Maurice Ravel: Chansons populaires

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra zpěvu Zpěv

Maurice Ravel: Chansons populaires

Bakalářská práce

Autor práce: Eliška Ouředníčková Vedoucí práce: od. as. Tatiana Teslya Oponent práce: PhDr. Alena Borková

Brno 2016

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. V Brně, dne 14. 5. 2016

Eliška Ouředníčková

3

Poděkování Za vedení a trpělivost děkuji velice paní odb. as. Tatianě Teslye. Dále vděčím panu prof. PhDr. Miloši Schniererovi za pomoc při hudebním rozboru písní Chanosons populaires a Mgr. Zuzaně Vybíralové za pomoc při překladu veršů písní.

Bibliografický záznam OUŘEDNÍČKOVÁ, Eliška. Chansons Populaires [Chansons Populaires]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra zpěvu, 15. 5. 2016. Vedoucí bakalářské práce od. ast. Tatiana Teslya.

Anotace Bakalářská práce Chanoson populaires pojednává o písňovém cyklu Chansons populaires, který napsal francouzský skladatel Maurice Ravel.

Práce se zabývá

jejích hudebním rozborem, překladem veršů a interpretační otázkou z pohledu zpěváka. Práce dále popisuje život, dílo a styl hudební tvorby samotného skladatele Maurice Ravela. V příloze je notový zápis každé písně a také jmenný seznam vokální tvorby M. Ravela.

Annotation Diploma thesis „Chansons Populaires” deals with song cycle Chansons Populaires which was composed by French composer Maurice Ravel. The thesis describes the song cycle in the context of M. Ravel work. It analyses the songs texts and music and ways of vocal interpretation which are almost unknown in Czechia. The work also deals with life and career, music works and music style of Maurice Ravel. The supplement contains music sheets of the songs and list of Ravel´s vocal works.

Klíčová slova Skladatel, Maurice Ravel, život, dílo, tvorba, vokální tvorba, písňový cyklus, Chansons Populaires, hudební rozbor, překlad, interpetace

Keywords Maurice Ravel, life, music works, vocal works, song cycle, Chansons Populaires, music analysis, translation, interpretation

OBSAH: PŘEDMLUVA…………………………………………………………. 1 ÚVOD………………………………………………………….………. 3 1. MAURICE RAVEL………………………………………………… 4 1.1. PRVKY HUDEBNÍHO STYLU………………………………… 9 2. OPOMÍJENÝ CYKLUS: CHANSONS POPULAIRES………… 11 2.1. Chanson espagnol…………………………………………… 13 2.2. Chanson française…………………………………………… 15 2.3. Chanson italienne.…………………………………………… 18 2.4. Chanson hébraïque………………………………………….. 20 ZÁVĚR………………………………………………………………… 23 INFORMAČNÍ ZDROJE…………………………………………….. 27 PŘÍLOHY……………………………………………………………… 27- 43

Předmluva Maurice Ravel, světoznámý a uznávaný skladatel, tvořil hlavně na přelomu a ve 20. století. Je známý především jako jeden z předních představitelů hudebního impresionismu a jak jeho instrumentální díla, tak i jeho vokální skladby jsou velmi oblíbené a hrané. Pro mě jako studentku zpěvu jsou v popředí důležitosti jeho opery, písňové cykly a další vokální díla - jako na příklad opera Dítě a kouzla, Španělská hodinka či písně jako Dva epigramy, Šeherezáda nebo Vokalíza ve formě habanery. Naproti tomu písňový cyklus Chansons populaires zůstává pro většinu zpěváků neznámý. Nejen proto, že se o tomto dílu jen málokdo zmiňuje v souvislosti s hudební tvorbou Maurice Ravela, ale především nebývá běžnou součástí pěveckého repertoáru. Když jsem si toto dílo vybrala do svého bakalářského koncertu, začala jsem písně podrobněji zkoumat a poznávat jejich strukturu a význam. Zároveň jsem byla překvapena, že na první pohled jednoduché písně v sobě nesou obtížné záludnosti: v interpretaci, výslovnosti a zpěvnosti hebrejštiny. Obsahují také překvapující verše. O cyklu písní Chanson Populiare neexistují žádné české zdroje, které by detailně popisovaly toto dílo, všichni autoři cyklus zmiňují jen okrajově.1 Všechny tyto knihy se zabývají problematikou skladatelova života a jeho další tvorbou. Ačkoliv jsou práce o Ravelovi staršího data, nebyly překonány novějšími pracemi. Také proto jsem se rozhodla zabývat tímto tématem. Další možnou variantou by mohly být cizojazyčné zdroje. Bohužel jsou jen zřídka dostupné a také se nevěnují rozboru Ravelova cyklu do detailu.2 To bylo důvodem k sepsání mé práce.

1

Maurice Ravel- Václav Holzknecht z roku 1967, Maurice Ravel- Ernest Zavarský

z roku 1963 či publikace Osobnosti světověj hudby, Ravel - Vladimir Jankélévitch, vydanou 1956 a přeloženou 1990 v Bratislavě. Pro téma písňového cyklu Chansons populaires jsou tato díla nedostatečná. 2

Výběr z některých: Catalogue de lóeuvre de Maurice Ravel (Paříž 1954), Ravel et

nous- H. Jourdan Morhange z roku 1945, Ravel- Life and works- R. Myersz roku 1960 a mnohé další. Například kniha Rethinking Difference in Music Scholarship, která vyšla v roce 2014 v Cambridgi se dotýká tématu Ravelova cyklu.

1 

Práci budu rozdělovat do dvou hlavních kapitol. V první kapitole se budu zabývat osobností M. Ravela, jeho životem, dílem a částečně i jeho hudební tvorbou. V druhé části popisuji cyklus Chansons populaires, nejdříve celkově s pohledem do historických souvislostí (ovšem zde právě chybí informační zdroje). A následovně detailně analyzuji každou píseň, jak po hudební stránce, tak v oblasti textu (překlad), a také připojím svůj vlastní interpretační pohled. Práce by měla sloužit nejen zpěvákům a pedagogům, ale všem, kteří by měli zájem o tento písňový cyklus, který je nespravedlivě opomíjen.

 

2

Úvod Hudba na přelomu 19. a 20. století Hudba 19. století prodělala během své cesty velký posun a změny. Na konci toho století můžeme pozorovat několik hudebních směrů. Na jedné straně to jsou postwagnerovští skladatelé, které nalézáme v schönbergově škole. Ti se drží romantické linie a vycházejí z rozšířené tonality a nebrání se cestě naprostého novátorství. Na straně druhé se však do popředí dostává nová generace francouzských, španělských, anglických či dokonce skandinávských autorů. Formují nové evropské hudební odvětví, z nich můžeme jmenovat skladatele jako C. Debussy, M. Ravel, E. Elgar, E. Grieg či F. Sibelius a další. Impresionismus jako umělecký směr se začal formovat právě na přelomu století. Nejdříve se objevil u francouzských malířů a postupně začal pronikat i do hudby či poezie. Výraz imprese znamená dojem, jde o zachycení nálady a atmosféry dané situace. Hudba pro toto zachycení využívá hlavně speciální postupy v harmonické práci. V stupnicových řadách se vyrovnává význam všech tónů. Využívají se především časté změny modality, obměňování akordů, tak jak je třeba a s tím spojené celkové uvolňování tonality. Zaniká zde vlastně práce s hudebním tématem a melodie nemá hlavní význam. Jde hlavně o zachycení atmosféry, chce na posluchače zapůsobit celkově a vtáhnout ho do jedinečného momentu. Díla, která otevřela cestu impresionismu v předchozím období, nalézáme na příklad u Musorgského (Obrázky z výstavy) či ve tvorbě Erika Satieho. Za zakladatele hudebního impresionismu je považován C. Debussy, u něho se skladby v impresionistickém ladění objevují v devadesátých letech 19. století. Další ze skladatelů toho stylu byl také Ital Ottorino Respighi, známá je jeho trilogie Římské fontány, Římské pinie a Římské slavnosti. Nejvýznamnější z impresionistů je však francouzský skladatel Maurice Ravel. Přesto je jeho vokální tvorba a písně Chanson populaires opomíjena. Snad každý zná jeho orchestrální díla, ale málo kdo se pozastaví přímo nad tímto písňovým cyklem. 3

1. 1. Maurice Ravel Celým jménem Joseph Maurice Ravel se narodil v severozápadní části Pyrenejského poloostrova, na pomezí dnešního Španělska a Francie.

Otec Josef

Ravel pocházel ze Švýcarska. Po válce v roce 1870 přijel do Španělska, kde pomáhal jako inženýr při stavbě železnice. Svou budoucí ženu a matku Maurice Marii Delonartovou potkal v Aranjuezu. Po svatbě zůstali ve městě Ciboure nedaleko francouzských hranic, kde se 7. března 1875 narodil jejich první syn Maurice Ravel. Zanedlouho se však rodina přestěhovala do Paříže.3 U malého Maurice se brzo začalo projevovat jeho hudební nadání. V této oblasti se také, díky náklonnosti jeho otce k hudbě, začal realizovat. Od šesti let hrál na klavír. Navštěvoval hodiny nejdříve u klavírního virtuosa Henriho Ghyse. Jeho pozdější pedagog Charles René ho kromě klavíru začal zasvěcovat i do teorie skladby, kontrapunktu a harmonie. Od čtrnácti let studoval Ravel na Pařížské konzervatoři. Jeho dobrým přítelem se stal Ricardo Viñes, spolupracovali spolu i později. Viñes jako virtuosní klavírista interpretoval Ravelovy klavírní skladby. Ravelův zájem skládat se i nadále prohluboval a o hru na klavír ztrácel postupně zájem, nemalý podíl na tom měla chlapcova neukojitelná zvědavost. Neustále odbíhal od klavíru do rušných montmartských ulic, kde objevoval život a dění velkoměsta. Roku 1893 vznikla jeho první skladba Sérénade grotesque, která je ještě pod silným vlivem jeho oblíbence E. Chabriera. Nicméně se tímto začal formovat jeho styl a poměrně rychle si ho Ravel dokázal osvojit a najít sám sebe. Díky jeho otci se později Maurice seznámil s Erikem Satiem. Jak o něm sám Ravel říkal, z prvu zanícený wagnerián, který se stal impresionistou, nemohl svým talentem na francouzskou hudbu působit, ale zneklidňoval ji svými myšlenkami. Ravelův styl komponování v jeho raném období má již prvky, které vládnou jeho pozdní tvorbě. Nalézáme v něm na příklad smysl pro pevnou sazbu, prvky tanečního folklorismus a ráznost tónů, čistota a srozumitelnost melodie, zachovávání archaistického cítění či smysl pro melancholické melodie. Co je však pro Ravela typické a během jeho života se neměnilo, je jeho velmi striktní a přísný postoj sám 3

SADIE, Stanley (ed.). The New Grove dictionary of music and musicians. Repr.

New York: Grove, 1995. str. 864 4

k sobě a ke své tvorbě. Nepřikláněl důležitost svým prvotním dojmům a výbuchům emocí. Vše tvořil s odstupem a možná až s racionální promyšleností. Další z Ravelových zvláštností je volba literárních textů. Měl pro ně svůj vytříbený vkus a cit. To také ovlivnilo jeho vokální tvorbu. Během let 1897- 1898 se Ravel dostal na konzervatoři do třídy profesorů A. Gédalgeho na kontrapunkt a G. Faurého na skladbu. Hodiny kontrapunktu bral Maurice vážně a zodpovědně. Uvědomoval si, že je nutné co nejlépe a nejprecizněji ovládnout toto tvrdé řemeslo. I Fauré ovlivnil formování mladého skladatele. Našli v sobě zalíbení a porozumění a byli přáteli i v pozdějších letech.4 Z dalších skladeb, které byly napsány v rané fázi Ravelovy tvorby, můžeme zmínit diptych Suites auriculaires, do něhož patří Habanera a Entre cloches, píseň na slova S. Mallarmého Světice, dále Dva epigramy na text C. Marota, orchestrální ouvertura Šeherezáda či Pavana na zemřelou infantku napsaná 1898, která Ravela proslavila. Habanera zazněla v roce 1908 jako součást suity Španělské rapsódie. Zvedla se však vlna kritiky, která poukazovala na jistou harmonickou podobnost s Debussyho Večerem v Granadě. Celý skandál osvětlil až fakt, že Habanera byla napsána již v roce 1895, na rozdíl od Debbusyho Večera, který vznikl roku 1903. Tento spor také vyostřil situaci mezi „ravelisty“ a „debussyanisty“. Po přelomu století kvalita jeho děl stále stoupá. V roce 1901 vznikly Vodotrysky (Jeux déau), které jsou pod viditelným vlivem Debussyho. O dva roky později potom píše tři písně na verše ze sbírky Šeherezáda od T. Klingsora. Ravel zhudebňuje i popisné pasáže básní, dokáže rozezpívat nezvukomalebná slova, dosahuje tak ideálu spojení slova a hudby do plynoucí a jemné melodie. V posledních letech studia konzervatoře se Ravel pokusil získat tzv. Římskou cenu. Ta umožňovala vítězi pětileté studium skladby v Římě s pokrytím veškerých finančních potřeb. Maurice se této soutěže účastnil celkem čtyřikrát. Úkolem bylo zhudebnit text, který vybírala komise celé soutěže, většinou byli vybírání neznámí autoři nezajímavých veršů. 5 4

ZAVARSKÝ, Ernest. Maurice Ravel. Bratislava: Štátne hudobné vydavateľstvo, 1963.

Hudobné profily. str. 19 5

HOLZKNECHT, Václav. Maurice Ravel. Praha: Supraphon, 1967. Hudební profily

(Supraphon). str. 17

5

Maurice však hlavní cenu nikdy nezískal, ač všichni z poroty uznávali jeho velké nadaní a obdivovali jeho smysl pro melodičnost. První cenu mu vlastně přisuzovali, avšak jenom řečmi, které vedli a raději upřednostňovali své žáky. Až do první světové války patřil Ravel mezi skupinu přátel, která se po čase začala označovat pod jménem Apači, scházeli se u malíře Paula Sordesa. Patřil sem klavírista R. Viñes, básník L. P. Faraque, hudební kritik A. Delage, E. Vuillermoz či později F. Schmidt a D. E. Inghelbrecht. Tito pánové chodili o nedělích na koncerty, sdíleli své hudební výtvory a s velkým zájmem je zkoumali a snažili se obhajovat Debussyho díla. Pro mladého Ravela byla skupina důležitá, bylo to zázemí přátel, kteří ho podporovali a dodávali mu odvahu. V roce 1905 po neúspěších s Římskou cenou byl Ravel zklamán a znechucen. Manželé A. Edwards a M. Gordebská, které Ravel znal, chtěli Maurice od těchto nepřijemností oprostit a pozvali ho do Holandska. Cesta ho velmi inspirovala a po návratu, kdy byl plný energie a chutě do práce, začalo jeho nejplodnější skladatelské období. Vznikla mimo jiné Sonatina, Zrcadla, písňový cyklus Historky z přírodopisu (zde je použit melodický recitativ, který funguje podobně jako Janáčkova melodie, ač není odposlouchán z řeči), Španělská rapsódie, jednoaktová opera Španělská hodinka, Moje matka husa, Gašpar noci či balet Dafnis a Chloé, ne kterém spolupracoval Ravel s Ďagilevem. Bylo již naprosto jasné, že nejen Ravelova cesta tvorby, ale i celkový vývoj hudby ve Francii se vydal cestou impresionismu. Maurice navštívil také Švýcarsko, kam odjel, aby mohl v klidu tvořit. Zde se seznámil s partiturami Svěcení jara Stravinského a také se Schönenbergovým Pierrot Lunaire. Obě dvě díla ho silně inspirovala a našel v nich zalíbení. Schönenbergova atonalita otevřela cestu experimentu, o kterou se Ravel pokoušel již v předchozích letech. Na první světovou válku francouzská hudba a umění vůbec reagovalo různorodě. Bylo velmi překvapující, že tělesně slabý Ravel se chtěl války účastnit. Na frontě, kde byl nakonec přiřazen jako řidič nákladních vozidel, se jeho zdravotní stav zhoršil. Navíc si dělal obavy o svou chřadnoucí matku, ke které měl vždy silné citové pouto.

6

Ta v roce 1917 umírá. Když se Ravel vrátil ochromen a zarmoucen ze smrti své matky z fronty, napsal klavírní suitu Náhrobek Couperinův. Skladatel se zde vrací v čase a obrací se na podstatu národních klasiků a hudebnímu vrcholu na přelomu 17. a 18. století. Tady nalézá jistotu a útěchu. Roku 1920 získal Ravel řád Česté legie, který však odmítl. Během následujících let podniká koncertní cesty do Benátek, Amsterdamu, Londýna či Barcelony, což Ravela rozptyluje a dostává z depresí předchozích roků. Díky první válce se do Evropy dostala vlna „černošské hudby“. Paříž brzo začala hýřit jazzovými orchestry a nastupuje nová generace skladatelů, která tvoří pod silným vlivem nového odvětví. Ravel se s touto mladší generací rád stýkal. Do této atmosféry přivedl skladatel dílo Dítě a kouzla (1926), které sklidilo u kritiky překvapující úspěch. Ravelova popularita stále rostala. Mauricovo cestování pokračovala i v následujících letech. Na pozvání odcestoval do Skotska, Anglie a Skandinávie (komponování samozřejmě neustává, vzniká další písňový cyklus Písně madagaskarské, který je dnes považován za dokonalé dílo, dále Sonáta pro housle a klavír, jejíž druhá věta je v rytmu blues.) Inspiračně nejstěžejnější bylo však turné po Americe. V New Yorkru se setkal s G. Gershwinem, který ho poprosil o lekce. To Ravel pokorně odmítl. Jeden z největších skladatelových triumfů byl vznik Bolera. Šestnáct taktů, které se stále opakují v neměnné exhibiční instrumentaci. Ravel o skladbě silně pochyboval. Celou situaci ve večer premiéry vystihuje následující text: O premiéře, kdy všichni jásali, seděla jedna žena na svém křesle a začala křičet: „Blázen! Blázen!“ Když to Eduard Ravel sdělil se smíchem bratrovi, zůstal skladatel kupodivu vážný a jen řekl: „ Ta to pochopila.“6 Během posledních let se Ravelovi dostalo i dalších ocenění a vyznamenání. V Belgii dostal rytířský titul Leopoldova řádu a získal čestný doktorát Oxfordské univerzity. Podnikl ještě další koncertní turné. Tentokrát navštívil hlavně střední Evropu, mimo jiné i Prahu. Do závěrečného období jeho tvorby patří dva Klavírní

6

HOLZKNECHT, Václav. Maurice Ravel. Praha: Supraphon, 1967. Hudební profily

(Supraphon)., str. 159

7

koncerty G dur a D dur a tři písně - Romantická, Epická a Přípitek. V roce 1933 se poprvé projevily příznaky mozkové poruchy. Ravel nemohl dělat určité pohyby, nemohl psát ani komponovat. Upadal do depresí a beznadějné situace. Na podnět svých přátel se Ravel rozhodl cestovat. Návštěva Španělska a Maroka snad ještě skladatele vytáhla z mlhavých dnů beznaděje. Po cestách se opět vrátil zpět do svého domku v Monfortu. Jeho bratr se ještě situaci snažil zachránit operací. Ani po ní se však stav Maurice Ravela nezlepšil. Zemřel nad ránem 28. prosince 1937.7

7

ZAVARSKÝ, Ernest. Maurice Ravel. Bratislava: Štátne hudobné vydavateľstvo,

1963. Hudobné profily. str. 124 8

1.

Prvky hudebního stylu

Ravelovou hudební tvorbou prostupují některé zvláštní prvky. Celkově měl M. Ravel v oblibě konvence a pravidla, vystavoval se uměle vytvořenému nebezpečí, stavěl před sebe otázky, hádanky a rád také riskoval, jak zmiňuje ve své knize V. Jankélévitch souvislosti s Ravelem jako “estetiku hazardu”.8 Veškerá jeho díla tedy vznikala překonáním imaginárního problému, který sám Ravel stvořil. Čím složitější problematika, tím lépe pro skladatele. Vždy se však nechal vést svým hudebním instinktem a používal jenom racionálně promyšlené metody. Avšak nikdy u toho neztrácel smysl pro humor. Jmenujme tedy alespoň několik zásadních charakteristických odvětví v jeho hudební tvorbě. Podle J. Jankélévitche byl pro Ravela typický tzv. důmyslný klam „Dômyselnosť je spolu s hazardérstvom nejvýraznejšou črtou Ravelovho tvorivého ducha. Ravelova hudba - tak jako hudba vrtkých umelcov, naprieklad Chopina či Faurého - neudržela krok so životom, ale naopak, uzavřela sa do akejsi 'rajskej záhrady', do druhej prirodzenosti podobnej magickej hradbe obkolesujúcej miesto zasvätené veštbe, ktoré sa stalo fiktívnym svetom umenia… Hudba už neproniká jako u romantikov - celou hľbkou vnútorného bytia, aby ho obrodila, ale koresponduje skôr s občasnými únikmi zo života, před skutočnosťou….“ 9 Další typická charakteristika Ravelova díla je rytmika, na prvním místě v tomto případě stojí přesnost, skladatel jí byl přímo posedlý. Možná v tom můžeme spatřovat jeho smysl a velký zájem o tanec. Velmi rád také využíval lehké doby a synkopy. Rozlišujeme v této oblasti dvě kategorie. Střídání metra, taktů během jedné skladby, například šestiosminového a tříčtvrťového taktu v Romantické písni či změnu taktu vždy na konci strofy v písni Tak veselo. Skladatelova polyrytmie vychází z cítění veršů, které mohou být volné či je nezbytné přizpůsobit se důrazům ve slovech (které mohou kolísat a způsobovat obtíže, zvlášť pokud se mají napasovat do pravidelného rytmického úseku). M. Ravel pomocí rytmu také vyjadřoval charakteristiku postavy, dokreslení krajiny či jako celkový popisný prvek, který je žádán v impresionistickém stylu. Další zálibou je používání dlouhých taktů 8

JANKÉLÉVITCH, Vladimir a [TRANSL. ZUZANA KRÁKOVÁ]. Ravel. Bratislava: Opus, 1990. ISBN 8070930357, str. 58 9

JANKÉLÉVITCH, Vladimir a [TRANSL. ZUZANA KRÁKOVÁ]. Ravel. Bratislava: Opus, 1990. ISBN 8070930357, str .62, 63

9

(Španělská hodina- sedmiosminový, v některých částech Dafni a Chloé sedmičtvrťový a jiné) a kladení lehkého rytmu proti složitému, jak je tomu například v Preludiu Náhrobek Couperinův (zde jsou vrstveny na sebe tři noty osminové ku dvěma šestnáctinovým triolám). Třetím typickým prvkem Ravelovy tvorby jsou tóniny. Spíše bychom tento prvek v hudebním stylu Maurice Ravela měli nazvat jako hudební jazyk. Zvláštní je využívání antické monódie, oscilace mezi tonalitou dur-moll či neexistujícím citlivým tónem. O tónině rozhoduje vždy tercie akordu, ve Vokalíze ve formě habanery přechází tónina f moll na F dur, a to pouze pomocí zvětšení tercie v akordu, všechny ostatní tóny jsou zachovány. Maurice Ravel rád klamal posluchače pomocí tonálních nejasností, vyhýbal se cíleně tónům, které by posluchači objasnily základ tóniny skladby, citlivý tón schválně zvyšoval a tím znemožňoval určit rozdíl mezi mollovou a její paralelní durovou stupnicí.10 Poslední charakteristikou tvorby M. Ravela je harmonie. Je výsledkem používaných tónin, tedy Ravelova hudebního jazyka. Obrazně řečeno, Ravel se nikdy nebál experimentovat se slovy, různě je kombinovat či vytvářet novotvary. Jeho specializací byly různé harmonické appoggiatury a akordické arpeggia, u kterých používal obraty septakordů s velkou septimou tedy disonantním tónem, což je právě charakteristické pro ostrou španělskou hudbu. Dále používal s oblibou velkou sekundu, která dodává hudbě hrubý ráz (Španělská hodinka, Zrcadla - část Noční můry). Protichůdně k těmto skutečnostem, dokázal skladatel napsat nesmírně jenom a lehkou melodii, kde se objevuje prvek velké sekundy. Je umístěna uvnitř akordu a dodává jemné melodii pichlavé zabarvení. Tento stejný princip můžeme pozorovat i u Debbusyho hudební tvorby, avšak s jedním velkým rozdílem. V jeho díle se tato sekunda projeví jako skřípavá a přináší spíše náladu zármutku. Mezi další prostředky harmonické práce patří také obliba v bitonalitě(opět to souvisí s předchozím odstavcem o tóninách), která dodává právě lahodnost a odráží se jako prvek impresionistické tvorby.11

10

SADIE, Stanley (ed.). The New Grove dictionary of music and musicians. Repr. New York:

Grove, 1995. str. 871 11

SADIE, Stanley (ed.). The New Grove dictionary of music and musicians, 1995. str. 872

10

Opomíjený cyklus: Chansons populaires

V roce 1910 v Moskvě byl vydán P. Jurgensonem písňový cyklus s názvem Sept Chants Populaires. Obsahoval v sobě sedm písní třech rozdílných autorů. Výtisk zahrnoval tyto písně: Alexandre Georges (1850-1938): •

Chanson flamande

•

Chanson écossaise

Aleksandr Olenin (1865-1944): •

Chanson russe

Maurice Ravel (1875-1937):

•

•

Chanson espagnol

•

Chanson française

•

Chanson italienne

•

Chanson hébraïque 12

Zdroj: IMSLP Petrucci music library. [online]. 14.5.2016 [cit. 2016-05-14].

Dostupné z: http://imslp.org/wiki/Chants_populaires_%28Ravel,_Maurice%29

11

Písně získaly ocenění na soutěži Maison du Lied. Samostatný výtisk Chansons Populaires, který obsahoval pouze Ravelovy skladby, vyšel až v roce 1925. Jak samotný název napovídá, jedná se o písně, které vychází z lidových nápěvů a folklóru typického pro danou zemi a oblast. U první písně je to nápěv z oblasti španělské Galície, u druhé z oblasti Limousinu (střední Francie), třetí píseň vychází z nápěvu římského. U čtvrté píseně, Chanson hébraïque, nestojí podstata nápěvu na oblasti či nějakého kraje, ale na celkové mimoevropské, východní kultuře - hebrejské. Tato píseň také vyšla již dříve než tři ostatní a to již v roce 1909. Zvláštností těchto písní je fakt, že jsou v České republice poměrně neznámé a tedy i nezpívané. Autoři zabývající se u nás Ravelem tyto skladby nezmiňují vůbec nebo pouze okrajově. Budí to dojem, že toto dílo nemá ve tvorbě Maurice Ravela podstatné místo. Podle mého názoru je cyklus dosud v České republice nedoceněn neprávem. Můžeme brát v potaz skutečnost, že ve vývoji a celkové vokální tvorbě v impresionistickém stylu skladatele, jsou tyto písně spíše na nižším stupni důležitosti. Když však toto hudební dílo vezmeme obecně, splňuje veškeré prvky kvalitní práce, ať je to nakládání s hudebním materiálem, rafinovanost užití skladebních technik, harmonizace, práce s rytmy, kvalita hudebního textu a jiné. Ráda bych také poukázala na další opomenutý fakt. Tento cyklus písní je totiž velmi prospěšný jako výukový materiál pro zpěváky. Tak jako se mluví o vokálních dílech W. A. Mozarta jako o pěvecké hygieně, Chanson populaires vyžaduje specifické interpretační i technické dovednosti. Tím, že se jedná o impresionistické vcítění do diferenciovaného folklóru (tedy hudební stránka je velmi minimalistická a používají se rozdílné jazyky), musí zpěvák vyvinout mnohem více svého úsilí, aby píseň vyzněla na určité úrovni. V tom je právě Ravelova rafinovanost a geniálnost všech jeho děl. Nutí hudebního interpreta přemýšlet, rozvíjet se a učit sám sebe.

12

Písně vyžadují znalost fonetiky čtyř rozdílných jazyků, pochopení významů veršů a podle toho i vytvoření interpretace, zvládnutí absolutně rozdílných nálad na poměrně krátkém časovém úseku, mnohem větší hudební představivost (klavírní doprovod je pouze podkresem). Využívání rozdílných melodických ozdob, které jsou typické pro dané zeměpisné oblasti v písních. Příjemná hlasová poloha písní také umožňuje upevňovat klasické postupy, které patří do pěvecké techniky: použití pěveckého legata a non legata, tak jak je to vhodné, budování pěvecké fráze, užívání dynamiky (piano, forte, decrescendo, crescendo a jiné). Ke správné interpretaci písní nebo jakéhokoli vokálního díla, jsou dobré celkové rozbory, vysvětlení či překlady textů. Tyto písně tedy rozebereme podrobněji v následující části práce.

2.1. Chanson espagnole První z tohoto písňového cyklu je španělská píseň. Španělsko bylo pro Maurice Ravela silným inspiračním zdrojem, prostupuje celým jeho hudebním dílem. Skladba je psaná v šestiosminovém taktu, předepsané tempo je Andantino a celá píseň je v tónině g moll. Rytmická složka má jednoduchou sazbu, skladatel využívá akordových arpeggií a přiznávek v klavíru.

Osm taktů na začátku, které

navozují již ostrou a ráznou atmosféru španělské melodiky, jsou použity i postupně během skladby jako mezihra mezi slokami. Začínají akordem d moll a obměňují se jeho obraty na dominantě a subdominantě, střídavě se zvětšenou či čistou kvartou. Tónika přichází s nástupem melodie. Dále nalezneme v použité harmonii též zmenšený akord es, fis, as, c. Tato kombinace se opakuje neustále během celé písně. Závěr skladby se vrací opět k dominantě, končí tedy v d moll. 13 Melodie je lehčího charakteru s ozdobnými přírazy, které jsou typické pro španělskou hudbu. Na první pohled a první poslech bychom skladbu mohli označit za triviální. Opakující se koncept melodie a doprovodu ve čtyřech slokách. Je to však zcela naopak. Po přeložení textu, který Maurice Ravel vždy vybíral s naprostou pečlivostí a cítěním, zjistíme, že se nejedná o téma vášně, vyjádření jakési drzosti či lehce vulgární

13

Hudební rozbor prof. PhDr. Miloš Schnierer.

13

vyzývavosti, což bychom mohli očekávat u španělské folklórní písně a což by právě celou píseň naprosto snížilo. Význam veršů je tento: První sloka: Adios, men homino, adios, Ja qui te marchas pr'aguerra: Non t'olvides d'aprendina Quiche qued' a can'a terra. Druhá sloka: La la la la la la la la la la la ... Třetí sloka: Castellanos de Castilla, Tratade ben os grallegos: Cando van, van como rosas, Cando ven, ven como negros. Čtvrtá sloka: La la la la la la la la la la la14 .. Překlad: Sbohem jdi můj muži, sbohem Naverbovali tě do války Už pro mne není na zemi smíchu ani hry La la la la la la la la la la la … Kastilie bere naše chlapce, aby dosáhla svého triumfu Chlapci odcházejí sladcí jako růže

•

14



14

A vrací se ostří jako trny La la la la la la la la la la la …15

Je to tedy téma hluboké a temné. Interpretace zpěváka musí být velmi pozorně promyšlena a udělána. Složitost je právě v nuanci španělského rázu a temperamentu, který je v písni postihnut hudebně a melodicky. Zároveň však vyjadřuje smutek, zklamání, nenávist k válce a nářek matky či ženy, která ztratila milovanou osobu. Pěvecky je tedy de facto nutno rozlišovat melodické ozdoby, které jsou právě příznakem španělské hudby a zároveň vyjadřují výkřik či nářek. Oba dva tyto prvky musí být zachovány. Výhodnou variantou je jednoduché rozdělení samotných slok. První a třetí sloku můžeme pojmout jako ostrá slova zoufalé Španělky. Pregnantně a ostře vyslovujeme konsonanty slov a dynamiku volíme spíše silnější. Ve druhé a čtvrté sloce je však změna, je to právě nářek této zoufalé ženy. Dynamiku držíme spíše slabší a budujeme hudební frázi ke psané koruně (viz příloha této práce číslo 1), kterou z dynamiky piana pomocí crescenda zesílíme až do forte a náhle ukončíme. Kdyby se celá píseň držela pouze v plačtivé atmosféře nebo naopak jenom ve vzteku a zlosti, jednoduchost tklivé melodie s kombinací španělského rázu by byla naprosto zničena.

2.2.Chanson française Druhou písní z cyklu Chanson populaires je skladba inspirovaná Francií. Oproti předchozí plačtivě naléhavé písni, je tato zářivým paprskem veselí a smutnou atmosféru okamžitě pohltí. Předepsané tempo je Allegretto, takt tříčtvrteční. Autor zvolil opravdu velmi jednoduchý rytmický koncept doprovodu skladby, používá pouze kombinace notových hodnot půlové a čtvrťové, třídobé či tři čtvrťové (viz příloha). Skladba má čtyři sloky rozdělené do šestnácti taktů vždy s mezihrou. Tónina je C dur a celý

15

Překlad ze španělštiny a francouzštiny Mgr. Zuzana Vybíralová a Eliška Ouředníčková

15

doprovod je založen na obratu akordu na dominantě, který se na závěr fráze vrací na tóniku.16 Stejně jako v předchozím případě, samotná píseň klame tělem. Předehra je velmi uklidňující, veselá a jemná a navíc je předepsaná v dynamice piano. Takový styl bychom bez znalosti překladu mohli klamně přiřadit k ukolébavce. To se ale po přeložení textu změní: První sloka: Jeanneton où irons-nous garder, Qu'ayons bon temps une heure ? Druhá sloka: Là-bas, là-bas, au pré barré ; Y'a de tant belles ombres ! Lan la! Třetí sloka: Le pastour quitte son manteau, Et fait seoir Jeannette Lan la! Čtvrtá sloka: Jeannette a tellement joué, Que s'y est oubliée, Lan la!17 Překlad: Janičko, kam půjdeme pást, Když máme dobrou hodinku? Hej hou! Tam, tam na louku do ohrady, Je tam krásný stín. Hej hou!

16


•

17



16

Pastýř si sundá svůj plášť A posadí Janičku na něj. Janička si tak hraje, Až se úplně zapomene. Hej hou!18 Význam kontextu můžeme pochopit různě. Ovšem spojení hudby s verši může získat lehce neslušný či obscénní charakter. To je však do jisté míry velkou výhodou. Zcela krásně to napomáhá interpretaci, která by byla bez tohoto kontextu velmi monotónní. Můžeme se tedy domnívat, že autor postupoval zcela s jasným záměrem. Dovoluji si tuto píseň přirovnat k přísloví: Tichá voda břehy mele. Nevinná melodie, která v sobě ukrývá zhýralou skutečnost, která je současně jemně sdělována posluchači. Při interpretaci je důležité porozumět skutečnosti, že se jedná o rozhovor mezi pastýřem, ženou (v písni Janičkou) a jakýmsi vypravěčem a odlišovat tyto postavy i v samotném zpěvu a to hlavně pomocí dynamiky a výrazu. První sloka by se tedy mohla volit spíše v dynamice mezzoforte či forte. Promlouvá zde pastýř, který nenápadně pokládá jasnou otázku. Dívka mu odpovídá, tak jak už to mívají ženy zvykem, nevinně a tiše, jakoby nevěděla, na co odpovídá (nestoudný nádech však musí být stále zachován). Tak stejně se to projeví i do pěvecké složky (dynamika mezzopiano však s pregnantní výslovností, zvláště potom ve vyšších polohách, kde fonetika francouzštiny zaniká). Zbytek písně už je pouze popisný, ale musí posluchači dokreslit celý děj. Třetí a čtvrtou sloku budujeme z dynamiky forte s lehkým pohybem v tempu (buď zrychlením či zpomalením) a postupně stahujeme až do úplného pianapianissima a pomocí ritardanda skončíme v naprostém údivu z toho, co se právě v celé písni událo. Píseň je vlastně nakonec neskutečně šokující a současně nesmírně zábavným prvkem pro posluchače.

18

Překlad z francouzštiny Mgr. Zuzana Vybíralová a Eliška Ouředníčková.

17

2.3.Chanson italienne Ze západní Evropy se nyní další píseň přesouvá na Apeninský poloostrov. Po rázné španělské a nevinné francouzské melodii přichází údajná velká vlna italského patosu, jak se často o této písni píše. Ráda bych však toto tvrzení vyvrátila a označila je za polehčující a snižující tuto píseň. Skladba má tempové označení Largamento a je ve dvoučtvrťovém taktu. Rytmus je, oproti dvěma předchozím skladbám, více bohatší a to především v melodii, kterou volněji doplňuje klavír. V některých částech můžeme mít však dojem, že doprovod jde mírně proti melodii. Tónina zde osciluje mezi Es dur a c moll. Harmonicky je zvolen koncept dvou částí. První, druhá sloka končí na dominantě c moll a ve třetí a čtvrté sloce se obrací k tónice stejné tóniny.19 První sloka: M'affaccio la finestra e vedo l'onde, Druhá sloka: Vedo le mie miserie che sò granne! Třetí sloka: Chiamo l'amòre mio, nun m'arrisponde! Čtvrtá sloka: Chiamo l'amòre mio, nun m'arrisponde!20 Překlad: Dívám se z okna a poslouchám mořské vlny, Vidím moji bídu, o které vím, že je velká. Volám svou lásku, ale nikdo neodpoví. 19


•

20



18

Volám svou lásku a není nikoho, kdo by odpověděl.21

Tato píseň má pouze dvě strany, přesněji šest řádků. A přesto se Ravelovi podařilo něco neuvěřitelného. Dokázal vložit do hudební miniatury neskutečného emocionálního obra. Po proniknutí do nitra písně a zazpívání tohoto díla si zpěvák musí uvědomit, jak na začátku držel vše a během ani ne minuty vše ztratil. Interpretačně je nutné naprosto vázat, tedy zpívat absolutně legátově. Vyžaduje to nejen typ písně, ale de facto i tradice italského bel canta, která je v písni velmi slyšitelná. Autor dokázal bravurně zachytit italský hudební styl a cítění v tomto římském nápěvu. Snad nejpodstatnější v této písni je práce zpěváka s dynamikou, na které leží veškeré vyznění a podstata. Je nutné si vybudovat dynamické vlny frází. První sloka začíná v dynamice mezzoforte, během třetího taktu se melodie dostává na držené c², které pomocí crescenda zesílíme až do úplného forte. Tuto dynamiku držíme až do konce hudební fráze. To stejné se opakuje i během druhé sloky, kde však ještě výrazněji klademe důraz na určitá slova (miserie, granne aj.). Potom přichází změna. Dynamiku stáhneme do piana, abychom podtrhli naléhavost a mizivou naději, které zde verše vyznačují, a dle notového zápisu zesilujeme. To stejné, ale zrcadlově naopak, se děje během poslední sloky. Závěr postupně pomocí decrecsenda zeslabujeme až do naprostého pianissima. To držíme až do úplného vydechnutí. Tuto píseň považuji za geniální, navzdory tvrzení jiných autorů, kteří považují píseň za patetickou.22 Někteří skladatelé potřebovali na vyjádření takového množství emocí dlouhosáhlá díla - a přesto se jim to ani v některých případech nepovedlo. Ravelovi k tomu stačily jenom dvě strany.

21

Překlad ze italštiny Mgr. Zuzana Vybíralová a Eliška Ouředníčková.

22

JANKÉLÉVITCH, Vladimir a [TRANSL. ZUZANA KRÁKOVÁ]. Ravel. Bratislava:

Opus, 1990. ISBN 8070930357, str. 27. 19

2.4.Chanson hébraïque Nejexotičtějším nápěvem i tématem z celého cyklu je hebrejská píseň. Tempově je skladba dělená na část Allegro moderato a část Più lento. Píseň je ve čtyřčtvrťovém taktu. Obě dvě části mají diferenciovaný rytmus, jak v linie doprovodné, tak i v melodické. Doprovod v první části neustále opakuje jeden rytmický vzorec. V levé ruce klavíru je to osmina, dvě šestnáctiny a dvě osminy dvakrát v jednom taktu, v pravé ruce je to potom souzvuk tercie v dvakrát půlových hodnotách se psanými přírazy (viz příloha). Tento hudební, rytmický vzorec prolíná všechny části Allegro moderato a dodává charakter východní kultury. Tóninu celé skladby můžeme podle mollové dominanty určit jako e moll aiolskou, není zde zvýšený VII. stupeň. V části Píù lento se mění hudební charakter na recitativní a využívají se zde vedlejší harmonické funkce. V klavírním doprovodu jsou drženy akordy v celých hodnotách, které jsou hrány rozloženě. Ravel použil těchto akordických obratů: IV. stupeň C dur, subdominanta a moll, mollová dominanta h moll, III. stupeň G dur a zpět k subdominantě a moll a VI. stupni C dur. Samozřejmě také melodická linie písně poukazuje na mimoevropský původ.23 První sloka: Mejerke, main Suhn, Mejerke, main Suhn, oi Mejerke, main Suhn, Zi weiss tu, var wemen du steihst? "Lifnei Melech Malchei hamlochim," Tatunju. Druhá sloka: Mejerke, main Suhn, Mejerke, main Suhn, oi Mejerke, main Suhn, Wos ze westu bai Ihm bet'n? "Bonej, chajei, M'sunei," Tatunju. Třetí sloka: Mejerke, main Suhn, Mejerke, main Suhn, oi Mejerke, main Suhn, 23


20

Oif wos darfs tu Bonei? "Bonim eiskim batoiroh," Tatunju. Čtvrtá sloka: Mejerke, main Suhn, Mejerke, main Suhn, oi Mejerke, main Suhn, Oif wos darfs tu chajei? "Kol chai joiducho," Tatunju.24 Překlad: Majerke můj synu, Mejekte můj synu, Víš, před kým stojíš? Stojím před ním, králem králů, jediným králem, otče můj. Mejerke můj synu, Mejekte můj synu, A na co se ho tážeš? Na děti, dlouhý život a obživu, otče můj. Mejerkte můj synu, Mejerke můj synu, Na co potřebuješ děti? Děti učíme Tóru, otče můj. Mejerke můj synu, Mejerke můj synu, Ale řekni mi proč dlouhý život? Protože to co žije, zpívá a chválí Pána, otče můj. Mejerke můj synu, Mejerke můj synu, Ale ty chceš také obživu. Vem si tento chléb, najez se z něj a požehnej, otče můj.25 •

24



25

Překlad ze francouzštiny Mgr. Zuzana Vybíralová a Eliška Ouředníčková.

21

Jedná se o židovský náboženský chvalozpěv. Ravel zřejmě vycházel z nápěvů psalmódie. Tento fakt je nutno znát před samotnou interpretací. Závisí na něm veškeré vyznění a umělecká práce s tímto materiálem. Evropské kultuře je již tento styl zcela oddálen, ač náboženské křesťanské zpěvy vycházejí z židovské tradice. Historický, náboženský a umělecký posun v hudbě je tak markantní, že se tento fakt již po několik generací vytratil a nemá žádný dopad (pokud však interpret nepochází z Izraele, není židovského vyznání či se nezabývá touto tématikou). Dalším důležitým prvkem je jazyk písně, střídá se zde hebrejština a jidiš (směs historické němčiny, slovanských jazyků a biblické hebrejštiny, která dosud přežívá na několika jazykových ostrovech na světě - například v New Yorku, ‫) ייִדיש־דײַטש‬.26 Problém nastává u správné výslovnosti bez přítomnosti rodilého mluvčího. Na štěstí v dnešní době technologických vymožeností, je krom jiných také možnost naposlouchat fonetiku z ověřených nahrávek písní.27 V interpretaci písně je nutné odlišit samotné části a chápat je jako dialog mezi otcem a synem. Allegro moderato je oslovení a otázka, Più lento quasi recitativo je odpověď. Samotný interpretační koncept je možno rozšiřovat ještě dál. Otázky otce můžeme chápat jako cílené, aby přinutily syna přemýšlet a dojít k jakémusi celkovému pochopení života a jeho smyslu. Pěvecky je postava otce sebejistá, chce přinutit syna k přemýšlení a zároveň svůj úmysl skrývá, tato charakteristika je naprosto vystihnuta i v samotné melodii. Syn na otázku vždy najde odpověď, ale je váhavý, rozmýšlí nad otázkou. Napomáhá tomu právě recitativní styl, který dovoluje interpretovi hýbat s tempem, zvolňovat či zrychlovat. Celkově se dynamika pohybuje na pomezí piana a mezzoforte, na konci písně a v poslední odpovědi dochází k zmírnění tempa a pomocí crescenda ke gradaci fráze se zpětným stáhnutím do piana - k synovu pochopení.

26

Wikipedie. [online]. 15.5.2016 [cit. 2016-05-15]. Dostupné z: https://

cs.wikipedia.org/wiki/Jidi%C5%A1 27

Např.: Cecilia Bartoli: Chanson populaires- https://www.youtube.com/watch?

v=zDpMo9pLmDo. 22

Závěr Smyslem předkládané práce bylo popsat v českém kontextu opomíjený písňový cyklus Maurice Ravela a objasnit jeho složitost, pro kterou zůstává v rámci Ravelova díla málo uváděn do repertoáru a vysvětlit jejich význam a využití pro pěveckou interpretaci. Samotné písně Chansons populaires vyšly až v roce 1925, dnes jsou skoro neznámé a nedoceněné. Tato práce přináší vhled právě do tohoto tématu. Zaměřuje se na interpretaci písní, jejich hudební rozbor a překlad veršů. Nedoceněné je toto dílo nejenom kvůli své neznámosti, ale také pro svou výbornou metodickou naučnost, pro upevnění nejenom pěvecké techniky, ale zároveň osvojení si interpretačních odlišností související s rozdílnými hudebními kulturami. Ty jsou zachyceny ve folklórních nápěvech zemí oblasti Španělska, Francie, Itálie a hebrejských tradicionálů. Chanson espagnol - Andantino v tónině g moll, skladatel využil ostrou hudební rytmiku charakteristickou pro španělskou melodiku s verši s vážným a plačtivým obsahem. Složitost interpretace je v jemné odlišnosti španělského rázu a temperamentu hudby a současné vyjádření smutku, zklamání, nenávist k válce a pláč ženy. Zpěvák si tedy musí rozdělit sloky, podle smyslu veršů, aby obsáhl na jednu stranu vztek (pregnantní výslovnost konsonant a další) a zároveň stesk, pláč a zoufalství (slabší dynamika, volné zvolňování až pozastavení během hudební fráze, které umocňuje naléhavost a zármutek). Nelze píseň zpívat pouze v jednolité dynamické a výrazové stránce, celkové vyznění by zaniklo. Chanson française, druhá píseň z cyklu. Pohlcuje ponurou atmosféru svou zářivou a ležérní melodikou v jednoduché rytmické koncepci. Na této skladbě je krásně vidět Ravelův smysl pro humor, kdy se po přeložení veršů a připojení hudebního doprovodu s melodií objeví pravá tvář písně. Jde o erotickou tématiku, která je však do jisté míry výhodou pro interpreta. Rozlišujeme tedy výrazově postavy v dialogu (pastýř, Janička a vypravč). Dynamiku volíme spíše slabší, abychom znázornili štiplavou atmosféru a pomocí crescendo a decrescenda vytváříme

23

dynamické vlny, které dokreslují celkový příběh písně. Pro posluchače je píseň velmi vtipným a příjemně uvolňujícím prvkem. Kdo nezná obsah písně, může jej zcela pěvecky dezinterpretovat. Chanson italienne, Largamento s oscilujícími tóninami Es dur a c moll. Rytmus je oproti předchozím písním bohatší, melodií volně doplňuje doprovodný klavír. Píseň má pouze dvě strany, je tedy jakousi miniaturou s emocionálním obrem uvnitř. Pro interpreta nastává obtížný úkol, vyjádřit tolik emocionálních prožitků na malé ploše. Zpěvák musí detailně propracovat dynamickou stránku, používat crescendo a decrescendo, výrazně vyslovovat a používat absolutně legata. Chanson hébraïque má nejexotičtější hudební nápěv díky mimoevropskému původu této hudební kultury. Píseň je rozdělena do dvou částí, Allegro moderato s pravidelně se opakujícím rytmem a část Più lento, která má charakter recitativu, podle toho se mění i práce s délkami tónových hodnot. Zpěvák interpretuje rozhovor mezi otcem a synem, podle toho uzpůsobuje styl zpěvu a interpretační techniku (rozlišuje postavu sebejistého otce a přemýšlejícího syna nad vyřčenou otázkou). Důležitou stránkou písně je také správné naučení fonace jidiš a hebrejského jazyka a jeho rytmizace v recitativu. Píseň má nejklidnější charakter a nese v sobě duchovní sféru, pro posluchače by to měla být poslední tečka celkového vyznění díla. Písně francouzského skladatele Maurice Ravela (1875- 1937), ačkoliv je úznáván jako představitel hudebního impresionismu, jsou v českém kontextu nedoceněny. V pozdních letech jeho tvorby můžeme nalézt i prvky neoklasicismu, expresionismu či moderního proudu, avšak v cyklu Chansons populaires se prolíná impresionismus s inspirací folklórních nápěvů. Ravelovo životní dílo obsáhlo různé hudební odvětví, od komorní hudby, orchestrální hudbu, jevištní díla, koncerty, skladby pro klavír, opery či písně, kterými se zabývala tato práce. K Ravelovým písňovým cyklům patří také Chansons populaires, vydán původně v souboru Sept Chants Populaires 1910 v Moskvě, který získal ocenění v soutěži Maison du Lied.28 Písně Chansons populaires považuji za velký přínos pro interpretační i pěvecké metody. Písně mohou sloužit i pro nácvik k interpretaci a provedení větších

28

Spolu s Ravelem bylo oceněno sedm písní třech různých autorů (Alexandre

Georges, Aleksandr Olenin, Maurice Ravel). 24

vokálních děl - ať už rozsáhlejších písňových skladeb či oper - podobně jako se uvádí Mozartovy vokální skladby jako “pěvecká hygiena”. V českém prostředí jsou obtížně dostupné zahraniční zdroje a české prameny k předkládanému tématu vůbec neexistují. Pokud tato práce, překlady písní Chansons populaires a jejich interpretace, napomohla objasnit mezery v tvorbě M. Ravela v našem prostředí, pak splnila svůj hlavní záměr. Po svém rozpracování by se také mohla stát příručkou, která napomůže zpěvákovi interpretovat Ravelovy písně a využít jeho tvorbu k osvojení si nových prvků pěvecké techniky.

 

25

Informační zdroje: Literatura: •

ZAVARSKÝ, Ernest. Maurice Ravel. Bratislava: Štátne hudobné vydavateľstvo, 1963. Hudobné profily.

•

HOLZKNECHT, Václav. Maurice Ravel. Praha: Supraphon, 1967. Hudební profily (Supraphon).

•

JANKÉLÉVITCH, Vladimir a [TRANSL. ZUZANA KRÁKOVÁ]. Ravel. Bratislava: Opus, 1990. ISBN 8070930357.

•

HRČKOVÁ, Naďa. Dějiny hudby. V Praze: Ikar, 2007. ISBN 80-249-0808-5.

•

SADIE, Stanley (ed.). The New Grove dictionary of music and musicians. Repr. New York: Grove, 1995.

Internetové zdroje: •

youtube. [online]. 14.5.2016 [cit. 2016-05-14]. Dostupné z: https:// www.youtube.com/watch?v=zDpMo9pLmDo

•

Wikipedia. [online]. 14.5.2016 [cit. 2016-05-14]. Dostupné z: https:// en.wikipedia.org/wiki/Maurice_Ravel

•

IMSLP Petrucci music library. [online]. 14.5.2016 [cit. 2016-05-14]. Dostupné z: http://imslp.org/wiki/Chants_populaires_%28Ravel,_Maurice%29

•

Wikipedie. [online]. 15.5.2016 [cit. 2016-05-15]. Dostupné z: https:// cs.wikipedia.org/wiki/Jidi%C5%A1

Seznam příloh: •

Příloha č. 1: M. Ravel,Lidové písně-notový zápis: IMSLP Petrucci music library. [online]. 14.5.2016 [cit. 2016-05-14]. Dostupné z: http://imslp.org/ wiki/Chants_populaires_%28Ravel,_Maurice%29

26

•

Příloha č. 2: Souhrn vokálních děl M. Ravela in: HOLZKNECHT, Václav. Maurice Ravel. Praha: Supraphon, 1967. Hudební profily (Supraphon). Str. 193.

Příloha č. 1:

Noty - Chansons populaires Sept chansons populaires. Moscow: Jurgenson, n.d. [1910]. Plates 34868, 24871, 34873 a 34874.

27

Příloha č. 2:

Souhrn vokálních děl M. Ravela Opery: •

Španělská hodinka ( L´heure espagnol), jednoaktová komická opera vydaná 1907 na slova Franc- Nohaina

•

Dítě a kouzla (Lénfant et les sortílèges), lyrická fantazie dvou částí vydaná mezi lety 1920- 1925, libreto Colettino

Ravel pracoval ještě na dalších třech operách (Olympia, La cloche engloutie,Jeanne dÁrc), ty však nebyly nikdy dokončeny Písně: •

Balada o královně, která umřela láskou (Ballade de la reine mrte dáimer) pro zpěv a klavír,1894- nevydáno, na slova Rolanda de Marès

•

Velký černý spánek (Un grand Sommer noir) pro zpěv a klavír, 1895nevydáno, na slova Paula Verlaina

•

Světice (Sainte) pro zpěv a klavír, vydáno 1896, na slova Stéphana Mallarmé

•

Dva epigramy (Deux épigrammes) pro zpěv a klavír, vydáno 1898, na slova Clémenta Marota

•

Tak ponuře (Si morne) pro zpěv a klavír, 1899- nevydáno, na slova Émila Verhaerena

•

Šeherezáda ( Schéhérazade) pro zpěv a orchestr, vydáno 1903, na slova Tristana Klingsora

•

Vánoce hraček (Le noël des jouets) pro zpěv a klavír, vydáno 1905, na slova Maurice Ravela

•

Velké větry ze zámoří (Les grands Vend venus dóutre- mer) pro zpěv a klavír, vydáno 1905, na slova Henri de Regnier

•

Historky z přírodopisu (Histoires naturelles) pro zpěv a klavír, vydáno 1906, na slova Julese Ranarda

•

Na trávníku (Sur l´herbe) pro zpěv a klavír, vydáno 1907, na slova Paula Verlaina

•

Vokalíza ve formě habanery ( Vocalise en forme de habanera) pro zpěv a klavír, vydáno 1907

•

Pět lidových řeckých písní ( Cinq mélodies populaires grecques) pro zpěv a klavír, vydáno 1907, v překladu M. D. Calvocoressiho

•

Tři básně Stéphana Mallarmé (Trois pones de Stéphane Mallarmé) pro zpěv, klavír, smyčcové kvarteto, dvě flétny a dva klarinety, vydáno 1913

•

Dvě hebrejské písně (Deux mélodies hébraique) pro zpěv a klavír, vydáno 1914

•

Ronsard své duši (Ronsard à son âme) pro zpěv a klavír, vydáno 1924, na slova Ronsardova

•

Lidové písně (Chansons populaires) pro zpěv a klavír, vydáno 1925

•

Madagaskarské písně (Chansons madécasses) pro zpěv, flétnu, violoncello a klavír, vydáno 1925- 1926, na slova E. Parnyho

•

Sny (Rêves) pro zpěv a klavír, vydáno 1927, na slova Léona- Paula Fargua

•

Don Quijote Dulcinji (Don Quichotte à Dulcinée) pro zpěv a klavír, vydaná 1932, na slova Paula Moranda29

29

HOLZKNECHT, Václav. Maurice Ravel. Praha: Supraphon, 1967. Hudební

profily (Supraphon). Str. 193.

Maurice Ravel: Chansons populaires

Recommend Documents