MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
BRNO 2012
SVATAVA KOUTNÁ
Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění
Růst a jatečná hodnota jehňat šumavské ovce a jejich kříženců Bakalářská práce
Vedoucí práce: prof. Dr. Ing. Jan Kuchtík
Vypracoval: Svatava Koutná Brno 2012
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Růst a jatečná hodnota jehňat šumavské ovce a jejich kříženců“ vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.
dne ………………………………………. podpis diplomanta ……………………….
PODĚKOVÁNÍ Ráda bych poděkovala svému vedoucímu bakalářské práce panu prof. Dr. Ing. Janu Kuchtíkovi za pomoc při vypracování bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat svým rodičům a blízkým, kteří mě podporovali během celého studia.
ABSTRAKT Bakalářské práce se zabývá literárními zdroji, které se týkají problematiky růstu, jatečné hodnoty jehňat a vlivů, které na ně působí. Na růst a jatečnou hodnotu jehňat významně působí výživa, plemeno, pohlaví a četnost vrhu. Další faktory, které ovlivňují růst a jatečnou hodnotu jehňat mohou být: zdravotní stav, věk zvířete, klima, měsíc obahnění a rok sledování. Nedílnou součástí bakalářské práce je i vypracování návrhu metodiky pro hodnocení růstu a jatečné hodnoty jehňat.
Klíčová slova: růst, jatečná hodnota, přírůstek, jehně, plemeno
ABSTRACT This dissertation is addressing literary sources relating to growth issues, carcass quality of lambs and influences which are affecting the lambs. The growth and carcass quality is significantly affected by nutrition, breed, sex and litter size. Further factors influencing growth and carcass quality of lambs could be health, age of animal, climate, month of birth and year of monitoring. Part of the dissertation is metodology proposal for growth evaluation and carcass quality of lambs.
Key words: growth, carcass quality, increment, lamb, breed
OBSAH 1 ÚVOD ............................................................................................................................ 9 2 CÍL PRÁCE ................................................................................................................. 11 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED ............................................................................................. 12 3.1 Růst, vývin a výkrmnost ....................................................................................... 12 3.1.1 Vliv výživy a krmení na růstovou schopnost ................................................. 13 3.1.2 Vliv plemene na růstovou schopnost .............................................................. 16 3.1.3 Vliv pohlaví a četnosti vrhu na růstovou schopnost ....................................... 18 3.2 Jatečná hodnota ..................................................................................................... 20 3.2.1 Vliv výživy a krmení na jatečnou hodnotu ..................................................... 24 3.2.2 Vliv plemene na jatečnou hodnotu ................................................................. 25 3.2.3 Vliv pohlaví a četnosti vrhu na jatečnou hodnotu .......................................... 27 4 NÁVRH MATERIÁLU A METODIKY .................................................................... 28 4.1 Charakteristika sledované farmy ........................................................................... 28 4.2 Charakteristika sledovaných plemen..................................................................... 29 4.2.1 Šumavská ovce ............................................................................................... 29 4.2.2 Texel ............................................................................................................... 30 4.3 Návrh na hodnocení .............................................................................................. 33 4.3.1 Návrh na hodnocení růstové schopnosti jehňat .............................................. 33 5 ZÁVĚR ........................................................................................................................ 36 6 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ......................................................................... 37
1 ÚVOD O období mezi léty 1991–2000 můžeme mluvit jako o období renesančním. Toto období bylo spojeno s restrukturalizací zemědělství. Otevíraly se cesty na západ a přecházelo se na nové tržní podmínky. Vlna byla dotována státem až z 85 %. Cena potní vlny byla cca 185 Kčs. V roce 1992 klesla cena vlny na 35 Kčs, což mělo za následek snížení stavu ovcí o 87 768 ks během jednoho roku. Docházelo k plošné likvidaci špičkových stád a šlechtitelských chovů. Tato situace se musela rychle vyřešit a jediným východiskem bylo přejít na jiný užitkový směr. Ovčáci se začali orientovat na masnou užitkovost. S masnou užitkovostí byla zavedena masná plemena, musela se změnit technologie chovu a zvýšit reprodukční ukazatele. Přešlo se na oplůtkový systém chovu, z důvodu plného využití pastevního období. Další významná změna proběhla ve struktuře chovatelů. V roce 1990 chovali drobní chovatelé 66 % z celkového počtu u nás chovaných ovcí. K datu 1. 3. 1999 bylo v chovech soukromníků 95,9 % ovcí, v družstvech 3,7 %, ve státním sektoru 0,4 % a 0,1 % smíšené. V ČR v roce 1998 bylo chováno 43 stád, které měly více než 100 bahnic. V roce 1991 u nás bylo chováno celkem 429 706 ks. Nejvíce ovcí bylo chováno v Severomoravském a Jihomoravském kraji. Po roce 1991 až do roku 2000 stavy rapidně klesly na 84 108 kusů. V tomto roce bylo nejvíce ovcí chováno v Severomoravském, Západočeském a Jihočeském kraji. Počty ovcí se tedy snížily o 345 598 ks. Na nákup plemenného materiálu, na šlechtění a plemenitbu bylo vynaloženo 7 840 mil. Kč. V roce 1998 byly dotace pouze na 35 593 ovcí. Obrovský zlom nastal v roce 2000, kdy se u nás chovalo pouze 40 302 ovcí. Od roku 2001 se začínají zvyšovat početní stavy ovcí a bahnic. V roce 2001 bylo nejvíce ovcí chováno v Jihočeském, Plzeňském a Karlovarském kraji. V roce 2009 se početní stavy zvedly na 183 048 ks. V tomto roce ovce nejvíce chovali v Jihočeském, Plzeňském, Zlínském a Středočeském kraji. Během 9 let se počty ovcí celkově zvedly o 95 545 kusů a stavy bahnic o 49 806 ks.
9
Po roce 2005 začínají být problémy s odbytem, protože jsou přijímána opatření vzhledem k výskytu katarální horečky u ovcí. V současnosti početní stavy plynule vzrůstají, ale od roku 1990 se u nás chová o 246 000 ovcí méně. V ČR je velice nízká intenzita chovu. Na 100 ha zemědělské půdy připadá 4,3 ks ovcí. V porovnání s EU máme 16× nižší zatížení. Průměrné zatížení v rámci EU je 70 kusů ovcí na 100 ha zemědělské půdy. Nerovnoměrně rostou počty ovcí v jednotlivých krajích. Celkem v 8 krajích došlo k více než dvojnásobnému zvýšení počtu ovcí. K největšímu navýšení došlo v Pardubickém a Středočeském kraji. Následují kraje: Jihomoravský, Olomoucký, Liberecký, Zlínský, Vysočina a Královéhradecký. Pěti krajům se nepodařilo zdvojnásobit stavy. Mezi tyto kraje patří: Jihočeský, Plzeňský, Moravskoslezský, Ústecký a Karlovarský kraj. Kraje s nejvyššími počty ovcí před listopadem 1989 byly Jihomoravský a Severomoravský kraj. V Jihomoravském kraji bylo chováno 74 tisíc ovcí a v Severomoravském 97 tisíc ovcí. Dnes je v Jihomoravském kraji 1/10 ovcí. Velký vliv na snížení stavu zvířat má i výměra zemědělské půdy. Již ve zmíněném Jihomoravském kraji klesla výměra zemědělské půdy o 52 %. Mezi kraje s nejvyšším zatížením na 100 ha zemědělské půdy patří: Zlínský, Karlovarský a Liberecký. V novém miléniu se nám podařily stavy ovcí stabilizovat. Dnešní stavy ovcí odpovídají počtu ovcí v době samostatného Československa (HORÁK, ROZMAN et al., 2011).
10
2 CÍL PRÁCE Hlavním cílem bakalářské práce bylo shromáždit domácí a zahraniční literární zdroje zabývající se růstem jehňat a problematikou jatečné hodnoty s důrazem na plemeno šumavská ovce. Dalším cílem bakalářské práce bylo vytvoření návrhu metodiky pro hodnocení růstu a jatečné hodnoty jehňat. Vypracovaná metodika bude použita na farmě Romany Koutné v Proseči. V roce 2011 bylo započato s kontrolním vážením jehňat a v roce 2012 bude zahájeno hodnocení jatečné hodnoty.
11
3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Růst, vývin a výkrmnost Proces vývinu a růstu začíná již od splynutí pohlavních buněk. Vývin chápeme jako kvalitativní růst. Procesy kvalitativního růstu jsou determinace a diferenciace. Růst je chápán jako rozmnožování a zvětšování buněk. Výsledkem vzájemného působení výživy, prostředí a genetického základu organismu je růst. Růst je funkce vývinu. Stádii růstu a vývinu rozumíme prenatální a postnatální období (HROUZ a ŠUBRT, 2000). Pro tvorbu masa je nezbytný tělesný růst. V prenatálním období rozlišujeme tři fáze vývinu a růstu. Jsou to fáze zygoty, embryonální fáze a fáze fetální. Prenatální období: A) fáze zygoty – dochází k uhnízdění zygoty v děloze a následně dochází k jejímu rýhování. Vytvoří se blastocysta. U ovcí tato fáze trvá do 6.–8. dne po oplození. B) fáze embryonální – v této fázi vzniká embryo společně s placentou. Embryo se uhnízdí a placenta roste. Fáze je ukončena vytvořením plodu. U ovcí trvá embryonální fáze 40–45 dní. Fáze fetální nastává po ukončení diferenciace orgánů a tkání. C) Fáze fetální – zintenzivňuje se růst a vývin plodu, tvorba vlasů, vývin potních a mazových žláz. Tato fáze je ukončena porodem. Porodní hmotnost jehňat se pohybuje v rozmezí 3–6 kg. Hmotnost jehněte závisí na výživě matky, pohlaví a četnosti vrhu. Postnatální období: A) Fáze závislosti na matce – do této fáze zahrnujeme fázi výživy mlezivem a fázi výživy mateřským mlékem. Období výživy mlezivem je ovlivněno technologií chovu. Toto období obvykle trvá 3–7 dní. Délka fáze výživy mateřským mlékem je závislá na způsobu odstavu jehňat. V současné době je aplikován raný odstav ve 2–4 dnech věku, časný odstav ve 40–60 dnech věku a tradiční odstav v 80–120 dnech věku. Růstová schopnost je na vrcholu při dosažení 28–36 kg živé hmotnosti. 12
B) Fáze výživy pevnou potravou – na pevnou potravu navykáme jehňata již od 5–7 dne věku. Tato fáze začíná odstavem jehňat. C) Pohlavní dospělost – dosažení pohlavní dospělosti je individuální v závislosti na plemeni a na samotném zvířeti. Obvykle je to ve věku 4–8 měsíců. D) Chovná dospělost – závisí na zdraví, individualitě zvířete a na plemeni. V 8–14 měsících věku dosahují berani chovné dospělosti a jehnice ve věku 6–12 měsíců. E) Tělesná dospělost – beraní dosahují tělesné dospělosti ve věku od 2,5 do 3 let a jehnice ve věku od 2 do 3 let. Na růst a na produkci masa vzájemně působí žlázy s vnitřní sekrecí a prostředí. Růstová
schopnost
o somatotropní
je
hormon,
ovlivněna tyroxin,
hormonální činností. glukokortikoidy
Především
a
pohlavní
se
jedná
hormony
(KUCHTÍK et al., 2007). Dědičně podmíněnou schopností zvířat je výkrmnost. Jedná se o různou intenzitu tvorby živé hmotnosti, hlavně svaloviny do různého věku a živé hmotnosti při ekonomicky výhodné spotřebě živin. Výkrmnost je dána růstovými schopnostmi a schopnostmi jedince využít živin krmiva na tvorbu tělesných tkání. Hodnotíme ji na základě průměrných denních přírůstků a spotřebě živin na jednotku přírůstku. Výkrmnost je úzce spjata s kondicí a s konstitucí zvířat. Dobré výkrmnosti dosáhneme u zvířat s nižší komplexí a klidným až apatickým temperamentem. Výsledkem dobré výkrmnosti je výkrmová kondice (HROUZ a ŠUBRT, 2000). 3.1.1 Vliv výživy a krmení na růstovou schopnost Nedostatečná kvantita a kvalita ve výživě se záporně projeví na růstové schopnosti jehněte. Pro jehňata je důležitá kvalitní pastva s vyšším podílem jetelovin a nízkých trav. (KUCHTÍK et al. 2007) Při výživě a krmení musíme respektovat, že je ovce přežvýkavec. Každá změna v krmení musí probíhat postupně během 10–14 dnů. Nutností je podpora fyziologické funkce trávení. V letním období je základem pastva a v zimě jsou to objemná krmiva o vysoké kvalitě. Ovce má nejširší poměr trávicího ústrojí k délce těla, proto je schopna přijmout velké množství objemného krmiva s vysokým obsahem vlákniny. Jadrná krmiva zkrmujeme zvířatům převážně v laktaci a v druhé polovině březosti. Důvodem 13
je vysoká fyziologická zátěž. Ovce spásají porost pomocí zubů a díky rozštěpenému hornímu pysku a řezákům je schopna spásat porost 2–3 cm vysoký. Ovce spásají 570 travin a bylin z 600 druhů. Nezbytné je pravidelné napájení pitnou vodou. Minimálně 2× denně v množství 5–7 litrů na kus. Důležitý je ad libitní přístup k minerálním lizům nebo ke kamenné soli v dávce cca 10 g na kus a den (HORÁK et al., 1999). Výživa ovlivňuje produkční schopnosti zvířat a celkové výsledky chovu. Anatomie trávicího traktu ovce je uzpůsobena k využívání objemné píce. Vzhledem k složitosti trávicího traktu probíhá trávení pomalu. Následkem pomalého trávení je nižší detoxikační schopnost. Ovce jsou citlivé na změny v krmné dávce. Nevhodná jsou krmiva nahnilá, zaplísněná, znečištěná hlínou a krmiva s vysokým obsahem lehce stravitelných živin způsobujících rychlé nadmutí. Nedostatečná péče o krmení vede k poruchám zdravotního stavu (ČERNOŠEK et al., 1989). Kromě jiných činitelů závisí růst a vývin jehňat na výživě březích matek. Nedostatečná výživa narušuje normální průběh biochemických procesů a životních funkcí na nich závislých. Projevem nedostatečné výživy je nízká živá hmotnost, nedostatečně vyvinuté svalstvo, špatná stavba těla a nízká životnost jehňat. Hmotnost a růst narozených jehňat ovlivňuje kondice matek a beranů před zapouštěním. Dobrý výživný stav ovlivňuje zabřeznutí a má vliv na embryonální a postembryonální vývin jehněte. Nedostatečná výživa březích ovcí je zřetelná u jehňat, která pocházejí z dvojčat. Růst a vývin sledujeme podle příslušného plemenného standardu. Jehnice a berani by měli dle plemenné příslušnosti dosahovat ve 100 dnech věku 50 % průměrné hmotnosti dospělých zvířat a v jednom roce stáří 85–90 % hmotnosti pro jednotlivá pohlaví (GAJDOŠÍK a POLÁCH, 1984). Nedostatečné krmení matek způsobuje, že se jehňata rodí deformovaná, s úzkým, krátkým a málo hlubokým hrudníkem, krátkonohá a s nízkou poporodní hmotností. U těchto jehňat je omezený předpoklad pro výkrm. Mezi nejvýznamnější faktory masné užitkovosti patří poporodní hmotnost jehňat. Nízká poporodní hmotnost vede ke zvýšené mortalitě a k nízké růstové intenzitě. Při výživě ovcí musíme respektovat jejich hmotnost, užitkový směr a výši užitkovosti, plemennou příslušnost, věk, pohlaví a fázi reprodukčního cyklu. Sestavení konkrétní krmné dávky je složitý 14
proces a nelze stanovit univerzální krmnou dávku. U ovcí je vyšší záchovná potřeba živin a energie než u ostatních hospodářských přežvýkavců. Důvodem je záchovná potřeba pro růst vlny (SUCHÝ a STRAKOVÁ, 2003). Od 14 dnů začínáme jehňata přikrmovat. Pokud je výživa nedostatečná, jehně nikdy nedosáhne užitkovosti, ke které bylo dědičnými vlastnostmi naprogramováno. U jehňat krmených objemnými krmivy dochází k dráždění trávicího traktu a k jeho zvětšení. Zvětší-li se kapacita, jehně brzy ztrácí pocit nasycenosti a přijme více objemných krmiv. Zvýšený příjem živin vyvolává rychlejší růst a zvýší se přírůstky. S rychlejším růstem roste i trávicí trakt a jehně je nuceno ke zvýšenému příjmu krmiva. Při optimálním vývoji se plně projevují vlohy pro vysokou užitkovost, kterou si drží po celý život a přenáší ji na potomstvo (KURKA, 1990). Vývin jehněte je závislý na porodní hmotnosti a výživě. Po narození dosahují dvojčata 60 až 80 % hmotnosti proti jedinému jehněti. Tento poměr je postupem času vyrovnán. Vzájemný poměr kostí a jednotlivých orgánů je měněn výživou a růstem (HAVLÍN et al., 1983). Přírůstky živé hmotností závisí na produkci mléka. Při dobré výživě jsou jehňata schopna zdvojnásobit svoji hmotnost za 14 dní po narození (MALÍK et al., 1984). Bahnice stačí krýt potřebu živin mlékem u rostoucích jehňat po dobu 2–3 týdnů. Zejména to platí u vícečetných vrhů. Při tradičním odchovu a odstavu je třeba počítat s celkovou spotřebou: 25 kg sena, 20–25 kg jádra a cca 15 kg cukrovarských řízků sušených. Při oplůtkovém způsobu pastvy se jehňata nepřikrmují (HORÁK et al., 1999). Optimální výživa a technika krmení jednotlivých kategorií ovcí zajistí plné rozvinutí užitkových vlastností. Výživa předurčuje chovatelský úspěch a je nejzávažnějším zásahem chovatele. Výživou můžeme snadno vyčerpat genetický potenciál užitkovosti. Důležitá je zejména při intenzifikaci a při zvyšování efektivnosti chovu ovcí (GAJDOŠÍK a POLÁCH, 1984).
15
3.1.2 Vliv plemene na růstovou schopnost Vysokou jatečnou hodnotou a vysokou růstovou schopností se vyznačují masná plemena. Průměrný denní přírůstek by se měl pohybovat u beránků od narození do odstavu okolo 300 g a více. Průměrný denní přírůstek jehnic masných plemen by neměl klesnout pod 250 g. Česká populace ovcí je v současné době tvořena plemeny a kříženci kombinovaného vlnařsko-masného typu. Postupně dochází ke zvyšování denních přírůstků a jatečné hodnoty. Denní přírůstek u jehňat kombinovaných plemen při pastevním odchovu se pohybuje na úrovní 250 g a více. Dle zahraničních studií je v intenzivním výkrmu dosahováno denních přírůstků i nad hranici 500 g (KUCHTÍK et al., 2007). Plemenná příslušnost je spjata s plemenným typem. Při šlechtění využíváme genetických dispozic daného plemene a užitkovost zvyšujeme šlechtitelskými zásahy (SIMEONOVOVÁ et al., 2003). Užitkové křížení je nejjednodušší křížení, při kterém využíváme heterózní efekt. Toto křížení hospodářských zvířat se v praxi využívá dost často. Dochází k připařování rodičů
dvou
i
více
(různých)
plemen,
za
účelem
zvyšování
užitkovosti
a životaschopnosti. V současné době je populace ovcí zastoupena čtyřmi užitkovými typy. Plemena jsou rozdělena podle stupně prošlechtění a směru užitkovosti. Do skupiny plemen s kombinovanou
vlnařsko-masnou
užitkovostí
zařazujeme:
merino
(M),
merinolandschaf (ML), německá dlouhovlnná (ND), zušlechtěná valaška (ZV), šumavská ovce (Š), kent (K), cigája (C), zwartbles (ZW) a bergschaf (BG). Chovatelské požadavky na užitkové vlastnosti plemen s kombinovanou vlnařsko-masnou užitkovostí jsou: plodnost 150–200 %, přírůstek v odchovu 250 až 330 g, velmi dobrá mléčná produkce, schopnost časného bahnění, produkce a kvalita vlny
dle
chovného
cíle,
časná
pohlavní
dospělost,
vyrovnaná
užitkovost
a dlouhověkost. Masná plemena byla vyšlechtěna v zahraničí a až po roce 1990 byla dovezena k nám. Plemena byla dovezena za účelem rozšíření masného typu a k užitkovému
16
a převodnému křížení. Do skupiny masných plemen zařazujeme: berrichon du Cher (BE), oxford down (OD), texel (T), suffolk (SF), charollais (CH). Chovatelské požadavky na užitkové vlastnosti masných plemen jsou: přírůstek v odchovu 300–400 g, plodnost 130–180 %, dobrá jatečná hodnota a výkrmnost, časná pohlavní dospělost, lehké porody, mléčnost bahnic a dlouhověkost. Dalším užitkovým typem jsou plemena dojná. Zástupcem dojných plemen je východofríská ovce (VF). Požadované užitkové vlastnosti dojných plemen jsou: dojivost 300–500 kg, přírůstek v odchovu 250–350 g, plodnost 170–220 %, časná pohlavní dospělost, vyrovnaná užitkovost a dlouhověkost. Posledním užitkovým typem jsou plemena plodná. U nás jsou chována v omezeném počtu. Do plodných plemen patří ovce romanovská a finská. U plodných plemen klademe tyto požadavky na užitkové vlastnosti: plodnost 200–300 %, vyrovnaná užitkovost, mléčnost bahnic, přírůstek v odchovu 220–280 g a dlouhověkost (HORÁK et al., 1999). Značné rozdíly v produkci masa v přepočtu na bahnici jsou mezi plemeny a hlavně chovy. U plemen s kombinovanou užitkovostí mělo plemeno zwarbles nejvyšší živé hmotnosti jehňat. Výsledná hodnota v přepočtu na bahnici byla 71,9 kg. Plemena valaška a cigája měla nejnižší živé hmotnosti. Cigája dosáhla 48,2 kg v přepočtu na bahnici. Rozdíl mezi plemeny činil 23,7 kg na bahnici. Nejvíce masa v živé hmotnosti jehňat u masných plemen vyprodukovalo plemeno clun forest. Clun forest dosáhl 84,9 kg na bahnici. Nejméně masa vyprodukovala německá černohlavá ovce a to 54,2 kg. Mezi masnými plemeny byl rozdíl 30,7 kg. Šumavská ovce vyprodukovala 51,0 kg a texel 65,7 kg masa na bahnici (PINĎÁK a MILERSKI, 2005). U jehňat šumavské ovce (ŠO) a jejích kříženců s plemeny suffolk (SF) a charollais (CH) byl sledován růst živé hmotnosti při pastevním výkrmu. Sledování probíhalo v provozních podmínkách. Zjistilo se, že průměrná živá hmotnost jehňat šumavské ovce ve 14 dnech byla 7,3 kg a v 98 dnech byla hmotnost 21,4 kg u obou 17
pohlaví. Od narození do 98 dnů věku činil průměrný denní přírůstek 182 g. U kříženců bylo použito do mateřské pozice plemeno šumavská ovce a do otcovské pozice masná plemena suffolk a charollais.
Průměrná živá hmotnost kříženců ŠO x CH byla
ve 14 dnech věku 8,1 kg a u kříženců ŠO x SF 7,7 kg. Průměrná živá hmotnost u kříženců ŠO x CH byla 24,5 kg a u kříženců ŠO x SF byla 23,9 kg ve věku 98 dnů. Nejvyšší živé hmotnosti dosáhly kříženci plemen ŠO x CH ve 14 dnech věku. Hmotnostní rozdíl činil 0,4 kg. Jehňata ŠO měla o dalších 0,4 kg méně v tomto chovu. Rozdíly mezi kříženci se postupně vyrovnávaly, nebo zůstaly stejné. Větší rozdíly byly během růstu mezi oběma skupinami kříženců a jehňat ŠO (VEJČÍK, 2003). 3.1.3 Vliv pohlaví a četnosti vrhu na růstovou schopnost Beránci mají vyšší denní přírůstky, větší spotřebu krmiv a živin na 1kg přírůstků než jehničky. Beránci efektivněji využívají krmivo o 5 až 15 % než jehničky a dosahují o 10 až 30 % vyšších přírůstků. Dosahují vyšší konečné hmotnosti, která bývá u masných plemen vyšší než 100 kg. Beránci dosahují inflexního bodu v rozmezí 28–36 kg. Jehničky dosahují inflexního bodu při hmotnosti 26–32 kg. Inflexní bod je důležitý z hlediska výkrmu. U vykastrovaných jehňat nemá kastrace zásadní vliv na jejich růstovou schopnost. Vliv četnosti vrhu se uplatňuje v první fázi vývoje jehňat, kdy jedináčci mají vyšší porodní hmotnost než dvojčata či vícečata. Jedináčci dosahují vyšších přírůstků do odstavu než dvojčata či trojčata. Důležitá je zde mléčnost matek, protože matky vícečetných vrhů mají mnohdy nedostatek optimálního množství mléka pro všechna narozená jehňata. Nedostatek mateřského mléka je řešen aplikací mléčných krmných směsí. Aplikace těchto krmných směsí se však odrazí na ekonomice chovu. Po odstavu by již neměly být rozdíly v růstu mezi jedináčky a jehňaty z vícečetných vrhů (KUCHTÍK et al., 2007). Poporodní hmotnost jehňat ovlivňuje úspěšnost odchovu. Faktory ovlivňující hmotnost jehněte po narození jsou: výživa matky v době březosti, zdravotní stav matky, četnost vrhu, pohlaví jehněte, živá hmotnost otce, věk a živá hmotnost matky a genotyp rodičů. Poporodní hmotnost jehňat zejména ovlivňuje následnou poporodní aktivitu, podíl těžkých porodů a mrtvě narozených jehňat, úhyn a tělesný vývin v odchovu.
18
Poporodní hmotnost jehňat je
přibližně 4,0 kg. Rozmezí hmotností
od 2,5 do 5,0 kg odpovídá 5–10 % hmotnosti březí ovce. Průměrná poporodní hmotnost dvojčat je nižší, pohybuje se od 3,0 do 3,5 kg. Trojčata váží po porodu 2,0–3,5 kg a čtyřčata 1,5–3,0 kg, což odpovídá 20 % živé hmotnosti březí ovce. Jehničky bývají při narození lehčí o 7 % než beránci. V praxi jsou nežádoucí jehňata malá a extrémně těžká (HORÁK et al., 1999). Vliv plemene, pohlaví a četnosti vrhu na růst sledovali např. Fernandez et al. (1997), Larsgard a Olsen (1998), Gutierrez et al. (2005) a Kvame et al. (2006). Na Školním zemědělském podniku v Žabčicích v roce 2007 byla provedena studie, která se zabývala vlivem plemene, pohlaví a četnosti vrhu na růst, zmasilost a protučnění in vivo. Jehňata byla odchována polointenzivním výkrmem. Celkem se sledovalo 30 jehňat masných plemen. Do sledování byla zařazena plemena suffolk (Sf, n=8), oxford down (OD, n=6) a charollais (CH, n=6) a kombinované plemeno merinolandschaf (ML, n=10). Každé ze sledovaných plemen mělo stejný počet beránků a jehniček. U četnosti vrhu bylo sledováno 7 jedináčků, 17 jehňat pocházejících z dvojčat a 6 jehňat z trojčat. Sledováním bylo zjištěno, že vliv plemene na růst a na další sledované ukazatele neměl průkazný vliv. Na konečnou živou hmotnost a na denní přírůstek v období od 30. do 70. dne věku měly vliv faktory pohlaví a četnost vrhu. Faktory plemene, pohlaví a četnosti vrhu měly průkazný vliv na výšku tuku v 70 dnech věku, ale ve 100 dnech věku neměl průkazný vliv na výšku tuku ani jeden ze sledovaných faktorů. Dále se zjistilo, že četnost vrhu má vliv na výšku svalu v 70 dnech. Na výšku svalu ve 100 dnech věku má prokazatelný vliv též četnost vrhu a plemeno (HOŠEK et al., 2008). Na farmě v Kunčících nad Ondřejníkem byla provedena studie, která byla zaměřena na zhodnocení růstu, zmasilosti a protučnění in vivo u jehňat. Studie se zabývala zhodnocením vlivu plemene a kříženců, pohlaví, četnosti vrhu a věku matky při obahnění. Sledována byla plemena charollais (CH, n=32) a texel (T, n=14). Kříženci byly plemene charollais a suffolk (CHxSf, n=22), charollais a texel (CHxT, n=16), východofríská ovce a charollais (VFxCH, n=29), východofríská ovce a texel (VFxT, n=9). Do studie bylo zařazeno 62 beránků a 60 jehniček. Sledovalo 19
se 46 jedináčků a 76 jehňat z dvojčat. Od dvouletých matek bylo 34 jehňat, od tříletých matek 23 jehňat, od čtyřletých matek 41 jehňat a od pěti a víceletých matek 24 jehňat. Během sledování byla jehňata chována na pastvě s matkami. Zjistilo se, že faktor plemene respektive křížence měl vliv na živou hmotnost při narození, na denní přírůstky od 30 do 100 dnů a na přírůstky od narození do 100 dnů. Faktor pohlaví měl prokazatelný vliv na většinu živých hmotností a denních přírůstků na rozdíl od vlivu plemene. Četnost vrhu měla prokazatelný vliv na všechny sledované živé hmotnosti a na většinu denních přírůstků. Vyšší denní přírůstky byly zjištěny u jedináčků v intervalu 0–30, 30–70 a 0–100. U jehňat z dvojčat byly neprůkazně zjištěny vyšší přírůstky v intervalu od 70 do 100 dnů. Věk matky při obahnění měl vliv na většinu denních přírůstků a na všechny sledované živé hmotnosti. Na konci sledování mělo nejlepší zmasilost plemeno texel. Hodnoty sledovaných ukazatelů byly ve všech případech vyšší u beránků (PETR et al., 2009). U čistokrevných jedinců plemene texel jsou živá hmotnost jehňat při narození, růst a vývin a průměrné denní přírůstky v jednotlivých zemích různé. V ČR se pohybuje živá hmotnost při narození v rozmezí 4,0–4,4 kg. Ve Finsku je živá hmotnost jehňat při narození 5,5 kg, v Holandsku 5,2 kg u beránků a 4,1–4,6 kg u jehniček. V průměrných denních přírůstcích se promítají chovatelské podmínky, četnost vrhu, pohlaví a rozdílnost typů. Růstová intenzita beránků plemene texel ve věku 10–30 dnů se pohybuje v rozmezí 265–306 g. Ve věku od 30 do 70 dnů přírůstky mírně klesají na hodnoty 263–305 g. Růstová intenzita v období od 60 do 120 dnů věku se pohybuje v rozmezí 230–390 g. U jehniček tohoto plemene odpovídá růstová intenzita v daných obdobích hodnotám: 291 g, 281 g, a 208–360 g. Beránci v německých chovech vykazují vysoké průměrné denní přírůstky v období mezi 20–42 kg živé hmotnosti. Přírůstek činí 433 g a je ovlivněn zejména genetickými a chovatelskými podmínkami. V dospělosti dosahují samci 85 kg a samice 60 kg. Ve Francii berani dorůstají až k 130 kg a ovce k 90 kg (HORÁK et al., 2005).
3.2 Jatečná hodnota Jedná se o soubor ukazatelů, které hodnotí jatečně opracované tělo a maso. Hodnotí se kvantitativní a kvalitativní znaky masné produkce. Jatečná hodnota
20
zahrnuje zpracovatelský průmysl, spotřebitele a kritéria výrobce. Složkami jatečné hodnoty jsou jatečná výtěžnost, čistá jatečná výtěžnost a netto přírůstek. Jatečnou
výtěžností
rozumíme
hodnotu
procentuálního
podílu
jatečně
upraveného těla z nákupní hmotnosti jatečných zvířat. Jatečná výtěžnost závisí na způsobu jatečně upraveného těla, oddělených částí končetin, hlavy, hmotnosti kůže, stáří zvířat, druhu zvířat, obsahu vody v zažívacím traktu a na nestráveném krmivu a vnitřnostech. Jatečná výtěžnost je ovlivňována naplněním trávicího traktu, proto hodnotím čistou jatečnou výtěžnost. U čisté jatečné výtěžnosti se čistá nákupní hmotnost sníží o hmotnost obsahu trávicího traktu. Sleduje se a hodnotí výtěžnost jednotlivých výsekových částí při hodnocení kvality jatečně opracovaného těla. Poměr mezi hmotností jatečně upraveného těla a stářím zvířat (dny) v době porážky vyjadřuje netto přírůstek (HROUZ a ŠUBRT, 2000). O produkci kvalitního masa rozhoduje masná užitkovost a plodnost zvířat. Masnou užitkovost charakterizujeme výkrmností a jatečnou hodnotou. Do jatečné hodnoty patří jatečná výtěžnost, čistá jatečná výtěžnost, výtěžnost výsekových částí a tělesných tkání a netto přírůstek. Netto přírůstek využíváme ke sledování znaků zvyšujících masnou užitkovost pomocí šlechtění. Jedná se o nejvhodnější ukazatel kumulující růst a jatečnou výtěžnost. Netto přírůstek vykazuje středně vysoké až vysoké korelace k ukazatelům jatečné hodnoty. Při selekci je důležitá znalost poměru jednotlivých tělesných tkání (ŠUBRT a HROUZ, 2008). Jatečná hodnota u jehňat je ovlivněna: konkrétní jatečnou výtěžností jatečně opracovaného těla, podílem jednotlivých tkání (tuk, kosti, svalovina) a tělesných partií. Zmasilost, protučnělost a barva masa se v poslední době staly významnými kritérii pro hodnocení jatečné hodnoty u jehňat a ovcí. Tato kritéria jsou hodnocena pomocí systému SEUROP. Mezi další faktory ovlivňující jatečnou hodnotu patří: obsah vitamínů a minerálních látek v mase, obsah mastných kyselin a aminokyselin. Jatečná výtěžnost u ovcí je zejména ovlivňována podílem kůže s vlnou. Podíl kůže s vlnou se pohybuje v rozmezí 8–14 % v závislosti na užitkovém směru. Další faktory, které ovlivňují výtěžnost, jsou pohlaví, hmotnost zvířete, rohatost, obsah vody a krmiva v zažívacím traktu, způsob opracování a věk zvířat. S faktorem pohlaví souvisí podíl vnitřností. Se zvyšujícím se věkem ovcí dochází ke zvýšení podílu kůže, vlny, hlavy 21
a oddělených končetin. V případě masných plemen by jatečná výtěžnost měla přesáhnout 45 %. Čistokrevná plemena a kříženci s kombinovanou užitkovostí mají výtěžnost cca 42–45 % (KUCHTÍK et al., 2007). Součástí jatečné hodnoty jsou čistá hmotnost, jatečná hmotnost, jatečná výtěžnost, složení jatečného těla a kvalita masa a tuku. Čistá (nákupní) hmotnost je vyjádřena hmotností zvířat, která je snížená o srážku na nakrmenost nebo zvýšená o přirážku na lačnost. Jatečnou hmotností rozumíme hmotnost jatečně opracovaného těla v teplém stavu ihned po porážce. Jatečná výtěžnost závisí na způsobu výkrmu, stupni vykrmenosti, na plemeni, stáří zvířete, stupni protučnění a délky lačnění před porážkou. Složením jatečného těla se vyjadřuje podíl jednotlivých výsekových částí. Současně hodnotíme zastoupení jednotlivých tkání v % ve výsekových částech. Kvalitu masa a tuku hodnotíme dle jeho senzorických, nutričně-fyziologických, hygienicko-toxikologických a výrobně-technologických vlastností. Pro masný průmysl je důležitá schopnost masa dobře vázat vodu, obsah volně vázané vody, obsah tuku a jeho vlastnosti, obsah vaziva a šlach, konzistence, struktura a pH. Jemnost masa závisí na jemnějších svalových vláknech. Starší zvířata mají hrubovláknité maso. Barva je závislá na plemeni, výživě a věku zvířat. Mléčně vykrmovaná jehňata mají světlejší maso. Chuť a vůně masa se u starších jehňat zvýrazňuje. Dědičnost, plemenná příslušnost a výživa mají vliv na stupeň protučnění. Dědičný vliv se nejvíce projevuje v množství tuku a plemenná příslušnost ovlivní jeho rozložení v těle. Nejvíce intramuskulárního a podkožního tuku mají raná plemena. U dospívajících jehňat se více tuku objevuje na vnitřnostech. Chuťová stránka je ovlivněna vyšším podílem tuku. Povrchový tuk udržuje šťavnatost a křehkost masa, zabraňuje odpaření biologické vody. Intramuskulární tuk je ukazatelem šťavnatosti a projevuje se mramorováním (GAJDOŠÍK a POLÁCH, 1984). Hlavní složkou jatečného trupu je podíl libového masa. Pro zpracovatele masa je vhodnější trup s vyšší výtěžností tržně upotřebitelného masa. Jatečně upravený trup jehněte je bez hlavy, kůže, orgánů dutiny hrudní, břišní a distálních částí končetin. Ledviny s ledvinovým lojem zůstávají u těla. Úroveň jatečné výtěžnosti se pohybuje v rozmezí 45–52 %. Koeficient dědivosti (h2) pro jatečnou hodnotu je v rozpětí 0,10 až 0,30. Stupněm a tvarem uložení svaloviny na určitých částech těla vyjadřujeme zmasilost. Významnější je poměr maso/tuk než poměr maso/kosti. Uložení svaloviny 22
na kýtě je základním ukazatelem zmasilosti. Druhým neméně důležitým ukazatelem masné užitkovosti je hřbet. Koeficient dědivosti (h2) pro podíl masitých části je 0,10 až 0,40. Se selekcí na dobrou jatečnou hodnotu, selektujeme i proti ukládání tuku. Růst a vývin ovlivňují chuť a vůni masa, šťavnatost, křehkost a jeho barvu. Změna obsahu kolagenu ve svalovině způsobuje, že starší jedinci nemají křehké maso. Pomocí ultrazvuku je možné provádět selekci na nízký obsah tuku. Selektujeme na základě množství ledvinového tuku po porážce a výšky hřbetního tuku před porážkou (HORÁK et al., 2005). Bouráním se stanovují hmotnosti a podíly jednotlivých výsekových částí. Dělením jatečně upraveného těla získáváme: kýtu, hřbet, plec, šrůtku, krk a bok. Hřbet je možno ještě rozdělit na kotletu a ledvinu. Krk musíme zbavit krvavého ořezu a oddělujeme ho mezi 5. – 6. krčním obratlem. Šrůtka je od krku oddělena mezi 5. – 6. krčním obratlem. Plec oddělíme kruhovým řezem. Při oddělení hřbetu mezi 6. – 7. žebrem a jeho následným bouráním na partie kotlety a ledviny provádíme řez za posledním žebrem. Příčným řezem oddělíme kýtu mezi předposledním a posledním bederním obratlem. Bok oddělíme asi 10 cm od bederních obratlů, které jdou souběžně s hřbetem přes žebra. Ceněnými partiemi jatečně upraveného těla jsou kýta a hřbet. Podíl kýty by měl být vyšší než 30 %. U masných plemen by měl podíl kýty být cca 35 %. Podíl hřbetu je přibližně 15–20 %. V případě rozdělení hřbetu na partie ledvina a kotleta, partie ledvina má o 10–15 % vyšší podíl než partie kotleta. Z celkové hmotnosti jatečně upraveného těla by měla kýta a hřbet mít více jak 50 % zastoupení. Střední hodnotu mají šrůtka a partie plece. Partie plece je zastoupena 17–20 % z celkové hmotnosti jatečně upraveného těla. Podíl šrůtky je nižší než u plece, a to 7–9 %. Krk a bok jsou méně hodnotnými partiemi. Bok je zastoupen v jatečně upraveném těle 17– 20 % a krk 5–8 %. V jatečně upraveném těle chceme co největší podíl svaloviny a co nejmenší podíl tuku. Z hmotnosti jatečně opracovaného těla požadujeme minimálně 60 % svaloviny. Obsah tuku by neměl přesáhnout 15 %. Žádoucí obsah tuku je pod hranicí 10 %. Podíly jednotlivých partií ovlivňuje řezník, který provádí bourání (KUCHTÍK et al., 2007). Výsledky jatečné hodnoty slouží jako podklad pro odhad plemenné hodnoty. Test prováděný v polních podmínkách trvá u kombinovaných plemen od narození do 135–165 dnů a u masných plemen od narození do 120–150 dnů. Podmínkou 23
je minimálně 10 potomků obou pohlaví. Polním testem zjistíme jatečnou výtěžnost, podíl kýty a podíl masa z kýty, ledvinový tuk a plochu musculus long. dorsi et lumborum. Metodou SEUROP bodově ohodnotíme zmasilost a ztučnění trupu (HORÁK et al., 1999). 3.2.1 Vliv výživy a krmení na jatečnou hodnotu Výživa je jeden z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících jatečnou hodnotu. Chemické složení krmné dávky je důležité z hlediska optimálních přírůstků a k využití růstové kapacity. Krmná dávka by měla být chutná, pestrá a zakládaná zvířatům v pravidelných časových intervalech (HROUZ a ŠUBRT, 2000). Nedostatečná výživa brzdí růst tělesných tkání. Nedostatečnou výživou jehňat dochází k omezené tvorbě svalstva a vyvíjí se převážně jen kostra. Nejlepších výkrmových a jatečných vlastností dosáhneme při intenzivním výkrmu. Naopak je tomu
při polointenzivním
výkrmu
s omezeným
pohybem.
Bledé
svalstvo
je důsledkem nedostatku železa v krmné dávce (GAJDOŠÍK a POLÁCH, 1984). Výživa a krmení mají důležitý vliv na jakost masa. Do vlivu výživy a krmení můžeme zařadit fyziologické požadavky zvířat, vyváženost krmných dávek, intenzitu a frekvenci krmení, techniku krmení, používání netradičních krmiv, aplikaci růstových stimulátorů a léčiv. Předkládaná krmiva musí odpovídat fyziologickým potřebám, druhu a kategorii hospodářských zvířat. Krmiva mající kladný vliv na výživový stav, převážně pozitivně ovlivňují jakost masa. Dle stupně výživového stavu můžeme jatečná zvířata rozdělit na přetučnělá, tučná, protučnělá, zmasilá, hubená a zhubenělá. Největší zájem je v současné době o zmasilá zvířata. V zájmu senzorické jakosti masa je potřebný určitý obsah intramuskulárního a intercelulárního tuku ve svalovině. Negativně působící krmiva mohou zapříčinit změny obsahu vody ve tkáních. Nedostatečnou tvorbu svaloviny a její následnou zhoršenou jakost způsobuje nedostatek určitých živin. Větší množství látek může naopak negativně ovlivnit jakost svalové a tukové tkáně. Dále může docházet k avitaminózám a ke zhoršení vůně a chuti masa. Jakost masa je též ovlivňována monodietou. Krmná aditiva slouží jako doplňky biofaktorů, ovlivňují využití živin, podporují růst zvířat a sekundárně ovlivňují i jakost masa.
24
Při ad libitním krmení zvířata velice rychle dosáhnou vysokého podílu tukových tkání. Naopak restringovaným krmením dosáhneme vyššího podílu svaloviny při stejné hmotnosti. Technikou krmení lze ovlivňovat tvorbu svalové, tukové a dalších tkání (SIMEONOVOVÁ et al., 2003). 3.2.2 Vliv plemene na jatečnou hodnotu Kvalitnější libové maso mají plemena žírná. U primitivních plemen se cení specifická chuť masa, která připomíná zvěřinu. Tlustozadké a tlustoocasé ovce mají vždy maso libové a bez podkožního loje (HORÁK et al., 1999). Byla provedena studie, ve které se zhodnocoval vliv plemene ND (německá dlouhovlnná ovce) a jejích kříženců na jakost masa. Dále byla sledována plemena merino (M) a oxford down (OD). Všechna sledovaná jehňata byla odchována ve stejných podmínkách pastevního výkrmu a přidávalo se jim jádro. Hodnocení probíhalo na základě laboratorních analýz. Analyzována byla partie pravá plec, a to na svalu musculus triceps brachii. Ze studie vyplývá, že vliv plemene a různých kříženců beránků měl vliv na obsah intramuskulárního tuku a popelovin. Dále mělo plemeno vliv na remise, vaznost masa a na pH 24. Bylo zjištěno, že plemeno neovlivňuje obsah sušiny, myoglobinu, bílkovin, hydroxyprolinu, kolagenu, elastinu, vaziva a energetickou hodnotu v původní hmotě (KUCHTÍK a HORÁK, 2007). V současnosti se u nás chová 60 % plemen s kombinovanou vlnařsko-masnou užitkovostí. Masná plemena jsou zastoupena 35 % a plodná s dojnými plemeny 5 %. K dispozici byly údaje o masné užitkovosti od všech chovaných plemen v čistokrevné plemenitbě. Výsledky prokázaly velké meziplemenné rozdíly ve výkrmnosti a jatečné hodnotě. Nejvýraznější rozdíly byly u kombinovaných užitkových typů. Méně výrazné rozdíly byly zjištěny u masných a plodných plemen. Živá hmotnost, věk a výživa ovlivňují množství produkce a kvalitu jehněčího masa. Jako příklad se může uvést rozdíl mezi plemenem merinolandschaf (ML) a plemenem romney marsh (RM). merinolandschaf můžeme vykrmovat do 45 kg živé hmotnosti s minimálním výskytem tuku a plemeno romney marsh pouze do 35 kg. Tuto zvláštnost je vhodné řešit meziplemenným křížením s masnými plemeny. Křížence těchto plemen je možné vykrmovat do vyšších porážkových hmotností s nižším obsahem tuku. Výhodou křížení je využití heterózního efektu, zvýšení odolnosti a životaschopnosti jehňat. 25
Ve výsledcích užitkovosti jehňat od různých chovatelů nejlépe dopadla čistokrevná jehňata plemene ZW, která docílila nejvyšších denních přírůstků (279 g). Mezi kříženci dosáhly nejvyšších denních přírůstků skupina kříženců plemen OD x ND (271 g). Ve zmasilosti byly jednoznačně na vrcholu kříženci plemen ZW x R se 4 body a CH x ZV, SF x ML se 3,8 body. Nadprůměrné jatečné výtěžnosti dosáhla skupina kříženců plemen OD x ND (48,6 %), CH x Š (47,4 %). Nadprůměrný podíl kýty vykazovaly skupiny ML (33,5 %), SF x Š (32,8 %), OL x ND (32,8 %), SF x ML, ZW (32,7 %), T x Š (32,6 %), ZW, V (32,4 %), R (32,1 %) a CH x ZV, T x ZV (31,9 %) (PINĎÁK a MILERSKI, 2003). Od 30 do 180 dne věku probíhá nejintenzivnější růst svaloviny. Na konci tohoto období v pohlavní dospělosti dochází ke snížení podílu bílkovin a vody. U kombinovaných plemen (merino, cigája a další) se zvyšuje podíl tuku. V praxi je nutné ukončit výkrm před tímto růstovým obdobím. Zjišťovala se výkrmnost a jatečná hodnota kříženců F1 generace. Meziplemenné křížení s masnými plemeny a užitkový typ výrazně ovlivňují výtěžnost, jatečnou hodnotu a celkovou zmasilost jatečného těla. Kříženci F1 generace byli ve všech sledovaných vlastnostech lepší a výkonnější než čistokrevná plemena. Do sledování výkrmnosti a jatečné hodnoty byli zařazeni kříženci čistokrevných plemen (ZV, Š) s masnými plemeny (CH, SF a T). Denní přírůstky zlepšovala plemena charollais a suffolk a zmasilost významně ovlivnilo plemeno suffolk, charollais a texel. Podobně dopadla jatečná hodnota a výkrmnost mezi čistokrevnou šumavskou ovcí a stejnými masnými plemeny v chovu Jana Koutného a v Bellamě (PINĎÁK a MILERSKI, 2004). Tloušťka svalových vláken jehněčího masa je 22 mikrometrů. U starších jedinců dochází ke zvýšení tloušťky svalových vláken. Zvyšuje se počet příčných vazeb kolagenních bílkovin, proto dochází k tuhosti, tvrdnutí, ztrátě křehkosti a jemnosti masa. Bílkoviny jehněčího masa tvoří podstatu jeho vynikající stravitelnosti. Maso ovcí není prorostlé tukem, ale tuk svaly obaluje. Kyselina 4-methyloktanová a další sloučeniny jsou zodpovědné za chuť ovčího tuku a následně masa. Pokud jsou ovce nevhodně ustájeny, maso může čpavkovitě zapáchat. Jehněčí maso zraje 3 dny. Byl proveden experiment, který se zaměřil na senzorické vlastnosti jehněčího masa u masných kříženců. Degustace byla provedena v senzorické laboratoři na Ústavu technologie potravin na MZLU v Brně. Do experimentu bylo zařazeno 78 beránků, 26
jejich matky byly plemene merino a otcové plemene oxford down, texel, charollais, suffolk a merinolandschaf. Výkrm probíhal ve stáji, kde byli přikrmováni vojtěškovým senem a jadrnou krmnou směsí. Průměrný věk při porážce byl 118,6 dní, průměrná živá hmotnost 34,8 kg a hmotnost jatečně opracovaného těla 16,3 kg. Sledovala se barva, vláknitost, vůně, textura, šťavnatost a chuť. Ve výsledku experimentu bylo zjištěno, že maso křížence po otci plemene oxford down bylo méně tuhé, šťavnatější a s nadprůměrnou chutí. Maso mělo nejtmavší barvu. Naopak kříženci po otci plemene charollais měli méně příjemnou chuť a vůni masa. V porovnání s jinými kříženci vykazovalo jejich maso vysokou křehkost, bylo nejméně tučné a nejšťavnatější. Hybridi po otci plemene merinolandschaf měli nejsvětlejší barvu masa ze všech hybridů. Jejich maso se vyznačovala nejjemnější vláknitostí, jemností a křehkostí. Maso hybridů plemene texel bylo z hlediska chuti a příjemné vůně nejpříznivěji hodnoceno, i když bylo nejtužší, málo šťavnaté, tmavší a hrubě vláknité. U hybridů plemene suffolk byla nejpříjemnější vůně masa bez cizích pachů. Maso bylo dále hodnoceno jako jemně vláknité, tužší a nejméně šťavnaté. Všichni kříženci byli příznivě hodnoceni. Maso hybridů můžeme považovat za senzoricky vyrovnané. Žádný z hybridů výrazně nevynikal nad ostatní ve sledovaných senzorických vlastnostech (JANDÁSEK et al., 2003). 3.2.3 Vliv pohlaví a četnosti vrhu na jatečnou hodnotu Maso samců má nižší obsah tuku než maso, které produkují kastráti. Beránci mají vyšší růstovou schopnost a hospodárněji využívají krmivo. Maso kastrátů je spojeno s chuťovými a čichovými vjemy, které způsobuje vyšší obsah tuku. Maso produkované kastráty má delší trvanlivost. Vyšší obsah tuku je také v mase samic, ale v porovnání s kastráty a samci se ukládá dříve (HROUZ a ŠUBRT, 2000). Metabolické procesy ovlivňují tvorbu a ukládání tuku v těla beránků a jehniček. Metabolizmus v těle samic ukládá rezervní tuk jako zásobu energie pro vývoj plodu či pro přežití v nepříznivých podmínkách. K vlivům na jakost masa z hlediska pohlaví patří březost a říje samic. Maso samic je v druhé polovině březosti vodnatější, protože je ochuzeno o nutričně významné složky, které jsou prospěšné pro plod. Jakost svaloviny
období
březosti
zhoršuje
(SIMEONOVOVÁ et al., 2003). 27
nedostatečná
výživa
Mezi plemeny jsou největší rozdíly v ranosti, výkrmových vlastnostech, v kvalitativních jatečných vlastnostech, v podílu jednotlivých partií těla a tuku. Plemena s nejvyšší jatečnou výtěžností jsou např. ile de france, berichonne a suffolk (GAJDOŠÍK a POLÁCH, 1984).
4 NÁVRH MATERIÁLU A METODIKY 4.1 Charakteristika sledované farmy Ekofarma se nachází v Pardubickém kraji v městě Proseč (523 m n. v.) a je zaměřena na produkci z trvalých travních porostů a chovu ovcí. Hlavními produkty jsou seno, senáž, chovné jehnice a jatečná jehňata. Na farmě pracují tři rodinní příslušníci. Celková výměra pozemků činí 61,33 ha. Produkce z travních porostů je využívána ke krmení ovcí (pastva, seno a senáž). Sklizené seno a senáž se uskladňují na zpevněné ploše, část balíků sena nebo senáže na okrajích pozemků nebo ve stáji. Ochrana před plevely je prováděna včasným sečením, včetně nedopasků na pastvinách, případně provedením obnovy porostu. K obnově se používají ekologické travní směsi, v případě nedostupnosti se používají směsi konvenční, které jsou zasety až po udělení výjimky ze strany ÚKZÚZ, odbor osiv a sadby. Na farmě se provádí užitkové křížení plemene šumavská ovce a plemene texel francouzský nebo holandský typ. Základní stádo čítá 160 kusů bahnic, 1 plemenný beran plemene šumavská ovce a 9 plemenných beranů plemene texel. Bahnice jsou zapouštěny zpravidla koncem měsíce října. Před zapouštěním ovcí je kontrolován jejich zdravotní stav (celková kondice, paznehty a vemeno). Vyselektované ovce jsou ze stáda vyřazeny. Bezprostředně před vyhnáním na pastvu jsou ovce odčerveny a rozděleny do dvou stád. První stádo je tvořeno 40 kusy čistokrevných bahnic šumavské ovce, které byly vybrány podle potvrzení o původu. K tomuto stádu je přiřazen čistokrevný beran plemene šumavská ovce. Druhé stádo je tvořeno kříženkami plemen šumavská ovce a texel. K těmto ovcím je přiřazeno pět beranů plemene texel. Bahnice jsou celoročně na pastvě, pouze v období bahnění, které zpravidla trvá od konce března do konce dubna, jsou ustájeny. Stříž ovcí, ošetření paznehtů, očkování, odčervování a kontrola ušních známek je prováděna 3 týdny 28
před začátkem bahnění. Délku ustájení ovcí s jehňaty ovlivňují přírodní vlivy (nízká teplota, déšť a sníh). Během ustájení jsou jehňata značena ušními známkami a beránci jsou kastrováni. Do dvou měsíců věku jsou jehňata očkována a odčervována. Odstav jehňat je proveden po dosažení jatečné hmotnosti cca v 5 měsících věku. Ovce mají celoroční možnost přístupu do stáje, kde se mohou volně pohybovat. Ve stáji je možnost kotců k izolaci zvířat (k provádění léčebných zákroků, komplikované porody, vícečetné vrhy). K podestýlání se využívá starší seno a sláma. Voda k napájení je z vlastní studny, případně z městského vodovodu. Na pastvinu je voda dovážena za nepříznivých podmínek – sucho. Letní krmná dávka je založena na pastvě na TTP ad libitum. Seno a senáž jsou zkrmovány především v zimním období. Celková roční spotřeba sena během ustájení a přikrmování na pastvě během nepříznivých podmínek činí přibližně 20 100 kg a senáže 25 000 kg. Spotřeba soli kamenné činí 90 kg za rok. Certifikovaných minerálních lizů značky Solsel je spotřebováno 150 kg za rok. Celková cena spotřebovaných krmiv činí cca 59 000 Kč. Vyhrnutá podestýlka je vyvážena na zpevněné hnojiště v souladu s havarijním plánem, nebo darovaná zájemcům. Zvířata jsou léčena výjimečně, jde spíše o drobná poranění paznehtů a uší od známek (WWW.KEZ.CZ).
4.2 Charakteristika sledovaných plemen 4.2.1 Šumavská ovce Šumavská ovce je plemenem českého původu, její genetický základ je tvořen českou ovcí selskou. Toto plemeno bylo postupně od 50. let minulého století ozdravováno fylogeneticky příbuznými plemeny. Například je to ovce württemberská, texel, sovětská cigája, zušlechtěná valaška, kent, lincoln, leicester. Šumavská ovce je převážně chována v oblasti Šumavy. V roce 1986 byl ministerstvem zemědělství udělen statut šumavská ovce. Do světového genofondu ohrožených hospodářských zvířat bylo plemeno zařazeno v roce 1987. Genovou rezervu ovcí v České republice tvoří od roku 1992. Šumavská ovce patří mezi plemena polojemnovlnná 29
až polohrubovlnná s trojstrannou užitkovostí (maso, mléko, vlna). Plemeno je vhodné k chovu v horských oblastech. Vyznačuje se pevnou konstitucí, středním tělesným rámcem a lehkou kostrou. Berani mívají mírně klabonosou hlavu, mohou být rohatí, ale bahnice bývají bezrohé. Vlna je bílá a smíšená se stříbřitým leskem. Vyznačuje se pružností a dobrou textilní kvalitou. Polouzavřené rouno má vysoký podíl podsady. Sortiment CD–E (33–45 µm). Střiž ovcí probíhá zpravidla dvakrát ročně. Živá hmotnost beranů se pohybuje v rozmezí 60–70 kg, bahnice 45–55 kg. Křížením s masnými plemeny zlepšíme masnou užitkovost u vykrmovaných jehňat. Jatečná zralost je přibližně v pěti měsících věku. Hmotnost čistokrevných jehňat v pěti měsících věku je 30 kg. U kříženců s masným plemenem je to 35 kg. Užitkové vlastnosti plemene: plodnost 140–145 %, hmotnost jehňat 25–30 kg ve 100 dnech věku. Denní přírůstky se pohybují v rozmezí 220–250 g. Šumavka vyprodukuje za laktaci 100–120 l mléka. Z bahnice získáme 3,0–3,5 kg potní vlny za rok a z berana 4,0–5,5 kg. Výtěžnost vlny by měla být cca 60–65 %, roční délka vlny je 15–20 cm. U plemene Šumavská ovce se zjišťovala výkrmnost a jatečná hodnota v polních podmínkách. Ve výsledku bylo zjištěno, že průměrný denní přírůstek činil 148 g a 32,5 kg byla průměrná živá porážková hmotnost. Jatečná výtěžnost činila 41,8 %. Zmasilost a ztučnění bylo ohodnoceno 2,5 body. Podíl kýty v jatečně upraveném těle činil 30,2 %, masa z kýty bylo 75,4 % a obsah ledvinového tuku činil 0,7 %. Plocha MLD odpovídala 11,0 cm2 (PINĎÁK et al., 2003). 4.2.2 Texel Plemeno vzniklo na holandském ostrově Texel v období 19. a 20. století. První zmínky o chovu ovcí pocházejí z roku 1477. Plemeno texel vznikalo cílevědomým křížením z původních ovcí s anglickými plemeny lincoln, leicestr, cotswold a southdown.
Plemenná
kniha
byla
založena
v roce
1909
a
zušlechťování
bylo ukončeno. Světový věhlas získalo svými vlastnostmi a vysokou zmasilostí v roce 1975. Nejprve se začalo vyvážet do ostatních částí Holandska a následně do Velké Británie, Francie, Dánska, Austrálie a na Nový Zéland. První zástupci plemene texel byli dovezeni za účelem zušlechťování šumavské ovce v roce 1947. U plemene texel se vytvořily rozdílné rázy s odlišným utvářením těla a vlastnostmi. 30
Tyto rázy vznikly vlivem rozdílných tradic chovu. Na změnách se také podílelo klima, přírodní podmínky a rozdílné požadavky na exteriér a užitkovost ovcí. První typ je holandský, jedná se o ovci na krátkých nohách s menším tělesným rámcem. Mohutná hlava, krátký krk a výrazné osvalení odpovídá holandskému typu. V Dánsku je chován podobný typ. Další vyšlechtěný výrazně odlišný typ se nazývá beltex. Tento typ má kromě velkých kýt i dvojbedří. Je to natolik odlišný typ, že se může považovat za samostatné plemeno. Beltex je převážně chován v Belgii a ve Velké Británii. Anglický typ můžeme charakterizovat jako mohutný s velkou hlavou a na vysokých nohách. Francouzský typ se od anglického liší delším krkem, tělem a vyšší plodností. Německý typ se vyznačuje pevnou konstitucí. Delší trup a vysoká mléčnost je předpokladem lehčích porodů. Názvy typů odpovídají zemi, ve které byly vyšlechtěny. Texel s plemenem suffolk patří k nejrozšířenějším masným plemenům ovcí na světě. Texel se podílel i na vyšlechtění nových plemen ovcí (holandská černá, pomořanská, polská dlouhovlnná apod.). Plemeno texel je pověstné svojí kvalitou masa, vysoce oceňované jsou i partie jatečného trupu. Nízký podíl vnitrosvalového tuku umožňuje delší dobu prodeje než u jiných plemen. Jehňata mohou být dodávána na jatka při vyšší živé hmotnosti (45–50 kg). Spotřebitelé velice oceňují libové a křehké maso, které se při tepelné úpravě málo smršťuje a vyznačuje se delikátní chutí. Zpracovatelé oceňují vysoký podíl nejkvalitnějších partií trupu (kotleta, kýta, plec, krkovička, hrudí). Přibližně 60 % je výtěžnost čistého masa. Výtěžnost podkožního tuku se pohybuje v průměru 23 % a kostí 17 %. Z důvodu vysoké dědivosti tohoto plemene je velice výhodné užitkové křížení s texelem. Mají schopnost přenášet nízký obsah nitrosvalového tuku, vynikající kvalitu masa a utváření těla na své potomstvo. Rouno je bez pigmentace, polouzavřené a vyrovnané v délce a jemnosti po celém těle. Sortiment vlny je B/C–C/D (HORÁK et al., 2005). 31
Živá hmotnost beranů v dospělosti se pohybuje v rozmezí 90–120 kg a u bahnice mezi 70–80 kg. Zapouštění jehnic závisí na kvalitě odchovu. Je možné je zapustit v 7. až 8. měsíci věku o hmotnosti 45–50 kg. Užitkové vlastnosti plemene: plodnost 140–160 %, hmotnost jehňat 35–40 kg ve 100 dnech věku. Denní přírůstky se pohybují v rozmezí 300–350 g. Z bahnice získáme 3,5–4,5 kg potní vlny za rok a z berana 4,5–6,0 kg. Výtěžnost vlny se pohybuje cca mezi 60–65 %, roční délka vlny je 10–12 cm. U plemene texel se zjišťovala výkrmnost a jatečná hodnota v polních podmínkách. Ve výsledku bylo zjištěno, že průměrný denní přírůstek činil 206 g a 32,7 kg byla průměrná živá porážková hmotnost. Jatečná výtěžnost činila 46,2 %. Zmasilost byla ohodnocena 3,9 body a ztučnění bylo ohodnoceno 2,5 body. Podíl kýty v jatečně upraveném těle činil 34,9 %, masa z kýty bylo 78,4 % a obsah ledvinového tuku činil 0,7 %. Plocha musculus long. dorsi et lumborum odpovídala 13,7 cm2 (PINĎÁK et al., 2003). Jednou z výhod plemene je spásání porostu. Vyhovující je pastva s hustým a nízkým pažitem. Texel nepoškozuje porost pro jeho další obrůstání. Předností je i respektování oplůtkového systému. Při nedostatku krmiva jsou vysoce přizpůsobiví. Výhodou pro chovatele je, že texel spotřebuje nejméně živin na 1 kg masa ze všech plemen ovcí. Kvalitní krmnou dávkou dosáhneme vysoké konverze živin a sníží se nám náklady na krmivo. Nekvalitní krmná dávka nezajistí přírůstky a kvalitu masa. Za přednost se považuje jeho klidný až flegmatický temperament. Zvířata jsou poslušná,
učenlivá
a
přátelská.
Na
aukcích
předvádějí
berany
děti,
aby se zvýraznila klidná povaha. V praxi musíme dodržovat požadavky na bezpečnost práce. Charakteristická je mléčnost a dobré mateřské vlastnosti. Jestliže se ovce nestará o své potomstvo, je vhodné ji z chovu vyřadit a potomky, přežijí-li, využít k jatečným účelům. Mezi nevýhody plemene patří obtížné bahnění. Asistence u porodu je rozdílná podle typů a podle stáří bahnice. U holandského typu je asistence nutná u poloviny porodů. Důvodem je zavalitější tělo a krátké nohy. Německý typ je na vysokých nohách a má delší trup. U tohoto typu je doporučena pouze kontrola při porodu. Prvničky 32
mívají problémy s obtížnými porody a s péčí o svá jehňata. Ovce mají kratší plodné období, lze je zapustit pouze jednou do roka. Sexuální aktivita beranů je také v tomto období. V důsledku šlechtění dochází k náchylnosti k některým onemocněním. Z infekčních onemocnění to mohou být např. slintavka nebo příměť pysková. Onemocnět mohou i při krmení krmivy s vysokou energií. Trpí nedostatkem jódu nebo selenu. Z hlediska prevence je vhodné nakoupená zvířata či zvířata vracející se z výstavy ustájit v karanténní stáji (HORÁK et al., 2005).
4.3 Návrh na hodnocení 4.3.1 Návrh na hodnocení růstové schopnosti jehňat Na farmě bylo započato sledování růstu již v roce 2000. Vážení se provádí a bude prováděno dle následující metodiky: první vážení do 24 hodin po narození, druhé vážení cca v 70 dnech věku, třetí cca ve 100 dnech věku jehňat a poslední vážení bezprostředně před porážkou. Z těchto zjištěných živých hmotností se vypočítává průměrný denní přírůstek od 0–70 dní věku, od 70–100 dní věku, od 100 dní věku – porážky a od 0–100 dní věku, respektive 0–porážka. 4.3.2 Návrh hodnocení jatečné hodnoty Kontrolní porážka jehňat je a bude cíleně provedena po ukončení výkrmu. V rámci hodnocení jatečné hodnoty jsou a budou zjišťovány následující parametry: -
živá hmotnost před porážkou
-
hmotnost jatečně upraveného těla (včetně ledvin a ledvinového tuku)
-
hmotnost kůže. U vybrané části populace je a bude prováděno zjišťování hmotnosti respektive
podílů kýty a plece.
33
Dělení trupu je a bude prováděno dle následující metodiky: nejprve jsou odděleny ledviny a ledvinový tuk – a tyto jsou následně zváženy. Z jatečně upraveného těla se oddělí kýty příčným řezem, který je veden mezi posledním a předposledním bederním obratlem. Následně jsou odděleny plece a žebra. Krk, šrůtka, hřbet a ledvina jsou rozbourány nakonec. Dle systému SEUROP zhodnotíme zmasilost a protučnělost. (viz. tabulky) Tabulka č. 1 – Třídy zmasilosti a jejich znaky u jehňat a ovcí (KUCHTÍK et al., 2007). Třída zmasilosti
Popis (profily)
S – Super
Všechny profily výjimečně vyklenuté, výjimečná zmasilost
E – Výborná
Všechny profily silně vyklenuté, vynikající zmasilost JUT
U – Velmi dobrá
Profily vesměs vyklenuté, velmi dobrá zmasilost
Doplňující znaky Kýta: dorzálně a kaudálně velmi silně vyklenutá (dvojitá záď), a velmi silně zaoblená. Hřbet: velmi silně zaoblený, výjimečně široký a plný. Plec: výjimečně široká a plná. Kýta: silně zaoblená a plná. Hřbet: silně zaoblený, na úrovni plece vynikající silné a plné zaoblení. Plec: silně zaoblená a plná. Kýta: zaoblená a plná. Hřbet: na úrovni plece zaoblený a plný. Plec: zaoblená a plná.
Kýta: dobře vyvinutá, obvykle zarovnaná. Hřbet: dobře vyvinutý, plný, R – Dobrá na úrovni plece – úzký. Plec: dobře vyvinutá, méně plná. Kýta: mírně kaudálně prohloubená až Profily zarovnané až mírně plochá. Hřbet: úzký a méně plný, trny O – Střední prohloubené, méně dobrá bederních/hrudních obratlů mohou mírně zmasilost vystupovat. Plec: středně vyvinutá až plochá. Kýta: kaudálně prohloubená až plochá. P– Všechny profily Hřbet: úzký a prohloubený, vystupují Podprůměrná prohloubené, slabá zmasilost trny bederních a hrudních obratlů. Plec: úzká, plochá, s vystupujícími kostmi. Profily vesměs zarovnané, dobrá zmasilost
34
Tabulka č. 2 – Třídy protučnělosti a jejich znaky u jehňat a ovcí (KUCHTÍK et al., 2007). Třída protučnělosti
Popis
Doplňující znaky
1 – velmi slabá
Žádná nebo velmi slabá vrstva podkožního loje, velmi slabá protučnělost
Dutina břišní: bez lojového krytí nebo jen s velmi slabým náznakem lojového krytí na ledvinách. Dutina hrudní: bez lojového krytí nebo s náznaky v mezižeberních prostorách.
2 – slabá
Zcela nesouvislá, velmi slabá vrstva podkožního loje, slabá protučnělost
Dutina břišní: stopy nebo slabá vrstva tuku na ledvinách. Dutina hrudní: svalovina dobře viditelná v mezižeberních prostorách.
3 – střední
Téměř souvislá slabá vrstva podkožního loje, na koření ocasu zřetelnější vrstva loje, střední protučnělost
Dutina břišní: ledviny zcela nebo částečně kryté slabou vrstvou tuku. Dutina hrudní: svalovina ještě viditelná v mezižeberních prostorách.
4 – silná
Téměř nebo zcela souvislá vyšší vrstva podkožního loje, na končetinách poněkud slabší, na plecích poněkud silnější, silná protučnělost
Dutina břišní: ledviny kryté tukem. Dutina hrudní: svalovina v mezižeberních prostorách může být prorostlá tukem, na žebrech se mohou tvořit usazeniny tuku.
5 – velmi silná
Souvislá silná vrstva podkožního loje, tvoří se tukové usazeniny, velmi silná protučnělost
Dutina břišní: ledviny kryté vysokou velmi silnou vrstvou tuku. Dutina hrudní: svalovina v mezižeberních prostorách zcela kryta tukem, na žebrech usazeniny tuku.
35
5 ZÁVĚR Cílem bakalářské práce bylo shromáždit literární zdroje, které se zabývají problematikou faktorů působících na růst a jatečnou hodnotu jehňat. Zásadními faktory ovlivňující růst jsou: výživa, plemeno, pohlaví a četnost vrhu. Obecně především platí následující: čím je výkrm intenzivnější – tím jsou zpravidla vyšší denní přírůstky, ale také dochází k vyšší protučnělosti jatečně upraveného těla. Výživa je velice důležitý a chovatelem ovlivnitelný faktor, který působí na růstovou schopnost jehňat. Vliv výživy v období březosti matek je neméně důležitý. Dalším faktorem ovlivňujícím růst je plemeno. Jedinci masných plemen mají zpravidla vyšší růstovou schopnost než jedinci ostatních užitkových typů. U faktoru pohlaví platí, že beránci mají lepší růstovou schopnost než jehničky. Obecně platí, že čím početnější je vrh, tím pomalejší je růst jehňat do odstavu. Nicméně po odstavu není zpravidla zjišťováno podstatných rozdílů v růstu jehňat v závislosti na četnosti vrhu. Jatečná hodnota je ovlivněna výživou, plemenem, pohlavím a četností vrhu. Při aplikaci pastevního výkrmu či pastevního výkrmu s nízkým přídavkem jadrných krmiv (do max. 100 g denně) je dosahováno u jehňat poměrně dobré zmasilosti a nízké protučnělosti, což je žádoucí z pohledu domácího konzumenta. Masná plemena mají v porovnání s ostatními užitkovými typy vyšší jatečnou hodnotu tzn. lepší zmasilost, relativně nízké protučnění, vyšší výtěžnost a vyšší podíly nejcenějších partií jatečně upraveného těla. oproti ostatním užitkovým typům. Jsou tedy vhodná k užitkovému křížení, kde se používají na otcovské pozici. Užitkové křížení pozitivně ovlivňuje jatečné hodnoty kříženců. Jatečná hodnota jehniček je nižší než u beránků a jsou více protučnělé. Četnost vrhu nemá dle většiny literárních zdrojů signifikantní vliv na jatečnou hodnotu. Návrh metodiky byl rozpracován v roce 2011. Bylo a bude provedeno vážení jehňat po narození, v 70 dnech, ve 100 dnech věku a bezprostředně před porážkou. Zjištěné výsledky budou uvedeny v diplomové práci.
36
6 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ČERNOŠEK, A., et al. (1989): Zdraví zvířat v drobných chovech. 1. vydání. Praha: Státní zemědělské nakladatelství v Praze, 360 s. ISBN: 07–022–89 GAJDOŠÍK, M., POLÁCH, A. (1984): Chov oviec. 1. vydání. Bratislava: Príroda, vydavatelstvo kníh a časopisov, n. p., 360 s. ISBN: 64–010–84 HAVLÍN, J., et al. (1983): Domácí chov zvířat. 2. vydání. Praha: Státní zemědělské nakladatelství Praha, 408 s. ISBN: 07–035–84 HORÁK, F., et al. (1999): Chov ovcí. 1. vydání. Praha: Nakladatelství Brázda, s.r.o., 160 s. ISBN: 80–209–0284–8 HORÁK, F., et al. (2005): Texel – významné masné plemeno ovcí. 1. vydání. Brno: Svaz chovatelů ovcí a koz v ČR, 116 s. ISBN: 80–239–6505–0 HORÁK, F., ROZMAN, J., et al. (2011): České ovčáctví – minulost, současnost, výhledy. Brno: Svaz chovatelů ovcí a koz v ČR, 516 s. ISBN: 978–80–904140–7–5 HOŠEK, M., KONEČNÁ, L., KUCHTÍK, J., FILIPČÍK, R. (2008): Vliv plemene, pohlaví a četnosti vrhu na růst, zmasilost a protučnění in vivo u jehňat. Acta Univ. Agric. Silvic. Mendel. Brun., roč. LVI, č. 4/2008, s. 231–238, ISSN: 1211–8516 HROUZ, J., ŠUBRT, J. (2000): Obecná zootechnika. 1. vydání. Brno: Mendlova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 207 s. ISBN: 80–7157–426–0 JANDÁSEK, J., MILERSKI, M., INGR, I. (2003): Produkce, spotřeba a senzorická jakost jehněčího masa. Zpravodaj SCHOK, č. 4/2003, s. 31–32, ISSN: 1213–371X
37
KONTROLA EKOLOGICKÉHO ZEMĚDĚLSTVÍ, autor neznámý. 2009 [online] Popis ekofarmy. Dostupné na: http://www.kez.cz/popis–ekofarmy, staženo 31.3.2012 18 hodin 25 minut KUCHTÍK, J., et al. (2007): Chov ovcí. 1. Vydání. Brno: Mendlova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 112 s. ISBN: 978–80–7375–094–7 KUCHTÍK, J., HORÁK, F.(2007): Vliv plemene a různých kříženců jehňat beránků na jakost masa. Acta Univ. Agric. Silvic. Mendel. Brun., roč. LV, č. 4/2007, s. 37–42, ISSN: 1211–8516 KURKA, M. (1990): Rukověť soukromého chovatele ovcí. 1. díl. Jabkenice: Nakladatelství a vydavatelství P14 v Jabkenicích, 180 s. ISBN: 80–900141–0–0 MALÍK, V., et al. (1984): Výživa a kŕmenie zvierat v drobnochovoch. 1. vydání. Bratislava: Príroda, vydavatelstvo kníh a časopisov, n. p., 324 s. ISBN: 64–042–84 PETR, R., DOBEŠ, I., KUCHTÍK, J. (2009): Zhodnocení růstu, zmasilosti a protučnění in vivo u jehňat vybraných plemen a kříženců. Acta Univ. Agric. Silvic. Mendel. Brun., roč. LVII, č. 2/2009, s. 79–86, ISSN: 1211–8516 PINĎÁK, A., HORÁK, F., MAREŠ, V. (2003): Atlas plemen ovcí a koz chovaných v ČR. 1. vydání. Brno: Svaz chovatelů ovcí a koz v ČR, 76 s. ISBN: 80–239–1932–6 PINĎÁK, A., MILERSKI, M. (2003): Výsledky výkrmnosti a jatečné hodnoty ovcí 2002. Zpravodaj SCHOK, č. 1/2003, s. 9–12, ISSN: 1213–371X PINĎÁK, A., MILERSKI, M. (2004): Test na výkrmnost a jatečnou hodnotu ovcí v polních podmínkách za rok 2003. Zpravodaj SCHOK, č. 2/2004, s. 23–26, ISSN: 1213–371X PINĎÁK, A., MILERSKI, M. (2005): O produkci a kvalitě jatečných jehňat rozhoduje více faktorů. Zpravodaj SCHOK, č. 1/2005, s. 31–32, ISSN: 1213–371X 38
SIMEONOVOVÁ, J., INGR, I., GAJDŮŠEK, S. (2003): Zpracování a zbožíznalství živočišných produktů. 1. vydání. Brno: Mendlova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 124 s. ISBN: 80–7157–708–1 SUCHÝ, P., STRAKOVÁ, E. (2003): Dietetické problémy ve výživě ovcí. Zpravodaj SCHOK, č. 2/2003, s. 34–36, ISSN: 1213–371X ŠUBRT, J., HROUZ, J. (2008): Obecná zootechnika – návody do cvičení. 2. přepracované vydání. Brno: Mendlova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 130 s. ISBN: 978–80–7375–203–3 VEJČÍK, A. (2003): Růst jehňat a jatečná kvalita Šumavské ovce a kříženců při pastevním výkrmu. Zpravodaj SCHOK, č. 1/2003, s. 16–17, ISSN: 1213–371X
39
