Masarykova univerzita v Brně Filozofická fakulta Historický ústav
SMÍRČÍ KŘÍŽE Bakalářská diplomová práce
Michal Kozar
Vedoucí diplomové práce: Mgr. Tomáš Malý, Ph.D.
Brno 2009
Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracoval samostatně a uvedl všechnu použitou literaturu a prameny.
V Ostravě dne 4. 4. 2009
………………………… Michal Kozar
Rád bych poděkoval vedoucímu diplomové práce panu Mgr. Tomáši Malému, Ph.D. za cenné podněty, rady a připomínky při vedení mé práce. Současně děkuji za neocenitelnou pomoc panu Jaroslavovi Vítovi, tajemníkovi Společnosti pro výzkum kamenných křížů při Městském muzeu v Aši, panu PhDr. Zdeňkovi Házovi, Dr. a panu PhDr. Karlovi Müllerovi, řediteli Zemského archivu v Opavě, kteří mi poskytovali odborné konzultace.
OBSAH 1 ÚVOD
5
2 KAMENNÉ KŘÍŽE
8
2.1 Obecná charakteristika kamenných křížů
8
2.2 Vývoj bádání o původu a významu kamenných křížů
9
2.3 Datování kamenných křížů
10
2.4 Teorie vzniku kamenných křížů
11
2.5 Druhy křížových objektů podle tvaru
14
2.6 Typy křížů
15
2.7 Výskyt kamenných křížů na území České republiky
16
2.7.1 Rozmístění jednotlivých druhů kamenných křížů
3 KAMENNÉ KŘÍŽE A PRÁVO
17
20
3.1 Smírčí kříže a středověké trestní právo
20
3.2 Smírčí smlouvy
25
3.2.1 Ukázky smírčích smluv
4 DOKUMENTACE VLASTNÍCH PŘÍSPĚVKŮ
26
30
4.1 Kamenný kříž v Podhradí (okres Zlín)
30
4.2 Kamenný kříž v Kostelanech (okres Kroměříž)
33
4.3 Křížový kámen v Šardicích (okres Hodonín)
35
4.4 Kamenný kříž v Kroměříži (okres Kroměříž)
37
5 ZÁVĚR
40
SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ A LITERATURY
41
SEZNAM OBRÁZKŮ A FOTOGRAFIÍ V TEXTU
43
SEZNAM PŘÍLOH
44
PŘÍLOHY
45
4
1 ÚVOD V přírodě nalezneme velké množství drobných kamenných památek. Z rozsáhlého počtu jsou velmi specifické a mnohdy opomenuté tzv. Smírčí kříže. Jsou různě staré, různě utvářené, některé z nich pečlivě opracované, jiné nahrubo otesané. Můžeme je spatřit tu a tam na nenápadných místech, tyčící se v krajině nebo až po ramena zapadlé do hlíny, vyvrácené či ležící na zemi, zasazené do zdí. Každý smírčí kříž je jiný, liší se tvary, nápisy či znaky, kterými bývají často opatřeny. Mnohdy jsou tyto kamenné kříže nejstarší památky v obcích. Bakalářská diplomová práce si dává za cíl upřesnit v tabulkách a mapkách aktuální stav výskytu rozmístění kamenných křížů na území České republiky. Dalším cílem je pomocí přepisů a rozborů konkrétních smírčích smluv nastínit zajímavé obyčeje středověkého trestního práva. Mimo to bych chtěl na příkladech několika mnou zaevidovaných objektů přiblížit historické souvislosti se samotným postavením těchto křížů. Téma smírčích křížů je velmi obsáhlé. Abychom mohli pochopit problematiku kamenných monolitů, jsou v práci uvedeny základní informace, jako jsou například druhy, typy, teorie jejich vzniku a rozmístění v terénu. Nemohou být také opomenuty souvislosti smírčích křížů se středověkým trestním právem. Kamenné kříže, o kterých se zmiňuji podrobněji v další části práce, jsou ukázkou několika vybraných objektů na Moravě, které se mi podařilo zdokumentovat a následně poslat do centrální evidence Společnosti pro výzkum kamenných křížů. Po zaregistrování byl nález opatřen pořadovým číslem objektu a zařazen do Rejstříku evidenčních karet kamenných objektů v archivu muzea Aš. U jednotlivých položek, které v práci uvádím, jsou shromážděny veškeré dosud známé informace. Na těchto příkladech bych chtěl poukázat na souvislosti jejich vzniku, druhové a typové zařazení křížů a také na osudy těchto památek, jako jsou změny stanovišť, tvaru a stavu nápisů. Volba tématu bakalářské práce: „Smírčí kříže“ nebyla náhodná. Od roku 1996 jsem externím členem Společnosti pro výzkum kamenných křížů při muzeu v Aši, která zde byla založena v roce v 1984. Společnost sdružuje zájemce z řad odborné i laické veřejnosti o historickou a přírodní vlastivědu. Od počátku bylo hlavním cílem vybudovat v Muzeu Aš celorepublikovou evidenci monolitických křížů.1 Později Společnost rozšířila okruh své
1
V centrální evidenci jsou uloženy jednotlivé Evidenční karty kamenných objektů. Evidenční karty slouží pro veškeré záznamy potřebných údajů o památce a zároveň pro zaznamenávání z průběžných revizí. Značí se zde i změny stavu památky.
5
činnosti o hraniční kameny a ostatní drobné památky v přírodě. Tyto památky jsou dosud na okraji zájmu památkové péče. Centrální evidence, spravovaná Společností v současné době obsahuje - 4 400 položek drobných památek, 1 021 položek hraničních kamenů, 252 položek kamenných křížů v cizině a 2 434 položek tuzemských kamenných křížů. Tyto počty se díky novým nálezům a také případným ztrátám neustále mění. V minulých letech byla v Muzeu Aš vybudována rozsáhlá specializovaná knihovna o 1 805 titulech. Společnost je mezinárodní, proto se zde nacházejí také německé, slovenské nebo polské publikace. Základní idea Společnosti je především směřována k péči o dědictví drobných kamenných památek. Mezi ně patří kromě kamenných křížů také hraniční kameny, stará a výtvarně cenná boží muka, pranýře i kameny s pozoruhodnými petroglyfy. Péče nespočívá jen v evidenci ve vlastním archívu, ale také v kontrole stanovišť již evidovaných památek a zejména v stálém a překvapujícím objevování nových objektů. Zájem o bádání a objevování kamenných křížů byl u většiny členů Společnosti vzbuzen právě jejich vlastními nálezy. V současné době členové Společnosti aktivně vyhledávají ztracené a nejvíce ohrožené monolitické kříže, obecně zvané smírčí kříže, které restaurují a vracejí zpátky do krajiny. Svoje poznatky literárně zpracovávají a vhodným způsobem propagují. Výsledky své práce členové publikují v článcích
a knížkách,
popularizují na výstavách, muzejních expozicích a přednáškách.2 Vlastním nákladem vydala Společnost pro výzkum kamenných křížů v roce 1990 sborník přednášek přednesených na pravidelných ročních setkáních. K 15. a 20. výročí Společnosti byly vydány sborníky z prací členů a příznivců. Od dvacátého jubilea je sborník vydáván každoročně. Kolektivním dílem je také katalog již dvakrát vydaný prostřednictvím nakladatelství Argo v knižní podobě: Kamenné kříže Čech a Moravy. Muzeum Aš ve spolupráci s dalšími členy Společnosti a s pracovníky Památkového ústavu středních Čech a Karlovarska připravují zapsání středočeských a karlovarských kamenných křížů do Státního seznamu nemovitých památek. Pracovníci muzea vyřizují písemně dotazy týkající se umístění, oprav, přemístění a pověstí o kamenných křížích, odesílají
2
V roce 1992 vydalo nakladatelství Československý spisovatel povídkovou knihu Smírčí kameny a o dva roky později vyšla v nakladatelství Melantrich podobná kniha Kameny pokání. Autor, známý sochař Vladimír Preclík, vzbudil poutavou formou zájem o tyto záhadné památky u mnoha čtenářů. Populární herci pražských divadel Rudolf Hrušínský, Josef Kemr, Jan Vinklář aj. poté dokonce převyprávěli několik příběhů z Preclíkových knih na CD.
6
průběžně zájemcům výpisy z literatury, spolupracují s redakcemi celostátního i regionálního tisku.3 Při shromažďování materiálu pro svou bakalářskou diplomovou práci jsem převážně čerpal z archivu ašského muzea, literatury vydané Společností pro výzkum kamenných křížů a také z vlastních poznatků při samotné dokumentaci křížů. Navštívil jsem i jiné archivy, abych vyhledal originály smírčích smluv a další zajímavé prameny vztahující se k historickým událostem kolem konkrétně uvedených kamenných křížů.
3
Stejně tak pan Wojtucki v Polsku a prof. Azzola v Německu.
7
2 KAMENNÉ KŘÍŽE4
2.1 Obecná charakteristika kamenných křížů Kamenné kříže patří mezi zajímavé drobné památky, které dodnes skrývají řadu tajemství. U nás je většinou nazýváme smírčími kříži, i když je zřejmé, že ne všechny kamenné kříže plnily funkci smírčí. Název lze respektovat, jelikož se předpokládá, že více křížů mělo být smírčími, ale bohužel se k nim zatím nedohledaly smírčí smlouvy. V některých případech k nim ani nebyla smírčí smlouva nikdy sepsána. Přesto i tyto kříže mají funkci pamětní ve smyslu usmíření. Obecně tedy používáme, pro všechny jednotlivé druhy, jak název smírčí kříže, tak i název kamenné kříže. Tyto památky jsou zhotoveny z jednoho kusu kamene, opracovaného obvykle do tvaru kříže, křížového kola nebo kvádru. Jejich ztvárnění vypovídá o rozdílné řemeslné dovednosti tvůrců. Kámen byl oblíbeným materiálem našich předků pro jeho pevnost a stálost. Jeho pomocí se podařilo zachytit spáchaný zločin, bolest, necitelnost a předat tak poselství dalším generacím. Necelá polovina počtu smírčích křížů na našem území nese vysekaný obrazec kříže, nářadí, zbraně, někdy i letopočet nebo text. Obrazce nářadí, snad souvisí s profesí člověka, který vstoupil do události, jež se smírčího kříže týkala, a zbraně zřejmě symbolizují vražedný nástroj. Letopočty a nápisy se u nás vyskytují jen v češtině a němčině. Latinský nápis dosud nalezen nebyl. Obsahem textů je poručení duše zabitého Bohu nebo krátký popis události související s křížem. Důvody vzniku a umístění kamenných křížů souvisí s vlivem křesťanství. Jejich smírčí význam je především spojen s povědomím potřeby budování památníků zemřelým. Od 12. století se objevuje zvyk vztyčování nízkých, hrubě sekaných kamenných křížů nebo kamenných kvádrů se znakem kříže. Od 14. století se tento zvyk ustálil a od konce 16. století bylo zvykem na kříž vysekat také text. Od tohoto století byl postupně prosazován Koldínův 4
Následující druhá kapitola vychází až na výjimky z publikací - Kolektiv autorů: Kamenné kříže Čech a Moravy. 1. vydání. Praha 1997. Kamenné kříže Čech a Moravy. 2. vydání. Praha 2001. Kamenné kříže Čech a Moravy. Katalog dodatků. Cheb 2007. Nečasová, E.: Křížové kameny a kamenné kříže okresu Blansko. Blansko 1999. Vít, J.: Smírčí kříže – současný stav poznání. Zprávy památkové péče, 54/1994, č. 5, s. 161-165.
8
zákoník z roku 1579, který sjednotil městská práva a ukládal za vraždy jiné tresty. Byl plně prosazen až začátkem 17. století a od té doby se postavené kříže již nepovažují za smírčí. Tyto drobné památky jsou rozsety nejen po celé Evropě, ale také je nalezneme všude tam, kde zasahoval civilizační vliv evropské kultury. Nejvyšší počet se nachází především v Německu, Rakousku a Polsku. Velkým množstvím smírčích křížů se však mohou pochlubit i některé, převážně příhraniční oblasti České republiky. Mnohé smírčí kříže byly zničeny při stavbě silnic a při dalších úpravách krajiny. Vzhledem k těmto častým ztrátám se od konce 19. století tyto památky přesouvaly na méně ohrožená místa, například ke kostelům, hřbitovním zdím, za příkopy silnic nebo do zdí opravovaných historických staveb. Od počátku 20. století se svozy konaly již plánovitě a začínaly se i odborně dokumentovat. Kamenné kříže ovlivnily i některé praktické stránky života společnosti. V některých případech jich bylo využito k vyznačení či stanovení průběhu hranic pozemků. Mnohdy se staly orientačními body a případně měly vliv i na vznik místního jména.
2.2 Vývoj bádání o původu a významu kamenných křížů Dlouhá staletí věděli o existenci těchto památek jen lidé z blízkého okolí. Lidově se jim říkalo baby, švédské kříže nebo také cyrilometodějské kříže.5 První projevy badatelského zájmu se u nás objevují v literatuře kolem poloviny 19. století v souvislosti s právě vznikajícími muzejními a vlastivědnými spolky. Od roku 1892 je publikován časopis Český lid, do kterého se k tématice kamenných křížů vyjadřovali například J. Král, J. Š. Baar nebo J. Brož. Zmínky o kamenných křížích se na našem území objevují koncem 19. století v řadě německy psaných časopisů.6 Objevují se rovněž první soupisy kamenných křížů, které autor těchto četných příspěvků Franz Wilhelm dostal do povědomí veřejnosti. Wilhelm soustředil za svůj život popisy několika set kamenných křížů. Jako první výrazně upozornil v roce 1900 na vazbu mezi kamennými kříži a smírčími smlouvami, jež se koncem středověku uzavíraly mezi rodinami oběti a vrahem v zájmu dosažení smíru a hmotného vyrovnání.7 Do této doby 5
Název baby byl odvozen podle připomínajícího tvaru. Švédské kříže se jim říkalo podle časté verze, že se jedná o hrob švédského vojáka z doby třicetileté války. Cyrilometodějskými kříži se velmi často nazývaly pro spojení s Cyrilometodějskou tradicí. 6 Mittheilungen der Nordböhmischen Exkursions Club (1895), Unser Egerland (1897), Zeitung für Österreichische Volkskunde (1897). 7 Wilhelm, F.: Kreuzsteine – Urkunde in Egerland. Unser Egerland, 4/1900, s. 49-52.
9
častým a nikdy nekončícím tématem byly pro skupinky nadšenců také diskuse o jejich původu, stáří a funkci. Nejprve byly považovány za nedotknutelné hraniční mezníky, ale postupně převládal smírčí význam. Roku 1940 vyšla v českých zemích první souborná kniha, ve které německý badatel Walter von Dreyhausen na základě své práce publikoval katalog8 a shrnul teorie o původu těchto památek. Na Moravě byly kamenné kříže pod vlivem cyrilometodějského milénia dávány do souvislosti s cyrilometodějskou misií. Tuto teorii formuloval v roce 1884 jeden ze zakladatelů Vlastivědného muzejního spolku v Olomouci Jan Havelka, a to i přes mnohé pochybnosti jeho současníků.
Havelkova teorie byla dále rozšiřována i po jeho smrti Františkem
Přikrylem v první polovině 20 století a v obecném povědomí obyvatel zůstala dodnes. V poválečném Československu publikační činnost o tyto památky utichla. Hlavní důvod byl pro církevní motivaci a z podobného důvodu byla také jejich údržba a ochrana zanedbána. Spousta jich byla zničena právě v tomto období. Přesto v této smutné době vznikla počátkem 80. let 20. století skupina zájemců o tyto památky, kteří začali vyhledávat kontakty mezi sebou. Roku 1984 založili Společnost pro výzkum kamenných křížů při městském muzeu v Aši. Cílem jejich práce je centrální evidence a ochrana existujících kamenných křížů a jim příbuzných památek. Od počátku devadesátých let do současnosti vydala tato společnost řadu publikací k problematice smírčích křížů včetně katalogu.
2.3 Datování kamenných křížů Při určování stáří kamenných křížů musíme vycházet z toho, že jsou pozůstatkem smírčího práva, které bylo na našem území rozšířeno přibližně ve 14. - 16. století. Listinný materiál, který je spolehlivě datován, se vztahuje jen na několik málo křížů. Často nepomůže ani vyrytý letopočet či nápis. Jsou známy případy, kdy údaje byly k danému objektu vysekány později. Stávalo se to v důsledku jiné tragické události, která se stala v blízkém okolí kamenného kříže nebo u příležitosti určité, pro danou oblast významné události. Proto by se
8
Dodnes základní dílo, ve kterém Dreyhausen (1913-1990) soustředil všechny dosavadní poznatky o kamenných křížích a uspořádal je do katalogu o 499 položkách. Vycházel z prací zejména německých autorů, proto je území Sudet zpracováno úplněji než vnitřní území Čech. Dreyhausen, W.: Die Alten Steinkreuze in Böhmen und Sudetengau. Reichenberg-Leipzig 1940.
10
měly nápisy odborně prozkoumat a zařadit do příslušného století například podle typu písma. Obecně platí, že nápisy na kamenných křížích se ve větší míře objevují až v 16. století. Při dataci smírčích křížů mnohdy pomůže vyobrazení zbraní a nástrojů na některých objektech. Zbraně a nástroje lze v řadě případů přiřadit do století, ve kterých se převážně používaly. Toto vodítko patří k nejspolehlivějším, bohužel se však tyto vyobrazení neobjevují ani na čtvrtině nám známých objektů. Spolehlivě lze rozlišit meče silné a štíhlé, kord, palaš a šavli nebo také typy střelných zbraní. Například koncem 14. století došlo k přechodu od krátkých silných mečů k mečům delším a štíhlým, po roce 1600 se objevují hojněji krátké jezdecké pistole. Důvody vysekání nářadí do kamene jsou známy dva. První zdůvodnění odhaluje profesi zabitého člověka (jeho cechovní znak). Druhý důvod pro vyobrazení nářadí by mohl být takový, že nářadí bylo použito jako vražedný nástroj. Nápisy a vyobrazení na smírčích křížích se odborně nazývají petroglyfy.9 Nejdetailněji vypracované
petroglyfy
spadají do období baroka. Pro rozmanitost lidí z různých oblastí, kteří se na výrobě kamenných křížů podíleli, se dá jen ztěží určit stáří křížů podle tvaru. Předpokládá se, že starší kamenné kříže jsou pravoúhle opracované, latinského typu a robustnější. Mladší kamenné kříže bývají řeckého, případně maltézského typu a jsou menších rozměrů. Každý pokus o datování musí být pečlivě prověřen a musí být v relaci s dalšími poznatky.
2.4 Teorie vzniku kamenných křížů V dostupné literatuře je uvedeno mnoho teorií o vzniku kamenných křížů. Řada těchto teorií byla vytvořena v minulosti na základě individuálního přístupu. U některých byla potvrzena jejich pravdivost a některé teorie jsou stále nepotvrzené nebo je jejich hodnověrnost zpochybněna. Určité znaky mají u mnohých křížů více výkladů, někdy stěží prokazatelných.
9
Podrobně se jimi zabývá německý badatel Friedrich Azzola, který je dlouholetý spolupracovník Společnosti pro výzkum kamenných křížů - Azzola, F.: Kleindenkmale als Quellen ikonographischer Forschung auf dem Gebiet der historischen Handwerkszeichen. Das Kleindenkmal, 8/1984, č.1, s. 14-33.
11
Kult znamení smrti neboli pamětní význam - takzvané pamětní kameny se objevují jako symboly tragických událostí. Tyto kameny byly často postaveny příbuznými oběti. Každý, kdo se u kříže zastavil, se měl pomodlit za duši zemřelého a vzpomenout na jeho nešťastný odchod z tohoto světa. V dějinách křesťanství se stal kříž symbolem Kristovy smrti a v náboženské teorii získal mnohoznačný význam. Vysvětlení původu křížů jako kultu smrti je proto zcela obecně aplikovatelné a většinou přijatelné u každého konkrétního objektu, jehož původ není jinak prokazatelný. Většina křížů je nepochybně pořízena s pamětním posláním jako připomínka smrti - včetně křížů smírčích. Pamětní kříže, vytvořené v tradici výtvarného pojetí, jsou někdy také nositeli zápisu nebo symbolu nešťastné události.
Smírčí význam - smírčí kříž je pojem související s trestním právem ve středověku a raném novověku. Patří mezi jednu z prokazatelných teorií. Byla-li tehdy spáchána vražda nebo jiný násilný trestný čin, mohlo dojít za určitých okolností k uzavření smírčí smlouvy mezi pachatelem a mezi příbuznými oběti. Obě strany se dohodly na odškodnění, pachatel se obvykle zavázal zaplatit určitou sumu. Současně musel svou vinu přiznat a prosit za odpuštění. Zhotovení a postavení smírčího kamene bylo pak projevem jeho kajícnosti, což v některých případech i smírčí smlouva ukládala. Smírčí původ kamenných křížů je jednou z dostatečně prokazatelných teorií. Hraniční znamení - funkce kamenných křížů jako hraničních znamení je prokázána prostřednictvím pramenných dokladů. Typické hraniční kameny bývají ze dvou i více stran označovány nápisy (iniciálami či celým jménem panství, popř. textem s letopočtem). Na první pohled je patrné, že jde o hranečník. Používali je především bohatí majitelé k vytýčení svého území. Tím se usnadnila orientace po pozemcích. Církevní i jiné majetky mohly být označeny mezníky v podobě kamenů s reliéfy křížů. Znamení kříže na opracovaných i neopracovaných mezních kamenech je prokazatelným hraničním symbolem. Jsou známy desítky příkladů z dobových popisů hranic a map včetně popisů kamenů zhotovených pro vymezení hraniční linie. Jednotnost použití symboliky, předpokládaná na těchto hraničních kamenech, není bohužel prokázána dostatečným počtem dochovaných mezních kamenů. Většina těch, u kterých se dá hraniční funkce předpokládat, nestojí již často na původním místě.
12
Misijní původ - souvisí u nás především s působením věrozvěstů Cyrila a Metoděje v 9. století na našem území. Spojení kamenného kříže s cyrilometodějskou tradicí se objevuje v 19. století u příležitosti výročí tisíce let od příchodu soluňských bratří Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. Tato teorie má ve vědeckých kruzích řadu odpůrců, jednoznačně se nepodařilo ji prokázat či vyvrátit. Kamenné kříže podobného tvaru jako u nás, ale s nepopiratelným misijním původem se objevují v Irsku a Norsku.
Projevy germánské symboliky - kameny, kde vedle kříže je vyobrazen sluneční kruh, typický pro pohanskou germánskou symboliku.10 Byly chápány jako doklad původního germánského osídlení. Tato teorie mohla vést k nacionálně laděným spekulacím dokladování původního osídlení určitých krajů či zemí, v dobové souvislosti především Sudet. Tato kultovní symbolika na kamenech je u nás zastoupena poměrně nepočetně. K teorii založené na této symbolice, je někdy přiřazována i teorie o švédských křížích. Konkrétní objekty takto pojmenované se nepodobají švédským pamětním stélám, které mají formu křížových kamenů a zpravidla jsou opatřeny nápisem o smrti člověka. Na našem území se pojmenování švédských křížů vztahuje pravděpodobně k hrůzám třicetileté války, jež jsou často spojovány se Švédy.
Znamení u cest - jedná se o kameny umístěné blízko u cest, do kterých byla vysekána určitá znamení. Sloužily jako výstražná či dopravní znamení na obchodních cestách, kde byl velký provoz. Kameny varovaly např. před nebezpečnou zatáčkou, mokřinou nebo prudkým klesáním. Další ze zajímavých názorů je, že v případě kruhových křížových kamenů se jedná o upozornění na povinnost zaplacení celních či mýtných poplatků.
10
kruhové stély
13
2.5 Druhy křížových objektů podle tvaru Na základě dosud publikovaných prací můžeme zjednodušeně naznačit tyto druhy křížových objektů:
KAMENNÝ KŘÍŽ
KŘÍŽOVÝ KÁMEN
KRUHOVÁ STÉLA
Obr. 1 Druhy křížových objektů
Kamenné kříže - jsou monolity ve tvaru kříže, které mohou mít vysekané petroglyfy (znaky) zbraní, nástrojů, datum či text. Ve výjimečných případech dosahují až kolem 2 m výšky.11 Některé kamenné kříže plní funkci smírčí.
Křížové kameny - liší se od kamenných křížů tím, že kříž je vysekán do kamenné desky. Kříž musí být dominantním znakem. Pokud tomu tak není, jedná se o náhrobní kámen. Křížové kameny nejsou spojovány se smírčí teorií, ale s pietní vzpomínkou na nebožtíka.
Kruhové stély - mají charakteristický diskový tvar hlavic. Kříž je vysekán do kruhového pozadí. Kruhové stély byly zřejmě stavěny pod vlivem cisterciáků z Francie, kteří působili v Oseku a Plasech. Podle jiné teorie mohly sloužit před hranicemi měst jako upozornění, že se bude platit clo. Z tohoto důvodu se jim také někdy říká celní kola.
11
Nejvyšší kamenný kříž v České republice se nachází v Moravské Třebové (okres Svitavy, ev. č. 0675). Dosahuje výšky 203 cm.
14
2.6 Typy křížů Na rozdíl od druhů křížových objektů, které máme jen tři, je v typech křížů větší rozmanitost. Tvar kříže se během dlouhých staletí měnil. Změny byly zaznamenány hlavně v uměleckém slova smyslu. Nejstarší dochované kříže nejsou tak umělecky zdařilé, jako ty z pozdějších dob. Typ kříže ovlivňoval především umělecký sloh daného období a rovněž nemalou míru na jeho vzhledu měl také vliv okolních zemí. Nejstarší kamenné kříže jsou podle dosavadních poznatků vysoké kříže latinského typu. Později byly vytvářeny menší kříže řecké a jejich tvar se rozvíjel do mnoha forem.
LATINSKÝ
MALTÉZSKÝ
HVĚZDOVÝ
ŘECKÝ
KLÍNOVÝ
TEMPLÁŘSKÝ
KELTSKÝ
PRAVOSLAVNÝ
SVATOONDŘEJSKÝ
SVATOPETRSKÝ
GOLGOTSKÝ
Obr. 2 Nejznámější typy křížů
15
LILIOVÝ
2.7 Výskyt kamenných křížů na území České republiky Výskyt kamenných křížů na území České republiky se vztahuje ke středověkému osídlení. Většinou se kamenné kříže nacházely u středověkých obchodních cest nebo na významných místech, kde plnily různou funkci. Dnes je můžeme vidět na turistických stezkách, u kostelů, hradů, na polích a rozcestích. Společnost pro výzkum kamenných křížů eviduje na našem území více než 1 600 objektů, které lze po významové nebo historické stránce zařadit do skupiny kamenných křížů.
Obr. 3 Výskyt kamenných křížů podle okresů
Podle výše znázorněné mapy okresů České republiky, kterou jsem vytvořil podle aktuálního stavu z roku 2008, je zřejmé, že výskyt těchto kamenných objektů, je nejčastější v oblastech lemujících státní hranici a to zejména v Plzeňském a Karlovarském kraji. Z okresů pak v těchto oblastech dominují Cheb, Sokolov, Karlovy Vary, Tachov a Plzeň-sever. Z příhraničních okresů je četný výskyt ještě v okresech Ústeckého (Chomutov, Ústí nad Labem, Děčín), Libereckého (Liberec, Česká Lípa, Semily) a Královéhradeckého kraje (Trutnov, Náchod, Jičín, Rychnov nad Kněžnou) a částečně i v Pardubickém kraji (Svitavy). V Jihočeském kraji je výskyt křížů ojedinělý. Nejméně jich je ale v celém Středočeském kraji. Na Moravě se kříže vyskytují v hojnějším počtu pouze na Vysočině a v Olomouckém kraji v okrese Olomouc. Podle uvedené mapy je zřejmé, že stejně jako na západní hranici země,
16
také na hranici mezi Moravou a Čechami - tj. Jihlava, Žďár nad Sázavou a okolí - se kříže vyskytují nejvíce. V ostatních moravských okresech se kamenné kříže nalézají jen zřídka a v okrese Karviná se nevyskytují vůbec.
2.7.1 Rozmístění jednotlivých druhů kamenných křížů Obecně platí, že v Čechách převažují kamenné kříže, kdežto na Moravě křížové kameny. Největší zastoupení z dosud nalezených objektů mají u nás kamenné kříže – 56 %. Druhým nejčastějším druhem jsou křížové kameny – 42 % a nejméně se u nás nacházejí kruhové stély – 2 %. Na níže uvedených mapách bych rád poukázal na hustotu rozmístění všech evidovaných kamenných křížů podle jednotlivých druhů. Jeden bod může značit i více položek.
Kamenné kříže se v největším počtu vyskytují v Západních a Severních Čechách. Zde se nachází až 80 % z dosud objeveného počtu. Zbytek je nerovnoměrně rozmístěn ve všech částech České republiky.
Rozložení výskytu kamenných křížů by snad mohlo
nasvědčovat tomu, že jejich stavba nějak souvisela s etnickým prostředím, v němž se tento zvyk uplatňoval, jinak řečeno s přítomností německého obyvatelstva v tomto prostoru a také vlivem magdeburského práva, které mohlo přikazovat tyto kříže stavět jako důkaz smíru. Dalším zajímavým faktem je hojnější výskyt kamenných křížů v oblasti horních měst. Důvod častého stavění kamenných křížů v hornických oblastech mohl souviset s rušným životem horníků, kdy vraždy zde nebyly neobvyklé.
Obr. 4 Rozmístění kamenných křížů na území České republiky
17
Křížové kameny jsou typické pro oblast Vysočiny a jih Moravy. Tuto zajímavou skutečnost se prozatím nepodařilo zcela objasnit. Jedna z možností by mohla být domněnka, že obyvatelé těchto oblastí nebyli ovlivněni magdeburským právem, které mohlo přikazovat postavit smírčí kříž monolitického tvaru.
Z tohoto důvodu také nejsou křížové kameny
spojovány se smírčí teorií, ale s pietní vzpomínkou na nebožtíka a tvar křížového kamene je tedy zřejmě ovlivněn náhrobky. V největším počtu jsou tedy zastoupeny v okresech Jihlava, Žďár nad Sázavou, Třebíč a Brno venkov. Výskyt křížových kamenů však převažuje také v některých okresech Západních Čech. Na Severní Moravě se křížové kameny vyskytují jen velmi ojediněle.
Obr. 5 Rozmístění křížových kamenů na území České republiky
Kruhové stély nalezneme většinou jen v Západočeském kraji.12 Ve středních Čechách jsou známé pouze z Rakovnicka, v severních Čechách se vyskytují na Chomutovsku a Lounsku. Jediná kruhová stéla na Moravě je v okrese Třebíč.13 Jak již bylo uvedeno, byly kruhové stély zřejmě stavěny pod vlivem cisterciáků z Francie, kteří působili v Oseku a Plasech. Je tedy možné, že si model kruhové stély přinesli cisterciáci ze své vlasti, na území kláštera potom zdomácněl a prodělal vlastní vývoj.
12
Nejhojněji jsou zastoupeny v okrese Plzeň-sever a ojediněle se vyskytují na Tachovsku, Sokolovsku a Karlovarsku. 13 Třebíč ev. č. 0071
18
Obr. 6 Rozmístění kruhových stél na území České republiky
V souboru jsou zastoupeny různé typy křížů. Nejčastěji se vyskytuje kříž řecký, dále latinský a klínový, u nejmladších objektů mnohdy typ maltézský. Na křížových kamenech jsou také nejčastěji vyobrazeny kříže typu řeckého a latinského, ale vyskytují se na nich i ostatní typy, které bylo jistě jednodušší vysekat do kamene, než kříž tohoto typu celý zhotovit. Tabulka počtu dochovaných kamenných křížů, křížových kamenů a kruhových stél podle okresů je uvedena v PŘÍLOZE č. 1. V tabulce jsou zaznamenány pouze nalezené a existující kamenné kříže. Nenalezené a nedochované kříže, o kterých je zmínka v literatuře staršího data, jsou také zaevidovány a jsou součásti katalogu vydaného Společností pro výzkum kamenných křížů. Tento přehled jsem vytvořil podle aktuálního stavu z roku 2008. Počty se mohou měnit z důvodů nových nálezů i případných ztrát.
19
3 KAMENNÉ KŘÍŽE A PRÁVO
3.1 Smírčí kříže a středověké trestní právo Při úsilí o vysvětlení původu kamenných křížů zaujímá zvláštní místo poznání, že kamenné kříže mohou mít vztah k právu a jeho minulosti. Právní výklad této problematiky nabyl jisté popularity a zasloužil se také o název - smírčí kříže, který se pro kamenné kříže velmi rozšířil. Spojitost mezi zvykem stavět kříže a právem v minulosti nepochybně existovala, o čemž svědčí nalezené smírčí smlouvy, které se středověkým soudnictvím souvisely a obsahovaly příkaz postavit smírčí kříž. Lze tedy s jistotou říci, že mnohé kříže jsou úzce spjaty se středověkým právem. Tento vztah kamenných křížů k právu se dotýká jen určité jeho oblasti - práva trestního. Vztah kamenných křížů k trestnímu právu nelze vysvětlit bez určitých znalostí, které se dotýkají vývoje trestního práva obecně. Je tedy třeba si udělat představu, jak vypadalo trestní právo ve středověku. V prvé řadě se nemůžeme nezmínit o skutečnosti, že v době, kdy byly tyto kříže stavěny, existoval odlišný přístup k řešení trestných činů, než je tomu dnes. Vývoj trestního práva si především nesmíme představovat jako přímočaře probíhající změny. Středověké trestní právo bylo, stejně jako ostatní oblasti feudálních práv, v počátcích raně feudálního zřízení závislé na obyčejích, které se zrodily ve starší společnosti a přežily její zánik. Byly to ovšem obyčeje, které se už v mnohém odlišovaly od původních zvyků a norem staré společnosti. Měly již zcela nový obsah a byly také používány především v zájmu vládnoucí vrstvy feudálů. Projevovalo se to jak v rozdílném hodnocení osoby pachatele – při vyměřování trestu se přihlíželo na jeho společenské postavení, tak i v hodnocení deliktů podle toho, kdo byl předmětem útoku. Z toho vyplývá, že staré zákazy zabití a krádeže, stíhané kdysi celým rodem, kmenem i společností, se staly trestnými činy, u kterých záleží na tom, kdo je vrah či zloděj a nově také, kdo je oběti. Samozřejmě, že přežitky staré společnosti nezmizely naráz, ale po dlouhá léta ba staletí, se projevovaly v českém právu silněji, než by se na prvý pohled zdálo. Objevujeme je jak v systému trestů, tak i v odpovědnosti za trestný čin.14
14
Malý, K.: České právo v minulosti. Praha 1995, s. 113.
20
Je důležité zmínit, že s příchodem křesťanství a s počátky vlivu církve a křesťanské morálky na společnost vůbec, se i v oblasti trestního práva začíná výrazně projevovat vliv církevních předpisů. Byla to právě církev, která ovlivnila chápání delikvence jako provinění proti Bohu, jako porušení Božího přikázání. Trestání pachatele je především chápáno jako trestání hříšníka, který se provinil proti Bohu. Pokud jde o trest, nalézáme ještě ve 12. a 13. století stopy kolektivního výkonu trestu smrti kamenováním, kdy je pachatel usmrcen kamenováním celou osadou, účastníky trhu. Takovým přežitkem je nepochybně ručení osady (dříve zřejmě rodu) za trestný čin spáchaný na jejím území. Tato povinnost přechází současně i na celou společnost v podobě nezbytné povinnosti pomoci napadenému, pokud by o tuto pomoc požádal. Neuposlechnutí této výzvy bylo trestné jako spolupachatelství.15 Trestní právo však ještě není výrazem veřejného zájmu společnosti a chrání především soukromé zájmy jejích členů. Dokonce i útok na panovníka je po dlouhou dobu považován za útok jen na jeho rod. Proto jak stíhání pachatele, tak i jeho potrestání je z větší části soukromou záležitostí. Lidé byli zvyklí vyřešit si spory sami a také z tohoto důvodu se mnoho sporů řešilo mimosoudně. Přesto je zde již snaha omezit staré formy vyřizování sporů, tj. především krevní msty, jejich nahrazením vykoupením a soudním projednáním. Proto se také u naprosté většiny deliktů zahajuje soudní řízení ze soukromé iniciativy a celý osud řízení je v rukou žalobce. „Delikt zabití v tomto raném pojetí není namířen proti společnosti. Je to jedinec, jeho rodina a příbuzní, kterým se stala škoda, a na nich je, aby si zjednali nápravu a za pomoci soudu dosáhli potrestání pachatele či odškodnění.“16 Z toho lze usoudit, že pokud obviněného nezažalovala soukromá osoba (soukromou osobou byl většinou blízký člověk poškozeného), tak ani neproběhl soud a viník žil dál na svobodě. Jen pozvolna se tedy prosazuje názor, že postih pachatele je i obecným zájmem. Do své klasické podoby se rozvinulo české trestní právo v době stavovské. Převzalo jisté starší trestněprávní normy, ale současně vytvořilo nové. Nové společenské poměry a politický vývoj vztahů mezi jednotlivými stavy a panovníkem, stejně jako mezi vrchnostmi a poddanými, si vyžádaly i vznik nových trestněprávních norem. Tyto nové normy ve zvýšené míře pak na nové poměry reagovaly. Typické je to zejména při ochraně státu, církve a náboženství, právního řádu, veřejné bezpečnosti a státního aparátu.17
15
Malý, K.: České právo v minulosti. Praha 1995, s. 114. Tamtéž s. 115. 17 Tamtéž s. 119. 16
21
Od poloviny 16. století je nově trestněprávně zakotvena trestní ochrana panovníka, tj. jeho práv a výsad a důstojnosti. Právo se v této době již zcela nepochybně stává účinným prostředkem politického boje.18 Co se týče souvislosti kamenných křížů s trestnými činy, tak lze s jistotou říct, že pokud byla smlouvou udělena povinnost postavit smírčí kříž, jednalo se vždy o trestný čin usmrcení člověka. Tématu usmrcení člověka je v středověkém trestním právu vyhrazen vůbec jeden z hlavních zřetelů. Přirozenou příčinou toho je poměrně hojná frekvence této tematiky v tehdejší právní praxi. Věnuje se mu široká a mnohostranná pozornost v celém jeho rozsahu jak v ohledu materiálním, tak i formálním. Při označování usmrcení člověka se běžně užívalo termínů occisio (toten), homicidium (totslag), mortificatio (mord). První z nich plnil funkci obecného termínu, zbývající dva měly již specifický, konkrétní právní význam: homicidium pro zabití, mortificatio pro vraždu.19 Na vraždu se pohlíželo ze dvou hledisek – vraždu samu určoval vlastní úmysl, dále pak pomáhaly vymezovat její zaměření a úroveň ostatní okolnosti. Od toho se pak odvíjel příslušný trest. Nejrozšířenější byla vražda loupežná. Byla považována za zvlášť nebezpečný a zavrženíhodný trestný čin (nikoli však ve smyslu oloupení mrtvoly). Trestala se běžným trestem pro vraždu, tj. vláčením koněm a lámáním kolem. Čím víc bylo otřesných okolností provedení vraždy, tím víc byl přísnější trest.20 Nejednou se v praxi objevovala otázka, zda lze o vraždě (úmysl zabít) mluvit v případě nepřátelství mezi spornými stranami. Např. brněnské městské právo ji vždy jednoznačně řešilo v tom smyslu, že zabití v případě zjevného nepřátelství nelze za vraždu označovat, kdežto v případě skrytého nepřátelství ano. Každé jiné usmrcení, kde chyběl prokazatelný úmysl, se klasifikovalo jako zabití. Takový čin se v obecné rovině vysvětloval jako důsledek prudkého hnutí mysli, které potlačuje rozumné uvažování, a to hlavně tehdy, kdy prvotní hněv slovního sporu přerostl v zápas končící smrtí.21 Tresty byly velmi kruté a rozmanité. Sice se stávalo, že byly nahrazovány soukromou dohodou mezi pachatelem a poškozeným, ale v ostatních případech si zachovávaly svůj symbolismus typický pro feudální trestní právo. Stětím, oběšením, upálením
nebo
zahrabáním zaživa byl vykonáván trest smrti. Ostatní delikty se trestaly zmrzačením, a to vždy dle uskutečněného zločinu, tzn., že následoval např. trest: useknutí ruky, nohy, oslepení nebo i vytržení jazyka. Pachatelům byl ukládán i trest majetkový. Mezi něj patřily pokuty, 18
Malý, K.: České právo v minulosti. Praha 1995, s. 120. Flodr, M.: Brněnské městské právo. Zakladatelské období (-1359). Brno 2001, s. 306. 20 Tamtéž s. 307. 21 Tamtéž s. 308. 19
22
konfiskace a v této době i trest plenem, tj. zpustošení majetku pachatele. Mezi velmi významné tresty se řadila ztráta cti. Zvláštní trest byl určen pro zrádce (i pod slibem věrnosti současně zrazoval). Dalo by se říct, že v dnešní době bychom takovou osobnost nazvaly rozpolcenou, proto i trest byl buď rozčtvrcení nebo roztrhání koňmi. Žhář byl téměř vždy upalován. 22 Spáchání trestného činu mohlo přinést jeho pachateli na různých místech značně odlišné tresty, dokonce i pachatele osvobodit. Samostatně se totiž používalo české právo zemské, dvorské právo, církevní právo, městské právo nebo také právo horní. Tato práva byla nejednotná a měla zvykovou povahu. Zmíněná nejednotnost středověkého soudnictví pak způsobovala, že soud rozhodoval o trestném činu na základě vlastní úvahy a obecné představy tehdejší doby o jeho povaze. Z toho tak jednoznačně plyne, co soud, to odlišný rozsudek. Zvykové městské právo sjednocuje až Koldínův zákoník z roku 1579, který byl plně prosazen v celých Čechách až v letech 1610-1611. Pavel Kristián z Koldína už v právu městském rozlišuje pět skupin trestů: ztráta cti, pokuty, vypovězení, trest smrti a dočasné nebo doživotní vězení. Do té doby tak ucelený systém trestů v českém právu neexistoval. Nejpřísnějším trestem byl již zmiňovaný, mnoha způsoby prováděný trest smrti a byl poměrně často užívaný. Další tělesné tresty, které se užívaly, byly: bití, mrzačení a mrskání. Používaly se také zneucťující tresty, kdy viník byl například postaven na pranýř nebo zavřen do koše. 23 Jak již bylo zmíněno, závisel často postih pachatele na rozhodnutí soukromých osob. V případě zabití na rozhodnutí těch, kdo byli nejbližšími příbuznými. Měli dvojí možnost jak postupovat. Buď uplatnit u soudu žalobu a žádat potrestání, nebo se s pachatelem dohodnout mimosoudně o odškodnění, což pro pachatele znamenalo, že se vyhnul jakékoli další odpovědnosti. Spory byly řešeny prostřednictvím smírčích smluv. Uzavírání smírčích smluv bylo mimosoudním řešením sporů a samotné smlouvy byly často doplňovány povinností postavení kříže. Zmiňované mimosoudní řešení spočívalo v sepsání smlouvy mezi pachatelem a pozůstalými. Tato smlouva pak usmiřovala obě strany sporu a obsahovala jak dohodu o odškodném, tak i povinnost pro pachatele vykonat například kajícnou cestu, nechat odsloužit mši za oběť, odprosit pozůstalé na kolenou, postavit kříž apod. Smírčí smlouva 22
Malý, K.: České právo v minulosti. Praha 1995, s. 119. Pavel Kristián z Koldína byl učitel-rektor na pražských školách a kancléř Starého Města pražského. Jeho dílo Práva městská království českého obsahovalo právní předpisy, které upravovaly veškerý život obyvatel města i jeho správu a soudnictví. Ustanovení v zákoníku byla sestavena do přehledného systému a byla napsána výbornou češtinou. Koldín nepřejal nic z magdeburského práva, a proto severní města, která se magdeburským právem řídila, zákoník odmítala. Přes postoj měst magdeburské oblasti Rudolf II. roku 1579 zákoník potvrdil. Jireček, H.: Právnický život v Čechách a na Moravě v tisícileté době od konce IX. do konce XIX. století. Brno 1903, s. 361-373. 23
23
záležela na vůli obou stran a neměla žádnou formální předepsanou podobu. I když se v zemském právu objevují smírčí smlouvy, postavení kříže ukládají jen městská práva. Právní archeologové se tedy shodují, že smírčí smlouvy se vztahem ke křížům spadají pod právo městské. „Obvod platnosti městského práva byl dán prostorem uvnitř hradeb, mezi příkopy nebo v přímém dosahu městských dohlédacích orgánů, městského soudu. Město bylo svým pax urbis, pax civitatis první uzavřený obvod míru ve středověké společnosti a jako takový si přímo vyžadoval vlastní soudnictví.“24 Z tohoto důvodu byl násilný čin spáchaný v tomto obvodu porušením městského míru. Je tedy zřejmé, že místo tragické události vztahující se k postavení smírčího kříže bylo v dosahu daného města, kde došlo k sepsání smírčí smlouvy. Podle dosavadních poznatků souvisel největší počet nalezených smluv s horními městy. Nabízí se domněnka, že jeden z důvodů častého výskytu smírčích křížů v hornických oblastech mohl být fakt, že život horníků byl velmi rušný a vraždy zde nebyly neobvyklé. Literatura dokládá, že stavění křížů souvisí s magdeburským právem (saským) z 1. třetiny 13. století. „Magdeburské městské právo odvozené ze Saského právního zrcadla bylo základem městského práva na severu Čech a Moravy, tedy v místech, kde výskyt křížů je poměrně nejhojnější.“25 Neznamená to však, že by magdeburské právo závazně ukládalo stavění křížů. Městské právo bylo právem obyčejovým, takže nemohlo vytvořit pravidlo, které by ukládalo postavení kříže. Zvyk stavět kříže se vyskytoval i v oblastech, kam magdeburské právo nesahalo. Obyčej stavět kamenné kříže na místech krvavých událostí nevycházel nikdy, přes nesporný a prokazatelný vztah k středověkému právnímu životu, z příkazu nějaké jednoznačné právní formy. Pozadí této zvyklosti bylo zřejmě širší. Proplétaly se v něm nepochybně od počátku představy právní, ale vyloučit nelze ani prvky rázu magie a pověr. Nejdůležitější funkci plnily smírčí kříže v oblasti morální. Pachatel si musel svůj čin odpykat. Šlo především o akt pokání, o uvědomění si své viny. Postavení smírčího kříže bylo tedy spíše projevem kajícnosti, zcela jistě ne danou právní sankcí. Zdaleka ne všechny smírčí smlouvy totiž přikazují postavit smírčí kříž. Z toho vyplývá, že častěji záviselo na vůli těch, kdo smlouvu uzavírali. Přestože zvyk stavět kříže nelze považovat za právní sankci, nemůžeme na druhé straně pominout skutečnost, že určité kající projevy, byly pachatelům ukládány nesporně jako součást trestního postihu. Zvláště ve městech to byl jev poměrně častý a vyskytoval se při 24
Kejř, J.: Vznik městského zřízení v českých zemích. Praha 1998, s. 255. Urfus, V.: Smírčí kříže jako památky středověkého soudnictví. Zprávy chebského muzea a okresního archivu, 6/1992, s. 10.
25
24
mravnostních deliktech. Odsouzený musel při bohoslužbách projevovat svojí kajícnost například tím, že musel pronášet určité prosby za odpuštění, nebo tím, že se jich musel účastnit v nezvyklém oděvu. 26 Spolehlivý výsledek souvislosti kamenných křížů s právním životem přinese jen konkrétní výzkum, pokud je možný. I tak je však význam smírčích křížů pro poznání právního života minulosti značný. Smírčí kříže nejsou jen možnými právními památkami, ale jsou zároveň dokladem toho, jak právo a morálka v minulosti úzce splývaly.
3.2 Smírčí smlouvy Počátek zvyku usmiřovat zločin smírčí smlouvou spadá s určitostí nejpozději do 14. století. Profesor Franz Wilhelm (1856-1940) prostudoval velké množství městských archivů a vyhodnotil téměř 200 převážně německých smírčích smluv, z toho 30 v archivech západních a severozápadních Čech. Stal se tak průkopníkem studia smírčích smluv jak v Německu, tak i u nás. Dosud nejstarší známá smírčí smlouva pochází už z roku 1355. Tato smlouva o vraždě probošta Mikuláše z Bernau zavazuje pachatele postavit kamenný kříž27. U nás je nejstarší nalezená smlouva z roku 1378 z Horních Lažan (okres Cheb). Postupný konec smírčím smlouvám zemského práva připravují zemská zřízení 16. století. V městském právu postupně odzvonilo smlouvám díky již zmiňovanému Koldínově zákoníku. Nicméně smírčí smlouvy máme ve městech doloženy i později. Koldínův zákoník se ihned nestal obecně platný a prosadil se, jak již bylo zmiňováno, teprve v prvém desetiletí 17. století. Vývoj směřuje k veřejné iniciativě při stíhání zločinu. Definitivní tečku poté přináší pobělohorské Obnovené zřízení zemské.28 Dosud nalezené smírčí smlouvy jsou psány buď na samostatných listech nebo jako zápisy v městských knihách. Počet nalezených smírčích smluv na území České republiky dosahuje počtu 59.29 Největší počet nalezených smírčích smluv se nachází v městských knihách Krupky (8) a Teplic (5). Ani ne v polovině případů je uveden výslovný požadavek
26
Urfus, V.: Smírčí kříže jako památky středověkého soudnictví. Zprávy chebského muzea a okresního archivu, 6/1992, s. 11. 27 Tento kříž stojí u paty kostela Panny Marie v centru Berlína. Smlouva byla nalezena německým badatelem Walterem von Dreyhausenem. 28 Urfus, V.: Smírčí kříže jako památky středověkého soudnictví. Zprávy chebského muzea a okresního archivu, 6/1992, s. 10. 29 Rund, P.: Smírčí smlouvy – rešerše. Aš 1996.
25
vztyčení kamenného kříže. Nejvíce smluv (25) pochází z patnáctého století a nejmladší známá smlouva je z roku 1617. U nás jsou prokazatelně známy jen dva případy nalezených smírčích smluv, ke kterým se dodnes dochovaly příslušné smírčí kříže.30 Převážná většina těchto smluv je psána německy, zbylé česky. Často mají hned na první pohled velice podobnou, takřka stejnou stavbu a obsah. V úvodu obsahují pečlivý údaj, jaký čin je narovnáván, které osoby se jednání účastní a jméno pachatele i oběti. Dále následuje soupis příkazů, ve kterých je zaznamenáno, co musí pachatel jako odčinění zločinu vykonat a do kdy tak má učinit. Smírčí smlouva je uzavřena prohlášením svědků, kteří se zavazují dbát na dodržování příkazu pachatelem. Pokud byly splněny všechny podmínky dané ve smlouvě, tak smlouvy končily zpravidla poznámkou: „pokáno a usmířeno.“ Smírčí kříže nebyly pouze právním dokladem k samotné smírčí smlouvě, ale jak již bylo zmíněno, nejdůležitější funkci plnily v oblasti morální. Smírčí smlouvou určený symbol kříže jako důkaz smíru napovídá o hluboce zakořeněném křesťanství u tehdejších lidí.
3.2.1 Ukázky smírčích smluv Jako příklad smírčích smluv jsem zvolil ukázky dvou česky psaných smluv, ke kterým se jako k jediným dodnes dochovaly smírčí kříže.31 V již zmiňovaném seznamu smírčích smluv, který vytvořil Pavel Rund, jsou tyto smlouvy zařazeny pod pořadovými čísly 19 a 20. Obě jsou zapsány v plzeňských městských knihách a lze je dnes vyhledat v Archivu města Plzně. Rukopisy smírčích smluv uvádím formou jejich transkripce podle daných edičních zásad. Transkripce se v zásadě používá při přepisu textů písemností vzniklých po roce 1500, což obě uvedené smírčí smlouvy splňují.32
30
Křínov (okres Tachov, ev.č. 1138), Kokašice (okres Tachov, ev. č. 0147). Kříž v Kokašicích (okres Tachov, ev. č. 0147) a kříž v Křínově (okres Tachov, ev.č. 1138). 32 Transkripce byla provedena podle zásad přepisu textu – Šťovíček, I.: Zásady vydávání novověkých historických pramenů z období od počátku 16. století do současnosti. Příprava vědeckých edic dokumentů ze 16. - 20. století pro potřeby historiografie. Praha 2002. zejm. s. 51-57. Transkripce je volný překlad do současného pravopisu. Užívá se současná interpunkce, ale zachovávají se všechny jazykové a fonetické zvláštnosti textu. 31
26
Smírčí smlouva č. 19 z roku 1504 (13.5.) z Kokašic33
Smlouva byla sepsána mezi šlechticem Janem Bavorem ze Švamberka, který zabil Ermolause Palečka a mezi otcem zabitého, plzeňským měšťanem Václavem Palečkem. Kříž k této smlouvě přiřadil již zmiňovaný Walter von Dreyhausen.34 Značně porušený kříž je dnes postaven před domem č. p. 56 na okraji Kokašic. Šlechtic Jan Bavor ze Švamberka vlastnil dvůr na předměstí Plzně. Jeho soužití s plzeňskými měšťany bylo konfliktní a vraždou Ermolause Palečka časté spory zřejmě vyvrcholily. Verdikt smírčího soudu nebyl pravděpodobně zcela naplněn, protože jeho tvrz v Křínově, kde se z důvodů bezpečnosti uchýlil, byla posléze dobyta plzeňským vojskem. Jan Bavor byl zajat a v roce 1506 byl na Plzeňském náměstí popraven.35
Smlúva mezi pánem panem Bavorem a Václavem Palečkem 1504 My, purkmistr a rada města Nového Plzně, známo činíme těmito městskými knihami, že se jest stala přátelská smlúva a dobrovolná námi a před námi v řadě naší mezi urozeným pánem panem Janem Bavorem a Václavem Palečkem, súsedy našimi, takováto. Jakož jest pan Bavor jemu Palečkovi syna Ermolausa z jakýchž pak kolivěk příčin urazil i má proto tyto věci podstupiti a učiniti. Najprv v tém dni po datum zápisu tohoto má učiniti. Službu za duši nebožtíka s vigiljemi celými a zádušní mší spěvanů, k tomu všickni kaplané farští aby čtli mše zádušní za téhož nebožtíka duši. A aby také na ten den dvanácte chudých krmil. Item36 dále aby konečně ve třech nedělech zjednal kříž kamenný na to místo, kdež jest nebožtík urazen; k tomu aby tři postavníky aby spuosobil, každú o čtyřech librách vosku, jmenovitě do fary jeden a do klášteru obých po jednom. Item Sv. zádušných mší čtených aby v klášteřích nebo u fary spuosobil a laznu zádušní s potřebami k tomu příslušnými a to ve třech nedělích svrchudotčených. Item púť do Cách aby vypravil za nebožtíka, jmenovitě do Svaté Panny Markéty najprv příští. Item na Černý klášter na stavení má dáti 10 kop grošů a to do S. Havle. A tyto všecky svrchupsané věci mají se díti s vědomím pana purkmistra a pánóv nynějších i budúcích a jakož jest Jiřík Brušený (byl) častopsanému panu Bavorovi rukojmí byl za nebožtíka Ermolausa za 45 kop grošů, z toho jest jeho pan Bavor před námi propustil a více 33
Archiv města Plzně, Liber emptionum et venditionum, inv.č. 212, sg. 1 c 15, f. 89r. Kopie originálu smírčí smlouvy je v PŘÍLOZE č. 2. 34 Dreyhausen, W.: Die Alten Steinkreuze in Böhmen und Sudetengau. Reichenberg-Leipzig 1940, s. 126. 35 Vít, J.: Usmíření vraždy v Křínově roku 1548. Sborník chebského muzea 1998, Cheb 1999, s. 239-242. 36 významem - také
27
jeho z toho upomínati nemá. A slíbili jsú (sobě) s obou stran před námi sobě toho ničemž zlým nevzpomínati ani sami skrze sebe, ani skrze jiného kohokolivěk člověka živého s jich vóli a vědomím v časy budúcí i žádnú měrú. Při tom jsú byli z strany páně Bavorovy urozený pán pan Buryan z Švamberku a urození vladyci Petr Abreny, Bohuslav Šťáhlavský, Staněk z Pavlovic, a ze strany Palečkovy Jiřík Brušený, Petr Krajčí Zádubský, Jan Hluchpecník, Oldřich pláteník a jiní někteří spolusúsedé naší. Actum feria 2 post Rogationum Anno domini Millesimo Quingentesimo quarto.
Smírčí smlouva č. 20 z roku 1548 (17.2.) z Křínova37
Zavražděn byl Andreas Mestl z Křínova. Smlouva byla sepsána mezi jeho vrahem Filipem ze Stanu a Markétou Mestlovou, vdovou zabitého. Smlouva je výjimečná nejen tím, že k ní byl nalezen smírčí kříž, ale také tím, že byly také uvedeny rozměry kříže. Zjištěné míry nalezeného kříže jsou u hlavních os 145x88 cm a odpovídají 5x3 stopám (při délce stopy 29,6 cm). Kříž s oblými obrysy a s kratším levým ramenem stojí u cesty pod vsí, která vedla ke Křínovskému mlýnu. Smlúva o mord v Křínově zběhlý Jakož jest Philip z Stanu, na tento čas v Německým Beranově, zamordoval Andrease Mestla v Křínově i stala se jest o to smlúva dobrovolná a dokonalá mezi týmž Philipem z jedné a Markétou vdovou po týmž Mestlovi pozústalú a na místě jejím Krištofem Mestlem z Křínova a Hansem Mestlem z Teplé, strejcy zamordovaného Andrease, strany druhé taková, že on, Philips, v neděli nejprvpříští po Středopostí v Votíně má tři mše dáti slúžiti a hned po kázání v pokoru náh38 sa po pás sám třetí má jíti meč a svíci tři libry vosku nésti a na hrobě nebožtíka klekna přátel odprositi má, pro Buoh aby mi to odpuštěno bylo, jakž toho obyčej jest. Potom sám desátý jíti má a na místě tom, kde nebožtík zabitý jest, kříž kamenný postaviti do dne a do roka konečně zvejši pěti šlépějí mužských a z šíři 3 šlépějí. Nadto všecko (vdově) 20 kop grošů míšenských dáti a vyplniti má na roky vdolepsané. Item na velikú noc nejprvpříští má dáti 5 kop grošů a potom ročně pořád zběhlá léta na každú velikú noc má dáti po 5 kopách grošů a takové peníze zde v Plzni na rathauze před pana purkmistra a pány klásti 37
Archiv města Plzně, Liber emptionum et venditionum, inv.č. 214, sg. 1 c 19, f. 19. Kopie originálu smírčí smlouvy je v PŘÍLOZE č. 3. 38 nahý
28
má. Za to všecko rukojmě jsú Erhart Gabriel, Ondra Urbanú syn a Bastl bratr jeho, Jeronymus Jestřáb, všichni čtyři z Chlumčan, Kub z Červeného Aujezda, Jakl z Německého Beranova a všichni společně a nerozdílně. Actum feria 6 ante Invocavit 1548. Smluvčí toho byli Bartoloměj řezník, Pavel Doudleb, Erhart Puchanner, Matuš sladovník, rukojmě slíbili rukou dáním. Anno MDXLVIII feria 4 post Pasche Philip z Stanu položil na svrchupsanú smlúvu 5 kop míšeňských grošů, Šimon Kralovický přinesl nahoru ty peníze. Anno 1569 feria 2 post Jubilate těch 5 kop vydáno Mestlovi Křelichovi, vynášeli mu Matheus Houff a Zygmund Salzman konšelé.
Výše uvedené přepisy smírčích smluv mají podobné formální znaky typické pro písemnosti tohoto druhu. Liší se od sebe jen v určitých bodech, avšak kostra smluv zůstává stejná. V první řadě jsou uvedeni zprostředkovatelé sporu, dále jsou uvedena jména pachatele a oběti. V další části se přechází k podmínkám urovnání, které se týkají pachatele a které musí být do určité doby splněny. Viníkovi je v prvém případě nařízena kajícná cesta do Cách a obdivuhodné je, že je pachateli dovoleno, aby za něj nějaký zástupce kajícnou pouť vykonal. V obou případech musí viníci nechat sloužit mše za zemřelého, materiálně a finančně odškodnit církev, která při takových sporech figurovala jako zprostředkovatel. Obě smlouvy shodně určují místo postavení kříže a to na místě vraždy, což u řady jiných smírčích smluv nebývá vždy podmínkou. Následuje příkaz odprošení pozůstalých a také finanční vyrovnání s nimi. Obzvláště zajímavý u smírčí smlouvy z Křínova je fakt, že pachatel musel nést k hrobu oběti meč se svící a prosit u hrobu zavražděného o odpuštění, což je zcela jasný důkaz pokory. V obou případech jsou smírčí smlouvy zakončeny nezbytnou subskripcí39 a datací. Je to zároveň prohlášení svědků, zavazujících se dbát na dodržování příkazu viníkem. Ve smlouvách je znatelné, jaká byla tehdejší morálka lidí. Vše bylo podřízeno Bohu, vrah musel odprosit rodinu zavražděného, ale i Boha. Vyplývá z toho, že pokud mu bylo odpuštěno u Boha, dokázala mu odpustit také rodina oběti.
39
soupis svědků
29
4 DOKUMENTACE VLASTNÍCH PŘÍSPĚVKŮ Níže uvedené kamenné kříže jsou ukázkou několika vybraných objektů na Moravě, které se mi podařilo zdokumentovat a následně poslat do centrální evidence Společnosti pro výzkum kamenných křížů. Po zaregistrování byl nález opatřen pořadovým číslem objektu a zařazen do Rejstříku evidenčních karet kamenných objektů v archivu muzea Aš.40 U jednotlivých položek, které zde uvádím, jsou shromážděny veškeré dosud známé informace.
4.1 Kamenný kříž v Podhradí (okres Zlín) Malý pískovcový latinský kříž s obtížně čitelným nápisem. Je pravidelného tvaru s rozměry 63x51x13 cm. Na kříži je nápis: 1663 TUTO JEST KATERINA ZVAROVA ZAMORDOVANA OD TATARA POHANA. Kříž stojí v obci Podhradí u místní komunikace naproti domu č. p. 64. Je upevněn na kamenném podstavci a chráněn dřevěným plotem. Původní stanoviště a místo tragedie bylo ve stráni na tzv. Máčalově humně. V 80. letech dvacátého století byl kříž ve spodní části zlomen a několik let byl opřen o jeden ze skupiny ořechů (obr. 8), zřejmě v bezprostřední blízkosti místa, kde byl postaven poprvé. Zdokumentován byl v roce 1995. V katalogu kamenných křížů Čech a Moravy je zapsán evidenčním číslem 1508. Obr. 7 Kamenný kříž v Podhradí
Existence kříže byla místními starousedlíky vcelku známa, po zaregistrování byl kříž v roce 1999 obcí Podhradí restaurován.
Několik následujících let byl kříž uschován na obecním úřadě v Podhradí (obr. 9). V roce 2006 byl pro něj vybudován nový podstavec a zhotovena tabule s pověstí vztahující se k této památce. Poté byl kříž postaven na současné stanoviště, které je také výchozím bodem k původnímu místu (obr. 10). Na Máčalovo humno již nebyl vrácen zpět i z obav o jeho zcizení.
40
Evidenční číslo reprezentuje pořadové číslo objektu, přidělené správcem souboru. Pod ním jsou soustředěny veškeré údaje v centrální evidenci v muzeu Aš.
30
Podle uvedeného letopočtu a nápisu lze tento kříž přiřadit do doby turko-tatarských nájezdů na Moravu.41 Ze všech tří kořistnických nájezdů v roce 1663 bylo odvlečeno nebo zabito z Moravy 5 981 lidí, z toho 149 na panství Luhačovickém. V Podhradí u Luhačovic bylo tehdy zabito nebo zajato 5 lidí. Tabulka zabitých nebo zajatých lidí na Moravě v roce 1663 je znázorněna v Cerroniho sbírce pamětí a kronik. Jsou zde také uvedeny počty vypálených domů, uloupeného dobytka či spáleného obilí.30
Obr. 8 Zlomený kříž na Máčalově Humně v den registrace (1995)
Obr. 9 Opravený kříž uložený na Obecním úřadě v Podhradí (2002)
V literatuře je o události, vztahující se k nápisu na kříži, psáno v knize Luhačovické zálesí.42 Zde je psáno, že na dívku schovanou v trávě šlápl Tatar na koni a následně ji pak zabil. V této knize z roku 1930, je také jediná fotografie z původního místa (obr. 11), tehdy ještě nepoškozeného kříže. Krátkou zmínku s popisem místa najdeme také ve Vlastivědě moravské. V knize je kromě popisu místa i poznámka: „Postavil jej nešťastný ženich Kateřiny Svárové.“43 Samotné zhotovení kříže můžeme považovat snad i jako projev pokání a také smír s Bohem, že ženich dívku neubránil.
41
V období od 3. září do 7. října roku 1663 pronikli Turci společně s krymskými Tatary třikrát na východní Moravu. V místních kronikách je psáno, že Tataři odvlékali mladé muže a ženy zašité do pytlů a přehozené přes koně - Polišenský, J.: Kniha o bolesti a smutku. Výbor z moravských kronik 17. století. Praha 1948, s. 130-145. Válka, J.: Morava reformace, renesance a baroka. Dějiny Moravy II. Brno 1995, s. 119-120. 30 Moravský zemský archiv Brno, G 12, Cerroniho sbírka, sig. I. - 261. Taktéž v opise z roku 1903 - Slavík, F. A.: Moravské Slovensko od XVII. století. Dějepisné paměti a studie. Hodonín 1903, s. 40-43. Tyto kopie tabulky panství Luhačovického znázorňuje PŘÍLOHA č. 4. 42 Václavík, A.: Luhačovické zálesí. Luhačovice 1930, s. 409-410, tab. XII, obr. 16. 43 Nekuda, V.: Vlastivěda moravská. Zlínsko. Brno 1995, s. 547.
31
Ve zdejším ústním podání se o této tragédii traduje příběh jako o zavražděné nevěstě v Podhradí.44 Podle této pověsti zřejmě chtěli Tataři dívku unést, a jelikož se bránila, tak ji zabili.
Obr. 10 Současné stanoviště kříže v Podhradí (2008)
Obr. 11 Ještě nepoškozený kříž v Podhradí na původním místě (1930)
Velmi zajímavé jsou údaje z matriky Pozlovic.45 Pozlovická matrika je vedena od počátku 40. let 17. století. Od roku 1641 jsou vedeny záznamy o křtech a od roku 1642 také záznamy o sňatcích. Zápisy byly krátce přerušeny v období již zmiňovaného tureckého vpádu, jinak má matrika zápisy nepřetržitě. Údaje o úmrtích jsou bohužel až několik let po vpádu Turků a Tatarů, ale i tak se dá ze známých údajů sestavit schéma osob pojmenovaných Zvara majících jistě ten nejtěsnější příbuzenský poměr k zavražděné Kateřině Zvarové.46 Samotné jméno Kateřina Zvarová zde nenajdeme, ale dá se usuzovat, že v roce 1663, kdy byla zavražděna, měla více než 23 let, poněvadž od roku 1641 již nebyla pokřtěná.
44
Lidovou pověst vyprávěla rodačka z obce Podhradí paní Marušáková, kterou slýchávala od svého otce. Obec Podhradí patřila pod farnost Pozlovice. Fotokopie vybraných zápisů z matriky jsou v PŘÍLOZE č. 5. Moravský zemský archiv Brno, E 67, Sbírka matrik, Matrika fary Pozlovice 1641-1705, kniha 4538, inv.č. 5801, mikrofilm 6468. 46 Všichni Zvarové jsou z Podhradí. Podle zápisu v matrice lze usuzovat, že rodiče Kateřiny byli Mikuláš Zvara a Markéta Zvarová . Sourozenci Kateřiny byli s velkou pravděpodobností Mikuláš (v roce 1694 zemřel stár 60 let), Martin a Pavel. Ze zápisů matriky poslední čtvrtiny 17. století lze další generace Zvarů určit ještě přesněji. 45
32
4.2 Kamenný kříž v Kostelanech (okres Kroměříž) Mohutný monolitický pískovcový kříž s oblými rameny, jehož dolní část se mírně rozšiřuje směrem k zemi. Rozměry kříže jsou 95x74x27 cm. Na lícní straně můžeme vidět ještě zřetelný obrys latinského kříže, který nám může připomínat také tvar meče. Kromě tohoto obrazce není na kříži žádný nápis nebo letopočet, který by blíže určil původ kříže. Tento kamenný kříž se nachází cca 1200 m jižně od obce Kostelany a zcela jistě patří mezi nejstarší dochovanou kamennou památky v okolí. Kříž se nachází v zalesněném kopci, zvaném jako Malenisko-Kaměňák. Obr. 12 Kamenný kříž v Kostelanech
V bezprostřední
blízkosti
je
zchátralá
Klimešova studánka a přibližně 10 m nad křížem vede těžební a lesní cesta. Farář, badatel a národopisec František Přikryl (1857-1939)
se o tomto kříži zmiňuje ve svých knihách zaměřených na památky Velké Moravy.47 Píše: „Místo, kde tento kříž stojí, jmenuje se pod Kameňákem u velehradského chodníku.“ Přiřadil je tedy k památkám z dob věrozvěstů Cyrila a Metoděje, kteří tudy měli procházet na misijní cesty směrem od Velehradu. Lze to však zpochybnit, poněvadž Přikryl přiřazuje k této cyrilometodějské legendě i velké množství dalších moravských kamenných křížů, na nichž jsou i dodnes zřejmé nápisy, data a reliéfy z pozdější doby středověku a novověku. Přestože je v řadě případů prokázáno dodatečné vysekání údajů, je malá pravděpodobnost, že by většina moravských smírčích křížů pocházela z doby Velkomoravské říše. Dr. Přikryl, mimo jiné, napsal od devadesátých let 19. století do třicátých let 20. století několik publikací o misích Cyrila a Metoděje. František Peřinka se ve své Vlastivědě moravské z roku 1910, kromě označení cyrilometodějský kříž, zmiňuje o pověsti o kamenném mýtu a nejzazší hranici posvátného Velehradu.48
47
Přikryl, F.: Sv. Cyril a Metod ve vzpomínkách památek starožitných na Moravě a ve Slezsku. Týn u Lipníka 1907, s. 22-23. Týž: Památky sv. Cyrila a Metoda. Praha 1933, s. 28 a 44. 48 Peřinka, F.: Vlastivěda moravská. Zdounecký okres II. Brno 1910, s. 151.
33
Podle místní interpretace pochází tento kříž z období švédských nájezdů na Moravu ve čtyřicátých letech 17. století.49 Možným důvodem postavení kříže bylo zabití hajného švédskými rejtary. Větší pravděpodobnost této generacemi tradované verze je i z toho důvodu, že velké množství podobných křížů je spojováno právě se smutným obdobím třicetileté války.
Obr. 13 Ještě nakloněný kostelanský kříž v době registrace (1996)
Obr. 14 Kříž v Kostelanech. Současný stav (2008)
Od roku 1996, kdy byl zaregistrován, je v katalogu kamenných křížů zaznamenán pod číslem 1553. V době registrace byl vychýlen do strany a lehce opřen o mohutný smrk (obr. 13). Při revizi v roce 2008 jsem zjistil, že pravděpodobně úsilím příznivců těchto památek, byl upevněn kameny a narovnán (obr. 14). Dnes je veřejnosti známější i díky vydanému katalogu.
49
Śvédové byli na Moravě v letech 1642-50. Pod Torstenssonovým velením a s pomocí Valachů, dobyli 26. 6. 1643 blízkou Kroměříž a jejich spížovací oddíly plundrovaly okolní osady - Polišenský, J.: Kniha o bolesti a smutku. Výbor z moravských kronik 17. století. Praha 1948, s. 116-118. Fialová, V.: Kronika Holešovská 1615-1645. Holešov 1967, s. 82- 83.
34
4.3 Křížový kámen v Šardicích (okres Hodonín) Plochý křížový kámen z pískovce s odlomenou horní částí. Na zbytku je pozůstatek reliéfu latinského kříže. Těsně pod křížem je deset řádků textu s letopočtem 1605. Rozměry kamene jsou 45x34x11 cm. Naměřená výška je uvedena jako celková, tedy i s usazením v zemi. Poněvadž není zatím kámen postaven na původním místě, tak se nadzemní výška prozatím nedá přesně určit. Nápis má toto znění: LETA PANE 1605 WE CTVRTEK PO SWATIM DUSSE ZZABIT GEST OD NEPRITELE TATARA PROTI TOMUTO KRIZI POTIM MOSTKEM BURIAN SIN IANA MACHACZE Z SSARDIC JEHOZTO DUSSI PAN BUH RACZ MILOSTIV BEYTI. Do roku 1992 stál křížový kámen asi 1,5 km západně od obce Šardice, při cestě ke svaté Trojici u Lúčkového potoka. Odtud byl přemístěn z obavy před poškozením za vstupní portál kostela sv. Michala (obr. 16). A po několika letech byl kvůli opravě kostela uschován na místní faře (obr. 17). Tam je ostatně i dnes. V roce 1993 byla zhotovena zásluhou obce Šardice zdařilá Obr. 15 Křížový Kámen v Šardicích
replika. Uznávaný vracovský restaurátor Josef Krososka ji vyrobil z laminátu a od té doby je uložena na Obecním úřadě v Šardicích
(obr. 18). Uvažuje se o usazení na původní místo, kde by replika připomínala tragédii, kterou popisuje text na kameni.
Obr. 16 Originál křížového kamene v kostele Panny Marie v Šardicích v době registrace (1996)
Obr. 17 Originál křížového kamene uložený na faře v Šardicích (2008)
35
Vysekané údaje na kameni dávají svědectví o době vpádů Bočkajových hajduků50 a jejich turko-tatarských spojenců na východní část Moravy.
Povstání sedmihradského
knížete Štěpána Bočkaje proti Habsburkům proběhlo v letech 1604-1606.51 S Bočkajem se spojila většina Uher a za podpory Turků vyzýval ke spojenectví s Moravany. Pokud však byly na Moravě nějaké sympatie k tomuto povstání, dokázali je zničit právě jeho hajduci a turkotatarské oddíly svým pustošením východní Moravy. Moravané je všeobecně pro svou krutost nazývali Tatary. Také datum na kameni - 2. 6. 1605 (CTVRTEK PO SWATIM DUSSE) se shoduje s údaji v pramenech, kde je psáno, že 1. 6. 1605 vypálili Bočkajovci blízký Kyjov a řadu okolních vesnic.52 V dochovaném opisu urbáře Šardic z roku 1609 se skutečně jméno Jana Machacze, otce zabitého syna Buriana, objevuje.53 Samotný kříž a událost s ním spojená je popsána v knize Šardice - 700 let obce. V knize je citován vysekaný text a najdeme zde také fotografii památky ještě z původního
Obr. 18 Replika křížového kamene uložena na Obecním úřadě v Šardicích (2008)
Obr. 19 Originál křížového kamene na původním místě u Lúčkového potoka (1986)
50
Hajduci byli příslušníci jízdních oddílů, kteří tvořili zvláštní ozbrojenou vrstvu v Uhrách. Původně byli ozbrojenými pastýři žijící na okraji společnosti. Vyznačovali se nezkrotností, divokostí a krutostí. Bočkaj z nich udělal regulérní armádu o síle až 60 000 mužů. 51 Dne 1. května 1605 se Bočkajovy povstalci objevili na Moravě a svými nájezdy sužovali moravské obyvatelstvo téměř čtyři měsíce. Z Moravy odtáhli až v polovině srpna 1605. Kameníček, F.: Prameny ke vpádům Bočkajovců na Moravu a k ratifikaci míru vídeňského od zemí koruny české roku 1605-1606. Praha 1894. Polišenský, J.: Kniha o bolesti a smutku. Výbor z moravských kronik 17. století. Praha 1948, s. 16-58. 52 Kameníček, F.: Prameny ke vpádům Bočkajovců na Moravu a k ratifikaci míru vídeňského od zemí koruny české roku 1605-1606. Praha 1894, s. 98. 53 Jan Machacz vlastnil 3/4 lánový statek, který je zapsán pod pořadovým číslem 12. Šardice měly v té době 112 gruntů. Moravský zemský archiv Brno, G 371, Opisy urbářů, Urbář kláštera sv. Tomáše v Brně z roku 1609, panství Hodonín, sg. 33.
36
stanoviště (obr. 19). Podle autora knihy to z největší pravděpodobností nebyla jediná oběť v Šardicích. Také tady mohl být narušen demografický vývoj jako v nedalekých Žádovicích a okolních obcích, neboť zde v této době bylo obtížné najít zájemce o volný grunt.54 Tento křížový kámen byl zdokumentován a poslán do centrální evidence při muzeu Aš v roce 1997. Bylo mu přiděleno evidenční číslo 1558 a doposud je to jediná známá položka v katalogu kamenných křížů Čech a Moravy v okrese Hodonín.
4.4 Kamenný kříž v Kroměříži (okres Kroměříž) Latinský kříž s klínovým kůlem a oblou hlavou. Ramena má nahoře zešikmena a na koncích zaoblena. Rozměry kříže jsou 78x60x23 cm. Po celé lícní straně nese nápis o deseti řádcích: ANNO 1501 PONGELI PO BOZIM NAROZENI KRIZ SAVSED STECHOWSKI NA TOMTO MISTE Z RVCZNICZE PROSTRELEN GEHOZ DVSI PAN BUOH MILOSTI WI BEITI RACI AMEN. Stával na louce u Štěchovic, které se později staly předměstím Kroměříže. Kamenný kříž byl poté zasazen do zdi domu č. p. 30. Při jeho demolici byl kříž převezen do depozitáře muzea a po samotné opravě odtud do speciálně zhotoveného otevřeného přístavku naproti domu č. p. 1352. Ve Vlastivědě moravské z roku 1911 se zmiňuje o tomto kříži František Peřinka v kapitole o kroměřížském předměstí Štěchovice. Obr. 20 Kamenný kříž v Kroměříži
Píše, že „V prvních letech vlády kardinála Dietrichsteina stalo se neštěstí, že fojt štěchovský Martin Pentlhub zastřelil r. 1605 z ručnice
souseda štěchovského Jana Kříže z nešťastné příhody. Na tom místě byl postaven kamenný kříž s nápisem připomínajícím nešťastnou příhodu.“55 V knize je i přesná citace nápisu a poznámka, že nesprávně vytesané datum 1501 vzniklo z největší pravděpodobností při opravě kříže v 19. století. Tento názor se zdá být správný, poněvadž texty na křížích se opravdu objevují spíše až na přelomu 16. a 17. století.
54 55
Mika, O. – Hurt, R.: Šardice - 700 let obce. Brno 1986, s. 26-27. Peřinka, F.: Vlastivěda moravská. Kroměřížský okres I. Brno 1911, s. 158.
37
Naopak František Přikryl ve svých knihách o památkách cyrilometodějských misí opět tuto památku přiřazuje k cyrilometodějské tradici stavění křížů. V knize z roku 1907 se zmiňuje, že kříž stával za osadou Čechovice, což byl její původní název. Pro nápis na kříži má vysvětlení: „Za dědinou při hradské ke Kojetínu vděční křesťané postavili nízký kamenný kříž na místě misie. Založením města Kroměříže utuchlo podání o něm. R. 1501 byl u toho kříže zabit měšťan Kříž a zvěsť o tom vyryta na srovnané přední ploše. I na jiných křížích, tomuto podobných viděl jsem nápis neb letopočet o události, která se u něho přihodila v době pozdější.“56 Dále se v knize dočteme, že při dláždění chodníku byl kříž zazděn v průčelí domku č. p. 30. Text je zde citován také s tím rozdílem, že oproti nápisu - SAVSED STECHOWSKI používá Přikryl - SAUSED ČECHOWSKI. Najdeme zde i fotografii stejně jako v jeho o čtvrt století mladší publikaci, kde je o tomto kříži už jen menší zmínka.57
Obr. 21 Uložený kříž v depozitáři v Květné zahradě v den registrace (1997)
Obr. 22 Současné umístění v Kroměříži (2008)
Ještě v roce 1997 byl tento kamenný kříž položen mezi zlomky sakrálních památek v depozitáři muzea Květné zahrady v Kroměříži. Týž rok byl zdokumentován (obr. 21) a zapsán pod pořadovým číslem 1586. Následně byl zásluhou Správy majetku města Kroměříže opraven restaurátorem na kamenné prvky, panem Budíkem z Vyškova a osazen v malém klenutém přístavku (obr. 22 a 23). V současné době je tedy kříž přistaven ke stěně domu u malého parčíku na tzv. Wechově dvoře na křižovatce ulic Štěchovice a Křetínská. 56
Přikryl, F.: Sv. Cyril a Metod ve vzpomínkách památek starožitných na Moravě a ve Slezsku. Týn u Lipníka 1907, s. 25-26. 57 Přikryl, F.: Památky sv. Cyrila a Metoda. Praha 1933, s. 29 a 46.
38
Obr. 23 Detail nápisu restaurovaného kříže v Kroměříži (2008)
. U kamenných křížů v Podhradí, v Kroměříži a v Šardicích lze podle vysekaných údajů poměrně přesně dohledat souvislosti s postavením těchto křížů. Tyto objekty mají spíše pamětní význam a jejich posláním je připomínka tragické události. Zobrazení nástrojů a zbraní, jak tomu bývá na některých podobných křížích, zde nenajdeme, ale jsou zde vysekány nápisy a datace. Podle těchto údajů lze propojit osudy konkrétních osob s historickými událostmi, související s dějinami Moravy, jako jsou vpády Bočkajovců nebo Turků. Pravděpodobnost určení stáří křížů v těchto třech případech na základě vysekaných dat je velká. Samozřejmě nelze vyloučit i pozdější zhotoveni samotných křížů nebo i dodatečné vysekání údajů na již dříve postavené kříže. U kříže v Kostelanech je přiřazení k událostem třicetileté války jen pravděpodobné. Kříž není opatřen nápisem a také o události související s tímto křížem nejsou známy v pramenech a literatuře žádné důvěryhodné záznamy. Z tohoto důvodu však u kříže v Kostelanech nelze také vyloučit smírčí význam. Co se týče druhového a typového zařazení křížů, tak v Podhradí, v Kroměříži a v Kostelanech se jedná o monolitické kříže latinského typu. V Šardicích na Hodonínsku se nachází křížový kamen, a to potvrzuje skutečnost výskytu většího počtu křížových kamenů v jižnějších oblastech Moravy.
39
5 ZÁVĚR Ve své bakalářské diplomové práci jsem se v prvé řadě pokusil pomocí tabulek a map o co možná nejaktuálnější znázornění výskytu kamenných křížů na území České republiky. Pomocí přepisů a rozborů přiložených kopií originálů smírčích smluv jsem se snažil naznačit zajímavé obyčeje středověkého trestního práva. V části věnované jednotlivým křížům jsem shromáždil veškeré dosud dostupné informace o jednotlivých položkách a doložil fotodokumentací. Další fotografie, obrázky a přílohy jsou pak potřebné pro doplnění. Na těchto jednotlivých příkladech bych chtěl poukázat na historické souvislosti jejich vzniku, zařazení křížů podle typů a druhů a také na osudy těchto památek, jako jsou změny tvaru a stavu nápisů a také případné změny stanovišť. Je zde snaha poukázat na samotnou dokumentaci a následné zařazení do centrální evidence kamenných objektů. Ke konkrétním osobám mající souvislost k událostem kolem postavení popisovaných křížů, jsem se snažil zjistit v matrice, urbáři a literatuře co nejvíce dostupných informací. Smírčí kříže jsou dosud poměrně neznámým tématem a také z tohoto důvodu jsem je chtěl přiblížit v základní kostře. V každé kapitole jsem se pokusil rozebrat jednotlivá témata co možná nejsrozumitelněji. Z tohoto důvodu a také z dosti širokého spektra nemohou být jednotlivé kapitoly zcela vyčerpávající. Pokud se některé pasáže v textech kapitol opakovaly, tak to bylo jen pro zdůraznění důležitosti informace. Po přečtení diplomové práce by mělo být zřejmé, že smírčí kříže daly název i ostatním monolitům jako jsou křížové kameny a kruhové stély, i když u nich nebyla funkce smíru zjištěna. Pro samotné smírčí kříže by bylo do budoucna příznivé, aby byly více prezentovány na veřejnosti. Důvod je také z obavy vandalismu a lhostejnosti lidí vůči památkám, které neznají a neváží si jich. V posledních letech registrují badatelé ze Společnosti pro výzkum kamenných křížů zvýšený zájem o drobné památky tohoto typu, kdy po době nezájmu, krádeží a ničení přichází postupně doba údržby a oprav. Iniciátory a podporovateli pozitivních změn bývají také obce a jiné části státní a veřejné správy. K potírání těchto negativních jevů jistě přispělo i vydání již zmiňované knihy Kamenné kříže Čech a Moravy.
40
SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ A LITERATURY
Archivní prameny Archiv města Plzně, Liber emptionum et venditionum, inv.č. 212, sg. 1 c 15, f. 89r. Archiv města Plzně, Liber emptionum et venditionum, inv.č. 214, sg. 1 c 19, f. 19. Moravský zemský archiv Brno, G 371, Opisy urbářů, Urbář panství Luhačovice z roku 1664, sg. 294. Moravský zemský archiv Brno, G 371, Opisy urbářů, Urbář kláštera sv. Tomáše v Brně z roku 1609, panství Hodonín, sg. 33. Moravský zemský archiv Brno, E 67, Sbírka matrik, Matrika fary Pozlovice 1641-1705, kniha 4538, inv.č. 5801, mikrofilm 6468. Moravský zemský archiv Brno, G 12, Cerroniho sbírka, sg. I. - 261.
Edice pramenů Fialová, V.: Kronika Holešovská 1615-1645. Holešov 1967. Kameníček, F.: Prameny ke vpádům Bočkajovců na Moravu a k ratifikaci míru vídeňského od zemí koruny české roku 1605-1606. Praha 1894. Polišenský, J.: Kniha o bolesti a smutku. Výbor z moravských kronik 17. století. Praha 1948.
Literatura Azzola, F.: Kleindenkmale als Quellen ikonographischer Forschung auf dem Gebiet der historischen Handwerkszeichen. Das Kleindenkmal, 8/1984, č.1, s. 14-33. Dreyhausen, W.: Die Alten Steinkreuze in Böhmen und Sudetengau. Reichenberg-Leipzig 1940. Flodr, M.: Brněnské městské právo. Zakladatelské období (-1359). Brno 2001. Jireček, H.: Právnický život v Čechách a na Moravě v tisícileté době od konce IX. do konce XIX. století. Brno 1903.
41
Kejř, J.: Vznik městského zřízení v českých zemích. Praha 1998. Kolektiv autorů: Kamenné kříže Čech a Moravy. 1. vydání. Praha 1997. Kolektiv autorů: Kamenné kříže Čech a Moravy. 2. vydání. Praha 2001. Kolektiv autorů: Kamenné kříže Čech a Moravy. Katalog dodatků. Cheb 2007. Malý, K.: České právo v minulosti. Praha 1995. Mika, O. – Hurt, R.: Šardice - 700 let obce. Brno 1986. Nečasová, E.: Křížové kameny a kamenné kříže okresu Blansko. Blansko 1999. Nekuda, V.: Vlastivěda moravská. Zlínsko. Brno 1995. Peřinka, F.: Vlastivěda moravská. Kroměřížský okres I. Brno 1911. Peřinka, F.: Vlastivěda moravská. Zdounecký okres II. Brno 1910. Polišenský, J.: Třicetiletá válka a český národ. Praha 1960. Přikryl, F.: Sv. Cyril a Metod ve vzpomínkách památek starožitných na Moravě a ve Slezsku. Týn u Lipníka 1907. Přikryl, F.: Památky sv. Cyrila a Metoda. Praha 1933. Rund, P.: Smírčí smlouvy – rešerše. Aš 1996. Slavík, F. A.: Moravské Slovensko od XVII. století. Dějepisné paměti a studie. Hodonín 1903. Šťovíček, I.: Zásady vydávání novověkých historických pramenů z období od počátku 16. století do současnosti. Příprava vědeckých edic dokumentů ze 16. - 20. století pro potřeby historiografie. Praha 2002. Urfus, V.: Smírčí kříže jako památky středověkého soudnictví. Zprávy chebského muzea a okresního archivu, 6/1992, s. 1-12. Válka, J.: Morava reformace, renesance a baroka. Dějiny Moravy II. Brno 1995. Václavík, A.: Luhačovické zálesí. Luhačovice 1930. Vít, J.: Smírčí kříže – současný stav poznání. Zprávy památkové péče, 54/1994, č. 5, s. 161165. Vít, J.: Usmíření vraždy v Křínově roku 1548. Sborník chebského muzea 1998, Cheb 1999, s. 239-242. Wilhelm, F.: Kreuzsteine – Urkunde in Egerland. Unser Egerland, 4/1900, s. 49-52.
42
SEZNAM OBRÁZKŮ A FOTOGRAFIÍ V TEXTU 1.
Druhy křížových objektů
2.
Nejznámější typy křížů
3.
Výskyt kamenných křížů podle okresů
4.
Rozmístění kamenných křížů na území České republiky
5.
Rozmístění křížových kamenů na území České republiky
6.
Rozmístění kruhových stél na území České republiky
7.
Kamenný kříž v Podhradí. Převzato - Kolektiv autorů: Kamenné kříže Čech a Moravy. 2. vydání. Praha 2001, s. 429
8.
Zlomený kříž na Máčalově Humně v den registrace (1995). Foto M. Kozar
9.
Opravený kříž uložený na Obecním úřadě v Podhradí (2002). Foto M. Kozar
10. Současné stanoviště kříže v Podhradí (2008). Foto M. Kozar 11. Ještě nepoškozený kříž v Podhradí na původním místě (1930). Převzato - Václavík, A.: Luhačovické zálesí. Luhačovice 1930, tab. XII., obr. 16 12. Kamenný kříž v Kostelanech. Převzato – Kolektiv autorů: Kamenné kříže Čech a Moravy. 2. vydání. Praha 2001, s. 218 13. Ještě nakloněný kostelanský kříž v době registrace (1996). Foto M. Kozar 14. Kříž v Kostelanech. Současný stav (2008). Foto M. Kozar 15. Křížový kámen v Šardicích. Převzato - Kolektiv autorů: Kamenné kříže Čech a Moravy. 2. vydání. Praha 2001, s. 101 16. Originál křížového kamene v kostele Panny Marie v Šardicích v době registrace (1996). Foto M. Kozar 17. Originál křížového kamene uložený na faře v Šardicích (2008). Foto M. Kozar 18. Replika křížového kamene na Obecním úřadě v Šardicích (2008). Foto M. Kozar 19. Originál křížového kamene na původním místě u Lúčkového potoka (1986). Převzato Mika, O. – Hurt, R.: Šardice - 700 let obce. Brno 1986, obr. 9 20. Kamenný kříž v Kroměříži. Převzato - Kolektiv autorů: Kamenné kříže Čech a Moravy. 2. vydání. Praha 2001, s. 218 21. Uložený kříž v depozitáři v Květné zahradě v den registrace (1997). Foto M. Kozar 22. Současné umístění v Kroměříži (2008). Foto M. Kozar 23. Detail nápisu restaurovaného kříže v Kroměříži (2008). Foto M. Kozar
43
SEZNAM PŘÍLOH 1.
Tabulka počtu dochovaných kamenných křížů, křížových kamenů a kruhových stél podle okresů
2.
Kopie originálu smírčí smlouvy z roku 1504 (13.5.) z Kokašic
3.
Kopie originálu smírčí smlouvy z roku 1548 (17.2.) z Křínova
4.
Kopie originálu tabulky z Cerroniho sbírky pamětí a kronik a její opis z knihy Moravské Slovensko od XVII. století. Znázornění počtu zabitých nebo zajatých lidí a majetkových škod po tureckých vpádech na Moravu roku 1663
5.
Kopie zápisů matriky z Pozlovic
44
PŘÍLOHA č. 1 – Tabulka počtu dochovaných kamenných křížů, křížových kamenů a kruhových stél podle okresů
CELKEM
KŘÍŽE
KŘÍŽOVÉ KAMENY
KRUHOVÉ STÉLY
17
9
8
0
Beroun
1
1
0
0
Blansko
23
1
22
0
Brno město
9
0
9
0
Brno venkov
44
2
42
0
Bruntál
4
4
0
0
OKRES
Benešov
Břeclav
2
1
1
0
Česká Lípa
21
16
5
0
České Budějovice
4
2
2
0
Český Krumlov
1
0
1
0
Děčín
19
15
4
0
Domažlice
21
7
11
3
Frýdek-Místek
1
1
0
0
Havlíčkův Brod
42
23
19
0
Hodonín
1
0
1
0
Hradec Králové
10
6
4
0
Cheb
73
72
1
0
Chomutov
43
37
5
1
Chrudim
3
3
0
0
Jablonec nad Nisou
4
3
1
0
Jeseník
5
5
0
0
Jičín
29
24
5
0
Jihlava
120
9
111
0
Jindřichův Hradec
35
0
35
0
Karlovy Vary
46
28
16
2
Karviná
0
0
0
0
Kladno
18
2
16
0
Klatovy
9
2
7
0
Kolín
4
2
2
0
Kroměříž
7
7
0
0
Kutná Hora
6
6
0
0
Liberec
15
13
2
0
Louny
10
3
6
1
Mělník
1
1
0
0
Mladá Boleslav
1
1
0
0
Most
10
10
0
0
45
OKRES
Náchod
CELKEM
KŘÍŽE
KŘÍŽOVÉ KAMENY
KRUHOVÉ STÉLY
31
30
1
0
Nový Jičín
5
5
0
0
Nymburk
0
0
0
0
Olomouc
31
29
2
0
Opava
6
6
0
0
Ostrava Pardubice Pelhřimov Písek Plzeň-jih Plzeň-město Plzeň-sever Praha Praha-východ Praha-západ Prachatice Prostějov Přerov Příbram Rakovník Rokycany Rychnov nad Kněžnou Semily Sokolov Strakonice Svitavy Šumperk Tábor Tachov Teplice Trutnov Třebíč Uherské Hradiště Ústí nad Labem Ústí nad Orlicí Vsetín Vyškov Zlín Znojmo Žďár nad Sázavou
1 0 52 20 8 3 72 2 4 6 3 7 1 22 16 2 17 20 30 15 22 10 8 67 10 39 51 4 19 28 1 11 5 13 70
1 0 47 16 5 1 27 1 2 2 3 7 1 19 8 1 14 17 28 9 17 10 3 53 10 34 3 2 19 24 1 3 4 2 5
0 0 5 4 3 2 36 1 2 4 0 0 0 3 6 1 3 3 1 6 5 0 5 10 0 5 47 2 0 4 0 8 1 11 65
0 0 0 0 0 0 9 0 0 0 0 0 0 0 2 0 0 0 1 0 0 0 0 4 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0
1 391
785
582
24
CELKEM
46
PŘÍLOHA č. 2 – Kopie originálu smírčí smlouvy z roku 1504 (13.5.) z Kokašic
47
PŘÍLOHA č. 3 – Kopie originálu smírčí smlouvy z roku 1548 (17.2.) z Křínova
.
48
PŘÍLOHA č. 4 – Kopie originálu tabulky z Cerroniho sbírky pamětí a kronik a její opis z knihy Moravské Slovensko od XVII. století. Znázornění počtu zabitých nebo zajatých lidí a majetkových škod po tureckých vpádech na Moravu roku 1663.
49
PŘÍLOHA č. 5 – Kopie zápisů matriky z Pozlovic
Úvodní strana matriky s prvním zápisem křtu z roku 1641
Zápis křtu z roku 1641 - spolukmotra je Markéta Zvarová (matka zavražděné Kateřiny)
Zápis o tureckém vpádu roku 1663
50
51
