MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
BRNO 2014
VERONIKA ZAJONCOVÁ
Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav Technologie potravin
Balení potravin Bakalářská práce
Vedoucí práce: MVDr. Olga Cwiková, Ph.D.
Vypracovala: Veronika Zajoncová
Brno 2014
Čestné prohlášení
Prohlašuji, že jsem práci:…………………………………………………………………. ……………………………………………………………………………………………... vypracoval/a samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědom/a, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne:………………………..
…………………………………………………….. podpis
Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucí bakalářské práce paní MVDr. Olze Cwikové, Ph.D. za poskytování rad, cenné připomínky a čas, který mi vždy s ochotou věnovala.
Abstrakt Bakalářská práce se zabývá jednotlivými druhy obalů, které se používají v potravinářském průmyslu. Mezi nejčastěji používané materiály pro výrobu obalu se řadí dřevo, papír, sklo, kov, textil a plasty. Mezi hlavní funkce obalu patří manipulační, ochranná, informační, prodejní a ekologická. Dále je práce zaměřena na cizorodé látky, které se mohou v potravinách nacházet. Nejčastěji jsou to estery kyseliny ftalové, formaldehyd, bisfenol A. Ty se mohou vyskytovat v potravině pouze v minimálním množství. Také jsem do práce začlenila problematiku označování potravin. Základním zdrojem informací pro spotřebitele jsou údaje na obalech. Podle toho se spotřebitel rozhodne při výběru potravin z velkého množství výrobků. Legislativa stanovuje požadavky na označování potravin, zaměřuje se na potraviny balené, nebalené a zabalené. Klíčová slova: obaly, balení, legislativa obalů, označování
Abstract The bachelor thesis deals with various types of packaging used in the food industry. The most commonly used materials for packaging include wood, paper, glass, metal, textiles and plastics. The main function of package include handling, safety, information, trade and ecological. Further work is aimed at foreign substances that may be located in food. Most of them are esters of phthalic acid, formaldehyde, and bisphenol A. These may be present in food in only small amounts. I also work to integrate the issue of food labeling. The primary source of information for consumers on the packaging of the data. Accordingly, the consumer chooses food choice from a wide range of products. Legislation establishes labeling requirements, focusing on the food packaged, unpackaged and wrapped. Keywords: package, packaging, legislation of package, labeling
OBSAH 1 ÚVOD ..................................................................................................................................... 8 2 CÍL PRÁCE ........................................................................................................................... 9 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED .................................................................................................... 10 3.1 Funkce obalu ................................................................................................................... 10 3.2 Vliv obalu na organoleptické vlastnosti.......................................................................... 11 3.3 Přehled používaných materiálů ....................................................................................... 11 3.3.1 Papír ......................................................................................................................... 11 3.3.1.1 Druhy papírových obalů .................................................................................... 11 3.3.2 Dřevo ........................................................................................................................ 14 3.3.3 Textil ........................................................................................................................ 14 3.3.4 Sklo........................................................................................................................... 15 3.3.5 Kov ........................................................................................................................... 15 3.3.5.1 Ocel .................................................................................................................... 16 3.3.5.2 Nerezová ocel .................................................................................................... 16 3.3.5.3 Hliník ................................................................................................................. 16 3.3.6 Plasty ........................................................................................................................ 17 3.3.7 Poživatelné obaly ..................................................................................................... 18 3.4 Inteligentní obaly ............................................................................................................ 19 3.5 Aktivní obaly .................................................................................................................. 20 3.6 Požadavky na materiály, které přichází do styku s potravinami ..................................... 21 3.7 Cizorodé látky vyskytující se v potravinách ................................................................... 24 3.7.1 Vzájemné působení obal - potravina ........................................................................ 25 3.7.2 Estery kyseliny ftalové (PAE) .................................................................................. 26 3.7.3 Bisfenol A (BPA) ..................................................................................................... 27 3.7.4 Formaldehyd............................................................................................................. 28
3.7.5 Kontaminanty ze skleněných obalů.......................................................................... 29 3.7.6 Papírové obaly a kontaminace.................................................................................. 29 3.7.7 Kontaminace z dřevěných obalů .............................................................................. 29 3.7.8 Barvy pro potisk ....................................................................................................... 29 3.8 Značení obalů .................................................................................................................. 30 3.8.1 Povinné údaje na potravinách dle nařízení EU 1169/2011 ...................................... 30 3.8.2 Na obale se neuvádí.................................................................................................. 33 3.8.3 Značení zabalených potravin .................................................................................... 34 3.8.4 Značení nebalených potravin ................................................................................... 35 3.9 Značky vyskytující se na obalech ................................................................................... 35 3.10 Norma IFS ..................................................................................................................... 41 3.11 Norma BRC .................................................................................................................. 41 4 ZÁVĚR ................................................................................................................................. 42 5 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ............................................................................... 44 SEZNAM OBRÁZKŮ ............................................................................................................ 49
1 ÚVOD Účel balení spočívá v ochraně potravin před znehodnocením chemickým, biologickým a fyzikálně chemickým a to při skladování, přepravě i distribuci. Obaly jsou nedílnou součástí potravin. Mnoho spotřebitelů si při kupování potravin vybírá také podle obalu, dívá se zejména na jeho vzhled. Pro výrobu obalů musí být použity zdravotně nezávadné obalové materiály, které jsou přípustné pro kontakt s potravinami. Obaly se používají podle charakteru potraviny např. různá pevnost, propustnost světla. V obalech se však také nachází kontaminující látky, které přechází z obalu do potravin. Cizorodé látky se mohou vyskytovat v potravině pouze v minimálním množství. Používají se, jen když slouží k zachování výživové hodnoty, také když chceme prodloužit skladování, zlepšit odolnost proti škodlivým vlivům a vylepšit podmínky výroby, zpracování, balení a přepravy. Jsou dané limity, kdy jsou považovány hodnoty kontaminujících látek ještě vyhovující např. obsahy cínu do 200 – 250 mg.kg-1. Obsah olova je povolen do 2,0 mg.kg-1. Základním zdrojem informací pro spotřebitele jsou údaje na obalech. Podle toho se spotřebitel rozhodne při výběru potravin z velkého množství výrobků. Co a jak musí být na baleném výrobku uvedeno, ukládají zákony a prováděcí vyhlášky a také nařízení ES. Legislativa stanovuje požadavky na označování potravin, zaměřuje se konkrétně na potraviny balené (tzn. balené ve výrobním závodě), nebalené a zabalené (tzn. balené v prodejně).
8
2 CÍL PRÁCE Cílem práce bylo prostudovat aktuální literaturu, která se zabývá balením potravin. Konkrétně jsem se zabývala jednotlivými druhy obalů používaných v potravinářském průmyslu, možným nebezpečím, která jsou s obaly asociována. Také jsem se zaměřila na legislativu a hygienické standardy týkající se obalů. A do práce jsem také začlenila problematiku označování potravin na obale.
9
3 LITERÁRNÍ PŘEHLED Dle zákona č. 477/2001 Sb. je obalem výrobek zhotovený z materiálu jakékoli povahy a určený k pojmutí, ochraně, manipulaci, dodávce, popřípadě prezentaci výrobku nebo výrobků určených spotřebiteli nebo jinému konečnému uživateli, jestliže má zároveň 1. v místě nákupu tvořit prodejní jednotku pro spotřebitele nebo jiného konečného uživatele (dále jen „ prodejní obal“), 2. v místě nákupu tvořit skupinu určitého počtu prodejních jednotek, ať již je tato skupina prodávána spotřebiteli nebo jinému konečnému uživateli, anebo slouží pouze jako pomůcka pro umístění do regálů v místě prodeje a může být z výrobku odstraněn, aniž se tím ovlivní jeho vlastnosti (dále jen „skupinový obal“), 3. usnadnit manipulaci s určitým množstvím prodejních jednotek nebo skupinových obalů a usnadnit jejich přepravu tak, aby se při manipulaci a přepravě zabránilo jejich fyzickému poškození (dále jen „přepravní obal“). Vratným obalem je obal, pro který existuje vytvořený způsob vracení použitého obalu osobě, která jej uvedl do oběhu.
3.1 Funkce obalu Hlavní funkce obalu jsou manipulační, ochranná, informační, prodejní a ekologická. Mezi hlavní priority manipulační funkce patří rozměr obalu, jeho hmotnost, odolnost proti poškození, bezpečné zavírání a odolnost proti povětrnostním vlivům. Funkce ochranná slouží zejména k ochraně potraviny před mechanickým poškozením, změnami vlhkosti a světlem. Informační funkce obalu složí k informování zákazníka o daném výrobku. Zákazník si zde může přečíst informace týkající se složení, datum výroby, datum spotřeby, způsob skladování a likvidaci odpadů. Mezi prodejní funkce patří zejména vzhled výrobku, protože ten se u mnohých zákazníků řadí na první místa. Ekologická funkce má na starosti chránit životní prostředí (Čujan, 2012).
10
3.2 Vliv obalu na organoleptické vlastnosti Úkolem obalu je zabránit úniku čichových složek. Pach nebo vůně může být vstřebávána potravinou. Nastává vypařování čichových aktivních složek z potravin do vzduchu nebo naopak. Další změnou jsou chemické změny složek, převážně oxidací, která způsobuje vypařování vonných látek, tehdy by se měl používat obal, který je nepropustný pro kyslík. Třetí změnou je uvolňování rozpustných nebo těkavých látek z obalu do potraviny. Zde je důležité zvolit vhodný obal pro potravinu. Při balení aromatických potravin je důležité vědět, jestli použít obal propustný nebo nepropustný pro senzorické složky. Mezi nepropustné obalové materiály patří kov a sklo, propustné jsou plasty. Je důležité dbát na kvalitu obalu a na vztah mezi obalem a potravinou, například kovovou chuť mohou způsobovat kovové obaly. Plastové obaly, u kterých se při výrobě přidávají stabilizátory, změkčovadla, plnidla a další mohou také ovlivňovat chuť balené potraviny (Kačeňák, 2001).
3.3 Přehled používaných materiálů 3.3.1 Papír Nejvíce využívaným materiálem jsou papírové obaly, karton a lepenka. Celosvětová spotřeba obalových prostředků činí 50 %. Lepenka je nejšetrnější k životnímu prostředí, ale potravině neposkytuje dostatečnou ochranu. Nevýhodou těchto obalů je, že neochrání potravinu před vodou, plynem, aromatickými látkami a plísněmi. Proto se u těchto obalů využívá povrchového zušlechtění. Levný papír se může kombinovat s plasty a tak se získají obalové materiály s dobrými funkčními vlastnostmi (Kačeňák, 2001).
3.3.1.1 Druhy papírových obalů Papírové obaly se dělí podle plošné hmotnosti, jako papír se označují do plošné hmotnosti 150 g.m-2, jako karton od 150 do 250 g.m-2 a jako lepenky nad 250 g.m-2.
11
Z papírenských materiálů máme dva druhy obalů a to fóliový materiál a hotové obaly (Čurda, 1982). Fóliový materiál Fóliový materiál se rozděluje na nepromastitelné papíry, které se dělí na pergamen, ten je nepropustný pro tuky a používá se přímo na balení potravin nebo s kombinací s hliníkem na balení masa, tvarohu, sýrů, másla, dále sem patří pergamenová náhrada a pergamín (Dobiáš, Čurda, 2004). Pergamenová náhrada má nižší nepromastitelnou než pergamen a malou rozpustnost pro organické páry. Používá se pro balení potravin, které obsahují tuk a jsou méně vlhké např. sušenky, pro balení aromatických pochutin např. káva, koření. U pergamenové náhrady se provádí podlepování hliníkovou folií (Smejtková, 2004). Mezi fóliový materiál se řadí, imitace nepromastitelných papírů pod tuto skupinu spadá havana bezdřevá a dřevitá, která se používá na podlepování hliníkových fólii na balení másla, čokolády. Sulfitové papíry také spadají pod fóliový materiál, jsou to konkrétně alba, albino a jsou dobře potiskovatelné a vhodné pro úpravu plasty a parafinováním (Dobiáš, Čurda, 2004). Hotové obaly Hotové obaly se dělí na měkké, to jsou konkrétně sáčky, mohou být z různých typů papíru, existují čtyři základní typy: s plochým dnem, plochým dnem a postranním záhybem, sáčky s křížovým dnem a s obdélníkovým dnem a postranním záhybem (Dobiáš, Čurda, 2004). Dále sem patří pytle, které se hodí zejména jako přepravní obal sypkých materiálů. Pro pevnost se používá více vrstev papíru např. pro vnitrostátní přepravu až 3 vrstvy. Existují tři typy pytlů, a to lepené křížové dno, dno i konec je sešit a ventilové pytle (Smejtková, 2004).
12
Obr. 1 Typy papírových sáčků: a) s plochým dnem, b) s postranním záhybem, c) s křížovým dnem, d) s obdélníkovým dnem a s postranním záhybem (Čurda, 1982)
Další hotové obaly jsou tuhé, sem se řadí skládačky, které jsou velice rozšířené a mají různé typy uzávěrů: lepící, zasouvací, ouškový a jazýčkový (Dobiáš, Čurda, 2004). Řadí se mezi nejrozšířenější spotřebitelské obaly a jsou výhodné díky své potiskovatelnosti, stabilitě a skladovatelnosti. Mezi další tuhé obaly patří lepenkové bedny, ty se řadí mezi přepravní obaly. Je výhodná jejich nízká hmotnost, menší náklady. Bedny z hladké lepenky se používají pro těžké náplně např. cukr, konzervy. Bedny z vlnité lepenky pro náplně, které vyžadují izolaci proto nárazům a teplotě. Dalším tuhým obalem je vinutá kartonáž, má válcovitý nebo kónický tvar. Vyžaduje se vodovzdornost, z toho důvodu se parafinují nebo jiným způsobem impregnují. Vylepují se hliníkovou folií a tak dostáváme dobrou ochranu pro hygroskopické výrobky jako je např. sušené mléko. Tuhým obalem jsou nasávané obaly, které se díky své pevnosti a pružnosti používají jako proložky na vejce, podložky pro balení masa, ovoce a zeleniny (Smejtková, 2004).
13
Obr. 2 Typy uzávěrů jednodílných skládaček: a) lepící, b) zasouvací, c) ouškový, d) jazýčkový (Čurda, 1982).
3.3.2 Dřevo Dnes se od tohoto obalu ustupuje především kvůli ceně. Výhodou dřeva je hlavně chemická odolnost, tepelná izolace. Nevýhodou je cena, špatná odolnost proti mikroorganismům. Některé dřevo způsobuje přímým stykem s potravinou trpkou chuť, to se týká zejména dubu. V balení potravin se používají dřeva měkká a tvrdá. Mezi měkké patří smrk, který se využívá při výrobě beden, sudů. Tvrdá dřeva jsou dubová a buková, ty se používají na výrobu soudků pro potraviny s vyšším množstvím tuku například máslo, sádlo, jedlé oleje (Dobiáš, Čurda, 2004).
3.3.3 Textil Dobrými vlastnostmi textilu jsou pevnost, poddajnost, malá hmotnost, prodyšnost. Mezi přepravní obaly vyrobené z textilie se řadí pytle, žoky. Do spotřebitelských obalů patří síťky. Materiály na výrobu jsou juta, koudel, spřádaný papír, mezi nové materiály se řadí tkaniny z proužků plastů, netkané tkaniny, ty jsou pevnější a jsou odolné proti vlhkosti a mikrobům (Dobiáš, Čurda, 2004). Mezi přepravní obaly se řadí pytle, žoky a velkoprostorové pytle a skládací kontejnery z plastových tkanin. Pytle se používají pro náplně o hmotnosti 25 – 100 kg. Jsou určeny zejména tam, kde je důležitá prodyšnost, pevnost i ve vlhkém prostředí. Nevýhodou je pronikání práškovité náplně tkaninou, uvolňování vláken příze do obsahu pytle. Žoky se využívají hlavně pro lisované 14
materiály chmel, tabák. Mají větší hmotnost a stahují se ocelovými páskami.
Do
spotřebitelských obalů se řadí síťky a netkaná síťovina. Síťky se využívají hlavně pro ovoce a zeleninu. Netkaná síťovina je pro potraviny o menší hmotnosti, využívají se také jako ochrana skleněných obalů před nárazem (Smejtková, 2004).
3.3.4 Sklo Výhodou obalů ze skla je jeho chemická a teplená odolnost, sterilizace a vícenásobné použití. Nevýhodou je zejména hmotnost a křehkost. Tvarování těchto obalů se provádí lisováním a vyfukováním. Spotřebitelské obaly ze skla rozdělujeme na obalové sklo nápojové a obalové sklo konzervové. Sklo nápojové je určené zejména na mléko, pivo, víno, limonády, sirupy, minerální vody, octy a oleje. Tyto obaly musí mít funkční uzávěry a být odolné proti vnitřnímu tlaku. Druhý typ skleněných obalů má široké hrdlo, musí mít vhodný typ uzavírání a být lehce otvíratelný. Využívají se zejména na zavařeniny, med, majonézy, kečupy atd. (Kačeňák, 2007). Obalové sklo obsahuje křemík (SiO2 – 75 %), který zlepšuje odolnost vůči teplotním změnám, dále obsahuje vápník (CaCO3 – 10 %) ten zvyšuje chemickou odolnost a v neposlední řadě sodík (Na2CO3 – 15 %), který snižuje teplotu tavení a přispívá ke zvýšení tepelné roztažnosti (Smejtková, 2004).
3.3.5 Kov K výrobě obalů z kovu se používá hlavně ocel a hliník. Výhodné vlastnosti jsou neprodyšnost, teplená stabilita, ochrana proti působení světla, vzduchu a vlhkosti. Nevýhodou je rozrušení materiálu vnějšími vlivy (Kačeňák, 2001). Kovy, které se používají pro potravinářské účely, jsou nejčastěji tyto: ocel, hliník, cín, chrom, zinek, olovo. Cín se jako samostatný obalový materiál nepoužívá, je využíván pouze k povrchové ochraně ocelových plechů, stejně jako chrom. Zinek se také využívá k povrchové ochraně, zejména u přepravních obalů. Olovo se používá k výrobě tub spíše pro technické účely (Čurda, 1982).
15
3.3.5.1 Ocel Mezi nejvíce používané potravinářské obaly patří konzervové plechovky, které jsou vyráběné z ocelových plechů. Dříve se na výrobu používal černý ocelový plech, který se zpracovával kontinuálním válcováním v pásech, vyválcuje se pás plechu o tloušťce 2 mm. Tento plech se namáčí ve směsi kyseliny sírové, dusičné a fluorovodíkové z důvodu, aby se odstranily z povrchu plechu oxidy železa. Dále se za studena válcuje plech na tloušťku 0,16 – 0,25 mm, poté se žíhá, tím se dosáhne zlepšení vlastností plechu. Nakonec se ještě jednou za studena doválcovávají. Je důležité tento plech chránit vrstvou laku (Smejtková, 2004). Dnes se vyrábějí plechovky z bílých ocelových plechů, které mají tloušťku 0,2 – 0,3 mm. Provádí se zušlechťování pocínováním nebo také lakováním, to má vliv na pevnost, estetický dojem a korozi (Žižková, Caisová, 2011). Mezi obaly z ocelového plechu se řadí třídílné plechovky, které se skládají ze tří částí a to z pláště, dna a víka. Dvoudílné plechovky, kde jsou dno a plášť z jednoho kusu plechu a vyrábějí se tažením. Výhodami těchto plechovek jsou větší pevnost a těsnost (Dobiáš, Čurda, 2004).
3.3.5.2 Nerezová ocel Pro spotřebitelské obaly se nevyužívá, kvůli ceně. Ocel je legována ušlechtilými kovy (Cr, Ni, Mn, Pb, Cd). V potravinářství se mohou využívat pouze oceli s limitovaným obsahem legujících příměsí (Smejtková, 2004).
3.3.5.3 Hliník Hliník k výrobě plechovek se používá o minimální čistotě 99,5 %. Je limitován také obsah některých prvků a to především Be (0,005 %), As (0,05 %), Cd (0,01 %), Bi (0,2 %). Hliníková folie se používá v potravinářství díky její lehkosti, odolnosti proti korozi, nejedovatosti, snadné tvarovatelnosti, tepleným vlastnostem, výborným bariérovým vlastnostem (Žižková, 2012). Mezi nevýhody hliníkových obalů patří náročná výroba, menší mechanická pevnost, menší chemická odolnost v kyselém prostředí. Spotřebitelské obaly z hliníku jsou plechovky, tuby, fólie (Smejtková, 2004). 16
3.3.6 Plasty Na obalech z plastů musí být označeno, o jaký polymer se jedná. Dle Čujana (2012) polymery dělíme na termoplasty, které měknou v teple, chladem tuhnout (nylon, polyetylen, polyvinylchlorid, polystyren, teflon) a termosety, které tvrdnou teplem (bakelit, epoxid, polyester, polyuretan). K výrobě obalů se nejčastěji používají tyto plasty: PET ˗ polyetylenterefralát. Je vytvořen z meziproduktů kyseliny tereftalové a etylenglykolu, které se získávají z ropy. Mezi hlavní typy obalů z PET se řadí lahve, kelímky a sáčky. PET je při požití biologicky inertní, je bezpečný při kontaktu s pokožkou a nezpůsobuje nebezpečí při inhalaci. Amesův test prokázal, že PET nepoškozuje genetickou informaci. Další studie prokázaly, že PET není toxický a nepředstavuje žádné ohrožení pro lidský organismus (ILSI, 2000). Polyetylen tereftalát je čirý, pevný a má dobrou odolnost proti pronikání plynů a vlhkosti (Čujan, 2012). PE ˗ polyetylen je málo propustný pro vodní páru a vodu, daleko více je propustný pro kyslík, oxid uhličitý a aromatické látky. Za normální teploty se nerozpouštějí v organických rozpouštědlech (Čurda, 1982). Migrace do tekutých potravin bude vyšší, než u tuhých nebo suchých potravin. Látky, které přecházejí z polyetylenu do potravin, obsahují zbytkové monomery a žádné aditiva nebo jiné látky používané při výrobě. Každá migrace musí být v souladu se stanovenými předpisy (Tice, 2003). Rozlišujeme dva typy polyetylenu: HDPE - polyetylen o vysoké hustotě se používá k výrobě lahví na mléko, džusy, vody. Lahve z nepigmentovaného HDPE jsou průhledné, mají dobré bariérové vlastnosti a tuhost. Hodí se pro balení výrobků s krátkou trvanlivostí, jako je margarín, mléko, margarínové tuby a jogurtové kelímky (Čujan, 2012). LDPE - polyetylen o nízké hustotě je plast, který se používá pro obaly sáčkové např. pro zmrazené potraviny nebo ve formě laminátů spolu s papírem, celofánem a hliníkovou fólií (Čurda, 1982).
17
PVC ˗ polyvinylchlorid má stále fyzikální vlastnosti, dále je také značně chemicky odolný, odolný vůči klimatickým vlivům a má stabilní elektrické vlastnosti. Je to nejvíce
používaný
materiál,
díky
jeho
nízkým
nákladům
(Čujan,
2012).
Polyvinylchlorid lze rozdělit na tuhý PVC-U nebo měkčený PVC-P do kterého se přidávají plastifikátory a tím se stává jemný a poddajný. Přidáním pigmentů může být také různě barevný, bílý nebo černý, existuje také průhledný nebo matný PVC (Leadbitter, 2003). PP - polypropylen má vynikající chemickou odolnost, je pevný a má nejnižší hustotu ze všech plastů používaných jako obaly. Používá se na výrobu obalů – lahve na kečup, jogurtové kelímky a tuby na margarín (Čujan, 2012). Polypropylen je inertní materiál a neohrožuje zdraví konzumenta. Pokud přicházejí do styku s potravinami, musí vyhovovat
požadavkům
stanoveným
v evropských směrnicích.
Migrace látek
z polypropylenových plastů do potravin a nápojů, závisí na typu potraviny a nápoje a také na teplotě a délce kontaktu s potravinou (Tice, 2002). PS – polystyren. Mezi dobré vlastnosti se řadí vysoká čistota, bezbarvost, tvrdost. Nevýhodou je jeho křehkost. Má špatné bariérové vlastnosti pro vodní páry a plyny jako je kyslík a oxid uhličitý. Nehodí se pro balení vysokotučných potravin, protože v kontaktu s těmito potravinami začne praskat. Krystalový polystyren se využívá u potravin, kde je výhodou především jeho krystalová čirost (ILSI, 2002). Polystyren je velmi všestranný materiál, může být jak pevný, tak i pěnový. Obecně je čirý, tvrdý a křehký (Čujan, 2012).
3.3.7 Poživatelné obaly Poživatelné obaly mohou být tvořeny z látek syntetických nebo přírodních, ty jsou tvořeny ze sacharidů, bílkovin nebo lipoidních látek. Poživatelné obaly se používají ve formě folií, povlaků nebo kapslí. Je také možné mezi tyto obaly řadit vrstvu ledu při glazování ryb ledem, je to dobrá překážka pro kyslík, zabraňuje oxidaci a vysychání. Poživatelné obaly se mohou použít jako 18
spotřebitelské obaly, kdy chrání potravinu před znečištěním, z potraviny se před konzumací odstraňují. Poživatelné obaly se ale také mohou konzumovat s potravinou v původním stavu nebo po tepleném opracování např. párky (Smejtková, 2004).
Sacharidy ˗ jedním z poživatelných obalů je amylosa, která se využívá ve formě fólií nebo povlaků. Tyto obaly se používají pro balení zmrazeného masa, drůbeže a ryb, ale i pro balení omáček, polévkových přípravků a párkových střev. Celulózové obaly jsou nestravitelné. Pro povlaky se využívají deriváty celulosy ethylcelulosa, acetobutyrát celulosy a hydroxypropylcelulosa. Pektin se využívá jako jedlý obal, nejčastěji jako povlak např. k zabránění lepkavosti kandovaného ovoce. Dalším jedlým obalem jsou algináty, jejich povlak se využívá u umělých klihovkových střev pro lepší sloupatelnost střev z výrobku (Čurda, 1982). Bílkoviny ˗ Želatina se využívá ve formě kapslí, zejména u jedlých olejů, tuků. Povlékání želatinou se provádí v kombinaci s pektinem, algináty, cukrem. Umělá střeva klihovková jsou dalším možným poživatelným obalem (Dobiáš, Čurda, 2004). Lipoidní látky ˗ Vosky, jako povlaky se používají především na ovoce a zeleninu. Petrolejové vosky se používají pro sýry, maso, drůbež, zmrazené výrobky. Acetoglyceridy nanášejí se jako povlaky na sýry, dále také na maso, ryby, drůbež a ovoce proti nežádoucím změnám potravin např. vysychání (Čurda, 1982). Syntetické materiály ˗ řadí se mezi ně polyvinylalkohol, který je rozpustný ve vodě. Využívá se ve formě povlaků a fólií (Čurda, 1982).
3.4 Inteligentní obaly Inteligentní obaly nemění vlastnosti potravin, ale zaměřují se na změny týkající se prostředí potraviny. Obalové systémy obsahují zařízení, která jsou schopná snímání a poskytují informace o funkcích a vlastnostech balených potravin. Tento ukazatel je zabudován do materiálu nebo se nachází na povrchu obalu (Han a kol., 2005). Existují tři typy ukazatelů. Mezi první se řadí ukazatelé, které jsou připevněny zvenku na obal, 19
jsou to ukazatele teploty v závislosti na čase a nárazů. Druhým typem jsou vnitřní ukazatelé, které jsou umístěny uvnitř obalu, je to například indikátor úniku kyslíku a oxidu uhličitého (Ahvenainen, 2003). Třetím typem jsou ukazatele, které zvyšují efektivitu toku informací mezi produktem a spotřebitelem. Jsou to především speciální čárové kódy, které obsahují informace o produktu, jako je použití a datum spotřeby (Coles a kol., 2003).
3.5 Aktivní obaly Aktivní obaly prodlužují údržnost, bezpečnost, ale mění i senzorické a nutriční vlastnosti. Aktivní obaly můžeme rozdělit do několika skupin. Nejčastějším jsou obaly z materiálů, které dokáží z okolní atmosféry vylučovat nežádoucí plyny. Absorbují z okolí potravin kyslík, oxid uhličitý, aldehydy, aminy a etylen. Druhé jsou obaly, které obsahují nebo produkují migrující látky. Další skupinou jsou obaly, které uvolňují do potravin aditiva (Obruča, 2008). K potlačení růstu plísní se využívají lapače kyslíku např. u sýrů, pekařských výrobků, těstovin. Také zamezují oxidaci lipidů, úbytku nutričních složek a ztrátě barvy u rostlinných i živočišných výrobků. Údržnost ovoce a zeleniny prodlužují lapače etylenu. Obalové materiály, které uvolňují oxid uhličitý, mají bakteriostatický účinek a ovlivňují respiraci ovoce a zeleniny (Kvasničková, 2002). V Nařízení komise (ES) č. 450/2009 o aktivních a inteligentních materiálech a předmětech určených pro styk s potravinami jsou uvedena pravidla pro označování tak, aby mohl spotřebitel identifikovat nejedlé části, označují se aktivní a inteligentní materiály a předměty nebo jejich části vždy, když mohou být považovány za jedlé: a) slovy „NEJEZTE“ a b) vždy, je-li to technicky možné, daným symbolem, znázorněným na obr. č 3
20
Obr. 3 Označení pro nejedlé části obalu
3.6 Požadavky na materiály, které přichází do styku s potravinami Vyhláška ministerstva zdravotnictví o hygienických požadavcích na výrobky určené pro styk s potravinami a pokrmy č. 38/2001 Sb. udává, že musí být při výrobě výrobků určených pro styk s potravinami použity pouze přírodní materiály, jako například korek nebo dřevo nejedovatých dřevin, bez kazů, zbytků kůry a výronů pryskyřic, s hladkým nepopraskaným povrchem. Tyto materiály nesmějí vykazovat napadení škůdci nebo mikroorganismy, zejména mikroskopickými vláknitými houbami. Materiály a výrobky z plastů, laky, nátěrové hmoty a výrobky opatřené povrchovou úpravou, jakož i lepidla, která obsahují, nebo jsou vyrobena z jedné nebo více následujících látek a) 2,2-bis[4-(2,3-epocypropoxy)fenyl]popan a některé jeho deriváty, b) bis(2,3-epoxypropyl)ethery bis(hydroxyfenyl)methanu a některé jejich deriváty, c) novolac-glycidylethery a některé jejich deriváty musí vyhovovat požadavkům přímo použitelného předpisu Evropských společenství. Výrobky určené pro styk s potravinami mohou být potištěny jen na plochách, které nepřicházejí do styku s potravinami. U výrobků tvořených několika vrstvami může být potisk v mezivrstvě. Potisk nesmí pronikat nebo být otisknut na plochách, které přijdou do styku s potravinami. Rozpouštědla barev musí být dokonale odtěkaná. Pro barvení a potisk výrobků určených pro styk s potravinami se nesmí používat barvicí prostředky na základě sloučenin antimonu, arzénu, šestimocného chrómu, kadmia, olova, rtuti a selenu.
21
Požadavky na výrobky z plastů Pro výrobu plastů a výrobků z plastů určených pro styk s potravinami lze použít pouze monomery, výchozí látky a přísady uvedené v seznamu látek přílohy. Za plasty se podle této vyhlášky nepovažují: a) lakovaný nebo nelakovaný celofán, b) elastomery a materiály na základě přírodního nebo syntetického kaučuku, c) papír a lepenka, modifikované i nemodifikované přídavkem plastů, d) povrchové úpravy získané 1. z parafínových vosků, včetně vosků syntetických parafínových nebo mikrokrystalických, 2. ze směsí výše uvedených vosků nebo z jejich směsí s plasty, e) iontoměničové pryskyřice, f) silikony. Požadavky na výrobky z kovových materiálů Vnější i vnitřní povrch výrobků z kovů musí být čistý, hladký, bez makroskopických viditelných trhlin, skvrn, zjevných rýh, známek koroze, otřepků, zalisovaných předmětů, promáčklin, výdutin, ostřin nebo ostrých přelisků. Je přípustný jen takový stupeň deformace kovových výrobků, který neovlivní nepříznivě jejich funkci. Požadavky na výrobky z papíru, kartonu a lepenky Pro výrobu výrobků z papíru, kartonu a lepenky včetně jejich zušlechtěných forem se smí používat jen materiály vyrobené ze surovin, přísad, pomocných a jiných látek, jejichž seznam a přípustná množství jsou uvedeny v příloze. Papírové obalové materiály mohou dosahovat nejvyšší vlhkost 8 %. Opakované použití papírových obalů pro přímé balení potravin se nepřipouští. 22
Další požadavky určuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1935/2004 o materiálech a předmětech určených pro styk s potravinami Toto nařízení se vztahuje na materiály a předměty, včetně aktivních a inteligentních materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami, které v konečném stavu: a) jsou určené pro styk s potravinami; nebo b) již jsou ve styku s potravinami a jsou pro tento účel určeny; nebo c) se u nich dá důvodně očekávat, že přijdou do styku s potravinami nebo že při jejich běžném nebo předvídatelném použití dojde k přenosu jejich složek do potravin Toto nařízení se nevztahuje na: a) materiály a předměty, které jsou dodávány jako starožitnosti; b) látky pro povrchové vrstvy a povlaky, například látky pokrývající povrch sýra, zpracované masné výroby nebo ovoce, které tvoří součást potraviny a které mohou být společně s touto potravinou konzumovány; c) pevná veřejná nebo soukromá zařízení pro dodávku vody. Materiály a předměty, včetně aktivních a inteligentních materiálů a předmětů, musí být vyrobeny v souladu se správnou výrobní praxí tak, aby za obvyklých nebo předvídatelných podmínek použití neuvolňovaly své složky do potravin v množstvích, která by mohla: a) ohrozit zdraví lidí; nebo b) způsobit nepřijatelnou změnu ve složení potravin; nebo c) způsobit zhoršení organoleptických vlastností potravin.
23
K materiálům a předmětům, které při uvedení na trh ještě nejsou ve styku s potravinami, se připojí slova „pro styk s potravinami“ nebo konkrétní označení týkající se jejich použití, jako kávovar, láhev na víno, polévková lžíce nebo symbol:
Obr. č. 4 označení pro nezávadné materiály
3.7 Cizorodé látky vyskytující se v potravinách Mezi cizorodé látky patří anorganické a organické hmoty, které původně nebyly obsaženy v potravině. Tyto látky se nepoužívají samostatně, ale vždy jako přísada. Jde především o látky aditivní a kontaminující. Cizorodé látky se mohou, vyskytnout v potravině pouze v minimálním množství. Můžeme je použít, jen když slouží k zachování výživové hodnoty, také když chceme prodloužit skladování, zlepšit odolnost proti škodlivým vlivům a vylepšit podmínky výroby, zpracování, balení a přepravy (Kačeňák, 2001). Cizorodé látky aditivní jsou takové, které se přidávají do potravin zejména ze senzorického hlediska. Na obalech potravin musí být zřetelně a nesmazatelně zapsáno množství a přítomnost těchto látek (Kačeňák, 2001). Mezi potravinářská aditiva se řadí tyto látky: antioxidanty, barviva, konzervanty, kyseliny a regulátory kyselosti, tavící soli, kypřící látky, náhradní sladidla, látky zvýrazňující chuť a vůni, zahušťovadla atd. (Komprda, 2004). Cizorodé látky kontaminující jsou takové, které se dostanou do potraviny z okolí, zejména při zpracování, balení nebo také skladování. Rozlišují se dva základní mechanismy narušení obalového materiálu potravinářských výrobků a to v případě, že se jedná o tekuté nebo dostatečně vlhké potraviny. Prvním je rozpouštění obalu a 24
druhým je vyluhování složek z obalu. Rozpouštějí se zejména kovové obaly (Kačeňák, 2001). Dochází k úplnému rozpuštění obalového materiálu. Koroze, probíhá u kovových obalů, které jsou v kontaktu s převážně kyselými potravinami. Tím, že dochází k rozpouštění lze najít v potravinách vyšší koncentrace kovů. Za vyhovující jsou považovány obsahy cínů do 200 ˗ 250 mg.kg-1. V konzervovaných potravinách se vyskytují obsahy olova do 0,5 mg.kg-1, v České republice je povolen obsah do 2,0 mg.kg-1. Pro hliníkové obaly, to jsou plechovky a tuby, je povolený limit až 100 mg na kg produktu (Smejtková, 2004). Vyluhování látek z materiálu se děje bez viditelného poškození obalu. Probíhá zejména u plastových obalů, kdy do potraviny přechází zbytky monomerů nebo přídavných látek např. antioxidanty, změkčovadla, maziva atd. (Čurda, 1982). Z hlediska migrace se rozlišují tři základní typy interakce obalu s potravinou. První skupina je typická nulovou migrací z obalů v kontaktu s potravinou. Řadí se sem pevné, tvrdé a suché potraviny balené v inertních obalech, např. tvrdé ovoce a zelenina, cukr, sůl. Mezi druhou skupinu se řadí migrace složek obalů, která probíhá bez vlivu na přítomnost nebo vlastnost potraviny. Uvolňování plynných složek např. vinylchloridu do potravin. Třetí skupina je typická uvolňováním složek obalů závislá na přítomnosti potraviny (Smejtková, 2004). Nejdůležitější toxické látky, které se mohou uvolnit do potraviny, jsou arzen, olovo, měď, zinek, cín, hliník a železo. Arzen se vyskytuje v papírových obalech a přechází do cukrovinek a pomazánek. Cín se nachází na vnitřní straně konzervových plechovek a narušuje zejména senzorické vlastnosti potraviny, ale nemá silné toxické vlastnosti (Kačeňák, 2001).
3.7.1 Vzájemné působení obal - potravina Obalové prostředky nesmí uvolňovat složky do potravin v takovém množství, které by mohlo ohrozit zdraví lidí nebo vyvolat změnu ve složení potravin a způsobit zhoršení organoleptických vlastností. U obalových prostředků z polymerů platí stejný předpis ve všech zemích EU dle Nařízení komise (EU) č. 10/2011 o materiálech a předmětech 25
z plastů určených pro styk s potravinami. Stanovuje celkovou maximální migraci u polymerů, která je 60 mg/kg, seznam látek z kterých mohou být plastové obaly vyrobeny a specifickou migraci, která určuje maximální migraci každé použité látky. Toto nařízení se vztahuje také na vrstvené materiály na bázi papíru, u kterých se dostává do kontaktu s potravinou plastová vrstva např. nápojové kartony, papír s nánosem PE. U obalových materiálů z papíru a lepenky si požadavky stanovuje každý stát individuálně (Volek, 2011).
3.7.2 Estery kyseliny ftalové (PAE) Charakteristika Ftaláty jsou organické lipofilní sloučeniny. Používají se při výrobě tiskařských barev a laků, kdy se přidávají pro zlepšení přilnavosti povrchu, pružnosti a odolnosti zmačkání (Fierens a kol., 2012). Nejvíce používaným ftalátem je DEHP u kterého je také prokázáno nejvíce nežádoucích zdravotních účinků (Nanni a kol., 2011). Delší molekuly ftalátů, mezi které patří di(2-ethlyhexyl) ftalát (DEHP), diisononylftalát (DINP), butyl benzyl ftalát (BBP) mají uplatnění zejména jako změkčovadla polymerů hlavně polyvinylchloridu (PVC) a jiných pryskyřic jako jsou polyvinylacetáty polyuretany. Cílem je zlepšit ohebnost a funkčnost. Zhruba 80 % ftalátů se používá pro tento účel (Gómez-Hens a kol., 2003). Množství ftalátů, které se objeví v potravinách, záleží na mnoha faktorech, především na koncentraci ftalátů, době skladování, skladovací teplotě, obsahu tuku v potravinách a době kontaktu s potravinou, obsahu tuku v potravinách, protože pokud obsahují více tuku je větší riziko vyluhování ftalátů (Balafas a kol., 1999). Hodnoty kontaminace potravin se uvádí v rozmezí setin až jednotek mg.kg-1. Ftaláty bývají přijímány nejčastěji vzduchem, vodou a potravinami nebo kontaktem s kůží (Velíšek, 1999).
26
Nežádoucí účinky Mnoho experimentů u hlodavců prokázalo nežádoucí účinky ftalátů na reprodukční systém a na nitroděložní vývoj plodu. U samic potkanů, které byly vystaveny vysoké dávce DEHP se v důsledku snížení hladiny estradiolu v séru zastavila ovulace. U samců se v důsledku vysokých příjmů ftalátů objevil vrozený rozštěp močové trubice, kryptorchismus a další poruchy pohlavních orgánů. Negativní vlivy ftalátů na reprodukci a vývoj u hlodavců je zřejmý, působení na člověka nebylo zcela objasněno, důvodem je to, že se provádí velmi málo studií na toto téma (Mikula, 2005). Dle Gajdůškové, (1996) kdy byly analyzovány potravinářské obaly plastové, papírové,
hliníkové
fólie
s barevnými
potisky
z malospotřebitelských
balení
jednotlivých komodit pro stanovení esterů kyseliny ftalové (PAE) se ve 42 vzorcích prokázal výskyt DEHP, di-n-butyl ftalát (DBP). Obsah u DEHP se pohyboval od 57 do 3027 µg, u DBP od 6 do 2349 µg. Byla prokázána odchylnost ve výskytu a hromadění DEHP a DBP v obalech, které jsou v přímém kontaktu s potravinou. Studie, kdy se zjišťoval obsah ftalátů v obalech potištěných a nepotištěných, prokázala vyšší obsah DEHP v potištěných částech obalů. U obalu s potiskem byla koncentrace DEHP od 0,1 do 4259 µg/g a DBP 0,1 až 1298 µg/g, u obalu bez potisku byl obsah DEHP od 0,1 – 1881 µg/g a DBP 0,1 do 686 µg/g. Zvýšený obsah ftalátů u potištěných obalů je díky potiskovým barvám (Jarošová, 2010).
3.7.3 Bisfenol A (BPA) Charakteristika Bisfenol A je chemická látka, která se používá zejména v kombinaci s jinými chemickými látkami pro výrobu plastů a pryskyřic. Používá se při výrobě polykarbonátu, vysoce výkonného průhledného a tvrdého plastu. Polykarbonát se používá k výrobě potravinářských obalů, například vratných nápojových lahví, dětských kojeneckých lahví, nádobí a skladovacích kontejnerů. Zbytky BPA jsou přítomny také v 27
epoxidových pryskyřic použitých k výrobě ochranných nátěrů u nápojových plechovek. BPA může migrovat v malých množstvích do potravin a nápojů, uložených v materiálech, které obsahují tuto látku (EFSA, 2014). Nežádoucí účinky BPA je schopen narušit působení estrogenu. Proto se nedávná studie zaměřila na dopady nízkých úrovní BPA v plodu nebo narozených potkanů či myší. Některé vývojové účinky pozorované u hlodavců vystavených nízkému dávkování BPA pozorovaly změny v mozku a chování, časný nástup puberty, změny prostaty a rozvoj močových cest. Bisfenol A odhalen v obecné populaci pochází především z konzumace potravin a nápojů. Poslední národní průzkum Centra pro kontrolu nemocí a prevenci nalezlo BPA v moči více než 90 % lidí, studie zahrnovala děti od šesti let věku a starších a dospělých (Schierow, 2010).
3.7.4 Formaldehyd Formaldehyd je chemická látka, která se používá při zpracování dřeva, výrobě papírů, plastů, barviv a textilu. Požití malého množství formaldehydu nezpůsobí akutní problémy, ale požití velkého množství může způsobit silné bolesti břicha, zvracení, bezvědomí, poškození ledvin a případně i smrt. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je obecná populace vystavena formaldehydu především při vdechování. Je klasifikován jako karcinogenní pro člověka (Yau, 2007). Dle vyhlášky č. 38/2001 Sb. o hygienických požadavcích na výrobky určené pro styk s potravinami a pokrmy je pro materiály z plastů a předměty, které přicházejí do styku s potravinami stanovený specifický limit migrace formaldehydu ve výši 15 mg/kg. Dle šetření Spolkového úřadu pro hodnocení rizik je prokázáno, že melaminové pryskyřice, jejichž základními surovinami jsou melamin a formaldehyd, které se využívají při výrobě předmětů denní potřeby, jako jsou kuchyňské náčiní a nádobí, při vaření a ohřívání v mikrovlnných troubách dochází k uvolňování zvýšeného množství melaminu a formaldehydu, které může migrovat do potravin (Nehasilová, 2011). 28
3.7.5 Kontaminanty ze skleněných obalů Při delším působení kondenzované vody na skleněný obal před naplněním může dojít ke korozi za vzniku alkalických křemičitanů. Ty mohou přecházet do výrobku. Ionty kovů jako je železo, mangan, chrom, které se používají při barvení u barevného skla, také mohou přejít do potraviny. Odolnost barevných obalových skel musí být vyšší než u bezbarvých skel (Velíšek, 1999).
3.7.6 Papírové obaly a kontaminace Je prokázáno, že k migraci z papíru a lepenky dochází, a to i v případě suchých potravin. Migrují především benzofenony a chlorované fenoly, které vznikají bělením papíroviny. Benzofenon migruje rychle na potraviny i během mrazírenského skladování (Triantafyllou a kol., 2007).
3.7.7 Kontaminace z dřevěných obalů Dřevěné obaly nejsou vhodné pro přímý kontakt s potravinami. Snadno se z nich uvolňují složky dřeva, pryskyřičnaté látky, třísloviny. Před použitím je vhodné tyto obaly ošetřit vyluhováním vodou a roztoky uhličitanu sodného nebo kyseliny siřičité nebo na vnitřní povrch použít ochrannou vrstvu. Extrakce složek dřeva do produktu je žádoucí pouze u skladování destilátů a vín v dubových sudech (Velíšek, 1999).
3.7.8 Barvy pro potisk Pro potiskování obalů by se měly používat barvy nízkozápachové a nízkomigrační, aby svoji vůní či zápachem neovlivnily potravinu a aby žádné látky nepronikly do potraviny. Je vhodné se řídit seznamem zakázaných a doporučených látek vydaným Evropským svazem výrobců tiskových barev EuPIA a Evropskou radou průmyslu malířských, tiskových a uměleckých barev CEPE. Nebezpečné je také používání recyklovaných kartonů, protože jsou velmi savé a barva jimi prosákne (Dočkal, 2011). 29
3.8 Značení obalů Vyhláška č. 113/2005 Sb. ze dne 4. března 2005 o způsobu označování potravin a tabákových výrobků stanoví, že Označení názvu potravin a tabákových výrobků se provádí tak, aby neuváděly spotřebitele v omyl a) pokud se týká charakteristiky potraviny, její podstaty, totožnosti, vlastností, složení, množství, trvanlivosti, původu nebo vzniku, způsobu zpracování nebo výroby, b) přisuzováním účinků nebo vlastností, které potravina nevykazuje, c) vyvoláváním dojmu, že potravina vykazuje zvláštní charakteristické vlastnosti, když ve skutečnosti tyto vlastnosti mají všechny podobné potraviny.
3.8.1 Povinné údaje na potravinách dle nařízení EU 1169/2011 Na potravině musí být uvedeny povinné údaje a mohou se na ní uvést také údaje dobrovolné. Existuje seznam povinných údajů, který stanoví příslušné nařízení dle nařízení Evropské unie 1169/2011. Jsou to konkrétně tyto údaje: název potraviny, seznam složek, alergeny, množství určitých složek nebo skupin složek, čisté množství potraviny, datum minimální trvanlivost nebo datum použitelnosti, zvláštní podmínky uchování nebo podmínky použití, jméno nebo obchodní název a adresu provozovatele potravinářského podniku, který je za potraviny odpovědný, zemi původu nebo místo původu, návod k použití v případě potraviny, kterou by bez tohoto návodu bylo obtížné odpovídajícím způsobem použít, u nápojů s obsahem alkoholu vyšším než 1,2 % objemových skutečný obsah alkoholu v procentech objemových, výživové údaje. Povinné údaje je důležité umístit na takové místo na obalu, aby byly dobře viditelné, čitelné a nesmazatelné. Nesmějí být skryty, přerušeny jiným textem nebo vyobrazením a nesmí být od nich odváděna pozornost. Uvádějí se slovy a čísly, některé se mohou vyjádřit piktogramy nebo symboly.
30
Název potraviny Udává, že názvem potraviny je její zákonný název. Pokud takový název neexistuje, je názvem potraviny její vžitý název a v případě, že neexistuje nebo se nepoužívá, uvede se popisný název dané potraviny. Seznam složek Na obalu se uvádí všechny složky potraviny, které jsou seřazený sestupně podle hmotnosti. U čerstvého ovoce a zeleniny včetně brambor, kromě loupaného, krájeného nebo podobně upraveného čerstvého ovoce a zeleniny, sycených vod, kvasných octů, pokud pocházejí výhradně z jediné základní suroviny a pokud do nich nebyly přidány žádné jiné složky, sýrů, másla, kysaného mléka a smetany, do nichž nebyly přidány žádné jiné složky kromě mléčných produktů, potravinářských enzymů a mikrobiálních kultur nezbytných k výrobě nebo v případě sýrů jiných než čerstvých a tavených sůl nezbytná k jejich výrobě se nevyžaduje uvedení seznamu složek. Není nutné do seznamu složek zařazovat potravinářské přídatné látky a potravinářské enzymy, které se používají jako pomocné látky Označování alergenů Látky, které vyvolávají alergické reakce, musí být vždy uvedeny na obalu a to i tehdy, když jsou obsaženy pouze v stopovém množství. Alergeny jsou uvedeny v seznamu složek, je zde uvedena konkrétní látka nebo potravina, která způsobuje alergickou reakci např. mandle, ořechy aj. Název látky nebo produktu je zvýrazněn tak, aby byl jasně odlišen od ostatních složek uvedených v seznamu, například typem či stylem písma nebo barvou pozadí. Množství určitých složek nebo skupin složek Množství složky nebo skupiny složek použití při výrobě nebo přípravě potraviny se uvede, pokud je dotčená složka nebo skupina složek uvedena v názvu potraviny nebo ji spotřebitelé s tímto názvem obvykle spojují nebo pokud je důležitá pro charakterizaci
31
potraviny a pro její odlišení od výrobků, s nimiž by mohla být zaměněna kvůli svému názvu nebo vzhledu. Čisté množství Vyjadřuje se v litrech, centilitrech, mililitrech, kilogramech nebo gramech. U tekutých produktů se uvádí množství v objemových jednotkách a u ostatních produktů v hmotnostních jednotkách. Datum minimální trvanlivosti, datum použitelnosti a datum zmrazení V případě potravin, které z mikrobiologického hlediska snadno podléhají zkáze, a mohou tedy po krátké době představovat bezprostřední nebezpečí pro lidské zdraví, se datum minimální trvanlivost nahradí datem použitelnosti („spotřebujte do“). Po uplynutí data použitelnosti se potravina nepovažuje za bezpečnou. Datum zmrazení se týká zejména masa, masných výrobků a nezpracovaných ryb, kdy je povinností uvádět na obalu datum prvního zmrazení (den/měsíc/rok). Podmínky uchovávání nebo podmínky použití Pokud potravina vyžaduje zvláštní podmínky uchovávání nebo použití, jsou tyto podmínky uvedeny. Aby bylo zajištěno správné uchování nebo použití potraviny po otevření obalu, uvádějí se v případě potřeby podmínky uchovávání nebo lhůta spotřeby. Země původu nebo místo provenience Uvedení země původu nebo místa provenience je povinné pokud by opomenutí tohoto údaje mohlo uvádět spotřebitele v omyl. Je-li uváděna země původu nebo místo provenience potraviny a nejedná se o stejnou zemi nebo místo, z nichž pochází její primární složka, uvede se rovněž země původu nebo místo provenience dané primární složky. Uvede se, že se země původu nebo místo provenience primární složky liší od země původu nebo místa provenience potraviny.
32
Návod k použití Návod k použití potraviny musí být uveden takovým způsobem, aby umožnil její náležité použití např. délka a způsob přípravy mražených polotovarů apod. Nařízení nezakazuje požít symboly, piktogramy nebo jiná grafická znázornění, podle kterých by se měl spotřebitel řídit. Obsah alkoholu Pravidla pro uvádění obsahu alkoholu v procentech objemových v případě výrobků zařazených pod kódem KN 2204 stanoví zvláštní předpisy Unie, které se na tyto výrobky vztahují. Skutečný obsah alkoholu se vyjadřuje číslem s nejvýše jedním desetinným místem a po něm následuje symbol „% obj.“ a může mu přecházet slovo „alkohol“ nebo zkratka „alk.“. Povinné výživové údaje Povinné výživové údaje obsahují informace o energetické hodnotě, o množství tuků, nasycených mastných kyselin, sacharidů, cukrů, bílkovin a soli. Tyto údaje je možné doplnit o uvedení množství jedné nebo více z těchto živin: mononenasycené mastné kyseliny, polynenasycené mastné kyseliny, polyalkoholy, škrob, vláknina, vitaminy a minerální látky.
3.8.2 Na obale se neuvádí Dle vyhlášky č. 113/2005 Sb. ze dne 4. března 2005 o způsobu označování potravin a tabákových výrobků, se na obalu určeném pro spotřebitele a na vnějším obalu a jeho nesnadno oddělitelných součástech neuvádějí údaje, že a) potravina je zdrojem všech životně nezbytných živin, nejde-li o potraviny, u nichž je tato vlastnost stanovena ve zvláštním právním předpise nebo potvrzena příslušným správním orgánem, b) běžné potraviny nedodají potřebné množství živin, které obsahuje nabízená potravina, 33
c) potravina má zvýšenou nebo zvláštní nutriční hodnotu v důsledku přídavku přídatných látek nebo potravních doplňků, bez provedeného nutričního hodnocení, d) potravina má zvláštní vlastnosti, přestože tyto vlastnosti vykazují všechny srovnatelné potraviny, e) potravina je vhodná k prevenci, zmírnění nebo léčení zdravotní poruchy nebo k lékařským účelům, pokud nestanoví zvláštní právní předpis jinak, f) charakter nebo původ potraviny je "domácí", "čerstvý", "živý", "čistý", "přírodní", "pravý" nebo "racionální", pokud toto označení výrobku není součástí názvu druhu, skupiny nebo podskupiny uvedené u jednotlivých druhů potravin ve zvláštních právních předpisech, g) potravina je určena pro zvláštní výživu nebo je dietní, popřípadě dietetická, pokud by to neodpovídalo požadavku zvláštního právního předpisu, h) potravina byla vyrobena podle náboženských nebo rituálních předpisů, bez doložení příslušnými náboženskými autoritami.
3.8.3 Značení zabalených potravin To jsou potraviny, které jsou porcovány a baleny bez přítomnosti zákazníka. Na těchto potravinách se uvádí název firmy, která výrobek zabalila, název potraviny, množství, datum použitelnosti/trvanlivosti. Ihned po zabalení musí být uvedeno datum zabalení na potravinách masného výrobku (Suková, 2008). Dle zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů je provozovatel potravinářského podniku, který nabízí k prodeji nebo prodává spotřebiteli potraviny zabalené mimo provozovnu výrobce a bez přítomnosti spotřebitele, povinen označit potravinu těmito údaji: a) obchodním jménem osoby, která potravinu zabalila; u právnické osoby uvést též její sídlo, jde-li o osobu fyzickou, její trvalý pobyt nebo místo podnikání, b) názvem potraviny c) údajem o množství výrobku (objemu plnění, hmotnosti), 34
d) údajem o složení potraviny podle použitých surovin a přídatných látek, látek určených k aromatizaci, vitaminů, minerálních látek a dalších látek s nutričním nebo fyziologickým účinkem, e) údajem o zemi původu nebo vzniku potraviny v případě, kdy neuvedení tohoto údaje by uvádělo spotřebitele v omyl o původu nebo vzniku potraviny, f) třídou jakosti, stanoví-li to vyhláška, g) dalšími údaji, stanoví-li to prováděcí právní předpis.
3.8.4 Značení nebalených potravin Dle zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů by měl být v blízkosti nezabalené potraviny viditelně umístěný písemný údaj o názvu potraviny, o množství výrobku, datu použitelnosti u druhů potravin podléhající rychle zkáze, datu použitelnosti nebo datu minimální trvanlivosti, údaj o možnosti nepříznivého ovlivnění zdraví lidí, údaj o ošetření potraviny nebo suroviny ionizujícím zářením a v neposlední řadě o třídě jakosti potraviny.
3.9 Značky vyskytující se na obalech Označování biopotravin Od 1. července 2010 se používá pro označování biopotravin nové logo, které je stejné pro celou Evropskou unii, neplatí pro potraviny nebalené a dovezené ze zemí, které nepatří k Evropské unii. Logo pro ekologickou produkci se skládá z dvanácti hvězd, které dohromady tvoří list a jsou na zeleném podkladu (Karczubová, 2010). Značka nového loga pro označení biopotravin je znázorněna na obrázku 5. Zůstává, ale dále platné označení stávajícím českým bio – logem tzv. biozebra, znázorněno na obr. 6
35
Obr. 5 Nové logo pro označení biopotravin (Karczubová, 2010)
Obr. 6 Stávající logo pro označování biopotravin tzv. biozebra (Čujan, 2012)
Označování živočišných produktů Na obalech potravin živočišného původu je identifikační značka, která je oválného tvaru a v ní se nachází zkratka země původu, veterinární číslo podniku a umístění země v EU. Podnik musí splňovat hygienické požadavky pro výrobu potravin živočišného původu, podle čísla podniku můžeme vyhledat výrobce na webových stránkách Státní veterinární správy. Tato značka se používá zejména u masných a mléčných výrobků (MZe, 2012).
Obr. 7 identifikační značka pro označování živočišných produktů (MZe, 2012)
36
Čárový kód EAN Každý výrobek má na obale svoje číslo, které je zakódované řadou světlých a tmavých proužků. Kód EAN může obsahovat 13 nebo 8 znaků. Kdy první znak znamená kontrolní číslo, 2. – 10. Znak jsou národní symboly (číslo výrobce, číslo výrobku) a 11. – 13. Znak je tzv. prefix, charakteristika země v ČR je to 859. Tyto znaky čteme zprava. EAN s 8 znaky se používá pro drobnější výrobky (Smejtková, 2004).
Obr. 8 Kód EAN 13 znakový (Čujan, 2012)
Tříšipkový symbol Identifikační kód a grafické značení určují, o jaký obalový materiál se jedná. Grafická značka se skládá ze tří šipek ve tvaru rovnostranného trojúhelníku. V případě, že jsou obaly vyrobeny z různých materiálů, identifikační kód se skládá z písmene C, které vyjadřuje, že je jedná o kombinovaný materiál a za lomenou čarou (/) se uvede písmenný kód toho materiálu, který převažuje (Smejtková, 2004).
Obr. 9 Tříšipkový symbol (Čujan, 2012)
37
Nakládání s použitým obalem Značka „panáček s košem“ vyzývá k odkládání použitého obalu na místech k tomu vyhrazených nebo textový pokyn Odložte na místo určené obcí k ukládání odpadu! se uvádí na obalu, který spadá do kategorie ostatní odpad. Spotřebitelské obaly spadají do kategorie „komunální odpad“ (Michalová, 2006).
Obr. 10 Značka „panáček s košem“ (Čujan, 2012)
Zelený bod Oprávněni používat tuto značku jsou pouze klienti společnosti Ekokom. Tato společnost má na starosti zpětný odběr a využití odpadu z obalů. Značka nás informuje o tom, že za obal bylo zaplaceno organizací zajišťující zpětný odběr a využití obalového odpadu. Pokud mají obaly na obale logo zelený bod, musí být registrovány u této společnosti (Michalová, 2006). Značka o zaplacení zpětného odběru je uvedena na obr. 11.
Obr. 11 značka Zelený bod (Čujan, 2012)
38
Množství obsahu se symbolem „e“ Dle vyhlášky č. 328/2000 Sb. symbol „e“ vysoký alespoň 3 mm, umístěný ve stejném zorném poli jako údaj jmenovité hmotnosti nebo jmenovitého objemu. Představuje záruku poskytovanou balírnou nebo dovozcem, že toto hotové balení splňuje požadavky vyhlášky.
Obr. 12 Označení záruky dané hmotnosti balírnou
Zdravotní tvrzení Na obalu se vyskytují zdravotní tvrzení, které nás upozorňuje na účinky určitých složek potravin na naše zdraví. Toto tvrzení musí být schváleno Evropskou komisí a zařazeno do seznamu schválených tvrzení (Karczubová, 2010). Výživová a zdravotní tvrzení nesmí být nepravdivá, dvojsmyslná nebo klamavá, vyvolávat pochybnosti o bezpečnosti. Tvrzení naznačující, že nekonzumováním dané potraviny by mohlo být ohroženo zdraví, nejsou přípustná (Turek, 2013).
Informativní údaje o použité technologii a)Vakuově baleno Potraviny jsou baleny do speciálního obalu z plastu, odčerpává se z něj kyslík a tím se prodlužuje doba trvanlivosti dané potraviny. Odčerpáním kyslíku potraviny nemohou oxidovat a tedy bakterie ani plísně nemají vhodné podmínky pro svoje vyvíjení. Tento způsob balení se využívá zejména u balení masa a sýrů (Robertson, 2012). 39
b)Baleno v ochranné atmosféře Snížením obsahu kyslíku v obalu, dojde k prodloužení trvanlivosti potravin. Má vliv na uchování barvy, chutě, obsahu vitaminů a minerálů a také na tvar potraviny. Používá se pro balení čerstvých hotových pokrmů. Modifikace atmosféry je změna poměru složek, ze kterých je složena atmosféra. Složky se mění podle potravin, které se takto uchovávají a podle mikroorganismů, kterým chceme modifikací zabránit v množení. Používají se například směsi dusíku a oxidu uhličitého, čistý dusík (Michalová, 2006). c) Ionizováno, ošetřeno ionizací, ošetřeno ionizujícím zářením Tento údaj nás informuje o potravině a surovině, která byla ošetřena ionizujícím zářením. Ionizací se prodlužuje doba trvanlivosti, protože se pomocí ní snižuje celkový počet mikroorganismů (Kvasničková, 2006). Dle vyhlášky č. 133/2004 Sb., o podmínkách ozařování potravin a surovin, o nejvyšší dávce záření a o způsobu označení ozáření na obalu, je nutné potraviny a suroviny ošetřené ionizujícím zářením označit na obale. Uvede se adresa, název a referenční číslo ozařovny, která prováděla ionizující ošetření.
Dle zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů Provozovatel potravinářského podniku, který uvádí do oběhu potraviny, které se označují jako doplněk stravy nebo obsahují látky přídatné, určené k aromatizaci, pomocné látky, je povinen používat jen takové obaly a obalové materiály, které a) chrání potravinu před znehodnocením a znemožňují záměnu nebo změnu obsahu bez otevření nebo změny obalu, b) odpovídají požadavkům na předměty a materiály přicházející do přímého styku s potravinami, c) senzoricky ani jiným způsobem neovlivní potravinu
40
3.10 Norma IFS Provozovatelé potravinářských podniků jako dodavatelé distribučních řetězců zavádějí pod jejich vlivem postupy podle norem GFSI (Global Food Safety Initiative). U nás hlavně podle norem BRC nebo IFS. Německo-francouzský standard IFS požaduje, aby obaly odpovídaly platné legislativě a výrobce měl k dispozici specifikace obalových materiálů, spolu s prohlášením, které dokládá vhodnost použití obalů a všech materiálů v kontaktu s potravinami. Norma také stanoví, aby byly obaly testovány na možné nežádoucí vzájemné působení s balenou potravinou, které by vedly k nepříjemným důsledkům pro spotřebitele. Je nutné doložit doklady o provedených testech spolu s prohlášením o zdravotní nezávadnosti obalu. Požadavkem normy IFS je ověřování vhodnosti obalového materiálu. Mohou to být testy funkčních vlastností obalových materiálů v kontaktu s daným produktem, doplnění relevantních zkoušek do postupu vývoje výrobku, zohlednění posouzení vhodnosti obalu v rámci testů trvanlivosti apod. (Dobiáš, Voldřich, 2008).
3.11 Norma BRC S touto normou na trh přišlo Britské maloobchodní konsorcium (British Retail Consortium). Jsou zde zahrnuty požadavky, které jsou v souladu se základními pravidly hygieny, se systémem HACCP i s dalšími požadavky legislativy EU i jednotlivých zemí na výrobky, procesy a kvalifikaci personálu (Suková, 2003). Zahrnuje výrobu obalových materiálů pro zpracování nebo potisk a dodávky ze skladů s přidanou hodnotou, kde je zboží přebalováno. Týká se také výrobců obalů pro jednorázové použití (kelímky, misky, pergamenový papír). Zabývá se materiály, s nimiž se ve výrobním procesu pracuje, jako jsou lepidla a nátěry (Karczubová, 2011).
41
4 ZÁVĚR Materiály, které se nejčastěji používají pro výrobu obalů potravin, jsou papír, dřevo, textil, sklo, kov a plasty. Nejvíce využívaným materiálem jsou papírové obaly, karton a lepenky. Celosvětové použití tohoto obalového materiálu činí 50 %. Poživatelné obaly se používají nejčastěji ve formě folií, povlaků nebo kapslí. Jsou tvořeny z látek syntetických a přírodních. Mezi hlavní funkce obalu patří manipulační, ochranná, informační, prodejní a ekologická. Mezi problematiku obalů potravin se řadí také nadměrné obaly, kdy může mít zákazník pocit, že je klamán. Zákon č. 477/2001 Sb. o obalech stanovuje, že osoba, která uvádí obal na trh je povinna zajistit, aby objem a hmotnost obalu byla co nejmenší, aby nevznikaly zbytečné odpady. Pokud to není dodrženo a je použitý větší obal, tak se jedná o obal nadměrný. Je ale těžké dokázat, kdy se jedná o nadměrný obal, protože zákon neudává přesné hodnoty, o kolik může být obal větší než obsah. Nadměrné obaly zbytečně zatěžují životní prostředí. Legislativa určuje povinné údaje, které se musí na obalech vyskytovat. Tímto se zabývá vyhláška č. 113/2005 Sb. o způsobu označování potravin a tabákových výrobků. A také nově vzniklé nařízení EU 1169/2011, které obsahuje spoustu změn a vyjde v platnost v prosinci roku 2014. Podle ní budou nově na obalech zvýrazněny v textu alergeny. Údaje musí být umístěny na takové místo, aby byly dobře viditelné, čitelné a nesmazatelné. Obaly potravin nesmí uvolňovat složky do potravin v takovém množství, které by mohlo ohrozit zdraví konzumenta nebo vyvolat změnu ve složení potravin a způsobit zhoršení organoleptických vlastností. V potravinách se mohou vyskytovat cizorodé látky z obalů potravin, jsou to především estery kyseliny ftalové, bisfenol A, těžké kovy. Tato problematika je velice aktuální a hlídaná, konkrétně se jí zabývá Systém rychlého varování pro potraviny a krmiva (RASFF), který každý rok provede zprávu o činnosti, která obsahuje oznámení přijatá, rozdělená dle kategorie nevyhovujícího výrobku. Kategorie materiály a předměty určené pro styk s potravinami se nachází v tomto hodnocení na prvních místech. Za poslední čtyři roky, byla zaznamenána 42
nejhorší situace v roce 2010, kdy počet přijatých oznámení týkajících se FCM (materiálů, které přicházejí do přímého styku s potravinami) tvořil až 20 % ze všech přijatých oznámení a tj. nejvíce ze sledovaných nebezpečí. Jednalo se zejména o migraci formaldehydu, niklu, kobaltu a olova. S dalšími roky se výskyt tohoto nebezpečí snižoval a v současné době tvoří asi 12 % ze všech přijatých oznámení.
43
5 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY AHVENAINEN, R., Novel Food Packaging Techniques, CRC Press, 2003. s. 88 – 89. ISBN 978-18-55736-75-7 BALAFAS D., SHAW K.J., WHITFIELD F.B., Phthalate and adipate esters in Australian packaging materials, Food Chemistry, 1999, 65, s. 279 – 287. ISSN 03088146 COLES, R., McDOWELL, D., KIRWAN, M.J., Food Packaging Technology, CRC Press, 2003. s. 284, ISBN 978-08-49397-88-2 ČUJAN Z., Obalová technika a identifikace. 1. vyd. Přerov: Vysoká škola logistiky, 2012, s. 209. ISBN 978-80-87179-18-5. ČURDA D., Balení potravin. 1. vyd. Praha: SNTL-Nakladatelství technické literatury, 1982, s. 428 DOBIÁŠ J., ČURDA D., Sylabus textů k přednáškám z předmětu Balení potravin. Provizorní učební text. [online]. VŠCHT Praha, 2004.[cit. 2014-03-17]. Dostupné z:
DOBIÁŠ J., VOLDŘICH M. Novela zákona platí i pro obaly potravin. Svět balení, 2008, č. 3, s. 48 – 49. ISSN 1212-7809 DOČKAL M., Pro potravinářské obaly jen nízkomigrační barvy. Svět balení, 2011, č. 5, s. 11 – 12. ISSN 1212-7809 EFSA, Bisphenol A [online], 2014, [cit. 2014-03-25] Dostupné z: FIERENS T., SERVAES K., HOLDERBEKE Van M., GEERTS L., HENAUW De L., SIONEN I., VANERMEN G., Analysis of phthalates in food products and packaging materials sold on the Belgian market. Food and Chemical Toxicology, 2012 vol. 50, s. 2575 – 2583. ISSN 0278-6915 GAJDŮŠKOVÁ V., JAROŠOVÁ A., ULRICH R. Occurrence of phthalic acid esters in food packaging materials. Potravinářské Vědy, 1996, 14 (2), s. 99 - 108. ISSN 08628653 GÓMEZ-HENS A., AGUILAR-CABALLOS M.P., Social and economic interest in the control of phthalic acid esters, Trends in Analytical Chemistry, 2003, vol. 22, no.11, s. 847 – 857. ISSN 0165-9936 44
HAN, J.H., COLIN H.L.Ho, RODRIGUES E.T., 9 – Intelligent packaging, s. 138 - 153, HAN, J.H. Innovations in food packaging, San Diego, Calif.: Elsevier Academic, 2005, s. 517 ISBN 978-0-12-311632-1 CHÝLKOVÁ, M., Označování potravin: mnoho cenných informací pro spotřebitele? 1. vyd. Praha: Potravinářská komora České republiky, Česká technologická platforma pro potraviny, 2013, s. 37. ISBN 978-80-905096-4-1 ILSI. Packaging materials: 1. Polyethylentene terephthalate (PET) for food packaging applications. Brussel, ILSI Press, 2000, s. 16. ISBN 1-57881-092-2 ILSI. Packaging materials: 2. Polystyrene for food packaging applications. Brussel, ILSI Press, 2002, s. 20. ISBN 1-57881-127-9 JAROŠOVÁ, A. Zhodnocení výskytu ftalátů (1992 - 2009) v obalových materiálech a plastech, zdravotnických materiálech a krvi pacientů, v krmivech a potravinách a ve tkáních jatečných zvířat a ryb. Acta Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis. 2010. sv. 58, č. 4, s. 263 - 268. ISSN 1211-8516 KAČEŇÁK I., Základy balenia potravín. Vyd. 1. Bratislava: ARM 333, 2001, s. 198. ISBN 80-967945-6-6 KAČEŇÁK I., Základy balenia tovaru. Vyd. 1. Bratislava: Ekonóm, 2007, s. 381. ISBN 978-80-225-2429-2 KARCZUBOVÁ G., Označování biopotravin v EU: Svět balení, 2010, č. 6, s. 26. ISSN 1212-7809 KARCZUBOVÁ G., Zdravotní tvrzení na obalech: Svět balení, 2010, č. 6, s. 24 -25. ISSN 1212-7809 KARCZUBOVÁ G., Kongresy, konference, semináře: certifikace podle BRC, Svět balení, 2011, č. 3, s. 43, ISSN 1212-7809 KVASNIČKOVÁ A., Aplikace aktivního balení, 2002, [cit. 2014-03-11]. Dostupné z: KVASNIČKOVÁ A., Ozařování potravin, Praha, 2006, [cit. 2014-03-13] Dostupné z: KOMPRDA T., Obecná hygiena potravin. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2004, s. 145. ISBN 80-7157-757-x
45
LEADBITTER J., Packaging materials: 5. Polyvinyl chloride (PVC) for food packaging applications. Brussel, ILSI Press, 2003, s. 20. ISBN 1-57881-161-9 MICHALOVÁ I., Značky a informace na potravinách. 1. vyd. Praha: Sdružení českých spotřebitelů, c2006, s. 44. ISBN 80-239-6652-9 MIKULA P., SVOBODOVÁ Z., SMUTNÁ M., Phthalates: Toxicology and food safety – a review. Czech Journal of Food Sciences, 2005, roč. 23, č. 6, s. 217 - 223. MZe, Identifikační označení výrobků živočišného původu (ovál), 2012, [cit. 2014-0310]. Dostupné z: NANNI N., FISELIER K., GROB K., PASQUALE Mauro Di, FABRIZI L., AURELI P., CONI E. Contamination of vegetable oils marketed in Italy by phthalic acid esters, Food Control, 2011, vol. 22 no. 2, s. 209 – 214. ISSN 0956-7135 Nařízení komise (ES) č. 450/2009 o aktivních a inteligentních materiálech a předmětech určených pro styk s potravinami Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1935/2004 o materiálech a předmětech určených pro styk s potravinami Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 a (ES) č. 1925/2006 a o zrušení směrnice Komise 87/250/EHS, směrnice Rady 90/496/EHS, směrnice Komise 1999/10/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES, směrnic Komise 2002/67/ES a 2008/5/ES a nařízení Komise (ES) č. 608/2004 NEHASILOVÁ D., Migrace melaminu a formaldehydu při vysokých teplotách, 2011, [cit. 2014-04-1]. Dostupné z: OBRUČA S., Inteligentní a aktivní obaly: Trend marketing, 2008, č. 5, s. 32 – 33. ISSN 1214-9594 ROBERTSON L.G., Food Packaging: Principles and Practice, Third Edition, CRC Press, 2012, s. 733, ISBN 97-814-3986241-4 SCHIEROW, Linda-Jo. Bisphenol A (BPA) in Plastics and Possible Human Health Effects, Diane publishing, 2011, s. 10. ISBN 1437938868
46
SMEJTKOVÁ A., DOBIÁŠ J., Obaly a obalová technika. Vyd. 1. V Praze: Česká zemědělská univerzita, 2004, s. 119. ISBN 80-213-1315-3 SUKOVÁ I., Průvodce označováním potravin. 1. vyd. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 2006, s. 36 ISBN 80-7271-174-1 SUKOVÁ I., Norma BRC a IFS pro kontrolu bezpečnosti a jakosti [online], 2003, [cit. 2014-04-5]. Dostupné z: TICE, P., Packaging materials: 3. Polypropylene as a packaging material for foods and beverages. Brussel, ILSI Press, 2002, s. 24. ISBN 1-57881-134-1 TICE, P., Packaging materials: 4. Polyethylene for food packaging applications. Brussel, ILSI Press, 2003, s. 24. ISBN 1-57881-155-4 TRIANTAFYLLOU V.I., AKRIDA-DEMERTZI K., DEMERTZIS. P.G.. A study on the migration of organic pollutants from recycled paperboard packaging materials to solid food matrices. Food Chemistry. 2007, vol. 101, no. 4, s. 1759 – 1768. ISSN 03088146 TUREK B., ŠÍMA P. a MICHALOVÁ I., Jak a proč výživa ovlivňuje zdraví: zdravotní tvrzení na potravinách. 1. vyd. Praha: Potravinářská komora České republiky, 2013, s. 48. ISBN 978-80-905096-8-9 VELÍŠEK J., Chemie potravin. 1.vyd. Tábor: OSSIS, 1999, s. 342. ISBN 80-902391-53 VOLEK V., Akcent na specifické migrace, Kvalita potravin, 2011, č. 2, s. 20 – 21. ISSN 1213-6859 Vyhláška ministerstva zdravotnictví o hygienických požadavcích na výrobky určené pro styk s potravinami a pokrmy č. 38/2001 Sb. Dostupný z: Vyhláška č. 133/2004 Sb., o podmínkách ozařování potravin a surovin, o nejvyšší dávce záření a o způsobu označení ozáření na obalu. Dostupné z: Vyhláška č. 328/2000 Sb., o způsobu zhotovení některých druhů hotově baleného zboží, jehož množství se vyjadřuje v jednotkách hmotnosti nebo objemu. Dostupné z:
47
Vyhláška č. 113/2005 Sb., o způsobu označování potravin a tabákových výrobků. Dostupné z: YAU A., Formaldehyde in food, Food Safety Focus, 2007, vol 6, [cit. 2014-04-3]. Dostupné z: ŽIŽKOVÁ, J., CAISOVÁ L., Když se řekne konzerva…: Svět balení, 2011, č. 4, s. 48 - 49. ISSN 1212-7809 ŽIŽKOVÁ, J., Hliníková fólie pro potraviny: Svět balení, 2012, č. 11, s. 20 – 21. ISSN 1212-7809 Zákon č. 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, [cit. 2014-04-17]. Dostupné z: Zákon č. 477/2001 Sb. ze dne 4. prosince 2001, o obalech a o změně některých zákonů, [cit. 2014-04-11]. Dostupné z:
48
SEZNAM OBRÁZKŮ
Obr. 1 Typy papírových sáčků: a) s plochým dnem, b) s postranním záhybem, c) s křížovým dnem, d) s obdélníkovým dnem a s postranním záhybem ……………..13 Obr. 2 Typy uzávěrů jednodílných skládaček: a) lepící, b) zasouvací, c) ouškový, d) jazýčkový …………………………………………………………………………...14 Obr. 3 Označení pro nejedlé části obalu ……………………………………………….21 Obr. 4 Označení pro nezávadné materiály …………………………………………….24 Obr. 5 Nové logo pro označení biopotravin …………………………………………...36 Obr. 6 Stávající logo pro označování biopotravin tzv. biozebra ………………………36 Obr. 7 Identifikační značka pro označování živočišných produktů …………………...36 Obr. 8 Kód EAN 13 znakový ………………………………………………………….37 Obr. 9 Tříšipkový symbol ……………………………………………………………..37 Obr. 10 Značka „panáček s košem“ ………………………………………………….. 38 Obr. 11Značka Zelený bod …………………………………………………………….38 Obr. 12 Označení záruky dané hmotnosti balírnou ……………………………………39
49
