MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

BRNO 2010

ADÉLA HARAŠTOVÁ

10

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zemědělské, potravinářské a environmentální techniky

Systémy organizace sběru a nakládání s organickou hmotou v městské aglomeraci Brno Bakalářská práce

Vedoucí práce: doc. Ing. Rudolf Rybář, CSc.

Vypracovala: Adéla Haraštová

Brno 2010 11

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Systémy organizace sběru a nakládání s organickou hmotou v městské aglomeraci Brno vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana AF MZLU v Brně.

V Brně dne 28.4.2010

Podpis …………………………

12

Poděkování

Ráda bych tímto poděkovala vedoucímu bakalářské práce panu doc. Ing. Rudolfovi Rybářovi, CSc., dále pracovníkům Magistrátu města Brna a všem, kteří mi pomohli, za vstřícné jednání a odbornou pomoc při vytváření této bakalářské práce.

13

Abstrakt

Biologicky rozložitelný odpad můžeme definovat jako veškerý organický odpad schopný aerobního i anaerobního rozkladu. Do této skupiny odpadů řadíme kompostovatelné odpady ze zahrad a parků, sídlištní a uliční zeleně, z domácností a také odpady ze hřbitovů a zahrad. Mezi hlavní cíle a zásady v oblasti hospodaření s odpady můžeme zahrnout snížení množství ukládání organického odpadu na skládky, využití tohoto odpadu jako druhotné suroviny a v neposlední řadě samotné předcházení vzniku odpadu. Samotný sběr organického odpadu je možný prostřednictvím sběrných dvorů, stálých sběrných míst, sběrnými nádobami na odpad, sběrnými nádobami upravenými speciálně pro sběr bioodpadů nebo pytlovým sběrem. Zpracování odděleně sebraných komunálních bioodpadů se provádí především ve formě kompostování (jak domácího, komunitního tak i centrálního), dále centrálním zpracováním na bioplynové stanici, spalováním, zplyňováním nebo pyrolýzou. Dále se ve své práci podrobněji zabývám Plánem odpadového hospodářství města Brna, Operačním programem životního prostředí, ekonomickými aspekty zpracování odpadů, legislativou ČR i EU a nakládáním s organickým odpadem v městě Brně.

Klíčová slova: biologicky rozložitelný odpad, kompostování, odpadové hospodářství

14

Abstract

Biodegradable waste can be defined as all organic waste that is able to aerobic and anaerobic decomposition. Among this group of waste we rate all the composting waste of gardens and parks, housing estate and streets green, of household and also the waste from cemeteries and gardens. Among the main goals and principles in waste management we can include the reduction of amount deposition of organic waste on depot, utilization of this waste as secondary raw material and also the prevention of creation of waste. The collection of organic waste is possible through collecting yards, permanent collecting place, collecting vessel on waste, collecting vessel modified specially for collection of biological waste or sack collection. The processing of apart collected municipal biological waste is realized especially in form of composting (domestic, community and also central), further central process on biogas station, incinerate, gasify or pyrolysis. Further this bachelor thesis considers the detailed Plan of waste management in Brno, Operational programme of environment, economic aspects of waste processing, legislation of Czech Republic and EU and treatment with organic waste in Brno.

Key words: biodegradable waste, composting, waste management

15

OBSAH 1 ÚVOD ...................................................................................................... 10 2 CÍL PRÁCE ............................................................................................ 11 3 ODPADY................................................................................................. 12 3.1 Co je to komunální odpad ............................................................... 12 3.2 Charakteristika biologického odpadu............................................ 13 4 CÍLE HOSPODAŘENÍ S ODPADY.................................................... 14 4.1 Hlavní cíle pro hospodaření s odpady v obcích............................. 14 4.1.1 V oblasti životního prostředí ....................................................................... 14 4.1.2 V oblasti hospodářské .................................................................................. 14 4.1.3 V oblasti správní a výchovné ....................................................................... 15

4.2 Hlavní zásady hospodaření s odpady ............................................. 15 4.2.1 Prevence vzniku odpadu .............................................................................. 15 4.2.2 Minimalizace odpadu ................................................................................... 15 4.2.3 Materiálové využití (recyklace) ................................................................... 16 4.2.4 Získání energie z odpadu ............................................................................. 16 4.2.5 Minimalizace znečištění ............................................................................... 17 4.2.6 Minimalizace přepravy ................................................................................ 17

5 SBĚR, ZPRACOVÁNÍ A ODBYT BIOODPADŮ ............................. 18 5.1 Využitelné druhy bioodpadů.......................................................... 18 5.2 Zdroje výskytu biologicky rozložitelného komunálního odpadu 18 5.2.1 Kompostovatelný odpad z údržby zeleně ................................................... 18 5.2.2 Bioodpad z domácností ................................................................................ 19 5.2.3 Odpad papíru z domácností ........................................................................ 19 5.2.4 Specifické bioodpady z obcí......................................................................... 19

5.3 Způsoby a organizace sběru........................................................... 19 5.3.1 Oddělený sběr bioodpadů je prováděn: ..................................................... 19

5.4 Zpracování bioodpadů.................................................................... 22 16

5.4.1 Kompostování biologicky rozložitelného odpadu...................................... 22 5.4.2 Domácí kompostování .................................................................................. 24 5.4.3 Komunitní kompostování ............................................................................ 24 5.4.4 Centrální kompostování............................................................................... 24 5.4.5 Zpracování odpadů na bioplynové stanici ................................................. 25 5.4.6 Spalování ....................................................................................................... 25 5.4.7 Zplyňování..................................................................................................... 26 5.4.8 Pyrolýza ......................................................................................................... 27

6 EKONOMIKA ZPRACOVÁNÍ ODPADŮ ......................................... 28 6.1 Investiční náklady ............................................................................ 28 6.2 Provozní náklady.............................................................................. 28 6.3 Výnosy z prodeje kompostu ............................................................ 28 7 LEGISLATIVA ..................................................................................... 29 7.1 Legislativní rámec EU ..................................................................... 29 7.2 Legislativní rámec ČR ..................................................................... 30 7.3 Stav plnění Plánu odpadového hospodářství ČR........................ 30 7.4 Operační program životního prostředí 2007-2013 ....................... 31 7.4.1 Obecné informace o OPŽP .......................................................................... 31 7.4.2 Oblast podpory 4.1 – Zkvalitnění nakládání s odpady ............................. 32 7.4.3 Podporované projekty pro Oblast podpory 4.1 (se zaměřením na bioodpad)................................................................................................................ 33 7.4.4 Výše podpory pro OPŽP.............................................................................. 33 7.4.5 Zabezpečení odborné způsobilosti osob pro zpracovávání biologicky rozložitelného odpadu ........................................................................................... 33

7.6 Plán OH pro Brno............................................................................ 35 7.6.1 Městská zeleň ................................................................................................ 35 7.6.2 Odpady občanů – sběr mobilně nebo ve sběrných střediscích ................. 36 7.6.3 Omezení skládkování a podpora energetického využití............................ 37

17

8 NAKLÁDÁNÍ S BIOLOGICKY ROZLOŽITELNÝM ODPADEM V MĚSTSKÉ AGLOMERACI BRNO ................................................... 40 8.1 Třídění biologicky rozložitelného komunálního odpadu ............. 40 8.2 Centrální kompostárna Brno a.s. ................................................... 40 8.2.1 Centrální kompostárna Brno a.s................................................................. 40 8.2.2 Bioodpady z domácnosti a ze zahrady: ...................................................... 41 8.2.3 Správné shromažďování bioodpadu........................................................... 41

8.3 A.S.A. a svoz bioodpadu .................................................................. 42 8.3.1 Systém svozu bioodpadů prostřednictvím BIO nádob.............................. 42

8.4 A.S.A. Žabčice, spol. s r.o. – skládka............................................. 43 8.4.1 Popis zařízení a jeho základních parametrů.............................................. 43 8.4.2 Popis vstupů do zařízení .............................................................................. 43 8.4.3 Popis zdrojů znečisťování............................................................................ 43 8.4.4 Popis stavu území ......................................................................................... 43 8.4.5 Popis opatření v oblasti emisí a odpadů ..................................................... 44 8.4.6 Popis monitoringu ........................................................................................ 45

9 ZÁVĚR.................................................................................................... 46 10 POUŽITÁ LITERATURA.................................................................. 48 11 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ................................................ 51

18

1 ÚVOD Odpady vznikají díky lidské činnosti a provází člověka od jeho počátku. V pravěku lidé shromažďovali odpad před vchodem do jeskyně, protože téměř žádné odpady neprodukovali. Všechny výrobky byly vyrobeny z přírodních materiálů jako kámen, dřevo, kůže či nasbírané rostliny. Před jeskyní se tedy povalovaly většinou jen kosti z ulovených zvířat. Ve starověkém Řecku a Římě byly zřízeny úklidové služby, které zajišťovali váleční zajatci a otroci. Fungovala zde kanalizace a čas od času byl prováděn „generální úklid“. Odpadky byly odváženy za města a vysypávány do odpadních jam. V této době vznikaly první skládky. Ve středověku nastal úpadek v oblasti nakládání s odpady. Odpadky se vyhazovaly z oken a povalovaly se volně v ulicích měst. Lidé většinou žili spolu s domácími zvířaty a nedodržovali ani základní hygienické návyky. Veškerá tato činnost zapříčinila časté epidemie moru, cholery a dalších nemocí. V 19. století začal rapidně nabývat počet lidí. Pasteurovy výzkumy v oblasti mikrobiologie prokázaly, že hygiena úzce souvisí se zdravím lidstva. Odpadky se již neválely po ulicích, ale shromažďovaly se do sběrných nádob. Formanské vozy objížděly města a vozily odpadky na haldy za městské hradby. Na počátku minulého století začal sběr a svoz domovního odpadu jak jej známe dnes. Před 65 lety se začaly budovat první skládky odpadu. Před 30 lety v Anglii vznikaly stavby prvních spaloven. V dnešní době jsou popelnice a sběrné nádoby samozřejmostí v každém domě. Asi před 30 lety se začalo také s tříděním odpadu na sklo, papír a plast do speciálně označených nádob. Dále se začaly třídit kovy, nebezpečné odpady, stavební odpady či biologický odpad na místech k tomu určených. V současné době, při stále rostoucí populaci a jejím nárokům, je třeba odpady nejen třídit, ale také využít jako druhotnou surovinu. Nutné je vytvořit propojený fungující systém sběru, nakládání a dalšího zpracování odpadu nejlépe již v domácnosti občanů.

10

2 CÍL PRÁCE Cílem této bakalářské práce je vypracování literárního přehledu souvisejícího s organickou hmotou a aktuální legislativou ČR i EU a konečně analýza současného stavu organizace sběru a nakládání s organickou hmotou v městské aglomeraci Brno.

11

3 ODPADY 3.1 Co je to komunální odpad V souladu s dikcí zákona o odpadech je komunálním odpadem veškerý odpad vznikající na území obce při činnosti fyzických osob, s výjimkou odpadů vznikajících u právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání. Základním hlediskem pro určení, zda se jedná o komunální odpad, je subjekt produkce (původce) odpadu. Pokud je producentem odpadu občan, respektive obec, pak se jedná vždy o komunální odpad. V případě, že producentem odpadu s vlastnostmi podobnými komunálnímu odpadu je jiný subjekt, pak se jedná o odpad podobný komunálnímu odpadu (živnostenský odpad, průmyslový odpad a odpad z úřadů), u kterého obec není považována za jeho původce. Z hlediska evidence odpadů (podle katalogu odpadů) je komunální a jemu podobný odpad sledován podle jednotlivých druhů se začleněním do tří základních skupin: •

složky z odděleného sběru (nebezpečné a využitelné složky);

•

odpady ze zahrad a parků (tj. odpady z údržby zeleně včetně hřbitovního odpadu);

•

ostatní komunální odpady (směsný komunální odpad, odpad z tržišť, uliční smetky, kal ze septiků a žump, odpad z čištění kanalizace, objemný odpad).

Vlastní výpočet celkové produkce odpadu v obci se provádí: Počet obyvatel v daném typu zástavby x měrná produkce pro danou zástavbu (v kg/obyvatele/rok).

Popis zástaveb města Brna Sídlištní zástavba – zástavba panelových bytových domů vytápěných většinou centrálním dálkovým vytápěním. Smíšená zástavba – zástavba starších bytových domů (činžovní domy) vytápěných kamny nebo etážovým topením a rodinných domů. Většinou v historických centrech nebo starších městských čtvrtích. [1] 12

3.2 Charakteristika biologického odpadu Biologicky rozložitelný odpad je jakýkoli odpad, který je schopen anaerobního nebo aerobního rozkladu. Skupinu biologického odpadu tvoří především kompostovatelné odpady ze zahrad a parků. Jde především o odpady z údržby sadů, parků a lesoparků, sídlištní a uliční zeleně ale i travnatých hřišť a odpady ze hřbitovů ve vlastnictví případně ve správě měst a zahrad ve vlastnictví fyzických osob (občanů).

V katalogu odpadů je tento odpad evidován jako: 20 01 08 Biologicky rozložitelný odpad z kuchyní a stravoven 20 02

Odpady ze zahrad a parků (včetně hřbitovního odpadu)

20 02 01 Biologicky rozložitelný odpad

Množství biologického odpadu závisí na vybavenosti měst, výměře, způsobech údržby zeleně v těchto městech. Množství se odhaduje na 20-30 kg/obyvatel/rok (jedná se o kompostovatelnou část odpadu, bez bioodpadu z domácností).

Původci tohoto odpadu jsou povinni, v souladu se zákonem o odpadech, odpad třídit a využívat. Kompostovatelné odpady ze zahrad a parků patří k nejlépe využitelným biologicky rozložitelným odpadům. [2]

13

4 CÍLE HOSPODAŘENÍ S ODPADY Se zvyšujícím se nárůstem poptávky po různých produktech a se snižováním jejich životnosti narůstá množství vznikajících odpadů, a to jak z těchto produktů v průběhu jejich spotřeby, tak z procesu jejich výroby. S ohledem na veškeré důsledky je nutno chápat a posuzovat ekonomické aktivity z hlediska principů udržitelného rozvoje. Udržitelný rozvoj odpadového hospodářství znamená předcházet vzniku odpadů a jejich nebezpečnosti, využívat odpady jako zdroje surovin a energie a nevyužitelné zbytky bezpečně odstraňovat. Základní cíle udržitelného rozvoje jsou obsaženy ve strategických dokumentech odpadového hospodářství světového významu, Evropské unie a členských států unie. V podmínkách ČR je to především Státní politika životního prostředí rozpracovaná do realizačních směrů v Koncepci odpadového hospodářství ČR z roku 2001, v krajských koncepcích odpadového hospodářství z roku 2002 a v Plánu odpadového hospodářství ČR. Cíle, zásady a opatření z tohoto plánu se budou promítat do plánů odpadového hospodářství krajů a původců. [3]

4.1 Hlavní cíle pro hospodaření s odpady v obcích 4.1.1 V oblasti životního prostředí -

oddělit od komunálního odpadu jeho složky s nebezpečnými vlastnostmi a bezpečně je zpracovat;

-

přispět k omezení spotřeby neobnovitelných přírodních zdrojů surovin a energie cestou využívání odpadů;

-

zlepšit čistotu obcí a prostředí, které ovlivňuje zdraví lidí a zvířat;

-

snížit množství odpadu ukládaného na skládky, které jsou trvalou zátěží přírody a krajiny.

4.1.2 V oblasti hospodářské -

zvýšit množství složek odpadu, které budou materiálově a energeticky využity;

-

snížit množství netříděného (směsného) odpadu, a tím uspořit finanční prostředky potřebné k jeho odstranění;

-

optimalizovat příjmy a výdaje obce za poskytované služby a za využívání odděleně sebraných složek odpadu.

14

4.1.3 V oblasti správní a výchovné -

přesvědčit občany o účelnosti předcházení vzniku odpadů;

-

zapojit občany do hospodaření s využitelnými druhy odpadů;

-

přesvědčit občany o nutnosti odděleného sběru nebezpečných druhů odpadů z důvodu ochrany zdraví lidí a zvířat, zlepšení životního prostředí a ochrany přírody;

-

usnadnit činnost správních orgánů v oblasti čistoty obcí a nakládání s odpady. [4]

4.2 Hlavní zásady hospodaření s odpady 4.2.1 Prevence vzniku odpadu Předcházení vzniku odpadů a jejich nebezpečnosti je první a nejdůležitější zásadou. Tento základní prvek udržitelného rozvoje odpadového hospodářství vyžaduje změny vzorců chování podnikatelských subjektů i občanů tak, aby se dařilo snižovat negativní dopady nakládání s odpady na životní prostředí a zdraví lidí. Předcházení vzniku odpadů znamená i úsporu energií a neobnovitelných zdrojů s důsledkem snížení všech emisí, což v součtu znamená perspektivu zdravého života v čistém prostředí. Strategie prevence vzniku odpadu spočívá v tom, že se přestanou používat technologie, jež ve výrobě i spotřebě produkují odpady, které není možno vrátit zpět do oběhu. Přednost mají taková technologická řešení, kde se alespoň část odpadu vrací zpět do výrobního procesu, čímž se nejen předchází vzniku odpadu, ale současně vzniká úspora prvotní suroviny. V komunální sféře je prevence spojována spíše se snahou omezit množství odpadů, které jsou bezúčelně skládkovány.

4.2.2 Minimalizace odpadu Druhou zásadou je snižovat množství odpadu. Realizace zásady opět vyžaduje změnu vzorců chování podnikatelských subjektů i občanů. Vyžaduje uplatňovat nástroje vyvolávající změny konzumních a spotřebních vzorců chování společnosti. V případě spotřebitelských odpadů to znamená např. minimum obalů přicházejících do domácností, namísto používání balených výrobků používat různé nádoby nebo kontejnery, které lze používat opakovaně. Výrobci by měli být nuceni k omezování mnohavrstvého balení výrobků často smíšeného charakteru, které se obtížně recyklují, a motivování k výrobě opakovaně použitelných a vratných obalů. Všeobecně by měl být kladen důraz na prodlužování životnosti výrobků, na jejich opakované používání ke

15

stejnému účelu nebo znovupoužití výrobků či jejich částí k jiným účelům, dříve než se stanou odpadem. V souvislosti s touto zásadou je pak preferována odpovědnost výrobce za nakládání s odpady, které vznikají z jím produkovaných výrobků. V podmínkách ČR se jedná o právní úpravu zpětného odběru obalů a vybraných výrobků (pneumatiky, chladničky, elektrické akumulátory, galvanické články a baterie, výbojky a zářivky, minerální oleje).

4.2.3 Materiálové využití (recyklace) Zásada spočívající v preferenci materiálového využití již vzniklých odpadů směřuje opět k úspoře surovin z neobnovitelných přírodních zdrojů a ke snižování důsledků jejich těžby a zpracování na životní prostředí. Podstatou zásady je to, že každý materiál, který lze zpracovat v původním výrobním cyklu a znovu použít, by se měl takto zpracovat, čímž se sníží spotřeba surovin a často i energie. Vrácení použitého materiálu do výroby stejně kvalitního výrobku je nejlepší formou přepracování druhotné suroviny. Recyklace má však svá omezení. Je možná např. u železného šrotu nebo hliníkových plechovek či skla. Naproti tomu papír může být recyklován pouze na výrobek nižší kvality. Nejméně efektivním typem recyklace je použití materiálu pro něco naprosto jiného, jako např. výroba zahradních laviček z drcených plastů. Redukují se tím objemy odpadů určené k odstranění, ale tento způsob použití nemá dopad na výrobce v odvětví, kde původní výrobky vznikají.

4.2.4 Získání energie z odpadu V případě, že není možné materiálové využití odpadů a tím jejich navracení do výrobního procesu. Stává se z nich skutečný odpad určený k odstranění. Protože stále existují směsné odpady a není dostatečný odbyt pro recyklované výrobky, je poměrně vysoký podíl odpadů, které je a bude nutné odstranit. Před uložením na skládky by tyto odpady měly být nějakým způsobem zhodnoceny. Vhodným způsobem je získání energie z odpadů, ať již jejich spalováním, jímáním bioplynu nebo využitím skládkového plynu apod.

16

4.2.5 Minimalizace znečištění Při každém využití odpadů nebo jejich odstraňování, bez ohledu na to, jaký způsob je zvolen např. kompostování, zpracování odpadu na bioplyn, spalování nebo skládkování, by měly být pro provoz těchto zařízení stanoveny a dodržovány přísné emisní limity. Zařízení by měla být vybavena nejlepšími dostupnými technologiemi, jejich výstavba a provoz by měly minimalizovat rizika znečištění životního prostředí.

4.2.6 Minimalizace přepravy Přeprava odpadu z místa výskytu do místa zpracování by měla být minimalizována. Města by měla převzít odpovědnost za vlastní odpady a nepřepravovat je na venkov. Stejně tak každý stát by neměl vyvážet své odpady do jiných zemí. Pokud se nakládá s odpady v blízkosti jejich vzniku, je větší zájem občanů na minimalizaci odpadů a na jejich využití. Přeprava odpadů na větší vzdálenosti a jejich předání mezi přepravci s sebou nese také rizika spojená a nelegálním odstraňováním odpadů a ztrátou kontroly nad obsahem nákladu. [5]

17

5 SBĚR, ZPRACOVÁNÍ A ODBYT BIOODPADŮ Biologicky rozložitelný odpad tvoří hmotnostně významnou skupinu v produkci komunálního odpadu. Současná právní úprava omezuje ukládání tohoto odpadu na skládky. Využívání bioodpadů ke kompostování či k výrobě bioplynu se postupně stává nedílnou součástí systémů nakládání a komunálním odpadem.

5.1 Využitelné druhy bioodpadů Zpracování směsného komunálního odpadu na kompost představuje výrazné riziko kontaminace vstupní suroviny a následně výsledného produktu. Proto se doporučuje kompostovat výhradně bioodpad získaný odděleným shromažďováním a sběrem. Nejlepší využití má odpad z údržby zeleně a zelený odpad ze zahrad. Méně vhodné jsou odpady z domácností, které vždy představují riziko následné kontaminace kompostů, a tím problémy s jejich kvalitou a odbytem. Pro obce se doporučuje podporovat a propagovat domácí kompostování. Jednoduchým zařízením na zpracování je kompostoviště zřízené formou kompostových základek nebo otevřených boxů. Taková kompostoviště jsou vhodná i pro několik obcí společně. Průmyslové kompostárny představují velké investice a jsou řešením vhodným spíše na úrovni okresu nebo celé svozové oblasti. [6]

5.2 Zdroje výskytu biologicky rozložitelného komunálního odpadu -

kompostovatelný odpad z údržby zeleně,

-

bioodpad z domácností,

-

odpad papíru z domácností,

-

specifické bioodpady z obcí.

5.2.1 Kompostovatelný odpad z údržby zeleně Kvantitativně nejvýznamnějším odpadem z veřejné i soukromé zeleně je tráva, sezónně se vyskytujícím odpadem je listí, důležitým doplňkem surovinové skladby kompostů je dřevní štěpka z prořezu dřevin. Dalšími využitelnými materiály jsou odpady z květinových záhonů, upravené odpady ze hřbitovů, zvláštní odpad expanzivních vytrvalých bylin.

18

5.2.2 Bioodpad z domácností Základem odděleně sbíraného bioodpadu jsou běžné kuchyňské odpady. Za vhodný materiál pro kompostování se považují zbytky zeleniny, ovoce, potravin, kávové sedliny, čaje, vaječné skořápky, papírové utěrky, piliny, hobliny, popel ze dřeva, peří. Společně s bioodpadem z domácností je sbírán i odpad ze zahrad soukromých vlastníků.

5.2.3 Odpad papíru z domácností V odpadu z domácností je určitý podíl papíru, který vzhledem k jeho znečištění nelze recyklovat klasickým způsobem. Při průmyslovém kompostování nemá toto znečištění podstatný vliv na kvalitu kompostu, neboť se nejedná o toxické látky. Naopak papír do 10% hmotnosti vstupních surovin působí při kompostování pozitivně.

5.2.4 Specifické bioodpady z obcí Za specifické lze považovat bioodpady z některých živnostenských provozů. Jedná se zejména o odpady z obchodů s květinami, pekáren a obchodů s potravinami, odpady z restauračních zařízení a hotelů ale i školních a firemních jídelen, z tržišť a tržnic. V zahraničí je bioodpad z veřejného stravování využíván především na bioplynových stanicích. [7]

5.3 Způsoby a organizace sběru Způsob sběru a jeho organizace podstatně ovlivňují kvalitu a množství získaného materiálu, ale i požadavky na technické vybavení při úpravě sebraných bioodpadů pro jejich kompostování. Kvalitu a množství získaného materiálu předurčuje ochota občanů k účasti na třídění bioodpadů. Ta je podmíněna intenzivní a nepřetržitou informovaností a osvětou obyvatelstva.

5.3.1 Oddělený sběr bioodpadů je prováděn: -

prostřednictvím sběrných dvorů;

-

stálých sběrných míst;

-

sběrnými nádobami na odpad (objem 80 l, 120 l, 240 l);

-

sběrnými nádobami upravenými speciálně pro sběr bioodpadů;

-

pytlovým sběrem. 19

5.3.1.1 Sběrné dvory Donáška (dovoz) bioodpadů do sběrných dvorů občany se uplatňuje při sběru odpadu ze zeleně. Ve sběrných dvorech je odpad ukládán do velkoobjemových kontejnerů, určených výhradně pro tento druh odpadu. Shromážděný odpad je ze sběrných dvorů svážen na kompostárnu nebo jiné biotechnologické zařízení. Úprava (štěpkování) rostlinného odpadu z prořezávek a jiné dřevní hmoty je zpravidla prováděna až na kompostárně, případně je možné vybavit sběrný dvůr menším štěpkovačem.

5.3.1.2 Stálá sběrná místa Pro sběr odpadu ze zeleně v rozptýlené příměstské zástavbě rodinných domů nebo i na jiných územích měst, kde docházková vzdálenost do sběrných dvorů je příliš velká, mohou být také zřizována „stálá sběrná místa“. Tato sběrná místa by měla být vybavena přepravníky odpadu (kontejnery, valníky), měla by být označena a oplocena. V opačném případě je vhodné přistavovat označené kontejnery výhradně na dobu nezbytnou k jejich naplnění, neboť tato místa jsou příležitostí pro vytváření „černých skládek“. Optimálním řešením v těchto oblastech je mobilní sběr odpadu ze zeleně s obsluhou v předem vyhlášených termínech na určených stanovištích. Zavedením takovýchto stálých sběrných míst se naopak eliminuje příležitost znečišťování prostranství či přímo tvorba černých skládek.

5.3.1.3 Sběr do běžných sběrných nádob Nádobový způsob sběru se uplatňuje při sběru odpadu z domácností, kdy je v závislosti na druhu zástavby společně sbírán kuchyňský bioodpad a odpad ze zahrad soukromých majitelů. Odvozový způsob sběru do sběrných nádob menších objemů (80 l, 120 l, 240 l) přistavených v blízkosti vchodů do obytných objektů představuje pohodlnou službu pro občany. Je to způsob, při kterém se dosahuje nejvyšší účinnosti sběru bioodpadu, ale je také výrazně provozně nákladnější než donáškový sběr. Sběr bioodpadů z domácností má řadu specifik, kterými je nutno se zabývat podrobněji. Na základě zahraničních zkušeností není vhodné sběr bioodpadů z domácností zavádět ve vnitřní části měst, kde logistika sběru působí obtíže a není zajištěna minimalizace znečištění bioodpadů. Obdobné problémy s kvalitou byly

20

zaznamenány v některých našich městech při sběru bioodpadu v sídlištní panelové zástavbě. Cyklus sběru bioodpadu z domácností by měl být v souladu s cyklem sběru směsného (zbytkového) komunálního odpadu. Interval svozu by z hygienických důvodů neměl překročit 7 dní. Bioodpad z domácností je možno sbírat běžnými svozovými automobily se systémem rotačního i lineárního stlačováni odpadu. Výhodou rotačního stlačování je však větší homogenizace odpadu, která příznivě ovlivňuje zrání odpadu. Systém snižuje problémy se skladováním v důsledku provzdušnění odpadu při nakládce a vykládce. Nevýhodou u těchto automobilů jsou naopak nižší výkony svozu. Systém lineárního stlačování s ohledem na vyšší poměr stlačení odpadu naopak způsobuje problémy spojené s odvodňováním odpadu. Automobily musí být vybaveny přídavným zařízením pro zachycování unikající vody. Proto je vhodné provádět sběr bioodpadu z domácností společně s odpadem ze zeleně a s dalšími suchými využitelnými materiály, jako je zbytkový nerecyklovaný papír.

5.3.1.4 Sběr do speciálních sběrných nádob Některé hygienické ale i provozní problémy spojené se sběrem bioodpadů z domácností je možno eliminovat užíváním sběrných nádob upravených pro tento účel. Nádoby jsou vybaveny např. speciálním biofiltrem, který umožňuje regulovat bakterie, plísně a zápach. Různé speciální nádoby jsou také uplatňovány při mobilním sběru specifických bioodpadů ze živností a ze zařízení veřejného stravování.

5.3.1.5 Pytlový sběr Sběr bioodpadů je možno také zajišťovat prostřednictvím sběrných pytlů. Sběr bioodpadů do pytlů odvozovým způsobem u okraje chodníků je pohodlnou službou pro občany a je provozně jednodušší než překládání odpadu ze sběrných nádob do svozového automobilu. Určité problémy vznikají při oddělování pytlů od sebraného materiálu. Oddělení pytlů při svozu představuje značné časové prodloužení nakládky a zvýšení nákladů na sběr. Při vysypání pytlů v kompostárně se může teprve objevit nízká kvalita sebraného materiálu a jeho kontaminace řadou nežádoucích příměsí. Pro zvýšení výkonů je vhodné vybavit kompostárnu zařízením pro destrukci plastových pytlů, které může současně napomoci rozvolnění shluků dřevní hmoty. V letních měsících je v odpadu ze zeleně velké množství trávy, která při skladování odpadu v pytlích vyhnívá 21

a nastávají problémy se zápachem a hmyzem. S ohledem na ekonomiku sběru a zvýšené požadavky na úpravu bioodpadu před zpracováním, se pytlový sběr považuje spíše za doplňkový sběr bioodpadů. V zahraničí se používají pytle vyráběné z biodegradabilních materiálů, není nutné je tedy odstraňovat po rozrušení ze směsi odpadů. [8]

5.4 Zpracování bioodpadů Zpracování odděleně sebraných biologicky rozložitelných odpadů se provádí především následujícími způsoby: -

kompostování BRO;

-

domácí kompostování (kompostování v zahradách);

-

komunitní kompostování (kompostování v zahrádkářských koloniích, na školních pozemcích, na sídlištích);

-

centrální kompostování (průmyslové a zemědělské kompostování);

-

centrální zpracování na bioplynové stanici;

-

spalování;

-

zplyňování;

-

pyrolýza.

5.4.1 Kompostování biologicky rozložitelného odpadu Kompostování jako způsob využití odpadů přichází v úvahu u části tuhých domovních odpadů a odpadů z potravinářské a zemědělské výroby (natě, stonky, slupky, papírové obaly apod.). Cílem kompostování je přeměnění uvedených odpadů pomocí přirozeného biologického rozpadu do formy, která je neškodná, hygienicky a esteticky nezávadná, silně redukovaná co do objemu a hmotnosti a vhodná pro použití jako hnojivo. Tyto složky obsahují organickou hmotu a živiny (draslík, dusík, fosfor, vápník aj.) a kompostováním se upraví do podoby, vhodné k navracení do přírodního koloběhu a tím k využití při produkci zemědělských plodin. Používanou složkou těchto kompostů byly také kaly z čistíren odpadních vod. Pro zvyšující se podíl škodlivin (zejména detergenty, ropné produkty a těžké kovy) jsou v poslední době pro zemědělské zpracování odmítány a vyvstává nutnost jejich likvidace jiným způsobem, např. spalováním.

22

Nevýhodou při zpracování zejména tuhých domovních odpadů na průmyslový kompost je proměnnost jejich složení v průběhu roku a možný výskyt složek, které jsou zemědělské výrobě nebo lidskému zdraví škodlivé (zbytky ropných látek, detergenty, plasty či sklo). Tyto kvalitativní změny mohou ovlivnit výtěžnost odpadů pro zpracování na kompost. V moderních závodech na zpracování tuhých domovních odpadů představuje produkce kompostů úměrnou, někdy i dosti podstatnou část (uvádí se 20 – 30%). Z ekologického hlediska představuje výroba kompostů z odpadů důležitou technologii, která je provozována již dlouhou dobu. Průmyslově vyráběný kompost z tuhých domovních odpadů se používá pro pěstování polních, zahradních a ovocnářských plodin, ale i při pěstování žampionů apod. Zpracování tuhých domovních odpadů na kompost zaručuje, že při fermentaci dojde k mikrobiologické a biochemické přeměně většiny obsažených složek (kuchyňský odpad, přírodní vlákna, papír a eventuálně i částečně dřevní hmota). Kompostování kalů je vhodné z hlediska zabezpečení jeho hygienizace (tzn. že při klasické výrobě průmyslového kompostu je udržována teplota vyšší než 55°C po dobu delší než 21 dnů). Při termofilním kompostování (při teplotě 65-70°C) nastává spolehlivá hygienizace již po 3 dnech fermentace. Dalším cílem je zabezpečení proměny organických látek a stability výsledného produktu. Tato stabilita je testována biozkouškou vodného výluhu kompostu. Pro přípravu kompostů se v ČR využívá surovinová skladba, která většinou obsahuje pouze 20% hmotnostních čistírenského kalu. Surovinová skladba kompostu je optimalizována z hlediska vlhkosti, poměru C:N, přítomnosti lehce rozložitelných látek a fosforu. Vyšší podíl odvodněného čistírenského kalu v surovinové skladbě kompostu vyžaduje přídavek strukturního lignocelulózového substrátu zabezpečující pórovitost čerstvého kompostu a optimalizaci poměru C:N na 30:1. Mezi nejlepší strukturní materiály při kompostování odvodněných kalů patří drcená stromová kůra, dřevní štěpka, drť z papíru nebo lepenky a řezanka ze slámy. Optimální poměr odvodněného čistírenského kalu o vlhkosti 20% a dřevní štěpky o průměrné zrnitosti 45 mm a vlhkosti 35%, byl zjištěn přibližně 60:40. Důležitým parametrem optimalizace surovinové skladby kompostu s podílem čistírenských kalů je poměr C:N s optimální hodnotou 30-35:1. Je-li poměr nižší než 20:1 probíhá kompostování se ztrátami amoniakálního dusíku a v reálném čase nelze získat vyzrálý kompost.

23

5.4.2 Domácí kompostování Domácí kompostování je jednoduchý způsob, jak omezit podíl odpadů ze zahrad a kuchyňských bioodpadů ve směsném komunálním odpadu. Tento způsob kompostování je vhodný především v menších obcích (do 2 tis. obyvatel), kde je nevýhodné organizovat oddělený sběr bioodpadů. Měl by být podporován různými pobídkami ze stran obcí. Pochopitelně tento způsob využití domácích bioodpadů lze doporučit pro vilovou zástavbu a zástavbu rodinných domků ve městech.

5.4.3 Komunitní kompostování Při komunitním kompostování občané třídí své odpady a vytříděný bioodpad přinášejí na kompostoviště, které je společným zařízením příslušné komunity. Komunitní kompostování je vhodné pro sídliště, ve kterých občané nemají své zahrady, ale kde jsou zelené plochy nebo společná zahrada, např. v uzavřených domovních blocích. Další příležitostí pro komunitní kompostování jsou zahrádkářské kolonie nebo společné kompostování několika majitelů zahrad, pozemky škol a ekologických středisek jako součást ekologické výchovy. Komunitní kompostování je vhodné iniciovat v menších obcích, ale i jako doplněk nakládání s komunálními bioodpady ve městech. Vhodnou formou podpory jsou granty obecních úřadů. Z technologického hlediska se při komunitním kompostování využívají kompostové zakládky i otevřené boxy. Jako mechanizační prostředek při překopávání kompostu se využívá nakladač, v menším rozsahu může jít o manuální překopávání. Při kompostování u škol je možné použít velkého kompostéru nebo biofermentoru s řízeným rozkladem.

5.4.4 Centrální kompostování Centrální (průmyslové) kompostování organizují obce, jejich podniky veřejných služeb a další, většinou soukromé podnikatelské subjekty. Jde o náročnou činnost, která musí splňovat řadu předpisů vodohospodářských, hygienických a z oblasti ochrany životního prostředí a nakládání s odpady. Vysoké kvalitativní požadavky jsou kladeny na kompostárny v těch případech, kdy se vyrobený kompost uvádí do oběhu prodejem. Centrální kompostování se provozuje na kompostovišti (s roční produkcí 50-500 t kompostu) nebo na průmyslové kompostárně (s roční produkcí minimálně 500 t kompostu), kde je zpracování odpadu spojeno s kompostováním v základkách nebo 24

biofermentorech. Způsob výroby kompostu je usměrněn normou ČSN 46 5735 „Průmyslové komposty“. Při kompostování je nutno dodržovat předpisy o ochraně jakosti povrchových a podzemních vod (bioodpady patří mezi látky ohrožující jakost nebo zdravotní nezávadnost vod). Technické vybavení pro kompostování bioodpadů v zakládkách tvoří především drtiče, štěpkovače, překopávače, prosévače. Kompostovací biofermentory jsou pak zařízení, která zajišťují zrání čerstvého kompostu v řízených podmínkách intenzivního rozkladu, při dodržování spolehlivých hygienizačních teplot (65-75°C). Biofermentory jsou různého provedení a v našich podmínkách je dodávají např. firmy Agrofuture, Agronom, VÚCHZ Brno. V průmyslové kompostárně mohou být také zpracovávány kaly z čistíren odpadních vod, jejich vhodnost ke kompostování je však nutné předem posoudit z hlediska obsahu cizorodých látek, zejména těžkých kovů.

5.4.5 Zpracování odpadů na bioplynové stanici Zpracování odpadů na bioplynových stanicích předpokládá výstavbu centrálních zařízení. Některé komunální bioodpady, jako jsou tráva, bioodpad z domácností a odpady z veřejného stravování, jsou výhodným materiálem pro výrobu bioplynu. Tyto odpady je účelné zpracovávat na bioplynových stanicích zřizovaných u zemědělských provozů pro zpracování zvířecích fekálií. Konečnými produkty těchto stanic jsou elektrická energie, teplo a organické hnojivo.

5.4.6 Spalování V odpadu je uloženo velké množství energie, které se do něj dostává v době zhotovování výrobku, ze kterého se později stává odpad, popř. je v materiálu již obsaženo pro jeho samotnou podstatu. Právě proto bývá spalování (nebo-li termická likvidace odpadů) také nazývána „tepelnou recyklací“. Výhodou využití technologického postupu spalování je zejména snížení objemu odpadů, využití energie v něm obsažené a v neposlední řadě převedení některých velmi problémových odpadů do méně nebezpečné podoby. Spalovny však narážejí na odpor veřejnosti a některých aktivistů zabývajících se ochranou životního prostředí. Tyto obavy se opírají především o strach z dalšího zatížení životního prostředí vypouštěnými škodlivinami a z materiálové nestálosti zbytků po spalování. Lze však konstatovat, že při dodržení předepsaných 25

technologických postupů a uplatnění nejnovějších poznatků z techniky v praxi, je škodlivý vliv provozování spalovny odpadů menší, nebo minimálně srovnatelný s dalšími způsoby nakládání s odpadem. Je však nutno zdůraznit, že by v žádném případě nemělo být upřednostněno spalování před minimalizací vzniku odpadů, jejich recyklaci, popř. regeneraci. Všechny zmíněné technologické postupy zpracovávání odpadů mají však svůj význam. Spalování obecně je oxidačně exotermická reakce, která může probíhat jak s přebytkem vzduchu (oxidační proces), tak s nedostatkem vzduchu (proces redukční, pyrolýzní). Při spalování se jedná o uvolňování tepla rovnou ve spalovací komoře, v dohořívací komoře se jedná pouze o dopálení nevyhořelých zbytků. Naproti tomu při pyrolýze odpadů se v první fázi odpady pouze zplyní za nižší teploty za nedostatku vzduchu a teprve v dohořívací komoře dojde k jejich spálení. Pro spalovací proces platí stejné zákonitosti jako pro spalování jakýchkoliv jiných paliv (stanovení výhřevnosti, množství potřebného vzduchu, vznikajících spalin, aj.). Přesto má spalování odpadů svá určitá specifika. Samostatně lze spalovat pouze odpady, které obsahují dostatečně vysoký podíl hořlaviny, v opačném případě musí být použit podpůrný zdroj tepla (olej, plyn). Avšak ani dostatečně vysoká výhřevnost není sama zárukou bezproblémového spálení odpadů. Některé odpady mají tendenci se spékat, špatně prohořívají, vytvářejí velmi problémové emise. Požadavek na stupeň čištění spalin u těchto zařízení je vysoký a z toho plyne i cena těchto zařízení. Pro daný typ odpadu (vzhledem k jeho vlastnostem, složení, množství, aj.), jsou vybírány vhodné typy spalovacích zařízení. Nejčastěji používaná zařízení jsou roštové pece, rotační pece, fluidní spalovací zařízení, pyrolýzní komory a některé další méně často používané typy.

5.4.7 Zplyňování V případě zplyňování se jedná o jednu z nejmodernějších koncepcí termického využívání odpadů. Výhodou tohoto procesu je možnost získání plynu (nikoliv spalin). Tento plyn lze po vyčištění velmi dobře využít například v paroplynovém cyklu. Nevýhodou tohoto procesu je zejména vysoký požadavek ne kvalitu produkovaného plynu, resp. jeho vyčištění.

26

5.4.8 Pyrolýza Pyrolýzní spalování je nutno rozdělit do dvou stupňů. V prvém stupni dojde ke zplynění odpadu za nedostatku vzduchu a teprve v druhém stupni je ke vzniklému plynu přiveden kyslík a dojde k vlastnímu spálení odpadu. Výhodou pyrolýzního procesu je potřeba menšího objemu komory a vznik menšího množství plynů. Na druhou stranu je pevný produkt vzniklý po pyrolýze v některých zemích považován za „problémový“ odpad a jeho ukládání na skládky je bez předchozí úpravy zakázáno. Rovněž koncentrace škodlivin v odcházejících spalinách je vyšší. [9]

27

6 EKONOMIKA ZPRACOVÁNÍ ODPADŮ Rizikem kompostování odpadů v centrálních zařízeních může být ekonomická efektivnost jejich provozu. Příčinou neefektivnosti provozu kompostáren je jednak nedostatečný odbyt vyrobených kompostů a jednak nízké ceny skladování odpadů, které nestimulují oddělený sběr bioodpadů a jejich přísun do komponovacího zařízení.

6.1 Investiční náklady Výše investičních nákladů závisí na mnoha faktorech především na kapacitě zařízením, použité technologii, míře vodohospodářského zabezpečení, organizačním zajištění provozu, způsobu pořízení kompostárny a na lokalizaci kompostárny.

Celkové investiční náklady (stavební a strojní) pro kompostárny: -

o kapacitě 20 000 t/rok představují 18-23 mil. Kč;

-

o kapacitě 1000 t/rok představují 4-5 mil Kč.

6.2 Provozní náklady Provozní náklady (elektřina, vytápění, mzdové prostředky, údržba apod.) většiny kompostáren v ČR se pohybují v rozmezí 1000-1450 Kč/t odpadu. Náklady odděleného sběru bioodpadů z domácností představují 1000-1500 Kč/t odpadu.

6.3 Výnosy z prodeje kompostu Výnosy z prodeje kompostu se pohybují v rozmezí 350-450 Kč/t odpadu. Poptávka po těchto produktech je však v současných podmínkách minimální. [10]

28

7 LEGISLATIVA 7.1 Legislativní rámec EU Snahy o snížení emisí skleníkových plynů stály u stanovení požadavku Směrnice Rady č. 199/31/EC, o skládkách odpadů, na snížení množství biologicky rozložitelných komunálních odpadů ukládaných na skládky v roce 1995, na 50% této hodnoty do roku 2009 a na 35% této hodnoty do roku 2016.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 98/2008 o odpadech stanoví v článku 4 hierarchii způsobů nakládání s odpady v následujícím pořadí:

1. předcházení vzniku, 2. příprava k opětovnému použití, 3. recyklace, 4. jiné využití, např. energetické využití, 5. odstranění.

Déle v článku 22 o biologických odpadech nabádá členské státy přijmout v případě potřeby opatření s cílem podpořit oddělený sběr biologického odpadu za účelem kompostování a anaerobní digesce odpadu, přičemž vyzývá Komisi k provedení posouzení nakládání s biologickým odpadem za účelem případného předložení návrhu dalších legislativních kroků. K tomuto účelu byla v prosinci 2008 vydána „Zelená kniha o nakládání s biologickým odpadem v Evropské unii“. Posledním právním předpisem EU týkající se oblasti bioodpadů je Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1774/2002, o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu. Nařízení stanoví podmínky pro sběr, manipulaci, zpracování a uskladnění, aby nedošlo k ohrožení zdraví lidí či zvířat. [11]

29

7.2 Legislativní rámec ČR Na základě poslaneckého návrhu byla zákonem č. 314/2006 Sb., provedena změna zákona o odpadech. Cílem právní úpravy byla především podpora materiálového využití biologicky rozložitelných odpadů. V souladu s požadavkem Směrnice o skládkách odpadů bylo cílem snížit obsah BRKO ukládaných na skládky. Biologicky rozložitelné odpady jsou zařazeny do čtvrté části zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, v platném znění, mezi vybrané odpady. Zákon stanovuje povinnosti při jejich nakládání, manipulaci, sběru, výkupu a zpracování v zařízení stanovenými postupy. Česká republika využila možnosti odložení cílů postupného snižování množství BRKO (stanovených Směrnicí o skládkách odpadů) o čtyři roky pro ty státy, které v roce 1995 skládkovaly více než 80% komunálních odpadů. Nařízení vlády č. 197/2003 Sb., o Plánu odpadového hospodářství tedy uložilo ve své závazné části snížit množství ukládání biologicky rozložitelných komunálních odpadů na skládky na 75% celkové hmotnosti v roce 1995 do roku 2010, na 50% do roku 2013 a na 35% této hodnoty do roku 2020. Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství a ministerstvem zdravotnictví vydalo v září 2008 dlouho očekávanou vyhlášku č. 341/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady. Předpis uvádí seznam bioodpadů využitelných v zařízení k využívání bioodpadů, stanoví technické a technologické požadavky na kompostárny a bioplynové stanice a upravuje kvalitu výstupů z těchto zařízení. [12]

7.3 Stav plnění Plánu odpadového hospodářství ČR Z výsledků hodnocení Plánu odpadového hospodářství ČR je zřejmý mírný nárůst BRKO ukládaných na skládky. Je patrné, že ČR se nepodaří splnit cíle stanovené POH, resp. Směrnicí o skládkách odpadů. Tento stav je způsoben zejména tím, že stále existuje dostatek levných skládkovacích kapacit a nedostatek ekonomicky dostupných alternativních kapacit pro zpracování BRO. Za neplnění cílů hrozí ČR sankce ze strany EU. Z těchto důvodů je nutné přijmout patřičná legislativní opatření pro odklon těchto odpadů od skládkování. [13]

30

7.4 Operační program životního prostředí 2007-2013 7.4.1 Obecné informace o OPŽP Operační program Životního prostředí nabízí v letech 2007-2013 z evropských fondů přes 5 miliard euro. Objemem financí je to 18,4% všech prostředků určených z fondů EU pro Českou republiku se jedná o druhý největší český operační program. Cílem operačního programu je ochrana a zlepšování kvality životního prostředí jako základního principu trvale udržitelného rozvoje. Kvalitní životní prostředí je základem zdraví lidí a přispívá ke zvyšování atraktivity České republiky pro život, práci, investice a podporuje tak naši celkovou konkurenceschopnost. Operační program Životního prostředí, který připravil Státní fond životního prostředí a Ministerstvo životního prostředí ČR ve spolupráci s Evropskou komisí přináší České republice prostředky na podporu konkrétních projektů v sedmi oblastech:

Prioritní osa 1: Zlepšování vodohospodářské infrastruktury a snižování rizika povodní Prioritní osa 2: Zlepšování kvality ovzduší a snižování emisí Prioritní osa 3: Udržitelné využívání zdrojů energie Prioritní osa 4: Zkvalitnění nakládání s odpady a odstraňování starých ekologických zátěží Prioritní osa 5: Omezování průmyslového znečištění a environmentálních rizik Prioritní osa 6: Zlepšování stavu přírody a krajiny Prioritní osa 7: Rozvoj infrastruktury pro environmentální vzdělávání, poradenství a osvětu.

Řídícím orgánem OPŽP je na základě usnesení vlády č. 175/2006, ze dne 22. února 2006, Ministerstvo životního prostředí ČR, které odpovídá za provádění programu. Řídící orgán deleguje výkony některých činností na Státní fond životního prostředí, kterému bylo svěřeno

zajištění operativní úrovně řízení OPŽP ve funkci

Zprostředkujícího subjektu pro období 2007-2013. [14]

31

Tabulka č.1 Schéma operačního programu životního prostředí

Oblast podpory

Název oblasti podpory

Fond EU

Zkvalitnění nakládání s odpady a odstraňování

4

Mil. EUR

776,505

starých ekologických zátěží

4.1

Zkvalitnění nakládání s odpady

FS

520,258

4.2

Odstraňování starých ekologických zátěží

FS

256,247

7.4.2 Oblast podpory 4.1 – Zkvalitnění nakládání s odpady Cílem této oblasti je mimo jiné snížení produkce odpadů, zvýšení podílu využívaných odpadů na základě podpory odděleného sběru odpadů, zvýšení podílu třídících linek a zařízení na recyklaci odpadů, systémů na podporu odděleně sbíraných a následně využívaných specifických druhů odpadů (baterie, akumulátory, použité oleje ale i biologicky rozložitelné odpady), snižování množství odstraňovaných odpadů. Globálním cílem oblasti podpory 4.1. – Zkvalitnění nakládání s odpady, je snižování produkce odpadů a zvýšení využívání odpadů a specifické cíle jsou následující:

-

snižování měrné produkce odpadů závislé na úrovni ekonomického růstu,

-

maximální využívání odpadů jako náhrady primárních přírodních zdrojů,

-

minimalizace negativních vlivů na zdraví lidí a životní prostředí při nakládání s odpady.

V souvislosti s principem adicionality je požadována finanční účast příjemce podpory na spolufinancování projektu, a to ve výši min. 10% z celkových způsobilých výdajů projektu. [15]

32

7.4.3 Podporované projekty pro Oblast podpory 4.1 (se zaměřením na bioodpad) -

integrované systémy nakládání s odpady:

a) regionální systém pro využití bioodpadů, b) regionální systém pro mechanickou a biologickou úpravu KO,

-

systémy odděleného sběru, skladování a manipulace s odpady:

a) systémy pro separaci a svoz bioodpadů,

-

zařízení na úpravu nebo využívání odpadů, zejména třídění, úpravu a recyklaci odpadů:

a) kompostárny, b) bioplynové a biofermentační stanice pro zpracování bioodpadu.

7.4.4 Výše podpory pro OPŽP Maximální výše podpory je stanovena pro příspěvek společenství na 85% a pro příspěvek Státního fondu životního prostředí na max. 5% z celkových způsobilých výdajů projektu. Spoluúčast příjemce podpory musí tedy být minimálně 10%. Minimální způsobilé výdaje na projekt jsou 0,5 mil. Kč. Výše podpory může být snížena na základě posouzení vztahu k pravidlům Veřejné podpory, na základě výstupu z finanční analýzy a nebo na základě specifických pravidel platných pro jednotlivé prioritní osy.

7.4.5 Zabezpečení odborné způsobilosti osob pro zpracovávání biologicky rozložitelného odpadu Informovanost o zvyšování odborné způsobilosti osob v oblasti ochrany životního prostředí je v současné době pro pracovníky v této problematice i širokou veřejnost nezbytností. Mezi zásadní problémy ochrany životního prostředí patří řešení snižování tvorby veškerého odpadu produkovaného lidskou činností. Významnou oblastí, kde je možno v krátkém časovém horizontu dosáhnout zlepšení je biologicky rozložitelný odpad. V návaznosti na Směrnici rady Evropské unie č.1999/31/EC o skládkování a na Plány odpadového hospodářství jak ČR, tak jednotlivých krajů, je třeba podpořit rozvoj technologií pro biologickou úpravu odpadu. V ČR v současné době dochází k významnému nárůstu zájmu o dvě z řady možných

33

technologií – kompostování a výrobu bioplynu. Masové zavádění těchto technologií však v sobě nese i určitá rizika. Veřejnost, neobeznámená s nejnovějšími poznatky uplatněnými při zavádění těchto technologií je zatížena nepříznivými zkušenostmi z předchozího období a povětšinou umístění těchto technologií v blízkosti sídel odmítá. To brzdí jejich rychlejší rozvoj. Dalším rizikem je poškozování životního prostředí zapříčiněný

nedostatečnou

znalostí

a

zkušeností

v oblasti

zpracovávání

biodegradabilních odpadů. V současné době dochází k přehodnocování stávajících zákonů, vyhlášek a norem tak, aby bylo umožněno rychlejší zavádění uvedených progresivních technologií do praxe. K předcházení rizik spojených s biologickým zpracováním odpadu významně přispívá certifikace osob v oblasti biologického zpracování odpadu, kterou nabízí certifikační orgán agentury ZERA. Vysoká úroveň znalostí legislativy, technologií i praktického

provozování

zařízení

držitelů

certifikátů

je

zaručena

akreditací

Certifikačního orgánu ZERA Českým institutem pro akreditaci (ČIA) dle normy ČSN EN ISO/IEC 17024, která byla získána na základě vytvoření kvalitního systému prověřování uchazečů. ČIA – Český institut pro akreditaci je obecně prospěšná společnost a jako Národní akreditační orgán založený vládou České republiky poskytuje své služby v souladu s platnými právními předpisy ve všech oblastech akreditace jak státním, tak privátním subjektům. Agentura ZERA je nezisková a nevládní organizace zřízená za účelem vytváření podmínek pro poradenskou, vzdělávací a koordinační činnost při realizaci programů a opatření v rámci trvale udržitelného rozvoje venkova a využití krajiny zemědělcem. V roce 2004 byl v organizační struktuře agentury vytvořen nezávislý Certifikační orgán ZERA k certifikaci osob v odbornosti biologického zpracování odpadu. O tři roky později byly akreditovány dvě další odbornosti: poradce správné zemědělské praxe a odborník na odběr vzorků produktů biologického zpracování odpadů.

34

Systém získání Certifikátu v odbornosti biologické zpracování odpadu předpokládá vysokou úroveň znalostí: -

legislativy;

-

nejlepší dostupné techniky, technologie;

-

monitoringu vlivu zařízení na životní prostředí;

-

praktického zavádění zařízení do praxe

Postup získání Certifikátu: -

potvrzení odbornosti dokladem o vzdělání;

-

zpracování a obhájení projektu pro zadané zařízení;

-

úspěšné vypracování testu vztahujícího se k legislativě, technice, technologii, monitoringu vlivu zařízení na životní prostředí;

-

platnost Certifikátu je 3 roky.

Pro aktualizaci získaného Certifikátu zajišťuje Certifikační orgán ZERA v každém roce vzdělávací semináře doplňující nové poznatky a změny legislativních předpisů v oboru. [16]

7.6 Plán OH pro Brno 7.6.1 Městská zeleň Vzhledem k tomu, že údržbu zeleně provádí pro město a městské části osoby oprávněné k této činnosti, které jsou zároveň původci odpadů a vzhledem k množství vzniklého odpadu nemají ohlašovací povinnost, je množství odpadu vzniklého ze zeleně na území města vypočítáno následujícím způsobem:

Údaje k odpadu vzniklému při údržbě zeleně jsou vypočítány z jednotlivých ploch zeleně (dle druhu, způsobu údržby) uvedených v Generelu zeleně a příměstské krajiny města Brna. Množství odpadu vzniklého při údržbě daných typů zeleně bylo odhadnuto dle údajů Veřejné zeleně města Brna p.o.

35

Koeficienty jsou stanoveny takto: Městská a krajinná zeleň: 4,5 t/ha Hřbitovy: 4,5 t/ha Zeleň v zahradách a chatových oblastech: 3 až 4,5 t/ha Doprovodná zeleň na zastavěných plochách: 1 až 1,5 t/ha

Po aplikaci jednotlivých koeficientů na celkové rozlohy podle typu zeleně získáváme předpokládanou produkci odpadů z údržby zeleně na území statutárního města Brna. Její výše se pohybuje v rozsahu 11 000 až 16 000 t za rok.

7.6.2 Odpady občanů – sběr mobilně nebo ve sběrných střediscích Další formou separovaného sběru jsou ve statutárním městě Brně sběrné dvory, tzv. sběrná střediska odpadů (SSO). Sběrná střediska slouží pro odkládání odpadů, které nelze ukládat do sběrných nádob směsný komunální odpad – tzv. zbytkový odpad. Občané zde mohou odložit objemné složky komunálních odpadů včetně stavebních sutí, využitelné složky komunálních odpadů v druzích jako na sběrných místech (sklo, papír, PET), další využitelné odpady (železný šrot, textil) a nebezpečné složky komunálních odpadů (vyjma čtyř SSO). Sběrná střediska mohou pro odkládání odpadu podobnému komunálnímu za úplatu využívat i původci odpadů. Kromě toho jsou tři městské části, které sběrný dvůr vůbec nemají. Zde se pak provádí svoz objemných odpadů - tzv. sběrové dny odpadů. Současně se provádí ve všech městských částech (tedy i tam, kde je možno nebezpečné odpady odložit ve SSO) více než dvakrát ročně mobilní svoz nebezpečných odpadů, což je oproti legislativním požadavkům aktivnější přístup. Separovaný sběr stavebních odpadů a biodegradabilních komunálních odpadů se provádí v SSO, při efektivnějším provádění může značně snížit množství SKO, určeného k energetickému využití. Navíc se zde nabízí nutnost zefektivnit sběr a roztřídění velkoobjemových odpadů tak, aby byl sebrán vyšší podíl zejména biodegradabilních odpadů materiálově využitelných. Zbývající velkoobjemový odpad je vzhledem k jeho skladbě vhodné v co nejvyšší míře energeticky využít. Tím by bylo doplněno stávající třídění velkoobjemového odpadu na spalitelný a nespalitelný. Biodegradabilní odpady jsou v současné době dle charakteru odstraňovány (spolu s ostatním objemným odpadem) ukládáním na skládky nebo jsou energeticky využity.

36

Podrobnější údaje ke sběrným dvorům (adresy, otvírací doba, provozovatel atd.) je možno nalézt v již výše zmiňovaném Generelu odpadového hospodářství – studii systému sběru a svozu využitelných složek odpadů. [17]

7.6.3 Omezení skládkování a podpora energetického využití Zde je několik vzájemně souvisejících cílů, jejichž společným jmenovatelem je omezení skládkování komunálních odpadů a podpora jejich energetického využití. V současné době je skládkováno velmi malé množství vznikajících komunálních odpadů (zejména se jedná o nespalitelné velkoobjemové odpady ze sběrných dvorů). Veškerý SKO a spalitelný odpad ze sběrných dvorů (tedy hmotnostně nejvýznamnější složky komunálních odpadů) je energeticky využíván, čímž jsou tyto cíle automaticky splněny.

Identifikátor cíle C4 Cíl: Omezení skládkování a podpora energetického využití Cílová hodnota: 95 % v roce 2010 Indikátor: podíl energeticky využitého SKO a objemově upravitelných spalitelných objemných odpadů energeticky využitých v SAKO oproti jejich celkové produkci v daném roce Zdroj dat: evidence hlášení o produkci a nakládání s odpady Opatření: O1, O4, O5, O7, O8

Tento cíl – 95 % energetické využití SKO a objemově upravitelných spalitelných VOO v SAKO – je v souladu s těmito spolu souvisejícími krajskými cíli:

-

Preferovat spalování směsného komunálního odpadu s energetickým využitím před

jeho skládkováním; -

Snížit hmotnostní podíl odpadů ukládaných na skládky s výhledem dalšího

postupného snižování o 20 % v roce 2010 ve srovnání s rokem 2000; - Snížit podíl skládkovaných energeticky využitelných odpadů (35 % v roce 2010); -

Snížit podíl skládkovaných biologicky rozložitelných komunálních odpadů (na 75 %

stavu produkce r. 1995 do roku 2010).

37

Výklad cíle (spolu s výkladem krajských cílů) je poměrně zřejmý – podíl směsného komunálního odpadu (katalogový kód 20 03 01) a objemného odpadu (katalogový kód 20 03 07, zde se ale jedná pouze o takový odpad, který je možné objemově upravit pro účely energetického využití) předaného k energetickému využití oproti jejich celkové produkci. Cíl je v souladu se všemi výše zmíněnými krajskými cíli, protože jeho splnění automaticky plní i tyto krajské cíle. Cíl je oproti krajským cílům přísnější, přesto je reálně splnitelný, protože vychází ze současného stavu a jeho udržení. K naplnění cíle byla přijata některá z opatření, zejména je nutno zachovat stávající stav a současně vyjít vstříc potřebám energetického využití z hlediska ovlivnění skladby odpadů (lepší roztřiďování ve sběrných dvorech, osvěta ohledně vyšší separace nehořlavých složek odpadů u občanů). Způsoby, jakými budou zmíněná opatření plnit tento cíl budou podrobněji rozepsány v kapitolách k jednotlivým opatřením.

Identifikátor cíle C5 Cíl: Zavedení separace BRO v případě možností materiálového využití Cílová hodnota: Nestanoveno Indikátor: cíl splněn zavedením fungujícího systému sběru BRO ve SSO Zdroj dat: Nestanoveno Opatření: O1, O4, O5, O8

Tento cíl – v případě možností materiálového využití zajistit systém sběru BRO zejména ze zeleně prostřednictvím SSO – nemá oporu v žádném z konkrétních krajských cílů. Charakter tohoto cíle spíše odpovídá opatření k naplnění cílů C1 a C4, ale vzhledem k závažnosti dané problematiky bylo opatření povýšeno na cíl. Na území města Brna je ve fázi přípravy výstavba kompostárny s vysokou kapacitou. Cílem je tedy vybudovat systém, který umožní soustředění BRO pro využití na tomto plánovaném zařízení. K naplnění cíle byla přijata některá z opatření, zejména je nutno využít možností sběrných středisek odpadů. Způsoby, jakými zmíněná opatření budou plnit tento cíl budou podrobně rozepsány v kapitolách k jednotlivým opatřením.

38

Identifikátor opatření O8 Název opatření: Zavedení separovaného sběru BRO ve sběrných dvorech Plnění cíle: C1, C4, C5 Harmonogram: v návaznosti na uvedení kompostárny do provozu Zodpovědnost: OŽP MMB, SAKO, jiní provozovatelé SSO Financování: Rozpočet města, rozpočet SAKO, rozpočet provozovatelů SSO Náklady [Kč]: 2,3 mil.(roční pronájem velkoobjemových kontejnerů)

Účelem tohoto opatření je v návaznosti na výstavbu městské kompostárny umožnit občanům a za úplatu i fyzickým a právnickým osobám oprávněným k podnikání využít síť sběrných středisek odpadů jako místa k odkládání biologicky rozložitelných odpadů. Z hlediska optimalizace svozu těchto odpadů by bylo vhodné umožnit předávání těchto odpadů i přímo v areálu kompostárny (kompostárna by byla SSO pro biologicky rozložitelné odpady). Realizace tohoto opatření obnáší pořízení velkoobjemových kontejnerů na tyto odpady do SSO, zajištění svozu těchto kontejnerů na koncové zařízení a propagaci možnosti odevzdání těchto odpadů (řešeno v rámci kapitoly 3.3.4). Z hlediska dalšího zpracování je nutné třídit tyto odpady na dvě skupiny. Jeden kontejner by měl být určen pro ukládání BRO, které je nutné před využitím na kompostárně objemově upravit (štěpkování), jedná se tedy o dřevní hmotu do určitého průměru (dle použité technologie). Druhý kontejner by byl určen pro ukládání BRO, kde není nutná objemová úprava, především se jedná o trávu, listí a další odpady podobného charakteru. Pokud by byly velkoobjemovými kontejnery vybaveny všechny SSO (cca 47), znamenalo by to pořízení 94 ks těchto kontejnerů. Náklady na svoz zatím není možno odhadnout (bude předmětem studie optimalizace svozu ze sběrných dvorů). [18]

39

8 NAKLÁDÁNÍ S BIOLOGICKY ROZLOŽITELNÝM ODPADEM V MĚSTSKÉ AGLOMERACI BRNO 8.1 Třídění biologicky rozložitelného komunálního odpadu V Brně třídíme biologicky rozložitelný odpad. Odbor životního prostředí Magistrátu města Brna ve spolupráci s firmou SAKO Brno, a.s. zahájili třídění biologicky rozložitelného odpadu na 17 vybraných sběrných střediscích odpadů. Občané města Brna tak mohou na níže uvedených sběrných střediscích zdarma odložit biologicky rozložitelný odpad. Do samostatného kontejneru na biologicky rozložitelný odpad je ukládána tráva, listí, větve a kmeny stromů a keřů (nutno objemově upravit na rozměr maximálně 50 cm), zbytky rostlin, ovoce a zelenina ze zahrad. Zpracování tohoto odpadu je zajištěno v nově vybudované Centrální kompostárně Brno, a.s. Kontejnery na BRKO byly umístěny na sběrná střediska zejména v městských částech, kde je předpoklad vzniku tohoto odpadu. Kontejnery nebylo možné umístit na všechny sběrná střediska z prostorových a dispozičních důvodů. [19]

8.2 Centrální kompostárna Brno a.s. Společnost Centrální kompostárna Brno a.s. (CKB a.s.) je provozovatelem regionálně významného zařízení k využívání bioodpadů pro Jižní Moravu. Kompostárna slouží ke zpracování biologicky rozložitelného odpadu z Brna i jeho okolí a nabízí všem obyvatelům, firmám i drobným živnostníkům možnost volně navážet vytříděný bioodpad a pomoci tak vracet organické látky do koloběhu látek v přírodě.

8.2.1 Centrální kompostárna Brno a.s - zajišťuje: •

komplexní využití všech typů biologicky rozložitelných odpadů

•

kompostování s nuceným provzdušňováním, v provozu 12 samostatně ventilovaných

žlabů 6 x 36 m •

třídění kompostu a drcení biomasy na vlastním technologickém zázemí a mobilním

zařízení, se zkušenostmi se zpracováním bioodpadu ze separovaného sběru na úrovni domácností •

produkci certifikovaných kompostů a certifikovaných substrátů

•

výrobu a prodej dřevní štěpky

40

- nabízí: •

využití zeleného odpadu ze separovaného sběru na úrovni domácností a odpadu z

údržby obcí •

pronájem mobilních zařízení k drcení biomasy

•

prodej kompostů, substrátů a dřevní štěpky

•

odborné konzultace, odběry a analýzy vzorků surovin

8.2.2 Bioodpady z domácnosti a ze zahrady: Mezi bioodpady z domácností a zahrad řadíme: •

listy a nať ze zeleniny

•

odpad ze zeleně v domácnosti

•

jádřince pecky z ovoce, slupky z citrusových plodů

•

zbytky pečiva a obilnin

•

kávový a čajový odpad

•

tráva, větve, plevel, listí, odpady rostlinných pletiv,

•

odpady z destilace lihovin,

•

kaly, odpady z lapáků písku,

•

zemina,

•

odpady z lesnictví, piliny, hobliny, odřezky dřeva

8.2.3 Správné shromažďování bioodpadu •

odděleně od ostatního odpadu v nádobách, které umožňují odvětrávání a vysoušení

bioodpadu [20]

41

8.3 A.S.A. a svoz bioodpadu V rámci svých činností nabízí tato společnost komplexní systém svozu a využití biologicky rozložitelných odpadů pocházejících ze zahrad či domácností. Její služby spočívají v přistavení sběrových nádob speciální konstrukce do jednotlivých domácností, jejich pravidelném vývozu a zajištění využití bioodpadu na kompostárně.

Možnosti nakládání s bioodpadem •

domácí kompostování,

•

komunitní kompostování probíhá v rámci bytového domu, ulice, čtvrti,

•

sběr na sběrných dvorech, sběr pomocí velkoobjemových kontejnerů je vhodný pro

příležitostné odložení bioodpadů typu větvě, padané ovoce, •

sběr prostřednictvím BIO nádob (popelnic). Obyvatelé mají k dispozici vlastní

nádobu. Systém je pro uživatele velice komfortní a speciální konstrukce BIO nádoby zajišťuje hygieničnost sběru a zabraňuje nepříjemnému zápachu. Systém je vhodný zejména ve vilové a satelitní zástavbě. [21]

8.3.1 Systém svozu bioodpadů prostřednictvím BIO nádob Protože je bioodpad aktivní látkou, která již při sběru podléhá změnám (vysoušení, započetí rozkladu), je nutno pro jeho sběr použít speciálních nádob. Ač se sběrné nádoby z vnější strany podobají standardním „popelnicím“, jejich vnitřní konstrukce je zcela odlišná. Rošty, otvory, žebra či komínek zajišťují provzdušňování a oddělení kapalné a tuhé části bioodpadu. Díky tomu nedochází k zahnívání odpadu a i při 14 denním svozu obsah nádob významně nezapáchá. Díky vysychání ztrácí bioodpad již v nádobě část své hmotnosti, čímž uvolňuje prostor pro další materiál. Pro svoz a dopravu odpadů jsou používána standardní svozová vozidla určená pro svoz ostatních komunálních odpadů. Vozidla jsou upravena tak, aby bylo zamezeno vytékání tekutin uvolněných z bioodpadu. Svoz je prováděn jednou za 14 dní odděleně od jiných odpadů prostřednictvím svozových tras ukončených na kompostárně. V případě plošného úspěšného zavedení systému sběru bioodpadů je možné přistoupit ke snížení četnosti svozu směsného komunálního odpadu. Ve výsledku je takto možné ušetřit nemalé prostředky z obecního rozpočtu plynoucí na úhradu zákonných poplatků za ukládání odpadu na skládky.

42

8.4 A.S.A. Žabčice, spol. s r.o. – skládka Skládka komunálmího odpadu je dle Zákona o odpadech zařazena do kategorie S-OO. Umožňuje ukládání odpadů kategorie "O" - ostatní, včetně stavebních sutí a zeminy. Slouží pro ukládání odpadu z Brna a okolí.

8.4.1 Popis zařízení a jeho základních parametrů Skládka S-OO v k.ú. Žabčice je zařízením k odstraňování odpadů, tj. řízenému a trvalému ukládání odpadů, které vyhovuje zásadám ochrany životního prostředí. Kapacita zařízení pro celou skládku je 1 300 000 m3. Vlastní skládkování začíná příjmem odpadu, dále je odpad na tělese skládky rozhrnut a zhutněn pojezdy kompaktoru. Dále následuje překrytí materiálem pro technické zabezpečení skládky, provedení rekultivace a zajištění následné péče.

8.4.2 Popis vstupů do zařízení Hlavními vstupy jsou odpady povolené ke skládkování v provozním řádu, srážkové vody, pohonné a mazací hmoty mechanismů pracujících na skládce. Užitková i pitná voda je dovážena.

8.4.3 Popis zdrojů znečisťování Hlavními zdroji znečisťování jsou průsakové vody a skládkový plyn. Průsakové vody jsou zachycovány do jímky o využitelném objemu 309 m3. Vody jsou recirkulovány zpět do tělesa skládky k zamezení prašnosti a úletu lehkých frakcí. Skládkový plyn je tvořen hlavně metanem a oxidem uhličitým. Zatížení emisemi a pachem je vzhledem k umístění skládky a průběžně prováděné rekultivaci skládky nevýznamné.

8.4.4 Popis stavu území Skládka je půdorysně obdélníkového tvaru (směr delší osy JZ - SV) se značnou členitostí terénu (max. výškový rozdíl terénu cca 22 m). Členitost terénu je dána předchozím využitím této lokality jako těžebního prostoru štěrkopísku. Přilehlý terén je mírně skloněn od skládky směrem k severu. Nadmořská výška lokality je 193 - 216 m.n.m.

43

Území Žabčic náleží do hydrologického povodí toku Šatava s č. povodí 4-16-04031. Šatava se vlévá do Jihlavy těsně před soutokem se Svratkou. Bohatá síť závlahových kanálů a rybolovných rybníků byla vybudována jižně od lokality skládky v povodí Jihlavy a severovýchodně od Žabčic v povodí Šatavy. Řeka Svratka je hodnocena jako velmi silně znečištěna (IV. stupeň), Šatava je silně znečištěna (III. stupeň), Jihlava je znečištěna až silně znečištěna (II. stupeň) Dle JZ směru proudění podzemních vod nejsou pravděpodobně oblasti ovlivněny vodami kolektoru štěrkopískového lomu. Lokalita skládky se nachází v teplé klimatické oblasti T4 s velmi dlouhým, teplým a suchým létem. Zima je krátká, mírně teplá, suchá až velmi suchá, s velmi krátkým trváním sněhové pokrývky. Průměrný roční úhrn srážek se pohybuje okolo 553 mm a průměrný roční výpar okolo 460 mm. průměrný počet letních dnů je 60-70, počet dnů se srážkami 1 mm 80-90 dnů v roce. Nejbližší výstavbou v okolí skládky je obec Žabčice. Je vzdálena asi 2 km severovýchodně od skládky. V obci žije trvale 1440 obyvatel v zástavbě rodinných domků. Dále asi 3 km jiho-západním směrem (Okres Břeclav) leží město Pohořelice s 4400 obyvateli. Zástavba je částečně městského charakteru s výstavbou rodinných domků.

8.4.5 Popis opatření v oblasti emisí a odpadů Složka životního prostředí

8.4.5.1 Voda - Uzavření a rekultivace skládky bude probíhat po etapách / plochách podle postupu zaplňování na základě samostatného provozního řádu, vycházejícího z projektu - po uzavření a rekultivaci části povrchu skládky dojde ke snížení množství průsakových vod, - snížení množství průsakových vod v systému nakládání s vodami povede ke snížení provozních nákladů

8.4.5.2 Voda - Čistírna průsakových vod: - vzhledem k velikosti skládky je technicky a investičně neúnosné doplnit technické zázemí skládky vlastní čističkou průsakových vod, - bude i nadále využívaná ČOV externí, která splňuje parametry pro příjem těchto vod.

44

8.4.5.3 Ovzduší - Uzavření a rekultivace skládky v etapách podle postupu zaplňování skládky: - uzavíráním a rekultivací částí povrchu skládky dojde ke snížení množství emitovaných znečišťujících látek do ovzduší.

8.4.5.4 Ovzduší - Spalování skládkových plynů: - po uzavření a rekultivaci ucelené části skládky bude dokončena sběrná a svodná síť skládkového plynu a jímaný skládkový plyn bude dále spalován, - realizace opatření povede ke snížení emisí znečišťujících látek do ovzduší.

8.4.5.5 Odpady - Zařízení na výrobu rekultivačních materiálů – plánuje se: - moderní technologické zařízení na zpracování kalů z ČOV za současného využití dalších odpadů, které by umožňovalo jejich plnohodnotné využívání, při dodržení veškerých legislativních nároků, - výstupem technologie bude materiál, využitelný jako rekultivační vrstva skládek ve smyslu ČSN 83 8035, popř. pro využití při rekultivaci území po těžební činnosti, - realizace zařízení na výrobu rekultivačních materiálů povede k využívání odpadů a ke snížení množství suroviny / materiálů určených k technickému zabezpečení skládky. Chemické látky a přípravky ve smyslu zákona č. 157/1998 Sb., nejsou a nebudou na skládce Žabčice používány.

8.4.6 Popis monitoringu Monitorování skládky je soubor činností, kterými se sleduje vliv skládky na okolní prostředí a chování jednotlivých částí skládky. Skládka je monitorována po celou dobu provozování a dále ve stádiu následné péče po jejím uzavření. [22]

45

9 ZÁVĚR Biologicky rozložitelný odpad je jakýkoli odpad, který je schopen anaerobního nebo aerobního rozkladu. Tyto odpady jsou zařazeny do čtvrté části zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, v platném znění, mezi vybrané odpady. Zákon stanovuje povinnosti nakládání s nimi, při manipulaci, sběru, výkupu a zpracování v zařízení stanovenými postupy. V katalogu odpadů je evidován pod číslem 20 02 01 a v produkci komunálního odpadu tvoří hmotnostně významnou skupinu. Současná právní úprava omezuje ukládání biologického odpadu na skládky. Jeho využívání ke kompostování či k výrobě bioplynu se postupně stává nedílnou součástí systémů nakládání a komunálním odpadem. Z výsledků hodnocení plánu odpadového hospodářství ČR je však zřejmý mírný nárůst biologicky rozložitelných komunálních odpadů ukládaných na skládky. Je patrné, že ČR se nepodaří splnit cíle stanovené Plánem odpadového hospodářství. Téma biologicky rozložitelného odpadu je začleněno i do Operačního programu Životního prostředí. Ten nabízí v letech 2007-2013 z evropských fondů přes 5 miliard euro což činí 18,4% všech prostředků určených z fondů EU pro Českou republiku. Jedná se tak o druhý největší český operační program. Biologicky rozložitelných odpadů se týká prioritní osa č. 4: Zkvalitnění nakládání s odpady a odstraňování starých ekologických zátěží.

Brno, centrum jižní Moravy a krajské město Jihomoravského kraje s téměř 400 000. Obyvateli, leží v nadmořské výšce 190 až 479 m a jeho plocha dosahuje 230,22 km2. Produkce biologického odpadu z údržby zeleně na území města Brna se pohybuje v rozsahu 11 000 až 16 000 tun za rok. Produkce biologického odpadu v domácnostech čítá kolem 28 kg/obyvatele/rok. V Brně byla zavedena separace biologicky rozložitelného odpadu zavedením fungujícího systému sběru tohoto odpadu ve sběrných střediscích odpadů. V případě možností materiálového využití je spolupracováno s Centrální kompostárnou Brno, a.s., kterou mohou fyzické i právnické osoby využít k odkládání biologicky rozložitelných odpadů. Dále byl zaveden separovaný sběr biologicky rozložitelných odpadů ve sběrných dvorech. K realizaci tohoto opatření byly pořízeny velkoobjemové kontejnery na biologické odpady do sběrných středisek odpadů a byl zajištěn svoz těchto kontejnerů 46

na koncové zařízení. Z hlediska dalšího zpracování byly kontejnery rozděleny na dvě skupiny. První jsou kontejnery pro ukládání biologicky rozložitelného odpadu, který je nutné před využitím na kompostárně objemově upravit. Druhé jsou kontejnery určené pro ukládání biologicky rozložitelného odpadu, kde není nutná objemová úprava. Občané města Brna mohou odložit biologicky rozložitelný odpad do kontejnerů, které byly umístěny do 17. vybraných sběrných středisek odpadů, zejména v městských částech, kde je předpoklad vzniku tohoto odpadu. Kontejnery nebylo možné umístit na všechny sběrná střediska z prostorových a dispozičních důvodů. Způsob sběru a jeho organizace podstatně ovlivňují kvalitu a množství získaného materiálu. Ochota občanů k účasti na třídění bioodpadů je dle mého názoru nedostatečná. Měla by být podporována intenzivnější informovaností, osvětou obyvatelstva a do budoucna nelze vyloučit jistou míru ekonomické stimulace.

47

10 POUŽITÁ LITERATURA [1] Vrbová M., Balner P. [et al.]., 2003, Hospodaření s odpady v obcích, EKO-KOM, Praha, 1 sv. (na volných l.) : ISBN: 80-239-0743-3 (volné listy v pořadači)., s.5/9

[2] Vrbová M., Balner P. [et al.]., 2003, Hospodaření s odpady v obcích, EKO-KOM, Praha, 1 sv. (na volných l.) : ISBN: 80-239-0743-3 (volné listy v pořadači)., s.10

[3] Vrbová M., Balner P. [et al.]., 2003, Hospodaření s odpady v obcích, EKO-KOM, Praha, 1 sv. (na volných l.) : ISBN: 80-239-0743-3 (volné listy v pořadači)., s.17

[4] Vrbová M., Balner P. [et al.]., 2003, Hospodaření s odpady v obcích, EKO-KOM, Praha, 1 sv. (na volných l.) : ISBN: 80-239-0743-3 (volné listy v pořadači)., s.17

[5] Vrbová M., Balner P. [et al.]., 2003, Hospodaření s odpady v obcích, EKO-KOM, Praha, 1 sv. (na volných l.) : ISBN: 80-239-0743-3 (volné listy v pořadači)., s.18-19

[6] Vrbová M., Balner P. [et al.]., 2003, Hospodaření s odpady v obcích, EKO-KOM, Praha, 1 sv. (na volných l.) : ISBN: 80-239-0743-3 (volné listy v pořadači)., s.31-32

[7] Vrbová M., Balner P. [et al.]., 2003, Hospodaření s odpady v obcích, EKO-KOM, Praha, 1 sv. (na volných l.) : ISBN: 80-239-0743-3 (volné listy v pořadači)., s.31-32

[8] Vrbová M., Balner P. [et al.]., 2003, Hospodaření s odpady v obcích, EKO-KOM, Praha, 1 sv. (na volných l.) : ISBN: 80-239-0743-3 (volné listy v pořadači)., s.39/41

[9] Vrbová M., Balner P. [et al.]., 2003, Hospodaření s odpady v obcích, EKO-KOM, Praha, 1 sv. (na volných l.) : ISBN: 80-239-0743-3 (volné listy v pořadači)., s.53-56

[10] Vrbová M., Balner P. [et al.]., 2003, Hospodaření s odpady v obcích, EKO-KOM, Praha, 1 sv. (na volných l.) : ISBN: 80-239-0743-3 (volné listy v pořadači)., s.58

48

[11] Stejskal P., Pokorná A., Mateáško J., Marešová K., Plíva P., Hodek T., 2009, Sborník přednášek k seminářům "Dejte šanci bioodpadu - získejte finanční prostředky z OPŽP". Praha : Ekodomov, 36 s. :. ISBN: 978-80-903559-6-5 (brož.)., s. 9

[12] Stejskal P., Pokorná A., Mateáško J., Marešová K., Plíva P., Hodek T., 2009, Sborník přednášek k seminářům "Dejte šanci bioodpadu - získejte finanční prostředky z OPŽP". Praha : Ekodomov, 36 s. :. ISBN: 978-80-903559-6-5 (brož.)., s. 10

[13] Stejskal P., Pokorná A., Mateáško J., Marešová K., Plíva P., Hodek T., 2009, Sborník přednášek k seminářům "Dejte šanci bioodpadu - získejte finanční prostředky z OPŽP". Praha : Ekodomov, 36 s. :. ISBN: 978-80-903559-6-5 (brož.)., s. 11

[14] Stejskal P., Pokorná A., Mateáško J., Marešová K., Plíva P., Hodek T., 2009, Sborník přednášek k seminářům "Dejte šanci bioodpadu - získejte finanční prostředky z OPŽP". Praha : Ekodomov, 36 s. :. ISBN: 978-80-903559-6-5 (brož.)., s. 3

[15] Stejskal P., Pokorná A., Mateáško J., Marešová K., Plíva P., Hodek T., 2009, Sborník přednášek k seminářům "Dejte šanci bioodpadu - získejte finanční prostředky z OPŽP". Praha : Ekodomov, 36 s. :. ISBN: 978-80-903559-6-5 (brož.)., s. 3

[16] Stejskal P., Pokorná A., Mateáško J., Marešová K., Plíva P., Hodek T., 2009, Sborník přednášek k seminářům "Dejte šanci bioodpadu - získejte finanční prostředky z OPŽP". Praha : Ekodomov, 36 s. :. ISBN: 978-80-903559-6-5 (brož.)., s. 4-5

[17]

Plán odpadového hospodářství statutárního města Brna , 2006, 67 s., ECO

Management, s.r.o., s. 9-10, s. 15-17

[18]

Plán odpadového hospodářství statutárního města Brna , 2006, 67 s., ECO

Management, s.r.o., s. 25-30

[19]

Plán odpadového hospodářství statutárního města Brna , 2006, 67 s., ECO

Management, s.r.o., s. 25-30

[20] [cit. 2010-03-12] 49

[21] [cit. 2010-03-12]

[22] [cit. 2010-03-12]

Zemědělská a ekologická regionální agentura ZERA, 2005, Mezinárodní konference Biologicky rozložitelné odpady, jejich zpracování a využití v zemědělské a komunální praxi, Zemědělská a ekologická regionální agentura ZERA, Náměšť nad Oslavou, ISBN: 80-903548-0-7 (2005).

Juchelková D., Fibinger V., Míka J., 1996., Metody nakládání s odpady, Ostrava: VŠB-Technická univerzita, 1. vyd., 60 s., ISBN: 80-7078-309-5.

Buda J., 2008, Atlas zařízení pro nakládání s odpady. 2. díl, Skládky ostatních odpadů, Praha : Výzkumný ústav vodohospodářský T.G. Masaryka, veřejná výzkumná instituce, 1. vyd., 166 s., ISBN: 978-80-85900-84-2 (brož.).

Zákon o odpadech č. 185/2001 Sb. po novele, účinnost od 6. ledna 2005, aktualizované znění, Český Těšín, Poradce, 2005, 187 s., ISBN: 80-7365-054-1 (brož.).

Plán odpadového hospodářství statutárního města Brna , 2006, ECO Management, s.r.o., s.67,

[cit. 2010-03-26].

50

11 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK

BRO

Biologicky rozložitelný odpad

BRKO

Biologicky rozložitelný komunální odpad

CKB a.s.

Centrální kompostárna Brno a.s.

ČR

Česká republika

ČIA

Český institut pro akreditaci

EU

Evropská unie

OPŽP

Operační program životního prostředí

PET

Polyetylen

POH

Plán odpadového hospodářství

SAKO a.s.

Spalovna a komunální odpady Brno, a.s.

S-OO

Skládka ostatních odpadů

SSO

Sběrné středisko odpadu

VOO

Velko-objemový odpad

ZERA

Zemědělská a ekologická regionální agentura

51