MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULA

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULA

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

BRNO 2014

DANIELA VALÍČKOVÁ

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat

Hiporehabilitace Bakalářská práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

Ing. Dagmar Pospíšilová

Valíčková Daniela

Brno 2014

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Hiporehabilitace vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše.

V Brně dne: ……………………

…………………………………….. podpis

Poděkování Chci se poděkovat Ing. Dagmar Pospíšilové za odborné konzultace a vedení mojí bakalářské práci, poskytnutí cenných rad a podporu při psaní. Děkuji doc. Ing. Ive Jiskrové, Ph.D. za poskytnutí literatury. Také se chci poděkovat Mgr. Dane Struhárovej, z Jazdecko – rehabilitačného centra Lesan n.o. za úsilí a věnovaný čas pro mě, při praktických ukázkách hiporehabilitace, a poskytnutí cenných informací a fotografií. Děkuji Ústřední evidenci koní za poskytnutí údajů ke zpracování moje bakalářské práce. V neposlední řadě patří velké děkuji mojí mamince Anne Valíčkovej a manželům Uličním, za podporu během celého studia, finanční pomoci a tím i možnost studovat na vysoké škole.

Abstrakt Bakalářská práce na téma „Hiporehabilitace“ je zpracována formou literární rešerše. Cílem bylo popsat vhodné typy hiporehabilitace a jednotlivá plemena koní používaných v hiporehabilitaci. Hiporehabilitace je cílená terapie, kde středem zájmu je vždy klient a jeho problém a kůň prostředkem. Práce pojednává o historii léčebného ježdění a vývoji hiporehabilitace. Definuje a charakterizuje pojem hiporehabilitace a detailněji se zabývá jejími jednotlivými složky, účastníky a různými účinky terapeutického ježdění. Velká část práce je soustředěna na výběr, vlastnosti, klady a zápory jednotlivých plemen koní nejčastěji využívaných v hiporehabilitaci. Klíčová slova: hiporehabilitace, hipoterapie, hipolog, klient, mechanika pohybu koně, výběr a příprava koní, vlastnosti koní, plemena koní.

Abstract My bachelor thesis on the topic „Hiporehabilitation“ is treated as a literary review. The aim was to describe the appropriate types of hippotherapy and different breeds of horses used in hippotherapy. Hippotherapy is a targeted therapy, where the focus is always the client and his problem and a horse as a means. The work deals with the history of the development of therapeutic riding and hippotherapy. Defines and describes the concept of hippotherapy and describes in detail the individual components, the participants and the different effects of therapeutic riding. Much of work is focused on the selection, properties, pros and cons individual breeds horses most often used in hippotherapy.

Keywords: hiporehabilitation, hippotherapy, hippologist, client, mechanics of movement of the horses, selection a training of horses, characteristics of horses, breed of horses.

Obsah 1

Úvod ........................................................................................................................ 10

2

Historie .................................................................................................................... 11

3

4

5

2.1

Historické počátky jízdy na koni a jejího vztahu ke zdraví a nemoci člověka 11

2.2

Historický vývoj hiporehabilitace ve 20. Století .............................................. 12

2.3

Vývoj hiporehabilitace v České republice ....................................................... 13

Složky hiporehabilitace ........................................................................................... 14 3.1

Charakteristika hiporehabilitace....................................................................... 14

3.2

Hipoterapie (HT) .............................................................................................. 15

3.3

Aktivity s využitím koní (AVK) ...................................................................... 16

3.4

Psychoterapie pomocí koní (PPK) ................................................................... 16

3.5

Parajezdectví .................................................................................................... 17

3.6

Paradrezura ....................................................................................................... 17

3.7

Paravoltiž.......................................................................................................... 18

3.8

Parawestern ...................................................................................................... 19

3.9

Paravozatajství ................................................................................................. 19

Účastníci hiporehabilitace ....................................................................................... 20 4.1

Cvičitel ............................................................................................................. 20

4.2

Fyzioterapeut .................................................................................................... 20

4.3

Pomocník.......................................................................................................... 21

4.4

Klient ................................................................................................................ 21

4.5

Lékař ................................................................................................................ 22

4.6

Kůň ................................................................................................................... 22

Účinky hiporehabilitace........................................................................................... 23 5.1

Fyziologické účinky ......................................................................................... 23

5.2

Biomechanické účinky ..................................................................................... 23

6

7

8

9

5.3

Bioenergetické účinky...................................................................................... 24

5.4

Psychické účinky.............................................................................................. 25

Tělesná stavba a mechanika pohybu koně............................................................... 25 6.1

Exteriér koně .................................................................................................... 25

6.2

Mechanika pohybu koně .................................................................................. 27

6.3

Tělesná linie koně ............................................................................................ 28

6.4

Biomechanika koně .......................................................................................... 28

6.5

Konstituce koně ................................................................................................ 29

Výběr a příprava koní pro hiporehabilitaci ............................................................. 30 7.1

Výběr koně podle plemene............................................................................... 30

7.2

Plemena koní nejčastěji využívaná v hiporehabilitaci ..................................... 31

7.2.1

Český teplokrevník (ČT) .......................................................................... 31

7.2.2

Chladnokrevní koně .................................................................................. 32

7.2.3

Anglický plnokrevník ............................................................................... 32

7.2.4

Huculský kůň ............................................................................................ 33

7.2.5

Starokladrubský kůň ................................................................................. 33

7.2.6

Plemena pony ............................................................................................ 34

7.2.7

Americký klusák ....................................................................................... 35

7.2.8

Quarter horse............................................................................................. 35

7.2.9

Koně bez plemenné příslušnosti ............................................................... 35

7.3

Výběr koně podle věku .................................................................................... 36

7.4

Výběr koně podle pohlaví ................................................................................ 37

Vlastnosti koní pro terapeutické účely .................................................................... 38 8.1

Výkonnost koně ............................................................................................... 38

8.2

Temperament koně ........................................................................................... 38

8.3

Charakter koně ................................................................................................. 39

Požadavky na přípravu koně pro účely hiporehabilitace ......................................... 40

9.1

Příprava koně – všeobecná ............................................................................... 40

9.2

Příprava koně – specifická ............................................................................... 40

9.3

Příprava mladého koně ..................................................................................... 41

9.4

Příprava staršího koně ...................................................................................... 41

9.5

Způsoby vedení koně ....................................................................................... 42

10 Nejčastější postižení a nemoci v oblasti aktivit s využitím koní ............................. 42 10.1

Účinky hipoterapie na různá onemocnění/postižení dětí a pacientů ................ 43

10.1.1

Vliv hipoterapie na mobilitu, sílu a rovnováhu u starších pacientů.......... 43

10.1.2

Účinky 5 - týdenní léčebné jízdy na koni na hrubou motoriku u dítěte

s dětskou mozkovou obrnou:případová studie ........................................................ 44 10.1.3

Vliv terapeutické jízdy na koni na rovnováhu a chůzi lidí s roztroušenou

sklerózou.................................................................................................................. 44 10.1.4

Funkční svalová reakce u osob s mentálním postižením může být zlepšena

pomocí terapeutického využití koní ........................................................................ 45 10.1.5

Variabilita pohybu koně v kroku v hipoterapii ......................................... 46

11 Závěr ........................................................................................................................ 47 12 Seznam použité literatury ........................................................................................ 48 13 Seznam zkratek ........................................................................................................ 53 14 Obrázková příloha ................................................................................................... 54

1

Úvod Spojení koně a člověka patří k lidskému kulturnímu dědictví. Kůň provází člověka

již mnoho tisíc let jako věrný společník a pomocník v zemědělství, dopravě, válkách, zábavě i sportu.

Pole působnosti koně při kontaktu s člověkem se rozšiřuje ze

společníka a sportovce také na terapeuta/spoluterapeuta. Animoterapie (zooterapie) je definována jako léčba pomocí zvířat a zahrnuje péči o ně, dotýkání, hlazení, kontakt s nimi, komunikace přes zvíře. Využívá interakce člověka a zvířete k této činnosti speciálně vycvičeného. Je popsána řada metod terapií pomocí zvířat - známé jsou především canisterapie (psi), felinoterapie (kočky), lamaterapie (lamy), delfinoterapie, k méně obvyklým patří insektoterapie (hmyz), ornitoterapie (ptactvo). Další druhy zvířat jsou využívaný bez upřesňujícího označení a většinou bývají řazeny mezi další druhy animoterapie nebo jsou nazývány opisem. Hiporehabilitace jako jedna z metod animoterapie patří v současné době k nepoužívanější terapii se specifikou využívání koní, a to především k léčbě pohybových poruch. Je zastřešující a nadřazený název pro všechny aktivity a terapie v oblastech, kde se setkává kůň a člověk se zdravotním znevýhodněním/specifickými potřebami. Dělí se na několik okruhů, které upřesňují terapeutický dosah koně. Stejně jako v oblasti terapeutického využití koní, tak i v dalších oborech animoterapie vznikaly po celém světě společnosti, které si kladly za úkol uznání a propagaci terapie pomocí zvířat jako léčebné metody v oblasti pedagogiky a psychologie. S postupnou profesionalizací organizací se začaly v 80. letech rozšiřovat dvě metody terapie: Animal Assisted Activities (AAA) – činnosti za účasti zvířat; výsledky lze vyjádřit pouze v pocitech (radost, spokojenost, štěstí) aktivizace nemocného. AAA lze rozdělit na pasivní, kdy zvíře má pozitivní efekt již pouhou svou přítomností v určitém prostředí, a na interaktivní, kdy klient pečuje o zvíře stále nebo formou projektů v různých časových délkách a pravidelnosti (návštěvní typ). Animal Assisted Therapy (AAT) – terapie pomocí zvířat, cílená intervence - posílení žádoucího chování nebo utlumení nežádoucího chování klienta. Do této oblasti se dá zahrnout působení koně jako modelu motorického vzoru chůze člověka – metoda hipoterapie. 10

2

Historie

2.1 Historické počátky jízdy na koni a jejího vztahu ke zdraví a nemoci člověka Přesné datum, kdy koně začali pomáhat lidem se zdravotním postižením či znevýhodněním, není jednoznačné. Zmínky o pozitivním vlivu jízdy na koni se objevily již ve spisech starořeckého lékaře Hippokrata z Kósu (5. stol. př. n. l.) (Jiskrová, Casková a Dvořáková, 2012). První písemně zachované lékařské doporučení k jízdě na koni, které má sloužit jako jistá forma gymnastického cvičení, pochází od Galena z 2. stol. n. l. (Hollý, Hornáček, 2005) Použití jízdy na koni k utužení zdraví a k jeho nápravě má dlouhou tradici už od dob renesance. Již v 16. století Hieronymus Mercurialis v knize De Arte Gymnastika v kapitole De eqitatione uvádí, že učitelé gymnastiky pod vedením lékaře používají jízdu na koni k udržení a znovzískání zdraví a k vypracování správného držení těla (Jiskrová, Casková a Dvořáková, 2012). První cílený popis léčebného využití koní v novověku je znám od 17. století, kdy Thomas Sydeham předepisoval jízdu na koni z léčebných důvodů. Například při dně jako dietetikum, ale i při jiných četných utrpeních (Neradžič, 2006). V roce 1719 vydává Friedrich Hoffmann dílo, ve kterém uvádí, že pohyb na koni udělá mnohdy více dobra než medikamentosní prostředky, ve které tolik věříme (Zahrádka, 1995). Tento autor jako první dával do souvislosti krok koně a přenos pohybujícího se koňského hřbetu na člověka s léčebným procesem (Neradžič, 2006). V roce 1750 vydává Francis Fuller monografii Medicina gymnastica, v níž pokládá jízdu na koni na první místo mezi tělesnými cvičeními a upozorňuje na zodpovědnost lékaře, který musí při indikaci odhadnout možnost zátěže klienta a jeho individuální schopnosti. Doporučuje základní pravidla, jako jsou výběr vhodného koně, adekvátní dávkování a příznivou denní dobu (Jiskrová, Casková a Dvořáková, 2012).

11

Gerard van Swietens, osobní lékař Marie Terezie pochopil, že u jízdy na koni hraje vztah mezi aktivním a pasivním pohybem výraznou roli. Vyzdvihuje, že dochází k procvičování celého těla. Jízda na koni ovlivňuje vnitřní orgány, zvyšuje výměnu vzduchu, zlepšuje spánek a odstraňuje melancholii (Zahrádka, 1995). Všechna tato pojednání se týkají především jízdy na koni mužů. Ženy v té době jezdili v bočném sedu v dámském sedle, trup sešněrovaný šněrovačkou nebo korzetem; zde se tedy o správném držení těla nebo vlivu na vnitřní orgány nedalo hovořit. Přesto měla jízda na koni pozitivní vliv na organismus ženy pro své působení na oblast psychiky (Casková, 2009). Lipský profesor Samuel T. Quellmaz (1647-1759) jako první analyzoval pohyb jezdce a zavedl pojem trojdimenzionálních kmitů, již zcela v dnešním pojetí. Snažil se také o sestrojení přístroje, který měl nahradit živého koně- tzv. Reitmaschine (Jiskrová, Casková a Dvořáková, 2012). V roce 1890 vychází práce švédského autora Zandera, která obsahuje návod na mechanického koně. Aparát v podobě sedla, dokonce i dámského, měl 180 vibrací za minutu, lekce trvala 3 minuty. Byl přesvědčen, že se tím nacvičuje rovnováha a že vibrace tonizují vnitřní orgány a neurovegetativní systém (Zahrádka, 1995). Tématem všech prací věnujících se pozitivnímu vlivu jízdy na koni na zdraví člověka byl vliv vlastní jízdy, avšak v několika spisech již nacházíme doporučení, že nejvhodnější je jízda v kroku (Casková, 2009; Jiskrová, Casková a Dvořáková 2012).

2.2 Historický vývoj hiporehabilitace ve 20. Století Začátkem 20. století lékař R. Pickendach prosazoval jezdecký sport jako léčebný prostředek u mnoha onemocnění. Doporučuje jej rovněž jako relaxaci při neklidném životě a vyčerpávající práci (Rynešová, 2012). Z historického hlediska je zajímavá postava prvního československého prezidenta T.G. Masaryka, který aktivně jezdil na koni do svých osmdesáti let. Svůj pozitivní postoj projevil i velmi výstižným výrokem, který zaznamenal Karel Čapek v Hovorech s TGM: „Proč rád jezdím na koni? - protože je to nejrychlejší tělocvik. To se cvičí najednou celé tělo, ruce, nohy, plíce, srdce- jen to zkuste!“ (Hollý, Hornáček 2005). 12

Po první světové válce se používá kůň k rehabilitaci válečných invalidů. V letech 1950-1960 se hipoterapie začala používat k rehabilitaci pacientů po poliomyelitis anterior acuta (dětská obrna) (Velemínský a kol. 2007). Příběh chlapce postiženého poliomyelitidou a jeho postupné uzdravování, ve kterém sehrával hlavní úlohu kůň, napsal Alan Marshall ve své knížce „Už zase skáču přes kaluže“ (Jiskrová, Casková a Dvořáková, 2012). V 60. letech vznikají organizace zabývající se hipoterapii prakticky v celé Evropě i USA (Velemínský a kol. 2007). Pro mnoho nemocných na celém světě byl velkým povzbuzením úspěch dánské jezdkyně Lis Hartelová, po dětské obrně částečně ochrnuté na obě dolní končetiny, která na dvou po sobě jdoucích olympijských hrách - v Helsinkách 1952 a ve Stockholmu 1956 - získala s koněm Jubilee vždy druhé místo v drezuře. Lis Hartelová se svou dánskou fyzioterapeutkou Ullou Harpothovou stály u zrodu prvních center hipoterapie ve skandinávských zemích v padesátých letech 20. století (Jiskrová, Casková a Dvořáková, 2012). Z vývoje lze sledovat snahu používat jízdu na koni k utužení zdraví obecně, později jako součást gymnastického programu, jako jedna z možností tělesných cvičení (Casková, 2009).

2.3 Vývoj hiporehabilitace v České republice V České republice má léčebné využití koní dlouholetou tradici (Neradžič, 2006). Skromné začátky hiporehabilitace v naší republice se datují od roku 1947, zejména při léčbě pohybových poruch po polyomylelitidě (infekční obrně proti které je naše populace již očkována) (Lantelme, 2009). Projekt se měl realizovat v Jánských Lázních, ale z technických důvodů se neuskutečnil. V roce 1972 byl v někdejším TISu (Svaz pro ochranu přírody) ustanoven Hucul Club, jehož úkolem bylo zachránit před vyhynutím vzácného autochtonního huculského koně. Zakladatelé Hucul Clubu zkusili využívat huculského koně k terapeutickému využití v některých neurologických a ortopedických chorob (Rynešová, 2012).

13

V Hucul Clubu ve Zmrzlíku u Prahy zahájili novodobou hipoterapii v roce 1976 ve spolupráci s profesorem Lewitem a to jako první středisko ve střední Evropě. Poté se hipoterapie rozšířila do rehabilitačního ústavu v Chuchelné u Opavy pro dětské klienty, kam v roce 1979 fyzioterapeutka Helena Hermach ‐ Lewitová dovezla 2 huculy ze Zmrzlíku a také metodiku a zkušenosti i ze zahraniční stáže. Hipoterapie jako další metoda léčebné rehabilitace se začala poté rozšiřovat do lázní (Karviná ‐ Darkov), léčeben (Luže ‐ Košumberk) a ústavů sociální péče (Zbůch). V psychiatrických léčebnách (Praha ‐ Bohnice) a na mnohých dalších místech se začalo rozvíjet léčebně pedagogicko‐psychologické ježdění. Rozvoji hiporehabilitace pomohla i odborná podpora osobností v oblasti rehabilitace, jako Doc. MUDr. František Véle, CSc., primář MUDr. Lubor Zahrádka, profesor Karel Lewit a Doc. PaedDr. Pavel Kolář (Lantelme, 2009). V roce 1991 byla ve spolupráci s tehdejším primářem Ústavu sociální péče v Zbůchu u Plzně MUDr. Luborem Zahrádkou a RNDr. Otakarem Leiským (Hucul Club Praha), MUDr. Zdeněkem Bašným (Psychiatrická léčebna Praha - Bohnice), Hanou Hemannovou a řadou dalších založena Česká hiporehabilitační společnost (ČHS), která je v současné době garantem hipoterapie v České republice (Neradžič, 2006; Velemínský, 2007). Sdružuje lékaře, fyzioterapeuty, cvičitele jezdectví, parasportovce, pacienty i rodiče dětí s handicapem. Zajišťuje výuku pro odborníky pracující v hiporehabilitaci (Velemínský, 2007).

3

Složky hiporehabilitace

3.1 Charakteristika hiporehabilitace Výraz hiporehabilitace se skládá ze dvou částí. První z nich se vztahuje k řeckému hippos – kůň, druhá část, rehabilitace, zase k latinskému „habilis“ – k něčemu způsobilý, předpona re má význam „znovu, opakovaně“ (Jiskrová, Casková a Dvořáková, 2012). Hiporehabilitace v širším smyslu je komplexní pojem, který v době zahrnuje všechny formy využití koně jako prostředku pro léčbu či rehabilitaci osob handicapovaných či zdravotně oslabených. Jedná se o metodu využívající koně jako

14

nástroje pro léčbu či rehabilitaci některých somatických a psychických onemocnění (Rynešová, 2012). Rehabilitace zahrnuje všechny prostředky směřující ke zmírnění tíže, která omezuje a znevýhodňuje život zdravotně postiženého nebo handicapovaného, a umožňuje mu dosáhnout co nejvyššího stupně sociální integrace. Jejím smyslem a cílem je pokud možno co nejúplnější začlenění lidí se specifickými potřebami či zdravotním znevýhodněním do aktivního života, který má očekávanou kvalitu. Každá složka hiporehabilitace má svá specifika, která se liší v metodice práce s koněm i s klientem. Středem zájmu je vždy klient a jeho problém a kůň není účelem, ale prostředkem v rukou terapeuta. Pro klienta hledáme koně, který by odpovídal jeho potřebám. Kritériem pro výběr koně je tedy klient, jeho možnosti a potřeby, typ a stupeň postižení/znevýhodnění, výška, váha, schopnost a možnosti sedu, stoje, schopnost koordinace pohybů (především u HT), stupeň mentální úrovně a soběstačnosti, celkové psychické a emoční ladění (zejména v AVK a PPK). Dalším kritériem při výběru koně jsou požadavky dané metodikou a cílem terapie, podle zvolené metodiky se liší nejen hlediska výběru, ale i příprava koní. Jednotlivé složky se navzájem prolínají a pomáhají vytvářet osobnost každého člověka (Jiskrová, Casková a Dvořáková, 2012).

3.2 Hipoterapie (HT) Hipoterapie je rehabilitační metoda, která využívá komplexní léčebné působení koně na člověka. Je nejrozšířenější formou animoterapie,která využívá koňského hřbetu k tvorbě pohybových impulzů, které se pak přenášejí na pacienta a umožňují mu tak rozvíjet jeho vlastní pohybové schopnosti (Hollý, Hornáček, 2005; Vosátková a kol., 2004). Hipoterapii můžeme též definovat jako metodu, která fyziologickou chůzí koně ovlivňuje patologickou chůzi člověka, nebo metodu, která nabízí živé protézy, takže i imobilní pacient se může procházet po zdravých nohách (Zahrádka, 1994). Cíle jsou dosaženy postupnou adaptací klienta na pohyb koně v průběhu terapie. Výsledkem je facilitace reparačních procesů na úrovní neurofyziologické a psychomotorické. Hipoterapie využívá i tělesné teploty koně, což je významný relaxační faktor pro ztuhlé

15

svalstvo u tělesně postižených. Uvolnění svalů jde rukou v ruce a uvolněním duševním, což se využívá k ovlivnění psychiky. Hipoterapie je individuální terapie a maximálně využívá vše, co kůň nabízí – pohyb, kontakt, emoce, prostor. Při hipoterapii je kůň vždy veden vodičem v kroku, klient je z hlediska ovládání koně pasivní a je na koni různě polohován za účelem dosažení terapeutického cíle. Podle potřeby je klient vždy jištěn z jedné nebo i z obou stran koně terapeutem a asistentem. Zařazení do terapie by se mělo dít na základě písemného doporučení lékaře, pro provádění jednotky hipoterapie (terapie) musí být přítomen fyzioterapeut/ergoterapeut se specializací na hipoterapii, který zodpovídá za průběh jednotky (Jiskrová, Casková a Dvořáková, 2012).

3.3 Aktivity s využitím koní (AVK) Metoda speciální/sociální pedagogiky a práce, využívající prostředí jezdecké stáje, kontakt s koněm a vzájemné interakce s ním jako prostředek motivace, aktivizace a vzdělávání lidí se specifickými potřebami (Smíšková, 2009). Používá se tedy kůň jako zprostředkovatel emocí, jako „zrcadlo“, podle něhož člověk automaticky provádí korekci svého jednání či chování (Vosátková a kol., 2004). Provádějí ji osoby s odborným vzděláním, které prošli praktickým výcvikem – pedagog, speciální/sociální pedagog, sociální pracovník (Smíšková, 2009).

3.4 Psychoterapie pomocí koní (PPK) Psychoterapie pomocí koní patří mezi integrativní směry psychoterapie a k terapii pacientů/klientů využívá specifickou triádu terapeut-kůň-pacient/klient.

Léčba je

založena na působení psychologickými prostředky s využitím specifických vlastností koně jako koterapeuta v psychoterapeutickém procesu k ovlivnění duševních poruch a duševních onemocnění. Psychoterapie pomocí koní je kvalitní součástí komplexní péče o pacienty/klienty všech věkových skupin (Mašková, 2009). Cílem terapie je odstranit nebo zmírnit projevy některých duševních poruch, ovlivnit psychiku klienta za účelem

16

podpoření motivace, snížit nebo zcela odstranit strach, agresi či rezignaci spolu s výukou správného sebehodnocení a sebevědomí, pomocí k vytváření chybějících citových vazeb, korekci postojů k okolí apod. Terapie může být individuální nebo skupinová a je vedena psychoterapeutem, psychologem nebo psychiatrem, který by měl mít speciální kurz. Skladba terapeutické jednotky je velmi rozmanitá – od péče o koně a práce ve stáji přes komunikaci s ním až po aktivní ježdění- vždy záleží na terapeutickém cíli. Klient je vždy zařazen do programu na základě písemného doporučení lékaře/psychologa/psychoterapeuta. Za průběh lekce je zodpovědný vedoucí terapeut, vodič koně nebo jezdecký instruktor pracující s koněm podle požadavku terapeuta vždy s ohledem na klienta (Jiskrová, Casková a Dvořáková, 2012).

3.5 Parajezdectví Parajezdectví jako sport pro osoby se zdravotním postižením je založeno na aktivním ovládání koně (Jiskrová, Casková a Dvořáková, 2012). Jezdec se s ohledem na svoje postižení za použití speciálních pomůcek či změněné techniky jízdy učí aktivně jezdit na koni, voltižním cvikům nebo veden koně v zápřeži, eventuelně se zúčastňuje sportovních soutěží - paradrezura, paravoltiž, parawestern, paravozatajství (Mašková, 2009). Lekci vede cvičitel s licencí na určitou jezdeckou disciplínu, který by měl mít znalost zdravotního stavu svých klientů a přizpůsobit metodu výcviku k dosažení chtěných výsledků. Jezdec by měl vždy být přijat do programu na základě lékařského doporučení a vyšetření fyzioterapeutem. Významnou roli hraje výběr a příprava koně s ohledem na možnosti klienta. Samozřejmostí jsou maximální bezpečnostní opatření a pravidlo „Možnost rizika nikdy nesní převýšit možný přínos.“ (ANONYM 2).

3.6 Paradrezura Paradrezura je drezúra upravená pro jezdce se zdravotním postižením. Je hodnocena podle stejných pravidel jako klasická drezúra, ale jezdci mají možnost použít kompenzační pomůcky, které jsou přesně dané jejich handicapem (Mrštinová, 2009). 17

Jezdci jsou rozděleni na základě klasifikace do 4 skupin a 5 kategorií podle stupně handicapu. Klasifikace handicapu provádí proškolený klasifikátor, nevidomí předkládají speciální vyšetření očním lékařem. V klasifikační kartě jsou zaznamenány i povolené kompenzační pomůcky (otěže, úpravy sedla, bičíky), léky apod. (Jiskrová, Casková a Dvořáková, 2012) Klasifikační skupiny – náročnost úlohy: (www.kvitek.org.) Ia. skupina – nejtěžší stupeň postižení, pouze krok (shromážděný, střední, prodloužený, volný), ve volné sestavě je povolena práce na dvou stopách a klus Ib. skupina– krok, krátce klus, ve volné sestavě je povolena práce na dvou stopách II. skupina – krok, klus (shromážděný, pracovní, střední, prodloužený), ve volné sestavě je povolen cval III. skupina – krok, klus, cval (shromážděný, pracovní střední, prodloužený), IV. skupina – cval včetně přeskoků a práce na dvou stopách, obdélník o rozměrech 20 x 60 m (ANONYM 3).

3.7 Paravoltiž V naší republice se v této sportovní disciplině více uplatňují jezdci s mentálním postižením nebo kombinovanými vadami. Je pro ně výhodou, že nemusí koně vést, a že mohou pracovat převážně se svým tělem. Cvičenci jsou rozděleny do dvou skupin – lehký handicap (označení LH) a těžký handicap (označení TH) (Vosátková a kol., 2004). Jedinec s postižením (paravoltižér) vykonává pod zdravotním dozorem na neosedlaném koni gymnastické cviky, a to buď samostatně, nebo ve dvojici či skupině (Mrštinová, 2009). Koně vede lonžér na lonži ve voltižním kruhu na levou ruku. Paravoltiž je v základech shodná s voltiží, což je sportovní disciplína nazývaná jako gymnastika na koni, je však přizpůsobená jedinci se zdravotním znevýhodněním (ANONYM 4). Cvičenci jsou rozděleny do skupin podle typu a stupně postižení (fyzické, mentální) (Jiskrová, Casková a Dvořáková, 2012). Cvičení by mělo vést k pocitům uspokojení a radosti z dosažených výsledků a mělo by jedince motivovat k dalšímu zlepšení výkonů (Mrštinová, 2009). Soutěžící mohou závodit na koni nebo na trenažeru – barelu. (obr. č. 7) Soutěže probíhají jako soutěže jednotlivců, dvojic nebo skupin a

18

skládají se vždy ze dvou částí – z povinné sestavy a volné sestavy (Jiskrová, Casková a Dvořáková, 2012). Paravoltiž existuje v ČR od roku 1995 (Mrštinová, 2009).

3.8 Parawestern Parawestern je mladá sportovní disciplína určená pro jezdce se zdravotním znevýhodněním nebo se specifickými potřebami. Vychází z klasických westernových disciplín, které s mírnou úpravou zohledňují handicap jezdců. Nejvhodnější disciplíny pro parawestern jsou western pleasure, trail a western horsemanship (Jiskrová, Casková a Dvořáková, 2012). Při posuzování výkonů se vychází z metodiky pravidel Western Riding Club ČR (WCR ČR). V Čechách parawestern existuje od roku 2003 (Mrštinová, 2009).

3.9 Paravozatajství Paravozatajství nabízí osobám se zdravotním postižením další alternativu k ježdění na koni a otevření světa koní těm, kteří nemohou jezdit pro svoji nadváhu, špatnou rovnováhu, vysokou únavnost, strachu z výšek, neschopnost sedět obkročmo, atd. (ANONYM 5) Paravozatajství má podobný účinek na zdravotní stav člověka jako jezdectví – zvýšení sebedůvěry, zlepšení rovnováhy, koordinace a kontroly držení těla a zlepšení sociálních schopností; pro některé zdravotní problémy je paravozatajství dokonce vhodnější než jezdectví (Jiskrová, Casková a Dvořáková, 2012). Například osoba upoutaná na vozík si může vybrat, zda chce řídit koně přímo z něj anebo ze speciálně upraveného vozu (Mrštinová, 2009). Soutěží se v disciplínách – drezúra, maratón a jízda zručnosti mezi kužely na čas. Podle pravidel jede vždy s paravozatajcem zdravý doprovod, který však nesmí zasahovat do vedení koně (ANONYM 5).

19

4

Účastníci hiporehabilitace Na provádění terapie se podílí více pracovníků. Spojuje v sobě více složek:

lékařskou, psychologickou, pedagogickou, sociologickou a hipologickou. Je málo pravděpodobné, že by byly všechny odbornosti soustředěné v jediné osobě a na druhé straně je při hipoterapii vždy potřeba více lidí. Každý z nich má svoji odbornost, svoji funkci a svoji zodpovědnost (Hollý, Hornáček, 2005).

4.1 Cvičitel Stará se trvale o psychickou a fyzickou pohodu koně, jezdí jej, pracuje na lonži, na ruce, v terénu, připravuje jej na modelové situace při terapii (výkřiky dětí, náhlé pohyby, nestabilita na hřbetě, berle, vozíky, nasedání u rampy, sesedání, pobíhání dětí okolo, náhlé situace v okolí – průjezd kola, auta, kočárku, roztažení deštníku apod.), vhodné jsou také reprízy v tahu – kvůli posílení hřbetu a harmonickému rozvoji svalů. V den terapie zajistí vypohybování koně alespoň na lonži, jeho přípravu – vyčistění, správné postrojení madly nebo sedlem, provede kontrolu fyzického a psychického stavu koně. Pokud je vše v pořádku, pak při vlastní terapii on nebo pověřená dospělá a dostatečně zkušená osoba koně vodí v kroku (Velemínský a kol., 2007). Zodpovědnost cvičitele je mít koně připravené jak co do pohody psychické i fyzické, tak co do výcvikových úkolů. Zodpovědností vodiče je kontrolovat reakce koně a zajistit bezpečnost při terapii, v případě problémové situace – například cítí-li narůstající paniku koně, ihned informovat pomocníka, který sundá klienta ze hřbetu, stejně tak i v případě nadměrné únavy nebo zranění koně (Velemínský a kol., 2007).

4.2 Fyzioterapeut Musí být vzdělaný ve svém oboru, ale musí absolvovat také základní kurz pro hipoterapeuty, musí si osvojit základy ježdění na koni, znát teoretické základy této

20

metody a naučit se prakticky aktivně ovlivňovat provozování hipoterapie (Hollý, Hornáček, 2005). Pracuje s klientem (ať s dítětem, či dospělým) způsobem, který odpovídá zdravotnímu stavu. Určuje, zda je vhodné cvičit na koni, či nikoli, jakým způsobem nastavit klienta v sedle, aby se omezili jeho obtíže a učil se věci správně (Velemínský a kol., 2007). Má citlivě vést pacienta ke správným pohybům na koni, aby se sladil s jeho pohybem (Hollý, Hornáček, 2005). Také vybírá vhodného koně k danému klientovi, dle jeho zdravotního stavu. Určuje délku ježdění klienta, i případné aktivity mimo vlastní jízdu na koni (Velemínský a kol., 2007). Zodpovídá za správnost terapie, za to že klienta nepoškodí a nezhorší jeho obtíže či nevyvolá jiné. V čase provádění terapie zodpovídá za dění na jízdárně, to znamená, že má právo požadovat po cvičiteli omezení jiných aktivit tak, aby nedošlo při terapii k úrazu. Při zjištění nedostatečné připravenosti koně, má povinnost na toto upozornit (Velemínský a kol., 2007).

4.3 Pomocník Pomáhá pacientovi při nasedání na koně a při sesedáni z koně. Zabezpečuje ho proti pádům z opačné strany koně, než je fyzioterapeut (Hollý, Hornáček, 2005). Je zodpovědný za to, že v případě problémů, které by znamenaly nebezpečí pádu, stáhne dítě z koně zavčas a bezpečně (Velemínský a kol., 2007). Pomocníkem může být pouze dospělá, zodpovědná a hlavně poučená osoba (Hollý, Hornáček, 2005). Roli pomocníka mohou zastat i rodiče, zejména je-li k jednomu dítěti potřeba více lidí. V tomto případě je třeba mít jasno, kdo stahuje v nebezpečí dítě z koně na sebe (Velemínský a kol., 2007).

4.4 Klient Klient se dostavuje na terapii vhodně oblečen, to znamená přiléhavější neklouzavé a dostatečně teplé oblečení, respektuje pokyny terapeuta a ostatních členů týmu, nechá

21

si nasadit jezdeckou přilbu. Jezdí po dobu, která je pro něj vhodná, a způsobem, který mu může pomoci. V případě, že je klientem dítě či nesvéprávná osoba, zodpovídá za něj zákonný zástupce. Za kvalitu provedené terapie zodpovídá fyzioterapeut (Velemínský a kol., 2007).

4.5 Lékař Je v hipoterapii vedoucí osobou lékařské složky, indikuje vhodné pacienty, rozhoduje o kontraindikacích, určuje cíle, na něž je třeba se zaměřovat, a společně s rehabilitačním pracovníkem navrhuje dlouhodobý a krátkodobý léčebný plán hipoterapie (Hollý, Hornáček, 2005). Sleduje a vyhodnocuje efekt terapie, k čemuž vede i zdravotní záznam. Zodpovídá za to, že tato terapie je pro daného klienta v danou dobu vhodná (Velemínský a kol., 2007). Je velmi vhodné, když má sám zkušenosti s jízdou na koni. Po jejím prožití může lépe pochopit působení hipoterapie a rozhodovat o jejich léčebných možnostech a cílech. Nemusí být osobně přítomen při samotné hipoterapii, musí však velmi úzce spolupracovat s rehabilitačním pracovníkem, psychologem, léčebným pedagogem, eventuálně i s hipologem, kteří ji prakticky provozují (Hollý, Hornáček, 2005).

4.6 Kůň Musí být ochotný k práci, zvládat klidný krok, ať je již veden jakkoli, klidně přistupovat k rampě a ochotně stát při nasedání, i když do něj klient omylem strčí nebo u něj upadne berle či se posune vozík. Měl by dovést samostatně řešit situace tak, že neví-li, co dělat, zastaví se (Velemínský a kol., 2007).

22

5

Účinky hiporehabilitace

5.1 Fyziologické účinky Při jízdě na koni jsou vedle pohybového aparátu přímo ovlivňovány i vnitřní orgány: kardiovaskulární systém, respirační systém, zažívací trakt a další. Vzpřímeným držením těla a rytmickým pohybem koňského hřbetu je podporováno prohloubené dýchání. Příznivě je ovlivňována peristaltika žaludku, střev a močového ústrojí. Dochází ke zlepšenému prokrvení orgánů, což má příznivý vliv na jejich funkci. Tělesná teplota zvířete je o 1 °C vyšší než u člověka, což může v určitých případech pozitivně ovlivnit uvolnění svalového napětí a relaxaci (Rynešová (2012) cit. podle Vyhnálek, Kůrková (1995)). Působení pohybu při jízdě na koni pomáhá také uvolňovat endorfiny a podporuje látkovou výměnu (Rynešová, 2012).

5.2 Biomechanické účinky Trojrozměrný pohyb koňského hřbetu je pro člověka pohybově velmi podobný. Na jezdce sedícího na koňském hřbetě se při chůzi koně přenáší pohybový vzorec, který je podobný fyziologickému stereotypu lidské chůze, a to 90 – 100 rytmických impulsů za minutu. Tyto impulsy, které vznikají při změnách rychlosti a směru, mají navíc v kombinaci s odstředivými silami a zrychlením pozitivní terapeutický účinek. Rytmické přenášení pohybu hřbetu koně jdoucího krokem působí kladně na uvolňování pohybových reakcí jezdce (Rynešová, 2012). Při hiporehabilitace jsou – jako důsledek třídimenzionálních pohybů – svalstvo a jeho řídicí systém nuceny, kvůli nutnosti neustálé zpětné vazby, k přizpůsobování se pohybu. Dochází k normalizaci zvýšeného nebo sníženého svalového tonu, ke zlepšení reakcí klientů, např. při možném nebezpečí pádu, ke stabilizaci rovnováhy a ke zlepšení koordinace pohybů jako nutného předpokladu pro vzpřímené držení těla, tolik potřebného při normální chůzi (Rynešová, 2012).

23

5.3 Bioenergetické účinky Bioenergetický informační systém se skládá s několika subsystémů: ochranný energetický obal těla – aura, systém energetických center – čakry, systém akupunkturních drah a bodů, mikrosystémy ucha, nohy atd. Předpokládá se, že v rámci speciálního energetického obalu těla, tzv. aury, dochází během hipoterapie k jistým změnám v rámci jejího barevného spektra. Emoce člověka, jako jsou radost, smutek, strach apod. kůň okamžitě registruje a to nejen tehdy, když je člověk se zvířetem v těsném kontaktu, ale i tehdy, když je ještě v dostatečné vzdálenosti. Kůň svým chováním bleskově reaguje (klopí uši, zvedá hlavu) i na rychlé změny emocí, což můžeme jen těžko vysvětlit například výborným čichem koně a biochemickými procesy v organismu, protože ty se tak rychle neprojevují. Zvláště rychle kůň reaguje na projev nejistoty a strachu u člověka. Podobně i rychlé vzpřímení nahrbeného pacienta po nasednutí na koně nám může také částečně poukázat na posílení a energetické doplnění pacienta na koně (Hollý, Hornáček, 2005; Rynešová, 2012). Změny energetického obalu během hipoterapie nejlépe vystihuje tzv. aurogram. V aurogramu je použito pěti základních barev (červená, žlutá, zelená, modrá a černá). Červená znamená aktivitu, tvořivost. Modrá je barva ochranná, kladná komunikativní složka. Zelená je negativní komunikativní složka. Žlutá představuje pozitivní emoce, dobro, lásku. Černá je špatná, vzniká při negativním působení člověka na jiné lidi (Rynešová, 2012). Když posadíme klienta na koně, jejich biopole se začnou vzájemně ovlivňovat. Vzniká spontánní neprogramovaný bioenergoinformační přenos z pole zvířete na pole klienta (Rynešová, 2012). Kůň svým silným energetickým polem nejen ovlivňuje oslabené pole klienta, ale platí i opačné působení: pole klienta má na pole koně negativní vliv. Z tohoto důvodu je nutné u koně dodržovat základy energetické hygieny: maximálně dvě hodiny práce denně, po práci možnost vypuštění koně do výběhu, aby se mohl volně proběhnout a vyválet (Hollý, Hornáček, 2005; Rynešová, 2012).

24

5.4 Psychické účinky Jedinečnost spojení jezdce a koně vytváří atmosféru se silným pozitivním nábojem. To se projevuje zlepšením koncentrace pozornosti, schopnosti adaptace a kontroly chování. Činnost spojená s jízdou na koni odvádí pozornost pacienta od problémů. Tím může dojít k uvolnění psychického napětí a zábran. Pacient nabývá pocit jistoty, roste u něj sebevědomí, protože pomocí koně dokáže něco, co by vlastními silami mnohdy nedokázal (Rynešová, 2012). Dalším základním účinkem hiporehabilitace je motivace ke cvičení u klientů chronicky nemocných. U nich totiž zákonitě dochází k únavě z dlouhého léčení s nepříliš výraznými výsledky a jejím projevem je nechuť ke cvičení. Dochází tak k nahrazení motivace k „cvičení“ motivací „moci sedět na koni“. Hodnota motivace při hiporehabilitace je velmi důležitým faktorem. Koně jsou silným motivačním činitelem, a tím celý terapeutický proces usnadňují (Rynešová, 2012). Motivace v tomto případě pomáhá stimulovat volní a seberegulační mechanismy tolik potřebné k úspěšnému vykonání a dokončení jakékoli činnosti. Vliv kladných emocí na člověka je jedním ze stěžejních psychologických účinků, které hiporehabilitace zprostředkovává. Člověk, který vstupuje do kontaktu se zvířetem, většinou prožívá pozitivní emoce. Pozitivní emoce jsou jedním z důležitých aspektů léčby duševních nemocí (Rynešová, 2012).

6

Tělesná stavba a mechanika pohybu koně

6.1 Exteriér koně Exteriér koně představuje slovní vyjádření morfologické stavby koně. Tělesná stavba, vzájemné poměry jednotlivých částí těla koně mají rovněž významný vliv na podobu mechaniky jeho pohybu. Specifický výkon spojený s mechanikou pohybu je dán proporcemi jednotlivých orgánů pohybové soustavy a jejich skloubení. Typ pohybu (způsob předvádění končetin v pohybu, prostornost pohybu, intenzita odrazu) je výsledkem následujících faktorů: 25

-

sklonu a svalnatostí zádi,

-

možnosti snadného přenosu motorického impulzu zádi na plec a přední končetinu,

-

sklonu a délky lopatky,

-

poměru délky a sklonu ramenní kosti k délce a nasazení krku,

-

velikosti úhlů končetin,

-

korektnosti postojů (Jiskrová, Casková a Dvořáková, 2012).

Ideální tvary nemá žádný kůň a každému se dá vytknout nějaká exteriérová chyba. Z jezdeckého hlediska se tradují jisté zásady: -

linie od zátylku k zadnímu konci kohoutku bývá delší, než linie od zadního konce kohoutku po kořen ocasu

-

kolmice spuštěná k zemi z vrcholu lopatky, má protnout výběžek loketní kosti (okovec)

-

šířka hrudníku ušlechtilých koní představuje ¼ jejich kohoutkové výšky, u méně ušlechtilých koní je to více

-

šířka zádě bývá o trochu větší než šířka hrudníku

-

záď nemá být špičatá

-

délka zádě bývá delší než její šířka

-

kohoutek bývá o polovinu svojí výšky vyšší než záď. Pokud je záď vyšší než kohoutek, říkáme, že je kůň přestavěný

-

úhel stehenní a pažní kosti jsou důležité pro výkonnost koně. Úhel mezi lopatkou a pažní kostí má být 90° a kolmice spuštěná z kohoutku k zemi má s pažní kostí svírat úhel 45°

-

kyčelní kloub má mít také 90°. Při pohledu z boku by měla být linie pažní kosti rovnoběžná s linií bérce a linie lopatky rovnoběžná s linií stehenní kosti

-

z tohoto hlediska je možné přesvědčit se o symetrii koně také hledáním rovnoramenného lichoběžníku. Délky paže, hřbetu a kříže by měly být na pohled stejné a břišní linie by měla být jednou tak dlouhá jako linie hřbetu. Pokud nejsou úhly lichoběžníku stejné, popřípadě nejsou rovnoběžné strany, je možné, že je kůň nepravidelně stavěný. Sklon spěnky má být stejný jako sklon kopyta

-

postoj hrudních a pánevních končetin má být pravidelný. Znamená to, že nemá být rozbíhavý ani sbíhavý, při pohledu zepředu vybočený ani vbočený a nemá být podsunutý ani přikleknutý (Hollý, Hornáček, 2005). 26

6.2 Mechanika pohybu koně Mechanika pohybu koní se hodnotí ve všech zkušebních systémech. Pohyb je obecně ovlivňován několika faktory, které jsou fyzikálního, biologického a psychologického charakteru. Již tato skutečnost ukazuje, že mechaniku pohybu koně nelze hodnotit jen z užších fyzikálních hledisek, ale že je naopak nutné analyzovat ji z dalších aspektů navazujících oborů (Duruttya, 2005). Chůzový mechanismus koně svým střídavým principem s odlehčováním končetin napodobuje chůzový mechanismus člověka. Pohyb koně vyvolává u jezdce momentální narušení rovnovážného stavu, které jezdec registruje statokinetickým aparátem a zároveň i periferií přes sedací hrboly, kterými pociťuje bezprostředně pohyb koňského hřbetu, zvláště je-li kůň neosedlán. U jezdce dochází k rotaci v kyčelních kloubech a k rotaci a střídavému poklesávání pánve. Stimuly z pohybu koňského hřbetu jsou skrze kyčelní klouby a pánev přenášeny na páteř, ta se kontrakcí intervertebrálních svalů napřimuje a aktivuje autochtonní zádové svaly (Rynešová, 2012). Vše funguje na principu proprioreceptivní neuromuskulární facilitace (dráždění prostřednictvím nervových čidel zakončených v oblasti kůže, svalů, kloubů, šlach, zraku, čichu a sluchu). Prostřednictvím nervových drah dochází k ovlivňování mozku a míchy. Kráčející kůň svým pohybem dráždí řídicí centra a nutí člověka k balancování (snaze udržet své těžiště v těžišti koně). Tím dochází k aktivování svalů a kloubů, probouzí se vedení v nervových drahách, a mozek se tak učí zhodnotit a zpracovat informace o vztahu těla k prostoru a zpětně ho řídit. Klinicky se zlepšuje volní motorika a držení těla člověka (Neradžič, 2006). Při vhodné stimulaci jezdcova těla je prohlubován i dech. Rytmičnost chůze koně může přispívat i k rytmizaci dýchání, které je důležité při edukaci řeči (Rynešová, 2012). Kůň se pohybuje díky střídavému pohybu svých končetin, který posouvá tělo směrem dopředu nebo dozadu. Způsob tohoto posunování označujeme termínem chody koně. Končetiny se zpravidla pravidelně střídají v určitém rytmu a v určitém sledu. Tuto všeobecnou charakteristiku jednotlivých chodů nazýváme nohsled. Podle nohsledu rozlišujeme tři základní chody koně: krok, klus, cval. Kromě těchto základních chodů

27

známe ještě tzv. mimochody. Každá končetina během svého pohybu prochází postupně několika fázemi: odraz, pohyb nad zemí – kmit, došlap, nesení, podepírání a posun. Frekvence kroků, tj. počet kroků za časovou jednotku, nazýváme kadence. Výšku, nesení a délku kroku označujeme jako akci. Rychlost ve kterémkoli chodu nazýváme ruch (Rynešová, 2012).

6.3 Tělesná linie koně Koně mají dvě všeobecné tělesné linie. Z průměru linie hřbetu a břicha můžeme odečítat koně spíše konvexní nebo konkávní. Konvexní koně mají oblouk hřbetu klenutý vzhůru. Mají lepší předpoklady k nesení jezdce, ke shromáždění a podsunutí zadních končetin. Konkávní typ koně se vyznačuje horní linií hřbetu spíše prohnutou a krk je obrácený (jeleního tvaru). Tento kůň má těžší základní podmínky pro přestavění do konvexního typu koně. Je to kůň pro zkušeného cvičitele (Jiskrová, Casková a Dvořáková, 2012).

6.4 Biomechanika koně Koně mají přibližně 56 obratlů, které představují podpůrnou konstrukci krku, hřbetu, beder a ocasu. Jedná se o 7 krčních, 18 hrudních, 6 bederních, 5 křížových a cca 20 ocasních obratlů. Meziobratlové klouby mezi dvěma sousedními obratli jsou schopny pouze omezeného pohybu, avšak sumace těchto malých pohybů udává celkový tvar krku a hřbetu koně. Pohyblivost páteře je v různých částech těla různá. Krk koně je poměrně pohyblivý do všech směrů, což je potřebné pro pasení, okusování se a tělesnou komunikaci. Další pohyblivou částí je ocas, který je aktivním sháněčem hmyzu a indikátorem podráždění a nekomfortu (Jiskrová, Casková a Dvořáková, 2012). Hřbet, který zahrnuje hrudní, bederní a křížovou oblast, je spíš rigidní než flexibilní, což je potřebné pro bezpečné připevnění hrudních a pánevních končetin a pro 28

předávání impulzů, vzniklých v pánevních končetinách, směrem dopředu. Přestože je zde v každém meziobratlovém kloubu pouze omezený rozsah flexe a extenze, sečtou se tyto jednotlivé pohyby do znatelného pohybu hřbetu koně jako celku. Prví kloub v oblasti hrudníku, tedy v přední části kohoutu, má rozsah pohybu pouze 10°, ale zbytek hřbetu je ještě méně pohyblivý. Minimální pohyblivost má páteř v oblasti kohoutku, protože poskytuje stabilitu pro připevnění hrudních končetin a pro přenos sil z hrudních končetin, které zvedají kohoutek a celý předek koně. V oblasti pod sedlem je každý kloub schopen flexe a extenze v rozsahu 3 až 4 °, což je dostatečně k tomu, abychom viděli a cítili efekt, kdy se kůň vyklene a kdy prohne pod jezdcem. Bederní oblast, těsně za sedlem, má také rozsah pohybu každého kloubu 3 až 4 °. Lumbosakrální kloub, spojení mezi posledním bederním obratlem a křížovou kostí, je charakteristický tím, že je mnohem pohyblivější (zhruba 30° flexe a extenze). Tento kloub dovoluje pánvi rotovat dopředu a tím sunout pánevní končetiny pod tělo koně, což je velmi důležité pro pohyb vpřed (Jiskrová, Casková a Dvořáková, 2012).

6.5 Konstituce koně Konstituce je morfologická, fyziologická a funkční zdatnost organismu koně v závislosti na jeho anatomické stavbě, typu metabolismu a neurohumorálních funkcích jeho tělních systémů. Konstituce je tudíž faktor, který má s tělesnou stavbou některé společné charakteristiky. V souvislosti s výkonností vyjadřuje konstituce stupeň odolnosti koně vůči nepříznivým vlivům tělesné námahy spojené s požadovanými výkony a určuje možnou míru námahy koně bez narušení jeho další výkonnosti (Jiskrová, Casková a Dvořáková, 2012). Při vizuálním posuzování konstituce koně jsou svědectvím jeho konstituční tvrdosti pro požadovanou výkonnost následující ukazatele: živé oko čisté, suché nozdry, suchý, kostnatý, korektně stavěný fundament, zejména klenutý, prostorný, kostnatý, suchý, karpální kloub, prostorné, kostnaté, suché, korektní hlezno, prostorná, korektní kopyta, dobře vyvinuté, suché svalstvo. Konstituci koně je možné částečně pozitivně ovlivnit pastevním chovem a odchovem koní, zejména dlouhým denním pobytem koní na pastvě v příznivé části

29

pastevního období. Kůň s příznivou tělesnou stavbou je obecně konstitučně tvrdší než kůň s nekorektními proporcemi (Jiskrová, Casková a Dvořáková, 2012).

7

Výběr a příprava koní pro hiporehabilitaci Výběr vhodného koně a požadavky na přípravu by měly vycházet ze spolupráce

terapeuta a instruktora jezdectví podle okruhu terapie, na kterou je kůň připravován. Podle toho by měly být voleny metody výcviku. Příprava koně se řídí možnostmi a zkušenostmi trenéra, cvičitele, jezdce, ale v neposlední řadě rovněž požadavky terapeuta. V rámci výběru a přípravy koně platí více než jinde pravidlo, že s každým koněm pracujeme jako s individualitou. Především u koní vybraných pro terapeutické účely je třeba plně respektovat zvláštnosti koní, je třeba respektovat silné stránky koně, ale stejně tak být si vědom jeho slabších stránek a těm se speciálně věnovat v přípravě. Terapeutický kůň se učí celý život (Jiskrová, Casková a Dvořáková, 2012).

7.1 Výběr koně podle plemene V České republice se do terapie nejčastěji zařazují především teplokrevní koně (např. český teplokrevník), dále chladnokrevní koně (např. slezský norik, norik, hafling), angličtí plnokrevníci, klusáci, starokladrubští koně, koně westernových plemen, huculové a pony (Jiskrová, Casková a Dvořáková, 2012). Velkou skupinou koní využívaných v hiporehabilitaci představují také koně bez plemenné příslušnosti – kříženci (Jiskrová, 2009). Důležité je aby kůň odpovídal potřebám klientů. Pro úzkostné klienty je potřeba vybrat menší typ koně, osvědčil se hafling. Ten dosahuje svou kohoutkovou výškou maximálně 145 cm, je klidný odolný a má pevný hřbet. Pro dospělé a mohutné klienty je samozřejmě důležité mít k dispozici koně většího typu, který unese jejich váhu. Větší kůň také budí větší respekt, což je u některých typů psychických poruch důležité z terapeutického hlediska (Rynešová, 2012).

30

Každé plemeno koní má své specifické zkoušky prověření vlastností odpovídajících cíli, pro který je chováno a šlechtěno (rychlost u anglických plnokrevníků, ochota v tahu u chladnokrevných plemen, mechanika pohybu u sportovních teplokrevných plemen) (Jiskrová, Casková a Dvořáková, 2012).

7.2 Plemena koní nejčastěji využívaná v hiporehabilitaci Plemeno je populace zvířat téhož druhu a shodného fylogenetického původu s charakteristickými vlastnostmi a znaky, které přenáší na své potomstvo (http://cs.wikipedia.org/wiki/Plemeno, 25. 3. 2014). Počet koní zařazených do terapie odpovídá plemenné skladbě koní chovaných na našem území (Jiskrová, 2009). Podle Ústřední evidence koní je v ČR k 31. 12. 2013 celkem 81. 111 ks koní.

7.2.1 Český teplokrevník (ČT)

Český teplokrevník je na našem území nejrozšířenějším plemenem, proto je do terapie zařazeno nejvíce koní. Početní stav plemenných koní činí k 31. 12. 2013: 18.994 koní (Dvořáková, 2014). Jako plemeno je typově velmi různorodé, v rámci plemene jsou vybráni koně podle požadavků terapeuta – často koně téměř středního rámce pro dětskou klientelu nebo mohutnější koně pro práci s dospělými. Pro terapii by měli být cíleně vybírání a připravováni mladí koně. Nejčastěji jsou zařazováni starší, sportovně netalentované koně nebo chovné klisny. Právě díky své různorodosti však mezi českými teplokrevníky nacházíme mnoho typů vhodných koní a po redrezuře jsou zařazováni úspěšně do terapie (Casková, 2004). Výhodami českého teplokrevníka jsou snadná dostupnost, příznivá cena a velké zkušenosti s tímto koněm, naopak mezi nevýhody patří velká variabilita v typu a v psychice a nižší tolerance k monotónní práci (Velemínský a kol., 2007).

31

7.2.2 Chladnokrevní koně

Chladnokrevník je po staletí využívaný a šlechtěný hlavně na potahovou a těžkou práci a právě tyto dovednosti jsou dobře využitelné pro práci v hiporehabilitaci (Casková, 2004). Je zvyklý na pravidelnou chůzi v kroku z bodu A do bodu B, postát v klidu při zapřahání nebo vypřahání, nedělá mu problém nést větší váhu a je zvyklý na hlasové povely. Toto všechno je možné využít i v práci s klientem či pacientem. Dalším plusovým bodem pro tyto koně je jejich klidný temperament, který je dobře využitelný pro práci zejména v AVK a PPK, ale i HT, protože tyto koně se většinou nelekají, nevadí jim hlasové projevy některých klientů atd. (Petrová, 2011) Širokost hřbetu může být nevýhodou pro některé klienty, proto je nutné správné přiřazení koně klientovi. Chladnokrevní koně se často používají pro polohování ležících dětí (Mrštinová, 2011). V České

republice

jsou

uznána

3

plemena

chladnokrevných

koní:

českomoravský belgický kůň, norik a slezský norik (Jiskrová, Casková a Dvořáková, 2012).

7.2.3 Anglický plnokrevník

Anglický plnokrevník v našich podmínkách trochu supluje nedostatek kvalitních koní středního rámce pro hipoterapii dětí. Plnokrevník je koněm šlechtěným pro rychlost a tomuto požadavku se časem i morfologicky uzpůsobil trup koně a mechanika pohybu (Casková, 2004). Jeho chody jsou ploché a velmi prostorné, charakteristikami mechaniky pohybu je rychlost, energie, úspornost, pružnost (Jiskrová, Casková a Dvořáková, 2012). V typu není plnokrevník exteriérově vyhraněným koněm, nacházíme menší drobnější koně vedle mohutnějších představitelů plemene. Anglický plnokrevník sice má velmi labilní nervový systém, je však bystrým koněm, který se rychle učí (Casková, 2004). Pokud neprošel přípravou na dostihové dráze, stává se vynikajícím partnerem pro léčebné ježdění. Je velmi učenlivý – angličtí plnokrevní koně zařazení do hipoterapie jsou pro svou spolehlivost vysoce ceněni. 32

(Jiskrová, Casková a Dvořáková, 2012). Potřebují však zkušeného trenéra a dostatek pohybu v terénu pro uklidnění a srovnání psychiky (Jiskrová a kol., 2004). Díky konstituční tvrdosti a tím odolnosti vůči zátěži vykonávají angličtí plnokrevníci práci v hiporehabilitaci do vysokého věku (Jiskrová, Casková a Dvořáková, 2012).

7.2.4 Huculský kůň

V počátcích rozvoje hiporehabilitace u nás byl hucul doporučován jako nejvhodnější plemeno, dneska již nenachází uplatnění v klasické hipoterapii (Jiskrová a kol., 2004). Hucul jako soumar je sice menšího vzrůstu (což je vhodné pro dětskou klientelu), ale trup má zavalitý, kompaktní hřbet s dobře vyvinutým dorzálním svalstvem je schopný unést velkou váhu a je schopen dobře manipulovat s břemenem na zádech – což někteří klienti skutečně představují (Jiskrová a kol., 2004). Snaha udržovat rovnováhu břemene, to znamená že „jde pod těžiště“ je obrovskou výhodou při práci s mentálně handicapovanými klienty, ale nevýhodou při terapii např. u DMO, kde chceme naučit klienta, aby nalezl sám své těžiště a rovnováhu. Mezi další výhody patří skromnost a nenáročnost, pracovitost, trpělivost, snadná dostupnost, minimální náklady a tvrdost (Velemínský a kol., 2007). Nevýhodou huculů je nedostatečně pružný hřbet a málo prostorné chody, proto je hucul nevhodný pro hipoterapii ačkoliv byl zpočátku tolik preferovaný (Mrštinová, 2011; Jiskrová, 2009). Hucul dnes nachází uplatnění v oblasti pedagogicko – psychologického ježdění, v ústavech sociální péče, při práci s mentálně postiženými klienty apod. (Jiskrová a kol., 2004)

7.2.5 Starokladrubský kůň

Přesto, že starokladrubský kůň je šlechtěn jako galakarosiér velkého rámce s typickou vysokou akcí předních končetin pro tah, je vhodný i pro jezdecké využití (Jiskrová, Casková a Dvořáková, 2012). Výhodou starokladrubských koní pro hiporehabilitaci jsou výborný charakter, pracovitost, ochotnost, konstituční i psychická 33

odolnost. Také stimulační pohyb hřbetu, ale i dostatečná prostornost chodů, vhodnost pro hipoterapii, LPPJ i sport handicapovaných (Mrštinová, 2011). Do léčebného ježdění byl v České republice v 90. letech zařazen určitý počet koní z Národního hřebčína v Kladrubech nad Labem (Jiskrová, 2009). Jednalo se o koně s drobnými či většími zdravotními problémy, kvůli kterým nebyli vhodní pro využití v plemenitbě. I přes tyto handicapy však prokázali starokladrubští koně mimořádný charakter pro práci i psychickou odolnost (Jiskrová a kol., 2004). V hiporehabilitaci by byl o ně velký zájem, ale vzhledem k vysoké pořizovací ceně jsou v současné době pro většinu středisek nedostupní (Foltýnová, 2012).

7.2.6 Plemena pony

V případě pony se jedná o velmi širokou skupinu plemen, která v hiporehabilitaci najdou různorodé uplatnění (Jiskrová, 2009). 1. Původní plemena pony – jedná se převážně o pony malého rámce (do 110 cm), kteří nejsou vhodní pro hipoterapii. Příčinou je kromě příliš malého rámce především nevhodná mechanika pohybu. Jejich chody jsou drobivé s příliš rychlou kadencí. Impulzy hřbetu při této mechanice pohybu a malém rámci poníků neposkytují pro hipoterapii potřebné parametry (Jiskrová, 2009). Naopak široké využití najdou plemena malých pony (v ČR převládají shetlandský pony, Falabella) v oblasti AVK a PPK, a to především při práci s dětmi (Jiskrová, Casková a Dvořáková, 2012). 2. Plemena pony šlechtěná na sportovní výkonnost jsou velmi žádanou skupinou koní pro hiporehabilitaci. Jsou to pony středního až většího tělesného rámce s vynikající mechanikou pohybu (Jiskrová, 2009). Problémem je prozatím horší dostupnost těchto plemen v ČR a kvalitní příprava pony (Foltýnová, 2012). V budoucnosti se jeví tito větší poníci jako ideální koně pro dětskou klientelu. Mezi uznaná plemena pony v České republice patří velšská plemena pony a kob, český sportovní pony a shetlandský pony (Jiskrová, Casková a Dvořáková, 2012).

34

7.2.7 Americký klusák

Koně plemene klusák jsou typově velmi nevyrovnané, ale stejně jako anglický plnokrevník i ony suplují v hiporehabilitaci koně středního rámce. Koně po ukončení závodní kariéry jsou finančně dostupné, musí však projít redrezurou (Casková a kol, 2004). Jsou to koně tvrdé konstituce, živého temperamentu a mohou sloužit do vysokého věku. Ve srovnání s anglickým plnokrevníkem jsou méně exteriérově vyrovnaní a mohou mít vady postojů končetin. V případě koní s dostihovou minulostí je třeba individuálně přihlížet k psychickému stavu a k výskytu případných nepravidelností v mechanice pohybu (Jiskrová, Casková a Dvořáková, 2012).

7.2.8 Quarter horse

Quarter horse spojuje všechny evropské i orientální rasy, jejichž výsledkem je kompaktní, moudrý, snadno ovladatelný kůň, který dokáže téměř všechno (ANONYM 1). Vlastnosti jako jsou rychlost, obratnost, vytrvalost a psychická odolnost je předurčují jako vhodné koně pro hiporehabilitaci (Jiskrová, 2009). Postupným šlechtěním však byly vybírány koně s vynikající mechanikou pohybu vpřed, ale s malým pohybem hřbetu (s ohledem na práci honáků dobytka). Tito koně jsou vhodní pro určité speciální diagnózy klientů, nikoliv pro všeobecné použití (Casková a kol., 2004). Najdou však uplatnění v aktivitách a terapii v oblasti působení pedagogickém a psychologickém, kde jejich charakter, temperament, ochota spolupracovat a psychická odolnost nachází široké uplatnění. Využívají se rovněž v závodech parawesternu. Prozatím většímu zařazení těchto koní brání jejich pořizovací cena (Jiskrová, 2009).

7.2.9 Koně bez plemenné příslušnosti

Tito koně zaujímají početně druhou příčku v celkovém počtu koní chovaných v ČR. Jedná se převážně o křížence, které nepřipouští k zápisu žádná plemenná kniha (Jiskrová, Casková a Dvořáková, 2012). Kříženci se nevyužívají dále do chovu, ale můžeme mezi nimi nalézt vhodné jedince pro použití v hiporehabilitaci (Foltýnová, 35

2012). Některá zvířata vykazují zajímavou kombinaci vlastností fyzických i psychických po rodičích – kombinace arab-norická klisna, welsh pony a norická klisna, fjord – hucul nebo koní bez původu se slovním hodnocením – chladnokrevný kůň na polokrevné noze s plnokrevným temperamentem. Zařazení kříženců do hipoterapie je dost časté (Jiskrová, Casková a Dvořáková 2012).

7.3

Výběr koně podle věku Věk koně hraje při výběru velkou roli. Rozhodnutí zda si pořídit mladého nebo

staršího koně, má své výhody ale i rizika. Mladí koně nejsou zatíženi zlozvyky, ve většině případů mají výborný zdravotní stav a neopotřebovaný pohybový aparát. Jsou ale finančně náročnější. Nejedná se přitom jen o pořizovací cenu, ale příprava koně pro terapeutické účely dlouhodobá, a tedy i finančně náročnější. Dalším rizikem je i neprověřený charakter mladého koně před zařazením do terapie a kůň nemusí i přes speciální výcvik zvládat (především psychicky) nároky na něj kladené při práci s klienty (Jiskrová, Casková a Dvořáková, 2012). Volba staršího koně rovněž není bez rizik. Do hiporehabilitace se často zařazují starší koně, tím se myslí koně nad 13 let. Starší koně mohou mít opotřebovaný pohybový aparát (především sportovní koně), mohou být opotřebování i psychicky. Naproti tomu mají již prověřený charakter, bývají klidnějšího temperamentu a mohou mít i mnoho dobrých požadovaných návyků. Jejich příprava pro zapojení do terapie proto netrvá ve většině případů dlouho. Musí i ale zvyknout na práci a vedení ze země, protože v hiporehabilitaci se po koni chce, aby se naučil respektovat vedení ze země a nereagoval na často nekoordinovaný pohyb klienta na hřbetě. Horní věková hranice koní zařazených do hiporehabilitace není stanovena. Věk nad dvacet let není důvodem vyřazení koně, pokud kůň nemá problémy především s pohybovým aparátem (Jiskrová, Casková a Dvořáková, 2012). Hiporehabilitace je pro koně náročná jak po stránce fyzické, tak psychické. Věk koní zařazovaných do hiporehabilitace je dán Řádem a byl stanoven na 5 let (Jiskrová, Casková a Dvořáková, 2012). Koně se mohou zařadit do terapie tehdy, když jsou plně 36

dospělí jak po stránce fyzické tak psychické, kdy je dokončen jejich růst a vývin. Věk koní při dosažení fyzické dospělosti je 5 ½ roku, u některých tzv. pozdních plemen i později okolo 6. -7. roku. I to je příčinou proč koně do terapie zařazujeme až tehdy, kdy je plně dospělý po fyzické, ale především psychické stránce, nejlépe je to v jeho 5 – 6ti letech (Casková,2009).

7.4 Výběr koně podle pohlaví Pohlaví koně ovlivňuje pracovní zařazení koní do terapie. Pro účely hiporehabilitace se z bezpečnostního hlediska využívají pouze valaši a klisny (Jiskrová, Casková a Dvořáková, 2012). U koní je jedním ze startérů spontánního chování pohlavní pud. Pohlavní pud patří mezi primární pudy (v souvislosti s uspokojováním základních potřeb koně). Podle klasické definice je pud silný podnět, který vzbuzuje činnost a silně ovlivňuje jednání koní. Z etologického hlediska se pud vysvětluje jako chování, jehož základ spočívá ve stále se měnící připravenosti k jednání. Pohlavní pud nutí hřebce k vyhledávání říjících se klisen a k páření; někteří hřebci jsou v období páření jen těžko zvladatelní. Pro pracovní využití je snadnější práce s kastrovaným hřebcem – valachem, práce s ním je pro člověka mnohem bezpečnější ať již pod sedlem, v zápřahu nebo v terapii. Kastrací se odstraní hlavní zdroj samčích pohlavních hormonů. Zákrok může, ale nemusí nevyhnutelně odstranit samčí chování. Změna hladin hormonů v krvi valacha ovlivní jeho reaktivitu na okolí a dovoluje mu být otevřenějším a vnímavějším k okolí. Valach je méně vzrušivý než hřebec, který se obvykle drží odděleně od ostatních koní. Valaši mohou být drženi spolu s klisnami bez obav z bitek a bojů (Casková, 2009). U klisen zařazených do terapie musíme počítat se změnami chování v období říje. V období pohlavní zralosti je organismus klisny připraven k reprodukci, jedná se o hormonálně řízené biologické rytmy zevně se projevující říjovým cyklem (Casková, 2009). Některé projevy říje mohou být tak silné, že klisny jsou v tomto období nezpůsobilé k práci (tzv. divoká říje), jsou výrazně podrážděné, bijí kolem sebe, koušou apod. na druhé straně je u některých klisen říje velmi slabá, těžko znatelná (tzv. tichá říje). Pokud zařadíme do terapie klisnu, měli bychom si být vědomi změn chování klisny v době říje 37

a zbytečně netrestat klisnu za neochotu, za navalování se na rampu v době říje apod. Pokud se takto chová v době říje klisna i v boxu při ošetřování, pak k ní nesmíme klienta

pustit

samotného.

Zařazení

klisen

problematických

během

říje

do

hiporehabilitace se v tomto období nedoporučuje (Jiskrová, Casková a Dvořáková, 2012).

8

Vlastnosti koní pro terapeutické účely

8.1 Výkonnost koně Výkonnost koně je jeho vlastnost plnit požadovanou práci (poskytnout požadovaný výkon) v zájmu potřeby uživatele (majitele) koně. Těžištěm jeho praktického využití je práce vykonávaná použitím fyzické síly. Výkonnost koně je výsledkem genetického základu (původu) a vlivu prostředí v období vývoje mladého koně, výcviku a tréninku (Misař, Jiskrová, 2001). Nejvýznamnějšími ukazateli jsou tělesná stavba, konstituce, temperament a charakter koně (Jiskrová, Casková a Dvořáková, 2012). Z důvodu rozdílného použití koně existují následující výkonnosti koně:  dostihová výkonnost (ve cvalu, v klusu, v mimochodu),  sportovní jezdecká výkonnost (ve skoku, v drezúře, všestranné způsobilosti),  výkonnost v lehké zápřeži (vozatajský sport, zápřež v kočáru),  výkonnost v tahu (lehký a těžký tah),  výkonnost soumara (nošení břemen) (Misař, Jiskrová, 2001). Práce koně v terapii představuje manipulaci břemenem, které představuje klient, často neschopen zaujmout korektní polohu na hřbetu koně, což s sebou nese enormní zatížení hřbetu koně (Jiskrová, Casková a Dvořáková, 2012).

8.2 Temperament koně Z biologického hlediska je temperament nervovou složkou konstituce. Je to vrozená reakce nervové soustavy koně na podněty vnějšího prostředí, které závisí na stupni dráždivosti nervové soustavy. Podle intenzity této dráždivosti existují dva základní druhy temperamentu a to živý a klidný temperament (Misař, Jiskrová, 2001). 38

Neurotypy koní se podobně jako u lidí rozlišují do 4 kategorií – sangvinik, flegmatik, cholerik, melancholik. Nejvhodnějšími typy pro zařazení do terapie jsou dva základní typy temperamentu a to živý sangvinik a klidný flegmatik, neurotypy silné, vyrovnané, schopné snášet zátěž velké intenzity a podávat stabilní výkony. Temperamentní kůň vkládá do výkonu více energie a tím zvyšuje svou výkonnost (Jiskrová, Casková a Dvořáková, 2012). Důležité je, aby tato energie byla vynaložena účelně, tzn. ve smyslu požadované práce. V opačném případě se tato energie zpravidla neúčelně vybíjí proti požadavkům výkonu. Na temperament má velký vliv prostředí a odpovídající práce. Nervózní koně se ve vhodném prostředí a při odborném zacházení zpravidla uklidní. Nevhodným zacházením je možné změnit apatického koně na nervózního (Misař, Jiskrová, 2001). Celkově projev temperamentu závisí i na kondici a zdraví koně. Pro účely terapeutického využití je vhodné vybírat fyzicky i psychicky vyrovnaný typ koně (Jiskrová, Casková a Dvořáková, 2012).

8.3 Charakter koně Charakter je vrozená vlastnost koně silně ovlivnitelná prostředím a člověkem (kol. Autorů, 2004). Vedle exteriéru a celkového zdravotního stavu posuzujeme koně pro terapeutické využití podle jeho charakteru a temperamentu; často je charakter k požadovanému výkonu v hodnocení koně postavem výše než exteriér (Casková,2009). Profesor Michal v roce 1958 rozlišil druhy charakteru koně podle ochoty podřídit se vůli člověka na charakter ve stáji (ve stádě), charakter ve vztahu k člověku a na charakter k požadovanému výkonu. V souvislosti s využíváním koní je nejvýznamnější charakter k požadovanému výkonu (Misař, Jiskrová, 2001). V hiporehabilitaci tak představuje ochotu koně pracovat s neadekvátním, obtížným břemenem, trpělivost při nasedání a sesedání těžce pohyblivých klientů, psychickou odolnost snášet příliš mnoho hlasitých a ostrých zvukových projevech některých klientů, odolnost vůči častým změnám klientů na hřbetě. Proto do hipoterapie jsou zařazovány koně, kteří se vůči člověku chovají přátelsky nebo alespoň neutrálně, do AVK a PPK požadujeme vynikající charakter ve vztahu k člověku (Jiskrová, Casková a Dvořáková, 2012).

39

9

Požadavky na přípravu koně pro účely hiporehabilitace Příprava koně je dlouhodobá a specifická záležitost a měla by představovat

samostatný obor jezdectví (Mrštinová, 2009; Jiskrová, Casková a Dvořáková, 2012). Pro přípravu koně platí důležitá zásada - musí být prováděna s ohledem na jeho nervový systém. Kůň je extrémně nervově labilní a necitlivým přístupem lze udělat i z flegmatika nebezpečné zvíře. Přípravě koně musí předcházet domluva hipologa s rehabilitační sestrou a i později by neměl podceňovat její připomínky. Podceňovat se nesmí ani ošetřovatelská práce (Hermannová, 1995).

9.1 Příprava koně – všeobecná  stupeň přiježděnosti ZL – L, jednoduché skoky pro radost (spolehlivost na jízdárně)  lonžování (reakce na slovní pokyny hipologa, spolehlivost ve všech chodech a rukách)  práce ze země (správné reagování na jemné doteky hipologa, rovnováha důvěry a respektu ve vztahu kůň – cvičitel)  vodění v terénu a obydlených zónách (spolehlivost na ruce)  projížďky v členitém terénu (nenásilná forma posilování)  dostatek pohybu v pastevním výběhu s ostatními koňmi (péče o stabilní psychiku) (Škardová, 2009).

9.2 Příprava koně – specifická 

nastupování jezdce z rampy



práce na dvou lonžích (zkrácený a prodloužený krok, klus, překrok, obrat kolem zádě a předku)



desenzibilizace (rušivé elementy – zvuky, zvířata, pohyblivé a nepohyblivé věci, létající předměty)



důvěra v terapeuta – svého člověka (náhlé změny v chování klienta, nejasná a tím i zneklidňující komunikace klienta) 40



práce na vyrovnaném temperamentu (klidné a rozvážné vyjížďky v terénu)



zastavení při pádu jezdce



aktivní péče o stabilní psychiku (minimalizace změn v každodenním životě) (Škardová, 2009).

9.3 Příprava mladého koně Do speciální přípravy by měl být kůň zařazen po absolvování základního výcviku, jehož cílem je důkladná příprava koně pro všestranné využití. Přípravu koně pro terapeutické účely dělíme na: -

na fyzickou přípravu koně

-

na nácvik specifických dovedností

-

na přípravu na vlastní práci s klientem

-

součástí přípravy musí být odpočinek (Jiskrová, Casková a Dvořáková, 2012).

V ideálním případě je možné koně navykat na nové podněty vedle staršího zkušeného koně, což mladému koni pomáhá zvládnout zátěž především na začátku vlastní práce v terapii. Časem se mladý kůň naučí rozlišovat práci pod jezdcem a práci s klientem. To je důležité pro práci koně-terapeuta; s věkem a zkušenostmi se kůň naučí velmi dobře rozlišovat, kdy a co si smí dovolit pod jezdcem a kdy naopak nesmí udělat ani krok navíc. To dělá z koní „profesionální terapeuty“ (Jiskrová, Casková a Dvořáková, 2012).

9.4 Příprava staršího koně Vlastní příprava se příliš neliší od přípravy mladého koně, jen se mění poměr jednotlivých složek podle aktuální potřeby s větším důrazem na psychickou kondici koně. I u starších koní by se měla nadále zařazovat drezurní práce. U zkušených koní pozorujeme snahu přizpůsobit svůj pohybový stereotyp možnostem klienta, kůň jde tzv. ze široka a pozorujeme, že jsou schopni sladit své těžiště s těžištěm klienta. Výsledný pohyb a práce hřbetu se blíží práci hřbetu soumara. Zařazením drezurní práce včetně práce na dvou stopách docílíme srovnání koně, pružně fungujícího hřbetu koně, jeho rovnováhy, pravidelnost chodů, udržení kmihu (Jiskrová, Casková a Dvořáková, 2012). Cvičitel by měl umět posoudit, kdy kůň už ztratil o práci zájem a hlavně kdy se 41

to začne projevovat na jeho pohybu. Unavený kůň neposkytuje kvalitní hybné impulzy. Je třeba pozorně sledovat, jak kůň přistupuje k práci, zda kůň jeví o práci zájem nebo jestli se u něj neprojevují známky únavy, rezignace, či v nejzazším případě prvky naučené bezmocnosti (Jiskrová, Casková a Dvořáková, 2012).

9.5 Způsoby vedení koně Při terapii se u nás používají dva způsoby vedení koně: u hlavy a za koněm (na dvou lonžích) (Krejsová, 2009). U hlavy – dochází k nežádoucímu ohnutí koně k vodiči. Vodič překáží pomocníkovi, pokud klient potřebuje pomoc z obou stran. Při neposlušnosti se kůň může pohybovat kolem vodiče celým tělem (Volná, 2007). Vodič vpředu je podle názoru fyzioterapeutky Aleny Krejsové nevyužitý a odsunutý do pasivní role (Krejsová, 2009). Na 2 lonžích – vodič za koněm má možnost sledovat reakce pacienta v dané poloze a koně vede v ruchu a kmihu potřebném k souladu. Výhodou vedení koně na dvou lonžích je umožnění maximální souhry celého týmu tj. koně, dítěte, rodiče, vodiče a fyzioterapeuta. K dalším výhodám patří zarámování koně. Lonže zabrání ohýbání koňského trupu a krku. Takhle vedený kůň představuje pro rodiče doprovázejícího a jistícího dítě větší bezpečí a jistotu, že nezačne uhýbat zádi do stran (Krejsová, 2009). Vodič se neplete před nohami ani fyzioterapeutovi ani rodičům a pomocník má prostor pro manipulaci z obou stran (Krejsová, 2009; Volná, 2007). Nevýhodou je, že vodič nevidí, co se děje před koněm a kam jdou, což je problém, zvláště pracuje-li v prostoru více koní současně. Při nácviku zvykáme koně na lonžování na dvou lonžích nejprve na kruhu. Teprve až si zvykne, vedeme koně zezadu (Volná, 2007).

10 Nejčastější postižení a nemoci v oblasti aktivit s využitím koní Nemoci a postižení léčeny pomocí hiporehabilitace bychom mohli rozdělit na skupiny fyzického a psychického charakteru. 42

Do skupiny postižení fyzického charakteru patří většinou poruchy pohybového aparátu. Patří sem zejména vadné držení těla, skolióza, deformity páteře, také i poruchy udržení rovnováhy či různé úrazy, které nějakým způsobem omezují člověka v pohybu. Mezi poruchy (nemoci) nervové soustavy se řadí dětská mozková obrna, roztroušená skleróza, míšní léze, rozštěp páteře, epilepsie, cévní mozková příhoda, či svalová dystrofie. Do skupiny psychického neboli psychologického charakteru, se v oblasti hiporehabilitace setkáváme nejčastěji s Downovým syndromem, Retow syndrom, mentální retardací, autismem, hyperaktivitou, také klienti s vadami řeči, poruchami chování, smyslovými vadami, organické duševní poruchy (např. demence) a mnoho dalších.

10.1 Účinky hipoterapie na různá onemocnění/postižení dětí a pacientů V následující kapitole uvedu ve stručnosti několik příkladů z výzkumných prací věnujících se vlivům hipoterapie na různá onemocnění, které byly formou publikací (článků) zveřejněné a dostupné na vědeckých internetových stránkách.

10.1.1 Vliv hipoterapie na mobilitu, sílu a rovnováhu u starších pacientů

Cílem studie bylo posouzení chronických účinků hipoterapie na funkční mobilitu, svalovou sílu a rovnováhu u starších pacientů. Studie se zúčastnilo 28 dobrovolníků, ve věku 60 a 84 let, kteří byli náhodně přijeti a rozděleny na experimentální skupinu, skládající se z 12 jedinců a kontrolní skupinu se 16 jedinci. Experimentální skupina se zúčastnila 8 týdenního programu hipoterapie. Před a po dobu studie byla posouzena funkční mobilita, svalová síla dolních končetin a výkon v rovnováze. Výsledky ukázali, že hipoterapie zlepšuje pevnost dolních končetin a rovnováhu u starších pacientů (http://www.sciencedirect.com/).

43

10.1.2 Účinky 5 - týdenní léčebné jízdy na koni na hrubou motoriku u dítěte s dětskou mozkovou obrnou:případová studie

Účelem této studie bylo určit výsledek krátkodobé terapeutické jízdy na koních a zásah na hrubou motoriku u dítěte s dětskou mozkovou obrnou. Tato studie se skládala z předběžných zkoušek, post – testu a post post – testu pomocí funkce Measure Gross Motor (GMFM) jako nástroj hodnocení. Tři sady výsledků testů z GMFM byly porovnány po ukončení zákroku. Pěti týdenní terapeutický program jízdy na koních se skládal z jedné hodiny jízdy na koni týdně. Každá jízda se skládala ze strečinku, posilování a vyvážení aktivit. Úroveň motorické funkce dítěte byla testována před zásahem, po ukončení zásahu, a 5 týdnů postintervention. Po dokončení zásahu 5 týdnů byly u dítěte pozorovány lepší výsledky na GMFM ve dvou z pěti měřených rozměrů, z celkově zaznamenaných osmi položek. Výsledky této případové studie ukazují, že 5 týdnů léčebného ježdění je dostačující a přináší pozitivní změny v hrubých motorických funkcích u dětí s dětskou mozkovou obrnou (http://www.ncbi.nlm.nih.gov/).

10.1.3 Vliv terapeutické jízdy na koni na rovnováhu a chůzi lidí s roztroušenou sklerózou

Terapeutické cvičení je důležitou součástí symptomatické a podpůrné léčby u pacientů s roztroušenou sklerózou. Podle literatury, asistovaná terapie pomocí koní – např. terapeutické jízdy na koni a hipoterapie - jsou cvičení terapie, které mohou mít pozitivní vliv na fyzickou koordinaci, svalový tonus, posturální zarovnání, tuhost/pružnost, odolnost a síla, oprava abnormálních pohybových vzorů a zlepšení chůze a rovnováhy. Zatímco u hipoterapie je známo, že má pozitivní vliv na rovnováhu u roztroušené sklerózy, údaje o terapeutickém ježdění jsou omezené. Cílem této práce bylo zjistit vliv terapeutického ježdění na rovnováhu a chůzi ambulantních pacientů s roztroušenou sklerózou. Do studie bylo zahrnuto dvacet sedm pacientů, kteří byly rozděleny do dvou skupin: 12 z nich prošlo terapeutickým jezděním 44

a 15 tradiční rehabilitaci (pro obě skupiny, byly provedeny dvě série 10 týdenních relací). Před a po sledovaném období byly uplatněny následující výslední opatření: Extended Disability Status Scale (EDSS), Barthel Index, Tinetti Performance-Oriented Mobility Assessment (POMA). Navíc, pacienti v skupině terapeutické jízdy na koni podstoupili analýzu chůze k posouzení časoprostorových parametrů chůze a pozemních reakčních sil. Výsledky studie ukazují, že terapeutická jízda na koni může zlepšit rovnováhu a chůzi ambulantních pacientů s roztroušenou sklerózou (http://www.ncbi.nlm.nih.gov/).

10.1.4 Funkční svalová reakce u osob s mentálním postižením může být zlepšena pomocí terapeutického využití koní

Čas reakce a aktivace svalů deficity, může omezit autonomii jednotlivce v každodenních činnostech a účast na rekreačních aktivitách. Cílem této studie bylo zhodnotit účinky na 14 – týdenní hipoterapii, jako cvičebního programu, na dobu pohybové reakce (dobu pohybu) a svalovou aktivaci u adolescentů s mentálním postižením. Devatenáct dospívajících s mírným mentálním postižením bylo přirazeno buď do experimentální skupiny, nebo do kontrolní skupiny. Experimentální skupina se zúčastnila hipoterapeutického cvičebního programu, který se skládá ze dvou 30 - ti min sezení týdně po dobu 14 týdnů. Reakční doba, doba maximální svalové činnosti a elektromyografické činnosti z rectus femoris (přímý sval 4- hlavýho předního svalu stehenního) a biceps femoris (2- hlavý sval stehna) byly měřeny při vstávání ze židle za tří podmínek: v reakci na podněty audio, vizuální a audio se zavřenýma očima. Z provedené analýzy návrhů vyplynulo, že hipoterapie (jako intervenční program) má za následek výrazné zlepšení reakční doby a snížení doby pro dosažení maximální svalové činnosti u intervenční skupiny v porovnání s kontrolní skupinou ve všech třech podmínkách, které byly zkoumány. Hipoterapie pravděpodobně vytváří měnící se prostředí s různými podněty, které zvyšují hluboké propriorecepce, stejně jako další smyslové vstupy.

45

Na závěr tato studie poskytuje důkazy o tom, že hipoterapie může zlepšit funkční výkonnost úloh tím, že zvyšuje reakční čas a zlepšuje svalovou reakci jedinců s mentálním postižením (http://www.sciencedirect.com/).

10.1.5 Variabilita pohybu koně v kroku v hipoterapii

Impulzy vysílané ze hřbetu koně při hipoterapii stimulují posturální reflexní mechanismy jezdce, což má za následek rovnováhu a koordinaci přípravy. Cílem této studie bylo zhodnotit variabilitu pohybu koňského hřbetu a končetin a určit významné vztahy mezi pohybem vybraných tělních bodů na koni. Dva anglické plnokrevníky a dvanáct ženských jezdkyň se zúčastnilo šesti zasedání hipoterapie. Třídimenzionální (3D) videozáznam byl použit k posouzení pohybů vybraných bodů na koňském hřbetu a končetin. Časoprostorové parametry chůze koně neprokázaly žádné významné změny v celém procesu měření. Jízda na pohyb v rámci dané relace byla stabilní, a celkově, inter - individuální (mezi koně) variabilita byla větší než individuální variability. Významné byly maximální rozdíly ve svislém posunutí koňského hřbetu napříč jednotlivými zasedáními. S ohledem na rozsah pohybu ocasní části koňského hřbetu, je třeba vzít v úvahu

nestabilitu

pohybů

během

(http://apps.webofknowledge.com/).

46

podélně

opakovaných

sezení

11 Závěr Hiporehabilitace jako jedna z nejstarších metod zooterapie, patří v současné době k nejpoužívanějším léčebným metodám při různých onemocněních a postiženích. Tvoří ji několik odvětví, které se zabývají specifickými potřebami klientů s postižením. Důležitým a nenahraditelným léčebným prostředkem je kůň. Výběr koní pro jednotlivá odvětví hiporehabilitace je náročný a závisí na mnoha faktorech, které byly v práci popsány. Rozhodujícím faktorem není ani tak plemeno, ale typ a individualita každého koně. V hiporehabilitaci se využívají různá plemena koní, z nichž každé má svoje výhody i nevýhody. Vždy je však na prvním místě otázka, k čemu chceme koně využít a jaká je skladba klientely. Pokud klientelu tvoří děti s DMO, zajímá nás šířka hřbetu koně (aby ho děti obsedly), pohyb hřbetu (stimulace kvalitním pohybem), výška koně (aby bylo dítě bezpečně při terapii jištěno proti pádu). Zajímá nás také hlava koně a to nikoliv z důvodů exteriérových. Potřebujeme totiž plnohodnotného člena týmu, který je schopen vyhovět léčebným potřebám klienta, tlumočeným fyzioterapeutem. Ten totiž vidí, zda pohybová souhra koně a klienta nastala či nikoliv. Proto dává povely cvičiteli, aby vedl koně tak, jak klient potřebuje. Pomaleji, delším krokem apod. A zpomalit či prodloužit krok, to musí kůň umět, nebo ho to může cvičitel naučit. Při terapii to však již musí být samozřejmostí, stejně jako přistoupení koně k nasedací rampě a klidné stání u ní. V práci je popsána charakteristika a vlastnosti nejčastěji využívaných plemen koní v hiporehabilitaci v České republice. Největší zastoupení a i využití v hipoterapii má český teplokrevník. Mezi výhody patří především jeho dobrá dostupnost a příznivá cena. Široké uplatnění nacházejí také plemena pony a kříženci, kteří díky své různorodé kombinaci vlastností jsou vhodní pro použití v hiporehabilitaci. Početné zastoupení jednotlivých plemen je uvedeno v tabulce v přílohách a doplněno i grafickým zobrazením. Hiporehabilitace jako rehabilitační metoda nachází své uplatnění už odedávna a v České, ale i Slovenské republice neustále se rozvíjí. Největší zastoupení pacientů tvoří dětská klientela, u které když se začne s léčbou co nejdříve, tak při dostatečné trpělivosti, spolupráce všech členů a kvalitně odvedené práci, se časem mohou dostavit pozitivní výsledky a zlepšení. Platí to však i u dospělých lidí. Vše ale záleží na daném postižení a jeho stupni. Existují choroby, kde kůň vlastní příčinou tyto nemoci neléčí, ovlivňuje však příznivě symptomy choroby. 47

12 Seznam použité literatury 1) ANONYM 1, Atlas koní – nejoblíbenější světová plemena koní. Praha: Svojtka & Co., 2009. 96 s. ISBN 978-80-256-0226-3. 2) DURUTTYA, M. Velká etologie koní. Košice – Praha: HIPO-DUR, 2005. 583 s. ISBN 80-239-5088-6. 3) HERMANNOVÁ, H. Problematika koně v hipoterapii. In Kolektiv autorů, Hiporehabilitace. Praha: Nadace OF, 1995. 4) HOLLÝ, K. – HORNÁČEK, K. Hipoterapie: léčba pomocí koně. Ostrava: Montanex,a.s., 2005. 293 s. Kůň v životě člověka. ISBN 80-7225-190-2. 5) JISKROVÁ, I. – CASKOVÁ, V. – DVOŘÁKOVÁ, T. Hiporehabilitace. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2012. 150 s. ISBN 978-80-7375-635-2. 6) MISAŘ, D. – JISKROVÁ, I. Chov a šlechtění koní. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2001.170 s. ISBN 978-80-7157-510-8. 7) NERANDŽIČ, Z. Animoterapie, aneb, Jak nás zvířata léčí: praktický průvodce pro veřejnost, pedagogy i pracovníky zdravotnických zařízení a sociálních ústavů. 1. vyd. Praha: Albatros, 2006. 159s. ISBN 978-800-0018-096. 8) RYNEŠOVÁ ČERNÁ, P. Když kůň léčí duši, aneb metodika hiporehabilitace zaměřená na klienty s duševním onemocněním. Pardubice: Direkte, s.r.o., 2012. 120 s. 9) VELEMÍNSKÝ, M. a kolektiv autorů. ZOOTERAPIE ve světle objektivních poznatků. České Budějovice: DONA, s.r.o., 2007. 335 s. ISBN 978-80-7322109-6.

10) ZAHRÁDKA, L. Jízda na koni a její vztah ke zdraví a nemoci člověka. In Kolektiv autorů, Hiporehabilitace. Praha: Nadace OF, 1995. 11) CASKOVÁ, V. 2009: Návrh Řádu České hiporehabilitační společnosti a testačního systému koní pro hiporehabilitaci. Diplomová práce, MZLU v Brně, Brno 69 s. 12) FOLTÝNOVÁ, M. 2012: Aspekty hipoterapie jako léčebného využití koně. Bakalářská práce, Mendelova univerzita v Brně, Brno 79 s. 13) MRŠTINOVÁ, M. 2011: Koně zařazeny v hiporehabilitaci v České republice. Diplomová práce, Mendelova univerzita v Brně, Brno 85 s. 14) VOLNÁ, L. 2007: Posouzení vlastnosti koní ve vztahu k jejich využití v hiporehabilitaci. Diplomová práce, MZLU v Brně, Brno 58 s. 15) CASKOVÁ, V. Koně v hipoterapii: Plemena koní využívaných v hipoterapii. In Aktuální otázky chovu koní v ČR. Kol. Autorů, Sborník z konference 2004. První vydání. Brno: MZLU v Brně, 2004, 184 s. 16) JISKROVÁ, I. Plemena koní nejčastěji využívaná v hiporehabilitaci v české republice. In Sborník přednášek -

8. konference o hiporehabilitaci. Brno:

MZLU Brno, 2009. ISBN 978-80-7392-111-8. 17) VOSÁTKOVÁ, A. Kůň v hiporehabilitaci. In Aktuální otázky chovu koní v ČR. Kol. Autorů, Sborník z konference 2004. První vydání. Brno: MZLU v Brně, 2004, 184 s. 18) KREJSOVÁ, A. Způsoby vedení koně při hipoterapii z pohledu fyzioterapeuta. In Časopis HIPOrehabilitace – 2009/2, Ročník XVI, 11 – 12. [cit. 2014-04-19]. Dostupné

na:

http://www.hiporehabilitace-cr.com/wp-

content/uploads/002Casopis_HIPOrehabilitace_02_2009.pdf

19) KŮRKOVÁ, B. - VYHNÁLEK, M. Hiporehabilitace. Účinky provádění hipoterapie. Praha, Česká hiporehabilitační společnost, Ročník II., 1-2/1995, 14 – 15 s. 20) LANTELME, V. Historie hiporehabilitace v ČR a ČHS. In Časopis HIPOrehabilitace – 2009/1, Ročník XVI, 15 -16. [cit. 2013-12-26]. Dostupné na:

http://www.hiporehabilitace-cr.com/wp-

content/uploads/001Casopis_HIPOrehabilitace_01_2009.pdf 21) PETROVÁ, K. Chladnokrevník v hiporehabilitaci ano či ne?. In Časopis HIPOrehabilitace – 2011/1 -2, 13 -14. [cit. 2014-03-27]. Dostupné na: http://www.hiporehabilitace-cr.com/wpcontent/uploads/021Casopis_HIPOrehabilitace_01_02_2011.pdf 22) SMÍŠKOVÁ,

Š.

Terminologie:

Rozdělení

hiporehabilitace. In

Časopis

HIPOrehabilitace – 2009/2, Ročník XVI, 16 - 17. [cit. 2014-04-17]. Dostupné na:

http://www.hiporehabilitace-cr.com/wp-

content/uploads/002Casopis_HIPOrehabilitace_02_2009.pdf 23) ANONYM 2, Hiporehabilitace:Parajezdectví. [online]. [cit. 2014-04-17]. na:http://www.hiporehabilitace-cr.com/co-je-

Dostupné hiporehabilitace/parajezdectvi

24) ANONYM

3,

Paradrezura.

[online].

[cit.

2014-04-17].

Dostupné

na:http://www.klubkvitek.estranky.cz/clanky/paradrezura.html

25) ANONYM

4,

Paravoltiž.

[online].

[cit.

2014-04-17].

Dostupné

na: http://www.hiporehabilitace-cr.com/co-jehiporehabilitace/parajezdectvi/paravoltiz/

26) ANONYM

5,

Paravozatajství.

[online].

na: http://www.hiporehabilitace-cr.com/co-jehiporehabilitace/parajezdectvi/paravozatajstvi/

[cit.

2014-04-17].

Dostupné

27) DE ARAÚJO TB, DE OLIVEIRA RJ, MARTINS WR, DE MOURA PEREIRA M, COPETTI F, SAFONS MP. 2013: Effects of hippotherapy on mobility, strength and balance in elderly. [online]. [cit. 2014-04-12]. Pages 478–481. Dostupné na:http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0167494312002464

28) DRNACH M1, O'BRIEN PA, KREGER A. 2010: The effects of a 5-week therapeutic horseback riding program on gross motor function in a child with cerebral palsy: a case study. [online]. [cit. 2014-04-12].

Dostupné

na: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/20809809 29) Dvořáková, A. 2014 : Ústřední evidence koní NH Kladruby n/L s.p.o, Hřebčín Slatiňany, 538 21. Písemné sdělení. 27.2. 2014 Dostupné na: www.uek.cz

30) GIAGAZOGLOU P., ARABATZI F., KELLIS E., LIGA M., KARRA C., AMIRIDIS I. 2013: Muscle reaction function of individuals with intellectual disabilities may be improved through therapeutic use of a horse. [online]. [cit. Dostupné

2014-04-12].

na: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0891422213001777

31) JANURA, M., SVOBODA, Z., DVORAKOVA, T., CABELL, L., ELFMARK, M., JANUROVA, E. 2012: The variability of a horses movement at walk in hippotherapy.

[online].

[cit.

2014-04-12].

Pages

148–154.

Dostupné

na: http://apps.webofknowledge.com/full_record.do?product=UA&search_mode =GeneralSearch&qid=7&SID=Z2eIuCkhceR7XYDUQbW&page=1&doc=1 32) MAŠKOVÁ, A. Psychoterapie pomocí koní. [online]. [cit. 2014-04-17]. Dostupné

na:http://www.hiporehabilitace-cr.com/co-je-

hiporehabilitace/psychoterapie-pomoci-kone

33) MUÑOZ-LASA S., RABINI A., FERRIERO G., VARELA E., VALERO R., GOMEZ-MUÑIZ F. 2011: Effect of therapeutic horseback riding on balance

and gait of people with multiple sclerosis. [online]. [cit. 2014-04-12]. Dostupné na: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/22452106

34) WIKIPEDIE,

2014:

Plemeno.

[online].

na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Plemeno

[cit.

2014-04-25].

Dostupné

13 Seznam zkratek AAA – Animal Assisted Activities AAT – Animal Assisted Therapy HT - hipoterapie AVK – Aktivity s využitím koní PPK – Psychoterapie pomocí koní LPPJ – Léčebné pedagogicko psychologické ježdění ČHS – Česká hiporehabilitační společnost ČJF – Česká jezdecká federace ČT – český teplokrevník ÚEK – Ústřední evidence koní DMO – Dětská mozková obrna WCR ČR – Western Riding Club České republiky

14 Obrázková příloha 14.1 Příklady plemen koní nejčastěji používaných v hiporehabilitaci

Obr. č. 1 Český teplokrevník – Ind, matka Ilona Irna a otec Dietward Iveta, rok narození 26. 6. 2004 (zdroj: Hartmannová Kristýna, 2014)

Obr. č. 2 Anglický plnokrevník (zdroj: http://www.studbookcs.cz/plemenici09/6107%20SCATER%20(POL).htm, 25. 4. 2014)

Obr. č. 3 Českomoravský belgický kůň (zdroj: Denisa Chládková, 2014)

Obr. č. 4 Hucul (zdroj: https://www.google.cz/search?q=hucul&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ei=dZpfU6ep BOnH7AbE24DADQ&ved=0CAgQ_AUoAQ&biw=1233&bih=661#facrc=_&imgdii= _&imgrc=mdbF97QOLDfFGM%253A%3BO5i7gcAz2oWbrM%3Bhttp%253A%252F %252Fnd03.jxs.cz%252F063%252F369%252F829ab89641_62634994_o2.jpg%3Bhttp %253A%252F%252Franchmorion.blog.cz%252F1211%252Fhucul%3B640%3B487, 25. 4. 2014)

Obr. č. 5 Americký klusák (zdroj: http://superdok.blog.cz/1402/americky-klusak, 25. 4. 2014)

Obr. č. 6 Quarter horse (zdroj: http://www.therealquarterhorse.com/html/quarter_horse.html, 25. 4. 2014)

14.2 Barel

Obr. č. 7 používá se při soutěžích v paravoltiže (zdroj: vlastní fotka)

14.3 Práce s koňmi v hiporehabilitaci

Obr. č. 8 (zdroj: Mgr. Struhárová Dana, 2014)

Obr. č. 9 (zdroj: Mgr. Struhárová Dana, 2014)

Obr. č. 10 Vedení koně zezadu na dvou lonžích (v Jazdecko - rehabilitačné centrum Lesan n.o.. zdroj: https://www.facebook.com/112470962101190/photos/a.740292595985687.1073741828 .112470962101190/740292952652318/?type=3&theater, 25. 4. 2014)

Obr. č. 11 Kůň klidně stojí při nasedání u rampy (v Jazdecko - rehabilitačné centrum Lesan n.o., zdroj:https://www.facebook.com/112470962101190/photos/a.740292595985687.10737 41828.112470962101190/740293049318975/?type=3&theater, 25. 4. 2014)

Obr. č. 12 Asistovaný sed (v Jazdecko - rehabilitačné centrum Lesan n.o., zdroj:https://www.facebook.com/112470962101190/photos/a.740292595985687.10737 41828.112470962101190/740293292652284/?type=3&theater, 25. 4. 2014) Polohování dítěte

Obr. č. 13 (v Jazdecko - rehabilitačné centrum Lesan n.o., zdroj: https://www.facebook.com/112470962101190/photos/pb.112470962101190.2207520000.1398770613./740293369318943/?type=3&theater, 25. 4. 2014)

Obr. č. 14 (v Jazdecko - rehabilitačné centrum Lesan n.o., zdroj: https://www.facebook.com/112470962101190/photos/a.740292595985687.1073741828 .112470962101190/740293459318934/?type=3&theater, 25.4.2014)

Obr. č. 15 (v Jazdecko - rehabilitačné centrum Lesan n.o., zdroj: https://www.facebook.com/112470962101190/photos/a.740292595985687.1073741828 .112470962101190/740293415985605/?type=3&theater, 25.4.2014)

14.4 Početné zastoupení jednotlivých plemen koní v ČR Stavy koňovitých podle plemen – k 31. 12. 2013 Český teplokrevník Anglický plnokrevník Slovenský teplokrevník Českomoravský belgický kůň Welsh pony a cob Hafling Quarter horse Starokladrubský kůň Klusák Norick Hucul Slezský norik Paint horse Shetland pony Český sportovní pony Shagya – arab Appaloosa horse Holštýnský kůň Holandský teplokrevník Frízský kůň Hannoverský kůň Plnokrevný arabský kůň Oldenburský kůň Lipický kůň Irish Cob Polský ušlechtilý polokrevník Slovenský teplokrevník Moravský teplokrevník Westfálský kůň Belgický teplokrevník Pura Raza Espaňola Fjordský kůň Plnokrevný achaltekinský kůň Velkopolský kůň Slezský kůň Kůň Kinský Trakénský kůň Ostatní plemena Koně bez plemenné příslušnosti Celkem koně Osli a ostatní koňovití Celkem koňovití

18994 8545 2194 2134 2075 1800 1767 1752 1742 1675 1186 1149 1091 825 746 744 696 677 665 656 508 435 342 329 248 245 191 182 167 163 146 134 133 109 103 88 73 2427 23858 81111 681 81792

Graf 1. Zastoupení jednotlivých plemen z celkového počtu k 31. 12. 2013