Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finančnictví a ekonomických disciplín
Finanční gramotnost české populace Diplomová práce
Autor:
Bc. Irena Pluháčková Finance
Vedoucí práce:
Praha
Ing. Petr Musil, Ph.D.
Duben 2013
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
Ve Valticích 1. 4. 2013
Bc. Irena Pluháčková
Poděkování: Ráda bych poděkovala vedoucímu mé diplomové práce panu Ing. Petrovi Musilovi, Ph.D. za odborné vedení, ochotu vţdy pomoci a vstřícný přístup.
ANOTACE Předkládaná diplomová práce má čtenáři přiblíţit problematiku týkající se finanční gramotnosti české populace. V úvodní části se zaměřuji na vymezení základních pojmů, jako je funkce peněz, definuji finanční gramotnost, uvádím příčiny předluţení a způsoby jeho řešení, definuji lichvu jako trestný čin a pro společnost neţádoucí a nebezpečný jev. Ve druhé kapitole se věnuji aktivitám a programům na podporu finanční gramotnosti v nadnárodním měřítku a na evropské úrovni, popisuji aktivity a programy podporující finanční gramotnost v České republice a hodnotím přínos některých důleţitých legislativních změn v oblasti ochrany spotřebitele na finančním trhu. Třetí kapitolu jsem věnovala řízení osobních a rodinných financí, domácnosti a jejímu hospodaření a strategii finančního plánování. Poznatky a výstupy ve čtvrté kapitole vycházejí ze zpracování výsledků dotazníkového šetření a výzkumného cíle, kterým bylo prověřit finanční gramotnost zkoumaného vzorku respondentů. Klíčová slova: finanční gramotnost, finanční plán, dluhová past, exekuce, lichva, oddluţení
ANNOTATION Presented dissertation should bring reader closer to issues of financial literacy of Czech population. The opening part concentrates on the definition of basic concepts such as money’s function, financial literacy, states causes of indebtedness and methods of solution, defines usury as a crime and undesirable phenomenon for society. The second chapter deals with activities and programs for financial literky support on a supranacional scale and European level, describes activities and programs, which support financial literacy in the Czech Republic and evaluates the contribution of some important legislative changes to the sphere of consumer protection in the financial market. The third chapter is dedicated to management of personal and family finances, household and its management and a strategy of financial planning. Knowledges and outputs in the fourth chapter proceeds from processing of questionnaire results and the research goal, which was to check out the financial literacy of researched sample of respondents. Key words: financial literacy, financial plan, debt trap, execution, usury, debt relief
OBSAH Úvod ..................................................................................... 7 1. Teoretická východiska práce .......................................... 10 1. 1. Peníze – jejich funkce a postoje k nim ................................................... 10 1. 2. Finanční gramotnost ............................................................................... 11 1. 2. 1. Definice finanční gramotnosti..................................................... 12 1. 2. 2. Sloţky finanční gramotnosti ....................................................... 13 1. 2. 3. Měření finanční gramotnosti ....................................................... 14 1. 2. 4. Standardy finanční gramotnosti .................................................. 17 1. 3. Předluţení a způsoby jeho řešení ............................................................ 18 1. 3. 1. Dluhová past a příčiny předluţení .............................................. 18 1. 3. 2. Rizikové skupiny ohroţené předluţením .................................... 20 1. 3. 3. Lichva ......................................................................................... 22 1. 3. 4. Důsledky předluţení a moţnosti řešení ...................................... 25 1. 3. 4. 1. Oddluţení ............................................................................ 25 1. 3. 4. 2. Exekuce ............................................................................... 27
2. Programy a aktivity na podporu finanční gramotnosti ... 32 2. 1. Programy zaměřené na finanční vzdělávání v nadnárodním měřítku .... 32 2. 2. Aktivity Evropské komise ...................................................................... 36 2. 3. Aktivity a programy na podporu finanční gramotnosti v ČR ................. 38 2. 3. 1. Programy finanční gramotnosti v oblasti vzdělávání.................. 40 2. 3. 2. Aktivity na ochranu spotřebitele ................................................. 45
3. Řízení osobních a rodinných financí .............................. 50 3. 1. Domácnost a její hospodaření ................................................................. 50 3.1.1. Zadluţenost českých domácností .................................................. 54 3.1.2. Tradiční formy úspor českých domácností ................................... 59 3.1.3. Význam ekonomické socializace dětí v rodině ............................. 63 3. 2. Strategie finačního plánování ................................................................. 65 3. 2. 1 Finanční plán ............................................................................... 67 5
3. 2. 2 Modelový příklad......................................................................... 71
4.
Analýza
finančního
chování
občanů
na
podkladě
dotazníkového šetření ................................................................. 73 4. 1. Výzkumný cíl.......................................................................................... 73 4. 2. Metody výzkumu .................................................................................... 73 4. 3. Výzkumný soubor ................................................................................... 74 4. 4. Vlastní hodnocení ................................................................................... 74 4. 4. 1. První část dotazníku .................................................................... 74 4. 4. 2. Druhá část dotazníku................................................................... 79 4. 4. 3. Třetí část dotazníku ..................................................................... 90 4. 5. Zhodnocení hypotéz, závěry a doporučení průzkumu ........................... 95
Závěr .................................................................................. 98 Seznam pouţité literatury................................................. 101 Literatura, monografie .................................................................................. 101 Právní předpisy a dokumenty ....................................................................... 102 Ostatní zdroje informací z internetu ............................................................. 102 Seznam obrázků ............................................................................................ 103 Seznam grafů ................................................................................................ 104 Seznam tabulek ............................................................................................. 104 Seznam příloh ............................................................................................... 104
Přílohy .............................................................................. 105
6
ÚVOD „Všechny události musely být financovány, aby se staly. Revoluce, války, období prosperity i úpadku musely být dříve nebo později kryty penězi. Vojáci chtěli svůj ţold, a pokud jej nedostali, šli prostě domů jako na Bílé hoře léta páně 1620. Peníze tedy šly dějinami jako tichý společník. Aţ jejich nedostatek teprve upozorňuje na jejich důleţitost.“1 Český občan většinou bez velkého váhání odpoví na otázku, kdy proběhla bitva na Bílé hoře nebo kde leţí Ulanbátar, ale je mnohdy bezradný, kdyţ se má vyjádřit k finančním zkratkám či pojmům u úvěru či pojistných smluv, přitom takřka kaţdý si někdy úvěr uţ bral a je pojištěn, a tedy takové smlouvy podepisoval, aniţ by jim rozuměl a mnohdy i četl. Zajímavější je poznatek, ţe netápe ve finanční oblasti jen člověk se základním vzděláním, ale často chybuje i jedinec vysokoškolsky vzdělaný. „Toky peněz jsou dnes daleko komplikovanější, hospodaření s penězi vyţaduje vyšší kvalifikaci neţ jen základní aritmetické operace. Díky elektronickému bankovnictví ani nemusíme vědět, co peníze jsou, natoţ „jak jsou“. Při operacích se znaky máme méně opor, a tak snadněji utrácíme, chybí hmotná představivost mnoţství.“2 Doby, kdy Československá státní spořitelna byla takřka jedinou bankou pro běţné střadatele v naší zemi a svými úrokovými sazbami celá dlouhá léta nehýbala, jsou dávno pryč. Dnes si můţeme vybírat z mnoha bank a nebankovních subjektů, které operují na českém trhu, i celé škály finančních produktů, co nabízejí. Kaţdá pozitiva však s sebou mohou přinést i určitá negativa. „Z důvodu masivní nabídky půjček a úvěrů stačí v podstatě kývnout a upsat se lichvářské firmě. Stačí mít platební kartu a znát příslušné kódy. Ani není třeba mít vţdy potřebné peníze na účtu. Nabídka úvěrů je značná, ale platba kartou a další elektronické formy plateb mají tu nevýhodu, ţe chybí vizuální kontrola úbytku něčeho, a tedy chybí anebo se značným zpoţděním přichází zpětná vazba a regulace činnosti se tak rozpadá, degeneruje. Odděluje se tak jednání od odpovědnosti za něj, sledování významů od jejich porozumění.“3
1
RIEGEL, K. Ekonomická psychologie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 247s. ISBN 978-80247-1185-0 (str. 184) 2 RIEGEL, K. Ekonomická psychologie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 247s. ISBN 978-80247-1185-0 (str. 185) 3 RIEGEL, K. Ekonomická psychologie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 247s. ISBN 978-80247-1185-0 (str. 186)
7
Jaké můţe mít finanční a ekonomická nevzdělanost konsekvence v běţném denním ţivotě jedince? Finančně negramotný občan totiţ jedná z ekonomického pohledu neefektivně a on sám či jeho rodina v důsledku chybných rozhodnutí můţe upadnout aţ do dluhové pasti, coţ je moţno doloţit rok od roku stoupajícím počtem návrhů na oddluţení a exekucí. Téma Finanční gramotnost české populace jsem si vybrala, protoţe je navýsost aktuální, v posledních letech velmi diskutované a dostalo se do popředí zájmu našich politiků i ekonomů. Cílem mé diplomové práce je na základě získaných poznatků analyzovat finanční chování občanů a domácností v České republice. Ke splnění cíle jsem postupovala pomocí základní metodologie, metod, jeţ se vzájemně doplňují, především metody deskripce a klasifikace, ale v rámci výzkumu také indukce a dedukce z vytýčených hypotéz a korelační analýzy k porovnávání zkoumaných dat, s cílem na základě získaných poznatků analyzovat soulad skutečností s předpokladem. Svou práci jsem rozčlenila do čtyř kapitol. V té úvodní se zaměřuji na vymezení základních pojmů jako je funkce peněz a postoje k nim, definuji finanční gramotnost, popisují její sloţky, standardy a měření, uvádím příčiny předluţení našich občanů a domácností a způsoby jeho řešení, definuji lichvu jako trestný čin a pro společnost neţádoucí a nebezpečný jev. Ve druhé kapitole se věnuji aktivitám a programům na podporu finanční gramotnosti. Rozdělila jsem ji do tří oddílů, kdy v prvním se zaměřuji na finanční vzdělávání v nadnárodním měřítku vycházející především ze zásad, závěrů a doporučení OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj), které dává vládám v rámci spolupráce v boji proti finanční negramotnosti populace, jeţ byla inspirativní i pro naši vládu. Ve druhé podkapitole se zmiňuji o aktivitách Evropské komise v oblasti finančního vzdělávání a popisuji zásady, které formulovala. Ve třetí podkapitole jsem se zaměřila na aktivity a programy podporující finanční gramotnost v České republice, které vycházejí především z Národní strategie finančního vzdělávání, ale uvádím i některé důleţité legislativní změny v oblasti ochrany spotřebitele jako „slabšího“ článku na finančním trhu. Třetí kapitolu jsem věnovala řízení osobních a rodinných financí, zaměřila se na domácnost a její hospodaření, význam ekonomické socializace dětí v rodině z pohledu finančního vzdělávání, věnuji se strategii finančního plánování a uvádím modelový příklad finančního plánování a sestavení rozpočtu na modelu tradiční rodiny. Poznatky
a
výstupy
ve
čtvrté
kapitole
vycházejí
ze zpracování
výsledků
dotazníkového šetření a výzkumného cíle, kterým bylo prověřit finanční gramotnost zkoumaného vzorku respondentů. 8
Vzhledem k rozsáhlosti popisované problematiky, která se navíc stále dynamicky vyvíjí, nebylo dost dobře moţné do detailu téma v rozsahu diplomové práce zmapovat a rozebrat, přesto jsem se snaţila o co nejkomplexnější pohled na zkoumanou oblast a splnit cíl, který jsem si vytýčila.
9
1. TEORETICKÁ VÝCHODISKA PRÁCE Citát: „Prý peníze vynalezli Féničané. To jim chválím, ale proč tak málo?“ M. Zalucki
1. 1. PENÍZE – JEJICH FUNKCE A POSTOJE K NIM „Kaţdý z nás, tak nějak‘ ví, co peníze jsou. Denně je pouţíváme, „jsou aţ na prvním místě“. Nemáme bez nich „lézt do hospody“, někteří by si „pro pětník nechali vrtat koleno“. Peníze jsou součástí našeho vţitého přirozeného světa.“ 4 „Důleţitost peněz pro rozvoj člověka lze snad srovnat s takovým vynálezem, jako byl vynález ohně nebo parního stroje. Historie peněz sahá aţ do doby kamenné a bronzové a nejstarší peníze se objevily zhruba před jedenácti tisíci lety – jako dobytek a zemědělské plodiny. Pojmenování dobytka „pecus“ slyšíme i v latinském výrazu pro peníze „pecunia“. Počet hlav ve stádu „capito“ je kořenem pojmu „kapitál“. Peníze podobné těm, které známe, se objevily roku 3000 před naším letopočtem v Mezopotámii.“5 „Peníze prošly vývojem dlouhým několik tisíciletí, od prostředků naturální výměny přes primitivně vyrobené a značené slitiny kovů aţ k raţeným mincím, papírovým a plastovým platidlům a platebním prostředkům.6 Peníze umoţňují výměnu hodnot mezi lidmi v určitém měřítku, která je v nich obsaţena. Výměna předpokládá vyjádření těchto hodnot v cenách a realizuje se placením.“7 „Funkce peněz se uplatňuje v tom, ţe zprostředkovávají směnu mezi jednotlivými ekonomickými
subjekty,
především
mezi
dvěma
největšími
skupinami
podniky
a domácnostmi. První nakupují práci a suroviny, druhé nakupují výrobky. Jsou spolu bytostně propojeny a peníze tvoří něco jako krevní oběh tohoto organizmu. Stát můţe ovlivnit
4
RIEGEL, K. Ekonomická psychologie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 247s. ISBN 978-80247-1185-0 (str. 170) 5 RIEGEL, K. Ekonomická psychologie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 247s. ISBN 978-80247-1185-0 (str. 159) 6 GRŮŇ, L. Peníze a právo. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009. 353s. ISBN 978-80-244-2337-1 (str. 7) 7 GRŮŇ, L. Peníze a právo. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009. 353s. ISBN 978-80-244-2337-1 (str. 8)
10
mnoţství peněz v oběhu a „cenu peněz“, tedy úrokové sazby, za níţ centrální banka prodává.“8 „Postoje k penězům a celé ekonomice jsou ovlivněny sociálním učením, jsou závislé na pohlaví, sociální skupině, vzdělání i na fungování ekonomiky.9 Lidé mají většinou velmi sloţité postoje jak k penězům vůbec, tak i k jednotlivým měnám. Peníze jsou nepochybně vysoce symbolické a jsou nabité morálním a emočním významem. Tyto postoje pak určují, jak lidé budou peníze pouţívat, zda se v krajním případě stanou nutkavými lakomci nebo rozhazovači.“10 Moderní doba nám přinesla nové moţnosti při nakládání s penězi, kdy obrovské sumy virtuální formy peněz můţeme v podstatě jen kliknutím myší přemístit tam a zase zpět. Nevýhodou však je, ţe tato virtuální forma přesunu peněţ nám bere vizuální kontrolu nad nimi, jsme tak ochotni více utrácet, bohuţel často i peníze, které nemáme – půjčené, například z kreditních karet. V ten moment si ani neuvědomíme následky v podobě naší moţné neschopnosti úvěr splácet. Na trhu je mnoţství nástrah v podobě spousty lákavě vyhlíţejících nabídek od nejrůznějších poskytovatelů nabízejících rychlé bezproblémové získání finančních prostředků, kteří půjčí komukoliv takřka na cokoliv. Jen finanční gramotný jedinec se dokáţe ve spleti lákadel, které na něj číhají na finančním trhu, orientovat a chovat zodpovědně.
1. 2. FINANČNÍ GRAMOTNOST Finanční gramotnost je specializovanou součástí širší ekonomické gramotnosti, která ještě zahrnuje například schopnost zajistit si příjem, zvaţovat důsledky osobních rozhodnutí za současný a budoucí příjem, orientaci na trhu pracovních příleţitostí, schopnost rozhodovat o výdajích a podobně. Národní strategie finančního vzdělávání uvádí, ţe „finančně gramotný občan se orientuje v problematice peněz a cen a je schopen odpovědně spravovat osobní/rodinný
8
RIEGEL, K. Ekonomická psychologie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 247s. ISBN 978-80247-1185-0 (str. 161) 9 RIEGEL, K. Ekonomická psychologie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 247s. ISBN 978-80247-1185-0 (str. 105) 10 RIEGEL, K. Ekonomická psychologie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 247s. ISBN 978-80247-1185-0 (str. 170)
11
rozpočet, včetně správy finančních aktiv a finančních závazků s ohledem na měnící se ţivotní situace“.11 Ze Slabikáře finanční gramotnosti vyplývá, ţe za člověka finančně gramotného můţeme povaţovat jedince, který má znalosti v těchto oblastech: psychologické a sociální aspekty finanční gramotnosti informační gramotnost v rámci finanční gramotnosti ochrana spotřebitele peněţní gramotnost cenová gramotnost rozpočtová gramotnost právní gramotnost Slabikář finanční gramotnosti je vzdělávací pomůcka, která se zabývá analýzou výše uvedených okruhů, slouţí jako rádce a vysvětluje čtenáři pojmy z oblasti financí.
1. 2. 1. Definice finanční gramotnosti Definice finanční gramotnosti se v různých koutech světa liší. Je to dáno i tím, ţe pro podobné programy je pouţíváno různých názvů. Zatímco ve Spojených státech amerických je skutečně vyuţíván přímo pojem finanční gramotnost (financial literacy), coţ se dá vykládat jako pouhá znalost, ve Velké Británii jde spíše o pojem finanční kompetence (financial capability), coţ by představovalo i schopnost praktického vyuţití znalostí. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD)12 jako definici uvádí, ţe „finanční vzdělávání je proces, při kterém se spotřebitelé učí lépe porozumět finančním produktům a finančním pojmům. Prostřednictvím informací, instrukcí a objektivních rad zlepšují své dovednosti a tím si lépe uvědomují finanční rizika a moţnosti. Rozhodují se na základě informací, mají povědomost kam se obrátit pro pomoc. Mohou díky svým znalostem přijmout opatření zlepšující jejich finanční zajištění.“
11
Kurzy finanční gramotnosti obvykle zacházet s penězi nenaučí.[online] peníze.cz , vloţeno 10. 12. 2010 [cit. 2013-01-23]. Dostupné z WWW: http://www.penize.cz/spotrebitel/182622-kurzy-financnigramotnosti-obvykle-zachazet-s-penezi-nenauci 12 Improving financial literacy : analysis of issues and policies. Paris: OECD, 2005. 177 s. ISBN 9264012567 s. 26.
12
Komise EU k finančnímu vzdělávání uvedla stručnou definici, ţe finanční gramotnost znamená být si vědom finančních rizik a příleţitostí a při výběru finančních sluţeb se rozhodovat na základě informací. V dokumentu Národní strategie finančního vzdělávání, který je ústředním dokumentem pro finanční vzdělávání v České republice, je uvedena definice finančního vzdělávání, na které se shodly Ministerstvo financí, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo školství a tělovýchovy a Česká národní banka, ve spolupráci se spotřebitelskými a profesními sdruţeními.„Finanční gramotnost je soubor znalostí, dovedností a hodnotových postojů občana nezbytných k tomu, aby finančně zabezpečil sebe a svou rodinu v současné společnosti a aktivně vystupoval na trhu finančních produktů a sluţeb. Finančně gramotný občan se orientuje v problematice peněz a cen a je schopen odpovědně spravovat osobní/rodinný rozpočet, včetně správy finančních aktiv a finančních závazků s ohledem na měnící se ţivotní situace.“13
1. 2. 2. Sloţky finanční gramotnosti Ekonomická gramotnost je schopnost člověka zajistit si příjem, rozhodovat o výdajích, uplatnit se na trhu práce, ale její součástí je i finanční gramotnost. Finanční gramotnost má tři sloţky. Jedná se o gramotnost peněţní, cenovou a rozpočtovou.14 Peněţní gramotnost představují kompetence nezbytné pro správu hotovostních a bezhotovostních peněz a transakcí s nimi a dále správu nástrojů k tomu určených (například běţný účet, platební nástroje). Cenovou
gramotnost
představují
kompetence
pro
porozumění
cenovým
mechanismům a inflaci.
13
Národní strategie finančního vzdělávání [online]. 2010 [cit. 2013-01-13]Dostupné z WWW: http://www.msmt.cz/vzdelavani/narodni-strategie-financniho-vzdelavani, s. 11 14 Národní strategie finančního vzdělávání [online]. 2010 [cit. 2013-01-13]Dostupné z WWW: http://www.msmt.cz/vzdelavani/narodni-strategie-financniho-vzdelavani, s. 12
13
Obrázek č. 1 Sloţky finanční gramotnosti
Zdroj: Národní strategie finančního vzdělávání
Rozpočtovou gramotnost představují obecné kompetence pro správu osobního nebo rodinného rozpočtu (například schopnost vést rozpočet, stanovovat finanční cíle a rozhodovat o alokaci finančních zdrojů) a zahrnuje i schopnost zvládat různé ţivotní situace z finančního hlediska. Rozpočtová gramotnost zahrnuje vedle výše popsané obecné sloţky také dvě sloţky specializované a to správu finančních aktiv (například vkladů, investic a pojištění) a správu finančních závazků (například úvěrů nebo leasingu). K finanční gramotnosti dále patří: gramotnost numerická - týká se především vyuţití matematického aparátu k řešení numerických úloh se vztahem k financím gramotnost informační - schopnost vyhledat, pouţít a vyhodnotit relevantní informace v kontextu gramotnost
právní
-
orientace
v
právním
systému,
přehled o
právech
a povinnostech a také moţnostech, kam se obrátit o pomoc Rozvoj všech těchto kompetencí je současně prostředkem k vytváření a posilování ekonomického, právního a politického myšlení občanů.
1. 2. 3. Měření finanční gramotnosti Aby mohly být do výuky a běţného ţivota zavedeny standardy finanční gramotnosti, bylo
napřed
nutné
finanční
gramotnost
změřit.
Proto
Ministerstvo
financí
v roce 2007 zadalo agentuře STEM/MARK, a.s. vypracování kvantitativního výzkumu, který
14
měl vycházet z poznatků obsaţených v analýze OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj). V roce 2010 Ministerstvo financí společně s Českou národní bankou připravilo další šetření zaměřené na zjištění úrovně finanční gramotnosti české populace. Ministerstvo financí zadalo opět společnosti STEM/MARK, která pro něj jiţ vypracovávala kvantitativní výzkum v roce 2007, zmapovat finanční gramotnost dospělé populace České republiky na základě objektivních znalostí v oblasti financí, zjistit, na kolik lidé dokáţou tyto znalosti vyuţívat v běţné praxi a zjistit postoje a chování české populace v souvislosti s rodinnými financemi a úsporami. Z výzkumu vyplynulo, ţe:15 z hlediska domácích financí: o svých vlastních penězích má přehled 92 % lidí v případě, ţe je v domácnosti více neţ jedna ekonomicky aktivní osoba, má o penězích domácnosti přehled 79 % lidí o pravidelném hospodaření domácnosti rozhoduje samo 44 % respondentů a dalších 33 % společně s jiným členem domácnosti rozpočet si tvoří 45 % domácností, z nichţ 95 % alespoň někdy jeho dodrţování kontroluje z domácností, které si rozpočet sestavují, jej 44 % tvoří na měsíc dopředu při vytváření rezerv: pravidelně si odkládá peníze stranou jako rezervu 60 % lidí, z nichţ dvě pětiny nechává peníze na běţném účtu rezervy na nepředvídané výdaje si tvoří 57 % lidí, přičemţ na běţném účtu je nechávají dvě pětiny z nich rezervy pro případ ztráty příjmu si tvoří 35 % lidí, na běţném účtu je nechávají dvě pětiny z nich o zajištění na stáří jiţ přemýšlelo 59 % lidí
15
Finančnígramotnost v ČR, závěrečná zpráva.[online][cit. 2013-01-23]. Dostupné z WWW: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/EXT_-_PPT_zaverecna_zprava_mereni_FG_-_plne_zneni.pdf
15
z důchodu hodlá své potřeby ve stáří financovat 45 % z nich, z penzijního připojištění 43 % a z úspor pak 30 % třetina lidí si rezervy na stáří nevytváří a většina z nich říká, ţe není z čeho znalost a vyuţívání finančních produktů: většina lidí zná velmi širokou škálu finančních produktů, vyuţívají však jen ty základní ti, kteří si nějaký finanční produkt v posledních dvou letech sjednali, nejčastěji jako zdroje informací, které při výběru vyuţili, uváděli: informace od zaměstnanců pobočky, informace nalezena na internetu, doporučení nezávislého poradce a doporučení známých/příbuzných nepracujících v oblasti financí rozdíl mezi debetní a kreditní kartou zná podle svého vyjádření 62 % lidí, kteří se setkali s oběma pojmy, ale ve skutečnosti jej zná pouze 52 % z těch, kteří uvedli, ţe ten rozdíl znají kreditní kartu vyuţívá 24 % lidí, z nichţ tři pětiny ji pouţívají na běţné nákupy. nejdůleţitějším kritériem pro výběr úvěru je výše měsíční splátky (80 %) a úroková sazba (71 %) Zveřejněné výsledky tohoto průzkumu velmi přesně komentoval ministr financí Miroslav Kalousek: „Nečekal jsem to nijak růţové, ale ţe budou data tak úděsná, mě překvapilo. Téměř dvě třetiny lidí nečtou smlouvy, které podepisují a zavazují se v nich k dlouhodobým platbám. Nejsou si tak vůbec vědomi moţných likvidačních důsledků pro sebe a svoji rodinu.“ Podle ministra financí je vzdělání ve finančních věcech pro kaţdého klíčové.16 Ač tento výzkum proběhl jiţ v roce 2010, pravděpodobně by se novější čísla příliš nelišila. Je sice patrné, ţe se lidé chovají odpovědněji a více šetří, ale to je zapříčiněno spíše zhoršenou ekonomickou situací v důsledku krize a pesimistickým výhledem do nejbliţších let neţ jejich vysokou úrovní finanční gramotnosti.
16
Zemanová, Jana. Mnozí Češi neumějí nakládat s penězi. Experti jsou v šoku. Dosupné z http://www.rozhlas.cz/zpravy/domaciekonomika/_zprava/823301
16
1. 2. 4. Standardy finanční gramotnosti Aby mohly být vytvořeny standardy finanční gramotnosti, bylo nutné ji napřed definovat a změřit a poté standardy implementovat do systému vzdělávání. Na základě usnesení vlády z roku 2006 byl vypracován dokument Systém budování finanční gramotnosti na základních a středních školách, na jehoţ zpracování se podílelo Ministerstvo financí, Ministerstvo školství a tělovýchovy, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Výzkumný ústav pedagogický v Praze a Národní ústav odborného vzdělávání. Tento vládní dokument v sobě zahrnuje standardy pro různé cílové skupiny od prvního stupně základní školy aţ po studenty středních škol. Dalším krokem bylo vypracování podkladů pro výuku, jak pro pedagogy, tak ţáky. „Standardy finanční gramotnosti a rámcové vzdělávací programy, jsou koncipovány tak, aby respektovaly úroveň poznatků a dovedností ţáků v určitých etapách vzdělávání a také poţadavek ověřitelnosti všech výsledků vzdělávání. Standard pro základní vzdělávání se skládá ze tří částí, které zahrnují hospodaření domácnosti, peníze a finanční produkty. Standard pro střední vzdělávání obsahuje navíc ještě část věnovanou ochraně spotřebitele. Díky existenci standardů bylo moţné zařadit finanční gramotnost do vznikajících rámcových vzdělávacích programů pro odborné vzdělávání, kde jsou rozpracovány do společenskovědního vzdělávání a do vzdělávání ekonomického.“17
Na tento systém navázal v roce 2010 nový dokument nazvaný Národní strategie finančního vzdělávání, který vychází z aktivit OECD (Organizace pro mezinárodní spolupráci a rozvoj) a Evropské unie, o kterých se podrobně rozepisuji ve druhé kapitole, a zdůrazňuje význam vzdělávání v oblasti finanční gramotnosti. Jeho cílem je vychovat vzdělaného jedince, který se na finančním trhu dokáţe orientovat, chovat zodpovědně, vytváří si rezervy pro sebe a svoji rodinu a přemýšlí, z čeho bude ţít ve stáří. Toto vzdělávání má působit jako prevence proti zadluţování jednotlivců, následné exekuci a rostoucího počtu obyvatel ţádajících o oddluţení a pomoc v krizových situacích.
17
Hronová, M.; Václavíčková, T.; Peroutková, K. Je potřeba být finančně gramotný? (rešerše) Dostupné z http://www.google.cz/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=3&ved=0CD4QFjAC&url=http%3A%2F% 2Fwww.dvorek.eu%2Fdwn%2F13954%2F14039cs_CZ_reserse_je_potreba_byt_financne_gramotny56.pdf&ei= iIdRUbmdOYnY4QTGm4H4BQ&usg=AFQjCNHbdUArQwN85XEJtxadt843ntFvNg&bvm=bv.44158598,d.bG E
17
1. 3. PŘEDLUŢENÍ A ZPŮSOBY JEHO ŘEŠENÍ 1. 3. 1. Dluhová past a příčiny předluţení
Dluh je závazek dluţníka vůči věřiteli, který poskytl dluţníkovi úvěr v peněţní nebo věcné formě. Věřiteli tím vzniká pohledávka za dluţníkem. V dluţníkově bilanci tvoří dluh poloţku na straně pasiv. Špatný dluh je dluh, v důsledku kterého dluţníkovy výdaje rostou rychleji neţ příjmy, znamená to tedy, ţe si půjčil na to, aby si koupil pasiva, třeba jen z důvodu umělé navyšování ţivotního standardu (koupě zbytných věcí, jako je například drahá elektronika či dovolená na dluh). Dobrý dluh je dluh, který pomáhá dluţníkovi bohatnout a přiblíţí jej k finanční nezávislosti, dluţných peněz vyuţije k tomu, aby pro něj generovaly do budoucna vyšší příjem, neţ je úrok z dluhu (například si na úvěr pořídí byt, investuje do vzdělání či svého podnikání). Dluhová past znamená, ţe „čerpáme úvěry, ale jejich splácení nás dále zatěţuje a dále naši situaci zhoršuje, proto nejsme schopni si na nic našetřit, a tak si půjčujeme další peníze, nebo si dokonce půjčujeme na splátky nový úvěr.“18 Dluhovou pastí je tedy označován stav kohokoliv, kdo si půjčil peníze a z různých důvodů není schopen splácet své závazky vůči věřiteli. Do dluhové pasti se lidé mohou dostat ze dvou hlavních příčin – vnitřní a vnější. Mezi vnitřní příčiny pádu do dluhové pasti patří především vlastní předluţení, kdy má dluţník více úvěrů, neţ je schopen splácet. Jedná se velmi často o lidi, kteří nakupovali ve velkém a bez rozmyslu spotřební zboţí na splátky či na kreditní karty, které umoţní hned bez vyřizování půjček a různých formalit koupit to, po čem touţí. Finančně negramotný člověk si ani neuvědomí, ţe se zadluţuje. To mu připomene aţ měsíční vyúčtování, kdyţ zjistí, ţe si celý měsíc ţil nad své poměry a ani celý měsíční příjem mu nestačí, aby své dluhy v termínu splatnosti uhradil. Ve snaze splatit dluh na jedné kartě si k tomuto účelu pořizuje další kreditní kartu, „vytlouká klín klínem“, pomocí které se snaţí zaplatit aspoň z části původní dluh, který ovšem stále narůstá, protoţe ve finančním světě platí jednoduchý zákon, ţe čím
18
SYROVÝ, P. Tyl. T. Osobní finance, řízení financí pro kaţdého. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2011. 207s. ISBN 978-80-247-3813-0
18
větší mnoţství peněz si půjčíme, tím více zaplatíme. A začarovaný kruh se uzavírá, člověk padá po této dluhové spirále do dluhové pasti. Pak stačí, kdyţ tohoto jedince postihne ztráta zaměstnání, dlouhodobá pracovní neschopnost či pokles příjmu rodiny v důsledku úmrtí ţivitele rodiny, nebo jeho odchod do důchodu či nástup partnerky na mateřskou dovolenou, pak nedokáţe své závazky splácet vůbec
a
jediným
řešením
mnohdy
bývá
osobní
bankrot.
Tehdy
hovoříme
o vnějších příčinách dluhové pasti. Spotřebitelské úvěry jsou jednou z nejpopulárnějších forem půjček a poskytují je jak banky, ale také stovky nebankovních institucí, často pochybné pověsti, a proto není divu, ţe stejná společnost v průběhu svého podnikání několikrát změní jméno. Tyto, dá se říct „noname“ společnosti, nezkoumají bonitu klienta, tedy schopnost klienta splácet i do budoucna svůj závazek, protoţe nemají zájem o řádné splacení dluhů dluţníků v duchu zákona o spotřebitelském úvěru a principu odpovědného úvěrování, naopak, profitují právě z jeho špatné platební morálky díky lichvářským úrokům, sankcím a penalizacím. Tito poskytovatelé vyloţeně cílí své produkty na ty, co jsou v časové a finanční tísni, a proto půjčí okamţitě takřka komukoliv na cokoliv. Rostoucí zadluţení českých domácností, která jiţ nyní přesahuje bilion korun, a zhoršující se ekonomická situace s vysokou nezaměstnaností čím dál větší procento lidí vhání do náruče novodobých lichvářů, protoţe jakmile jsou v registru dluţníků, banka jim další úvěr většinou neposkytne a svoje rodinné rozpočty mají uţ nyní na hraně a mnozí disponují rezervou jen na několik málo měsíců nebo ţádnou. Ale ať má dluţník dobrý či špatný dluh, situace je pro něj stejná, pokud přestane mít na splátky a nemá ani rezervu, kterou by na pokrytí svých dluhů mohl pouţít, pak musí okamţitě, ještě neţ sklapnou čelisti dluhové pasti, kontaktovat věřitele a domluvit se na splátkovém kalendáři, poţádat o konsolidaci dluhů, a domluvit se, jak situaci nejlépe řešit. Nejhorší je situace, kdyţ dluţník s věřitelem přestane úplně komunikovat, pak věřiteli nezbývá neţ pouţít všech zákonných prostředků, aby se domohl své pohledávky vůči dluţníkovi a celá věc můţe skončit v tom lepším případě oddluţením dle insolvenčního zákona anebo aţ exekucí či trestním oznámením, nejzazší to moţností, kterou letos v březnu ve velkém vyuţily kyperské inkasní společnosti, co skoupily dluhy českých fyzických osob.
19
1. 3. 2. Rizikové skupiny ohroţené předluţením Mezi ohroţené skupiny patří lidé sociálně vyloučení či ohroţeni sociálním vyloučením. Tito jedinci mají většinou pouze základní vzdělání a potřebné znalosti ve finanční oblasti jim chybí zcela, a tak velmi lehce podléhají lákavým a výhodným nabídkám, nedokáţou odloţit spotřebu na dobu budoucí, nedokáţou plánovat a sestavit si osobní či rodinný rozpočet, půjčky řeší dalšími půjčkami a stávají se velmi snadnými cíly lichvářů. Svízelnou situaci nejsou schopni sami řešit, protoţe nevědí jak, a vyhledávají pomoc odborníků, aţ jim hrozí na majetek exekuce. Pro tyto jedince je význam vzdělání v oblasti finanční a ekonomické gramotnosti nedocenitelný, protoţe v sobě zahrnuje schopnost zajistit si příjem, naučí je zvaţovat důsledky svých osobních rozhodnutí, orientovat se na trhu pracovních příleţitostí a tyto nabyté znalosti pak působí jako prevence enormního nekontrolovatelného zadluţování a formuje postoje jedince, jeţ ho nutí na sobě stále pracovat a lépe se uplatnit v současné společnosti, protoţe znalost účelného nakládání s penězi patří k bazálním potřebám současného člověka. „V současnosti je lichva problémem hlavně těch, kteří neumí odhadnout následky půjček s vysokými úroky. V Česku jsou ji nejvíc ohroţení lidé sociálně slabí, nevzdělaní jedinci a je známa lichva zejména mezi Romy, která je v mnohých případech příčinou bídy, ze které se dluţníci bez vnějšího zásahu nemohou jiţ nikdy dostat. Lichváři v romských lokalitách na severu Čech účtují úrokové sazby jako dvojnásobek dluţné původní nesplacené částky, a tak se úroková sazba vyšplhá během krátké doby na stovky procent.“19 Rizikovou a velmi snadno manipulovatelnou skupinou jsou senioři. Jsou důvěřiví jako malé děti, a tak vůči agilním verbálně zdatným prodejcům a zprostředkovatelům splátkových firem, kteří jim dokáţou doslova vnutit jakýkoliv produkt, bezbranní. Předváděcí prodejní akce patří podle poznatků České obchodní inspekce k nejagresivnějším formám prodeje, jehoţ cílovou skupinou jsou především senioři, kteří se na ně nechávají nalákat pod vidinou obědu a dárku zdarma, po té podlehnou masivnímu tlaku prodejců, kteří jim dají podepsat ihned prohlášení, v němţ se vzdávají moţnosti do 14 dnů odstoupit od smlouvy, a tak musí koupit produkt, který původně vůbec nechtěli a zboţí nejsou ani schopni ze svých nízkých důchodů splácet.
19
Peníze.cz. Jak vysoké úroky povaţujete za lichvu? Dostupné z: http://www.penize.cz/dluhy/199187-jak-vysoke-uroky-povazujete-za-lichvu
20
Graf č. 1: Počet důchodů s exekuční sráţkou 70000 60000 60379 54931
50000 46925
40000
41290 35557
30000 20000
63617
31066 24973
10000 0 2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
Zdroj: statistika Ministerstva práce a sociálních věcí, vlastní zpracování
Do dluhové pasti se dostávají senioři také jako dluţníci-záchranáři, kdy jako rodiče se snaţili pomoci svým potomkům a sami se proto stali dluţníky. A tak není divu, ţe na takřka 65 000 důchodů v České republice je uplatňována exekuční sráţka a počet takto zasaţených důchodů stále roste, coţ dokazují statistická data Ministerstva práce a sociálních věcí. Hlavní důvodem, proč mladistvé zařazuji do rizikové skupiny ohroţené pádem do dluhové pasti, je jejich nezkušenost, nezvládání emocí a neschopnost odkládat spotřebu, protoţe mladí chtějí vše hned a nejvíc inklinují k rizikovému chování. Mohlo by se zdát, ţe díky pouţívání moderních technologií a dennímu surfování na internetu, kde jsou volně k dispozici informační zdroje ze všech oblastí lidského dění, dnešní děti a mladí lidé jsou na tom s finanční gramotností lépe neţ jejich rodiče. Opak je ovšem pravdou. Z výzkumu agentury Mint Bridge Consulting vyplynulo, ţe generace mladších lidí od patnácti do dvaceti pěti let má o třetinu horší výsledky z testů finanční gramotnosti neţ generace respondentů ve věku třiceti pěti aţ padesáti let. Tuto skutečnost potvrdil i můj výzkum, kdy studenti ve věkové kategorii 15 aţ 18 let v téměř 67 procentech uváděli, ţe mají velké problémy všemu, co se financí týče, porozumět. Mezi rizikové skupiny ohroţené předluţením lze zařadit i takzvané finanční masochisty, jejichţ společným znakem je finanční negramotnost, ale finanční masochisti nemají zájem ani vůli se v tomto směru vzdělávat, protoţe myšlení je bolí více neţ děravá peněţenka. Takzvaný „spotřebák“, psychologové tento typ lidí spíše nazývají „hladoví po penězích“, je společensky nejnebezpečnější forma finančního masochismu a charakterizuje ho 21
věta: „Kde a kdo mi ještě můţe půjčit?“ Tento typ léty progreduje a často do dluhové pasti stahuje s sebou i svoji rodinu. „Kaţdý masochista jednou najde svého sadistu, a tak i kvůli finančním masochistům vypadá v České republice trh s produkty tak, jak vypadá: české banky mají ve srovnání s ostatními státy Evropské unie jedny z nejvyšších poplatků, ceny pojištění nezůstávají moc pozadu, a kdyby se české investiční fondy s českými poplatky prodávaly ve Spojených státech amerických, nedal by do nich nikdo ani dolar. A proč tohle všechno? Proto, ţe v Česku ţije spousta finančních masochistů.“20
1. 3. 3. Lichva Jedním z markantních pohybů peněz je jejich půjčování mezi ekonomickými subjekty. Tato půjčka jen zřídkakdy bývala a bývá bezúročná. Před vznikem kapitalismu však půjčování peněz na úrok bylo chápáno církví jako hřích. Z historického pohledu křesťanství ve svém učení po staletí zakazovalo křesťanům půjčovat na úrok. Taková půjčka byla povaţována za lichvu a úrok za neoprávněné obohacení. Lichva bývala sice tolerována Ţidům, ale z tohoto důvodu bylo po staletí na ně pohlíţeno s pohrdáním. S rozvojem kapitalismu dochází k poznání, ţe „peníze dělají peníze“ a zvyšuje se ekonomický zájem o půjčování, dochází k masivnímu rozvoji finančních sluţeb. Lichva však vţdy byla chápána jako pro společnost neţádoucí a nebezpečný jev a je jako jedna ze skutkových podstat součástí trestních zákoníků v mnoha zemích. Lichvu definuje 1. odstavec § 218 trestního zákoníku, zákona číslo 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, takto: „Kdo zneuţívaje něčí rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehoţ hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, nebo kdo takovou pohledávku uplatní nebo v úmyslu uplatnit ji na sebe převede, bude potrestán odnětím svobody aţ na dvě léta nebo zákazem činnosti.“ Jak poznat lichvu: „Dluţník je v časové a jiné tísni, nemá patřičné zkušenosti a finanční znalosti anebo je rozumově slabý nebo rozrušený. 20
Peníze.cz. Finanční masochismus. Dostupné z: http://www.penize.cz/financni-poradenstvi/207536financni-masochismus
22
Věřitel (lichvář) si uvědomuje, v jaké situaci dluţník je a přesto stavu tísně zneuţije. Kdo zneuţije něčí tíţivé ţivotní situace, nabídne mu nevýhodný úvěr, na kterém nepřiměřeně vydělá, ten se dopustil lichvy. Veškeré náleţitosti musejí nastat současně a musí mezi nimi existovat přímá souvislost.“21 Jak vyplývá z dikce definice lichvy dle trestního zákoníku, aby se jednalo o úmyslný trestný čin, nestačí nemorální jednání, to ještě není trestné, musí dojít k tomu, ţe dluţník je v takovém stavu bezbrannosti, ţe věřitel předem ví, ţe nebude plnit své závazky. Toto bývá velmi těţké prokázat a ročně tak bývá za lichvu stíháno maximálně deset pachatelů. Podle českého práva je sice lichva trestný čin, ale české zákony nestanovují ţádnou procentuální hranici, od které by půjčka byla hodnocena jako lichva, coţ povaţuji za chybu, ţe tuto hranici zákonodárci dosud nestanovili, i kdyţ o tom, ţe je to třeba, léta diskutují, chybí však politický konsensus. „V některých západoevropských státech je hranice lichvy stanovena jako procentuální odchylka od průměrných trţních úroků, v některých státech je stanovena pevně, například ve Švýcarsku je maximální hranice u spotřebitelských úvěrů stanovena na 15%, v Polsku je to čtyřnásobek lombardní sazby. V Česku takováto hranice RPSN (roční procentní sazby nákladů) chybí, čehoţ především nebankovní poskytovatelé vyuţívají a výše RPSN, chytře zamaskovaná ve smlouvě tak, ţe ji finančně negramotný člověk nemá šanci odhalit, můţe dosahovat i 3000%.“ 22 Pokud není tato hrance nastavena, nelze predikovat verdikt soudů, přičemţ právě předvídatelnost jejich výkladu zákonů je základním předpokladem funkčního právního státu. K citelné finanční újmě se dá dostat velmi snadno, často k tomu stačí pouze důvěřivost a nekritický postoj k výhodným nabídkám na finančním trhu. Lichva se rozmáhá po celé zemi, nejvíce je to na severu Čech a Moravy, kde je také nejvyšší nezaměstnanost v zemi, ale jsou to lokality s početnou romskou komunitou. Triky novodobých lichvářů jsou čím dál sofistikovanější a mazanější a obratně vyuţívají finanční negramotnosti člověka nacházejícího se v tísni. Ten, kdo jejich triky
21
Měšec.cz. Janda, J. Lichvář nepotřebuje dluh splatit, chce z něj dlouhodobě profitovat. Dostupné z: http://www.mesec.cz/clanky/lichvar-nepotrebuje-dluh-splatit-chce-profitovat/ 22 Peníze.cz. Jak vysoké úroky považujete za lichvu?. Dostupné z: http://www.penize.cz/dluhy/199187jak-vysoke-uroky-povazujete-za-lichvu
23
neprohlédne a upíše se, se rázem dostává do neřešitelné situace, která končí většinou exekucí na jeho majetek. Mezi nejčastější triky lichvářů patří: Ve smlouvě, bez toho, aby klienta na to upozornili, uvedou výši úroků za den. Klient, který je finančně negramotný a smlouvu před podpisem ani pořádně nečte, si toho nevšimne, a půjčka, která ho měla zachránit v nouzi, se tak pro něj stává vstupenkou do dluhové pasti. Tyto firmy také s oblibou příchozí platbu, kterou klient povaţuje za splátku svého úvěru, ze své vůle započítávají na splácení sankcí a úroků a klientovi tak narůstá dluh, aniţ by o tom věděl. Celkové náklady za poskytnutí úvěrů jsou ve smlouvě rafinovaně skryty a klient nakonec zaplatí kromě dluţné částky a úroku i celou řadu poplatků, se kterými nepočítal, a na které nebyl ani předem upozorněn. Mnozí nebankovní poskytovatelé půjček ve smlouvě zcela záměrně neuvádějí svoje bankovní spojení, kam úvěr splácet a neţ to dluţník pracně zjistí přes telefonní linky s vysokými tarify, dostane se do prodlení ve splácení a tím je nucen zaplatit vysokou pokutu. Pokud úvěr není splácen včas, často stačí po termínu jen jedna splátka, úvěrová firma ho ihned po dni splatnosti předává partnerské inkasní společnosti. Velmi oblíbeným trikem nebankovních poskytovatelů úvěrů je podmínka, kdy dluţník musí krytí i minimální půjčky zajistit přehnaně vysokým zajištěním (například úvěr ve výši padesáti tisíc korun zajistit svým rodinným domem). Pak uţ stačí k tomu, aby přišel o střechu nad hlavou, jen málo. Kdyţ přestane splácet, okamţitě mu začne nabíhat smluvní pokuta, dům jde do exekuce a pokud se prodá v exekuční draţbě, je to výraţně pod trţní cenou této nemovitosti, tím ztrácí dluţník velkou část finančních prostředků, které mohl za prodej získat. Ke ztrátě je také nutné přičíst ještě vysoké náklady nalézacího řízení a náklady na exekuci, jimiţ se navyšuje výše dluhu. Jiţ sice novelou zákona o spotřebitelském úvěru číslo 145/2010 Sb., ve znění pozdějších předpisů, od letošního roku zakázaným, ale do té doby oblíbeným trikem „noname“ poskytovatelů bylo vyţadování ručení prostřednictvím takzvaných bianco směnek, kdy si věřitel na prázdnou jen dluţníkem dopředu podepsanou směnku mohl dopsat jakoukoliv výši dluhu a navíc byla směnka ihned splatná.
24
Za slib úvěru ţadatel musí firmě platit tisícové částky za ověřování různých poţadovaných listin nebo firma podmiňuje poskytnutí úvěru sjednáním ţivotního pojištění, aniţ se ona zaváţe, ţe půjčku skutečně poskytne. Typický lichvář, především v romských komunitách, postupuje následovně: uzavře s člověkem, který je ve finanční a časové tísni, písemnou smlouvu, kde je uvedeno, ţe mu půjčuje například bezúročně sto tisíc korun na tři měsíce, avšak ve skutečnosti dluţník převezme jen padesát tisíc korun a dalších padesát tisíc korun je odměna za půjčení peněz, tedy faktický úrok je ve výši 400% ročně. Ale dokázat to nejde, protoţe u soudu lichváři svědčí několik „důvěryhodných“ svědků, kteří tvrdí, ţe dluţník obdrţel od věřitele celý obnos a teď ho odmítá splatit.
1. 3. 4. Důsledky předluţení a moţnosti řešení 1. 3. 4. 1. Oddluţení „Insolvenční zákon, neboli zákon číslo 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti 1. 1. 2008 a nahradil dosavadní zákon číslo 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání. Tento zákon upravuje řešení úpadku a hrozícího úpadku dluţníka soudním řízením některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dluţníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dluţníkových věřitelů; dále upravuje oddluţení dluţníka.“23 Insolvenční zákon upravuje dva moţné způsoby oddluţení: zpeněţení majetkové podstaty plnění podle splátkového kalendáře Oddluţení (tzv. osobní bankrot) „je způsob řešení úpadku, kdy jsou dluţníkovy dluhy sjednoceny, zajištění věřitelé jsou uspokojeni zcela, nezajištění do jimi schválené výše a zbytek dluhů můţe být dluţníkovi odpuštěn. Tento institut preferuje sociální účel před ekonomickým, má umoţnit dluţníkovi „nový start" a motivovat ho k aktivnímu zapojení do
23
Wikipedie. Insolvenční zákon. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Insolven%C4%8Dn%C3%AD_z%C3%A1kon
25
umořování svého dluhu vůči věřiteli. Současně je cílem také sníţit náklady veřejných rozpočtů na sanaci těch, kdo se ocitli v sociální krizi.“24 „Člověk, který poţádá o oddluţení, musí mít alespoň dva věřitele a být u nich v prodlení se splátkami více neţ 30 dní. O povolení osobního bankrotu ţádá sám dluţník na příslušném krajském soudě. K ţádosti musí připojit soupis veškerého svého majetku a také veškerých
svých
závazků.
Musí
doloţit
i
své
příjmy
za
poslední
tři
roky
a očekávané příjmy v následujících pěti letech. To proto, aby bylo zjevné, jestli bude mít z čeho splácet své případné závazky.“25 „První ţádost o oddluţení podle tohoto zákona byla podána 2. ledna 2008, v roce 2009 o něj poţádalo jiţ 3320 osob. Počty osob, co ţádají o oddluţení, stále rostou, vloni bylo vyhlášeno celkem 16 956, coţ je o 46 procent více neţ v roce 2010. Je to zároveň nejvíce od roku 2008, kdy vstoupil v platnost nový insolvenční zákon. Vyplývá to z analýzy společnosti CCB – Czech Credit Bureau.“ 26 Počty osobních bankrotů rok od roku stoupají, ale přesto většina lidí, kterým by oddluţení pomohlo řešit jejich svízelnou finanční situaci, zbavili se dluhů, které je táhnou ke dnu, na osobní bankrot nedosáhne, protoţe nesplňují podmínky zákona, za nichţ lze soudně oddluţení povolit. Základní podmínky jsou tři: „O oddluţení můţe poţádat pouze nepodnikající fyzická osoba (oddluţení fyzické osoby není určeno pro podnikatele, pro právnické osoby nebo pro osoby samostatně výdělečně činné). Dluhy nesmí pocházet z podnikání. Tato podmínka platí především pro případy, kdy o oddluţení ţádá sice soukromá osoba, ale kdy dluhy pocházejí z předchozí podnikatelské činnosti. Dluţník musí být schopen uhradit alespoň 30% svých dluhů (u oddluţení prostřednictvím splátkového kalendáře platí podmínka, ţe musí uhradit 30% svých dluhů v následujících 5 letech.)“27
24
Ministerstvo spravedlnosti ČR. Insolvenční zákon – oddlužení. Dostupné z: http://insolvencnizakon.justice.cz/obecne-informace/oddluzeni.html 25 Novinky.cz. Buřínská Barbora. Pomáhala nevděčné dceři a skončila na ulici. Zachránil ji až osobní bankrot. Dostupné z: http://www.novinky.cz/finance/297265-pomahala-nevdecne-dceri-a-skoncila-na-ulicizachranil-ji-az-osobni-bankrot.html 26 Oddluţovací centrum. Vloni „zbankrotovalo“ 17 tisíc lidí. Dostupné z: http://www.oddluzovacicentrum.cz/vloni_1/ 27 Odluţení.cz. Podmínky oddluţení. Dostupné z: http://soudni-oddluzeni.cz/podminky-oddluzeni/
26
Podmínky oddluţení zákon stanoví jasně a kaţdý, kdo chce o ně poţádat, si můţe předem propočítat, zda na ně dosáhne a pokud to sám nedokáţe, můţe se obrátit na jednu z mnoha občanských poraden, kde mu pomohou zdarma sepsat návrh na oddluţení a vyřídí potřebné formality s tím spojené. Negativa vidím ve zbytečně sloţitém procesním postupu, ale také podmínce, kdy dluţník musí splatit během pěti let třicet procent svých dluhů a s niţší částkou úhrady musí věřitel souhlasit, coţ se často nestává. Zákon bohuţel soudcům nedává dostatečný manévrovací prostor, aby mohli přistupovat a rozhodovat individuálně případ od případu v závislosti na sociální situaci konkrétního dluţníka. Oddluţení nenese výhodu jen věřitelům, kteří se pomocí tohoto institutu domohou konečně alespoň části svých pohledávek, ale především samotnému dluţníkovi, protoţe jakmile soud rozhodne o oddluţení, exekutoři uţ na něj nemohou, dluh uţ dále nenarůstá o další úroky a sankční poplatky, coţ je pro něj obrovská psychická úleva. Osobní bankrot poskytuje druhou šanci, je to šance za špatná rozhodnutí v minulosti a účinná lekce do budoucnosti. Pozitivní přínos má však i pro samotnou ekonomiku, protoţe jedinec zmítající se v dluhové pasti nemá takřka ţádný prostor pro spotřebu. Od prosince roku 2007 poskytuje protidluhové poradenství Asociace občanských poraden v rámci projektu Finanční gramotností proti dluhové pasti. Dluţník se můţe obrátit o pomoc na Poradny při finanční tísni. Ministerstvo spravedlnosti provozuje speciální web věnovaný výhradně insolvenčnímu zákonu www.insolvencnizakon.cz. Na trhu operuje také velké mnoţství takzvaných „oddluţovacích“ společností, které si za své sluţby nechají platit a většinou pro klienta zařídí jen konsolidaci dluhu, proto by měl být při jejich výběru velmi obezřetný, aby si vybral správně. „Seznam subjektů, které provádí správu dluhů, lze nalézt například na stránce Komory správců dluhů.“28
1. 3. 4. 2. Exekuce Standardním nástrojem, jak se věřitel můţe domoci svých pohledávek od dluţníka, je slušné vedení vymáhání dluhů a exekuce, dle exekučního řádu číslo 120/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, samostatnými soudními exekutory, a to na základě pověření soudu. „Exekuce neboli vykonávací řízení je nucený výkon exekučního titulu. Tím je například vykonatelné rozhodnutí soudu, vykonatelný rozhodčí nález, notářský zápis se
28
Peníze-oddluzeni.cz. Oddluţení s práva dluhů. Dostupné z: http://www.penize-oddluzeni.cz/oddluzeni-sprava-dluhu
27
svolením k vykonatelnosti, exekutorský zápis, vykonatelné rozhodnutí orgánu státní správy a územní samosprávy, nebo jiná vykonatelná rozhodnutí a schválené smíry a listiny, jejichţ výkon připouští zákon. Exekuce spočívá většinou ve vymoţení peněţité částky od povinného (dluţníka) pro oprávněného (věřitele), případně v donucení ke splnění jiné povinnosti. Jako vykonávací řízení tedy sleduje realizaci toho, co bylo shledáno právem v řízení nalézacím, jestliţe poté nedošlo k dobrovolnému plnění ze strany povinného. Vţdy musí nejdříve proběhnout řízení nalézací, jehoţ výsledkem musí být vykonatelný exekuční titul a teprve v případě dobrovolného nesplnění takto nalezeného a oprávněnému přiznaného práva vůči povinnému lze podat návrh na zahájení exekuce. Bez návrhu oprávněného nelze vykonávací řízení zahájit.“29 „Způsoby provedení exekuce exekutorem: přikázáním pohledávky u bank a jiných peněţních institucí (stavebních spořitelen, pojišťoven a dalších) sráţkou ze mzdy a jiných příjmů - pracovních odměn, důchodů, rent a dalších prodejem movitých věcí prodejem nemovitostí přikázáním jiné pohledávky prodejem podniku (například exekuce na dluţníkovy podíly ve firmách, společnostech či druţstvu) rozdělením společné věci Nařízením exekuce je postihován celý dluţníkův majetek. Dluţník nesmí se svým majetkem nakládat vyjma běţné obchodní činnosti, uspokojování základních ţivotních potřeb a udrţování a správy majetku. Veškeré právní úkony učiněné v rozporu s touto povinností jsou absolutně neplatné.“30 U nás se tento „exekuční byznys“ uţ vymkl kontrole, a nemá v mnoha ohledech nic společného s civilizovaným podnikáním. Pět let se hlasitě hovoří o tom, jak pochybné lichvářské úvěrové firmy, inkasní společnosti a exekutoři postupují kreativně při vymáhání pohledávek a jak sílí jejich lobby. Stát věřil, ţe situace vyřeší vzdělávání populace ve finanční gramotnosti a dlouho politikům a úředníkům trvalo, neţ pochopili, ţe problém zadluţování obyvatel nespasí jen jejich osvěta, ale je třeba také nastavit účinná a dobře fungující pravidla.
29 30
Wikipedie. Exekuce. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Exekuce Nasepujcka.cz. Co je to exekuce. Dostupné z: http://www.nasepujcka.cz/exekuce/exekuce.html
28
V oblasti exekucí stát selhal ve své regulační funkci a nepřímo tak pomohl tomuto neutěšenému stavu, kdy například v roce 2010 bylo nařízeno sedm set tisíc exekucí, coţ samo o sobě je vysoké číslo, ale zaráţející je především fakt, ţe třetina exekucí se týkala dluţné částky ve výši několika set korun. Kritizovaný je především stav, kdy dluţníci bývají na své stokorunové dluhy záměrně upozorňováni aţ po několika letech, kdy narostou o sankce a penále, a tak se dluh ve výši do jednoho tisíce korun vyšplhá díky náleţitostem spojených s jejich vymáháním aţ na 14900 Kč. Protoţe všechna exekuční řízení se proti jednomu dluţníkovi vedla zvlášť, náklady tím spojené s exekucí mohly často narůst do pro dluţníka likvidačních rozměrů. Z výše uvedeného plyne, ţe z exekucí a vymáhání dluhů se stal velmi lukrativní byznys, kdy zájmy věřitelů a dluţníků byly podruţné. Prvotní byl zisk inkasních firem, právníků a exekutorů. Od ledna roku 2013 vešly v účinnost klíčové novely číslo 396/2012 Sb. občanského soudního
řádu,
zákonu
číslo
99/1963
Sb.,
ve
znění
pozdějších
předpisů
a exekučního řádu, zákona číslo 120/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, které zavádějí přísnější pravidla pro exekuce a odstraňují nejvíc kritizované výše popsané nešvary. Zavádí se takzvaná „předţalobní výzva“, kdy věřitel bude muset kontaktovat dluţníka ještě před podáním návrhu na zahájení exekučního řízení a vyzvat ho, aby dluh uhradil. Pokud tak věřitel neučiní, nebude mít nárok na proplacení nákladů řízení. Novela zavádí slučování exekucí proti témuţ dluţníkovi, i pokud jde o řízení prováděné různými exekutory. Protoţe na exekutory byly desítky stíţnost, ţe zabavují i majetek, co nepatří dluţníkovi, novela zavádí povinnost exekutora na ţádost dluţníka pořizovat video záznam z průběhu exekuce a věci, které při ní neoprávněně zabaví, musí po dohodě s majitelem vrátit tam, odkud je vzal. Bohuţel se nenašel politický konsensus (asi advokátní lobby byla moc silná), a poslanci zamítli senátní návrh na sníţení limitu pro výpočet nákladů na exekuční řízení, které jsou pro mnohé dluţníky likvidační, a neomezili tak kvetoucí byznys s drobnými dluhy. O to uţ se v březnu 2012 snaţilo pomocí úprav příslušných úhradových vyhlášek ministerstvo spravedlnosti, které náklady na advokáty sice omezilo, ale jen u dluhů do jednoho tisíce korun, nad touto hranicí došlo pouze ke kosmetickým úpravám těchto nákladů. Ke stejnému závěru jako ministerstvo spravedlnosti došel 22. 3. 2012 i Ústavní soud a stanovil strop pro náklady na advokáty, které by museli dluţníci platit protistraně v prohraných sporech o drobné pohledávky. Názor ústavního soudu se týká jen bagatelních sporů a takzvaných formulářových ţalob, v nichţ jde o peněţité plnění do deseti tisíc korun.
29
Typickým příkladem jsou nároky vůči spotřebitelům, které vznikly na základě nějaké smlouvy (dodávka energií, telefonu, internetu, úvěry). „Soudy v Česku v loňském roce zahájily 820 420 exekucí. To je sice obrovský počet, nicméně o 13 procent niţší neţ v rekordním roce 2011, kdy jich bylo zahájeno 936 tisíc, hlavně proto, ţe se věřitelé snaţili stihnout zaţalovat své pohledávky ještě před sníţením advokátních odměn.“31 „Průměrná výše dluhu, kvůli němuţ věřitel ţaluje dluţníka, se v roce 2012 pohybovala kolem 85 tisíc korun. Exekuce je vţdy zahajována soudem na návrh věřitele a počet exekucí nelze ztotoţňovat s počtem dluţníků. Řada jich totiţ čelí většímu počtu exekucí. Exekuce se nejčastěji týkají osob ve věku mezi 20 aţ 30 lety a důchodců. Exekutorská komora odhaduje, ţe na jednoho dluţníka připadá v průměru pět exekučních řízení.“ 32 Graf č. 2: Vývoj počtu nařízených exekucí 1000000 900000 800000 700000 600000 500000 400000 300000 200000 100000 0 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 Zdroj: Statistiky Exekutorské komory, vlastní zpracování
„Češi ve vynucených draţbách stále častěji přicházejí o své nemovitosti, jak vyplývá ze statistik oficiálního systému o draţbách Centrálníadresa.cz, spravovaného Českou poštou.
31
Měšec.cz. Lazarevič, Arsen. Exekucí bylo méně, rekordman jich měl 209. Dostupné z: http://www.mesec.cz/aktuality/exekuci-bylo-mene-rekordman-jich-mel-209/ 32 Aktuálně.cz. Hovorka, Jiří. Exekuční boom skončil, stát sníţil náhrady věřitelům. Dostupné z: http://aktualne.centrum.cz/finance/penize/clanek.phtml?id=773919#utm_source=atlasHP&utm_medium=newsb ox&utm_term=position-5
30
Zatímco v roce 2011 činila celková cena uskutečněných nedobrovolných draţeb 701 miliónů korun, loni to bylo jiţ 1,2 miliardy Kč.“ 33
33
Novinky.cz. Ginter, Jindřích. Exekuce a draţby svírají satelitní městečka. Dostupné z: http://www.novinky.cz/finance/297072-exekuce-a-drazby-sviraji-satelitni-mestecka.html
31
2. PROGRAMY A AKTIVITY NA PODPORU FINANČNÍ GRAMOTNOSTI Programy na podporu finančního vzdělávání lze nalézt na všech úrovních – nadnárodní, které se věnuje OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj), na evropské úrovni, coţ jsou aktivity Evropské komise a konečně aktivity na úrovni národních států, v tomto případě na úrovni celé České republiky.
2. 1. PROGRAMY ZAMĚŘENÉ NA FINANČNÍ VZDĚLÁVÁNÍ V NADNÁRODNÍM MĚŘÍTKU Informovanost o významu finančního vzdělávání získává na síle ve všech zemích po celém světě. OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) a její mezinárodní síť pro finanční vzdělávání (INFE) poskytují jedinečné politické fórum pro vlády za účelem výměny názorů a zkušeností v této otázce. V současné době má Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj celkem 34 členů a mezi hlavní cíle patří „podpora udrţitelného ekonomického růstu, zvyšování zaměstnanosti, zvyšování ţivotní úrovně, udrţení finanční stability, zdravý hospodářský růst členských i nečlenských zemí a rozvoj světového obchodu. Na základě těchto cílů a nástrojů, které jsou přesně vymezeny ve Smlouvě o zaloţení, přistoupila také k systematickému řešení otázek zabývajících se finanční gramotností.“34 Během roku 2003 spustila OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) pod záštitou Výboru pro finanční trh (OECD Committee on Financial Markets) a Výboru pro pojištění a soukromé penzijní zajištění (OECD Insurance and Private Pensions Committee) mezinárodní program zabývající se finanční gramotností Financial Education Project. Hlavní cíle projektu jsou následující:35 provádění analýz o efektivitě a účinnosti finančního vzdělávání a o úrovni finanční gramotnosti v zemích OECD a vybraných třetích zemí
34
OECD - Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj[online]. mfcr.cz [cit. 2013-0213]Dostupné z WWW: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/meo_oecd.html#smlouvaOECD 35 OECD Financial Education Project: Background and Implementation [online]. oecd.org [cit. 20130213]Dostupnéz WWW:http://www.oecd.org/finance/financialeducation/oecdfinancialeducationprojectbackgrou ndandimplementation.htm
32
vypracovávání doporučení shromaţďování a sdílení informací o programech zabývajících se finanční gramotností Rada OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) vydala několik Doporučení36 v oblasti finančního vzdělávání. V červnu 2005 to bylo Recommendation on Principles and Good Practices for Financial Education and Awareness, které mělo obecný charakter, popisují se v něm jednak základní principy, které by měly programy finančního vzdělávání splňovat, a dále předkládají doporučené osvědčené postupy. V březnu roku 2008 to bylo Doporučení OECD Recommendation on Good Practices for Enhanced Risk Awareness and Education on Insurance Issues, které se věnuje pojištění. Dále to bylo Recommendation on Good Practices for Financial Education Relating to Private Pensions zabývajíví se penzijními fondy a pak Doporučení Good Practices on Financial Education and Awareness Releting to Credit, které se věnovalo problemattice úvěrů a bylo součástí uceleného materiálu zabývajícího se finanční gramotností v kontextu finanční krize. Podle OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) přináší podpora finančního vzdělávání a informovanosti zvýšení důvěry ve finanční trhy, produkty a instituce, zlepšení informovanosti o existujících rizicích zvyšují poptávku po ochraně, zlepšuje chápání finančních produktů a jejich výhody a tím navyšují poptávku po těchto produktech a sniţují se ztráty díky lepší informovanosti. Nedávné průzkumy podle OECD ukazují, ţe úroveň finančního vzdělání ve většině zemí, včetně vyspělých zemí, je nízká. Alarmující je zjištění, ţe spotřebitelé často přeceňují své finanční znalosti, a proto se je nesnaţí zlepšovat. Finanční vzdělávání není jen pro investory. Je nezbytné, aby i průměrná rodina dokázala vytvářet svůj rozpočet, a aby dokázala odloţit peníze na vzdělávání dětí a uspořila na stáří. „Závěry z průzkumu v rámci Mezinárodní sítě pro finanční vzdělávání (the International Network for financial Education) ukazují, ţe nedostatek finanční gramotnosti patří k jednomu z atributů, co přispěly ke krizi a zejména k jejímu zhoršení. Krize se svými důsledky jasně ukázala, ţe je třeba nastolit vyšší úroveň zodpovědnosti finančních institucí
36
Standards, principles and guidelines. [online]. oecd.org [cit. 2013-02-13] Dostupné z WWW:http://www.financial-education.org/standards.html
33
vůči klientům. Dále byla zmíněna potřeba zvýšit finanční gramotnost a schopnosti domácností, ale také politiků.“37 Zásady OECD ve finančním vzdělávání: programy finančního vzdělávání by se měly zaměřit na vysoce prioritní otázky (úvěry, dluhy, důchody, a další) při finančním vzdělávání je třeba brát v úvahu právní a správní rámec a je povaţováno za
nástroj
k
podpoře
hospodářského
růstu,
důvěře
a
stabilitě,
spolu
s regulací finančních institucí a ochranou spotřebitele měly by být podporovány národní kampaně, které vedou ke zvýšení povědomí obyvatelstva finanční vzdělávání by mělo začít ve škole a lidé by měli být poučeni o finančních záleţitostech pokud moţno co nejdříve v ţivotě (finanční gramotnost jako dovednost by měla být integrována ve školách) Finanční vzdělávání je podle OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) záleţitostí především vlád, ale také finančních institucí (klíčová je role centrálních bank), které mají spolupracovat ruku v ruce s parlamenty, školami, svazy zaměstnavatelů, odborovými orgány, nevládními organizacemi a podobně. V roce 2008 vznikla v rámci Projektu OECD pro finanční vzdělávání Mezinárodní síť finančního vzdělávání – International Network on Financial Education (INFE). V rámci tohoto programu jsou pořádány mezinárodní konference, na kterých se diskutují témata týkající se oblasti finančního vzdělávání. INFE má jiţ přes 230 členů ze 115 institucí reprezentujících 50 zemí světa, členů i nečlenů OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj). Součástíje i Česká republika. OECD společně s INFE doporučuje:38 „Vlády a všechny zúčastněné strany by měli poskytovat nezávislé a nezaujaté finanční vzdělávání. Programy by měly být koordinovány a vyvíjeny efektivně.
37
LABOUL, Andre.International policy issues and initiatives on Financial education: the OECD project on Financial Education and the International Network for Financial education[online]. oecd.org [cit. 2013-0213] Dostupné z WWW:www.oecd.org/site/iops/documents/47342357.ppt 38 High-level Principles on National Strategies for Financial Education. [online]. oecd.org [cit. 2013-0213] Dostupné z WWW: http://www.financial-education.org/standards.html
34
Měla by být vytvořena metodologie na hodnocení existujících programů finančního vzdělávání. Finanční vzdělávání by mělo začínat jiţ na školách, aby lidé byli vzděláváni od nejútlejšího věku. Finanční instituce by měly poskytovat finanční vzdělávání jako součást korporátní odpovědnosti. Finanční vzdělávání by mělo být jasně odděleno od komerčních sdělení a měly by být vytvořeny kodexy chování pro zaměstnance finančních institucí. Finanční instituce by měly být vedeny k tomu, aby kontrolovaly, ţe klienti čtou a rozumí informačním materiálům, zvláště u dlouhodobých závazků a finančních sluţeb, které mohou mít pro ně dalekosáhlé finanční důsledky. Dokumenty by měly být psány srozumitelně a důleţité informace by neměly být psány malým písmem. Programy finančního vzdělávání by se měly zaměřit na problematiku finančního plánování, dále na základy spoření, zadluţení, pojištění a penzí. Programy a "podpůrné" strategie by měly být orientovány na rozvíjení finančních schopností a vhodně (co nejosobnějším přístupem) cíleny na specifické skupiny. Budoucí důchodci by měli být upozorňováni na nutnost zhodnocení dostatečnosti penzijních systémů, ze kterých jim bude vyplácen důchod. Měly by být podporovány národní kampaně, speciální internetové stránky, bezplatné informační sluţby a metody, které upozorňují na rizika, která hrozí spotřebitelům finančních sluţeb (například na lichvu a podvody). Kromě INFE (International Network on Financial Education) byl v roce 2008 zaloţen i rozsáhlý portál Mezinárodní brána pro finanční vzdělávání – International Network on Financial
Education
(IGFE)
dostupný
na
www.financial-education.org.
Jedná
se
o mezinárodní zdroje informací o finančním vzdělávání, gramotnosti a finančním povědomí, kdy cílem je pomoc v rozvoji národních strategií, programů a iniciativ v oblasti finančního vzdělávání. Na těchto stránkách lze najít informace o probíhajících programech finančního vzdělávání z více neţ sedmdesáti zapojených zemích, dále jsou tu zveřejňovány uskutečněné průzkumy, statistická data, hodnocení jednotlivých programů. Tyto stránky obsahují také odkazy na novinky OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) v této oblasti, plánované konference a stěţejní dokumenty. 35
2. 2. AKTIVITY EVROPSKÉ KOMISE Na úrovni vrcholných orgánů Evropské unie se oblastí finanční gramotnosti a finančního vzdělávání zabývá Evropská komise. Potřebnost finančního vzdělávání jako součást ochrany spotřebitelů na finančních trzích byla jiţ okrajově zmíněna v Bílé knize39 o politice finančních sluţeb z roku 2005. Nutnost rozvoje finanční gramotnosti jako nástroje pro posílení postavení spotřebitelů na finančním trhu byla zapracována do Zelené knihy o maloobchodních sluţbách40 v květnu 2007. Ještě v roce 2007 vydala Komise sdělení nazvané Finanční vzdělávání41, kde se podrobně věnovala důvodům potřebnosti finančního vzdělávání a vymezila svou roli v této oblasti. Evropská komise tedy nejen podniká aktivity pro sdílení informací na mezinárodní úrovni a vydává doporučení, ale také finančně podporuje iniciativy zaměřené na tuto problematiku. Během let 2006 a 2007 proběhl v zemích Evropské unie průzkum podpořený Evropskou komisí, jehoţ cílem bylo získat co nejúplnější přehled o programech finanční gramotnosti ve všech sedmadvaceti zemích Evropské unie a shrnout relevantní literaturu. Nejdůleţitější výsledky zkoumání jsou následující:42 nejvíce programů bylo nalezeno ve Velké Británii, Německu a Rakousku nejaktivnějším členem ve střední Evropě bylo podle průzkumu Polsko nejčastější cílovou skupinou byli děti a mladiství kaţdý šestý program byl provozován soukromým poskytovatelem finančních sluţeb Závěrečná zpráva o tomto průzkumu obsahuje stručný popis zjištěných aktivit v kaţdé zemi, deseti programy se pak zabývá do větších podrobností. U kaţdého z těchto deseti programů jsou rozepsány informace o poskytovateli programu, cílové skupině, národním, případně nadnárodním kontextu, náplni, metodologii či závěrech. V příloze 1 je
39
Bílá kniha – Politika finančních sluţeb 2005 – 2010 KOM(2005) 629 Zelená kniha o maloobchodních finančních sluţbách na jednotném trhu KOM/2007/226. 41 Sdělení komise – finanční vzdělávání KOM/2007/808. 42 HABSCHICK, M.;SEIDL, B.;EVERS, J. Final Report - Survey of Financial Literacy Schemes in the EU27. Hamburg: EVERST&JUNG [online] 2007 [cit. 2013-02-13] Dostupné z:http://ec.europa.eu/internal_market/finservices-retail/docs/capability/report_survey_en.pdf s. 9 40
36
stručný přehled charakteristik celkem 154 programů, kterým se průzkum věnoval, v příloze 2 je pak literatura k tématice finanční gramotnosti. Základním dokumentem zabývajícím se finanční gramotností na úrovni Evropské unie je Sdělení Komise ze dne 18. prosince 2007 o finančním vzdělávání (KOM/2007/808) v konečném znění, kdy nedostatečné znalosti spotřebitelů o finančních produktech a stále se zvětšující výběr a sloţitost těchto produktů, byly důvody, proč se Komise rozhodla podpořit rozvoj finančního vzdělávání v rámci Evropské unie. „Komise povaţuje finanční vzdělávání za zásadní pro vytvoření jednotného trhu, a chtěla by proto podnítit zájem evropských občanů o získávání základních znalostí v oblasti osobních financí. Cílem tohoto Sdělení je stanovit základní zásady pro národní programy kvalitního finančního vzdělávání a představit iniciativy Evropské unie v této oblasti.“43 Cílem Sdělení Komise je: zvýšit povědomí o nutnosti zabývat se nedostatečným finančním vzděláváním finanční vzdělávání na vysoké úrovni v rámci Evropské unie sdílení osvědčených postupů rozvoj praktických nástrojů usnadňujících lepší výuku finančního vzdělávání ve školách Komise stanovila osm zásad, které mají pomoci při vytváření a realizaci programů finančního vzdělávání:44 1. finanční vzdělávání by mělo být trvale dostupné a aktivně podporované ve všech etapách ţivota 2. programy finančního vzdělávání by se měly zaměřit na uspokojení konkrétních potřeb občanů a měly by být včas a snadno dostupné 3. spotřebitele je nutno vzdělávat v ekonomických a finančních záleţitostech pokud moţno co nejdříve, jiţ od školního věku, a bylo by nejlepší, kdyby toto vzdělávání bylo součástí obecných školních osnov 4. programy finančního vzdělávání by měly zahrnovat obecné nástroje ke zvýšení informovanosti o potřebě zlepšit znalosti o finančních záleţitostech a rizicích 5. programy finančního vzdělávání nabízené poskytovateli finančních sluţeb musí být vyváţené, transparentní a objektivní a vţdy musí odpovídat zájmům spotřebitele
43 44
Sdělení komise – finanční vzdělávání KOM/2007/808 Sdělení komise – finanční vzdělávání KOM/2007/808
37
6. školitelé v oblasti finančnictví musí projít odpovídající odbornou přípravou a mít k dispozici potřebné zdroje 7. za účelem výměny osvědčených postupů je nutné rozvíjet koordinaci mezi zúčastněnými subjekty na národní úrovni a posilovat mezinárodní spolupráci mezi poskytovateli finančního vzdělávání 8. programy finančního vzdělávání se musí v pravidelných intervalech vyhodnocovat a popřípadě aktualizovat Rozhodnutím Komise45 z dubna 2008 byla zřízena Expertní skupina pro finanční vzdělávání. Dokument stanoví proces vytvoření této skupiny, její úkoly a související agendu. Skupina má 25 členů, mezi nimi je i zástupce Ministerstva financí České republiky. Skupinu tvoří odborníci zastupující soukromý i veřejný sektor jmenovaní Komisí na tříleté funkční období, které lze prodlouţit. Jejím úkolem je podporovat osvědčené postupy v oblasti vzdělávání
a
radit
Komisi
při
uplatňování
zásad
uvedených
v
jejím
Sdělení
z prosince 2007. „Evropská unie opakovaně doporučuje svým členským vládám vzdělávání v oblasti finanční gramotnosti, protoţe občané Evropské unie, kteří jsou předluţeni, se jiţ nemohou zapojit v legálním trhu práce nikde v rámci Evropské unie. Evropský parlament proto vydal pracovní dokument (č. PE402.531v01-00), kterým doporučuje členským státům konat v oblasti finančního vzdělávání.“46
2. 3. AKTIVITY A PROGRAMY NA PODPORU FINANČNÍ GRAMOTNOSTI V ČR Po roce 1989, kdy došlo v České republice k výrazné politické změně a česká ekonomika se postupně transformovala z centrálně plánované na trţní, se finanční trh plnil spoustou nových bankovních i nebankovních subjektů, které začaly občanům nabízet nepřeberné mnoţství moderních a v západním světě obvyklých finančních produktů. Naši občané zvyklí na centrálně plánovanou ekonomiku, kde desítky let na našem trhu pro malé
45
Rozhodnutí Komise 2008/365/ES ze dne 30. dubna 2008, kterým se zřizuje skupina odborníků pro finanční vzdělávání 46 Hronová, M.; Václavíčková, T.; Peroutková, K. Je potřeba být finančně gramotný? (rešerše) Dostupné z: http://www.dvorek.eu/dwn/13954/14039cs_CZ_reserse_je_potreba_byt_financne_gramotny56.pdf
38
střadatele působila jen Československá státní spořitelna se svými socialismu poplatnými nabídkami, měli problém se v těchto produktech orientovat, protoţe minulý politický reţim od nich finanční gramotnost nevyţadoval, naučil je, ţe se stát o vše postará. S boomem finančních sluţeb vznikl však také prostor pro různé nekalé na hraně platných zákonů se pohybujících praktik47 a podvodná často aţ lichvářská jednání, se kterým si finančně negramotný občan nevěděl a stále často neví rady. To přineslo potřebu finančního vzdělávání. Aţ do roku 2000 bylo finanční vzdělávání v České republice vyučováno pouze na úrovni základů finanční matematiky a to ještě ne na všech školách, protoţe chyběly učební osnovy. Po roce 2000 se finančnímu vzdělávání pro občany i děti začaly věnovat neziskové organizace a snaţily se vyplnit tuto mezeru ve školním vzdělávání například formou různých projektů a programů jak pro učitele, tak pro ţáky. Ale tato aktivita nebyla koordinována a ani státem zaštítěna, takţe finanční vzdělávání bylo kaţdým subjektem chápáno odlišně. Proto v roce 2005 vláda uloţila resortům financí a školství zahájit potřebná opatření. Na základě šetření Ministerstva financí byly v roce 2007 vytvořeny tři klíčové dokumenty: Strategie finančního vzdělávání Systém budování finanční gramotnosti Standardy finanční gramotnosti.48 Ministerstvo financí ruku v ruce s Českou národní bankou v roce 2010 připravilo šetření zaměřené na zjištění úrovně finanční gramotnosti české populace. Ministerstvo financí zadalo společnosti STEM/MARK zmapovat finanční gramotnost české dospělé populace na základě objektivních znalostí v oblasti financí. Jak toto šetření dopadlo, podrobně popisuji v podkapitole měření finanční gramotnosti 1.2.3. „Díky tomuto šetření bylo zjištěno, ţe úroveň finanční gramotnosti v České republice není vysoká a je třeba se ji systematicky a kvalitně věnovat.“49
47
podle definice zákona o ochraně spotřebitele, č. 634/1992 Sb, ve znění pozdějších předpisů, je obchodní praktika nekalá, je-li jednání podnikatele vůči spotřebiteli v rozporu s poţadavky odborné péče a je způsobilé podstatně ovlivnit jeho rozhodování tak, ţe můţe učinit obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil. Taková praktika je zakázána. 48 DVOŘÁKOVÁ, Zuzana a kol. Finanční vzdělávání pro střední školy: se sbírkou řešených příkladů na CD. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2011. xix, 312 s. Beckovy ekonomické učebnice. ISBN 978-80-7400-008-9, str. 28-30 49 Finanční gramotnost - Kvantitativní výzkum pro MF (rok 2010)[online]. mfcr.cz [cit. 2013-02-13] Dostupné z WWW: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/fintrh_fin_vzdelavani_59012.html
39
Strategie finančního vzdělávání byla v roce 2010 aktualizována do podoby Národní strategie finančního vzdělávání, a schválena vládním usnesením číslo 338 ze dne 10. května 2010. Lze v ní nalézt například základní definici finanční gramotnosti, vymezení prioritních oblastí, principy finančního vzdělávání. Byly v ní stanoveny dva hlavní pilíře finančního vzdělávání – školní vzdělávání a navazující vzdělávání.50
2. 3. 1. Programy finanční gramotnosti v oblasti vzdělávání „Cílem Národní strategie je vytvoření uceleného systému finančního vzdělávání pro zvyšování úrovně finanční gramotnosti občanů v České republice. Národní strategie vymezuje hlavní problémy a navazující prioritní úkoly v oblasti finančního vzdělávání, včetně specifických úloh klíčových aktérů, s důrazem na roli institucí veřejné správy. Národní strategie
navazuje
na
řadu
koncepčních
kroků
v
oblasti
ochrany
spotřebitele
51
a vzdělávání obecně, jak u nás, tak na evropské i zahraniční úrovni.“
Systém vzdělávání vyplývající ze Strategie má dvoustupňovou strukturu, kdy první pilíř má v sobě obsaţeno vzdělávání ţáků a studentů v rámci školní docházky a obsahem druhého je finanční vzdělávání občanů v průběhu ţivota v rámci celoţivotního vzdělávání. Protoţe počátek nového tisíciletí byl ve znamení nebývalého rozvoje finančních sluţeb, který s sebou přinesl i významnou změnu postojů k penězům a finančního chování české populace, velkou pozornost rozvoji finanční gramotnosti české populace věnovala i Česká národní banka. Uvědomovala si rizika, která s sebou nese především změna postoje k úsporám a vyšší ochota občanů k zadluţování. Za více rizikovou je pokládána mladá generace, jeţ má obecně méně konzervativní postoje a náchylnost k rizikovému chování i ve finanční oblasti, proto se Česká národní banka rozhodla zapojit do systému vzdělávání, participovat s Ministerstvem školství a tělovýchovy v oblasti finančního vzdělávání mladé generace. Česká národní banka finančně podpořila pracovní sešity „Finanční a ekonomická gramotnost“ jako první ucelenou učební pomůckou v oblasti ekonomické a finanční
50
Národní strategie finančního vzdělávání[online]. mfcr.cz [cit. 2013-02-13] Dostupné z WWW: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/ft_strategie_financniho_vzdelavani_55251.html 51 Ministerstvo financí ČR. Národní strategie finančního vzdělávání. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/ft_strategie_financniho_vzdelavani.html
40
gramotnosti pro vyšší ročníky základních škol a niţší ročníky víceletých gymnázií, která plně pokrývala Standardy finanční gramotnosti Ministerstva školství a tělovýchovy, a zaslala zdarma základním školám a víceletým gymnáziím čtyři tisíce výtisků tohoto manuálu. Autory manuálu jsou Michal Skořepa, poradce viceguvernéra Mojmíra Hampla a jeho manţelka, která je učitelkou. Spojení ekonoma a učitelky se ukázalo v tomto případě jako velmi rozumné rozhodnutí, protoţe kromě odborné stránky se soustředí také na to, jak tuto problematiku správně podat ţákům a studentům. Metodická podpora, jako jsou učebnice, projekty a další materiály, je jednou z klíčových oblastí ve vzdělávání ekonomické gramotnosti. V současné době je na trhu velké mnoţství učebnic, ale ne vţdy v potřebné kvalitě, přesto si učitelé mezi nimi najdou publikace, které jsou vyhovující a plně korespondují nejen s rámcovými vzdělávacími programy, ale také se snaţí ţáky vtáhnout do hodin. Česká národní banka se nezaměřila jen na metodické pomůcky k výuce, ale zejména na to, kdo bude finanční vzdělávání provádět, protoţe to by se v konečném důsledku mohlo ukázat jako slabina celého projektu. „Důleţitým a naprosto nezbytným článkem ve výuce ekonomie jsou sami učitelé. Ti se mohou pokusit přitáhnout k ekonomii více ţáků (tento úkol shledávám jako velice obtíţný), nebo nabídnou těm, kteří o ni mají zájem, další moţnosti vzdělávání (exkurze, účast na projektech, doplňující informace). Zájem ţáků musí být podpořen atraktivní formou podání ekonomických poznatků, coţ je opět v kompetenci učitele. Na druhou stranu nelze „hodit“ veškerou odpovědnost jen na pedagogy.“ 52 Bez učitelů, kteří se v problematice sami zorientují, by totiţ systém finančního vzdělávání nemohl existovat a zůstal by jen pouhým přáním na papíře. Proto Česká národní banka finančně podporuje pořádání výukových seminářů akreditovanými pracovišti pro pedagogy vyučující v rámci svého předmětu finanční gramotnost, ale i semináře pořádané přímo na půdě školy pro celé pedagogické sbory. Jen od října 2008 do konce roku 2009 se v jednotlivých krajích České republiky uskutečnilo přes třicet seminářů k výuce finanční gramotnosti za účasti 730 pedagogů. Semináře jsou zaměřeny na pojmy a principy, které jsou spojené s finanční, potaţmo ekonomickou gramotností, ale také na praktické ukázky, jak správně výuku vést. Ministerstvo financí sice ve spolupráci s Českou národní bankou vypracovalo kvalitní osnovy, podle kterých se dá dobře učit, stále však chybí učitelé, kteří by výuku takové látky zvládli. Aprobaci na tento předmět zatím získat nejde. České ministerstvo školství sice 52
Metodický portál RVP.cz. Ekonomická gramotnost jako součást všeobecného vzdělání v ČR. Dostupné z: http://clanky.rvp.cz/clanek/o/z/7157/EKONOMICKA-GRAMOTNOST-JAKO-SOUCASTVSEOBECNEHO-VZDELANI-V-CR.html/
41
zavedlo finanční gramotnost do školních osnov, ale bohuţel nejde o povinný předmět, školy si o jeho zařazení do výuky rozhodují samy. V rámci výuky finanční gramotnosti na základních školách a středních školách, ale také v kurzech finanční gramotnosti, je výuka koncipována do čtyř základních bloků: peníze (historie peněz, funkce peněz, formy peněz, inflace, početní úlohy s úroky a procenty) hospodaření domácností (tvorba rozpočtu, příjmy, výdaje, úspory, dluhy) finanční produkty (základní produkty – spoření, pojištění, investice a další) práva spotřebitele (reklamace, triky prodejců, podmínky finančních sluţeb) I kdyţ má program finančního vzdělávání ještě určité slabiny, z výše uvedeného vyplývá,
ţe
Česká
republika
se
díky
Národní
strategii
finančního
vzdělávání
a vypracovanými výukovými standardy pro školy zařadila mezi země, jeţ mají schválenou tuto koncepci na celonárodní úrovni. Obsahem druhého stupně finančního vzdělávání, které vyplývá ze Strategie, je zaměření na střední generaci v rámci celoţivotního vzdělávání, protoţe problémem těch, co v dnešní době rozhodují o hospodaření domácností a jejích finančním plánováni, je jejich podprůměrná finanční gramotnost. Cílem ve Strategii zakotveném je právě tyto lidi, ve středním a pokročilejším věku, motivovat, aby se v této oblasti dovzdělali a mohli tak do budoucna činit kvalifikovaná rozhodnutí na finančních trzích a uvědomovali si odpovědnost za své činy i jaké následky chybná rozhodnutí oni sami a jejich rodiny mohou očekávat. Lidé se v kurzech naučí bazální vědomosti z oblasti financí, naučí se spočítat úrok a s jakým druhem produktu na finančním trhu se mohou setkat. Je jím vysvětleno, jak mají sestavit rozpočet, ale nenaučí se správně zacházet s penězi, hospodařit. I kdyţ dobře zvládnou teorii, dokud nepochopí cenu peněz, nenaučí se sami odpovědně myslet a své myšlení a potřeby ovládat, nedokáţou nabytou teorii správně aplikovat do praxe. Pro dobré fungování systému je ţádoucí především součinnost Ministerstva financí a Ministerstva školství a tělovýchovy, ale i angaţovaní dalších subjektů, kdy například Ministerstvo práce a sociálních věci se zavázalo zaměřit na poradenství pro ohroţené skupiny, které se ocitly v obtíţné sociální situaci. Také zaštituje svou podporou různé vzdělávací programy rozvoje finanční gramotnosti u osob ohroţených předluţeností, protoţe tyto osoby mívají ztíţený vstup na trh práce například z důvodu zdravotního omezení (závislost na 42
drogách a alkoholu, a podobně), nedostatečného vzdělání, chabé úrovně soft-skills či záznamu v rejstříku trestů. „Mezi další handicapy patří chybějící pracovní zkušenost či ztráta dříve získaných pracovních návyků, ale často také dlouhodobě neřešená osobní finanční situace komplikovaná vysokou mírou zadluţení a někdy naopak velmi nízkou mírou finanční a ekonomické gramotnosti jako jedné ze základních podmínek k jejímu úspěšnému řešení. Hlavním cílem těchto projektů je realizace preventivních opatření ke sníţení míry zadluţenosti či řešení jiţ existujícího problému předluţení těchto osob, zaměření na rozvoj finanční a ekonomické gramotnosti a odstranit nebo podstatně zmírnit jednu z hlavních bariér přístupu těchto osob k zaměstnání.“53 Mezi realizované pilotní projekty ministerstva práce a sociálních věcí, které se intenzivně věnují výuce finanční gramotnosti, patří „Dost dobrá šance“ a projekt „Prevence předluţení a jak z předluţení“ zaměřené na 2 500 dlouhodobě nezaměstnaných osob na Mostecku a Ostravsku, oblastech s nejvyšší mírou nezaměstnanosti v zemi, kde také sídlí poměrně velká romská komunita. Bohuţel z dalších takřka sedmdesáti projektů, které mnohé byly zpracovávány společně s odbory a byly zaměřeny na výuku finanční gramotnosti jako prevence chudoby a sociálního vyloučení, sešlo z důvodu nedostatku finančních zdrojů. Protoţe předluţenost českého obyvatelstva nyní jiţ začíná ohroţovat sociální smír a ekonomiku a tato situace dopady finanční negramotnosti umocňuje, začaly odbory v rámci tripartity avizovat poţadavek na vzdělávání finanční gramotnosti v rámci odborů. „Asociace finanční a občanské gramotnosti (AFOG), která spolupracuje také s ministerstvem financí, připravuje rozsáhlý projekt nazvaný SEKO obsahující vzdělávání finanční gramotnosti pro 35 000 nezaměstnaných jako preventivní opatření proti hrozbě sociálního vyloučení.“54 „Konkrétní programy, projekty a aktivity v oblasti finančního vzdělávání realizují nejen orgány veřejné správy, ale také spotřebitelská sdruţení, neziskové organizace a subjekty finančního trhu a jejich profesní sdruţení, přičemţ na většině projektů se podílí odborně či finančně několik subjektů.“55
53
Renarkon.cz. Vzdělávací program rozvoje finanční gramotnosti u osob ohrožených předlužeností. Dostupné z: http://www.renarkon.cz/cs/vzdelavaci-program-rozvoje-financni-gramotnosti-u-osob-ohrozenychpredluzenosti/uncategorised/vzdelavaci-program-rozvoje-financni-gramotnosti-u-osob-ohrozenych-predluzenosti 54 Asociace finanční a občanské gramotnosti, o.s. Nikdy není pozdě na vzdělávání finanční gramotnosti. Dostupné z: http://www.afog.cz/2012/10/nikdy-neni-pozde-na-vzdelavani-financni-gramotnosti/ 55 Ministerstvo financí ČR. Strategie finančního vzdělávání. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/ft_strategie_financniho_vzdelavani_73556.html
43
Sice oceňuji, ţe mnoţství kursů finančního vzdělávání je zaměřeno na sociálně slabé a nezaměstnané, ale jak vyplynulo z dotazníkového šetření, které jsem prováděla, většina respondentů by uvítala moţnost finančního vzdělávání formou krátkodobého kurzu (vyuţilo by toho 66,5 % dotázaných), ale mají pocit, ţe pro ně taková nabídka na trhu není k dispozici. Průzkum finanční inteligence ţen, o kterém se blíţe zmiňuji v kapitole 3. 1., ukázal, ţe během prvního roku po rozvodu klesne ţivotní úroveň ţen o 73 %, a to z důvodu jejich špatné ekonomické a finanční gramotnosti. Tady opět vidím prostor pro kursy finanční gramotnosti šité na míru ţenám, samoţivitelkám, protoţe matky – samoţivitelky jsou limitované jediným platem a jsou na něm stoprocentně závislé ony i jejich děti (kdyţ pominu směšně nízké částky výţivného na děti od jejich otců, které přiznávají naše soudy), a tak znalosti domácího účetnictví a basální orientace ve světě financí a finančního plánování jsou pro takové ţeny existenční nutností. Pokud by kurz z oblasti finančního vzdělávání nabízel zaměstnavatel, většina respondentů mého výzkumu by uvítala moţnost takového vzdělávání se účastnit (celých 77,6 % dotázaných). Toto zjištění by mohlo být inspirativní pro zaměstnavatele, kteří by finanční vzdělávání mohli zařadit mezi výhody, které poskytují zaměstnancům. Podle mého názoru by takový typ benefitu nebyl pro zaměstnavatele nijak finančně náročný, ale jeho přínos pro jeho zaměstnance by byl neoddiskutovatelný. Nízkou finanční gramotností se zabývají i internetové finanční servery jako například www.penize.cz, metodický portál www.rvp.cz, www.mesec.cz, www.bankovnígramotnost.cz, www.bankovnipoplatky.cz, www.rozumimepenezum.cz, www.financni-gramotnost-hrou.cz, a mnoho dalších, na kterých se lze dočíst aktuální informace slouţící k ochraně spotřebitele, pravidelně zde vycházejí různé články a seriály s finanční i právní tématikou, jsou k dispozici kalkulačky, jejichţ cílem je soustavné zvyšování finanční gramotnosti české populace a jednotlivé oblasti této problematiky se snaţí vysvětlit co nejsrozumitelněji. Sami finanční poradci, kteří s portály velmi aktivně spolupracují, zde učí čtenáře, jak prohlédnout mazané hry nepoctivých prodejců a finančních zprostředkovatelů, a se snaţí své potencionální klienty vzdělávat, protoţe jen finančně vzdělaný člověk dokáţe docenit, co pro něj kvalitní poradce můţe udělat. Tyto portály navštěvují většinou aktivní zájemci o informace v této oblasti, kteří uţ hledají konkrétní odpovědi na své otázky. Do programové nabídky zařadily vzdělávací programy orientované na ekonomickou a finanční gramotnost, a populárně naučnou při tom zábavnou formou upozorňují na rizika, která hrozí spotřebiteli na trhu nejen finančních sluţeb, i televize, jak veřejnoprávní, tak
44
soukromé, a pořady Krotitelé dluhů, Suma sumárum, Reportéři na vaší straně či Černé ovce jsou u diváků docela populární.
2. 3. 2. Aktivity na ochranu spotřebitele Účinná opatření na ochranu spotřebitele v naší společnosti, kde je finanční gramotnost na velmi nízké úrovni, zadluţenost českých domácností v roce 2011 přesáhla bilion korun, počet osobních bankrotů rok od roku stoupá a stejně tak přibývá exekucí, jsou více neţ potřebná a přijímat je, je stejně důleţité, jako vytváření podmínek pro vzdělávání občanů v oblastech finanční gramotnosti. Toto si uvědomují jak politici, tak i odpovědné úřady a slibují kroky jak posílit informovanost spotřebitelů, zvýšit jejich finanční gramotnost a vytvořit účinnou legislativu, jak zatočit s lichváři. Jen firem, co nabízejí nebankovní půjčky, jsou v České republice tisíce a jejich nabídky jsou stále agresivnější a půjčit si lze uţ i přes SMS. Tito úvěroví ţraloci tak přivádějí do váţných existenčních potíţí čím dál více lidí. Předluţení občané však české ekonomie vůbec nesvědčí. V dokumentu Rámcová politika ministerstva financí v oblasti ochrany spotřebitele na finančním trhu jsou popsány důvody, proč spotřebitele chránit, ale také nástroje, jakými to chce ministerstvo prosazovat. „Nejvýznamnějším důvodem pro ochranu spotřebitele je selhání trhu. Mezi příčiny selhání trhu s největším dopadem na spotřebitele je řazena informační asymetrie. Jejím obsahem je: nerovný přístup k informacím různá míra moţnosti či schopnosti hájit na trhu své zájmy Obecně stát na finančním trhu plní roli především zajišťovatele jeho rozvoje a stability a ochrany účastníků (spotřebitelů a dalších subjektů), kteří na tento trh vstupují, přičemţ by měl dbát na vzájemnou vyváţenost, koncepčnost a předvídatelnost politik prováděných k dosaţení těchto cílů. Ve vztahu ke spotřebiteli na finančním trhu lze jako negativní stav uvést: obtíţný přístup k informacím o produktech a sluţbách a o jejich poskytovatelích (zvláště u komplexních produktů a v případě zajištění informací důvěryhodnosti poskytovatelů finančních produktů) 45
sníţená nebo velmi nízká schopnost zpracovat a vyhodnocovat informace o finančních produktech o jejich poskytovatelích a o celém trhu formulovat nezávislá odůvodněná finanční rozhodnutí sníţená anebo velmi nízká schopnost prosazovat na trhu své zájmy“56 Skutečně efektivní a účinná ochrana spotřebitele musí splňovat tato kritéria: 1. pokrývat celý trh stejnými pravidly tak, aby neexistovaly skuliny 2. jasně a nahlas sdělovat, ţe praktiky různých firem uţ jsou za hranicí a tvrdě je trestat 3. jmenovat a zveřejňovat ty, kteří pravidla porušují či soustavně překračují a před nimi varovat Důleţitým počinem v oblasti ochrany spotřebitele a na poli boje proti lichvářům bylo přijetí zákona o spotřebitelském úvěru číslo 145/ 2010 Sb., ve znění pozdějších předpisů, který vstoupil v účinnost 1. 1. 2011 a zpřísnil pravidla pro společnosti nabízející půjčky. Nový zákon o spotřebitelském úvěru totiţ vyţaduje, aby si věřitel důkladně ověřil situaci dluţníka a zároveň ho informoval o všech skutečnostech, které jsou s poţadovanou půjčkou spojené. Patří k nim i informace o přesné výši úrokových sazeb a velikosti jednotlivých splátek. S účinností od 25. 2. 2013 byl pod číslem 43/2013 Sb. vyhlášen zákon, kterým se mění zákon číslo 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, jehoţ cílem je omezit lichvářské triky splátkových firem, posílit postavení spotřebitele a princip odpovědného úvěrování, kdy věřitel můţe poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud bude po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, ţe spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jiţ také nebude moţné zajistit spotřebitelský úvěr bianco směnkou, která byla pro zajištění úvěr poskytujících firem extrémně výhodná, protoţe jakmile byl dluţník v prodlení se splácením, mohli si na předem podepsanou směnku dopsat výši dluhu, často navýšenou o lichvářské úroky a sankce a taková směnka byla ihned splatná. Novela spotřebitelského zákona platná od dubna 2012 uţ ve spotřebitelských smlouvách omezila rozhodčí doloţky.
56
Ministerstvo financí ČR. Rámcová politika OSFT. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/ft_os_rampolitika.html
46
Od února 2013 zajištění spotřebitelského úvěru nemůţe být ve zcela zjevném nepoměru k hodnotě zajišťované pohledávky. Cílem tohoto opatření je zamezit praktikám, kdy úvěrovým predátorům šlo primárně o získání prostředků od spotřebitele formou realizace neúměrně vysokého zajištění (zástavní právo k nemovitosti, smluvní pokuty a dalších) namísto získání prostředků řádným splácením spotřebitelského úvěru. Pro oblasti zprostředkovávání úvěrů bylo zakázáno pouţívání čísel s vyšší neţ běţnou cenou (linky 900 a 906) a zavedeno právo odstoupit od smlouvy se zprostředkovatelem bez udání důvodu (a je jedno, kde byla smlouva sjednána), který sice od zájemce vybere peníze či zálohu za úvěr, ale poţadovanou sluţbu pak skutečně nesjedná. Dluţník má od ledna díky zmíněné právní normě i řadu dalších práv, můţe například od úvěru do 14 dnů odstoupit. Některé věci ovšem nejsou ani v novém zákoně o spotřebitelském úvěru., například definice, od jaké výše jiţ lze povaţovat úrok u poskytované půjčky za lichvu. Přestoţe o to některé politické strany, i v rámci politického boje před volbami, alespoň slovy usilovaly, jde tedy Česko jinou cestou neţ například Slovensko, Polsko, ale také Francie nebo Itálie. Politici zdůvodňovali nepřijetí hranice pro RPSN57 tím, ţe by nepoctivé firmy sice vyhověly liteře zákona, ale vymyslely způsob, kterým de facto zákon obcházely. To je sice pravda, ale kaţdý zákon se dá obejít, to však neznamená, ţe na přijetí potřebných ustanovení budou naši zákonodárci úplně rezignovat. Sankce při porušení výše uvedených povinností můţe uloţit orgán dohledu (Česká národní banka nebo Česká obchodní inspekce v závislosti na dozorovaném subjektu) a dát pokutu aţ do výše 20 milionů korun. V případě porušení povinností zmiňovaných výše bude mít spotřebitel také moţnost domáhat se svých práv u finančního arbitra. Zákon o spotřebitelském úvěru přivítala i Česká obchodní inspekce, která má dozor nad dodrţováním zákona číslo 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednání spotřebitelského úvěru a pravidel v něm stanovených. Protoţe kontroloři inspekce mezi nejproblematičtější oblasti řadí také zprostředkování a poskytování spotřebitelských úvěrů a zejména pak předváděcí akce, zvýšili u těchto subjektů počty kontrol. Důraz je kladen na zjišťování, zda nedochází ke klamání spotřebitele. Česká obchodní inspekce vykonává dohled nad subjekty jako leasingové společnosti, nebankovní poskytovatelé spotřebitelských úvěrů, finanční poradci a dalšími.
57
Roční Procentní Sazba Nákladů, měla by zohledňovat veškeré náklady a poplatky spojené s půjčkou
za celý rok
47
Podle výroční zprávy58 bylo v roce 2011 provedeno celkem 290 kontrol a porušení zákona o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno při 141 kontrolách, tedy víc jak polovina kontrolovaných subjektů zákon porušilo. Proč by také ne, vyplatí se jim to, protoţe pokuty,
které
Česká
obchodní
inspekce
uděluje,
jsou
většinou
velmi
nízké
i přesto, ţe za porušení zákona měla právo uloţit pokutu aţ do výše pěti milionů korun (od února 2013 můţe uloţit aţ dvacet miliónů korun). Z výroční zprávy České obchodní inspekce dále vyplývá, ţe inspekce v oblasti spotřebitelských úvěrů udělila sto pokut v celkové výši přes jeden milion korun, tedy průměrně deset tisíc korun na jeden kontrolovaný subjekt, přitom taková úvěrová společnost za jeden rok na půjčkách vydělá miliony, a pokuta ve výši deset tisíc korun je ji jenom pro smích. Nejvyšší pravomocné pokuty udělené Českou obchodní inspekcí v roce 2012 patřily v oblasti spotřebitelských úvěrů firmě Fiusit, s.r.o. ve výši 250 tisíc korun, a za pochybení v rámci předváděcích akcí byly nejvíce pokutovány firmy1.Česká Reklamní s.r.o. 250 tisíci korunami a firma Merpex Trade s.r.o. 500 tisíci korunami.59 Vítám přísnější sankční systém vyplývající z novely zákona o spotřebitelském úvěru. Na místě by bylo také pravidelné zveřejňování subjektů a poskytovatelů úvěrů, co porušují zákon. Odbor ochrany spotřebitele byl zřízen v České národní bance. V roce 2008 nabyl účinnosti zákon číslo 36/2008 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany spotřebitele. Tento zákon novelizoval mimo jiné zákon číslo 6/1993 Sb., o České národní bance ve znění pozdějších předpisů, zákon číslo 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, a svěřil České národní bance nové pravomoci v oblasti ochrany spotřebitele. Česká národní banka vykonává dohled v oblasti ochrany spotřebitele nad dodrţováním pravidel, která vyplývají ze zákona o ochraně spotřebitele: dodrţování zákazu pouţívání nekalých obchodních praktik dodrţování zákazu diskriminace spotřebitele
58
Česká obchodní inspekce – Výroční zpráva 2011. Dostupné z: http://www.coi.cz/userdata/files/dokumenty-ke-stazeni/vyrocni-zpravy-o-cinnosti/2011-vyr-zprava-cinnost.pdf 59
Metodický portál RVP.cz. Ekonomická gramotnost jako součást všeobecného vzdělání v ČR. Dostupné z http://aktualne.centrum.cz/finance/nakupy/clanek.phtml?id=775095#utm_source=atlasHP&utm_medium=newsb ox&utm_term=position-5
48
dodrţování povinností a pravidel pro informování o ceně sluţeb a způsobu jejich stanovení dodrţování povinností stanovených občanským zákoníkem pro uzavírání smluv o finančních sluţbách uzavíraných na dálku Česká národní banka však můţe dohlíţet na ochranu spotřebitele pouze u těch subjektů, nad nimiţ je povinna vykonávat dohled podle zákona o České národní bance nebo subjektů, které mají povolení podle zvláštních předpisů (dle devizového zákona číslo 219/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Na ochranu spotřebitele před nevýhodným nákupem smluvně uzavřeným u sebe doma je zaměřena i novela občanského zákoníku, zákona číslo 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů, která je účinná od roku 2012. Před touto novelou šlo od spotřebitelské smlouvy odstoupit do 14 dnů, ale jen tehdy, pokud si spotřebitel výslovně nedomluvil návštěvu dodavatele za účelem objednávky, a právě tohoto dodatku zneuţívali prodejci na předváděcích akcích, a pomocí klamavých a nátlakových agresivních praktik nechávali prodejci kupující, co byli hlavě senioři, podepisovat prohlášení, ţe si tuto návštěvu výslovně sjednali a tím je tak zbavili moţnosti od smlouvy odstoupit.
49
3. ŘÍZENÍ OSOBNÍCH A RODINNÝCH FINANCÍ 3. 1. DOMÁCNOST A JEJÍ HOSPODAŘENÍ „Domácnost je velmi zvláštní ekonomickou jednotkou. Většina jejího ekonomického i neekonomického dění se odehrává v přímém soukromí, za zavřenými dveřmi a za staţenými záclonami. Důleţitější je to, ţe rodina a domácnost fungují ve značně racionálním trţním prostředí, ale sama trţní není.“ 60 Občanský zákoník, zákon číslo 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v §115 uvádí, „domácnost tvoří fyzické osoby, které spolu trvale ţijí a společně uhrazuji náklady na své potřeby“. „K 31 12. 2012 v České republice ţilo 10 561 125 obyvatel a bylo 4 375 tisíc hospodařících domácností. V roce 2011 tvořily jednu domácnost v průměru jen 2,3 osoby. Za posledních padesát let se zvýšil počet domácností v České republice o více neţ 1,3 miliónu, zároveň se však sniţuje průměrná velikost domácnosti. Klesá počet úplných rodin, kdy podíl těchto rodin na celkovém počtu domácností je niţší neţ poloviční (49 %). V úplných rodinách ţije 1,4 milionu závislých dětí, na jednu rodinu s dětmi připadá průměrně 1,6 závislého dítěte. Rostou počty neúplných rodin (13,5%), kdy většinu neúplných rodin (to je jeden z rodičů s alespoň jedním dítětem) tvoří matky s dětmi (81 %). Celkem je u nás 560 tisíc neúplných rodin, ve kterých ţije 400 tisíc závislých dětí, tedy zhruba 22 % všech závislých dětí a tyto rodiny jsou bezprostředně ohroţeny chudobou.“ 61 Z průzkumu finanční inteligence ţen (vydalo National Center for Woman and Retirement Research), vyplývá, ţe 50 % manţelství končí rozvodem a během prvního roku po rozvodu klesne ţivotní úroveň ţen o 73 %. Důvodem takového propadu je ve způsobu uvaţování ţen, kdy ţeny neumí operovat s myšlenkou, ţe "je jednou muţ opustí" nebo "si najdou někoho jiného". Tuto alternativu si ţena snaţí nepřipouštět, proto neplánuje
60
RIEGEL, K. Ekonomická psychologie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 247s. ISBN 978-80247-1185-0 (str. 146) 61 Český statistický úřad. Jaké je sloţení domácnosti v ČR? Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/tz.nsf/i/jake_je_slozeni_domacnosti_v_cr20130307
50
budoucnost bez partnera, a to bohuţel přispívá k tomu, ţe se po rozvodu sniţuje ţivotní úroveň ţen tak vysokého procenta ţen.62 „Postupně přibývá domácností jednotlivců, kteří tvoří téměř třetinu všech hospodařících domácností (32, 5 %) a jejichţ počet roste nejrychleji. Z více neţ 1,4 milionu domácností jednotlivců jich téměř polovinu (47 %) tvořily domácnosti důchodců, především ţen (nejčastěji ovdovělých). Nejvíce domácností jednotlivců muţů je ve věku do 39 let (téměř dvě pětiny). Převáţně jde o muţe svobodné (téměř tři čtvrtiny). Zbývající část domácností tvoří vícečlenné rodinné domácnosti.“ 63 „Domácnost je systém výroby, rozdělení a spotřeby, je cílem alokace zdrojů, jako jsou čas a peníze. Ekonomické principy rodiny vycházení z pojetí primitivních ekonomik, kdy si její členové navzájem často recipročně poskytují mnoţství sluţeb. Zdroji jako je čas, energie, potraviny a peníze mohou domácnosti spořit nebo plýtvat. Investují do vzdělání, bydlení, volnočasových aktivit a svého zdraví. Firmy spolu s domácnostmi tvoří základní osu ekonomiky. Od firem k domácnostem jde tok výrobků a sluţeb, od domácností směřuje tok pracovní síly.“ 64 „Práce zaujímá v ţebříčku hodnot dospělého člověka relativně vysokou pozici, je aktivitou, které jedinec věnuje mnoho ţivotní energie, je prostorem pro jeho seberealizaci. Ale lidé pracují také pro to, aby uspokojili své hmotné potřeby, získali peníze k existenci své a svých blízkých, aby získali ekonomickou nezávislost.“ 65 „Velikost a struktura příjmu domácností je do značné míry závislá na struktuře a míře schopností členů domácnosti zapojit se do fungování společnosti a své zdroje získat. Ekonomika domácností se svou potřebou je zákazníkem velké části podnikové sféry, ovšem daleko méně prozkoumaným.“ 66 Cílem vstupu na ekonomický trh je tedy získat peněţní prostředky, proto jednotlivci nabízejí práci (svůj výrobní faktor) firmám a očekávají za to mzdu, plat nebo zisk, pokud pracují jako osoby samostatně výdělečně činné. Další příjmy mohou domácnostem plynout z pronájmu či prodeje věcí movitých či nemovitých, část domácností je závislá na pobírání
62
Ţena.cz. Černá, Lenka. Proč ženy neumějí hospodařit s penězi? Dostupné z: http://zena.centrum.cz/kariera/penize/clanek.phtml?id=767363 63 Český statistický úřad. Jaké je sloţení domácnosti v ČR? Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/tz.nsf/i/jake_je_slozeni_domacnosti_v_cr20130307 64 RIEGEL, K. Ekonomická psychologie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 247s. ISBN 978-80247-1185-0 (str. 145) 65 ŠPATENKOVÁ, N. a kol. Krizová intervence pro praxi. 2. vyd. Praha: Grada Publishing, 2011. 195s. ISBN 978-80-247-3813-0 (str. 87) 66 RIEGEL, K. Ekonomická psychologie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 247s. ISBN 978-80247-1185-0 (str. 145)
51
sociálních dávek od státu. Veškeré výše jmenované příjmy spadají do takzvaného disponibilního důchodu, a záleţí jen na samotné domácnosti, zda ho celý spotřebuje nebo se rozhodne spořit či investovat. „Za rok 2011 rostly příjmy domácností v České republice v průměru jen mírně, avšak rychleji neţ v roce 2010. V roce 2011 dosáhl v průměrné domácnosti úhrnný hrubý peněţní příjem na osobu (počítaný z celkového příjmu domácnosti) 171,5 tisíc korun. Čistý roční peněţní příjem na osobu pak činil 147,8 tisíc korun.“ 67 Deset procent příjmově nejslabších domácností hospodaří s čistým příjmem necelých šesti tisíc korun na osobu na měsíc. Předpokládá se, ţe v důsledku zvýšení DPH (ta poroste druhý rok po sobě a potřetí za poslední čtyři roky), především spodní sazby, kterou je zdaňována asi pětina poloţek spotřebitelského koše domácností, s tím souvisícího zdraţování a rekordní nezaměstnanosti, se počty lidí, co jsou na samém finančním dně, zvýší. „Domácností finančně slabých, které hospodaří měsíčně s 8.350 korunami na osobu a měsíc, je dvacet procent.“ 68 „Podíl domácností s absolutně nejniţšími příjmy, tedy těch, které hospodařily s příjmy pod hranicí ţivotního minima, mírně vzrostl, a to o 6,3 tisíce domácností, na 3,8 procenta z jejich celkového počtu. Tyto domácnosti průměrně hospodařily s příjmem 48,0 tisíc korun čistého na osobu na rok, coţ jsou čtyři tisíce korun na osobu na měsíc.“ 69 Z aktuálního průzkumu společnosti STEM z přelomu února a března letošního roku vyplývá, ţe „porovnáním s rokem 2011 se letos nezměnil ani podíl domácností, které se musí výrazněji omezovat ve svých výdajích. Nejvíce rodin (58 procent, v roce 2011 - 54 procent) dobře zvládá běţné výdaje, ovšem na nákladnější vydání naspořit nemohou. Se současným příjmem, který mají členové domácnosti k dispozici, vychází obtíţně 68 procent domácností. Podobná situace panovala v českých domácnostech i v minulých zhruba pěti letech. Naopak třetina domácností s penězi vystačí bez problémů.“70
67
Český statistický úřad. Katalog produktů - termíny zveřejnění (červen 2013). Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/produkty.nsf/mesic?openform&:2013-6 68 Novinky.cz. Ginter, Jindřich. Každý desátý Čech má na měsíc jen šest tisíc. http://www.novinky.cz/finance/294341-kazdy-desaty-cech-ma-na-mesic-jen-sest-tisic.html 69 Český statistický úřad. Životní podmínky 2012 – předběžné výsledky. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/tz.nsf/i/zivotni_podminky_2012_predbezne_vysledky 70 Novinky.cz. Buřínská, Barbora. Většina domácností výdaje plánuje, pětina však žije od výplaty k výplatě. Dostupné z: http://www.novinky.cz/finance/296754-vetsina-domacnosti-vydaje-planuje-petina-vsakzije-od-vyplaty-k-vyplate.html
52
Obrázek č. 2 Výzkum agentury STEM
Zdroj: Výzkum agentury STEM: Trendy 1995-2013
„Spojovacím článkem dvou hlavních skupin ekonomických subjektů domácností a firem jsou peněţní toky. Potřeby mohou být díky penězům uspokojeny jen částečně, ale ve většině případů zcela přesně v kvalitě i kvantitě. Peníze umoţňují investovat ušetřené zdroje jinam, například zpět do vlastní činnosti nebo do podnikání. Ekonomický subjekt se tak stává stabilnější, je více rozkročen, můţe rozloţit a optimalizovat nejen prostředky, ale i rizika. Peníze jsou samy faktorem produktivity práce. A tím jsou proto, ţe nejsou vázány, mohou se volně pohybovat a svou svobodu dávají i svým drţitelům, kteří si za své peníze mohou koupit cokoliv, co je na trhu, anebo spotřebu odloţit.“ 71 Rozpočet rodiny, stejně tak jako státní rozpočet, můţe být vyrovnaný nebo přebytkový, coţ je ideální stav, ale také deficitní, kdy jsou výdaje vyšší jak příjmy. Pokud má rodina k dispozici naspořenou rezervu, ochrání ji před nutností se zadluţit, kdy dluhy poté vedou ještě k většímu deficitu rozpočtu. Nejhorší je situace, kdy taková domácnost začne jeden dluh řešit dalším dluhem, „vytlouká klín klínem“ a po dluhové spirále směřuje do
71
RIEGEL, K. Ekonomická psychologie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 247s. ISBN 978-80-
247-1185-0 (str. 167)
53
dluhové pasti nebo k exekuci, jaké konsekvence to můţe mít, podrobně popisuji v podkapitole 1.3. Proto je tak důleţité si vést domácí účetnictví, nezáleţí na jeho fyzické podobě, třeba si jen do sešitu zanášet příjmy a výdaje a přizpůsobovat je svým cílům anebo pouţít zdarma dostupné webové aplikace (eÚčty.cz nebo Moře financi). Základem však vţdy je, aby byl rozpočet pravidelný a přehledný a plánovaný aspoň na měsíc dopředu, v ideálním stavu na celý rok předem a počítat v něm i s neplánovanými rizikovými událostmi. Významnou úlohu v rozpočtu domácností hrají výdaje, protoţe stranu „dal“ ovlivňují přímo členové domácnosti a rozhodují, jak s příjmy, které bývají většinou dané, naloţí. Výdaje
lze
rozdělit
na
nezbytné,
které
jsou
povinné
a
vycházejí
ze
smluv
a závazků rodiny, které kdyby neplnila, hrozí to sankcemi a výdaje nutné, které slouţí rodině k úhradě kaţdodenních ţivotních nutných potřeb. Pak jsou výdaje zbytné, to jsou výdaje dobrovolné, které slouţí k uspokojování potřeb a zvýšení statusu jednotlivce či rodiny (například značkové oblečení, drahá elektronika, volnočasové aktivity, luxusní dovolené a podobně). Vyšší spotřebu, často bezúčelnou, podporuje masivní reklama zaměřená cíleně na určitě skupiny spotřebitelů a ti, pokud ji často podléhají, navyšují výdaje tak, ţe dostávají opakovaně rodinný rozpočet do deficitu a často kvůli těmto zbytným věcem si berou spotřebitelské úvěry a čerpají z kreditních karet, aniţ původní dluhy na nich jiţ mají splacené. „Svoboda, kterou peníze poskytují, je ovšem zrádná. Masivní reklama, která nabádá k půjčkám, je výraz svobody podnikání zde působících firem a nikdo ji nemusí podlehnout, ale spíše opak je pravdou. Zadluţené domácnosti v Česku na sklonku roku 2005 činilo 700 miliard.“ 72
3. 1. 1. Zadluţenost českých domácností Aţ do devadesátých let 20. století byla pro české domácnosti charakteristická spořivost, kdy svoji spotřebu současnou korigovaly a obětovaly ve prospěch spotřeby budoucí, ale pro poslední léta je typické zadluţování, které má stoupající tendenci. Trend zadluţování odstartoval jiţ po roce 1989, kdy došlo k obrovskému rozmachu bankovních
72
RIEGEL, K. Ekonomická psychologie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 247s. ISBN 978-80247-1185-0 (str. 168)
54
i nebankovních úvěrů, do roku 2000 se však objem poskytnutých úvěrů domácnostem meziročně nijak výrazně neměnil, obrat nastal aţ po roce 2000 a od té doby se objem těchto úvěrů kaţdoročně zvyšoval, výjimkou byly jen roky 2009 a 2010, kdy se projevila krize. Rok 2000 tak znamenal určitý zlom, kdy se střetla ochota finančníků více půjčovat s ochotou domácností začít ţít na dluh. Domácnosti přišly úvěrům na chuť, protoţe se v české společnosti začala prosazovat výrazná orientace na spotřebu a zároveň se projevila velká touha po vlastním bydlení. Banky i nebankovní instituce zaujaly vůči spotřebiteli vstřícnější postoj, čímţ usnadnily dostupnost finančních prostředků. Velký vliv na zadluţenost má i mohutná marketingová podpora úvěrových produktů, relativně nízké a stabilní úrokové míry, růst ţivotní úrovně i změna ţivotního stylu a názorů na zadluţenost. Srovná-li se ale zadluţenost českých domácností se zadluţeností domácností světových, dá se česká zadluţenost posoudit jako podprůměrná. „Češi patří k nejspořivějším evropským národům. Dokládají to i poslední data z mezinárodního průzkumu ING Bank, který potvrzuje, ţe 77% z nás nějakým způsobem spoří. To je téměř o deset procent více neţ činí evropský průměr.“ 73 Ekonomové povaţují rostoucí zadluţenost za přirozený proces, kterým se Česká republika přibliţuje úrovni vyspělých států západní Evropy, ale rizikovým faktorem u nás je rychlost, jakou zadluţenost stoupá. Dle Českého statistického úřadu dosáhla výše dluhů českých domácností v roce 1995 částky 35,5 miliardy korun, v polovině roku 2005 dluh dosáhl částky 321,1 miliard korun (to znamená nárůst o více neţ 900 procent), koncem roku 2009 domácnosti dluţily jiţ téměř jeden bilion korun. Z výše uvedených dat vyplývá, ţe největší část úvěrového boomu se odehrála v letech 2004 aţ 2007. Tehdy dluhy domácností rostly kaţdý rok skoro o třetinu. „V období 2005 aţ 2012 vzrostl celkový objem poskytnutých úvěrů (na spotřebu, bydlení a ostatních) z 523 miliard na více neţ 1,2 bilionu korun (koncem loňského listopadu), tedy asi 2,3 krát. Vysoce nadprůměrným tempem rostly úvěry na bydlení (hypotéky, úvěry ze stavebního spoření).“ 74
73
ING Bank Svět Spoření.cz. 42 % českých domácností má finanční rezervu, se kterou by vydržely tři měsíce Dostupné z: http://www.ingbanksvetsporeni.cz/clanky/42-ceskych-domacnosti-ma-financni-rezervu-sekterou-vydrzely-tri-mesice.html 74 Retail Info Plus. Více neţ pětina úvěrů jde na spotřebu. Dostupné z: http://www.retailinfo.cz/magazin/%C4%8Dl%C3%A1nky/v%C3%ADce-ne%C5%BE-p%C4%9Btina%C3%BAv%C4%9Br%C5%AF-jde-na-spot%C5%99ebu
55
„Rok 2011 byl v Česku z pohledu hypotečního trhu historicky nejúspěšnější. Lidé si sjednávali hypotéky kvůli nízkým úrokovým sazbám, výhodným cenám nemovitostí, avšak také ze strachu před vyšší daní z přidané hodnoty. Přibývá ale i těch, kteří své úvěry na bydlení nezvládají splácet.“ 75 „Dlouhodobě platí, ţe lidé si ochotněji půjčují na bydlení neţ například na novou televizi či dovolenou. Ve statistikách se to odráţí ve sniţujícím se podílu spotřebitelských úvěrů. Koncem roku 2005 dosahovaly spotřebitelské úvěry 182 miliard korun, představovaly téměř 35 % celkových závazků domácností vůči bankám, záloţnám a dalším finančním institucím. Spotřebitelské úvěry v krizovém roce 2009, kdy klesly o 3,4 %, tvořily necelých 27 % závazků domácností, koncem minulého roku pak 21,5 %, dle údajů České národní banky. V první polovině minulé dekády se úročení spotřebitelských úvěrů sníţilo z průměrných 14,8 % v prvním čtvrtletí 2004 na 12,3 % ve stejném období roku 2007. Pak ale nastal opětovný vzestup úrokových sazeb a koncem roku 2012 se úročení spotřebitelských 76
úvěrů pohybovalo kolem 14,4 %, jak vyplývá z časových řad České národní banky.“
„Věkové zastoupení ukazuje, ţe nejvíce dluţníků je v kategorii 30 aţ 40 let. Jsou to lidí, kteří mají rodiny a mají největší nároky na spotřebu – budují si zázemí, nakupují zboţí a sluţby – celkově mají největší výdaje.“77 „České domácnosti dluţily ke konci února 2013 1,16 bilionu korun. Objem půjček sice postupně mírně klesá (v únoru meziměsíčně opět mírně klesl, a to o 737 milionů, v lednu klesly poprvé od září 2001), přesto jsou dluhy domácností o třetinu vyšší neţ na začátku ekonomické krize. Vyplývá to z údajů, které zveřejnila Česká národní banka v rámci měnového přehledu. Data jsou ke konci února.“ 78 Rizikem „ţivota na dluh“ je finanční negramotnost obyvatelstva, protoţe jen ti gramotní si dokáţou zadluţení rozumně naplánovat v rámci svých finančních plánů a povětšinou dluhy zvládají splácet, ti negramotní to nedokáţou, neplánují, zadluţují se ţivelně a pak ţijí od výplaty k výplatě a jsou svolní podlehnout vábení lichvářů na rychlé
75
Peníze.cz. Zájem o úvěry na bydlení vzdor nejistotě roste. Stejně jako počet těch, kteří je nedokážou splácet!. Dostupné z: http://www.penize.cz/uvery-na-bydleni/228850-zajem-o-uvery-na-bydleni-vzdor-nejistoteroste-stejne-jako-pocet-tech-kteri-je-nedokazou-splacet 76 Retail Info Plus. Více než pětina úvěrů jde na spotřebu. Dostupné z: http://www.retailinfo.cz/magazin/%C4%8Dl%C3%A1nky/v%C3%ADce-ne%C5%BE-p%C4%9Btina%C3%BAv%C4%9Br%C5%AF-jde-na-spot%C5%99ebu 77 FinExpert.cz. Ondráčková, Kamila. Proč nesplácíme své dluhy? Dostupné z: http://finexpert.e15.cz/proc-nesplacime-sve-dluhy 78 iDnes.cz. Horáček, Filip. České domácnosti se zadlužují stále méně, dluhy firem naopak rostou Dostupné z: http://ekonomika.idnes.cz/ceske-domacnosti-se-zadluzuji-mene-dtx/ekonomika.aspx?c=A130329_133754_ekonomika_fih
56
a nemírně drahé půjčky. Finančně gramotný člověk dokáţe být jednak pánem vlastních peněz, ale i rozumově zváţit výši svých dluhů tak, aby zároveň byl zajištěn minimálně na šest měsíců rezervou, která by ho chránila pro případ, kdy by náhodou ztratil zaměstnání apod. Z mého dotazníkového šetření vyplynulo, ţe pouze 29 procent dotázaných má k dispozici takovou rezervu. Z kaţdoročních statistik České národní banky vyplývají poměrně nepovzbudivé skutečnosti, které by se daly formulovat ve třech bodech takto: 1. Mnozí Češi nevytváření dostatečné finanční rezervy, které by je zajišťovaly v případě nouze při ztrátě zaměstnání. 2. Rok od roku rostla aţ do počátku roku 2013 zadluţenost českých domácnosti. 3. Stále poměrně velká část domácností, která spoří, má tendenci to, co naspoří, nechat leţet doma v zásuvce nebo na běţných účtech (kde leţí přes tři sta miliard úspor), a tak v důsledku ţádného či takřka nulového zúročení ztrácejí díky inflaci uloţené peníze na hodnotě. K výše uvedeným neradostným zjištěním vede hned několik moţných důvodů: V prvé řadě je to jiţ tradičně konzervativní postoj české populace inklinující k málo rizikovým formám spoření (depozita v bankách), nejlépe se státní podporou (stavební spoření, penzijní připojištění). K investování částí naspořených peněz do akcií a fondů Češi stále hledají cestu. Velký vliv na to, jak, jestli a kolik spořit, má jistě i nevalná úroveň finanční gramotnosti v naší republice, ale taky zakořeněný názor, který přetrvává především u skupiny sociálně slabých, ţe se o ně má postarat stát, tak proč tvořit výrazné rezervy pro případ nouze, kdyţ je u nás velkorysá záchranná sociální síť. Dalším důvodem, proč někteří Češi tvoří tak nepatrné rezervy na horší časy je, ţe prostě mnozí nemají uţ z čeho, protoţe jejich rozpočet po letech krize a v důsledku vládních reforem, kdy si stát na daních bere čím dál víc (Češi platí deváté nejvyšší daně z 34 zemí sdruţených v Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) tak napjatý, ţe pravidelné nezbytné a nutné výdaje na bydlení, jídlo, oblečení, dopravu a podobně pohltí celý jejich příjem a na úspory uţ nezbývá.
57
Důvodem můţe být niţší motivace spořit, kdyţ úrokové míry u spořících produktů jsou na minimální hranici a pohybuji se kol jednoho či dvou procent ročně, ovšem inflace byla v roce 2012 ve výši 3,3%. Dalším důvodem bývá u mnohých neochota odloţit spotřebu na úkor investic a úspor, jak ukázal opakovaný výzkum společnosti STEM z přelomu února a března roku 2013, v kaţdé páté domácnosti utrácejí, dokud mají co.79 Většina lidí chce mít vše a hned, ale z běţného rodinného příjmu nejde vše pořídit, a tak se zadluţují, protoţe je to jednoduché a spotřebitelský úvěr získat je tak snadné. Pouští se do rizika, a uţ s napjatým rodinným rozpočtem si berou další a další půjčky. Tento módní trend upřednostňuje konzum, krátkodobé uspokojení svých potřeb před dlouhodobým uţitkem a stoupající počty zadluţených domácností je jeho důsledkem. „Zadluţenost státu se jiţ blíţí částce dva biliony korun. Práci nemá kolem 800 tisíc osob, coţ znamená nejvyšší nezaměstnanost v historii českých zemí. Zadluţení obyvatelstva převyšuje bilion korun, kolem deseti procent obyvatelstva je na nebo pod hranicí chudoby. Tato hranice je však daleko niţší neţ například v Německu nebo v Rakousku. Klesají nebo stagnují podprůměrné mzdy, jeţ pobírají více neţ dvě třetiny zaměstnanců. Nejvíce od roku 1990 vzrostly náklady na bydlení, coţ postihuje sociálně slabší většinu obyvatelstva, zejména rodiny s dětmi a důchodce. Nájemné se zvýšilo většinou více neţ dvacetinásobně. Ve městech daleko více. V Praze aţ padesáti a vícenásobně. Rostou i ostatní náklady na bydlení.“ 80 „Česká ekonomika loni meziročně klesla zhruba o 1 % a situace na trhu práce se během druhého pololetí zhoršila. Vyhlídky na letošní rok jsou z pohledu domácností (trh práce, disponibilní příjmy) nevalné, a proto lze očekávat, ţe si budou dále méně půjčovat na spotřebu.“81
79
Novinky.cz. Buřínská, Barbora. Většina domácností výdaje plánuje, pětina však žije od výplaty k výplatě. Dostupné z: http://www.novinky.cz/finance/296754-vetsina-domacnosti-vydaje-planuje-petina-vsakzije-od-vyplaty-k-vyplate.html 80 Haló – Český levicový deník. Věrtelář, Václav. Zatímco reálné mzdy jdou dolů, zisky bank a příjmy bankéřů neustále rostou. Dostupné z: http://www.halonoviny.cz/articles/view/5012516 81 Retail Info Plus. Více neţ pětina úvěrů jde na spotřebu. Dostupné z: http://www.retailinfo.cz/magazin/%C4%8Dl%C3%A1nky/v%C3%ADce-ne%C5%BE-p%C4%9Btina%C3%BAv%C4%9Br%C5%AF-jde-na-spot%C5%99ebu
58
3.1.2. Tradiční formy úspor českých domácností „Česko patří mezi středně bohaté země - alespoň podle výše úspor, které připadají v průměru na jednoho obyvatele. Češi mají v průměru finanční aktiva ve výši 9408 eur, tedy zhruba 235 tisíc korun na obyvatele, ukazuje to loňská studie společnosti Allianz. Za úspory povaţuje studie finanční aktiva na bankovních účtech, v akciích ale také na pojistkách.“82 Podle průzkumů, které prováděla v roce 2012 (dat za čtvrté čtvrtletí) agentura TNS AISA a zadala ho ING Bank ČR v rámci svého nového projektu „Svět spoření“, vyplynulo:83 Česká domácnost je schopna ze svých rezerv financovat své pravidelné výdaje tři měsíce (přitom ideální finanční rezerva by měla tvořit šestinásobek příjmu domácnosti). průměrná výše úspor české domácnosti činí 102 468 Kč pravidelní výdaje českých domácností činí 23 771 Kč z toho vyplývá index úspor 3 (to jsou tři měsíce) průměrné měsíční příjmy domácnosti 30 051 Kč průměrné měsíční výdaje domácnosti 23 771 Kč Příjmy českých domácností převyšují pravidelné výdaje v průměru o 23%, rodiny by tedy mohly spořit, kdyby chtěly cirka pětinu svých příjmů. Nejvyšší úspory tvoří lidé vysokoškolsky vzdělaní a lidé ţijící ve velkých městech. Nejvyšší potenciál spoření mají rodiny z menších měst a vesnic, protoţe díky niţším ţivotním nákladům by dokázaly ušetřit aţ jednu čtvrtinu svých příjmů. 30% úspor mají rodiny na běţném účtu, 19% na spořicích účtech, 18% nechávají peníze leţet v hotovosti doma
Mezi tradiční formy úspor, které preferují české domácnosti, patří: Běţná depozita, tedy vklady na viděnou, jinak zvané také vklady na běţný nebo sporoţirový účet, jsou vklady, se kterými majitelé mohou volně disponovat a kdykoliv
82
Aktuálně.cz. Průměrný Čech má našetřeno 235 tisíc. Kolik ostatní? Dostupné z: http://aktualne.centrum.cz/finance/penize/clanek.phtml?id=759373 83 ING Bank Svět spoření. 42 % českých domácností má finanční rezervu, se kterou by vydržely tři měsíce. Dostupné z: http://www.ingbanksvetsporeni.cz/clanky/42-ceskych-domacnosti-ma-financni-rezervu-sekterou-vydrzely-tri-mesice.html
59
a bez výpovědní lhůty si veškeré naspořené prostředky vybrat, proto jsou takové úspory zcela minimálně úročeny a v současné době úrok na nich je niţší neţ inflace, která byla v roce 2012 3,3%. Na těchto účtech drţí české domácnosti cirka 30% svých úspor. Mají sice likviditu okamţitě k dispozici, ale ta se jim inflací znehodnocuje. Trendem posledních pár let je zvyšující se důvěra v takzvané „kampeličky“, coţ dokladuje objem vkladů spravovaných členy Asociace druţstevních záloţen (ADZ), který vzrostl v loňském roce bezmála o polovinu na celkových 33,7 miliardy korun. Lidé tak svěřili loni záloţnám dalších 11 miliard korun, protoţe kampeličky lákají klienty na vyšší úročení běţných i termínovaných účtů. 84 Úsporná depozita – jejich hlavním účelem je spoření a nejvyšší výhody pro střadatele plynou tehdy, pokud vybírá své prostředky jen v předem dohodnutých termínech. Typickými představiteli úsporných depozit jsou vkladní kníţky s výpovědní lhůtou a stavební spoření. Zatímco vkladní kníţky s výpovědní lhůtou zaznamenávají pokles zájmu ze strany spořících a vyuţívají je uţ hlavně senioři, stavební spoření je i přes omezení více jak štědré státní podpory stále nejoblíbenějším spořícím produktem. Dává střadatelům moţnost jak výhodně spořit, ale velkým bonusem je ze zákona právo klienta na získání stavebního úvěru (po splnění zákonných podmínek), který je však účelově vázán jen k pouţití na bytové účely. Prostředky, které si sami střadatelé takto naspoří, však účelově vázány nejsou. Peníze naspořené na stavebním spoření jsou pojištěny aţ do výše 100 000 eura 100% jištěny. Od 1. 1. 2012 v rámci vládních úsporných opatření platí pro všechny smlouvy povinný šestiletý spořící cyklus a maximální výše státní podpory je 10% z dvaceti naspořených tisíc, tedy dva tisíce korun. Úspory na stavebním spoření Češi vyuţívají převáţně na pořízení či rekonstrukci vlastního bydlení, ale také tak spoří na budoucnost svým dětem. Co se týká úspor, které tvoří rodina pro budoucnost dětí, tak Češi na ně vydávají dlouhodobě cirka 300 aţ 700 Kč měsíčně a tyto úspory mají slouţit dítěti především na studia, případně v budoucnu na svatbu a zaloţení rodiny. Co se týká úspor na zabezpečení na důchod, tak značná část populace se o ně nestará vůbec a spoléhá jen na státem vyplácený starobní důchod. Agentura GFK Czech, která
84
Novinky.cz. Svoboda, Jakub. Kampeličky táhnou, Češi si v nich uložili už 34 miliard http://www.novinky.cz/finance/294464-kampelicky-tahnou-cesi-si-v-nich-ulozili-uz-34-miliard.html
60
dlouhodobě zkoumala postoje Čechů k vlastní finanční budoucnosti, rozdělila tuzemskou populaci podle přístupu k penzi na tři skupiny: 85 „První skupina – asi třetina je těch, kteří se o nic nezajímají a ani nechtějí, neuvaţují, prostě a jednoduše se zatím spoléhají na stát a budoucí penzi, jsou mladí, nemají a ani nehledají informace, ţijí na venkově i v malých městech a mají niţší vzdělání. Druhá skupina – nejpočetnější část populace představují ti, kteří se spíše zajímají a vědí, ţe je potřeba se na důchod finančně zajistit, nechtějí se jen spoléhat na stát, ale zároveň nemají dostatek informaci a spoří malé částky jen v rámci penzijního připojištění, věk zde nehraje roli, vzdělání je střední či vyšší a příjem koliduje kolem průměru, ţiji převáţně ve středních a větších městech, těchto lidí je asi polovina. Třetí skupina – asi pětinu tuzemské populace tvoří ti, kteří moţnosti znají a vědí, co chtějí, spoří a snaţí se zúročit peníze i jiným aktivnějším způsobem, investují například do akcií, rekrutují se vesměs z venkova a satelitů kolem velkých měst i přímo z nich, podnikají či jsou specialisté ve svém oboru.“ V rámci spoření na stáří Češi vyuţívají hlavně dva produkty, které jsou podporované finančně státní podporou či úlevou na dani, jsou to komerční ţivotní pojištění s kapitálovou sloţkou a penzijní připojištění. Hlavním účelem ţivotního pojištění je pojištění rizika a zabezpečení pozůstalých v případě smrti pojištěného, často ţivitele rodiny, ale v dnešní době tento produkt je modernizován a nabízí moţnost naspořit si takto určitě prostředky na stáří. Oblíbené jsou především produkty investičního ţivotního pojištění a kapitálového ţivotního pojištění. Výhoda těchto druhů pojištění roste s moţností uplatnit si jeho část odpočtem na dani. Penzijní připojištění je součástí třetího pilíře důchodového systému a je alternativou k pojištění ţivotnímu, protoţe stojí na podobných principech. Jeho výhoda pro střadatele je však potencována státním příspěvkem, který se díky důchodové reformě a změnám v původním důchodovém systém od 1. 1. 2013 navyšuje aţ na 230 korun při měsíční úloţce 1000 Kč a vyšší. Připojištění díky zhodnocování úspor v transformovaných fondech a státnímu příspěvku, který roste s výší úloţky, je nejoblíbenějším produktem, kteří Češi vyuţívají při spoření na stáří. Po řadě fúzí v současné době na českém finančním trhu operuje devět penzijních fondů, u kterých se Češi mohou připojistit. Smlouvu podle starých podmínek bylo nutné
85
Aktuálně.cz. Hovorka, Jiří. Tři postoje Čechů k zajištění na penzi. Kam patříte vy? Dostupné na: http://aktualne.centrum.cz/finance/penize/clanek.phtml?id=746275
61
uzavřít do 30. 11. 2012, ve smlouvách dle nových podmínek uţ chybí ze zákona povinná garance návratnosti naspořeného vkladu. Tak jako ţivotní pojištění, taky penzijní připojištění je daňově zvýhodněno, kdy kaţdý účastník si můţe od základu daně ze svého příjmu odečíst příspěvek na penzijní připojištění, který přesahuje 6000 korun ročně a to aţ do maximální výše 12000 Kč. Není tedy divu, ţe o tento druh účelového spoření na stáří je poslední dobou velký zájem a penzijní fondy v roce 2012 zaznamenaly zvýšený zájem občanu se připojistit ještě za stávajících podmínek s garancí nezáporného zhodnocení a s výluhovou penzí, díky které lze aţ jednu polovinu naspořených prostředků vybrat jiţ po 15 letech spoření. Na konci roku 2011 bylo připojištěno jiţ čtyři a půl milionu osob, na konci loňského roku to bylo 5,1 milionu, fondům tedy přibylo během roku přes půl milionu klientů. Dalším důvodem rostoucí oblíbenosti tohoto produktu je negativní demografický vývoj a s ním spojené obavy ekonomicky aktivního obyvatelstva ze stáří a poklesu ţivotní úrovně v této etapě ţivota. Z výše uvedeného vyplývá, ţe nejčastějšími produkty, které rodiny ke spoření vyuţívají, jsou ty se státní podporou, přesto ţe by výnosy v dlouhodobém časovém horizontu šly zhodnotit lépe v nějakém rizikovějším investičním produktu. Kvůli konzervativnímu přístupu Češi k investování teprve hledají cestu (výjimkou jsou snad jen méně rizikové dluhopisové investiční produkty a podílové fondy), protoţe tradičně preferují převáţně produkty s co nejniţší mírou rizika, i kdyţ vědí, ţe platí pravidlo, čím menší riziko, tím niţší výnosy. „Zatímco naprostá většina podílových fondů a akcií v loňském roce Čechům vydělala, výnosy byly často dvouciferné, peníze uloţené na spořicích a termínovaných účtech v bankách a v penzijních fondech a stavebních spořitelnách bez započtení státní podpory naopak většinou nepřevýšily inflaci, která v roce 2012 dosáhla 3,3 procenta.“ 86 „Češi zaostávají za vyspělým světem v odvaze investovat rizikověji a vyznačují se naprosto minimálním zájmem o investování do akcií a podílových fondů, kdy takto u nás investuje pouze 1,5% lidí. Portfolio Evropanů se skládá z akcií z 16% a z akciových fondů ze 13%. Ve Spojených státech amerických je tento podíl mnohem vyšší a v obou případech činí asi třetinu. Absolutně nejvíce do akcií a akciových fondů investují Švédové, kdy 46% z nich investuje do akcií a 45% do akciových fondů.“ 87
86
Novinky.cz. Peníze v podílových fondech loni vydělaly. Dostupné z: http://www.novinky.cz/finance/290171-penize-v-podilovych-fondech-loni-vydelaly.html 87 Aktuálně. cz. Hovorka, Jiří. Tři postoje Čechů k zajištění na penzi. Kam patříte vy? http://aktualne.centrum.cz/finance/penize/clanek.phtml?id=746275
62
Šetřit se dá ale na úplně obyčejných věcech ve stylu hesla našich babiček, kdy dobrá hospodyňka měla skočit pro pírko i přes plot. Efektivnější způsob tvorby úspor přináší především promyšlené a obezřetné zvaţování výdajů, kdy místo bezhlavého podléhání reklamě do hry zapojit zdravý selský rozum a výsledek v naší peněţence se projeví takřka ihned. Je jistě důleţité vědět jak a kam investovat, ale stejně důleţitá je znalost, kam neinvestovat a nedat na bajky a pověsti zaručených rychlých a enormních zisků. A s úvěrem je to jako s ohněm, je to dobrý sluha, ale zlý pán.
3. 1. 3. Význam ekonomické socializace dětí v rodině Protoţe pro kaţdou domácnost jsou děti významnou výdajovou i příjmovou poloţkou, investicí na minimálně dobu dvaceti let, mělo by být v zájmu kaţdé rodiny, aby zde děti získaly své první ekonomické informace a zkušenosti a probíhala uvnitř rodiny jejich ekonomická socializace. Odpovědný a prozíravý rodič si velmi dobře uvědomuje, ţe jeho děti, aţ dospějí, budou opakovat ekonomické chování a návyky, ale i finanční zlozvyky, které se naučily a odpozorovaly doma. Dítě je budoucí ekonomický subjekt a také významným aktérem rodinného rozpočtu, protoţe dokáţe ovlivnit rodiče k řadě nákupů a výši kapesného. Všechny děti by si měly jiţ v rodině osvojit zacházení s penězi a měly účastnit sestavování rodinného rozpočtu a správně nastavené výše kapesného souvisí s diskusí o rodinném příjmu, vede k růstu důvěry mezi dětmi a rodiči a vyjasnění si vzájemných očekávání a závazků. Mě maminka učila hospodařit od dětství, ukazovala mi, jak poté, co donesla domů výplatu, rozdělí celou část do označených obálek – na inkaso, na jídlo na oblečení, a jedna obálka byla nazvaná „pro strýčka Příhodu“, to mě jako malou holku obzvlášť zaujalo a dověděla jsem se, ţe to je na účely, které se přihodí nenadále, například se pokazí pračka, kotel a podobně. Tento systém rozdělení toho, co mám, včetně vytváření rezerv, je třeba vštěpovat dětem od nejútlejšího věku. Byla to pro mě názorná ukázka, protoţe jsem viděla, jak se hospodaří s reálnými penězi. Dnešní rodiče to mají horší, protoţe „obálkový či hrníčkový„ systém jim nahrazují trvalé příkazy a souhlasy s inkasem z běţného účtu v bance, kam jim zaměstnavatel zasílá mzdu. Děti si hospodaření s virtuálními penězi nedokáţou představit, k tomu můţe rodič pouţít systému kapesného, pomocí jeho se děti naučí rozumět hodnotě peněz a základům odpovědnosti. Tento systém však musí být funkční, dítěti ho vysvětlit, platit mu vţdy rozumné částky úměrné k věku a jeho potřebám, dohodnout se, co si dítě bude hradit 63
z kapesného, nechat ho přijímat vlastní spotřební rozhodnutí, ale kdyţ si kapesné vyčerpá, neposkytovat mu další prostředky, aby to dítě nutilo naučit se vyjít pouze s tím, co má. Pomocí kapesného dítě učíme hospodařit s jeho penězi a motivujeme ho, aby si část kapesného neutratilo, ale uloţilo do pokladničky. Z ní si můţe pak to, co naspoří, vyndat a spočítat a má tak fyzický kontakt s uspořenými penězi. Na vyšším stupni základní školy můţeme zřídit dítěti dětské konto, které banky zřizují zdarma, a dítě tak získává od útlého dětství povědomí o virtuálních penězích. Na střední škole by dítě mělo získat informace o tom, jak pouţívat platební kartu ke svému účtu, který mu banka vede zdarma a vychovává si tak svého nového klienta, a naučit ho, ţe peníze nemusí spořit pouze na účtu v bance. „Plných 40 procent dětí má pevně stanoven den, kdy měsíční kapesné obdrţí. Osm procent rodičů jim dokonce kapesné zasílá na jejich osobní účet. Pozitivně působí vazba výše kapesného na dosaţené úspěchy dítěte, například ve škole. Takto motivačně vázané kapesné dostává podle průzkumu kaţdé desáté dítě.“ 88 Já jako dítě nedostávala kapesné za plnění domácích prací, ale za známky ve škole. Čím lépe jsem se učila, tím více peněz jsem měla. Za jedničku jsem dostala pět korun, za dvojku tři koruny, za trojku nic a za čtverku za pětku jsem musela čtyři nebo pět korun vrátit. Musím říci, ţe jsem nikdy nouzí netrpěla a dluhy neměla, protoţe zvolená strategie kapesného pro mě byla velmi motivační. Ale kaţdé dítě je jiné a rodič sám musí vědět, jakou výši kapesného zvolit a co dítě bude motivovat. Optimální je, aby rodič dítě naučil vést si přehled o tom, co za měsíc dostane a co utratí a kolik ušetří, tak ho pozvolna a bezbolestně učí finančnímu plánování. Pokud má dítě cíl a šetří si na něj, tak aspoň uvidí, jak dlouho mu trvá ušetřit, aby si svůj sen mohlo splnit. Kdyţ naučíme své děti jiţ od raného dětství vztahu k penězům a k jejich hodnotě, tvořit rezervy a přemýšlet při nakládání s penězi, ochráníme je do budoucnosti před nepromyšleným zadluţováním a působíme tak preventivně proti hlavní příčině propadu do dluhové pasti. „Existuje například těsná souvislost mezi finanční gramotností a adekvátním nakládáním s vlastními příjmy či rozhodováním o finančním zajištění na stáří (finančně gramotní se na stáří lépe zajišťují). Výzkum kupříkladu potvrdil u studentů středních škol ve Spojených státech amerických, ţe pokud se během střední školy setkali s finančním
88
Novinky.cz. Polovina dětí nevystačí s měsíčním kapesným. Vavroň, Jiří. Dostupné na: http://www.novinky.cz/ekonomika/274394-polovina-deti-nevystaci-s-mesicnim-kapesnym.html
64
vzděláváním, vytvářeli v dospělém ţivotě vyšší úspory i vyšší čisté bohatství neţ zbytek obyvatelstva.“89
3. 2. STRATEGIE FINAČNÍHO PLÁNOVÁNÍ Průzkum, který prováděla v letech 2007 a 2010 agentura STEM/MARK ukázal, ţe domácnosti podceňují finanční plánování. Přesto, ţe základní znalostí finančně gramotného člověka by měl být přehled o jeho příjmech a výdajích a schopnost sestavit si rodinný rozpočet aspoň na měsíc dopředu a pravidelně si vést domácí účetnictví, rozpočet si pravidelně tvoří pouze 45% domácností a jen 44% z těch, co si ho tvoří, ho sestavuje na měsíc dopředu. Z mého průzkumu, který jsem prováděla v únoru 2013, tedy o tři roky později, vyplynula podobná data, která jsou k dispozici v kapitole čtyři. Kdyby si domácnosti vedly pravidelně rozpočet a finančně plánovaly, nespadly by s největší pravděpodobností do dluhové pasti, protoţe finanční plánování v sobě zahrnuje ohlídání rizik a díky plánu máme likvidní rezervu a zajištěný majetek a příjmy. „Pro úspěch ve vlastních financích je důleţité zvolit správnou strategii, musíme vědět, k čemu budeme peníze potřebovat a musíme vědět, co od našich peněz máme chtít. Zároveň si musíme pohlídat rizika, která mohou naši finanční situaci ohrozit. Tuto práci nejlépe uděláme sami, nebo s dobrým finančním poradcem.“ 90 Osobní finanční plánování by mělo mít za cíl vytvořit si strategii, s jejíţ pomocí bude moci člověk co nejefektivněji dosáhnout naplnění svých přání a tuţeb, tedy osobních cílů. Finanční plán by měl zahrnovat budoucí předvídatelné i nepředvídatelné události, které mohou nastat a vytvářet dostatečnou a dosaţitelnou finanční rezervu pro jejich krytí. Z mého výzkumu vyplynulo, ţe téměř 57% respondentů se vytváření rozpočtu a finančnímu pánování vůbec nevěnuje a neuvědomuje si jeho důleţitost a 17% ani neví, jak si takový plán vytvořit. Proto jsem se rozhodla ve své práci této problematice podrobněji věnovat. Člověk si samozřejmě mnohem snadněji uvědomí události, které pravděpodobně nastanou, nebo které by chtěl, aby nastaly. Můţe se jednat o studium na vysoké škole, dlouhodobou zahraniční cestu, narození dítěte, koupě domu nebo nového auta. Mohou však
89
Metodický portál RVP.cz. Slaný, Martin. Vztah finanční a ekonomické gramotnosti. Dostupné z: http://clanky.rvp.cz/clanek/c/G/6893/vztah-financni-a-ekonomicke-gramotnosti.html/ 90 SYROVÝ, P. Tyl. T. Osobní finance, řízení financí pro kaţdého. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2011. 207s. ISBN 978-80-247-3813-0 (str. 9)
65
nastat i neplánované situace, které se navíc obvykle pojí s negativními dopady na finanční situaci jednotlivce nebo rodiny. V tomto případě jde například o dlouhodobou nemoc, úraz, úmrtí nebo „pouze“ ztrátu lukrativního zaměstnání. Můţe však jít třeba také o krádeţ auta, vytopení bytu sousedem, ţivelné události a podobně. Dobrý finanční plán by měl být schopen reagovat na většinu takových událostí, a nabídnout řešení nebo pomoc. Nemělo by docházet k tomu, ţe jednotlivec s vypětím sil splácí všechny závazky, přestoţe pracuje deset dvanáct hodin denně, neboť byť i krátká nemoc nebo malý výpadek příjmů způsobí závaţné obtíţe. K plánovaným událostem patří jakékoli kroky, které člověk do budoucna plánuje uskutečnit a které jsou spojeny se změnou finančního majetku. Výborně to shrnuje Syrový a Novotný v knize Osobní a rodinné finance:91„Finanční plánování se nepokouší nalézt absolutně nejlepší způsob jak například spořit. Něco takového totiţ nemá smysl. Kaţdý má jiné představy o definici nejlepšího spoření, ale také jiné potřeby a moţnosti. Proto se finanční plánování na tento problém pokouší jít z druhé strany. Hledá nejdříve odpověď na otázku, proč chceme spořit, co tím chceme dosáhnout. Dále se zajímá o to, jaké k tomu máme moţnosti vlastní a jaké nám nabízí moţnosti finanční trh. Aţ potom dochází k výběru nejlepší varianty, která je nám přesně ušitá na míru. Mimo to má i několik vedlejších efektů. Ujasníme si naše budoucí potřeby a priority, získáme představu, co si po finanční stránce můţeme v současnosti dovolit a jestli někde nemáme skryté rezervy. Cílem osobního finančního plánu je vytvoření rovnováhy mezi našimi budoucími finančními cíli a současnými a očekávanými zdroji a následně nalezení efektivní cesty k dosaţení těchto cílů vycházejících z moţností, které nám poskytuje finanční trh.“ Obrázek č. 3 Výpočet volného cash flow
Zdroj: Syrový, Tyl – Osobní finance, vlastní zpracování
Ze samotného pojmu "osobní finanční plánování" vyplývá, ţe se jedná o plánování něčeho, co se bezprostředně dotýká osobních financí, to je financí z pohledu jednotlivce - fyzické osoby. Kromě označení pro plánování osobních financí se tento termín velmi často pouţívá i pro označení plánování rodinných financí.
91
SYROVÝ, Petr a NOVOTNÝ, Martin. Osobní a rodinné finance. 2., aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2005. 176 s. Osobní a rodinné finance. ISBN 80-247-1098-6 s. 10
66
Osobní finanční plán musí zodpovědět tyto otázky:92 Jaká jsou Vaše aktiva a pasiva? Odkud Vám plynou Vaše peníze a kam odtékají? Jaké jsou Vaše krátkodobé a dlouhodobé finanční cíle? Jak a nakolik máte zajištěnu jejich realizaci – zejména finančně? Kdy je budete chtít realizovat? Kolik Vás bude stát jejich pokrytí? Jaké způsoby realizace budete preferovat? Jaká je jejich priorita a pořadí jejich realizace? Jak máte pokryta případná budoucí rizika? Pro správné plánování investic je dobré znát investiční pyramidu:93 spodní patro - začínat se má zajištěním majetku, který uţ existuje, a příjmů, tedy zajištěním majetkové "budoucnosti". střed pyramidy - v další etapě (načasování závisí na celkové majetkové úrovni domácnosti) je zapotřebí myslet na případné ztráty příjmů, důchodové zabezpečení je pojistkou pro stáří, je ale nutné pojistit se rovněţ proti nenadálému výpadku příjmů, třeba v důsledku úrazu a podobně. Pak je moţné začít myslet na majetkové otázky související s bydlením. vrchol - teprve po splnění předchozích úkolů by měla domácnost začít skutečně investovat, to je hledat takové finanční produkty, které by zvyšovaly její pravidelné příjmy.
3. 2. 1. Finanční plán Je zřejmé, ţe finanční plánování je pro některé jedince poměrně sloţitou procedurou, ale zas tak sloţité to být nemusí, stačí si uvědomit, jaké máme cíle a k nim přiřadit potřebné
92
Osobní finanční plán[online] [cit. 2013-02-13] Dostupné z WWW:http://www.absolutin.cz/sluzby/finance/finance-pro-obcany/osobni-financni-plan/ 93 MELICHAR, Miroslav.Osobní finanční plánování je u nás zatím v počátcích.[online]vloţeno 18.11.2003 [cit. 2013-02-11] Dostupné z WWW: http://euro.e15.cz/profit/osobni-financni-planovani-je-u-naszatim-v-pocatcich-868414
67
peníze, protoţe „splnění našich cílů stojí a padá s našimi zdroji. Proto, abychom si mohli splnit cíle, potřebujeme majetek a příjmy.“ 94 Pro laika nebývá snadné orientovat se v široké nabídce produktů, která na trhu je, není si jistý, jak odlišit dobrý produkt od špatného, proč zvolit jeden a ne ten druhý. Tím spíše, kdyţ pro různé lidi a rodiny je vhodná jiná kombinace produktů nebo jejich parametrů, a to v návaznosti na konkrétní aktuální situaci kaţdého jednotlivce a kaţdou jednotlivou rodinu, s přihlédnutím na jejich předpokládaný budoucí vývoj. Důleţité je si uvědomit, ţe finanční plánování není prostředkem k rychlému a bezpracnému zbohatnutí. Takové očekávání je nereálné a zpravidla dříve nebo později vede k opačnému výsledku v důsledku podcenění rizika, nedostatečné znalosti produktu a jejich specifických rizik. „Taková rizika neohroţují pouze náš finanční plán, ale ohroţují stabilitu naši finanční situace.“ 95 Při plánování se jedinec můţe spolehnout na vlastní znalosti a dovednosti a osobní finanční plán si sestavit sám. Cítí-li, ţe jeho schopnosti a znalosti na to nestačí, můţe se hned obrátit na finančního poradce. Jak vyplynulo z mého výzkumu, 10% respondentů by se obrátilo v takové situaci na finančního poradce. Tím můţe být buď spolupracovník některé z finančně poradenských společností, které působí na našem trhu, nebo osobní poradci – zpravidla zaměstnanci nebo spolupracovníci finančních institucí. Kaţdá z alternativ má svoje pro a proti, je na kaţdém, aby si zvolil, co mu více vyhovuje. Volba dobrého finančního nebo osobního poradce je však zásadní pro vytvoření opravdu
kvalitního
finančního
plánu
na
míru.
Bohuţel
jsou
známé
případy,
a není jich málo a jeden mám i z vlastní zkušenosti, kdy poradci nezohledňují potřeby klienta, ale spíše tučné provize získané doporučováním a prodejem především jen těch produktů, za které mají provize nejvyšší. Výsledkem je nabízení čehokoli, co je dobře provizně ohodnoceno, a to jakýmkoli způsobem. Důvodem takového jednání můţe být nejen nízká odborná úroveň většiny těchto „poradců“, ale také úpadek obecné morálky. Kdyţ to klient zjistí, cítí se podveden a na takového finančního poradce uţ by se pro příště neobrátil. Přesto, s výbavou základních informací o vlastních potřebách, cílech a moţnostech a základní orientaci ve finančních produktech, by člověk měl být schopen najít poctivého zkušeného
94
SYROVÝ, P. Tyl. T. Osobní finance, řízení financí pro kaţdého. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2011. 207s. ISBN 978-80-247-3813-0 (str. 36) 95 SYROVÝ, P. Tyl. T. Osobní finance, řízení financí pro kaţdého. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2011. 207s. ISBN 978-80-247-3813-0 (str. 36)
68
profesionála. Kdyţ ho najde, obrací se na něj s důvěrou, konzultuje s předstihem chystané změny, informuje se o novinkách na trhu, a rád ho doporučí svým přátelům a známým. Plánování začíná analýzou. Zde je důleţité si stanovit budoucí finanční potřeby a záměry. Proti těmto záměrům stojí stávající moţnosti – příjmy, majetek a závazky. Je nutné v této fázi identifikovat případná rizika a v plánu s nimi počítat.
Obrázek č. 4 Schéma finančního plánu
Zdroj: Syrový, Tyl – Osobní finance, vlastní zpracování
Dalším krokem je vypracování plánu, který se dá rozdělit na tři základní patra. Spodní patro: tvoří stabilizace stávající ţivotní úrovně a na kvalitě provedení stojí odolnost projektu proti vlivu negativních událostí Druhé patro: tvoří spoření a investování – postupná akumulace prostředků a jejich zhodnocování pro budoucí vyuţití Třetí patro: je patro úvěrování, představuje moţnost vyuţití cizích zdrojů Plán se sestavuje tak, aby ho bylo moţno v budoucnu v případě nutnosti kdykoliv upravovat
podle
aktuální
situace,
a
jsou
v něm
zapracovány
vhodné
finanční
a pojistné produkty. Po vypracování plánu nastává fáze realizace. V této fázi se uzavírají smlouvy podle finančního plánu na vybrané finanční produkty a vkládají se do nich stanovené finanční částky.
69
„Poslední fáze plánování je revize. Ve fázi realizace se musí kontrolovat, zda jsou naplňována očekávání a nedochází ke komplikacím, například niţším výnosům, vyšším splátkám dluhů. Je důleţité tyto nedostatky odhalit a revidovat tyto nedostatky. K revizi by mělo docházet v pravidelných intervalech pro předejití problémům.“96 Pokud má klient vytvořený finanční plán, mohu z mé vlastní zkušenosti potvrdit, ţe se většinou jeho kontrole a úpravě věnuje, zvlášť kdyţ vidí a můţe posoudit jeho přínos pro sebe i rodinu. Kvalitní osobní finanční plán by měl být sestaven tak, aby respektoval jednotlivé části ţivotního cyklu klienta či jeho rodiny a produkty, které pomáhají dosahovat stanovených cílů, se mu flexibilně přizpůsobovaly a současně odpovídaly fázi, ve které se klient nachází. Souhrnnou představu o fázování ţivotního i rodinného cyklu do jednotlivých etap lze pro příklad nastínit jednoduchým schématem, které by bylo moţno doplnit dalšími charakteristikami. Modelová křivka ţivotního cyklu vyjadřuje obecné rozvrţení pravidelně se opakujícího sledu jednotlivých etap v ţivotě lidí z hlediska vývoje jejich majetku. Do konkrétní linie pochopitelně vstupují odchylky, které mohou podstatně měnit směr křivky, a tak dělají kaţdý ţivotní cyklus unikátní. Obrázek č. 5 Křivka ţivotního cyklu klienta
Zdroj: Interní zdroj České spořitelny, a. s.
96
SYROVÝ, P.; NOVOTNÝ, M.: Osobní a rodinné finance. Praha : Grada, 2005. 176 s. ISBN 80-2471098-6, str. 12-14
70
3. 2. 2. Modelový příklad Modelový příklad, jak správně hospodařit a vytvářet potřebné rezervy pro budoucnost, uvádím
na
příkladu
tradiční
průměrné
úplné
rodiny
se
dvěma
ţiviteli
a dvěma dětmi. Oba rodiče jsou zaměstnaní, jejich celkový čistý příjem v rodině činí 40 000 Kč, kdy muţ přináší do rozpočtu 24 000Kč, ţena 16 000 Kč čistého (příjem rodiny jsem chtěla přiblíţit průměrné mzdě/platu – medianu, tedy „skutečnému průměru“ v roce 2012, který byl v podnikatelské sféře 20 856 korun měsíčně a v nepodnikatelské sféře 23 624 korun). Rodiče mají dvě děti ve školním věku do patnácti let. Rodina ţije ve starším rodinném domku a splácí hypotéku pouţitou na jeho rekonstrukci. Rodina také vlastní dva psy a dvě kočky, coţ jsou další náklady, které mnozí podceňují a v plánování rozpočtu s nimi nepočítají. Tabulka č. 1 Pravidelné výdaje
Pravidelné výdaje
Kč
náklady na bydlení
10 283
potraviny a strava
6 220
doprava
3 600
komunikace
1 839
léky a lékařská ošetření
700
náklady na zvířata
2 000
drogerie
1 400
oblečení a obutí
2 400
krouţky
1 300
pojištění
870
Celkem pravidelné výdaje
30 592
V první řadě si rodina musí sestavit rodinný rozpočet tak, aby v něm dodrţela několik klíčových zásad: výdaje rodiny, včetně vytváření rezerv, musí být niţší neţ příjmy u veškerých výdajů je nutné kontrolovat jejich oprávněnost a opodstatněnost maximální moţné výdaje v jednotlivých kategoriích jsou dané a nelze je překračovat rozpočet musí obsahovat okamţitou rezervu pro nenadálé situace a měl by vytvářet dlouhodobé rezervy mimořádné příjmy by měly posilovat rezervy a úspory 71
Z tabulky číslo jedna vyplývá, ţe z celkové sumy 40 000 korun zbývá po odečtení všech nutných výdajů modelové rodině 9 408 korun měsíčně. Jak bývá finančními poradci doporučováno, měla by kaţdá rozumně hospodařící rodina tvořit krátkodobé rezervy ve výši 5 % celkových příjmů, coţ činí v modelovém příkladu 2 000 korun měsíčně. Dlouhodobé rezervy by měly činit alespoň 15 % celkových příjmů, coţ v případě modelové rodiny dělá 6 000 korun. Tvorbu rezerv zobrazuje tabulka číslo dvě. Dlouhodobé rezervy této rodiny tvoří penzijní pojištění ve výši 1 500 korun pro oba rodiče, dále stavební spoření ve výši 1 500 korun a zbývající částku rodina pravidelně investuje ve fondech kolektivního investování, v některém z dluhopisových fondů. Tabulka č. 2 Tvorba rezerv
Tvorba rezerv krátkodobé rezervy
Kč (např. spořicí účet u
2 000
(penzijního pojištění,
6 000
běţného účtu)
dlouhodobé rezervy
stavebního spoření, ţivotní pojištění, fondy a jiné.)
poplatky
460
Celkem rezervy
8 460
Rodině po odečtení rezerv zbývá ještě měsíčně 948 korun měsíčně, které lze pouţít například k zábavě, sportovnímu vyţití, k návštěvě restaurace, nákupu knih nebo k posílení krátkodobých rezerv. Výše uvedené výdaje jsou nastaveny v maximální výši a rodina tedy na některých poloţkách můţe, pokud by to situace vyţadovala, ještě během roku něco málo ušetřit (například na potravinách, oblečení a obuvi, drogerii) a posílit tak krátkodobé rezervy. Jde sice jen o stokorunové poloţky, ale významně se tím posílí finanční bezpečnost rodiny. Během roku tak lze na těchto úsporách získat i více neţ 30 000 korun, coţ je téměř jeden měsíční příjem rodiny a rodina se tím ještě lépe můţe zabezpečit proti případnému výpadku příjmů (nemoc, nezaměstnanost, další mateřská dovolená), nebo na nenadálá větší vydání (oprava zatékající střechy na domě, nový kotel a podobně).
72
4. ANALÝZA FINANČNÍHO CHOVÁNÍ OBČANŮ NA PODKLADĚ DOTAZNÍKOVÉHO ŠETŘENÍ 4. 1. VÝZKUMNÝ CÍL Výzkumným cílem, který jsem si stanovila, bylo prověření finanční gramotnosti zkoumaného vzorku české populace, a to jak z oblasti bankovních pojmů a produktů, tak z oblasti domácích financí a rodinného či osobního finančního plánování. Pro svou práci jsem si vytyčila několik hypotéz, a při jejich formulaci jsem se snaţila částečně reflektovat zkoumané oblasti ze šetření společnosti STEM/MARK, a.s. z roku 2010, abych mohla učinit poté dílčí porovnání. Z formulovaných hypotéz jsem pak vycházela při konstruování dotazníku pro následný výzkum. Vytýčené hypotézy: H1: Finanční gramotnost jako celek zůstává v průběhu let na stejné úrovni. H2: Méně neţ polovina dotázaných si měsíčně kontroluje rodinné výdaje. H3: Více jak polovina respondentů si sestavuje rodinný rozpočet. H4: Méně neţ polovině dotázaných se daří odkládat finance do doporučených dlouhodobých rezerv H5: Méně neţ polovina respondentů bude znát rozdíl mezi debetní a kreditní kartou. H6: Méně neţ polovina dotázaných se orientuje ve finančních produktech bank. H7: Méně neţ polovina dotázaných bude rozumět pojmům z finanční oblasti. H8: Méně neţ polovina dotázaných má zájem se v oblasti finanční gramotnosti vzdělávat.
4. 2. METODY VÝZKUMU Pro průzkum problematiky finanční gramotnosti bylo moţno pouţít různé metody. Jako nejvhodnější jsem vybrala metodu dotazníku a to nejen pro jeho nesporné výhody, ale také proto, ţe i měření, která zadalo ministerstvo financí a Česká národní banka v roce 2010 bylo vedeno pomocí metody kvantitativního dotazníku. 73
Dotazník jako jeden z nástrojů empirického výzkumu má své výhody, ale také své nevýhody. Jeho výhodu je moţné vidět zejména v rychlém získání velkého počtu informací od velkého počtu jedinců, současně s relativně nízkými náklady. Další výhodou je u dotazníku i anonymita. Mezi nevýhody lze uvést hlavně nízkou návratnost, moţnost uvedení nepravdivých nebo neúplných informací. Vyšší návratnost je ovšem moţné ovlivnit osobní distribucí. Výzkum byl prováděn v měsíci únoru 2013. Připravený dotazník obsahoval 30 otázek několika typů. Byly pouţity otázky uzavřené s volbou jedné z odpovědí, ale i otázky polo uzavřené, kde je moţno pouţít odpověď „jinak“ či „jinde“, coţ dává respondentovi větší prostor pro odpověď, v případě, ţe nejsou pro něj nabízené moţnosti dostačující. Také byly pouţity otevřené otázky. Dotazník byl sestaven tak, aby podával informace ze dvou základních oblastí. První skupina
otázek
je
zaměřena
na
informace
o
zkoumaném
vzorku
respondentů
a druhá oblast otázek jiţ zkoumá samotnou finanční gramotnost jak z oblasti bankovních pojmů, tak z hlediska rodinných financí. Vyhodnocování pak probíhalo dle jednotlivých otázek dotazníku a odpovědí respondentů, které jsem pro větší přehlednost znázornila v grafech a tabulkách. Vzor dotazníku je součástí přílohy číslo jedna v části přílohy v mé práci.
4. 3. VÝZKUMNÝ SOUBOR Zkoumaný soubor tvořili občané starší 15 let ţijící na území České republiky. Dotazníky se distribuovaly různě, rozdávaly ve městech na jiţní Moravě, posílaly přes známé a přátele mailem. Celkem bylo distribuováno 250 dotazníků s celkovou návratností 75 %. To znamená, ţe zkoumaný vzorek nakonec činil 188 respondentů.
4. 4. VLASTNÍ HODNOCENÍ 4. 4. 1. První část dotazníku Prvních pět otázek bylo určeno k bliţšímu poznání osloveného souboru respondentů. Ze 188 oslovených lidí bylo 106 ţen a 82 muţů. Jak uvádí obrázek číslo 6, byla mírná převaha ţen o necelých 9 %.
74
Obrázek č. 6 Procentní rozdělení respondentů
45.75
muži ženy 54.25
Zdroj: vlastní zpracování
Druhá otázka rozdělila respondenty podle věku. Obrázek číslo 7 znázorňuje věkové rozloţení 188 respondentů v celkových počtech. Nejvíce zastoupenou kategorií byla kategorie 30 aţ 50 let, která byla zastoupena 30,85 %. Přes 20 % se dostala kategorie 18 aţ 30 let s 23,93 %. Ostatní tři kategorie byly zastoupeny počty, které čítaly přes 10 %. Obrázek číslo 8 pak představuje zastoupení muţi a ţenami podle věkových kategorií. Ţen bylo více ve třech a muţů ve dvou kategoriích. Muţů bylo více v kategoriích 18 aţ 30 let a 50 aţ 65 let. Velkou převahu měly ţeny v kategoriích 15 aţ 18 a nad 65 let. Obrázek č. 7 Věkové rozloţení respondentů
23
30 15 - 18
32 45
18 - 30 30 - 50 50 - 65
58
65 a více
Zdroj: vlastní zpracování
75
Obrázek č. 8 Věkové kategorie ţeny, muţi
25
30
30 28
23 20
20
17
7
15
10
18
ženy 5
0
muži muži
15 - 18
18 - 30
ženy
30 - 50
50 - 65
65 a více
Zdroj: vlastní zpracování
Obrázek číslo 9 znázorňuje sociální statut všech respondentů, k němuţ směřovala otázka číslo 3. Bylo zjištěno, ţe nejvíce je zaměstnanců. Bylo jich z celkového počtu téměř 47 %. Jiný statut, neţ byl v nabídce, uvedlo 15 respondentů. Z rozloţení respondentů na ţeny a muţe v obrázku číslo 10 lze zjistit, ţe jiný statut uvedly pouze ţeny. V tomto případě to byly ţeny na mateřské a rodičovské dovolené a čtyři ţeny uvedly, ţe jsou v domácnosti. Také je z tohoto obrázku vidět, ţe u muţů mají převahu zaměstnanci, zatímco v kategorii ţeny je prakticky stejně studentek i zaměstnanců. Obrázek č. 9 Struktura podle sociálního statusu
21
15
42 student
22
zaměstnanec nezaměstnaný podnikatel, živnostník
88
jiný status
Zdroj: vlastní zpracování
76
Obrázek č. 10 Struktura podle sociálního statusu – ţeny, muţi 100 30 55 33 50
12
12 10
0
16
15
5
0
muži
ženy
ženy
muži
Zdroj: vlastní zpracování
Pokud jde o rozdělení respondentů podle dosaţeného vzdělání (viz obrázek číslo 11) je vidět, ţe 51 % respondentů dosáhlo středoškolského vzdělání. Poměrně vysoké číslo u vzdělání základního zkresluje kategorie studentů 15 aţ 18 let, kde z předchozích informací je 30 respondentů. Opravdu jen se základním vzděláním je tedy pouze 14 respondentů, coţ činí necelých 7,5 %. Obrázek č. 11 Nejvyšší dosaţené vzdělání
25
44
základní
15
vyučení
8
střední s maturitou 44
52
vyšší odborné vysokoškolské Bc. vysokoškolské
Zdroj: vlastní zpracování
77
Obrázek č. 12 Dosaţené vzdělání – ţeny, muţi 40
25
28
19
40 12
16
20
5 3
0
15 12 3
ženy
10 muži
muži
ženy
Zdroj: vlastní zpracování
Jak znázorňuje obrázek číslo 12, terciární vzdělání mělo v osloveném vzorku téměř stejně muţů i ţen, ovšem procentuelně vyjádřeno celkem to bylo ze 188 respondentů 25,5 %, z celkového počtu ţen to bylo 23,5 % a z celkového počtu muţů je to 28 %. Z osloveného vzorku je také patrný rozdíl ve středním vzdělání. Ţeny častěji uváděly střední vzdělání s maturitou, z celkového počtu ţen to bylo 37,7 % a muţi naopak vyučení, jejich počet mezi muţi činil 34,1 %. Obrázek číslo 13 rozděluje 188 respondentů podle jejich čistých měsíčních příjmů. Podle tohoto obrázku 75,5 % ze všech 188 respondentů mělo měsíční příjmy do 20 000,- Kč. Necelých 14 % uvedlo příjmy do 30 000,- Kč. Pouhá 3,2 % uvedla měsíční příjmy do 50 000,- Kč. Obr. 13 Struktura respondentů podle příjmů
14
6
26
47 do 10 000 10 001 – 20 000 20 001 – 30 000 30 001 – 40 000
95
40 001 – 50 000
Zdroj: vlastní zpracování
78
Pokud se příjmy rozdělí na muţe a ţeny (obrázek číslo 14), tak ţeny uvedly příjmy do 20 000,- Kč měsíčně v téměř 86 % a pokud se příjmy rozdělí podrobněji téměř 31 % ţen má příjmy pouze do 10 000,- Kč měsíčně. Proti tomu necelá 3 % ţen uvedla příjem nad 30 000,Kč měsíčně. Šlo o dvě ţeny s příjmem mezi 30 000 a 40 000,- Kč a pouze jedna ţena uvedla příjem do 50 000,- Kč měsíčně. Obrázek č. 14 Příjmy – ţeny, muţi 58
60
37
40
33
14
20
14
12
12
5
0
2 do 10 000
1
muži ženy ženy muži
Zdroj: vlastní zpracování
Muţi jsou na tom ve vyšších příjmových skupinách lépe. Nad 30 000,- Kč měsíčně z celkového počtu 82 respondentů mělo tento příjem téměř 21 % z nich. Závěr vyplývající z první části šetření: Pokud jde o shrnutí první části dotazníku, tak z celkového počtu 188 odevzdaných dotazníků se podařilo vytvořit zajímavý soubor respondentů, který obsáhl téměř celé spektrum společnosti. Nepodařilo se pouze oslovit nejvyšší příjmové skupiny, ale z hlediska vzdělání, věku i sociálního postavení a příjmů se tito respondenti dají povaţovat za reprezentativní vzorek občanů ţijících na území České republiky.
4. 4. 2. Druhá část dotazníku V této části se dotazník věnuje otázkám z oblasti finanční gramotnosti. Na některé otázky bylo potřeba odpovědět vlastními slovy. Odpovědi na otázkou týkající se finanční gramotnosti: „Co si představujete pod pojmem finanční gramotnost?“ zobrazuje obrázek číslo 15. Prakticky všechny odpovědi se
79
dají pouţít a více či méně finanční gramotnost vystihují, ale je zaráţející, ţe v dnešní době odpovědělo 23 respondentů nevím, coţ činí více neţ 12 % z celkového počtu. Obrázek č. 15 Co je finanční gramotnost povědomí o finančních produktech na… schopnost porozumět problematice… orientace ve finančním sektoru
4 6 7
přehled o svých financích
9
schopnost starat se o své peníze
10
přehled ve finanční oblasti
charakteristika finanční gramotnosti
12
nevím
23
znalosti a dovednosti týkající se financí
28
schopnost orientace na finančním trhu
37
schopnost orientovat se v oblasti financí
52 0
10
20
30
40
50
60
Zdroj: vlastní zpracování
Také je zajímavé porovnání této odpovědi z hlediska věkového rozdělení respondentů, které přináší obrázek číslo 16 a tabulka číslo 3. Odpověď nevím zvolilo 5 respondentů ve věkové skupině 15 aţ 18 let, 10 respondentů ve věkové skupině 50 aţ 65 let a 8 respondentů ve skupině 65 a více let. Procentuální vyjádření v těchto věkových skupinách činí 16,6 %, 31,2 % a 34,8 %. To znamená, ţe vyšší věkové kategorie mají problém s definováním finanční gramotnosti. Ovšem to ještě nutně nemusí znamenat, ţe se neorientují na finančním trhu.
80
Obrázek č. 16 Co je finanční gramotnost – rozdělení podle věku 25 20 15 10 5 0
15 -18 18-30 30-50 50-65
Zdroj: vlastní zpracování Tabulka č. 3 Finanční gramotnost odpovědi podle věku charakteristika finanční gramotnosti
15 -18
18-30
30-50
50-65
65 a více
schopnost orientovat se v oblasti financí
10 0 3 5 0 0 7 5
12 16 10 0 0 0 0 2
21 7 12 0 12 0 1 0
9 6 3 10 0 4 0 0
0 8 0 8 0 6 1 0
0
5 0
1 4
0 0
0 0
schopnost orientace na finančním trhu znalosti a dovednosti týkající se financí nevím přehled ve finanční oblasti schopnost starat se o své peníze přehled o svých financích
orientace ve finančním sektoru schopnost porozumět problematice financí a 0 finančních produktů povědomí o finančních produktech na trhu Zdroj: vlastní zpracování
Otázka č. 7 „Jak byste ohodnotil/a svou vlastní finanční gramotnost a schopnost orientovat se na finančním trhu?“ odrazila subjektivní pocity respondentů, které zachycují obrázky číslo 17 a číslo 18. Odpovědi respondentů se dají prakticky rozdělit na třetiny. Celkem 61 respondentů si myslí, ţe jejich finanční gramotnost a schopnost orientovat se na finančním trhu dobrá, 58 respondentů připouští problémy a 51 respondentů podle odpovědi finanční trhy ignoruje.
81
Obrázek č. 17 Hodnocení vlastní finanční gramotnosti rozumím všemu 18
32
občas si musím něco dohledat, poradit se
51
29
občas mám i velké problémy všemu prozumět
58
je mi to jedno, na finančním trhu se nijak nepohybuji je to na mne moc složité, proto mám vlastního finančního poradce
Zdroj: vlastní zpracování Obrázek č. 18 Hodnocení vlastní finanční gramotnosti – rozdělení podle věku 25 20 15 10 5 je to na mne moc složité, proto mám vlastního finančního poradce
je mi to jedno, na finančním trhu se nijak nepohybuji
občas mám i velké problémy všemu prozumět
občas si musím něco dohledat, poradit se
rozumím všemu
0 15 -18 18-30 30-50 50-65 65 a více
Zdroj: vlastní zpracování
Téměř 10 % respondentů si svými znalostmi není jisto a vyuţívá sluţeb finančního poradce. Podle věku je v hodnocení vlastní finanční gramotnosti věková skupina 18 aţ 30 let. V této skupině 60 % respondentů udává dobré znalosti. Ve věkové kategorii 30 aţ 50 let uvádí dobré znalosti 24 % respondentů, 37 % připouští i velké problémy a jiţ 31 % tvrdí, ţe se na finančním trhu nepohybují. Alarmující je věková kategorie 15 aţ 18 let, kdy téměř 67 % uvádí, ţe má velké problémy všemu porozumět. V kategorii 50 aţ 65 let a 65 let a více jiţ ± 50 % uvádí, ţe se na finančních trzích nepohybují (46,8 % a 46,5 %).
82
Obrázek číslo 19 zachycuje hodnocení respondentů, jak jsou spokojení se svou finanční gramotností. Při porovnání s předchozími odpověďmi je s podivem, ţe pouze necelých 13 % není spokojeno se svou finanční gramotností. Ovšem téměř tři čtvrtiny respondentů (73,9 %) je se svou gramotností vlastně spokojeno. Obrázek č. 19 Ohodnocení vlastních schopností
22
24 25
výborný
45
chvalitebný dobrý dostatečný
72
nedostatečný
Zdroj: vlastní zpracování
Další otázka směřovala na orientaci v nabídce bankovních produktů. Velká většina odpovědí
vyzněla
kladně,
celých
67
%,
20,2
%
respondentů
odpovědělo
ne
a necelých 13 % odpovědělo nevím. Znázorňuje to i obrázek číslo 20. Obrázek č. 20 Orientace v nabídce bankovních produktů
24 38 ano 126
ne nevim
Zdroj: vlastní zpracování
Otázka č. 10 zjišťovala, jaké finanční produkty jednotliví respondenti vyuţívají. Nejpouţívanější je běţný účet, který vyuţívá 93 % respondentů. Následuje neţivotní pojištění vyuţívané 78,1 % respondenty, dále stavební spoření se vyskytuje u 75,5 % respondentů. 83
Nejméně vyuţívaný je leasing (15,4 %) a investiční nástroje (11,7 %). Pět respondentů uvedlo, ţe ţádný bankovní produkt nevyuţívají (obrázek číslo 21). Přesto to není přesné. Ve všech případech se jednalo o starší důchodce, kteří dostávali svůj důchod poštou. Při rozhovoru s nimi, však uvedli, ţe vlastní vkladní kníţku. Dá se tedy shrnout, ţe neexistuje člověk, který by nevyuţíval bankovní produkty. Obrázek číslo 22 zachycuje odpovědi na otázku č. 11, která zjišťovala subjektivní porozumění pojmům z finanční oblasti. Téměř 60 % respondentů uvedlo, ţe pojmům z finanční oblasti rozumí a téměř 28 % pojmům nerozumí. Zbytek respondentů nedovedlo své schopnosti posoudit. Obr. 21 Vyuţívání jednotlivých bankovních produktů
200 100
142 42 38 29
128
147
175 75 72
58 46
22
5
respondenti
0
Zdroj: vlastní zpracování Obr. 22 Rozumíte pojmům z finanční oblasti
24 52
ano 112
ne nevim
Zdroj: vlastní zpracování
Obrázek číslo 23 zachycuje vyhodnocení na jednu z otázek, co se věnovaly konkrétním pojmům z oblasti finanční gramotnosti. Na otázku „Jaký je rozdíl mezi kreditní
84
a debetní kartou“ dobře odpovědělo pouze 40 % dotázaných a orientovali se v těchto dvou pojmech hlavně lidé ve věku 18 aţ 50 let. Obrázek č. 23 Rozdíl mezi kreditní a debetní kartou
10
nevím
15
žádný rozdíl mezi nimi není u debetní karty stačí při platbě podpis, u kreditní musíte…
35
respondenti
kreditní karta se neváže k účtu a jde o typ úvěru, zatímco debetní…
76
debetní karta je splátkovou kartou a kreditní karta je k běžnému účtu
52 0
20
40
60
80
Zdroj: vlastní zpracování
Obrázek číslo 24 zachycuje vyhodnocení odpovědí na otázku ohledně ceny půjčky, kdy správně odpovědělo téměř 64 % respondentů, to je číslo, které jsem nečekala a příjemně mě tato znalost překvapila, pravděpodobně je způsobena tím, ţe tento problém je jiţ delší dobu frekventován v médiích. Nejmenší znalosti tohoto tématu vykázala věková skupina 65 a více let. Obrázek č. 24 Údaj vyjadřující cenu půjčky
23
jistina + poplatky
120
RPSN
respondenti poměr úroků k předpokládané inflaci
10
35
úroková sazba 0
50
Zdroj: vlastní zpracování
85
100
150
Údaj o jistině zpracované v obrázku číslo 25 správně uvedlo pouze 40 % respondentů. Je zřejmé, ţe pokud se s tímto termínem ještě respondent nesetkal, většinou ani neví, coby si měl pod tímto pojmem představit. Opět nejúspěšnější byli respondenti věkové skupiny 18 aţ 30 let, následováni kategorií do 50 let. Také se zde projevilo vzdělání. Správně odpovídali respondenti s vyšším vzděláním. Obrázek č. 25 Co je to jistina
35
nevím část ceny zboží pořizovaného na splátky, kterou klient hradí předem v hotovosti
42 respondenti
pevně stanovené platby ve shodné výši a ve stanovených termínech
36
částka, ze které se počítá úrok, jde o dosud nesplacenou část dluhu
75
0
20
40
60
80
Zdroj: vlastní zpracování Obrázek č. 26 Výhoda koupě na úvěr před leasingem
nevím
15
úrok z úvěru si mohu odečíst z daní, to u leasingu nejde
15 respondenti
u úvěru se kupující stává vlastníkem věci okamžitě a u leasingu až po splacení
113
45
leasing je dražší než úvěr 0
50
100
150
Zdroj: vlastní zpracování
Na obrázku číslo 26 je zobrazena výhodu koupě na úvěr před leasingem, správně uvedlo 60 % respondentů. Tato odpověď nebyla patrně tak sloţitá, protoţe během posledních dvaceti let aţ do roku 2011 (kdy většina velkých leasingových firem kvůli zákonu 86
o spotřebitelském úvěru přestala fyzickým osobám poskytovat vozidlo na leasingové financování a místo toho poskytuje úvěrové financování) si mnoho lidí pořídilo vozidlo na leasing. Obrázek č. 27 Co je termínovaný účet
15
nevím účet, ze kterého mohu hotovost vybrat jen v určitém termínu, tedy…
135
účet, jehož úročení se mění během roku, podle jasně daných termínů.…
26
účet, kam mohu uložit peníze jen ve vybrané dny respondenti
12
0
50
100
150
Zdroj: vlastní zpracování
Téměř 72 % respondentů správně uvedlo, co je to termínovaný účet, jak ukazuje obrázek číslo 27. Vzhledem k tomu, ţe jde v dnešní době o běţný bankovní produkt, není překvapením, ţe většina respondentů odpověděla správně. Nejhůře odpovídali věkové skupiny 15 aţ 18 let a pak 65 a více let. Více neţ polovina (54,2 %) respondentů má představu o fungování bankovního sektoru a správně odpovědělo na otázku číslo 17, jak ukazuje obrázek číslo 28. Zajímavé byly odpovědi věkové skupiny 50 +, která uváděla nejčastěji Ministerstvo financí. V této otázce výborně dopadla i kategorie 15 aţ 18 let, kdy správně odpovědělo 83,3 % respondentů.
87
Obrázek č. 28 Jaká instituce má na starosti kontrolu a dohled nad bankami
nikdo není touto činností pověřen
23
102
Česká národní banka
respondenti 26
Česká bankovní asociace
37
Ministerstvo financí 0
50
100
150
Zdroj: vlastní zpracování Obrázek č. 29 Co je to anuita
15
nevím stejná výše pravidelné splátky úvěru (zahrnuje úrok i úmor/jistinu)
133 respondenti
25
výše splátek jistiny bez úroků
15
výše úroků 0
20
40
60
80
100
120
140
Zdroj: vlastní zpracování
Na otázku „Co je to anuita?“ respondenti také odpověděli z velké většiny správně, jak je patrné z obrázku číslo 29. Správně odpovědělo 71 % respondentů. Jak bylo zachyceno, pokud byla moţnost zvolit si odpověď nevím, tak tuto odpověď volilo necelých 10 % respondentů.
88
Obrázek č. 30 Co je úrok při poskytnutí úvěru z hlediska dluţníka respondenti 15
nevím navýšení ceny zboží, protože je nakupováno přes úvěr
21
cena za zajištění a použití cizích peněz
116
poplatek bance za zpracování úvěrové smlouvy
36
0
50
100
150
Zdroj: vlastní zpracování
Obrázek číslo 30 se váţe k otázce: „Co to je úrok při poskytování úvěru z hlediska dlužníka?“ se opět týkala půjčování peněz. Jiţ z dřívějších odpovědí vyplynulo, ţe pojmy z oblasti půjčování peněz jiţ mají respondenti poměrně dobře prostudované. Také na tuto otázku odpovědělo správně více neţ 61 % respondentů. Obrázek č. 31 Údaje bankovního spojení
10
nevím předčíslí účtu, číslo účtu a za lomítkem identifikace banky
156 respondenti
kontaktní adresy a telefonní čísla klientů banky
12
číslo napsané na krednitní kartě
10
0
50
100
150
200
Zdroj: vlastní zpracování
Vzhledem k tomu, ţe bankovní spojení je dnes vlastně nutností, tato otázka nepřekvapila téměř 83 % respondentů a ti, kteří odpověděli špatně, tvořili malé výjimky ve všech věkových kategoriích, vyhodnocení zobrazuje obrázek číslo 31. 89
Obrázek č. 32 Co je to konsolidace dluhu
15
nevím sloučení více nesplacených dluhů do jednoho s cílem snížit finanční…
95 respondenti
převod dluhů do konsolidační agentury, prostřednictvím které…
22
osobní bankrot a následné oddlužení podle insolventního zákona
56
0
50
100
Zdroj: vlastní zpracování
Obrázek číslo 32 se váţe k otázce, „Co to je konsolidace dluhu?“ U této otázky moţná u některých respondentů došlo k nepochopení otázky, protoţe část respondentů popsala oddluţení (osobní bankrot), místo konsolidace dluhu. Přesto 50,5 % respondentů odpovědělo správně. Nejméně se v této problematice orientují lidé v kategorii 65 a více. Závěr vyplývající z druhé části šetření: Touto otázkou skončila druhá část dotazníku, která zjišťovala úroveň znalostí finanční gramotnosti. Ze zjištěných údajů je zřejmé, ţe lidé se sice pomalu, ale postupně začínají ve finanční oblasti orientovat, ale jejich znalosti se většinou váţou k produktům, které sami vyuţívají. Pokud jde o informace z oblastí, které nevyuţívají, tak znalosti váznou. Také se projevují vyšší znalosti v segmentu dotazovaných do 30 let, ale oba okraje věkové struktury dotazovaných, jak mladiství do 18let a na straně druhé senioři 65 a víceletí mají znalosti nejmenší.
4. 4. 3. Třetí část dotazníku Třetí část dotazníku byla zaměřena na rodinné finance. Na otázku „Tvoříte si rodinný či osobní rozpočet?“ odpovědělo prakticky stejné procento ano i ne (viz tabulka č. 4) Ano dohromady tvořilo 43 %, zatímco ne 39 % 90
respondentů. Zbytek respondentů by pravděpodobně rozpočet tvořil, ale nemá potřebné znalosti. Dále následovala otázka, zda si respondenti zaznamenávají svoje měsíční výdaje. Vzhledem
k finančním
příjmům
je
zvláštní,
ţe
si
měsíční
výdaje
kontroluje
a zaznamenává pouze necelých 40 %, a pokud se tato odpověď podrobila bliţšímu zkoumání, jasně v zaznamenávání vedou ţeny, kterých si zaznamenává výdaje celých 55 % a nejvíce ve věkové kategorii 30 aţ 50 let. Tabulka č. 4 Tvorba rodinného, osobního rozpočtu
ano, pravidelně
25
13,29 %
ano, ale nepravidelně
56
29,78 %
připadá mi to zbytečné
42
22,34 %
ne, protoţe nechci
32
17,02 %
ne, protoţe nevím jak na to
33
17,55 %
Zdroj: vlastní zpracování
Obrázek č. 33 Tvorba rezerv
16 65
32
Ano, pravidelně Někdy ano, pokud je z čeho Spíše ne, není z čeho 75
Ne, nikdy
Zdroj: vlastní zpracování
Obrázek číslo 33 ukazuje rozloţení respondentů, jak odpověděli na otázku, zda si tvoří rezervy. Je potěšující, ţe si téměř 75 % respondentů tvoří nebo se snaţí tvořit rezervy. Dalších téměř 17 % má tendenci k tvorbě rezerv, jejich příjmy a výdaje však velké rezervy neumoţňují. 91
Další otázka logicky směřovala na výši úspor. Obrázek číslo 34 znázorňuje jejich výši. Vzhledem k problémům na trhu práce, doporučují odborníci úspory ve výši minimálně 6 měsíčních platů. To v tomto průzkumu splňuje necelá třetina respondentů (29,2 %) a dalších téměř 50 % se k tomuto doporučení blíţí. Bez úspor, nebo téměř bez úspor je ovšem 13,29 %. Ovšem v tomto případě jde jen o věkovou skupinu 15 aţ 18 let, kdy je většina studentů podporována ještě rodiči a většinou je nic nenutí k tvorbě nějakých úspor. Obrázek č. 34 Výše úspor více než Váš roční příjem
10
15 15
více než Váš půlroční příjem a méně než Váš roční příjem
23 32
93
více než Váš čtvrtletní příjem a méně než Váš půlroční příjem více než váš měsíční příjem a méně než váš čtvrtletní příjem méně než váš měsíční příjem
nemám vůbec žádné úspory
Zdroj: vlastní zpracování
Dočasnou finanční tíseň (viz obrázek číslo 35) by téměř 33 % respondentů řešilo dočasným uskromněním. Tento způsob by volila spíše střední a starší generace 30 +. Mladší respondenti do 30 let by se snaţili získat další práci, coţ předpokládalo téměř 20 % respondentů. Půjčkou od blízkých by se tento problém snaţilo vyřešit téměř 16 %. Tento způsob nepreferovala ţádná věková kategorie. Problém je, ţe téměř 21 % respondentů by řešilo tento problém půjčkou od finančního ústavu.
92
Obrázek č. 35 Řešení finanční tísně dočasným uskromněním
20
dočasnou brigádou, vedlejším pracovním poměrem půjčkou od přátel, známých
62
21 18
nebankovní půjčkou
31
36 půjčkou od finančního ústavu jiným způsobem
Zdroj: vlastní zpracování
Poslední čtyři otázky byly zaměřeny na moţnost a účelnost finančního vzdělávání. Obrázek číslo 36 ukazuje, kolik respondentů absolvovalo nějaký typ finančního vzdělávání. Vzdělávání se zúčastnilo 46,8 % respondentů, ve stejném poměru jak muţů i ţen. Obrázek č. 36 Absolvovali jste jiţ nějaký typ finančního vzdělávání
120 100
60
80
muži 22
60
ženy
40
60
46 20 0 ano
ne
Zdroj: vlastní zpracování
Většina respondentů by uvítala moţnost finančního vzdělávání formou krátkodobého kurzu (viz obrázek číslo 37), vyuţilo by toho 66,5 %. Pouhé 22,3 % by takový kurz odmítlo
93
a nerozhodnutých respondentů bylo necelých 12 %. Je tedy zřejmé, ţe populace má zájem o finanční vzdělávání. Obrázek č. 37 Vyuţili byste moţnosti finančního vzdělávání formou krátkodobého kurzu
21 42 ano 125
ne nevím
Zdroj: vlastní zpracování Obrázek č. 38 Pokud by takový kurz nabízel zaměstnavatel, uvítali byste tuto moţnost
18 24 ano ne 146
nevím
Zdroj: vlastní zpracování
Pokud by kurz z oblasti finančního vzdělávání nabízel zaměstnavatel (obrázek číslo 38), většina respondentů by uvítala moţnost takového vzdělávání (77,6 %). Toto zjištění by mohlo být inspirativní pro zaměstnavatele, kteří by toto vzdělávání mohli zařadit mezi benefity, které poskytují zaměstnancům. Takový typ výhod pro zaměstnance by nebyl pro zaměstnavatele nijak finančně náročný a jeho přínos by byl neoddiskutovatelný. 94
Poslední pak byla otázka, zda si respondenti myslí, jestli má smysl finančně vzdělávat ţáky na ZŠ. Zde byly odpovědi jednoznačné. Celých 166 (88,2 %) dotázaných respondentů si myslí, ţe to smysl má. Většina odpovědí směřovala k tomu, ţe čím dřív se člověk seznámí se zásadami finanční gramotnosti, tím snazší se pro něj bude orientovat v záplavě finančních produktů, které jsou na trhu nabízeny. Závěr vyplývající ze třetí části šetření: Tento třetí oddíl dotazníku přinesl zajímavá zjištění v podobě toho, ţe rodinné či osobní finance jsou stále opomíjenou součástí finanční gramotnosti, ale jiţ část respondentů, většinou ţen, vidí přínos i v takzvaném domácím účetnictví, jen často nevědí, jak na to.
4. 5. Zhodnocení hypotéz, závěry a doporučení průzkumu Pro výzkumnou práci jsem si zvolila osm hypotéz, které se týkaly finanční gramotnosti české populace v oblasti bankovních produktů a pojmů a v oblasti finančního rodinného plánování. H1: Finanční gramotnost jako celek zůstává v průběhu let na stejné úrovni. První hypotéza byla dotazníkovým šetřením částečně vyvrácena. Finanční gramotnost stále není sice nijak oslňující, především v oblasti rodinných financí vidím ve vzdělání velké rezervy, ale můj průzkum ukázal, ţe pokud jde o finanční produkty, které respondenti běţně vyuţívají, tak o nich mají dobré informace a poměrně dobrou znalost respondenti prokázali i v pojmech týkající se finanční oblasti, kdy více jak 50% se v nich dobře orientuje. H2: Méně neţ polovina dotázaných si měsíčně kontroluje rodinné výdaje. Hypotéza číslo dvě byla potvrzena, kdy rodinné či osobní výdaje si měsíčně kontroluje jen 40% respondentů. H3: Více jak polovina respondentů si pravidelně sestavuje rozpočet. Hypotéza číslo tři byla také vyvrácena, kdyţ z dotazníkového výzkumu vyplynulo, ţe tuto činnost provozuje pouze necelých 43 % dotázaných. H4: Méně neţ polovině dotázaných se daří odkládat finance do doporučených dlouhodobých rezerv 95
Hypotéza číslo pět, ţe menší část respondentů má úspory ve výši minimálně 6 měsíčních příjmů, byla potvrzena. Má takto uloţeno rezervy pouze 29,2%. H5: Méně neţ polovina respondentů bude znát rozdíl mezi debetní a kreditní kartou Hypotéza číslo pět byla potvrzena, na tuto otázku dobře odpovědělo pouze 40 % dotázaných a orientovali se v těchto dvou pojmech hlavně lidé ve věku od 18 aţ do 50 let. H6: Méně neţ polovina dotázaných se orientuje ve finančních produktech bank. Hypotéza číslo šest byla dotazníkovým šetřením vyvrácena, v bankovních produktech má dobré povědomí více jak 50% respondentů. H7: Méně neţ polovina dotázaných bude rozumět pojmům z finanční oblasti. Hypotéza číslo sedm byla vyvrácena, protoţe více jak polovina respondentů takřka ve všech
otázkách
týkající
se
této
oblasti
odpověděla
správně,
coţ
potvrdilo
i jejich subjektivní pocity, které byly zkoumány v otázce číslo 11, kdy téměř 60 % respondentů uvedlo, ţe pojmům z finanční oblasti rozumí H8: Méně neţ polovina dotázaných má zájem se v oblasti finanční gramotnosti vzdělávat. Hypotéza číslo osm byla vyvrácena, protoţe většina respondentů by uvítala moţnost finančního vzdělávání formou krátkodobého kurzu, vyuţilo by takové nabídky 66,5 %. Z celkového počtu osmi hypotéz byly čtyři potvrzeny, byť ta první jen částečně, a čtyři vyvráceny. Kdyţ porovnám některé dílčí zkoumané oblastí mých výsledků průzkumu s výstupy z průzkumu z roku 2010 společnosti STEM/MARK, mohu konstatovat, ţe co se týče znalostí a vyuţívání finančních produktů, tak z odpovědí dotázaných v mém průzkumu vyplývá poměrně dobrá znalost o základních produktech, které vyuţívají (jako je běţný účet, termínovaný účet, leasing, a podobně), coţ odpovídá i výsledkům šetření z roku 2010. Na otázku, co znamená zkratka RPSN odpovědělo v roce 2010 správně pouze 17% dotázaných, kdeţto v mém průzkumu správnou odpověď vědělo celý 64% respondentů, coţ je vyšší znalost o 47%, tady vidím velký vědomostní posun a přičítám to především vzdělávacím pořadům v médiích, kde je tato problematika frekventována v souvislosti 96
s nebankovními úvěrovými firmami, které si běţně účtují za půjčku lichvářské úroky a poplatky s ní spojené. Co se týče oblasti rodinných financí, tam bohuţel k nějak výraznému vědomostnímu posunu nedošlo a ukazuje se tady staré české přísloví, ţe zvyk je ţelezná košile. Podle výzkumu
z roku
2010
si
rozpočet
tvořilo
pravidelně
45%
domácností
a svůj finanční plán aspoň měsíc dopředu jen 44% domácností. Můj výzkum tyto výsledky potvrdil, kdy z dotázaných si tvořilo rozpočet jen 43% pravidelně a své výdaje si pravidelně zaznamenává jen 40% respondentů, ve více jak 50% to byly ţeny. 75% dotázaných si snaţí tvořit finanční rezervu, coţ je sice o 15% více, neţ vyšlo ve výzkumu v roce 2010, ale rezervu pro případ ztráty zaměstnání, která je finančními odborníky doporučována ve výši šesti měsíčních příjmů, si tvoří jen 29% dotázaných. Z výzkumu v roce 2010 takto činilo 35% lidí. Závěrem lze konstatovat, ţe můj průzkum prokázal v oblasti finanční gramotnosti z oblasti bankovních produktů a pojmů výrazné zlepšení ve znalostech respondentů, ale znalosti a návyky v oblasti rodinných financí stagnují, lidé vedení rodinného účetnictví stále podceňují, čemuţ také odpovídá neutěšená situace v počtu předluţených domácností, návrhů na oddluţení a stoupající nárůst exekucí. Hlavní problém vidím v podcenění významu finančního plánování, které ukazuje rozumnou cestu dopředu, k cílům přiřazuje peníze, eliminuje rizika dostat rozpočet do deficitu a brání nezodpovědnému utrácení a ţití od výplaty k výplatě. Proto se ve své práci právě finančnímu plánování podrobně věnuji a ukazuji v zjednodušené formě jak na to i na modelovém příkladu. Vzdělávání v oblasti rodinných financí je velmi potřebné, zaměřit se především na ţeny, protoţe na jejich bedrech chod rodiny visí nejčastěji, a tímto směrem by se měla napřít pozornost organizací vzdělávací kursy v oblasti výuky finanční gramotnosti nabízející v rámci celoţivotního vzdělávání dospělé populace.
97
ZÁVĚR Pojem finanční gramotnost se v tisku objevuje velmi často, především v souvislosti, ţe to je něco, co naši české populaci chybí. Finanční gramotnost lze definovat jako soubor znalostí a dovedností, které jednotlivci umoţňují kompetentně se rozhodovat o výběru finančních produktů s vyuţitím všech dostupných informací a s přihlédnutím k rizikům a příleţitostem, které mu tyto produkty finančního trhu nabízejí. Problematika finanční gramotnosti poměrně dlouhou dobu byla na okraji zájmu společnosti, ale s rostoucí komplexností a mnoţstvím finančních nástrojů vyuţívaných stále širším okruhem veřejnosti získává nejen u nás, ale i po celém světě na stále větší důleţitosti. Kromě rostoucí sloţitosti finančních trhů stojí za zvýšeným zájmem o finanční gramotnost také změny v ţivotním stylu jednotlivců i společnosti, který je mnohem méně stabilní, neţ byl dříve. Úroveň finanční gramotnosti v České republice je nízká, ale házet chybu jen na nedovzdělanost občanů, potenciálních klientů finančních ústavů, by bylo krátkozraké. Vinu na tomto nepovzbudivém stavu nese i systém, který nás naučil, ţe se o vše postará stát. Toto platilo v maximální v míře v dobách před sametovou revolucí, ale na paternalistický přístup státu stále občané, především sociálně slabí a senioři, spoléhají. Dostatečná úroveň finanční gramotnosti není v zájmu pouze jednotlivců, ale i státu, finančních institucí a celého hospodářství. Proto v poslední době vznikla řada iniciativ, které se její rozvoj snaţí podporovat. Pokud finanční gramotnost občanů není na ţádoucí úrovni, můţe docházet při spravování osobních a rodinných financí ke zbytečným finančním ztrátám a narůstajícímu předluţování rodin i jednotlivců. To pak vede ke sniţování ţivotní úrovně a také ke zvýšenému vyuţívání sociálního systému, coţ enormně zatěţuje mandatorní výdaje státního rozpočtu. Stejně jako ostatní vyspělé společnosti, tak se i Česká republika čelí zadluţování svých občanů, zejména pak rychlosti, s kterou toto zadluţování narůstá. Jedna z moţností, jak zvýšit finanční gramotnost populace, je ekonomické a finanční vzdělávání. Nemělo by pak docházet k takovým případům, kdy si rodina vezme půjčku na dovolenou a přitom, je jasné, ţe se v jejich regionu bude zavírat továrna, na které jsou závislí oba ţivitelé rodiny. Blýská se však na lepší časy a stále více lidí si uvědomuje, ţe v dnešní době bez této dovednosti se neobejde, ţe je stejně důleţitá jak malá násobilka, čtení a psaní. Finančně gramotný člověk totiţ ví, jak v rodinném rozpočtu ušetřit tisíce třeba tím, ţe neţ uzavře smlouvu, nechá si vypracovat od několika subjektů, co prodávají stejný produkt, nabídku na stejnou věc a vybere si tu nejvýhodnější. Ţe to stojí čas? Ale čas jsou přece 98
peníze! Tento čas za nás ušetří kvalitní finanční poradce, ale bez znalosti finanční gramotnosti si toho kvalitního nejsme schopni vybrat. Finančně gramotný člověk ví, ţe nejlepším a nejhodnotnějším dárkem pro jeho děti je to, ţe je naučí hospodařit, jak správně pouţívat a šetřit peníze a tento „dárek“ ony pak budou oceňovat kaţdodenně po celý ţivot. Ví, ţe pokud je toto doma nenaučí uţ v dětství, v dospělosti si některé návyky osvojí jen těţko a metoda pokusu a omylu je nákladná. O tom by mohli mnohé povídat nešťastní senioři, kteří se dostali do dluhů jen proto, ţe z nich vytahovali své předluţené nezodpovědné a finančně negramotné
potomky.
Finančně
gramotný
člověk
nepodléhá
vábení
mazaného
a výřečného lichváře, maskovaného často v osobě rozšafného finančního zprostředkovatele pochybné úvěrové společnosti. Finančně gramotný člověk jen výjimečně naletí na triky různých podomních prodejců, protoţe jejich hru prohlédne a nenechá se „opít rohlíkem“. Za to jedinec negramotný a málo obezřetný naletí na trhu na kdejaký trik splátkových firem či investorům, co ho lákají na enormní bezpracné zisky za krátkou dobu, kdy na takzvaná “letadla“ uţ doplatil svoji naivitou a ztrátou všech vloţených peněz nejeden náš občan. Z orientačního srovnání chování spotřebitelů na finančním trhu, které je do určité míry odrazem jejich finanční gramotnosti, vyplynulo, ţe české domácnosti zatím nejsou tolik zvyklé vyuţívat veškeré moţnosti, které jim finanční trh nabízí. Sice se spotřebitelské chování české populace přiblíţilo spotřebitelům ve starých zemích Evropské unie, ale většinou se toto chování vztahuje na vyuţívání různých půjček a úvěrů. Málo si naši spotřebitelé berou příklad ze zajišťování rodin prostřednictvím krátkodobého a dlouhodobého spoření. Tato práce nejprve přiblíţila v teoretické rovině problém finanční gramotnosti, programy na zvyšování finanční gramotnosti jak na celosvětové, tak evropské i národní úrovni a věnovala se i hospodaření domácností i finančnímu plánování, tak potřebné znalosti, která českým domácnostem stále chybí. V praktické části pak byl zpracován dotazník zjišťující úroveň finanční gramotnosti oslovených respondentů. Jeho výsledkem je, ţe oslovení respondenti mají představu o pojmu finanční gramotnost, znají vyuţívané finanční produkty a také znají frekventované pojmy, o kterých se často mluví. Problém je pouze u pojmů, se kterými se běţně nesetkávají. Co se správnosti odpovědí týče, příliš se nemusí rozlišovat mezi sociálním statutem, mezi ţenami a muţi, ani vzděláním, protoţe pokud člověk nějaký produkt vyuţívá, nebo vyuţívat chce, informace si je schopen napříč výše uvedeným spektrem respondentů najít. Co se rodinných financí týče, tam z dotazníkového šetření vyplynul nejspíš největší prostor pro vzdělávání. Málo respondentů si vede takzvané rodinné účetnictví, které by plánovalo do vzdálenější budoucnosti, aby si byla rodina schopná vytvořit rezervy pro případ 99
krize. Právě na tento problém by se mělo ve větší míře neţ doposud zaměřovat finanční vzdělávání. Závěrem mohu konstatovat, ţe nejen vzdělávání školní mládeţe, ale i dospělá populace by uvítala moţnost finančního vzdělávání, které by zaplnilo mezery ve finanční oblasti, které dospělá populace pociťuje. Rozhodně by to bylo inspirativní i pro zaměstnavatele, kteří by mohli poskytovat finanční vzdělávání v rámci firemních výhod. Ale bez ohledu na šíři témat a teorií, by se nemělo jednat jen o vzdělávání formou naučení se pouček a pojmů, hlavním cílem výuky na všech stupních by mělo být naučit se v mnoţství informací orientovat, vybrat si pro sebe ty potřebné a zasadit je do vzájemných souvislostí a především se naučit ekonomicky myslet a do hry zapojit i ten obyčejný zdravý selský rozum, tak, aby své znalosti jak studenti, tak frekventanti různých kursů finanční gramotnosti, uměli pouţít v běţné praxi. Bylo by asi naivní očekávat, ţe finanční vzdělávání přinese méně potíţí na finančním trhu nebo odvrátí krize finančního systému, to jistě ne, ale potřeba finanční a ekonomické gramotnosti je v dnešním světě více neţ zřejmá a moderní člověk se uţ bez ní neobejde. Nynější doba čím dál více ţádá od občana zodpovědnost, aby vzal osud do svých rukou. Finanční gramotnost patří však mezi bazální občanské kompetence a stát si to uvědomuje a přijímá odpovědnost za jejich rozvoj podporou vzdělávacích programů a také přípravou a přijímáním kvalitnější legislativy na ochranu spotřebitele. Na tomto poli, jak i z mé práce vyplývá, se udělal za poslední roky ohromný kus práce, ale k usnutí na vavřínech stále není důvod.
100
SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY LITERATURA, MONOGRAFIE DVOŘÁKOVÁ, Z. a kol. Finanční vzdělávání pro střední školy: se sbírkou řešení a příkladů na CD. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2011, 312s. ISBN 978-80-7400-008-9 GRŮŇ, L. Peníze a právo. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009. 353s. ISBN 978-80-244-2337-1 KUBÁTOVÁ, H. Sociologie ţivotního způsobu. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2010. 272s. ISBN 978-80-247-1185-0 RIEGEL, K. Ekonomická psychologie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 247s. ISBN 978-80-247-1185-0 SYROVÝ, P. Novotný, M. Osobní a rodinné finance, 2. vyd. Praha: Grada Publishing, 2005. 176s. ISBN 978-80-247-1098-6 SYROVÝ, P. Tyl. T. Osobní finance, řízení financí pro kaţdého. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2011. 207s. ISBN 978-80-247-3813-0 ŠPATENKOVÁ, N. a kol. Krizová intervence pro praxi. 2. vyd. Praha: Grada Publishing, 2011. 195s. ISBN 978-80-247-3813-0 ŠTÝBR, D. a kol. Začínáme investovat a obchodovat na kapitálových trzích. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2011. 156s. ISBN 978-80-247-3648-8
101
PRÁVNÍ PŘEDPISY A DOKUMENTY Zákon číslo 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon číslo 40/2009 Sb., Trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon číslo 145/2010 Sb., O spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů Zákon číslo 182/2006 Sb., Insolvenční zákon neboli O úpadku a způsobu jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů Zákon číslo 120/2011 Sb., O exekuci – exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů Zákon číslo 6/1993 Sb., O České národní bance, ve znění pozdějších předpisů Zákon číslo 634/1992 Sb., O ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů Zákon číslo 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů Zákon číslo 96/1993 Sb., O stavebním spoření, ve znění pozdějších předpisů
OSTATNÍ ZDROJE INFORMACÍ Z INTERNETU www.mpsv.cz/ www.cmkos.cz www.cnb.cz/ www.spotrebitelskyudel.cz www.mesec.cz www.czso.cz www.konzument.cz www.pomocsdluhy.cz www.finmag.cz www.finexpert.e15.cz www.financnitisen.cz www.dluhy.obcanskeporadny.cz www.hypoindex.cz www.spotrebitele.info www.dolceta.eu www.finance.cz
102
SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek č. 1 Sloţky finanční gramotnosti Obrázek č. 2 Výzkum agentury STEM Obrázek č. 3 Výpočet volného cash flow Obrázek č. 4 Schéma finančního plánu Obrázek č. 5 Křivka ţivotního cyklu klienta Obrázek č. 6 Procentní rozdělení respondentů Obrázek č. 7 Věkové rozloţení respondentů Obrázek č. 8 Věkové kategorie ţeny, muţi Obrázek č. 9 Struktura podle sociálního statusu Obrázek č. 10 Struktura podle sociálního statusu – ţeny, muţi Obrázek č. 11 Nejvyšší dosaţené vzdělání Obrázek č. 12 Dosaţené vzdělání – ţeny, muţi Obrázek č. 13 Struktura respondentů podle příjmů Obrázek č. 14 Příjmy – ţeny, muţi Obrázek č. 15 Co je finanční gramotnost Obrázek č. 16 Co je finanční gramotnost – rozdělení podle věku Obrázek č. 17 Hodnocení vlastní finanční gramotnosti Obrázek č. 18 Hodnocení vlastní finanční gramotnosti – rozdělení podle věku Obrázek č. 19 Ohodnocení vlastních schopností Obrázek č. 20 Orientace v nabídce bankovních produktů Obrázek č. 21 Vyuţívání jednotlivých bankovních produktů Obrázek č. 22 Rozumíte pojmům z finanční oblasti Obrázek č. 23 Rozdíl mezi kreditní a debetní kartou Obrázek č. 24 Údaj vyjadřující cenu půjčky Obrázek č. 25 Co je to jistina Obrázek č. 26 Výhoda koupě na úvěr před leasingem Obrázek č. 27 Co je termínovaný účet Obrázek č. 28 Jaká instituce má na starosti kontrolu a dohled nad bankami Obrázek č. 29 Co je to anuita Obrázek č. 30 Co je úrok při poskytnutí úvěru z hlediska dluţníka Obrázek č. 31 Údaje bankovního spojení Obrázek č. 32 Co je to konsolidace dluhu 103
Obrázek č. 33 Tvorba rezerv Obrázek č. 34 Výše úspor Obrázek č. 35 Řešení finanční tísně Obrázek č. 36 Absolvovali jste jiţ nějaký typ finančního v zdělávání Obrázek č. 37 Vyuţili byste moţnosti finančního vzdělávání formou krátkodobého kurzu Obrázek č. 38 Pokud by takový kurz nabízel zaměstnavatel, uvítali byste tuto moţnost
SEZNAM GRAFŮ Graf č. 1 Počet důchodů s exekuční sráţkou Graf č. 2 Vývoj počtu nařízených exekucí
SEZNAM TABULEK Tabulka č. 1 Pravidelné výdaje Tabulka č. 2 Tvorba rezerv Tabulka č. 3 Finanční gramotnost odpovědi podle věku Tabulka č. 4 Tvorba rodinného, osobního rozpočtu
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 Vzor dotazníku Příloha č. 2 Schematické znázornění oddluţení
104
PŘÍLOHY Příloha č. 1 Vzor dotazníku
Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o vyplnění tohoto dotazníku, který je zaměřen na zjišťování úrovně finanční gramotnosti obyvatel České republiky. Mohu Vás ujistit, že dotazník je zcela anonymní a bude použit pouze k vytvoření praktické části mé diplomové práce. Předem bych Vám chtěla velmi poděkovat za Váš čas, který jste věnovali na vyplnění tohoto dotazníku.
I. část 1. Pohlaví Muţ / Ţena
2. Věk 15 – 18 18 – 30 30 – 50 50 – 65 65 a více
3. Jaký je Váš sociální status? student zaměstnanec nezaměstnaný podnikatel, ţivnostník jiný status
105
4. Nejvyšší dosaţené vzdělání základní škola vyučení bez maturity středoškolské s maturitou vyšší odborné vysokoškolské – Bc. vysokoškolské
5. Vás měsíční příjem 0 – 10 000 Kč 10 001 – 20 000 Kč 20 001 – 30 000 Kč 30 001 – 40 000 Kč 40 001 – 50 000 Kč
II. část 6. Co je podle Vás finanční gramotnost napište odpověď vlastními slovy
7. Jak byste ohodnotil/a svou vlastní finanční gramotnost a schopnost orientovat se na finančním trhu? zvolte jednu z nabízených odpovědí rozumím všemu občas si musím něco dohledat, poradit se občas mám i velké problémy všemu porozumět je mi to jedno, na finančním trhu se nijak nepohybuji je to na mne moc sloţité, proto mám vlastního finančního poradce
106
8. Jak jste spokojeni se svou finanční gramotností? výborný chvalitebný dobrý dostatečný nedostatečný
9. Orientujete se v nabídce bankovních produktů? ano/ ne/ nevím
10. Jaké z uvedených produktů vyuţíváte zvolte alespoň jednu možnost spotřebitelský úvěr nebankovní půjčky (Cetelm, Cofidis, Provident a jííné) leasing stavební spoření hypoteční úvěr ţivotní pojištění penzijní připojištění neţivotní pojištění běţný účet spořící účet podílové fondy investiční nástroje (futures, swapy, dluhopisy) ţádný
11. Rozumíte pojmům z finanční oblasti? ano/ ne/ nevím
107
12. Jaký je rozdíl mezi kreditní a debetní kartou? debetní karta je splátkovou kartou a kreditní karta je k běţnému účtu kreditní karta se neváţe k účtu a jde o typ úvěru, zatímco debetní karta je k běţnému účtu a lze přes ni také čerpat úvěr u debetní karty stačí při platbě podpis, u kreditní musíte zadávat PIN kód ţádný rozdíl mezi nimi není nevím
13. Jaký údaj nejlépe ukazuje, kolik bude půjčka opravdu stát? úroková sazba poměr úroků k předpokládané inflaci RPSN jistina + poplatky
14. Co je to jistina? částka, ze které se počítá úrok, jde o dosud nesplacenou část dluhu pevně stanovené platby ve shodné výši a ve stanovených termínech část ceny zboţí pořizovaného na splátky, kterou klient hradí předem v hotovosti nevím
15. V čem spočívá výhoda koupě na úvěr před leasingem? leasing je draţší neţ úvěr u úvěru se kupující stává vlastníkem věci okamţitě a u leasingu aţ po splacení úrok z úvěru si mohu odečíst z daní, to u leasingu nejde nevím
108
16. Co je termínovaný účet? účet, kam mohu uloţit peníze jen ve vybrané dny účet, jehoţ úročení se mění během roku, podle jasně daných termínů. Termíny jsou vypisovány rok dopředu účet, ze kterého mohu hotovost vybrat jen v určitém termínu, tedy po uplynutí předem dohodnutého období nevím
17. Jaká instituce má na starosti kontrolu a dohled nad bankami? Ministerstvo financí Česká bankovní asociace Česká národní banka nikdo není touto činností pověřen
18. Co je to anuita? výše úroků výše splátek jistiny bez úroků stejná výše pravidelné splátky úvěru (zahrnuje úrok i úmor/jistinu) nevím
19. Co je úrok při poskytnutí úvěru z hlediska dluţníka? poplatek bance za zpracování úvěrové smlouvy cena za zajištění a pouţití cizích peněz navýšení ceny zboţí, protoţe je nakupováno přes úvěr nevím
109
20. Bankovní spojení klienta tvoří údaje číslo napsané na kreditní kartě kontaktní adresy a telefonní čísla klientů banky předčíslí účtu, číslo účtu a za lomítkem identifikace banky nevím
21. Co je to konsolidace dluhu? osobní bankrot a následné oddluţení podle insolventního zákona převod dluhů do konsolidační agentury, prostřednictvím které dojde k jejich splacení ze státních prostředků sloučení více nesplacených dluhů do jednoho s cílem sníţit finanční zatíţení, ušetřit na poplatcích za vedení více úvěrů, případně rozloţit splátky na delší nebo kratší dobu nevím
III. část 22. Tvoříte si rodinný či osobní rozpočet? ano, pravidelně ano, ale nepravidelně připadá mi to zbytečné ne, protoţe nechci ne, protoţe nevím jak na to
23. Zaznamenáváte si písemně své měsíční výdaje? ano / ne
24. Tvoříte si rezervy? Ano, pravidelně Někdy ano, pokud je z čeho Spíše ne, není z čeho Ne, nikdy 110
25. V jaké výši se pohybují Vaše úspory? více neţ Váš roční příjem více neţ Váš půlroční příjem a méně neţ Váš roční příjem více neţ Váš čtvrtletní příjem a méně neţ Váš půlroční příjem více neţ váš měsíční příjem a méně neţ váš čtvrtletní příjem méně neţ váš měsíční příjem nemám vůbec ţádné úspory
26. Jak byste řešil/a případnou finanční tíseň? zvolte jednu z nabízených odpovědí dočasným uskromněním dočasnou brigádou, vedlejším pracovním poměrem půjčkou od přátel, známých nebankovní půjčkou půjčkou od finančního ústavu jiným způsobem
27. Absolvovali jste jiţ nějaký typ finančního v zdělávání? ano / ne
28. Vyuţili byste moţnost finančního vzdělávání formou krátkodobého kurzu? ano / ne / nevím
29. Pokud by takový kurz nabízel zaměstnavatel, uvítali byste tuto moţnost? ano / ne / nevím
30. Myslíte si, ţe má smysl finančně vzdělávat ţáky na ZŠ? napište krátkou odpověď se zdůvodněním
111
Příloha č. 2 Grafické znázornění způsobů řešení úpadku
112
