Matematická gramotnost

Matematická gramotnost ČT 24, 03.03.2013, Václav MORAVEC, 14:07:58, Otázky Václava Moravce

Václav MORAVEC, moderátor: Matematika, předmět, který nahání v České republice strach mnoha dětem. Mezinárodní srovnání ukazují, že čeští žáci mají nejhorší vztah k matematice ze všech 41 zapojených zemí Organizace zemí pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Zároveň se jejich znalosti zhoršily nejvíc ze všech států. Před Českou republikou jsou v mezinárodním srovnání v matematické gramotnosti dětí nejen Němci či Slovinci, ale i Poláci. Některé tuzemské základní školy se negativní vztah dětí k matematice snaží změnit. A to i prostřednictvím metody výuky podle profesora Milana Hejného. Jednou z takových škol je i ta v pražských Kunraticích. Eva JENÍŠKOVÁ, učitelka matematiky, ZŠ Kunratice: V dnešní hodině matematiky se budeme věnovat krychli a malým krychličkám. Podle plánku budeme stavět stavby a v závěrečné hodině, v závěru té hodiny bychom si dali nějakou problémovou úlohu také na stavby z krychliček. Václav MORAVEC, moderátor: Není bez zajímavosti, že jeden z největších úbytků matematické tvořivosti zažívají děti po nástupu na základní školu. Způsob výuky matematiky pode výzkumů přispívá ke špatnému vztahu českých dětí k tomuto předmětu. Při výuce matematiky podle metody profesora Milana Hejného z univerzity Karlovy v Praze se děti učí i baví zároveň učitel příliš nevysvětluje. Věří dítěti, že podstatu matematického problému objeví. Když žák řešením vhodných úloh matematiku objevuje, tak jsou podle profesora Milana Hejného jeho znalosti pevnější, hlubší, i trvalejší, než když se matematika vyučuje tak, že žák jen od učitele mechanicky přebírá hotové poznatky a ukládá si je do paměti. Metoda výuky matematiky z dílny profesora Milana Hejného vyžaduje i od učitelů zásadní změnu přístupu. Eva JENÍŠKOVÁ, učitelka matematiky, ZŠ Kunratice: Samozřejmě učitelé, kteří prošli tou standardní matematikou, tak pro ně ta změna je náročnější, než například pro studenty, kteří přicházejí z pedagogické fakulty, kde se s touto matematikou setkávají a ta změna pro ně není tolik náročná. Učitel, který už třeba delší dobu učí, tak se musí zcela změnit. Musí změnit svůj náhled na matematiku a jak jsem řekla, převzít pouze tu pasivnější roli. Václav MORAVEC, moderátor: Dodává v rozhovoru pro Otázky učitelka matematiky ze Základní školy v pražských Kunraticích Eva Jenšíková. Znovu do Ostravy za paní ředitelkou. Paní ředitelko, u vás ve škole se podle té metody pana profesora Hejného učí? Šárka FEHÉROVÁ, ředitelka ZŠ generála Janka Ostrava: Ne zatím ne. Minulý rok došlo ke snížení onivu, takže jsme nemohli zakupovat nové učebnice, ale spolupracujeme s ostravskou univerzitou, Pedagogickou fakultou, na které probíhá projekt spolupráce s profesorem Hejným a studenti si vlastně zabývají už touto metodu přímo na fakultě. Co postrádám je možnost právě na ostravských školách, aby studenti měli možnost praxe. Učebnice, které jsou vlastně založené na metodě profesora

Hejného, jsou trošku dražší než ty klasické. Nakladatelství vlastně které vydává, má dvoje učebnice a ty jsou vlastně, ty jedny jsou o 35 korun levnější, pokud jsem se dneska dívala jen na jeden titul. Václav MORAVEC, moderátor: Jinak řečeno, tím že se škrtalo právě v těch ostatních neinvestičních položkách, což je ta zkratka ve školství všemi zaužívaná těmi onivky, tak to bránilo tomu, aby například tato metoda profesora Hejného se víc rozšířila u vás na Ostravsku, protože ty pomůcky jsou dražší. Šárka FEHÉROVÁ, ředitelka ZŠ generála Janka Ostrava: Já si to myslím. Druhá věc je, že vlastně naši kantoři, naši učitelé nejsou až tak přesvědčeni o výsledcích a myslím si, že by bylo dobré, aby se tady s tím výsledkem, nejen s metodou učení, ale s výsledkem, jak ty děti vlastně umí tu matematiku lépe, jak lépe reagují, aby se s tím ti kantoři vlastně seznámili, aby viděli na vlastní oči, jak novou metodou vyučované děti postupují rychleji, jak jsou lepší. To by nám hodně pomohlo. Václav MORAVEC, moderátor: Pane ministře, jste si vědom toho, že to neustálé škrtání právě peněz v těch ostatních neinvestičních výdajích způsobuje to, že se neprosazují nové metody, že se pak vlastně ani nezkoumá, jaký vliv opravdu ty nové metody mají na kvalitu výuky a jestli ti žáci jsou lepší nebo podobně? Petr FIALA, ministr školství /nestraník/: Já myslím, že to co říkala paní ředitelka, potvrzuje správnost těch opatření, která děláme. Protože já jsem si byl dobře vědom té kritické situace, která nastala při krácení ostatních neinvestičních nákladů a právě proto jsme rozpočet na letošní rok připravili tak, že ty ostatní neinvestiční náklady, který jednoduše peníze na učební pomůcky opět rostou. Já jsem zde uvedl to číslo o 124 %. Vracíme se na zhruba 1,7 miliardy korun a to je částka, která nepochybně zajistí školám takové podmínky, aby mohly ty dobré učebnice nakupovat. A já bych chtěl jít ještě dál. Já bych chtěl do budoucna, ta cesta nebude snadná a bude dlouhá, abychom ředitelům poskytli větší volnost, pokud jde o nakládání s finančními prostředky, aby ty peníze, které k nim jdou. Nebyly už dopředu obarveny a předurčeny, toto je na platy, toto je na plat nepedagogických pracovníků, toto je na učební pomůcky, toto smíte použít jen tak nebo jinak, aby dostali skutečně balík finančních prostředků, který by mohli využít podle toho, co sami považují v daném roce za nejdůležitější pro svoji školu. Až k tomuto dospějeme, tak tato námitka nepochybně už nebude moci zaznít. Václav MORAVEC, moderátor: Můžete tedy garantovat, že příští rok nedojde k tomu, že byste vy jako ministr snižoval peníze na ty ostatní neinvestiční prostředky, tedy na ty pomůcky a podobně? Petr FIALA, ministr školství /nestraník/: Ano, protože to dramatické snížení v těch předcházejících letech vedlo k situaci, kterou nechceme a to je situace, že školy nemohly nakupovat odpovídající pomůcky a měnit didaktiku výuky. Václav MORAVEC, moderátor:

Teď pan profesor Milan Hejný z katedry matematiky a didaktiky PeDF Univerzity Karlovy. Pane profesore, jak často se setkáváte právě s tím argumentem, že ta metoda ještě není vyzkoušená a že někteří kantoři namítají to, o čem mluvila paní ředitelka? Milan HEJNÝ, katedra matematiky a didaktiky, PeDF UK: Ano, paní ředitelka přesně řekla tu situaci. Jistě, toto je nová metoda, o tom mluvila i paní učitelka. Klade velké nároky na toho učitele. Máme velice dobré zkušenosti s tím, když přijdou učitelé se podívat do třídy, kde se takhle učí a kde vidí ne tu formu výuky, ale to nadšení děcek, ty výkony dětí. Když přijdou například k Evě Bomerové nebo k Jitce Michnové nebo Pavlíně Plačkové nebo k sestře Hedvice, tam kde se to takhle učí, tak ty výkony, to ty učitele nadchne. Též naše posluchače, když je tam pošleme. Bohužel zatím nemáme finanční prostředky na to, abychom tuto činnost udělali institucionálně, abychom vytvořili jakási centra pozitivní deviace, aby učitelé, kteří chtějí takhle učit, ale ještě neví jak, nebo se rozhodují, měli možnost zážitku vidět tu třídu, pobýt v té lokalitě, promluvit s tou učitelkou nebo učiteli, kteří takhle učí, získat zkušenosti a i později být s nimi v jakémsi kontaktu, protože ten monitoring je tady velice důležitý. Václav MORAVEC, moderátor: Na kolika školách se už podle té vaší metody takto učí jako jsme to viděli na té pražské kunratické? Milan HEJNÝ, katedra matematiky a didaktiky, PeDF UK: To nedovedeme říct. My víme podle prodejnosti těch učebnic, že asi 8 % tříd se takhle učí. Jenom že dobře víme, že ve všech třídách se to učí tak, jak jsme to viděli. Neboť někde jsou učitelé víceméně k tomu tlačeni, aby takovým způsobem učili a když to ten učitel necítí jako svoji potřebu, když to cítí jako jistý tlak, tak ta výuka nemůže být dobrá. To je jasné. Václav MORAVEC, moderátor: Vy sám učíte učitele, a tím se dostáváme k dalšímu bodu plánu ministr školství Petra Fialy, učitel jako respektované a ceněné povolání. A dvakrát pěti krocích se píše: Dát učitelům perspektivu a posílit jejich postavení ve společnosti zavedením kariérního systému, který jim nabídne cesty k profesnímu růstu. Pane profesore, myslíte si, že pedagogické fakulty samy kladou tvrdé nároky na své budoucí absolventy a že s vlastně pedagogické fakulty masifikací českého vysokého školství nestaly jen jednou z mnoha voleb, jak se jasně ukazuje na těch sociologických výzkumech, které se dějí, že vystudovat pedagogickou fakultu je to nejsnazší v rámci humanitního vzdělávání v Česku a tudíž nejsou ti, kteří mají tu hlavní zodpovědnost za žáky, jejich výchovu, podceňováni vlastně už od svého vlastního vzdělávání? Milan HEJNÝ, katedra matematiky a didaktiky, PeDF UK: V žádném případě, já nemohu hodnotit fakulty jako takové. Ani naši fakultu nemohu hodnotit. Já mohu hodnotit snad tu práci, kterou my odvádíme, jaké máme tam úspěchy a jaké tam máme neúspěchy. Že třeba já nevím, odhadnu to, dejme tomu 50% z těch absolventů, kteří od nás odchází, odchází s přesvědčením, že takhle učit chtějí, a že tak učit budou umět. Ani tam to není stoprocentní, a jak je to na jiných fakultách, to bych jenom hádal, už to bylo zmiňováno, že v poslední době jsme navázali kontakt s ostravskou pedagogickou a zdá se, že tato spolupráce už teď přinesla nějaké ovoce, a věřím, že v budoucnu též přinese nějaké ovoce. Jsme ale přesvědčeni, že ten kariérní řád, to je Achillova pata. Kdo bude určovat kvalitu toho učitele? Kdo? Já jsem měl kdysi dávno ještě v Bratislavě, jak jsem s tím začínal,

úplně nijak mimoděk se objevilo krásné kritérium. Vyučil jsem třídu, páťáky, nebo šesťáky a učil jsem je na vysoké škole. Pět, šest těch studentů z vysoké školy jsem vzal a žáky z mé třídy, případně i sousední třídy 20 až 30 děcek a šli jsme na výlet. Jde se z výletu a kolem tří z těch posluchačů je hrozen děcek, každý chce s tím posluchačem mluvit. A pak tam jde jedna dívenka, která jde sama a brečí. Ona najednou vidí, že i když maminka byla učitelka a dědeček byl učitel, že ona to vlastně s těmi dětmi neumí. A ty děti, to je to nejlepší kritérium, jak vy poznáte, na učiteli, zda je dobrý nebo není dobrý. A když jdete třeba do Neratovic, nevelké město, tak Jitka Michnová je tam pojem. Je to učitel, který rozhodně tou obcí není chápán jako něco druhořadého. Každá maminka chce, aby její dítě bylo v její tříděn ve třídě Jitky Michnové. Václav MORAVEC, moderátor: Takže Achillovou patou je vlastně to, kdo bude určovat kvalitu těch kantorů a jak má ministr školství tuto věc propracovanou. Pane ministře. Petr FIALA, ministr školství /nestraník/: Všimněme si té debaty. Protože ona ukazuje, jak je nesmírně důležité pracovat s učiteli a proto abychom měli úspěšné školy, musíme mít dobré učitele, jiná cesta není a proto věnujeme takovou pozornost zvýšení prestiže učitelského povolání. Podívejme se a ono je to dobré to veřejnosti připomenout. Co se vlastně odehrává. Dnes máme čtvrtý nejstarší pedagogický sbor ze všech zemí Evropské unie, který velmi významně stárne. Máme už jen něco nad 20 % učitelů do 35 let, nad 50 % nebo téměř 50 % jsou učitelé starší 46 let. To je tendence, kterou musíme změnit. Víme současně, že pedagogická fakulta bývá pro uchazeče často druhá až třetí volba. A také víme, že řada těch úspěšných absolventů pedagogické fakulty nekončí ve školství. Musíme tuto tendenci změnit, jinak prostě nebudeme mít dobré školy. Václav MORAVEC, moderátor: Ale to souvisí i s těmi platy. Když se podíváme, školské odbory o tom mluví neustále, až jim to je prý trapné, že to vypadá, že jediné, o co bojují, jsou platy, ale to souvisí i právě s tou prestiží, respektive s tím jak a kdo se hrne do školství, kdo učí. S tím je spojen i problém toho, kdo se hlásí na pedagogické fakulty. Petr FIALA, ministr školství /nestraník/: Souvisí to i s těmi platy, ale nejen. Souvisí to s perspektivou učitelského povolání.podívejte se, my dnes máme situaci, že nastupující učitel díky opatřením, která byla přijata v minulosti, má nástupní plat zhruba 20 tisíc korun. To jakoby není špatné, ale vede to k tomu, že když současně nezvýšíme ty platy v jiných kategoriích, že potom po 30 letech ten učitel má jenom o něco málo víc, ale hlavně, je pořád ve stejné kategorii jako ten začínající učitel. Toto se musí změnit. Když se podíváme na úspěšné vzdělávací systémy jako je finský například, tak tam prestiž učitelského povolání není daná vysoce nadprůměrnými platy, ale podmínkami, které ti učitelé mají. Pokud jde o ten kariérní systém. To není něco, co bychom si vymysleli. Bez kariérního systému bez práce s učiteli prostě nemůžete vytvářet kvalitní vzdělávací soustavu. My ten systém, který samozřejmě teď připravujeme a budeme ho připravovat v průběhu roku, my ho chceme koncipovat na principu spíše motivačních parametrů než donucovacích. A chceme, aby klíčovou roli při určování toho, kdo má na to, by se stal dobrým učitelem nebo byl učitel, aby tuto roli měli ředitelé a aby se to neodehrávalo někde abstraktně. To co říkal pan profesor, že ty děti samy jsou velmi dobrým kritériem, toho, jak je

učitel kvalitní. To je samozřejmě velmi důležité. Součástí toho musí být jakési standardy učitelského povolání a já jsem velmi rád, že se v poslední době podařilo zapojit Asociaci děkanů pedagogických fakult do práce na kariérním systému, protože si nedovedu představit, že bychom bez pedagogických fakult dosáhli nějaké významné změny v této oblasti. Václav MORAVEC, moderátor: Co očekáváte vy, paní ředitelko Fehérová od toho kariérního řádu a co byste doporučovala ministru školství? Šárka FEHÉROVÁ, ředitelka ZŠ generála Janka Ostrava: Já si myslím, že ten kariérní řád je velice důležitá záležitost. Myslím si, že problém asi bude opravdu v tom zajistit finance pro množství učitelů, kteří se do kariérního postupu zařadí a musí ti lidé mít jistotu, že když budou studovat a budou v tom kariérním řádu nějakým způsobem postupovat, že ty peníze opravdu dostanou. Myslím si také, že přijímání na pedagogickou fakultu by mělo projít trošku ještě změnou, protože existují jistě psychologické test, které určí, jestli dotyčný student nebo uchazeč o pedagogické studium je vlastně vhodným kandidátem, ne každý člověk se hodí na toto povolání. Už vlastně při tom přijímacím řízení by mohlo být jakési síto a potom je další možnost právě testovat svým způsobem uchazeče o učitelské povolání právě přes děti. Aby měli praxi, vůbec pracovat s těmi dětmi i na nějakých různých aktivitách buď o prázdninách nebo na letních táborech, anebo v zájmových kroužcích na školách, tak jak teď momentálně pracujeme s ostravskou univerzitou pedagogickou fakultou, kdy studenti přicházejí k nám do školy a vlastně vedou ty naše děti v kroužcích a zájmových útvarech. Tak tam by bylo dobré, aby se tohle to přihlíželo. Václav MORAVEC, moderátor: A když vám tady ministr školství České republiky říká, že by právě měla být nějaká instituce, která bude měřit kvalitu daného kantora, ale že to bude hodně ponecháno v rukou ředitelů. Myslíte si, že ředitelé budou schopni nastavit ta kritéria a standardy možná ve spolupráci s pedagogickými fakultami, aby si uměli své učitele vyhodnotit, byli k nim přísní, ale spravedliví? Šárka FEHÉROVÁ, ředitelka ZŠ generála Janka Ostrava: Myslím si, že ano. Ta spolupráce s pedagogickou fakultou je opravdu velice přínosná. Měla by se ještě více rozšiřovat a doufám, že to tak bude, že k tomu přispějí i sami studenti. Václav MORAVEC, moderátor: Pane ministře, uvažujete o tom, že by ministerstvo školství mělo víc vstoupit právě do kritérií pro pedagogické fakulty, aby nebyly třetí, čtvrtou volbou, aby byly zpřísněny i podmínky těch, kteří projdou vzdělávacím systémem v rámci pedagogických fakult? Petr FIALA, ministr školství /nestraník/: Určitě do toho můžeme vstoupit společnou prací na standardech pedagogického povolání a jak sám, pane doktore, jako vysokoškolský učitel dobře víte, tak autonomie vysokých škol je poměrně značná a tady by asi nebylo dobré v tomto směru ji měnit. Nicméně to učitelské povolání musíme samozřejmě jasně definovat a musíme si říct, to co tady ostatně zaznělo od lidí z praxe, že ne každý je vhodný pro to, aby byl učitelem, že nestačí jen mít dobré

odborné znalosti, ale jsou k tomu potřeba i určité osobnostní předpoklady, je potřeba, abych to řekl úplně jednoduše, aby ten člověk měl vztah k dětem, měl je rád, chtěl jim něco předávat, měl radost z toho, že je nějakým způsobem vede. To jsou všechno věci, které se nepochybně dají odhalit, dají se nějakým způsobem určit a můžeme i takto zlepšit tu situaci, kterou dnes v pedagogických sborech máme. Václav MORAVEC, moderátor: Toto byla první debata týkající se zásadní problematiky úpravy vzdělávacího systému v České republice. Děkuji do Ostravy, ředitelce Základní školy generála Janka v OstravěMariánských Horách Šárce Fehérové. Děkuji profesoru Milanu Hejnému z katedry matematiky a didaktiky matematiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Děkujeme mnohokráte, že jste přijali pozvání České televize a těším se na další rozhovory. Šárka FEHÉROVÁ, ředitelka ZŠ generála Janka Ostrava: Na shledanou. Milan HEJNÝ, katedra matematiky a didaktiky, PeDF UK: Děkujeme. Václav MORAVEC, moderátor: A děkuji i ministru školství Petru Fialovi a v těch diskusích o proměně českého vzdělávacího systému budeme pokračovat, děkuji, pane ministře a těším se příště na shledanou. Petr FIALA, ministr školství /nestraník/: Já děkuji za pozvání a jsem rád, že jsme měli takovou příležitost hovořit o školství, byť to bylo v neděli, ale to téma je samozřejmě velmi důležité a budu rád, budeme-li v tom pokračovat. Václav MORAVEC, moderátor: Děkuji ministru školství Petru Fialovi. Připomínám, že nás najdete na internetových stránkách České televize, adresa zpravodajské ČT 24, respektive jejího portálu www.ct24.cz. Hezký zbytek neděle, pokud možno v naší společnosti, ve společnosti České televize. Zpracovatel: Anopress IT a.s. http://pdf.osu.cz/