Medova vila a architektonické a prostorové koncepty Josefa Gočára

MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA Seminář dějin umění

Medova vila a architektonické a prostorové koncepty Josefa Gočára Diplomová práce

Iveta Randová

Vedoucí práce: prof. PhDr. Jiří Kroupa, CSc. 2016 1

Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

…................................................ 2

Děkuji panu profesorovi Kroupovi za vedení práce a za cenné rady. Dále děkuji Mgr. Anně Kvášové za připomínky k práci a Ing. Aleně Ulrychové za konzultaci ohledně některých stavařských pojmů.

3

Obsah 1.

Úvod ................................................................................................................................... 3

2. Kritika pramenů a literatury ................................................................................................... 4 3. Moderní architektura na Vysočině .......................................................................................... 7 4. Zásady funkcionalistického bydlení ..................................................................................... 10 5. Josef Gočár a jeho pojetí funkcionalistického bydlení ......................................................... 12 6. Medova vila .......................................................................................................................... 17 6.1 Stavba ............................................................................................................................. 17 6.2 Otakar Med ..................................................................................................................... 19 6.3 Charakteristika vnějších prostor ..................................................................................... 21 6.3.1 Zahrada ........................................................................................................................ 24 6.4 Charakteristika vnitřních prostor .................................................................................... 26 6.4.1

Suterén ................................................................................................................ 27

6.4.2 Přízemí .................................................................................................................... 28 6.4.3 První patro ............................................................................................................... 30 6.4.4 Druhé patro .............................................................................................................. 34 6.4.5 Shrnutí ..................................................................................................................... 35 7. Vila Zdeňka Sochora ............................................................................................................ 38 7.1 Zdeněk Sochor ................................................................................................................ 39 7.2 Exteriér ........................................................................................................................... 40 7.3 Interiér ............................................................................................................................ 42 7.3.1 Suterén ..................................................................................................................... 43 7.3.2 Přízemí .................................................................................................................... 44 7.3.3 První patro ............................................................................................................... 46 7.4 Funkcionalistický klenot Dvora Králové ....................................................................... 47 7.5 Od Dvora Králové po Humpolec ................................................................................... 48 8. Prostorové koncepty Josefa Gočára ..................................................................................... 50 8.1 Půdorys ........................................................................................................................... 51 8.2 Podlaha ........................................................................................................................... 53 8.3 Vnější zeď ...................................................................................................................... 54 8.4 Vnitřní zeď ..................................................................................................................... 55 8.5 Strop ............................................................................................................................... 56 8.6 Dveře .............................................................................................................................. 57 8.7 Okno ............................................................................................................................... 58 1

8.8 Světlo .............................................................................................................................. 59 8.9 Barva .............................................................................................................................. 61 8.10 Nábytek ........................................................................................................................ 62 8.11 Shrnutí .......................................................................................................................... 63 9. Závěr..................................................................................................................................... 65 Prameny a literatura ................................................................................................................. 67 Obrazová příloha ...................................................................................................................... 70

2

1. Úvod Medova vila je považována za první funkcionalistickou stavbu na Vysočině.1 Jelikož v literatuře není podrobněji rozebírána, je snahou této práce sehnat o stavbě veškeré dostupné informace a na jejich základě ji zařadit do kontextu děl jejího autora Josefa Gočára. Práce se mimo jiné snaží najít odpovědi na otázku, jak došlo k tomu, že architekt Gočárova formátu začal vyvíjet aktivitu na malém městě na Vysočině, jakým je Humpolec. Odsud také vychází obecnější rámec práce, který poskytuje zasazení do kontextu - nejprve je zmíněn stručný přehled o moderní architektuře na Vysočině, která pokračuje stručnou kapitolou o zásadách funkcionalistického bydlení. Na tuto část navazuje přehled Gočárovy tvorby s důrazem na jeho funkcionalistické vily. Třetí část je věnována samotné Medově vile. Po uvedení okolností stavby vily, následuje kapitola o stavebníkovi Otakaru Medovi a v dalších kapitolách je charakterizován exteriér a interiér domu. Interiéru je věnována větší pozornost, protože práce zkoumá prostorové koncepty Josefa Gočára, a tak je kapitola rozdělena ještě na dílčí celky, které mapují zvlášť jednotlivá patra. Cílem je vilu podrobně zmapovat a získat tak informace potřebné pro poslední část práce, pojednávající o prostorových konceptech Josefa Gočára. Medova vila je často srovnávána s vilou Zdeňka Sochora, která je zároveň považována za nejzdařilejší Gočárovu funkcionalistickou vilu,2 což je jedním z důvodů proč je jí věnována samostatná část práce. Druhým důvodem je získání materiálu pro srovnání obou staveb a také zajištění dalších informací o Gočárovu pojetí prostoru. V kapitole pojednávající o Sochorově vile je uplatněn stejný koncept jako v předchozím případě – úvodní kapitoly se týkají vývoje stavby a osobnosti stavebníka a po nich následuje charakteristika exteriéru a interiéru vily. Interiérům je opět věnována větší pozornost z výše zmíněných důvodů. Poslední kapitola je věnována prostorovým konceptům Josefa Gočára, které uplatnil ve svých stavbách funkcionalistického bydlení. Jelikož prostor jako takový lze jen velmi těžko analyzovat, je v této práci využito jednotlivých složek, které prostor utvářejí. Následně je pak každá z těchto složek charakterizována na příkladu prostor Medovy a Sochorovy vily a případně i vil na Babě, které se řadí do Gočárova funkcionalistického období.3

1

Jan Sedlák, Slavné vily kraje Vysočina, Praha 2008, s. 15.

2

Zdeněk Lukeš et el., Josef Gočár, Praha 2010, s. 210, 224.

3

Viz. tamtéž, s. 210.

3

2. Kritika pramenů a literatury Literaturou, ze které vychází kapitola o moderní architektuře na Vysočině je převážně kniha Slavné vily Kraje Vysočina4 a publikace o architektuře v Humpolci a okolí.5 Část o funkcionalistickém

bydlení

jednak

čerpá

z paralelních

textů

ke

studiu

teorie

a

dějin architektury,6 která kromě teorie obsahuje i stěžejní texty od jednotlivých teoretiků či architektů, dále z monografie Adolfa Loose7, českého časopisu Stavba8a publikace Raumplan versus Plan Libre.9 Kapitola věnovaná Josefu Gočárovi a jeho pojetí funkcionalistického bydlení vychází především z obsáhlé monografie od Zdeňka Lukeše10, kde je vývoj architektovy tvorby velmi podrobně zpracován, a také z monografie od Marie Benešové11. Pro část věnovanou vilám na Babě byly kromě těchto prací velmi podstatné dvě publikace zabývající se celou kolonií Baba – překlad knihy Stephana Templa12 a publikace kolektivu autorů Tomáše Šenbecha, Vladimíra Šlapety a Petra Ulricha13. Medova vila není v literatuře rozebírána příliš podrobně. Zmiňuje se o ní Marie Benešová ve své diplomové práci14, kde jí označuje za stavbu, která nemá vliv na vývoj české architektury. Vila se také objevuje v již zmíněných publikacích. Kniha Slavné vily kraje Vysočina, ve které nejsou žádné hlubší podrobnost, protože se jedná o souhrnnou publikaci. Zdeněk Lukeš vilu zmiňuje v monografii o Josefu Gočárovi, ale také víceméně shrnuje již známé poznatky. Z nejnovější doby je Medova vila zahrnuta do průvodce po Humpolecké architektuře, kde o hloubce informací platí to samé jako u předchozích případů. V této části však práce nejvíce vychází z plánové dokumentace, která je jednak uložena v Národním

4

Viz. Sedlák, 2008, (poznámka 1).

5

Dan Merta (ed.) Humpolec a okolí, Architektura 1900-2014, Praha 2014.

6

Oldřich Ševčík et. el., Architekti programy realizace: Paralelní texty ke studiu dějin a teorie architektury, Praha

2011. 7

August Sarnitz, Adolf Loos, Praha 2004.

8

Náš názor na architekturu, Stavba III, 1924-1925.

9

Max Risselada et. el., Raumplan versus Plan Libre, Zlín 2012.

10

Zdeněk Lukeš et el., Josef Gočár, Praha 2010.

11

Marie Benešová, Josef Gočár, Praha 1958.

12

Stephan Templ, Baba – Osada Svazu čs. díla Praha.

13

Tomáš Šenbech – Vladimír Šlapeta – Petr Ulrich, Osada Baba – Plány a modely, Praha 2000.

14

Marie Benešová, Architekt Josef Gočár a jeho podíl na vývoji české moderní architektury, diplomová práce,

Praha 1949.

4

technickém muzeu, konkrétně se jedná o fond Gočárovy pozůstalosti, který kromě plánů obsahuje i několik dobových fotografií.15 Neméně důležitým zdrojem jsou plány uložené na stavebním úřadě v Humpolci.16 Důvodem pro použití plánové dokumentace jako hlavního zdroje je i fakt, že rodina Otakara Meda, která ve vile nyní bydlí, odmítá spolupracovat s badateli, a tudíž není k dispozici informace o současnému stavu interiéru. Medova je zmiňována i v pořadu ze série Šumná města17 a byla i jednou ze zastávek komentované architektonické procházky. K osobnosti stavebníka Otakara Meda je k dispozici jen velmi málo pramenů. Jediná literatura, která se o něm zmiňuje, je kniha vzpomínek od Jany Zábranové18, matky básníka Jana Zábrany, která žila v Humpolci v době, kdy v něm žil i Otakar Med. Avšak vzhledem k formě, kterou je kniha napsána, se nedají všechny informace v ní obsažené považovat za seriózní zdroj. V tomto případě práce čerpá z kusých zmínek uložených v okresním archivu v Pelhřimově.19 Sochorova vila je v literatuře zmiňována více. Kromě již uvedené Lukešově monografii a monografii Marie Benešové, kde jí není věnována velká pozornost, se vila objevuje v několika dalších publikacích. Jsou jimi Slavné vily Královéhradeckého kraje20 a kniha nazvaná Ve víru modernosti.

21

Ani v jedné z nich nejsou obsaženy žádné nové

informace. Dobové publikace, které zveřejňují plány a skici vily, jsou Teigeho spis o moderní architektuře v Československu22 a publikace s předmluvou Zdeňka Wirtha v němčině.23 Podrobněji se Sochorově vile věnuje Marie Benešová ve své diplomové práci.24 Avšak tím hlavním zdrojem pro tuto část práce je opět plánová dokumentace, uložená v Národním technickém muzeu, která obsahuje krom plánů i četné fotografie a skici interiérů. Fotografie vnitřních prostor byly publikovány v periodiku Stavitel25 a počítačové rekonstrukce modelu 15

NTM, MAS, AAS, fond 14 – Gočár.

16

Archiv stavebního úřadu Humpolec, Medova vila

17

Šumná města: Šumný Pelhřimov a Humpolec, Režie: Radovan Lipus, TV, ČT, 2002.

18

Eva Zábranová, Ohlédnutí, Praha 1994.

19

Státní okresní archiv Pelhřimov, ONV HU.

20

Petr Urlich et el., Slavné vily Královéhradeckého kraje, Praha 2007.

21

Štěpán Bartoš, Zdeněk Lukeš, Pavel Panoch, Ve víru modernosti: Architektura 20. století v Královéhradeckém

kraji, Pardubice 2008. 22

Karel Teige, Moderní architektura v Československu, Praha 1930.

23

Josef Gočár, Genf: Meister der Baukunst, 1930.

24

Viz Benešová, 1949 (pozn. 2).

25

Vila ve Dvoře Králové, Stavitel XII, 1931.

5

domu jsou uváděny v italském katalogu výstavy o Josefu Gočárovi.26 O podnikatelské rodině Sochorů byla napsána i bakalářská práce,27 která je v práci použita jako zdroj informací o osobě stavebníka Zdeňka Sochora. O této rodině jako o stavitelích a mecenáších a jejich vilách z pohledu kunsthistorie napsala diplomovou práci Zuzana Ragulová28. Z této práce je čerpáno při zmínkách o stavebním vývoji vily po 2. světové válce či o jejím současném stavu. Pro poslední část předkládané práce byl neocenitelným zdrojem článek profesora Kudělky o pojetí obývaného prostoru u Adolfa Loose.29 Tato práce je inspirována konceptem článku, tedy rozdělením a popisem jednotlivých prostorotvorných složek. Dalším zdrojem pro poslední část jsou poznatky vycházející z celé práce a plány a fotografická dokumentace zkoumaných vil.

26 27

Domenico Chizzoniti, JOSEF GOČÁR. Memoria della tradizione e poetica d´avanguardia, Napoli 2011. Kristýna Kuhnová, Továrnická rodina Sochorů ze Dvora Králové nad Labem a její spolupráce s českými

umělci v době mezi světovými válkami (bakalářská práce), Historické vědy, FF UPA, Pardubice 2011. 28

Zuzana Ragulová, Vily Sochorovy ve Dvoře Králové nad Labem (magisterská diplomová práce práce), Seminář

dějin umění FF MUNI, Brno 2013. 29

Zdeněk Kudělka, Pojetí obývaného prostoru u Adolfa Loose, Umění XXXI, 1931, s. 59 – 71.

6

3. Moderní architektura na Vysočině Kraj Vysočina je především spojován s architektonickými a urbanistickými díly historických slohů, z nichž mnohá významem a hodnotou překročila hranice kraje i republiky a tři z nich se dokonce dostaly na Seznam světového dědictví UNESCO.30 Avšak co se moderní architektury týče, zůstával kraj stranou nebo se programově bránil moderním vlivům v architektuře. Tvrdé přírodní podmínky kladly překážky nejen při osidlování ve středověku, ale poznamenávaly život této oblasti i v pozdějších dobách. Postupně si tak kraj utvářel specifický ráz, ať už se jednalo o hospodářskou, kulturní, sociální či etnickou oblast. Na Vysočině, oproti Praze, Brnu či Olomouckému a Zlínskému kraji, nevznikala žádná významná centra, která by se z vlastních zdrojů podílela na utváření progresivních proudů moderní architektury. Od konce 19. století do počátku první světové války se nesla architektura ve znamení pozdního historismu, jenž zde na rozdíl od ostatních částí českých zemí přetrvával ve velké míře ještě ve 20. letech 20. století. Na zdejší architektuře se podíleli zejména místní stavitelé a současně také podnikatelé, kteří většinou neměli vysokoškolské vzdělání, a pokud ho měly, jednalo se většinou o vzdělání inženýrské, nikoli v oblasti architektury. Tito stavitelé si pro své stavby většinou našli inspiraci zejména v Praze, avšak odolnost zdejšího prostředí vůči inovacím a lpění na tradicích spolu s vkusem klientely vyústily většinou ve formální hybridy, skládající se z nejrůznějších prvků neogotiky, neorenesance, neobaroka, folklorismu a později i secese.31 Kraj přišel do kontaktu s vůdčími architektonickými proudy až na sklonku prvního desetiletí 20. století. Zasloužila se o to skupina zcestovalých a moderně smýšlejících stavebníků, kteří pověřovali vypracováním svých staveb renomované architekty. Prvním takovýmto počinem se staly sousedící vily Bratří Binků v Krucemburku. Stavba tzv. Bílé vily Ladislava Binka byla zahájena podle plánů dosud nezjištěného stavitele a zakrátko byla následována tzv. Červenou vilou jeho bratra Josefa. Ten si zvolil jako architekta Josefa Gočára, který zároveň navrhl úpravy rozestavěné Bílé vily. Stavby se tak staly nejen prvním tvůrčím Gočárovým počinem na Vysočině, ale i jeho prvními samostatnými realizacemi.32

30

Jedná se o pozdně románskou baziliku sv. Prokopa se židovským ghettem v Třebíči, historické centrum Telče a

barokně gotický poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou. 31

K předním osobnostem této skupiny stavitelů patřily například havlíčkobrodští František Liška a jeho syn

Vladimír a Václav Pěch, dále z Chotěboře pocházející František Kruml či jihlavští Jaroslav Dufka, František Brázda a rodina Langu, atd. 32

Viz. Sedlák, 2008, (poznámka 1), s. 7 – 11.

7

V roce 1910 byl na Vysočině, konkrétně v Pelhřimově založena pobočka Klubu za starou Prahu, jemuž přesedal Karel Polesný a který se zasloužil o to, že se toto město stalo jednou z mála mimopražských lokalit, v nichž se uchytila kubistická architektura.33 Díky tomu se toto město může pyšnit Drechslerovou vilou či přestavbou Fárova domu, obojí v kubistickém pojetí od architekta Pavla Janáka.34 Tento architekt se na Vysočinu vrátil ještě téměř o 10 let později, aby vytvořil v Jaroměřicích nad Rokytnou vilu pro manžele Pickovy, která se nesla ve stylu národního dekorativismu. V tomto stylu také navrhl Bohuslav Fuchs dům pro spisovatele a básníka Jakuba Demla v Tasově. Puristické a funkcionalistické tendence se začaly poprvé na Vysočině objevovat u vil Jihlavských továrníků, například u vily Otto Adama s protofunkcionalistickými rysy od architekta Walthera Sobotky, který zde použil v dispozičním řešení Raumplan Adolfa Loose.35 Ovšem první funkcionalistickou stavbou na Vysočině byla vila Otakara Meda v Humpolci od Josefa Gočára.36 Projekt vily však nebyl jeho posledním počinem v Humpolci. V roce 1937 realizoval urbanistické řešené Tyršova náměstí před touto vilou. Další urbanistický studie se týkala lokality nového poštovního úřadu na Havlíčkově náměstí. Nejradikálnější zásah do struktury městské výstavby se pojí s regulačními plány Dolního (dříve Palackého) a Horního (dříve Riegrova) náměstí a úpravě bloku okolo kostela sv. Mikuláše. Gočárův původní návrh byl velmi radikální – obě náměstí spojil a toto území řešil komplexně včetně autobusového nádraží, benzínové pumpy a parkových úprav. Realizovaná varianta však spočívala pouze v terénní úpravě horního náměstí a terasovitém členění levé části Dolního náměstí, kde ještě umístil pomník. Kromě těchto urbanistických zásahů byla podle Gočárova projektu vytvořena rodinná hrobka Chalupových na místním městském hřbitově.37 V letech 1938 – 1939 vytvořili Gočárovi žáci Jaroslav a Karel Fišerovi38 po vzoru svého učitele v Moravských Budějovicích vilu Josefa Salače, která zde působila jako naprostý solitér. Ke Gočárově humpolecké vile lze ještě v rámci vysočiny stylově přiřadit dvě další

33

Členy tohoto uskupení byli i členové Spolku výtvarných umělců, kteří se hlásili ke kubismu.

34

Architekt Pavel Janák (1882 –1956), žák Otto Wágnera a spolupracovník Jana Kotěry či Josefa Gočára. Tvořil

postupně ve stylu české moderny, kubismu, národního dekorativismu a funkcionalismu. Věnoval se nejen architektuře, ale i uměleckému řemeslu. 35

Viz. kapitola 3.

36

Viz. Sedlák, 2008, (poznámka 1), s. 7 -15.

37

Viz. Merta et el., 2014, (poznámka 5) s. 25 – 29.

38

Karel a Jaroslav Fišerovi byli Gočárovi žáci. Jaroslav (1904 – 1984) se věnoval převážně architektuře a jeho

bratr Karel (1905 – 1971) se kromě architektury zabýval především kinematografií.

8

stavby z roku 1936. Tou prvním je dům obvodního lékaře Josefa Železného v Jimramově od architekta Leva Krča39 Druhou byla Jaroškova vila v Dalečíně od Ludvíka Hilgerta40, jež od začátku imponovala nejen svým pojetím, ale i měřítkem, zahradou a citlivým začleněním do přírodního rámce. Většina typických stavitelů Vysočiny přejímala nejen rodinné podniky, ale i tradiční styl svých otců a jen málo z nich si uvědomovalo, kam směřuje vývoj. Ale jak je patrně z předchozího textu, i přesto zde vznikla řada kvalitních kubistických, puristických i funkcionalistických staveb.41

39

Lev Krča (1902 – 1945) byl Gočárův žák a amatérský fotograf.

40

Ludvík Hilgert (1895 – 1967) Architekt, představitele tzv. emocionálního funkcionalismu.

41

Viz. Sedlák, 2008, (poznámka 1), s. 7-11.

9

4. Zásady funkcionalistického bydlení „Forma následuje funkci“42 Tento výrok Louise Sullivana43 vystihuje základní myšlenku funkcionalistické architektury, která zažívala největší rozkvět ve 20. – 30. letech 20. století. Jeho stoupenci byli přesvědčeni, že pokud budou splněny všechny funkce stavby, vznikne i její přirozená krása. Architekti navrhovali stavbu pouze na základě jejího účelu, tedy bez zbytečných ozdob, s použitím čistých linií a její konstrukce byla někdy až demonstrativně přiznána. Princip absence dekorativnosti popsal ve své eseji „Ornament a zločin“ Alfons Loos44: „Čím nižší kultura, tím významněji vystupuje ornament. Ornament je něco, co musí být překonáno. Papuán a zločinec ornamentují svou kůži. Indián pokrývá veslo a svou loďku ornamenty, kde jen může. Ale motorové kolo a moderní stroj jsou prosty ornamentů. Postupující kultura zbavuje ornamentace jeden objekt za druhým.“45 Loos je také autorem revolučního prostorového konceptu, který se ve funkcionalistické architektuře hojně vyskytoval. Jedná se o tzv. Raumplan, který spočívá v odstupňování výšek jednotlivých místností podle jejich funkce či symbolického významu. Takovéto uspořádání vnitřních prostor je možné pozorovat i na vnějších zdech domů.46 Dalším prostorovým konceptem uplatňovaným na funkcionalistických stavbách je Le Corbusierův47 Volný plán neboli Plan Libre. Jeho principem je oddělení nosné konstrukce od konstrukcí vymezujících prostor. Takovéto oddělení umožňuje velmi svobodné tvarování vnitřních prostor. Volný plán zahrnul Le Corbusier do svých pěti bodů nové architektury z roku 1926. Kromě užití volného plánu zastával názor, že dům by měl stát na sloupech, aby bylo přízemí uvolněno pro zeleň a dalo se jím volně procházet. Také by každá obytná stavba měla mít střešní zahrady, aby se zvýšila zelená plocha měst, dále pásová okna a volné průčelí.48 Funkcionalistické stavby také samotní architekti přirovnávali ke stroji na bydlení a 42

Viz. Ševčík, 2011, (poznámka 7), s. 44.

43

Louis Henry Sullivan (1856 – 1924) byl americký architekt a představitel chicagské školy.

44

Adolf Loos (1870 – 1933) brněnský rodák je považován za jednoho z hlavních představitelů moderní

architektury. 45

Viz. Sarnitz, 2004, (poznámka 8), s. 84.

46

Max Risselada et. el., Raumplan versus Plan Libre, Zlín 2012, s. 8 – 11.

47

Le Corbusier, vlastním jménem Charles Edouard Jeanneret (1887 – 1965) byl švýcarsko- francouzský

architekt a jeden ze zakladatelů moderní architektury. Jeho dílo představuje široký záběr do všech architektonických a výtvarných disciplín. Byl také významným teoretikem. 48

Viz. Ševčík, 2011, (poznámka 7), s. 158 – 165.

10

programově odmítaly tradici ve všech jejích směrech. Úkolem stavby mělo být zlepšení všeobecné životní úrovně, jejich konstrukce měla odpovídat zásadám ekonomie a nesměl jí předurčovat žádný estetický záměr. K nové architektuře se mělo přistupovat vědecky, musela splňovat hygienické požadavky a být internacionální.49

49

Náš názor na architekturu, Stavba III, 1924-1925, s. 157.

11

5. Josef Gočár a jeho pojetí funkcionalistického bydlení „Byl grandem a mně zůstaly – a jistě i jiným – vzpomínky na vznešeného člověka, krásného duchem i zjevem“50 Tímto citátem začíná Zdeněk Lukeš obsáhlou monografii mapující život a dílo tohoto velkého architekta. Josef Gočár však nebyl jen architektem, byl i urbanistou, věnoval se interiérovému a nábytkovému designu. Byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes a později i Skupiny výtvarných umělců a stal se profesorem na škole architektury pražské Akademie výtvarných umění. Podnikal řadu zahraničních cest, například do Anglie, Holandska, Belgie, Francie, Rakouska, Německa, Švýcarska, Jugoslávie, Anglie a Polska a mnoho dalších, takže neztrácel kontakt s tehdejším světovým děním na poli architektury. Narodil se 13. března 1880 v Semíně u Přerova na Pardubicku. Základní školu navštěvoval v Semíně a později v Bohdanči a roku 1892 nastoupil na nižší reálku v Pardubicích. Po jejím skončení se měl na přání otce vyučit zlatníkem, ale na zásah učitele kreslení Františka Stuchlíka a řídícího učitele Karla Pešky, kteří rozpoznali jeho talent, byl poslán na pražskou uměleckoprůmyslovou školu. Nejprve však musel absolvovat Vyšší státní průmyslovou školu stavební, které měla na konci devatenáctého století skvělou úroveň. Po jejím dokončení nastoupil na státní Uměleckoprůmyslovou školu do ateliéru k Janu Kotěrovi51. Tyto dva muže nedělil příliš velký věkový rozdíl a nejen proto si Kotěra Gočára brzy oblíbil a přátelství, jež postupem času mezi oběma muži vzniklo, trvalo až do Kotěrovy smrti. Kotěra byl Wágnerův žák a v té době už byl v architektonických kruzích respektovanou osobností. „Josef Gočár je žákem Jana Kotěry v plném smyslu tohoto slova. Jako žák setkává se Gočár u svého učitele ještě s tvorbou dotčenou secesním dekorativismem, názorově je však vychováván Kotěrou v úplně novém racionalistickém, očistném a účelovém směru.52“ První samostatné zakázky získával Gočár už v průběhu svého studia. Tou úplně první byla rodinná hrobka na bubenečském hřbitově, na které spolupracoval se Stanislavem Suchardou. Poté navrhl průčelí činžovních domů v Hradci Králové. Tvorba Josefa Gočára v průběhu doby procházela mnoha uměleckými styly. Jeho nejznámější práce jsou v duchu kubismu a národního dekorativismu. Z kubistického období je nejčastěji zmiňovaný jeho

50

Viz. Lukeš et el., 2010(poznámka 2) s. 12.

Jan Kotěra (1871 – 1923) byl český architekt, urbanista, teoretik architektury, návrhář nábytku a malíř. Je považován za zakladatele moderní architektury v českých zemích. 52 Viz Benešová, 1958 (poznámka 12). s. 14. 51

12

Dům u Černé matky boží nebo lázně Bohdaneč. Z této Gočárovy tvůrčí epizody vznikla spousta zajímavých děl jak v oblasti architektury, tak interiérového designu, nicméně tento umělecký experiment nebyl celkově příliš úspěšný. Zdeněk Lukeš o něm míní následující: „Individualisticky vypjatá řeč skosených a šikmých kubistických forem si totiž získala náklonnost pouze malé části společnosti, „mladých Mudrů a Judrů“, jak nazval spisovatel František Langer středostavovskou elitu ochotnou vybavit si své příbytky módním ostrohranným nábytkem. Většina české populace však kubistické výtvory i stavby buď s nepochopením odmítla, nebo se bavila jejím karikaturním zesměšňováním.“53 Po první světové válce se Gočár ponořil do stylu národního dekorativismu. Tento směr vychází z art deco, ale je inspirován i plošnou dekorativností českého národního ornamentu obloučku a křivky. Jeho snahou bylo vytvořit nový reprezentativní styl pro mladou republiku a byl záležitostí ryze českého prostředí. Téměř synonymem pro národní dekorativismus se stala Gočárova Banka československých legií neboli Legiobanka. Stavba měla obrovský úspěch, avšak mladá generace architektů k ní zůstávala netečná, jako k celému stylu národního dekorativismu. Národní styl se postupem času vyčerpal a tak bylo nasnadě hledat pro architekturu nové

cesty.

Josef

Gočár

tuto

cestu

spatřoval

v konceptu

cihelného

purismu.

Nejcharakterističtějším dílem tohoto Gočárova období je soubor škol v Hradci Králové z let 1923 – 1928. Budovy těží z konceptu neomítnuté cihlové fasády a je zde vidět velký posun od výrazně dekorativní tvorby k jednoduchosti a funkčnosti. Od 2. poloviny 20. let se Gočárova tvorba pomalu začala přesouvat ke konstruktivismu a funkcionalismu. Do tohoto období spadá i jedno z vrcholných děl české avantgardní architektury - kostel sv. Václava v Praze-Vršovicích, který patří zároveň i k vrcholu Gočárovy celoživotní tvorby. 54 Ačkoliv byl Gočár spíše tvůrcem monumentálních budov, od 30. let 20. století se začal věnovat i individuálnímu funkcionalistickému bydlení. První takový počin a zároveň jistě nejzdařilejší byla vila Zdeňka Sochora55 ve Dvoře Králové nad Labem, jíž na jiném místě této práce věnována samostatná kapitolu. V roce 1930 navrhl Gočár funkcionalistický domek pro rodinu své sestry Anny Gastgebeové. V kontextu ostatních jeho staveb té doby se jedná o druhořadý počin. Vila je jednopatrová, s plochou střechou a hladkou fasádou. Do prvního patra je zasazen otevřený 53

Viz. Lukeš et el., 2010 (poznámka 2), s. 87.

54

Viz. tamtéž, s. 57-164.

55

Viz. tamtéž, s. 210

13

balkón a v přízemí se původně nacházela lodžie, která byla později odstraněna. Netradičním motivem je protáhlá vstupní předsíň, jež vybíhá až ke vstupní brance.56 Gočár se zúčastnil i projektu výstavby kolonie Baba, kam přispěl hned čtyřmi domy. První z tohoto souboru je Vila Václava Stanislava Mauleho z let 1931 – 1932. Stavba je kombinací železobetonu a cihelné konstrukce. Z tohoto domu byl mimořádný výhled na Prahu, čehož Gočár využil tak, že obývací místnost o výměře 65 m2 umístil do horního patra a nechal ji vystoupit z celkové hmoty stavby mírně dopředu. Z toho vyplývá i umístění ložnicového patra do zvýšeného přízemí, jež je v celé kolonii ojedinělé. Ve spodním patře se pak motiv vystupující části opakuje v podobě předsazeného okna ložnice. Vila je umístěna ve svažitém terénu. Vedle chráněného vstupu do domu je umístěna garáž.57 Druhým domem v kolonii Baba je dvojgenerační vila JUDr. Karla Kytlici, postavena v letech 1932-1933. Konstrukce je opět kombinací železobetonu a cihel. Dům kopíruje po protáhlé linii vrstevnici, která je na východě akcentována zimní zahradou a pergolou. Dům je zasazen do svahu a tento svah kopíruje mírná křivka terasy. Střecha přízemního hospodářského traktu je upravena do podoby terasy. Ve zvýšeném přízemí se nacházel čtyřpokojový byt stavebníka s halou, rozdělující prostor na soukromou část a obývací pokoj s jídelnou a zimní zahradou. Do prvního patra pak Gočár umístil menší dvoupokojový byt a terasu, která je přístupná pouze ze schodiště. Zjevně tedy měla sloužit obyvatelům obou bytů. Toto propojení je zdůrazněno i formálně pomocí vzhůru směřujících mříží na okně zimní zahrady, které korespondují s trámy pergoly na horní terase. Oba tyto byty jsou přístupné ze schodiště s horním osvětlením, nacházejícím se v severní části budovy.58 Vila PhDr. Julia Glűcklicha z roku 1934 je třetí ze souboru Gočárových vil na Babě. Konstrukce je standardně kombinovaná, tedy železobeton a cihla, podezdívka je z lomového kamene. Zvlášť zdůrazněn je příchod a vstup tím, že vchod do domu a garáž zasahující do vnitřní dispozice, jsou umístěny vedle sebe a spojeny výrazným přístřeškem tvořeným rastrem čtvercových otvorů.59 Interiéru dominuje střední obytná hala pojatá jako kontinuální prostor. Z haly vede trojramenné schodiště do patra a po jejích obou stranách jsou umístěny jídelna a ateliér. Hala a jídelna tvoří jeden celek a ateliér je oddělen posuvnými dveřmi, avšak při pohledu z exteriéru jsou dispoziční vztahy vyjádřeny jinak. Horizontální pásové okno naopak zdůrazňuje propojení ateliéru a haly, zatímco jídelna je z tohoto vnějšího pohledu oddělena 56

Viz. Lukeš et el., 2010(poznámka 2) s. 216.

57

Viz. Tomáš Šenbech – Vladimír Šlapeta – Petr Ulrich, 2000 (poznámka 14), s. 190.

58

Viz. Templ, 2000, (poznámka 13), s. 159.

59

Viz. tamtéž, s. 112.

14

pilířem. Efekt kontinuity je ještě podpořen okenním nárožím, které ukrývá kruhový sloup nosné konstrukce. V patře, kde jsou ložnice, se objevuje podobná plynulost. Výrazným prvkem jsou i střešní markýzy a zajímavě pojaté venkovní schodiště, které vizuálně i funkčně spojuje první patro a horní terasu.60 Poslední stavbou, kterou Josef Gočár v kolonii Baba realizoval, je vila JUDr. Stanislava Mojžíše Loma (1935 – 1936). Její řešení je podobné jako u předchozí stavby předsunutá garáž z části zasahuje do hmoty půdorysu obytné části. Vstup je stejně jako garáž orientován na sever. Dům má pouze jednu terasu, která je umístěna v prvním patře a vznikla vynecháním jednoho pole z celkové dispozice domu.61 Jde o dvoutraktovou stavbu s jednoramenným schodištěm umístěným ve střední části domu. Podél schodiště se otvírá prostor do obývací místnosti, ležící o dva stupně níže než ostatní obytné prostory v přízemí, tedy kuchyň a jídelna. Před velkým oknem se sníženým parapetem, které tentokrát není pásové, se nacházel prostor pro sezení a s působivým výhledem na Prahu. V domě se nachází také byt správce.62 Mimo kolonii Baba vyprojektoval Gočár vilu pro Viléma Blűmela (1933 – 1934), nesoucí všechny rysy staveb z Baby. Dům měl být údajně také postaven na Babě, ale objednavatel nakonec zakoupil parcelu v Zavadilově ulici v Praze 6 – Dejvicích. Na Babě by dům patřil mezi zdařilejší stavby. Sokl domu je z kyklopského zdiva, fasáda je bíla. Objevují se zde pásová okna, která se v přízemí i v patře zalamují přes roh budovy. Do zvýšeného přízemí Gočár umístil obývací pokoj a kuchyň, do patra pak ložnice a terasu situovanou na jihovýchod. Suterén zabíral byt správce a garáž. Do domu se vstupuje z jihozápadu přes rampu, kterou kryje markýza zasazená do nároží domu.63 V letech 1933 – 1935 Gočár navrhl pro humpoleckého továrníka Otakara Meda vilu, která je stěžejní bodem této práce a dopodrobna je jí věnována následující kapitola. Gočár byl také zkušeným urbanistou a nejvíce se svými zásahy podepsal v Hradci Králové, ale své záměry také realizoval v Praze, Novém městě na Moravě nebo v Humpolci.Gočár se věnoval i interiérové tvorbě a to v každém svém tvůrčím období, tedy od rané moderny až po puristický funkcionalismus. Nejznámější jsou ale v tomto ohledu jeho díla v kubistickém a národně dekorativistickém duchu, i když například Marie Benešová ve své diplomové práci jeho

60

Viz. Tomáš Šenbech – Vladimír Šlapeta – Petr Ulrich, 2000 (poznámka 14) s. 144.

61

Viz. tamtéž, s. 149.

62

Viz. Templ, 2000, (poznámka 13) s. 114.

63

Viz. Lukeš et el., 2010 (poznámka 2), s. 165 - 225.

15

tvorbu v tomto stylu nekompromisně odsuzuje.64 Josef Gočár zemřel 10. září 1945 a je pohřben na vyšehradském Slavíně. Jan Sokol, Gočárův žák, na svého učitele vzpomíná takto: „Dvacet pět let po smrti svého nositele zní jméno Josefa Gočára stále ještě plným zvukem v současné architektuře. Je stále v paměti výrazná umělecká osobnost toho, jenž je nesl, jeho učitelského působení, v neztenčené míře vzbuzuje obdiv rozsáhlé dílo.“65 I dnes, tedy po jednasedmdesáti letech po Gočárově smrti, můžeme bez nadsázky říci, že Sokolovo tvrzení stále platí.

64

Viz. Benešová, 1949, (poznámka 15) s. 236.

65

Viz. Lukeš et el., 2010(poznámka 2), s. 406.

16

6. Medova vila 6.1 Stavba Jak je již zmíněno výše, je Medova vila považována za první funkcionalistickou stavbu na Vysočině a byla postavena v letech 1933 – 1934. Jejím objednavatelem byl místní podnikatel Otakar Med. O parcelaci pozemku, na němž měl stát jeho nový dům, si zažádal stavební úřad v Humpolci 31. května 1930. Shodou okolností byl v té době na vojenském cvičení v Bánské Bystrici66 a tak se zmíněná parcelace uskutečnila až 11. července 1930.67 Parcela měla číslo 2635/1 a nacházela se v jihozápadní části města, v klínu Nádražní ulice a Wilsonovy třídy, které vedly směrem k vlakovému nádraží. Město Humpolec před tímto pozemkem zamýšlelo vybudovat Tyršovo náměstí a vila by tak byla jeho dominantou. Otakar Med Městskému úřadu předložil dva parcelační návrhy. První zahrnoval rozdělení pozemku na devět stavebních parcel, z čehož sedm bylo o výměře 400 – 500 m2, osmá přes 500 m2 a devátá přes 600 m2. Druhý návrh počítal se sedmi parcelami, z kterých byly tři o výměře 500 m2, dvě přes 600 m2 a další dvě přes 700 m2. Městský úřad schválil druhý návrh s drobnou úpravou rohové parcely.68 Později se však Otakar Med dostal s Městským úřadem do sporu ohledně části pozemku ve špičce parcely. Město tuto část chtělo zahrnout do zmíněného Tyršova náměstí, Otakar Med s pozemkem počítal jako se svou zahradou. Ze sporu nakonec vyšlo vítězně město, avšak muselo od pana Meda pozemek odkoupit. Původní návrh částky byl 10 KČ za m2, tedy výrazně méně, než původní cena pozemku, proti čemuž se Otakar Med z pochopitelných důvodů důrazně ohradil: „Pakliže jsem odmítl panem starostou naznačenou cifru 10,- za metr pozemku, který jsem platil před pěti lety dvojnásobkem skoro, pak k tomu velela moje povinnost k rodině a trochu i osobní hrdosti, poněvadž takovou nabídku nemůžu považovati za vážnou.“69 Konečná částka, za jakou město odkoupilo pozemky zpět, se rovnala 15 KČ za m2. Stavba vily započala v roce 1933. Předcházela jí návštěva Otakara Meda v kolonii Baba, jejíž podoba mu učarovala a rozhodl se pořídit si svůj dům ve stejném duchu. Obrátil se tedy na Josefa Gočára, který se realizace ujal. Oba muži mezi sebou vedli čilou korespondenci a časem se Gočár stal i přítelem Medovy rodiny. Z tohoto kontaktu nakonec těžilo i město, 66

Státní okresní archiv Pelhřimov, AM HU, i.č. 631, kart.142, dopis Otakara Meda Městskému úřadu Humpolec

z 31. l. 1930. 67

Státní okresní archiv Pelhřimov, AM HU, i.č. 631, kart.142, pozvání k parcelaci .

68

Státní okresní archiv Pelhřimov, AM HU, i.č. 631, kart.142, situační plán.

69

Státní okresní archiv Pelhřimov, AM HU, i.č. 631, kart.142, dopis městské radě z 16. 6. 1933.

17

protože se Gočár stal i autorem návrhu na již zmíněné Tyršovo náměstí před vilou. Díky svým bohatým urbanistickým zkušenostem umístil vilu tak, aby toto náměstí vzniklo z pouhého styku Nádražní a Wilsonovy ulice.70 Před vilou je umístěna socha T. G. Masaryka od Vincenta Makovského, jehož angažování jakožto autora pomníku doporučil městu samotný Gočár. Socha měla kvůli pozdějšímu složitému politickému vývoji velmi pohnutou historii. 71 Vila se tedy stala pro tuto sochu vhodným pozadím, stejně jako tomu bylo u Gočárovi Anglobanky v Hradci Králové. Na projektu vily se Josef Gočár nepodílel sám. Spolupracovali s ním dva jeho žáci: Vladimír Maršal72 a Josef Mach73. Stavba byla dokončena v roce 1935. Po válce byl dům vyvlastněn a upraven pro potřeby Zdravotního střediska, čímž byl znehodnocen.74 Vila je od roku 1992 zpět ve vlastnictví Medovy rodiny, která ji udržuje nezbytnými opravami a postupně rekonstruuje zanedbané prvky.75 Do nedávna sídlila v přízemí ordinace MUDr. Čechové, nyní je objekt čistě soukromého charakteru. Zvenčí je vila prakticky totožné podoby jako po dostavbě. Vnitřní prostory byly v přízemí přestavěny a nábytek je kompletně odlišný.76 Bližší informace o současném interiéru nejsou k dispozici, jelikož rodina odmítá spolupracovat s badateli. Nelze tedy jinak než souhlasit s Janem Sedlákem, který se k současnému stavu a vnímání vily veřejností vyjadřuje takto: „Tato výjimečná kulturní památka, zapsaná v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek, by si však zasloužila i výraznější veřejnou podporu pro svou rehabilitaci.“77

70

Viz. Merta et el., 2014, (poznámka 5) s. 81.

71

Hana Lisá, Vincent Makovský: Pomník T. G. Masaryka v Humpolci (bakalářská práce), Seminář dějin umění

FF MUNI, Brno 2014. 72

Vladimír Maršal (1907 -?), architekt. Mimo jiné autor školy v Humpolci.

73

Josef Mach (1899 – 1945), architekt a dlouholetý spolupracovník J. Gočára.

74

Viz. Sedlák 2008 (poznámka 1), s. 118

75

Viz. Lukeš et el., 2010 (poznámka 2), s. 225.

76

Telefonické sdělení paní Musilové, vnučky Otakara Meda.

77

Viz. Sedlák, 2008 (poznámka 1), s. 188.

18

6.2 Otakar Med O životním příběhu Otakara Meda máme k dispozici jen velmi málo pramenů. Bohužel jeho rodinní příslušníci, se kterými jsem se kontaktovala, a jejichž vzpomínky by byly nejcennějším zdrojem informací, nemají zájem spolupracovat s badateli. Jediným zdrojem k získání povědomí o osobnosti Otakara Meda, jsou střípky informací nacházejícími se v okresním archivu v Pelhřimově a útržky vzpomínek Jany Zábranové, která byla Medovou současnicí a tyto vzpomínky zaznamenala do knižní podoby. Všechny výpovědi v knize obsažené však není možné brát jako seriózní zdroj, protože některé podrobnosti mají až bulvární charakter.78 Jiné jsou ale historicky doložitelné, proto není možné informace z této knihy paušálně zavrhnout. Otakar Med se narodil 23. března 1901 v Herálci u Humpolce. Jeho otec zde vlastnil krejčovství.79 Začínal jako obchodní příručí u manželů Slámových80, kteří vlastnili továrnu a zasilatelskou firmu s látkami a sám si později založil vlastní živnost v Humpolci. Toto město má bohatou soukenickou tradici a tak měl Otakar Med ve svém oboru velkou konkurenci. I přesto ale obstál a jeho firma prosperovala. Nejstarší živnostenský list mu byl vydán 2. září 1938 a jako předmět podnikání je v něm uvedeno: „Zasilatelství suken, módních látek dámských a pánských, zboží vlněného, bavlněného, lněného, hedvábného i krejčovských příprav a obchod textilním zbožím.“81 K těmto účelům měl k dispozici výrobní provozovnu, která se nacházela v domě č. p. 459 a manipulační prostory, které situoval do přízemí a suterénu ve své vile na Tyršově náměstí č. p. 800. O rok později svou živnost rozšířil ještě o výrobu vlněných dámských a pánských látek.82 Dlouho se ale ze svého podnikání těšit nemohl, protože byl 4. listopadu roku 1942 zatčen pro svou odbojovou činnost, která spočívala ve vedení sokolské župy Havlíčkovy, linie Jindra83 Nejprve byl vězněn v Kutné Hoře a Kolíně a později byl poslán do 78

Viz. například tvrzení, že jedna dcer Otakara Meda se narodila porostlá srstí, či že sám Otakar Med

sympatizoval s fašizmem. 79

Viz. Zábranová, 1994, (poznámka 19) s. 117.

80

Podle vzpomínek Evy Zábranové byl továrník Sláma sběratel a obdivovatel umění, je tedy možné, že právě

zde se Otakaru Medovi vytříbil umělecký vkus, který se později projevil při volbě architekta a stylu pro svou vilu. 81

Státní okresní archiv Pelhřimov, ONV HU, i.č. 242, kart.59, živnostenský list z roku 1938.

82

Státní okresní archiv Pelhřimov, ONV HU, i.č. 242, kart.59, živnostenský list z roku 1939.

83

Okresní archiv Pelhřimov, Protifašistické hnutí, okupace a osvobození na Pelhřimovsku (1933 – 1945)

Tematický katalog z okresního archivu vydaný k 40 výročí osvobození Československa Rudou armádou,

19

koncentračních táborů Terezín, Flossenbűrg a Dachau. Ke štěstí rodiny se v roce 1945 vrátil, i když s podlomeným zdravím.84 Po komunistickém převratu Medova firma zanikla a jeho vila mu byla zabavena s tím, že zde rodina mohla v horních patrech bydlet. Otakar Med měl jako jeden z mála podnikatelů té doby to štěstí, že se dožil navrácení majetku v roce 1992. Zemřel 28. 2. 1996 ve věku 95 let.85

Pelhřimov 1985, s. 83. 84

Státní okresní archiv Pelhřimov, ONV HU, i.č. 292, kart. 72, evidenční záznam.

85

Zálesí XXXIII, 1996, s. 19.

20

6.3 Charakteristika vnějších prostor Popis se věnuje situaci těsně po dokončení domu, tedy situaci z roku 1933. K tomuto účelu jsou k dispozici plány ze Stavebního úřadu v Humpolci (dále jen SúH), plány z Národního technického muzea (dále jen NTM), které popisují prostorovou skladbu interiéru a fotografie současného stavu objektu. Parcela pozemku má nepravidelný tvar. Z pohledu z náměstí se rozvírá do lichoběžníku, ale za domem je z plochy zahrady v levém dolním rohu vyjmuta část, která náleží majiteli sousedního pozemku. Vila v sobě snoubí železobetonovou a zděnou konstrukci, tedy nosné zdivo je zpevněno železobetonovými pilíři. Jedná se o třípodlažní dům, jehož přízemí a část suterénu jsou lehce vyvýšeny nad úroveň terénu. Už na první pohled je z posunu jednotlivých pater zřejmé složité vnitřní uspořádání. Hladká bílá omítka domu je v kontrastu s tmavě červenou barvou přízemí a rámů oken. Ač k vile paří rozlehlá zahrada, navrhl architekt k domu ještě dvě prostorné terasy a balkón. Důvodem tohoto rozhodnutí je patrně kompenzace faktu, že se z obytné části domu nedá přímo vyjít na terasu.86 Hlavní vchod se otevírá do Tyršova náměstí, tedy v jižním směru. Dům je obehnán plotem, jehož základem je betonová zídka, na níž vyrůstá drátěný plot skládající se vždy z dvojitého pásu, který je připevněn ke kovovému sloupku. Vedle stejně provedené branky se zídka zvedá téměř do úrovně výšky plotu a je na ní umístěn zvonek a tabulka odkazující na Medovu firmu. K domu se přicházelo po chodníčku, který vedl skrz malou přední zahradu a ústil u úpatí schodiště, vedoucího k hlavnímu vchodu do domu. Vchod lemovaly z každé strany dvě zídky, jejichž horní část byla v jedné rovině s úrovní suterénu a které mohly plnit případně funkci zábradlí. Z levé zídky vyrůstá hned zkraje betonový sloup v tmavě červené barvě, která se opakuje na celé fasádě přízemí. Sloup jakoby podpírá první patro s terasou, které je předsazené nad suterén a přízemí. Na konci zídky je pak umístěna betonová mřížka skládající se z tří vertikálních obdélníkových pásů. Pravá zídka je začleněna do přízemí. Nejzajímavější pohled na vilu se nám naskytne pří příchodu z náměstí. Je zde nejvíce patrné různorodé členění domu. Jednotlivá patra do sebe zapadají jako části skládanky. Tento dojem je ještě podpořen kontrastní barvou fasády spodního patra. Nad úrovní terénu vystupuje část suterénu, která je zvýrazněna světlým obložením, a které se táhne kolem celého domu. Nad ním se vypíná lehce zvýšené přízemí, které je „zapadlé“ do celkové hmoty domu spolu s nadzemní částí suterénu. Jak již bylo výše řečeno, stavba nebyla jen domovem pro rodinu

86

Viz. Sedlák, 2008 (poznámka 1), s. 188.

21

Otakara Meda, ale právě v přízemí měla své administrativní zázemí a manipulační prostory i jeho firma. Na tuto skutečnost odkazuje právě odlišná barevnost přízemí a ono zasazení do celkové konstrukce domu. Architekt do přízemí umístil tři čtyřdílná obdélníková okna. Ta blíže ke vchodovým dveřím vedla do hovorny, zbylá dvě pak do kanceláře. Pod nimi se nachází trojice malých trojdílných okének, která ústila do suterénu. První konkrétně do prádelny a druhé do sklepa. V levém rohu prvního patra, tedy nad vchodovými dveřmi se rozkládá menší ze dvou teras, jejíž zábradlí je zděné a zaručuje tak soukromí. Tomuto patru dominují dvě dlouhá horizontální pásová okna, jež jsou zároveň nejcharakterističtějším prvkem stavby. První je složeno z patnácti částí a jednou okenní tabulí se zalamuje za roh, druhé je ze sedmi. Obě vedla do obývacího pokoje. Všechna okna v celém domě mají dvojí barevnost rámu, vnitřní jsou bílé, vnější tmavočervené. Většinu druhého patra zabírá plocha druhé terasy. Vpravo, nad terasou v prvním patře vyrůstá obytná část, která je zasazena dovnitř stavby ve výšce přízemí. Opakuje se tu motiv pásových oken, tentokrát třikrát, z toho jednou čtyřdílných a dvakrát pětidílných. Okna nad spodní terasou vedla do pokoje pro hosty, zbylá do haly. V pravé části se střecha mění v markýzovou desku nad terasou. Pokud se pozorovatel vydá z náměstí směrem vpravo, naskytne se mu pohled na vilu z Nádražní ulice. Ze světlého obložení suterénu, konkrétně z bývalého skladiště, ústí dvě pásová okna z čtvercových tabulek po sedmi a šesti částech. Okna přízemí jsou obdélníková ve dvou celcích, svým počtem se shodují s počtem oken v suterénu a vedla do skladiště. Zde se poněkud liší plán z SúH se skutečnou realizací domu. Na plánu jsou uvedeny pásy menších oken kopírující polohou i rozměry těch do suterénu, ve skutečnosti jsou zde pásy oken obdélníkového tvaru, stejné jako z jižního pohledu. Počtem odpovídají plánu. V prvním patře v pravé části je připojen balkón, který má zděné zábradlí, ve směru k náměstí je jeho část tvořena šesti kovovými trubkami. Vchází se na něj z ložnice rodičů. V druhém patře je nad balkónem protažena část zdi podpírající pergolu. Ze zahrady, na rozdíl od pohledu z jižního směru se pozorovateli naskytne pohled na jednolitou plochu, prostorově nerozčleněnou na jednotlivá patra. Co se týče suterénu a přízemí, první třetina zleva je bez oken. V druhé třetině se objevuje motiv pásových okének, původně vedoucích do suterénu a rytmicky se opakující tři pásy oken po třech okenních tabulkách. Tato perioda je v pravé části domu zakončena jednoduchými dveřmi do suterénu. Při směru zleva doprava, okénka ve své době vedla do kotelny, skladu uhlí a sklepa. Toto platí pouze pro plány z SúH. Plán z NTM o rozložení místností říká něco jiného, čemuž je věnován prostor v jiné části práce. Na pravém konci k vile přiléhá garáž, která z tohoto pohledu působí téměř dojmem přístavku. V přízemní části, ve druhé třetině domu jsou umístěny dveře do 22

přízemí. Jsou dvoukřídlé s jedním obdélníkovým oknem vlevo a původně se jimi vcházelo se do vzorkovny. Zde se opět lehce liší plány od reálného domu a to tím, že v plánu z SúH jsou zakresleny dveře pouze jednokřídlé. Vnější rám dveří je tmavočervený, vnitřní bílý, tedy stejná barevnost jako u okenních rámů celého domu. Spodní část skleněných tabulí dveří dekorují čtyři tenké bílé pruhy. K tomuto vchodu se zdvíhá malá rampa, která dává tušit, že se tudy překládalo zboží do auta a naopak. Přesně nad úrovní druhého pásu suterénních okének je v prvním patře trojdílné obdélníkové okno, jímž se mohlo po dostavbě vily vyhlížet z čekárny. Nad třetím pásem okének do suterénu by se dalo vzhledem k rytmicky se střídajícímu opakování suterénních čtvercových okének a obdélníkových oken očekávat obdélníkové trojité okno. Avšak v přízemí je drobné dvojité obdélníkové okno a ve stejné linii ještě jedno nečleněné stejných rozměrů. Tyto okna vedla původně do šatny. Motiv tohoto drobného okénka se objevuje ještě vedle dveří do suterénu. Vedle nich jsou vsazeny vstupní dveře do přízemí. V první třetině domu je umístěno okno až v úrovni prvního patra. Jedná se o dvojité okno a vedle něj ve stejné linii je vsazeno ještě jedno samostatné a stejných rozměrů, které ústí do koupelny a na toaletu. Opakuje se tu totožný motiv drobného dvojitého okna a v jeho těsné blízkosti okna jednoduchého stejných rozměrů jako v přízemí s tím rozdílem, že samostatné okénko je ve větší vzdálenosti od dvojitého. Důvodem tohoto opakujícího se motivu je, že vedou do funkčně téměř stejných prostor. Vedle stoupá vertikální pás oken táhnoucí se až do úrovně druhého patra. Tento pás se skládá ze tří částí a v obou patrech je jím vedeno světlo na schodiště. V plánech je každá z těchto částí ještě třikrát vertikálně rozdělena. Směrem zleva doprava v rámci prvního patra se nachází samostatně ložené malé okénko a větší obdélníkové dvojité okno. Malé okénko původně vedlo ještě na schodiště, obdélníkové kuchyně. První třetina druhého patra je tvořena terasou se zděným zábradlím a pergolou. Dále se zde objevuje vertikální pásové okno zacházející sem z prvního patra a v poslední pravé třetině je horizontální pás oken z pěti částí, jež ve své době vedlo do pokoje pro služku. Z pohledu z Wilsonovy třídy je výrazně patrné složité členění domu. Nejvíce do popředí vystupuje garáž, která je předsunutá před úroveň prvního patra. O to více je zdůrazněné zasunuté přízemí s tmavočervenou omítkou, před nímž se ve výšce prvního patra nachází betonová mřížka, kryjící prostor ke vstupním dveřím. V prvním patře se vine horizontální, pětidílný pás oken, který přivádí světlo na schodiště a terasa s betonovým zábradlím. Na ní pak vede z předsazené části jedno dvojité okno a dveře, původně z obývacího pokoje. Druhé patro vystupuje nad celou hmotu domu a z tohoto pohledu nemá žádná okna. Terasa je odsud také viditelná, ale díky betonovému zábradlí zaručuje soukromí.

23

6.3.1 Zahrada Návrh zahrady je dílem architekta Jana Hány. V současnosti vegetace v zahradě vyrostla, a tak se celkové vyznění zahrady poněkud změnilo, proto následující text vychází z původní podoby pozemku, tedy tomu, jak ho navrhl architekt Hána. Informace jsou čerpány z plánů z NTM a několika soukromých fotografií pořízených rodinou Otakara Meda, které jsou také uloženy v NTM. Pracovně si lze zahradu rozdělit na dvě části a to na menší, jižní před domem a rozlehlejší severní v zadní části pozemku. Jižní zahrada měla být podle původního záměru Otakara Meda větší a měla zasahovat až do prostoru, kde je nyní Tyršovo náměstí. Když v roce 1932 popisoval Otakar Med Městské radě v Humpolci svůj záměr ohledně této zahrady, vyjádřil své plány takto: „Mám v úmyslu upraviti vzhled své zahrady parcela 3135 tak, aby místo to stalo se slušným protějškem novostavby okresního domu a okolí. Zahradu hodlám opatřiti definitivním vkusným plotem betonovým a kombinovaným, vnitřek zahrady chci dáti plánovitě, ve dvou etapách osázeti. Na jaře tedy míním upraviti zadní část zahrady osázením lesním a listnatým porostem. Čelo parcely směrem k Sokolovně chtěl bych opatřiti širokým betonovým chodníkem.“87 Tato parcela však připadla městu, proto nemohl být Medův záměr realizován. I Jana Zábranová ve svých pamětech zahradu zmiňuje a označuje ji za krásnou a parkově upravenou. Z toho lze usuzovat, že na tehdejší obyvatele velmi zapůsobila.88 Před domem se rozprostírala plocha trávníku, kterou přerušoval dlážděný chodník od branky k hlavnímu vchodu do vily. Menší chodník, kolmý k tomu hlavnímu, obíhal celou stavbu v prostoru přední zahrady. Vpravo od hlavního vchodu domu kryl chodníček květinový záhon, zřejmě s růžemi. Směrem vlevo chodníček měnil svou strukturu z jednolité plochy na dláždění a pokračoval za roh skrze celou levou část přední zahrady. Vzadu se větvil a ústil do zadní příjezdové cesty. Ostrůvek vytvořený tímto větvením byl osázen stromy a keři. Stromy byly vysázeny i podél plotu oddělujícího zahradu od Wilsonovy třídy. Pravou částí přední zahrady také vedl chodníček, zde však nebyl dlážděný a prostor kolem něj byl osázený řidčeji. Naopak plot z nádražní ulice byl osázen více. Pozemek zadní zahrady měl nepravidelný tvar a byl převážně zatravněn. Z lichoběžníkové plochy je v levém dolním rohu vyjmuta část, která je součástí sousedního pozemku. Těsně kolem domu vedla příjezdová cesta, která prostor protínala rovnoběžně s domem po celé šířce a končila na obou stranách vraty. Tudy mohla

87

Státní okresní archiv Pelhřimov, ONV HU, i.č. 631, kart.142, dopis Otakara Meda městské radě z 5. 3. 1932.

88

Viz. Zábranová, 1994 (poznámka 19), s. 117.

24

auta přivážet a odvážet zboží. Tuto „užitkovou část“ zahrady se architekt snažil oddělit od té části, jež sloužila k rekreaci. Využil k tomu kaskádovitou kamennou skalku, která byla směrem od domu ještě kryta bílým laťkovým plůtkem, jež sloužil jako opora pro rostliny. Podél cesty byly také vysázeny stromy a keře. Kolem celé zahrady v blízkosti plotů vedl chodníček. Vlevo obcházel objekt, který mohl sloužit jako užitková zahrada se skleníkem. Bohužel se nedochovali fotografie, které by tuto část zdokumentovaly, lze se tedy jen domnívat, jak doopravdy tato část pozemku vypadala nebo co se v ní nacházelo. Na konci zahrady stál kulatý bazén a u něj dřevěný altán. Altán měl půlkruhový tvar a až k samotnému bazénu vybíhala jeho obdélníková stříška. Pravá část plotu, rovnoběžná s Nádražní ulicí, byla bohatě osázená stromy a keři. Celou plochou vedla kamenná cestička, která se při pravé straně pozemku se větvila. Jedna část obíhala kolem kaskádové skalky a ústila do příjezdové cesty před garáží, druhá vedla napříč celou zahradu. Jak již bylo řečeno, zahrada je dnes zarostlá vegetací. Částečně se zachoval betonový bazén, altán však zanikl. Skalka je ještě znatelná, avšak vlivem času již neodpovídá své původní podobě.

25

6.4 Charakteristika vnitřních prostor K vytvoření představ o vnitřních prostorách Medovy vily jsou k dispozici za prvé plány z SúH, které kromě řezů domu obsahují i půdorysy, a za druhé plány z NTM, které zobrazují dispozice vnitřních prostor a rozložení nábytku. V některých ohledech se plány od sebe liší. Plány uložené v NTM jsou z 11. dubna 1933 a plány z SúH jsou pozdějšího data, konkrétně z 11. července 1935. Plány z SúH nezobrazují rozvržení nábytku v jednotlivých místnostech, na rozdíl od těch z NTM, a je z nich tedy patrné jen rozdělení vnitřního prostoru. Plány z SúH by měly odpovídat reálné stavbě, avšak to není možné z výše zmíněných důvodů ověřit. Lze tedy jen předpokládat, že vila byla postavena podle těchto výkresů, které na rozdíl od těch z NTM obsahují i kóty a detailní popisy jednotlivých rozměrů. Je však třeba vzít v potaz, že tyto plány z SúH se v rovině vnějších prostor v několika detailech liší od skutečné stavby, takže se na ně nelze s jistotou spoléhat.

26

6.4.1 Suterén Do sklepních prostor se bylo možno dostat dvojím způsobem, buď ze zadního vchodu ze zahrady, nebo z haly v přízemí. Z obou vchodů se přicházelo na levotočivé schodiště vedoucí celým domem a umístěné mezi nosnými zdmi domu. Nejprve se vešlo do předsklepí, ze kterého vedou dveře na dlouhou úzkou chodbu táhnoucí se napříč celým suterénem východním směrem k Nádražní ulici. Z této chodby pak bylo možné vstupovat do jednotlivých sklepních místností. A právě zde, v suterénu, se nejvíce liší plány z SúH a z NTM. Z plánů z SúH lze vyčíst, že by měl být podsklepen prostor téměř pod celým domem, tedy kromě prostoru pod garáží a vstupním schodištěm. Ústřední chodba se táhla jen do tří čtvrtin domu, kde vstupovala do skladiště, jehož příčka k ní byla kolmá. Toto skladiště zabíralo téměř celou jednu třetinu suterénu. Na začátku chodby, čelem ke skladišti, vedly na pravé i levé straně troje dveře. Dveře nalevo ústily do místnosti označené pouze jako sklep, dále pak do skladu uhlí a do kotelny. Odsud vedly sklepní okna do zahrady. Dveře napravo vedly do prádelny a dvou blíže nespecifikovaných sklepních místností. Okna nabízela pohled do Tyršova náměstí. Plány z NTM ale říkají něco jiného. Zásadní rozdíl spočívá v tom, že v nich vůbec není vyobrazeno ono skladiště. Prostor severní části domu je podle nich rozčleněn na šest malých místností. Směrem od začátku ústřední chodby, jsou to: prádelna, sušárna, sklad uhlí, ústřední topení, nářadí, potraviny. Jižní strana je zde vyobrazena jako kompletně nepodsklepena. Plány se tedy shodují pouze v předsklepní hale. Pokud se dá na základě datace obou plánů předpokládat, že reálná podoba suterénu se shoduje s plánem z SúH, lze se jen dohadovat, co vedlo stavebníka k myšlence měnit dispozice sklepení. Rozšíření těchto prostor o skladiště si snad mohla žádat změna či vývoj situace v Medově firmě. Podsklepení jižní části domu mohlo mít podobné důvody. Zde by bylo zapotřebí hlubší znalost Medova podnikání, relevantní informace ale nebylo bohužel možné dohledat.

27

6.4.2 Přízemí Celé přízemí je lehce zvýšeno nad terénem a sloužilo pro provoz Medovy firmy. Pokud se návštěvník vily vydal po vstupním schodišti, dostal se do vstupní haly. Odsud se vinulo hlavní schodiště do prvního patra a do suterénu, vlevo se dvoukřídlými dveřmi dalo dostat do garáže. Vpravo by se přišlo do haly. Do té byla v severním směru začleněna místnost pro šatnu a toaletu s okny do zahrady. Dále byla hala pouze funkčně, avšak ne fyzicky, rozdělena na samotnou halu a prostor čekárny, který byl umístěn ve výklenku pod okny do zahrady. V plánech z NTM je při vstupu do haly místo dvoukřídlých dveří přidána ještě jakási drobná předsíň, která v plánech z SúH zakreslena není. Po průchodu halou směrem na východ, se nacházely se po pravé straně dveře do místnosti označené v plánech z SúH jako „hovorna“ a v plánech z NTM jako „chef“. Zde se konečně setkáváme s naznačením rozvržení nábytku. Hned vedle dveří se podle plánu z NTM nacházela pravděpodobně skříň, před ní pak kulatý stolek se dvěma židlemi a podél západní stěny dva objekty, kterým také můžeme přisuzovat funkci skříně. U okna směrem do náměstí stál obdélníkový stůl s jednou židlí. Vzhledem k pojmenování místnosti „chef“ v plánech z NTM lze usuzovat, že se jednalo o kancelář majitele firmy. Otakar Med zde mohl u malého kulatého stolu s křesílky přijímat návštěvy a u velkého stolu u okna pracovat. Této verzi nasvědčuje i to, že tato místnost dále pokračuje do druhé prostory, která je v obou plánech shodně označována jako „kancelář“. Kancelář byla vybavena třemi většími obdélníkovými stoly, ke každému z nich náležely vždy dvě židle otočené směrem k západní stěně. Stoly byly svou kratší stranou přisunuty k oknům směřujícím na Tyršovo náměstí. Na protější straně, tedy u severní stěny byly umístěny pravděpodobně skříně, které jsou v plánu z SúH zakresleny jako vestavěné, na rozdíl od plánu z NTM. Tyto skříně zaplňovaly celou východní stěnu, tedy kromě prostoru dveří vedoucích do skladiště. Z kanceláře se také dalo projít do vzorkovny, která se nacházela při severní straně domu a sousedila s halou, s níž byla propojena dveřmi. Vybavení této místnosti se jen velmi těžko určuje. Ve středu je zakreslen obdélníkový objekt, který mohl sloužit jako pracovní pult, a podél západní a východní stěny jsou objekty obdélníkového tvaru s možnou funkcí regálů na uskladnění látek. Do vzorkovny také ústil zadní vchod s nákladovou rampou. Ze vzorkovny se stejně jako z kanceláře vcházelo do skladiště. Skladiště je největší místnost celého přízemí. Není podélně rozděleno příčkou a rozléhá se od severní až k jižní nosné zdi. Kolem jižní, východní i severní stěny se podle plánu z NTM mohl nacházet úložný prostor, regál. Tuto funkci mohly plnit i další tři objekty kolmé k západní příčce. 28

Na základě zkoumání lze konstatovat, že přízemí je skvěle funkčně rozdělený prostor, kombinující v sobě harmonicky kancelářské a skladové prostory. Byla zde možnost uskladnění zboží, zaměstnanci mohli vykonávat kancelářskou práci a sám majitel zde měl i prostor pro přijímání oficiálních návštěv, aniž by tyto návštěvy zasahovaly do jeho soukromí, tedy obytných prostor v prvním a druhém patře. I existence sociálního zařízení v přízemí potvrzuje, že se jednalo o plně soběstačný prostor pro provoz firmy. Jednoduché a přitom důmyslně funkční propojení místností umožňovalo volně procházet mezi prostorami kancelářskými, výrobními a dalo by se říci i určitým způsobem reprezentačními. Všechny tyto funkce přízemí bezchybně plnilo.

29

6.4.3 První patro Prvním patrem skončily prostory související s provozem živnosti a začínal soukromý obytný prostor rodiny, do kterého vedlo z přízemí hlavní schodiště. K přízemí jsou k dispozici kromě plánu z SúH hned dva plány interiérových dispozic z NTM, které se od sebe v drobných detailech liší. Naskýtá se zde problém, že datován je pouze jeden plán z NTM, takže nelze s jistotou říci, podle kterého se nakonec realizace uskutečnila. Aby byl popis a porovnávání jednodušší, jsou dále plány z NTM pracovně nazvány pracovně jako plán NTM 1 a plán NTM 2. Plán NTM 1 patří do jednoho velkého souboru výkresů ve stejném měřítku z 11. dubna 1933 a zobrazuje na jednom listě vždy dvě patra. Plán NTM 2 je na samostatném listu a co se týče nábytkového mobiliáře, je stručnější. Z tohoto pojetí by se dalo usuzovat, že by se reálné podobě prvního patra měl spíše blížit plán NTM 1, avšak plán NTM 2 svým prostorovým rozvržením více odpovídá plánu z SúH. Plán z SúH o rozvržení nábytku ale mlčí. Následuje tedy srovnání všech plánů a zamyšlení nad možnými důvody existence tří plánu je uvedeno na konci kapitoly. Po výstupu po levotočivém schodišti se před jednokřídlé dveře přicházelo do předsíně úzkého obdélníkového tvaru, mající spíše charakter chodby. V plánu NTM 2 jsou odsud zakresleny dveře do kuchyně, která se nachází vlevo, tedy na severní straně do zahrady, což se shoduje i s plánem z SúH. Kuchyně je umístěna na severní straně domu a její okna směřují do zahrady, pod nimi se nacházela kuchyňská linka. V tomto se oba dva plány z NTM shodují. Při severní zdi ke kuchyni přiléhá ještě jedna drobná, blíže nepopsaná místnost s jedním malým oknem do zahrady, která mohla sloužit jako spíž. Plán NTM 2 hovoří o umístění další části kuchyňské linky do rohu, který tvoří stěny haly a předsíně. Plán NTM 1 linku situuje podél celé západní stěny a dále ještě podél stěny východní, tedy té, co spojuje kuchyň a předsíň. Zde mohla být linka proto, že v plánu nejsou tyto dvě místnosti průchozí. Vchodové dveře do kuchyně jsou zde umístěny z vedlejší haly. Hala byla rozlehlá místnost bohatě zásobená světlem. Proniká sem jednak severním oknem ze zahrady a jednak velkými prosklenými dveřmi spojujícími halu a obývací pokoj na jižní straně domu. Avšak toto platí pouze pro plán NTM 2 a plány z SúH, v plánu NTM 1 nejsou zakresleny ani dveře z obývacího pokoje, ani okno ze zahrady. Podle tohoto plánu by byla hala velmi tmavá, je tedy nasnadě, že pravděpodobně z tohoto důvodu byl plán změněn. Zde lze s určitostí říci, že se plán NTM 1 s realitou neshoduje, protože inkriminované dveře jsou

30

popsány v literatuře, musely tedy být skutečně realizovány.89 U severní stěny vedle vyústění schodiště do druhého patra byl umístěn stolek s židlemi, v tomto jsou oba plány zajedno. Liší se pouze v počtu židlí. NTM 1 uvádí tři židle, NTM 2 pouze dvě. Podle všeho z tohoto konkrétního místa je zachována jediná dochovaná fotografie interiéru domu a jedině z ní si lze utvořit představu o nábytku. Z fotografie je patrné, že židle se stolečkem je umístěna v blízkosti schodiště, a protože plány nemluví o jiném místě, kde by tyto kusy nábytku stály u schodiště než je hala prvního patra, lze usuzovat, že fotografie zachycuje právě toto místo. Židle byla v duchu dobového vkusu z ohýbaného dřeva. Pod schodištěm se zřejmě nacházel nízký stupínek, který sloužil jako lavice na sezení. Z fotografie vidíme, že ve spodní části byl jemně dekorován a schodiště bylo obložené dřevem. Plány dále nehovoří o žádném nábytku, prostor haly musel tedy být velmi vzdušný. V sousedství haly s okny do zahrady se nacházela koupelna a toaleta. Tyto dvě místnosti byly do haly jakoby vloženy v jejím severozápadním rohu. Z haly se dalo vejít nejprve do malé místnosti s umyvadlem, která předcházela toaletě umístěné pod oknem do zahrady. Plány NTM 1 a NTM 2 se zde liší pouze v umístění umyvadla. Plán NTM 1 umyvadlo upevnil ke stěně, která je společná se sousední koupelnou. Na plánu NTM 2 se umyvadlo nachází na jižní stěně, sousedící s halou, stejně tak jako na plánu z SúH. Koupelna s toaletou není průchozí. Na toaletu se vcházelo přímo z haly a to z jejího východního konce. Po pravé, západní straně koupelny je umístěna vana, naproti ní pak u severní stěny je blíže neidentifikovatelný objekt. Umyvadlo je pod oknem do zahrady. V již zmíněné hale se nacházely hned dvoje dveře, z nichž jedny byly situovány východním a druhé jižním směrem. Jednalo se o ložnici rodičů a ložnici dětí. Obě místnosti byly umístěny v klidné, jakoby oddělené části domu. Ložnici rodičů sousedila s koupelnou. Hned naproti dveřím se nacházely ve východní stěně dveře na balkón, který byl otevřen do Nádražní ulice. Plán NTM 2, stejně tak jako plán z SúH zobrazuje tuto ložnici s průchozími dveřmi v jižní stěně do ložnice dětí. Plán NTM 1 v této části umístil zřejmě skříně. V čem se oba plány z NTM shodují je pozice postele, která čelem přiléhala k severní stěně. Plán NTM 1 ještě na každou stranu postele umisťuje zřejmě noční stolek. Plán NTM 2 podél čela a po celé délce severní stěny zobrazuje objekt, který by mohl být vestavěnou skříní, což by zároveň kompenzovalo chybějící noční stolky a úložné prostory. Podle shodujících se plánů z SúH a NTM2 se dalo projít z ložnice rodičů dveřmi 89

Viz. Merta et el., 2014, (poznámka 5), s. 81.

31

v jižní stěně do pokoje dětí. Podle plánu NTM 2 byla čelem k východní stěně umístěna postel a z každé strany po celé délce stěny zřejmě skříně. Na protější západní stěně se pak mohly nacházet vestavěné skříně. Pod okny situovanými do Tyršova náměstí je volný prostor, plán nezobrazuje ani stolek s židlemi. Druhé dveře z pokoje vedou do haly. Zato plán NTM 1 se stolem a židlemi počítá, konkrétně se dvěma stoly a dvěma židlemi. Umístil je pod okna jižní stěny postavené proti sobě a spojené delší stranou. Proti sobě jsou také umístěny židle. Postel stála přisunutá čelem k západní stěně, tedy v opozici k postavení z plánu NTM 2 a byla jednou částí vestavěná do stěny. Naproti ní, při východní stěně, byla zřejmě skříň, u severní stěny, tedy té, která byla společná s ložnicí rodičů, a v rohu další stůl s židlí a objekt, který mohl být skříní. Vedle něj se nacházely jediné dveře do haly. Do pokoje přicházelo světlo z jihu pásovým oknem, byla to tedy místnost velmi světlá a zároveň s dostatkem soukromí. Největší a dalo by se říci i nejvelkolepější místností prvního patra byl obývací pokoj. Sousedil východní stěnou s dětským pokojem a severní s halou. Do té pak vedly podle plánu NTM 2 a plánu z SúH velké prosklené dveře. Ty plán NTM 1 nezmiňuje. V hale bylo umístěno také okno do zahrady, takže do obývacího pokoje proudilo určité světlo i odsud. Hlavním zdrojem světla však bylo pásové okno směřující jižním směrem na Tyršovo náměstí. Táhlo se po celé jižní stěně a pokračovalo jednou okenní tabulkou zalomenou za roh, kde sousedilo s dveřmi na terasu. Právě před těmito dveřmi byla situována polootevřená knihovna, která měla i funkci pracovny, a byla spíše než samostatnou místností vloženým kabinetem90. Z mobiliáře je v obou plánech z NTM uváděna vestavěná skříň nebo policový díl na knihy při jižní straně příčky. V plánu NTM 1 je zakreslena další police na knihy u protější zdi, zatímco v plánu NTM 2 tato police chybí, zato je ale do rohu umístěno křeslo. U příčky, která v obývacím pokoji oddělovala knihovnu, byl umístěn s největší pravděpodobností klavír se stoličkou. Plán NTM 1 k této stěně ještě přistavil přesněji neidentifikovatelný objekt, který by snad mohl být skřínkou, a u pásového okna podobný objekt, jehož účel nelze odhadovat. V obývacím pokoji se nacházel velice zajímavý prvek, a to volně ložený železobetonový sloup.91 Architekt jej sem mohl umístit díky tomu, že je první patro – a tedy i obývací pokoj – předsazeno nad přízemí a tento sloup je tedy zapuštěn do nosného zdiva pod ním. Vedle sloupu je v plánu NTM 1 zakreslen stolek se dvěma židlemi, stojící v blízkosti pásového okna. Odsud byl jistě nádherný výhled na celé náměstí, který ještě podporoval dojem rozlehlosti tohoto pokoje. Nicméně plán NTM2 se o stolku nezmiňuje. Dalším

90

Viz. tamtéž, s. 81.

91

Viz. tamtéž.

32

společným prvkem obou plánů z NTM je velký, zřejmě jídelní stůl. V plánu NTM 1 je umístěn při východní stěně společné pro obývací pokoj s ložnicí dětí. Má velký obdélníkový tvar a jsou k němu přistaveny čtyři židle. Těsně u této východní stěny je pak v plánu NTM 1 zakreslena soustava objektů, které mohla sloužit jako obývací stěna či různé úložné prostory. Pokoj s takto rozvrženým nábytkem působí kompaktněji, oproti návrhu z plánu NTM 2, který umístil stůl volně do prostoru pokoje a přiřadil mu šest židlí. Díky tomu, a možná i díky absenci jakéhokoliv dalšího zakresleného nábytku, se tento návrh zdá být vzdušnější. Plán NTM 1 počítá s více kusy nábytku, takže je zde ještě zakreslena lehce protažená stěna kolmá na příčku oddělující knihovnu a k ní je přistaven objekt, který mohl sloužit jako skříň. Stejný objekt menších rozměrů je umístěn i kousek od dveří v severní stěně. Zde se jen velice těžko odhaduje jejich funkce. Na západní straně, tedy s výhleden na Wilsonovu třídu, se nacházela menší ze dvou teras.

33

6.4.4 Druhé patro Pro představu, jak vypadal interiér druhého patra, je k dispozici plán z SúH, který druhé patro označuje jako podkroví, a jeden plán z NTM, který uvádí název druhé patro. Tento prostor tvořila z největší části terasa. Nejprve se ale po výstupu po schodišti z haly přicházelo do haly tohoto patra. Jednalo se o úzkou obdélníkovou místnost, z níž ústily dveře na západní stranu, do pokoje pro hosty. Na severní straně se nacházely dveře do pokoje pro služku a k němu přiléhající šatny. Na východní straně bylo možno se dostat na terasu. Této stěně dominovaly dva systémy dříve popsaných pásových oken. Pokoj pro hosty je v plánu bez vybavení, o něm tedy lze pouze říci, že má okna situovaná na jih nad terasou v prvním patře. Pokoj pro služku měl při západní stěně umístěnou postel, pod oknem stolek s židlí a po obou stranách dveří zřejmě skříně či jiné úložné prostory. Okno bylo situováno do zahrady. Vedle pokoje pro služku byla malá šatna, kde byla z mobiliáře zakreslena s největší pravděpodobností skříň. Tato malá místnost měla drobné okno otočené do zahrady. Na terase je v obou plánech v rohu při stěně haly zakreslena sprcha. Zde byla také umístěna pergola. Terasa byla vydlážděna čtvercovými dlaždicemi a její zábradlí tvořila zvýšená zeď osázená kolem dokola květinami, takže rodině zajišťovala zároveň soukromí i krásný výhled. Podle dobových fotografií zde byl sporadicky umístěn zahradní nábytek, například v podobě lehátka.

34

6.4.5 Shrnutí Dům Otakara Meda je co do provedení na půli cesty mezi vilou Zdeňka Sochora ve Dvoře Králové a vilami na Babě.92 Zatímco kolonie Baba byla stavěna jako vzor moderního bydlení, na jejíž realizaci se podílela celá řada architektů a dům si zde mohl koupit kdokoli, vila Zdeňka Sochora a vila Otakara Meda jsou stavby, jež byly navrhnuty přesně na míru objednavatelům. Kolonie Baba měla také přilákat podnikatele ze střední třídy ke kvalitním stavbám moderních funkcionalistických rodinných domů. Objednavatelé si mohly domy prohlédnout a pak se zkontaktovat s konkrétním architektem, který by jim navrhl dům v místě jejich působiště. Tento účel byl v případě vily Otakara Meda přesně splněn, stavba samotné vily byla přesně uzpůsobena jeho potřebám. Na rozdíl od Sochorovy vily, která byla určena výhradně k bydlení, snoubila v sobě vila Otakara Meda jak obytné prostory, tak místnosti pro podnikání. Obě tyto funkce splňovala dokonale. Soukromé bydlení a část domu určená pro potřeby firmy jsou odděleny, takže provoz podnikání nenarušoval klid a soukromí rodiny. K tomuto přispívá i fakt, že zde nebyly umístěny žádné stroje na úpravu látek, které by dělaly hluk. Výrobní úsek své firmy měl Otakar Med v domě č. p 459.93 Ve vile se nacházely manipulační prostory a kanceláře, takže svou živnost mohl provozovat převážně odsud. Kanceláře a manipulační prostory byly jednoduše a důmyslně propojeny, takže zde mohly být přijímány oficiální návštěvy, aniž by musely procházet skladištěm či vzorkovnou, takže přízemí mělo i určitou reprezentativní funkci. Tato komerční část domu je oddělena i vizuálně, a to jinou barevností fasády a zapuštěním přízemí a nadzemní části suterénu do celkové hmoty stavby. Tímto počinem Gočár opticky vyrovnal rozdíl mezi jednodušším přízemím a plasticky složitější částí pater. 94 Celým domem prochází levotočivé schodiště, které jednoduše propojuje všechna patra. Od suterénu až po první patro je toto schodiště v jedné vertikální úrovni na západní straně, jen z prvního do druhého patra je schodiště situováno ve středu domu. V obytné části vily byly místnosti velmi jednoduše zařízeny nábytkem, okna zaručovala dostatek světla a celek zřejmě působil velmi prostorně. Dům byl pojat velkoryse, ale zároveň zde nebyly žádné pokoje navíc, které by neměly svůj přesně vymezený účel. Prostory, kde rodina bydlela, byly de facto jen v prvním patře. Zahrnovaly halu, obývací pokoj, kuchyň, sociální zařízení a ložnice rodičů a dětí. Všechny místnosti byly funkčně 92

Viz. Lukeš et el., 2010 (poznámka 1), s. 225.

93

Státní okresní archiv Pelhřimov, ONV HU, i. č. 242, kart. 59, živnostenský list z roku 1939.

94

Viz. Benešová, 1949 (poznámka 15), s. 172.

35

propojeny a svou velikostí odpovídaly daným účelům. Druhé patro zabírala převážně terasa, doplněná o pokoj pro hosty a služku. Toto patro tedy spíše sloužilo jako místo odpočinku a prostor pro služebnictvo, či pro případné návštěvy, tedy pro okruh lidí mimo samotnou rodinu. Část nábytku navrhoval Gočárův žák Vladimír Maršal. Bohužel nelze říci, v jakém stavu se interiéry nyní nacházejí. Je pravděpodobné, že by prohlídka domu v současném stavu pomohla určit, podle jakého plánu byly vnitřní prostory realizovány, i když jsou dnes oproti původním návrhům změněné. Sice je k dispozici datace většiny plánů, ale vzhledem k tomu, že se v některých drobnostech v exteriéru liší od skutečné realizace, což je možné vizuálně posoudit, nelze jednoznačně říci, zda byla vila skutečně postavena podle návrhů nejmladšího data. Podle starších plánů měl být suterén nejprve daleko méně rozlehlý a sklad z prvního patra sem neměl zasahovat. Tato změna mohla být zapříčiněna rozvojem Medovi firmy. Změny členění jednotlivých místností v suterénu a přízemí se taktéž mohly týkat situace ve firmě. Naproti tomu změny v prvním a druhém patře, které nejsou tak výrazné, mohly být zapříčiněny požadavky objednavatelů přizpůsobit si svůj domov více svým představám nebo čistě Gočárovým inovativním nápadem. Exteriér vily je řešený rafinovaným posunutím jednotlivých pater. Odlišně zbarvené přízemí a část suterénu jsou zasazeny dovnitř stavby, naopak první patro působí, jako by vystupovalo směrem do náměstí. Druhé patro je opět zasunuto na úrovni přízemí. Toto členění je patrné ze všech pohledů, kromě severního pohledu ze zahrady. Zde dům není členěný a z fasády vystupují zdánlivě nepravidelně uspořádaná okna. Avšak velikost oken a jejich uspořádání má své opodstatnění ve funkci místností, do kterých ústí. Například koncept malého dvojitého okna a v jeho těsné blízkosti okna jednoduchého se opakuje v přízemí i v prvním patře a pokaždé vede do funkčně téměř totožných místností - na toaletu a do koupelny či šatny. Tedy do prostor, kde není zapotřebí velké množství světla a které by měly zaručovat soukromí. Naopak velká a výrazná pásová okna vedou do reprezentačních místností či ložnic, kde je pronikání venkovního světla žádoucí. Vila je přesně podle požadavků funkcionalistického bydlení prosta dekorativních prvků, snad až na jednoduchou zděnou mříž u vchodových dveří. Výrazním prvkem exteriéru je i kontrastní barva omítky v přízemí. Koncept zahrady tvořil k domu důstojné okolí. Byla velmi jednoduše řešená a zahrnovala luxusní prvky jako bazén s pergolou. Tato vila byla posledním Gočárovým počinem, co se staveb individuálního bydlení týče. Marie Benešová nevidí v její stavbě nijak významný počin: „Rovněž po vnější stránce výstavby je budova pro dobu svého vzniku sice dobrou, ale běžnou 36

zadávkovou architekturou, jíž nebyl vývoj obohacen.“95 Medova vila sice výrazně neobohatila vývoj české architektury jako celku, avšak na vývojově uzavřené Vysočině se zapsala nesmazatelně. Ve své době byla totiž tato vila v Humpolci unikát, vzhledem k velmi pomalému pronikání moderních architektonických směrů do okolí. Díky ní vzrostlo povědomí o trendech v tehdejší architektuře mezi zdejšími lidmi a v neposlední řadě obohatila vzhled města, do něhož vznesla nový, svěží prvek. Právě díky Otakaru Medovi a jeho vile se také Gočár ujal urbanistických zásahů v Humpolci a rozhodně tak přispěl k jeho rozvoji.

95

Viz. tamtéž, s. 172.

37

7. Vila Zdeňka Sochora Vila Zdeňka Sochora je považována za nevýznamnější počin Josefa Gočára v rámci funkcionalistických bytových staveb. Nachází se ve Dvoře Králové nad Labem a byla postavena v letech 1928 – 1930. Jejím objednavatelem byl Zdeněk Sochor, syn místního podnikatele Josefa Sochora, a velmi bohatý muž, takže si mohl dovolit do vybavení vily začlenit i spoustu technických vymožeností, jako byla například vrata u hlavní brány, která se dala dálkově ovládat z vnitřku domu, a podobně.96 Půdorys vily je ve tvaru latinského kříže a skládá se ze dvou kvadratických těles zapadajících do sebe. Vila je zasazena do svažujícího se terénu, čehož Gočár efektivně využil tak, že jihozápadní část domu nechal vystoupit nad terén a podepřel ji dvěma pilastry. Konstrukce stavby je železobetonová a celková dispozice se skládá ze suterénu, přízemí, a prvního patra. Členění domu je logicky uspořádané tak, že obytná část je situována do jižní části, zatímco prostory zajišťující provoz domu a ubytování služebnictva jsou v severním křídle. Přízemí a patro je ještě dále funkčně rozčleněno a to na prostory určené k dennímu obývání, které se nacházely v přízemí, a prostory v druhém patře, kde byly umístěny převážně ložnice, tedy sektor, který byl užíván převážně v noci. Všechna patra byla spojena vnitřním trojramenným schodištěm.97 K domu ještě náležela samostatně stojící garáž a rozlehlá zahrada s patrnými asijskými vlivy. Většinu zahrady zabírala plocha trávníku, kterou protínaly úzké chodníčky a doplňovala skalka se stromy a keři. Pro představu, jak vypadal dům po jeho dostavbě, jsou k dispozici dva mírně odlišné plány, a to z června a října roku 1928. Jejich srovnávání je uvádělo dalších kapitolách o jednotlivých částech domu, kterých se rozdíly týkají.

96

Viz. Lukeš et el., 2007, (poznámka 2), s. 103.

97

Viz Benešová, 1949, (poznámka 15), s. 163.

38

7.1 Zdeněk Sochor Objednavatel vily Zdeněk Sochor byl prvorozený syn podnikatele Josefa Sochora, který byl jedním z nejvýznamnějších továrníků v textilním průmyslu ve Dvoře Králové. Josef Sochor měl v tomto městě postavenou vilu, na jejíž stavbě se podílel i Josef Gočár. Jeho syn Zdeněk se narodil 4. října 1898 v Letovicích a později pomáhal otci s provozem továrny, zejména s obchodem, díky čemuž hojně cestoval po republice i mimo ni. V roce 1930 se oženil s Eliškou Hanlovou a o rok později převzal po svém otci vedení firmy společně se svými bratry Josefem a Stanislavem. Ve stejném roce byla také dokončena jeho vila, kam se s rodinou přestěhoval. Firma prosperovala a tak bratři mimo jiné zřídili její pobočku v irském Belfastu. Tento rozkvět však trval pouze do roku 1941, kdy jim byla firma zabavena Němci, protože bratři nemohli dokázat nežidovský původ z matčiny strany. Kvůli tomu se Zdeněk Sochor s manželkou a dvěma syny odstěhoval do Belfastu, kde jeho synové zůstali a on sám se ženou pokračoval do Švýcarska, kde se trvale usadil a kde se dožil úctyhodného věku devadesáti let.98

98

Viz. Kuhnová, 2011, (poznámka 27) s. 15-22.

39

7.2 Exteriér Vstupní průčelí je situováno východním směrem. Vchodové dveře jsou kryté terasou prvního patra. Její hmota, vystupující nad přízemí, je podepřena dvěma jednoduchými pilastry. Velmi zajímavým prvkem je zde vertikální pás oken, který kryje šnekovité schodiště, prostupující celým domem. Toto schodiště ústí do terasy, kde se vertikální se pás oken obtáčí kolem schodiště do půlkruhového půdorysu. Terasy pak vystupuje komín podpírající markýzu, která dále pokračuje, aby se dostala k dalšímu komínovému tělesu a vytvořila tak nápaditý a zároveň funkční prvek. Díky svažitému terénu se nám z východního pohledu naskýtá průhled z přízemí do suterénu, do něhož se jakoby propadá severní křídlo. Z tohoto pohledu se jeví celé přízemí jako terasa volně přecházející do zahrady a tento dojem ještě podporuje vydlážděná plocha před domem. Když se z přízemí z východní strany podíváme průhledem do suterénu, uvidíme v levé části směrem k jihu motiv dvojitého okna, který se ve stejném místě opakuje v každém patře. Dále pak vstupní dveře do suterénu a vertikální okno, které i v této rovině přivádí světlo na schodiště. Z jižního pohledu vidíme převážně jen přízemí a první patro. V přízemí ze stavby vystupuje středový rizalit, který je prosklený a tvoří tak malou terasu v prvním patře. V úrovni přízemí jsou v rizalitu umístěny dveře. Všechna okna jsou pásová a řešena horizontálně. V přízemí jsou z každé strany rizalitu dvě stejná trojitá okna a v patře se pak tento motiv opakuje a rytmicky se střídá po celé délce stavby, tedy kromě prostoru nad terasou, kde jsou umístěny dveře včleněné do pásu oken. Zábradlí terasy je zděné a zaručuje soukromí. Prostor před přízemím se díky svažitému terénu mění směrem na západ v terasu. Ze západního pohledu je průčelí trojosé, a to díky tomu, že je zde terén v nejnižší poloze. Přízemí vystupuje nad suterén v podobě terasy, která je podepřena pilastry. Tato terasa tedy působí dojmem dvojí úrovně – z jihu se jeví být v rovině terénu, ale ze západu se zdá, že je umístěna v patře. Suterén je ze západního pohledu zasunutý pod přízemím a tvoří tak další krytou terasu. Jsou zde také další vstupní dveře. Směrem vlevo se dostáváme ke křídlu, které je tvořeno tělem latinského kříže, jehož tvaru je i půdorys celého domu. V přízemí se nacházejí dveře a po celé délce se pak ve všech patrech opakuje motiv trojdílných pásových oken. Ze severního pohledu se terén svažuje vpravo. Na této straně není umístěno mnoho oken. Exteriér je prost všech zdobných prvků, což je vzhledem k funkcionalistickému pojetí vily očekávatelné, což ve své diplomové práci zdůrazňuje Marie Benešová: „Jako nový, 40

úžasně působící výtvarný element zde barva. V této vile je užití barvy jako formotvorného prostředku zvláště výrazné.“99 Fasáda domu byla převážně bíla, avšak místy tmavě ducovaná. Dláždění je z pískovce a jeho barva tak tvoří další díl barevné palety na domě použité. Doplňují ji bronzové tóny kovových rámů oken a dalším zajímavým prvkem je i použití zrcadlového skla na jejich výplně. Barevnost je tak působivá, leč nenásilná a rozhodně si ani v nejmenším neuzurpuje tak zásadní roli, jako v Gočárově období národního dekorativismu.

99

Viz. Benešová, 1949, (poznámka 15), s. 162

41

7.3 Interiér Jak už bylo řečeno, Zdeněk Sochor byl velmi bohatý podnikatel a tomu odpovídají i interiéry. Nábytek byl jednoduchý a elegantní, z jasanového a ořechového dřeva, skříně převážně vestavěné. V domě se objevují i štukové reliéfy. Na koncipování interiéru se velkou měrou podílel Gočárův spolupracovník architekt Josef Grus.100

Josef Grus (1893 – 1972) byl architekt a malíř a žák J. Gočára. Po válce krátce působil jako profesor na pražské VŠUP. 100

42

7.3.1 Suterén Suterén se převážně skládal z prostor hospodářských a těch, které souvisely s údržbou domu. Pod celým jižním průčelím se rozkládal sklep rozdělený do dvou místností, až na západní část, kde byl umístěný zahradní salónek. Na salónek navazovala místnost, do níž ústilo schodiště, po ní následovala prádelna. Zde už se dostáváme do severního křídla suterénu, kde měl svůj byt domovník. Nacházel se tu pokoj, kuchyň, spíž, předsíň a sociální zařízení. S těmito prostory sousedilo šnekovité schodiště. Zbytek místností měl provozní funkci, jako například ústřední topení. V nerealizovaném plánu z června roku 1928 byla ještě zakreslena sklepní místnost pod rizalitem v přízemí a prádelna byla menších rozměrů. Také byt domovníka zaznamenal drobné dispoziční odlišnosti.101

101

Viz. Ragulová, 2013, (poznámka 28) s. 47.

43

7.3.2 Přízemí V přízemí se kombinuje obytná část pro Sochorovu rodinu s užitkovou částí a prostory pro personál v severním křídle. Vstupními dveřmi se vešlo do užší

předsíně, která se

postupně rozšiřovala. Vpravo, směrem do severního křídla se odsud vcházelo na schodiště protínající celým dům, vlevo pak vedly dveře do haly. Hala byla bezesporu nejvelkorysejší místností v domě. Volně přecházela do jídelny, situované na západní stranu a pánského pokoje (neboli pracovny) na východní straně. Tyto prostory nebyly oddělené příčkami, ale pouze vhodně umístěným nábytkem, takže se nenarušil dojem kontinuálního prostoru. Ústilo sem také schodiště z prvního patra. Hned při příchodu z předsíně se naskytl pohled na celou místnost s velkým pásovým oknem na jižní straně domu a vstupem do zahrady. Po pravé straně stál jednoduchý nosný sloup bez ozdob. Tento sloup procházel celým domem a přecházel v oblý útvar lehce zapuštěný pod úroveň podlahy, čímž vyplňoval výklenek u schodiště. Do sloupu byla ještě vestavěna lavice a geometricky pojatý odkládací stolek, před nímž byl položen obdélníkový koberec s jednoduchými geometrickými vzory. Marie Benešová tento prvek popisuje jako odpočinkový kout.102 Přes celou jižní stěnu haly i přilehlých pokojů se rozprostíralo horizontální pásové okno, pod nímž bylo v hale umístěno piano a konferenční stolek. Z dalšího nábytku tu byla křesla se stolkem u schodů a lampa, vše velmi jednoduchých tvarů. Zbytek haly byl ponechán jako volný vzdušný prostor a tento dojem ještě násobil výhled na terasu. Pokoj pána, nebo také pánova pracovna, se naházela ve východní straně a od haly byla oddělena pouze jednoduchou prosklenou vitrínou na výstavu nádobí. Vitrína se při pohledu z pánova pokoje proměnila v knihovnu, přičemž druhá knihovna stála při severní stěně. Vybavení pánovy pracovny nechal architekt zhotovit převážně z tmavého ořechového dřeva103 a funkčně ji rozdělil. Hned naproti vchodu vystupovalo nad úroveň podlahy pokoje lehce zvýšené pódium s pohovkou a křeslem. Tento prostor měl velmi zajímavě řešené osvětlení, světlo sem totiž bylo vedeno ze stropu a procházelo prosklenou konstrukcí situovanou přesně nad pohovkou. Z ostatního vybavení se tu nacházely další dva stolky s křesly z ohýbaného dřeva. Na opačné straně haly, tedy v západní části domu, byla do jídelny. Zde opět koncept volně do sebe přecházejících místností nerozbíjela žádná příčka a jídelna tak byla od haly oddělena pouze plynovým krbem. Z jídelny se dalo vyjít na terasu a venkovní světlo sem přicházelo se tří stran. Uprostřed jídelny stál velký rozkládací stůl světlé barvy. Osvětlovací 102

Viz. Benešová, 1949, (poznámka 15), s. 175.

103

Viz. Ragulová, 2013 (poznámka 28), s. 47.

44

tělesa nad stolem byla jednoduchá a zapuštěná do stropu. Koberec pod stolem křesla tvořil další prvek minimalisticky pojatého vybavení jídelny. Z jídelny se dalo projít do severního křídla, které bylo funkčního charakteru a nacházelo se zde i ubytování pro služebnictvo. Místnost sousedící s jídelnou se nazývala přípravna. Byly tu umístěné skříně a zajímavá technická podpora - výtah na jídlo. Po přípravně následovala kuchyně, velmi jednoduše a účelně zařízená, kterou bychom se opět dalo dostat do předsíně v severním křídle. Kuchyně splňovala všechny prvky moderního vybavení - nebyla určena pro to, aby se zde trávil čas nebo se zde i jedlo, ale pouze pro přípravu pokrmů, takže zde nebylo žádné zbytečné vybavení ani dekorace. PO průchodu kuchyní následovala předsíň v severním křídle, z níž vedly dveře do místnosti s WC a umyvadlem a na šnekovité schodiště. Na konci severního křídla byly pak umístěné pokoje pro služebnictvo. V přízemí se také setkáváme s drobnými odlišnostmi mezi plány z června a října 1928. Ten dřívějšího data rozděloval pokoj pro služku na dvě samostatné místnosti a v tomto pokoji bylo také okno situováno na opačnou stranu. Tento plán navíc nepočítal s druhým vchodem do domu a terasu před dveřmi zobrazoval v menších rozměrech.104

104

Viz. Tamtéž.

45

7.3.3 První patro V prvním patře se nacházely výhradně ložnice a pokoje pro hosty. Přicházelo se sem schodištěm z haly v přízemí. Prvními prostorem byla chodba, která vedla celým prvním patrem a oddělovala od sebe jednotlivé místnosti. Ústilo do ní i šnekovité schodiště a na její druhé straně se dalo vyjít na terasu. Před tímto vchodem stál stolek se dvěma židlemi. První místnost v západní části byl snídaňový pokoj spojený s přípravnou v přízemí výtahem na jídlo. Pod oknem snídaňového pokoje situovaným na sever se rozkládala rohová pohovka s kulatým stolkem a dvěma elegantními polstrovanými křesly značky Thonet s kulatým opěradlem. Na polici nad pohovkou stála, mimo jiného, busta T. G. Masaryka. Snídaňovým pokojem se dalo projít do pokoje pána, dále do koupelny a do pokoje paní. Pokoj pána se nacházel na samém konci západní části prvního patra, jeho okna byla orientována na západ a jih. V této velmi elegantně zařízené místnosti stála jednoduchá postel s částečně vestavěnou skříní v jejím čele. Pod západním oknem se nacházel zajímavě řešený stůl, který splýval s parapetem, a u něj thonetovo křeslo s vyplétaným sedákem a opěradlem. Další vybavení sestávalo z pohovky, odkládacího stolku a vestavěných polic.Mezi ložnicí pána a ložnicí paní umístil architekt koupelnu, velmi jednoduše a zároveň velmi moderně řešenou. Stěny pokrývaly bílé dlaždice a součástí vybavení mimo vany a toalety s bidetem byla i osobní váha. Naproti oknům stála umyvadla, nad kterými byla otáčivá obdélníková zrcadla. Po koupelně následovala ložnice paní. Tato světlá místnost měla okna na jih a přístup na malý balkón. Postel se zaoblenými rohy byla částečně vestavěná, stejně jako v pokoji pána, a vzniklý výklenek byl dekorován zkratkovitým motivem květin. Vedle postele stálo vypolstrované křeslo. Noční stolek tvarově korespondoval se zaoblením postele. Zajímavým motivem byl reliéf zřejmě madony na stěně vedle postele. Z ložnice paní se dalo projít do dalšího pokoje, zřejmě dětského, s jednoduchou postelí a stolkem se třemi židlemi u okna. Tento pokoj navazoval na další místnost, která byla situována ve východní části domu a sousedila zřejmě s další koupelnou a toaletou, provedenou ve skromnějším měřítku. I v tomto patře došlo k drobné změně v plánové dokumentaci. Oproti plánu z června 1928 se rozšířil pokoj pána i pokoj paní.105

105

Viz. tamtéž.

46

7.4 Funkcionalistický klenot Dvora Králové Sochorovu vilu lze označit za velmi luxusní a skvěle řešený funkční obytný prostor. Důsledné rozdělení domu na jednotlivé sektory v závislosti na jejich funkci svědčí o tom, že se Gočár plně ztotožnil s myšlenkou moderního bydlení. Například sektor určený jako hospodářský, a také jako ubytování pro služebnictvo, měl vlastní sociální zařízení i vlastní schodiště, takže personál nezasahoval při starání se o chod domácnosti do prostoru určeného pro Sochorovu rodinu, pokud o to nebyl výslovně požádán. Místnosti byly logicky uspořádány s velkým důrazem na praktičnost, čemuž svědčí i rozličné technické vymoženosti, které byly součástí vybavení domu, jako například výtah na jídlo. Zařízení jednotlivých místností bylo elegantní a jednoduché a přesně odpovídalo účelu dané místnosti. Nábytek byl často vestavěný, ale v případě potřeby dané místnosti mobilní a či dokonce rozkládací a jednoduchý na údržbu. Do na svou dobu velmi moderně pojatých prostorů občas zasahovala zajímavá kompozice, která ale nepostrádala svou funkční úlohu, jako například odpočinkový kout na začátku haly v přízemí: „(…) jeho výtvarnou funkcí jest vyplnit lichoběžník prostoru pod širokým halovým schodištěm a zároveň v jemné křivce vedenou kulisovou stěnou, která jest součástí této kompozice, čelit přímému spojení komunikační neútulné předsíně a obytné haly, řešené jako ústřední životní denní prostor celé vily“106 Provedení interiéru také usnadňovalo úklid a velká okna zaručovala dostatek vzduchu a denního světla. V roce 1938 se Sochorova rodina z vily odstěhovala. Zdeněk Sochor si zřídil v Irsku pobočku své firmy a vzhledem k vypuknutí 2. světové války se rodina do vlasti už rodina nevrátila. Poté začaly přestavby, které vilu postupem času znehodnocovaly. Nejprve přešla pod majetek lesní správy, která si zde zřídila kanceláře a vyměnila bronzové rámy oken za dřevěné. Poté si tu zřídil své sídlo Dům pionýrů. V 70. letech na západní straně domu vznikl sklad, který byl na koci 80. let zbořen a následně přestavěn na dílnu a sociální zařízení. Dále pak pro provoz Domu pionýrů vzniklo na pozemku hřiště, opěrná zeď a skleník. V roce 1993 začala hospodářská část domu sloužit jako mládežnická ubytovna. Další změnou v exteriéru bylo zasklení spodní části vstupního průčelí. V dnešní době v budově sídlí Dům dětí a mládeže. Interiéry se až na několik málo původních prvků nedochovaly.107

106

Viz. Benešová, 1949, (poznámka 15), s. 175.

107

Viz. Ragulová, 2013 (poznámka 28) s. 47.

47

7.5 Od Dvora Králové po Humpolec Sochorova vila je na první pohled mnohem složitější kompozice a větších rozměrů než vila Medova. Logicky se tato skutečnost odvíjí od finančního zázemí obou podnikatelů, kteří se shodou okolností pohybovali ve stejném oboru, tedy obchodu s textilem. Zatímco Medova vila v sobě skrývá i částečně prostory pro provoz jeho živnosti, Sochorova vila je čistě obytného charakteru. Co do složitosti provedení celé stavby vychází Medova vila ze srovnání jako jednoznačně jednodušší a méně nákladná. Je postavena na relativně rovné ploše, takže se architekt nemusel vypořádávat s rozdíly v terénu, pod jehož úrovní je jen suterén a část přízemí. Zatímco Sochorova vila je složena ze dvou kvádrů, z nichž je každý položený v jiné rovině, takže z jednotlivých stran budova působí, jako kdyby měla jiný počet pater. Určitou paralelu je ale možno mezi oběma stavbami najít. Je jí architektova hra se zasazením jednotlivých patek do celkové hmoty budovy. Jedinečnost Medovy vily z tohoto faktu těží především, na rozdíl od té Sochorovy, kde je jejím signifikantním prvkem ona terénní různorodost. Avšak prvek posunutých pater se objevuje i v architektuře vily Sochorovi, například předsazením přízemí nad suterén, čímž vzniká terasa. V obou případech jsou tato horizontálně vychýlená patra podepřená jednoduchými pilastry. Fasáda obou staveb je bíla a hladká, avšak objevuje tu i prvek výrazné kontrastní barevnosti. U Medovy vily je to tmavočervená barva celého přízemí a detailů jako jsou okenní rámy, u Sochorovy vily se objevují kovové bronzové rámy, zrcadlová skla a místy ducovaná fasáda. Na úrovni exteriéru obou staveb, lze najít další spojovací prvek, a to řešení pergoly na střešní terase. Markýzu pergoly Sochorovy vily podpírají komínová tělesa, což dává tomuto provedení funkčnost a zároveň jde o zajímavý detail. Markýza na terase Medovy vily je pak podepřená prodloužením jedné stěny vybíhající nad úroveň terasy. U dispozičního řešení obou vil je samozřejmě zdůrazněna hlavně funkčnost. Zatímco Medova vila má funkčně rozdělena jednotlivá patra, Sochorova vila krom tohoto členění je dle způsobu užívání rozdělena i na severní a jižní křídlo. Tedy zatímco továrník Med měl v přízemí prostory pro svou firmu a první a druhé patro bylo obytné, Zdeněk Sochor měl svůj dům rozdělen složitěji, avšak rozhodně ne méně funkčně. Zásadní roli zde hrálo dělení domu na severní a jižní křídlo, přičemž jižní bylo určeno pro potřeby rodiny a severní sloužilo hospodářským účelům a pro služebnictvo. Toto členění platí napříč všemi patry. Dále byly prostory rozlišeny podle doby jejich užívání, tedy na denní, které se nacházely v přízemí, a noční v prvním patře, kde byly ložnice. Pro Sochorovu rodinu to znamenalo velmi usnadněný 48

provoz domu, protože nemuseli ve dne vůbec procházet ložnicemi a mohli se tak pohybovat pouze v přízemí či na terasách, aniž by byli nuceni procházet intimními prostorami. Menší Humpolecká vila neměla dispozice členěné podle doby užívání pomocí pater, ale pomocí jednotlivých sektorů v rámci jednoho patra, situovaných na světové strany. Ložnice architekt umístil k západní straně, tedy lehce stranou od prostor určených k dennímu obývání, aby obyvatelé tohoto domu, stejně jako obyvatelé Sochorovy vily, přes tyto prostory nemuseli ve dne přecházet a mohli je používat pouze k odpočinku. U obou vil zabírala, krom několika pokojů, největší prostor nejvyššího patra velká terasa. Avšak místnosti v Medově vile byly v tomto patře spíše rekreačního charakteru nebo sloužily jako ubytování služebnictva, naproti tomu v nejvyšším patře Sochorovy vily jsou pouze ložnice. Na terasu se dalo bez problému dostat, aniž by se muselo vstoupit do těchto intimních prostor. Toto uspořádání vyplývá z toho, že královédvorská vila je podstatně rozlehlejší než ta humpolecká. Co se vybavení týče, nemáme k dispozici mnoho podkladů pro srovnávání, protože se na rozdíl od Sochorovy vily nezachovala téměř žádná fotografická dokumentace vnitřních prostor vily Medovy. Můžeme jen s jistotou říci, že do obou vil architekt umístil nábytek z ohýbaného dřeva. Oběma vilami vede stěžejní schodiště procházející téměř celým domem a spojující jednotlivá patra. V Medově vile začíná toto schodiště v suterénu a pokračuje přízemím až do prvního patra. Odsud se pak do druhého patra se dalo dostat pomocí druhého schodiště, postaveného ve východní části domu. Sochorova vila je protknutá trojramenným schodištěm ze suterénu až po první patro, ale je tu ještě umístěno šnekovité schodiště v severním traktu, užívané převážně služebnictvem. Jak už je ve funkcionalistické architektuře velmi častým jevem, u obou domů se objevuje výrazný motiv horizontálního pásového okna. Téměř výhradně tato okna vedla do nejreprezentativnějších místností domu, popřípadě do ložnic. Obě vily mají průčelí s nejdominantněji zastoupeným počtem pásových oken situované na jih. Královédvorský kraj nebyl tak izolovaný, jako Vysočina, kde i jednodušší Medova vila vzbudila ve své době velký rozruch, avšak nákladnější a dalo by se říci i luxusnější vila Sochorova se dodnes řadí k funkcionalistickým klenotům Dvora Králové.

49

8. Prostorové koncepty Josefa Gočára Prostor je velmi nesnadno uchopitelný pro analýzu, jelikož se nedá tak dobře pojmout smysly jako například hmota nebo barva, prostor nabízí spíše zážitek, prožitek, pocit. Avšak i přes neurčitost pojmů, se kterými pracuje, je možné prostor zkoumat analyticky, i když možná nepřímo. Lze si totiž vypomoci analýzou složek, jež prostor utvářejí, tedy těch, které již jsou uchopitelné zrakem i hmatem. V dalším textu je tedy podrobněji rozebírán nejprve půdorys, pak podlaha, následně vnější zdí, vnitřní zdí, strop, dveře, okna, světlo, barva a nakonec nábytek. Tyto složky mohou na rozdíl od prostoru existovat samy o sobě a není tedy upozaďována jejich primární funkci. Naopak pokud se jejich primární funkce sjednotí, utvoří právě prostor.108 Z dostupných materiálů a dobových fotografií je vytvořena částečná charakteristika prostoru, který Josef Gočár ve svých stavbách funkcionalistického bydlení vytvořil. Jelikož je tato práce převážně o Medově vile, je její obytný prostor rozebírán primárně, a následně porovnáván se Sochorovou vilou, která je právě pro tento účel do práce začleněna. Z důvodu chybějící fotografické dokumentace interiéru Medovy vily nebude tato charakteristika proveditelná u všech prostorotvorných složek v takové míře, jakou by si žádala. V těchto případech jsou nápomocné fotografie interiéru Sochorovy vily. Některé prvky jsou porovnávány i s vilami na Babě, a to v případě, kdy je prvek nápadně podobný s oběma výše zmíněnými stavbami nebo naopak něčím výrazně vybočující z konceptu.

108

Viz. Kudělka, 1931, (poznámka29), s. 59 – 71.

50

8.1 Půdorys Většina Gočárových obytných staveb funkcionalistického období má jako základní tvar svého půdorysu čistý pravoúhelník. Nejinak je tomu u Medovy vily, jejíž půdorys je obdélníkového tvaru, s nepříliš zdůrazněnou delší stranou. K tomuto základnímu tvaru je ještě na západě přidán formou přístavku taktéž obdélníkový, drobný objekt s funkcí garáže. Tyto přístavky se objevují i u Gočárových domů v kolonii Baba, kde se také buď jedná o garáž, nebo je jejich funkce hospodářská. Další variantou, kdy z jednolitého pravoúhelníku vystupují další části, je jakési protažení jedné místnosti z celkového pravidelného půdorysu. I toto řešení se objevuje na Babě. Půdorysy ostatních Gočárových staveb jsou převážně obdélníky, jen Sochorova vila z tohoto konceptu vybočuje. Její půdorys je složitější soustavou dvou kvadratických těles zasazených do sebe, které tvoří půdorys latinského kříže. Také je zde jako u jediné ze staveb sledovaného období zaoblené nároží nosné zdi a použit rizalit. Na rozdíl od Medovy vily a vil na Babě u této vily není garáž začleněna do celkové hmoty stavby, ale je postavená volně. Nicméně půdorys je vždy a u všech staveb promyšleně navrhnut v souladu s funkcí domů a maximálně tuto funkci respektuje. Místnosti do sebe logicky přecházejí a utvářejí tak dojem stavby, kde má vše své opodstatnění. Všechny Gočárovy funkcionalistické domy jsou vícepodlažní a půdorys jednotlivých pater se od sebe liší. Medova vila není výjimkou a každé podlaží má trochu jiné dispozice, protože jednotlivá patra jsou horizontálně posunuta. Celkový obrazec, ze kterého se půdorys skládá, vždy odpovídá vnitřnímu logickému uspořádání prostor. Formát těchto podlaží se také liší. Místnosti Medovy vily jsou buď spojovány pevnou příčkou, nebo dvě funkčně odlišné prostory splývají v jeden celek, jenž je rozdělen pouze nábytkem. Tak je tomu v hale v prvním patře, do níž je vložena knihovna, a přes kterou se zároveň vcházelo na terasu. Tento koncept již předtím Gočár použil ve vile Zdeňka Sochora ve větším měřítku – halu propojil s jídelnou a pánským pokojem. Plocha haly se tak postupně rozvíjela do dalších dvou místností umístěných po pravé a levé straně centrální haly. Takovýto spojený prostor se objevuje i u vil na Babě (Glűcklichova vila) a vždy se týká obytné části domu, konkrétně haly, k níž přiléhají další místnosti, které jsou výjimečně i prostorově v jiné úrovni. U Glűcklichovy vily je hala propojena v jeden prostor s jídelnou a od nich je posuvnými dveřmi oddělen ateliér. Toto řešení nabízí ještě větší prostorovou variabilitu. Velmi působivá je Gočárova koncepce posunu jednotlivých pater. Medova vila má předsunuté první patro nad přízemí a druhé patro naopak zapadlé do celkového rozložení stavby. Díky tomu dům získává plasticitu a předsunuté patro kryje vchod umístěný v přízemí. 51

Horizontálně posunutá patra se týkají i Sochorovy vily, kde se tímto způsobem vytvořila krytá terasa se vstupními dveřmi do přízemí. Medova vila z části i díky prostorovému rozvržení pater má dvě terasy, konkrétně v prvním a druhém patře. S výjimkou Mauhleho vily a vily Mojžíše-Loma se v každém ze sledovaných domů nacházejí dvě terasy. Krom jejího umístění v rámci posunutého patra, Gočár řešil terasy tak, že se zdá, jako by byla tvořena vyříznutím jednoho pole z hmoty domu (vila Mojžíš-Lom) nebo jde o terasu v přízemí, která volně splývá v s plochou zahrady (Sochorova vila). Schodiště v Medově vile je koncipováno jako jedno stěžejní, které vede celým domem od suterénu po první patro a z prvního do druhého patra vede ještě jedno, které je umístěné v jiné části domu. Sochorova vila má také dvoje schodiště, avšak zde má každé na rozdíl od Medovy vily odlišnou funkci. Hlavní schodiště slouží pro obytnou část domu a ústí do haly, kdežto druhé schodiště je šnekovité a je určeno pro služebnictvo. Tento koncept stěžejního schodiště procházejícího celým domem se objevuje i u vil na Babě (vila Mojžíše-Loma, Kytlicova vila, Mauhleho vila). Výjimečně schodiště také vystupuje z interiéru a vytváří tak funkční a zároveň výtvarný prvek (Glűcklichova vila).

52

8.2 Podlaha Obrys podlahy se téměř vždy nerovná obrysu místnosti. Většinou je na několika místech zastavěn vestavěným nebo volně loženým nábytkem. Zařízení Medovy vily je často vestavěné a plochu podlahy zde kromě mobiliáře narušuje i volně ložený železobetonový sloup, tedy konkrétně v hale v prvním patře. Tento dům má podlahy ve všech místnostech ve stejné rovině. Jinak je tomu ale u vily Zdeňka Sochora. Tam se objevuje členění podlahy do více úrovní formou vyvýšeného podia v rámci jedné místnosti (pánský pokoj). Tato víceúrovňovost dodává prostoru celkovou otevřenost, ale zároveň lehce odděluje jednotlivé funkční celky, popřípadě na tyto celky upozorňuje. Rozdílná úroveň však v Sochorově vile není jen záležitostí prostoru jedné místnosti, ale objevuje se i jako prvek oddělující dvě účelně odlišená křídla v rámci jednoho podlaží (předsíň v prvním patře). Podlahy jsou tvořeny xylolitem, na němž je buď linoleum (Sochorova vila) nebo výlisky (Mauhleho vila, Kytlicova vila) a místy doplněné koberci s jednoduchým vzorem.

53

8.3 Vnější zeď Vizuální elegance Medovy vily je založená na hladkém bílém zdivu, výlučně udávaným přímkou a pravým úhlem. V rámci toho, že jednotlivá patra bývají na různých úrovních posunuta, zeď toto zalomení kopíruje, což je nejvíce patrné při vstupním průčelí orientovaným na jih a otevírajícím se do náměstí. Dům tedy působí velmi plasticky. Avšak v rámci průčelí otevřeném do zahrady, které tedy není vystaveno tolik na odiv, je zeď prostorově nečleněná a její kontinuitu narušují jen otvory pro okna či dveře. V přízemí první třetiny domu zadního průčelí je plocha zdi dokonce neporušená úplně. Důvod opět vyplývá z vnitřního uspořádání – v těchto místech je situován sklad zabírající dvě patra. Spodní sokl vily má kamenný obklad a výrazným prvkem je tmavé kolorování přízemní části domu. Rozměry jednotlivých ploch zdi jsou určeny rozmístěním oken (často nepravidelným) a dveří či balkónů. V nárysu v rámci jednotlivých pater či jejich předsazených částí se zeď jeví jako souvislá, přesně pravoúhle ohraničená. V prvním a druhém patře je protaženou plochou zdi tvořeno zděné zábradlí terasy a v druhém patře je takovýmto protažením vytvořena markýza. Pravoúhlé tvary se téměř výlučně vyskytují u všech sledovaných staveb, s výjimkou vily Zdeňka Sochora, která má při vstupním průčelí jedno zaoblené nároží. Spodní sokl je u ostatních staveb obložen mimo kamenný obklad také kyklopským zdivem (Blűmelova vila, vila Mojžíše-Loma, Glűcklichova vila) avšak převládající barva fasády je bílá. Markýzy se objevují i u ostatních staveb a jsou buď horizontálně začleněny do zdiva s funkcí krytí vchodu (Glűcklichova vila) nebo stejně jako v případě Medovy vily jsou řešeny protažením zdi. U vily Zdeňka Sochora je markýza začleněná mezi komínová tělesa.

54

8.4 Vnitřní zeď Při příchodu do domu je zeď vnímána intenzivněji než podlaha čí strop, určuje totiž působení prostoru, jeho plynulost či uzavřenost, vymezuje hranice. Vnitřní zdivo Medovy vily je vždy pravoúhlé, jeho půdorys je určen linií podlahy a stropu. Tento půdorys je však rozložen do několika úrovní určených předsazenou vrstvou nábytku, ať už vestavěného nebo volného. Kontinuitu zdi pak narušují otvory oken a dveří. Vnitřní zdivo Medovy vily má ve všech místnostech jednotnou výšku, protože zde nebyla umístěna žádná vyvýšená pódia či změněné úrovně jednotlivých místností. Co se týče materiálu, jedná se o omítnutou cihlovou stěnu, minimálně v jedné místnosti obloženou částečně tmavým dřevem. Bohužel se nedochovalo více fotografií dobových interiérů Medovy vily, není možné se tedy více vyjádřit k podobě vnitřního zdiva. Oproti tomu u Sochorovy vily se fotografie interiéru dochovaly a tak mohou o vnitřním zdivu říci podstatně více. Na první pohled je Sochorova vila složitěji členěna než ta Medova a tomu odpovídá i vnitřní zdivo, které je lehce členitější. Drtivou většinou je udáváno také pravým úhlem, až na jedno zaoblení a několik málo zkosených rovin. Plocha zdi se také někdy přetváří v polosloupy nebo se rozkládá do různých vestavěných objektů, vyplňujících výklenky, a její kontinuitu narušují kromě otvorů oken a dveří různé niky. Její výška se místy mění buď v rámci změněné úrovně jednotlivých místností, nebo vystouplým podiem v rámci jediné místnosti. Objevuje se i prvek reliéfu (pokoj paní). Dochází místy také k určitému otevření zdi, kdy jednotlivé funkční sektory jednoho pokoje jsou odděleny podle účelu jakousi poloviční zdí, k níž je přistaven nábytek, nebo která vychází ze stopu a podlahy již nedosahuje (pánský pokoj). Takovýto prvek dává místnosti otevřené vyznění a zároveň prakticky rozděluje prostorovou strukturu. Barva omítky je převážně bílá, místy tmavě kolorovaná nebo obložená dřevem jako v případě Medovy vily. Takovýto obklad má vliv i na celkové vnímání prostoru, tmavé dřevo ho činí uzavřenější. Na Babě se objevuje i prvek mobilní vnitřní stěny, kdy tato stěna tvoří jakési posuvné dveře a tak nabízí velkou variabilitu prostorových dispozic (Glűcklichova vila).

55

8.5 Strop Strop opakuje linii podlahy, avšak tolik do něj nevstupuje hmota nábytku či nástupu schodiště jako je tomu právě v případě podlahy. U Medovy vily opět nastává problém s nedostatečnou dokumentací pro charakteristiku stropu, ale i v tomto případě se můžeme podívat na formu stropu u vily Zdeňka Sochora. V této stavbě plochu stropu zmenšují občasné římsy a jednolitost narušují osvětlovací tělesa, jejichž rozmístění napovídá o rozložení nábytku i samotných prostor, které se pod ním nacházejí. Z důvodu funkčního rozložení místností na jednotlivé části, nejsou osvětlovací tělesa umístěna vždy ve středu místnosti, ale logicky kupříkladu nad stolem. Světlo je zajímavě vedeno v pánském pokoji Sochorovy vily stropem skrze mřížku, která je umístěna nad vyvýšeným podiem. Tento prvek spolu s vyšší rovinou podlahy tuto část zdůrazňuje a lehce odděluje, avšak zároveň nebrání otevírajícímu se prostoru. Strop tedy není všude jen jakýmsi poklopem položeným na zdech, ale dalo by se říci, že je místy pokračováním zdi a svým pojetím plní i výtvarnou funkci. Z dostupných materiálů je vidět převážně světlý strop bez dekorací, jakými jsou například obložení či výraznější barvy.

56

8.6 Dveře Dveře mají buď funkci oddělovací, tedy uzavírají prostor jednotlivých místností, nebo funkci částečně spojovací, kdy jsou prosklené a dva vymezené prostory propojují skrz světlo jimi procházející. Díky tomuto svému účelu dávají tušit, že za pokojem, v němž se nacházejí, se rozvírá ještě další prostor, jehož dispozice lehce naznačují. Dále mají funkci estetickou a osvětlující, která se v určité rovině prolíná s funkcí spojovací. Typy dveří je možné také rozdělit na vnitřní a vnější, tedy vnitřní jakožto umístěné mezi místnostmi a vnější, které propojují stavbu s jejím venkovním prostředím, což jsou dveře vchodové a dveře na balkon či terasu. V Medově vile se vchodové dveře objevují třikrát, ale jsou tu zastoupeny i dveře se všemi výše zmíněnými účely. Nejčastější typ dveří jsou dveře závěsné, jednokřídlé. Ty oddělují jednotlivé pokoje, převážně v obytných částech domu. Dalšími jsou dvoukřídlé dveře. Ty se v prvním patře nevyskytují ani jednou, zato jsou poměrně hojně zastoupeny v přízemí, kde sídlila Medova firma. Hned první, tedy vchodové dveře jsou dvoukřídlé. Z předsíně, do které tyto dveře ústí, vedou do ostatních místností také dvoukřídlé dveře. Tento typ dveří se pak opakuje v hale a vzorkovně, která přechází do skladu. Volba tohoto typu dveří byla opodstatněná, jelikož dvoukřídlé dveře jsou širší a dovolovaly by skrz sebe manipulaci s většími předměty, v tomto případě s balíky se zbožím. Pro tento účel byly ještě umístěny druhé vstupní dveře v severním průčelí, také dvoukřídlé. V prvním patře vily, konkrétně v hale, se objevují velké prosklené dveře. Jsou umístěny v severní stěně oddělující halu a obývací pokoj. V tomto případě dveře, na rozdíl od stěny, halu a obývací pokoj neoddělují, ale spojují, protože i když jsou zavřené, proniká jimi jižní světlo do haly, která není jinak výrazně samostatně osvětlena. Zároveň svým umístěním přidávají do obývacího pokoje zajímavý estetický prvek. Gočár zde také pracuje s konceptem vložené, polozavřené místnosti, do které z místnosti hlavní nevedou dveře a místo nich je jakoby vynechána jedna stěna. Sochorova vila se od té Medovy, co se rozvrhnutí dveří týče, mnoho neliší. Schéma „vynechaných dveří“, které dávají prostoru větší vzdušnost a postupně ho otevírají, se zde objevuje častěji. Takovéto chybějící dveře nahrazují funkčně ty prosklené a prostory místností se tak ještě více prolínají. Podle plánů se zdá, že v Sochorově vile nebyly žádné dvoukřídlé dveře. I u vil na Babě nacházíme podobné provedení dveří, výjimku tvoří Glűcklichova vila, kde dveře supluje posuvná stěna.

57

8.7 Okno Pokud mají dveře jako svou primární funkci spojovat či oddělovat (záleží, z jakého úhlu pohledu je problém nazírán), má okno jako svou hlavní funkci vést světlo. Při umisťování oken v Medově vile toto Gočár samozřejmě měl na zřeteli a díky právě této zásadní funkci okna situoval i místnosti podle orientace na světové strany. Ve vile se vyskytuje několik typů oken. Většina z nich měla zajímavě řešené okenní rámy – vnitřní byl natřen bíle a vnější tmavočerveně, tedy stejnou barvou, jaká se objevuje na fasádě v přízemí, což je v rámci celé stavby zdůrazňovalo. Nejpočetnější skupinu tvoří okna pásová, která se dále dělí na velká, obdélníkovými tabulkami tvořená okna, a na menší, která jsou tvořena tabulkami svým tvarem blížícími se čtverci. Ta první jsou situována do obytných prostor, zejména do obývacího pokoje a ložnic, tedy prostor, které si vyžadují díky své funkci prosvětlenost. Pásová okna, která se vinou často po celé stěně místnosti, prostor více otevírají směrem vně stavby. Malá pásová okna vedla většinou do suterénu, tedy do hospodářské části. Dalším typem okna je trojité obdélníkové okno, často spojené s dveřmi na terasu. Je vsazeno jen do severního průčelí a ústí buď do prostoru, kde sídlila Medova firma, nebo do kuchyně, tedy do místností, v nichž se vykonávala nějaká pracovní činnost. V severním průčelí v prvním a druhém patře se také opakuje koncept malého dvojokénka v těsném sousedství jednoduchého okna stejných rozměrů. Tyto malé okenní systémy vedou do místností s WC, která sousedí buď s šatnou nebo s koupelnou, tedy do velmi intimních prostor, které si žádají izolování od vnějšku celé stavby. Pásová okna Gočár pojal ale i jako vertikální, prostupující dvěma patry a osvětlující schodiště. Před užitím tohoto konceptu v Medově vile ho použil i na Sochorově vile, kde vertikálním pásem obtočil v křivce šnekovité schodiště v severním křídle. Objevují se zde všechny zmiňované typy oken. Jen na Babě, konkrétně u vily Mojžíše-Loma pásové okno použito není. Můžeme říci, že umístění různých tvarů a typů oken u všech staveb Gočárova funkcionalistického bydlení mělo své logické opodstatnění, z hlediska funkce prostorů, do nichž tato okna ústila, a jejich náročnosti na intenzitu světla.

58

8.8 Světlo Světlo je prostorotvorná složka, která se dá rozdělit z hlediska zdroje a z hlediska funkce. Z hlediska zdroje jde o dva základní typy – světlo přirozené a světlo umělé. Z hlediska funkce se pak jedná o světlo osvětlovací a světlo jako tvárný prostředek, a v případě této funkce se rozdíl mezi osvětlovacím a prostorotvorným účelem světla často stírá. U jednotlivých místností jde o světlo, které má primárně osvětlovat, nebo místnosti vtisknout individuální ráz. U prostorového jádra, kde jsou proti sobě části, které nejsou světelně uzavřené, obě funkce splývají.109 Takovýmto příkladem je v Medově vile obývací pokoj a hala, do níž je právě z pokoje vedeno jižní světlo procházející pásovými okny. Hala je ještě osvětlena menším oknem ze severu a spojení obojího dává místnosti určitou intimitu, ale zároveň i dává tušit, jaký prostor kolem haly následuje. V jednom případě, kdy je do obývacího pokoje vložena knihovna, je světlo vedeno z jedné místnosti do druhé, aniž by muselo procházet překážkou v podobě transparentních dveří. Jde tedy z části o jakési rozvinutí předchozího prvku. Gočár právě z důvodů proudění světla orientoval celý dům a potažmo i dispozice vnitřních prostor podle světlových stran. Ložnice a obývací pokoj jsou situovány k jihu a do prvního patra, a jsou tedy velmi světlé a budí dojem vzdušnosti. Oproti tomu účelově zřízené prostory jako toaleta či koupelna, které nejsou tolik náročné na světelnost, a spíše naopak si žádají určitou intimitu, navrhl Gočár do severní části domu, navíc orientované do zahrady. Zda světlo procházelo přes záclonu a bylo tedy difuzní a jakoby změkčené, nemůžeme v případě Medovy vily říci. Světlo vedené na schodiště pomocí vertikálního pásového okna mělo také své funkční opodstatnění, protože tímto způsobem byl osvětlen celý prostor schodiště od jeho stupňů až po strop, což usnadňovalo pohyb a orientaci v prostoru. Faktor, který, byť nepřímo, působí na světelnost prostor, je obložení stěn. Jediné doložitelné obložení z tmavého dřeva v Medově vile je severní stěna haly pod schodištěm. Tmavé dřevo působí elegantně, ale neodráží světlo, takže prostor by mohl působit velmi tmavě. Toto však je vyřešeno tím, že naproti obložené stěně jsou umístěné prosklené dveře vedoucí světlo a vyvažující tmavou barvu obkladu. Informace o rozložení umělého osvětlení nejsou k dispozici. Ve vile Zdeňka Sochora je proudění světla nápaditější. Krom stejného orientování prostor i celé stavby podle světových stran v závislosti na potřebě intenzity a podoby světla, použil Gočár i jiné prvky vedení světla. V první řadě jde o volněji propojené místnosti, které

109

Viz. tamtéž, s. 66.

59

nejsou oddělené dveřmi a světlo, jehož zdrojem jsou různě orientovaná okna, může volněji proudit celým obytným prostorem. Setkáváme se zde i se světlem vedeným proskleným průzorem ve stropě, které dopadá na vyvýšené pódium umístěné pod tímto průzorem. Zajímavě a zároveň maximálně efektivně je řešeno světlo v koupelně, kdy jsou zrcadla umístěna těsně před okny, a tím pádem zaručovala přímé proudění světla na tvář člověka stojícího před zrcadlem. Zároveň světlo po celé koupelně lehce rozptylovala, takže prostoru dodávalo i určitou intimitu. Rozptyl světla také zajišťovaly záclony v ložnicích. Tmavé obložení v pánském pokoji světlo sice lehce pohlcovalo, avšak díky tomu, že bylo aplikováno v místnosti bohatě osvětlené, bylo toto pohlcení kompenzováno a místnost tak nebyla příliš tmavá. Umělé světlo bylo přiváděno do vily Zdeňka Sochora jednoduchými osvětlovacími tělesy bez dekorace. Jejich rozmístění bylo logické, tedy nad určitými funkčními celky dané místnosti. Například v již zmíněné koupelně bylo osvětlení připevněno nad zrcadla a v noci tedy suplovalo denní světlo ze stejného místa. Orientace staveb podle světových stran a použití určitých typů oken zaručovala požadované rozložení světla podle účelu jednotlivých místností.

60

8.9 Barva Interpretace barevné palety, jež se týká Gočárových sledovaných staveb, je velmi nesnadná, jelikož interiéry konkrétně Medovy a Sochorovy vily jsou dnes kompletně změněny. V prvním případě se nedochovaly téměř žádné fotografie, v druhém případě jde o fotografie pouze černobílé, jež toho o barevnosti mnoho neřeknou. Avšak mohou přiblížit valérování barev, tedy stupeň světla v nich. Co se vnitřku stavby týče, barevnost je buď přirozenou vlastností materiálu, tedy například dřeva či kovu, nebo je mu dodána uměle. Zde je nasnadě uvést například barevný nátěr některých zdí nebo volba barevnosti textilií, jako například koberců nebo polstrovaní křesel. Obecně lze říci, že vila Zdeňka Sochora je světlý prostor, s občasným kontrastním tmavým obložením zdí, nátěru zdí nebo materiálu, ze kterého byl vyroben nábytek. Stěny jsou převážně bílé a touto barvou jsou provedeny i kachličky a zařízení v koupelně. Zajímavé je odlišné barevné nebo spíše valérové provedení pokoje pána a pokoje paní. Pokoj pro ženu je veden ve světlých tónech se světlým nábytkem, záclonami a kobercem. Naopak pokoj pána je tvořen tmavým nábytkem a tmavým obložením. Toto provedení koresponduje s dobovým genderovým rozdělením, kdy se celkově se ženami a jejich pokoji spojovaly světlé barvy a s muži barvy tmavší, výraznější.110 Co se týče barvy fasády, u všech staveb tohoto Gočárova období převažuje v drtivé většině bílá. Na Medově vile ještě použil kontrastní tmavočervenou barvu přízemí a vnějších okenních rámu a o odstín tmavší kamenné obložení části suterénu a přízemí než je barva fasády. Exteriér Sochorovy vily také obsahuje barevné prvky, konkrétně bronzové rámy oken, místy ducovanou fasádu a zrcadlová skla. Obecně se Gočárovy funkcionalistické stavby vyznačují umírněnou barevností, a to jak uvnitř tak vně. V interiéru je využíván prvek kontrastu bílé zdi a tmavého obložení, popřípadě místy tmavšího nátěru stěny. Jinak Gočár používal převážně světlou paletu, která podporovala vzdušnost prostoru a jeho postupné otevírání.

110

Například i Kotěra toto barevné rozlišení ve svých stavbách používal, viz. Ladislav Zikmund-Lender, Dílo

Zrající v tichu: Vrcholná tvorba Jana Kotěry 1908-1914, diplomová práce, seminář dějin umění, FF MUNI, Brno 2014.

61

8.10 Nábytek Nábytkové vybavení Gočárových funkcionalistických domů, nebo i nábytek všeobecně, lze rozdělit na imobilní a mobilní. Do první skupiny patří vestavěný nábytek, jakým jsou skříně či policové dílce, které jsou přímo zapuštěny do stěn, nebo ty nábytkové díly, které jsou spjaty s celkovou architekturou. V tomto případě jde o ty části, které stojí při zdi a vytváří tak s ní její další půdorysnou vrstvu.111 Do skupiny mobilního nábytku pak řadíme ty části, které jsou umístěny v prostoru, a lze s nimi do jisté míry volně pohybovat, jako například stoly, konferenční stolky, židle nebo křesla. V případě Medovy vily o původním nábytkovém vybavení nemůžeme říci téměř nic. Víme pouze to, že zde byl použit nábytek z ohýbaného dřeva a police či čela postelí byly často vestavěné. Mobiliář Sochorovy vily je zdokumentovaný lépe. Imobilní nábytek spíše převažuje nad tím mobilním a místy má oddělovací funkci, kdy tvoří předěl jednotlivých místností. Police a knihovny jsou většinou vestavěné, stejně tak jako čela postelí. Tento typ nábytku je většinou pravoúhlých tvarů, jen minimálně se objevuje zaoblení. Co se týče mobilního nábytku, vyskytuje se zaoblení častěji, a to v podobě opěradel židlí či madel křesel112. Tento typ nábytku je převáženě světlé barvy. Rozdílné pojetí nábytku je možné sledovat mezi pánským a dámským pokojem. Zatímco u pokoje, v němž měl nejvíce času trávit muž, převažuje tmavý, vestavěný, hranatý nábytek, v pokoji určeném pro ženu je nábytek světlý, se zaoblenými hranami a vizuálně vzbuzující pocit útulnosti a měkkosti. V pokoji paní je také oproti pokoji pána umístěna na zdi ve výklenku jemná květinová dekorace a reliéf madony s dítětem, tedy motivy obecně se vztahující k ženskosti. Celkově se Gočár snažil své stavby příliš nezahltit nábytkem či nějakými zbytečnými dekoracemi. Díky tomu prostor působí vzdušně a může se do sebe navzájem prolínat. Tento fakt souzní se snahou, aby světlu nebyly kladeny v jeho proudění výraznější překážky v podobě nábytku. Jen místy, tedy tam, kde je to žádoucí, nábytek odděluje jednotlivé prostory od sebe, ale činí tak nenásilně a celkovou provázanost nenarušuje.

111

Viz. Kudělka, 1931, (poznámka 29), s. 67.

112

například ve snídaňovém pokoji, kde je kulatý stolek a křesla s válcovitými opěradly

62

8.11 Shrnutí Ve své tvorbě se Josef Gočár nezabýval primárně individuálním bydlením. Byl spíše architektem monumentálních staveb, jako jsou banky, lázně, či úřední budovy. 113 Přesto několik vil realizoval, a to napříč svými různorodými tvůrčími etapami. Ve svých raných pracích používal osvědčený koncept anglického halového domu, kdy ústředním prostorem se stává hala procházející dvěma poschodími. Tuto koncepci použil například při své první samostatné práci na tzv. Binkově vile. Stejnou formu použil i ve svém kubistickém období při návrhu vily Adolfa Bauera. V době, kdy se jeho práce nesla ve znamení neomítnuté cihly, se zabýval převážně velkými projekty, jako byly například stavby škol v Jindřichově Hradci. Ve svém puristickém a funkcionalistickém období navrhl několik vil, z nichž některé jsou zmíněny výše, a i přesto, že jsou to stavby vyhovující požadavkům na tehdejší moderní bydlení, nejsou svým pojetím tolik radikální jako třeba domy Adolfa Loose. Koncept anglického halového domu, byť v upravené formě, promítl Gočár i do svých staveb funkcionalistického bydlení. Hala se sice omezila pouze na jedno poschodí, do druhého patra tedy již nezasahuje, avšak stále se jedná o ústřední místnost domu a navazují na ní další prostory. Tyto místnosti jsou pak často s halou volně propojeny a místo pevné příčky jsou předěleny pouze nábytkem nebo jakousi „polopříčkou“. Vždy se jedná o prostory, které nejsou pojaty jako ložnice či jiné čistě soukromé pokoje, ale jde například o pracovnu nebo jídelnu, tedy místnosti, které jsou určeny k užívání všem obyvatelům domu. Toto uspořádání má své logické a funkční opodstatnění, protože dům je pak rozdělen na části pro společné obývání a na intimní prostory, do kterých se přes den vůbec nemusí zacházet, aniž by to mělo vliv na fungování celé domácnosti. Gočárovy stavby sledovaného období jsou funkcionalistického ražení, tedy bez zbytečných ozdob a s důrazem na funkčnost, avšak rozhodně si nepočínal tak radikálně, aby využil například Loosova Raumplanu. Tento zmíněný koncept mu byl nicméně inspirací při stavbě vily na Babě, konkrétně vily Mojžíše-Loma, kde je hala v jiné úrovni než hala vstupní, ale aplikoval ho zde jen v náznaku. Tato hala svým pojetím také připomíná obytné haly amerických apartmentů s krbem a třemi velkými okny.114Ač Gočár nešel v návrzích svých staveb tak daleko jako jeho zahraniční kolegové, půdorysy těchto staveb a rozložení jednotlivých pater a místností v nich obsažených, jsou skvěle funkčně uspořádané a splňují nároky na tehdejší moderní bydlení. Medova i Sochorova vila nejsou výjimkou. Ač má prvně 113 114

Viz. Lukeš, 2010 (poznámka 2) s. 230. Viz. Šenbech, 2000 (poznámka 14), s. 19.

63

jmenovaná jednodušší půdorys, Gočárův prověřený koncept centrální haly, která se otevírá do dalších místností, mají v rozličném měřítku společný obě stavby. Logické rozvržení prostoru s důrazem na funkci jeho jednotlivých částí je samozřejmostí a v případě Sochorovy vily nechybí ani různé, na tehdejší dobu velmi pokrokové technické vymoženosti. Je pravděpodobné, že se finální podoba jeho vil také odrazila od individuálních požadavků objednavatelů, ale v jaké míře se tak stalo, nejde s jistotou říci. Osobnost a nároky objednavatele se však nepromítly do vil na babě, které Gočár vyprojektoval, aniž by předem znal člověka, který v těchto domech bude bydlet. Celkové Gočárovo pojetí prostoru funkcionalistického bydlení vychází z vývoje jeho tvorby, který byl jednak následkem jeho zahraničních cest a tudíž neustálého držení kroku s vývojem architektury a jednak jeho vlastních myšlenek a tvůrčích nápadů.

64

9. Závěr Vila Otakara Meda je jednou z nejvýznamnějších staveb v Humpolci.115 Její objednavatel se s Josefem Gočárem kontaktoval po návštěvě kolonie Baba, jejíž podoba ho zaujala a svůj nový dům chtěl mít v podobném stylu. Později, když vedení města Humpolec uvažovalo, koho angažuje pro návrhu podoby Tyršova náměstí, Otakar Med doporučil Josefa Gočára. Vzniklé náměstí i vila v jeho čele jsou tedy díly jednoho autora. Díky této spolupráci se Gočár angažoval v Humpolci ještě v několika případech. Medova vila patří do souboru Gočárových vil, které tvořil v době, kdy se hlásil k ideám funkcionalismu a je zároveň první funkcionalistickou vilou na Vysočině. Nicméně v kontextu Gočárových vil stejného období jde o stavbu průměrnou a mající zásadnější význam jen v rámci Vysočiny. Vila Zdeňka Sochora je naopak v tomto souboru tou nejzdařilejší. Svůj díl na tom jistě měla jistě velmi dobrá finanční situace objednavatele. Oproti humpolecké vile, která sloužila částečně i pro provoz podnikání jejího majitele, sloužila Sochorova vila čistě pro obytné účely. Půdorys královedvorské vily je složitější a zasezen do svažitého terénu. Podobnost obou staveb je ale nesporná. Hladká fasáda, posunutí jednotlivých patek, z nichž některá jsou podepřena sloupy či horizontální pásy oken jsou společné prvky patrné na první pohled. Stejně nápadná je i podobnost v užití střešních teras a markýz. Co se týče dispozic, je u obou staveb aplikováno funkční rozdělení prostoru. Místnosti na sebe logicky navazují a jsou uspořádány do jednotlivých celků podle svého užívání. Sochorova vila je větší a tak umožnila oproti Medově vile ještě rozdělení na severní a jižní křídlo, přičemž jižní je obytné a severní v sobě skrývá převážně hospodářský trakt. Oba domy jsou logicky orientovány podle světových stran. Interiérovou vybavenost téměř nelze porovnat, protože k vnitřním prostorám Medovy vily schází dokumentace. Jediná fotografie interiéru humpolecké vily pochází z haly prvního patra a lze z ní usuzovat, že v obou domech byl nábytek z ohýbaného dřeva. Stavby, jež jsou zkoumány v poslední části práce z hlediska Gočárova pojetí prostoru, jsou Medova vila, Sochorova vila a Gočárovi vily z kolonie Baba. V době, kdy se Gočár věnoval těmto vilovým stavbám, používal logické a funkční upořádání jejich vnitřních prostor. Centrální místností byla hala, na níž navazovaly další pokoje sloužící ke společnému obývání. Zdá se, že tento koncept může vycházet z pojetí anglického halového domu, které Gočár použil již na svých dřívějších vilách. Haly jeho funkcionalistických staveb však nezasahují do dvou pater a místnosti s nimi sousedící nejsou vždy odděleny pevnou příčkou. Vnější i vnitřní zdi jsou v drtivé většině hladké, bílé a pravoúhlé, místy je použita kontrastní 115

Viz. Merta et el., 2014, (poznámka 5), s. 81.

65

barva omítky. Dveře mají funkci oddělovací, částečně spojovací a estetickou, přičemž se tyto funkce místy prolínají. Okna vedoucí do domu venkovní světlo se objevují v několika typech, přičemž je na všech stavbách, až na jednu výjimku zastoupeno okno pásové. Světlo nejen prostor osvětluje, ale také ho modeluje, k čemuž je užito světlo umělé i přirozené. Barevná paleta domů není pestrá. Převažují světlé tony, doplněné místy o kontrastní barvy. Nábytek je elegantní, často z ohýbaného dřeva a hojně je užíván jako vestavěný. I když Gočár u těchto staveb nepožíval radikálních prostorových konceptu, jakým byl například Raumplan, jímž se pouze v náznaku inspiroval, celek utváří moderní prostor, kde se neuplatňuje příliš mnoho ozdob a jež je dokonale přizpůsoben své funkci.

66

Prameny a literatura Prameny: Archiv architektury a stavitelství Národního technického muzea, Fond 14 – Gočár, Rodinný dům pana O. Meda v Humpolci Archiv architektury a stavitelství Národního technického muzea, Fond 14 – Gočár, Vila pana továrníka Zdeňka Sochora ve Dvoře Králové Archiv architektury a stavitelství Národního technického muzea, Fond 14 – Gočár, Rodinný domek pro dr. Václava Mauhleho Archiv architektury a stavitelství Národního technického muzea, Fond 14 – Gočár, Rodinný dům pro dr. Karla Kytlicu Archiv architektury a stavitelství Národního technického muzea, fond 14 – Gočár, Rodinný domek pro Viléma Glücklicha Archiv architektury a stavitelství Národního technického muzea, Fond 14 – Gočár, Gočár Rodinný dům pro JUDr. Stanislava Mojžíše-Loma Archiv architektury a stavitelství Národního technického muzea, Fond 14 – Gočár, Rodinný dům pro Viléma Blűmela Archiv architektury a stavitelství Národního technického muzea, Fond 14 – Gočár, Archiv stavebního úřadu Humpolec, Medova vila Okresní archiv Pelhřimov, Protifašistické hnutí, okupace a osvobození na Pelhřimovsku (1933 – 1945) Státní okresní archiv Pelhřimov, AM HU, i.č. 631, kart.142 Státní okresní archiv Pelhřimov, ONV HU, i.č. 242, kart.59, živnostenský list z roku 1938. Státní okresní archiv Pelhřimov, ONV HU, i.č. 292, kart. 72, evidenční záznam.

Literatura: Marie Benešová, Architekt Josef Gočár a jeho podíl na vývoji české moderní architektury, diplomová práce, Praha 1949. Marie Benešová, Josef Gočár, Praha 1958. Marie Benešová, Pavel Janák, Praha 1959. Štěpán Bartoš, Zdeněk Lukeš, Pavel Panoch, Ve víru modernosti: Architektura 20. století v Královéhradeckém kraji, Pardubice 2008. Jindřich Bořecký - Ivan Exner - Tomáš Novotný, Josef Gočár, Otakar Novotný, Praha 2011.

67

Roman Brzoň et. el., Humpolec v zrcadle času. VIII. : Řemesla, průmysl a živnosti, Humpolec 2015. Josef Gočár, Genf, 1930. Josef Gočár 1880 – 1945: Posmrtná výstava, Praha 1947. Josef Gočár, Sny a vize: neuskutečněné projekty Josefa Gočára pro Hradec Králové (katalog výstavy), Hradec Králové 2010. Olga Herbenová, Josef Gočár - kubistický interiér (katalog výstavy), Jaroměř, Praha 1983. Humpolec v zrcadle času. III., "Osobnosti", Humpolec, 2012. 200 let svobodného města Humpolce: 1807-2007. Humpolec: Město Humpolec, 2007. Domenico Chizzoniti, JOSEF GOČÁR. Memoria della tradizione e poetica d´avanguardia, Napoli 2011. Daniela Karasová, Dějiny nábytkového umění IV, Praha 2001. Jan Emil Koula, Nová česká architektura a její vývoj ve XX. století, Praha 1940. Petr Krajčí, Slavné pražské vily: sto a jeden dům, Praha 2002. Kristýna Kuhnová, Továrnická rodina Sochorů ze Dvora Králové nad Labem a její spolupráce s českými umělci v době mezi světovými válkami (bakalářská práce), Historické vědy, FF UPA, Pardubice 2011. Miroslava Kvášová et el., Historie a současnost podnikání na Pelhřimovsku, Humpolecku a Pacovsku. Žehušice, 2015. Vojtěch Lahoda, Český kubismus, Praha 1996. Hana Lisá, Vincent Makovský: Pomník T. G. Masaryka v Humpolci (bakalářská práce), Seminář dějin umění FF MUNI, Brno 2014. Zdeněk Lukeš et el., Josef Gočár, Praha 2010. Zdeněk Lukeš, Český architektonický kubismus, Praha 2006. Dan Merta (ed.) Humpolec a okolí, Architektura 1900-2014, Praha 2014. Olga Mertlíková – Jan Slavík, Gočár – Wenke, Jaroměř, 2011. Monika Mitasová - Jiří Ševčík, Česká a slovenská architektura 1971-2011: texty, rozhovory, dokumenty, Praha 2013. Zuzana Ragulová, Vily Sochorovy ve Dvoře Králové nad Labem (magisterská diplomová práce práce), Seminář dějin umění FF MUNI, Brno 2013. Max Risselada et. el., Raumplan versus Plan Libre, Zlín 2012. August Sarnitz, Adolf Loos, Praha 2004. Jan Sedlák, Slavné vily kraje Vysočina, Praha 2008. Tomáš Šenbech – Vladimír Šlapeta – Petr Ulrich, Osada Baba – Plány a modely, Praha 2000. 68

Oldřich Ševčík et. el., Architekti programy realizace: Paralelní texty ke studiu dějin a teorie architektury, Praha 2011. Vladimír Šlapeta – Václav Jandáček, Český funkcionalismus, Brno, 2004. Rostislav Švácha, Architektura dvacátých let v Čechách, in: Dějiny českého výtvarného umění 1890 – 1938, Praha 1998. Rostislav Švácha, Od moderny k funkcionalismu, Praha 1995. Karel Teige, Moderní architektura v Československu, Praha 1930. Stephan Templ, Baba – Osada Svazu čs. díla Praha, 2000. Petr Urlich et el., Slavné vily Královéhradeckého kraje, Praha 2007. Petr Vorlík. Dějiny architektury dvacátého století, Praha 2010. Petr Vorlík, Garáže: meziválečné garáže v Čechách: zrod nového typologického druhu a proměny stavební kultury, Praha 2011. s příběhem, Praha, 2012. Jindřich Vybíral, Česká architektura na prahu moderní doby: devatenáct esejů o devatenáctém století, Praha 2002. Eva Zábranová, Ohlédnutí, Praha 1994.

Periodika: Náš byt: sbírka návrhů pro truhláře, 1919-1933. Stavba III, 1924-1925. Stavitel XII, 1931. Umění XXXI, 193. Volné směry, 1897-1949. Zálesí XXXIII, 1996. Internetové zdroje: https://www.krvysocina.cz/VismoOnline_ActionScripts/File.ashx?id_org=450008&id_dokumenty=4036340 http://liberec-reichenberg.net/autori/karta/jmeno/89-jaroslav-fiser http://liberec-reichenberg.net/autori/karta/jmeno/90-karel-fiser Televizní pořady: Šumná města: Šumný Pelhřimov a Humpolec, Režie: Radovan Lipus, TV, ČT, 2002. 69

Obrazová příloha

1. Mauhleho vila na Babě, NTM, MAS, AAS, fond 14 – Gočár, Rodinný domek pro dr. Václava Mauhleho

70

2. Kytlicova vila na Babě, NTM, MAS, AAS, fond 14 – Gočár, Rodinný dům pro dr. Karla Kytlicu

3. Glücklichova vila na Babě, NTM, MAS, AAS, fond 14 – Gočár, Rodinný domek pro Viléma Glücklicha 71

4. Vila Mojžíše-Loma na Babě, NTM, MAS, AAS, fond 14 – Gočár Rodinný dům pro JUDr. Stanislava Mojžíše-Loma

5. Blümelova vila NTM, MAS, AAS, fond 14 – Gočár, Rodinný dům pro Viléma Blűmela

72

6. Medova vila, Situace v době po dokončení, v popředí s pomníkem od Vincenta Makovského, NTM, MAS, AAS, fond 14 – Gočár, Rodinný dům pro pana Otakara Meda

7. Medova vila v době stavby, NTM, MAS, AAS, fond 14 – Gočár, Rodinný dům pro pana Otakara Meda

73

8. Jižní pohled z Tyršova náměstí, Stavební úřad v Humpolci

9. Jižní pohled z Tyršova náměstí v době po dokončení stavby, NTM, MAS, AAS, fond 14 – Gočár, Rodinný dům pro pana Otakara Meda

74

10. Jižní pohled z Tyršova náměstí, současný stav, fotografie autorky

11. Západní pohled, Stavební úřad v Humpolci ¨

75

12. Západní pohled v době po dokončení stavby, NTM, MAS, AAS, fond 14 – Gočár, Rodinný dům pro pana Otakara Meda

13. Západní pohled, současný stav, fotografie autorky 76

14. Pohled ze Zahrady, Stavební úřad v Humpolci

77

15. Pohled ze zahrady, současný stav, fotografie autorky

78

16. Medova vila, západní pohled, Stavební úřad v Humpolci

79

17. Plán zahrady, NTM, MAS, AAS, fond 14 – Gočár, Rodinný dům pro pana Otakara Meda

80

18. Medova vila, kaskádovitá skalka na zahradě, NTM, MAS, AAS, fond 14 – Gočár, Rodinný dům pro pana Otakara Meda

19. Medova vila, kaskádovitá skalka na zahradě, NTM, MAS, AAS, fond 14 – Gočár, Rodinný dům pro pana Otakara Meda 81

20. Medova vila, bazén s altánem, NTM, MAS, AAS, fond 14 – Gočár, Rodinný dům pro pana Otakara Meda

21. Medova vila, půdorys suterénu, Stavební úřad Humpolec

82

22. Medova vila, půdorys suterénu, NTM, MAS, AAS, fond 14 – Gočár, Rodinný dům pro pana Otakara Meda

23. Medova vila, půdorys přízemí, Stavební úřad Humpolec

83

24. Medova vila, půdorys přízemí, NTM, MAS, AAS, fond 14 – Gočár, Rodinný dům pro pana Otakara Meda

25. Medova vila, půdprys prvního patra, Stavební úřad Humpolec

84

26. Medova vila, půdorys prvního patra NTM1, NTM, MAS, AAS, fond 14 – Gočár, Rodinný dům pro pana Otakara Meda

27. Medova vila, půdorys prvního patra NTM2, NTM, MAS, AAS, fond 14 – Gočár, Rodinný dům pro pana Otakara Meda

85

28. Medova vila, půdorys druhého patra, stavební úřad Humpolec

29. Medova vila, půdorys druhého patra, NTM, MAS, AAS, fond 14 – Gočár, Rodinný dům pro pana Otakara Meda

86

30. Vila Zdeňka Sochora, jihozápadní pohled, NTM, MAS, AAS, fond 14 – Gočár, Vila továrníka Zdeňka Sochora ve Dvoře Králové

31. Vila Zdeňka Sochora, východní pohled, NTM, MAS, AAS, fond 14 – Gočár, Vila továrníka Zdeňka Sochora ve Dvoře Králové

87

32. Vila Zdeňka Sochora, pohled z terasy do suterénu, NTM, MAS, AAS, fond 14 – Gočár, Vila továrníka Zdeňka Sochora ve Dvoře Králové

33. Vila Zdeňka Sochora, západní pohled, NTM, MAS, AAS, fond 14 – Gočár, Vila továrníka Zdeňka Sochora ve Dvoře Králové

88

34. Vila Zdeňka Sochora, půdory přízemí, Marie Benešová, Josef Gočár, Praha 1958, s. 34

89

35. Vila Zdeňka Sochora, hala, NTM, MAS, AAS, fond 14 – Gočár, Vila továrníka Zdeňka Sochora ve Dvoře Králové

36. Vila Zdeňka Sochora, skica haly, NTM, MAS, AAS, fond 14 – Gočár, Vila továrníka Zdeňka Sochora ve Dvoře Králové 90

37. Vila Zdeňka Sochora, jídelna, NTM, MAS, AAS, fond 14 – Gočár, Vila továrníka Zdeňka Sochora ve Dvoře Králové

38. Vila Zdeňka Sochora, skica jídelny, NTM, MAS, AAS, fond 14 – Gočár, Vila továrníka Zdeňka Sochora ve Dvoře Králové 91

39. Vila Zdeňka Sochora, pánský pokoj (pracovna), NTM, MAS, AAS, fond 14 – Gočár, Vila továrníka Zdeňka Sochora ve Dvoře Králové

92

40. Vila Zdeňka Sohora, skica pánského pokoje (pracovny), NTM, MAS, AAS, fond 14 – Gočár, Vila továrníka Zdeňka Sochora ve Dvoře Králové

93

41. Vila Zdeňka Sochora, přípravna, NTM, MAS, AAS, fond 14 – Gočár, Vila továrníka Zdeňka Sochora ve Dvoře Králové

94

42. Vila Zdeňka Sochora, skica přípravny, NTM, MAS, AAS, fond 14 – Gočár, Vila továrníka Zdeňka Sochora ve Dvoře Králové

43. Vila Zdeňka Sochora, kuchyň, NTM, MAS, AAS, fond 14 – Gočár, Vila továrníka Zdeňka Sochora ve Dvoře Králové 95

44. Vila Zdeňka Sochora, půdorys patra, Marie Benešová, Josef Gočár, Praha 1958, s. 35

96

45. Vila Zdeňka sochora, snídaňový pokoj, NTM, MAS, AAS, fond 14 – Gočár, Vila továrníka Zdeňka Sochora ve Dvoře Králové

46. Vila zdeňka Sochora, koupelna, NTM, MAS, AAS, fond 14 – Gočár, Vila továrníka Zdeňka Sochora ve Dvoře Králové 97

47. Vila Zdeňka Sochora, pokoj paní, NTM, MAS, AAS, fond 14 – Gočár, Vila továrníka Zdeňka Sochora ve Dvoře Králové

48. Vila zdeňka Sochora, skica ložnice pána, NTM, MAS, AAS, fond 14 – Gočár, Vila továrníka Zdeňka Sochora ve Dvoře Králové

98

49. Vila Zdeňka Sochora, náhled, skica, NTM, MAS, AAS, fond 14 – Gočár, Vila továrníka Zdeňka Sochora ve Dvoře Králové

99