Základní pojmy a koncepty
Evropská ekonomická integrace
Oldřich Dědek Institut ekonomických studií FSV UK
Osnova přednášky
Obsah, metody a formy ekonomické integrace
Právní základy Evropské unie
Hlavní instituce Evropské unie
2
Obsah ekonomické integrace
Ekonomická integrace spočívá v odstraňování ekonomických hranic (překážek) omezujících pohyb zboží, služeb a výrobních faktorů mezi oblastmi
Formy ekonomických hranic
Pozitiva: posílení blahodárných efektů konkurence (nižší ceny srovnatelných výrobků, vyšší pestrost nabídky, zvýšená inovační aktivita, efektivnější alokace výrobních faktorů) Negativa: bolestné průvodní jevy strukturální adaptace (ztráta konkurenceschopnosti, zvýšená nezaměstnanost) Přírodní (pohoří, moře, jazykové bariéry, aj.) Administrativní (teritoriální hranice mezi svrchovanými státy)
Negativní versus pozitivní integrace
NI: odstraňování bariér a zakazování diskriminace ⇒ liberalizace (postačující pro dosažení efektů integrace?) PI: výkon vybraných činností z nadnárodní úrovně ⇒ harmonizace, unifikace (omezování národní suverenity?) Autorem rozlišování NI a PI je J. Tinbergen 3
Integrační stádia
Oblast volného obchodu (Free Trade Area, FTA) Odstranění cel a kvót při obchodní výměně mezi členskými zeměmi FTA Celní unie (Customs Union, CU) FTA + společná celní politika vůči nečlenům CU + společné kvóty vůči nečlenům CU Společný trh (Common Market, CM) CU + volný pohyb výrobních faktorů + společná regulace mobility faktorů vůči nečlenům CM Hospodářská unie (Economic Union, EU) CM + harmonizace vybraných hospodářských politik (fiskální, měnová, průmyslová, regionální, aj.) Celková hospodářská integrace Jediná hospodářská politika, nadnárodní vláda (konfederace) vybavená rozsáhlými hospodářskými kompetencemi Autorem teorie integračních stádií je Béla Balassa
4
Roviny evropské integrace
Prohlubování (deepening): zavádění těsnějších forem integrace do již existujících oblastí Rozšiřování (widening): aplikace integračních metod na nové oblasti Původní společné politiky: zemědělská, obchodní, soutěžní Současné společné politiky: regionální, sociální, energetická (v přípravě), tzv. druhý a třetí pilíř, aj. Zvětšování, prostorové rozšiřování (enlargement): zvyšování počtu členů integračního uskupení 1. rozšíření (leden 1974): Dánsko, Irsko, Velká Británie 2. rozšíření (leden 1981): Řecko 3. rozšíření (leden 1986): Portugalsko, Španělsko (Iberské rozšíření) 4. rozšíření (leden 1995): Rakousko, Finsko, Švédsko (Nordické rozšíření) 5. rozšíření (květen 2004): Česká republika, Slovensko, Maďarsko, Polsko, Slovinsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Kypr, Malta (Východní rozšíření) 5
Základní metody integrace
Liberalizace versus regulace
Základy evropské integrace jsou založeny na víře v blahodárné působení tržních sil ⇒ liberalizace (metody negativní integrace) Funkční tržní ekonomika předpokládá funkční regulaci (jevy tržního selhání) ⇒ regulace (metody pozitivní integrace)
Tři základní otázky funkční regulace
Co regulovat ? (Jaké ekonomické činnosti vyžadují regulaci jako takovou?) Kde regulovat? (Na jaké úrovni provádět regulaci – svět, Společenství, členské státy, vnitrostátních regiony?) Jak regulovat? (Jakými nástroji usměrňovat regulované činnosti?) 6
Princip subsidiarity
Obecné vodítko k zodpovězení základních otázek „Co?, Kde?, Jak?“ Princip subsidiarity požaduje, aby
Úroveň rozhodování se nalézala co nejblíže občanům (as close to the people as possible) Rozhodování na komunitární úrovni bylo odůvodněno vyšší efektivností rozhodování
Velmi obecný princip připouštějící značnou interpretační volnost
7
Ekonomická vodítka testu subsidiarity
Externality (spillovers)
Úspory z rozsahu (economies to scale)
Různorodé národní preference snižují efektivnost centralizovaného rozhodování (problémová politika one-size-fits-all)
Informační asymetrie
Efekty vyplývající z provádění určité činnosti ve velkém rozsahu
Rozmanitost národních preferencí
Provádění určité činnosti v jedné členské zemi se pozitivně či negativně projevuje v jiných členských zemích Nekoordinované rozhodování na nižší než komunitární úrovni může vést k neoptimálním výsledkům (politiky beggar-thy-neighbour)
Rozhodovat se má obecně na té úrovni, kde jsou o daném problému nejlepší znalosti
Demokratická kontrola
Rozhodování na národní úrovni je vystaveno účinnější demokratické kontrole voličů Rozhodování na komunitární úrovni nepodléhá tolik tlaku národního politického cyklu Ekonomické výhody centralizace nutno poměřovat s politickými náklady centralizace (předávání národní suverenity) 8
Formy mezinárodní spolupráce
Intergovernmentalismus:
Prohlubování integrace podléhá jednomyslnému souhlasu všech účastníků Všechny důležité rozhodovací pravomoci zůstávají v rukou národních vlád Výkon společných politik zabezpečován formou dobrovolné koordinace
Supranacionalita (federalismus):
Vytváření nadnárodních institucí s vybranými pravomocemi nadřazenými autoritě členských států Širší uplatnění principu rozhodování kvalifikovanou většinou Výkon společných politik může být svěřen nadnárodní instituci 9
Právní základy EU
Intergovernmentální základy evropského práva Primární legislativa: mezivládní dohody suverénních členských zemí (forma „konstituce“ EU formulující základní práva a povinnosti, pravidla a principy chování občanů, firem a členských zemí) Sekundární legislativa: ostatní právní normy upravující chod EU (nařízení (regulation), směrnice (directive), rozhodnutí (decision), doporučení (recommendation) a názor (opinion)) Primární a sekundární legislativa = komunitární legislativa (acquis communautaire) Supranacionální principy evropského práva Přímý efekt: povinnost ČZ prosazovat evropské právo jako by bylo přijato národním parlamentem Nadřazenost: při konfliktu evropského a národního práva platí evropské právo (nejvyšší rozhodčí autoritou je ECJ) Autonomie: nezávislé rozhodování na soudní moci ČZ 10
Konstituční smlouvy (1)
Římská smlouva (25.3.1957; 1.1.1958)
Cíle: harmonický rozvoj ekonomických aktivit, stálý a vyvážený růst, vyšší stabilita, zrychlující růst životní úrovně Prostředky k dosažení cílů: společný trh se čtyřmi svobodami, společné politiky Principy: komunitární loajalita, nediskriminace na národnostním principu, prohlubování a rozšiřování integrace
Jednotný evropský akt (17. a 28.2.1986; 1.7. 1987)
Hlavní téma: dotvoření vnitřního trhu jako homogenního trhu bez vnitřních ekonomických hranic (výrazný stimul integrace ukončující období „eurosklerózy“) Rozhodování kvalifikovanou většinou prakticky ve všech oblastech vnitřního trhu (výjimky: fiskální otázky, práva zaměstnanců, volný pohyb osob)
11
Konstituční smlouvy (2)
Maastrichtská smlouva (7.2.1992; 1.11. 1993)
Obtížný proces ratifikace
Hlavní téma: Hospodářská a měnová unie (zavedení společné měny euro) Další témata: kodifikace pojmu Evropská unie, tří-pilířová struktura EU, Fond soudržnosti, zvýšené pravomocí EP, formulace principu subsidiarity, princip práv občanů EU, aj. Ústavní stížnosti ve Francii a Německu, opakované referendum v Dánsku
Příklad integrace à la carte (dvourychlostní Evropa)
Vyvazovací doložka (opt-out clause) umožňuje nepodílet se na vybraných integračních krocích 12
Třípilířová struktura EU Evropská unie
EC
CFSP
JHA
1. pilíř (ekonomický): Evropské společenství (European Community, EC) 2. pilíř: Společná zahraniční a bezpečnostní politika (Common Foreign and Security Policy, CFSP) 3. pilíř: Justice a vnitro (Justice and Home Affairs, JHA) 13
Konstituční smlouvy (3)
Amsterdamská smlouva (2.10.1997; 1.5.1999)
Smlouva z Nice (26.2.2001; 1.2.2003)
Hlavní téma: odstranění „nedodělků“ Amsterdamské smlouvy podmiňující Východní rozšíření Dosažený kompromis v institucionálních reformách neuspokojivý
Ústavní smlouva (18.6.2004; období reflexe)
Hlavní téma: Příprava evropských institucí na východní rozšíření (úprava hlasovacích práv v Radě ministrů, velikost Komise a počet komisařů, skladba EP, aj.); řešení problémů odloženo Další témata: posílení sociální politiky EU, zavedení konceptu užší spolupráce (closer cooperation), ochrana práv zvířat, aj.
Hlavní téma: institucionální podoba EU v podmínkách cca 30 členů EU (cca 50 věcných témat); přiblížení EU veřejnosti Zmrazení ratifikačního procesu po odmítavých referendech ve Francii v Nizozemsku
Přístupové dohody 14
Posílená spolupráce
Obsah: Právo užší skupiny členských zemí sledovat těsnější formy spolupráce v rámci struktur EU Dosavadní případy: jednotná měna (dříve zapojení do ERM), Schengenská dohoda Výhody: metoda integrace v prostředí heterogennější a rozsáhlejší EU (vanguards versus doubters); metoda „všichni nebo nikdo“ málo efektivní Rizika: Politická fragmentace EU, eroze konzistence integračního procesu Významné pravomoci Komise při řízení posílené spolupráce (právo veta v ekonomických otázkách, usměrňování podoby spolupráce, aj.) 15
Evropská rada (European Council)
Pravomoci
Vytyčování vodítek pro další směřování EU (Conclusions of the Presidency) Místo dosahování vrcholných kompromisů (změny smluv, rozpočtový rámec, reformy politik, podmínky rozšíření)
Organizace
Složena z hlav členských států a prezidenta Evropské komise Setkání minimálně dvakrát ročně Rozhodování na bázi jednomyslnosti
16
Rada EU (Council of EU)
Pravomoci Místo přímého vlivu ČZ na chod Společenství Hlavní rozhodovací orgán EU (pravomoc přijímat a odmítat legislativní návrhy) Koordinace hospodářských politik ČZ Organizace Složena ze zástupců ČZ (každá ČZ má jednoho zástupce), konkrétní osoba (ministr) se může měnit dle obsahu jednání Rozsáhlé uplatnění principu hlasování kvalifikovanou většinou (cca 80 %) Jednomyslnost: daně, politiky soudržnosti, zahraniční a bezpečnostní politika, azylová a imigrační politika (2. a 3. pilíř) Dřívější název je Rada ministrů (Council of Ministers) Název Rada může dle okolností znamenat Radu ministrů, Evropskou radou či Radu Evropy (mezivládní organizace stojící mimo struktury EU) 17
Hlasování kvalifikovanou většinou (Nice) 20% 18% 16% 14% 12% 10% 8% 6% 4% 2%
Procento hlasů
MT
LU
CY
EE
SL
LT
LV
IE
FI
SK
DK
AT
SE
HU
CZ
PT
BE
EL
NL
PL
ES
IT
FR
UK
DE
0%
Procento obyvatel
Pramen: Jovanović: The Economics of European Integration 18
Evropská komise (European Commission)
Pravomoci
Exkluzivní pravomoc navrhovat normy sekundárního práva (právo na iniciativu) Strážkyně dodržování smluv (s právem žalovat členské státy za porušování komunitární legislativy) Mandát k výkonu společných politik
Organizace
Uspořádání do DG (Directorate General) v čele se zodpovědným komisařem (DG COMP, DG AGRO, …) Kolektivní rozhodovací orgán v čele s prezidentem (hlasování jednoduchou většinou), pětiletý mandát Komisaři delegování ČZ (25 komisařů), povinnost hájit zájmy EU Komitologie – složitý proces konzultací při přípravě nové legislativy (EP, národní parlamenty, Rada, profesní organizace, odborové svazy) 19
Evropský parlament (European Parliament)
Pravomoci
Spolurozhodovací kompetence s Radou ministrů a EC ve vybraných oblastech (postupná expanze kompetencí) Kontrola evropských institucí (schvalovací a odvolávací procedury, skládání účtů, aj.)
Organizace
Aktuálně 732 členů EP (každá země má svoji kvótu, zvýhodnění menších zemí s ohledem na počet obyvatel) Přímá volba poprvé v r. 1979 (dříve nominovaní členové národních parlamentů) Chybí tradiční dělení na vládní strany a opozici (fórum pro řešení problémů než podpora stávající politické moci) Převládá dělení dle politické orientace (existence politických uskupení), národnostní princip na ústupu Umístění: Štrasburk (plenární zasedání), Lucemburk (sekretariát), Brusel (zázemí pro parlamentní výbory) 20
Evropský soudní dvůr (European Court of Justice)
Pravomoci
Organizace
Sídlo v Lucemburku Jeden soudce z každé ČZ, 8 advocates-generale (šestileté mandáty)
Soud první instance (Court of First Instance, CFI)
Vrcholná autorita pro aplikaci a interpretaci komunitárního práva (acquis communautaire) Tvorba evropského práva formou klíčových precedenčních rozhodnutí (zásadní vliv na průběh integrace)
Vytvořen v r. 1989 pro odlehčení zátěže ECJ Méně formální procedury, užší specializace
Další instituce
Evropský účetní dvůr, Evropská centrální banka, Eurostat, Výbor regionů, Evropská investiční banka, aj. 21
