 2012, SVOBODA, 1998) Inzulinom je nádor buněk slinivky. Fretka se zprvu zdá slabá a až laboratorní vyšetření objeví hypoglykémii. Je to jedno z nejčastějších onemocnění fretek a mělo by s ním počítat při téměř každém onemocnění fretky. (SVOBODA, 1998) Alimentární Mezi časté patologické stavy dříve patřily otravy, nejčastěji pak otrava olovem, kdy zvíře se intoxikovalo olizováním nátěrů nebo kontaminací krmiva odlupujícím se nátěrem. Další četné otravy byly způsobovány zinkem, fosforem, arzénem. (FRIED, 1984) Mezi problémy doma chovaných fretek patří tvorba zubního kamene a periodontální onemocnění. To může být důsledkem krmení pouze měkkým konzervovaným kočičím krmivem. Mladé fretky mohou mít problém s požitím cizího tělesa, což může způsobit až obstrukci gastrointestinálního traktu.(SVOBODA, 1998) Případně konzumace zkažené potravy, kterou si fretka uschovala, může mít za následek zažívací potíže.(ULLRICH, 2000)
24
7. ZPŮSOBY CHOVU FRETEK Fretka je domestikovaná více jak 2000 let a prožila po boku člověka různé etapy, ve kterých se měnilo upotřebení této šelmičky a také způsoby chovu. Nejprve byla výborným lovcem hlodavců a ovšem záhy byla naše lasicovitá šelma nahrazena kočkou. Jako lovec králíků se fretka uplatňovala dlouhá staletí, ale intenzivní lov a nemoci zredukovali populaci králíků u nás tak, že lov s fretkou v našich zemích ztratil význam. Obliba fretek jako domácího mazlíčka se zvyšuje až poslední roky na rozdíl od jiných evropských zemí. U nás se zachovala fretka dodnes především díky rozvíjejícímu se kožešinářského průmyslu a výzkumným laboratořím. (NERANDŽIČOVÁ, 1999) 7.1.
Farmový chov
Fretky patří do čeledi Mustelidae stejně jako norek. Díky podobným tělesným rozměrům (viz Tabulka 1) a obdobné skladbě krmné dávky (viz kapitola Výživa)se způsob ustájení fretek v mnohém nelišil od norků. Důležitý je výběr vhodného místa pro založení farmy, mělo by to být místo klidné, ale s dobrým přístupem ke komunikacím. Výhodné je zakládat farmy poblíž jatek nebo závodů na zpracování masa kvůli přísunu čerstvého krmení pro zvířata. Objekty pro norky by měli být dobře oplocené, aby se zabránilo úniku zvířat a případnému kontaktu s jinými zvířaty. Výše plotu by měla být kolem 150 cm. (DOUSEK, 1982) Počet klecí odvozujeme od počtu plánovaných chovaných zvířat. MVDr. Dousek v příručce pro chovatele norků (1982) uvádí, že na jednu samici připadá 1,5 až 2 klece na odstav mláďat a 1 klec pro samce, který je přiřazován ke třem až čtyřem samicím. V objektu by měla být zřízena karanténa pro nemocná a nově příchozí zvířata.
25
Dnes rozměry klecí pro kožešinová zvířata ošetřuje Vyhláška 208/2004 Sb. o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat § 13Minimální standardy pro ochranu kožešinových zvířat ve farmovém chovu. Pro klec bez budníku pro norky a fretky platí od 1.1.2014 tyto parametry: a) jedno dospělé zvíře plocha 2550 cm2, b) jedna samice s mláďaty do odstavu 2550 cm2, c) mláďata po odstavu - pro 2 ks 2550 cm2, d) minimální výška klece 45 cm. Tyto klece o rozměrech 30 x 75 x 45 cm jsou považované za tzv. obohacené. Jejich součástí je odpočívadlo, předměty na hraní jako dřívka a míčky, případně prolézačky. (JEDLIČKA, 2013)
Obrázek 4: Klec pro norky s budníkem (SLÁDEK, 2013) ZDROJ: http://web2.mendelu.cz/af_291_projekty2/vseo/stranka.php?prez=7 Budníky slouží jako úkryt pro zvíře nebo jako porodní box pro samice. Platná legislativa od 1.1.2014 uvádí rozměry budníku jako 30 x 25 x 30 cm. Dousek (1982) uvádí v příručce pro chovatele norků rozměry budníku jako 35 x 35 x 30 cm čili v minulosti byly o něco větší. Budníky mají otevírací horní víko umožňující snadnější čištění, které je zabezpečeno mřížkou proto úniku zvířat. (DOUSEK, 1982) Přístřešek neboli šeda slouží jako ochrana před větrem, deštěm a slunce. Dousek (1982) doporučuje umístit šedu severo-jižně a v létě postřikovat střechu, aby se zabránilo přehřátí zvířat.
26
V každé kleci musí být zdroj vody. Napáječky umístíme do takové výšky podle věkové kategorie. Objem napájecí nádoby by měl být minimálně 2 decilitry. Některé farmy mohou mít zavedeny automatické napáječky.
7.2.
Laboratorní chov
Zájem o fretku jako laboratorní zvíře značně vzrostl ve třicátých letech minulého století. Fretka je považována za velmi hodnotné modelová zvíře především při výzkumu lidské chřipky, kardiologie, zraku a mozkových funkcí. (SVOBODA, 1998) Další využití laboratorních zvířat je důležité hlavně pro rozvoj kosmetického průmyslu, výrobu a testování vakcín, zjišťování toxicity. Od roce1959 byla zveřejněna tzv. koncepce tří R, která má za úkol zlepšovat podmínky zvířat chovaných v laboratořích. (JEBAVÝ, 2007) Ochranou pokusných zvířat se u nás zabývá zákon 246/1992 Sb. o ochraně zvířat proti týrání část pátá Ochrana pokusných zvířat (§ 15 - § 18g). Tento zákon také přesně definuje pojem pokusné zvíře: ,, § 3 písm. j) pokusným zvířetem živý obratlovec, s výjimkou člověka, včetně samostatně se živících larválních forem a plodů savců od poslední třetiny jejich běžného vývoje, který je nebo má být použit k pokusům; za pokusné zvíře se považuje také zvíře, které je v ranějším stadiu vývoje, než je stadium samostatně se živících larválních forem a plodů savců od poslední třetiny jejich běžného vývoje, pokud má být zvířeti umožněno žít nad rámec tohoto stadia vývoje a v důsledku prováděných pokusů je pravděpodobné, že po dosažení tohoto stadia vývoje je postihne bolest, utrpení, strach nebo trvalé poškození. Za pokusné zvíře se považují také živí hlavonožci, ´´ Koncepce tří ,,R´´ znamená:
Replacement – je náhrada zvířat za techniky in vitro nebo matematické modely, pokud jsou výsledky srovnatelné jako při použití modelového zvířete.
Reduction – redukce neboli snížení počtů potřebných zvířat pro výzkum.
Refinement.- čili zjemnění je snahou o co největší eliminaci bolestivých zákroků
27
Při držení zvířat pro výzkumné účely musí být přesně dodržovány postupy při krmení, ustájení. (JEBAVÝ, 2007) Ve vyhlášce č. 311/1997 v Příloze č. 1 Tabulka 1: Obecné pokyny pro chov pokusných zvířat – Teploty v prostorách je konktrétně uvedena optimální teplota pro fretku jako 15 – 21°C. V jiných tabulkách již fretka není doslova zmíněna. Firmy, které se zabývají chovem pokusných zvířat a dodáváním laboratoří mají přesné plány o managementu jednotlivých druhů zvířat. (KNOTEK, 1999) Vyhláška 419/2012 Sb. o ochraně pokusných zvířat (Tabulka 5) uvádí pro fretku tyto parametry ustájení: Tabulka 3: Požadavky na prostory, jejich velikost a vybavení ve vztahu k jednotlivým druhům pokusných zvířat (Vyhláška 419/2012 Sb.) Minimální plocha
Minimální
Minimální výška
uzavřeného
podlahová plocha
(cm)
prostoru (cm2)
na jedno zvíře (cm2)
Zvířata do 600 g
4500
1500
50
Zvířata nad 600 g
4500
3000
50
Dospělí samci
6000
6000
50
Fretky s mláďaty
5400
5400
50
V Evropě je něco okolo jedenácti a půl milionů pokusných zvířat, v čele s Francií. Celosvětová spotřeba laboratorních zvířat se pohybuje okolo čtyřiceti osmi milionů. V České Republice bylo v roce 1994 využito 560 000 pokusných zvířat a v roce2003 se tento počet snížit na 327 000 kusů. (JEBAVÝ, 2007) Fretka se stala také dalším předmětem klonování zvířat. Američtí, francouzští a čínští vědci dokázali naklonovat tuto lasicovitou šelmu. Velmi oceňují její využití při studiu onemocnění horních dýchacích cest, díky jistým podobnostem s lidskými buňkami. Protože jsou tyto kolny plodné, je možné tuto metodu považovat za možnost uchování ohrožených druhů lasicovitých šelem jako je americký tchoř černonohý nebo norek evropský. (PETR, 2006) 28
7.3.
Zájmový chov
Literatura popisující specifika zájmového chovu fretek v České republice sestává především z příruček pro chovatele, přičemž autoři se snaží čtenáře, a tedy potenciální chovatele, seznámit s běžnými návyky fretky vycházejícími z jejích fyziologických potřeb. Chovatelské rady a tipy často vznikají ze snahy imitovat fretce původní přirozené prostředí. Svoboda (1998) jako jeden z prvních faktů jmenuje důležitost zajištění ochrany před predátory, například psy, a to hlavně když chováme fretku mimo lidské obydlí. Doporučuje zajistit možnost uzavření fretky do klece, výběhu, akvária nebo speciálního kotce. Jejich parametry závisí na více faktorech, jako je počet chovaných zvířat, jejich pohlaví, nebo klimatických podmínkách v místě chovu. Ullrich (2000) silně doporučuje venkovní chov, neboť napomáhá zvyšování imunitu zvířete. Dodává, že čím je výběh větší, tím lépe pro fretku, nicméně majitel by měl věnovat zvýšenou péči zabezpečení. Oplocení má být sestrojeno tak, aby ho fretka nebyla schopna přelézt, v nejlepším případě překryto shora, což rovněž chrání fretku před útokem dravců. Zároveň je potřeba předejít podhrabání fretky zapuštěním oplocení do země, nejlépe alespoň 50 cm.
29
Obrázek 5: Venkovní voliéra pro fretky (vlastní foto) Součástí výběru musí být také budník. Ten slouží jako primární úkryt a tedy náhrada přirozeného úkrytu. Pokud fretka nemá úkryt, cítí se nejistě.(ULLRICH, 2000) O konkrétních parametrech budníku se Ullrich (2000) vyjadřují následovně: „Pro jednu nebo dvě fretky stačí obdélníková bedna o délce strany 30 cm a jedním vchodem. Průměr tohoto vchodu by měl být 10-12 cm. Víko bedničky musí být odklápěcí, abyste mohli vnitřek ložničky čistit. Po stranách mají být větrací otvory nebo štěrbiny, aby mohla unikat uvnitř se srážející vlhkost.“
30
Obrázek 6: vnitřní vybavení voliéry: budníky a žebřík (vlastní foto) Svoboda (1998) dodává, že březí fretky by měly mít k dispozici krabici použitelnou jako hnízdo, optimálně s rozměry 40 x 20 cm v půdoryse a 30 cm na výšku. Jako podestýlku doporučuje velké hobliny či slámu. Od slámy zrazuje Ullrich (2000) především kvůli ztížení úklidu po fretce. Vhodnější mu připadnou textilie kromě froté materiálu, které by se mohly zachytit fretkám za drápy. Nedoporučuje ani budky pro hlodavce, neboť těm většinou chybí podlahová část.(ULLRICH, 2000) Součástí výběhu by měla být také toaleta s pevným neprosakujícím dnem vystlaná absorpčním materiálem, nejčastěji pískem pro kočky. Záchodek se zpravidla umisťuje do rohu výběhu, a fretky se ji velmi rychle naučí využívat.(SVOBODA, 1998) Ullrich (2000) varuje před používáním uzavřených kočičích záchodů, které bude fretka mít tendence používat spíše na hraní. Klec musí být vybavena miskami na krmení a na vodu, případně napáječkou. Napáječka je vhodná z hygienických důvodu, kdy zvířata nemohou kontaminovat vodu krmivem či výkaly při hrách jako je tomu při používání misek na vodu. Doporučuje se pořídit misky těžké a stabilní, aby je zvířata nepřevrhla. Jako doporučené vybavení
31
výběhu jsou zmiňovány různé dřevěné plošiny, kladiny, pařezy nebo závěsná lůžka. (ULLRICH, 2000)
32
8. ZÁVĚR Chov masožravých kožešinových zvířat v České republice má dnes spíše klesající tendenci. K tomu velmi přispěly zvyšující se náklady na krmiva živočišného původu a svůj podíl na tom má také novelizace zákona na ochranu zvířat proti týrání a změny ve velikostech klecí pro kožešinový zvířata. Chovatelé museli nakoupit nové vyhovující klece, což bylo pro chovy značně ekonomicky zatěžující. Předním faremně chovaným kožešinovým
zvířetem
je
norek,
konkrétně
norek
americký
(Mustela
vision).(JEDLIČKA, 2013) Fretka hrála spíše okrajovou roli v kožešinářském průmyslu. Používala se hlavně tzv. tchořofretka. V kombinaci s tchořem získala fretka výraznější pigment, protože samotná fretčí kožka zdaleka nedosahovala kvality norčí kožky. (KONRÁD, 1996) Díky využití fretky jako kožešinového zvířete mohla v České Republice přečkat doby, kdy ztratila význam jako zvíře lovecké. K tomu přispěly snižující se stavy divokých králíků, ať už důsledkem rychlému šíření myxomatózy, intenzivním lovem nebo zemědělstvím. Schopností prolézat úzké prostory si fretka našla uplatnění i v moderní době, kdy pomocí návnady pomáhá protahovat kabely, tam kde se technika nedostala. (HRUBÁ, NERANDŽIČOVÁ, 2002) Fretka se v poslední letech stává zajímavým modelovým zvířetem ve výzkumu lidské chřipky a jiných onemocněních horních cest dýchacích. Díky této pozornosti se stala dalším úspěšně klonovaným zvířetem. (PETR, 2006) Fretku v dnešní době vnímáme spíše jako zvíře společenské, i když v tomto oboru máme oproti jiným západním státům co dohánět. Ve Francii je již více jak dvacet let fretka běžně chovaným domácím zvířetem. (ULLRICH, 2000) V České Republice vzniklo již několik organizací, které sdružují chovatele a příznivce fretek. Některé útulky pro opuštěná zvířata zaměřili svou činnost pouze na fretky a poskytují informace začínajícím i pokročilým chovatelům.
33
9. Použitá literatura DOUSEK, J., 1982: Podmínky pro výstavbu chovatelských objektů, s. 3 – 9. In: DOUSEK J., JANDA R., KUKLA F., KONRÁD J., UHLÍŘOVÁ Z., Chov norků Rady a informace. KARA n.p., Brno, 64 s. FRIED, K. 1984:Vnútorné choroby nepárnokopytníkov, mäsožravcov a kožušinových zvierat. tretie doplnené a prepracované vydanie. Bratislava: Príroda. ISBN 64-043-84. HAGENET G., 2011: Králikáreň na ostrove Ré – Pobrežné duo. Lovu zdar!, 3. ročník november , str. 17-22 JEBAVÝ L. (ed), 2007: OCHRANA, CHOV A VYUŽITÍ POKUSNÝCH ZVÍŘAT 1. DÍL, Chov, zoohygiena, experimentální práce a legislativní normy. 1.vyd. Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, 255 s. ISBN 978-80-7305-000-9 JEDLIČKA M., 2013: Chov kožešinových zvířat v ohrožení. Náš chov, 73. ročník (6): s.6-8 KNOTEK Z., (ed.) 1999: CHOV A VYUŽITÍ POKUSNÝCH ZVÍŘAT, 1. DÍL. Ediční středisko Veterinární a farmaceutické univerzity Brno, 196 s. ISBN 80-85114-68-2 KONRÁD, J. 1996: Chov kožešinových zvířat. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 195 s. ISBN 80-7157-204-7. KONRÁD, J., 1989: Nemoci kožešinových zvířat. 1. vyd. Praha: SZN. Živočišná výroba. 368 s. ISBN 80-209-0046-2 NERANDŽIČOVÁ, P. 1999: Bydlí s námi fretka. 1.vyd. 32 s. ISBN 80-7200-361-5 QUESENBERRY, K. E., CARPENTER, J. W., 2012: Ferrets, rabbits, and rodents : clinical medicine and surgery. 3rd ed. St. Louis, Missouri: Elsevier Saunders. 596 s. ISBN 978-1-4160-6621-7 SKŘIVAN, M. a kol. 1983: Chov kožešinových zvířat. 2. vyd. Praha: SZN, 1983. 288 s. ISBN 07-071-83 SVOBODA J. 1998: Problematika chovu a chorob fretek. 1. vyd. Český Těšín: Michaela Lišková. 57 s. ISBN 80-902533-0-X. 34
ULLRICH M., 2000: Fretka: všechno o chovu fretky. 1. vyd. Praha: Cesty, 2003. 64 s. ISBN 80-7181-799-6. ZELNÍK J., 1982: Priespevok k biológii chovu fretky – Putorius furo L., Československý kožešinář, 17. ročník: str. 9 – 12. Internetové zdroje: DOLEŽÁLKOVÁ Z., 2007: Vybarvení fretek. online [cit. 2014-04-23]. Dostupné na http://fretka.kom.cz/main/vybarveni-fretky-standardy.php HRUBÁ M., 2002: Z historie chovu fretek. online [cit. 2014-04-23] Dostupné na http://www.schf.cz/fretka-v-historii.php HRUBÁ M., NERANDŽIČOVÁ P., 2002: Kde se u nás vzala fretka aneb fretkování. online [cit. 2014-04-22] Dostupné na:http://www.fretka.cz/kde-se-u-nas-fretka-vzalaaneb-fretkovani/ KOŽICHOVÁ
S.,
2002:
Barf,
online
[cit.
2014-04-22]
Dostupné
na:
http://www.fretka.cz/barf/ MICHALÍKOVÁ D., 1996: Chov kožešinových zvířat v České Republice, Publikováno Infobulletin
Different
Life
8/96,online
[cit.
2014-04-20].
Dostupné
na:
http://www.differentlife.cz/kozichy02.htm NERANDŽIČOVÁ P. 2002: Jak to bylo s tchoři?, online [cit. 2014-04-15]. Dostupné na http://www.fretka.cz/jak-to-bylo-s-tchori/ PETR
J.,
2006:
Klon
fretky,
online
[cit.
2014-04-22]
Dostupné
na:
http://www.osel.cz/index.php?clanek=1966 SLÁDEK L., 2013: Chov kožešinových zvířat. online [cit. 2014-04-23]. Dostupné na http://web2.mendelu.cz/af_291_projekty2/vseo/stranka.php?kod=65 Právní předpisy: Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 2014-04-21]
35
Vyhláška č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 2014-04-21]. Vyhláška č. 418/2012 Sb., o ochraně zvířat při usmrcování. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 2014-04-21]. Vyhláška č. 419/2012 Sb. o ochraně pokusných zvířat. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 2014-04-21].
36
