MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
BRNO 2013
LENKA ŘEZÁČOVÁ
Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství
Sledování druhového zastoupení vodních ptáků (Aves) na Novomlýnských nádržích Bakalářská práce
Vedoucí práce: Dr. Ing. Pavla Šťastná
Vypracoval: Lenka Řezáčová
Brno 2013
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Sledování druhového zastoupení vodních ptáků (Aves) na Novomlýnských nádržích vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne ………………………………………. podpis diplomanta ……………………….
PODĚKOVÁNÍ Prostřednictvím této práce bych chtěla moc ráda poděkovat všem, kteří mi s přípravou bakalářské práce jakýmkoliv způsobem pomohli. Jmenovitě bych ráda poděkovala především vedoucí své bakalářské práce Dr. Ing. Pavle Šťastné za pomoc, cenné rady a pokyny k vypracování této práce. Dále bych ráda poděkovala Mgr. Vlastě Škorpíkové za poskytnutí cenných literárních materiálů a v neposlední řadě MVDr. Juliu Klejdusovi za odborné konzultace.
ABSTRAKT Bakalářská práce je zaměřena na výskyt vodních ptáků na Novomlýnských nádržích. Práce obsahuje popis a charakteristiku sledované lokality, s podrobnějším popisem střední nádrže, která je vyhlášena jako ptačí oblast. Zároveň jsou zde stručně popsány druhy, které se podle získaných zdrojů na Nových mlýnech vyskytují. Podrobnější popis je věnován významným hnízdícím a zimujícím druhům, které jsou pro oblast Novomlýnských nádrží charakteristické. Na sledované lokalitě bylo uskutečňováno pravidelné pozorování, které probíhalo od prosince 2011 do konce února 2012. Zaznamenáni byli všichni vodních ptáci, kteří byli v zájmovém území zastiženi. Pozorování probíhala v zimních měsících po čtrnácti dnech a v teplých měsících každé tři týdny. Z výsledků a získaných informací je patrné, že Novomlýnské nádrže jsou významným biotopem s vysokou druhovou biodiverzitou, který je třeba lépe chránit především proti negativním faktorům antropogenního původu. KLÍČOVÁ SLOVA Ptáci, Novomlýnské nádrže, monitoring
ABSTRACT Bachelor thesis focuses on birdlife at Nové Mlýny dam. The thesis includes a description and characteristics of monitored locality, with more detailed description of middle reservoir, which is declared as a bird area. There are briefly described species that live according to gained sources at Nové Mlýny dam, too. More detailed description is given to important nesting and wintering species that are typical for the area of Nové Mlýny. There was a regular observation in the monitored area which proceeded from December 2011 to the end of February 2012. All water birds living in the monitoring area were recorded. Monitoring was running every two weeks in winter months and every three weeks in warmer months. There were used common terrain observing methods for location of an occurrence, monitoring of voice print and number of migrations, included. The results and gained information show that Nové Mlýny dam are important biotope with a large species biodiversity and there has to be a better protection, especially, against negative factors of anthropogenic origin.
KEY WORDS Birds, Nové Mlýny dam, monitoring,
OBSAH 1 ÚVOD............................................................................................................................ 7 2 CÍL BAKALÁŘSKÉ PRÁCE ...................................................................................... 8 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED .............................................................................................. 9 3.1 Vznik a vývoj Novomlýnských nádrží............................................................... 9 3.2 Charakteristika oblasti........................................................................................ 9 3.2.1 Historie................................................................................................... 10 3.3 Střední nádrž Nové Mlýny ....................................................................... 12 3.3.1 Základní údaje ....................................................................................... 12 3.3.2 Popis a charakteristika ........................................................................... 12 3.3.3 Ochrana .................................................................................................. 14 3.4 Výskyt vodních ptáků na Novomlýnských nádržích ....................................... 17 3.4.1 Řád vrubozobí ......................................................................................... 17 3.4.2 Řád dlouhokřídlí ..................................................................................... 25 3.4.3 Řád potápky............................................................................................. 28 3.4.4 Řád veslonozí.......................................................................................... 29 3.4.5 Řád brodiví.............................................................................................. 29 3.4.6 Řád krátkokřídlí ...................................................................................... 30 3.4.7 Řád dravci.................................................................................................30 4 METODIKA ............................................................................................................... 33 5 VÝSLEDKY................................................................................................................ 35 5.1 Zima 2011/2012………………..………………………………………………35 5.2 Jaro 2012………………………………………………………………………..36 5.3 Léto 2012……………………...………………………………………………..38 5.4 Podzim 2012…………………...……………………………………………….39 5.5 Zima 2012/2013……………..………………………………………………….40 6 DISKUZE ................................................................................................................... 42 7 ZÁVĚR........................................................................................................................ 45 8 LITERATURA ........................................................................................................... 47
1 ÚVOD Ptáci patří mezi úspěšnou a nejlépe prozkoumanou třídu obratlovců s velmi pestrou druhovou rozmanitostí. Velmi početnou skupinou jsou ptáci vodní, kteří tvoří podstatnou složkou vodních a mokřadních ekosystémů. Vodní avifauna přitahuje mnohé přírodovědce a stává se také častým objektem pozorovatelů. Výskyt jednotlivých druhů se neustále mění v prostoru a čase, díky vlivu biotických a abiotických faktorů. Z faktorů abiotických je výskyt ptačích druhů ovlivňován hlavně cyklem ročních období nebo náhodnými změnami počasí. Z biotických faktorů výskyt ovlivňují vlivy trofické (potravní), homotypické (vliv mezi jedinci téhož druhu), heterotypické (vliv mezi jedinci různého druhu) a převážně antropogenní (vliv člověka). Jakákoliv změna může druhovou biodiverzitu značně ovlivnit. Tento fakt dokládá i sama historie, kdy se druhová biodiverzita ptactva poměrně zásadně měnila. Příkladem může být rozvoj rybníkářství ve středověku, který napomohl k velkému rozšíření vodního ptactva, nebo naopak odvodňování mokřadů, regulace vodních toků a změna hospodaření na rybnících ve 20. století, která ptačí populace razantně poznamenala. Tento problém se neodehrával pouze za hranicemi tehdejšího Československa, ale stal se celosvětovou záležitostí. Při snaze chránit mokřadní společenstva a populace táhnoucích vodních ptáků vzniklo několik mezinárodních úmluv, z nichž první už některé státy podepsaly v roce 1971 pod názvem Ramsarská úmluva. Jedná se o úmluvu o mokřadech, která vstoupila v platnost v roce 1975 a zahrnuje v sobě především biotopy vodního ptactva mezinárodního významu. Mezi další významné úmluvy patří Dohoda o ochraně africko-euroasijských stěhovavých vodních ptáků, zkráceně známá jako Dohoda AEWA. Tyto mezinárodní úmluvy znamenají pro Českou republiku závazek podporovat výzkum a monitoring populací vodních ptáků. K mokřadům mezinárodního významu patří i Věstonická nádrž, která je součástí komplexu tří nádrží vodního díla Nové Mlýny. Tyto nádrže patří k nejkontroverznějším stavbám socialistické éry, které i v dnešní době probouzejí rozporuplné reakce. Od svého vzniku také přitahují trvalou pozornost přírodovědců, kteří zde provádějí nejrůznější výzkumy.
7
2 CÍL BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Lokalita Novomlýnských nádrží je sledována prakticky nepřetržitě po celou dobu její existence. Cílem této práce je shromáždit co nejvíce dostupných, publikovaných i nepublikovaných zdrojů týkajících se výskytu ptáků na Novomlýnských nádržích. Během roku provádět vlastní pozorování druhového zastoupení, tak aby byly zachyceny hnízdící i zimující druhy. Shrnuté výsledky porovnat s dosavadními, zjištěnými údaji a vyhodnotit význam sledované lokality, faktory ovlivňující druhovou biodiverzitu ptáků a případné možnosti ochrany.
8
3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Vznik a vývoj nádrží Soustava tří nádrží Nové Mlýny byla postavena v letech 1975-1988 na řece Dyji jako ochrana proti povodním, na využití energie i kvůli zavlažování (Šebela, 2005). Voda tří nádrží zaplavila oblast o rozloze 3268 ha a pohřbila pod sebou nezanedbatelnou část lužního lesa, luk, polí, přirozeného břehu a v neposlední řadě obci jménem Mušov (Macháček, et al., 2008). Do roku 1975 se na rozlehlých plochách pod Pavlovskými vrchy vyskytovaly lužní lesy evropského významu s nejvzácnějšími druhy mokřadní flóry a fauny. Jako výzanmné přírodní oblasti můžeme zmínit Mariánská jezera u Dolních Věstonic, Strachotínský a Pavlovský luh a rezervaci Pansee u Strachotína. (Šebela, 2005). K zahájení výstavby první nádrže – horní, zvané Mušovské, dochází v roce 1975. Vodou je napuštěna o tři roky později. Druhá, střední nádrž, byla pojmenována jako Věstonická a stavěla se s problémy od roku 1976 do roku 1987, kdy zaplavila 1 031 ha země spolu s obcí Mušov. Třetí, dolní nádrž, zvaná Novomlýnská, je dokončena jako poslední a napuštěna roku 1989. Díky své rozloze 1 668 ha zaujímá z celého vodního komplexu největší podíl (Macháček, et al. 2008). Po výstavbě zaplavují nádrže nivu dolního toku Dyje ležící v Dyjskosvrateckém úvalu na jihovýchodním cípu jižní Moravy. Důvodem jsou významné vodohospodářské úpravy konané v sedmdesátých letech. Jednalo se především o regulaci toků, které znamenaly podstatnou úpravu vodohospodářských poměrů. Především došlo k zamezení rozsahu a četnosti každoročních záplav, které v některých oblastech zcela vymizely. Dále úpravy přispěly ke stabilizaci hladin podzemních vod, zvýšení minimálních průtoků v řece Dyji a zabezpečení dostatku vody pro provoz závlah zemědělských pozemků (Klimánek, 2002). Realizace této rozsáhlé vodohospodářské soustavy znamenala obrovský zásah do přírodních poměrů. Nivní krajinu s mozaikou ekosystémů vodních toků, poříčních jezer, slatinných mokřadů, travinných společenstev a různých typů lužního lesa zničil nově vybudovaný vodní ekosystém, který často vedl k rozvoji úplně nových druhů. Od samého začátku mnozí ochranáři a přírodovědci považovali stavbu nádrží za negativní zásah do krajiny (Šebela, 2005). Přestože výstavba nádrží znamenala obětování drahocenné části podpálavské krajiny, a tím i ztrátu původní plnohodnotné domoviny pro mnohé druhy zejména vodních a mokřadních ptáků, tak dnešní vodní dílo s množstvím ostrůvků, rákosin a přirozených 9
břehů ptačím druhům (a nejen jim) dobré životní podmínky zase poskytuje. Naopak – díky dostatečnému množství krytin a především potravy se Novomlýnské nádrže staly jednou z nejdůležitějších oblastí pro hnízdění a zimování vodního ptactva v České republice (Chytil, 1997).
3.2 Charakteristika oblasti Novomlýnské nádrže leží na geologicky i geomorfologicky pestrém území (160–550 m n. m.) na rozhraní dvou geomorfologických provincií. Jedná se o Západní Karpaty a Panonskou provincii (Macháček, et al., 2008). Hlavní tvary reliéfu ovlivňuje činnost proudící vody. Nachází se zde široké říční nivy, říční terasy a erozně – denudační svahy na neogenních sedimentech s mírnými sklony (Švaříček, 2008). Geologické poměry Nových Mlýnů řadíme ke Karpatské soustavě. Ta je tvořena neogénem Karpatské předhlubně a flyšovým pásmem (Balatka, et al., 1967). Hydrologické podmínky ovlivňuje řeka Dyje, která v daném území tvoří hlavní hydrologickou osu. Za další významnou řeku považujeme Svratku, která se v oblasti vlévá do Dyje. Důležitým přítokem je i řeka Jihlava, která ústí do řeky Svratky nedaleko Dyje. Přirozený soutok všech tří řek se nyní nachází pod hladinou střední novomlýnské nádrže. Převážná část okolí se nachází v hydrogeologickém rajónu č. 164, kde je zahrnuto okolí Dyje, Jihlavy a Svratky (Matějíček, Rotschein, 2006). Klimatické podmínky jsou na Nových mlýnech zcela shodné jako v oblasti Lednických rybníků (Jeden ze soustavy Lednických rybníků Nesyt a dolní nádrž jsou od sebe vzdáleny 10 km). Obě území patří do oblasti teplé A, podoblasti 2 suché, tvořené dlouhým a suchým létem a teplou, suchou, mírnou zimou. Průměrná roční teplota vzduchu se na Novomlýnských nádržích pohybuje kolem 9,14 °C. Vítr vane v teplém období většinou severovýchodním směrem a v období zimním se přidává i vítr severozápadní (Macháček, et al. 2008). Hlavními vegetačními typy zkoumané oblasti jsou dubohabřiny a teplomilné doubravy, lesostep a drnové a skalní stepi a okrajově do území zasahuje i lužní les s dominujícím dubem letním a jasanem (Buček, Kovářová, 2001).
10
3.2.2 Historie oblasti Lokalita Novomlýnských nádrží je oblast s nejen nesmírně bohatou přírodou ale také historií. O tom svědčí i první osídlení pravěkými lidmi z doby kamenné, kteří zde nalezli výborné životní podmínky. V té době oblastí migrovala početná stáda mamutů a vznikaly takové archeologické skvosty, jako je například světoznámá soška Věstonické Venuše (Herzánová, 1984). Lidé zdejší místo neopustili ani v dalších etapách svého vývoje, což je důkazem hodnoty místních poměrů. Na říčních terasách pásli domestikované tury a vedle lovu a sběru se postupně zaměřovali na obhospodařování půdy. Nástupem doby bronzové vznikla první hradiště a krajem putovali nejrůznější směsice národů od slovanských tlup až po římské legie (Šebela, 2005). Záchytným bodem se pro migrující skupiny staly Pavlovské vrchy, které v krajině tvoří dominantní prvky. Tyčí se do výšky 549 m. n. m. a jsou viditelné až desítky kilometrů daleko. Také z tohoto důvodu pod nimi vznikla jedna z nejvýznamnějších migračních cest, která spojovala Pobaltí s Balkánem. Jednalo se o jantarovou stezku, díky které se osady pod Pálavou mohly rozvíjet a vzkvétat. Kroniky dále prozrazují, že dějiny procházely oblastí několik století. Vypovídají o Marii Terezii, která po císařské silnici projížděla tehdejším městečkem Mušovem, či o císaři Napoleonu nebo o pruském králi Vilémovi doprovázeným kancléřem Bismarckem (Herzánová, 1984). S rozšířením lidské populace také dochází k přetváření původní krajiny. Od doby bronzové se zvyšovala potřeba zemědělské půdy a dřeva. Dochází ke kácení stromů, zvětšování zemědělské plochy a v pozdějších dobách k rozvoji rybníkářství. Nejprve lidé osídlovali jen nižší polohy, ale s rostoucím počtem obyvatel docházelo k zabírání vyšších poloh, kde následné odlesňování zapříčinilo rozsáhlé záplavy, které se začaly stále více vyskytovat. Tyto povodně se staly pravidelnou součástí nivy, a to zejména na jaře, kdy se z koryta řeky Dyje vylévalo nejvíce vody. Díky těmto okolnostem se na území nivy vytvořil kompaktní lužní les, který se stal součástí významného biokoridoru, který zde příroda formovala tisíce let. Vytvořil se tak kraj divoký a jedinečný, který by se u nás jen těžko hledal. Nebyl to jen kompaktní lužní prales a nešlo ani o bezbřehý mokřad s rákosinovými houštinami. Kolem se vytvořily louky a paseky a na březích odvodňovacích kanálů rostly osamělé vrby. V lesích by se nenašly snad dva stromy stejné, ani tvarem ani věkem. Z ornitologického hlediska bylo nejvýznamnější hnízdění hus velkých na hlavatých vrbách (tato hnízdění na stromech patřila k jedinečným záležitostem a byla známo jen v několika evropských lokalitách). V tomto přírodním biokoridoru nalezli vhodné životní podmínky i jiné druhy vodních ptáků. Kromě husí se 11
zde z řádu vrubozobých objevovaly různé druhy kachen, jako například kachna divoká, čírka modrá, lžičák pestrý, kopřivka obecná, potápivý polák velký nebo polák chocholačka Z řádu dlouhokřídlých to byly například kolonie racků chechtavých, rybáků obecných, černých i bělokřídlých. Z řádu brodivých můžeme jmenovat například volavku popelavou, volavku bílou nebo kvakoše nočního. Oblast se také stala oblíbeným místem protahujících bahňáků. Hnízdili tu bekasiny otavní, na tahu se poměrně pravidelně objevovali vodouši rudonozí, vodouši šedí, ale i vodouši tmaví nebo bahenní, kteří byli promíseni s drobnými jespáky obecnými a většími jespáky bojovnými, vzácněji sem zalétali břehouši černoocasí. Nechyběli zde ani čápi černí nebo kolpíci bílí (Šebela, 2005). Po znovu obnovení myšlenky regulace dolního toku Dyje, tato přírodní biocenóza nenávratně zanikla. Regulace proběhla podle Státního vodohospodářského plánu z roku 1954. Vodohospodářské úpravy zapříčinily mnoho změn, které se značně dotkly přírodních i antropogenních systémů. Zatopily se rozlehlé lesy, louky, změnila se řečiště toků, ale také zemědělsky využívaná půda. Nesmíme hlavně zapomínat na zatopení celé obce Mušov (Šafaříček, 2008).
3.3 Střední nádrž Nové Mlýny 3.3.1 Základní údaje název území:
Věstonická nádrž
evidenční číslo:
1672
kategorie ochrany:
přírodní rezervace
katastrální území:
Mušov, Horní a Dolní Věstonice, Pouzdřany, Strachotín
3.3.2 Popis a charakteristika Věstonická nádrž neboli Střední nádrž vodního díla Nové Mlýny se nachází na soutoku tří jihomoravských řek – Dyje, Svratky a Jihlavy. Vodní plocha se rozprostírá mezi obcemi Dolní Věstonice, Strachotín, Iváň a Pasohlávky, na místě, kde se v minulosti vyskytovaly pestré lužní a vodní biotopy a mokřiny (Chytil, Macháček, 2000). Pod 12
hladinou zmizela i obec Mušov, historicky významné sídlo při brodu přes Dyji na Jantarové stezce, jehož pozůstatek představuje kostelík s románskými základy, který dodnes tvoří krajinnou dominantu nádrže (Škorpíková, 2009). Střední nádrž patří společně s horní a dolní mezi symboly megalomanských staveb socialismu, které vznikly v sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století (Chytil, 2006). Samotná střední nádrž se buduje mezi léty 1977 – 1982, kdy už v roce 1981 dochází k částečnému napuštění. Na maximální hladinu je ale zkušebně napuštěna až v dubnu 1983. Ovšem po zjištění netěsnosti hrází bylo nutno vodu odstranit a opravit veškeré závady (Škorpíková, 2009). Před napuštěním bylo dno nádrže srovnáno jen na několika místech a na řadě míst byly naopak navršeny ostrovy, které byly ve srovnání se současnou podobou nádrže početnější a také rozsáhlejší (Chytil, Macháček, 2000). Vznik ostrovů v tomto mezidobí zapříčinila voda přitékajících řek, která jen částečně zatopila dno věstonické nádrže, přičemž velké plochy dna a břehů zůstávaly stále odkryty a vyrostly zde například porosty vrb dosahujících výšky až 5 m (Škorpíková, 2009). Díky tomu, že výpustní práh se vyskytoval výše než poměrně velká část plochy dna, vzniklo zde ideální místo pro ptactvo otevřených prostor. Území se navíc stalo pro veřejnost prakticky nepřístupné a vzniklo tak prostředí s výbornými podmínkami pro hnízdění ptáků otevřených prostor a průtah především bahňáků (Chytil, Macháček, 2000). K definitivnímu napuštění nakonec dochází v roce 1987. V červenci 1996 došlo k rozhodnutí o snížení hladiny ve střední nádrži na kótu 169,5 m. n. m.. Jednalo se o tzv. mimořádnou manipulaci, při které byla snížena hladina nádrže o 85 cm, což znamenalo vynoření dalších zhruba 12 ha, převážně příbřežních ploch (Chytil, 2006). Na nově vynořených plochách začala okamžitá primární sukcese společenstev měkkého luhu s dominantní vrbou bílou (Salix alba, L.) a s příměsí topolu černého (Populus nigra, L.) (Buček, Kovářová, 2001). Kromě dřevin se značně rozšířila další ruderální vegetace jako kopřiva dvoudomá (Urtica dioica, L.), dvouzubec (Bidens, L.), rdesno (Bistorta, L.) a mnoho dalších. Tato sukcese se rozšiřuje na všechny obnažené plochy nádrže, které byly vhodné pro hnízdění klíčových druhů, na některých místech došlo například k úplnému znemožnění hnízdění rybáků a dokonce i racků (Chytil, 2006). Stavba prvního umělého ostrova byla zahájena roku 1995 a vyvrcholila koncem roku 1997. V roce 1998 začala stavba druhého umělého ostrova, kterou dokončili v září 2000 (Škorpíková, 2009). Vlastní výstavba ostrovů probíhala jižně od soutoku Svratky a Jihlavy, ze kterého se na stavbu čerpaly sedimenty dovnitř obvodových prvků, 13
tvořených kamennými hrázkami (Chytil, Macháček, 2000). Po výstavbě byla hladina rozhodnutím bývalého Okresního úřadu v Břeclavi zpětně zvednuta na tzv. kompromisní kótu 170,00. Došlo tak k zatopení převážné části obou nově vybudovaných ostrovů a téměř všech hnízdních lokalit pro důležité druhy (Chytil, 2006) Vodní plochu Střední nádrže ohraničují uměle vybudované hráze, jen u Strachotína nalezneme přirozený břeh. Na západě do ní přitékají vody z řeky Dyje přes Horní nádrž, na severu do ní ústí řeky Jihlava a Svratka. Přebytečná voda je odváděna přes Dolní nádrž do řeky Dyje. Při hladině stálého nadržení 170,00 m n. m. činí plocha zatopeného území 989 ha, hloubka dosahuje max. 5,3 m, délka vzdutí je 4,3 km. Nad vodní hladinu vyčnívá několik ostrovů, které mají dohromady cca 30 ha (Škorpíková, 2009). Při hladině 170,35 m n. m. je vynořeno necelých 20 ha ostrůvků ve dvou soustavách. První jsou tzv. Písky u Dolních Věstonic, skládající se z celkem 9 ostrůvků o celkové rozloze asi 10 ha. Druhou tvoří soustava ostrůvků o rozloze asi 8 ha v blízkosti tzv. Kostelního ostrova, který je největší a zachovává kostel svatého Linharta, pozůstatek obce Mušov. Soustavu dále tvoří ostrůvek Ivaňský a Hřbitovní a 6 malých, protáhlých ostrovů zvaných Deponie (Nudle). Tvar i plocha především ostrůvků Písky se ale poměrně dynamicky mění (Chytil, 2006). Ve výústní trati řek Svratky a Jihlavy byly v letech 1996-2000 uměle vybudovány další dva ostrovy o plánované rozloze cca 20 ha, které jsou však částečně rozplavené. Při ústí Jihlavy a Svratky do nádrže se usazují sedimenty, které postupně zarůstají vegetací a tím se vytvářejí zajímavá mokřadní společenstva. Všechny ostrovy postupně zarostly vysokou bylinnou a hlavně dřevinnou vegetací, v níž se uplatňuje i řada nepůvodních a stanovištně nevhodných druhů (Škorpíková, 2009).
3.3.3 Ochrana Od roku 1993 je nádrž součástí mokřadu mezinárodního významu „Mokřady dolního Podyjí“ a v roce 1994 tu byla vyhlášena Přírodní rezervace Věstonická nádrž (Chytil, 2006). Přírodní rezervace byla vyhlášena jako určitá kompenzace za ztrátu cenných přírodních biotopů při zatopení rozsáhlých ploch lužního lesa a mokřadů. Od začátku je tedy koncipována jako „území pro přírodu“. Její ochrana se zpočátku zaměřila na omezení negativních vlivů lidských aktivit. Až po roce 2000 se uskutečnily některé aktivní zásahy s cílem podpořit předmět ochrany. Od roku 2005 se stává součástí evropské soustavy Natura 2000 (Škorpíková, 2009). Jedná se o celistvou evropskou soustavu území se stanoveným stupněm ochrany, která umožňuje zachovat typy 14
evropských stanovišť a stanoviště evropsky významných druhů v jejich přirozeném areálu rozšíření ve stavu příznivém z hlediska ochrany nebo popřípadě umožní tento stav obnovit. Vytvoření soustavy Natura 2000 ukládají dva nejdůležitější právní předpisy EU na ochranu přírody: -
směrnice Rady 2009/147/EC, o ochraně volně žijících ptáků, (nahrazuje
směrnici Rady 79/409/EHS) -
směrnice Rady 92/43/EHS, o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících
živočichů a planě rostoucích rostlin V České republice tvoří Naturu 2000 vymezené ptačí oblasti a vyhlášené evropsky významné lokality. Ptačí oblasti jsou charakterizovány jako území nejvhodnější pro ochranu vybraných druhů ptáků z hlediska jejich výskytu, stavu a početnosti jejich populací (Zákon č. 114/1992 Sb. § 45e). Dne 15. prosince 2004, se vymezuje Ptačí oblast Střední nádrž vodního díla Nové Mlýny. Vláda tak nařizuje podle § 45e odst. 1 a 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č. 218/2004 Sb.. Věstonická nádrž se tak stává nařízením vlády č. 27/2005 ze dne 15. 12. 2004 ptačí oblastí v rámci soustavy Natura 2000. Účinnost nařízení nastává 13. 1. 2005. Předmětem ochrany ptačí oblasti jsou populace orla mořského (Haliaeetus albicilla), rybáka obecného (Sterna hirundo), husy velké (Anser anser), husy polní (Anser fabalis) a husy běločelé (Anser albifrons) a dále vodních ptáků v počtu vyšším než 20 000 jedinců a jejich biotopů (Martiško, 2006). Cílem ochrany ptačí oblasti je zachování a obnova ekosystémů významných pro druhy ptáků podle odstavce 2 v jejich přirozeném areálu rozšíření a zajištění podmínek pro zachování populací těchto druhů ve stavu příznivém z hlediska ochrany. Mezi účely vodního díla Nové Mlýny se doplňuje ochrana rybáka obecného. Ochrana jeho biotopů je zajištěna v rámci řízení podle zvláštního právního předpisu (Nařízení vlády č. 27/2005 Sb.). Lokalita je významná jak v období hnízdění, tak v tahu i v zimě. V rámci České republiky je střední nádrž nejvýznamnějším hnízdištěm rybáka obecného (Sterna hirundo), zrzohlávky rudozobé (Netta rufina) a racka chechtavého (L. ridibundus). Zároveň je jedinným pravidelná hnízdiště racka bělohlavého (L. cachinnans) a racka bouřního (L. canus) a také patří mezi tří pravidelná hnízdiště racka černohlavého (Larus melanocephalus) v České republice (Chytil,2006). V nedávné době představovala i 15
největší hnízdiště husy velké (Anser anser). Zatímco v roce 1992 zde bylo nalezeno 182 hnízd, tak od roku 1996 se jejich počet stále zmenšuje (Hora, et al. 2002). V červenci se na lokalitě shromažďuje až 5 000 husí velkých.
Hnízdění ptáků je velmi silně
ovlivněno výší vodní hladiny a stupněm zarůstání ostrůvků (Chytil, 2006). K hnízdění ptačí kolonie využívají komplexy ostrovů, mezi nimiž se pohybují podle míry pokrytí vegetace. Preferují především ostrovy, které jsou méně zarostlé, což je v posledních letech ovlivňováno především managementovými úpravami. Ptáci se pohybují na ostrovech především v západní polovině nádrže, kde se nachází nejvýznamnější ostrovy dle hnízdění. Jedná se o Hřbitovní ostrov, Iváňský ostrov, Deponie 1, Deponie 2 a betonové pilíře (Šebela, 2006). Prosperita hnízdících populací, početnost a druhová pestrost závisí převážně na výšce vodní hladiny, stanovištních podmínkách a potravě. Nižší hladina znamená vyšší stanovištní pestrost a zpravidla i potravní nabídku (Martiško, 2006). V období bouřlivého růstu bylinných porostů v letech 1997-2000 zde hnízdili velmi početně např. konipasi luční (Motacilla flava) a rákosníci proužkovaní (Acrocephalus schoenobaenus), poměrně hojně i rákosník velký (A. arundinaceus) a v několika párech cvrčilka slavíková (Locustella luscinioides) a slavík modráček středoevropský (Luscinia svecica cyanecula) (Hora, et al., 2002). Na nádrži se každoročně shromažďuje více než 20 000 vodních a mokřadních ptáků. V době hnízdění je to hlavně díky kolonii racka chechtavého (Larus ridibundus). V zimním období jasně převládají severské husy, jejichž početnost dosáhla maxima v první polovině 90. let minulého století - odhadem 80 000-100 000 husí, z toho více než 90 % tvořily husy polní (Anser fabalis) (Chytil, 2006). Dle informační tabule slouží Věstonická nádrž od svého vzniku jako významné zimoviště vodních ptáků. I v silných zimách alespoň malá část hladiny nezamrzá a ptactvo tak má přístup k vodě. Střední nádrž patří mezi nejvýznamnější zimoviště orla mořského. Největší počet orlů na lokalitě byl zjištěn v únoru 1997 - 44 ex. (Bejček, et al., 2005). Ptáci nocují v přilehlých lužních lesích. Během zimního období se na rozmrzlých segmentech vodní hladiny může kromě severských husí shromažďovat až 20 tisíc vodních ptáků, z nichž převážnou část tvoří nejrůznější druhy kachen (Martiško, 2006). Dle informační tabule zde pravidelně zimují tisíce kachen divokých, ale ještě větší početnosti dosahují severské husy. Na rozdíl od husí a kachny divoké jsou ostatní druhy zcela nebo výrazně závislé na potravních možnostech mokřadního prostředí nádrže. Početnost zároveň ovlivňuje rozsah rozmrzlých ploch vodní hladiny, klidové 16
podmínky a velikost rozlohy nádrže. Dle (Martiško, 2006) rozsah rozmrzlých ploch patrně ovlivňuje výška hladiny: Čím je hladina nižší, tím větší bývají rozmrzlé plochy v souvislosti s vyšším prouděním vody – hlavně pod vtokem řek Jihlavy a Svratky. Lokalita je také velmi lákavá v době tahu, a to jak pro mnoho druhů vodních ptáků, tak pro řadu pěvců, ať již jako potravní stanoviště, např. pro vlaštovku obecnou (Hirundo rustica), břehuli říční (Riparia riparia), moudivláčka lužního (Remiz pendulinus), rákosníka proužkovaného (Acrocephalus schoenobaenus) a strnada rákosního (Emberiza schoeniclus), nebo nocoviště – zejména pro konipasa bílého (Motacilla alba) a konipasa lučního (M. flava) (Chytil, 2006).
3.4 Výskyt vodních ptáků na Novomlýnských nádržích 3.4.1 Řád vrubozobí Kachna divoká (Anas platyrhynchos) Kachna divoká je naším nejpočetnějším druhem (Hudec, Klíma, 1968), též nazývaná jako březňačka (Hanzák, Hudec, 1963). V seznamu ptáků České republiky je jako druh nehodnocený (Příloha č. III k vyhlášce č. 395/1992 Sb.). Charakteristickým znakem je nápadný sexuální dimorfismus (Laštůvka, et al., 2004). Hlava samce je zbarvena zeleně a od kaštanového volete je oddělena bílým proužkem (Bouchner, 1972). Samice je o něco menší a šedohnědě zbarvená (Hudec, Dungel, 2001). V současné době se u nás pohybuje spíše jako pták přelétavý, jako tažný už méně (Klejdus, 2011). Živí se vodním rostlinstvem a živočichy, kteří se pohybují na hladině (Šťastný, et al., 1997). V noci často zaletuje do polí, kde sbírá zelené osetí a zralé obilí (Bouchner, 1972). Na rybničních soustavách je patrný jejich jarní a podzimní tah, ale na Nových mlýnech jejich početné zimování, kdy se může vyskytovat až v několika tisícových hejnech. (Macháček, et al., 2008). Hnízdí raději na malých rybnících, a jelikož se jedná o kachnu plovavou, která nemusí být na vodě nepřetržitě závislá, její hnízda můžeme nalézat i daleko od vody například uvnitř lužního lesa (Klejdus, 2011). Na Novomlýnských nádržích hnízdí jen v desítkách párů (Šebela, 2003).
17
Kopřivka obecná (Anas strepera) Druh, který je v červeném seznam ptáků České republiky klasifikován jako druh zranitelný (Příloha č. III k vyhlášce č. 395/1992 Sb.). Stejně velká jako kachna divoká, která se na vodě se odlišuje poněkud delším krkem (Hudec, Klíma, 1968). Rozdíl ve zbarvení obou pohlaví není ani tak nápadný, jako u kachny divoké (Hanzák, Hudec, 1963). Ve svatebním šatě má samec šedé zbarvení a hnědou hlavu s tmavším zobákem. Samice je celá zbarvena do hněda se žlutým zobákem. Na rozdíl od kachny divoké mají jedinci kopřivky bílá zrcátka (Dungel, Hudec, 2001). Na nádržích a okolí se druh pohybuje pravidelně a každoročně také hnízdí (Šebela, 2003). Na rozdíl od většiny kachen se kopřivky nesoustřeďují na vybraných vodních plochách, ale zdržují se spíše na menších, vegetací nezarostlých rybnících. Z tohoto důvodu je početnost na Nových mlýnech nižší (Macháček, et al., 2008). Tento tažný druh u nás nepřezimuje, ale odlétá do jižní Evropy a severní Afriky (Cepák, et al., 2008). Zpět se vrací v březnu a na suchých ostrůvcích, v období května a června, zakládají svá hnízda (Hanzák, Hudec, 1963). V průběhu hnízdění se samci sdružují do početnějších hejn a posléze odlétají na pelichaniště (Macháček, et al., 2008). Na ostrůvcích střední nádrže hnízdí kolem asi 10 párů (Šebela, 2003). Podzimní průtah probíhá od srpna do podzimu a vrcholí v září. Během podzimního tahu se sdružují do početnějších hejn, ale na Novomlýnských nádržích probíhá průtah většinou v počtech nižších (Macháček, et al., 2008). Zrzohlávka rudozobá (Netta rufina) Druh, který je v červeném seznamu ptáků České republiky zařazen mezi druhy ohrožené (Příloha č. III k vyhlášce č. 395/1992 Sb.). Samec má ve svatebním šatu rezavohnědou hlavu a část krku. Na hlavě má krátkou zlatožlutou chocholku, oranžově červené oči a zobák. Tělo je hnědočerné se světle hnědým hřbetem a bílými skvrnami na lopatkách. Bílé jsou také boky a zrcátko s rezavým nádechem (Dungel, Hudec, 2001). Hnízda staví na ostrůvcích nebo v hustých porostech rákosu, pokrytá vegetací (Bejček, et al., 1995). Živí se výhradně rostlinnou stravou, výjimečně vodními měkkýši (Hanzák, Hudec, 1963). Na střední nádrži Nových mlýnů hnízdí pravidelně kolem 20 párů (Macháček, et al., 2008).
18
Polák velký (Aythya ferina) V červeném seznamu ptáků České republiky je řazen jako druh nehodnocený (Příloha č. III k vyhlášce č. 395/1992 Sb.). Všeobecně můžeme říct, že polák velký je naše nejpočetnější potápivá kachna (Hanzák, Hudec, 1963). V době hnízdění má kačer dolní část krku, prsa a konec těla zbarveny černě (Cepák, et al., 2008). Od zrzohlávky rudozobé se liší černou až modravě šedou barvou zobáku (Bouchner, 1989). Na hnízdiště přilétá v párech a hnízdo staví v hustých pobřežních porostech blízko vody, často blízko sebe. (Hudec, Černý 1983). Vždycky se pohybují uprostřed hladiny, kde odpočívají a také loví. U rákosí je spatříme pouze za lovu nebo nepohody (Cepák, et al. 2008). Živí se většinou výhonky vodních rostlin, semeny a pupeny, které se vyskytují pod hladinou. Zároveň požírají vodní živočichy, jako jsou měkkýši, vodní hmyz a jeho larvy, a malé rybičky (Hanzák, Hudec, 1963). Na zimu odlétají do oblasti Středozemního moře a severní Afriky (Hudec, Černý, 1983). Ve výskytu poláka velkého jsou značné rozdíly, co se týče oblastí. Na Nových mlýnech se v největším počtu vykytují na jarním tahu. Při hnízdění bývá pozorován pod 10 rodin. Na podzimním tahu se už téměř nevyskytuje. (Macháček, et al., 2008). Polák chocholačka (Aythya fuligula) V Červeném seznamu ptáků České republiky patří mezi druhy nehodnocené (Příloha č. III k vyhlášce č. 395/1992 Sb.). Kdysi u nás v době hnízdění velmi vzácná severská kachna (Hanzák, Hudec, 1963). Jejich zbarvení je jednoduché. Samec má černou hlavu, krk, hřbet, prsa i konec těla. Na bocích a břiše je pak zbarven bíle (Dungel, Hudec, 2001). Hnízda chocholaček se podobají hnízdům poláka velkého (Cupák, et al., 2008). Živí se vodním rostlinstvem a drobnými vodními živočichy, pro které se potápí hluboko pod vodu. (Hanzák, Hudec, 1963). Na nádržích na Dyji byla zjišťována nejvyšší hnízdní početnost v průběhu osmdesátých let, krátce po napuštění. Od devadesátých let je zaznamenáván stálý pokles hnízdících počtů (Macháček, et al., 2008). V menší míře se vyskytuje i za jarního a podzimního průtahu a při letním shromažďování (Šebela, 2003).
19
Hohol severní (Bucephala clangula) V Červeném seznamu ptáků České republiky je klasifikován jako druh ohrožený (Příloha č. III k vyhlášce č. 395/1992 Sb.). Jedná se o kachnu s nápadně velkou černou hlavou. Při kořeni zobáku má velkou bílou skvrnu. Tělo tvoří čistě bílá prsa a břicho, černý hřbet s pěti černými rovnoběžnými pásky zasahujícími až do bílé lopatkové části (Bejček, et al., 1995). Živí se převážně vodními živočichy, ale také vodními rostlinami (Hanzák, Hudec, 1963). V České republice v malé míře hnízd, ale početně zimuje (Bejček, et al., 1995). Na Nových mlýnech se objevují pouze během zimování v počtech kolísajících kolem 100 jedinců (Šebela, 2003).
Čírka obecná (Anas crecca) V červeném seznamu ptáků České republiky je klasifikována jako druh kriticky ohrožený (Příloha č. III k vyhlášce č. 395/1992 Sb.). Naše nejmenší tažná kachna, která má ve svatebním šatě tmavohnědou hlavu a od oka se jí táhne zelený, purpurově lesklý pruh, úzce černobíle lemovaný (Dungel, Hudec, 2001). Dobrým rozeznávacím znakem jsou žluté krovky a zelené zrcátko (Hanzák, Hudec, 1963). Na vodě se poznají snadno, protože jsou malé a často nenatahují krk (Hudec, Černý, 1983). Nejraději pobývají pohromadě na hustě zarostlých nádržích (Cupák a kol. 2008). Někdy u nás i přezimují, ale na zimu drtivá většina odlétá (Hanzák, Hudec, 1963). Jarní tah probíhá v březnu až dubnu, ale mnohonásobně početnější je podzimní tah, který začíná v srpnu nebo září a vrcholí v listopadu. Na Novomlýnských nádržích je však podzimní tah slabý, neboť zde nebývají obnažená dna (Macháček, et al., 2008). Čírka modrá (Anas querquedula) Pták zařazený v červeném seznamu ptáků České republiky jako druh kriticky ohrožený (Příloha č. III k vyhlášce č. 395/1992 Sb.). Kačer má ve svatebním šatě hnědou hlavu s bílým pruhem nad okem a černou bradou. Hruď je rezavohnědá s tmavšími skvrnami. Břicho a boky jsou bílé a jemně pruhované. Zrcátko je zelené. (Dungel, Hudec, 2001). Kachna je hnědá se zelenošedým zobákem (Hudec, Klíma, 1968). Hnízdo staví nejčastěji blízko vody v husté vegetaci (Šťasný, et al, 1997). Živí se rostlinstvem i drobnými živočichy (Cupák, et al., 2008). Na nových mlýnech se objevují nepravidelně v hnízdní době (Škorpíková, 2009).
20
Hvízdák euroasijský (Anas penelope) V červeném seznamu České republiky je zařazen mezi druhy zranitelné (Příloha č. III k vyhlášce č. 395/1992 Sb.). Své jméno získali podle hvízdavého hlasu samce (Hanzák, Hudec, 1963). Kačer se pozná podle červenohnědé hlavy se světlým až téměř bílým čelem a temenem hlavy (Bejček, et al., 1995). Často se drží v hejnech kachny divoké nebo tvoří sourodé skupinky (Cupák, et al., 2008). V české republice pravidelně protahuje a také zimuje. Výjimečně někteří jedinci zůstávají přes léto (Bejček, et al., 1995). Živí se rostlinnou stravou i drobnými živočichy (Hanzák, Hudec, 1963) Na Nových mlýnech obvykle protahují během jara a podzimu (Šebela, 2003) Ostralka štíhlá (Anas acuta) Druh, který je v červeném seznamu ptáků České republiky klasifikován jako druh vymizelý (bráno jako hnízdní populace) (Příloha č. III k vyhlášce č. 395/1992 Sb.). Kačer je ve svatebním šatě bělošedý s jemným vlnkováním. Hruď a přední část krku jsou bílé, dva bílé pruhy zasahují až do týlu. Na hřbetu, lopatkách a bocích jsou příčné proužky černohnědě zbarvené. Zobák je zbarven modrošedě s černým nehtem. Zrcátko je zelené s kovovým odleskem (Dungel, Hudec, 2001). Samice je zbarvena hnědě s tmavšími skvrnami. Na hlavě má přes oko tmavý pruh (Hudec, Klíma, 1968). V České republice se vyskytuje v období průtahu a také v době hnízdění (Cupák, et al., 2008). Na jižní Moravě hnízdila ještě v nedávné době (Šťastný, et al., 1997). Vyhledává vodní plochy s bohatou vegetací (Hanzák, Hudec, 1963). Hnízdo si staví na zemi a daleko od vody (Šťastný, et al., 1997). Na nových mlýnech hnízdila vzácně v prvních letech existence (Škorpíková, 2009). Posední hnízdění bylo zaznamenáno na střední nádrži v roce 1982 (Šebela, 2003). Dnes se vyskytuje v době tahu a také během zimování (Škorpíková, 2009). Lžičák pestrý (Anas clypeata) Pták patřící v Červeném seznamu ptáků mezi druhy kriticky ohrožené (Příloha č. III k vyhlášce č. 395/1992 Sb.). Jeho charakteristickým znakem je černý, na konci rozšířený zobák. Kačer má ve svatebním šatě želenou hlavu s kovovým odleskem. Hřbet je černohnědý, hřbet a prsa jsou cihlově hnědé. Dolní část krku a lopatky jsou zbarveny bíle (Dungel, Hudec, 2001). Kachna je hnědá s tmavými skvrnami. Křídla jsou stejná jako u kačera (Hudec, Klíma, 1968). V České republice se objevuje během hnízdění (Šťastný, et al., 1997). Hnízdo staví v blízkosti vody mezi hustou vegetací 21
(Hanzák, Hudec, 1963). Živí se převážně živočišnou stravou (Hudec, Klíma, 1968). Na Nových mlýnech patří k vzácnějším druhům. Ale pár jedinců se vyskytuje poměrně pravidelně po celou sezónu, což naznačuje i možnost hnízdění. Hnízdění bylo naposledy prokázáno na území střední nádrže v roce 1993 (Šebela, 2003). Morčák velký (Mergus merganser) V Červeném seznamu ptáků České republiky je klasifikován jako druh kriticka ohrožený (Příloha č. III k vyhlášce č. 395/1992 Sb.). Jeho zobák má úplně jiný tvar, než mají ostatní kachny. Je dlouhý, štíhlý a na horní čelisti zakončen ostrým háčkem, kterému říkáme nehet (Bouchner, 1972). Samec má černou hlavu se silně zeleným odleskem, bílé až narůžovělé tělo s černou hřbetní částí, i křídla jsou částečně černá. V křídle se nachází i velké bílé zrcátko. Zobák i nohy jsou zbarveny červenou barvou (Dungel, Hudec, 2001). Loví ryby a drobné vodní živočichy (Bejček, et al., 1995). Na Nových mlýnech je pravidelným zimním hostem vyskytující se na nezamrzlé nádrži v kolísajících počtech dosahujících až přes 100 exemplářů (Šebela, 2003). Morčák malý (Mergus albellus) Druh, který není zařazen v Červeném seznamu ptáků České republiky (Příloha č. III k vyhlášce č. 395/1992 Sb.). Samec je z velké části bílý, s jemnou černou kresbou na hlavě a bocích, kolem oka má černou masku (Cupák, et al., 2008). Hnízdí v severských zemích a do České republiky přilétá každoročně v malých počtech zimovat (Bejček, et al., 1995). Pravidelně zimuje na střední nádrži, která je jeho největším zimovištěm v České republice. Každoročně zde přezimuje několik desítek jedinců (Šebela, 2003).
Husa velká (Anser anser) V Červeném seznamu ptáků České republiky je klasifikována jako ohrožený druh (Příloha č. III k vyhlášce č. 395/1992 Sb.). Tento tažný druh poznáme podle stříbřitě šedavého zbarvení se světlejšími pruhy. U dospělých ptáků se na břiše vytvářejí protáhlé černé skvrny (Hudec, Klíma, 1968). Husy velké se na území České republiky vykytují po celé období (Podhrazký, et al., 2007). Před zaplavením hnízdilo v prostoru střední nádrže mnoho párů v hlavatých vrbách (Chytil, Macháček, 2000). Po zaplavení tradičních hnízdišť Novomlýnskými nádržemi, začaly hnízdit na ostrovech Věstonické 22
nádrže, kde během let 1982 – 1990 vzniklo i početné shromaždiště (Macháček, et al., 2008). Přesto se postupem času hnízdní poměry změnily, kdy z dřívější početné populace zůstaly jen zbytky (Chytil, 2004, Chytil, 2006). Během tohoto století prakticky zaniklo i shromaždiště. Nejprve zde hnízdilo přes 150 párů, ale postupem času jejich počet klesl na současných 20 – 30 párů (Macháček, et al., 2008). K hnízdění vyhledává pobřežní porost rákosin a zarostlé ostrůvky, někdy také využívá hnízd velkých ptáků (Cepák, et al., 2008). Na Nových mlýnech hnízdí od konce února do začátku března, v případě delší zimy až do počátku května. Využívá zarostlé ostrovní plochy nebo zatopené mokřadní porosty (Martiško, 2006). Husy jsou v době hnízdění velmi citlivé na vyrušování. V případě opuštění hnízda už není schopná náhradního hnízdění. Mláďata po vyvedení ukrývají v mokřadních porostech, kde stejně jako na mělčinách sbírají potravu. Za potravou dospělí jedinci vychází i na pastvu na souš, kde vyhledává pole se zasetým obilím. Před dosažením vzletnosti mladých začíná pelichání hus dospělých, což zapříčiní krátkodobou ztrátu schopnosti letu. Tehdy se opět uchýlí do úkrytů v rozsáhlejších mokřadních porostech (Šebela, 2003). V letních měsících, asi od poloviny července do září, se rodiny sdružují do společných hejn a na střední nádrži se na vodní hladině nebo při březích ostrovů začnou soustřeďovat husy z širokého okolí. Vytvoří se tisícová hejna, které každý večer zaletují na noční pastvu a v ranních nebo dopoledních hodinách se vrací opět na hladinu. Tisícová hejna můžeme pozorovat také během podzimu, převážně v listopadu. Pak drtivá většina odletí na jih. Stále častější je u tohoto druhu pozorováno zimování, které zajišťuje několik desítek jedinců (Martiško, 2006). Hnízdní populace může být výrazně ovlivněna výškou vodní hladiny, která ovlivňuje potravní zdroje i úkrytové příležitosti. Každoroční hnízdění může také značně negativně ovlivnit nadměrné vyrušování v době snášení vajec a vysazování násad (Šebela, 2003). Prosperitu hus velkých do jisté míry ovlivňuje i vegetační kryt ostrovů a suchozemské plochy. Na hrází ohraničené nádrži nemají husy v době hnízdění příliš možností vycházet za potravou do okolních polí či travnatých ploch. Na ostrovních plochách dochází i k samovolné sukcesi vegetace, která nastartuje postupný rozvoj dřevního patra, které může v době vodění mláďat narušit potravní možnosti (Martiško, 2006). Je nezbytně nutné zamezit v době hnízdění jakýmkoliv návštěvám ostrovů a zajíždění rybářských lodí k ostrovním břehům. Současně zachovat nastavený režim pro lov, který probíhá jen o víkendech a končí 31. prosince (Hora, et al., 2002). 23
Severké husy Jedná se o husy běločelé (Anser albifrons) a husy polní (Anser fabalis), které patří mezi pravidelně se vyskytující druhy, jež na nádržích můžeme potkávat od konce září do konce března (Chytil, 2004). V Červeném seznamu ptáků České republiky nejsou zařazeny (Příloha č. III k vyhlášce č. 395/1992 Sb.). Dospělý ptáci husy běločelé jsou zbarveni podobně jako husy velké. Mají ale tmavší hlavu a krk. Na hrudi a na břiše mají černé skvrny. Na čele mají od kořene zobáku po spojnici předních krajů očí bílou skvrnu (Dungel, Hudec, 1995). Husám běločelým se podobají i husy polní. Nemají však černé skvrny na hrudi a břiše a bílou skvrnu na čele. Hlavu a krk mají tmavě hnědé. Zobák je žlutý s černou špičkou a černým proužkem od nozder po začátek čela (Bejček, et al., 1995). Ve větších počtech se vyskytují ke konci listopadu a poté jejich početnost pomalu klesá. Narůst opět nastává ke konci zimy, kdy oblastí protahují husy zimující na Neziderském jezeře. Zimování obou druhů severských husí podlehla široká veřejnost a stalo se doslova fenoménem (Chytil, 2006). Během zimování na jižní Moravě jim jako nocoviště slouží střední nádrž Nové Mlýny (Martiško, 2006). Odtud se brzy po rozednění rozletují do širokého okolí za potravou (Bejček, et al., 1995). Potravu v zimním období tvoří hlavně zaseté ozimy, v některých zimách však husy dávají přednost i nesklizeným nebo nezaoraným zbytkům kukuřice (Chytil, 2004). Vzdálenost těchto pravidelných přeletů činí až 30 km od shromaždišť, většinou však méně (Bejček, et al., 1995). Výjimečně může vzdálenost přeletu dosáhnout až 40 km. Dle (Chytil, 2004) je však pro husy větší vzdálenost letu za pastvou energeticky i časově nevýhodná. Husy běločelé a polní se mohou během dne krátce vracet na vodu, ale hlavně odpočívají na pastevních plochách, kde zůstávají až do doby před soumrakem, kdy se opět celá hejna vrací na vodní plochu (Bejček, et al., 1995). Přítomnost severských husí není závislá na výšce vodní hladiny, ale zejména na velké rozloze nádrže a hlavně klidu (Martiško, 2006). Severské husy velmi citlivě reagují na vyrušování, a pokud někde zjistí klidnější a výhodnější podmínky, využijí je (Chytil, 2004). Jejich početnost také značně závisí na potravní nabídce v okolních polích. Tu ovlivňuje především velikosti sněhové pokrývky, kdy je při vysokém sněhu potrava nedostupná a husy jižní Moravu opouštějí. Umí však velmi rychle reagovat na změny (Martiško, 2006). Důležitým faktorem, který se také podepisuje na početnosti zimujících husí, je lov (Chytil, 1996).
24
3.4.2 Řád dlouhokřídlí Racek chechtavý (Larus ridibundus) Pták velikosti holuba se štíhlým, červeným zobákem a červenýma nohama. Jeho tělo je pokryto peřím bělavé barvy s šedými křídly. V době hnízdění má hlavu až po týl čokoládově hnědou (Hudec, Klíma, 1968). Rackové preferují otevřené plochy vodní nádrže s příbřežní vegetací. Za potravou zalétají do širokého okolí (Šťastný, et al., 1997). Tato lokalita představuje nejvýznamnější hnízdiště tohoto druhu v České republice (Chytil, 1997). Dle informační tabule zde po napuštění nádrží hnízdilo až 20 tisíc párů, ale postupně jejich počet klesal až na současných několik tisíc párů. Na nádrži dochází k neustálým přesunům hlavní části kolonie (Chytil, Macháček, 2000). Racek černohlavý (Larus melanocephalus) Velikostně je stejný jako racek chechtavý, ale na rozdíl od něj má čistě bílé ruční letky (Hanzák, Hudec, 1963). Na hlavě má mohutnější červený zobák a v době hnízdění černou masku, která zasahuje až do poloviny krku (Hudec, Dungel, 2001). První hnízdění bylo zaznamenáno v roce 1967 na rybníku Mlýnský u Lednice (Šťastný, et al., 1997). Na ostrůvcích střední nádrže hnízdí pravidelně od roku 1983 (Šebela, 2003). Tehdy byla nalezena 4 hnízda (Martiško, et al., 1994). Racci černohlavý se chovají podobně jako chechtavý a také se v jejich blízkosti zpravidla zdržují (Hudec, Dungel, 2001). Racek bělohlavý (Larus cachinnans) Jedná se o druh, který byl popsán jako samostatný teprve nedávno. Nejedná se o objevení nového druhu, ale o vyčlenění od tehdejšího racka stříbrného (Chytil, Macháček, 1999). Racku stříbrnému je velmi podobný vzhledem i chováním. Racek bělohlavý má však žluté nohy a světlejší hlavu (Hudec, Dungel, 2001). První hnízdění bylo na Novomlýnských nádržích zjištěno v roce 1990, kdy byl dr. Šebelou pozorován starý pták sedící na hnízdě (Chytil, Macháček, 1999). V současné době pokračuje jeho neustálé zvyšování počtu, což je trend, který je patrný v celé Evropě. Hnízdí na ostrůvcích v kolonii racka chechtavého (Hudec, Dungel 2001). .
25
Racek bouřní (Larus canus) Druh větší než racek chechtavý, který je na šíji jemně tmavě skvrnitý (Hudec, Dungel, 2001). Hnízdo si staví na zemi převážně u stromu nebo balvanu (Šťastný, et al., 1997). Na Nových mlýnech sice nehnízdí, ale objevuje se v době podzimních a zimních měsíců. Faktory ovlivňující populaci rackovitých Malou úspěšnost hnízdění způsobuje kolísání hladiny, které může vést až k vyplavení hnízd, což se stalo například v květnu 2006 (Šebela, 2006). Problém představují i dřeviny vyskytující se na hnízdních lokalitách (Hora, et al., 2002) Dalším faktorem je predační tlak způsobený kunou skalní na Kostelním ostrově a na blízkých nudlích (Šebela, 2006). Největším nebezpečí však představuje racek bělohlavý. Jedná se o silného predátora, který loví mláďata jak rackovitých, tak rybáků i kachen (Chytil, Macháček, 2000). Dle (Šebela 2006) se na hnízdění podílí i celé potkaní kolonie, které likvidují hnízda. Rybák obecný (Sterna hirundo) Jedná se o tažný druh, jehož hnízdní prostředí představují větší rybníky, vodní nádrže nebo bažiny s pobřežní vegetací nebo ostrůvky (Šťastný, et al., 1997). Je o něco menší než racek chechtavý, se štíhlým tělem, úzkými křídly a vidličnatě vykrojeným ocasem (Hudec, Dungel, 2001). Ve zbarvení peří dominuje bílá barva, jen pláštík zdobí barva světle šedá. Během jarního šatu se mu na hlavě vytváří černá čepička, která během šatu zimního ztrácí svoji zřetelnou podobu (Hanzák, Hudec, 1963) Pomocí štíhlého červeného zobáku s černou špičkou loví ryby, pro které se střemhlav vrhá pod hladinu jako řízená střela (Šťastný, et al., 1997). Rybák obecný tráví na našich vodách jen malou část roku, a to během hnízdění (Hanzák, Hudec, 1963). Trvale hnízdí jen v několika oblastech s vhodnými vodními nádržemi (Šťastný, et al., 1997). Na českém území nalezneme jen 3 pravidelná hnízdiště rybáka obecného. Jedná se o jihočeské rybníky oblasti Třeboňska a Českobudějovicka, jižní Moravu a slezské rybníky na Karvinsku (Chytil, 2009). Na jižní Moravě nikdy nepatřil k pravidelně hnízdícím druhům (Chytil, Macháček, 2000). Až po roce 1945 začali hnízdit na nově založených rybnících na Hodonínsku a na obnovených rybnících u Pohořelic (Chytil, 2009). Roku 1982 zahnízdili i na několika ostrůvcích na střední nádrži Nové Mlýny (Šebela, 2003). Místo tak rybáci objevili ihned při začátku stavby, 26
poté co byly vykáceny porosty na horní nádrži a začala se napouštět voda (Macháček, 1982). Vzniklo zde velké hnízdiště, které mělo za následek snížení početnosti hnízdišť v některých tradičních oblastech, převážně v Jižních Čechách (Šťastný, et al., 1997) Oblast střední nádrže se tak v době svého vzniku stala nejdůležitějším hnízdištěm tohoto druhu v České republice (Chytil, 1997). Od té doby tu rybák obecný pravidelně hnízdí od konce dubna do konce července (Martiško, 2006). Od prvního hnízdění se jejich počty postupně zvyšovaly, kdy se z několika desítek párů rozrostly až na počty přesahujících párů 200 (Chytil, 2009). V posledních letech zde zpravidla hnízdí jen desítky párů (Martiško, 2006). Rybák hnízdí na zemi do 500 m.n.m. ve společných koloniích na vegetací neporostlých ostrůvcích (Hudec, Dungel, 2001). Hnízdí také blízko vodní hladiny, což nese riziko z hlediska zvyšování hladiny během jarního období i vyššího vlnobití při silném větru (Martiško, 2006). V posledních letech vyhledává hnízdiště na z vody vynořených pilířích silničního mostu a na deponii І (Chytil, 2009). Přijdou-li rybáci nějakým způsobem, například vyplavením hnízd, o násadu, je schopen tyto ztráty do jisté míry vyrovnat náhradním hnízděním (Hanzák, Hudec, 1963) Tím se vysvětlují nálezy vajec ještě začátkem července. Dle (Chytil, Macháček, 2000) se jedná spíše o velmi protaženou hnízdní dobu druhu. V kritické době krmení nevzletných mláďat může nastat problém se špatnou dostupností potravní nabídky. Za nepříznivých povětrnostních podmínek je totiž málo úspěšný při lovu drobných rybek, které loví hlavně v nezarostlých mělčinách. V takovém případě pak mohou mláďata početně hynout (Martiško, 2006). Prosperita hnízdící populace rybáka je nejvíce ovlivněna výškou vodní hladiny. Od ní se odvíjí možnost vhodných míst k hnízdění a také dostupnost a množství potravy (Šebela, 2003). Dalším významným faktorem ovlivňující kolonie rybáků je spontánní rozvoj vegetačního krytu na ostrovních plochách, což se týká převážně mělčin (Martiško, 2006). Po silnějším nárůstu vegetace rybáci ztrácí možnosti k zahnízdění a často nehnízdí. Existence vhodných míst bývá zpravidla jen krátkodobého charakteru. Dlouhodobější možnost přístupných míst k hnízdění se neobejde bez průběžných biotechnických zásahů (Chytil, 2009). Obecným problémem úspěšnosti hnízdění je silný tlak od racků chechtavých a racků bělohlavých. Tyto druhy nemilosrdně napadají mláďata rybáků a snižují úspěšnost vyvedených mláďat (Chytil, Macháček, 2000). Prosperitu populace také významně ovlivňuje struktura rybí obsádky (Martiško, 2006).
27
Bahňáci Podřád dlouhokřídlých, obývající hlavně břehy vod. Jedná se o štíhlé ptáky, malých nebo středně velkých rozměrů. Jsou výborní a rychlí letci. Pro pozorovatele se těžko rozpoznávají, protože většina má velmi podobné jednoduché zbarvení. Živí se hlavně živočišnou stravou, kterou nalézají ve vodě, v bahně nebo na zemi. Potravu vybírají dlouhým nebo středně dlouhým zobákem. Malé ryby uloví zcela výjimečně. Hnízda si zakládají blízko vody. Na Nových mlýnech se vyskytují v nejvyšší početnosti na tahu. Při snížené hladině nalézají i vhodné podmínky k hnízdění. S rozvojem vegetace se podmínky ke hnízdění postupně zmenšují (Šebela, 2003). Běžně se zde vyskytuje čejka chocholatá (Vanellus vanellus), kulík říční (Charadrius dubius), pisík obecný (Actitis hypoleucos) a bekasina otavní (Gallinago gallinago) (Chytil, 2006). 3.4.3 Řád potápky Potápka roháč (Podiceps cristatus) Jedná se tažného ptáka a největší druh potápek. Samci mají ve svatebním šatě na temeni chocholku, kterým se říká růžky. Živí se rybami, hmyzem a vodními rostlinami. Hnízdo si staví z rostlin a přímo na vodní hladině (Šťastný, 1997). Roháči se na nádržích objevují po roztátí ledů, v první polovině března. Přílet hnízdní populace probíhá do poloviny dubna (Macháček, et al., 2008). K hnízdění nádrže využívali ve větším množství v 80. letech, kdy došlo k poklesu úrovně hladiny (Šebela, 2003). Ale počátkem 90. let došlo k jejich výraznému poklesu. Jejich současná hnízdní početnost představuje pouze několik desítek jedinců (Macháček, et al., 2008). Na nádržích je nejvíce patrný jejich podzimní tah v říjnu a listopadu (Šebela, 2003) Potápka černokrká (Podiceps nigricollis) Potápka často zaměňovaná za potápku malou. Na jaře její šat tvoří černá hlava i krk a od oka dozadu se táhne rezavá štětička. Rezavé jsou i boky, ale svrchní strana černá (Dungel, Hudec 2001). Jedná se o ptáka společenského, který může hnízdit i v početnějších koloniích (Hudec, Černý, 1983). Zimovat se vytrácí do západní Evropy (Bejček, et al., 1995). Na Novomlýnských nádržích zahnízdila v roce 1982 a hnízdní populace čítala minimálně 200 párů (Šebela, 2003). Po vyhnízdění potápky zůstávaly ještě celé léto a také zde probíhal výrazný podzimní tah. Na střední nádrži se takto objevovaly několik let po napuštění a pak zcela vymizely (Macháček, et al., 2008). Důvodem pro opuštění 28
lokality bylo zvýšení úrovně hladiny (Šebela, 2003). V posledních letech se opět objevují, ale ve značně menším počtu. Pozorovat je můžeme jak na jarním a podzimním průtahu, tak i v období hnízdění. V současné době však ptáci po vyhnízdění z celé oblasti rychle mizejí a jejich pozorování jsou pouze sporadická (Macháček, et al., 2008). 3.4.4 Řád veslonozí Kormorán velký (Phalocrocorax carbo) Tento tažný pták je černého zbarvení, má pouze bělavé líce a hrdlo. Žije v koloniích a živí se výlučně rybami (Hudec, Klíma 1968). Novomlýnské nádrže byly v minulosti jeho klíčovou lokalitou na celé Jižní Moravě, a to z hlediska hnízdění, průtahů i letního pobytu nehnízdících ptáků (Martiško, 2006). Poprvé na nádržích zahnízdili v roce 1982 a postupně se rozšířili až na 56 párů. Hnízdění však bylo ukončeno v červnu roku 1997, kdy neznámý pachatel skácel hnízdní strom na Kostelním ostrově. Neštítil se zabít mláďata a uřezat jim horní zobáky, za které Rybníkářství Pohořelice vyplácelo finanční odměnu (Šebela, 2003). V posledních letech zde kormoráni nehnízdí, protože hnízdní stromy zanikly (Martiško, 2006). Svá hnízda si staví v bezprostřední blízkosti v národní přírodní rezervaci Křivé jezero (Macháček, et al., 2008). V noci i přes den se vyskytují v minimálních počtech, jen v desítkách párů (Martiško, 2006). Na zimu kormoráni dříve odlétali, ale od počátku 90. let sem naopak přilétají zimovat (Macháček, et al., 2008). 3.4.5 Řád brodiví Volavka bílá (Ardea alba) Pták bílého zbarvení s dlouhým žlutým zobákem. Ve svatebním šatu se na hřbetu vytváří prodloužená pera (Dungel, Hudec, 2001). Živí se drobnými živočichy, které hledá v mělkých vodách (Bejček, et al., 1995). Svá hnízda si staví v hustém rákosí (Šťastný, et al., 1997). Dříve patřila volavka bílá na všech lokalitách k vzácným druhům. Na nádržích byl, po zbudování v osmdesátých letech, patrný její početný výskyt především na podzim. Poté téměř vymizela a vrátila se až v tomto století. Nyní dochází k postupnému nárůstu početnosti (Macháček, et al. 2008).
29
Volavka popelavá (Ardea cinerea) Šedě zbarvený pták s černými konci křídel. Na hlavě má černá prodloužená pera a růžovožlutý zobák (Dungel, Hudec, 2001). Na Nových mlýnech se vyskytuje pravidelně během celého roku (Šebela, 2002). 3.4.6 Řád krátkokřídlí Lyska černá (Fulica atra) Pták s šedočerným tělem a černou hlavou. Nad zobákem se nachází bílá lysinka (Hudec, Klíma, 1968). Živí se vodními rostlinami, popřípadě vodními živočichy. Často se pro potravu potápí na dno (Hanzák, Hudec, 1963). Hnízdo si staví pevné z listí nebo rákosu. Umístěno bývá na hladině, připevněné ke stonkům rostlin (Šťastný, et al. 1997). V současnosti hnízdí na Nových mlýnech pouze do 10 párů. V roce 1981 tu hnízdilo až 50 rodin. Na nádržích bývalo v 80. letech na podzim také až několik tisíc jedinců, pak ale jejich početnost silně poklesla a doposud se pohybuje většinou ve stovkách jedinců (Macháček, et al., 2008) Slípka zelenonohá (Gallinula chloropus) Je pták zbarvený leskle černou barvou s modravým nádechem, křídla a hřbet jsou hnědé. Má žlutý zobák i končetiny. Typickým znakem je červený čelní štítek a nápadné bílé znaky na bocích (Dungel, Hudec, 2001). Na Nových mlýnech se objevuje v desítkách jedinců. Nalézá zde vhodné stanoviště k hnízdění (Šebela, 2003) Chřástal vodní (Rallus aquaticus) Tento pták je hnědě zbarvený s černými tečkami a bílými podocasními krovkami. Hruď je modrošedá a boky s břichem černobíle proužkované (Dungel, Hudec, 2001). Na Nových mlýnech se vyskytoval do tří párů v pobřežní linii při severním břehu, kolem soutoku Svratky a Jihlavy (Šebela, 2002). 3.4.7 Řád dravci Orel mořský (Haliaeetus albicilla) Jedná se o velmi nápadný dravý druh, mohutných rozměrů, jehož rozpětí křídel dosahuje 2,5 m (Bejček, et al., 1995). Loví u vody, kde dlouho sedí na břehu nebo na ledě (Hudec, Dungel 2001). Nemůže se skoro stát, abychom si ho v přírodě nepovšimli.
30
Na Novomlýnských nádržích můžeme orla pravidelně potkávat zhruba od září do dubna, kde nehnízdí, ale početně zimuje (Chytil, 2006). Po zbývající část roku se vyskytuje jen minimálně. Během zimy se v posledních letech objevilo až několik desítek jedinců. Zdržují se přímo na ploše nádrže, která v zimě zpravidla bývá pokrytá ledem. Pokud při vyšších teplotách hladina nezamrzne a jedinci sedají na dřeviny a z vody vyčnívající pařezy, odkud čekají na vhodnou příležitost k lovu ryb a vodních ptáků (Martiško, 2006). Prostor střední nádrže využívají taktéž k odpočinku (Chytil, 2004). Orli na nádrži nenocují, ale za tímto účelem zaletují do okolních lužních lesů, jako je Plačkův les, Křivé jezero a oblast Milovického lesa (Mrlík, 2002). Přítomnost orlů není závislá na výšce hladiny, ale hlavně na potravě. Množství dostupné potravy v zimě závisí převážně na rozsahu zámrazu hladiny. S většími volnými vodními plochami se zvyšují zdroje dostupných ryb a vodních ptáků. (Martiško, 2006). Podle dosavadních pozorování se zdá, že orli mořští jsou dost silně vázáni na početném zimování severských husí. Orli mořští nejenže ráno bedlivě sledují rozletující se hejna husí, ale tato hejna nezřídka následují i na místa pastvy. Zde trpělivě posedávají opodál a několikrát během dne husy ,,testují". Tento test často znamená přesun husích hejn na jiná, někdy i vzdálená pastviště (Chytil, 2004). Pro orly jsou postřelené a uhynulé husy vítanou kořistí (Chytil, Macháček, 2000). Orlovec říční (Pandion haliaetus) Jedná se o dravce s šedobílou hlavou a širokým pruhem přes oko. Vrchní část těla je zbarvena hnědě a spodní bíle (Dungel, Hudec, 2001). Žije v okolí velkých nádrží a řek, kde při povrchu hladiny loví ryby. Na nových mlýnech a okolí se pravidelně zdržuje několik jedinců na jarním a podzimním tahu (Šebela, 2003). Moták pochop (Circus aeruginosus) Dravec střední velikosti a štíhlého těla. Má světlou hlavu, ocas i křídla (Hanzák, Hudec, 1963). Na Nových mlýnech hnízdil opakovaně až do roku 1998. Hnízdění však zaniklo v důsledku rozvoje křovinné a stromové vegetace a narušením klidových podmínek ze strany člověka (pytláci, lov ryb). Nyní na nádrže přilétá za kořistí a hnízdí v okolí (Šebela, 2003).
31
Moták pilich (Circus cyanos) Samec je šedý s bílými křídly, samice je hnědá (Hanzák, Hudec, 1963). Na novomlýnských nádržích se pravidelně objevuje během průtahu a někdy zde i několik jedinců zimuje (Šebela, 2003).
32
4 METODIKA Druhové zastoupení vodních ptáků na Novomlýnských nádržích bylo zjišťováno pravidelným monitoringem od prosince 2011 do března 2013. Pozorování probíhala v zimním období každých čtrnáct dní a v teplejších měsících každé tři týdny. Pro zjištění výskytu byly využívány běžné terénní pozorovací metody, včetně sledování hlasových projevů a migračních počtů. Trasu jsem vedla tradičním způsobem od dolní nádrže přes střední, soutok Svratky s Jihlavou, až po ústí Dyje do Horní nádrže. Větší důraz byl opětovně kladen na sledování ptáků střední nádrže. Pro zjištění druhového zastoupení vodních ptáků jsem volila metodu hladinového sčítání, při kterém jsou ptáci pozorováni z jednoho místa s dobrým výhledem. Z pravidla se jednalo o pozorování z hráze. V případě nepřehledných míst jsem ptáky pozorovala ze dvou popřípadě více míst tak, aby byla pokryta pokud možno celá plocha hladiny. Zaznamenáni byli všichni vidění vodní ptáci na hladině nádrží, na stromech a křovinách i na březích. Dále bylo také zaznamenáno vodní ptactvo přeletující nad hladinou, pokud měli zřetelnou vazbu ke sladované lokalitě. Ke sledování bylo zapotřebí vhodných pozorovacích podmínek, jako dostatečná viditelnost, kterou mohla být ovlivněna vytvořením mlhy, silného deště a za šera. Pozorování stěžovaly i silné povětrnostní podmínky. Nejpodrobněji bylo pozorování výskytu zaměřeno na pět druhů, které jsou předmětem ochrany vymezené ptačí oblasti. Z tohoto důvodu bylo pozorování zaměřeno na dva aspekty: výskyt rybáka obecného a husy velké v době hnízdění a dynamiku zimování severských husí a orla mořského. V obou případech byly uskutečňovány i další návštěvy střední nádrže. V případě zimování hus a orlů jsem se před východem slunce účastnila ranního rozletu husí a příletu orlů mořských z nocoviště. U husí byly občas uskutečňovány kontroly i na polích, kvůli lepší determinaci ptáků, která je při ranním rozletu tisíců ptáků prakticky nemožná. Pro lepší výsledek je také dobré provádět pozorování ve více lidech. Jeden člověk není schopen zachytit všechna odlétající hejna, protože husy vylétají různými směry. Z převážné části však vylétají směrem východním, kdy je nejvhodnější stát na jižní hrázi u Dolních Věstonic. Pro sledování hnízdících druhů je nejvhodnější metodou fyzická kontrola hnízd (pochopitelně při co nejmenším počtu návštěv z pohledu ochrany přírody). Tyto kontroly jsou pro pozorovatele pohybujícího se na březích nádrže prakticky nereálné, protože hnízdní lokality vodních ptáků se nachází na ostrovních komplexech, které jsou
33
nepřístupné. Zároveň se na zjištění hnízd negativně podílí nepřehledné a zarostlé plochy ruderální vegetací. Proto jsou hnízdní druhy zjišťovány podle počtu vyvedených rodin. Kromě období hnízdění a zimování se různé druhy vyskytují v době jarního tahu, letního shromažďování a podzimního tahu. Proto jsou jednotlivé výsledky rozděleny v souladu s ročním cyklem ptáků. Jedná se období jarního tahu ,,jaro“ (březen, duben), kam jsem zařadila i období hnízdění (květen, červen), období letního shromažďování ,,léto“ (červenec, srpen), období podzimního tahu ,,podzim“ (září, listopad) a období zimování ,,zima“ (prosinec – únor).
34
5 VÝSLEDKY 5.1 zima 2011/2012 Během prosince vládlo velmi teplé počasí, které přineslo časté srážky a nadprůměrné teplotní hodnoty, což se nezměnilo ani s nástupem měsíce ledna, kdy teplotní stupnice překonávala 10 °C. V lednu se také častěji vyskytoval vítr, který stěžoval podmínky pro pozorování. Během posledních lednových dnů se však výrazně ochladilo a mrazivé počasí přetrvávalo také během první poloviny února. Vodní hladina se z velké části pokryla ledem.
Prosinec 2011 Pravidelný monitoring začal v období zimování. Proto se na Nových mlýnech vyskytovalo mnoho zimujících druhů. Během prosince se mi podařilo zachytit především kachny, jako byla kachna divoká, morčák velký, morčák prostřední, morčák malý, hvízdák euroasijský, turpan hnědý, hohol severní a polák chocholačka. Podařilo se i zachytit ptáka řádu krátkokřídlých, a to lysku černou. Dále jsem pozorovala jedince potápky roháče a potápku malou. Z husí se na nádržích pohybovaly pouze husy velké a berneška bělolící. Pozorování byly i jedinci racka bouřního a bělohlavého. Početnější skupinu tvořil kormorán velký.
Leden 2012 Většina měsíce nepřinesla žádnou změnu počasí, a proto stále převažovaly teplé dny s nadprůměrnými teplotami. Během ledna se druhové zastoupení ptáků značně rozšířilo, a to především vyšším výskytem řádu vrubozobých. Zaznamenány byly opět zimující kachny divoké, morčáci velcí, morčáci prostřední, morčáci malý, hoholové severní a hvízdáci euroasijští. Nově se z řádu vrubozobých objevily kopřivka obecná, čírka obecná, husice liščí, labuť velká a početná hejna severských husí. Z řádu brodivých byly zaznamenány volavky bílé a volavky popelavé. Sledovaným druhem byly i potápka roháč a potápka malá. Monitorována byla i přítomnost racků bělohlavých, racků bouřních a nově výskyt početné skupiny racků chechtavých. Z veslonohých byly nadále přítomni zástupci kormorána velkého. S koncem ledna konečně dorazilo i chladné počasí a díky panujícím mrazům se na hladině Novomlýnských nádrží vytvořily ledové kry. V té době jsem svá pozorování
35
zaměřila na ranní rozlety severských husí ze střední nádrže. Husy nocovaly na hladině a při rozednění se hejna zvedala a odlétala za potravou na vzdálenější pole. Ranní rozlety byly tradičně doprovázeny přítomností dravých orlů mořských, kteří posedávali na opodál na mrazem vytvořených krách. Únor 2012 V únoru se na nádržích stále zdržovali jedinci morčáka velkého, morčáka malého, kachny divoké, hvízdáka euroasijského, kopřivky obecné, hohola severního a husice liščí. Zaznamenány byly i jedinci lžičáka pestrého, hoholky lední, poláka velkého, poláka chocholačky a dokonce se mi podařilo vidět jednoho zástupce poláka kaholky. Na rozdíl od měsíce ledna nebyli zaznamenáni jedinci čírky obecné. Nad hlavou stále létali zástupci čeledi rackovitých, jako je racek bouřní a racek bělohlavý. Zástupce racka chechtavého se v únoru nepodařilo zaznamenat. Z řádu brodivých se na nádržích opět pohybovali jedinci volavky popelavé a volavky bílé. Z potápek byly stále přítomni zástupci potápky roháče. Výskyt potápky malé už zaznamenán nebyl. Zaznamenáno bylo i pár jedinců z řádu krátkokřídlých. Jednalo se o lysku černou a slípku zelenonohou. Podařilo se také zaznamenat přítomnost jespáka bojovného z řádu dlouhokřídlých. Z husí se na Nových Mlýnech stále vykytovala berneška bělolící a nově jedinci bernešky rudokrké. Výskyt severských husí se stále pohyboval na stejné úrovni, ale výskyt orlů jsem v únoru zachytila v menších počtech. Na koci února se už také objevili první zástupci zrzohlávky rudozobé.
5.2. Jaro 2012 Nejbouřlivější nástup jara probíhá právě na vodních plochách. Jedná se o období jarního průtahu a hnízdění. V začátku ještě na vodních plochách přetrvával zámrz a krajinu včetně ledu stále pokrývala souvislá vrstva sněhu. Už začátek prvního jarního měsíce však přinesl výrazné oteplení, a tak docházelo k postupnému tání. Teplota v březnu ještě kolísala, ale v dubnu se ustálila a pohybovala se kolem 15 °C. Nastalo typické jarní počasí, které narušil až proměnlivý květen, který přinesl střídání jak teplotních, tak srážkových jevů.
36
Březen 2012 S měsícem březnem se pochopitelně výskyt některých druhů snížil a naopak některých zvýšil. Příčinou byl konec období zimování a začátek období jarního průtahu. Z řádu vrubozobých se stále na nádrži pohybovali zástupci kachny divoké, morčáka velkého, morčáka malého, poláka velkého, poláka chocholačky, poláka kaholky, kopřivky obecné, čírky obecné a zrzohlávky rudozobé. Nově byla zaznamenána ostralka štíhlá. Z řádu vrubozobých byly zaznamenány i labutě velké. Počet severských husí se s nástupem března snížil, naopak orlů mořských jsem zachytila více než v měsíci lednu, postupně se i jejich výskyt snižoval. Kromě orlů byl z dravců zaznamenán i orlovec říční. S nástupem jara na nádržích zůstaly i jedinci z řádu brodivých, jako byla tradičně volavka bílá a volavka popelavá. Z potápek byl opět zaznamenán jen výskyt potápky roháče. Početnějším druhem byl opět kormorán velký. Zaznamenány byly i druhy z řádu dlouhokřídlých. Zaznamenáni byli opět jedinci racka chechtavého, dále jedinci racka bělohlavého. Jedinci racka bouřního už zaznamenáni nebyli. Z bahňáků se podařilo zachytit vodouše kropenatého a čejku chocholatou. Duben 2012 Během teplého dubna stále nad hlavami létali kolonie racků chechtavých a bělohlavých a dokonce byl opět zaznamenán výskyt racka bouřního. Mezi nimi se už mihli i zástupci rybáka obecného, který přiletěl ze svého zimoviště. V dubnu se mi i podařilo zaznamenat racka malého. Z dlouhokřídlých se dále podařilo zaznamenat čejku chocholatou a kulíka říčního. Během dubna na nádržích stále přetrvávala i malá kolonie kormorána velkého. Během svého jarního průtahu se na nádržích zdržoval malý počet morčáků prostředních a zaznamenán byl ještě i morčák velký. Z řádu vrubozobých byl dále zaznamenán výskyt kachny divoké, kopřivky obecné, ostralky štíhlé, zrzohlávky rudozobé a jako pravidelný host se na hladině pohybovaly labutě velké, které se nechaly krmit zvědavými pozorovateli. Dále byl zaznamenán i výskyt severských husí (husa polní, husa běločelá) a husy velké. Také byl zaznamenán orel mořský. Květen 2012 Počasí v květnu mělo značně proměnlivý charakter a nebylo tedy jednoduché provádět pravidelná pozorování. Přes tyto nepříznivé podmínky se mi na nádržích podařilo zachytit mnohé druhy vodních ptáků. Z potápek byla opět zaznamenána potápka roháč. Veslonozí
byli
zastoupeni
kolonií
kormorána 37
velkého.
Z vrubozobých
byly
monitorovány kachny velké, kopřivka obecná, zrzohlávka rudozobé, polák velký a polák chocholačka. Nepřehlédnutelné nebyly ani kolonie rybáků obecných, racků chechtavých a bělohlavých. Mezi nimi byl i zaznamenán výskyt rybáka černého. Nechyběla ani pravidelně se vyskytující volavka popelavá. Červen 2012 Během června druhová pestrost značně klesla. Dominantními druhy, které byly na Nových Mlýnech nejvíce zastoupeny, byly kolonie rybáků obecných a racků chechtavých s několika zástupci racků bělohlavých. Další velkou kolonii tvořili kormoráni velcí. Z řádu vrubozobých byly monitorovány pouze kachny divoké, kopřivka obecná, zrzohlávky rudozobé a labutě velké. Mezi mokřadním porostem jsem pozorovala i slípku zelenonohou. Jako každý měsíc, tak i v červnu byly zaznamenány volavky popelavé. Dále byla zastižena i potápka roháč.
5.3 Léto 2012 V období letního shromažďování provázela jižní Moravu tradiční sucha nebo náhlé bouřky. V letních měsících se na Nových mlýnech vyskytuje poměrně velké množství vodního ptactva, ale jeho druhové zastoupení není příliš vysoké. Červenec 2012 V červenci byli monitorováni jedinci racka chechtavého i racka bělohlavého a rybáka obecného. Jejich početnost však v porovnání s červnem zásadně klesla. Z řádu vrubozobých byla jako každý měsíc zaznamenána kachna divoká, dále byla pozorována kopřivka obecná, labutě velké a husy velké. Z dravců byl zaznamenán moták pochop. Z řádu krátkokřídlých byla zpozorována lyska černá. V červenci se podařilo zachytit vodouše kropenatého, vodouše bahenního a pisíka obecného.
Srpen 2012 V měsíci srpnu se druhové zastoupení ptáků nezměnilo. Stále v menších počtech přetrvávali zástupci racků chechtavých, racků bělohlavých a rybáků obecných. V menších počtech byl zaznamenán i výskyt kormoránů velkých. Řád vrubozobých byl zastoupen pouze kachnou divokou a labutí velkou. Z brodivých byli opět zaznamenáni jedinci volavky bílé a volavky popelavé. Z dravců byl monitorován orlovec říční.
38
5.4 Podzim 2012 Období podzimního průtahu provázelo nadprůměrně teplé podzimní počasí a často docházelo k tvorbě mlh. Druhové zastoupení ptáků se během podzimního průtahu opět zvýšilo. Září 2012 Měsíc září vypadal z hlediska druhového zastoupení ptáků velmi podobně jako červenec a srpen. Postupně se zvyšovala pouze jejich početnost. Na nádržích byli zaznamenáni zástupci racků chechtavých a racků bělohlavých. Rybák obecný se již na nádržích nevyskytoval. Opět byli zaznamenáni jedinci potápky roháče a kolonie kormorána velkého. Jako vždy byli pozorováni i jedinci volavky bílé a volavky popelavé. Z vrubozobých byla zaznamenána pouze kachna divoká. Z dravců byl monitorován výskyt orlovce říčního. Podařilo se také zaznamenat výskyt jespáka písečného a jespáka obecného. Říjen 2012 Během října se druhová rozmanitost mírně rozšířila. Na nádržích se opět vyskytovali jedinci racka chechtavého a racka bělohlavého. Na hladině byli monitorováni zástupci potápky roháče. Pozorováni byli opět i kormoráni velcí. Z vrubozobých se během října podařilo zachytit kromě kachny divoké a labutě velké i husu velkou, ostralku štíhlou a poláka chocholačku.
Listopad 2011 Během měsíce listopadu bylo na nádržích zachyceno podstatně větší druhové zastoupení, než tomu bylo během předchozích podzimních měsíců. Bylo znát, že se blíží období zimování. Z rackovitých se už však podařilo zachytit pouze zástupce racka bělohlavého. Z potápek byli monitorováni jak jedinci potápky černokrké, tak jedinci potápky malé. Zachycen byl i výskyt potáplice severní. Podstatně se rozrostly i skupiny kormorána velkého. Na nádrže se opět vrátily druhy z řádu vrubozobých. Kromě kachny divoké a labutě velké byl také zaznamenán výskyt kopřivky obecné, čírky obecné,
hvízdáka
euroasijského,
poláka
chocholačky
a
hohola
severního.
Z krátkokřídlých byla zaznamenána lyska černá. Z brodivých se tradičně na nádržích
39
vyskytovala volavka bílá a volavka popelavá. Z dravců se podařilo zachytit orla mořského.
5.5 Zima 2012/2013 V období zimování se na nádržích vykytovalo opět nejvíce druhů. Počasí střídalo teplá a studená až mrazivá období.
Prosinec 2012 S nástupem období zimování se na Nových mlýnech opět objevila pestrá škála nejrůznějších druhů. Zaznamenány byly početné druhy řádu vrubozobých, z nichž největší druhové zastoupení tvořily tradičně kachny. Pozorována byla kachna divoká, turpan černý, turpan hnědý, hvízdák euroasijský, polák velký, polák chocholačka, polák kalhotka, morčák velký, morčák prostřední, morčák bílý (malý), hoholka lední, hohol severní, kopřivka obecná a ostralka štíhlá. Na nádržích nechyběly ani husy, které byly tradičně zastoupeny především přítomností hus běločelých a polních. Dále byla zaznamenána berneška bělolící. Z řádu krátkokřídlých byl zaznamenán výskyt lysky černé a slípky zelenonohé. Pozorována byla i volavka popelavá z řádu brodivých. Z dravců byli sledováni orli mořští a moták pilich. Tradičně se na nádržích vyskytovali kormoráni velcí z řádu veslonohých. Na přelomu prosince a ledna byl na Nových Mlýnech zachycen velmi vzácný druh. Jednalo se o potáplici žlutozobou. Tento druh zabloudil ze svého obvyklého zimoviště a vyskytl se na krátký čas na Nových Mlýnech. V oblasti Nových Mlýnů se tento druh objevil úplně poprvé.
Leden 2013 Během měsíce ledna byl zaznamenán pestrý výskyt druhů z řádu vrubozobých. Zaznamenáni byli jednici kachny divoké, morčáka velkého, morčáka malého, hohola severního,
poláka
velkého,
poláka
chocholačky,
poláka
kaholky,
hvízdáka
euroasijského, turpana hnědého, hoholky lední, čírky obecné, kopřivky obecné, lžičáka pestrého, ostralky štíhlé. Největší zastoupení však měly tradičně zimující severské husy, (husa polní, husa běločelá). Mezi severskými husami byli zaznamenáni i jedinci husy velké. Kromě nich se zde vyskytovali i zástupci bernešky bělolící. Z řádu vrubozobých byl tradičně zaznamenán i výskyt labutě velké. Během ranního rozletu byli tradičně
40
zachyceni i zimující orli mořští. Z čeledi rackovitých byli zaznamenáni zástupci racka bouřního a racka bělohlavého. Nechyběly ani kolonie zimujícího kormorána velkého. Během ledna se podařilo zachytit i lysku černou a chřástala vodního. Z volavek byla zpozorována jen volavka bílá. Zaznamenáni byli i jedinci potápky roháče.
Únor 2013 Zástupci početného řádu vrubozobých na Nových mlýnech vyskytovali i během února. Zachyceny byly opět kachny, jako kachny divoká, morčák velký, morčák malý, hvízdák euroasijský, hohol severní, polák kalhotka, polák chocholačka, hoholka lední, ostralka štíhlá a kopřivka obecná. Z vrubozobých se zde stále pohybovali jedinci labutě velké a samozřejmě severské husy (husa polní, husa běločelá). Z dravců byl kromě zástupců orla mořského zachycen i moták pilich. Z brodivých byly zachyceny volavky bílé i volavky popelavé a z potápek potápka roháč.
41
6 DISKUSE Podle výsledků pozorování se na Novomlýnských nádržích se podle vyskytuje 49 druhů vodních a mokřadních ptáků. Pozorováni byli vodní ptáci z řádu potáplice, potápky, veslonozí, brodiví, vrubozobí, dravci, krátkokřídlí a dlouhokřídlí. Dle (Macháček, Chytil, 2011) bylo na Nových Mlýnech při pravidelném měsíčním sčítání zaznamenáno 39 druhů. Já zaznamenala i vzácnější druhy, jako je lžičák pestrý, hoholka lední, jespák bojovný, nebo jespák obecný. Ze srovnání také vyplývá, že druhové zastoupení běžně se vyskytujících ptáků je srovnatelně stejné. Jediným měnícím se faktorem je početnost. Dle (Chytil, Macháček) bylo minulou zimu na nádrži přítomno až na 12 000 zimujících husí (Chytil, Macháček, 2011). Početnost zimujících husí se tedy oproti loňské zimě snížila téměř o polovinu, kdy jsem na střední nádrži odhadovala kolem 7000 nocujících jedinců. Zřejmě zde tento rok nalezly minimum možností ke klidnému odpočinku. Zajímavostí posledních let je poměr mezi husou běločelou a polní. Podle starších zdrojů (Chytil, 1995) v minulosti výrazně převládal počet hus polních. Trendem posledních let je výrazná převaha zástupců husy běločelé, jejíž jedinci mohou tvořit 80 – 90% z celkového hejna severských husí. Početnost orla mořského se ve srovnání s loňskou zimou nezměnila. Podle výsledků sčítání se minulou zimu na nádrži objevilo nejvíce 19 jedinců (Chytil, Macháček, 2011). Já zaznamenala nejvíce orlů mořských v lednovém termínu, kdy se na ranním rozletu husí objevilo 18 jedinců. Stavy morčáků se od zimy 2010/2011 velmi zlepšily. Hnízdící druhy se velmi špatně určují, protože ostrůvky střední nádrže jsou nedostupné. Zaměřila jsem se tedy alespoň na zjištění oblíbených míst k hnízdění jednotlivých druhů a opřela se o dosavadní zjištěné počty hnízd. - husa velká: jejich oblíbeným hnízdiště je Iváňský ostrov. Dle (Šebela, 2006) dochází k poklesu jejich počtu, který je stěží vysvětlitelný. Dle Chytil, Macháček 2011 jde zřejmě o trend obsazování nových hnízdních lokalit v České republice a tedy snižování počtu na tradičních hnízdištích. - kormorán velký: počet hnízdících párů se neustále zvyšuje, jak prokazuje dosavadní monitoring, který provádí Chytil a Macháček (Chytil, Macháček, 2011). Hnízdí především na Iváňském ostrově. - racek chechtavý: Podle (Šebela, 2003) dříve hnízdily u rybárny, toto hnízdiště ale opustili. Dr. Šebela má podezření, že zásadním limitujícícím faktorem je výskyt potkanů. Dle (Chytil, Macháček, 2011) nemůže být takový obrovský pokles zapříčiněn
42
jen přítomností potkanů v lokalitě. V současné době se hlavní hnízdní kolonie racků chechtavých nachází na Hřbitovním Ostrově. Zřejmě je to v souvislosti s pokračujícím managementem na tomto ostrově, který spočívá v odstraňování náletů a starých porostů ruderálů. - kachny: Hnízdí prakticky na všech ostrůvcích a v blízkém okolí. Při hnízdění kachen bývá nalezeno kolem 45 hnízd. Výrazný propad doprovází kopřivky, u kterých nebylo v roce 2011 nalezeno žádné hnízdo (Chytil, Macháček 2011). -rybák obecný: Hnízdí na bývalé základně mostu a na pilířích. Malá část se pohybuje i kolem deponie I, kde dochází k negativnímu rozvoji ruderálů, což hnízdění rybáků zamezuje. Dle (Macháček, Chytil, 2011) bývá celkový počet párů odhadován na 80 párů. Podle starších zdrojů (Chytil, 1995) je velmi zajímavé posoudit vývoj druhové biodiverzity v prvních letech napuštění ve srovnání se současnou situací druhového zastoupení. V osmdesátých letech byla oblast nádrží velmi atraktivní pro mnoho druhů vodních ptáků a to jak v období hnízdění, tak v období tahu i v období zimování. Velmi významnou roli také hrála skutečnost, že v letech 1981 až 1987 došlo téměř k celkovému vypuštění střední nádrže, kvůli opravám hrází. Díky tomu zde dočasně vznikly pestřejší vodní a mokřadní biotopy, které druhovou biodiverzitu pozitivně ovlivnily a zvýšily.
A i když jsou nádrže i po tolika letech od svého napuštění
významnou oblastí výskytu ptáků. Tak tento význam se s porovnáním období po prvním napuštění nedá srovnat.
43
7 ZÁVĚR Podle dosažených výsledků jsou nádrže Nové Mlýny oblastí s vysokou druhovou biodiverzitou. Tento vodní ekosystém zajišťuje mnoha druhům ptáků výborné hnízdní možnosti (dobrá struktura suchozemských biotopů), potravní základnu (dostatečná dostupnost potravní nabídky) a místo k odpočinku (velikost vodní plochy). Díky své rozloze a umístění je tato lokalita významná z hlediska ptačích populací v rámci celé střední Evropy. Nádrže Nové Mlýny mají pro vodní ptactvo zásadní význam jak v době hnízdění, tak v době tahu i v zimě. Vyskytuje se zde mnoho zvláště chráněných druhů ptáků, což svědčí o čistotě a atraktivnosti prostředí, které je potřeba chránit. Jedná se především o vymezenou ptačí oblast střední nádrže. Zároveň ale z výsledků a získaných informací vyplývá, že druhové zastoupení ptáků se od vzniku nádrží po současnost spíše negativně měnilo. Příčinou jsou faktory negativně ovlivňující druhovou rozmanitost, na kterých se v drtivé většině podílí sám člověk, který výrazně ovlivňuje klidové podmínky sledovaného biotopu. Jedním z nejvýznamnějších faktorů ovlivňující ptačí populace je výška hladiny. Při vyšší hladině jsou ostrůvky ve střední nádrži více zatopené a jejich plocha je podstatně menší. Tyto plochy jsou posléze zcela pokryty ruderální vegetací a pro ptáky vyžadující k hnízdění otevřené plochy znamenají zamezení možnosti zahnízdění. Problém s intenzivním zarůstáním se netýká pouze ostrůvků, ale všech suchozemských stanovišť. Tyto faktory postihují například hnízdní populaci rybáka obecného. Dalším faktorem je rušení ptáků při rybolovu, který spadá pod společnost Rybnikářství Pohořelice. Při dodržování podmínek by rybolov neměl zásadní negativní vliv, ale bohužel dochází k nedodržování některých zásad. Někteří rybáři nerespektují stanovenou hranici pro přiblížení rybářských lodí, která je stanovena na 200 m. Dalším rušivým elementem je odlov ryb elektrickým aparátem. Negativním faktorem je i nedodržování zásad při lovu vodních ptáků, který pořádá MS Pasohlávky. Při lovu se střílí přeletující ptáci, kteří v mnoha případech nejsou ani dohledáni. Kromě člověka se na ptačích populacích negativně podílí predace lišky obecné, predace hnízd rackem bělohlavým a botulismus. Ochrana proti těmto negativním vlivům by měla spočívat v dostatečném kolísání hladiny, kvůli zabránění zrychleného zarůstání otevřených ploch vegetací. Zároveň by se měly dostatečně monitorovat změny biotických, abiotických faktorů a výskyt jednotlivých druhů ptáků. Měly by se také stanovit jednoznačné a závazné podmínky pro rybolov a lov vodních ptáků. Měla by se také regulovat návštěvnost v době
44
hnízdění. V případě racků bělohlavých a lišky obecné by se měla zvážit případná redukce. Při dodržování zásad ochrany by se neměly negativní vlivy na vývoji ptačí populace nijak výrazně podílet. Hlavní je si uvědomit o jak významnou lokalitu evropského významu jde a jak je důležité ji chránit.
45
8 LITERATURA BALATKA, B. a kol. (1967): Geologické poměry zájmového území přehrady u Nových Mlýnů. Závěrečná zpráva. GGÚ ČSAV, Brno. 7 s. BEJČEK, V., ŠŤASTNÝ, K., HUDEC, K., 1995: Atlas zimního rozšíření ptáků v České republice 1982-1985. 1. vyd. Praha, H&H, 270 s. BOUCHNER, M., 1975: Kapesní atlas ptáků. Praha, SPN, 251 s. BUČEK, A., KOVÁŘOVÁ, P., 2001: Hodnocení současného stavu populací a společenstev dřevin v přírodní rezervaci Věstonická nádrž. Brno, MZLU v Brně, 30 s. CEPÁK, J., KLVAŇA, P., ŠKOPEK, J., SCHRÖPFER, L., JELÍNEK, M., HOŘÁK, D., FORMÁNEK, J., ZÁRYBNICKÝ, J., 2008: Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky: Czech and Slovak bird migration atlas. Praha, Aventinum, 607 s. DUNGEL, J. HUDEC, K., 2001: Atlas ptáků České a Slovenské republiky. 1. vyd. Praha, Academia, 249 s. HANZÁK, J., HUDEC, K., 1963: Světem zvířat II. díl – 2. část Ptáci. Praha, Albatros, 497 s. HERZÁNOVÁ, J., 1984: Pálava. Brno, ČSN ISO 690, 17 s. HORA, J., MARHOUL, J., URBAN, T., 2002: Natura 2000 v České republice - návrh ptačích oblastí. HUDEC, K., ČERNÝ, W., 1983: Fauna ČSSR. Ptáci, III. Academia, Praha, 704 s. HUDEC, K. KLÍMA, M., 1968: Atlas vodní pernaté zvěře. 1. vyd. Praha, Státní zemědělské nakladatelství, 149 s. Lesnická knihovna, Myslivecká literatura. CHYTIL, J., 1995: Stav ornitofauny na nádržích VD Nové Mlýny
v roce 1995.
Nepublikováno. Uloženo v rezervační knize. CHYTIL, J., 1997:
Stav ornitofauny na nádržích VD Nové Mlýny 1997.
Nepublikováno. Uloženo v rezervační knize. CHYTIL, J., 2006: Metody monitoringu ptačích oblastí – Střední nádrž VDNM. AOPK ČR, Praha, 8 s. CHYTIL, J., 2003: Současný stav poznání avifauny Střední nádrže VDNM a prognóza vývoje populací vybraných druhů ptáků při různých kótách hladin. Nepublikováno. Uloženo v rezervační knize. CHYTIL, J., 2009: Rybák obecný – návrh dílčích opatření na střední nádrži VDNM. Nepublikováno. Uloženo v rezervační knize
46
CHYTIL, J., MACHÁČEK, P., 1999: Hnízdění racků bělohlavých (Larus cachinnans) na Věstonické nádrži Vodního díla Nové Mlýny. Zpravodaj Jihomoravské pobočky ČSO 14, 46 – 48 s. CHYTIL, J., MACHÁČEK, P., 2000: Vývoj hnízdních populací rackovitých a rybákovitých na nejjižnější Moravě. Sylvia 36: 113 – 126. CHYTIL, J., MACHÁČEK, P., 2000: Střední nádrž VDNM. Sylvia 36/1: 15 – 20. CHYTIL, J., MACHÁČEK, P., 2001: Stav ornitofauny na nádržích VDNM v roce 2001 s poznámkami k letům 1999-2000. Závěrečná zpráva studie, nepublikováno. Uloženo v rezervační knize. CHYTIL, J., MACHÁČEK, P., 2011: Zpráva monitoring 2011 VDNM. Nepublikováno. Uloženo v rezervační knize. KLEJDUS, J., 2011: Ptačí sezóna. Brno, CENTA, 348 s. KLIMÁNEK, M., 2002: Klimatický vliv Novomlýnských nádrží a lužní les. XIV. Československá bioklimatologická konference, Lednice na Moravě, 161 – 179 s. LAŠTŮVKA, Z., GAISLER, J., ŠŤASTNÁ, P., PELIKÁN, J., 2004: Zoologie pro zemědělce a lesníky. 3. vyd. Brno, Konvoj, 264 s. LAŠTŮVKA, Z., KREJČOVÁ, P., 2000: Ekologie. 1. vyd. Brno, Konvoj, 184 s. MACHÁČEK, P., PYKAL, J., ŠEVČÍK, J., CHOBOTSKÁ, H., 2008: Výsledky dlouhodobého monitoringu vodních ptáků na jižní Moravě a v jižních Čechách. AOPK ČR, CCB Brno, 56 s. MARTIŠKO, J., 2006: Poznámky k manipulačnímu řádu. Brno, Český svaz ochránců přírody, 6 s. MATĚJÍČEK, J., ROTSCHEIN, P., 2006: Povodí Moravy: 1966-2006. Brno, Povodí Moravy, 130 s. MRLÍK, V., 2002: Jihomoravská populace orlů mořských (Haliaeetus albicilla) v zimě 1999/2000. Crex – Zpravodaj Jihomoravské pob. ČSO, 18: 51 – 54. PODHRAZSKÝ, M., MUSIL, P., MUSILOVÁ, Z., 2008: Mimohnízdní sčítání hus v České republice. Aythya 1: 111 – 118. ŠVAŘÍČEK, J., 2008: Vliv Novomlynských nadrží na odtokové poměry Dyje v období nízkych vodností. Diplomová práce, Masarykova univerzita, Brno, 82 s. ŠEBELA, M., 1997: Odpověď na dotaz OkÚ Břeclav, 27.2.1997. Nepublikováno. Uloženo v rezervační knize
47
ŠEBELA, M., 2001: Výsledky monitoringu obratlovců (Vertebrata) v trase budovaného neregionálního biokoridoru v oblasti VDNM v letech 1999-2001. Nepublikováno. Uloženo v rezervační knize ŠEBELA, M., 2003: Zpráva o výskytu zvláště chráněných druhů obratlovců (Vertebrata) na střední nádrži VDNM v průběhu její existence. Nepublikováno. Uloženo v rezervační knize. ŠEBELA, M., 2005: Živá voda pod Pálavou. Brno, Moravské zemské muzeum, 264 s. ŠEBELA, M., 2006: Zhodnocení managementových zásahů provedených v PR Věstonická nádrž v letech 2005 a 2006. Nepublikováno. Uloženo v rezervační knize ŠKORPÍKOVÁ, V., 2009: Plán péče o přírodní rezervaci Věstonická nádrž na období 2010 – 2015. AOPK ČR, 27 s. ŠŤASTNÝ, K., BEJČEK, V., HUDEC, K., 1997: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 1985-1989. 1. vyd. Jinočany, H&H, 457 s. Zákon č. 114/1992 Sb. § 45e Vyhláška č. 395/1992 Sb.
48
PŘÍLOHY
49
Seznam příloh Příloha 1 Mapa Novomlýnských nádrží Příloha 2 Mapa střední nádrže Příloha 3 Pozorování
50
Příloha 1 Mapa Novomlýnských nádrží
Obr. 1 (Zdroj: www. mapy.cz)
51
Příloha 2 Mapa střední nádrže
Obr. 1 Vyznačení hranic ptačí oblasti a popis ostrůvků (zdroj: www.mapy.cz)
52
Příloha 3 Pozorování 2011
2012
Prosinec Leden Únor Pod. cristatus Tach. ruficollis Ph. carbo Barnta leucopsis Branta ruficollis Egretta garzetta Egretta alba Ard. cinerea Cygnus olor Ans. albifrons Ans. fabalis neurřené husy Ans. anser T. tadorna A. penelope Anas strepera A. crecca A. platyrhynchos A. acuta Netta rufina Aythya ferina Aythya fuligula B. clangula Mer. merganser Mer. serrator Mer. albellus Hal. albicilla C. aeruginosus Pandion haliaetus Gal. chloropus Fulica atra Tringa ochropus Tringa giareola Act. hypoleucos Lar. minutus Lar. ridibundus Lar. canus Lar. cachinnans Sterna hirundo Vanellus vanellus Melanitta fusca Anas clypeata Clangula hyemalis Aythya marila Phil. pugnax Podiceps nigricollis Charadrius dubius Calidris alba Calidris alpina Gavia arctica Gavia adamsii
150 10 300 1
10 3 300 1
Březen 3
400
Duben
2013
Květen Červen Červenec Srpen
3
2
Září
2
Říjen Listopad Prosinec Leden Únor 3
700
700
700
700
70
10
20
6 6
1 4
1
5 15
5 10
15 20 5
3 6
5000
1000 14
8
3
2
2
1
70 3 5
50
50
30
3 10 4
3
2
3
40
3 200
8
10 11 2
1 250 1
1
400 1
4 100
50 20
2
8000
7000
5 80
1000
2 3 30 2 3
1 5 1 10 1000
3 70 1 11 1000
25 100
3 500 300 20 100
25 17
30 13
3 10 2000 3 5 10 5 50 15 13
135
10
300 30 50
6
6
10 20 30 700
10 15
1
5 1 3 7
25 3
3 1000 10 30 5 4
4000
8000 150
90 10
100 5 20 1000 2
1000 1 1000 50 100 120 1 10 17 1
20
30 18
8000
2 1000 2 1 100 110 100 30 15 1
1 500
10
1
1000
1000
10
30
105
50
20 1000
15 1000
4 20
10 4
45
20
30
7 3 1 1 1
1 16 1
1
1
1 1
1 1 1
53
300 71 100 100
5 3 2
1
1
500 10 30
700 10
5
1
10 8
3
12
2 1
2
45
10 6
1 1
3 5
35 60
10 30
8 2 1 12
1 10
