MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

BRNO 2015

JANA BENEŠOVÁ

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství

Využití siličnatých rostlinných druhů v potravinářství Bakalářská práce

Vedoucí práce: Ing. Blanka Kocourková, CSc.

Vypracovala: Jana Benešová

Brno 2015

Zadání

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že jsem práci: Využití siličnatých rostlinných druhů v potravinářství vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne:………………………

…………………………………………………….. podpis

Poděkování: Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Blance Kocourkové za poskytnuté studijní materiály, cenné rady, ochotu, trpělivost a čas věnovaný odbornému vedení této bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat mým nejbližším za psychickou i materiální podporu během celého mého studia.

ABSTRAKT Bakalářská práce „Využití siličnatých rostlin v potravinářství“ se zabývá rostlinnými druhy, jejichž hlavní obsahovou složkou jsou silice. Jsou popsány způsoby izolace silic z rostlin, jejich chemické složení, způsoby využití a také historie jejich získávání a používání. Zdrojem silic nejčastěji využívaných v potravinářství jsou rostliny z čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae) a miříkovitých (Apiaceae). Do těchto čeledí se zařazuje většina druhů, které jsou využívány jako tzv. zelené koření. V praktické části se hodnotily tyto druhy: bazalka pravá (Ocimum basilicum), majoránka zahradní (Origanum majorana, syn. Majorana hortensis), petržel zahradní (Petroselinum crispum). Stanovil se sesychací poměr a obsah silice v jednotlivých druzích, které byly získány ze dvou zdrojů: 1. zakoupené v hypermarketech (pro srovnatelnost vždy od jednoho výrobce). 2. pěstované na pokusném pozemku. Výrazně lepších výsledků bylo dosaženo u rostlin pěstovaných na pokusném pozemku. Klíčová slova: silice, destilace s vodní parou, bazalka, majoránka, petržel

ABSTRACT Bachelor thesis “The use of plants containing essential oils in food industry” describes in plant species whose most important ingredient is the essential oil. Methods for isolation of essential oils from plants are described there, as well as their chemical composition, methods of use and also the history of their collection and usage. The sources of the essential oils that are the most commonly used in food industry are plants of the families Lamiaceae and Apiaceae. Most of the species, which are used as green herbs, are classified into these families. Following species is evaluated in the practical part: basil (Ocimum basilicum), marjoram (Origanum majorana, syn. Majorana hortensis), and parsley (Petroselinum crispum). The dried ratio and essential oil content is determine in individual categories of samples, which were obtained from two sources: 1. purchased in supermarkets (for comparability always from the same producer) 2. grown on an experimental plot. Significantly better results were achieved with plants grown in experimental plot. Key words: essential oils, steam distillation, basil, marjoram, parsley

OBSAH 1

Úvod.......................................................................................................................... 9

2

Cíl práce .................................................................................................................. 10

3

Současný stav poznatků .......................................................................................... 10 3.1

4

Silice................................................................................................................. 10

3.1.1

Historie využívání silic ............................................................................. 12

3.1.2

Význam silic ............................................................................................. 14

3.1.3

Chemické složení silic .............................................................................. 15

3.1.4

Izolace silic z rostlin ................................................................................. 17

3.1.5

Použití silic ............................................................................................... 18

Materiál a metodika ................................................................................................ 22 4.1

Použité siličnaté rostlinné druhy: ..................................................................... 22

4.1.1

Čeleď hluchavkovité (Lamiaceae) ............................................................ 22

4.1.2

Čeleď miříkovité (Apiaceae) .................................................................... 25

4.2

Metodika pokusu z pěstování ........................................................................... 26

Bazalka pravá (Ocimum basilicum L.) .................................................................... 27 Majoránka zahradní (Origanum majorana L.) ....................................................... 29 Petržel zahradní naťová (Petroselinumcrispum) .................................................... 31 4.3

Zpracování rostlinného materiálu z obchodních řetězců ................................. 32

4.4

Sklizeň a úprava po sklizni z obou zdrojů ....................................................... 32

4.4.1

Pěstované druhy ........................................................................................ 32

4.4.2

Zakoupené druhy ...................................................................................... 34

4.5

5

Stanovení silic .................................................................................................. 34

4.5.1

Použité přístroje ........................................................................................ 34

4.5.2

Princip ....................................................................................................... 35

4.5.3

Postup práce .............................................................................................. 35

Dosažené výsledky a diskuze ................................................................................. 36

5.1

Hodnocení čerstvé a suché hmotnosti sledovaných druhů v kontejnerech ...... 36

5.2

Hodnocení čerstvé a suché hmotnosti sledovaných druhů z pěstování............ 38

5.3

Obsah silic ........................................................................................................ 39

6

Závěr ....................................................................................................................... 41

7

Přehled použité literatury ........................................................................................ 43

8

Seznam obrázků ...................................................................................................... 47

9

Seznam tabulek ....................................................................................................... 47

Obrázek 1: Parcely se zeleným kořením 1. 7. 2014, foto Jana Benešová

1 ÚVOD Rostliny, které jsou v současné době důležité z hlediska zemědělství a obchodu nejsou omezeny jen na tradiční potraviny, píce a přadné rostliny, ale velký význam mají také druhy obsahující sekundární metabolity. Ty jsou pak výchozím materiálem pro chemický průmysl. Takovou skupinou jsou léčivé, aromatické a kořeninové rostliny (LAKR), které jsou charakteristické širokým spektrem druhového zastoupení. Poptávka po LAKR na světovém trhu dlouhodobě roste, a to především ve vyspělých kulturních oblastech. V období 1980 - 2010 se spotřeba LAKR jako suroviny pro farmaceutický a potravinářský průmysl zvýšila až trojnásobně. V tomto období bylo také objeveno nejvíce nových chemicky aktivních substancí pocházejících z přírodních produktů. V Evropě má pěstování a sběr LAKR dlouhou historickou tradici, je zde používáno cca 200 druhů, které jsou převážně účelně pěstované. Nejvhodnější pěstitelskou lokalitou je oblast Středomoří. Celková rozloha pěstování v Evropě dosahuje cca 70 000 ha. V České republice se pěstební plochy LAKR v roce 2014 dle ČSÚ rozkládaly na 5 566 ha. V ČR je tradiční záležitostí sběr rostlin ve volné přírodě, sbírá se u nás okolo 70 druhů léčivých rostlin (SVZ, 2014). V posledních letech se stále více zvyšuje spotřeba některých druhů LAKR jako takzvaného zeleného koření. Zeleným kořením nazýváme skupinu rostlin používaných v čerstvém stavu ke zlepšení aroma pokrmů. V ČR jde především o tyto druhy: libeček (Levisticum officinale L.), majoránka zahradní (Origanum majorana L., syn. Majorana hortense L.), kopr vonný (Anethum graveolens L.), bazalka pravá (Ocimum basilicum L.), dobromysl obecná (Origanum vulgare L.), saturejka zahradní (Satureja hortensis L.), rozmarýn lékařský (Rosmarinu sofficinalis L.), máta peprná (Mentha x piperita L.), šalvěj lékařská (Salvia officinalis L.), tymián obecný (Thymus vulgaris L.). Tato skupina rostlin není legislativně přesně vymezena. Vyhláška MZe č. 157/2003, kterou se provádí zákon o potravinách, stanovuje požadavky na jakost prostřednictvím technických norem jen pro některé druhy zeleného koření, pro které je doporučena ČSN 46 3164 a kopr, pro který se doporučuje norma ČSN 46 3172. Do obchodů a podniků okrasného zahradnictví se některé druhy zeleného koření dodávají nejčastěji jako hrnkové či kontejnerové živé rostliny. Kvalita těchto produktů z hlediska obsahových látek se výrazně liší. Je třeba si položit otázku, zda zelené koření

9

nabízené v květináčích je z hlediska obsahových látek srovnatelné s těmi, které jsou pěstovány na záhoně.

2 CÍL PRÁCE Cílem bakalářské práce je prostudovat dostupnou literaturu týkající se siličnatých rostlinných druhů, způsobů izolace silic a jejich využití v potravinářství. V experimentální části pak stanovit obsah silic ze vzorků vypěstovaných rostlinných druhů a porovnat je se stejnými druhy zakoupenými v supermarketech. Silice budou izolovány destilací vodní parou.

3 SOUČASNÝ STAV POZNATKŮ 3.1 Silice Silice jsou označované také jako „éterické oleje“, „aromatické oleje“, „esenciální oleje“ nebo „těkavé oleje“. Nejčastěji používaný termín je „esenciální oleje“, což znamená výtažek, tedy podstatu z rostliny a ukazuje na to, jak jednoduše si vysvětlovala pojmy středověká farmacie. Často používaný název „těkavé oleje“ naznačuje, že většina složek olejů má nízký bod varu a může tak být získána z rostlinných tkání pomocí destilace vodní parou (HAY, WATERMAN, 1993). Obecně jsou silice intenzivně vonící těkavé látky (BREMNESSOVÁ, 1994). Nejčastěji jsou bezbarvé, přičemž oxidací během skladování mohou tmavnout. Některé silice, jako například hřebíčková (Syzygium aromaticum), jsou přirozeně zbarvené do žluta. Heřmánková silice(Oleum chamomillae), obsahující azuleny, má zelenkavou až modravou barvu. Odhaduje se, že na světě se vyskytuje asi 350 000 odlišných rostlinných druhů. Přibližně 17 500 druhů, tj. 5 %, jsou aromatické rostliny (LAWRENCET, 2001). Silice jsou většinou kapalné, některé částečně tuhnou - takovým příkladem je silice růžová (Oleum rosae), nebo anýzová (Oleum anisi). Většinou jsou lehčí než voda, výjimku tvoří silice obsahující více aromatických sloučenin, jako jsou hvozdíková (Oleum caryophylli) a skořicová (Oleum cinnamomi) silice. S těmito poznatky musíme počítat při izolaci silic (KYSILKA 2007). Ve vodě jsou v podstatě nerozpustné, ale rozpouštějí se v lihu, éteru a jiných polárních organických rozpouštědlech. Jsou pestrou směsí sloučenin, dosud z nich bylo izolováno kolem tisíce složek. Nejčastěji jsou to terpeny a jejich sloučeniny. Silice jsou nestálé, skladováním se jejich složky mění a zhoršuje 10

se jakost; zvláště pokud je skladujeme za nevhodných podmínek při vyšší teplotě, za přístupu vzduchu a na světle (JIRÁSEK, STARÝ, 1986). Z fyziologického hlediska jsou silice exkrety, které se syntetizují a kumulují v mezibuněčných prostorách, ve žláznatých chlupech, v malých žlázkách a sekrečních kanálcích. Silice buď volně prostupují celou rostlinou, nebo se koncentrují v některých rostlinných orgánech, v květech, plodech, listech, dřevě, a v kořenech, kde mají nejrůznější význam (HLAVA, VALÍČEK, 1997). Například aromatické kořeny kurkumy nebo vousatky, které rostou v tropických oblastech, jsou nechutné pro škůdce, kteří by jinak rostlinu napadali. Stromy jako santal nebo cedr obsahují éterické oleje ve vnitřní části dřeva kmenů a větví. Tyto jim pomáhají chránit vnitřní strukturu dřeva před napadením škůdci. Některé druhy jako např. myrta (Myrtus) vylučují pryskyřice, jako ochranu před škůdci. Pryskyřice, tedy lepkavé látky, mají vysoký obsah éterických olejů. Pryskyřici lidé využívají již více než tisíc let, především při náboženských obřadech. Éterické oleje – silice přítomné v listech jsou přirozenou ochranou proti napadení plísněmi a bakteriemi. V květech pak mají silice hlavní funkci zejména při opylování. U některých rostlin se vyvinuly vůně, které přesně napodobují pach určitého hmyzu. Například leknín obrovský (Victoria amazonica) napodobuje pach feromonu nočního létavého brouka, který tuto rostlinu opyluje (KANT, KANTOVÁ, 2004). K podobným účelům se naučili silice využívat i lidé, kteří aromatickým rostlinám věnují pozornost již odpradávna, aby pomocí jejich vůně zvyšovali svou přitažlivost pro opačné pohlaví. Silice nacházíme zejména u zástupců čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae), do které patří především rostliny pocházející ze Středomoří, např. bazalka, tymián, rozmarýn, majoránka, levandule a další. Mnoho silic pochází z rostlin pěstovaných v jižní Evropě a severní Africe, jelikož potřebují k vytvoření éterických olejů dostatek slunce. Na silice je bohatá kůra kumkvátů (Fortunella), citronů a mandarinek z čeledi routovitých (Rutaceae), dále je z hlediska silic významná čeleď růžovitých (Rosaceae) a miříkovitých (Apiaceae) (KANT, KANTOVÁ, 2004). Velké množství silic obsahuje také hřebíčkovec kořenný (Syzygium aromaticum) z čeledi myrtovité. Obsah silic v jednotlivých druzích kolísá. Např. květy růží, které poskytují jednu z nejdražších silic – růžový olej, obsahují jen 0,01 % silice. Naproti tomu poupata hřebíčkovce kořenného, známá jako koření „hřebíček“, obsahují 16 – 18 %. Stejně tak i složení silice v jednotlivých orgánech stejného druhu je odlišné. Například v kůře skořicovníku cejlonského je hlavní složkou silice skořicový aldehyd, ale nejvýznamnější 11

komponentu silice získané z listů tvoří eugenol a v silici kořenů kafr (JIRÁSEK, STARÝ, 1986). 3.1.1 Historie využívání silic Rostliny, které obsahují silice, byly známy a využívány při náboženských obřadech, pro osobní použití, nebo ozdobu a dochucení jídel dlouho před tím, než je zaznamenala historie. Ve Védské literatuře, psané v Indii kolem roku 2000 před naším letopočtem, byla popsána stovka aromatických látek včetně skořice, zázvoru a santalového dřeva. Rig Véda popisuje jejich využití pro náboženské a lékařské účely. Pravděpodobně nejlépe zdokumentované a nejznámější používání široké škály silic bylo ve starověkém Egyptě (WEISS, 2002). Aromatické rostliny se používaly k lékařským a kosmetickým účelům a také k balzamování již okolo roku 3 000 před naším letopočtem. Egypťané si vytvářeli zásoby parfémů, při významných státních oslavách pak pálili kadidlo, nechávali se bavit otrokyněmi, které tančily s naparfémovanými kužely na hlavách. V hrobkách faraónů byly nalezené vonné oleje, silice a pozůstatky vonných mastí v ozdobných pohřebních nádobách. Na hliněných tabulkách se dochovaly záznamy o obchodu se silicemi z cedrového dřeva a cypřiše. Nástěnné malby ukazují, že Egypťané znali primitivní formu destilace nejpozději ve 3 století př. n. l. Od Egypťanů převzali lékařské znalosti starověcí Řekové. Tyto a rozšířili je o své vlastní objevy. Zjistili, že některé květinové vůně stimulují a osvěžují a jiné naopak uspávají a uvolňují. Naučili se využívat olivový olej pro absorbování květinových vůní a tento parfémovaný olej využívali v kosmetice i k lékařským účelům. Řečtí vojáci si do boje nosili mast vyrobenou z myrhy na ošetření ran. Hippokrates ve svých spisech popsal celou řadu léčivých rostlin se silicemi. Dalšími významnými řeckými lékaři, kteří psali o léčivých rostlinách, byli Dalén a Dioscoridés. Z překladů řecko-římských lékařských spisů se po pádu Říma dostaly znalosti i do arabského světa. Avicenna (980 – 1037 n. l.) zanechal cenné písemné záznamy popisující přes 800 rostlin a jejich účinky na lidské tělo. Právě jemu se přičítá vynález techniky destilace silic, je však pravděpodobnější, že tuto techniku nevynalezl, pouze ji zdokonalil přidáním chladících spirál. Ve 12. století v Evropě prosluly parfémy z Arábie, jejichž základem byly esenciální oleje - silice. Křižáčtí rytíři s sebou přivezli nejen parfémy, ale i znalosti o tom, jak je destilovat. Evropané sice neměli aromatické rostliny Orientu, ale nahradili je levandulí, rozmarýnem a tymiánem. Vynález knihtisku pak podpořil rozšiřování znalostí o léči12

vých rostlinách a jejich použití. Ženy používaly sáčky s aromatickými bylinami k provonění domácnosti a k ochraně prádla před moly. Na veřejných místech se někdy pokládaly byliny obsahující těkavé oleje k odvrácení infekce a moru. Historikové označovali tyto informace za pověry, ale většina bylin, které se tehdy používaly, je dnes známá svými dezinfekčními a baktericidními účinky. Některé z nich jsou účinné jako insekticidy či repelenty a byly tedy používány proti blechám, vším a mouchám. Po celý středověk byly používány všechny formy rostlinné medicíny (BERNÁTH, 2007). Přestože se destilace používala již po mnoho století, největší rozvoj destilačních technik nastal až po konci 13. století ve Španělsku. Počátek průmyslu v oblasti parfumerie sahá několik století zpět, ale prvním střediskem pro aromatické rostliny specializující se na produkci parfémů, tehdy s hlavními složkami tvořenými jasmínem, pomerančovými květy a růžovým olejem, se stal Grasse v jižní Francii (HAY, WATERMAN, 1993). V 17. století se začaly přírodní aromatické složky nahrazovat levnějšími syntetickými. Mohl za to především rozvoj nové vědy, tzv. experimentální chemie (BERNÁTH, 2007). V Indii a Číně, obecně v Asii jsou léčivé rostliny součástí nepřerušené tradice, která je stará tisíce let. V Indii je používání rostlin odrazem náboženského a filozofického pohledu na člověka, který je považován za součást měnící se přírody. Léčivé byliny Indie se proslavily po celé Asii a pronikly i do západních lékařských postupů a zformovaly tak základy dnešní tradiční indické medicíny. V Číně se rostlinná medicína, založená na silicích používala jako doplněk akupunktury. Nejstarší záznamy jsou ve Žluté císařské knize vnitřního lékařství, která vznikla 2000 let př. n. l (WEISS, 2002). Zájem o silice stoupl ve 20. letech 20. století, po objevu René-Maurice Gattefossé, který se zajímal o jejich léčivé vlastnosti. Objevil, že silice mají lepší antiseptické vlastnosti než některé chemické přípravky takto používané (DAVISOVÁ, 2005). Dnes jsou silice známé svým baktericidním a fungicidním účinkem, také příznivým působením na trávení a na psychiku člověka, jsou tedy v současnosti hojně využívány v potravinářském průmyslu, ve farmacii, v aromaterapii, ale také v zemědělství. Praktické používání botanických insekticidů se datuje nejméně do doby před třemi tisíciletími, kdy se uplatňovaly ve starobylé Číně, Egyptě, Řecku a Indii. V Evropě a Severní Americe sahá doložené používání botanických insekticidů více než 500 let do mi13

nulosti. Vergil (70 – 19 př.n.l.), Columella (4 – 70 n.l.) a Plinius starší (23 – 79 n.l.) publikovali pojednání o zemědělských postupech, jejichž cílem bylo minimalizovat negativní účinky škůdců na plodiny. Zmiňovány byly metody typu mulčování a pálení a také využití silic k ochraně proti škůdcům. Nejvíce se rozšířilo používání prachu z Chrysanthemum cinerariifolium – kopretina starčkolistá a Chrysanthemum coccineum - kopretina červená. V 19. století byly používány botanické insekticidy, z kořene Derris sp., nebo extrakty z listů Nicotina sp. Také silice se hojně využívají jako insekticidy. Většina komerčně úspěšných rostlin patří do čeledi hluchavkovitých – Lamiaceae (ŠAFRÁNKOVÁ, 2014). 3.1.2 Význam silic Rostliny působí jako energetický systém, schopný během svého života reagovat na většinu nejnepatrnějších změn ve svém okolí. Neustále se starají o to, jak přežít a jak konkurovat ostatním rostlinám. Během miliónů let si vyvinuly nejrůznější mechanismy, jak těchto cílů dosáhnout. Jedním z těchto mechanismů jsou i silice (KANT, KANTOVÁ, 2004). Mechanismus účinků silic a jejich využití pro rostliny není zcela znám, ale předpokládá se, že vlivem tepla se z rostlin silice odpařují a vytvářejí kolem rostliny ochranné ovzduší, které ji chrání před vnějšími vlivy (BREMNESSOVÁ, 1994). Silice, které jsou složeny z několika desítek látek, obvykle obsahují 1-5 látek, jejichž obsah je majoritní a pro daný rostlinný druh typický. Většinou jsou tyto majoritní látky v synergickém vztahu s některou z dalších, majoritní nebo minoritní složkou, obsaženou v silici a spolu významně zvyšují biologickou účinnost (HAY, WATERMAN, 1993). Pro člověka mají siličnaté rostliny značný význam, hojně se uplatňují zejména v lidovém léčitelství. Používání silic, nebo případně jejich izolovaných složek se plynule zvyšuje. Jejich využití je především v lékařství jako léčiva, pro jejich desinfekční, protihlístový, fungicidní a znecitlivující účinek (HLAVA, VALÍČEK, 1997). Často se používají také k chuťové a čichové úpravě léků, významně se uplatňují v potravinářství, v kuchyni jako koření, při výrobě nejrůznějších pokrmů, kde se využívají především stabilizované výtažky z aromatických rostlin nebo jejich směsi. Silice zde mají především význam chuťové a vonné složky, a to jak v nealkoholických, tak i v alkoholických nápojích. Rovněž se používají k aromatizaci cukrářských výrobků, cukrovinek, čokolády, čaje a tabáku (JIRÁSEK, STARÝ, 1986). Další využití našly silice také v parfumerii, kosmetice a aromaterapii (HLAVA, VALÍČEK, 1997). 14

V současné době jsou silice vyráběny ve velkém měřítku, komerčně jde asi o 400 druhů z 67 rostlinných čeledí. Stovky siličnatých rostlin jsou sbírány, nebo se pěstují ve všech části světa, včetně tropických oblastí, Středomoří a v oblastech mírného pásma (BERNÁTH, 2007). Světová produkce se pohybuje okolo 200 000 metrických centů ročně. Nejvíce se na tom podílejí zejména tyto silice: citronelová, mátová, kafrová a eukalyptová (HLAVA, VALÍČEK, 1997). Pěstování rostlin k izolaci silic vyžaduje dostatek půdy, jelikož je zapotřebí velké množství rostlin. Například k výrobě 1 l levandulové silice je zapotřebí zpracovat 0,5 t levandule. K výrobě jedné kapky silice z růžových květů je potřeba zhruba 50-100 rostlin (KANT, KANTOVÁ, 2004). 3.1.3 Chemické složení silic Silice se skládají z velkého počtu chemických sloučenin. Dosud v nich bylo identifikováno okolo tisíce složek, přičemž v jedné silici jich může být obsaženo až padesát v různých koncentracích. Jsou to látky různých biogenetických skupin, většinou s nižší molekulovou hmotností, menším počtem kyslíkatých funkčních skupin a bez glykosidní vazby na cukry (BACÍLKOVÁ, PAULUSOVÁ, 2012). Silice obsahují značný podíl terpenových (monoterpenových) a seskviterpenových uhlovodíků (v některých citrusových silicích je jejich obsah až 95%). Ovšem pro vonný a chuťový charakter silic nemají tyto látky většinou zásadní význam, hlavními nositeli vůně a chuti jsou kyslíkaté látky (alkoholy, aldehydy, ketony, estery aj.). Terpenové a seskviterpenové uhlovodíky jsou zodpovědné za omezenou rozpustnost silic ve zředěném ethanolu a často jsou příčinou zhoršené kvality silic, jelikož na vzduchu snadno oxidují, případně polymerují (TOMKO, 1999). Silice bez monoterpenů nebo silice prosté seskviterpenů se nazývají silice deterpenované. Jsou vydatnější než výchozí silice, zachovaly si původní senzorický charakter, ale jsou stabilnější vůči autooxidaci. Deterpenace se provádí destilací, extrakcí, adsorpcí na vhodné sorbenty nebo kombinací těchto postupů (VELÍŠEK, 1999). Silice lze rozdělit do dvou chemických skupin dle základní struktury. Na terpenoidy a fenylpropanoidy. V jedné silici však mohou být zastoupeny látky z obou prekurzorů (TOMKO, 1999).

15

Terpenoidy Prekurzorem

terpenů

je

kyselina

mevalonová

(kyselina

2,5-dihydroxy-2-

methylpentanová), která vzniká kondenzací tří jednotek acetylkoenzymu A. Tato skupina je početně i strukturálně velice rozmanitá. Základní strukturní jednotkou terpenu je uhlovodík izopren, což je látka vznikající pyrolytickým rozkladem terpenů (KUBIŠ, KOUTNÝ, PÁRAL, 2008). Fenylpropanoidy Fenylpropanoidy obsahují ve své struktuře skelet C6C3 (benzenové jádro a tříuhlíkatý zbytek). Prekurzorem fenylpropanoidů je kyselina šikimová. Nejdříve z kyseliny šikimové vzniká fenylalanin, pak kyselina skořicová. Dále pak kyselina skořicová a její deriváty mohou podléhat různým redukčním postupům, jejichž výsledkem je četná skupina fenylpropanoidů. V silicích jsou zastoupeny prakticky všechny typy organických sloučenin – uhlovodíky, alkoholy, aldehydy, ketony, kyseliny, estery, étery a jiné (KUBIŠ, KOUTNÝ, PÁRAL, 2008). Uhlovodíky se vyskytují téměř ve všech silicích. Rozlišujeme uhlovodíky acyklické, ty obsahují silice některých druhů z rodu Ocinum, monocyklické monoterpeny, jakým je limonen (v citrusové silici), α-terpinen (v koriandru a kardamomu), α-felandren (ve fenyklu a eukalyptu), bicyklické monoterpeny, kam patří α-pinen (v jehličnatých rostlinách), a dále seskviterpeny kam patří chamazulen (obsažené v silici heřmánku) (TOMKO, 1999). Alkoholy se v silicích vyskytují jako acyklické (geraniol, linalol, citronelol), některé jako monocyklické, například mentol, a bicyklické jako borneol. Aldehydy se v silicích vyskytují v acyklické formě jako monoterpen citral a geranial a aromatické jako benzaldehyd, skořicový aldehyd a vanilín (TOMKO, 1999). Ketony se vyskytují v silicích jako monocyklické monoterpeny například menthon (máta peprná), karvon (kmín), piperiton (eukalyptus), diosfenol (buko), nebo jako bicyklické, tam patří kafr a thujon, nebo neterpenické, například iron (kosatec).

16

Fenoly se v silicích vyskytují buď přirozeně, nebo se tvoří při destruktivní destilaci (dehty, Olea empyreumatica). K nejdůležitějším přírodním fenolům patří eugenol, thymol a karvakrol. Terpenické fenoly se tvoří acetátovým metabolismem. Fenolické étery jsou anethol (anýz, fenykl), safrol (japonský hvězdicový anýz), deriváty safrolu jsou myristicin, což je metoxysafrol, a apiol, což je dimetoxysafrol. Anethol se tvoří z fenylalaninu přes řadu meziproduktů. Estery se v silicích vyskytují jako octany terpineolu, borneolu, nebo geraniolu, nebo jako salicylan metylový, který je složkou silice druhu Gaulheria procumbens (HUBÍK, 1989). Z peroxidů a oxidů je v silicích zastoupen například askaridol v merlíkové silici a eukalyptol v eukaliptové silici (TOMKO, 1999). 3.1.4 Izolace silic z rostlin Získávání silic je složitý a nákladný proces.V průběhu izolace některé sloučeniny mizí, některé změní svou strukturu nebo se rozkládají. Proto je na procesu izolace do velké míry závislá kvalita získaných silic. Technika používaná k extrakci silic nejčastěji je destilace s vodní parou. Princip spočívá v tom, že pára, která se pod tlakem prohání rostlinnou hmotou, uvolňuje kapičky silic do vodních par, tato pára se pak vhání do chladiče, kde se ochlazuje a znovu kondenzuje na vodu a olej, který je možné snadno oddělit pomocí dělící nálevky (KANT, KANTOVÁ, 2004). Silice je ve většině případů lehčí než voda, drží se tedy u hladiny. Výjimku tvoří silice obsahující mnoho fenolických látek, které se drží u dna. Droga se může vařit přímo ve vodě, ovšem v případě silic to není nejvhodnější řešení, neboť u silic může při teplotě varu vody docházet k chemickým změnám. Další možností je metoda lisování, kdy se šťáva vytlačuje přímo z rostlinného materiálu. Tato technika se nejčastěji využívá u rostlin s vysokým obsahem silic v povrchových částech rostliny, zejména u citrusových plodů. Takto vylisovaná tekutina však není čistou silicí, ale obsahuje i vodu a různé jiné látky, je to tedy většinou obtížně oddělitelná emulze (KYSILKA 2007). Další metodou je extrakce nepolárními rozpouštědly, např. benzinem, petroletherem aj., používaná především u získávání silic z květů. Tímto způsobem získaný extrakt se na17

zývá miscela; nověji se extrahuje freony a oxidem uhličitým při nadkritických tlacích, jde o takzvanou superkritickou extrakci (VELÍŠEK, 1999). Extrakt se dále rafinuje, aby se odstranily nežádoucí příměsi a nečistoty. Tímto způsobem se získává například jasmínový olej (KANT, KANTOVÁ, 2004). V kosmetice se často využívá postup získávání vonných látek z květin zvaný enfleuráž neboli extrakce tukem. Jde o nejšetrnější, ale zároveň nejvíce zdlouhavou metodu. Princip spočívá v rozvrstvení čerstvých květů na skleněné destičky, pokryté tenkou vrstvou tuku. Silice postupně přecházejí do tuku. Květiny se vyměňují za čerstvé tak dlouho, dokud se tuk silicí nenasytí. Tento tuk se pak extrahuje etanolem, který se následně oddestiluje a tím získáme čistou silici (BERNÁTH, 2007). Silicím získaným těmito způsoby se říká konkret. Konkret obsahuje kromě vonných látek ještě různé balastní látky, především vosky. Ty oddělíme tak, že konkrétní silici za tepla rozpustíme v ethanolu a vymrazíme. Vosky se vyloučí a oddělí filtrací, ethanol se odpaří. Takto získáme silici absolutní (VELÍŠEK, 1999). 3.1.5 Použití silic Největší množství silic je spotřebováno v kosmetickém a potravinářském průmyslu. Dalším průmyslem, kde jsou používány silice a celé siličnaté drogy, nebo jen složky silic samostatně izolované, je farmacie. Ve farmacii se nejčastěji využívají samostatně izolované složky silic. Například mentol se získává z Oleum menthae piperitae, který je destilován z Herba menthae piperitae, nebo tymol izolovaný z Oleum thymi, který se získává z Herba thymi. Takto samostatně izolovaným látkám se dává přednost zejména tehdy, když mají doprovodné látky silice nebo celé drogy nějaké nežádoucí účinky. Některé silice mohou mít dráždivý účinek. Jsou to zejména silice s vysokým obsahem pinenů, cineolu, karvakrolu, citronelolu a limonenu. Tyto silice vyvolávají na kůži pocit tepla a zčervenání jsou to například Oleum terebinthinae, Oleum gaultheriae, Oleum rosmarini, Cymphora, Thymolum. Tyto silice se používají především při revmatických a při neuralgických bolestech. Protizánětlivý, neboli antiflogistický účinek mají zejména některé terpeny, přítomné například v Oleum chamomillae. Látky ulehčující vykašlávání obsahují například Oleum pinipumilionis a Oleum eucalypti, které se používají k inhalaci. Perorálně se užívá hlavně Oleum foeniculi, Fructus 18

foeniculi, Oleum anisi, Balsamum tolutanum a Herba thymi. Zároveň se uplatňují i jako antiseptika (TOMKO, 1999). S používáním silic se můžeme setkat i ve veterinární praxi. Zejména po zákazu používání antibiotik v krmivu pro zvířata v Evropské unii od ledna 2006 se nabízí jako alternativa k antibiotikům v krmivech. Silice mohou být použity v krmivu jako simulant chuti k jídlu, simulant produkce slin, žaludečních a pankreatických šťáv. Dále mohou silice působit jako odpuzovače některých živočišných druhů. Například silice z máty peprné (Mentha piperita) odpuzuje myši. Březová, eukalyptová a borová silice odpuzuje psy. Repelentní účinky na blechy a klíšťata má rozmarýnová, citrusová a některé další silice. Proti komárům se ověřuje silice ze zázvoru pravého (Zingiber officinale) (BAŞER, BUCHBAUER, 2010). Přidání směsi silic hřebíčku, anýzu a oregana do stravy brojlerů signifikantně zvýšila denní přírůstek hmotnosti a konverzi krmiva. Byly také prokázány antioxidační účinky rozmarýnové a šalvějové silice na oxidaci lipidů z masa brojlerů. Silice jim byly podávány do krmiva a inhibice oxidace lipidů byla následně hodnocena u masa z této drůbeže (LOPEZ-BOTE a kol., 1998). Siličnaté rostlinné druhy používané v potravinářství Uchránění potravinářských surovin před degradačními procesy, především oxidací, nebo před aktivitou mikroorganismů, při výrobě, skladování a uvádění na trh je důležitým tématem v potravinářském průmyslu. K dosažení tohoto cíle potravinářský průmysl používá syntetická aditiva, díky kterým dochází ke snížení růstu mikroorganismů, nebo k jejich inhibici. Dochází také k prevenci, nebo zpoždění oxidace u snadno oxidovatelných materiálů, jakými jsou tuky. Nicméně, vzhledem k ekonomickým dopadům, které s sebou zkažené potraviny přinášejí, a také k rostoucím obavám spotřebitelů ohledně bezpečnosti potravin obsahujících syntetické chemikálie je velká pozornost věnována přirozeně se vyskytujícím sloučeninám, nebo přírodním látkám (ALZOREKY, NAKAHARA, 2003). Aromatické rostliny byly po staletí používány jako koření, tedy přísady dodávající pokrmům a nápojům aroma a chuť. Navíc, vzhledem k jejich složkám, mohly působit jako stabilizační činidla, hrály tedy důležitou roli v trvanlivosti potravin a nápojů. Teprve v poslední době se vědecký výzkum zaměřil na esenciální oleje a extrakty z rostlin pou19

žívaných ke kořenění pokrmů jako zdroje přírodních antimikrobiálních a antioxidačních látek (SAGDIC a spol., 2003). Biologickou aktivitu těchto sloučenin nicméně ovlivňují stereochemie, lipofilnost a další faktory, které mohou být změněny pozitivně nebo negativně pouze mírnými modifikacemi. Provádějí se studie k prokázání antioxidačních účinků a antimikrobiální aktivity in vivo i in vitro. Nedávno pánové Karabagias, Badeka a Kontominas (2010) zkoumali použití esenciálních olejů tymiánu a oregana při balení čerstvého jehněčího masa v ochranné atmosféře k prodloužení doby jeho skladovatelnosti. Tito autoři uvádějí, že došlo k prokazatelnému snížení oxidace masa a zároveň i ke snížení počtu bakterií. Esenciální oleje mají zjevný vliv na inhibici růstu některých kmenů bakterií, představují tak užitečnou alternativu pro potravinářský průmysl ke snížení množství syntetických aditiv, používaných ve snaze uspokojit požadavky spotřebitelů. To dokazuje studie Opalchenova a Obreshkova (2002), která potvrzuje silný inhibiční účinek bazalkové silice vůči rezistentním kmenům rodů Staphylococcus, Enterococcus a Pseudomanas. Taktéž Origanum majorana vykazuje silnou antioxidační aktivitu, a to především díky vysokému obsahu fenolických kyselin a flavonoidů, čehož se využívá při konzervaci potravin (VÁGI a spol., 2005). Rostliny z čeledi Lamiaceae jsou v poslední době velice často předmětem studie jakožto zdroj přírodních antioxidantů, především díky vysokému obsahu polyfenolů. Fenolické látky zpomalují oxidační degradaci lipidů a tím zlepšují kvalitu a nutriční hodnotu potravin (DORMAN a kol., 2004). V poslední době se experimentuje se silicemi i jako s možnými pesticidy a insekticidy, jelikož u mnoha moderních odrůd byla v důsledku intenzivně probíhajícího šlechtění na výnos a technologické parametry potlačena schopnost produkovat látky na svoji obranu. V důsledku této skutečnosti, se enormně zvýšilo používání pesticidů, a to téměř výhradně syntetických. Právě zvýšené používání těchto látek má velice negativní dopad na životní prostředí (HADAČEK, 2002). Silice se tak jeví zejména díky jejich snadnému rozložení v přírodě, bez negativního dopadu na životní prostředí a zdraví konzumentů, jako vhodná alternativa. Další výhodou je jejich těkavost, účinnost v plynné fázi a snadná skladovatelnost, které je předurčují pro využití k ošetřování rostlin proti patogenním organismům. Byla prokázána inhibice fomové hniloby na bramborech, metodou využívající odpaření silice a její distribuci pomocí proudu teplého vzduchu. Tato metoda může být využita k antimikrobiálnímu ošetření jakéhokoli ovoce nebo zeleniny (ŠMÍD, 2014). Jejich fy20

totoxicita a zejména nasycení trhu komerčními přípravky s účinnými látkami syntetického původu ovšem brání jejich rozšíření. Potenciál ve využití mají přípravky založené na účinku silic v ekologickém zemědělství, kde jsou přísnější podmínky pro používání prostředků na ochranu rostlin a silice jim díky svému přírodnímu původu vyhovují (POPP, PETO, NAGY, 2013).

21

4 MATERIÁL A METODIKA 4.1 Použité siličnaté rostlinné druhy: Pro vlastní experiment byly rostliny pěstovány na pokusném pozemku a pro srovnání byly tytéž druhy zakoupeny v obchodních řetězcích od firmy Titbit s. r. o. 4.1.1 Čeleď hluchavkovité (Lamiaceae) Typickým znakem rostlin z čeledě hluchavkovitých je čtyřhranný stonek, vstřícně nedělené listy a pyskaté květy se dvěma nebo čtyřmi tyčinkami. Květy jsou umístěny v paždí listů většinou několik dohromady, výjimečně jednotlivě. Po opylení, které zajišťují především včely, vznikají čtyři malé tvrdky. Za charakteristickou vůni rostlin jsou zodpovědné silice, které jsou obsaženy ve žlázkách pokrývající listy (SMALL, 2006). Z čeledi hluchavkovitých jsem pro práci využila tyto druhy: bazalka pravá a majoránka zahradní. Bazalka pravá (Ocimum basilicum) Patří do rodu Ocimum, čeledi Lamiaceae. Tento rod zahrnuje asi 20-30 druhů aromatických trvalek nebo jednoletek, keřovitého vzrůstu, pocházejících převážně z tropických oblastí Starého světa (SMALL, 2006). Bazalka pravá je jednoletá rostlina dorůstající výšky 30-60 cm. Pochází pravděpodobně z tropické oblasti Afriky. V tropických oblastech Asie a v Africe roste bazalka volně v přírodě. Bylo vyšlechtěno několik typů bazalky, lišících se navzájem barvou listů, květů, ochlupením listů, tvarem stonků, vzrůstem rostliny a vůní, která často připomíná anýz, nebo citron (PRAKASH, 1990). Bazalka se pěstovala v Asii už před 3 000 lety, pravděpodobně ji znali i Egypťané v době faraónů, používali ji i staří Řekové. Poté se rozšířila do Říma a odtud do jižní Evropy, ale například Angličané ji poznali až v 16. století (SMALL, 2006). Patří mezi rostliny naťové, jelikož nejvyšší obsah účinných látek nalezneme právě v nati. Bazalka obsahuje silici, cca 1,5%, jejíž hlavní složkou je methylchavicol a linalol, dále také metylester kyseliny skořicové a metylester eugenolu, estragol. Bazalka je zdrojem aromatických sloučenin, které mají celou řadu biologických účinků antimikrobiální, antifungicidní, insekticidní a antioxidační. Látky obsažené v bazalkové silici zvyšují tvorbu žaludečních šťáv, snižují nadýmání a podporují chuť k jídlu. Bazalkový olej je doporučován také pro zmírnění duševní únavy, po22

máhá při nachlazení a rýmě, mírní křeče a může posloužit jako první pomoc při bodnutí hmyzem, nebo hadím uštknutí. Předpokládá se, že silice působí také močopudně a při chorobách dolních cest močových může působit antisepticky a desinfekčně. Bazalka je také bohatá na třísloviny, které se projevují adstringentním a proti průjmovým účinkem. Dále se používá na odstranění žaludečních křečí a výrazně podporuje trávení (MCVICAROVÁ, 1997). Dalšími důležitými obsahovými látkami jsou hořčiny a saponiny, které pomáhají ztekucovat hlen a usnadňují vykašlávání (JAROŠ, 1992). Čerstvá i sušená bazalka má především velký význam v kuchyni. Listy jsou velmi aromatické, sladké a štiplavé s pálivou chutí hřebíčku. Nejhojněji používaná je ve středomořské kuchyni nejčastěji v kombinaci s rajčaty. Nalezneme ji ve špagetách, na pizze, sýrech, kuřecím mase, rajčatové polévce, omeletách (AKGÜL, 1989). Doporučuje se používat čerstvé listy bazalky, které jsou chuťově výraznější, právě proto je velice rozšířen prodej bazalky v květináči, sloužící jako čerstvé koření. Silice z bazalky se používá při výrobě nejrůznějších cukrovinek, pečiva a kořenících směsí, jako jsou například koření do polévek, ochucené octy a oleje, chilli omáčky a rajčatové pasty. Silice mohou být i součástí výrobků sloužících k ústní hygieně, nebo jako součást kosmetických přípravků. Na Blízkém východě se konzumují samotná semena bazalky, nebo se přidávají do chlebového těsta (MORTON, 1976). Květy bazalky slouží jako ozdoba salátů a polévek. Červenokvěté kultivary se pěstují jako okrasné byliny (SMALL,2006). Bazalka v květináči na okně zároveň působí jako odpuzovač hmyzu. Všechny bazalky je možné vypěstovat ze semen, ideální doba setí je brzy na jaře do květináče, nebo do sadbovače. Není vhodné bazalku sít na jednoduché secí misky, jelikož má dlouhý hlavní kořen, přesazování proto snáší špatně. Doporučuje se zalévat kolem poledne, protože mokrá zemina během noci, způsobuje zahnívání a odumírání kořenů. Stejně tak, když rostliny zasadíme příliš blízko k sobě a na vlhké stanoviště zvýšíme pravděpodobnost houbového onemocnění a zahnívání rostlin. Semenáčky vysazujeme ven, po přejití posledních mrazíků. Bazalka potřebuje vzdušnou půdu, která je bohatá na živiny a teplé, před větrem chráněné stanoviště (MCVICAROVÁ, 1997). Majoránka zahradní (Origanum majorana L.) Patří do rodu Origanum, čeledi Lamiaceae. Je to polootužilá keřovitá trvalka, v oblastech s mírným klimatem roste planě, v chladnějších oblastech se pěstuje jako 23

letnička. Pochází pravděpodobně ze severní Afriky (STUART, 1979). V západní Evropě se pěstuje už více než 200 let. Dorůstá do výšky 30-60 cm. Má bledě zelené, okrouhlé, silně aromatické listy. Kvete drobnými, bílými kvítky. Majoránka se pěstuje především pro své kulinární využití, kde se používá jako koření. Ve střední Evropě se majoránkou velmi často koření maso a uzeniny, neodmyslitelná je také kombinace s bramborem (STUART, 1979). Z listů, květů a tenčích stonků se připravují sirupy, kompoty, nejrůznější zálivky a omáčky, likéry a kořeněné octy. Přidávají se též do polévek, omelet a nádivek. Často se také přidává do různých salátů (SMALL, 2006). Při kořenění vařených jídel je dobré přidat majoránku až během posledních deseti minut, aby neztratila chuť. Listy majoránky se mohou použít k ozdobení a okořenění obložených mís (STUART, 1979). Majoránka má i významné zdravotní účinky. Napomáhá trávení, díky thymolu má antiseptické a konzervační účinky. Čaj z majoránky pomáhá při silném nachlazení, bolesti hlavy a dokáže uklidnit podrážděný žaludek. V lidové medicíně je využívána jako lék při astmatických záchvatech, nebo při revmatismu. Doporučuje se také při nespavosti, jelikož uklidňuje nervy. Proti bolesti zubů nám dočasně pomůže

kapka

éterického

oleje

z

majoránky,

nebo

žvýkání

jejího

listu

(MCVICAROVÁ, 1997). Silice se z majoránky získává destilací olistěného stonku. Výtěžek bývá okolo 1% objemu čerstvého materiálu. Silice je nažloutlá se silnou kořeněnou vůní, chuť je ostrá a kořeněná. Hlavními sloučeninami obsaženými v silici jsou cis-sabinen hydrát a terpinen-4-ol. Dále obsahují trans-sabinen hydrát, α a γ-terpinen, bornylacetát, linalol a jiné sloučeniny (FISCHER, NITZ, DRAWERT, 1987) Majoránka zahradní potřebuje k růstu vzdušnou, suchou a podle možností vápnitou půdu, ale snáší poměrně široké spektrum půd. Toleruje pH půdy v rozmezí 4,9-8,7. (MCVICAROVÁ, 1997). Majoránka snáší teplotní rozmezí v rozsahu 3-30 °C, s růstovým optimem kolem 17°C. Prospívá nejvíce na slunném stanovišti, ale snese i lehký stín. Majoránka se množí semeny. Klíčení semen je pomalé, první klíčky se objeví po 8-15 dnech. Semena vyséváme do hloubky 3-6 mm. Půdu udržujeme stejnoměrně vlhkou, během růstu pečlivě odstraňujeme plevel. Je dobré zaštipovat postranní výhonky, aby se rostlina pěkně rozvětvila. Vzácně se majoránka množí řízkováním (SMALL, 2006). 24

Při sklizni se odřezávají jednotlivé stonky cca 3 centimetry nad zemí. Jednotlivé jemné stonky a listy se pak usuší a uskladní. Způsob sušení závisí na místním klimatu a na množství sklizené rostliny. Stonky ostříhané majoránky můžeme svázat a volně zavěsit, nebo rozprostřít na síť a sušit nejlépe na teplém, suchém a stinném místě (PRAKASH, 1990). Nejvhodnější doba sklizně je, když rostliny nasazují poupata, ale ještě nekvetou. Je to doba, kdy majoránky voní nejintenzivněji (SMALL, 2006). 4.1.2 Čeleď miříkovité (Apiaceae) Jde o čeleď dvouděložných rostlin, která obsahuje 2500 až 3000 druhů, které se zařazují do 400 rodů. Čeleď se vyznačuje charakteristickým květenstvím, kterým je okolík. Podle okolíku je tato čeleď snadno rozpoznatelná. Většina miříkovitých má dutá internodia a charakteristickou vůni. Plodem je suchá, obvykle hrbolatá dvounažka. Mnoho zástupců této čeledě se používá jako koření, například kmín (Carum carvi) a koriandr (Coriandrum sativum). Druhy používané jako byliny jsou petržel (Petroselinum crispum) a fenykl (Foeniculum vulgare), zatímco mrkev (Daucus carota) a petržel (Petroselinum crispum) jsou hojně používány jako kořenová zelenina (BLACKMORE, TOOTILL, 1984). Petržel kadeřavá (Petroselinum crispum) Patří do rodu Petroselinum, čeledi Apiaceae. Pochází z oblasti Středozemního moře, dnes se pěstuje po celém světě. Petržel je otužilá dvouletka, dorůstající do výšky 3040 cm, z jednoho kořene vyrůstá vždy několik stonků. Má jasně zelené listy s jemnou chutí, které se často využívají na dozdobení pokrmů. Petržel je součástí mnoha receptů a je ceněna pro svou chuť i obsah živin. Petržel je bohatá na vitamíny, má vysoký obsah chlorofylu, železa a minerálních látek. (MCVICAROVÁ, 1997). Hlavní obsahovou látkou v petrželi je silice, která se nachází ve větším množství v plodech, než v kořenech. V nati je obsah silice asi 0,3%, plody obsahují 3-5% silice (KRESÁNEK, 2008). Důležitou složkou této silice je apiol a myristicin, dalšími obsahovými látkami jsou flavonové glykosidy, zejména apiin. Zvláště apiol a myristicin jsou zodpovědné za antimikrobiální aktivitu petržele. Další látky obsažené v silici destilované z listů jsou: β-elemen, β-karyofylen, fenylacetaldehyd, γ-elemen, α-terpineol, αpinen, α-thujen, toluen, camphen, hexanal, β-pinen, sabinen, 3-caren, ρ-xylen, myrcen, α- felandren, β-felandren, limonen a mnoho dalších. Petržel se používá jako gastrotonikum, diuretikum, antiseptikum močových cest, jako lék proti nadýmání. Pomáhá léčit 25

hypertenzi, srdeční onemocnění, onemocnění močových cest, zánětu středního ucha, doporučuje se také při různých kožních nemocech a zabraňuje pachu z úst (MOHAMMAD, 2013). Apiol obsažený v silici je však ve vyšších dávkách nebezpečný. Dráždí sliznici trávicího ústrojí, močových cest a ledvin. Může také způsobit značné překrvení v oblasti pánevní. Myriscin, druhá složka silice, ovlivňuje stahy hladkého svalstva močovodu; tento účinek na svalstvo močovodu může být prospěšný například při zánětech prostaty (JAROŠ, 1992). Čaje s obsahem petržele nejsou určené k dlouhodobějšímu užívání, zejména při zánětech ledvin. Nedoporučuje se u těhotných žen, jelikož vyvolává kontrakce děložního svalstva. Čaj připravený z drcených semen petržele zabíjí vši, je možné ho využít při mytí vlasů (MCVICAROVÁ, 1997). Petržel bývá také často složkou čajových směsí určených pro redukci váhy a to právě díky zmiňovaným močopudným a lehce projímavým účinkům. Apiol působí ve vyšších dávkách bolesti hlavy a může vyvolat křeče, halucinace, poruchy srdečního rytmu, třes a podobně. Apiol může též vyvolat podráždění kůže, kopřivku a až hnisavé kožní záněty (JAROŠ, 1992). Není vhodné vysévat petržel na výsevné misky, jelikož nesnáší přesazovaní. Vyséváme tedy rovnou na připravený záhon. Sejeme řídce, do řádků od sebe 30-45 cm vzdálených do hloubky cca 3 cm. Petržel potřebuje hodně živin a nepříliš lehkou a kyselou půdu. Půdu udržujeme stále vlhkou, semena vyklíčí za 4-6 týdnů. Jakmile semenáčky dostatečně povyrostou, protrháme je, aby měly rozestupy asi 8 cm. V horkém počasí je potřeba rostliny dostatečně zalévat. Listy se sklízí pouze po první rok. Druhým rokem rostlina rychle nasazuje na květ (MCVICAROVÁ, 1997). Pro srovnání byly popsané druhy pěstovány na pokusném pozemku a zakoupeny v obchodních řetězcích. 4.2 Metodika pokusu z pěstování Pozemek, na kterém byly rostliny pěstovány, se nachází v katastru obce Švábenice, v okrese Vyškov. Obec Švábenice leží v průměrné výšce 270 metrů nad mořem. Spadá do teplé klimatické oblasti T2, která se vyznačuje poměrně dlouhým, teplým a suchým létem, krátkým přechodným obdobím s teplým až mírně teplým jarem a podzimem. Zimní období je krátké, mírně teplé, suché až velmi suché s krátkým trváním sněhové 26

pokrývky. Dle údajů meteorologické stanice v Ivanovicích na Hané, vzdálené asi 4 km od Švábenic, je dvacetiletý průměr teplot 9,17 °C a roční suma srážek 548,1 mm. Orná půda na území okresu patří do výrobní oblasti řepařské. Na většině území Ivanovické brány se nachází úrodné půdy s přirozenou zásobou hlavních živin. Půdní typ je degradovaná černozem, půdní druh hlinitý (PEŠKOVÁ a kol., 1990). Pokus byl založen na jaře v roce 2014. Předplodinou na místě pokusu byly brambory, které jsou považovány za nejlepší pro bazalku, majoránku i petržel. Na podzim 2013 byla provedena orba do hloubky 10 cm a poté byla urovnána vláčením a válením. Na jaře pak byla půda odplevelena a urovnána. Rostliny bazalky a majoránky byly předpěstovány v květináči. Porost petržele byl založen výsevem. Bazalka pravá (Ocimum basilicum L.) Bazalka pravá, odrůda širokolistá od firmy SEMO byla zaseta 15. května 2014 do květináče cca 0,5 cm hluboko. Do venkovního záhonku o rozměru 1 x 2 m, byla přesazena 13. června 2014 po jednotlivých rostlinkách s rozestupy 25 cm. Do dvou řádků vzdálených od sebe 50 cm. Rostliny byly vloženy, vždy po jedné sazeničce do vyhloubených jamek a zasypány zeminou. Po vysázení byla provedena zálivka. Vysázená plocha byla rozdělena na tři opakování. Plocha jedné parcely byla 2 m2. Rostliny byly pravidelně zavlažovány, pozemek byl odplevelován a kypřen.

27

Obrázek 2: Vzcházející bazalka 1. 7. 2014, foto Jana Benešová

Obrázek 3: Bazalka před sklizní 15. 7. 2014, foto Jana Benešová

28

Obrázek 4: Sklizeň bazalky 15. 7. 2014, foto Jana Benešová

Majoránka zahradní (Origanum majorana L.) Majoránka zahradní, odrůda Marcelka od firmy SEMO byla zaseta dne 5. března 2014 do květináče asi 0,5 cm hluboko. Do venkovního záhonku o rozměru 1 x 2 m, byla přesazena 23. května 2014 po jednotlivých rostlinkách s rozestupy 25 cm. Do dvou řádků vzdálených 25 cm. Rostliny byly vloženy vždy po jedné sazeničce do vyhloubených jamek a zasypány zeminou. Na závěr byla provedena zálivka rostlin. Vysázená plocha byla rozdělena na tři opakování. Plocha jedné parcely byla 2 m2. Rostliny byly pravidelně zavlažovány, odplevelovány a kypřeny. Během celého období pěstování nebyly rostliny chemicky ošetřeny ani přihnojovány.

29

Obrázek 5: Parcela s majoránkou 1. 7. 2014, foto Jana Benešová

Obrázek 6: Majoránka před sklizní 15. 7. 2014, foto Jana Benešová

30

Obrázek 7: Majoránka na začátku kvetení 15.7.2014, foto Jana Benešová Petržel zahradní naťová (Petroselinum crispum) Petržel zahradní naťová, odrůda Marunka od firmy SEMO byla zaseta dne 5. března 2014 rovnou do venkovního záhonku o rozměru 1 x 2 metry, do hloubky dvou centimetrů. Vysety byly dva řádky s rozestupem 50 cm. Vysázená plocha byla rozdělena na tři opakování. Plocha jedné parcely byla 2 m2. Na začátku vzcházení byla pravidelně zavlažována, nebyla hnojena pouze mechanicky odplevelována a kypřena.

Obrázek 8: Porost petržele 1. 7. 2014, foto Jana Benešová

31

Obrázek 9: Sklizeň petržele 15. 7. 2014, foto Jana Benešová 4.3 Zpracování rostlinného materiálu z obchodních řetězců Pro porovnání obsahu silic v pěstovaných druzích byly zakoupeny kontejnery s bazalkou, majoránkou a petrželí v různých obchodních řetězcích (Tesco, Albert). Bazalka pravá byla zakoupená v hypermarketu Albert v Brně dne 14. dubna 2014. Tento kontejner byl označen zemí původu Německo a jeho výrobu a distribuci pro odběratele zajišťuje firma Titbit s. r. o. Majoránka zahradní byla zakoupená v hypermarketu Tesco, dne 14. dubna 2014. Pocházela také z Německa, výrobu a distribuci pro odběratele zajišťuje firma Titbit s. r. o. Petržel kadeřavá byla zakoupená v hypermarketu Tesco, dne 14. dubna 2014. Také od firmy Titbit s. r. o. se stejnou zemí původu. Všechny zakoupené kontejnery (květináče) s čerstvými bylinami měly průměr 20 cm. 4.4 Sklizeň a úprava po sklizni z obou zdrojů 4.4.1 Pěstované druhy Petržel zahradní naťová a majoránka zahradní byly sklizeny jednorázově 15. července v dopoledních hodinách, za slunečného počasí, při 27 °C. Bazalka pravá, širokolistá byla sklizena 29. července v dopoledních hodinách, při 25°C. Sklizeň byla provedena ručně pomocí nůžek. Rostliny byly zastřiženy vždy cca 5 cm nad zeminou. Ihned po sklizni byly rostliny zváženy na analytické váze a rozprostřeny na síto umístěné v zatemněné a dobře větrané místnosti. Zde byly ponechány až do úplného vysušení, což bylo u každého druhu individuální. Nejdříve seschla petržel zahradní, která se sušila přibližně 4 dny, následovala majoránka zahradní, která se sušila o den déle. Nejvíce 32

vody obsahovala bazalka širokolistá, která se sušila 11 dnů. Navíc došlo k poklesu venkovních teplot, což mělo na sušení výrazný vliv. Usušené natě byly zváženy na analytické váze a následně skladovány v papírových sáčcích v půdních prostorách.

Obrázek 10: Sušení majoránky 15. 7. 2014, foto Jana Benešová

Obrázek 11: Sušení 15. 7. 2014, foto Jana Benešová

33

4.4.2 Zakoupené druhy U zakoupených druhů byla stanovena okamžitá hmotnost, po seříznutí cca 5 cm nad zeminou. Materiál byl vysušen v sušárně v laboratoři, při teplotě 35 °C a po vysušení stanovena suchá hmotnost. U materiálu jak z pěstování, tak zakoupeného, byla stanovena čerstvá hmotnost, hmotnost v suchém stavu, dále stanoven sesychací poměr. U všech vzorků byl stanoven obsah silic podle Českého lékopisu 2009 a přepočten na 100 g vysušené drogy v ml. 4.5 Stanovení silic Stanovení silic v rostlinných drogách se provádí destilací s vodní parou na zvláštním přístroji za předepsaných podmínek. Metoda není příliš náročná a poskytuje dobré výsledky. Samotné stanovení se provádí podle charakteru zkoušené drogy. Do destilační baňky se převede předepsané množství destilační kapaliny, přidá se předepsané množství zkoušené drogy a několik kousků porézního porcelánu, poté se připojí kondenzační část. Nálevkou N se vlije do přístroje voda tak, aby její hladina dosáhla bodu B (viz. obrázek 12). Kapalina v baňce se zahřeje k varu a destiluje se předepsanou dobu, předepsanou rychlostí, obvykle rychlostí 2 ml.min-1 až 3 ml.min-1. Po uplynutí určené doby, se zahřívání ukončí a po 10 minutách se odečte objem kapaliny v dělené trubici (ČESKÝ LÉKOPIS, 2009). 4.5.1 Použité přístroje Přístroj se skládá z vhodné destilační baňky s kulatým dnem a krátkým zabroušeným hrdlem, na širším konci o vnitřním průměru 29 mm. Dále z kondenzační části, která přiléhá k destilační baňce zábrusem tak, že spolu tvoří jednolitý celek; použité sklo má nízký koeficient roztažnosti. Musí být přítomný vhodný tepelný zdroj umožňující přesné nastavení teploty destilace. Celou aparaturu drží stojan s kruhem pokrytým izolačním materiálem.

34

Obrázek 12: Přístroj na stanovení silic v rostlinných drogách, rozměry v milimetrech (ČESKÝ LÉKOPIS, 2009) 4.5.2 Princip Principem destilace je převedení kapaliny v páru jejím zahřátím, odvedení páry a následnou kondenzací páry. Slouží k dělení, nebo čištění směsí na základě odlišných teplot varů jejich složek. Vodní pára za vysokého tlaku prochází rostlinným materiálem a aromatické komponenty jsou z něj extrahovány. Vonné látky jsou parou unášeny do horní části kolony a chladiče, kde spolu s vodou kondenzují, esenciální oleje jsou poté odděleny z vodní hladiny (TREPKOVÁ, VONÁŠEK, 1997). 4.5.3 Postup práce Před samotnou destilací byla celá destilační aparatura vyčištěna mechanicky, poté propláchnuta

ethanolem

a

nakonec

několikrát 35

destilovanou

vodou.

Vzhledem

k omezenému množství vysušených vzorků bylo stanovení silic provedeno jen jednou z každého opakování zvlášť, také navážka drogy byla přizpůsobena množství materiálu. Materiál byl vložen do destilační baňky o objemu 1000 ml a doplněn odpovídajícím množstvím destilované vody. Vždy byly přidány varné kamínky, aby se zabránilo utajenému varu. Destilace byla provedena dle Českého lékopisu 2009, bez použití xylenu. Po třech hodinách destilace bylo odečteno množství objemu silice na stupnici. Silice byla šetrně převedena do vialky, tato byla označena a uskladněna v mrazničce. Silice byly stanoveny destilačně a to za dodržení podmínek dané metody. Vždy z rostliny ve vysušeném stavu. Výsledky jsou vyjádřeny v ml a vztaženy na 100 g vysušené drogy.

a – objem silice v ml n – navážka vzorku v g x – objem silice ve 100 g sušené drogy

5 DOSAŽENÉ VÝSLEDKY A DISKUZE Získané hodnoty byly sestaveny do tabulek a vyhodnoceny statistickými metodami. 5.1 Hodnocení čerstvé a suché hmotnosti sledovaných druhů v kontejnerech V tab. č. 1 jsou uvedeny hodnoty čerstvé hmotnosti u sledovaných druhů v kontejnerech. Tabulka č. 1 Čerstvá hmotnost rostlin v kontejnerech v g . obal (kontejner) -1 Opakování 1 2 3 Průměr Průměrná odchylka Variační koeficient

Bazalka pravá 35,4 28,5 34,2 32,7 2,8 9,1

Majoránka zahradní 36,4 55,0 47,2 46,2 6,5 58,2

Petržel kadeřavá 51,1 49,7 42,8 47,8 3,4 13,1

Průměrná hmotnost bazalky byla 32,7 g a mezi jednotlivými kontejnery byla průměrná odchylka 2,8 g, tomu odpovídal variační koeficient.

36

Průměrná hmotnost majoránky v kontejneru byla 46,2 g, avšak hodnoty v jednotlivých kontejnerech byly dost odlišné, což dokladujeme průměrnou odchylkou a vysokým variačním koeficientem. Průměrná hmotnost kadeřavé petržele v čerstvém stavu byla 47,8 g a odchylka mezi kontejnery byla 3,37 a variační koeficient 13,11. Tabulka č. 2 Suchá hmotnost rostlin v kontejnerech v g . obal (kontejner) -1 Opakování 1 2 3 Průměr Průměrná odchylka Variační koeficient

Bazalka pravá 2,3 1,8 2,0 2,0 0,2 0,0



Podobný trend, jaký jsme zjistili při stanovení čerstvé hmotnosti, byl zaznamenán také při suché hmotnosti. Průměrná odchylka byla nejnižší u bazalky (0,03) a nejvyšší u majoránky zahradní (0,37). Z uvedených hodnot čerstvé a suché hmotnosti je vidět, že nejvíce vyrovnané byly rostliny bazalky pravé, dále petržele kadeřavé a nejméně byly vyrovnány rostliny majoránky zahradní. Z hlediska legislativy je „zelené koření“ hodnoceno jako čerstvá zelenina, avšak neuvádí se množství, které je nabízeno zákazníkovi v jednom kontejneru na rozdíl od ostatní čerstvé zeleniny, která je zákazníkovi nabízena podle váhy, nebo v kusech. Tabulka č. 3 Sesychací poměr rostlin v kontejnerech Opakování 1 2 3 Průměr Průměrná odchylka Variační koeficient

Bazalka pravá 15,7 15,5 17,4 16,2 0,8 0,8



V tab. č. 3 je uveden sesychací poměr. Z tabulky vyplývá, že průměrný sesychací poměr u všech tří sledovaných druhů činil v 12,7. Tento sesychací poměr není v souladu s běžně uváděným sesychacím poměrem pro tyto druhy. Habán (2009) pro bazalku uvá37

dí sesychací poměr 5-7:1. Pro majoránku a nať petržele uvádí Jahodář (2006), Kresánek (2008) a další autoři sesychací poměr 4:1. 5.2 Hodnocení čerstvé a suché hmotnosti sledovaných druhů z pěstování Tabulka č. 4 Čerstvá hmotnost rostlin z pěstování v g . rostlina-1 Opakování 1 2 3 Průměr Průměrná odchylka Variační koeficient

Bazalka pravá 49,7 35,3 20,9 35,3 9,6 138,0



Z tab. č. 5 je vidět, že hmotnost čerstvých rostlin bazalky byla velmi rozdílná což je vidět z hodnot průměrné odchylky a vysokého variačního koeficientu. Rozdíl mezi hmotností rostlin v 1. a 3. opakování byl více jak 29 g, z čehož vyplývá, že rostliny byly nevyrovnané, přestože pěstitelsky měly stejné podmínky. Menší variabilita byla zjištěna mezi rostlinami majoránky, kde odchylka činila 1,98, a variační koeficient byl 4,5. Co se týče čerstvé hmotnosti, nejvyrovnanější byly z hlediska čerstvé hmotnosti rostliny petržele. Tabulka č. 5 Suchá hmotnost rostlin z pěstování v g . rostlina-1 Opakování 1 2 3 Průměr Průměrná odchylka Variační koeficient

Bazalka pravá 8,0 5,8 3,3 5,7 1,6 3,6



Podobné trendy jako u čerstvé hmotnosti byly zjištěny také při hodnocení suché hmotnosti. Největší rozdíly byly v suché hmotnosti u bazalek, nejnižší variabilitu jsme zaznamenali mezi rostlinami petržele.

38

Tabulka č. 6 Sesychací poměr rostlin z pěstování Opakování 1 2 3 Průměr Průměrná odchylka Variační koeficient

Bazalka pravá 6,3 6,1 6,3 6,2 0,1 0,0



Sesychací poměr zjištěný u rostlin pěstovaných v pokusu odpovídal u všech tří sledovaných druhů sesychacím poměrům uváděným v literatuře. U bazalky byl sesychací poměr 6,2:1 (literární údaj je 5 – 7:1). Sesychací poměr u majoránky byl vyšší než citovaný literární údaj (4:1). U petržele byl sesychací poměr 4,7:1 což je vyšší, než uvádí literatura (HABÁN, 2009), (JAHODÁŘ, 2006), (KRESÁNEK, 2008). 5.3 Obsah silic Tabulka č. 7 Obsah silic v ml . 100 g drogy Druh Bazalka pravá Majoránka zahradní Petržel kadeřavá

Kontejnery 0,19 0,17 0,07

Pěstování 0,28 1,63 0,3

Průměr 0,24 0,90 0,19

Ve vysušené zelené hmotě sledovaných druhů zeleného koření byl stanoven obsah silic podle metodiky. Získané hodnoty jsou uvedeny v tabulce č. 4. U všech sledovaných druhů byl obsah silic v zeleném koření pěstovaném v pokusu vyšší. U bazalky rozdíl činil 0,09 ml . 100 g vysušeného koření, u majoránky byl rozdíl v obsahu silice téměř 1 ml, u petržele 0,23 ml ve 100 g vysušeného zeleného koření. Podle normy ISO 6571 by měl být minimální obsah silic v bazalce 0,3%, pro majoránku uvádí tato norma minimální obsah 0,3%. Pro petržel podobný předpis v doporučených ISO normách není uveden, ale například Kresánek (2008) uvádí, že by v nati petržele mělo být také 0,3% silic. Naše výsledky odpovídají výše uvedeným ISO normám u všech tří sledovaných druhů, s výjimkou bazalky u vysušeného zeleného koření pěstovaného v pokusech. Příčinou toho může být počasí, ve kterém byla bazalka sklizena. Sklizeň bazalky proběhla

39

o 14 dnů později než u ostatních bylin, v deštivém počasí. Celý proces sušení byl tím pádem delší a z rostlin mohlo vytěkat více silic. Obsah silice u vysušeného zeleného koření z kontejneru dosáhl nižších hodnot, u bazalky 0,19 ml ve 100 g drogy, u majoránky 0,2 ml a u petržele dokonce jen 0,07 ml na 100 g vysušeného zeleného koření.

40

6 ZÁVĚR Pro práci, jejíž cílem bylo posoudit možnosti využití siličnatých rostlin v potravinářství jsem si vybrala „zelené koření“, jehož užití je v současné době velmi aktuální. Silice v potravinářství mají však i další perspektivy. Řada autorů se věnuje využití silic pro prodloužení trvanlivosti masa, ovoce a zeleniny. [Karabagias, Badeka a Kontominas (2010), Dorman (2004). Opalchen, Obreshkov (2002), Vági (2005), Šmíd (2014)]. Silice v rostlinách mají význam také při jejich využití jako pesticidních přípravků Šafránková (2014) a tím zajištění bezpečnosti potravin. Pro uplatnění silic v potravinářství je důležité také to, že jsou jednoduše izolovatelné z rostlinných matric pro možnosti dalšího využití. Při izolaci silic se nejčastěji se využívá destilace vodní parou. V experimentální části jsem stanovila obsah silic v zeleném koření druhů bazalka pravá, majoránka zahradní a petržel kadeřavá u rostlin, které jsou nabízeny v obchodní síti s rostlinami, které byly pěstovány na pokusném pozemku. Obsahy silic byly srovnány. Z výsledků experimentu můžeme udělat tyto závěry: 1. Mezi rostlinami získanými z jednotlivých kontejnerů byly značné hmotnostní rozdíly, což dokazují vysoké hodnoty průměrné odchylky a variačního koeficientu. 2. V suchém stavu byly také patrné vysoké hmotnostní odchylky. Hmotnost rostlin v kontejnerech není nikde deklarována. Je tedy pouze na zákazníkovi, jaké balení si v hypermarketu zvolí. 3. Zajímavých výsledků, jsme dosáhli při stanovení sesychacího poměru u zakoupených bylin. Sesychací poměr neodpovídal hodnotám, které jsou uváděny v odborné literatuře. 4. U rostlin pěstovaných v domácích podmínkách byly zaznamenány velké výkyvy hmotnosti jednotlivých rostlin, především u bazalky, i přes stejné pěstební podmínky. 5. U hmotnosti suchých rostlin byl podobný trend, který odpovídal hmotnostním výkyvům v čerstvém stavu.

41

6. Sesychací poměr z pěstování odpovídal u bazalky rozmezí, které uvádí odborná literatura, u majoránky a petržele byl mírně vyšší. 7. Obsah silic u druhů z pěstování odpovídal doporučeným ISO normám, výjimku tvořila bazalka. Nízký obsah silice v bazalce z pěstování mohla zapříčinit nevhodná doba sklizně a špatný průběh počasí. Z těchto výsledků vyplývá, že pokrm, k jehož dochucení použijeme zelené koření z domácího pěstovaní, bude mít mnohem intenzivnější chuť než pokrm, na který použijeme stejné množství zeleného koření zakoupeného v supermarketu. Zelené koření není v zákoně o potravinách žádnou vyhláškou charakterizováno, z hlediska posuzování kvality je považováno za čerstvou zeleninu. Pro spotřebitele je v konečném důsledku i finančně výhodnější pořídit si zelené koření z vlastního pěstování v přirozených podmínkách. Takto získané rostliny déle vydrží a mají intenzivnější aroma.

42

7 PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY AKGÜL A., 1989: Volatile oil composition of sweet basil (Ocimum basilicum L.) cultivating in Turkey. Die Nahrung, 33 (1), 87 – 88 s. ALZOREKY N. S., NAKAHARA K., 2003: Antimicrobial activity of extracts from some edible plants commonly consumed in Asia. International Journal of Food Microbiology, 80 s. BAŞER K, BUCHBAUER G., 2010: Handbook of essential oils: science, technology, and applications. Boca Raton: CRC Press/Taylor, 975 s., ISBN 14-200-6315-4. BLACKMORE S., TOOTILL E., 1984: Dictionary of botany, USA, New York: Penguin books Ltd., 390 s. BREMNESSOVÁ L., 1994: Bylinář zdraví, krása a radost. Praha: FortunaPrint, 286 s. ISBN 80-85873-00-1. DAVISOVÁ, P., 2005: Aromaterapie od A do Z. Praha: Alternativa, 532 s. ISBN 8085993-96-1. DORMAN H. J. D. a kol., 2004: Antioxidant properties of aqueous extracts from selected lamiaceae species grown in Turkey. J. Agric. Food Chem, 52, s. 762 - 770. FISCHER N., NITZ S., DRAWERT F., 1987: Original flavor compounds and the essential oil composition of marjoram (Majorana hortensis Moench). Flavour Fragrance J. 2: s. 55 - 61. HABÁN M. a kol., 2009: Liečivé rastliny, 1. vyd. Nitra: Slovenská poľnohospodárská univerzita v Nitra, ISBN 978-80-552-0177-1. HAY R. K. M., WATERMAN P. G., 1993: Volatile oil crops: Their biology, biochemistry and production, Longman, England, s. 22-46. HLAVA B., VALÍČEK P., 1997: 88 rad bylinkářům. Praha: Adventinum nakladatelství, 191 s. ISBN 80-7151-017-3. HUBÍK J.; DUŠEK J.; SPILKOVÁ J.; ŠICHA J., 1989: Obecná farmakognosie. II. Sekundární látky. UK v Praze: SPN.

43

JAHODÁŘ L., 2006: Farmakobotanika – semenné rostliny. Praha: Karolinum. JAROŠ Z., 1992: Léčivé látky z rostlin. České Budějovice: Nakladatelství DONA, ISBN 80-85463-04-0. JIRÁSEK V., STARÝ F., 1986: Atlas léčivých rostlin. Praha: SNP. KANTH J., KANTHOVÁ J., 2002: Přírodní léčiva, homeopatie, éterické oleje, krystaly, domácí léky. Praha: Slovart, 256 s. ISBN 80-7209-547-1. KARABAGIAS I., BADEKA A., KONTOMINAS M. G., 2010: Shelf life extension of lamb meat using thyme or oregano essential oils and modified atmosphere packaging. Meat Science, 88 (1), 109 – 116 s. KOL., 2014: Situační a výhledová zpráva – Léčivé, aromatické a kořeninové rostliny, Ministerstvo zemědělství, MZe Praha, 44 s. ISBN 978-80-7434-192-2. KRESÁNEK J., 2008: Atlas liečivých rastlín a lesných plodov. Martin: Osveta, 424 s., ISBN: 9788080632922 KUBIŠ I., KOUTNÝ T., PÁRAL, V., 2008: Stanovení silic v koření pomocí separačních postupů. SPŠCH, Brno: Středoškolská odborná činnost, 58 s. LAWRENCET B. M., 2001: Essentials oil: from agriculture to chemistry. The international journal of aromatherapy, 10(3/4): 82-98 s. ISSN: 0962-4562. LOPEZ-BOTE L.J. a kol., 1998: Effect of dietary administration of oil extracts from rosemary and sage on lipid oxidation in broiler meat. Br. Poult. Sci. 235-240 s. MCVICAROVÁ J., 1997: Velká kniha bylinek. Praha: Volvox globator, 253 s. ISBN 80-7207-051-7. Ministerstvo zdravotnictví ČR, 2009: Český lékopis 2009. Praha: Grada Publishing, 1184 s., ISBN 978-80-247-2994-7. MOHAMMAD H. F. a kol., 2013: Parsley: a review of ethno pharmacology, phytochemistry and biological activities, In Journal of traditional Chinese medicine. MORTON J. E., 1976: Herbs and spices. New York: GoldenPress, NY, USA, 160 s.

44

OPALCHENOVA G., OBRESHKOVA D., 2002: Comparative studies on the activity of basil – an essential oil from Ocimum basilicum L.- against multidrug resistant clinical isolates of the general Staphylococcus, Enterococcus and Pseudomonas by using different test methods PEŠKOVÁ H. a kol., 1990: Okres Vyškov. Praha: Kartografie Praha, 38 s., ISBN 807011-109-9. POPP J., PETO K., NAGY J., 2013: Pesticide productivity and food security. Are view. Agronomy for Sustainable Development, 33, 1, 243-55 s. PRAKASH V., 1990: Leafy spices. Boca Raton: CRC Press, FL, USA, 114 s. SAGDIC O. a kol., 2003: Effect of some spice extracts on bacterial inhibition, In Food Science and Technology International, 353– 356 s. SMALL E., 2006: Velká kniha koření, bylin a aromatických rostlin. Praha: Volvox globator, 1021 s. ISBN 80-7207-462-8. STUART M., 1979: The encyclopedia of herbs and herbalism. USA, New York: Grosset and Dunlap, 304 s. ŠAFRÁNKOVÁ I., 2014: Nové a méně známé patogeny léčivých rostlin. In 19. Odborný seminář s mezinárodní účastí Aktuální otázky pěstování léčivých, aromatických a kořeninových rostlin. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2014, s. 70-74. ISBN 97880-7375-933-9. ŠMÍD J. a kol., 2014: Nová metoda ošetřování brambor založená na antimikrobiální aktivitě silic Katedra rostlinné výroby, FAPPZ, ČZU v Praze, In19. Odborný seminář s mezinárodní účastí Aktuální otázky pěstování léčivých, aromatických a kořeninových rostlin. 16. ledna 2014 Brno, 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 122 s. ISBN 978-80-7375-933-9. TOMKO J., 1999: Farmakognózia. 2. Vyd. Martin: Vydavatelstvo Osvěta, ISBN 808063-014-3. TRAXL V., 1992: Léčivé rostliny ze zahrady. Praha: ČZS Květ, 143 s. ISBN 80-8536208-2.

45

TREPKOVÁ E., VONÁŠEK F., 1997: Vůně a parfémy. Tajemství přitažlivosti. Praha: Maxdorf, 173 s. ISBN 80-85500-48-9 VÁGI, E., a kol.: Phenolic, triterpenoid antioxidants from Origanum majorana L. herb and extracts obtained with different solvents. J. Agric. Food Chem. 2005, 12, 17-21 s. VELÍŠEK J., 1999: Chemie potravin 2. Tábor: Ossis, 328 s. ISBN 8-902391-4-5. WEISS E. A., 2002: Essential oil crops. 2ndprinting. Walling ford: CAB International, 600 s. ISBN 0-85199-137-8.

Online zdroje: BACÍLKOVÁ B., PAULUSOVÁ H., 2012: Vliv silic a jejich hlavních účinných látek na mikroorganismy a na archivní materiál [online]. Národní archiv, Praha, [cit. 201406-05]. Dostupné z WWW: . BERNÁTH J.: Aromatic plants [online]. Budapest: BKA University, Department of

Medicinal

and

Aromatic

Plants

[cit.

2014-02-05].

Dostupný

z WWW:

KYSILKA J., 2007: Silice [online], [cit. 2014-02-18]. Dostupný z WWW: .

46

8 SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 1: Parcely se zeleným kořením1. 7. 2014, foto Jana Benešová Obr. 2: Vzcházející bazalka1. 7. 2014, foto Jana Benešová Obrázek 3: Bazalka před sklizní 15. 7. 2014, foto Jana Benešová Obrázek 4: Sklizeň bazalky 15. 7. 2014, foto Jana Benešová Obrázek 5: Parcela s majoránkou 1. 7. 2014, foto Jana Benešová Obrázek 6: Majoránka před sklizní 15. 7. 2014, foto Jana Benešová Obrázek 7: Majoránka na začátku kvetení 15. 7. 2014, foto Jana Benešová Obrázek 8: Porost petržele 1. 7. 2014, foto Jana Benešová Obrázek 9: Sklizeň petržele 15. 7. 2014, foto Jana Benešová Obrázek 10: Sušení majoránky 15. 7. 2014, foto Jana Benešová Obrázek 11: Sušení 15. 7. 2014, foto Jana Benešová Obrázek 12: Přístroj na stanovení silic v rostlinných drogách, rozměry v milimetrech (ČESKÝLÉKOPIS, 2009)

9 SEZNAM TABULEK Tabulka č. 1 Čerstvá hmotnost rostlin v kontejnerech v g . obal (kontejner) -1 Tabulka č. 2 Suchá hmotnost rostlin v kontejnerech v g . obal (kontejner) -1 Tabulka č. 3 Sesychací poměr rostlin v kontejnerech Tabulka č. 4 Čerstvá hmotnost rostlin z pěstování v g . rostlina-1 Tabulka č. 5 Suchá hmotnost rostlin z pěstování v g . rostlina-1 Tabulka č. 6 Sesychací poměr rostlin z pěstování Tabulka č. 7 Obsah silic v ml . 100 g drogy

47

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Recommend Documents